Mezinárodní politika - SUMA · 2019. 2. 19. · 11. Japonsko postihlo ničivé zemětřesení o...

ROČNÍK XXXV CENA 59 KčMezinárodní politika

4/2011

Rozhovor s dlouholetým diplomatemKarlem Kovandou



Veřejná diplomaciev proměnách časuVeřejná diplomaciev proměnách časuVeřejná diplomaciev proměnách času

Budoucnostdiplomaciev doběglobalizace



WikiLeaks: krásný nový světa žádní diplomati v něm



VÝBĚR Z NOVINEK KNIHOVNY ÚMV57 573

BALABÁN, MilošKapitoly o bezpečnosti / Miloš Balabán, Libor Stejskala kolektiv. -- 2., změněné a doplněné vyd. -- Praha : Karo-linum, 2010. -- 483 s. : gr., il., tab. -- Autor části: Jan Eich-ler. -- Bibl.-Pozn. ISBN 978-80-246-1863-0

57 575BARŠA, PavelKritika depolitizovaného rozumu : úvahy (nejen) o novénormalizaci / Pavel Barša ... [et al.]. -- 1. vyd. -- Všeň :Grimmus, 2010. -- 230 s. -- Bibl.-Pozn.

ISBN 978-80-902831-6-9Rec. - In: A2. - Roč. 6, č. 5 (2010); Rec. - In: Britské listy,22.11. 2010.

57 539BEN-AMI, ShlomoVálečné šrámy, mírové rány : izraelsko-arabská tragédie /Šlomo Ben Ami. -- 1. vyd. -- Praha : Argo, 2010. -- 371 s.- Bibl.-Pozn.-Rej. ISBN 978-80-257-0334-2

57 582ČEJKA, MarekDějiny moderního Izraele / Marek Čejka. -- 1. vyd. -- Pra-ha : Grada, 2011. -- 351 s. : il. -- Bibl.-Rej.

ISBN 978-80-247-2910-7

De 57 576 PKDEJMEK, JindřichLotyšsko / Jindřich Dejmek. -- 1. vyd. -- Praha : Libri,2010. -- 174 s. -- (Stručná historie států ; 73)

ISBN 978-80-7277-481-4

57 480DEUTSCHEDeutsche Aussenpolitik : Sicherheit, Wohlfahrt, Institutio-nen und Normen / Hrsg. Thomas Jäger, Alexander Höse,Kai Oppermann. -- 2., akt. u. erw. Aufl. -- Wiesbaden : VSVerlag für Sozialwissenschaften, 2011. -- 768 s. : gr., tab.-- Bibl.-Pozn. ISBN 978-3-531-17894-3

57 563/2DRULÁKOVÁ, RadkaMezinárodní vztahy. II, Pracovní náměty a výběr textů /Radka Druláková, Štěpánka Zemanová a kolektiv. --1. vyd. -- Praha : Oeconomica, 2010. -- 287 s. -- Bibl.-Pozn.

ISBN 978-80-245-1710-0

57 543DUŠEK, JiříUdržitelný rozvoj v evropských regionech / Jiří Dušek, Lu-bomír Pána a kol. -- České Budějovice : Vysoká škola ev-ropských a regionálních studií, 2010. -- 400 s. : il., mp.,gr., tab. -- (Studia ; 1). -- Bibl. ISBN 978-80-86708-90-4

57 569EHL, MartinTřetí dekáda : o životě, politice a lidech mezi Bruselema Gazpromem / Martin Ehl. -- 1. vyd. -- Praha : 65. pole,2010. -- 229 s. : il. ISBN 978-80-903944-8-3

57 586FERIANCOVÁ, Alena(Ne)nájdená bezpečnosť : Československo, Nemeckoa úpravy medzinárodného systému v Európe 1922–1926/ Alena Feriancová. -- 1. vyd. -- Nitra : Univerzita Konštan-tína Filozofa, 2010. -- 287 s. -- Pozn.-Bibl.

ISBN 978-80-8094-689-0

57 570FISCHER, JanAno, pane premiére aneb Rozhašená země / Jan Fischer.-- 1. vyd. -- Praha : Daranus, 2010. -- 235 s.

ISBN 978-80-87423-02-8

57 538FUČÍK, JosefStín jaderné války nad Evropou : ke strategii vojenskýchbloků, operačním plánům a úloze Československé lidovéarmády na středoevropském válčišti v letech 1945–1968/ Josef Fučík. -- 1. vyd. -- Praha : Mladá fronta, 2010. --230 s. : il., mp. -- Bibl.-Pozn. ISBN 978-80-204-2199-9Rec. - In: Vojenské rozhledy. - Roč. 19 (51), č. 4 (2010), s.190-196.

De 57 544GREGOR, JanRusko členem EU? : (historické, kulturní, geopolitickéa socioekonomické aspekty) / Jan Gregor, Miroslava Šaf-ránková. -- 1. vyd. -- České Budějovice : Vysoká škola ev-ropských a regionálních studií, 2010. -- 138 s. : il., mp., gr.-- (Studia ; 2). -- Bibl.-Rej.-Pozn. ISBN 978-80-86708-93-5

De 57 537HLADKÝ, LadislavSlovinsko / Ladislav Hladký. -- Praha : Libri, 2010. -- 190s. -- (Stručná historie států ; sv. 67)

ISBN 978-80-7277-463-0

57 532HOURANI, Albert HabibDějiny arabského světa : od 7. století po současnost / Al-bert Hourani. -- 1. vyd. -- Praha : Nakladatelství Lidové no-viny, 2010. -- 566 s. : mp. -- Bibl.-Pozn.-Rej.ISBN 978-80-7422-059-3

57 529KAMIŃSKI, Marek KazimierzEdvard Beneš we współpracy z Kremlem : polityka zagra-niczna władz czechosłowackich na emigracji 1943–1945/ Marek Kazimierz Kamiński. -- Wyd. 1. -- Warszawa : In-stytut Historii PAN ; Wydawnictwo Neriton, 2009. -- 305s. -- Rej.-Bibl.-Pozn. ISBN 978-83-7543-080-6Rec. - In: Slovanský přehled. - Roč. 96, č. 3-4 (2010), s.434-444.

57 565KOVÁCS, AttilaAlláhovi bojovníci : vizuálna kultúra islámskeho radikaliz-mu / Attila Kovács. -- 1. vyd. -- Bratislava : Chronos, 2009.-- 363 s. : il. + 1 CD. -- (Religionistická knižnica ; zv. 6). --Bibl.-Příl.-Pozn. ISBN 978-80-89027-29-3

57 533MAREK, JindřichKrvavé mise OSN : modré barety v pasti mezinárodní po-litiky / Jindřich Marek. -- Praha : XYZ, 2010. -- 363 s. : il.-- Bibl.-Pozn. ISBN 978-80-7388-437-6

De 48 390/1/3MISSIONMission militaire française auprés de la République Tché-coslovaque 1919–1939. Série I. 1919–1925 ; Volume 3,Propositions, notes, aide-mémoires = Francouzská vojen-ská mise v Československu 1919–1925 ; Série I.1919–1925 ; Svazek 3, Návrhy, nóty, memoranda. --1. vyd. -- Praha : Vojenský historický ústav, 2010. -- 256s. : il. -- (Edition documentaire = Edice dokumentů). -- Po-zn.

ISBN 978-80-7278-549-0

57 521MUSIL, PetrGlobální energetický problém a hospodářská politika : sezaměřením na obnovitelné zdroje / Petr Musil. -- 1. vyd. --Praha : C. H. Beck, 2009. -- xiii, 204 s. : gr., mp., tab. --(Beckovy ekonomické učebnice). -- Bibl.-Pozn.-Rej.

ISBN 978-80-7400-112-3Rec. - In: Ekonomický časopis. - Roč. 58, č. 8 (2010),s. 860–-862.

57 536NOVÁK, MartinRopa a krev : americko-irácké války 1990–2003 / MartinNovák. -- 1. vyd. -- Praha : Epocha, 2010. -- 349 s. : il. --(Polozapomenuté války ; sv. 22). -- Bibl.-Chron.

ISBN 978-80-7425-069-9

57 564 PKNOŽINA, MiroslavDějiny Laosu / Miroslav Nožina. -- 1. vyd. -- Praha : Nakla-datelství Lidové noviny, 2010. -- 317 s. : il., mp. -- (Dějinystátů). -- Chron.-Rej. ISBN 978-80-7422-063-0

57 571SKŘIVAN, AlešČeskoslovenský vývoz do Číny 1918–1992 / Aleš Skřivanml. -- 1. vyd. -- Praha : Scriptorium, 2009. -- 485 s. : gr., il.,tab. -- Bibl.-Pozn.-Příl. ISBN 978-80-87271-12-4

De 57 578SLÁDEK, KarelRuská diaspora v České republice : sociální, politická a re-ligiózní variabilita ruských migrantů / Karel Sládek. -- Čer-vený Kostelec : Mervart, 2010. -- 144 s. -- Bibl.-Pozn.-Rej.

ISBN 978-80-87378-49-6

57 540SPENGLER, OswaldZánik západu : obrysy morfologie světových dějin / Os-wald Spengler. -- 1. vyd. -- Praha : Academia, 2010. -- 772s. -- (Europa ; sv. 25). -- Bibl.-Rej. ISBN 978-80-200-1886-1

57 523SVĚTOVÁSvětová ekonomika : obecné trendy rozvoje = World eco-nomy : general trends in its development / Eva Cihelkováa kolektiv. -- 1. vyd. -- Praha : C. H. Beck, 2009. -- xxxvi,273 s. : gr., tab. + CD-ROM. -- Bibl.-Pozn.-Rej.

ISBN 978-80-7400-155-0

57 572ŠVIHLÍKOVÁ, IlonaGlobalizace a krize : souvislosti a scénáře / Ilona Švihlíko-vá. -- 1. vyd. -- Všeň : Grimmus, 2010. -- 291 s. : gr., tab. --(Ekonomie, politika). -- Bibl.-Pozn. ISBN 978-80-87461-01-3

57 604TSCHECHOSLOWAKEIDie Tschechoslowakei und die beiden deutschen Staaten/ Hrsg. Christoph Buchheim ... [et al.]. -- 1. Aufl. -- Essen :Klartext, 2010. -- 282 s. -- (Veröffentlichungen derDeutsch-Tschechischen und Deutsch-Slowakischen Histo-rikerkommission ; Bd. 10) (Veröffentlichungen zur Kulturund Geschichte im östlichen Europa ; Bd. 36). -- Autor čás-ti: Vladimír Handl. -- Pozn.-Rej. ISBN 978-3-8375-0452-1

57 534WANNER, JanKrvavý zrod moderního Turecka : Ankara mezi Londýnema Moskvou / Jan Wanner. -- 1. vyd. -- Praha : Libri, 2009.-- 291 s. : il., mp. -- Bibl.-Pozn. ISBN 978-80-7277-387-9

57 581ZBOŘIL, FrantišekČeskoslovenská a česká zahraniční politika : minulosta současnost / František Zbořil. -- 1. vyd. -- Praha : Leges,2010. -- 434 s. -- Pozn. ISBN 978-80-87212-38-7

Obsah čísla 4/2011

Ročník XXXV • Vydává: Ústav mezinárodních vztahů, v. v. i. • Šéfredaktor: Robert Schuster • Úvodníky, komentá-ře: Zdeněk Zbořil • Odpovědná redaktorka: Milena Strejčková • Grafický návrh: Jakub Tayari • Distribuce: DagmarČervinková • Redakční rada: Veronika Bílková (předsedkyně), Vojtěch Belling, Miloš Calda, Jiří Fárek, Ondřej Hor-ký, Jiří Kuděla, Kristina Larischová, Jaroslav Olša jr., Pavel Pšeja, Michael Romancov, Jiří Schneider, Jiří Štěpanov-ský, Zuzana Trávníčková, Tomáš Weiss • Jednotlivé příspěvky vyjadřují názory autorů, nikoli vydavatele. Nevyžádanérukopisy redakce nevrací.All rights reserved. Copyright under the International Copyright Convention. No part of this publication may be repro-duced, stored in retrieval systems or transmitted in any form or by any means without the prior permission of the In-ternational Politics editorial office. Reprints are available upon request. Reprints and permissions: Write to Interna-tional Politics, Nerudova 3, 118 50 Praha 1.Redakce a administrace: Nerudova 3, 118 50 Praha 1 • telefon 251 108 151, 251 108 114, 251 108 107 • e-mailo-vá adresa [email protected] • Objednávky a předplatné přijímá administrace redakce. Vychází měsíčně. Cena výtisku59 Kč. Předplatné na rok činí 590 Kč, ve Slovenské republice 29,28 €. Registrováno MK ČR E 5210.Tiskne Petr Dvořák – Tiskárna, Jeřábová 1302, 263 01 Dobříš. Rozšiřuje redakce a další distributoři v drobnémprodeji. Ve Slovenské republice rozšiřuje L.K. Permanent, s.r.o. P.P.4., 834 14 Bratislava 34 • telefon +421 244 453711 • fax +421 244 373 311 • e-mailová adresa [email protected] • www.predplatne.cz. Informace o MPa ediční činnosti ÚMV na www.iir.cz • Podávanie tlačoviny povolené SsRP Banská Bystrica č.j. Opč-3215/B-96 zodňa 12. 9. 1996. ISSN 0543-7962 • INDEX 46911

Tiráž

15. únor 2011 až15. březen 2011

Světozor15. 2. V Bratislavě se konalo zasedání u příleži-

tosti 20. výročí Visegrádské čtyřky.16. V Libyi propukly nepokoje. Demonstranti

žádali odstoupení Muammara Kaddáfího.17. V bahrajnské metropoli Manámě žádali de-

monstranti, konec diskriminace šíitské větši-ny, vytvoření nových pracovních míst a od-stoupení vlády. Bahrajnská policie proti nimzasáhla slzným plynem a obušky.

18. Spojené státy vetovaly návrh rezoluce Radybezpečnosti OSN, která odsuzovala Izrael zapokračující budování osad na okupovanýchpalestinských územích.

20. Libyjský režim Muammara Kaddáfího nasa-dil proti demonstrantům těžkou technikuvčetně tanků.

22. Libyjský vůdce Muammar Kaddáfí v televi-zním projevu odmítl odstoupit a vzdát semoci. Prohlásil, že raději zemře mučednic-kou smrtí. V reakci na masakrování protes-tujících v ulicích libyjských měst se od vla-stního režimu distancovala řada libyjskýchdiplomatů ve světě.

22. Nový Zéland postihlo zemětřesení o síle 6,5stupně Richterovy stupnice, které si vyžáda-lo nejméně 100 lidských životů.

23. Několik nadnárodních koncernů zastavilotěžbu ropy v Libyi.

23. Řecko ochromila generální stávka. V Até-nách protestovalo sto tisíc lidí proti škrtům.

26. V předčasných parlamentních volbách v Ir-sku zvítězila opozice. Strana Fine Gael podvedením Enda Kennyho získala 36, 1 pro-centa hlasů, levicoví labouristé obdrželi 20,5procenta a dosavadní vládnoucí strana Fian-na Fáil pouze 15,1 procenta hlasů.

28. Novým francouzským ministrem zahraničíse stal dosavadní ministr obrany a expremiérAlain Juppé. Nahradil Michelle Alliotovou-Marieovou, která odstoupila po kritice zapostup během událostí v Tunisku.

1. 3. Valné shromáždění OSN jednomyslně po-zastavilo členství Libye v Radě OSN pro lid-ská práva.

1. Masový příliv uprchlíků z Libye na libyjsko-tuniské hranici vyvolává humanitární krizi.

2. Kaddáfího jednotky zaútočily na několikměst ovládaných povstalci. Podařilo se jimdobýt zpět dvě města.

Světozor

1Mezinárodní politika 42011

Světozor • 1

Robert Mikoláš | Katastrofa v Japonsku: Nepřátelé a marný bojs přírodními živly •2

Proměny umění diplomacie | -zz- • 3

PROMĚNY DIPLOMACIE

Ondřej Horký | Nové víno do starých lahví? Budoucnost diplomaciev době globalizace • 4

Ondřej Ditrych | WikiLeaks: krásný nový svět a žádní diplomati v něm • 7

Jana Peterková | Veřejná diplomacie v proměnách času • 9

Radomír Jungbauer | Druhy soudobé diplomacie • 11

Martina Varkočková | Borat 2: opravdu šťastný krok v budování„značky Kazachstán“? • 14

Karel Kovanda | „Diplomat by se měl snažit porozumět druhé straně,umět vycítit, o co jí jde.“ • 16

VZTAHY A PROBLÉMY

Petr Válek | Mezinárodní reziduální mechanismus pro trestní tribunály:nový osud v „pohotovostním“ režimu • 19

Zora Hesová | Muslimské bratrstvo ztratí monopolna islámskou politiku • 22

Vladimír Votápek | Český pohled na Východní partnerství • 24

ZEMĚMI SVĚTA

Pavel Maškarinec | Nová vláda v Nepálu: konec,nebo nový počátek (ne)stability? • 27

FRANCIE OČIMA ZDEŇKA MÜLLERA

Tápání francouzské diplomacie • 30

KDO JE CATHERINE ASHTONOVÁ

Adam Černý | Baronka Ashtonová plní očekávání – bohužel • 32

INFORMACE

Daniel Putík | Herzlia 2011. Konference o národní bezpečnosti Izraele • 34

VOLNÁ TRIBUNA

Pavel Hlaváček | Obama, jaderné zbrojení a teorie úpadku • 36

RECENZE A ANOTACE

Lenka Soukupová | Diplomacie minulostí? • 38

Eduard Gombár | Džihád • 38

POSLEDNÍ STRANA

Foto na titulní straně

Koláž Jakub Tayari

2. Německý ministr obrany Karl-Theodor Gut-tenberg rezignoval kvůli obviněním, že opsalčást své disertační práce. Nahradí ho dosa-vadní ministr vnitra Thomas de Maizière.

3. Nizozemské vládní strany liberálů (VVD)a křesťanských demokratů (CDA) utrpělytěsnou porážku v senátorských volbách.

4. Kaddáfího komanda rozpoutala v Tripolisuhon na příznivce povstalců.

4. Nový egyptský premiér Isám Šaráf slíbil de-monstrantům na náměstí Tahrír, že udělávše pro splnění jejich požadavků.

5. Vítězové irských voleb, středopravá stranaFine Gael a levicoví labouristé, se dohodlina vytvoření vládní koalice.

6. Parlamentní volby v Estonsku vyhrála stře-dopravá koalice premiéra Andruse Ansipa.Jeho Reformní strana získala 33 křesela koaliční partner Res Publica a Vlast (IRL)23 míst v 101členném parlamentu.

7. Maďarsko zmírnilo svůj mediální zákon po-dle požadavků Evropské unie.

10. Dalajlama oznámil, že si ponechá jen roli ti-betského duchovního vůdce, tibetský exil simá vybrat nového politického lídra.

11. Japonsko postihlo ničivé zemětřesení o síle8,9 stupně Richterovy stupnice. Pobřeží pre-fektury Mijagy na východě ostrova Honšúnásledně zasáhla vlna tsunami, která se do-stala až 5 km do vnitrozemí. Počet obětí seodhaduje na 10 000, škody na majetku na 35mld. dolarů.

13. V japonské jaderné elektrárně Fukušima vy-padl proud a selhal chladicí systém jednohoreaktoru, který se přehřál a došlo k výbuchuvodíku. Evakuováno bylo 180 000 lidí.

13. Afghánský prezident Hamíd Karzáí oficiálněpožádal NATO o ukončení bojových operací.

15. Z jaderné elektrárny Fukušima 1 začala podvou výbuších unikat radiace.

15. Německá kancléřka Angela Merkelová v re-akci na události v Japonsku nařídila odsta-vit na tři měsíce sedm nejstarších jader-ných elektráren, které mají projít kontro-lou.

Česko a svět22. 2. Český premiér Petr Nečas důrazně od-

soudil násilí proti demonstrantům v Libyi.23. Evropský prezident Herman van Rompuy,

který navštívil Prahu, se setkal s premiéremPetrem Nečasem. Nečas podpořil „pakt eko-nomické vlády“, který eurozóna chystá.

28. Česká diplomatka Jana Hybášková byla jme-nována unijní velvyslankyní v Bagdádu. Sta-la se tak prvním zástupcem ČR na postuv evropské diplomacii.

8. 3. Europoslanec Jan Zahradil (ODS) byl zvo-len do čela frakce Evropských konzervativcůa reformistů (ECR).

Světozor

Mezinárodní politika 4 20112

Apokalyptické záběry přicházející po 11. břez-nu z Japonska rozpoutaly vlnu solidarity do-

slova v celém světě. A nejen proto, že právězemě vycházejícího slunce patří k hlavním do-nátorům humanitární pomoci od Barmy po Hai-ti. Státy bohaté i chudé, spojenci i nepřátelé,všichni nabízeli Tokiu pomocnou ruku. Zá-chranné týmy, generátory, deky, pitná voda i pe-níze přicházely ze Spojených států, Filipín i Af-ghánistánu.

Půl milionu dolarů nabídl i diktátor KimČong-il, jehož země se přitom doslova topív hospodářských problémech a severokorejštížáci a studenti se učí mezi obrazy, na kterýchpionýři napichují na bodáky úhlavní nepřátele,nejprve Američana a pak právě Japonce. Sa-mozřejmě jde především o symbolické gesto,které ovšem na druhé straně vztahy meziPchjongjangem a Tokiem nijak nezmění. A na-víc podobná suma se do KLDR rychle vrátí, dí-ky Severokorejcům provozujícím v Japonskuvýherní automaty pačinko.

Rychle na pomoc přispěchali i další dva od-věcí japonští rivalové, Rusko a Čína. Moskva,která se s Tokiem pře o část Kurilských ostrovůobsazených Rudou armádou na samém konci2. světové války a odmítá je vrátit, slíbila zvýšitenergetické dodávky včetně plynu do Japonska.Dočasný klid zbraní vyhlásil i Peking, který za-se poslal tisíce tun pohonných hmot, stany či

nouzová svítidla. Do Japonska pak vůbec po-prvé v historii odjel i čínský záchranný tým.

Ostatně podobně se zachovalo i Tokio při ni-čivé katastrofě v S’-čuanu před dvěma lety, a takse nyní stejná reakce Číny dala očekávat. Histo-rické i územní spory mezi oběma zeměmi jsouvšak příliš zakořeněné, a tak když do Japonskamířila čínská loď s desetitisíci lahvemi balenépitné vody, čínský vrtulník se ve sporných vo-dách nebezpečně přiblížil k japonskému torpé-doborci. Při podobných incidentech v uplynu-lých dnech a týdnech, naposledy těsně před ze-mětřesením vzlétala do vzduchu i japonská bo-jová letadla a žhavily se telefonní dráty na oboustranách Východočínského moře.

Snížení napětí ve vzájemných vztazích, a toplatí i mezi Moskvou a Tokiem, je tak vskutkujen dočasné a přestávka v konfrontační politicebude trvat maximálně do doby, než budou mítJaponci to nejhorší za sebou. Čína i Rusko sesvých nároků, navíc prosazovaných se stáleagresivnější rétorikou nevzdají. Ostatně o sebe-vědomí Moskvy svědčí i neuvěřitelný incident,když ruská vojenská letadla včetně stíhačkySU-27 pronikla do japonského vzdušného pros-toru. Sice s cílem zjistit množství radioaktivity,přesto na tuto provokaci musela císařská armá-da okamžitě reagovat, přestože desetitisíce ja-ponských vojáků pomáhaly odstraňovat ná-sledky přírodní katastrofy.

Pro Japonsko je ovšem v tuto chvíli mno-hem důležitější zjištění, že ani tato technolo-gická velmoc pravidelně připravovaná na nej-různější katastrofy nedokáže přírodním živlůmčelit. Tsunami doslova smetla vše, co jí stálov cestě a vybudované vlnolamy ani další obran-ná zařízení ji nezastavily, bez ohledu na to, žejejich stavba stála miliardy dolarů.

Z pobřežní hráze v městečku Kamaiši (Ka-maishi), která se díky svým úctyhodným roz-měrům zapsala do Guinessovy knihy rekordů,zbyla jen půlka. Nestačila ani její dvacetime-trová šířka, ani to, že zasahovala až do hloubky63 metrů. Úder vlny o síle rovnající se zásahu250 obřích Boeingů letících rychlostí tisíckm/h nemohla zastavit.

Obyvatele další zničené obce Rikuzentaka-ta pak neuchránila ani obří ocelová vratav přístavu, která se v případě vyhlášení nebez-pečí tsunami mají uzavřít. Zemětřesení zřejmějejich mechaniku poškodilo a veškeré úsilízhruba padesáti místních hasičů bylo marné.Dnes tak tato brána, mimochodem stále ote-vřená, zůstává smutným mementem celé apo-kalypsy, která nejen Japoncům vyslala jasnývzkaz.

Robert Mikoláš jevýchodoasijským zpravodajem Čro.

Katastrofa v Japonsku:Nepřátelé a marný boj s přírodními živly

Robert Mikoláš

Glosa

Proměny umění diplomacieHenry A. Kissinger ve svém Umě-

ní diplomacie, s charakteristic-kým a důležitým podtitulem Od

Richelieua k pádu Berlínské zdi, nazvaldiplomacii jakýmisi artes liberales, a přitéto příležitosti se sám prohlásil uměl-cem. Je to docela pěkné a nové pojme-nování jednoho z nejstarších instrumen-tů mezinárodních vztahů a mezinárodnípolitiky. Jeho autor, obdivovatel, a takéstudent diplomacie Clemense Metterni-cha do té míry, že jedna z jeho proti-partnerek, izraelská ministerská před-sedkyně Golda Meierová, jej i na veřej-nosti chtěla urážet jménem slavného ra-kouského diplomata, ve své známé prá-ci se nejen sebeprezentoval, ale takéupozorňoval na vývoj a proměny evrop-ské a světové diplomacie od dob fran-couzského kardinála až po velmocen-skou hru o sjednocení Německa a vytrá-cení se komunismu ve východní Evropě.

Americký Metternich použil událostíokolo roku 1992 k vyznačení hranice,od které se ohlížel zpět zejména za svý-mi diplomatickými aktivitami, ale o ně-kolik let později, díky nástupu novýchinformačních technologií a jejich vpádudo mezinárodní politiky a diplomacie,by mohl o svém i světovém umění di-plomacie spekulovat ještě odvážněji.

