Poznámky a výpisky ze skript, doba k učení max 7 dnů, min 2 dny.
34
ZÁKLAD PARETOVSKÉ OTIMUM = ekonomický systém je ve stavu optima, jestliže nelze zvýšit užitek nikoho, aniž by se snížil užitek někoho druhého. Ekonomie hledá především tyto cesty, které nazývá paretovskými cestami (zlepšeními). (Neparetovské optimum = zlepší užitek někoho, ale někomu ho zhorší) NÁKLADY OBĚTOVANÉ PŘÍLEŽITOSTI = Když provádíme výběr, vybíráme jednu variantu a ostatní obětováváme a cena té varianty je určena tím, co jsem musela obětovat. MEZNÍ VELIČINA = poměr změny jedné veličiny ke změně druhé veličiny = to, co popisuje derivace derivace = změna funkce Mezní veličiny (zjednodušený graf) ∆Y nějaká veličina Y ∆X Y nějaká křivka mezní veličina nějaká veličina X X pokud si mezní veličinu zvětšíme, je to nějaký trojúhelníček, kt. je poměrem změny - jedné veličiny ke změně druhé veličiny. Je to vlastně sklon tečny, která je paralelní s přeponou toho trojúhelníčku a je to vlastně derivace té funkce f´= d Y x ∆Y d X ∆X Veličiny jsou jednou nekonečně malé, jednou nekonečně velké, to nás ale v mikroekonomii nezajímá..! Musíme si pouze zapamatovat, že mezní veličiny jsou to, co popisuje změnu funkce (čili derivace) Role mezních veličin = optimum najdeme tam, kde je rovnováha a rovnováha znamená - rovnost mezních veličin (neboli přírůstkových veličin) Mezních veličin známe spoustu: Mezní náklady, Mezní příjmy, Mezní míra substituce, Mezní míra transformace...atd. a to nejdůležitější vidíme právě, když to vyjádříme mezními veličinami - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 9:47
Transcript
ZÁKLAD
PARETOVSKÉ OTIMUM = ekonomický systém je ve stavu optima, jestliže nelze zvýšit užitek nikoho, aniž by se
snížil užitek někoho druhého. Ekonomie hledá především tyto cesty, které nazývá paretovskými cestami
(zlepšeními).
(Neparetovské optimum = zlepší užitek někoho, ale někomu ho zhorší)
NÁKLADY OBĚTOVANÉ PŘÍLEŽITOSTI = Když provádíme výběr, vybíráme jednu variantu a ostatní obětováváme
a cena té varianty je určena tím, co jsem musela obětovat.
MEZNÍ VELIČINA = poměr změny jedné veličiny ke změně druhé veličiny
= to, co popisuje derivace derivace = změna funkce
Mezní veličiny (zjednodušený graf)
∆Y
nějaká veličina Y ∆X Y
nějaká křivka
mezní veličina
nějaká
veličina
X X
pokud si mezní veličinu zvětšíme, je to nějaký trojúhelníček,
kt. je poměrem změny - jedné veličiny ke změně druhé veličiny.
Je to vlastně sklon tečny, která je paralelní s přeponou toho
trojúhelníčku a je to vlastně derivace té funkce
f´= d Y x ∆Y
d X ∆X
Veličiny jsou jednou nekonečně malé, jednou nekonečně velké,
to nás ale v mikroekonomii nezajímá..!
Musíme si pouze zapamatovat, že mezní veličiny jsou to,
co popisuje změnu funkce (čili derivace)
Role mezních veličin = optimum najdeme tam, kde je rovnováha
a rovnováha znamená - rovnost mezních veličin (neboli přírůstkových veličin)
1 Nemůžu výrobu jednoho výrobku, aniž bych výrobu druhého (šrouby, matky) =nemohu vyrábět efektivněji
2 Nemůžu užitek jednoho Ek.Sub, aniž bych užitek druhého
zvýšit
snížit
Ek.Sub - ekonomický subjekt
Tato situace se mi posune , protože se bude vyrábět více tohoto statku (Q1´1)
a méně tohoto statku (Q2´2).
Celá situace se samozřejmě přetransformuje, takže se mi posune i křivka CC. A i tento bod se mi přesune do nějakého bodu rovnováhy. Ale hlavně! MRTP a MRSC již budou rovnoběžné! Budou se rovnat, což je podmínka všeobecné rovnováhy.
Jak lze z krabicového diagramu ve výrobě odvodit PPF
Graf výrobně spotřební efektivnosti (spotřebitele a výrobci )
Q2´ 1
PPF 1
Q2´
2 CC pohled 2 spotřebitele
CC
MRTP Q
2´2
CC´
MRSC1=MRSC2 MRSC MRTP
pohled 1 spotřebitele Q1´
1 Q1´
Q1´1
3
1
Budeme mít jeden výstup Q1 a druhý výstup Q
2 (statky, kt. vyrábíme),
Hranici produkčních možností PPF (čili všechny kombinace, kt. můžeme dosáhnout, maximální).
Výrobci zvolili nějakou kombinaci , teď zrovna takovou, protože se domnívali, že tolik statků budou spotřebitelé zrovna požadovat.
A tím vznikla nějaká zásoba těch dvou statků v ekonomickém systému ----
, veliká jak Q1´
1 a Q2´
2 .
Nějaká konkrétní množství těchto dvou statků byla vyrobena. My na tu situaci můžeme nahlížet z pozice jednoho a druhého
spotřebitele a vidíme, že paretovsky optimální body jsou na nějaké smluvní křivce CC.
A dejme tomu, že důchodová situace jednoho a druhého spotřebitele je taková, že si mohou ty statky rozdělit v tomto poměru ,
vidíme, že tento bod je paretooptimální ve smyslu směny, že směnou si zvýšit užitek nemohou a vzniká otázka, zda
je ten sytém ve stavu optima vůbec?
Na první pohle d vidíme, že není. A proč není? No protože když udělám tuto čáru MRTP
, čili tečnu ke křivce PPF, jejichž sklon
odpovídá MRTP, ( rozuměj – podle nákladu příležitosti to, kolik musí výrobci obětovat množství jednoho statku, aby vyrobili více
druhého statku, to d Q1´ lomeno d Q
2´) tak sklon této křivky je jiný. Vidíme to na první pohled, že je jiný než MRTP. Nejsou rovnoběžné
X. To je sklon tečny odpovídající Mezní míře substituce ve spotřebě jednoho MRSC1
i druhého MRSC2
spotřebitele. (to my víme, že se ty
mezní míry substituce musí rovnat).
Co je na tom tak strašného, řeknete si?
Tak to já namaluji. Když zvětším ten trojúhelníček , tak vidím, že Náklady obětované příležitosti jednoho statku ke druhému jsou
zhruba 1:1 (neboli - chtěli-li by výrobci zvýšit množství jednoho statku o jednotku, musí obětovat zhruba jednotku druhého statku). Oni
by s těmito cenami šli na trh, protože ta poslední vyrobená jednotka (náklady na ni) určuje ceny. A protože je stojí v poměrných cenách
k druhému statku právě tu jednotku, tak by s těmito cenami šli na trh.
Co spotřebitelé? Zvětšíme si je taky trojúhelníček, ale 3:1 (spotřebitel je ochoten jednotku tohoto statku směnit za 3 jednotky toho
druhého statku). To znamená – který statek má radši? Který má pro něj větší hodnotu? 1 nebo 3?
1! Protože jeden statek chci mít kompenzován třemi jednotkami druhého statku. To, že je to na tom trojúhelníčku větší, to je právě to,
že z něj nemám tak velký užitek.
K čemu by reálně v takovémto systému došlo? Výrobci by šli s těmito cenami a najednou spotřebitelé by při těchto cenách preferovali
pořizování toho prvního statku. Vysílali by signál přes cenový mechanismus, vyrábějte toho prvního statku více, o něj máme v této
situaci větší zájem a jsme za něj ochotni zaplatit více.
- - - - - - - - - - - - - 25:20
1.
.
6.
.
Uvedlo by se do pohybu leccos, protože v ekonomické realitě spolu všechno souvisí, tak se podívejme, co se nám všechno ještě
rozpohybuje.
Graf rovnováhy firmy (průnik MC a MR) Graf rovnováhy na trhu (průnik D a S)
P1
P1
MC=S D S
S´
P1
2 AC
P1
1 ) ) ) ) ) ) ) d=MR P1
1
E E
Q1
Q1
Graf rovnováhy v odvětví (průnik AC a MR)
Graf rovnováhy ve spotřebě
Jednak se nám něco bude dít v oblasti nabídky a poptávky, protože tato situace
musí přece nějak souviset s tím, že na trhu máme nějakou cenu P a množství Q,
dejme tomu prvního statku 1 (Pokud by se jednalo o druhý statek, tak by to bylo
podobně, ale naopak), kde máme nějakou Poptávku D a Nabídku S.
Pozor – jsme v bodu rovnováhy ? Nejsme!
Vidíme, že ta předchozí situace není rovnovážná X, tak tady také nejsme v bodě
rovnováhy.
Bude prvního statku přebytek nebo nedostatek?
Při nějaké ceně P11 (poměrná cena tzn. nemáme peníze a je v poměru 1:1
k poměru ceny toho druhého statku), budeme v situaci nedostatku - - - - - .
Statku je nabízeno méně, než je poptáváno a cena by se mohla zvýšit.
Tím se zase něco rozpohybuje. Ale pozor - kde se to rozpohybuje? Tady:
tady, kde máme jednu individuální firmu.
Firmy předpokládali, že cena bude takováto P11
a předpokládali, že poptávka po jejich produkci se tedy bude rovnat
Meznímu příjmu odpovídajícímu této ceně (d=MR)
Optimum firmy víme, že je v průsečíku křivky
Mezních nákladů (AC) a Mezního příjmu (MC) a že ten Mezní příjem
(v podstatě ta rostoucí část) je křivkou nabídky firmy na trhu (MC=S)
A pozor – firem nalezlo do odvětví tolik, že odvětví bylo v rovnováze. Čili firem
tam bylo tolik, že zisk se nám vypařil (AC).
