Milí pøátelé,Milí pøátelé,Milí pøátelé,Milí pøátelé,

Dostáváte do rukou další Rukovì�, v poøadí již pátou. Pøi rùzných setkáníchs Vámi jsem si s potìšením ovìøil, že Rukovì� si získává stále vìtší oblibu, že nani čekáte a je pro Vás nedílnou součástí členství ve Svazu. Pro členy redakčníhokolektivu je to závazek, aby nastavenou úroveò neustále zvyšovali.

Tato letošní Rukovì� je tak trochu jubilejní. Nejenže je v poøadí pátá, alevychází v jubilejním roce 50. výročí založení našeho Svazu. Proto i to, co dnesdostáváte do rukou, má trochu pøispìt k jeho dùstojným oslavám. Vìøte že k pøípravìRukovìti pøistupujeme s maximální odpovìdností a snažíme se, aby každý člen v nínalezl øadu článkù, které ho zaujmou. Letos kromì odborných článkù se ve vìtšímíøe vìnujeme výše vzpomínanému výročí a vìøím, že i to bude pro Vás zajímavé.Rukovì� není koncipována jako jednorázové čtení, pøedpokládám, že se k ní budetev prùbìhu roku pravidelnì vracet, nìkteré články si pøečtete i vícekrát a že se budetetìšit na Rukovì� 2008, ve které zase budou pøevažovat odborné články.

Vìøím, že ve Vašich ZO si výročí založení Svazu pøipomenete a pøi tépøíležitosti uskutečníte rùzné výstavy a další akce smìøované k tomuto výročí.Propagujte prosím naši činnost pøed nejširší veøejností, lobujte u svých poslancù adalších činitelù za to, aby nedocházelo k bezdùvodné likvidaci našich osad. Našiprávníci i ostatní funkcionáøi pro to dìlají maximum, ale každá pomoc na všechúrovních nám mùže pomoci. Vìøím, že společnì dokážeme pøesvìdčit všechny o tom,že zahrádkaøení není pouze individuální záležitost, ale že naše zahrádky pomáhajízlepšovat životní prostøedí ve mìstech a tím slouží i všem našim spoluobčanùm dalekovíce než rùzné hypermarkety, či benzinové pumpy, které by nìkteøí obecní zastupitelérádi vidìli na místì našich zahrádek.

Pøeji nám všem, aby letošní rok nás tak netrápil povìtrnostními extrémy, aby senám na zahrádkách vše daøilo a náš společný koníček nám stále pøinášel maximálníuspokojení. Rovnìž v osobním životì Vám pøeji hodnì úspìchù, zdraví a spokojenosti.

Váš pøedseda

2

Vážení přátelé zahrádkáři,děkujeme Vám za přízeň, kterou nám

věnujete. Ohlasy na Rukovět jsou většinouvelmi kladné a nebo podnětné. Letošní Ruko-věť je však trochu jiná než ty předešlé.

Rok 2007 je pro celý Český zahrádkářskýsvaz jubilejní, neboť právě v tuto dobuvzpomínáme 50.letého výročí založení Sva-zu. K této skutečnosti jsme přihlédli přivýběru příspěvků a jejich uspořádání, kterése od minulých ročníků liší. Mimo odbor-ných textů zde naleznete zavzpomínání napředsedy Svazu, na významnější zahrádkářea spolupracovníky Svazu, kteří se o rozvojzahrádkářské činnosti zasloužili. Historickýtext je vždy odlišen jiným typem písma.

Ve svém mateřském jazyku přispěli donaši ročenky zahrádkářští přátelé nám nej-bližší, od kterých nás ani státní hraniceneoddělila - v osobě předsedy SZZ Prof.Ivana Hričovského. Odborná pojednání zesousedního Slovenska komplexně postihujíodbornou tematiku, ale i zahrádkáři - zvláš-tě ti zkušenější a toužící něco vyzkoušet,jistě tento text přijmou.

Se svolením německých zahrádkářů jsmev českém překladu přetiskli pro zajímavosttext, vydaný Bavorským zemským svazempro zahradnictví a péče o venkov, München.Věříme, že Vás opět zaujmou i moudré myš-lenky doc. Jaromíra Šikuly, přetištěnéz brněnského Zahrádkářského informátora,kterého kdysi pro potřebu zahrádkářů br-něnského regionu vydával. Zajímavé jsoui některé textové přetisky ze starších číselčasopisu Zahrádkář v této ročence použité.

Potěšil nás Váš zájem a Vaše aktivita, sekterou jste nám nabídli k zařazení své pří-spěvky do Rukověti, rádi je zveřejňujemea budeme se těšit na další. U vybranýchpřetisků textů, použitých v této ročenceuvádíme vždy zdroj, ze kterého byl přetiskpoužit a letopočet původního zveřejnění.

Ing. Miloš Kožešník, Ing. Josef Nejedloredaktoři ročenky

Historické kořeny zahrádkářství a vznik ČZS

Ing. Otto Macl, ředitel muzea ČZS v Hradci Králové

Dějiny zahrádkářství u nás úzce souvisejís dějinami ovocnářství, vinařství a zahrad-nictví, neboť tyto profese jsou i hlavní náplnízahrádkářské činnosti. První zmínky o za-hradách s ovocnými sady a vinnou révou seobjevují již v zakládacích listinách klášterův 10. a 11. století, ale skutečný rozkvětovocnářství a vinařství nastal až od dobyKarla IV. Učený kněz a lékař, chlumeckýrodák Bartoloměj Klaret psal již v této době„O stromech a plodech ovocných“. Tentorozkvět však přerušila válečná pohroma -husitské bouře. Po jejich potlačení dosáhloza vlády Jiřího z Poděbrad naše ovocnictvítakového stupně dokonalosti, že českéovoce se stalo proslulým po celém světě.Další pohroma však přišla třicetiletou válkouv letech 1618 - 1648, kdy zemi drancovalicizí žoldnéři a ovocné sady hynuly. Velkéřadě českých měst a stavů byly statky zkon-fiskovány a rozdávány dobrodruhům z císař-ské armády. Následnou rekatolizací byly zezemě vyhnáni všichni, kteří se nechtělis novými poměry smířit. Jedním z nich byl iJiří Holík, který objevem nových štěpař-ských metod proslavil české ovocnictví pocelé Evropě. Půl století po jeho smrti sev roce 1754 narodil další Čech, který svouláskou k lidem a ovocnému stromu se stalhlasatelem nové doby, ve které se českýnárod probouzel z hlubokého spánku poBílé hoře. Byl to poděbradský děkan MatějRössler, který ve své zahradě Sans Pareilzasadil na 2000 ovocných stromů a všechnypěstované odrůdy popsal ve své knize„Pomona bohemica“. Jedním z jeho mlad-ších spolupracovníků byl chlumecký děkanAlois Velich, jehož hlavní zásluha spočíváve výchově lidových ovocnářů a v šířenídomácích odrůd.

V druhé polovině 18. století, v době vládyMarie Terezie, se objevují první snahyo spolkovou činnost v oblasti zahradnictvía ovocnářství. Bylo to jednak „Bratrstvozahradnické“, které vzniklo již v roce 1750,

3

„Společnost pro zvelebování hospodářství svoji činnost. I když byl „Svaz zahrádkářů“a svobodného umění v Království českém“,kterou v roce 1770 založila sama panovni-ce, „První zahrádkářský ovocnicko vinařskýspolek“, založený v roce 1816 v Brně,„Spolek českých zahradníků“, založenýv roce 1880 Benediktem Roezlem a „Ovoc-nický spolek pro království české“, jehožbohatá činnost po roce 1880 zahájila oprav-dový rozvoj ovocnářství v bývalém Rakou-sko-Uhersku. V době první poloviny 19.století začíná epocha velikánů našehoovocnictví. Prvními z nich byli Josef EduardProche, který postavil naše ovocnictví navědecký základ a ukázal cestu promyšlenéhybridizace, největší český pomolog JanŘíha, autor desetidílné pomologie „Českéovoce“, největší moravský ovocnář Franti-šek Suchý, jehož překrásná pomologie„Moravské ovoce“ mu postavila trvalý po-mník a zahradní architekt Josef Vaněk,autor desetidílné „Lidové pomologie“, kterýzačátkem 20. století vybudoval v Chrudimijeden z nejlepších zahradnických závodův Evropě.

Období konce 19. a začátku 20. stoletíbylo ve znamení živelně vznikajících spolků,které nebyly nijak centrálně řízeny. Některéz nich byly sice zakládány profesionálnímizahradníky, ovocnáři a vinaři a nahrazovalybývalé cechovní organizace, jiné byly výkon-nými orgány místních úřadů k zajišťováníúkolů obcí při zakládání a údržbě zeleně(tak zvané okrašlovací spolky), ale protožev nich vznikaly kluby zahrádkářů a svoučinností ovlivnily vznik skutečně zájmových,neprofesionálních spolků, jako byl ku příkla-du „Svaz zahrádkářů a přátel přírody v Br-ně“, „Spolek zahrádkářů Praizler“ v Příboře,nebo „Spolky přátel přírody“, můžeme jepovažovat za předchůdce dnešních zahrád-kářských organizací.

Období okupace 1939 - 1945 se vyznačo-valo velmi silným omezením společenskéhoživota, jakým byl zákaz shromažďovánía spolčování lidí. Okupanti chtěli mít obyva-telstvo pod kontrolou a proto usilovali o sje-dnocení všech spolků do jedné organizace,kterou byl „Svaz zahrádkářů“. Některéspolky však do něho nevstoupily a přerušily

založen pod tlakem okupační mocnosti, jehoexistence umožnila v obtížných podmínkáchProtektorátu alespoň spolkový život zahrád-kářů.

Období od osvobození v roce 1945 byloobdobím „Jednoty zahrádkářů“, vzniklépřejmenováním „Svazu zahrádkářů“, dokterého některé spolky odmítly vstoupit.V prvních poválečných letech působila„Jednota“ pod ochranným štítem„Jednotného svazu českých zemědělců“, ales připravovanou socializací vesnice bylatato organizace zrušena a „Jednota“ takzůstala bez přímého partnera. Po určitoudobu byla pod metodickým vedením Minis-terstva zemědělství, ale postupně byly vytvá-řeny podmínky pro vznik nové, celostátníorganizace zahrádkářů. K tomu došlo29.9.1957, kdy byl na 1. celostátním sjezduv Praze ustaven „Československý svazzahrádkářů a ovocnářů“. Prvním předse-dou organizace byl zvolen František Macha-la, vedoucí koniferových školek v Žehuši-cích, tajemníkem Václav Anděl. V roce 1957tak začalo budování a formování největšízahrádkářské organizace v našem státě,která v době svého největšího rozmachudosáhla téměř půl milionu členů.

Od svého vzniku prošel Český zahrádkář-ský svaz, stejně jako celá naše společnost,složitým vývojem. Přetrval však až do dneš-ních dnů, protože jeho jádrem jsou základníorganizace, jejichž členové jsou spojeniláskou k přírodě, pro které práce na zahrád-ce není jen koníčkem, ale určitým způso-bem života a seberealizace. Právě v tom jei budoucnost této společensky prospěšnéorganizace, která v roce 2007 oslavuje 50let svého trvání.

František MACHALA 1. předseda Svazu (1958-1961)

Narodil se 7. 5.1907. Jako dvacetiletý přišeldo Žehušic z Jezeří. V r. 1929 odešel na zahrad-nickou praxi do Francie, odkud se vrátil v r.1940 zpátky do Žehušic, kde se stal vedoucímkoniferových školek až do r. 1974. Na 1. sjezdu

4

Svazu byl zvolen za předsedu nové zahrádkářskéorganizace. Tuto funkci vykonával až do r. 1961,kdy se stal šéfem stálého výstavního pavilonu namezinárodní výstavě IGA v Erfurtu. I když byli v dalším volebním období členem předsednic-tva, na práci svazu se již příliš nepodílel. Zaslou-žil se však o vybudování organizačních základůsvazu.

Českému zahrádkářskému svazu je padesát která dostala stanovy již za vlády Vladislava

a já si myslím, že při této příležitosti je namístě krátce se zamyslet nad Českým za-hrádkářským svazem, jeho minulostí, sou-časným stavem i jeho perspektivami.

Historie zahrádkaření sahá stejně jakopěstování rostlin daleko do minulosti lidstva.Ani si neuvědomujeme, že kladný vztahk pěstování rostlin máme ve své genetickévýbavě. Pohled na rozkvetlé stromy, roz-kvetlé louky i na samotné květy v nás vzbu-zuje dobrý pocit, líbí se nám. Je to dánobezpochyby tím, že bohatě kvetoucí rostlinynaznačovaly od pradávna bohatou úrodua s ní i dobré zásoby na zimní období a do-brou šanci na přežití. A není těžké si domys-let, že právě jedinci, kteří kdysi dávno dbalio dobrou úrodu, přežili tuhé zimy i neúrodnáobdobí a jejich potomky jsme právě my.

Zahrádkaření u nás má dlouhou tradicia plně souvisí s rozvojem zahradnickéhooboru. Zakládání prvních zahrádek, tehdyspíše sadů, vinic a viniček kolem městprobíhalo souběžně s městskou výstavbou.Zahrada byla do té doby běžnou součástívenkovských obydlí, ale v momentě rozsáh-lejší výstavby měst si vznik samostatnýchzahrádek vynutil městský způsob života,který odtrhl měšťany od přírody. Intenzivnějise zahrádkařit počalo v Čechách již v doběKarla IV. Tehdy se prvně zazelenaly révousvahy pražských Vinohrad a nejeden měš-ťan zde měl svou vinici tak, jako dnes majínaši zahrádkáři v podobných zahradníchcelcích své zahrádky. Byly zakládány četnésbírkové zahrady pěstitelů exotických dře-vin. Náš Svaz má v České republice na conavazovat a na své předchůdce může býtprávem hrdý.