Je to totiž doba, říká Paul Virillio,kdy honba za informacemi a globalizacevirtuálních (neexistujících, ale chtě-ných) světů vytvářejí nové vztahy mezičasem a prostorem a díky rychlostipředávání sdělení mizí tady a teď. Nicvšak nevíme o tom, jak je jakékoli sděle-ní sdíleno a zda příjemci informací seo jeho obsah zajímají. Dřív, když chtělkrál říct tomu druhému, že je vůl, to trva-lo, říká v jednom ze svých dialogů JanWerich. A dodává: dneska to vědí dřív,než to řeknou. Dneska, ovšem, už nejsoutak háklivý.

Toto souznění českého klauna a fran-couzského teoretika kultury, urbanistya sociologa, který se také zabývá vojen-stvím, není zázrakem, ale jsou to postře-

hy vnímavých pozorovatelů kulturya politiky, byť je od sebe dělí jedna ge-nerace.

Dějiny diplomacie, od prvních vyjed-návání mezi archaickými státy před vícenež třemi tisíciletími, přes první ab-straktní přístupy k diplomacii v anticea potom od evropské renesance do sou-časnosti, můžeme vnímat kontinuálněv různých částech světa, které diploma-cie globalizovala dávno před vznikemobliby tohoto slova.

Nicméně Kissingerův limit má svouoprávněnost nejen díky jejímu autorita-tivnímu autorovi. Počátek devadesátýchlet 20. století je totiž dobou až chaotic-kého vývoje nových způsobů komunika-ce a technologií, které, jak kdysi napsalMarshall H. McLuhan, jsou samy o so-bě sdělením. Jejich setkání třeba s bu-dovou Černínského paláce na praž-ských Hradčanech (ale můžeme se po-ohlédnout i po jiných metropolích) jesvého druhu setkání historie s budouc-ností.

Toto číslo Mezinárodní politiky se vě-nuje tomuto fenoménu, jehož novost siv běhu banální každodennosti ani ne-uvědomujeme. Ondřej Ditrych se nadním zamýšlí v článku nazvaném s leh-kou ironií WikiLeaks: Krásný nový světa žádní diplomaté v něm. Jde mu o po-hled na aktuální aféru nejen z hlediskaprvoplánově se nabízejících možností,ale i o aféru, která se stává součástí sy-stému.

Odmítání tajné diplomacie má sa-mozřejmě také své dějiny marných po-kusů. Z nich asi nejznámější je paradox,že mezi čtrnácti body prohlášení Wood-rowa Wilsona z 8. ledna 1918, odůvod-ňující vstup Spojených států na bojištěprvní světové války, je na prvním místěuvedeno odstranění tajné diplomacie,a kvůli němu šli američtí vojáci umíratdo Evropy, a naopak prohlášení HillaryClintonové, v reakci na Assangeovo de-sperátství, označující je za útok na celémezinárodní společenství a za sabotáž mí-

rových vztahů mezi státy, který k těmtodějinám patří.

Martina Varkočková, také v tomtočísle, píše o fenoménu Boratova bojes Kazachstánem, který hrál v době prezi-dentské návštěvy Nursultana Nazarbaje-va ve Washingtonu svou diplomatickouroli, mimo jiné právě proto, že se prvníverze filmu stala součástí veřejné diplo-macie, kterou do výčtu různých druhůsoučasné proměňující se diplomacie za-řadil do své stati Radomír Jungbauer.

Jestliže až donedávna bylo množnéstudovat diplomacii jen jako činnoststátních nebo nadstátních institucí v zá-jmu uskutečňování nějaké zahraničnípolitiky nebo ovlivňování mezinárod-ních vztahů víceméně tradičními instru-menty, zdá se že od doby, kdy se mobil-ní telefon, satelitní navigace a celá elekt-ronická subkultura staly nástrojem ne-jen komerčním, ale i politickým, odchá-zejí tyto stereotypy do minulosti. Ještěpřed asi deseti lety považoval současnýprezident České republiky internet začertovský vynález a dnes jeho prostřed-nictvím vede své veřejné monology.

Díky elektronickým médiím tajná di-plomacie asi nezanikne, protože co po-tom dělat se všemi, kteří jsou svými vlá-dami prověřeni na přísně tajné? A cos těmi, kteří ty ještě neprověřené chtějíprověřovat? Neztratí se ani to nejjedno-dušší vyjádření úlohy diplomacie vyjed-návat, chránit a pozorovat, i když tytofunkce budou moci vykonávat různáelektronická média. Ta navíc už dnesumějí i odposlouchávat, zaznamenávata rychlostí téměř na hranici rychlostisvětla předávat.

A konečně, být diplomatem je takétrochu vzrušující. V operetě Polská krevo tom zpívá starý Zaremba: Zde zříte di-plomata...tajemství státu svatá vždy umíuchovat...a všechno ví, všechno zná, všech-no umí mnohem víc, ač ví všechno a zná,neřekne nikdy nikomu nic.

-zz-

Úvodník

3Mezinárodní politika 42011

4 2011Mezinárodní politika 4

Proměny diplomacie

Pohled na seznam současných výzevpro zahraniční služby evropskýchzemí neposkytuje mnoho důvodů

k optimismu. Moderní diplomacie, jejíždějiny jsou pevně spjaty se vznikem ná-rodních států, se zrodila ve středověku naApeninském poloostrově, během renesan-ce se rozšířila do zbytku Evropy a na kon-ci 19. století se stala celosvětovým feno-

ménem. V současnosti se však národnístáty nacházejí pod silným tlakem globali-zace a jejich role slábne pod vlivem trhůa nadnárodních korporací, a to dokoncei v oblasti vojenství. Proces globalizace senavíc prostřednictvím technologickéhopokroku zrychluje tak, že s ním rigidní ná-rodní instituce nedokážou držet krok. Tose týká i diplomacie s jejím archaickým

protokolem a zbytky šlechtického životní-ho stylu. V době, kdy se vedoucí politicimohou okamžitě spojit pomocí videokon-ference nebo do několika hodin osobněsetkat na kterémkoli místě planety, panujíobavy, zda instituce velvyslanectví neníve 21. století jen zastaralou kulisou. Roz-mach tzv. summitové diplomacie tentotrend potvrzuje.

Rostoucí komplexitu mezinárodní a glo-bální politiky podtrhuje i nástup novýchnebo staronových aktérů. Silný hospodář-ský růst na rozvíjejících se trzích posílilpolitický vliv zemí, jako je Čína nebo In-die, ale také Rusko, Brazílie nebo Jiho-africká republika. A jako by nestačilo, žemoc Západu oslabuje oproti zbytku světa,objevují se zde další, nestátní aktéři. Velkéa vlivné nevládní a transnacionální orga-nizace – od miliardářských charit po tero-ristické organizace – ztrácejí svou vazbuna ohraničené teritorium a vymykají semezinárodní koordinaci i státní kontrole.Velká část aktuální mezinárodní agendyzvládání hospodářské krize, klimatickýchzměn i globální chudoby navíc spadá dogesce resortů financí, životního prostředíči v mnoha zemích i ministerstva meziná-rodního rozvoje namísto ministerstev za-hraničních věcí. Existuje proto riziko, ževliv diplomacie na utváření podoby světabude i nadále klesat.

Na národní úrovni také pomalu mizírozlišení mezi domácí a zahraniční politi-kou. To se však netýká pouze unijní agen-dy. Veřejnost vyžaduje demokratickoukontrolu vládních politik doma i v zahra-ničí. Nová média navíc zdánlivě mažoufyzické vzdálenosti a přes minimální ná-klady s rozsáhlými důsledky vstupují doveřejné sféry. Skandál WikiLeaks zpo-chybnil nejen demokratickou legitimitu,ale také samotnou technickou proveditel-nost udržení diplomatického tajemství.Úniky kabelogramů WikiLeaks sice po-přely konspirační teorie a ukázaly, že sou-časná diplomacie dělá často dobrou práci,v některých případech se ovšem informa-ce z ambasád nelišily od zpráv mediálnícha jindy nebyla diplomacie schopna ani ná-znakem nastínit možnost současných dra-matických události, jako například po-vstání v severní Africe. To vše se odehrá-vá v situaci dlouhodobých rozpočtových

Novévíno

do starých lahví?Budoucnost diplomacie

v době globalizace

Ondřej Horký

První česko-francouzské fórum mladých talentů, které ve dnech 3. a 4.února v Praze uspořádal Ústav mezinárodních vztahů za podpory francouz-ského velvyslanectví a českého ministerstva zahraničních věcí, poskytlo začí-najícím diplomatkám a diplomatům z Francie a Česka jedinečný prostor prosebereflexi vlastní profese. Diplomacie není mrtvá, ale cesta jejího přizpůso-bení současným výzvám stále leží v mlhách.

2011 Mezinárodní politika 4 5

Proměny diplomacie

škrtů, které omezují schopnost zahraničníslužby odpovědět na tyto změny.

Staronová role diplomacie:práce se znalostmi a jejichinterpretaceRole zdánlivě zastaralé diplomacie se nic-méně zatím nevyčerpala. Prvním, nikolivšak nejdůležitějším argumentem je odol-nost institucí. I přesto, že Římská říše za-nikla, její právní systém a instituce přežilydodnes. Stejně tak nejsou západní institu-ce odsouzeny k zániku ve světě, na jehožutváření nebude mít Západ hlavní vliv.Naopak, v Evropské unii můžeme mít po-cit, že žijeme v postvestfálském světě, alesamotná Unie se přese všechny proměnystále nachází ve vestfálském systému.

Hlavní argument pro zachování diploma-cie je také konzervativní. Její základnífunkce shromažďovat, třídit a vyhodnoco-vat informace pro politické rozhodovánítotiž není méně aktuální než v minulosti.Naopak, role diplomata jako manažera in-formací je mnohem důležitější ve světě,který charakterizuje zahlcení informace-mi jak z nediplomatických, tak i z diplo-matických zdrojů. Politici se dnes dostá-vají k moci často na základě svých komu-nikačních schopností, a znalosti komplex-ních evropských a mezinárodních záleži-tostí jim chybějí.

Staronová role diplomacie tedy spočí-vá ve zprostředkování informací a jejichinterpretace množství rozdílných aktérůza účelem vymezení národního a evrop-

ského zájmu. V domácím prostředí by di-plomacie měla otevřeně vysvětlovat roz-hodnutí vlády u veřejnosti a zároveň in-formovat politické vedení o možnostechpolitických řešení, aniž by ovšem vstupo-vala do jejich rozhodovací kompetence.V mezinárodním systému, který nespadápod demokratický způsob vládnutí, jeproblém průhlednosti delikátnější a důvě-ra zde zůstává klíčovou hodnotu. A jeli-kož nejen vzájemná otevřenost, ale i dů-věrnost vůči okolí je samotnou podmín-kou důvěry, mezinárodní politika budei nadále vyžadovat určitou úroveň utajenípředevším proto, aby nebyla ohroženaanonymita diplomatického sboru a jehozdrojů informací. WikiLeaks – mimocho-dem typický příklad nového typu vlivných

I když volání po demokratické kontrole zahraniční politiky sílí, zůstává diplomacie v očích široké veřejnosti stále opředena tajemnema mnohdy spíš připomíná šachovou partii. Konstantin Chernichkin, Globe Media/Reuters


Proměny diplomacie

nestátních aktérů – tento princip částečněporušil. Zároveň nikdy nebyla tak důleži-tá veřejná diplomacie a její schopnost ak-tivně využívat pro své cíle internet a novámédia.

Zásadní výzvu růstu nových mocnostílze jen obtížně překonat. Moc jerelativní pojem, a Západ protobude dále oslabovat. Sdílenívlastních hodnot je jeho jedinoumožností pro to, aby nezůstalna okraji. Západní hodnoty libe-rální demokracie, lidských práv,genderové rovnosti, ochrany ži-votního prostředí a (podle kon-textu) státu blahobytu však pří-liš často stojí v protikladu jehovlastním zájmům. Současná po-vstání v severní Africe a na Blíz-kém východě poukázala na dvoj-značné, ne-li rozporné postojeevropských zemí i samotné EU,závislé na fosilních palivecha strachu z imigrace. Nicméněfakt, že nové mocnosti, alei Spojené státy americké se smi-řují se skutečností multipolární-ho světa, neznamená, že majízájem o multilateralismus, kterýrazí Evropská unie, neboť konkurenčnícharakter světového řádu jim vyhovuje.V tomto kontextu musí navíc diplomacievstupovat do skutečného dialogu s odliš-nými kulturami a pomocí Západu čelitvnějšímu vnucení neliberálních hodnot,které s sebou přináší ekonomická liberali-zace. Tomuto nemohou národní státy sa-my zabránit.

Národní rozepře, evropskýzájem a univerzálnípovoláníNa fóru mladých diplomatů a diplomatekzazněly mnohé problémy, se kterými sepotýká Společná zahraniční a bezpeč-nostní politika EU a ustanovení Evropskéslužby vnější akce (ESVA) pod vedenímCatherine Ashtonové: mocenské rozpory

mezi velkými státy s globálními ambicemia malými zeměmi často trpícími mni-chovským syndromem, odlišné teritoriál-ní priority na Jihu a Východě od Evrop-ské unie, technické a pomalé rozhodováníunijních institucí vzdálené evropským ob-

čanům, anebo odlišné názory „nových“a „starých“ členských zemí na stát blaho-bytu, které se promítají i do směřovánívnějších politik Unie a kýžené podobyglobálního vládnutí. Na druhou stranu –pomineme-li úzké zájmy hospodářskýchlobby – nelze z vnějšího pohledu naléztdostatečné důvody, proč by měly mít člen-ské státy Evropské unie rozdílnou politikunapříklad vůči Číně nebo Rusku, tím spí-še, že pro tyto aktéry představuje roztříš-těnost Unie velikou výhodu pro jejichvlastní zájmy.

Evropská unie své hodnoty jasně vy-mezila v Lisabonské smlouvě. V pokrizo-vém světě, který více než kdy jindy ovládápragmatická rétorika, však není možnézaložit účinnou evropskou diplomacii bezjasného vymezení evropského zájmu.

A to platí bez ohledu na to, zda je na vněj-ší výzvy Unie odpovědí více koordinacenebo více integrace. Do sebe zahleděné„velké Švýcarsko“ není pro EU řešením.Kdo by měl tento zájem definovat, nenízatím vůbec jasné, navíc každá z člen-

ských zemí i Evropská komisevnímají EU odlišně. Velký zá-jem juniorních diplomatů o pů-sobení v ESVA a – alespoň u ně-kterých – opuštění představy di-plomatické kariéry jako službyvlastní zemi však svědčí o mož-nosti vyjasnění evropského zá-jmu skrze každodenní praktikydiplomacie ve společných ev-ropských strukturách bez ohle-du na dvojznačnou pozici ná-rodních zástupců jako možnéhonástroje pro dosahování úzkýchnárodních zájmů.

Nikdo by však nechtěl půso-bit pouze v centru unijní diplo-macie bez zkušenosti s cílový-mi teritorii, což se někdy vyčítáEvropské komisi. Naopak sezdá, že ideál univerzálního di-plomata byl zachován. Musíumět přemýšlet a analyzovat

dlouhodobě i zvládat každodenní drobnéúkoly a potýkat se s banálními technický-mi problémy a těžkopádnou ministerskouhierarchií, pohybovat se v odlišných svě-tech bilaterálních vztahů i mezinárod-ních organizací, vklouznout do výrazněrozdílných prací na ministerstvu i zahra-ničním úřadu, do toho případně zvládatrodičovskou roli dohromady se zahranič-ní kariérou v této feminizující se profesi,spojovat současné požadavky na charis-ma a diskrétnost, ovládat skrytá vyjedná-vání i komunikaci s veřejností. Snad prá-vě ve spojení těchto rozporuplných poža-davků spočívá kouzlo letitého diploma-tického povolání. Ve světle globálních vý-zev a hospodářské krize však bude musetdiplomacie o své potřebnosti přesvědčiti veřejnost a do starých lahví nalít novéhovína.

Ondřej Horký je výzkumnýpracovník Ústavu mezinárodních vztahů.

[email protected]

Zdroj• Ondřej Horký, The Future of Diplomacy: European and Global Challenges. Policypaper ÚMV, únor 2011, http://www.iir.cz/upload/PolicyPapers/2011/PP–Forum–Horky.pdf

Evropská unie své hodnoty jasněvymezila v Lisabonské smlouvě.V pokrizovém světě, který vícenež kdy jindy ovládá pragmatickárétorika, však není možné založitúčinnou evropskou diplomacii bezjasného vymezení evropskéhozájmu. A to platí bez ohledu nato, zda je na vnější výzvy Unieodpovědí více koordinace nebovíce integrace. Do sebe zahleděné„velké Švýcarsko“ není pro EUřešením. Kdo by měl tento zájemdefinovat, není zatím vůbec jasné.


Proměny diplomacie

Důsledek informačnírevolucePři pokusu o střízlivé zhodnocenívýznamu Cablegate obecně namezinárodní politiku a konkrétně-ji na budoucnost diplomacie jako

instituce mezinárodní společnostije na prvním místě třeba, jako vý-chodisko k jakémukoli dalšímuhodnocení, kontextualizovat feno-mén WikiLeaks v probíhající in-formační revoluci, jejíž není příči-

nou ani hybatelem, ale důsledkem. Pro-blém kontroly v postmoderním světě způ-sobený mj. množstvím dat v digitálnímvesmíru (podle studie citované nedávnov týdeníku Economist se do roku 2020rozepne na 35 bilionů GB) a jejich snad-nou skladovatelností a přenositelností jeobecnějšího rázu a postihuje organizaceod států po soukromé firmy. AmerickýSIPRNET, z něhož WikiLeaks diploma-tické depeše získaly, je jen jednou z reak-cí státu, který chce v tomto novém pro-středí dále naplňovat svou tradiční úlohumimo kyberprostor – reakcí, která ho vevýsledku činí zranitelnějším. Zvlášť proautoritativní státy je souvisejícím rizikemsnadná a nekontrolovatelná pořiditelnosta sdílení „zpráv“, které mohou výrazněovlivňovat, zrychlovat a umocňovat spole-čenské procesy podrývající zavedenépraktiky vládnutí nebo ohrožovat samot-né přežití režimů, tak jako tomu bylo přinedávných revolucích v arabském světě.(Role, kterou při nich sehrály WikiLeaks,byla, zejména ve srovnání s novými soci-álními médii, omezena. Na druhou stra-nu, depeše z Tunisu popisující zhýralý ži-vot tamější elity a rozsáhlou korupci sicenesdělily po svém úniku tuniské společ-nosti věcně nic nového, ale přinejmenšímukázaly, že o neutěšeném stavu věcí ně-kdo „venku“ ví a mravně ho odsuzuje.)

Obsahem čtvrt milionu depeší staže-ných z amerického armádního internetuSIPRNET jsou především postřehy, alei dohady a drby zaznamenané americký-mi diplomaty po celém světě a zasílanédo washingtonského ústředí (depeše vy-cházející ze State Department tvoří jen třiprocenta celého balíku). Nenabízejí nicvíc než pohled na mezinárodní politikustatisícem amerických očí, nikoliv autori-tativní pravdu o jakési ucelené, alternativ-ní, dosud účelově skrývané realitě. Nelzezcela souhlasit s rozšířeným názorem, žeCablegate nesdělila o mezinárodní politi-ce „nic, co bychom již nevěděli,“ byť no-vého je v doposud zpracovaných materiá-lech skutečně poskrovnu. (Patří sem mj.zjištění týkající se české zahraniční politi-ky, ať už o české iniciativě vyslat v reakcina rozpoutání rusko-gruzínské války dooblasti misi NATO, nebo návrzích běhemčeského předsednictví, aby Spojené státy

WikiLeaks:Krásný nový svět

a žádní diplomaté v něm

Ondřej Ditrych

„V jednom musíme mít jasno. Zveřejnění [těchto depeší] není útokem je-nom na Ameriku, ale na celé mezinárodní společenství a sabotáží míro-vých vztahů mezi státy,“ prohlásila v reakci na propuknutí Cablegateamerická ministryně zahraničí Hillary Clintonová. Podle jejího italskéhoprotějšku Franka Frattiniho byly WikiLeaks dokonce 11. zářím světovédiplomacie. Nejmenovaný francouzský diplomat citovaný v Le Monde sipostěžoval, že „už nikdy nebudeme moci dělat diplomacii jako dřív“.A zatímco někteří komentátoři přivítali úniky diplomatických depeší jako„konečně nějakou realitu“ a předvídali revoluční demokratizační dopadna světovou politiku, jiní je zlehčovali („nic nového pod sluncem“) anebovarovali před novou světovou válkou, do které Julian Assange coby no-vý Gavrilo Princip zavleče svět, či alespoň před umocněním právě těchvlastností soudobých „neviditelných vlád“ – uzavřenosti, neprůhlednostia mandarínství – které jejich původci tolik nemohou vystát (aniž by všakzpůsobily jejich konečné zhroucení, které jim, údajně podobně jako ně-kdejší evropští anarchisté a později teroristé, chtějí vyprovokováním pře-mrštěné reakce nenáviděného systému přivodit).


Proměny diplomacie

dotlačily vzdorující členské státy k sou-hlasu s jednotnou pozicí EU o sankcíchproti Íránu). V řadě dalších případů depe-še dodávají na jistotě dosavadním doha-dům – o amerických tajných protiteroris-tických operacích v jižním Jemenu a Pá-kistánu, korupci a vazbách Karzáího reži-mu na výrobu a obchod s narkotiky v Af-ghánistánu, o přehánění Saúdů o potvrze-ných zásobách ropy, o jejich napjatýchvztazích s Pákistánem (dalšímspojencem USA na Středním vý-chodě) a těžko skrývaném nepřá-telství vůči Teheránu s jeho jader-ným programem a ambicemi státse regionální mocností, neboo trvajícím rozmístění americ-kých taktických jaderných zbranív Německu, Turecku, Belgii a Ni-zozemsku. Nic z toho však nemárevoluční potenciál zásadně pro-měnit modality současné meziná-rodní politiky.

Zveřejněné depeše ani neodha-lují, byť takový jistě byl patrně je-den z cílů WikiLeaks a i smutné-ho hrdiny příběhu, armádníhoanalytika Bradleyho Manninga,prohnilý systém spiknutí, mani-pulace a lži americké „neviditelnévlády“ (cynikové to vysvětlují ne-přítomností přísně tajných či vů-bec zpravodajských a vojenskýchmateriálů). Pro americkou diplo-macii bylo nepochybně trapnéodhalení, že ministerstvo zahrani-čí úkolovalo své diplomaty enmasse ke špionáži na půdě OSN, dočasněpatrně trpí menší ochotou ostatních vésts ní důvěrné rozhovory a snad i zpřetrhá-ním vazeb na důvěrné kontakty po světě.Trvalejší následky v podobě ztráty mocia legitimity Spojených států jsou však

vzhledem k jejich současnému postavenívelmi nepravděpodobné.

Diplomacie jakoinstitucionalizovanécelosvětové spiknutí?Co ale diplomacie jako taková? Wiki-Leaks se zdají považovat diplomacii za vý-znamnou instituci mezinárodní společ-nosti. Ne proto, že by tlumila následky

mezinárodní anarchie a bránila ozbroje-nému konfliktu v podmínkách elementár-ní nedůvěry mezi státy, ale proto, že sesvými praktikami zhusta mimo veřejnýdohled je institucionálním výrazem celo-světového spiknutí. Zatímco podle za-

stánců statu quo narušení těchto praktikpovede ke konfliktům a zhroucení celéinstituce diplomacie by patrně přivodilokonflikt univerzální, v Assangově utopiinení pro diplomaty místo.

Diplomacie jako nástroj státu procházív důsledku procesů spojených s informač-ní revolucí a obecněji globalizací (rozvo-jem transnárodních vztahů nebo networ-ked governance, „vládnutí v sítích“ roz-

prostírajících se kolem tradič-ních diplomatických kanálůmezi ministerstvy zahraničí)krizí. Hlavním cílem diploma-cie bylo tradičně vyjednávánímezi cizími (či odcizenými)lidskými společenstvími. Nynívšak svůj monopol na zpří-tomňování politického cizíhoztrácí, ať už na úkor jinýchstátních, či nestátních aktérů.Tradiční diplomacie je institu-cí mezinárodní společnosti usta-vené na organizujících (a vždypouze ideálních) principech„vestfálského systému“, kteréposkytovala předvídatelnosta stabilitu, a krize tohoto systé-mu je zároveň i krizí diploma-cie.

Krize však není předzvěstízániku. Pevně zakořeněné sdí-lené normy jazyka a jednání,isomorfismus materiálníchinstitucí (zásadně nenarušenéani otřesy jako emancipací vel-kého množství politických spo-

lečností v procesu dekolonizace) patrněvysvětlují skutečnost, že tak jako v minu-losti se ani nyní instituce diplomacie ne-hroutí, ale spíše se přizpůsobuje svémuprostředí. Specifickým a svého druhu kraj-ním, ale právě proto dobře pozorovatel-ným příkladem je vznik „unijně orientova-ného bilateralismu“, pro který jsou pří-značné procesy multilateralizace a domesti-kace (otevírání nových tematických kapi-tol tradičně chápaných jako vnitřní záleži-tosti státu) mezi státy Evropské unie.

Možný dopad Cablegate je vhodné ana-lyzovat právě na pozadí probíhající adap-tace diplomacie. Instituce diplomacie jevystavěna na sociálních vztazích důvěrymezi cizími společenstvími, posilované

Zdroje• Jozef Bátora, Foreign Ministries and the Information Revolution: Going Virtual?(Leiden: Martinus Nijhoff Publishers, 2008)• Harold Nicolson, Diplomacy (London: Thornton Butterworth, 1939); Garrett Mat-tingly, Renaissance Diplomacy (London: Cape, 1955)• Cass Sunstein, On Rumors (New York: Farrar, Straus and Giroux, 2009)• Michel Foucault, „Practising Criticism“, in Lawrance Kritzman (ed.), Michel Fou-cault: Politics, Philosophy, Culture – Interviews and Other Writings 1977–1984 (Lon-don: Routledge, 1988)

Ve vztahu k budoucnostidiplomacie je bezprostřednějivýznamnější otázka legitimity„neviditelných vlád“,zpochybňovaná dílčí ztrátouschopnosti prostředkování cizího.Novodobí aktivisté či „partyzáni“Assangeova typu je sami o soběnerozbijí. Na druhé straně, pokudbudou svými výpady pofoucaultovsku „znesnadňovatdosud snadná gesta“ legitimizujícípraktiky těchto aparátůvšudypřítomným odkazem na„národní zájmy“, potom bude mítjejich činnost z občanskéhohlediska své opodstatnění.