Ale teď se začnou dít věci:
..vede to k tomu, že si výrobci uvědomí, že mohou zvýšit cenu ____
V tuto chvíli je ovšem v daném odvětví nenulový zisk / / / /. Co to způsobí?
Budou do toho odvětví vstupovat další firmy . Co to způsobí?
Posouvá se mi křivka nabídky tímto směrem , až do této ceny
A co se mi děje se ziskem? Firmy tam budou vstupovat tak dlouho, dokud se ten
zisk nevypaří ) ) ) )
Takže tady mi vznikne rovnováha „E“ i tady (v Grafu firmy) „E“ mi vznikne
rovnováha (zpět v původním bodě, protože zisk se vypařil)
A co se bude dít v grafu nahoře? (pozn.V Grafu výrobně spotřební efektivnosti)
1 Nemůžu výrobu jednoho výrobku, aniž bych výrobu druhého (šrouby, matky) =nemohu vyrábět efektivněji
2 Nemůžu užitek jednoho Ek.Sub, aniž bych užitek druhého
Co do ekonomického systému vnáší nerovnováhu?
- Inovace
- Vlivy přirozeného prostředí
- Důsledky společenského kontextu ekonomického systému (obchod s hov.masem v Indii)
- Státní zásahy
Co brání nastolení rovnováhy?
- Informační, administrativní, vlastnické bariéry vstupu do odvětví
- Transakční náklady na vstup do odvětví
Jak systém na nerovnováhu reaguje?
- Posunem křivek
Hranice užitkových možností UPF - - - - - - - - - - - - - 43:40
= všechny možné kombinace rozdělení užitku mezi dva spotřebitele.
Ne každé rozdělení užitku musí být spravedlivé. Pokud chceme zvýšit spravedlnost, musíme obětovat efektivnost.
Teorie blahobytu zkoumá užitky spotřebitelů na UPF
- - - - - - - - - - - - - 45:10
Když udělám malý krůček a řeknu si, ne: Ve skutečnosti spotřeba nekončí užitkem, ale Současnou hodnotou budoucího příjmu Y´PF
Y2
Y´PF
- dY2
45®
+dc Y1
Y1 a Y2 je současná hodnota budoucího příjmu spotřebitelů
Y´PF – křivka dosažitelného příjmu
Je vidno, že bod paretovského optima je zde jednoznačně určen. Je to ten bod, kde se bude dotýkat křivky Y´PF tečna se sklonem 45®
V tomto bodě bude totiž současný příjem obou spotřebitelů nejvyšší
a oni se kdykoliv mohou o to zlepšení, které vznikne posunem do tohoto bodu šábnout.*
Ukažme si to graficky (první obrázek): vůbec nemusím přemýšlet a v tom obrázku vidím, co se zlepšilo:
Tak třeba byli nejdříve v tomto bodě (Y2 byl bohatší a Y1 chudší)…vidíme to
A dostali se do tohoto bodu (-delta Y2 a +delta Y2)
A vidíme, že toto je menší než toto ,(že ten trojúhelník, kt. vznikl je ležatý)
Tento posun umožňuje zvýšit celkový příjem o tenhle kousek , o který se můžou spotřebitelé šábnout.*
Z toho je velmi důležitý závěr: že bez kapitálového trhu, nejsou situace paretooptimální, neboli existence kapitálového trhu otevírá v ekonomickém
systému obrovskou oblast paretovských zlepšení (teoreticky, prakticky to může být jinak)
UPF - křivka dosažitelného užitku U1 a U2 jsou užitky spotřebitelů A - některý z bodů, který prezentuje jedno z možných rozdělení užitků B - bod blaženosti W – křivka společenského blahobytu, vyjadřuje konflikt mezi efektivností a spravedlností
3.ot
Neoklasické pojetí užitku. Fisherův graf. Produktivní aspekty spotřeby, představivostní
kapitál. Kapitálový trh se 2 účastníky a paretovská zlepšení, která lze prostřednictvím
tohoto trhu dosáhnout.
Neoklasické pojetí užitku
Neoklasická teorie předpokládá, že lidé maximalizují užitek. Tato maximalizace však dle této teorie nemá zpětnou vazbu na další
(budoucí) ekonomické jevy. = nehledím na to, jestli budu mít za měsíc tento statek levněji nebo jestli budu mít vůbec peníze
Představivostní kapitál
Lidé disponují představivostním kapitálem – dokážou si představit budoucnost i budoucí prožitky a užitky. Dokážou tedy oddiskontovat
(převést) budoucí užitky na současnost.
Fischerův graf
k objasnění velikosti úroku, kt. vzniká při směně současných peněz za peníze budoucí
křivka AZ – investiční příležitosti (= jaký příjem nám vynese investování současného příjmu)
v bodě 0 se vzdáváme veškerého současného příjmu a získáváme budoucí příjem, ve výši Z (výplatu celou půjčím)
v bodě A bychom všechen současný příjem spotřebovali (výplatu celou spotřebuji)
pokud investuji AB současného příjmu, získám budoucí příjem BX
pokud investuji AC současného příjmu, získám budoucí příjem CY
body na této ICe zobrazují všechny kombinace současného a budoucího příjmu, kt. spotřebiteli přinášejí stejný užitek
optimum dotyčné osoby je v bodě dotyku ICe s AZ
tečna te – sklon je určen úrokovou mírou a zákonem klesajícího výnosu
zákon klesajícího výnosu = první peněžní jednotka, kt. investuji, bude mít zpravidla vyšší výnos než další peněžní jednotka
(za 1Kč dostanu 2Kč, ale za 1000 už nedostanu 2000)
úroková míra = poměr mezi investovanými prostředky a budoucí příjmem
Produktivní aspekty spotřeby logicky..!
Když si pořídím, nebo investuji např:
je z toho nějaký zisk do budoucna není
vzdělání – do budoucna budu produktivní jídlo
zdraví – také to má budoucnost
auto – ušetřím čas
Graf poptávky a nabídky investičních prostředků a investičních příležitostí:
(rozhoduje o tom, kdo bude věřitelem a kdo dlužníkem)
Pokud by nefungoval kapitálový trh Pokud by fungoval kapitálový thr
My všichni si dovedeme představit to schéma i naruby, že? Je to důležité, protože proč označení D a S?
D – Tato křivka je poptávkou po cizích investičních: S – Tato křivka je nabídkou investičních
(z vrchu až po ) příležitostech (z vrchu až po E) příležitostí
(od po E) prostředcích (od E až po ) prostředků
Křivka D mi říká, že kdyby mi někdo nabízel investiční příležitost výnosnější, než moje vlastní, tak by mu ji nechal zrealizovat.
tak: Poslední investiční příležitost, kt. by zrealizovat první spotřebitel (D1),
by byla tato (až dolů)
a celkový výnos by byl dán touhle plochou / / / .
Poslední investiční příležitost, kt. by zrealizoval druhý spotřebitel (S1),
by byla tato (až dolů)
a celkový výnos byl dán touhle plochou / / /.
tak: Poslední investiční příležitost, kt. by zrealizovali oba,
by byla tato (až dolů)
Oba budou realizovat investiční činnost se stejnou mírou výnosu
a oba si zvýší svůj užitek (resp. současnou hodnotu budoucího příjmu) ,
první o tolik /// a ten druhý o tolik ///
Máme-li 2 subjekty (př. spotřebitele), ten jeden má příjem takovýto Y1, ten druhý pak takovýto Y2.
Toto bude nějaká linie Y1 + Y2, kt. bude ukazovat, jaké mají rozpočtové omezení společné.
Každý z těch dvou spotřebitelů disponuje nějakými vlastními investičními prostředky a nějakými investičními příležitostmi.
Pojďme se na to podívat nejprve z pozice prvního spotřebitele: D1
Toto jsou jeho nejvýnosnější investiční příležitosti (začnu křivku kreslit nahoře)
a toto jsou ty méně výnosné (pokračuji s ní dole)
a tato křivka bude křivkou mezního výnosu z jeho investičních příležitostí.
Z pozice druhého spotřebitele: S2
Bude mít taky nějakou křivku,
(namalovat linii rozpočtu)
4.ot
Kapitálový trh. Posuny křivek výnosu z investičních příležitostí a změny na kapitálovém
trhu. Co určuje, zda bude subjekt v pozici dlužníka nebo věřitele. Investiční příležitosti a
schopnosti.
Graf poptávky a nabídky investičních prostředků a investičních příležitostí:
(rozhoduje o tom, kdo bude věřitelem a kdo dlužníkem)
Pokud by nefungoval kapitálový trh Pokud by fungoval kapitálový thr
My všichni si dovedeme představit to schéma i naruby, že? Je to důležité, protože proč označení D a S?
tak: Poslední investiční příležitost, kt. by zrealizovat první spotřebitel (D1),
by byla tato (až dolů)
a celkový výnos by byl dán touhle plochou / / / .
Poslední investiční příležitost, kt. by zrealizoval druhý spotřebitel (S1),
by byla tato (až dolů)
a celkový výnos byl dán touhle plochou / / /.
tak: Poslední investiční příležitost, kt. by zrealizovali oba,
by byla tato (až dolů)
Oba budou realizovat investiční činnost se stejnou mírou výnosu
a oba si zvýší svůj užitek (resp. současnou hodnotu budoucího příjmu) ,
první o tolik /// a ten druhý o tolik ///
Máme-li 2 subjekty (př. spotřebitele), ten jeden má příjem takovýto Y1, ten druhý pak takovýto Y2.
Toto bude nějaká linie Y1 + Y2, kt. bude ukazovat, jaké mají rozpočtové omezení společné.
Každý z těch dvou spotřebitelů disponuje nějakými vlastními investičními prostředky a nějakými investičními příležitostmi.
Pojďme se na to podívat nejprve z pozice prvního spotřebitele: D1
Toto jsou jeho nejvýnosnější investiční příležitosti (začnu křivku kreslit nahoře)
a toto jsou ty méně výnosné (pokračuji s ní dole)
a tato křivka bude křivkou mezního výnosu z jeho investičních příležitostí.