Rovněž organizované zahrádkářství máu nás dlouholetou tradici a ve svých řadáchvždy sdružovalo a sdružuje jak běžné pěsti-tele, tak špičkové odborníky ovocnáře, vina-ře, zelináře i květináře. První zmínky o jejichsdružování do různých spolků a společnostímůžeme vysledovat již daleko před dobouKarlovou, sahají minimálně již do dobycyrilometodějské.

Za první organizovaný spolek snad může-me považovat Společnost vinařů v Mělníce,

a další potom v r.1606. Možná ale, že jeještě předešli sadaři a zahradníci v jinýchoblastech jako např. v okolí Plzně kde kvetlozahradnictví a štěpařství tak, že v r.1593 sitamní zahradníci pořídili vlastní cechovníorganizaci.

Z význačných ovocnářů té doby je třebazmínit Jiřího Holíka, který - i když v exilu -popsal koncem 17. století všechny způsobyroubování a tento jeho vynález posloužilcelému lidstvu.

Ve druhé polovině 18. století u nás vý-znamně ovlivnil ovocnářství poděbradskýděkan Matěj Rössler, který díky svým sty-kům s českými a významnými evropskýmipomology shromáždil na své zahraděv Poděbradech 2000 odrůd všech tehdyexistujících druhů ovoce - jabloní, hrušní,třešní, sliv, bobulovin a ořechů.

O tom, k jakému velkému pokroku v ovoc-nictví došlo v 19. stol., svědčí m.j. vynikajícíkniha Františka Pixy, který byl farářemv Malíně. Ve své knize „Klíč štěpařský“popisuje Holíkův způsob roubování a očko-vání. Již tehdy vystihl význam pěstovánízákrsků a popsal všechny tehdy známéodrůdy ovoce. Do druhé poloviny 19. stoletíspadá záslužná práce pěstitele a šlechtiteleJosefa Eduarda Proche, který na své zahra-dě pěstoval 630 odrůd jablek, 518 hrušeka 131 slivoní.

Kzaložení prvního skutečně zahrádkářské-ho spolku na našem území přispěla skuteč-nost, že v r.1806 brněnský pedagog KarelKristián André sloučil v Brně všechny příro-dovědecké organizace v Moravskoslezskouspolečnost pro zvelebování orby, přírodozna-lectví a vlastivědu a v této společnosti po-

5

tom v r.1816 vznikl Spolek zahrádkářský pěstitelů kaktusů, narcisů a tulipánů, mečí-(pomologický). ků, jiřin, lilií, skalniček, citrusů atd. vytvořili

V r.1900 se ustavil Zemský ovocnický alespoň trochu přijatelné podmínky prospolek pro markrabství moravské a v jeho jejich přežití.lůně byl ustaven i Zemský vinařský spolek.Oba tyto spolky již vydávaly časopisy, pořá-daly výstavy, sjezdy aj.

V Čechách v té době existoval Ovocnickýspolek pro Království české. Zemský ovoc-nický spolek měl v roce 1919 přes 8000členů a Zemský vinařský měl přes 6000členů.

V r. 1881 došlo v Rychnově nad Kněžnouk ustavení Okrašlovacího spolku. Podobnéspolky pak zač. 20. století vznikaly v mnohaměstech a zabývaly se hlavně květinářstvíma zkrášlováním svých měst a okolí.

Za první republiky Ústřední sdružení za-hrádkářů již pořádalo celostátní výstavy,zakládalo zahrádkové kolonie, vydávaločasopis „Československé zahrádky“, a jižtehdy se domáhalo přijetí zákona na ochra-nu zahrádkového hnutí.

V době 2. světové války byl spolkový životznačně utlumen, ale po osvobození sečinnost rychle obnovila a na II. sjezdu Svazuzahrádkářů 21. října 1945 měl již 29 840členů. V r.1948 ale byl tento Svaz zlikvido-ván a direktivně ustavena Jednota zahrádká-řů. Ta v r.1957 byla přeměněna na Česko-slovenský svaz zahrádkářů a ovocnářů,který měl 29. září 1957 I. ustavující sjezd.Jelikož náš Svaz je jeho přímým pokračo-vatelem, slavíme v roce 2007 50. výročízaložení Svazu.

Do roku 1989 byly státními, politickýmia hospodářskými orgány i tehdejším vede-ním ČZS podporovány především pěstitel-ské aktivity tehdejších téměř 460.000 členůSvazu. Cílem bylo vypěstovat co nejvíceovoce, zeleniny a hroznů révy vinné a dopl-nit tím tehdy velmi špatně zásobený trh.Podíl členů ČZS a ostatních drobných pěsti-telů na celkových objemech nákupu docentrálních tržních fondů dosahoval u ovoceasi 70 %, u zeleniny a hroznů asi 50 %.

Ostatní obory zahrádkářské činnosti bylyvytlačeny na okraj zájmů a ti skuteční za-hrádkáři ve vedení ČZS museli vyvíjet znač-né úsilí, aby pro specializované organizace

Koncem roku 1968 v období krátkodobéhouvolnění politické situace se zahrádkářůmpodařilo prosadit vydávání vlastního časopi-su s názvem Zahrádkář. Je potěšitelné, žetento časopis vychází nepřetržitě od ledna1969 dodnes a že se nám ho podařilo přesveškeré snahy o jeho prodej udržet. Hnedna počátku své existence si mezi zahrádkářizískal nesmírnou oblibu a byl trvale nedo-statkovým zbožím, protože v té době nebyloani dostatek papíru na jeho tisk a náklad semohl zvyšovat pouze na povolení. I po roce1989 přes záplavu různých periodik si Za-hrádkář udržuje na trhu vedoucí pozici mezičasopisy podobného zaměření a dnesoslovuje téměř 400.000 čtenářů. Svědčí too jeho vysoké úrovni, která se v posledníchletech ještě podstatně zlepšuje. K zvýšeníjeho popularity jistě přispěla i nově zavede-ná příloha Zahrádkářka, takže dnes jsou tovlastně 2 časopisy v jednom za jednu z nej-nižších cen na trhu. Je jenom škoda, že senám nepodařilo po r.1990 prosadit, aby byljako členský časopis. Jsem přesvědčen, žeje velká chyba, že ho neodebírají všichničlenové, protože opravdu dokáže oslovitkaždého, od začínajících zahrádkářů až poty špičkové, kteří patří mezi jeho pravidelnéčtenáře.

V období totality pro výrobní účely a kezřizování zahrádek byla základním organi-zacím ČZS předávána do užívání i tzv.velkovýrobně obtížně využitelná půda, nakteré vznikaly zahrádkové osady, v nichž sesoustřeďovala převážná většina tehdejšíčlenské základny.

Zahrádkáři sdružení v osadách i dnespředstavují větší polovinu naší členskézákladny. Tu druhou tvoří přídomní zahrád-káři a členové specializovaných organizací.

K dnešnímu dni má náš Svaz 180.000členů. Je to značný pokles oproti roku 2000,kdy měl Svaz 400.000 členů a spolu s jejichrodinnými příslušníky tak v podstatě ovlivňo-val život asi 10 % populace. Ve většiněokresních i menších měst měl své prodejny,

6

vlastní stavby, moštárny, sušárny, palírny ho svazu. Všechny naše Základní organiza-a povidlárny. Měl přímé napojení na výrobcehnojiv, osiv a ochranných prostředků, který-mi zásoboval své organizace. Podílel se i navzniku nových odrůd a významně ovlivňovalpožadavky na výzkum i šlechtění. Bylo toale dáno tím, že v období totality to bylajedna z mála činností, kde bylo možno sesvobodně realizovat.

Je smutné, že dnes 15 let po obnovenísvobody pro nás zahrádkáře již tak dobrádoba není. Paradoxně se získanou svobo-dou po roce 1990 došlo i ke ztrátě některýchpráv nás zahrádkářů. Bylo nám mnohdyvzato naše právo nejdůležitější, právo naužívání půdy. Také provoz hospodářskýchzařízení se musel podřídit novým pravidlům,které vedly během několika let k jejich úplnélikvidaci, zanikl celý systém výkupu přebyt-ků, ale i systém prodejen a skladů. Přestoale stále při našich ZO máme v provozuhodně moštáren i řadu palíren a prodejen.V současné době evidujeme u našich ZO470 moštáren, 70 sušáren, 50 povidláren,38 palíren a 23 prodejen.

Velmi nás mrzí, že doposud nebyl našímparlamentem přijat dlouho očekávanýa mnohokrát odložený zahrádkářský zákon,který by jasně definoval kdo vlastně jsme,co smíme a jak se máme chovat. Přestonaši členové nadále pečují o rostliny, zvele-bují veřejná prostranství, ale i tak jsouněkdy trnem v oku některým rádoby ekolo-gickým organizacím. Ty považují zahrádkaře-ní za přírodu poškozující a tento svůj názorpřenášejí na zastupitelstva na všech úrov-ních. Odtud pak sílí snaha o vytlačení za-hrádkářů z měst a větších obcí, která jenavíc podporována různými lobistickýmiskupinami, které upřednostňují stavby su-permarketů, benzinových pump a dalšíchlukrativních staveb.

Náš Svaz se již v roce 1996 stal členemEvropské ligy zahrádkářů a snažíme sevyužít i jejich pomoci při prosazování právpro zahrádkáře. Bohužel naši političtí před-stavitelé jsou většinou k těmto našim poža-davkům hluší.

Již v roce 1990 jsme přistoupili ke změněorganizační struktury Českého zahrádkářské-

ce mají plnou právní subjektivitu. Zrušilijsme okresy a zřídili Územní rady, kteréslouží jako servisní orgán pro ZO na územíjejich působnosti. Každou ZO zastupujev Územní radě jeden volený funkcionář.Nejvyšším svazovým orgánem je Republiko-vá rada, kterou tvoří volení zástupci zevšech ÚR. Ta pak volí ze svého středu před-sedu, 3 místopředsedy a sedm členů před-stavenstva, předsedu a pět členů revizníkomise. Jako servisní orgán pro RR a celýSvaz slouží Ústředí, v jehož čele je vedoucíÚstředí. To má ekonomické a odbornéoddělení, redakci časopisu Zahrádkářa nakladatelství Květ.

V souvislosti se zřízením krajů jsme muse-li přistoupit k ustavení Krajských koordinač-ních rad které tvoří zástupci všech ÚRtohoto kraje a které mají nezastupitelnémísto při jednáních s politickými a dalšímipředstaviteli toho kterého kraje.

Některé naše specializované organizacese od Svazu oddělily, některé z ekonomic-kých důvodů zanikly a dnes má Svaz 15specializovaných organizací. Jsou to pěsti-telé lilií, mečíků, kosatců, růží, narcisů,tulipánů a drobných cibulovin, chryzantém,pelargónií, kaktusů, skalniček, karafiátůa citrusových plodů. Dále pod SZO patříHortiklub, Achillea a pěstitelé jahod. Ovocná-ři, vinaři a zelináři, kteří mají celostátní pů-sobnost jsou řízeni příslušnými komisemi.

Vývoj po roce 1990 byl velmi rychlý. Hod-ně problémů nám přinášelo rychlé střídánízákonů, které ve svém novém znění častoúplně zapomínaly na zájmové organizace.Tím se naši členové dostávali do značnéprávní nejistoty, což jim pochopitelně nanáladě nepřidávalo. Kromě toho se čím dálvíce naskytovala příležitost k nejrůznějšímaktivitám k cestování, podnikání a proto senemůžeme divit, že zvláště mladí členovétomuto dali přednost a v našich řadáchzůstávají převážně senioři. Pokud přihlédne-me k těmto všem aspektům, pak poklesčlenské základny zase není až tak drama-tický.

Jednou z nejdůležitějších forem činnosti,ve které dnes pokračujeme a nadále ji rozši-řujeme, je odborná výchova našich členů.

7

Na předávání znalostí a zkušeností s pěs- Závažné změny politických, společen-továním ovoce a zeleniny se zejména doroku 1970 podíleli i profesionální pracovnícizemědělských podniků, šlechtitelských sta-nic, odrůdových zkušeben, zemědělskýchškol a výzkumných ústavů především jakoodborní referenti základních organizacíČZS. Většina z nich našla širší uplatnění naúrovni okresních odborných instruktorůČZS, kteří zajišťovali přednášky, školení,instruktáže a praktické ukázky přímo nazahradách členů podle zájmů a potřebokolních základních organizací.

Pro doplňování znalostí odborných refe-rentů základních organizací a pro zvyšováníúrovně odborně výchovné činnosti okres-ních odborných instruktorů jsou pořádánaod roku 1974 každoročně oblastní školeníČZS. Je to cyklus 4 - 6 přednáškových dní- sobot zpravidla ve 14 denních intervalechv zimních měsících. Tématické zaměřenípřednášek bylo věcí vzájemné dohodyspolupracujících tehdejších okresních výbo-rů, dnes územních rad ČZS.