Proměny diplomacie

prostřednictvím sdílených norem a praktik(spíše než aby byla institucionální odvoze-ninou a stavebním kamenem spiknutí mezijejich elitami). Zveřejnění amerických di-plomatických depeší v několika konkrét-ních případech těmito vztahy důvěry nepo-chybně otřáslo. Pokud je ale diplomacieschopna přizpůsobit se díky své institucio-nální odolnosti dalekosáhlejším, struktu-rálním změnám v mezinárodních vztazích,není důvod předpokládat, že jako celek ne-odolá jednorázovému otřesu tohoto typu.

Informační revoluce a fenomén Wiki-Leaks jako jeden z jejích projevů kladouřadu závažných otázek, z nichž patrně tanejvýznamnější se váže ke vztahu novýchmožností komunikace, utváření a přístu-pu k alternativním strukturám vědění najedné straně a lidské emancipace a poli-tické svobody na straně druhé. Šíří se ky-berprostorem skutečně „virus svobody“,nebo získají navrch represivní aparáty au-toritativních států s rozmanitými pro-středky kontroly (například novou virtuál-ní velkou čínskou zdí) a guerillami hacke-rů a demagogů ve svých službách či nej-různější novodobí sofisté umlčující na in-ternetové agoře autentické hlasy svobody?Ve vztahu k budoucnosti diplomacie jebezprostředněji významnější otázka legiti-mity „neviditelných vlád“, zpochybňova-ná dílčí ztrátou schopnosti prostředková-ní cizího. Novodobí aktivisté či „partyzá-ni“ Assangeova typu je sami o sobě ne-rozbijí. Na druhé straně, pokud budousvými výpady po foucaultovsku „znesnad-ňovat dosud snadná gesta“ legitimizujícípraktiky těchto aparátů všudypřítomnýmodkazem na „národní zájmy“, potom bu-de mít jejich činnost z občanského hledis-ka své opodstatnění. Naplněním wilso-novského ideálu otevřenosti by diploma-cie ztratila svůj smysl. Transparentnějšímezinárodní politika může ale nakonecbýt nejúčinnější strategií vyšší institucio-nální resilience: snižující náklady na uta-jení a zároveň vstřebávající rostoucí veřej-nou poptávku po otevřenosti.

Ondřej Ditrych je výzkumnýmpracovníkem ÚMV, v současnosti působína Stiftung Wissenschaft und Politik(SWP) v Berlíně. [email protected]

Druhá polovina 20. stoletíbyla v tomto ohledu podvlivem studené války, kdy

se souboj odlišných společen-ských systémů projevoval mimo ji-né i v podpoře hodnot, kulturya idejí státu a v jejich prezentaciza hranicemi. Došlo také ke znač-né změně mezinárodního prostře-dí, nárůstu počtu aktérů meziná-rodních vztahů, rozvoji informač-ních a komunikačních technolo-gií. V oblasti hospodářství je navícbohatství společnosti stále častějiodvozováno od hodnoty znalostí,dovedností či dobré pověsti.

Samotný pojem „veřejná diplo-macie“ se v minulosti objevoval vevíce významech. První z nich je

spojován s mírovou konferencí veVersailles po skončení 1. světovéválky a se jménem americkéhoprezidenta Wilsona. Ten hovořilo veřejné diplomacii ve významudiplomacie otevřené, kdy se na-příklad před veřejností netají vý-sledky diplomatických jednání čise neuzavírají tajné dodatkyk mezistátním smlouvám.

Dalším z výkladů je pojetí ve-řejné diplomacie jako informová-ní domácí veřejnosti o činnostivlády ve věcech zahraniční politi-ky. V současnosti je častou sna-hou získat pro takové aktivity taképodporu domácí veřejnosti. Třetídefinicí je pojetí nástroje pro do-sahování cílů zahraniční politiky,

Veřejná diplomaciev proměnách

časuJana Peterková

Veřejná diplomacie – či přesněji řečeno – aktivity, které dnes pod ten-to pojem spadají, jsou staré téměř jako lidstvo samo. Jejich stopy mů-žeme nalézt spolu se zmínkami o prvních státech, kdy jejich vládcovénechávali šířit pověsti či příběhy, jejichž cílem bylo jediné: budovat po-věst státu a jeho panovníka s cílem podpořit zájmy tohoto státu a jejichnaplňování. Historie přináší mnoho takových příkladů, ať už Francie kar-dinála Richelieu v 17. století, zrození Turecka na počátku 20. století čipraxe meziválečného Československa ve dvacátých a třicátých letechminulého století.


Proměny diplomacie

informování zahraničního publika. Někte-ří autoři ji v této souvislosti označovali za„propagandu prováděnou diplomaty“.

Veřejná diplomacie ve smyslu komuni-kačních aktivit zaměřených na zahraničnípublikum, které mají za cíl vytvořit o da-né zemi v myslích zahraničního publikapozitivní představy. Autorství této defini-ce je připisováno někdejšímu americké-mu diplomatovi Edmundu Gullionovi,který takto veřejnou diploma-cii vymezil poprvé v roce1965. Dnešní chápání ji vidízejména jako pravdivou ko-munikaci se zahraničním pu-blikem, jejímž cílem je vytvá-řet u adresátů pozitivní před-stavy o dané zemi, které jimumožní sdílet s ní její hodno-ty a ty posléze využít při vzá-jemné spolupráci. Jde tedynad rámec prosté zahraničníprezentace.

Za zemi, která dnes věnujeveřejné diplomacii velkou po-zornost, jsou obecně považo-vány USA, s čímž souvisíi množství prezentovanýchnázorů. Obecně je věnovánavelká pozornost veřejné di-plomacii velkých států a moc-ností, které však nejsou jedi-nými účastníky mezinárod-ních vztahů, a to obrací pozornost takék těmto aktivitám u středně velkých a ma-lých států. Jejich praxe se liší, zejména po-kud jde o cíl činnosti, jímž je zviditelnitse, zatímco u velkých států se jedná o ob-hajobu vlastních postojů. Další rozdíl jei v šíři a intenzitě prezentovaných témat,která je u menších států nesrovnatelně

nižší. Posledním z uváděných rozdílů jeodlišná legitimita činnosti, tedy vliv veli-kosti státu na posuzování jeho úmyslů.Zde se naopak menší státy oproti těm vel-kým těší značným výhodám ve smyslu vy-šší ochoty nevládních aktérů s takovýmistáty spolupracovat.

Faktorem, který rovněž přispěl ke změ-nám veřejné diplomacie, je multiplicita ak-térů mezinárodních vztahů, a to jak na

mezinárodní, tak i na domácí úrovni. V za-hraničním kontextu to představuje nárůstpočtu subjektů, jež si přejí najít, zlepšit čiudržet své místo na mezinárodní scéněa musí o tom přesvědčit ostatní účastníky.Mimo jiné je tedy i informovat a přesvěd-čit o svých kvalitách a zájmech. Na domá-cí scéně se vliv na pověst státu, a tím i najeho postavení v mezinárodním společen-ství, a tedy i možnost snazšího naplnění je-ho zájmů rozšířila z výhradně státní sprá-vy také na veřejnou správu, samosprávu,celou škálu nestátních aktérů (nevládníneziskové organizace, soukromé firmy, od-borné svazy apod.) i vlastní veřejnost.

V moderní demokratické společnostinení myslitelná a ani proveditelná přímákontrola státu nad aktivitami ostatníchsubjektů domácí scény. Nastavit pravidlakoordinace a komunikace lze přímo snadmezi aktéry na úrovni státní správy, a ani

zde není výsledek obvykle jistý. Zároveňby však stát měl na mezinárodním fóru ho-vořit jedním hlasem a aktivity byť různýchsubjektů by měly směřovat ke společnémucíli. Z tohoto důvodu je nesmírně důležitái domácí dimenze veřejné diplomaciea schopnost státu přesvědčit o atraktivitějím prezentovaných postojů a hodnot i os-tatní domácí hráče. Jak nabídnout spolu-práci nevládním neziskovým organizacím

jinak, než sdílením společ-ných hodnot? Vědomím, žeochrana lidských práv či za-hraniční rozvojová spoluprá-ce patří k hodnotám, kteréjsou pro daný stát důležitéa spoluvytvářejí jeho identi-tu? Stejně tak ochota soukro-mých firem spojit svou znač-ku se zemí původu závisí čas-to právě na pověsti danéhostátu. V neposlední řadě jedůležitým hráčem i sama ve-řejnost, ať už v souvislostis podporou zahraničněpoli-tických priorit vlády, která jezejména v parlamentních de-mokraciích klíčová, nebov souvislosti s reprezentacízemě v zahraničí jejími vla-stními občany. Předpokla-dem pro úspěšnou veřejnoudiplomacii v zahraničí se sta-

la atraktivita státu a hodnot, které repre-zentuje pro zúčastněné subjekty doma.

Stálým zájmem státu je zvyšování bla-hobytu, jehož dosahuje mnoha různýmicestami, v různých tematických rovinách,například politické, ekonomické či spole-čensko-kulturní. V současnosti již nestačíbýt standardním členem mezinárodníhospolečenství a zastávat obecně přijímanéhodnoty. Toto se stalo pouze nutnýmpředpokladem pro další aktivity státu napoli budování vlastní dobré pověsti.

Praxe České republikyV souvislosti s Českou republikou a akti-vitami dotčených subjektů se pojem veřej-ná diplomacie neobjevuje příliš dlouho.Nicméně i zde platí to, co v řadě jinýchstátů. Aktivity, které dnes do oblasti ve-řejné diplomacie řadíme, či s ní alespoňdo určité míry souvisejí, jsou známy

Zdroje• Berridge, G. R.. A Dictionary of Di-plomacy. 2nd ed. Hampshire: PalgraveMacmillan, 2003• Bátora, J. Public Diplomacy Be-tween Home and Abroad: Norway andCanada. The Hague Journal of Diplo-macy 1 (1). The Hague: Martinus Nij-hoff Publishers, 2006• Usnesení vlády č. 74 z 19. ledna2005

Kampaň před vstupem do EUjednoznačně přispěla k ochotěpolitické reprezentace přiznat sipotřebu cílené, dlouhodobéa koordinované prezentace státuv zahraničí. I tento pohled prošelběhem uplynulých let značnýmvývojem. S ohledem na zkušenosti zezahraničí, kde se například řadazápadoevropských států zabývalatímto tématem již od počátku 90. let,byla jako klíčový aktér identifikovánastátní správa, jednotliví aktéři v jejímrámci i jejich úkoly.

Druhysoudobé

diplomacieRadomír

Jungbauer

Někdejší představy redukující diplo-macii převážně jen na dvoustrannézahraničněpolitické styky a činnostvelvyslanectví byly intenzivním rozvo-jem zejména v posledních dvou de-kádách překonány. Slovo diploma-cie, jehož českým ekvivalentem bý-val výraz „jednání“ či „vyjednávání“,se nyní používá pro mnohem vícevnějších aktivit.


Proměny diplomacie

a zmiňovány nepoměrně déle. Velkou po-zornost věnovala propagaci své existenceprvní Československá republika. Činilatak z pochopitelných důvodů, kdy jakonově ustavený stát musela dát vědět o svéexistenci a představit hodnoty, které jsoují vlastní. Obdobné aktivity, byť různě mo-difikované, aplikovaly i další státní útvaryna českém území. Totéž se týká i součas-né České republiky.

Faktem je, že v prvních letech své no-vodobé existence nevěnoval český stát ob-lasti veřejné diplomacie příliš koncentro-vané pozornosti. Důvodem mohou býtjednak odlišné priority, které bezesporuprovázely vznik nového státu, jednak fakt,že jen málokdo si na počátku devadesá-tých let plně uvědomoval nastalé změnymezinárodního prostředí (počet aktérů,rozvoj komunikačních technologií, nárůstvýznamu veřejného mínění) a důsledky,které to bude mít.

Že je nutné cíleně začít dbát o svou po-věst, si český stát – prostřednictvím MZV– začal uvědomovat zhruba kolem roku1997 v souvislosti s úvahami o budoucímpřípadném vstupu do Evropské unie. Sna-hou bylo napomoci příznivému dojmuo České republice mezi veřejností stávají-cích členských států a také podpořit zá-jem dosud nerozhodnuté části české ve-řejnosti o toto členství. Čeští představite-lé se zde setkali se skutečností, které mu-seli čelit i představitelé mnoha dalších stá-tů, a to, že představy domácí veřejnostio vlastní zemi i realita sama se často vel-mi liší od představ, které o daném státěmá zahraniční veřejnost.

Kampaň před vstupem do EU jedno-značně přispěla k ochotě politické repre-zentace přiznat si potřebu cílené, dlouho-dobé a koordinované prezentace státuv zahraničí. I tento pohled prošel běhemuplynulých let značným vývojem. S ohle-dem na zkušenosti ze zahraničí, kde senapříklad řada západoevropských státůzabývala tímto tématem již od počátku90. let, byla jako klíčový aktér identifiko-vána státní správa, jednotliví aktéři v je-jím rámci i jejich úkoly. Ministerstvo za-hraničních věcí vypracovalo a vláda potév roce 2005 přijala Koncepci jednotnéprezentace České republiky. Dokument,který analyzoval stávající stav a předklá-

dal kroky k dosažení žádoucího vývojev různých etapách časového horizontu.

Přes tento slibný začátek se nicméněv uplynulých letech občas zdálo, že českápraxe v tomto ohledu ustrnula na půlicesty a nedokáže pokračovat naznače-ným směrem. Ačkoli usnesením vládybyl přijat závazný dokument, podle jehožpředpokladu se mělo dlouhodobě pokra-čovat v tomto úsilí, na politické scéně ja-ko by zájem o toto téma uvadl. V ko-mentářích, které se tomuto tématu věno-valy, byla zdůrazněna nutnost zásadnípolitické podpory daným aktivitám a po-třeba v nich pokračovat. Ať už šlo o otáz-ku nastavení koordinace systému státnísprávy, nalezení efektivního způsobu, jakzapojit další domácí aktéry, nalezení zá-sadního tématu či sdělení, kterým by seČeská republika mohla představit, i defi-nování geografických priorit pro veškeréaktivity, stejně jako větší podpora multi-laterálním aktivitám.

Tyto výhrady se však týkají zejménapolitické scény. Ve stejnou dobu se celářada výkonných aktérů mohla pochlubitmnožstvím realizovaných projektů, kte-ré bezesporu přispěly k budování pozi-tivního obrazu České republiky. Ať už sejednalo o českou účast na Světové výsta-vě EXPO 2010 v Šanghaji, činnost Čes-kých center, CzechTourismu i dalšíchaktérů. Většina projektů se však uskuteč-nila v rámci resortních či tematicky vy-mezených rámců a jen obtížně, pokudvůbec, bylo možné nalézt známky koor-dinovaného přístupu.

Zdá se však, že v současnosti docházík oživení debat i realizace konkrétníchkroků směrem ke koordinaci státních ak-tivit na poli veřejné diplomacie. Českýstát a jeho instituce se zapojují velmi ak-tivně i do multilaterální spolupráce, aťuž na regionální (V4), nebo evropské(EUNIC) úrovni. Nezbývá než České re-publice i jejím občanům držet na tomtopoli palce.

Jana Peterková je odbornouasistentkou na Fakultě mezinárodníchvztahů VŠE. Zabývá se zejménaproblematikou veřejné diplomaciea diplomatických studií. [email protected]

V současné době semůžeme ve světě se-tkávat s celou řadou

různých oblastí diplomacie za-řazovaných mezi její modernídruhy. Mezi ně patří diploma-cie bilaterální, multilaterální,summitová, parlamentní, vo-jenská, veřejná, ekonomická,kulturní, paradiplomacie a ne-oficiální, přičemž některéz nich Mezinárodní politikav minulosti analyzovala. NavícLisabonská smlouva předpo-kládá vytvoření dalšího druhu– Evropské služby pro vnějšíčinnost s vlastním diplomatic-kým sborem, jejímž hlavnímcílem bude zastupovat Evrop-skou unii ve světě.

Přímá interakce mezi vláda-mi na oficiální úrovni bývá na-zývána jednokolejnou diplo-


Proměny diplomacie

macií. Typickými aktivitami tohoto typujsou oficiální jednání v rámci tradiční bi-laterální diplomacie a využívání meziná-rodních organizací. Účastníci při nich vy-stupují jako reprezentanti příslušných stá-tů a vyjadřují oficiální stanoviska svýchvlád.

Bilaterální diplomacii lze v současnédobě definovat jako uskutečňování mezi-státních dvoustranných vztahů prostřed-nictvím především akre-ditace stálých diploma-tických představitelů.Nicméně historicky tétoformě bilaterální diplo-macie dlouhá staletípředcházelo časověomezené vysílání zplno-mocněnců jednoho stá-tu do druhého státu zaúčelem splnění konkrét-ního úkolu. Dnes tako-vouto formu bilaterálnídiplomacie označujemejako vysílání dočasnýchzvláštních misí.

Zřizování zastupitel-ských úřadů v jiném stá-tě existuje od středověkua klade se při něm důrazna přímý a trvalý vzá-jemný styk. Podporujepředevším kontinuituvzájemných vztahů. Přičasově delším pověřování diplomatickýchzástupců tato forma plní zároveň funkcistálé reprezentace. A to zejména jak jižsamotným pověřením velvyslance v přijí-majícím státě, tak ale třeba i důstojnostívzhledu a honosností sídla velvyslanectvíči rezidence jejího vedoucího. Umožňujebezprostřední kontakt velvyslance jmé-nem jeho státu s vrcholnými představitelipřijímající země a prostřednictvím médiípřípadně i ovlivňování její veřejnosti.

Konkrétní poznatky, podněty i doporu-čení zastupitelského úřadu, a zejména je-ho vedoucího umožňují vysílajícímu státupřijímat kvalifikovaná strategická i taktic-ká rozhodnutí o celkové politice vůči da-né zemi. Dlouhodobý pobyt pracovníkůzastupitelských úřadů je předpoklademzískávání hlubších i objektivnějších zna-lostí o politických, ekonomických a dal-

ších skutečnostech v přijímajícím státě.Svými konzulárními službami sehrává za-stupitelský úřad v případě potřeby důleži-tou roli při ochraně a pomoci vlastnímobčanům jak při jejich pobytu v přijímají-cím státě, tak i pokud jde o notářsko-ma-triční služby.

Stálé zastupitelské úřady se však v sou-časné době stávají i terčem kritiky. Poři-zování příslušných objektů a jejich udržo-

vání bývá obvykle dosti nákladné, stejnětak platy, cestovní náklady i zahraniční lé-čení jejich zaměstnanců. Z těchto důvodůse i Česká republika v posledních letechsnaží zredukovat svá zahraniční zastoupe-ní. Kromě toho existující telefonická a in-ternetová spojení umožňují vedoucímpředstavitelům států komunikovat mezisebou přímo a nepotřebují k tomu stáléZÚ. Obdobně získávat potřebné informa-ce lze i prostřednictvím mezinárodníchmédií či vlastních novinářů, třebaže tako-vý charakter zpravodajství je určovánv prvé řadě zájmem široké veřejnosti, a ni-koli potřebami státních orgánů.

Rozmach konferenčnídiplomacie ve 20. stoletíK multilaterální diplomacii dochází zejmé-na na mezinárodních konferencích. V Ev-

ropě se objevuje poprvé v 17. století přípodpisu Vestfálského míru a poté v souvi-slosti s Vídeňským kongresem v roce 1815.Skutečný rozmach konferenční diplomacienastal až ve 20. století v souvislosti s čin-ností Společností národů, a pak zejménapo roce 1945 v OSN. Byly to právěmnohostranné konference, které poskytlyzáklad pro vznik desítek existujícíchmezinárodních organizací včetně OSN,

EU, NATO atd., u nichž dnes státy majísvé stálé diplomatické mise.

Na rozdíl od bilaterální diplomacie bý-vá v tomto případě často problémem otáz-ka rozhodování (zásada konsenzu, resp.kvalifikované většiny) při řešení konkrét-ních problémů v důsledku velkého počtuúčastníků, jakož i praktická nemožnostuplatnění tajné diplomacie v širokém mě-řítku.

Summit je založen na přímém osob-ním setkání nejvyšších státních představi-telů. Nepovažuje se za něj například pou-hý telefonický rozhovor mezi nimi. Třeba-že k setkáním na nejvyšší úrovni docháze-lo sporadicky i v předchozím období,o summitech se začíná hovořit až za dru-hé světové války, kdy se několikrát sešlinejvyšší představitelé USA, SSSR a VelkéBritánie.

Významnou úlohu při určování i zachování identitynárodních států ve vztazích mezi lidmi různých zemíhraje stále více kultura. Za kulturní diplomaciipovažujeme předevšímoficiální státní aktivity, kterézprostředkovávají zahraničníveřejnosti uměleckéhodnoty, tradice,způsob života,jazyk a dalšíaspektynárodníkulturys bezprostředním cílemzkvalitnění pozitivního obrazu země.


Proměny diplomacie

V moderní době jsou summity důleži-tým nástrojem diplomacie. Konají se buďna bilaterální, nebo na multilaterální zá-kladně. Zvlášť užitečná bývají pravidelnásetkání (například zasedání Evropské ra-dy či G 20), kde je možné si v delším ča-sovém období vyjasnit názory a průběžněse na ně připravovat. K jednorázovýmsummitům obvykle dochází buď při ofici-álních státních návštěvách či při vyřešenínějakého problému, anebo při protokolár-ních událostech (instalace nebo pohřebhlavy státu). Summitům obvykle předchá-zí dlouhá příprava na profesionální diplo-matické úrovni. Někdy bývají jakýmsi ka-talyzátorem jednání, kdy se právě díkynim podaří vyřešit letitý problém, s nímžprofesionální diplomacie nemohla po-hnout.

I summitová diplomacie má svá úskalí.Nezřídka bývá provázena velkou mediálnípublicitou s přehnanou pozorností sou-středěnou na ceremoniál, čímž původnípolitický záměr může ustoupit do pozadí.Některé odborné problémy mohou býtnatolik náročné, že šéfové států a vlád semnohdy v nich detailně neorientují. O cel-kové užitečnosti summitů nemůže býtsporu, rozhodně je však nelze považovatza univerzální metodu zaručeně úspěšné-ho řešení všech mezinárodních problémů.

Jedním z druhů diplomacie, který neníušetřen kritického pohledu, je parlament-ní diplomacie. V daném kontextu jsoucesty členů parlamentů do zahraničí ně-kdy považovány za pouhé výlety či turisti-ku, což je z hlediska zájmů i výdajů státůneopodstatněné. Tím spíše, kdyby se jed-nalo o návštěvy cizích zemí řádně nepři-pravené, bez vytčeného cíle či pevně sta-noveného programu.

Ve skutečnosti však parlamentní diplo-macie a činnost příslušných zahraničníchvýborů je součástí zahraničních vztahůkaždého státu, která je povolána k tomu,aby vhodně doplňovala vládní diplomacii.Vedle přispívání k dalšímu rozvoji nejrůz-nějších bilaterálních styků může sehrávatdůležitou zprostředkující úlohu a oslovo-vat třeba i opozici, což ne vždy bývá provládní diplomacii účelné či schůdné.

O vojenské diplomacii hovoříme nej-častěji buď jako o bilaterální, v souvislos-ti s existencí sítě vojenských přidělenců

na jednotlivých zastupitelských úřadech,nebo jako o multilaterální s ohledemna činnost vojenských zástupců státůu mezinárodních organizací (OSN, EU,NATO, OBSE).

Potenciál veřejnédiplomacieVzhledem k rozmachu globalizace a širo-kému rozvoji nejmodernějších hromad-ných sdělovacích prostředků (internet, sa-telitní televize) dochází v posledníchdvou dekádách k nebývalému růstu vý-znamu veřejné diplomacie, jakožto ná-stroje prosazování zahraničněpolitickýchzájmů. Lze ji definovat jako cílenou pre-zentaci státu prostřednictvím informová-ní a ovlivňování nejenom elit, nýbrž i ši-roké veřejnosti v zahraničí. Vycházíz předpokladu, že veřejné mínění můžemít značný vliv na vládní politiku.Tato ob-last diplomacie jde tedy nad její obvyklýtradiční rámec a věnuje se rozvíjení pozi-tivního obrazu dané země mezi obyvatel-stvem v zahraničí, pro což bylo v minu-losti používáno nepříliš libozvučné ozna-čení – propaganda. Svými metodami, pro-středky a cíli se často prolíná s ekonomic-kou a kulturní diplomacií (více viz MPč. 6/2009).

V podmínkách globalizace a vysokémíry otevřenosti ekonomik většiny státůvčetně České republiky je jejich prosperi-ta obzvláště závislá na schopnosti prosa-dit své ekonomické zájmy ve světě. Tomuje přizpůsobena ekonomická diplomacie,která se hlavně zabývá otázkami působenípředstavitelů státu jak na bilaterálníúrovni, tak i v příslušných mezinárodníchorganizacích (např. v Evropské unii či veSvětové obchodní organizaci). Rukuv ruce s tím sehrává neméně důležitouúlohu nástroje při stimulaci vládních akti-vit v oblastech vývozu investic, zbožía služeb, přílivu investic ze zahraničí a ak-tivního cestovního ruchu. Tato podporanemůže být neomezená, neboť státy jsounuceny přihlížet k závazkům, které pře-vzaly v souvislosti se svým členstvímv mezinárodních organizacích (opět např.EU či SOO atd.) (více viz MP č. 2/2008).

Jako neoddělitelná součást zahraničnía hospodářské politiky, opírající seo vnitřní instituce, disponuje tato oblast

diplomacie i v našem případě sítí zastupi-telských úřadů v zahraničí, jejichž součás-tí jsou obchodně-ekonomické úseky, jakoži sítí zahraničních kanceláří vládou říze-ných agentur Česká centra, CzechInvest,CzechTrade a CzechTourism. Jejich čin-nost je přirozeně realizována s ohledemna partnerství, zájmy a poptávku podni-katelské sféry.

Mezi finanční nástroje pobídky sou-kromému sektoru ze strany našeho státupatří zvýhodněné úvěry či pojistky. Nefi-nanční formu státní podpory pak tvoříčinnost již zmíněných agentur, napomá-hající podnikání a získávání přímých za-hraničních investic, stimulování vývozu,rozšíření turismu a zlepšování celkovéhoobrazu země.