Z pozice druhého spotřebitele: S2
Bude mít taky nějakou křivku,
(namalovat linii rozpočtu)
D – Tato křivka je poptávkou po cizích investičních: S – Tato křivka je nabídkou investičních
(z vrchu až po ) příležitostech (z vrchu až po E) příležitostí
(od po E) prostředcích (od E až po ) prostředků
Křivka D mi říká, že kdyby mi někdo nabízel investiční příležitost výnosnější, než moje vlastní, tak by mu ji nechal zrealizovat.
Investičních příležitostí totiž existuje několik druhů:
Primární - schopnosti, které má člověk od narození.
Sekundární * - spojené s rozvojem schopností člověka, využitím jedněch vznikají další.
Terciární - schopnost iniciovat a realizovat inovační projekty.
* Investování do lidského kapitálu do schopností (nabudu určitě znalosti, umím lépe dělat práci,
ZV mi zaplatí více, protože hodnoty,kt. vytvořím lépe prodá)
do pozice (své společenské pozice, do toho abych se na místo dostal já a ne ten druhý,
kt. třeba nemá tolik peněz, takže nemůže formou demonstrativní spotřeby vytlačit mě,
ale já vytlačím jeho z té možnosti být v centru nějakých společenských kontaktů,
vytvořit si podmínky, kdy se stýká určitý typ lidí (klubovny, kolektivní sporty)
ty dávají možnost více informací, kontaktů, investičních příležitostí.
Ten kdo je chudý nemá moc možností tohohle využívat.
Jak vzniká úroková míra
Představme si, že subjektů je mnohem více.
Graf věřitele Graf dlužníka
Jejich investiční příležitosti jsou nějak takhle uspořádány (ty dvě protínající se křivky)
∑ D - poptávka po cizích investičních příležitostech = poptávka po cizích investičních prostředcích.
∑ Yi - suma všech současných příjmů
Poslední nejvýhodnější investiční příležitost, na kt. jsou ještě investiční prostředky nám určí úrokovou míru „ i “.
(úroková míra je nezávislá na jednotlivci ! (=př.: vezměte veškerý svůj majetek, běžte do Spořitelny, uložte ho a uvidíte, že se úroková míra nepohne)
Základní schéma, že existuje existenční pásmo (=prostředky nutné k zachování života, kt. nemůžeme penězi tak snadno poměřit jakou mají hodnotu)
Pak následují ty investiční příležitosti, které můžeme realizovat D.
A je nějaké rozpočtové omezení Y1 („Grafy jsou do této chvíle stejné, jen podle umístění toho Y1, poznám, zda jde o dlužníka či věřitele“) – D.H.
Podle toho, jaký je poměr mezi (D) a (Y1) jsme buďto věřitelé nebo dlužníci !!!
O tom, zda se ten či onen subjekt ocitne v postavení věřitele či dlužníka rozhodují dvě okolnosti:
1. Jaký má současným příjmem
2. Jaké má investiční příležitosti
Věřitelé si zvyšují svůj užitek /// půjčováním peněz
Dlužníci si zvyšují svůj užitek /// tím, že si peníze půjčují
5.ot
Investování do schopností a investování do pozice. Paradoxy, které způsobují
investování do pozice. Prestižní spotřeba.
Investičních příležitostí totiž existuje několik druhů:
Primární - schopnosti, které má člověk od narození.
Sekundární * - spojené s rozvojem schopností člověka, využitím jedněch vznikají další.
Terciární - schopnost iniciovat a realizovat inovační projekty.
* Investování do lidského kapitálu do schopností (nabudu určitě znalosti, umím lépe dělat práci,
ZV mi zaplatí více, protože hodnoty,kt. vytvořím lépe prodá)
do pozice (své společenské pozice, do toho abych se na místo dostal já a ne ten druhý,
kt. třeba nemá tolik peněz, takže nemůže formou demonstrativní spotřeby vytlačit mě,
ale já vytlačím jeho z té možnosti být v centru nějakých společenských kontaktů,
vytvořit si podmínky, kdy se stýká určitý typ lidí (klubovny, kolektivní sporty)
ty dávají možnost více informací, kontaktů, investičních příležitostí.
Ten kdo je chudý nemá moc možností tohohle využívat.
Paradoxy investování do pozice
- Na pozici se dostanu já s více penězi, než-li člověk, co má méně peněz. Přitom by byl pro společnost lepší, než já.
- „šaman se nechá uctívat, místo aby své znalosti předal kmeni“
Prestižní spotřeba
- Koupě prestižních značek, abych ukázal, že mám peníze a potvrdil si tak svou společenskou pozici (společenské postavení)
Mládkův paradox
Jan Mládek (ekonomický expert ČSSD) v diskusích na dané téma upozornil na následující problém:
Čím více investičních prostředků má subjekt k dispozici, tím větším množstvím výnosnějších investičních příležitostí disponuje,
tj. bohatí si půjčují a chudí spoří.
Vypovídá o dost podstatné věci, že:
To je ten paradox malý Bob, velký Džeár. Že chudé domácnosti zpravidla spoří a z těch malých praménku toho co naspoří, velcí mafiáni realizují velké
projekty.
Samozřejmě, že v takovýchto podmínkách kapitálový trh působí na majetkovou divergenci ještě zesilujícím způsobem, což objasňuje tu nedůvěru a
averzi k němu. Ale příčinu musíme hledat trochu jinde, než na kapitálovém trhu samotném.
divergence = odchýlení, odklon, neshoda, rozpor
6.ot
Riziko, nejistota, pojištění. Funkce celkového užitku, spravedlivá hra, averze k riziku.
Podstata pojištění, další formy obrany proti riziku.
O riziku hovoříme tehdy, pokud víme, že v budoucnu s určitou pravděpodobností (nikoli však jistotou) nastane nějaká možná varianta.
O nejistotě hovoříme tehdy, pokud tušíme, že nějaká varianta může nastat, nevíme však, s jakou pravděpodobností nastane.
V ekonomii hovoříme o riziku tehdy, když známe, s jakou pravděpodobností nastane ta či ona událost.
Spravedlivá hra je hra, při které je pravděpodobnost výhry i prohry stejná. Stejná je rovněž vyhraná či prohraná částka. (hod mincí)
Averze k riziku: máme strach investovat do rizikových fondů či trhů, ačkoli výnosy jsou vyšší, než-li výnosy z investic do méně rizikových
trhů či fondů.
Averze k riziku
Pojištění je specifický typ statku, při kterém se pojištěný zabezpečuje proti výskytu určité události. Pojistník (pojišťovna) potom
předpokládá, že tato událost nenastane a že nebude muset platit pojistné plnění, respektive, že událost nastane s nízkou
pravděpodobností, takže suma zaplaceného pojistného (to co platí pojištěný) převýší sumu vyplaceného pojistného plnění.
Obrana proti riziku
D - křivka mezního výnosu investičních příležitostí (to jakými investičními příležitostmi disponuji) není nezávislá na
i - rozpočtovém omezení domácností (že mám-li velké rozpočtové omezení, tak si troufnu do projektu, na kt. malý Bob nemá šanci. Mám známosti..)
Je-li rozpočtové omezení domácnosti velké, má tendenci se posunovat tímto směrem
a je-li rozpočtové omezení malé, tak má tendenci posouvat se tímto směrem
Informovanost => díky informacím můžeme riziko eliminovat
Investování do značky (BMW)
Diverzifikace => akcie => nedám 100 % úspor do jediné, ale třeba 33,3 % do jedné, druhé a třetí, pravděpodobnost, že cena
půjde dolů u všech třech je menší než u jedná (příklad karavany a obchodník - obchodník investoval 15 PJ do dvou karavan,
místo aby investoval rovnou 30 PJ, kde by bylo riziko přepadení vyšší)
7.ot
Teorie blahobytu. Důvody neexistence optimálního bodu na UPF. Vztahy mezi rovností a efektivností,
důsledky přerozdělování.
Teorie blahobytu – zajímavou a současně spornou součástí jednoho ze směrů neoklasické teorie. Snaží se odpovědět na otázku, jak
zajistit větší míru spravedlnosti ve společnosti, a to i s využitím redistribuce. Obecně se teorie zabývá porovnáním užitků jednotlivých
členů společnosti.
- Teorie blahobytu se zabývá porovnáním užitků určitých osob (skupin osob), přičemž předpokládá, že zvýšení užitku určité
skupiny osob prostřednictvím přerozdělování je společensky přijatelné, pokud toto zvýšení užitku je větší než pokles užitku
jiné skupiny osob. Závěry této teorie jsou však diskutabilní.
Na UPF není optimální bod, protože nelze bez dalších informací říci, že kombinace rozdělení užitků na hranici užitkových možností UPF
je lepší, než jiná kombinace rozdělení užitků.
Teorie blahobytu zkoumá užitky spotřebitelů na UPF
Body na smluvní křivce u efektivnosti ve směně
Možné tvary společenských indiferenčních křivek
UPF - křivka dosažitelného užitku U1 a U2 jsou užitky spotřebitelů A - některý z bodů, který prezentuje jedno z možných rozdělení užitků B - bod blaženosti W – křivka společenského blahobytu, vyjadřuje konflikt mezi efektivností a spravedlností
Společenská indiferenční křivka znázorňuje veškeré kombinace užitků jednotlivých členů společnosti, které poskytují společnosti jako
celku stejnou úroveň blahobytu. Společnost jako celek je proto vůči jednotlivým kombinacím indiferentní (lhostejná).
Vztahy mezi rovností a efektivností – zvýšení užitku s cílem dosáhnout větší rovnosti je obvykle doprovázeno poklesem efektivnosti
daného systému. Mezi rovností a efektivností ale nemusí být jednoznačný vztah – jsou situace, kdy lze přerozdělováním zvyšovat jak
rovnost, tak efektivnost, ale i situace, kdy v důsledku přerozdělování rovnost i efektivnost klesá.