Od roku 1974 bylo pro vybrané okresníodborné instruktory zavedeno i tříleté studi-um na „Ústřední zahrádkářské akademii“,které končilo zpracováním a obhajobouzávěrečné diplomové práce. Poslední, v po-řadí již šestý cyklus této nejvyšší formyzahrádkářského vzdělávání byl ukončenv roce 2003 a během třiceti let úspěšněukončilo studium zahrádkářské akademievíce jak 300 absolventů. K ukončení došlohlavně z důvodů vysokých nákladů na totostudium, které si náš Svaz hospodařícípřevážně bez dotací nemohl dovolit.

Jednou z věcí, na kterou můžeme býtprávem hrdi, bylo zřízení Zahrádkářskéhomuzea v Hradci Králové v roce 1999. V mu-zeu jsou shromážděny unikátní dokumentyzachycující vývoj zahrádkaření u nás. Muze-um je otevřené i široké veřejnosti a bylo byjistě pro naše členy prospěšné, aby tam ZOnaplánovaly některý ze svých zájezdů.V muzeu se také pořádají přednášky a ško-lení pro zahrádkáře a je vybaveno kvalitníaudiovizuální technikou.

ských a ekonomických podmínek po roce1989 si vynutily i rozsáhlé změny v myšlenía uvažování i o formách odborně výchovnéčinnosti. Současná společnost přebytkyovoce a zeleniny od zahrádkářů nepotřebu-je, dřívější způsob využívání zahrádek,zahrad, záhumenek a pozemků zejména navenkově ztratil svoje opodstatnění, řadajejich uživatelů nebo vlastníků je již dnespouze bývalými členy ČZS. Mnoho z nichstojí naprosto nečekaně před možností -přesněji před nezbytností co nejrychlejipřejít od produkčního využívání zahradk zahradám obytným, které musí být dalekopřijatelnější, poutavější a přitažlivější promladší generace našich dětí a vnoučat.

Je to něco nového a nezvyklého, složitější-ho a náročnějšího, nemáme s tím mnohozkušeností, často nám chybí odborné infor-mace. Stojí před námi tedy závažný úkolpořádat různá školení a semináře a připravittak naše členy a hlavně mladší generaci napřechod od dříve tržního zahrádkařeník jeho dnešní okrasné a rekreační činnosti.

V podmínkách tržní ekonomiky se stávajíi informace tržním zbožím. Větší tržní hod-notu mají informace věrohodné, objektivnía ověřené, nezpochybnitelné - tedy informa-ce zaručené, garantované. Takové informa-ce může ČZS díky širokému zázemí vysocekvalifikovaných odborníků ve svých řadáchposkytovat svým členům i v podmínkáchtržní ekonomiky bezplatně nebo za symbo-licky částečnou úhradu finančních nákladů.

Proto bude nutno změnit dřívější formyodborně výchovné činnosti tak, aby garanto-vané odborné informace byly co nejpřístup-nější přímo členům ČZS v základních orga-nizacích. Jednou z forem, které musímev budoucnu více využívat, je poskytováníinformací přes internet. Tam budeme mítmožnost našim členům, kteří budou znátpřístupový kód, poskytovat ty nejnovějšíinformace ze všech oblastí zahrádkářskéčinnosti, uveřejňovat rozsáhlé soubory foto-grafií všech odrůd ovoce, květin i zeleniny,prostěmožnosti budou prakticky nevyčerpa-telné, jenom se je musíme naučit co nej-rychleji využívat a předávat členům. Internet

8

také podstatně urychlí komunikaci mezi Tam totiž mají nejlepší příležitost se realizo-Ústředím, ÚR, ZO i jednotlivými členy. Je tosamozřejmě dlouhodobá cesta, ale nesmí-me zaváhat.

Samozřejmě budeme vedle aktivit, kteréjsou zaměřeny na převážně individuálnípřístup členů k informacím (časopis Zahrád-kář, Rukověť zahrádkáře, odborné publika-ce) i nadále na úrovni ZO a ÚR daleko vícevyužívat formy instruktáží, praktických uká-zek, výstav, tématických besed, školenía seminářů i odborných zájezdů a exkurzí.

Odborně výchovné působení takovýchakcí je nezastupitelné především možnostmivzájemné a bezprostřední výměny postřehů,poznatků, zkušeností, dovedností a znalostívšech členů, které spojují společné, byťi někdy úzce specializované zájmy.

Republiková rada ČZS oslovuje každéhočlena bezplatnými odbornými a organizační-mi informacemi v každoročně vydávanéRukověti zahrádkáře. Ta si ihned, jak jsmeji začali vydávat, získala mezi členy velkouoblibu a budeme ji i nadále vydávat a vylep-šovat.

RR zajišťuje reprezentativní účast ČZS nanejvýznamnějších výstavách se zahradnic-kou tématikou, každoročně organizujedvoudenní monotématické odborné seminá-ře pro OOI a trvalou pozornost věnuje i vý-sledkům odborně výchovného působeníredakce a redakční rady časopisu Zahrád-kář. Významná je i mezinárodní spoluprácev oblasti odborné výchovy se zahrádkářský-mi organizacemi v zahraničí, zejména seSlovenským zahrádkářským svazem.

Vynikající úroveň v našich aktivitách vždyměla a má práce s mládeží. Jejím vyvrcho-lením je každoročně pořádané celostátníkolo soutěže „Mladý zahrádkář“, jehožúčastníci nás vždy překvapí vysokou úrovnísvých znalostí a věřím, že právem v nichvidíme své pokračovatele.

Další z činností, kterou se snažíme maxi-málně rozvíjet, je výstavnictví. Po r. 1989došlo k jeho silnému útlumu, ale v posled-ních letech můžeme s potěšením sledovatopět značný nárůst počtu výstav.

Pro naše členy mají největší cenu menšívýstavy místního či regionálního charakteru.

vat, vzájemně soutěžit, lépe se poznávata tak utužovat dobré vztahy v organizaci.Důležité jsou pro nás ale i celostátní výstavykteré pořádáme, nebo se na nich podílíme.Je to hlavně výstava v Olomouci, Lysé n.L.,Litoměřicích aj. Na nich totiž máme napros-to jedinečnou možnost prezentovat nášSvaz co nejširší veřejnosti, propagovat našičinnost i časopis Zahrádkář a také získávatnové členy.

Přes všechny problémy, které musímeřešit - a není jich málo - a přes názory řadyskeptiků zůstávám optimistou a věřím, ženáš Svaz má svým členům co přinášet a jejen na nás, abychom naši činnost rozvíjelike spokojenosti všech. Kromě aktivit, onichž jsem se již zmínil jednou z priorit jea zůstává nutnost postarat se o právníjistotu našich členů a tím přispět k jejichspokojenosti. Cílem Svazu musí být přede-vším šťastný a spokojený zahrádkář prokterého bude potěšením být členem Svazua bude přesvědčen o tom, že Svaz dělámaximum pro jeho spokojenost. Pokud senám to bude dařit, tak pevně doufám, ženáš Svaz má před sebou dobré vyhlídky aže během času si najdou cestu do našichřad i ti mladí, kteří teď mají zcela jiné zájmya starosti. Vždyť to zahrádkaření opravdumáme všichni ve svých genech!

Váš MUDr. Josef K ř í ž,předseda ČZS

Václav KOVANDA 2. předseda Svazu (1961 - 1974)

Narodil se 17.12.1909, působil jako středo-školský profesor v Hradci Králové. Byl funkcio-nářem Ovocnické jednoty a po jejím zrušenípřešel do celostátní zahrádkářské organizace -Českého svazu ovocnářů a zahrádkářů, kde sestal nejdříve předsedou krajského výboru a v r.1961 předsedou ÚV ČSOZ. V této funkci vytrvalaž do r. 1974. Měl výrazný podíl na rozvojisvazu, růstu členské základny a byl iniciátoremvýstavby Říhova domu v Chlumci nad Cidlinou.Zemřel 2.3.1997 v Hradci Králové.

9

Kdyby mezi přáními gratulantů k svazovýmpadesátinám měla chybět slova Doc.JaromíraŠikuly, který měl k ČZS vždy upřímný vztah asvojí odborností a obětavostí se podílel narozkvětu Svazu v mnohých jeho oblastech, zvláš-tě v odborném vzdělávání, pak by nám asi něcochybělo a proto alespoň přetiskujeme ze Zahrád-kářského informátora jeho pozdravná slovak svazovým třicátinám z roku 1986.

Text je v některých částech poplatný své době,kdy vznikl, ale základní myšlenka základu zahrád-kářské činnosti je stále aktuální

30 let je nejkrásnější věk

v životě člověka, zahrádkáře i zahrádkářskéorganizace. Proč? Poněvadž člověk přestává býtdítětem, je skutečně dospělým a je to též doba,kdy člověk má touhu mít svou zahrádku, kussvého „políčka“, kde si dělá, co srdce ráčí, coum napovídá a co se rodí v myšlenkách, když siv klidném domácím prostředí povídá muž sesvou manželkou o tom, co krásného může přinéstživot. Ano, 30 let to je jistý rozběh v životě,rozběh již uvážený, logický, účelný, promyšlený,cílený. Je-li takovým volba zahrady, pak ručímza to, že nebudete litovat. Zahrada je cesta k příro-dě.

Je to cesta aktivní spolupráce s přírodou, je tocesta vychovávající k estetice i k lásce, cestavedoucí k myšlení, které zůstává tvůrčí, krásné,hmotné i plné lyriky, o to nám šlo. Vždyť našenárody byly vždy temperamentní, aktivní, silné,tvůrčí, objevné a duševně neobyčejně silné.Vzpomínám si na knížku Františka Ronovského,který před více než 120 lety vydal v Brně Hospo-dářskou knihu a v ní o ovocnářích píše o možnos-ti pěstování zákrsků a jmenuje zákrsky ploché,dnes nazývané italskými palmetami, zákrskyštíhlé, dnes nazývané štíhlými holandskýmivřeteny a zákrsky volně rostoucí, dnes nazývanéamerickými volně rostoucími zákrsky. Dokud tobyla česká myšlenka, nebylo to nic, až je toitalské, holandské a americké, je to šlágr módnízahrady i velkovýrobní praxe.

Milí zahrádkáři, ale i všichni ostatní, probuď-me se a umějme „naše“ propagovat. Nestyďme seza krásnou věc, za krásný výpěstek, za náš um

i šikovné ruce! Vychovávejme tak i mládeža dokažme to i na našich zahradách. Právě těchnašich 30 let, to není třicet let věku každéhoz nás, ale 30 let naší zájmové organizace, která jejednou z největších v Národní frontě. Je to nášČeský zahrádkářský svaz, naše organizace, kterávznikla před 30 lety a měla již v předcházejícíchorganizacích své dobré předchůdce, také jakési„Ronovské“ a proto nezačínala na poli neora-ném, ale již s velkou tradicí, s velkou armádouzahrádkářů, nadšenců a milovníků přírody, krásya práce s půdou.

Měli bychom si všichni pogratulovat, mělibychom na zahradách udělat veselíce a vzájemněse ještě více jeden druhému přiblížit, zlidštit našekolektivy a vytvořit jednotné přátelství. 30 letvýročí není jen oslava, je to ohlédnutí zpět, a tojiž vidíme vzrůst naší členské základny do půlmi-liónového šiku, to již vidíme krásné zahradníosady, rozkvetlé ulice, obdivuhodné a nitropotěšující zahrádky před domy, chatami, chalu-pami, záhony před samoobsluhami, na náměs-tích, prostě všude, kde ruce zahrádkářů odevzda-ly nám všem svou práci a zkušenosti. Nelzenevidět ani ty tisíce funkcionářů, kteří to všepředem promýšleli a organizovali.

I tyto řádky, které čtete, nevznikly samy, i tyvytvořilo minulé třicetiletí a historie. Nelzenevzpomenout ani práce odborných a organizač-ních komisí při Ústředním výboru našeho svazua konečně práci našich čelných funkcionářů,celého předsednictva a vlastního vedení svazu.Víte, kolik to bylo schůzí, cest, kolik sobota nedělí mimo vlastní zahrádky, jen proto, aby senám na zahradách lépe dělalo a žilo? Máme novéa lepší stanovy, rozrostly se moštárny, povidlár-ny, palírny, sušárny ovoce a jiná zařízení, vyrost-ly při základních organizacích domy a vkusnézahrady, společenské místnosti, vybavené kniho-vny a vyrostli i noví funkcionáři. My jsme jakočlenové neuměli ani vše využít, co se nám podá-valo a podává. Kolik by jen mohlo být miniško-lek s produkcí rajonizovaných kultivarů broskvo-ní, jabloní, rybízu a mnoha dalších. Ještě neumí-me dělat zahrádkářské burzy, neumíme dostiekonomicky myslet a myšlení převádět do praxe.Myšlenky velkého tvůrce novodobých dějins. M. Gorbačova se musí i u nás promítnout donových a smělých činů. Máme k tomu otvírající

10

se dveře. Jen zavčas přijít, hrdě otevřít a čestněsplnit vše, co je ve prospěch našich národů.Zahrádky si to zaslouží. Bude to prospěch procelou naši vlast, pro naše rodiny i pro budoucígenerace.

Gratulujeme si k 30. narozeninám našehosvazu, gratulujeme si k tomu, že jsme to všichninavzájem dokázali, vytvořit základ moderníčeské a slovenské zahrady, zahrady, kterou sestává celá naše zem, která byla, je a bude zemskýráj na pohled.