Významnou úlohu při určování i za-chování identity národních států ve vzta-zích mezi lidmi různých zemí hraje stálevíce kultura. Za kulturní diplomacii pova-žujeme především oficiální státní aktivity,které zprostředkovávají zahraniční veřej-nosti umělecké hodnoty, tradice, způsobživota, jazyk a další aspekty národní kul-tury s bezprostředním cílem zkvalitněnípozitivního obrazu země. Do tvorby di-plomacie se však v tomto případě stále ví-ce zapojují i nevládní a neprofesionálníaktéři.

Cílem kulturní diplomacie je snahazpřístupnit zahraničnímu publiku výšeuvedené oblasti formou podpory kultur-ních akcí, výměn osobností, univerzitníspolupráce, výuky jazyka, zahraničníhotelevizního a rozhlasového vysílání. Cílo-vou skupinou nejsou tedy jen diplomatépartnerské země, ale celá společnost, pří-padně její elity, které mohou více ovlivňo-vat formování veřejného mínění. Kdyžklasická diplomacie ztroskotává, můžeprávě lepší vzájemná znalost pomoci pře-klenout rozdíly mezi různými zeměmi (ví-ce viz MP č. 8/2007, č. 6/2009).

Ta část zahraničních aktivit států, kterázačala na sklonku 20. století přecházet naměsta a regiony, bývá označována jako pa-radiplomacie. Nejběžnějším případem ta-kovýchto vztahů je spolupráce mezi po-hraničními politickými jednotkami.V rámci přesunu kompetencí z centrál-ních institucí přebírají města a regiony ně-které tradiční úkoly ústředních orgánů


Proměny diplomacie

zejména v oblasti ekonomiky a kultu-ry. V této souvislosti v prvním případělákají zahraniční investice se špičko-vou technologii, hledají odbytiště prosvé produkty a přitahují zahraniční tu-risty, zatímco ve druhém případě usi-lují o ochranu, upevnění a šíření svékulturní identity.

Příkladem těchto aktivit je činnostČeského domu v Bruselu, kde jsou za-stoupeny jednotlivé kraje České repu-bliky. Jejich cílem je rozvíjet zahranič-ní vztahy, vytvářet kontakty, prezento-vat kraje a podporovat jejich image.

Diplomacie „druhékoleje“Ke komunikaci mezi státy je rovněžpoužívaná neoficiální diplomacie.V rámci této „diplomacie druhé koleje“se usiluje o získání vlivných osobnostív jiných státech, které by byly schopnyzprostředkovat neoficiální přístup k ve-dení země. V některých situacích, jakozejména v minulosti mezi USA a ČLR,docházelo k velké části styků právěprostřednictvím polooficiálních kanálůs použitím akademických členů thinktanků jako mluvčích. Takové situacenastávají, když si vlády přejí vyjádřitúmysl nebo navrhnout metody řešenídiplomatických situací, ale přitom ne-chtějí zaujmout oficiální stanovisko.

Diplomacie druhé koleje je speci-fickým druhem neoficiální diploma-cie, v níž se neoficiální činitelé (např.akademické osobnosti, penzionovanívysocí civilní a vojenští představitelé,veřejně známé osoby) angažují ve vý-měnách názorů za účelem řešení kon-fliktů a posílení důvěry. Za určitých si-tuací mohou takové kontakty financo-vat samy vlády. Někdy však výměnynázorů nemají vůbec žádnou návaz-nost na záměry vlády, nebo k nim mů-že dokonce docházet navzdory vládě.Takové výměny názorů jsou pak nazý-vány diplomacií třetí koleje.

Radomír Jungbauerpůsobí jako vysokoškolský pedagogna UK a Bankovním institutu.

[email protected]

Borat 1Připomeňme krátce, o co ve filmušlo. Údajný kazašský reportér Bo-rat Sagdijev (britský komik SachaBaron Cohen) je vyslán do USA,aby natočil několik reportáží z té-to rozvinuté západní zeměa zprostředkoval tak poučení a in-spiraci svým krajanům. Ve filmuse objevují oficiálně sjednanéschůzky (se senátorem, s femi-nistkami, lektorkou etikety atd.)i náhodná setkání, při kterých Bo-rat svým zjevem, chováními otázkami provokuje jak své fil-mové partnery, tak diváky tohoto„podfukomentárního“ snímku.Film „Borat“ z roku 2006 se stalvýjimečným fenoménem v nejed-

nom ohledu a rozpoutal diskuseodborníků mnoha oborů, jmenuj-me alespoň některé – média, mar-keting, právo, kulturologie.

Boj Kazachstánus BoratemVzhledem k oficiálním reakcímKazachstánu se však Borat stalvýznamnou případovou studiíi pro mezinárodní vztahy, a to ze-jména ve vztahu ke konceptůmveřejné diplomacie (public diplo-macy) a budování značky státu(nation branding). Kazachstán,který získal svou samostatnost porozpadu Sovětského svazu napočátku 90. let minulého století,se musel od počátku potýkat

Borat 2:opravdušťastnýkrok v budování„značky Kazachstán“?Martina Varkočková

V září a říjnu loňského roku proběhla světovým tiskem zpráva, že v Ka-zachstánu se natáčí neautorizované pokračování filmu „Borat: Nakou-kání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu“pod názvem „Můj bratr Borat“.


Proměny diplomacie

s nepříznivým obrazem celého regionujako ekonomicky, technologicky i kul-turně zaostalé oblasti, sousedící s takproblematickými zeměmi, jako je Írán čiAfghánistán. Na rozdíl od svýchpostsovětských středoasijských sousedůvšak Kazachstán vědomě a dlouhodoběpracuje na změně vnímání své země,jakožto země politicky stabilní, moderní,multietnické a bezpečné. Důvody jsouv první řadě ekonomické, tedy snahapřilákat zejména investory, v menšímíře i turisty. Přihlédneme-li k tétosnaze Kazachstánu vytvořit a upev-nit unikátní značku své země (na-tion brand nebo country brand), jezřejmé, že volba britského komikaKazachstán rozhodně nepotěšila.Neboť i kdybychom se přiklonilik názoru, že Borat ironizuje přede-vším americkou společnost, filmovýobrázek Kazachstánu nevycházío mnoho lépe.

Borat se poprvé objevil na obra-zovce v roce 2000 v pořadu DaAli G Show britské televize Channel4. Kazašský diplomat v Londýněhned reagoval, a dokonce naznačil, že byrád, aby byl Borat stažen z vysílání. Jemožné, že právě tato první, nejspíšepřemrštěná oficiální reakce, povzbudilabritského komika, jenž ucítil příležitost,jak svým mediálním bojem s Astanouzvýšit svou popularitu a sledovanost.Nicméně až do konce roku 2005 se dáhovořit o určité formě příměří. To skonči-lo, když Baron Cohen vystoupil jako Bo-rat při předávání cen evropské MTV. Jed-nalo se o celoevropské vysílání s možnos-tí shlédnout pořad i přes internet, a zřej-mě tato masovost popudila Astanuk ráznému prohlášení, že si vyhrazujeprávo řešit vše soudní cestou. Tím bylavyhlášena pomyslná válka, která vrcholilav průběhu roku 2006, kdy měl kazašský

prezident Nazarbajev navštívit Spojenéstáty. Kazachstán před jeho cestou spustilve Spojených státech mediální kampaň(televizní spoty, celostránková inzercev hlavních denících). Cohen využilNazarbajevovu návštěvu k velmi dobřemediálně pokryté tiskové konferenci, kdypřevlečený za Borata mimo jiné tvrdil, žeprezident Nazarbajev ve skutečnosti přijeldo USA podpořit jeho film. Několik týd-nů po této návštěvě totiž byla ohlášena

i premiéra Cohenova celovečerního fil-mu. Nicméně v tomto okamžiku už bylcítit obrat v přístupu Astany k Boratovi.Kazašští diplomaté byli ochotni připustit,že Borat ve skutečnosti přispěl k propa-gaci Kazachstánu a že je lepší býtv médiích prostřednictvím Borata nežnebýt viděn a slyšen vůbec. Boratovi sedokonce dostalo oficiálního pozvání doKazachstánu.

Je zřejmé, že tento boj suverénního stá-tu s fiktivní filmovou postavou prospělhmatatelně oběma stranám. NávštěvnostCohenova snímku byla obrovskáa udržela se na vysoké úrovni poměrnědlouhou dobu. Zároveň se ve zmiňovanédobě prokazatelně zvýšil zájem britskýcha amerických jednotlivců o cestu do

Kazachstánu (zvýšený zájem o kazašskávíza i o místní měnu tenge). Kazašští pod-nikatelé i jednotlivci přiznávají, že již ne-musejí pracně dokazovat existenci své re-publiky. Kazašští diplomaté rovněžpřipouštějí, že Borat odvedl ve zviditel-nění Kazachstánu lepší práci, než by sekdy mohlo podařit oficiální cestou.Přestože to ve své době nebylo tak zřetel-né, Kazachstán svou ostrou reakcí sicezpůsobil eskalaci sporu, zároveň tím však

stoupla mediální hodnota tohotosporu a následně se zvýšilo pově-domí laické veřejnosti o Kazach-stánu.

„Můj bratr Borat“Je tedy otázkou, zda ohlášenénatáčení filmového pokračováníKazachy bude dalším úspěšnýmtažením. V tuto chvíli se to tak ne-jeví. Film natáčí kazašský režisérErkin Rakišev a údajně ho sám fi-nancuje, ve spolupráci s poslan-cem Tleukhanem, jedná se tedyo soukromou akci umělce. „Můjbratr Borat“, jak se má snímek

jmenovat, je neautorizované pokračovánía lze očekávat (tentokrát) skutečnéprávní spory. Sám režisér si je tétomožnosti vědom. Film se točí v ruštiněa jeho distribuce do zahraničí (předevšímdo Spojených států) zatím není jistá.Pokud by se tak nestalo, celá akce,míněná jako odveta za Cohenova Borataa ukázka pravého Kazachstánu, vyjdenaprázdno. Navíc dosud naznačenádějová linka neslibuje dostát vysoko na-stavené laťce původního díla, což by para-doxně mohlo Kazachstánu spíše uškodit.Klíčová bude reakce samotného Cohena-Borata, který se doposud k natáčenínevyjádřil. Je těžké odhadovat, zda sevůbec pokusí tuto novou zkušenost nějakvyužít a zda znovu oživí postavu Borata.Každopádně lze jen doporučit kazašskédiplomacii řádně se připravit na poten-ciální pokračování mediální války z dobypřed pěti lety.

Martina Varkočková jedoktorandka katedry MVES Metropolitníuniverzity Praha. [email protected]

Film natáčí kazašský režisérErkin Rakišev a údajně ho sámfinancuje, ve spoluprácis poslancem Tleukhanem,jedná se tedy o soukromou akciumělce. „Můj bratr Borat“, jakse má snímek jmenovat, jeneautorizované pokračovánía lze očekávat (tentokrát)skutečné právní spory.

Zdroje• Ukulyay Bestayeva, Kristin Deasy: Borat’s Return, Kazakh-Style,http://www.rferl.org/content/Borats–Return–KazakhStyle/2156628.html• Robert A. Saunders: Buying into Brand Borat: Kazakhstan´s Cautious Embrace ofits Unwanted „Son“, Slavic Review, Vol. 67, No. 1 (Spring, 2008)• Edward Shatz: Transnational Image Making and Soft Authoritarian Kazakhstan,Slavic Review, Vol. 67, No. 1 (Spring, 2008)


Proměny diplomacie

Jakými proměnami prošla podle Vás diplo-macie za posledních dvacet let? Anebo

se diplomatická praxe odehrává v zásaděpodle zavedených zvyklostí?

Stále ještě platí, že stát vyšle velvyslan-ce zpravidla na tři až čtyři roky do cizíhostátu. Je ale pravda, že já jsem napříkladpůsobil jako velvyslanec u Severoatlantic-ké aliance sedm let, což bylo neúměrněa nepřiměřeně dlouho. Ale souviselo tos tím, že Praha neuměla najít včas méhonástupce. Má osobní zkušenost byla tako-vá, že ústředí v Praze bývalo vždy poměr-ně slabé a k nám do zahraničních misípřicházely dost volné instrukce. Jenomz legrace jsem říkával svým diplomatům,že ústředí je tady, v místě našeho působe-ní, tzn. v New Yorku nebo Bruselu. Zna-mená to také, že jsme se většinou rozho-dovali přímo na místě, na co budeme rea-

govat. Prahu jsme většinou informovalidopředu, a když nám okamžitě něco ne-zatrhli, tak jsme to tak prostě udělali.Existuje samozřejmě rozdíl mezi malýmia velkými státy. Můj lucemburský kolegav NATO, velvyslanec Jean-Jacques Kasel,poukazoval na to, že my, co pocházímez malých zemí, si můžeme ledacos dovo-lit. Můžeme přijít s návrhem, který padnebuď pod stůl, nebo přispěje k nějakémuzlepšení. Pokud se nakonec neujme, nicse nestane. Naopak velká země si můžemálokdy dovolit, aby její návrh neuspěl.Stane-li se tak přesto, předchází tomu čas-to intenzivní diskuse v rámci diplomatic-kého sboru. V tomto ohledu se v diplo-macii za poslední roky nic nezměnilo,protože mnohé závisí na kvalitě lidí, kteříministerstvo řídí, a to se mění při každéreorganizaci či něčem podobném.

Já jsem pracoval v české diplomaciiv poměrně neobvyklém období, kdy seformovala, tříbila. V mnoha ohledechjsme zaváděli praktiky a od základů for-movali vztahy mezi jednotlivými misemia Prahou, vymýšleli jsme, jak co dělat, ko-ho informovat. Když jsem zastupovalČeskou republiku při OSN, zavedli jsmeurčité mechanismy, jež přetrvávají do-dnes. Zdá se mi, že o rozdílu v diplomaciise dá hovořit ani ne tak s ohledem na vý-voj v několika posledních letech, ale spíšepokud jde o rozdíl mezi diplomacií po ro-ce 1945 a diplomacií 19. století. Rozhod-ně mám pocit, že dříve platívalo, že vel-vyslanec v dané zemi byl velvyslancem ne-jenom „mimořádným“, ale i „zplnomoc-něným“, že skutečně mohl rozhodovat namístě naprosto svéprávně, což už dnesskutečně neplatí. My jsme možná zpočát-ku našeho členství v Radě bezpečnostiOSN v podobném duchu postupovali, alejiní velvyslanci tak činit nemohli. Napří-klad německý velvyslanec měl na rozdílod nás situaci nesmírně ztíženou, protožedostával podrobné instrukce z minister-stva zahraničí, ministerstva obrany a odkancléře, a ne vždy se tyto trojí instrukcemusely překrývat. Takže často záleželo navelvyslancově obratnosti, jak to všechnoskloubí. Jedna věc je rozhodně pravda,a to, že do konce války, do padesátých let,možná i déle, se velvyslanec nezabýval ta-kovými „přízemními“ záležitostmi, jako jeobchod, prosazování nevojenských, nepo-litických, ne-bezpečnostních zájmů jehozemě. Dříve šlo skutečně o to prosazovatpolitické a bezpečnostní zájmy a tzv.„Realpolitik“ je toho výraznou manifesta-cí, zatímco dnes je celkový rozsah diplo-matické činnosti daleko širší. To se ale tý-ká spíš bilaterální diplomacie, kteroujsem neměl nikdy štěstí dělat, než diplo-macie multilaterální.

Nebyl fakt, že velvyslanec dostával z růz-ných míst odlišné instrukce, i problém

české zahraniční politiky? Když si uvědomí-me, že u nás míváme tradičně tři centra, kdese tvoří zahraniční politika (prezident, ministr,premiér)… Co lze v podobných situacích dě-lat?

Máte samozřejmě pravdu, že u nás má-me zmíněná tři těžiště zahraniční politi-

„Diplomat by se mělsnažitporozumětdruhéstraně,umětvycítit,o co jí jde,“

říká dlouholetý diplomat Karel Kovanda. V rozhovoru pro Meziná-rodní politiku konstatuje, že v éře pravidelných summitů se tradiční role vel-vyslanců umenšují a že diplomaté z malých států si mohou v porovnání s ko-legy z velkých zemí ledacos dovolit. Podle jeho názoru existuje předpoklad,že díky Evropské službě vnější akce se podaří v horizontu deseti nebo dvacetilet etablovat evropskou diplomacii s vlastní organizační kulturou. Rozhovorvedl Robert Schuster.


Proměny diplomacie

ky, ale jakkoli je diplomat vysílán do za-hraničí prezidentem, tak provádí zahra-niční politiku, jež je v gesci vlády, minis-terstva zahraničí. Všeobecně platí, že vel-vyslanec se řídí instrukcemi ministerstva.Ostatní šarvátky mezi institucemi vnímázvenčí, ovšem s vědomím, že to se musívyřídit v Praze. Směrodatné je, co od vel-vyslance žádá ministerstvo. Moje nejpre-kérnější působení bylo v době kosovskékrize, kdy jsme se dostali do situace, kdenázory některých členů vlády se protivilyzákladním zájmům České republiky, ježbyla v době zahájení kosovské kampaněNATO teprve dvanáct dní členem Severo-atlantické aliance. Základním zájmemČeské republiky nemohlo nebýt udržovatsoudržnost Aliance, což v té době nebylov Praze vnímáno dostatečně intenzivně,takže partikulární zájmy některých členůvlády vedly k významným rozepřím. Šlo,lapidárně řečeno, o to, jestli republika bu-de solidární s ostatními šestnácti členyAliance, anebo jestli bude spíš solidárnís Jugoslávií, byť by to byla Jugoslávie Mi-loševičova.

Co se pak stalo? Jak jste tenkrát postu-poval?

Byl jsem především zmaten tím, žeČeská republika takto vystupuje, protožekosovská kampaň NATO byla zahájenav březnu 1999 a my jsme od března 1999byli členy Aliance. Přesto jsme se ale při-bližně už od května 1998 jako kandidát-ská země spolu s Polskem a Maďarskemúčastnili každého zasedání Severoatlan-tické rady. Severoatlantická rada týden zatýdnem stupňovala nátlak na Miloševiče,dávala mu na straně jedné řadu možností,aby svou politiku změnil. Na straně druhéAliance velmi jednoznačně směřovalak tomu, že nezmění-li Milošević své po-stupy, zasáhne. Důležité ovšem je, že pokaždém tomto kroku jsme Prahu velmidetailně informovali. Mohu si klást sa-mozřejmě otázku, že jestliže jsme infor-movali ministerstvo zahraničních věcí,jak bylo poté s naší informací naloženo?Komu byla poskytnuta dále? Byli ostatníústavní činitelé v obraze, či nikoli? Kdyžjsme nakonec po stupňujícím se tlaku naMiloševiče spolurozhodli o zahájení kam-paně, což jsem nemohl udělat bez odpo-

vídající instrukce, teprve potom se v Pra-ze strhla šarvátka, jestli jsme udělali dob-ře, a „co ten Kovanda v tom Bruselu dělá“nebo „jak to, že může rozhodovat sám“atd. Já jsem veřejně prostřednictvím roz-hlasu informoval veřejnost – a předtímjsem tak činil i důvěrně – jak je Alianceznepokojena a neví, jak si má vysvětlovatčeskou veřejnou reakci na kampaň, a tovčetně reakce českých elit. Pak následova-ly momenty naprosto pozoruhodné, jakotzv. „česko-řecká iniciativa“, jež vyšlaz řad Kavanových a premiérových porad-ců a měla vést k zastavení kampaně, a nato se Aliance jako celek dívala skrz prsty.Byl to případ, kdy jsem jako velvyslanectéměř přišel o svůj post a kdy byly v re-publice názory naprosto rozpolcené dodvou táborů.

VČeské republice byl více než dva rokyneobsazený post amerického velvy-

slance, aniž by to nějak zásadním způsobemzhoršilo vztahy obou zemí. Do jaké míry jev dnešní době ještě důležité vysílat velvy-

slance do jiných států? Stále ještě platí, žejmenování velvyslance se rovná vyjádření příz-ně hostitelskému státu? Není to už přežitek?

V případě Spojených států dobře víme,že domácí politická situace, včetně pravi-del pro vyslání velvyslanců je velmi složi-tá. My to musíme respektovat. Navíc sou-časná americká administrativa byla vše-obecně velmi pomalá při naplňování nej-různějších míst nejenom v politických,ale i vyloženě byrokratických pozicích veSpojených státech samotných. Rozhodněv tom nemůžeme vidět záměr kohokolisnižovat význam, který pro Spojené státyČeská republika má. Jsou ovšem případyopačné, kdy není velvyslanec záměrně vy-sílán nebo je stahován, a to je silné poli-tické gesto. Kdyby mělo dojít k takovémugestu se Spojenými státy, pak bychom mě-li značné důvody se znepokojovat, ale o totady podle mého názoru rozhodně nešlo.

Myslím si, že role velvyslanců se sku-tečně umenšuje. Podívejte: Co se stalo, žezde dva roky chyběl americký velvysla-nec? Odpověď je, že moc se toho nestalo.

Karel Kovanda Foto Robert Schuster


Proměny diplomacie

Faktem ale je, že v dnešní době existujedaleko intenzivnější míra propojenostimezi ministry, případně šéfy vlád. Napří-klad evropští ministři zahraničí se setká-vají každý měsíc na Radě pro zahraničnízáležitosti Evropské unie, vídají se na mi-nisterských setkáních v rámci NATO, ob-čas i na ministerských zasedáních OBSE,a to jsem zmínil pouze hlavní fóra. Jakáúloha pak připadne velvyslan-cům? Oni se podílejí na předjed-návání věcí, jež jsou potom mini-strům předkládány jako návrhyrozhodnutí apod., ale velkou roz-hodovací pravomoc už nemají, tose nechá na ministrech. Ale i hla-vy států se dnes potkávají pod-statně častěji než dřív. SummityNATO se konají ob rok, vrcholnéschůzky Evropské unie každýchšest měsíců, a to nepočítám různémimořádné summity, které se ko-nají v mezidobí. Jinými slovy: ve-doucí představitelé, které by mělivelvyslanci v zahraničí reprezen-tovat, se potkávají sami. Takžev evropských záležitostech je je-jich role umenšena. Jiná otázka jesituace v zemích, s nimiž nemá-me tak úzké vztahy a kontakty. Nepochy-buji o tom, že velvyslanec například v Me-xiku, Jižní Africe anebo koneckoncůi v Číně je na tom úplně jinak.

Jaké vlastnosti by měly být charakteristic-ké pro dobrého diplomata?Podle mého soudu je jedním z důleži-

tých aspektů při práci velvyslance empa-tie. Znamená to, že se aspoň snaží poro-zumět druhé straně, umí vycítit, o co jíjde, kde leží její konečné pozice a jde-lio nějaký spor, kde hledat místo shody. Be-re do úvahy nejenom to, co jeho země po-třebuje, ale také to, co lze ještě poskyt-nout, aby vlastní straně neuškodil, a záro-veň té druhé pomohl. To bych považovalza jednu z klíčových kompetencí diplo-mata.

To se asi dá v různých kursech na diplo-matických akademiích sotva naučit...

Nevím, jestli se to dá naučit, ale v kaž-dém případě se to dá podporovat, lze po-ukazovat na důležitost této stránky. Vyba-

vuji si v této souvislosti jednu epizodu zesvého diplomatického života, kdy jsem jeljako zvláštní vyslanec České republiky doÍránu, abych se pokusil vysvětlit íránskéstraně, proč vysílá Rádio Svobodná Evro-pa z České republiky v jazyce farsí. Našepozice byla, že jsme svobodná země a cí-lem bylo dosáhnout nějakého zmírněnípřekážek, které nám Írán kladl. Naší čer-

venou čárou bylo, že zastavit vysílání doÍránu bylo nepřípustné, ale zároveň šloo to vyjádřit porozumění pro íránské po-stoje. Má mise skončila neúspěchem. Po-zice obou stran byly natolik vzdáleny, žejakkoli jsme se mohli neformálně výborněbavit o perské poezii apod., ve věci sa-motné byl rozpor nepřekonatelný. Empa-tie samozřejmě není všelék, ale bez ní sedá mezi partnery velmi málo dělat. Jinásituace nastává mezi zemí podřazenoua nadřazenou, tam může platit hrubý a su-rový přístup.

Jak jste reagoval na loňská odhalení v sou-vislosti s WikiLeaks, jež mohla vyvolat do-

jem, že svět diplomacie nemusí být vždy nut-ně světem etikety, seriózního vystupováníapod.?

První otázka se týká WikiLeaks samot-ných a zde nemám rozhodnuto, jestli to jedobře nebo špatně. Co se týče vlastníchodhalení, víme toho velmi málo. Sice tonějak systematicky nesleduji, ale naposle-dy, když jsem v této souvislosti četl něco

o řecko-tureckých vztazích, byly tam zají-mavé perličky, jež dokreslují to, co už sevšeobecně ví. Diplomat samozřejmě ne-může počítat s tím, že to, o čem a jak in-formuje své ústředí, bude někdy za tři mě-síce nebo za deset let zveřejněno. Jinak bybyl paralyzován. Z tohoto hlediska je toškoda, protože každý si bude dávat pozorna své pero a šifru, protože neví, kdy se to

provalí a jestli nemůže dojít k ně-jaké následné škodě.

Evropská unie před nedávnemudělala další krok ve snaze vy-

stupovat navenek jednotně a začalabudovat službu vnější činnosti. Máto šanci na úspěch? Bude to plnitočekávání?