Teorie blahobytu. Hranice současné hodnoty budoucích příjmu (Y’PF), bod optima na Y’PF a paretovská
zlepšení na Y’PF. Přímá a nepřímá role státu. Princip přenesené ceny.
Teorie blahobytu – zajímavou a současně spornou součástí jednoho ze směrů neoklasické teorie. Snaží se odpovědět na otázku, jak
zajistit větší míru spravedlnosti ve společnosti, a to i s využitím redistribuce. Obecně se teorie zabývá porovnáním užitků jednotlivých
členů společnosti.
- Teorie blahobytu se zabývá porovnáním užitků určitých osob (skupin osob), přičemž předpokládá, že zvýšení užitku určité
skupiny osob prostřednictvím přerozdělování je společensky přijatelné, pokud toto zvýšení užitku je větší než pokles užitku
jiné skupiny osob. Závěry této teorie jsou však diskutabilní.
Teorie blahobytu zkoumá užitky spotřebitelů na UPF
UPF - křivka dosažitelného užitku U1 a U2 jsou užitky spotřebitelů A - některý z bodů, který prezentuje jedno z možných rozdělení užitků B - bod blaženosti W – křivka společenského blahobytu, vyjadřuje konflikt mezi efektivností a spravedlností
Hranice příjmových možností (Y’PF) znázorňuje veškeré kombinace maximální současné hodnoty budoucích příjmů prvního a druhého
spotřebitele. Tato hranice má konkávní tvar, který je důsledkem vzácnosti (omezeného množství) zdrojů a zákona klesajících mezních
výnosů.
Bod optima na Y‘PF
Y2
Y´PF
- dY2
45®
+dc Y1
Paretovské zlepšení
Na hranici příjmových možností (Y’PF) lze dosáhnout paretovského zlepšení obou spotřebitelů – lze zvýšit současnou hodnotu
budoucího příjmu jednoho spotřebitele tak, aby se nesnížila současná hodnota budoucího příjmu druhého spotřebitele. Bod optima na
Y’PF leží v bodě, kde se Y’PF dotýká přímky spojující obě osy a svírající s každou z os úhel 45 stupňů.
Trh je svobodná (tedy ničím jiným kromě svobodné volby směňujících subjektů neomezovaná) směna statků.
Trh existuje v určitém prostředí, přičemž parametry tohoto prostředí vytváří mj. stát.
Role státu:
- Přímá: spočívá v nahrazení role tržního mechanismu funkcí státu (alokací, redistribucí, regulací).
- Nepřímá: spočívá v podpoře vývoje tržního mechanismu a odstraňování jeho nedokonalostí či nevyvinutostí.
Princip přenesené ceny se uplatňuje při investování do schopností apod., kdy ten, kdo dané schopnosti nabývá, platí tomu, od koho jej
získává, ex post, až podle výše příjmu, který byl díky této investici získán.
Tento princip znamená, že:
1. Každý platí až z toho, co mu poskytnuté prostředky vynesou. 2. Každý platí podle toho, kolik mu prostředky vynesou. 3. Každý platí přímo tomu, kdo mu příslušné prostředky poskytl.
Na rozdíl od normální ceny má více parametrů: výše příjmu, od které začíná odvod, procentuálně stanovená výše odvodu, doba
splácení.
9.ot
Teorie rozdělování. Trh výrobních faktorů a jejich oceňování. Clarkův graf.
Problematika reprodukčních nákladů (RC) a nákladů obětované příležitosti (OPC).
Důvody vzniku přebytku na trhu VF.
Teorie rozdělování
Teorie rozdělování řeší otázky, jakou odměnu dostávají vlastníci jednotlivých výrobních faktorů.
Základní Clarkovo schéma
=základní schéma vysvětlení rozdělování
Nejšťastnější schéma, ze kt. se dá ta teorie pak odvinout. To se podařilo na začátku minulého století tomu Clarkovi úspěšně.
VF1
0,1 0,2 …1
VF1 práce
VF2
D kapitál fixní
P0
QVF1
Výhodou je, že toto schéma mohu také obrátit naruby, že totiž nikde není napsáno, že to nemůže být opačně, že vlastníci práce si pronajímají kapitál.
Tady jsme se na to dívali tak, že vlastníci kapitálu si pronajímají jednu, druhou, třetí jednotku práce.
Ale i práce si může pronajímat kapitál (když si berete peníze, abyste mohli podnikat)
V principu ty dva VF mohou být v rovnoprávné pozici. Takže tam by to bylo jak? Tak:
Graf (VF homogenní)
VF2
D
P0
To je to základní schéma vysvětlující rozdělování, které je opravdu jen základní, protože je založeno na několika předpokladech, které se vzdalují od
reality.
Reprodukční náklady jsou náklady na reprodukci dané jednotky výrobního faktoru – na to, aby tato jednotka mohla být používána i v budoucnu.
Zásoby VF (obdélníčků) jsou neměnné, oba VF jsou v rovnoprávném postavení a oba jsou homogenní, tvoří homogenní zásobu (kus jako kus).
Křivka Mezního výnosu hraje roli další křivky. Cena (P) přiřazuje množství, které bude poptáváno a zároveň zaměstnáno (ať je to jakýkoliv VK). Proto lze
tuto křivku označit křivkou D, protože se přímo nabízí, že je to křivka poptávky.
Poptávky po VF ( po práci ze strany vlastníku kapitálu, po půdě ze strany vlastníku kapitálu, po kapitálu ze strany vlastníku práce..apod.)
Pokud jsou reprodukční náklady nižší než mezní výnos, nevyplatí se zaměstnávat poslední VF či vlastnit poslední jednotku VF.
Máme 2 výrobní faktory VF1 (teď je to třeba práce) a VF2 (třeba kapitál). V těch obdélníčcích je vyjádřena jejich zásoba.
A já vrhu takovýto pohled na danou situaci:
jeden ten VF by byl fixovaný (neměnný, celá jeho zásoba je nasazena současně)
druhý rozdělím na desetinky (0,1..0,2…až 1) (budu ho po desetinkách začleňovat)
VF1 - celá zásoba toho výrobního faktoru prvního
QVF1 - množství výrobního faktoru jedna
P – cenové vyjádření veličin, které budu sledovat
Když nasadím první jednotku práce (přidám ji ke kapitálu), tak vyrobím nějaký mezní produkt, mám nějaký mezní výnos
Z druhé jednotky budu mít patrně o něco menší výnos, ze třetí ještě o něco menší a z té poslední úplně nejmenší.
Když to spojíme, máme křivku Mezního výnosu.
A je jasné, že vlastník toho druhého VF nemůže tomu poslednímu zaplatit více, než je ten Mezní výnos.
Ale protože kontrakty jsou sjednávány současně, tak zaplaceno dostanou všichni stejně ----- P0,
čili tohle je to, co případně prvnímu VF ( v našem případě jsou to mzdy)
a tohle připadne tomu druhému VF ( v našem případě to jsou zisky).
VF2 – kapitál, a zapojovali bychom k dané zásobě práce další a další jednotku kapitálu.
(Ono to tak konec konců i je, když třeba sem vstupuje zahraniční kapitál, zaměstná se další a další jednotka)
Samozřejmě Mezní výnos potom klesá a poslední jednotku kapitálu nemůžete zaplatit více, než by vám vynesla ----- P0,
pak budete mít naopak tady zisky a tady mzdy. Ty plochy by měly být stejné.
Zpravidla to bývá jinak, tam kde CENA práce začíná velmi klesat, tak se ukáže, že VF může najít alternativní zaměstnání. Odejít z toho ekonomického
systému třeba do USA. Čili většinou je CENA určována příležitostí alternativního zaměstnání.
Graf (VF heterogenní)
P VF1
MC
QVF1
Heterogenita VF může znamenat to, že VF je produktivnější, čili my z té jednotky více vytěžíme, tzn. při srovnatelných nákladech ta jednotka nám toho
vyprodukuje více. Pak to znamená:
Něco jiného je, pokud vlastníme například pozemek ve Francii v Bordó. Tento efekt se neprojeví vypěstováním více vína, ale vypěstováním kvalitnějšího
vína, za které je spotřebitel ochoten zaplatit více. Což je čistý přebytek, který vzniká v důsledku heterogenity VF.
Čistý přebytek tvoří kladný rozdíl mezi příjmy a náklady, které jsou spojené s dosažením daného příjmu včetně nákladů obětované příležitosti. V případě
firmy má čistý přebytek podobu ekonomického zisku, v případě vlastníka výrobních faktorů podobu ekonomické renty.
Pokud je poptávka po výrobním faktoru vyšší, než je nabídka výrobního faktoru, mohou vlastníci výrobního faktoru realizovat čistý přebytek – mohou
dostávat více, než kolik činí náklady spojené s použitím (zaměstnáním) daného výrobního faktoru.
Náklady obětované příležitosti na trhu výrobních faktorů vyjadřují skutečnost, že daná jednotka výrobního faktoru se obvykle nemusí nechat zaměstnat
(použít) právě používaným způsobem, ale i jinými způsoby. Na základě existence nákladů obětované příležitosti lze z hlediska odměny vlastníků
výrobních faktorů rozlišit transferový výdělek a ekonomickou rentu.
Transferový výdělek udává, jakou odměnu obdrží vlastník dané jednotky výrobního faktoru, pokud by tuto jednotku použil (zaměstnal) nejlepším
alternativním způsobem (příležitostí). Vlastníci výrobních faktorů nebudou pracovat za nižší částku, než jakou činí jejich transferový výdělek.
Ekonomická renta je rozdíl mezi skutečnou odměnou vlastníka dané jednotky výrobního faktoru a transferovým výdělkem.
Nabídka výrobního faktoru je ovlivněna náklady obětované příležitosti, respektive reprodukčními náklady jednotlivých vlastníků výrobních faktorů –
žádný z vlastníků výrobních faktorů nenechá danou jednotku používat za nižší odměnu, než jaké jsou její náklady obětované příležitosti (transferový
výdělek), případně reprodukční náklady.