Jaromír Šikula(Zahrádkářský informátor,

zvl. č. z roku 1986)

Spolupráca SZZ a ČZS na úsekuodborného vzdelávania

Prof. Ing. Ivan Hričovský, DrSc., predseda RV SZZ

V príhovore k členom Českého záhradkár-skeho zväzu chcem vyjadriť v mene svojomi v mene Predstavenstva Republikovéhovýboru Slovenského zväzu záhradkárovobdiv a uznanie na pokračujúcu spoluprácunašich zväzov aj po rozdelení Českosloven-skej republiky. Priateľstvo a odbornosť námnedali, ani nedávajú pocit, že medzi namiexistuje vytýčená hranica na rieke Morava.

Prvopočiatky našej spolupráce sú odvzniku organizácie Československéhoovocinárskeho a záhradkárskeho zväzu.Sám som bol za predsedu Václava Kovandučlenom Predsedníctva v zastúpení Sloven-ska.

Vaša Rukověť záhradkáře nachádzauplatnenie, obdobne ako aj časopis Zahrád-kář aj medzi našimi členmi, aj keď musímpriznať, že Rukověť záhradkáře, ktorá jepovažovaná za vynikajúcu odbornú publiká-ciu, by mohla nájsť širšie uplatnenie aj naSlovensku. Tu sa nám spoločne vytváramožnosť vzájomnej výmeny pre členov ČZSaj našej publikácie Poradca záhradkáraa väčšieho spropagovania slovenskéhočasopisu Záhradkár. Obidve odborné publi-kácie, ktoré vychádzajú 1 krát do roka po-máhajú a môžu ešte viac napomáhať najmäna úseku odborného vzdelávania našich

členov. Ich neustále stúpajúca odbornáúroveň dokazuje, že úroveň práce našichzväzov sa zvyšuje, čo má priaznivý vplyv ajna členov našich zväzov.

Okrem Rukověti zahrádkáře a časopisuZahrádkář, ich vysokej odbornej úrovnichcem v retrospektíve poukázať na spoloč-né odborné podujatia a stretnutia posluchá-čov Ústrednej záhradkárskej akadémií ČZSa SZZ. Spoločné odborné stretnutia boliv rokoch 1995 a 1998 v Nitre. Za ČZS bolov r. 1995 23 účastníkov a v r. 1998 12účastníkov. Český zväz záhradkárov zabez-pečil takéto stretnutie známe aj pod názvom- Postgraduálne školenie v roku 1995 v Led-nici (bolo prítomných 20 účastníkov zoSZZ), v r. 1998 v Mělníku (10 osôb) a v ro-ku 2003 v Boskovicích (10 osôb).

Veľký význam majú aj spoločné stretnutiavedúcich zástupcov ČZS a SZZ v Českeji Slovenskej republike, spolupráca medzijednotlivými okresnými výbormi ČZS a SZZ,ako aj základnými organizáciami. Tátospolupráca má už dlhoročnú tradíciu.

Neodmysliteľnou súčasťou je aj vzájomnáspoluúčasť na rôznych záhradkárskychvýstavách, na degustáciách vín, odbornýchseminároch či konferenciách a iných podu-jatiach.

Svoj príhovor, ktorý by mohol byť eštedlhším výpočtom našich spoločných aktivítukončím citovaním Ing. Otta Macla: „neza-nedbateľný je i pocit, že sme členmi organi-zácie, ktorá je súčasťou európskeho spolo-čenstva záhradkárov, čo značne posilnilo jejprestíž“ (Rukověť záhradkáře, 2006).

Vlastimil JEŽEK 3. předseda Svazu (1974 - 1989)

Narodil se v březnu 1922. Pracoval jako státnízaměstnanec. Do funkce předsedy ČZS bylzvolen na 5. sjezdu v r. 1974, v období tvrdénormalizace společenského života, která seprojevila i politizací činnosti ČZS, který jakosoučást Národní fronty pomáhal vytvářet kulisuspolečenské loajality vůči tehdejšímu zřízení.

I v těchto podmínkách se ale zasloužil o rozvojčlenské základny svazu a zahrádkových osad.

11

Funkčnost soudobých zahrad asměřování odborné činnosti ČZS

Prof. Doc. Ing. Jiří Mareček, Česká země-dělská univerzita Praha-Suchdol

Zahrady nikdy nebyly a nebudou ve svémuspořádání, hospodářském i sociálnímvyužití neměnnou, statickou záležitostí.Jejich zvláštností je, že vždy velmi dynamic-ky plnily takové momentální funkce, kterézpravidla jejich uživatelům nebyla schopnav uspokojivé míře zajistit společnost. Bylytedy určitým odrazem vztahů lidí k materiál-ním a společenským poměrům té kterédoby. Odtud tedy celá škála jejich forem odzajišťování existenčního minima na stranějedné až po zahrady určené k reprezentaci,obytnosti a k širšímu společenskému využi-tí. Ve výtvarném pojetí zahrad, které jsousvojí podstatou přírodním prostředím, sepak odrážel vztah jejich uživatelů k příroděv širším slova smyslu. Proto tedy jednakzahrady přírodu plně hospodářsky využívají-cí, či násilně upravující a jednak zahradypřírodu v jejích rozmanitých formách rozvíje-jící a esteticky ztvárňující.

Aktuální otázkou tedy je, jaké funkce byzahrady v současné době měly plnit, jakáestetická forma jejich pojetí odpovídá dneš-nímu vztahu člověka k přírodě. Měli bychomsi odpovědět i na otázku, které organizačníi odborné formy by náš Svaz měl v tomtosmyslu preferovat.

Společným soudobým požadavkem prak-ticky všech vrstev naší společnosti jsouzvyšující se nároky na kvalitu životníhoprostředí. V tomto směru mohou zahradyv našich sídlech sehrát naprosto rozhodujícíúlohu. Jsou předně nejrozsáhlejším vege-tačním útvarem, zahrnujícím často 50 až70 % plochy obce. Vytváří „zelenou infra-strukturu“, prolínající systematicky valnoučástí obce a uplatňující se v detailníma intimním styku člověka s vegetací. Tatopůsobnost je navíc celoroční, pravidelnězařazená do životního rytmu rodiny, takže jevysoce účinná. Žádný jiný typ sídelní zeleněnení schopen celou sestavu pozitivních vlivůplnit tak intenzivně a tak konkrétně, dle

individuálních občanských zájmů a potřeb.Proto bychom v koncepcích našich soudo-bých zahrad měli věnovat více péče zahrad-nímu mikroklimatu, ochraně proti prašnostia hlučnosti, více pozornosti by mělo býtvěnováno repelentním účinkům vegetace,rostlinám aromatickým a voňavým, našepěstitelské technologie by měly být k příroděmaximálně šetrné. Ekologicky i hygienickynejhodnotnější prostředí by mělo doslovaobjímat náš dům.

Rodinné zahrady mohou mít nejen dnes,ale i v budoucnosti vysoké hodnoty sociální.Jejich využívání (pěstování) na rozdíl odjiných společenských aktivit nerozděluje, alenaopak sdružuje rodinu. Kde jinde se dá takneformálně, tedy nejen slovy, realizovatpozitivní výchova a vztah dětí k příroděa k biologické potřebě lidského bytí vůbec.Vysokou hodnotou amatérského „zahra-dničení“ je sdružování občanů bez rozdílůjejich společenského postavení, majetko-vých poměrů i politických názorů. Při utváře-ní občanské společnosti se jedná o hlediskovelmi významné. Zahrady, které vždy s ně-kým, sousedí vytváří předpoklad soused-ských vztahů a kontaktů. Rozmnožovánítěchto sociálních hodnot je jedním z cílůrozvoje obytné kvality sídel. O jejich rozvojusilují projektanti veřejné zeleně, pěšíchzón, velmi aktuelní je tento problém v „ano-nymních“ podmínkách většiny našich sídlišť.Prozatím se zapomíná na to, že pěstovánízahrady a zejména pak práce v uličníchpředzahrádkách tuto sociální hodnotu, tedyvzájemné občanské kontakty může vytvářetna velmi vysoké úrovni a navíc ze své vlast-ní kapsy. Rozvíjejme tedy tuto nám vlastníčinnost všemi možnými formami (méněvysokých zdí zcela oddělujících zahradu odulice, méně thujových plotů kolem celézahrady, více kontaktních míst pro „hovorypřes plot“, více pohledově společně využíva-ných výsadeb na soudobých zahradách) - tovše z pozice, že jsme všichni dohromadypřátelé zahrad. Velkým vzorem nám v tomtosměru mohou být jihomoravské, vzorněudržované neoplocené předzahrádky, kteréjsou nejen odrazem typické moravské sluš-nosti a lásky k čistotě a k pořádku, ale

12

i projevem určitého, velmi pozitivního sociál- ma“. Zde není co našim členům radit, proto-ního ovzduší v rámci celé obce.

Zahrady jsou nejrozsáhlejší formou tzv.„obytné zeleně“, jejíž funkčnost by mělaspočívat v naplňování různých forem životní-ho stylu obyvatel, do jisté míry analogickyjako to chceme do jednotlivých místnostínašeho bytu. Obytnost zahrnuje uživatelsképohodlí a rozvoj osobních zálib, estetickézážitky i úměrný hospodářský užitek. Vyso-kých obytných hodnot docilujeme co nejdů-slednějším optickým (okna) a fyzickým(zahradní dveře) propojením jednotlivýchmístností bytu s přímo navazujícími částmizahrady. Tuto skutečnost velmi často nere-spektují navrhovatelé rodinných domů (tvůr-ci územních a regulačních plánů). Špatnápoloha stavby na pozemku totiž může častovýrazně znemožnit plnohodnotné obytnévyužití zahrady. Obytnost zahrady by mělauspokojovat potřeby celé rodiny, tedy nejendospělých, ale i dětí v příslušném věkua domácích „zvířecích spolubydlících“.Obytnost proto musí být zajištěna odpovída-jící zahradní vybaveností. Budou to různáodpočívadla, zahradní nábytek, různě pří-jemná zahradní zákoutí celé rodiny nebojejích jednotlivých členů (ranní či večerníposezení, odpočinek pod korunou stromu,daleká vyhlídka apod.), pěstitelské tématic-ké celky (místa odborného zájmu) aj. Obyt-ným zařízením může být i ovocný strom čizeleninový záhon, plnící funkci „štědréledničky“ v bytě. Na rozdíl od obytnýchhodnot veřejné zeleně je charakteristickýmrysem obytných částí zahrad určitý stupeňrodinné intimity, přímá vazba na byt a prak-ticky každodenní, tedy životnímu stylu rodi-ny přizpůsobená funkčnost. Obytné využívá-ní zahrad má v současné době tendencivelmi progresivního nárůstu a je mu prototřeba věnovat všestrannou propagaci apomoc.

Hospodářská funkčnost, často nedůsledněoznačována jako tzv. „užitkovost“, je u nástradiční a v minulosti vlastně do značné mírynáš Svaz vytvořila. Dala vyrůst velkémupočtu našich zahrádkářských odborníků,přivedla celou naši organizaci k vysoképěstitelské intenzitě a vytvořila naše typické,upřímné spolkové „zahrádkářské mikrokli-

že se jedná o zajetou tradici, kterou je třebapouze permanentně naplňovat novými fakty.Jde jen o to, jak na tuto starou tradici nahlí-žet v době nárůstu dalších, více méně no-vých funkcí zahrad. V žádném případě nelzetuto zejména ovocnářskou i zelinářskoutradici pokládat za přežitek doby, ale nao-pak za skutečnost, která dovoluje či podmi-ňuje nárůst dalších funkcí zahradního pro-storu. Pro rodinu potřebné množství kilogra-mů, kusů či litrů je totiž možné při naší,tradičně uplatňované vysoké intenzitě vy-pěstovat na menší ploše a tím uvolnit místopro celou řadu výše uvedených aktuelníchfunkcí. Rozvíjení intenzivních forem hospo-dářské funkčnosti zahrad je proto perspek-tivní s tou změnou, že již v běžných podmín-kách nepůjde o pouhou existenční produkč-ní záležitost, ale o cílevědomou činnostotevírající zahradu novým soudobým potře-bám. Letitá ovocnářská tradice našich za-hrad by neměla zaniknout, protože je vý-znamnou součástí naší národní kultury,kterou nemohou v potřebné odborné a spo-lečenské kvalitě zajišťovat tržní přístupysupermarketů, ani vysoce intenzivní, velko-plošné ovocné plantáže. Podporou zahrád-kářského ovocnaření formou lokálních vý-stav, záchranou starších, osvědčenýchovocných odrůd, odborně osvětovou aktivi-tou a pod. realizujeme právě tak modernía soudobou činnost, jako např. při budovánízahrad v japonském či abstraktním stylu.V honbě za modernostmi světa bychomneměli zapomínat na naše kulturní kořeny.