Do konce loňského roku sevnější tvář Evropské unie projevo-vala změtí institucí a lidí. Já jsemnapříklad působil jako politickýředitel Evropské komise. Když sechtěla Evropská unie na úrovnipolitických ředitelů setkat s poli-tickým ředitelem třetí země, schá-zela se ve formátu trojky. Tvořili jipolitický ředitel předsedající ze-mě, politický ředitel Komise a po-

litický ředitel Generálního sekretariátuRady. A to nemluvím o tom, že se jedná-ní zúčastnil i politický ředitel příští před-sednické země. Minimum, které se stanev důsledku vytvoření Evropské službyvnější akce, bude zjednodušení architek-tury, a že proti Kanaďanovi, Pákistáncinebo někomu dalšímu nebudou sedět třinebo čtyři lidi, ale pouze jeden. Tohlezjednodušení je výrazné a řekl bych, žei významné, protože zájmy Komise se ne-jenže nepřekrývaly se zájmy – dejme to-mu Generálního sekretariátu Rady, kterýpředstavoval 27 členských států, ale ně-kdy si i protiřečily. Perspektivně je tadypředpoklad, že se v rámci ESVA propojídiplomaté z členských zemí a ze strukturUnie, kteří budou pracovat bok po boku,s tím, že diplomaté členských zemí budouhájit zájmy Evropské unie, a nikoli své do-mácí. Ale existuje i předpoklad, že za de-set, dvacet let bude existovat evropská di-plomacie s vlastní organizační kulturouatp. Dnes je příliš brzy říkat, jestli to půj-de, nebo nepůjde. ESVA vznikala za ne-

Jedním z důležitých aspektů připráci velvyslance je empatie.Znamená to, že se aspoň snažíporozumět druhé straně, umívycítit, o co jí jde, kde leží jejíkonečné pozice a jde-li o nějakýspor, kde hledat místo shody.Bere do úvahy nejenom to, cojeho země potřebuje, ale také to,co lze ještě poskytnout, abyvlastní straně neuškodil,a zároveň té druhé pomohl.


Vztahy a problémy

uvěřitelných porodních bo-lestí a už se pomalu etablu-je. Je ale ještě zapotřebí čas,aby se ukázalo, do jaké mí-ry se podaří záměry, s jaký-mi otcové Lisabonskésmlouvy tohle vytvořili, na-plnit.

Nehrozí kolize evropskédiplomacie s tradičními

diplomatickými službamia postupy národních státůa jejich zájmy?

Důležité je vidět, že ev-ropská diplomacie neexistu-je, pokud neexistuje shoda27 lidí. My víme, že když seevropští ministři zahraničíscházejí minimálně každýměsíc a to či ono projedná-vají, pak pokud v nějaké zá-ležitosti nepanuje shoda,návrh neprojde. Viděli jsmeto u velkých věcí, jako bylaválka v Iráku, i u věcí rela-tivně menších, jako napří-klad, když se Nizozemskorozhodlo, že pokud nebudeSrbsko spolupracovat ještětěsněji s Mezinárodním tre-stním tribunálem, nedovolímu, aby provedlo další krokv přibližování Evropskéunii. Není-li v nějaké záleži-tosti shoda všech 27 člen-ských zemí, pak v dané věcispolečnou politiku nemá-me. Jestli bude docházetk nějakým kolizím mezi ev-ropskou zahraniční služboua zahraniční službou člen-ských států, ukáže teprvebudoucnost.

Jak jste spokojen s úspě-chy českých kandidátů při

obsazování postů v Evropskéslužbě vnější akce?

Jsme na začátku celéhoprocesu. Skutečnost, že Ja-na Hybášková dostala místovelvyslankyně v Iráku, jevelký úspěch – spíš ale její

osobní než české zahranič-ní služby. Sám pomáhám,jak jen můžu, aby se dalšíkandidáti dostávali do služ-by, dokázali překonávat pře-kážku úvodního rozhovorua zvýšili si tak šanci, že sedostanou do Evropské služ-by vnější akce.

Karel Kovanda(1944) začal po návratuz emigrace ve Spojenýchstátech působit vestrukturách ministerstvazahraničních věcí.V letech 1993–1997 bylvelvyslancem Českérepubliky u Organizacespojených národů,přičemž v letech 1994a 1995 ji zastupovalv Radě bezpečnosti.V období 1997–1998 bylnáměstkem ministrazahraničních věcí a vedlpřístupová jednáník Severoatlantické alianci.V letech 1998–2005působil jako velvyslanecu NATO. V letech 2005 až2010 byl zástupcemgenerálního ředitele prozahraniční vztahyu Evropské komise, kdeměl na starostimultilaterální vztahyEvropské unie se SeverníAmerikou, východní Asií,Austrálií, NovýmZélandem a státyEvropskéhohospodářského prostoru(Norsko, Islanda Lichtenštejnsko), dálevztahy s multilaterálnímiorganizacemi jako OSN čiOBSE a koncepcispolečné zahraniční,bezpečnostní a obrannépolitiky EU. V současnédobě se věnujeporadenské činnosti.

Rezoluce 1966 jevýsledkem kompli-kovaných jednání

neformální pracovní sku-piny Rady bezpečnostipod předsednictvím Ra-kouska, která trvala dva

roky. Spolu s reformousankčního režimu podlerezoluce 1267 (1999) jetak druhým velkým úspě-chem našich jižních souse-dů během jejich členstvív Radě bezpečnosti. Tato

Mezinárodníreziduální

mechanismuspro trestnítribunály:

nový soudv „pohotovostním“

režimuPetr Válek

Rada bezpečnosti OSN („RB“) schválila dne 22. 12. 2010podle Kapitoly VII Charty OSN rezoluci 1966 (2010), jejížpřílohou č. 1 je Statut Mezinárodního reziduálního mecha-nismu pro trestní tribunály (Statute of the International Re-sidual Mechanism for Criminal Tribunals) a č. 2 Pře-chodná opatření (Transitional Arrangements). Na základětéto rezoluce v podstatě vznikl nový mezinárodní trestní tri-bunál nazvaný „Mezinárodní reziduální mechanismus protrestní tribunály“ („Reziduální mechanismus“), i když je v je-ho názvu místo slov „soud“ či „tribunál“ výraz „mechanis-mus“. Reziduální mechanismus má v budoucnu nahraditjak Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii(International Criminal Tribunal for Former Yugoslavia,„ICTY“), tak Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu(International Criminal Tribunal for Rwanda, „ICTR“).


Vztahy a problémy

rezoluce nebyla oproti očekáváním přijatakonsensem, 14 členů RB hlasovalo pro je-jí návrh, hlasování se však zdrželo Ruskos poukazem na neplnění tzv. ukončova-cích strategií (completion strategies) zestrany obou ad hoc tribunálů.

Kdy skončí ICTY a ICTR?Na základě tzv. ukončovacích strategií sta-novených v rezolucích Rady bezpečnosti1503 (2003) a 1534 (2004) měly oba ad hoctribunály ukončit veš-kerou svoji činnostv roce 2010. Podle po-slední Zprávy ICTYpro RB (S/2010/588)by však měl tento tri-bunál dokončit svá od-volací řízení až v roce2014, s výjimkou pří-padu Radovana Karad-žiće, kde by mohlo do-jít k dalším průtahům.Tento a některé dalšípřípady totiž zkompli-koval neočekávaný ob-jev 18 válečných deníkůRatka Mladiće, kterýučinilo Srbsko. Posled-ní Zpráva ICTR proRB (S/2010/574) počí-tá s ukončením odvola-cích řízení v roce 2013.

V Radě bezpečnostipřitom zejména ze stra-ny Ruska již několik letsílí tlak na co nejrych-lejší ukončení jejich činnosti, ať už z poli-tických, nebo ekonomických důvodů. Jak sipovšiml The Economist 27. 11. 2010 (článekIn the dock, but for what?), ICTY dosud stálOSN asi 2 miliardy USD a ICTR přibližně1,4 miliardy USD. V roce 2004, kdy činnostobou tribunálů kulminovala, vynakládalaOSN na jejich existenci celých 15 procentsvého řádného rozpočtu. Na obranu ICTYa ICTR je však třeba uvést, že se již něko-lik let potýkají s odchodem kvalifikovanéhopersonálu za jistějšími pracovními příleži-tostmi, což k plnění ukončovacích strategiíjistě nepřispívá. Nicméně Rada bezpeč-nosti v odst. 3 rezoluce 1966 jasně požaduje,aby oba tribunály skončily svou činnost nej-později do 31. 12. 2014.

Důvody vzniku ReziduálníhomechanismuHlavním důvodem pro zřízení Reziduální-ho mechanismu je skutečnost, že v oka-mžiku, kdy v budovách ICTY a ICTR„zhasnou světla“, nebude s nejvyšší prav-děpodobností zcela naplněn jejich raisond’être. Na svobodě se totiž stále nacházířada obviněných, na něž tyto tribunály vy-daly zatýkací rozkazy. V případě ICTY sejedná o Ratka Mladiće, bývalého náčelní-

ka generálního štábu Bosensko-srbské ar-mády, obviněného z genocidy, zločinůproti lidskosti a válečných zločinů, a Go-rana Hadžiće, bývalého prezidenta SrbskéKrajiny, obviněného ze zločinů proti lid-skosti a válečných zločinů. Před ICTR mábýt teprve postaveno dokonce 10 obvině-ných, z nichž nejvýznamnější je FélicienKabuga, příbuzný zesnulého prezidentaHabyarimany, který měl pravomoce defacto nad vraždícími hutskými vojáky, čet-níky a milicemi Interahamwe a který je ob-viněn z genocidy a zločinů proti lidskosti(nyní se zřejmě skrývá v Keni). Pokud byněkterá z těchto osob nacházejících se naútěku byla zadržena až v okamžiku, kdyuž ICTY ani ICTR nebudou existovat,

hrozilo by, že se již nikdy nebudou zesvých činů před žádným soudem zodpoví-dat, což by bylo pro mezinárodní spole-čenství z hlediska boje proti beztrestnostinepřijatelné. Takový scénář by byl pravdě-podobný tím spíše, že nelze spoléhat nato, že by tyto osoby byly trestně stíhánypřed vnitrostátními soudy v dotčenýchstátech. Tento problém však řeší Reziduál-ní mechanismus, který bude existovatv režimu „standby“ a který bude moci být

v případě potřeby aktivován, aby se těchtopřípadů ujal.

Vedle trestního stíhání těch, kteří mělibýt postaveni před ICTY a ICTR, je Rezi-duální mechanismus potřeba také k roz-hodování otázek souvisejících s výkonemtrestu odsouzených osob, například pro-minutí nebo zmírnění trestů. Dále bylonutné vytvořit orgán, který bude odpověd-ný za rozsáhlé archivy obou tribunálů.Hodnota těchto archivů nespočívá pouzev utajovaných informacích, jejichž únik byvedl k ohrožení svědků, ale též v tom, žepředstavují jedinečný zdroj informacío konfliktu na Balkáně, respektiveo rwandské genocidě pro současné a bu-doucí historiky.

Přínos těchto tribunálů mezinárodnímu trestnímu právuuznala i Rada bezpečnosti v preambulárním odst. 3rezoluce 1966. Již samotný vznik Reziduálníhomechanismu však bude důležitou zprávou pro všechnystávající i potenciální pachatelezločinů podle mezinárodníhopráva, že neuniknou svétrestní odpovědnostiza tytozločiny.


Vztahy a problémy

CharakteristikaReziduálního mechanismuReziduální mechanismus je podrobněupraven v rezoluci 1966 a připojeném Sta-tutu, který obsahově vychází se StatutůICTY a ICTR. Jurisdikci ratione materiae,loci, temporis et personae tak „zdědil“ poobou tribunálech, bude tedy příslušný kestíhání genocidy, válečných zločinů a zlo-činů proti lidskosti, tak jak jsou vymezenyv těchto Statutech. Stejně jako oba ad hoctribunály bude mít i Reziduální mechanis-mus přednost (primacy) před vnitrostátní-mi soudy v případě konkurující jurisdikce(concurrent jurisdiction).

Reziduální mechanismus má mít dvěvětvě (branches), přičemž větev nahrazují-cí ICTY bude sídlit v nizozemském Haa-gu a větev pro ICTR v tanzanské Aruši.Aby se předešlo náročnému stěhování ar-chivů, obě větve Reziduálního mechanis-mu zůstanou v sídelních městech původ-ních tribunálů. Základní struktura Rezi-duálního mechanismu je podobná oběmatribunálům, každá z větví bude mít svůjsoudní senát (Trial Chamber), avšak od-volací senát (Appeals Chamber), prokurá-tor (Prosecutor) a kancelář (Registry) bu-dou společné. Celkem 25 soudců, kteříbudou vedeni na zvláštním seznamu (ros-ter), bude voleno Valným shromážděnímOSN („VS“) ze seznamu předloženým RBna období čtyř let. Generální tajemníkOSN („GT“) je bude moci jmenovat pokonzultaci s předsedy Rady bezpečnostia Valného shromáždění na další období.Po konzultaci s předsedou Rady bezpeč-nosti jmenuje generální tajemník z řadsoudců předsedu Reziduálního mechanis-mu. Prokurátor bude jmenován Radoubezpečnosti na základě nominace GT naobdobí čtyř let, Úřad prokurátora bude ta-ké udržovat seznam s potenciálními pra-

covníky. Za pouhé vedení na těchto se-znamech nebudou ani soudci, ani jiní ex-perti placeni. Předpokládá se, že ve„standby“ režimu bude mít Reziduálnímechanismus jen 35 stálých zaměstnan-ců, v případě aktivace po zadržení jedno-ho z obviněných až 135.

Začátek a konec fungování Reziduální-ho mechanismu patřily údajně k nejob-tížnějším otázkám při jednání o rezoluci1966. Počátek fungování je stanoven pro„arušskou“ větev na 1. 7. 2012 a pro „haag-skou“ větev na 1. 7. 2013. Existence Rezi-duálního mechanismu se bude proto s nej-vyšší pravděpodobností překrývat s čin-ností ICTY a ICTR. Na tento problém pa-matují Přechodná opatření, podle kterýchoba tribunály mají dokončit řízenív prvním stupni, která povedou k datu po-čátku fungování jednotlivých větví. Dálebudou tyto tribunály příslušné pro odvola-cí řízení, pokud bude odvolání podánopřed těmito daty. Pokud bude jednaz uprchlých osob zatčena více než 12 mě-síců před těmito daty, bude se tímto přípa-dem zabývat ICTY, resp. ICTR, jinak pří-pad spadá do kompetence Reziduálníhomechanismu. Podle rezoluce 1966 má tatoinstituce fungovat 4 roky od prvního z vý-še uvedených dat, poté vždy další dva roky,nerozhodne-li Rada bezpečnosti jinak.

Statut Reziduálního mechanismu dálepodobně jako Statuty ICTY a ICTR zakot-vuje práva obžalovaných a rámcově upra-vuje trestní řízení, návrh Procesního a dů-kazního řádu (Rules of Procedure and Evi-dence) má předložit GT do 30. 6. 2011, je-ho přijetí bude na soudcích. Samostatnéustanovení je věnováno také správě archi-vů, podle kterého archivy ICTY, ICTRi Reziduálního mechanismu zůstávají ma-jetkem OSN a jsou nedotknutelné podlečl. 4 Úmluvy o výsadách a imunitáchOSN. Reziduální mechanismus má přispravování přístupu k archivům zajistitochranu utajovaných informací včetnětěch, které se týkají svědků, a těch, kterébyly poskytnuty na bázi důvěrnosti. Stejnějako Statuty obou ad hoc tribunálů i tentoStatut zavazuje státy ke spolupráci s Rezi-duálním mechanismem. Tato instituce bu-de stejně jako oba tribunály financovánana základě čl. 17 Charty z řádného roz-počtu OSN.

Mezinárodní trestní soudmimo hruNa přípravě rezoluce 1966 se podíleli vý-lučně členové Rady bezpečnosti, ostatnístáty mohly pouze čekat na brífinky Ra-kouska. Členové EU mohli navíc obdržetnějaké informace od svých kolegů v Raděbezpečnosti na základě čl. 34 Smlouvyo Evropské unii. Smluvní strany Římskéhostatutu Mezinárodního trestního soudu (In-ternational Criminal Court, „ICC“) samoz-řejmě zajímalo, zda nějakou roli v Rezidu-álním mechanismu dostane také ICC, kte-rý je na rozdíl od obou ad hoc tribunálůtrvalou institucí a mohl by tak snadno ně-které jejich funkce převzít. Tato otázka bylataké okrajově diskutována na 9. shromáž-dění smluvních stran Římského statutuv New Yorku ve dnech 6.–10. 12. 2010. Vý-sledná rezoluce 1966 a její přílohy se všaknakonec o ICC vůbec nezmiňují, což jezřejmě důsledkem skutečnosti, že tři ze stá-lých členů Rady bezpečnosti (USA, Ruskoa Čína) nejsou smluvní stranou Římskéhostatutu. Nicméně do budoucna je možné,že dojde k nějaké dohodě o spoluprácimezi Reziduálním mechanismem a ICC,například o sdílení prostor v Haagu.

Nelze vyloučit, že k zatčení Ratka Mla-diće a dalších osob na útěku před spra-vedlností nikdy nedojde a že Reziduálnímechanismus zůstane trvale v režimu„standby“. Ani v tomto případě by se všaknejednalo o zbytečnou instituci. Vedle pé-če o archiv a rozhodování otázek výkonutrestu bude Reziduální mechanismus no-sitelem a snad i šiřitelem odkazu ICTY čiICTR, kterým je především judikaturaobou tribunálů. Přínos těchto tribunálůmezinárodnímu trestnímu právu uznalai Rada bezpečnosti v preambulárnímodst. 3 rezoluce 1966. Již samotný vznikReziduálního mechanismu však bude dů-ležitou zprávou pro všechny stávající i po-tenciální pachatele zločinů podle meziná-rodního práva, že neuniknou své trestníodpovědnosti za tyto zločiny.

Názory vyjádřené v tomto článku se nemusíshodovat s pozicí MZV ČR.

Petr Válek je právní poradce Stálémise ČR při OSN.

Zdroje• W. A. Schabas: The UN InternationalCriminal Tribunals, Cambridge 2008• Cassese: International Criminal Law,Oxford 2003• P. Válek: Klíčová rozhodnutí meziná-rodních trestních tribunálů ve světlemezinárodního práva, C. H. Beck, Pra-ha 2009


Vztahy a problémy

ko nezávislí kandidáti pětinu v parlamen-tu, ve kterém do podzimu 2010 vedli opo-zici. Není pochyb o tom, že po uznání ja-ko politická strana budou umět jednat vesvůj prospěch. Mají parlamentní zkuše-nost, disponují informačními kanály v me-šitách a na internetu, a plánují vlastní te-levizní stanici. Souhlasí s rychlým kro-kem změn, protože mají proti jiným stra-nám podstatný organizační náskok. Sou-stavě prohlašují, že nechtějí moc, ani teo-kratický stát, ani prezidenta z vlastníchřad.

Taktizování, nebo hledánísvého místa?Západní pozorovatelé je podezírají z tak-tizování a dvojakosti. Mluvčí MohamedKátaní uznal, že o kandidátu na preziden-ta se bude ve skutečnosti rozhodovatpozději. Ani jejich liberální a pluralitnípřístup není nezpochybnitelný. Vstřícnostke Koptům během revoluce neznamená,že jako dříve netrvají na omezení právěprezidentského úřadu pro muslimy a žeúplně opustili projekty na daň pro nábo-ženské menšiny. Jejich důrazné odmítánísrovnání s Íránem podobně neznamená,že nechovají sympatie k íránským klien-tům na Blízkém východě. Otázka, ke kte-ré se Bratři buďto vyslovují nejednoznač-ně nebo odmítají vyslovit vůbec, jsou bu-doucí vztahy s Izraelem. Znakem dvoj-značnosti je Jusúf al-Karadáví, neoficiální

duchovní vůdce Bratrstvaa možná nejvlivnější dnešnísunnitský klerik. Al-Karadávíse projevuje střídavě jako mo-derní, umírněný myslitel, zá-roveň sociálně velmi konzer-vativní: jako politicky velmipragmatický a cílevědomý: bylkritický vůči Mubarakovi a Iz-raeli, dnes však působí jakoprorevoluční sjednotitel náro-da. Nejednoznačnost politic-kých pozic zde ale není nutněznak skryté taktiky, jako spíšeskutečnost, že všechny politic-

ké strany a hnutí teprve hledají své místove změněné situaci.

Muslimské bratrstvo je toho prvnímpříkladem. Bylo dlouho zakázanou a stí-hanou opozicí, dnes je jedinou složkou

Prosystémová sílaPo rychlém pádu režimu jsou obě oficiálnístruktury moci, bezpečnostní služby a bý-valá vládnoucí Národně-demokratická stra-na (NPD), v situaci určité dezorientace.Dříve všemocná Státní bez-pečnost byla rozpuštěnaa bude se restrukturovat donové, tzv. Národní bezpeč-nosti. Národně-demokratic-kou stranu opustily tisícekádrů, včetně vedení. Mus-limské bratrstvo naopak odzačátku revoluce vystupujedisciplinovaně, sebevědo-mě a cílevědomě. Bratři lo-gisticky podpořili protestyna Tahríru, zajišťovali je-jich bezpečnost, zásobová-ní a ošetřovaní; drží pravi-delné tiskové konference a vyslovují se sou-stavně ve prospěch revoluce, pluralismusa národní jednoty. Jsou jediná politická sílas lidovou základnou. Jejich vliv spočíváv tom, že Bratrstvo je hnutí se třemi roz-

měry: ideovým, politickým a společen-ským. Islámský reformismus se proměnilv určitý moderní islámský způsob života.Projevuje se jak sociálně – charitativními,vzdělávacími a různými skupinovými čin-

nostmi jeho členů, tak politicky. Od polo-viny 80. let už Muslimské bratrstvo neníantisystémovým prvkem, ale účastnilo sevoleb a spíše než na revoluci pracovalo nareformách. V roce 2005 obsadili Bratři ja-

Muslimskébratrstvo

ztratí monopolna islámskou politikuZora Hesová

Revoluce v Egyptě a Tunisku v Evropě nevyvolávají takovou podporu, jakápřed lety doprovázela barevné revoluce. Nelze totiž předpovědět, jaké politic-ké síly svobodné volby vynesou k moci a jak se budou chovat. Největší oba-vy přirozeně vzbuzují islamisté. Po více než tři desetiletí byli právě egyptštíMuslimští bratři vykreslováni jako hrozba, před kterou poloautoritářský režimchránil Egypt a okolí. První měsíc změn naznačuje, že Bratrstvo by mohlo býtspíše stabilizačním prvkem.

Muslimští bratři – podobně jakotuniská Nahda – citují tureckou cestujako svůj příklad. Nemají tím patrněna mysli stát opřený o sekularistickouarmádu, ale ekonomicky úspěšnou,pragmatickou vládu, která prosazujekonzervativní politiku s náboženskýmihodnotami a popularizuje určitouislámskou identitu.


Vztahy a problémy

z revolučních sil, která spolu s armádoua přívrženci stability podporuje ústavní re-ferendum. Zdá se, že se z nepřítele para-doxně stala tacitní opora moci, či alespoňspojenec v plánu armády dosáhnout kon-trolovaného přechodu za co nejmenšíchzměn. Není to tolik překvapivé. Už předrevolucí se islamisté v koalici přidružilik nacionalistickým stranám a dali najevo,že je účast na politice zajímá víc než ideo-logický protest. Přílišná ochota ucházet seo hlasy, když zbytek opozice podzimní vol-by bojkotoval, a ochota vyjednávat běhemrevoluce se viceprezidentem Sulejmanemposunul Bratrstvo spíše do státního tábo-ra. Armáda pravděpodobně sází na to, žese o příští parlament opět rozdělí rekon-stituovaná NPD a známá islamistická opo-zice. Podle všeho se tento vývoj snažípředjímat a kontrolovat. Jmenovala pro-minentního člena Bratrstva – Sáliha Sub-hího – do výboru pověřeného ústavnímizměnami, jeho vedením známého islám-ského soudce a intelektuála Tárika Bišrí-ho. Je totiž pravděpodobné, že budoucí,svobodnější politika bude společenskykonzervativní a spravedlnost, kterou poža-dují protestující, bude uchopována spíšv islámských pojmech než liberálních.

Pluralita islámské scényV rodící se politické skutečnosti se Bratr-stvo stane spíše středovou konzervativnístranou. Svoboda totiž přinese otevření is-lámského politického prostoru a jeho ne-bývalou pluralitu. Jako dříve plnili rolihráze proti džihádistům, v budoucnu bu-de Bratrstvo muset o hlasy bojovat s radi-kálnějšími islamistickými proudy. Funda-mentalističtí salafisté vystupují ze své do-savadní apolitičnosti. Plánují politickoustranu a už dnes vedou pouliční kampaňv Alexandrii proti vyškrtnutí článku 2z ústavy. Ten předepisuje konformitu prá-va s islámským svatým právem, šarí‘ou.Zde se rýsuje předmět politického bojebudoucích let. Zatímco soudce Bišrí chá-pe šarí‘u jako orientační a výkladový rá-mec práva, podobný evropskému přiroze-nému právu, Bratři pracovali na návrhuvolení islámské rady, která na tuto kon-formitu dohlížela. Návrh se setkal s os-trou kritikou, přičemž Bratři se bránili dů-razem na její poradní charakter – ne exe-

kutivní – jako v Íránu. Salafisté budouprosazovat radikálnější názory. Jsou tooni, kdo vylepují volání po islámskémstátě.

Islámský politický prostor se rozšíříi doleva. V roce 1996 se od Bratrsva od-trhla liberálnější skupina, nedávno uzna-ná jako politická strana al-Wasat. Před-stavuje islámské liberály typu Bišrího, jeotevřená v náboženských i v mezinárod-ních otázkách. Dále se k politické čin-nosti hlásí třeba Súfijci. Mnohočetnost is-lámské politické scény pouze opisuje ná-

Neoficiální vůdce egyptského Muslimského bratrstva Jusúf al-Karadáví je považovánmnohými za nejvlivnějšího sunnitského klerika současnosti.

Paul Hackett, Globe Media/Reuters

boženské změny. Egyptská společnost sepo desetiletích státního sekularismu reisla-mizovala zevnitř. Islám se stal životním sty-lem mimo jiné i středních vrstev. Dnes na-bírá různé formy religiozity, veřejné i sou-kromé. Určitou privatizaci náboženství ta-ké představuje obrovský vliv mediálníchpredikátorů a islámských televizních show.Svou dostupností a počtem vyvádějí veřej-nost z vlivu tradičních duchovních. Tatov zásadě mainstreamová média budou jistěmít velký politický, ale ne nutně politizují-cí vliv. Nejznámější z islámských televan-


Vztahy a problémy

gelistů Amr Chálid se netají ob-chodním úspěchem svého pod-nikání a symbolizuje depolitizo-vaný, individualizovaný islám.

