Mezinárodní migrace v AfricePřednáška č.7

Regiony Afriky

1. Země Maghrebu (Severní Afrika)2. Subsaharská Afrika (Centrální a

Východní)3. Jižní Afrika4. Západní Afrika

• Migrační trendy v Africe jsou stále ovládány koloniální historií a hranicemi určenými koloniálními mocnostmi –hranicemi, které rozdělují lidi stejného kmene nebo etnického původu mezi dvě a více nezávislých států (Adepoju 1988)

• 56 zemí a oblastí, 53 z toho nezávislých států

• 680 mil. lidí (620 mil. Evropa)

Příčiny migrace

• Více než 1/3 zemí má obč.válku nebo voj.konflikt trvající léta a vedoucí k mohutným vynuceným migracím

• Vzdělávací a zdravotní systém pod vlivem populačního růstu (3% ročně)

• Pandemie AIDS ovlivňuje lidské zdroje• Přírodní ohrožení – hl.sucha a tlak na města

(nekontrolovaný exodus z venkova do měst –demog.nerovnosti a soc.problémy)

• Brain-drain

Země Maghrebu• Maghreb znamená v arabštině na „západ“ a zabírá západní část

S.Afriky (Maroko, Alžírsko, Tunisko, a někdy i Lybii).• Migrační propojení mezi Maghrebem a Středomořskými zeměmi,

Středním Východem a přes poušť Subsaharskou Afrikou (SSA) je jižpo století.

• V současnosti směřuje nejvíce migrantů z Maroka, Alžírska a Tuniska do bývalé koloniální mocnosti Francie, od poč.80.let také do Belgie, Německa a Nizozemí, Španělska a Itálie. Migrace z Maghrebu je regulována dohodami mezi EU a jednotl.zeměmi.

• Spojováním rodin došlo k významným rozdílům (balance) mezi pohlavím a věkem v této imigrační populaci

• Tranzit ze SSA zejména nelegálních migrantů

Historický přehled

• Dlouhodobá zkušenost s migrací: pohyb lidí za obchodem, kulturní výměna.• Původní Berberské kmeny zde zanechali stopy po mnohá století: Římskáříše, staletí obchodů přes Saharu se zbytkem Afriky, invaze Arabů během osídlování Andalusie mezi lety 711-1492; Otomanská říše 1519-1830; kolonizace v 19. a 20. století Francií, Itálií, a Španělskem.

• Otomanská říše: Berbeři (z Vých.Alžírska) pracovali pro Turky jako žoldáci, výrobci artefaktů a sezonní dělníci na farmách.

• V 19.století začali uplatňovat tyto zvyky na evropských farmách a na poč.20.století zkusili příležitosti ve Francii.

• Postkoloniální období 60.let bylo jedním z masivních pracovních migrací do ZE. Rekonstrukce válkou zničené Evropy potřebovala levnou pracovní sílu, zejm. v dolech, ocelárnách, stavebnictví a strojírenství. Pro Alžířany to nebylo nové ale pro Tunisany a Marokánce to byly nové migrační proudy.

• Práce byla organizována zahraničními zaměstnavately, ale i jednotlivě.

Vlády se pokoušely toky kontrolovat dohodami:

• první multilaterální spolupráce byla mezi EU a Maghrebem na poč.70.let

• restrikce migrace po roce 1973, kdy oficiálně skončil nábor prac.sil pro Evropu:návrat migrantů domů byl nízký a začal růst spojování rodin----proto evropské vlády tolerovali „clandestinemigration“ jako dobu regularizace.

• Žadatelé o azyl jsou zejm. z Alžírska vlivem občanskéválky na poč.90.let.

• V r.1992 odliv ze zemí Magrebu do Evropy byl 4,2% ze všech rozvíjejících se zemí (Eurostat 1994).