Nespornou funkcí našich soudobýchzahrad by měla být výrazně uplatňovánakrása. Neměli bychom ji - jak se to častostává pokládat za pouhý „návdavek“ či za„úlitbu současnosti“, ale za rovnocennousoučást celé soustavy „zahradních užitků“.Krása zahrady by se neměla týkat pouze jentzv. „okrasné části“, ale měla by prolínatcelou zahradou. V různých částech by sepak toto krásno mělo uplatňovat v různýchformách. Ve vazbě na zahradní terén nebona vyhlídku z okna to bude doména okras-ných voňavých rostlin, v předzahrádce byforma krásna měla vyjadřovat vztah průčelídomu a uličního prostředí a pod. V ovocnář-

13

sky využívané části zahrady může být krása jednat o určitý kultivovaný návrat k pojetívyjádřena pěstební perfektností, zdravotním našich zahrad v první polovině minuléhostavem porostů, čistotou černého úhoru století, kdy jejich úroveň plně odpovídalamezi ovocnými stěnami, zelinářská plocha tehdejšímu evropskému průměru. V předpo-může být krásná systémem řazení jednotli- kládané soustavě nově vznikajících zahrad-vých druhů zelenin, jejich pěstitelskou per- ních forem (typů) bychom měli maximálněfektností, kultivovaností sklizně, bezplevel- podporovat naše typicky české „Čapkovskéností, ale i krásnými kůly k rajčatům, vzorně pojetí zahrady“, vyjádřené velmi klasickysrovnaným kompostem či kultivovanou v „Zahradníkově roce“. Snoubí se zde vyso-nádobou na zálivkovou vodu apod. Proto ká intelektuální úroveň „zahradníka“ s hlu-dělit zahradu na okrasnou a užitkovou je boko zažitým osobním vztahem k rostlinám,u nás nevhodně tradovanou odbornou který lze považovat za nejvyšší kulturníchybou. Z tohoto nesprávného názoru lze a sociální hodnotu zahrad vůbec. Čapkov-totiž vyvodit, že v „užitkové části“ již o krásu sky pojatá zahrada je dokladem i toho, ževlastně vůbec nejde a proto „vzhůru k oprýs- funkčně a občansky nejcennější zahrada jekaným vanám na vodu, sázej tam, kde je ta, kterou si vlastním intelektem vytváří jejívolno, hlavně že to roste“. Krása by měla být uživatel sám, za metodické pomoci přísluš-chápána jako míza prolínající celým zahrad- ných odborníků a institucí. Úloze zahradním organismem, který má různé funkce a v životním stylu současné společnosti jeproto i různé formy krásy. Zahrada by proto třeba věnovat velkou pozornost. Svazv tomto smyslu měla být chápána jako by se měl stát do jisté míry garantem čisestava funkčních ploch - částí, v rámci iniciátorem rozvoje všech potřebných inicia-nichž se krásno bude projevovat v různých tiv. Různé svazové akce v minulosti podformách. Celá zahrada by měla být součas- heslem „sám sobě projektantem“ byly veně k užitku i ke kráse. své době velmi progresivní formou činnosti

Významným posuvem v soudobém pojetí našeho Svazu, která vůbec s odstupem letkrásy zahrad, ale i parků je určitá forma neztratila nic na své aktuálnosti. Prozatímnínávratu k přírodním formám těchto vegetač- názory státních úředníků a bohužel i značnéních celků. Vyjadřování krásy zahradního části architektů na funkčnost či územníprostředí nemusí být realizováno pouze situování rodinných zahrad a zahrádkovýchpestrými sortimenty rostlin a sestavením osad jsou často na velmi nízké úrovni.abstraktních tvarů, ale i určitou výtvarnou Nejúčinnější zárukou budoucího pozitivní-stylizací krásy místních přírodních lokalit ho vývoje našich zahrad je skutečnost, ženebo památností místa - stráň se vřesy patříme do skupiny těch evropských zemí,a jalovci, kamenná zídka s mateřídouškou, kde ideálem značné části jejich obyvatel jestudánka mezi balvany, jezírko s lekníny, bydlení v rodinném domě se zahradou.skřípinou a blatouchy, část trávníku pěsto- Jsem přesvědčen o tom, že tato společen-vaná jako rozkvetlá louka apod. Teorii krásy ská potřeba si postupně vytvoří odborné,zahrad jsme velmi mnoho dlužní, protože hospodářské a společenské klima, v němžu nás byla po dlouhou dobu hrubě zanedbá- bude mít významnou úlohu nejen náš Svaz,vána. V současné podobě nás v tomto ale i soustava kvalifikovaných státních úřed-směru v podobě překladů cizích časopisů níků a odborný i všeobecně vzdělávacía knižních publikací zaplavuje nikoliv odbor- systém výchovy mladé generace. Výukaně špatná, ale duchovně často cizí spousta všeobecně vzdělávajícího předmětu „Garde-informací, které ne vždy odpovídají našim ning“ - „zahradničení“, která je již řadu letkulturním tradicím. praktikována na různých typech univerzit

Charakteristickým rysem dalšího vývoje i středních škol ve Velké Británii, je nejennašich soudobých zahrad by měla být jednou z řady příčin vysoké úrovně tamněj-v souladu s nově se utvářejícími společen- ších zahrad, které jsou zde povýšeny doskými strukturami jejich postupná věcná kategorie životních nezbytností, ale součas-i formální diferenciace. Mělo by se tedy ně velmi hluboce zasáhla i do výchovy

14

mladé generace ve smyslu utváření přírodní- Svaz před veřejností a jsem rád, že mohuho prostředí vůbec. V plné důvěře ke kulti-vovanému historickému základu naší spo-lečnosti si zcela jistě najdeme vlastní cestunejen k povznesení vlastních zahrad, alei k tomu, abychom přispěli k celkovémuevropskému proudu jejich dalšího rozvoje.pozn. redakce:Prof. Ing. Jiří Mareček, CSc. (*1930) je za-hrádkářům známý jako dlouhodobý členzahrádkářské organizace, člen SZO Horti-klub ČZS, v letech 1959 - 1962 vedoucíodborného úseku Ústředního výboru Čes-koslovenského ovocnářského a zahrádkář-ského svazu v Praze, autor publikací„Zahrada a její uspořádání“ (1975) a „Zahra-da“ (1992). V letech 1971 - 1991 ředitelVýzkumného a šlechtitelského ústavuokrasného zahradnictví v Průhonicích, nynípedagog katedry zahradnictví a krajinářskéarchitektury České zemědělské univerzityv Praze.

Ing. Jiří ČADA 4. předseda Svazu (1990 - 1999)

Narodil se 27.3.1934 v Brně, gymnáziumabsolvoval v Hranicích na Moravě. Je absolven-tem VŠZL, pracoval v podniku Zemědělskéstavby ve Valašském Meziříčí a Frýdku-Místkujako hlavní inženýr. V r. 1975 nastoupil doVýzkumného ústavu hutnictví a železa. Do ČZSvstoupil v r. 1967, během několika let se stalpředsedou OV ve Frýdku-Místku. V r. 1990 bylzvolen předsedou republikové rady ČZS. Mávelkou zásluhu na úsporné redukci správníhoaparátu, je iniciátorem právní ochrany zahrádká-řů a významný je i jeho podíl na integraci svazudo Evropské zahrádkářské organizace.

Flora Olomouc 2006 přes značné problémy velký úspěch

MUDr. Josef Kříž, předseda ČZS

Každoročně pořádáme, nebo se svazovouexpozicí účastníme několika celostátníchvýstav a o letní etapě Flora Olomouc může-me říci, že je jednou z nejdůležitější. Tradič-ně je na ní velká návštěvnost, a tak mámemimořádnou příležitost prezentovat náš

konstatovat, že letos jsme tuto příležitostopět maximálně využili. Když jsem v průbě-hu výstavy hovořil s našimi členy z řady ZOČZS, kteří na výstavu uspořádali zájezdy,setkal jsem se několikrát s požadavkemseznámit je s tím, jak se podobná výstavapřipravuje. Letos je pro to opravdu vhodnápříležitost, protože při přípravách výstavy sesešlo tolik problémů, že nakonec všichnivčetně ředitele výstaviště a předsedy před-stavenstva byli s konečným výsledkem vícenež spokojeni a několikrát nám to dali na-jevo.

Vše začalo pro květináře mimořádně nepří-znivým průběhem vegetace - střídala semimořádně teplá období s chladnými, tosamé bylo s nepravidelným přísunem vláhy,který vyvrcholil dlouhým suchem právě předvýstavou. Naštěstí většina našich vystavova-telů se s touto nepřízní dokázala vyrovnata připravit exponáty na vysoké úrovni. Toale nebylo vše. Z odborného oddělení ode-šla jedna pracovnice a začaly se šířit fámy,že zbývající pracovníci nedokáží výstavuzajistit. Jsem rád, že opak byl pravdou,přestože nastaly ještě další komplikacev průběhu roku - několik tradičních aranžérůodřeklo svou účast a bylo třeba urychleněhledat náhradu. I to se podařilo. SZO Marta-gon a Gladiris oslavovaly jubilejní rok odsvého založení a řada tradičních vystavova-telů „vyčerpala své síly“ při těchto výstavácha svou účast v Olomouci odřekli. I za ně senašla náhrada. SZO Pelargonium mělaněkolik svých výstav a v Olomouci budouvystavovat až v příštím roce. Závěrečnápříprava výstavy ale proběhla v nebývalépohodě, všichni vystavovatelé, aranžéřia pracovnici ústředí podali maximální výko-ny a všem patří dík. O tom, jak se výstavalíbila, svědčí kromě spokojenosti návštěvní-ků i verdikt odborné poroty, která nám uděli-la dvě nejvyšší ocenění - Cenu ředitele VFOza celkové pojetí pavilonu A a Cenu předsta-venstva VFO za nejlépe řešenou expozicia šíři a kvalitu sortimentu gladiol expoziciIng. M. Slavíkové a MUDr. J. Kříže. To ještědoplnila řada pohárů, medailí a diplomů.I z toho je vidět, že ojedinělé hlasy většinoutěch, kteří na výstavě nebyli, ale údajně od

15

Projev uznání z návštěvní knihy ČZS namezinárodní výstavě IGA Erfurt 1985

někoho slyšeli, že výstava nebyla nejlepší,nelze brát vážně. Snad jedinou výhradu lzemít k tomu, že v pavilonu byly mezi jednotli-vými expozicemi příliš široké cesty lze ak-ceptovat, ale to byla záležitost architektky,která uspořádání pavilonu navrhla. Všichni,kteří se na úspěchu letošní výstavy podíleli,i ti, kteří se v příštím roce zúčastní poprvéa na Floru 2007 se již připravují, jsou záru-kou, že se opět mají návštěvníci na co těšita na nás je, abychom tuto i další výstavyplně využili k propagaci našeho Svazu,získávání nových členů a předplatitelůčasopisu Zahrádkář.

Zahrádkáři a výstavyIng. Alena Morkesová, bývalá ředitelka

výstaviště Zahrada Čech Litoměřice

Jedna z nejušlechtilejších zájmovýchčinností člověka je zahrádkářství. K tétočinnosti je zapotřebí velké lásky a vztahuk přírodě, je známa mnoho let a její počátkymůžeme hledat téměř na přelomu prvníhotisíciletí. Člověk hledá nejen obživu v tétopráci, ale také odpočinek, relaxaci a načer-pání nových sil do života ve všech návaz-nostech.

Postupem let bylo zaznamenáno v zahrád-kaření velkých úspěchů, které umožnilyvystavování výpěstků a tyto byly předkládá-ny široké veřejnosti nejen k obdivu, alei k zobecnění a šíření této činnosti. Běhemdoby se z malých lokálních výstav stalyvelké akce na specialisovaných celostátníchvýstavách. V tomto pojetí zejména vyniklavýstavní činnost Českého zahrádkářskéhosvazu na výstavě Zahrada Čech v Litoměři-cích. Prakticky lze říci, že to byli právě za-hrádkáři, členové ČZS, kteří před nástupemvelkovýroby v oblasti ovoce a zeleniny dalizáklad ke konání výstavářských akcí. Tutopráci vykonávali na základě naprosté dobro-volnosti a velkého nadšení pro uvedenouvěc. Postupem doby nabývaly zahrádkářskéakce na výstavách nesmírné popularitya vážnosti. V počátcích byly také základempro tvorbu velkovýrobních pěstebních zámě-rů. V řadách zahrádkářů byla a je velkádynamická síla vysokých odborníků a nad-

šenců, kteří dokládají, že v naší zemi lzevypěstovat velice kvalitní ovoce a zeleninu,která propaguje místní klimatické podmínkya spotřebu z vlastní produkce, což je vý-znamné i z hlediska národního hospodářstvínaší země.

Zahrádkářská výstavní činnost je ve srov-nání s jinými výstavářskými obsahy nesmír-ně náročná, neboť se jedná o biologickýmateriál, který se instaluje prakticky několikmálo hodin před otevřením bran výstavišť,a kdyby se měřilo v této souvislosti nadšenívystavovatelů, tak by zahrádkáři byli nasuverénním prvním místě.

Jako zaměstnankyně výstavářské organi-zace jsem měla možnost spolupracovat sečleny zahrádkářských svazů jak v republice,tak i mimo Českou republiku, kde jsemtrvale pojala přesvědčení, že se jednáo jednu z nejušlechtilejších činností člověka,která nejen zabezpečuje určité samozáso-

16

bení, ale jejich cíl neustálého růstu a vzdě- programového bloku Host do domu nalávání v oboru nemá konkurenci.

Lze si jen přát, aby tato významná činnostbyla dále rozvíjena, zejména v současnéhektické době, kdy se často setkávámes názory, že vše si lze koupit a není třeba sezaobírat vlastním pěstováním. Byl by todoslova hřích, kdyby zahrádkářská činnostnebyla dále rozvíjena a hlavně také spole-čensky uznávána.