Když se bývalý vedoucí parla-mentní skupiny Abdul MunimAbul Futuh vyjádřil v tom smys-lu, že islámské slupiny by nemě-ly formovat strany, které spolusoupeří, vyslovil obavu z dopa-dů tohoto faktického politické-ho pluralismu. Islámská politic-ká scéna bude nejspíš pluralitnía ideologicky soutěživá. Ani jed-na z islámských stran dnes ne-má monopol na „islámskou po-litiku“. Lze očekávat soupeřenív tom, kdo nejlépe představujepolitický islám, což posílí ten-denci ke společenskému konzer-vativismu. identitu. Muslimštíbratři – podobně jako tuniskáNahda – citují tureckou cestu ja-ko svůj příklad. Nemají tím patr-ně na mysli stát opřený o seku-laristickou armádu, ale ekono-micky úspěšnou, pragmatickouvládu, která prosazuje konzerva-tivní politiku s náboženskýmihodnotami a popularizuje urči-tou islámskou identitu.

Neznamená to ale ideologic-ký tlak na plnou islamizaci státua ani to, že islamisté budou chtítvést vládu. Vládnutí s sebou při-náší odpovědnost, zejména zaekonomickou situaci, která bylajednou z příčin lidového povstá-ní, a následně i pokles populari-ty či interní změny. ZměnamiBratrstvo prochází už teď – mla-dá generace se už hlásí o spolu-rozhodování. Islámská politickáscéna se teprve formuje a Mus-limské bratrstvo se v ní zatímprojevuje obezřetně a pragma-ticky.

Zora Hesová jearabistka, analytička Asociacepro mezinárodní otázky.Zabývá se islámskou filosofií.

[email protected]

Česká diplomacie se s úlohou for-mulovat nové zahraničněpolitic-ké priority vyrovnala celkem ra-

cionálně, když se rozhodla zaměřit svéomezené zdroje na omezený počet cílůa jejich dosažení si usnadnit spolupracís podobně orientovanými a často silnější-mi partnery. Kromě „samozřejmých“ prio-rit, jako je rozvoj dobrých sousedskýchvztahů a posílení transatlantické vazby,našla Česká republika svůj cíl i v posíleníprozápadních orientace zemí, ležícíchmezi východní hranicí EU a Ruskem. Ta-

kové rozhodnutí mohlo být pro některépozorovatele poněkud nečekané – zvláštěpokud si pamatovali, že po více než desetlet se Praha řídila ve své zahraniční poli-tice jednoduchým heslem „Zpátky do Ev-ropy“, jehož pandánem bylo motto „Pryčz Východu“.

HistorieSmyslem tohoto článku není podrobnádiskuse o příčinách české snahy oddělit seod Východu co nejtlustší a nejzřetelnějšíčarou. Důvody pro to byly jednoduché.

Český pohledna Východní partnerství

Vladimír Votápek

Světem panuje skálopevné přesvědčení, že nezávislý stát se neobejde bezsamostatné mezinárodní politiky. Dokonce i od země velikosti České republi-ky se tak nějak očekává, že bude veřejně formulovat principy a cíle své za-hraniční politiky. Poté, co Praha vstoupila do NATO a Evropské unie, a na-plnila tak oba hlavní cíle první dekády své obnovené suverénní existence, stá-la před nutností dělat menší, ale svým způsobem složitější kroky. Před potře-bou volit mezi variantami, které už nebyly tak jednoznačné jako na počátku90. let.


Vztahy a problémy

Československo přišlo o svou suverenituv důsledku sovětského tlaku a v roce 1989bylo členem nejméně dvou uskupení, kte-rá zpochybňovala nově nabytou svébyt-nost. Varšavská smlouva i Rada vzájemnéhospodářské pomoci byly tak silnýmisymboly sovětského satelitního systému,že bylo zbytečné diskutovat o jejich hypo-teticky možných proměnách. Česká poli-tická elita se od rozdělení Československavzácně shodovala nejen ve snaze obnovitplnou suverenitu, ale také v úsilí co nej-rychleji integrovat Českou republiku doklíčových evropských (euroatlantických)struktur. Součástí této shody bylo taképřesvědčení o potřebě jasně demonstro-vat odstup od problémů Ruska a dalších„východních“ zemí, které se konstituovalypo rozpadu Sovětského svazu. Poměrněúspěšná politická a ekonomická transfor-mace v Praze, Bratislavě, Varšavě a Buda-pešti a zjevně neúspěšné reformy v Ruskua dalších východních zemích přispělyk prohloubení rozdílů mezi Visegrádskýmuskupením a Společenstvím nezávislýchstátů.

Český pohled na východ se proto sou-střeďoval spíš na včasnou identifikacia následnou prevenci (neutralizaci) rizika hrozeb. Stranou nechával budovánívzdušných zámků v podobě nejrůznějšíchprojektů založených na údajných „zvlášt-ních vazbách“ mezi Prahou a Moskvou.Jako nejakutnější riziko byla a je vnímánamožnost nečekaného zastavení dodávekenergetických surovin. Tento přístupovládl český pohled na Východ do té mí-ry, že i země jako Bělorusko a Ukrajinabyly posuzovány spíše jako transportní te-ritorium než státy s vlastním ekonomic-kým a politickým potenciálem. Postupnévzdalování Prahy od východních partnerůzapříčinily také „objektivní“ podmínky ja-ko:• Neexistence vzájemných hranic s „vý-

chodními“ státy.• Rychlé odpoutávání české ekonomiky

od prostoru SNS.• Skutečnost, že na území ČR nežije žád-

ná významná menšina orientovaná naprostor SNS.Výsledkem uvedených faktorů byla

skutečnost, že Česká republika se stala ze-mí s nejméně výraznou „východní“ politi-

kou ze všech bývalých evropských socia-listických zemí.

Přijetí do NATO (a posléze i do EU) pod-statně změnilo postavení ČR. Vojenskéa bezpečnostní záruky, stejně jako posíleníekonomického sebevědomí, plynoucí z na-šeho začlenění do Aliance a Unie, umožni-lo Praze dívat se na Východs novou sebedůvěrou. Čes-ko bylo najednou připrave-no přemýšlet nejen o ochra-ně svých zájmů, ale takéo pomoci jiným státům.

Východnípartnerství:úspěchya problémyUvnitř české politické elitypostupně rostlo přesvěd-čení, že Východní part-nerství může být dobrýmpříkladem racionálně za-měřené zahraniční politiky.Česká republika začalas přípravami na programVýchodního partnerství jižv roce 2006. Ve shodě sesvou strategií posilováníčeského zahraničněpoli-tického potenciálu se vládasnažila o zajištění podporymezi členskými zeměmiEU, jako byly země Vise-grádu, Švédsko, Německoa Pobaltí. Prvním milní-kem uvedené iniciativy bylnon-paper předaný v roce2007.

Český návrh vycházelz myšlenky soustředit exis-tující i budoucí iniciativy,projekty a nástroje Evropsképolitiky sousedství (ENP)do jednoho celostního pro-gramu. Smyslem programubylo obohatit existující dvou-stranné programy spolu-práce s cílovými zeměmio multilaterální rozměr. Východní partner-ství mělo i zcela pragmatickou rovinu spo-čívající ve snaze zajistit východnímu směruunijní politiky dostatečnou pozornost ve srov-nání například se směrem jižním.

Je třeba poznamenat, že český impuls sinedokázal zajistit v rámci Evropské uniepodporu, dostatečnou k vytvoření novéhosměru vnější politiky EU. Maximem bylousnesení Rady EU z 14. prosince 2007, kte-ré vyzývalo budoucí předsednictví, aby„pokračovala v práci v zájmu rozvoje jak vý-

chodního, tak jižního roz-měru na dvoustrannémi mnohostranném zákla-dě“.

Úspěšnější bylo Pol-sko v roce 2008, kterév době svého Visegrád-ského předsednictví spo-lu se Švédskem připravilorozpracovanější návrh vy-cházející z podobnýchprincipů, jako byl projektUnie pro Středomoří. Je-jich úsilí bylo korunovánoprohlášením Evropskérady z 19.–20. června2008, která uvítala „ná-vrhy na rozvoj východní di-menze Evropské politikysousedství, jejichž cílembude posílit politiku EU vevztahu k východním part-nerům v rámci evropské po-litiky sousedství na dvou-stranném a mnohostran-ném základě“. Bylo zřej-mé, že po sekvenci ev-ropských předsednictví,zaměřených spíše jižnímsměrem, se pro léta2009–2011 (s českým,maďarským a polskýmpředsednictvím) otevíráokno příležitostí i pro Vý-chodní partnerství. Vrcho-lem této etapy bylo slav-nostní vyhlášení progra-mu Východního partner-ství na zvláštním summi-tu v Praze v květnu 2009.Nyní, na počátku roku2011 a před květnovým

summitem, který se bude v Budapeštiopět věnovat Východnímu partnerství, jemožné s uspokojením konstatovat, že Vý-chodní partnerství se pomalu přeměňujez teoretického konceptu na reálný pro-

Východnípartnerství neníprogramemhumanitárnípomoci, neboprvoplánovécharity. Evropskáunie nabízípomoc v mnohaoblastech, aledává jasněnajevo, že úroveňpodpory závisí napokroku, jehožpartneři dosahujíve svém úsilío reformya modernizacivlastních zemí.Východnípartnerství bymělo býto společnýchzájmecha sdílenýchhodnotách.


Vztahy a problémy

jekt. Byly vytvořeny dvoustranné i multi-laterální dimenze, soustředěné do čtyřplatforem:• demokracie, řádná správa věcí veřej-ných a stabilita• ekonomická integrace a sbližování s po-

litikami EU• energetická bezpečnost• kontakty mezi lidmi.

Česká republika je aktivní ve všech čty-řech platformách a podporuje spoluprácise všemi šesti partnerskými zeměmi. Nic-méně nejaktivnější podporu Praha mo-mentálně poskytuje Moldavsku a Gruzii,které mohou být považovány za jakésičeské oblíbence. Celkově vzato se zdá, žeVýchodní partnerství má všechny šancevyhnout se osudu méně úspěšných inicia-tiv, jako je například Černomořská syner-gie, vyhlášená po vstupu Bulharska a Ru-munska do Evropské unie. Nicméně musíse vyrovnat s řadou překážek, k nimž pa-tří:• rozporuplný přístup samotných „vý-

chodních“ partnerů• nepřátelství Ruska• nedostatek finančních zdrojů

Rozporuplný přístupněkterých „východních“partnerůVýchodní partnerství není programemhumanitární pomoci, nebo prvoplánovécharity. Evropská unie nabízí pomocv mnoha oblastech, ale dává jasně naje-vo, že úroveň podpory závisí na pokro-ku, jehož partneři dosahují ve svém úsi-lí o reformy a modernizaci vlastních ze-mí. Východní partnerství by mělo býto společných zájmech a sdílených hod-notách. Problémem celého konceptu jeskutečnost, že v některých východníchzemích jsou reformy, předpokládanéprogramem partnerství, vnímány jakoohrožení vládnoucích elit. To neplatípouze pro iniciativy zaměřené na posíle-ní demokracie, řádné správy věcí veřej-ných a rozvoje občanské společnosti. Ta-ké programy zaměřené na omezení ko-rupce a podporu vlády práva mohou býtz pohledu místních elit poněkud proble-matické. Přístup některých partner-ských zemí proto je a bude selektivní. Toneplatí pouze pro Bělorusko, které je

nicméně nejlepším příkladem uvedenéteze.

Nepřátelství KremluMoskva od samotného počátku vnímalamyšlenku Východního partnerství jakonevítaný pokus o vytlačení Ruska z jehotradiční zóny vlivu. Pro některé komentá-tory může být takový přístup nepochopi-telný, protože Kreml často využívá slov-ník vyspělých demokracií a hovoří o vzá-jemné závislosti, o společném boji protiterorismu, o zájmu na rozvoji svobodnéhoobchodu a podobně. Ovšem když odhléd-neme od slov a analyzujeme činy, uvidímeúplně jiné Rusko. Moskva vždy nahlížímezinárodní vztahy optikou geopolitiky19. století a vnímá je jako hru s nulovýmsoučtem. Proto není ruská diplomacieschopna přetavit teoretický koncept vzá-jemné závislosti do praktických kroků.Pro Moskvu nejsou zájmy mezinárodníhospolečenství důležité, pro Kreml jsou rus-ké zájmy vždy na prvním (i na druhém)místě.

A protože jednou z hlavních prioritruské zahraniční politiky je udržovat ze-mě „blízkého zahraničí“ v závislém posta-vení, Moskva nechce připustit, aby Vý-chodní partnerství uspělo ve snaze o re-formování bývalých sovětských republik.Brusel by se měl více zamýšlet nad tím,jak pro Východní partnerství zajistit většímíru spolupráce Ruské federace, případ-ně jak ruský odpor neutralizovat.

Nedostatek finančníchzdrojůČas zlatého deště padajícího z nevyčer-patelných mraků veřejných zdrojů jepryč. V čase kolapsu rozpočtu řady pře-dlužených členů Evropské unie se i za-hraniční politika jednotlivých států, stej-ně jako politika vnějších vztahů EU, mu-sí vyrovnávat s omezenými zdroji. A toplatí i pro programy v rámci Evropské po-litiky sousedství. Rozdělení fondů EU na-víc komplikuje nevyřešená otázka rozdě-lení omezených prostředků mezi Východ-ní partnerství a Unii pro Středomoří. Za-tímco Francie nabízí „velkorysý“ návrhna rozdělení zdrojů mezi jižní a východnísměr v poměru 2 : 1, Česká republika bydala přednost rozdělování zdrojů podle

jasně specifikovaných kritérií, jako jeefektivita, účinnost, soulad s cíli EUapod.). Je zjevné, že poslední vývoj v ze-mích severní Afriky a Blízkého východu,byť v obecné rovině žádoucí a vítaný,představuje pro financování Východníhopartnerství jasnou hrozbu, protože ozbro-jené angažmá v Libyi bude muset vystří-dat masivní pomoc a podpora v celém re-gionu.

Dvacet let po pádu socialismu je v Ev-ropě stále zřetelná dělicí čára mezi těmibývalými socialistickými zeměmi, kteréjsou „členy klubu“ EU, a těmi, kteří v klu-bu nejsou.

Má-li se Východní partnerství stát senástrojem „westernizace“ partnerskýchzemí, pak poslední iniciativa ohlášená ko-misařem Štefanem Füllem je určitě kro-kem správným směrem. Přístup „more formore“, tedy vytvoření rámce, který umož-ní partnerům jasně definovat svá očeká-vání a EU stanovit „odměny“ pro ty part-nery, kteří dohodnuté cíle naplní, má šan-ci být účinným na cestě k dalšímu ekono-mickému rozvoji partnerských zemí,k prohloubení demokracie a řádné správyvěcí veřejných, včetně omezení korupcea prosazení zásad vlády práva, souhrnněřečeno k posílení jejich politické a eko-nomické stability. Takový vývoj by mělbýt vnímán jako významná priorita celéUnie. Česká republika, jako bývalá socia-listická země a možná nejúspěšnější ze-mě z pohledu dosavadní ekonomickétransformace, to chápe lépe než mnohédalší členské země Evropské unie. To jedůvodem, proč Praha od počátku silněpodporuje ideu Východního partnerství.

Od budapešťského summitu Východní-ho partnerství si Česko slibuje, že jasněvymezí politické cíle programu, ukončídiskuse o rozdělení financí a posune part-nerství do další etapy.

Praha 15. března 2011

Vladimír Votápek sedlouhodobě zabývá Ruskema prostorem bývalého SSSR. Působiljako diplomat v Moskvě a Petrohradu.Několik let pracoval i v ÚMV,v současnosti působí jako nezávislýkonzultant. [email protected]

Nová vláda v Nepálu:konec, nebo nový počátek (ne)stability?

Pavel Maškarinec

Ve čtvrtek 3. února 2011 byl hlasy většiny poslanců zvolen novým nepálským premiérem generální tajemník Ko-munistické strany Nepálu-Sjednocené marxisticko-leninské Džala Nath Khanal a jeho volba tak ukončila sedmi-měsíční vakuum, panující v Nepálu od 30. června 2010, kdy na premiérský post rezignoval Khanalův stranický ko-lega Madhav Kumár Nepál.


Zeměmi světa

Historický kontextNepál prošel v posledních dvaceti letechvýraznými vnitropolitickými změnami.Po přechodu k demokracii v roce 1990a ustavení konstituční demokracie, kteránahradila dosavadní absolutistický režimkrále Bírendry, upadla země v roce 1996do vleklé občanské války, poté co Komu-nistická strana Nepálu-Maoisté (CPN-M)vyhlásila 13. února 1996 zahájení ozbro-jeného boje za zrušení monarchie, zave-dení ústavních reforem a nastolení „de-mokratické vlády lidu“.

Ozbrojené střety se postupně rozšířilyze severozápadních horských oblastí dotéměř celé země. Maoisté dokázali v prů-běhu konfliktu rozšířit vliv do více nežpoloviny okresů, v několika oblastechustavili vlastní lidové vlády a téměř zcelaz nich vypudili vládní administrativu. Nadruhé straně ale nedokázali získat silněj-ší vliv ve větších městech. Občanská vál-ka mezi Maoisty a státní mocí trvala vícnež deset let a za oběť jí padlo přes tři-náct tisíc obyvatel země, z nichž téměřdvě třetiny měly na svědomí bezpečnost-ní složky státu.

Ukončení občanské války přinesla ažVšeobecná mírová dohoda, uzavřená 21.listopadu 2006, podepsaná mezi vládouAliance sedmi stran (SPA) a Maoisty; v Ali-anci se v květnu 2005 spojily dvě největšínepálské strany – Nepálský kongres (NC)a Komunistická strana Nepálu-Sjednocenámarxisticko-leninská (CPN-UML), s něko-lika menšími subjekty k boji s králem Gjá-néndrou, který se na počátku roku 2005pokusil využít nadále se zhoršující bez-

pečnostní situace k získání absolutní mo-ci v zemi.

Na základě článků obsažených v míro-vé dohodě přijalo 15. ledna 2007 nověustavené Ústavodárné shromáždění pro-zatímní ústavu, 1. dubna vznikla přechod-ná vláda a 10. dubna 2008 dostali nepálštíobčané možnost po více než devíti letechznovu hlasovat ve svobodných volbách.Vítězem voleb se stala CPN-M, která ob-držela 220 z 575 přímo volených křesel,před NC se 110, CPN-UML se 103 a Fó-rem pro práva Madhéšů (MDF) s 52 man-dáty, 90 křesel si rozdělilo jedenadvacetmenších stran a dva nezávislí kandidáti.Na prvním zasedání parlamentu 28. květ-na 560 zákonodárců potvrdilo zrušenímonarchie a Nepál byl prohlášen sekulár-ní federativní demokratickou republikou.

Od voleb do Ústavodárnéhoshromáždění 2008k politickému patuPodepsání mírové dohody mezi vládoua Maoisty do velké míry zlepšilo bezpeč-nostní situaci v zemi, ale na druhé straněnedokázalo odstranit tradiční negativníjevy nepálského společensko-politickéhoživota, mezi něž patří upřednostňovánívlastních zájmů před snahou řešit hlubo-ké problémy země a jejích obyvatel, ústícív neutuchající spory mezi největšími poli-tickými stranami.

Od voleb do prozatímního parlamentuv dubnu 2008 tak žádná z vlád nevydrže-la o mnoho déle než jeden rok. Po vol-bách 2008 sestavil vládu lídr Maoistů Pra-čánda (vlastním jménem Pušpa KamálDahal) a mimo Maoistů se jejími dalšími


Zeměmi světa

členy staly CPN-UML, MDF a tři menšístrany. Mezi nejsilnějšími stranami alenadále přetrvávaly vážné spory o budouc-nost země a největším úskalím zůstávalaintegrace bojovníků Lidově osvobozeneckéarmády (ozbrojené složky CPN-M) dobezpečnostních složek státu. Stejně jakov minulosti neměla vláda dlouhého trvánía poté, co se v květnu 2009 osmnáct par-lamentních stran postavilo pokusu Jed-notné komunistické strany Nepálu-Maoisté(UCPN-M) (nástupce CPN-M) odvolat ve-litele armády generála Rúkmanguda Ka-

tavala a vyzvalo prezidenta, aby odmítlplán Maoistů, odstoupil 4. května překva-pivě premiér Dahal s odůvodněním, žeprezident porušil ústavní principy dělbymoci. Historicky prvním prezidentem Ne-pálu zvolili poslanci 21. července 2008 ge-nerálního tajemníka NC Rámu BaranaJádava.

Novou vládu vytvořilo dvaadvacetstran, do jejího čela se 23. května 2009postavil Madhav Kumár Nepál (CPN-UML) a ministerská křesla získali i zá-stupci NC a MDF. Jednotná komunistic-

ká strana Nepálu-Maoisté se ale nesmířilas odchodem do opozice a snažila se získatzpět premiérské křeslo (od absence v par-lamentu, přes pořádání protivládních de-monstrací, po hrozby generální stávkou).Přetrvávající spory do značné míry ochro-movaly fungování parlamentu a zabránilyjeho hlavnímu úkolu – sepsání nové ústa-vy do 28. května 2010. Za této situace ne-zbylo nepálským zákonodárcům než při-jmout zákon prodlužující fungování pro-zatímního parlamentu o jeden rok, avšakpodmínili ho odstoupením premiéra Ne-

Zvolen až na sedmnáctý pokus: nový nepálský premiér Džala Nath Khanal. Navesh Chitrakar, Globe Media/Reuters


Zeměmi světa

pála. Ten ale odmítl rezignovat v danémtermínu pěti dní, do doby, dokud Maoisténerozpustí vlastní armádu a nevrátí maje-tek získaný během občanské války, a re-zignoval až 30. června ve snaze ukončitpolitický pat.

Vláda v demisiAni odstoupení premiéra ale nedokázalozmírnit hluboké rozpory mezi hlavnímipolitickými stranami. Manifestovala to je-jich neschopnost shodnout se na osoběnového premiéra. První kolo volby seuskutečnilo 21. července, za účasti lídraUCPN-M Dahala a předsedy poslaneckéfrakce NC Rámy Čandry Poudela, třetíkandidát – generální tajemník a předsedaposlanců CPN-UML – Džala Nath Kha-nal stáhl svou kandidaturu těsně před vol-bou. Žádný z kandidátů ale nedokázal zís-kat potřebnou nadpoloviční většinu z cel-kově 601 poslanců parlamen-tu. Následovalo dalších šestneúspěšných kol hlasování,načež před osmým kolemz volby odstoupil lídr MaoistůDahal (po dohodě s CPN-UML).

V důsledku dlouhodobé ab-sence zákonodárců většiny po-litických stran ovšem Poudelneuspěl ani v následujících de-víti kolech volby; počet po-slanců přítomných při výběrunového premiéra postupněklesl ze 156 až na 101 v šest-náctém kole volby. Hlubokérozdělení politické scény a pa-tová situace dále prohlubovalyneakceschopnost parlamentu a vedlyk opakovanému zpochybňování legitimityvlády v demisi premiéra Nepála (zejménaze strany UCPN-M) předložit návrh roz-počtu na rok 2011. Další politické subjek-ty, zejména NC, opakovaně zpochybňova-ly oddanost Maoistů mírovému procesua odmítaly automaticky integrovat bojov-níky maoistické armády do bezpečnost-ních složek státu, což dále zesilovalo vzá-jemnou nedůvěru mezi jednotlivými poli-tickými aktéry.

Spory vyvrcholily na zasedání parla-mentu 19. listopadu 2010, kdy vláda hod-lala předložit návrh rozpočtu na rok 2011;

zároveň mělo dojít k 17. kolu volby pre-miéra. Při pokusu předstoupit před po-slance a prezentovat návrh rozpočtu bylposlanci UCPN-M napaden ministr fi-nancí Suréndra Pandej a byly mu zcizenymateriály k rozpočtu. Maoisté odůvodnilisvůj krok tím, že vláda v demisi nemá le-gitimitu k chystanému kroku, zatímco vlá-da kontrovala tvrzením, že na předcho-zím jednání Maoisté s návrhem rozpočtusouhlasili. Po tomto incidentu vláda ukon-čila zasedání parlamentu a rozhodla, žerozpočet bude schválen nařízením vlády.K plánované volbě premiéra již vůbec ne-došlo.

Volba nového premiéraa obtížný proces formovánívládyNový impuls k výběru nového premiérapřišel s počátkem roku 2011, kdy došlo

k zesílení vzájemných jednání mezi třeminejvětšími stranami. Zatímco Maoisténadále požadovali post premiéra, s ohle-dem na pozici UCPN-M jako nejsilnějšíparlamentní strany, NC prosazovala ro-tační princip, v jehož rámci by zástupcekongresu obsadil na první tři měsíce pre-miérské křeslo. K přesunu postu do rukouMaoistů mělo dojít až po dosažení výraz-nějšího pokroku v integraci bojovníků Li-dově osvobozenecké armády. S tím sou-hlasili i zástupci CPN-UML.

Sedmnácté kolo volby premiéra seuskutečnilo 3. února 2011 a své kandidátypředstavily čtyři subjekty (již 12. ledna

formálně odstoupil z volebního klání Pou-del, jako poslední zbývající kandidát,čímž umožnil, aby do voleb znovu zasáhlidalší kandidáti, současně došlo k noveli-zaci volební procedury, která zákonodár-cům zakázala neúčast při výběru novéhopremiéra, což v minulosti znemožňovaloúspěšné dokončení volby). Za UCPN-Mdo klání vstoupil lídr strany Pušpa KamálDahal, NC nominoval předsedu posla-necké frakce NC Rámu Čandru Poudela,CPN-UML generálního tajemníka stranyDžala Nath Khanala a posledním kandi-dátem se stal předseda Fóra pro právaMadhéšů-Lóktántrik Bidžaj Kumár Gach-hadar. K rozhodujícímu okamžiku voleb-ního klání došlo krátce před jeho zaháje-ním, kdy lídr Maoistů Dahal oznámil po-slancům své odstoupení a přímou podpo-ru pro kandidáta CPN-UML. V následnévolbě pak Khanal obdržel 368 hlasů od

celkově 557 přítomnýchposlanců a stal se 34. pre-miérem Nepálu.

Stažení Dahalovy kan-didatury přitom předchá-zel podpis tzv. „sedmibo-dové dohody“ mezi Daha-lem a Khanalem, o jejížexistenci neměli tušeníani mnozí čelní představi-telé obou stran. Dohodazaručovala, že Khanal sestane premiérem, a mezijejí další klíčové body pat-řilo fungování vlády na ro-tačním principu, sdílenínejdůležitějších minister-stev, včetně ministerstva

vnitra a obrany, nebo shoda na integracičlenů Lidově osvobozenecké armády dosamostatné bezpečnostní jednotky (alter-nativně vznik jednotky zahrnující kroměMaoistů rovněž členy dalších bezpečnost-ních složek).