10.ot
Teorie rozdělování. Homogenita a nehomogenita na trhu VF. Důsledky volného
vstupu na trhu VF. Trh kapitálových statků a trh půdy.
Teorie rozdělování
Teorie rozdělování řeší otázky, jakou odměnu dostávají vlastníci jednotlivých výrobních faktorů.
Výrobní faktory rozlišujeme na :
- Prvotní: dané přírodou a jsou to půda a pracovní síla
- Druhotné: fyzický kapitál a lidský kapitál (lidské schopnosti), respektive sociální kapitál (kontakty, důvěra, atd.)
Předpoklady vzniku čistého přebytku na trhu VF
VF1 zásoba VF1, která nemusí být ani celá využívaná
MC – náklady na provozování horšího VF a čistý přebytek //// potom vzniká tomu, kdo vlastní ty VF, jejichž použití v eku si vyžaduje nejnižší náklady.
(Čili vlastníte-li černozem v Polabí, vyděláte více, než když vlastníte hnědozem na Vysočině, protože potřebujete na jednotku produkce nižší náklady).
Čistý přebytek může vzniknout vlastníkovi VF pouze, pokud nastane alespoň jeden z následujících případů: - Není volný vstup do odvětví, v němž dochází ke spojení dvou VF. - VF je nehomogenní – což je ovšem obdobný předpoklad v tom smyslu, že neexistuje volný přístup k disponování
nejproduktivnějším VF. Důvod je zřejmý, pokud jsou jednotlivé jednotky VF nehomogenní, tak ne každá jednotka může být použita k dané činnosti, tj. některé jednotky nemohou být použity k činnosti, ke které jiné jednotky být použity mohou (třeba proto, že některé jednotky nedisponují příslušnými schopnostmi a jiné disponují). Ty jednotky, které nemohou být použity k příslušné činnosti, de facto nemohou vstupovat do odvětví.
- Daná jednotka VF může být použita (zaměstnána) jiným způsobem než způsobem, kterým je používána (zaměstnána).
Trh kapitálových statků Kapitálové statky jsou ty, které dlouhodobě slouží k produkci dalších statků. Poptávka po kapitálových statcích – rozlišujeme:
používání kapitálových statků (firma si ho pronajímá) investování do kapitálových statků (firma si ho kupuje) Jak používáni tak investování do kapitálových statků znamená, že firmy je poptávají (používají je pro svou produkci). Podmínka používání: MRPVF ≥ PVF, Možné situace: a) osoba si daný kapitálový statek pronajímá. V tom případě porovnává příjem z mezního produktu dané jednotky kap. statku se skutečně zaplaceným nájemným. b) osoba je již vlastníkem statku. V tom případě dotyčná osoba porovnává příjem z mezního produktu dané jednotky kapitálového statku, který získává v důsledku toho, že sama využívá danou jednotku kapitálového statku, s ušlým (tedy implicitním) nájemným, tj. s nájemným, které by mohla získat, pokud by kapitálový statek nepoužívala ona sama, ale pronajímala by jej.
Investování = přírůstek jednotek kapitálového statku.
- rozlišujeme: - hrubé investice (Ib) do kapitálových statků, kt. zahrnují všechny investice, - čisté investice do kapitálových statků (In) rozdíl mezi hrubými investicemi a obnovovacími investicemi,
- obnovovací investice (Ir) jsou rovny opotřebení kapitálu (zahrnují náhradu vyřazených kapitálových statků). In = Ib-Ir
Pokud se firma rozhodne investovat, bere do úvahy: náklady obětované příležitosti a opotřebení kapitálu Příjem z mezního produktu kapitálového statku musí obecně pokrýt jak náklady obětované příležitosti z investice do daného kapitálového statku tak opotřebení kapitálu. MRPK ≥ OPC+ RC,
Nabídka kapitálových statků -vyjadřuje množství kapitálových statků, kt. jsou ochotny jednotlivé subjekty vyrobit a prodat/pronajímat. Křivka nabídky je dána:
- náklady obětované příležitosti. Jednotlivé subjekty budou daný kapitálový statek vyrábět a prodávat/pronajímat, pokud nebudou mít jinou lepší příležitost jak si vydělat, jak být ziskoví, než výrobu a prodej/pronájem daného druhu kapitálových statků (např. soustruhů, stavebních strojů apod.).
- reprodukčními náklady na produkci kapitálových statků. Jednotlivé subjekty budou daný kapitálový statek vyrábět a prodávat/pronajímat jen tehdy, pokud se jim samotná produkce vyplatí, čili pokud se zaplatí náklady na produkci tohoto kapitálového statku.
Křivka nabídky kapitálových statků bude začínat v bodě, kde je cena kapitálového statku rovna součtu reprodukčních nákladů a nákladů obětované příležitosti spojených s produkcí daných kapitálových statků. Faktory, které ovlivňují, zda firmy budou produkovat (nabízet) i poptávat kapitálové statky:
- Technický a technologický pokrok - Příjem z mezního produktu (tj. výnos z) daného kapitálového statku po dobu jeho životnosti - Růst ekonomiky po dobu životnosti statku - Výnos z alternativního investování peněz - Politická stabilita, právní prostředí apod.
Trh půdy Půdou se rozumí veškerý povrch na planetě Zemi, který lze použít k ekonomickým aktivitám. Celková nabídka půdy je fixní – množství půdy, které je na Zemi k dispozici, nelze (alespoň krátkodobě) zvyšovat. Půda není homogenní VF, má různou kvalitu, je různě umístěna, takže je po ní různá poptávka. Ekonomickou rentu (čistý přebytek) potom realizují pouze ti majitelé půdy, kteří pro ni mají alternativní využití za nižší cenu, než je cena, kt.dostávají za zrealizované využití.
11.ot
Čistý přebytek a tržní struktura. Vztah křivky LRAC a tržní poptávkové křivky a důsledky z toho
plynoucí. Analýza přirozeného monopolu a monopolu na základě inovace.
SRAC = průměrné náklady v krátkém období
1. v důsledku toho, že nějaké VF jsou fixní, existuje maximální možné množství produkce, které s těmito fixními VF lze vyrobit.
2. uplatňuje se zákon klesajících mezních výnosů
LRAC = průměrné náklady v dlouhém období
1. všechny VF jsou variabilní, firma může teoreticky vyrábět nekonečně velké množství produkce. 2. uplatňuje se zákon klesajících mezních výnosů z rozsahu – (dříve nebo později dojdou produktivní jednotky, vlastníci VF mají vysoké náklady obětované příležitosti, takže jim firma musí hodně zaplatit (firma musí vynaložit vysoké náklady). Navíc se firmy stanou příliš velké na to, aby se daly efektivně řídit, takže i z tohoto důvodu jejich náklady vzrostou.
LRAC je obalovou křivkou křivek SRAC.
Vztah tržní poptávkové křivky D a křivky LRAC jednotlivých firem určuje to, jaký bude mít trh charakter:
a) Dokonalá konkurence nebo monopolistická konkurence = je-li křivka LRAC úzká (vůbec neprotne) křivku D b) Oligopol = křivka LRAC nějaké firmy protne křivku D, ale v horní části křivky D (tj. v rostoucí části křivky LRAC) c) Monopol = křivka LRAC protne křivku D ve své klesající části
a)
b)
c)
PŘIROZENÝ MONOPOL
Křivky průměrných i mezních nákladů přirozeného monopolu mají klesající charakter (dodatečnou jednotku produkce lze vyrobit s nižšími náklady než předcházející jednotku produkce) Rovnováha přirozeného monopolu: pro množství produkce, pro které platí: MR = MC
Existence přirozeného monopolu je spojena s negativy - proto, že přirozený monopol není vystaven konkurenci, může zneužívat svého postavení.
Regulace přirozeného monopolu formou stanovení ceny:
- průsečík křivky D a křiky AC (EP/Q´ = 0) - průsečík křivky D a křiky MC (EP/Q´ < 0)
DOČASNÝ MONOPOL NA ZÁKLADĚ INOVACE
vzniká, pokud nějaká firma přichází s něčím novým, co ostatní firmy nenabízejí nebo nemají. Díky této novosti může firma lépe uspokojovat potřeby zákazníků, produkovat s nižšími náklady, takže může realizovat čistý přebytek v podobě ekonomického (monopolního) zisku. Monopol na základě inovace je obvykle dočasný – trvá jen do doby, než další firmy přijdou s obdobnou nebo jinou inovací. Další inovace způsobí pokles poptávky po produkci prvotního inovátora a pokles jeho ekonomického zisku.
Čistý přebytek bude monopol realizovat po určitou dobu - jeho ceny produkovaného množství jsou vyšší než náklady nutné na produkci daného množství statků. Realizovat ho bude jen po dobu, než inovaci začnou realizovat další producenti.
12.ot
Nedokonalá konkurence. Charakteristika oligopolu, oligopol a problematika přebytku. Cenová diskriminace v nedokonalé konkurenci. Monopson na trhu VF. Nedokonalá konkurence
Je stav na trhu kdy je porušena aspoň jedna z následujících podmínek:
1. dokonalé šíření informace (všichni spotřebitelé i výrobci mají všechny údaje, které potřebují a mají informace o všech
dostupných technologiích, o cenách konkurenčního výrobku atd...)
2. homogenita výrobku (alias výrobky jsou stejné nebo aspoň natolik podobné, že se nedá určit, který z nich je kvalitnější)
3. velký počet výrobců na trhu
4. nulové náklady na vstup/výstup z odvětví
OLIGOPOL A ČISTÝ PŘEBYTEK
Oligopolní trhy vznikají tam, kde jsou náklady na vstup do odvětví z jakéhokoliv důvodu vysoké. Oligopolní firmy potom mohou dlouhodobě realizovat čistý přebytek v podobě kladného ekonomického zisku (EP).
Čistý přebytek má podobu kladného EP (EP/Q´).