Přeji Českému zahrádkářskému svazu,aby při svém jubileu dále navázal na svojiúspěšnou činnost v úzké spolupráci sestátními orgány pro rozvoj českého ovocnář-ství a zelinářství ve prospěch nás všech.V naší krásné zemi abychom tak mohlinadále vytvářet slavnosti květů a včel, a takpokračovat ve šlépějích všech předcházejí-cích generací.

RNDr. Josef KLIMEŠ5. předseda Svazu (1999 - 2004)

se narodil 29.01.1940 v Davli. Po zakončenístudia na střední škole pracoval na Fakultědětského lékařství UK v Praze jako laborant,později samostatný odborný pracovník. V roce1968 zakončil vysokoškolská studia na Přírodo-vědecké fakultě UK v Praze v oboru parazitologa mikrobiolog. Svoji odbornou kvalifikaci uplat-nil jako vysokoškolský učitel na 2. lékařskéfakultě UK v Praze-Motole. Členem Českéhozahrádkářského svazu je od roku 1969, při půso-bení v ÚV ČZS pracoval v Komisi pro prácis mládeží, jako předseda Komise odborné výcho-vy, vedoucí Ústřední zahrádkářské akademiea místopředseda ÚV ČZS. V roce 1999 bylzvolen předsedou Svazu.

Spolupráce ČZS s Českým rozhlasem

Zuzana Vojtíšková, redaktorka ČR 2-Praha

Jako bych se vždycky na chvíli vrátila dodětství. Právě tak na mě působila setkánís instruktory Českého zahrádkářského sva-zu v rozhlasové klubovně pro zahrádkáře,pravidelně vysílané každé úterý v rámci

vlnách Českého rozhlasu 2 - Praha od září2001 do března 2006.

Zahrádkářská kolonie nedaleko Kladna -to bylo mé dětství. Chataři tam pěstovalinejrůznější plodiny a vzájemně se učilijeden od druhého, konzultovali správnýpostup péče o rostliny se sousedy, sledovalia porovnávali své výpěstky. Na každousprávnou zahrádku patřilo rádio: maminka siho nosila s sebou v košíčku ze záhonu nazáhon, zasypané zemí a nejrůznějším ple-velem. Vysílalo se tehdy ledacos, ale nazahrádkářskou klubovnu si nevzpomínám.Tu jsem zažila až při své práci v rozhlase.Vznikla z podnětu tehdejšího editora vysílá-ní Jana Uhrina. Jeho záměrem a přánímbylo připravovat speciální pořady určené pronejrozšířenější zájmové skupiny u nás.V prvé řadě mezi ně počítal zahrádkáře.Nepochybovalo se ani o sběratelích, chova-telích drobných zvířat a kutilech a chalupá-řích.

Spolupráce se zahrádkáři tehdy vyšla namne, a tak v úterý dopoledne mohli pravi-delní posluchači Českého rozhlasu 2-Prahapo pět let slýchávat rady a tipy pro zahrádká-ře. Se sběrateli spolupracovala každé pon-dělí Stanislava Dufková, o středeční klubov-nu se dlouhou dobu starala Marie Retková,ve čtvrtek se chovatelé mohli dovolat doklubovny, kterou mnohé týdny vedla Dag-mar Misařová a pátečním průvodcem kutilů,chatařů a chalupářů byl Aleš Cibulka. Nej-prve se dané téma probralo obecně a druháčást kluboven patřila vždy telefonickýmdotazům posluchačů.

Do zahrádkářské klubovny v září 2001přišel jako první Karel Cibulka. Lidé ho přijalivelmi příznivě, protože si ho pamatovaliz televizních pořadů. Posléze přicházelidalší a další odborní instruktoři a spolupra-covníci Českého zahrádkářského svazu,jejichž účast ve vysílání velmi spolehlivědomlouvala po celou dobu pravidelné spolu-práce Věra Chodorová. V průběhu pěti letjsme tak s posluchači měli možnost sezná-mit se s příjemnými lidmi i s jejich praktický-mi radami a zkušenostmi ze zahrádek.

17

Pravidelným hostem se stal Jiří Žlebčík kvůli pelargóniím v létě rozhodně nevezmez Výzkumného ústavu pro krajinu a okrasné dovolenou. Kdo by zaléval její milovanézahradnictví v Průhonicích. Poznala jsem ho květiny? Chápu, že svěřit takovou zodpo-nejen jako nadšeného příznivce zahrádkářů, vědnost někomu jinému prostě není možné.ale také jako zapáleného cyklistu, který je Na zalévání stovek truhlíků musí mít člověkschopný a ochotný prožít celou svou dovo- dostatek času, trpělivosti, pevné nervylenou na kole a ujet desítky či stovky kilome- a hlavně lásku k pelargóniím.trů. Věřím, že si jejich počet zaznamená Jako neúnavný pěstitel révy vinné sestejně tak přesně a pečlivě, jako si vedl v rozhlasové klubovně představil Jaroslavúdaje o tom, kolikrát se zúčastnil našeho Tomek, který úspěšně sbírá sladké hroznyvysílání. Myslím, že jsme se potkali víc než na své zahrádce v Nymburce. Rozhlasovépadesátkrát. vysílání si nenechal ujít, ani když mu nebylo

Poměrně často přicházel Bohumír Muchka dobře a měl potíže se srdcem. Klobouka radil, jak pěstovat ovocné stromky na dolů!zahradě. Jednou spustil doslova záplavu Díky Janu Dvořákovi ze specializovanédopisů od posluchačů. Z dobré vůle pomoci organizace ČZS Dagla, který také bývalvšem zahrádkářům nabídl k zaslání tabulku, mým hostem ve vysílání, se mi poštěstilove které bylo zaznamenáno, jaký postřik je zažít nevšední událost - křest nově vyšlech-vhodné aplikovat, v jakém množství, a v ja- těné jiřinky jménem Zuzana. Stala jsem sekou dobu na konkrétní ovocné stromy. Dob- její kmotrou a na pardubickém zámku jsemrých 14 dní nedělala kolegyně Jana Koubo- se potkala s naším předním šlechtitelemvá v produkci nic jiného, než rozlepovalaobálky, množila tabulky, vkládala je do no-vých obálek a rozesílala posluchačům. V tédobě jsem nabyla pocitu, že snad každýposluchač Českého rozhlasu 2-Praha jesoučasně také zahrádkářem. BohumírMuchka se stal příjemným spolupracovní-kem a dokonce přijal pozvání do pořaduSetkání Hosta do domu, aby se podělilo svou zkušenost s tancováním a vystupo-váním ve Státním souboru písní a tanců.

Milé se pro mě staly také návštěvy VěryDrábkové, která dokázala postupně překo-nat prvotní trému, zahodila veškeré „tahá-ky“, které si s sebou původně nosila, a stalase z ní výborná mluvčí, která v rozhlasovéklubovně uměla posluchačům poradit nejens tím, jak se starat o zahrádku. Navíc dělávýborné křížaly! Věřte mi.

Kdykoliv jedu autobusem přes Loděnici dovedlejší Vráže nebo až do Berouna, vzpo-menu si na návštěvu výstavy pelargóniíu Aleny Heinrichové, která také přicházelado rozhlasové klubovny pro zahrádkáře.Záplava květů větších i menších, převislýchi vzpřímených, s lístečky drobnými i velkými,rostliny zasázené v truhlících a květináčíchrozestavených všude, kam oko dohlédlo.Neuvěřitelný zážitek. Paní Heinrichová si

jiřinek Jiřím Václavíkem. Natočili jsme spolurozhovor mezi množstvím tvarově pestrýcha různobarevných jiřinek, které byly navýstavě k vidění. Až nebudete mít na pod-zim co dělat, zajeďte se podívat do Pardubicna jiřinky!

Kdo neví, jak správně založit kompost,aby v něm proběhla horká fáze a všechnydalší důležité procesy, měl by se zeptatMiroslava Kaliny. Určitě mu poradí, jak nato. K nám do Českého rozhlasu přijíždělpravidelně na jaře a na podzim. Začátkemroku zpravidla nechyběla návštěva EvyPekárkové, která radila, jak vybírat semena.O pěstování drobných bobulovin mluvilavždy velmi spolehlivě a fundovaně JanaDlouhá. Ekologie na zahrádce je zase do-ménou Josefa Klimeše. Pokud vás pokou-šou svilušky nebo chytnete klíště, zeptejtese ho, co si počít. Nerada bych zapomnělataké na Poměnu Pazderkovou, BohuslavaVláška, Milana Blažka, Josefa Vlasáka adalší instruktory, kteří přišli jednou či víckrátdo úterního vysílání, aby poradili poslucha-čůmČeské-ho rozhlasu 2-Praha, jak zahrád-kařit nebo pěstovat třeba citrusy.

Ač sama nezahrádkařím, byla jsem ráda,že rozhlasová klubovna pro zahrádkářevyšla právě na mne. Jestli budu mít někdy

18

trochu víc volného času, vezmu rýč, mo- kých podmínkách jednotlivých zemí. Důleži-tyčku, hrábě a další náčiní a pustím se nazahradu, abych pronikla do toho zvláštníhoživota, který má své kouzlo. Polezu od jarado podzimu po zemi a budu stále přemýšlet,jak to udělat, abych se už nemusela ohýbat.

Děkuji za všechna zahrádkářská i lidskásetkání!

MUDr. Josef KŘÍŽ 6. předseda Svazu

se narodil 27.02.1937 v Praze, gymnáziumvystudoval v Telči a Fakultu všeobecného lékař-ství UK v Praze. V mládí se věnoval sportování,zvláště lehké atletice, stolnímu tenisu a košíkové,potom se jeho zájmy začaly otáčet za zahrádkář-stvím. Je aktivním členem specializované základ-ní organizace pěstitelů mečíků a kosatců GLA-DIRIS Nový Jičín, svojí sbírkou odrůd mečíkůa lilií patří mezi přední pěstitele těchto rostlinu nás. Mimo několika stovek odrůd narcisů,tulipánů a kosatců zkouší i jako správný zahrád-kář v podmínkách jihočeské Žirovnice (560 mn. m.) odrůdy jabloní, kterých má na své zahraděpřeroubováno okolo stovky.

V roce 1969 se stal předsedou žirovnické ZOČZS na Pelhřimovsku, další jeho cesta vedla přesfunkci v ÚR Pelhřimov do Ústředního výboruČZS v Praze, kde ho 6. sjezd zvolil jako člena.Dvě funkční období působil jako místopředsedaSvazu a v prosinci 2004 byl zvolen jejím před-sedou.

Zelenina na zahrádkáchIng. Jaroslav Rod,

Představenstvo Republikové rady ČZS

O významu zeleniny již toho bylo napsánomnoho a proto není snad člověka, který byzpochybňoval skutečnost, že zelenina jedůležitou složkou naší stravy. Podle statistic-kých údajů každý z nás v průměru ročnězkonzumuje přibližně 80 kg zeleniny. Je tomálo nebo moc? Nemá smysl srovnávatcelkové množství zkonzumované zeleniny unás s jinými zeměmi, protože to závisí nejenna zvyklostech, ale především na klimatic-

té ale je, že odborníci ji doporučují konzu-movat v našich podmínkách ročně v množ-ství 140 až 150 kg (400 g denně), což jetéměř dvakrát tolik než je současná skuteč-nost. Podstatné však není jen celkové množ-ství spotřebované zeleniny, ale i její pestrosta druhové složení, vzájemný poměr čerstvéa různými způsoby upravované zeleninya v neposlední míře i její pokud možnorovnoměrná konzumace v průběhu celéhoroku. Z uvedeného množství u nás zkonzu-mované zeleniny tradičně připadá nejvícena zelí a cibuli - celá jedna třetina. Možnápro někoho z nás je zajímavé, že hned natřetím místě jsou rajčata. Těch se u násv současnosti konzumuje o padesát procentvíce než před 10 lety. Podobný vzestup jemožné pozorovat i u paprik a melounů,největší pokles je pak v konzumaci okureknakládaček, fazolových lusků a hlávkovékapusty. Přiznejme si ale, že sortimentzeleniny je v naší stravě stále velmi omeze-ný. I když se u nás běžně pěstuje a konzu-muje téměř padesát botanických druhůzeleniny, v naší běžné stravě ji většinounenajdeme více než deset druhů. Přitom byse v našich klimatických podmínkách dalopěstovat daleko víc než sto druhů zeleniny.A to je stále jen méně než desetina toho, coje ve světě považováno, pěstováno a konzu-mováno jako zelenina.

Zajímavé je též, jaký podíl u nás vypěsto-vané zeleniny připadá na drobné pěstitele -samozásobitele neboli zahrádkáře. Přestožežádná přesná evidence se v tomto směrunevede, každoročně se provádějí jakésioficiální „kvalifikované odhady“. Podle nichv současnosti v průměru na samozásobitelepřipadá přibližně 12 až 15 % z celkovéhomnožství u nás vypěstované zeleniny. Jestli-že se u nás ročně vypěstuje asi třetina ažpůl milionu tun zeleniny, pak zahrádkářiz toho vypěstují 35 až 75 tisíc tun. Opět je tuotázka, zda je to málo nebo hodně. V prů-měru na jednoho obyvatele připadá zhruba5 kilogramů doma vypěstované zeleniny.Uvážíme-li ale, jen jaký podíl obyvatel sepěstováním „samozásobitelské“ zeleniny

19

zabývá, pak na každého z nich připadá vanou, jiní budou i nadále práci na zahradězaručeně ne zanedbatelné množství. Vícenež dvě třetiny z celorepublikové produkcevypěstují samozásobitelé pouze česnekua kedlubnů. Přibližně polovinu produkce pakhrášku, okurek (nakládaček i salátovek)a rajčat. U celeru, cibule, petržele a póru jepodíl samozásobitelů jen mezi 10 a 15 %a v případě zelí hlávkového a zelí peking-ského dokonce méně než 10 %.