• Marokánci vytvořily největší komunitu z Maghrebuv Evropě – 50% všech na poč.90.let, jsou také nejvíce rozmístěnou komunitou v Evropě (ve více zemích) –převažují v Be, It, Šp a jsou na 2.místě ve Francii (p Alžířanech) a v Nizozemí (po Turcích)

• Alžířané směřovali téměř výsadně do Francie• Tunisané také do Fr ale též do J.Itálie a na Stř.Východ

Maroko

• Poč.50.let: Sezónní práce v Alžírsku (tranzit do Tuniska nebo práce na polích fr.kolonistů)

• Zejména směřovali do Francie, v 60.letech pak do Šp. a Itálie• Později spojování rodin nabývá na významu• Nelegálové ve Šp. v 90.letech (14 km vzdálenost přes Gibraltar –

převaděči,lodičky) – podle smlouvy mezi zeměmi jsou tito lidévraceni zpět do Maroka, ale neplatí to pro imigranty ze SSA.

• Migranti jsou hlavně muži (přes 50% EA mužů v populaci žilo v roce 1971 v zahraničí.), kteří nechali doma své rodiny

• Pocházejí z Souss Valey, Golden triangle (ek. a kulturní centra země a Atlantické pobřeží); Severní provincie

Alžírsko a Tunisko• Kolonizace začala v 1830s., francouzské teritorium od r. 1848.• Od počátku 19.století práce na franc.farmách a pak směr do

Francie – do dolů a cukrových rafinérií.• Během 1.sv.války byli buď nabírány do armády nebo práci ve

Francii. P válce se vrátili do továren a svých komunit, zejm. Marseille a Paříž. Migrace pokračovala i ve 30. letech, kdy byla krize.

• Smlouva mezi zeměmi po občanské válce a dekolonizaci – volnámigrace

• Od r.1964 zavedeny kvóty (automob.průmysl)• 1973 Alžírská vláda pozastavila migraci kvůli rasistickým projevům

ve Francii ale pokračuje spojování rodin.• Od 70.let též migrace do Belgie, kde se též mluví francouzsky

Tunisko• Spíše směřují na stř.Východ, též do Francie• Do zemí Perského zálivu směřují zejména vzdělaní – strojírenství,

zdravotnictví a turismus

Důvody pro migraci

• Populační přírůstek klesáTunisko a Maroko po 2% v 80.letech a Alžírsko 2.7% (9o.leta z 3,1% (1975-80) ale celková populace je vysoká oproti nízkému přírůstku v Evropě

• Přes polovina populace Alžírska je pod 18 let, 39% z Maroka a 38% z Tuniska je pod 15 let

• Mladí jsou motivovaní ekonomicky – informováni přes rodinnévztahy a média

• Vysoká nezaměstnanost (13% Maroko, 24% Alžírsko, 16% Tunisko)• Remitance: 1996 do Alžírska 1,1bilUSD• Gender migration: ženská populace vzrostla díky spojování rodin

(40% ženv Maghrebu v populaci v Evropě 1997)• Azyl• Poměrně malé číslo díky jiným možnostem vstupu do EU• Regulace• Problém s volením

Jižní Afrika

• Migrace v regionu má opět tradici a zahrnuje jak migraci uvnitř regionu (v rámci národních hranic venkov-město, venkov-venkov, město-město, i mezi jednotlivými zeměmi), tak i vně regionu.

• Klíčové sektory regionálního pracovního trhu: práce v dolech, komerční zemědělství, služby

• Migrace vně regionu: vzdělaní migranti, dělníci na kontrakt, uprchlíci, žadatelé o azyl, drobníobchodníci, včetně nelegálních migrantů. Dále pak koloniální úředníci apod.

Historie

• Předkoloniální migrace – politické boje o nadvládu a území, přírodní faktory• - Obchodování na východním pobřeží vedlo k usazení malého množství

Arabských obchodníků• - více než 2 mil. otroků bylo odvlečeno z vých.pobřeží a vnitrozemí (nyní

Angola a Malawi) až do zákazu otroctví v Angole v r.1858 - zejm do Brazílie a Sev.Ameriky

• - první bílí osadníci v regionu přišli z Nizozemí okolo roku 1600. Většina pak přišla z VB mezi 1800-1900

• - příliv koloniálních úředníků ve všech zemích, ale zejm. Namibie, Mosambique, Angola a JA má významný příliv osadníků

• - od r.1860 příliv Indů do JA, doprovázen imigrací obchodníků a businessmanů. V roce 1911 bylo v JA přes 150 000 Indů

• - 1913-1989: imigrace do JA omezena jen na bílé, černoši mohli vstupovat jen jako prac.síla do dolů nebo zemědělství (jako kontraktní dělníci)

• - vznik národních hranic po berlínské konferenci v roce 1885, rozvoj národních ekonomik během koloniálních let vedlo ke vzniku regionálního trhu práce

Migrační politiky

1. Každá země má svou vlastní legislativu a migrační a azylovou politiku

• 1. Bilaterální dohody upravují vztahy mezi jednotlivými zeměmi regionu a některé se datují od koloniálních dob a období apartheidu.