Vstup dalšího oligopolisty na trh může vést k tomu, že se některý z producentů dostane do ztráty. Důvod: nový producent produkuje mnoho statků, potom u nějakého producenta může křivka d (křivka poptávky po jeho produktech) poklesnout pod křivku AC.
CENOVÁ DISKRIMINACE
Prodávajácí stanoví různým spotřebitelům různou cenu, podle toho, kolik jsou tito zákazníci ochotni platit. Následkem toho, prodávající zvyšují svůj přebytek.
ÚPLNÁ CENOVÁ DISKRIMINACE
každý spotřebitel platí cenu, jež je rovna meznímu užitku, který spotřebitel pokládá dané jednotce statku (každý zákazník platí zvláštní cenu, kt. je rovna maximální částce, jež je ochoten a schopen zaplatit) Následkem toho, prodávající maximalizuje svůj čistý přebytek.
Při plné cenové diskriminaci je křivka poptávky po produktu daného kupujícího (křivka d) zároveň křivkou mezního příjmu (MR) firmy – každý další kupující (poptávající) zaplatí za dodatečné množství cenu (P), kterou je ochoten platit. Tato cena je logicky pro prodávajícího mezním příjem z dodatečné jednotky. Křivka průměrných příjmů (AR) potom leží nad křivkou mezního příjmu (MR).
Spotřebitelé v případě plné cenové diskriminace nerealizují žádný spotřebitelský přebytek – platí maximální cenu, kt. jsou ochotni zaplatit. Veškerý přebytek připadá výrobci.
Dalším způsobem diskriminace potom může být:
- cenová sleva, pokud si zákazník koupí více statků, - sleva v určitých obdobích (např. zájezdy „first minute“ nebo „last minute“, „happy hours“ v restauraci), - kupující získá nárok na slevu po splnění nějaké podmínky (např. vystřihne slevový kupón v novinách a tento kupón předloží
v obchodě). Všechny zde zmíněné případy lze označit za částečnou cenovou diskriminaci. Poskytnutí slevy je často spojeno s překonáním nějaké překážky, proto se používá pojem překážková metoda cenové diskriminace.
Obecná podmínka diskriminace: mezní příjmy (MR) producenta jsou vyšší nebo maximálně rovny jeho mezním nákladům (MC). Pokud potom producent stanoví odlišné ceny různým skupinám spotřebitelů, musí platit, že v bodě rovnováhy (tedy v bodě, kdy MR = MC) si jsou mezní příjmy, které producent získává od odlišných skupina spotřebitelů, rovny.
I u ostatních cenových diskriminací realizuje výrobce vyšší čistý přebytek než v případě nediskriminace.
MONOPSON
situace, kdy na trhu vystupuje jediný kupující. Nejčastěji se s ním setkáváme na trhu VF, kde získává čistý přebytek jak monopson (poptávající), tak jednotliví (alespoň někteří) nabízející VF.
Křivka poptávky monopsonu je však právě proto, že monopson je jediným kupujícím, zároveň křivkou tržní poptávky. Vyšší cenu nebude moci monopson zaplatit pouze dodatečně zaměstnané jednotce výrobního faktoru, která tuto cenu požaduje, protože má vysoké náklady obětované příležitosti či reprodukční náklady, ale i všem předcházejícím zaměstnaným jednotkám. Proto čistý přebytek realizují poptávající.
Monopson nebude zaměstnávat optimální počet jednotek VF. To povede k tomu, že i monopson zrealizuje část čistého přebytku.
Přebytek na trhu statků. Reálná podoba poptávkové a nabídkové křivky, situace tržní rovnováhy. Co určuje přebytek na trhu statků, kdy dochází ke snižování přebytku. Ztráta přebytku při
nepřímém zdanění. Engelova křivka a typologie statků. Engelova křivka - udává závislost poptávaného množství (Q´) na spotřebitelském důchodu (příjmu, Y).
Důchodová elasticita (ey) říká, o kolik % se změní spotřeba nějakého statku, změní-li se spotřebitelský důchod o 1 %. Engelova křivka je rostoucí.
- Engelova křivka normálních statků nezbytných (ey < 1 a současně ey > 0). - Engelova křivka normálních statků luxusních (ey > 1)
Podřadné statky s růstem Y poptávané množství klesá (ey < 0). Engelova křivka je u podřadných statků klesající. Podřadné statky a pokles ceny statku (tedy růst reálného Y): při poklesu ceny podřadného statku začne spotřebitel jeho spotřebu omezovat – peníze, které má díky poklesu ceny podřadného statku použije na nákup jiných statků. Důchodový efekt tak u podřadného statku působí proti substitučnímu efektu. Který efekt převládne nelze u podřadných statků jednoznačně určit – při poklesu ceny podřadného statku může tedy jeho poptávané množství jak růst, tak klesat. Giffenovy statky
- již pro počáteční pokles ceny převáží důchodový efekt nad substitučním efektem Pro Giffenův statek tedy platí:
- roste-li cena daného statku, jeho poptávané množství roste, - s poklesem ceny daného statku jeho poptávané množství klesá.
Giffenův statek se v realitě vyskytuje jen výjimečně – jedná se o statek základní spotřeby, ke kterému neexistuje žádný vhodný substitut.
Přeměna přebytku výrobce v přebytek spotřebitele Na trhu statků může docházet k tomu, že se přebytek výrobce (producenta) promění („překlopí“) v přebytek spotřebitele. Podmínka: jednotlivé činnosti na sebe vzájemně navazují.
Reálná podoba poptávkové křiky Poptávková křivka má obvykle v různých svých částech odlišný sklon. V horní a spodní části je zpravidla velmi plochá. Horní část: při velmi vysokých cenách však začíná působit:
- buď faktor rozpočtového omezení spotřebitelů, - nebo možnost substituce daného statku jiným (byť i spojená se ztrátou některých složek užitku nebo s vysokými pořizovacím
náklady substitutu).
Spodní část: při velmi nízkých cenách (prakticky kteréhokoli statku) bude docházet k jeho využití na jiné účely. Začne tedy působit faktor možnosti využití daného statku jako substitutu, poptávka po statku bude opět velmi plochá.
Reálná podoba nabídkové křiky Výrobců, kteří jsou schopni a ochotni dodávat na trh určitý statek s nejnižšími náklady, bude určitý počet. V této části bude nabídková křivka výrazně plochá. Dříve nebo později (při vyšších hodnotách Q´) pak bude přecházet do strmé části. Bude se tak dít zejména v důsledku kapacitních či zdrojových omezení. Náklady na vstup do odvětví budou vysoké, takže i přes růst ceny statku se do odvětví vyplatí vstoupit jen malému množství výrobců. Proto bude nabídková křivka od určitého bodu velmi strmá. Reálná podoba poptávkové křivky Reálná podoba nabídkové křivky
Která strana bude mít větší přebytek Přebytek spotřebitele, respektive přebytek výrobce realizuje ve větší míře ta strana, jejíž křivka (v případě spotřebitele poptávková křivka, v případě výrobce nabídková křivka) má v bodě tržní rovnováhy vyšší sklon (je strmější než křivka druhé strany). Možné situace:
- poptávková křivka a nabídková křivka se protnou v horním úseku strmější části poptávkové křivky. Přitom současně nabídková křivka protíná poptávkovou křivku svou strmou částí.
- poptávková křivka a nabídková křivka se protnou v dolním úseku strmé části poptávkové křivky. Přitom současně nabídková křivka protíná poptávkovou křivku svou plochou částí.
Příčina přebytku spotřebitele a výrobce - Inovace! :
- Pokud inovace snižuje náklady na dosažení jednotky užitečného efektu, pak vzniká situace, kdy po určitou dobu mají výrobci, kteří si již inovaci osvojili, přebytek (a to přebytek výrobce).
- Pokud inovace zvyšuje užitečný efekt (zvyšuje užitek spotřebitelům), spotřebitelé jsou ochotni zaplatit větší cenu, výrobu inovovaného statku si však ještě neosvojili všichni výrobci, tím pádem vzniká výrobcům, kteří si inovaci již osvojili, rovněž přebytek (a to rovněž přebytek výrobce).
- Pokud některý ze spotřebitelů najde způsob, jak efektivněji využít statek nabízený na trhu - tedy některý ze spotřebitelů inovuje spotřebu statku, který mu tak díky inovaci přináší vyšší užitek, aniž by spotřebitel za tuto inovaci platil, vzniká přebytek tomuto spotřebiteli (a to přebytek spotřebitele).
Posun nabídkové křivky (S) a bodu rovnováhy (E), Posun nabídkové křivky (D) a bodu rovnováhy (E), přebytek výrobce se „vypařuje“ „vypařuje“ se i přebytek spotřebitele
Co se děje při inovaci:
1. Možnost úspory nákladů použitím daného statku spotřebitelem (tedy tím, kdo stojí na straně poptávky po tomto statku) „vygeneruje“ nepružnou část poptávkové křivky. Spotřebitelé jsou za tento statek ochotni platit vyšší cenu proto, že jim statek v důsledku inovace snižuje náklady.
2. Výrobců, kteří jsou schopni nabídnout statek na trhu, je v první fázi méně než těch, co statek poptávají. Rovnováha vzniká v horním úseku nepružné části nabídkové křivky. Přebytek výrobce daného statku (toho, kdo stojí na straně nabídky) je výrazně větší než přebytek spotřebitele daného statku. V tuto chvíli si tedy většinu čistého přebytku přisvojují ti, co s danou inovací přišli, je to jejich „odměna“ za inovaci.
3. Postupně přibývá výrobců, kteří jsou danou inovaci schopni využít, výroba daného statku se rozšiřuje, v důsledku konkurence se přesune rovnováha do dolního úseku nepružné části poptávkové křivky. Snižuje se přebytek výrobce daného statku a roste přebytek spotřebitele daného statku.
4. Využití inovace ze strany spotřebitelů je ovšem též inovací. Odměnou za tuto (sekundární, odvozenou) inovaci je zvýšení přebytku těch spotřebitelů, kteří začnou být schopni danou inovaci využívat jako první.