Z výše uvedených čísel pak jednoznačněvyplývá, jakou zeleninu zahrádkáři přednost-ně pěstují a kterou raději nakupují. Důvodůproč tomu tak je, je celá řada. V prvé řadě jetřeba si přiznat, že vzhledem k politickýma ekonomickým změnám v posledníchletech došlo, a i nadále bude docházetk podstatné změně způsobu života našichobyvatel, včetně zahrádkářů. Zahrádkařeníse stále více přesouvá ze sféry produkčnía ekonomické do sféry relaxační a estetické.Místo zeleninových záhonů a ovocnýchstromů na zahradách začínají převládatpečlivě upravené trávníky, grily, bazénya sem tam nějaká ta okrasná trvalka a dřevi-na. Tím se samozřejmě přibližujeme „Evro-pě“ ale i zde existují zahrádkáři, kteří sinějakou tu „samozásobitelskou“ zeleninuvypěstují. Dokonce v posledních několikaletech je zde patrný nárůst zahrad s užitko-vou funkcí. U nás kromě toho má zahrádka-ření našeho typu mnohaletou, dá se řícihluboko zakořeněnou tradici, která možnábude přežívat i po dobu nějaké té generace.Samozřejmě, nebude to již masová záleži-tost, ale vždy se najde dost takových zahrád-kářů, kteří budou nějakou tu zeleninu pěsto-vat. Nebude to asi ta, která se pohodlně,lacině a přitom v dobré kvalitě koupí v ob-chodech, ale především taková, která není„po ruce“ čerstvá a kvalitní v jakoukolivdenní hodinu a přitom její pěstování nenínamáhavé a náročné. Vždy bude chutnějšíředkvička, kedluben či mladá mrkvičkačerstvě vytažená ze země nebo právě utrže-ný hrášek než ty „nejčerstvější“ v obchodě.Zejména když bude určena dětem a vnouča-tům. Někteří budou pěstovat zeleninui z důvodu, že tu svou budou považovat zakvalitnější a snad i zdravější než tu nakupo- česneku a další může například po řadu let

a tím i na zeleninovém záhoně považovat zavhodnější relaxaci než koukat na televizinebo za smysluplnější tělesnou aktivitu nežve fitcentru. Nesmíme také zapomínat nato, že zahrádkář je člověk kreativní a hlou-bavý a že mnohým přinese větší požitek navlastní oči sledovat změny v růstu a vývojijednotlivých rostlin (včetně zeleniny) v prů-běhu jejich vegetace než na televizní obra-zovce. Český (a samozřejmě i moravskýa slezský) člověk je též velmi často sběratela tak i zahrádkáři se i nadále budou pídit potom, co ještě nemají. Budou vyhledávata následně pěstovat různé tvarové, chuťové,barevné a velikostní kuriozity a „špeky“ a tonejen kvůli svému uspokojení, ale i z důvo-du radosti nad vyvoláním závisti u sousedůa jiných pěstitelů. Vždyť si přiznejme, že itoto je součástí naší národní povahy. Ne-smíme samozřejmě opominout ani skuteč-nost, že čerstvá kupovaná zelenina není,a ani v budoucnosti nebude, snadno přístup-ná zdaleka všem našim občanům. I když síťprodejen se zeleninou je bohatá, bude přede-vším pro obyvatele venkova v mnoha přípa-dech dostupnější a vhodnější si některédruhy zeleniny pěstovat, než pro ni dojíždětdo vzdálených prodejen. A proto také navenkově vždy byla, je a i v budoucnu budepřevaha „samozásobitelů“ zeleninou. A jakto vypadá, bude i v budoucnu existovatskupina lidí, pro které pěstování zeleninybude i otázkou ekonomickou a to i přesto,že průměrná cena základních druhů zeleni-ny v obchodech se za posledních 5 let sníži-la asi o 10 % (nejvíce se snížila u cibule,mrkve a zelí, naopak se zvýšila u květáku,rajčat, okurek a především papriky).

Je velmi nesnadné určit, které druhyzeleniny jsou pro drobné pěstitele jedno-značně v budoucnosti perspektivní a kteréneperspektivní. Určuje to, a i nadále budeurčovat řada kritérií, z nichž některé semohou časem měnit. Výše zmíněné „kuri-ozity“ se najdou prakticky mezi všemi druhyzeleniny. Tak jak jeden sbírá známky, druhýpivní etikety, tak další bude shánět a pěsto-vat nejrůznější odrůdy papriky, fazolu či

20

zkoušet chuťové vlastnosti širokého sorti-mentu doma vypěstovaných odrůd i např.toho hlávkového zelí, které se v současnostijeví jako nejméně perspektivní. V některýchpřípadech dokonce je třeba počítat s tím, žesortiment pěstované zeleniny se postupněbude rozšiřovat o takové druhy, které jsouu nás zatím „méně známé“ nebo doposudzcela neznámé. Vždyť kdo z nás před něko-lika lety znal, natož pak uměl pěstovat např.pekingské zelí, brokolici, cibuli zimní (seč-ku), cukety, čekanku či listové saláty. A pročby tomu podobně nemohlo být např. s řapí-katým celerem, novozélandským špenátem,bobem zahradním, kiwanem, portulákem,rokulou či roketou a především s obrov-ským sortimentem orientálních (asijských)zelenin, pro něž v současnosti ani nemámeodpovídající české názvy. Za zeleninu jetřeba počítat i brambory, jejichž pěstování jea i v budoucnu bude u zahrádkářů oblíbenépředevším z důvodu získání podstatněkvalitnějších hlíz než při velkoplošnémpěstování. V širším slova smyslu je třebamezi zeleniny počítat i různé kořeninové,aromatické a i léčivé rostliny. A i kdyžv obchodech a tržnicích vždy bude dostatektěchto rostlin, zaručeně bude pokračovatsoučasný trend vypěstovat si je sám, abyzcela čerstvé byly vždy po ruce, byť třebajen v květináči či truhlíku za oknem. Nelzeopominout ani tu skutečnost, že některédruhy zeleniny a zejména pak z nich určitéodrůdy se budou pěstovat i jako okrasné,jak to již pořadu let můžeme vidět v okolníchi vzdálenějších zemích.

Na závěr jen malá zmínka o tom, že pro-blémy nemají jen zelináři-samozásobitelé,ale především zelináři tržní, kteří jsou naprodukci zeleniny existenčně závislí. Všech-ny ty „objektivní“ důvody způsobily, že plo-chy s tržní produkcí zeleniny se u nás jen zaposledních sedm let snížily o 52 %, a vícenež 50 procent u nás zkonzumované zeleni-ny bylo vypěstováno v zahraničí. Důvodůtohoto stavu je více, ale v žádném případěto není v neschopnosti našich pěstitelů a užvůbec ne v nižší kvalitě u nás vypěstovanézeleniny.

Fazole na živý plot(Zahrádkářský informátor, Jaro 1986)

Jemný španělský paravan si lze vytvořit poblížodpočívadla nebo u chaty z pnoucích fazolí.Stačí k tomu jemná dřevěná mřížka a na ní nata-žené provázky do výšky 2 m. Vyséváme navzdálenost 15 cm. Po celé léto je španělská stěnaplná květů a později vzhledných lusků. Je lehká,propouští jemný letní vánek a je vysoce dekora-tivní a přitom užitečná. Ještě si tím podstatnězvýšíte úrodnost půdy, poněvadž fazole je vikvo-vitá rostlina, která zlepšuje mikrobiální složenív půdě.

Ovocnaření v zahrádkách v dalším období

Ing. Ladislav Zahradník, Představenstvo Republikové rady ČZSV zahrádkářské veřejnosti se často pre-

zentují předpovědi o zásadních změnáchv hospodaření na zahrádkách. Jde o ústupod užitkových zahrad k zahradám okras-ným, rekreačním, či odpočinkovým.

U zeleniny skutečně dochází k výraznémuomezení. Příčinou je dostatek čerstvéa levné zeleniny na trhu po celý rok. U ovoc-ného stromoví je situace poněkud jiná.Jednak jde o dlouhověké kultury, kdy kestromům získá pěstitel během let určitýcitový vztah. Pokud jsou stromy zdravé, jetěžké rozhodnutí o likvidaci. K radikálnímzásahům dochází nejčastěji při generačnívýměně nebo změně majitele. Pak rychlemizí především vysoké tvary ovocnýchstromů. Dalším hlediskem je fakt, že pěsto-vaní ovocných stromů holduje převážnávětšina zahrádkářů. Při tom nejde pouzeo ekonomický efekt produkce, ale o potěše-ní a zálibu se stromy pracovat, formovat jepodle svých představ, pozorovat, bádat,zkoušet, objevovat zákonitosti, experimento-vat, prožívat úspěchy i nezdary, s nadhle-dem brát neúrodná léta, s optimismemhledět do budoucna, jak nám to přírodazase vynahradí, prostě se se stromečkypiplat. Záliba v řezbářství je všeobecněznáma a dá se praktikovat celoročně.

21

V zahrádce by mělo být místo i pro hry dětí

Tak to chápou zahrádkáři samozásobitelé. K dispozici je široký výběr jahod, malin,Výsledky jejich snažení patří rodině, příbu-zenstvu a známým. A nesmí zapomenout:nejlepší plody schovat na výstavu.

Tržní zhodnocení ovoce od zahrádkářůpatří minulosti. Obchod nemá o malé dodáv-ky zájem, výkup přebytků prakticky neexis-tuje. Je skutečností, že v obchodní síti jedostatek pěkného ovoce, často i velmilevného. Vesměs ale tvrdší odrůdy v omeze-ném sortimentu, snášející dobře přepravu.Navíc chemicky nadopované.

Jaký vývoj v drobném ovocnaření lzeočekávat? Určitě s ním zahrádkáři neskon-čí! Nepůjdou dál jen ve šlépějích svýchdědů a otců, ale postupně upraví charakterzahrádek podle současných potřeb. Množ-ství ovocných dřevin přizpůsobí jen uspoko-jení vlastní potřeby. Na mošty a pálenkyvyužijí podřadnější ovoce. Upřednostní sejemné, zvláště chutné sorty, které na trhunejsou k mání. Sortiment zvolí raději širší vdruzích, od každého něco, aby bylo nazahrádce po celý rok co zobat. Jiná motiva-ce děti na zahrádku sotva přiláká.

Nejcennější jsou první zralé plody a pak typoslední, co nejdéle vydrží. Mezi tím odrůdyzrající postupně, aby bylo co dát na stůl

v ideální konzumní zralosti. Není potřebavybrané odrůdy vždy dosazovat, dají sei naroubovat na stávající stromky. Abychomse co nejvíce obešli bez chemie, volímeodrůdy odolné (rezistentní) k nejvážnějšímchorobám a škůdcům. Je z čeho vybírat.Nezapomínejme na bobulové ovoce. Brzyplodí, stačí mu málo místa a je nenáročnéna pěstování. Jsou to první jarní vitamíny.

ostružin, malinoostružin, rybízu, angreštu čiborůvek. Oteplování klimatu nabádá k vy-zkoušení teplomilných druhů ve vyššíchoblastech (nad 400 m nad mořem). Bro-skve, kiwi a vinná réva (hrozno je takéovoce) přinese zajisté pěstiteli uznání. Promalé zahrádky neopomeneme volit tvarya typy nenáročné na prostor, jako jsouzákrsky, vřetena, či sloupové formy. Protožezahrada je denně na očích, dáme i na este-tický dojem ovocných dřevin. Pokud přestotoužíme po rekreační zahradě, jeden vyššíovocný strom jako dominanta je velmi půso-bivý.

Zajímavé jsou zkušenosti zahrádkářův Bavorsku. Tam již po druhé světové válce,po stabilizaci trhu, začal trend přeměnyužitkových zahrad v okrasné. Za půl stoletípřestala řadě lidí chutnat masově pěstovanázelenina a ovoce, jednotné chuti, tzv. „su-permarketové“.Řada zahrádkářů se vrací zpět k pěstová-

ní ovoce a zeleniny na vlastních zahrád-kách.

Zahrádkář č. 1/1980 o životním jubileutajemníka Josefa Máry

Dne 24. ledna se dožívá 60 let tajemník ÚVČeského zahrádkářského svazu, soudruh JosefMára. Toto významné životní jubileum ho zasti-huje v plné síle a svěžesti a v plné práci pro dalšírozkvět našeho Svazu.

Soudruh Mára po vystudování zemědělskéškoly v Táboře nastoupil práci v zemědělstvía dlouhá léta pracoval ve vedoucích funkcíchstátních statků na různých místech. Velmi aktiv-ně se zapojil do budování zemědělství v osvobo-zeném pohraničí, zvláště na Žatecku.

V roce 1953 přešel do Výzkumného ústavurostlinné výroby v Praze-Ruzyni, kde pracoval aždo roku 1973 ve funkci náměstka ústředníhoředitele. V roce 1973 přešel pak do sekretariátunašeho ústředního výboru jako vedoucí odděleníhospodářských a účelových zařízení. V roce1975 pro onemocnění tehdejšího tajemníka ÚVČOZS byl s. J. Mára zvolen za člena ústředníhovýboru Svazu a současně byl zvolen tajemníkemÚV.