Uzavření dohody mezi Khanalema Dahalem vzbudilo značný odpor mezibojovníky za lidská práva, dalšími strana-mi, ale i uvnitř premiérovy CPN-UML.Nejvýrazněji se vůči dohodě vymezili vůd-ci dvou silných stranických frakcíK. P. Šarma Oli a odstupující premiér Ne-pál, kteří o jednáních mezi Khanalema Dahalem vůbec nevěděli. Plán nahradit

Přetrvávající spory mezi největšíminepálskými politickými stranamii jejich jednotlivými frakcemi vzbuzujísilné obavy o životaschopnosti novévlády, schopnosti politiků dokončitproces psaní nové ústavy, nebo sevýrazněji posunout v problémuintegrace Lidově osvobozeneckéarmády, tedy v otázce, která je trvalýmzdrojem svárů mezi Maoistya většinou ostatních stran.


Vztahy a problémy

Nepálovu vládu byl přitom výsled-kem ročního tajného úsilí obou po-litiků a jejich spojenců, podle je-jichž názoru Nepál příliš podléhalvlivu Indie. Oproti tomu Khanal v ro-ce 2009 podpořil snahu UCPN-Mo odvolání velitele armády generálaKatavala, třebaže v rámci CPN-UMLbyl tento názor menšinový.

I přes výzvu premiéra k partici-paci v nové vládě oznámili zástupciNepálského kongresu již 6. února,že nehodlají do vlády vstoupit, pro-tože podle jejich názoru je sedmi-bodová dohoda, a zejména otázkaintegrace maoistických bojovníkůuzavřená pouze mezi dvěma strana-mi, zradou prozatímní ústavy. Anijednání o vstupu UCPN-M do vládyneprobíhala hladce a největšímproblémem bylo úsilí Maoistů obsa-dit silová ministerstva, což opakova-ně odmítali Oli a Nepál, ale i zá-stupci dalších stran. V poloviněúnora připustili zástupci Nepálské-ho kongresu možnost vstupu do vlá-dy, ale požadovali zrušení sedmibo-dové dohody. Tentýž den oznámilpremiér Khanal ochotu přenechatministerstvo vnitra Maoistům. V re-akci na tuto nabídku reagovalio den později Oli a Nepál výhrůž-kou, že pokud bude realizována, ne-stane se žádný z lídrů jejich frakcíčlenem vlády.

Konečné rozhodnutí o vstupuUCPN-M do vlády padlo až 3. břez-na (měsíc po zvolení premiéra), kdyse Khanal s Dahalem shodli odložitotázku obsazení ministerstva vnitra(po Khanalově ujištění, že je ocho-ten svěřit tento post Maoistům po-té, co dojde k pokroku v integracia rehabilitaci maoistických bojovní-ků). Ke třem ministrům CPN-UML, kteří složili přísahu 10. úno-ra, se tedy 4. března připojili čtyřiministři UCPN-M. Současně všaknebyli Maoisté vzhledem k vnitro-stranickým sporům schopni obsaditvšech jedenáct ministerských postů.Složitou pozici nového premiéra na-víc demonstruje i skutečnost, žez celkově 26 vládních křesel zůstá-

vala i nadále většina neobsazených,přestože některé z dalších stran vy-jadřovaly – s různou intenzitou –ochotu vstoupit do vlády.

Konec, nebo novýpočátek (ne)stability?Shoda na osobě nového premiéraa jistý pokrok při vzniku nové vládytak na jedné straně přináší prvnísignál možného pokroku v nepál-ském mírovém procesu, který uvízlna mrtvém bodě poté, co Ústavo-dárné shromáždění nebylo vzhle-dem k rozporům mezi politickýmistranami schopno sepsat návrh no-vé ústavy v plánovaném termínu 28.května 2010 a vleklou politickoukrizi zesilovaly právě spory spojenés volbou nového premiéra. Na dru-hé straně přetrvávající spory mezinejvětšími nepálskými politickýmistranami i jejich jednotlivými frak-cemi vzbuzují silné obavy o života-schopnosti nové vlády, schopnostipolitiků dokončit proces psaní novéústavy, nebo se výrazněji posunoutv problému integrace Lidově osvo-bozenecké armády, tedy otázce, kte-rá je trvalým zdrojem svárů meziMaoisty a většinou ostatních stran.Dlouhotrvající politická krize sepřitom negativně podepisuje nachodu celé země, což dále zvyšujenespokojenost obyvatel s vládoua celou politickou scénou. Tradičníneochota mnoha politiků největšíchnepálských stran ustoupit ze svýchpozic přitom může ze střednědobé-ho hlediska představovat značnébezpečnostní riziko, protože právěneschopnost vlád po roce 1990 řešitpřednostně problémy země předvlastními zájmy vedla v 90. letechmnoho obyvatel k podpoře Maoistůa jimi vedeného ozbrojeného boje.

Pavel Maškarinec jedoktorandem na Katedřepolitologie FSS MU v Brněa působí v Asociaci promezinárodní otázky.

[email protected]

Odpověď není tak jednoduchá.Vina padá na hlavu preziden-ta Sarkozyho. Logicky. Podle

ústavy 5. francouzské republiky odpo-vídá za zahraniční politiku. Leč vidě-no prismatem frapantních pochybenísamotné francouzské diplomaciez přelomu roku, obraz reality je tro-chu jiný. Francouzský velvyslanecv Tunisku netušil, že v zemi jeho pů-sobení něco doutná. Zapomněl, že byse měl dívat na to, co se děje ve spo-lečnosti, a nekomunikovat jen s poli-tickou reprezentací země.

Ministryně zahraničí Michele Alli-ot-Marieová si zase vyjela do Tuniskana vánoční dovolenou. Nic proti to-mu, nebýt toho, že si neopomněla vy-měnit zdvořilosti s prezidentem BenAlím, aniž by tušila, že v zemi se upá-

Tápánífrancouzskédiplomacie

Zdeněk Müller

„Naše zahraniční politika je impulsivní,amatérská, nesoustavná“, spoléhá na„mediální efekt“ a je diktována „potřeba-mi vnitřní politiky“. Taková obviněnívznesla skupina diplomatů skrytýchrouškou anonymity v prohlášení zveřej-něném listem Le Monde koncem února.Vzpoura proti Elysejskému paláci?V Quai d´Orsay, pařížském sídle fran-couzské diplomacie, to už skutečně ně-jakou dobu vře. Na čí straně je chyba?


Francie očima Zdeňka Müllera

lil na protest jeden nezaměstnaný diplo-movaný mladík a revolta je na spadnutí.Navíc, jaká smůla! Vše-teční novináři si všimli,že na místo oddychu ces-tovala paní ministryněsoukromým letadlem jis-tého vlivného tuniskéhopodnikatele. Samozřejmězadarmo a nebylo to vů-bec náhodou, jak sezprvu dušovala. Dotyčnýzajišťoval pro rodinu Alli-ot-Marieové nákup nějakéšikovné přímořské nemo-vitosti. Oba potrefeníúředníci zahraniční služ-by, velvyslanec i ministry-ně, dnes už ve svých křeslech nesedí. Stínnad Quai d´Orsay visí ovšem nadále.

V čem je tedy chyba? Protestující di-plomaté tvrdí, že Francie postrádá jasnou

zahraničněpolitickou tvář a že všechnypřehmaty diplomatické služby s tím tak či

onak souvisejí. „Nikdo nás neposlouchá, ni-kdo od nás nechce víc, než abychom děla-

li reklamu a servis hos-podářským kontak-tům.“ Kde jsou prin-cipy a zásady? Jaká jefrancouzská linie? Cochce a hodlá Francieve světě prosazovat?Bývalá váha Francieve světě je minulostía současné výsledkyjsou k pláči. „Evropa jeneschopná, Afrikanám utíká, Středomo-ří se na nás mračí,Čína nás ovládá a Wa-shington nás ignoruje.“

Nicolas Sarkozy není jediný, kdo za tomůže. Závada francouzské diplomacie

Dnes již bývalá francouzská ministryně zahraničních věcí Michele Alliot-Marieová. Philippe Wojazer, Globe Media/Reuters

Gaullistická diplomacie dobře fungovala aždo roku 1991. Když studená válka skončila,pozbyla smysl. V roce 2003 prožila svůjposlední vzmach, když Dominique deVillepin dal v OSN obřadně najevofrancouzský nesouhlas s invazí do Iráku.Dnes Sarkozy nehledá novou„jedinečnost“. Naopak. Záhy po nástupudo funkce v roce 2007 dal jasný signálk rozchodu s „gaullistickou specifikou“.


Francie očima Zdeňka Müllera

spočívá v něčem jiném. Dosud ja-ko kdyby neopustila myšlenkovéstereotypy získané v letech stude-né války. Soupeření dvou blokůkdysi dovolilo generálu de Gaullo-vi umístit Francii do popředímezinárodní scény. Vynutil si au-tonomii v rámci Západu a Franciese svou „specifikou“ stala v mezi-národních vztazích nenahraditel-nou a respektovanou. Byla potřeb-ným a privilegovaným prostřední-kem pro Kreml, rebelem, s nímžmusely počítat Spojené státy,a přítelem arabského světa, kterýdokázal zaujmout, když se Fran-cie jako první na Západě postavi-la na obranu práv Palestinců.

Gaullistická diplomacie dobřefungovala až do roku 1991. Kdyžstudená válka skončila, pozbylasmysl. V roce 2003 prožila svůjposlední vzmach, když Domini-que de Villepin dal v OSN obřad-ně najevo francouzský nesouhlass invazí do Iráku. Dnes Sarkozynehledá novou „jedinečnost“. Na-opak. Záhy po nástupu do funkcev roce 2007 dal jasný signál k roz-chodu s „gaullistickou specifi-kou“. Vrátil zemi naplno do NA-TO a odmával i někdejší fran-couzskou „arabskou politiku“.Dnes to vypadá jako chybný krok.Severoatlantická aliance ztrácí ně-kdejší význam a arabské volání podemokracii, zaplavující země odMagribu po Mašrik, odkrývá fran-couzskou bezradnost. Velkolepýprojekt spolupráce středomoř-ských zemí, Sarkozym mocně pro-sazovaný, vypadá na odpis nebopřinejmenším na diskreditaci.Francie ho přece dělala s diktáto-ry a autokraty, které dnes arabskáveřejnost vyhání na dějinné sme-tiště.

6. března 2011

Zdeněk Müller jeodborným zaměřením historik,pracuje jako publicista a žije veFrancii. [email protected]

Lady Ashtonová přišla ke své nyněj-ší funkci způsobem, jakým se vy-plňuje křížovka. Podle zadání se

vyplňují jednotlivé kolonky tak, aby vznik-lo patřičné křížení, z něhož vzejde tajen-ka. Právě tak evropští prezidenti a pre-miéři a šéfové frakcí Evropského parla-mentu slaďovali své rozličné zájmy, kdyžpřed dvěma roky vybírali předsedu Evrop-ské komise (dosavadní José Manuel Bar-roso by udělal trojité salto, aby mohl po-kračovat), předsedu Evropského parla-mentu (kartel lidovců a socialistů se uvo-lil dát šanci zástupci unijních nováčků,Polákovi Jerzy Buzkovi), a hlavně nově,podle Lisabonské smlouvy vzniklé duo„unijního prezidenta“ a „unijní ministry-ně zahraničí“.

Na Catherine Ashtonovou její úřad jak-si vybyl, když spíše konzervativního Her-mana van Rompuye z menší Belgie bylotřeba vyvážit kýmsi levicovějším a z většízemě, navíc méně prointegračně nad-chnuté, nejlépe tedy z Velké Británie,a trojici pánů bylo nanejvýš vhodné do-plnit dámou.

Kdo přijme funkci, nemá si stěžovat.Proto si baronka z Uphollandu nemohlastýskat, že na ni při jejím startu málokdobere ohledy. Nejvíce výtek schytala zasvou nulovou předchozí zkušenost na po-li diplomacie, kterou nemohla dohnat zajediný rok od chvíle, kdy v Bruselu nahra-

dila svého krajana Petera Mandelsohnave funkci komisaře pro zahraniční ob-chod.

Obvyklých sto dní hájení po nástupudo funkce se proto baronka Ashtonovánedočkala. Studená sprcha na ni dopadla,protože se bez otálení nevypravila na ze-mětřesením zničené Haiti. Když dalapřednost inauguraci nového ukrajinskéhoprezidenta Viktora Janukovyče před říze-ním schůzky ministrů zahraničí, dopadlana ni ťafka, že „vynikla hlavně svou ne-přítomností“. Stížnosti na její pravidelnévíkendové cesty do Velké Británie za rodi-nou byly v této souvislosti jen takříkajícvětrem ve vlasech.

Výtky na adresu Catherine Ashtonovése jen vršily. Například Francie a Němec-ko nabyly dojmu, že „unijní ministryně za-hraničí“ při výběru svých nejbližších spo-lupracovníků i při obsazování nově zřizo-vaných „unijních velvyslanců“ upřednost-ňuje své krajany a lidi politice Spojenéhokrálovství nakloněné.

Unie stále nemluví jednímhlasemVytahovat proti takovému kobercovémunáletu argumenty, že si Catherine Ashto-nová padla do oka s americkou ministrynízahraničí Hillary Clintonovou, není snadod věci, ale naděje, že se tak zvrátí převa-žující dojem, je chabá. Působivější by by-

Baronka Ashtonováplní očekávání

– bohuželAdam Černý

Málokterý politik měl svůj nástup do funkce tak krušný jako Catherine Ash-tonová, když byla v prosinci 2009 jmenována „vysokou představitelkoupro zahraniční a bezpečnostní politiku“ Evropské unie. Titul zděděný poJavieru Solanovi měl dostat zbrusu nový obsah, kvůli němuž se baroncez Uphollandu říkává „unijní ministryně zahraničí“. Málokterá etiketa je všakvíce matoucí.


Kdo je Catherine Ashtonová

lo poukázat na systémové vady provázejí-cí zrod funkce šéfky unijní diplomacie.

Když se letos v úno-ru summit Evropskéunie za účasti ladyAshtonové chystal vy-jádřit společný názorna lidovou revoltuv Egyptě, pětice ev-ropských zemí, VelkáBritánie, Francie, Itá-lie, Německo a Špa-nělsko, vydala ke stej-né věci své vlastní sta-novisko. „Budeme paníAshtonovou při jejíchrozhovorech s politic-kými silami v Egyptěpodporovat. To všakneznamená, že jakošéfové států a vlád ne-máme právo vyjadřovat se k tomu, co sev Egyptě děje,“ vzkázala spolková kancléř-ka Angela Merkelová.

Nic nevystihuje systémovou vadu funk-ce „unijní ministryně zahraničí“ lépe. Vesvětě měla být tváří Evropské unie hovo-

řící jedním hlasem. Ve skutečnosti všakEvropská unie, zvláště v klíčových oka-

mžicích mezinárodní politiky, jedním hla-sem hovořit nedokáže, protože její klíčovíčlenové v klíčových okamžicích meziná-rodní politiky nemají shodný názor.

Omlouvá to snad Catherine Ashtonovoupřed veškerou kritikou? Nejspíše nikoli. Po-

čátkem letošního března se bránila, že cose týče libyjské krize, „rozhodnutí náleží

členským státům“. Ze-lený europoslanec Da-niel Cohn-Bendit tref-ně opáčil, že její úlo-hou je, podobně jakopředsedy Evropské ko-mise, dávat návrhyčlenským zemím Unie.„Chtěli bychom, abys-te svou roli brala váž-něji,“ vzkázal euro-poslanec. Přinejmen-ším v jednom bodě tre-fil hřebík na hlavičku.Doživotní lady Ashto-nová bohužel bere vá-žněji zájmy těch čioněch členských zemíEvropské unie než zá-

jmy Evropské unie jako celku.

Adam Černý je redaktoremzahraniční rubriky Hospodářských novin.

[email protected]

Obvyklých sto dní hájení po nástupu dofunkce se baronka Ashtonová nedočkala.Studená sprcha na ni dopadla, protože sebez otálení nevypravila na zemětřesenímzničené Haiti. Když dala přednost inauguracinového ukrajinského prezidenta ViktoraJanukovyče před řízením schůzky ministrůzahraničí, dopadla na ni ťafka, že „vyniklahlavně svou nepřítomností“. Stížnosti na jejípravidelné víkendové cesty do Velké Británieza rodinou byly v této souvislosti jentakříkajíc větrem ve vlasech.

Vysoká představitelka pro zahraniční a bezpečnostní politiku Evropské unie Catherine Ashtonová. Foto Evropská komise


Informace

Izraelské otazníky nadegyptskou revolucíNázory na dění v arabském světě a jehodopady na bezpečnost Izraele i celého re-gionu a na dynamiku blízkovýchodníhokonfliktu prezentované politiky i expertyse pohybovaly od deklaratorního optimis-mu prezidenta Šimona Perese po více čiméně hlubokou skepsi, opřenou o názor,

že izraelsko-egyptský mír je – slovy Mu-hammada El-Baradeje – „mírem s Muba-rakem, nikoli s egyptským lidem“. Bývalýnáčelník generálního štábu Izraele a ex-ministr obrany Šaul Mofaz (opoziční Ka-dima) vyzval k okamžitému zastavení vo-jenské pomoci Egyptu a jiným arabskýmzemím tíhnoucím k mocenskému zvratua k přeorientování na pomoc civilní. Po-

dle známého profesora politologie z He-brejské univerzity Šloma Avineriho je ab-straktní demokratický Egypt přáním Iz-raelců, jeho realizace je však bez rozvinu-té občanské společnosti a individualismuv zemi málo pravděpodobná. Pro Izrael jemír, dosažený roce 1979 s největší arab-skou zemí, zásadní nejen ze strategické-ho hlediska; jeho udržení je i morálnímimperativem, a to bez ohledu na formuvlády v Káhiře. Vojenský historik a bývalýporadce premiérů Rabina a Šarona DanSchueftan uvedl, že Izrael není strategic-ky připraven na možnou konfrontacis Egyptem. Země si již nemůže dovolit ar-mádu v dosavadním rozsahu, který je vý-sledkem míru s Egyptem a mírového pro-cesu v 90. letech, soustředit se musí na re-zervy. I dlouhodobé podceňování východ-ní fronty je neudržitelné, vzhledem k blí-žícímu se americkému stažení z Iráku.Zejména od politiků – nejen z Izraele –zněl názor, že obětování Mubaraka Zápa-dem může vést k destabilizaci či přinej-menším k narušení vojenské a zpravodaj-ské spolupráce Egypta s Izraelem a Zápa-dem. Podle ministra obrany České repu-bliky Alexandra Vondry jsou protestyv ulicích Káhiry a Tunisu oprávněné a sto-jí za to podporovat demokratický poten-ciál, který nesou. Odvrácenou stranoumince dění je však potenciál radikálníchideologií a vojenské nestability, jež bymohly mít zničující dopad na bezpečnostIzraele a na mírový proces. „Domnívámse, že občas je lepší dát přednost řízené-mu vývoji před revolucí s nejistým výsled-kem. Nemůžeme si na Blízkém východědovolit nejistotu, která by ohrozila Izrael,stát s jedinou skutečnou demokracií v re-gionu,“ podotkl ministr obrany ČR. Jehobritský kolega Liam Fox – aktivní člen„Evropských přátel Izraele“ – v té souvis-losti uvedl, že Izrael má jeho podporu ja-kožto bašta demokracie v regionu; upíránípráva na demokracii jiným by proto před-stavovalo zradu vlastních hodnot, s níž senelze vnitřně vyrovnat.

Írán: poplach se odkládáZatímco na bilanční konferenci v Herzliipočátkem roku 2010 se skutečnost, žeÍrán bude mít jadernou zbraň, považovalatéměř za jistou, panovala letos shoda na

Herzlia 2011Konference o národní

bezpečnosti Izraeleve znamení

Egypta a Íránu

Daniel Putík

V Interdisciplinárním centru v Herzlii se ve dnech 6.–9. února 2011 konala již11. výroční konference o národní bezpečnosti Izraele. Leitmotivem konferen-ce, jež je tradičně fórem pro prezentaci názorů představitelů izraelské vládyi opozice a ozbrojených sil, zpravodajských služeb a akademiků z Izraele i za-hraničí, se stalo „zemětřesení“ v arabském světě a jeho dopady na židovskýstát. Vyznění diskuse o íránské hrozbě bylo oproti roku 2010 pro Izrael pří-znivější; podepsal se na něm i dopad sankcí a sabotáží vůči íránskému jader-nému programu. Konference se věnovala i sociální, ekonomické a vnitropoli-tické dimenzi národní bezpečnosti Izraele. Diskuse na závažná témata, jakoje rostoucí příjmová nerovnost a slábnutí střední třídy, šířící se rasismus a opo-zicí pranýřované útoky na demokracii (např. parlamentní vyšetřování zdrojů fi-nancování levicových nevládních organizací), ale i o hospodářském růstu,vstupu do OECD či o důsledcích nedávného nálezu ložisek zemního plynuv izraelských pobřežních vodách, nedokázala zakrýt, že v otázkách národníbezpečnosti Izraele jako malé země v rizikovém sousedství jsou externí fakto-ry jasně dominantní.


Informace

tom, že Teherán není schopen vyrobit ja-dernou zbraň v horizontu dvou až čtyř let;i o vojenské opci se již hovoří méně. Po-dle Efraima Halevyho (šéf Mosadu v le-teh 1998–2002) si režim v Teheránu dob-ře uvědomuje, že ve válce vedené Zápa-dem prostřednictvím sankcí, kyberútokůa „jiných prostředků“ prohrává; přesvěd-čit je o tom nutno i íránské veřejné míně-ní. Pokud by Írán vyrobil jadernou zbraň,vznikla by v regionu zásadně od-lišná strategická situace, jejímždůsledkem by mohlo být zmírně-ní ostrého zahraničněpolitickéhokursu teheránské vlády; předsta-va, že „získá-li Írán jadernouzbraň, jsme nazítří všichnimrtví“, je falešná. Jak dodal býva-lý náměstek ministra obranyEfraim Sne, byla by důsledkemúspěšné výroby íránské jadernézbraně větší agresivita Hizballáhua Hamásu, závody ve zbrojení (ja-dernou zbraň by se nepochybněpokusila získat Saúdská Arábiea Egypt) a v neposlední řadě od-liv investic a „brain drain“ nejenz Izraele. Podle Mehdího Chalad-žího (Washington Institute for Near EastPolicy) viní íránská veřejnost z hospodář-ských těžkostí vládu, ne mezinárodní spo-lečenství; opozice sankce veřejně nepod-poří, vládu z nich obviňovat nebude.

Izraelsko-palestinskýkonflikt: naučme se žít beznaděje na mírPosunutí tématu „mírového procesu“ naposlední den konference nebylo náhod-né. Reflektovalo na jedné straně napros-tou skepsi vůči možnosti řešení konfliktus Palestinci v historicky dohledné době,na straně druhé se v něm projevila snahavyužít dění v arabském světě k přesvěd-čování Západu, že představa nutnosti po-sunu v řešení izraelsko-palestinského spo-ru je překonaná – s argumentem, že ten-to konflikt přece nebyl hybatelem vnitro-politických otřesů v arabských zemích.Oproti tomu poukázala řada izraelskýchi zahraničních řečníků, že absence po-kroku v mírovém procesu je tak jako dří-ve zdrojem nestability a posilování radi-kálních elementů v regionu. Za dvoustát-

ní řešení, které jediné zaručí bezpečnostIzraele jako demokratického židovskéhostátu a jež v arabském světě posílí umír-něné síly na úkor Íránu a jeho radikálníchspojenců, se vyslovila valná většina ofici-álních zahraničních hostů (snad s výjim-kou republikánského guvernéra státuMississippi, který si jako jediný cizinecvysloužil potlesk vestoje…). Podle ŠlomaAvineriho by měl Izrael vzhledem k ne-

možnosti dosáhnout v dohledné době„conflict resolution“ dospět ke strategii„conflict maintenace“, případně „conflictmanagement“. Zároveň by měl reagovatna Arabskou mírovou iniciativu předsta-venou roku 2002 Ligou arabských států,v níž se historicky poprvé odrazil „legi-timní konsensus“ arabského světa namožnosti míru s Izraelem, a trvat na tom,aby byla základem pro jednání. Podle Mi-chaela Herzoga (v letech 2009–2010zvláštní vyslanec premiéra Netanjahuapro jednání s Palestinci) byla hlavní chy-bou Obamovy administrativy koncentra-ce na problematiku židovské výstavby naZápadním břehu a ve východním Jeruza-lémě. V případě Palestinské samosprávyto bylo kladení předběžných podmínek„for just sitting down and talking“ , chybaIzraele je v tom, že nepředložil konkrétnínávrhy. Obě strany dělí tak hluboká pro-past, že přístup „vše nebo nic“ znamenáfakticky rezignaci na jakýkoli posun. Jenutno vydat se cestou „gradual approach“v duchu „cokoli dohodneme, naplníme“.Mír musí být výsledkem jednání – řešení,

s nímž nejsou srozuměny obě strany, jeneudržitelné.

Západ, Blízký východa IzraelMnoho účastníků herzlijské konferencez Izraele, USA i Evropské unie se vyjádři-lo k slábnutí vazeb Izraele se Západem(přes nedávné přijetí do OECD). Operace„Lité olovo“ či útok na flotilu vypravenou

z Turecka na podporu pásma Ga-zy mediálnímu obrazu Izraele naZápadě rozhodně neprospěly,změna vlád ve Washingtonu i Je-ruzalémě před dvěma lety vedlak ochlazení vzájemných vztahůna nejvyšší úrovni. I přes kritikuvýstavby osad a nepříliš srdečnévztahy mezi Obamou a Netanja-huem dosahuje spolupráce v ob-raně bezprecedentních rozměrů.Není sporu o tom, že spojenectvís USA je nezastupitelné. „There isno other basket where we could puteven a part of our eggs,“ shrnulaGabriela Šalev (v letech 2008 až2010 velvyslankyně při OSN)a dodala, že Izrael musí do vzta-

hů s USA investovat – už proto, že již ne-ní a nebude jedinou demokracií v regio-nu. Malcolm Hoenlein (místopředsedaConference of Presidents of Major Ameri-can Jewish Organizations) varoval, ževšeobecná veřejná podpora Izraeliv USA nemusí trvat věčně: aktuální dis-kuse o škrtech v oblasti zahraniční po-moci svědčí o rostoucím izolacionismumotivovaném hospodářskou krizí zejmé-na u konzervativní Tea Party. Vypovídacíhodnotu o vývoji americké podpory bu-de mít poměr mezi škrty v pomoci Izrae-li a dalším zemím. Nizozemský ministrzahraničí Uri Rosenthal upozornil, že ti,kdo se v Evropské unii zasazují za těs-nější vztahy s Izraelem, od něj očekávajívstřícnost v otázce osad a kroky k umož-nění dvoustátního řešení. V opačnémpřípadě budou v EU a OSN ještě izolo-vanější, což není v zájmu izraelského stá-tu.