5. Pokud spotřebitelé zjistí, že koupí daného statku za danou cenu mohou realizovat přebytek (který je vyšší než cena statku), začne množství spotřebitelů přibývat. Spotřebitelé, kteří jako první přišli na to, že jim využití statku přináší užitek (za který nemuseli platit) však přicházejí o své postavení jediných spotřebitelů s tímto užitkem. To vede k posunu jejich poptávkové křivky doleva dolů, k větší konkurenci spotřebitelů, přičemž v důsledku této konkurence mezi spotřebiteli se snižuje i jejich přebytek. Je třeba zdůraznit, že se „vypaří“ jen ta část přebytku spotřebitele, která spočívala ve využití konkurenční výhody vznikající spotřebou daného statku, tj. následným produktivním využitím toho, co spotřeba daného statku umožnila.
Trhu v oblasti, kde se dlouhodobě nevyskytly inovace a nepůsobí zde faktor omezenosti vstupů.
Ztráta přebytku spotřebitele i výrobce při zdanění Při zdanění dochází k tzv. ztrátě mrtvé váhy – snižuje se přebytek spotřebitele i přebytek výrobce. Jednotková daň – z každé spotřebované jednotky se platí stejná daň. Daň „ad valorem“ – daň se stanovuje procentem z ceny statku. Je jedno, kdo daň platí, důsledky jsou stejné.
14.ot
Teorie her. Základní pojmy, hry s konstantním součtem 2 hráčů. Hry s nekonstatním součtem 2 hráčů.
Sedlový bod u obou typů her.
Teorie her – obecně se zabývá situacemi, kdy jednání nějakého subjektu závisí na jednání ostatních subjektů,
přičemž zároveň platí, že jednající subjekt svým jednáním působí na jednání jiných subjektů.
Základní pojmy
TEORIE HER EKONOMICKÁ REALITA
Hra rozhodovací situace, konflikt
Hráč účastník konfliktu, rozhodovatel, firma, jedinec, politická strana
Strategie konkrétní alternativa, kterou může hráč zvolit
Optimální strategie hráčem zvolená alternativa, která je pro něj nejvýhodnější
Prostor strategií seznam všech možných alternativ, které jsou hráči dostupné
Výplatní funkce výsledek hry, výhra (zisk), případně prohra (ztráta) hráče v závislosti na zvolených strategiích
Inteligentní hráč racionální účastník konfliktu (maximalizuje svůj užitek)
Rozhodujícími faktory pro dělení her (pro určení typologie her) jsou: - Počet hráčů: Obecně se vždy předpokládá konečný počet hráčů. - Racionalita: Teorie her předpokládá, že každý z hráčů maximalizuje svůj užitek, dále že jsou oba hráči rovnocenní, tedy že
mají stejné schopnosti a informace. Hráče dále dělíme na inteligentní, kteří se chovají dle zásad racionality, a „neinteligentní“, kteří jsou reprezentováni náhodným rozhodovacím mechanismem (automat, příroda).
- Spolupráce: Zde dělíme hry na kooperativní a nekooperativní. U kooperativních předpokládáme spolupráci (tj. hráči se mohou domlouvat a spolupracovat, a mohou si mezi sebou rozdělit výplaty, tj. mohou se dohodnout, že to, co jednotliví hráči ve hře mohou získat, si mezi sebe nějak rozdělí.) V případě kooperativních her ke spolupráci a dohodě ovšem dojde jen tehdy, pokud je to pro jednotlivé hráče výhodné, tj. pokud spoluprací získají více než nespoluprací. V případě nekooperativních her hráči nemohou spolupracovat.
- Informace: Z hlediska informací existují dva hlavní modely. První předpokládá, že hra obsahuje kompletní informace, a druhý toto omezení nemá a předpokládá i nekompletní informace.
- Strategie: Teorie her obecně pracuje s konečnými a nekonečnými strategiemi (možnostmi, jak jednotliví hráči mohou jednat).
- Výhra: Zde teorie her rozlišuje hry s konstantním a nekonstantním součtem. Hry s konstantním (nulovým) součtem předpokládají, že vítěz bere vše, pak tedy platí, že hráč, který prohrál, nemá nic. Hry s nekonstantním součtem naopak předpokládají, že vyhrát může více hráčů.
- Počet tahů: Teorie rozlišuje hry na strategické hry (hry v normálním tvaru) a tahové hry (hry v rozvinutém/explicitním tvaru). V případě strategických her nastává rozhodování hráčů zároveň, u tahových her se předpokládá, že jeden účastník hry začne a další táhnou podle jeho rozhodnutí, takto se střídají v jednotlivých tazích.
Hry s konstantním součtem – hra v normálním tvaru Hra je určena třemi množinami:
- množina hráčů {1, 2, 3,…, N}. Tato množina tedy obsahuje všechny hráče, kteří se zúčastní nějaké hry (nějak jednají, respektive určitým způsobem se rozhodují, přičemž jednání nebo rozhodnutí každého hráče vychází z jednání nebo rozhodnutí ostatních hráčů a dále ovlivňuje jednání nebo rozhodnutí ostatních hráčů, tedy rozhodnutí jakéhokoliv hráče je v přímé interakci s ostatními hráči);
- množina prostorů strategií {X1 , X2 , X3, …, XN}. Zde Xi (přičemž i nabývá hodnot od 1 do N) zobrazuje prostor strategií i-tého hráče.
- množina výplatních funkcí {f1(x1, x2, x3, …, xN)}, …, {fN(x1, x2, x3, …, xN)} – ty jsou definovány na kartézském součinu prostoru strategií, u hry dvou hráčů postačí označení f1(x, y) pro výplatní funkci prvního hráče, a f2(x, y) pro výplatní funkci druhého hráče.
Definice hry s konstantním součtem potom konstatuje, že jde o antagonistický konflikt, kdy jeden hráč získává a druhý hráč ztrácí. Jedná se tedy o hru, kde platí: f1(x,y) + f2(x,y) = Konst Při hře s konstantním součtem dvou hráčů platí: hodnota vyhrané částky jednoho hráče je rovna hodnotě prohrané částky zbývajícího hráče. Hry s konstantním součtem – smíšené strategie Pro matice, ve kterých se ve hrách s konstantním součtem nepodařilo najít sedlový prvek, se k řešení používá smíšené rozšíření maticové hry, kde prostory strategií představují vektory – ty říkají, s jakou pravděpodobností budou jednotliví hráči volit své strategie. Jinak řečeno, využívá se tzv. smíšených „pravděpodobnostních“ strategií. Opět platí, že ten, kdo se odchýlí od rovnovážné strategie, nemůže získat a naopak ztrácí. Příklad: hra „kámen, nůžky, papír“ Hry s nekonstantním součtem - nekooperativní dvou-maticová hra Hráči nemohou spolupracovat. Matice jednotlivých hráčů lze spojit a vytvořit dvou-matici. Sedlový prvek najdeme tak, že v matici A (prvky v levé části dvou-matice) nalezneme maxima ve sloupcích a v matici B (prvky v pravé části matice) maxima v řádcích. Dominantní (rovnovážná) strategie je situace, kdy hráč má pro sebe jako nejvýhodnější jednu strategii, ať zbývající hráč uplatní
kteroukoliv svoji strategii
Sedlový bod
Ve hře s nulovým součtem a s konečným prostorem strategií (tj. každý hráč má omezený počet možností jednání) můžeme pro znázornění této hry v případě dvou hráčů využít matici. Řešením je nalezení sedlového prvku matice A. Sedlový prvek znamená nejlepší řešení pro oba hráče. Sedlový prvek (Nashovo rovnovážné řešení) najdeme tak, že určíme maxima ve sloupcích a minima v řádcích. Obecně mohou nastat tyto případy:
- matice má jeden sedlový prvek, - matice má více sedlových prvků, - matice nemá žádný sedlový prvek.
Nashovo rovnovážné řešení (strategie) je takové řešení (taková strategie), pro které platí, že pokud se kterýkoliv hráč odchýlí od své strategie vedoucí k Nashovu rovnovážnému řešení, tak si pohorší.
15.ot
Teorie her. Jednotlivé modely her s nekonstantním součtem. Kooperativní hry 2 hráčů. Teorie
redistribučních systémů jako součást teorie her.
Teorie her – obecně se zabývá situacemi, kdy jednání nějakého subjektu závisí na jednání ostatních subjektů,
přičemž zároveň platí, že jednající subjekt svým jednáním působí na jednání jiných subjektů.
Modely nekooperativních dvou-maticových her s nekonstantním součtem 1. The Prisoner’s Dilemma (Vězňovo dilema) 2. The Tragedy of Commons (Tragédie společenského vlastnictví) 3. The Free Rider (Černý pasažér)
4. Chicken (Zbabělec) 5. The Volunteer’s Dilemma (Dilema dobrovolníka) 6. The Battle of the Sexes (Manželský spor) 7. Stag Hunt (Lov jelena)
The Prisoner’s Dilemma (Vězňovo dilema) Vězňovo dilema je hra, kdy má každý z hráčů dominantní strategii. Pokud však všichni hráči zvolí tuto dominantní strategii, tak na tom ve výsledku budou hůře, než, když ji nezvolí. Schematicky lze podmínky Vězňova dilematu vyjádřit takto: NK > KK > NN > KN, kde: první symbol znamená strategii nějakého hráče (jedno zda-li prvního nebo druhého), druhý symbol znamená strategii zbývajícího hráče; N znamená, že daný hráč nespolupracuje, čili používá nekooperativní strategii (přizná se); K znamená, že spolupracuje, tj. použije kooperativní strategii (nepřizná se).
The Tragedy of Commons (Tragédie společenského vlastnictví) Model je obdobou Vězňova dilematu, ale pro více hráčů.
The Free Rider (Černý pasažér) V tomto modelu se řeší situace, kdy se jednotlivec rozhoduje, zda přispět na společný cíl nebo nepřispět, protože existuje varianta, kdy i bez přispění jednotlivce bude cíle dosaženo. Pro konkrétního občana (se strategiemi v řádku) je výhodné, pokud ostatní občané spolupracují. V případě, že se najde dostatek občanů na přispění, bude tento konkrétní občan nejspíše černým pasažérem, protože tak maximalizuje svůj užitek.