• Týkají se zejména zaměstnávání dělníků na kontrakt, zejména v hornictví.

2. Existence též regionální spolupráce – přeshraniční migrace• SADC (Southern African Development community) v r.1997 zpřísnila

svůj Protokol o volném pohybu lidí, došlo též ke vzniku tzv. UNIVISA, které umožňuje turistický ruch v rámci SADC

• Všechny země kromě Botswany podepsaly Ženevskou konvenci z r.1951 a v roce 1969 OAU (Organization of African Unity)konvenci řídící speciální aspekty uprchlictví v Africe.. Konvence používáregionálně vhodnější definice uprchlíka. Všechny země zahrnuly ustanovení tkající se uprchlíků do svých legislativ, nicméně např. JA začala uznávat uprchlíky až v roce 1993, přičemž Uprchlický zákon byl schválen až v roce 1998 a vešel v platnost v roce 2000.

Subsaharská Afrika

• Nejvíce migrantů zůstává na kontinentu• Významné proudy do Z Evropy, SA a

Stř.Východ

(př. Zair-Belgie, Senegal-Francie, Nigerie-VB --- vzdělaní středoškoláci – brain-drain

Nevzdělaní dělníci – Španělsko, It.

Současné migrační proudy

• Kvalifikovaná migrace (málo)• Kontrakty (100 letá tradice)• Zemědělský sektor• Obchodníci a podnikatelé• Nelegální migrace (nevzdělaní, rodinná migrace,• Uprchlíci a žadatelé o azyl• Vnitřní migrace• Migrace žen• Remitance• Zdravotní migrace (HIV)

Feminizace migrace

• Podíl žen-migrantekje v Africe nejmenší, ale nejrychleji rostoucí

• Z 16 mil. migrantů je 47% žen (2000)

• V JAR stále převažujímuži (doly)

Problém uprchlictví

Literatura• http://www.univie.ac.at/ecco/stichproben/• Stichproben.• Wiener Zeitschrift für kritische Afrikastudien.• Vienna Journal of African Studies

• Nr. 8/2005•• Special Issue:

• "African Migrations. Historical Perspectives and Contemporary Dynamics" •• Introduction: African migrations. Historical perspectives and contemporary dynamics (pdf)• Veronika Bilger, Albert Kraler

• New patterns of migration in West Africa (pdf)• Adama Konseiga• Forced migration in Africa: a challenge to development (pdf)• Egide Rwamatwara

• Country of emigration and new country of immigration? Challenges for Moroccan migration policy between Africa and Europe (pdf)

• Axel Kreienbrink• Dimensions of West-African immigration to France: the example of Malian immigrant women in Paris (pdf)• Helene Trauner

• Constructions of territoriality of transit migrants in the Sahara: the transformation of spaces of transit(pdf)

• Julien Brachet• Low intensity transnationalism: The Cape Verdian case (pdf)• Pedro Gois

• Indian transnationalisms in colonial and postcolonial Mozambique (pdf)• Susana Pereira Bastos

• The state, labour migration and the transnational discourse – a historical perspective from Mozambique (pdf)

• Corrado Tornimbeni

•

• Hein de Haas (2007): Irregular from West Africa to the Maghreb and the European Union. IMI Research Report. Oxford: International Migration Institute/James Martin 21st Century School, University of Oxford. Online

unter http://www.imi.ox.ac.uk/publications/reports

• Christian Aid (2006). Human Tide. The Real Migration Crisis. London, online unterwww.christianaid.org.uk/stoppoverty/climatechange/resources/human_tide.

aspx

• Statistické zdroje http://esa.un.org/migration/index.asp?panel=1

• Data za uprchlíky: http://www.unhcr.org/statistics.html) nebo UNRWA (pro palestinské uprchlíky).