Daniel Putík působí jako analytikKSAP na MZV ČR. [email protected]

Změna vlád ve Washingtonui Jeruzalémě před dvěma letyvedla k ochlazení vzájemnýchvztahů na nejvyšší úrovni. I přeskritiku výstavby osad a nepřílišsrdečné vztahy mezi Obamoua Netanjahuem dosahujespolupráce v obraněbezprecedentních rozměrů. Nenísporu o tom, že spojenectvís USA je nezastupitelné.


Volná tribuna

stoletím,“ prohlásil Obama, „když nás So-věti předstihli vysláním družice zvanéhoSputnik, jsme vůbec netušili, jak bychomje mohli porazit v boji o Měsíc. Věda ješ-tě nebyla na takové úrovni. NASA neexis-tovala. Avšak poté, co jsme reformovalivýzkum a vzdělání, dokázali jsme Sovětyporazit; navíc jsme nastartovali vlnu ino-vací, která vytvořila nová průmyslová od-větví a miliony nových pracovních příleži-tostí.“ Prezident Obama z této zkušenostivyvodil závěr, že Amerika dnes potřebujestejný impuls, kterým prošla na konci 50.a počátkem 60. let minulého století. Teh-dy se údajně poučila ze svých chyb, pro-vedla nutné reformy a nakonec slavilaúspěch, když úspěšně dokončila projektApollo.

Obamovo srovnání je zavádějící vedvou rovinách. Zaprvé v tom, že vycházíz mylných informací, protože Amerikav závodech o vesmír nijak technologickynezaostávala. A za druhé v tom, že toto

srovnání je v rozporu s jeho jadernou po-litikou. Zatímco Obama obhajuje svět beznukleárních zbraní, nástupci prezidentaEisenhowera – John F. Kennedy a Lyn-don B. Johnson – zahájili největší závodyve zbrojení, jaké lidstvo kdy zažilo.

Pokud by bylo tvrzení o zaostáváníSpojených států za SSSR pravdivé, muse-li by američtí vědci nejprve „vyplnit“ zna-lostní mezeru, která je dělila od sovět-ských kolegů. Teprve pak by mohli začítvlastní pokusy při dobývání vesmíru. Sku-tečnost ale dokazuje něco jiného. Ameri-čané mohli svou první družici vyslat dovesmíru nejpozději počátkem roku 1957,tedy více než půl roku před vysláním so-větského Sputniku (4. 10. 1957). Problémbyl v tom, že vývoj raket v USA provádělynezávisle na sobě dvě navzájem si konku-rující instituce a vláda chybně vybrala tu,která ještě připravena nebyla.

První instituce pracovala pro armádua její tým vedl německý vědec Wernher von

Obamův v pořadí již třetí Projevo stavu Unie byl především ape-lem k zamyšlení nad směřová-

ním Ameriky. Autor v něm konstatoval,že proces zotavování americké ekonomi-ky z globální recese není dostatečně rych-lý. Díky novým technologiím se svět rych-le mění a umožňuje novým mocnostem,jako jsou Čína nebo Indie, aby nabourá-valy dříve nezpochybnitelné vedení USA.Americký prezident dále naznačil, že je-dinou cestou, jak obnovit sílu USA, jepodpora inovací, vědy, výzkumu a vzdělá-ní. Tato v zásadě bezkonfliktní tvrzení senásledně pokoušel ilustrovat na příkladuz praxe.

Šok ze SputnikuPrezident Obama srovnal tíživou situacidneška s dobou, kdy Bílý dům obýval pre-zident Eisenhower (1953–1961). TehdyAmerika (neúspěšně) soutěžila v bojio prvenství v dobývání vesmíru. „Před půl

Obama, jaderné zbrojenía teorie úpadku

Několik poznámekk letošnímu Projevu o stavu Unie

Pavel Hlaváček

Každým rokem v lednu prezident USA vystupuje před společné zasedání Kongresu, aby zákonodárce seznámil,v jakém stavu se země nachází. Od hlavy státu se očekává, že bude informovat o nejpalčivějších problémech dneš-ka a současně že navrhne možná řešení. V tomto duchu se neslo i vystoupení Baracka H. Obamy z 25. ledna 2011.Ačkoli prezident Obama nezůstal nic dlužen své pověsti skvělého řečníka, po obsahové stránce pronesl několik vý-roků, které bychom neměli přehlédnout.


Volná tribuna

Braun, známý z dob druhé světové válkyjako konstruktér raket V-2. V padesátých le-tech von Braun v USA vyvinul balistickouraketu Redstone a byl připraven ji upravittak, aby mohla sloužit jako nosič pro dru-žice. Vláda nicméně na poslední chvíli ne-chala jeho Projekt Orbit zastavit, protože sinepřála, aby první člověkem vytvořený ob-jekt byl do vesmíru dopraven raketou, kte-rá slouží jako nosičjaderných hlavic,a kterou navíc zkon-struoval bývalý členSS.

Namísto tohopodpořila projektVanguard, který za-střešovala Námoř-ní výzkumná labo-ratoř (Office of Na-val Research). Roz-díl spočíval v tom,že tento tým se sklá-dal výhradně z ci-vilních vědců a vý-sledkem jejich sna-žení měla být nováraketa čistě pro vě-decké účely. Na-neštěstí celý projektVanguard od po-čátku provázely ne-úspěchy a brzy bylovšem zainteresova-ným zřejmé, že pů-vodní časový har-monogram nebudedodržen.

Opakované ne-úspěchy zpočátkuprovázely i vývojsovětského raketo-vého programu.Paradoxně to bylaprávě obava, žeAmeričané jsou svému cíli velmi blízko,která Sergeje Koroljova, hlavního sovět-ského inženýra, přiměla k urychlení jehoprogramu. Díky jeho nasazení a schop-nostem dokázal Sovětský svaz americké-ho zaváhání využít hned dvakrát. Běhemroku 1957 se podařilo úspěšně vynést dovesmíru družice Sputnik I. (7. 10.) a Sput-niku II. (3. 11.), což ostře kontrastovalo

s jediným a neúspěšným pokusem ame-rické „civilní“ rakety Vanguard TV3 (6.12. 1957). Ironií je, že sovětské družicebyly do vesmíru vyneseny mezikontinen-tální balistickou raketou R-7, kterou SSSRpoprvé nasadil v srpnu 1956 jako nosičepro své termonukleární hlavice.

Za dané situace bylo zjevně jedno, zdaamerickou družici vynese do vesmíru ci-

vilní nebo vojenská raketa, a tak se vládaznovu obrátila o pomoc na von Brauna.Jeho týmu se bez jakýchkoli problémůpodařilo sondu Explorer I. vynést o pou-hé čtyři měsíce za Sputnikem (31. 1.1958). Von Braun tohoto úspěchu dosáhlpomocí upravené rakety Redstone, kteráse jen nepatrně lišila od té, které vláda od-mítla vydat povolení ke startu o tři roky

předtím. Vynesení americké družice naoběžnou dráhu nebylo jen úspěchem proUSA. Na rozdíl od Sputniku se pomocíměřících přístrojů podařilo Exploreru I. po-tvrdit existenci tzv. vnitřních radiačníchpásů, které byly do té doby zpracoványpouze teoreticky.

Ani tato pohotová reakce von Braunaa vědecký objev radiačních pásů nezabrá-

nily spekulacím o tom, že komunistickávelmoc je na vzestupu, zatímco ta kapita-listická je v úpadku. V amerických mé-diích se v souvislosti se Sputnikem hovo-řilo o „šoku století“ a jeho dopady bylypřirovnávány k porážce, kterou Japonskozpůsobilo napadením Pearl Harboru v ro-ce 1941. Údajný náskok SSSR navíc ještěumocnilo vyslání prvního člověka do ves-

Samuel Huntington v této souvislosti na konci 80. letminulého století začal hovořit o vzniku (první) teorieúpadku USA (Theory of US Decline). Její stoupence, tzv.deklinisty, sjednocovalo přesvědčení, že Amerika ve světěztrácí, protože málo investuje do zbrojení, a že hlavnípříčinou tohoto úpadku je sama politika DwightaEisenhowera (1953–1961).


Volná tribuna

míru. Časová ztráta Alana Shepar-da, prvního amerického astronautave vesmíru, na let Jurije Gagarina(12. 5. 1961) byla opět jen nepatr-ná – přibližně 3 týdny – ale mýtuso zaostávání USA se rozptýlit jižnepodařilo. Sputnik a Gagarin sestali symbolem technologickéhoa hospodářského pokroku jedné su-pervelmoci na úkor té druhé. So-větské úspěchy v závodech do ves-míru byly jistě impozantní, nicmé-ně měly jen malou vypovídací hod-notu o skutečném stavu výzkumu,úrovni vzdělání nebo životní úrov-ni. V kontextu studené války aleznamenaly velké propagandistickévítězství.

Zbrojením protiúpadku?Samuel Huntington v této souvi-slosti na konci 80. let minulého sto-letí začal hovořit o vzniku (první)teorie úpadku USA (Theory of USDecline). Její stoupence, tzv. dekli-nisty, sjednocovalo přesvědčení, žeAmerika ve světě ztrácí, protožemálo investuje do zbrojení, a žehlavní příčinou tohoto úpadku jesama politika Dwighta Eisenhowe-ra (1953–1961). Obviňovali Bílýdům, že prezidentovo opakovanéodmítání navýšit rozpočet obranydostalo americkou armádu do defi-citního stavu v počtu jaderných no-sičů ve srovnání s Rudou armádou.

Eisenhower dobře věděl, že de-klinisté nemají pro svá tvrzení dů-kazy. Fotografie, které pořizovalyletouny U-2 při špionážních letechnad Sovětským svazem, žádný „ra-ketový deficit“ (missile gap), ani„deficit strategických bombardérů“(bomber gap) nepotvrzovaly. Nic-méně v prezidentských volbáchv roce 1960 zvítězil John F. Kenne-dy, který se ztotožňoval se stoupen-ci teorie úpadku. Veškerá dostupnáfakta pro něj byla sekundární vesrovnání s představou, že SSSR dis-ponuje pouhou schopností své ja-derné kapacity navýšit na úroveňUSA. Kennedy proto během

prvních dvou let v úřadu navýšilrozpočet obrany ze 40 na 56 mili-ard USD.

Jestliže Eisenhower po sobě za-nechal (1960) přibližně 200 mezi-kontinentálních balistických střel(ICBM), pak o sedm let pozdějiSpojené státy disponovaly pětiná-sobkem ICBM, k tomu měly navíc41 ponorek nesoucích 656 jader-ných střel Polaris a kolem 600 stra-tegických bombardérů B-52.

Součástí velkolepého plánu pre-zidenta Kennedyho byl i jeho záva-zek, že ještě před koncem 60. letSpojené státy vyšlou člověka naMěsíc a v pořádku jej dopraví zpět.Toto rozhodnutí mělo své opodstat-nění a skutečně vedlo k technolo-gickému pokroku, jenže Kennedynepřevzal Ameriku v úpadku, ný-brž v plné síle. Kdyby Amerika by-la v úpadku, program Apollo by stě-ží svou misi dokončil včas.

Když Kennedy sliboval, žeAmerika dokáže přistát na Měsí-ci, činil tak s vědomím, že vědec-ká obec má dostatečné kapacityi vědomosti. Dnes je situace radi-kálně odlišná a jakékoli přirovná-ní pokulhává. V mezinárodní poli-tice se objevují noví aktéři, jakojsou Čína a Indie, jejichž hospo-dářství rychle roste, zatímco hos-podářství USA prochází jednímz nejsložitějších období za několikdesítek let. Vyvozovat z toho, žeAmerika nyní prožívá Sputnik svégenerace, jak tvrdí Obama, je napováženou. Prohra v závodech dovesmíru na přelomu 50. a 60. letnebyla důsledkem zaostávání vevědě a řešení, které nastavil prezi-dent Kennedy po svém nástupudo Bílého domu, je v přímém kon-fliktu s tím, jaké plány má v ob-lasti jaderného zbrojení současnáadministrativa.

Pavel Hlaváček působína Katedře politologiea mezinárodních vztahů ZČUv Plzni. [email protected]

Vknize Politics Among Nations: The Strugg-le for Power and Peace z roku 1948, kte-

rá je dnes již klasickým textem pro řadu stu-dijních osnov, se americký politolog Hans Joa-chim Morgenthau (1904–1979) vyjádřil o di-plomacii takto: „... ztratila svou vitalitu a jejífunkce chřadnou v rozsahu, jaký historiemoderního státu dosud nezaznamenala“ (Le-guey-Feilleux : 1). Kde se diplomacie nachá-zí v první dekádě jedenadvacátého století, teďznovu zmapoval člověk pocházející ze staré-ho kontinentu, a přece vědecky působícív americkém prostředí – Jean Robert Leguey-Feilleux, nyní profesor politologie na SaintLouis University, jenž se specializuje namezinárodní vztahy, diplomacii a Blízký vý-chod.

Kniha začíná úvodním vymezením po-jmu diplomacie (kap. 1) a historickýmshrnutím vývoje diplomacie do doby po dru-hé světové válce (kap. 2). Následuje rozdě-lení knihy do dvou velkých částí. První je vě-nována jednotlivým silám proměny, jež jsou

Diplomacieminulostí?

V nedávné době se odborné veřejnostidostala k dispozici nová monografie vý-

znamného českého arabisty a islamologa do-centa Miloše Mendela. Již samotný názevknihy upoutá pozornost každého, kdo se za-jímá o problematiku soudobého islámu, is-lámského extremismu a islamistického te-rorismu, neboť studovaná problematika je ne-jen dosti komplikovaná v rámci islámu ná-boženskoprávně a ideologicky, ale probíháv rovině historické i soudobé. Recenzovanámonografie nabízí celkový pohled na pro-blematiku džihádu, jež bývá v povědomí čes-ké veřejnosti velmi nepřesně redukována naislámskou „svatou válku“. Tato práce o is-lámské koncepci šíření víry je mimořádně po-zoruhodná jak tématem, tak způsobemzpracování. Jedná se o rozšířené vydání (354stran) stejnojmenné úspěšné práce z roku1997 (231 stran). Kromě důkladně prove-dené základní analýzy problematiky džihá-du, jež byla obsažena již v prvním vydání kni-hy, druhé vydání reflektuje nejen změny po-sledních dvanácti let, ale i badatelské vý-sledky vědecké autorovy práce.

Džihád


Recenze a anotace

rozčleněny do čtyř po sobě jdoucích kapitol(kap. 3–6): důsledky vzájemné závislosti, do-pad technologie, úloha nestátních aktérůa proměny v diplomatické profesi. Poté, co po-psal hlavní dynamické tlaky v profesi,zaměřil se autor v druhé části knihy na„způsoby diplomacie“. Ve snaze po-chopit tuto část lze plně docenit pev-nost odrazového můstku, který námautor poskytl první částí.

Jde o shrnutí nástrojů, které máv jejich různých obměnách a ve svýchrůzných polohách diplomacie k dis-pozici. Autor rozčlenil i tuto část,tentokrát do pěti kapitol. Popisujefunkce a kroky na zastoupení v jednotlivýchzemích (kap. 7), jež možná ztratilo svůj dáv-ný lesk, nikoli však některé podstatné úlohy.Dále se věnuje multilaterální diplomacii, jaknarostly její postupy v mezinárodních organi-zacích, například prostřednictvím úředníkůhovořících za tyto organizace spíše než jed-notlivé státy (kap. 8), i na dočasnějších spe-ciálních misích a konferencích (kap. 9 sev podstatě dělí do oddílů věnovaných zpro-středkování a reprezentaci právě na meziná-rodních konferencích). Kapitola 10 se věnujesetkáním na nejvyšší úrovni při na summi-tech a tzv. ministerské diplomacii, kdy i akté-

ři mimo ministerstvo zahraničí stále častějiřeší záležitosti za hranicemi národních států.Situaci, kdy přímo privátní osoby řeší mezi-národní záležitosti, označuje autor jako tzv.

track II diplomacy a věnuje se jí v kapitole 11.Zakončuje kapitolou k budoucnosti diploma-cie, kterou samostatně uzavřel do třetí, závě-rečné části.

Silnou stránkou celé knihy je její přehled-nost a jasná členitost. Kromě výše zmíněnéhotematického dělení knihy jsou jednotlivé kapi-toly hned v obsahu jasně nadpisy rozčleněnydo menších pododdílů, které se rychle čtoua snadno se mezi nimi listuje. V rámci těchtopododdílů zaslouží zvláštní pozornost souvise-jící případové studie, jež autor do každé kapi-toly zařadil a jež vhodně ilustrují právě teore-ticky popisovaný proces (například u track II

diplomacy gruzínsko-osetinský dialog), a takézajímavě sestavené tabulky.

Již samotné téma diplomatických postupůje atraktivní pro řadu čtenářů. Kniha je navíc

psána natolik poutavě, že nemusínutně sloužit jen jako učebnice/úvoddo studia. Nabízí ucelený pohled nasoučasné diplomatické dění a dáváprostor o něm hlouběji uvažovat. Os-tatně, každá kapitola obsahuje i sekcis tématy ke studiu a diskusi i dalšívhodnou literaturu. K přemýšlení takpřímo provokuje.

Vrátí čtenáře až zpět k Morgen-thauovi a jeho výroku z Politics

Among Nations: „Ať jsou konečné cíle meziná-rodní politiky jakékoli, moc je vždy cílem bez-prostředním. Boj o moc je stálý v čase i prosto-ru a je nepopiratelným faktem zkušenosti.“ Kdo-ví, ale Leguey-Feilleux zmapoval velmi dovedně,jak se změnily diplomatické zbraně při přemě-něných podmínkách mezinárodního boje.

Lenka Soukupová

Lenka Soukupová studujeobory Západoevropská studia a Mediálnístudia na FSV UK v Praze.

[email protected]

Leguey-Feilleux,Jean Robert (2009):

The Dynamics of DiplomacyLynne Riener Publishers, Boulder/London,

ISBN 978-1-58826-605-7, p. 401.

Docent PhDr. Miloš Mandel, CSc.(1952) je vědeckým pracovníkem Orientální-ho ústavu AV ČR a patří mezi nejvýznam-nější soudobé české arabisty a islamology. Jeautorem řady monografií, z nichžjmenujme práce Islámská výzva(1994), Náboženství v boji o Palestinu(2000), Hidžra. Náboženská emigra-ce v dějinách islámských zemí(2006), S puškou a Koránem. Pojmya argumenty soudobého islámskéhofundamentalismu (2008) a Víno a vi-nařství v dějinách islámu (2010). Ja-ko spoluautor publikoval napříkladkolektivní práce Cesta k prameni.Fatwy islámských učenců k otázkám všedníhodne (2003), Islám v srdci Evropy (2007).

Mendelova kniha je celkově rozdělena dočtyř velkých kapitol dělených na subkapitoly.První kapitola „Pojetí džihádu v klasickém is-lámu“ rozebírá složitost této právní a ideolo-gické kategorie v rámci islámu ve středově-ku. Podává zasvěcený rozbor jednotlivýchaspektů a pravidel uplatňování džihádu, a toi s ohledem na specifiky různých směrů v is-lámu (sunnitské právní školy, šía, cháridža).Druhá část se věnuje historii džihádu v reál-né politice muslimských vládců, jakož i po-

hledu některých duchovních a myslitelů. Ta-to část je ve srovnání s prvním vydáním roz-šířena o koncepci hanbalovského učence IbnTajmíji, jenž zásadním způsobem ovlivnil in-

terpretaci džihádu v rámci dnes velmi vlivné-ho wahhábismu. Tuto část je nepochybněmožno dále rozšiřovat, například o rutinnívyhlašování džihádu osmanskými sultány přiBonapartově expedici do Egypta, válkáchs Ruskem i v dalších konfliktech, politiceperských šáhů v rusko-perských válkácha v neposlední řadě i při korzárských opera-cích ve Středomoří interpretovaných seve-roafrickými vládci jako „námořní“ džihád.Třetí kapitola se zabývá postavením džiháduv rámci moderního islámského reformníhohnutí v 19. a 20. století. Zde rovněž nalezne-

me rozšíření prvního vydání o postavu za-kladatele wahhábismu Muhammada Ibn Abdal-Wahhába a méně známého indického mys-litele Šáha Walíjulláha. Poslední kapitola,

nazvaná „Džihád naší doby“ jerozšířena o jednu subkapitolu, kte-rá reflektuje soudobé pojetí džihá-du ve světle útoků z 11. září 2001.

Závěrem, ale nikoli na okraj,dodávám, že kromě hutného po-známkového aparátu k jednotli-vým kapitolám je nutno též vy-zvednout bohatou bibliografii nakonci práce, jakož i rejstřík vybra-ných jmen a pojmů. Práci recenzo-

val Prof. Jerzy Zdanowski z Polské akademievěd. Mendelova monografie se tak posunulaz dřívější odborné studie na plnohodnotnouvědeckou práci, jež bude nepochybně vý-znamným badatelským příspěvkem v rámciislamologie.

Eduard Gombár

Eduard Gombár je ředitelemÚstavu Blízkého východu a Afriky,Univerzita Karlova v Praze.

[email protected]

Mendel, Miloš:Džihád.

Islámské koncepce šíření víry.Brno: Atlantis 2010 (vydání druhé, rozšířené), 354 s.

ISBN 978-80-7108-316-0.


Poslední strana – mezinárodní politika úplně jinak

(...)Potěžkávaje oštěpy vybral simyšlenku svobodyPatrice LumumbaHle jména ochránceZa štít si volí svůj obrovský světadílOn pro jediné slůvkoChodí si o raduaž k mrtvýmLumumbajméno sopky nejnovějšíZvedla se nenávist jako se zvedá hruďLumumba Patrice Lumumbaje jméno nápoje Máš-li žízeň U nás Kdekolivje každá voda tvá(...)

Josef KainarPatrice Lumumba. In: Moje blues (Československý spisovatel, Praha 1966)

K všestrannému nadání Josefa Kainara (1917–1971), který byl noviná-řem, dramatikem, skladatelem, hudebníkem, výtvarníkem, ale přede-vším originálním básníkem se širokým záběrem, patřila i rozpolcenost.V roce 1970 přijal funkci předsedy přípravného výboru nového, nor-malizačního Svazu českých spisovatelů, současně v té době napsaltexty pro LP Kuře v hodinkách (1971) skupiny Flamengo, což je nej-spíše nejlepší rockové album v české historii. A jeho báseň Stříhali do-hola malého chlapečka, interpretovaná Vladimírem Mišíkem, zlidověla.Sbírka Moje blues je souborem „bluesových básní“, jež byly publiková-ny v časopisech, obsahuje mnohé pozdějším zhudebněním známé tex-ty, např. Bombardovací blues nebo Blues o tom co chceme (Konecobelisku), ale ten o Patrice Lumumbovi je špatný, čiší z něj politickáobjednávka a poetická bezradnost. Patrice Émery Lumumba(1925–1961), zásadní osobnost boje za svobodu v Belgickém Kongu,byl prvním předsedou vlády samostatné Konžské republiky. V září1960 byl sesazen vojenským převratem, při útěku byl zajat a uvězněnv Katanze, kde byl 17. ledna 1961, i když proti tomu protestovala svě-tová veřejnost, zavražděn (jeho tělo bylo rozpuštěno v kyselině sírové).Stal se ikonou národněosvobozeneckého hnutí a „světová socialistic-ká soustava“ ho mocně využívala v propagandistických kampaních.

Po objevení nových nalezišť vy-soce kvalitní ropy u Hustopečírozhořel mezi politickými stra-

nami boj o post na generálním se-

kretariátě kartelu OPEC ve Vídni. Čes-ké republice bylo totiž nabídnutočlenství: svět je zralý na další ropnýšok. A na šoky jsou Češi experti.

Ach ta poezieMezinárodněpoliticképoštovné

Homo politicus podotýká...

Na známkách Katangy nenajdete žádnýodkaz na mezinárodní vztahy. V tomtopřípadě jde o samo jméno státního útva-ru. Historické území v centru Afriky (pra-meny řeky Kongo) s velkým nerostnýmbohatstvím obsadili na konci 19. stoletíBelgičané, stalo se poté sice součástíBelgického Konga, ale bylo mnohemrozvinutější než ostatní oblasti. Kdyžv červnu 1960 vzniklo Kongo (Zaire,dnes Demokratická republika Kongo)v čele s Patrice Lumumbou, o měsícpozději vyhlásil Moise Tschombe nezávi-slost Katangy se všemi atributy samo-statnosti (hymna, vlajka, peníze, znám-ky); ale ani Belgie tento stát neuznala.Kromě Katangy se odtrhla i další území:Bukava a Kasai. Nejdříve se používalykonžské známky s přetiskem Katanga,později již s nápisem ETAT DU KATAN-GA/INCHI YA KATANGA. Tisk byl švý-carský, ale nejspíše se jich většina doAfriky ani nedostala, nicméně filatelistési je kupovali v oblíbených balíčcích z Po-fisu v prodejnách Tabáku ještě v sedm-desátých letech. Narozdíl třeba od jiné-ho afrického separatistického státu sestejně krátkou dobu existence, od Biaf-ry (1967–1970), jejíž známky se k na-šim sběratelům volně nedostávaly.

Čechy jsou střed Evropy. Uprostřed, jak známo, se kolo točí nejméně.Ladislav Jehlička

Date post:	21-Jan-2021
Category:	Documents
Upload:	others
View:	6 times
Download:	0 times

Mezinárodní politika - SUMA · 2019. 2. 19. · 11. Japonsko postihlo ničivé zemětřesení o...

Documents