Chicken (Zbabělec) Dva hráči volí strategii, zda ustoupit od devastujícího rozhodnutí (kooperativní strategie), nebo strategii neustoupit (nekooperativní strategie). Ten, kdo ustoupí, prohrává. Pokud by ustoupili oba hráči, celkově nedojde k devastaci, žádný z hráčů však nic nezíská. Podmínkou toho, aby se jednalo o hru typu Kuře (Zbabělec), je, že u každého hráče platí následující nerovnosti: NK > KK > KN > NN, kde první symbol znamená strategii nějakého hráče (je jedno, zda-i prvního nebo druhého), druhý symbol strategii zbývajícího hráče; K znamená kooperovat (ustoupit) a N nekooperovat (neustoupit).
The Volunteer’s Dilemma (Dilema dobrovolníka) Základem tohoto modelu je model Chicken, ale s více hráči. Na jedné straně stojí jednotlivec a na druhé straně skupina více účastníků. Pokud bychom danou herní situaci měli zobecnit, tak se jedná o situaci, kdy je pro každého hráče (člena dané situace) nejvýhodnější, aby druhý hráč něco udělal, přičemž daný čin má (může) udělat kterýkoliv hráč (kterýkoliv člen dané skupiny).
The Battle of the Sexes (Manželský spor) Z hlediska každého z hráčů lze rozlišit strategie na tu, která je výhodná pro něj (V), a tu, která je pro něj nevýhodná, ale je výhodná pro druhého hráče (N). Podmínkou toho, aby se jednalo o hru typu manželský spor, je, že pro každého hráče jsou splněny následující nerovnosti: VN > NV > VV = NN, kde první symbol opět znamená strategii nějakého hráče (jedno, zda-li prvního nebo druhého), druhý symbol strategii zbývajícího hráče.
Stag Hunt (Lov jelena) Podmínkou toho, aby se jednalo o hru typu Lov jelena, je, že v případě všech hráčů jsou splněny následující nerovnosti: KK > NK > NN > KN, kde i zde první symbol znamená strategii nějakého hráče (jedno, zda-li prvního nebo druhého), druhý symbol strategii zbývajícího hráče. K je symbol pro spolupráci, N pro nespolupráci.
REDISTRIBUČNÍ SYSTÉM je systém, ve kterém dochází k přerozdělování prostředků mezi členy systému oproti skutečnému výkonu systému. V důsledku tohoto přerozdělování klesá výkonnost systému. Redistribuce her se vyznačuje:
1. Při těchto hrách se vyjednávají koalice či dohody 2. Koalice a dohody mohou být zjevné i skryté a mohou sloužit k získání výhod jedněmi hráči a tudíž i diskriminaci zbývajících
hráčů 3. Při těchto hrách hráči řeší dilema mezi vlastním prospěchem a výkonností celého systému, tj. existuje zde chování, z něhož
plynou pozitivní důsledky pro hráče či koalici. 4. Každý stav systému je výsledkem předcházejícího vývoje a je výchozím pro další procesy vyjednávání.
Teorie redistribučních systémů se zabývá tím, jak při vývoji systémů nejrůznějšího typu (takovým systémem může být firma, pracoviště, organizace, instituce, sdružení apod.) dochází k tvorbě dohod odpovídajících jednotlivým typům rovnováhy, vytvářením pozic hráčů souvisejících s ochranou dohod i jejich prolamováním (tj. jak se vytváří institucionální struktura systému a jaké role jednotliví hráči přijímají, resp. nechají si vtisknout).
16.ot
Teorie veřejné volby. Rozhodování ve veřejném sektoru a příčiny neefektivity tohoto rozhodování, základní
postupy veřejné volby. Hlasovací paradox.
Teorie veřejné volby – zabývá se problematikou rozhodování ve veřejném sektoru. Často poukazuje na
problémy, které jsou s tímto rozhodováním spojeny.
Neefektivita většinového rozhodování Neefektivita většinového rozhodování plyne právě z toho, že lidé, kteří o dané věci rozhodují, nerozhodují o vlastních penězích. Nemusí tedy porovnávat náklady a výnosy daného rozhodnutí a mohou přijmout i rozhodnutí, kdy jsou náklady vyšší než výnos (užitek) z daného rozhodnutí.
Základní postupy veřejné volby Rozhodují občané.
Rozhodují zastupitelé. Rozhodování občanů je nákladné. Pokud rozhodují zastupitelé, jak jsou vybíráni: - systém poměrného zastoupení - většinový systém
Výhody a nevýhody těchto systémů. Vlastní rozhodování zastupitelů: - kvalifikovaná většina - nadpoloviční většina - prostá většina
Osoby, které rozhodují ve veřejném sektoru, nerozhodují o svých penězích. Ostatní osoby, kterých se
rozhodnutí týká, nemají důvod projevit své preference (jak by rozhodnutí mělo vypadat), případně je zjištění
preferencí nákladné. Důsledkem je, že ve veřejném sektoru nemusí být přijato efektivní (optimální) rozhodnutí.
Definice pojmu „veřejný zájem“ je vždy arbitrární – záleží na pohledu toho, kdo definuje.
Hlasovací paradox je situace, kdy přijetí konkrétního rozhodnutí závisí na pořadí, ve kterém se hlasuje o
jednotlivých variantách.
Možné řešení: - princip jednomyslné shody: je nákladný - pluralitní hlasování (hlasování dle pořadí) a hlasování podle bodů: nelze uplatnit všude
17.ot
Teorie veřejné volby. Boj o středového voliče, zájmové skupiny byrokracie a další aspekty ovlivňující
veřejnou volbu. Asymetrie informací a její řešení. Možná tržní řešení externalit.
Teorie veřejné volby – zabývá se problematikou rozhodování ve veřejném sektoru. Často poukazuje na
problémy, které jsou s tímto rozhodováním spojeny.
Boj o středového voliče Středový volič je volič, který zastává umírněné (středové) názory. Politici mohou usilovat (např. formou volebního programu) o získání středového voliče, protože tím mají větší šanci, že osloví i voliče s extrémističtějšími názory. To může vést ale k tomu, že naopak zvítězí extrémní názory, protože volič si u středových názorů nemůže de facto příliš vybrat. Zájmové skupiny a dobývání renty Zájmová skupina je skupina subjektů (lidí, firem, apod.) se společnými zájmy. Dobývání renty je proces, ve kterém se určitý subjekt snaží získat výhodu na úkor jiných subjektů. Zájmové skupiny často usilují o získání (dobytí) nějaké renty. Z hlediska pravděpodobnosti úspěchu jednotlivých skupin při dobývání renty je nutno rozlišovat. Největší šanci mají malé, dobře organizované zájmové skupiny – právě z důvodu, že přínos na jednoho jejich člena je velký a celkové náklady, které v případě realizace opatření, jež je ve prospěch malé dobře organizované zájmové skupiny, ponesou ostatní lidé, jsou relativně nízké. Zájmové skupiny mohou mít i pozitivní vliv. Byrokracie Byrokracie je součást výkonné moci, která přímo realizuje rozhodnutí dané moci. Byrokracie má obvykle postavení monopolu a informační převahu oproti jiným subjektům. Byrokracie je zájmová skupina a prosazuje své zájmy. Byrokracie je stimulována k tomu, aby získávala co nejvíce pravomocí, aby řídila, rozhodovala, kontrolovala, usměrňovala co nejvíce činností. Byrokracie má i svá pozitiva. Kariérní a meritní systém. Asymetrie informací
Asymetrie informací je stav, kdy jedna ze stran nějakého kontraktu disponuje více informacemi než zbývající strana (strany). Strana, která má informační převahu, může své převahy zneužít. Důsledkem asymetrie informací mj. je, že se nerealizují některé transakce, které by se ve stavu bez asymetrie informací realizovaly. Příklady na situace s asymetrií informací. Řešení asymetrie informací
- poskytnutí věrohodného závazku. - prostřednictvím doporučení, respektive dalších referenčních znaků (znaků, na základě kterých lze s větší pravděpodobností
odhadnout kvalitu statku). Doporučení, respektive referenční znaky mohou mít řadu podob: třeba skutečnost, že daný statek je
propagován televizí (v televizi pravděpodobně nebudou propagovány špatné statky, protože náklady na televizní reklamu jsou
vysoké a špatné statky by se málo prodávaly, tudíž by náklady na reklamu pravděpodobně neuhradily), doporučení známých,
příbuzných, nebo jinak známých osob (včetně veřejně známých osob – proto jsou v televizi tak často různé statky
propagovány herci), členství v nějaké organizaci – např. církvi (evokuje poctivost) nebo humanitární organizaci (evokuje
solidaritu, pomoc bližním).
Stát může být subjekt jak s převahou informací, tak s nedostatkem informací. Převaha informací je řešena legislativou (např. zákon o svobodném přístupu k informacím). Možné tržní řešení externalit Subjekty se mohou dohodnout. Porovnává se: U pozitivních externalit: mezní užitek, který dodatečná jednotka statku s pozitivní externalitou přináší s mezními náklady na dodatečnou jednotku statku s pozitivní externalitou (MU ≥ MC). U negativních externalit: mezní náklady na odstranění dodatečné jednotky statku s negativní externalitou s mezní škodou, kterou dodatečná jednotka statku s negativní externalitou přináší (MC ≤ mezní škoda) Transakční náklady na vyjednávání musí být nízké. Skutečnost, že problematiku externalit lze v určitých případech řešit tržním řešením, se obecně nazývá Coaseův teorém (případně Coaseova věta). Coaseův teorém (věta) konkrétně konstatuje, že v případě nízkých transakčních nákladů je možno problematiku externalit řešit tržním vyjednáváním, přičemž nezáleží na tom, které straně kontraktu jsou přiznána určitá práva.