22

Postup při pletení pomlázky z 8 prutů

Jeho práce pro rozvoj Českého zahrádkář-ského svazu je vysoce hodnocena nejen v našízájmové organizaci, ale i nadřízenými orgány. Zadlouholetou aktivní a obětavou práci při budová-ní socialistického zemědělství a ČOZS propůjčilv loňském roce prezident republiky s. Márovistátní vyznamenání „Za obětavou práci prosocialismus“.

Na VI. sjezdu našeho Svazu byl soudruh Máraopět zvolen za člena ÚV Svazu a tajemníkemÚV. Věříme, že vykoná ještě mnoho prospěšnépráce pro rozvoj naší zájmové organizace.

Přejeme mu k jeho šedesátinám pevné zdraví,spokojenost v práci i rodinném životě a mnohoelánu, životního optimismu a tvůrčích myšlenekv další náročně práci.

Vlastimil Ježek, předseda ÚV ČZS

Mladí zahrádkáři ČZSOldřich Janků,

předseda Komise pro práci s mládeží ČZS

ČZS ve svém programu na svazové funkč-ní období si mimo jiného dal ve vztahuk přírodě za úkol naučit děti - mladé zahrád-káře otloukat píšťalku, uplést pomlázkuz přírodního materiálu. Zkrátka řečeno to, conaši dědové a otcové hravě zvládli a ještěněkteří z nás ovládají, naučit naše dětia vnuky. Formou hry a přirozenou zvěda-vostí jak dílo dopadne naučíme děti zruč-nosti. Doporučuji vedoucím kroužků předemsi to prakticky vyzkoušet a teprve pak před-vádět. Začínáme s píšťalkou na přivítáníjara. Připomenu, že proutek musí mít mízu,tedy v období jara. Uplést pomlázku dovedlkaždý klučina. Podpoříme tím také staréčeské obyčeje, protože ten, kdo si krásnoupomlázku uplete, určitě bude hledat pro nivyužití.

Aktivní vedoucí kroužků mohou společněs malými hochy obejít děvčata z kroužkuMladého zahrádkáře nebo zahrádkovéosady. Předvedou jim, že pomlázka není jenotloukáním dívek a někdy i činnostmi, kterémají k oslavě jara daleko, ale hlavně kultivo-vaný obřad jarního veselí pro obě zúčastně-né strany s místními zvyky, velikonočnímiříkankami a básničkami.

Časopis ZahrádkářIng. Jan Stanzel, CSc, šéfredaktor časopisu

Bezmála čtyři desítky let vydává Českýzahrádkářský svaz svůj časopis Zahrádkář.Je to dlouhá doba a zároveň příležitostohlédnout se.

Nahlédneme-li do historie, zjistíme, ževydávání časopisů pro drobné pěstitele máu nás bohatou tradici. Prvopočátky se datujído poslední čtvrtiny 19. století, kdy Zemskýovocnický spolek pro Království české vydá-val ilustrovaný šestnáctistránkový měsíčník„Listy zahradnické“. Zemědělská rada a jejípozdější Ovocnická jednota vydávala odroku 1910 „Ovocnické rozhledy“. Tento ilu-

23

strovaný titul pro racionální ovocnictví vlast- Daňková. Na začátku byl časopis tištěnnil Ferdinand Macháček. Týž majitel vydával v pražské tiskárně Naše vojsko, poté v břec-od roku 1912 několik let časopis „Naše lavském Moraviapressu a nyní opět v Prazezahrádka“, věnovaný zahrádkám kolem v Reproprintu. Tiskárna Naše vojsko zajišťo-rodinných domků, květinám v domácnos- vala i předtiskovou přípravu. Ta při přecho-tech a na balkonech. Od října roku 1906 du do Břeclavi přešla na T-studio, které jivycházel pro zahrádkáře praktický časopis dělá dodnes. Měnila se i distribuce. Na„Rádce z Předmostí“, který s přestávkami počátku to byla monopolní Poštovní novino-během I. a II. světové války vycházel až do vá služba, která zajišťovala přímý prodejroku 1950. V roce 1934 začal vycházet i předplatné. V současné době je distributo-časopis „Přítel zahrad a chovatelů drobného rů víc a nakladatelství Květ již přes deset lethospodářského zvířectva“, který vydávalo zajišťuje přímé předplatné. Databázi přibliž-Ústřední sdružení zahrádkářů a chovatelů ně pěti tisíc předplatitelů převzal od soukro-drobného hospodářského zvířectva. Po jeho mé firmy Direct Marketing. Počet přímýchzastavení na konci srpna 1944 byl opět předplatitelůmá stoupající tendenci. V sou-obnoven v roce 1945, ovšem již bez určení časné době je jejich počet 33.100. Přímépro chovatele s podtitulem „Časopis Svazu předplatné je od roku 1994 podporovánozahrádkářů“. V roce 1950 byly zastaveny občasnými dárky v podobě novinek osivRádce z Předmostí, Přítel zahrad a začal i dalších vzorků (např. hnojiv) a nižší cenou.vycházet „Rádce zahrádkářů“, který vydáva- Nižší cenu mají i předplatitelé další distri-lo Ministerstvo zemědělství, až do roku buční společnosti, Mediaservisu. Těch je1968. Vydavatelské oprávnění na Rádce v současné době přibližně 16 tisíc.bylo k 1.7. 1968 převedeno na ČZS. Český Kontrolu nad čteností časopisu poskytujeúřad pro tisk a informace jej však k 31.121968 zastavil a Svazu povolil od 1.1. 1969nový měsíčník Zahrádkář.

Zahrádkář měl na svém začátku 28 stranvčetně obálky, černobílý vnitřek a z vnějšístrany barevnou obálku. Od roku 1988 mápolovinu stran barevných a počet stran sezvýšil na 36. Od květnového čísla 1993 ječasopis celobarevný s počtem stran 32.K opětnému navýšení počtu stran (na 44)došlo v roce 1996. V lednu 2002 má Zahrád-kář již 48 stran a o tři roky později 60 stran. Z přibližně 170 periodik (bez deníků a sup-V lednu téhož roku (2005) se jako přílohaobjevuje poprvé Zahrádkářka, která má 12stran. Vzhledem k její oblíbenosti se stalapravidelnou součástí časopisu. Od roku2006 má časopis 68 stran.

Ve vedení redakce se vystřídali za exis-tenci Zahrádkáře Jan Bureš, Ota Zouplna,Antonín Dolejší, Dr. František Hrdlička, Dr.Stanislav Peleška, znovu Antonín Dolejší,Ing. Petr Přívětivý a v současné době Ing.Jan Stanzel, CSc. Důležitou úlohu hráli jistěgrafici. Na začátku ak. malíř. Radim Malát. vše za poměrně omezených prostředků naOd roku 1993 Vlastimil Sobota, krátce IrenaHudcová, dále Henrieta Nespěváková,Markéta Mišková a v současné době Hana

Mediaprojekt, který pro Unii vydavatelůzajišťují renomované společnosti: SdruženíGfK, TN Sofres, STEM/MARK. Toto sledo-vání je zároveň jedním z hlavních podkladůpro rozhodování reklamních agentur o umis-ťování inzerce. Časopis Zahrádkář se poroce 1990 stejně jako ostatní tradiční českáperiodika na trhu neubránil tlaku mnohakonkurenčních časopisů zahraničních vyda-vatelů. Přesto si udržel vedoucí postavenína trhu mezi časopisy pro volný čas.

lementů) se pohybuje jeho čtenost v prvnídvacítce. V první dvacítce nejčtenějšíchčasopisů se pohybuje i v jednotlivých kate-goriích (např. věkové skupiny 40 - 49 let, 50až 59 let, 60 - 69 let, 70 - 79 let, muži, ženy,všechny kategorie týkající se vzdělání, vevětšině krajů apod). Pozoruhodná je i vyso-ká sledovanost v kategorii soukromýchpodnikatelů. Tradičně horší sledovanost jev Praze a obcích nad 100 000 obyvatela u věkových kategorií mladších 40 let. To

reklamu a v soupeření s velkými vydavatel-skými domy patřícími nadnárodním kon-cernům.

24

Deviza, kterou svazový časopis Zahrádkář státu k postupným úpravám stanov České-má na rozdíl od své konkurence, je bezmálačtvrt milionu členů ČZS. Propagací na za-hrádkářských výstavách, školeních, přednáš-kách a dalších akcích může získávat novéčtenáře. Na oplátku nabízí nejenom kvalitnía odborníky ověřené informace, ale taképropagaci všech svazových akcí.

Nabízejí se i další možnosti. SvazovýVěstník, který je nyní distribuován samostat-ně za vynaložení poměrně vysokých finanč-ních prostředků by mohl být jmenovitěvkládán určeným členům k časopisu a takse snadněji dostávat na potřebná místa.Tím by se interní informace mohly ke čle-nům dostávat častěji. Předpokládá toovšem, aby v každé ZO byl aspoň jedenčlen přímým předplatitelem nebo aby sičasopis předplatila ZO. Redakce se snažířídit se podněty čtenářů i když při jejichrůznorodosti nelze nikdy vyhovět úplněvšem. Jsme rádi za všechny dopisy. Po-chvalné jistě potěší, ale i kritické mají důleži-tou úlohu v tom, aby náš časopis byl takový,jaký jej chceme mít a zároveň byl úspěšnýna trhu.

Příroda je silnáLadislav Zahradník

Náš soused, povoláním učitel, nechtěl uždál poslouchat kritické připomínky svéhobratra, jaká nekvalitní jablka sklízí. Opatřil sirouby kvalitních odrůd, teorii štěpování znala dal se do roubování. Roubovací nůž nebylzrovna po ruce, tož nabrousil nůž příborový zejména v majetkových věcech nesl svaz,a začal. Výhrady praktiků odrážel úslovím„příroda je silná“!. Na výsledek jsme bylihodně zvědavi. Úspěšnost ujmutí roubů bylaasi dvacetiprocentní. Komentoval to slovy:„asi jsem přírodu přecenil“. Poučení z tohoplyne, že dobrý řemeslník se pozná i podlenářadí!

K úpravám stanov a jednacího řádu ČZSJUDr. Vladislav Labuta,

Právní komise ČZSV posledních dvou letech došlo zejména

v návaznosti na změny v územním členění

ho zahrádkářského svazu, které reagovalypředevším na novou strukturu orgánů státnísprávy, na zrušení okresů a zřízení kraj-ských správních celků. Stanovy schválenérepublikovou radou 11. prosince 2004zejména nahradily okresní a městské výbo-ry ČZS územními orgány svazu a specifiko-valy jejich působnost v organizační struktuřeČZS.

Tato změna však přinesla značné kompli-kace především v kompetencích nově zříze-ných územních rad v bývalých okresech.Tyto územní rady v nespecifikovanýchúzemních celcích nabyly charakteru územ-ních orgánů svazu a oprávnění jednat jmé-nem svazu, avšak pozbyly charakter samo-statných organizačních jednotek ČZS a tími charakter samostatných právnických osoboprávněných svým jménem jednat a néstpráva i povinnosti vyplývající z vlastní právnísubjektivity. Problematickou se tak zejménastala i realizace § 20 Stanov o majetkua hospodaření územních rad ve smysluzákona č. 83/1990 Sb. o sdružování obča-nů, kterým se ČZS řídí. Protože územnírady nebyly organizačními jednotkami, aleorgány svazu, neměly právní subjektivitu,nemohly vlastním jménem jednat, např.samostatně disponovat majetkem a uplatňo-vat vlastnická, resp. majetková práva, cožměl právě zmíněný paragraf na mysli. Pro-blematickou se stala i odpovědnost územ-ních rad, kterou by za ně v plném rozsahu,

respektive orgán, který je nositelem jehoprávní subjektivity, tj. republiková rada.

Protože absence právní subjektivity, tj.práva samostatně jednat a nést právníodpovědnost, by se mohla zřetelně projeviti v úrovni řízení, které ve vztahu k počtuzákladních organizací přímo z centra nenímožné, přistoupila republiková rada napředchozí popud ministerstva vnitra jakoorgánu, který schvaluje stanovy a po doho-dě s ním k nové úpravě stanov, které schvá-lila dne 10. prosince 2005.

Podle těchto nových stanov se Českýzahrádkářský svaz člení na organizačníjednotky, kterými jsou základní organizace

25

ČZS, specializované základní organizace jednotek svazu vymezuje úprava stanovČZS a územní sdružení ČZS se stejným z prosince 2005 jako výkonné a řídící orgá-právním postavením, tj. každá tato organi- ny svazu územní rady, krajské koordinačnízační složka je právnickou osobou s vlastní rady a republikovou radu svazu. Tyto orgányprávní subjektivitou, s právem vystupovat nemají samy o sobě právní subjektivitu,v právních věcech svým jménem, uzavírat nemají právo jednat svým jménem, ale jakov souladu se zákonem a stanovami závaz- orgány svazu jednají jménem svazu, re-ky, nabývat práv včetně vlastnických a nést spektive jménem jeho organizačních jedno-samostatnou majetkovou a právní odpověd- tek, při kterých jsou zřízeny.nost. Za celý svaz, který má samozřejmě To se jedná zejména o územní rady, kteréjakožto občanské sdružení také právní jsou koncipovány jak na jedné straně jakosubjektivitu, je jejím nositelem republiková orgány svazu, tak na druhé straně jakorada. orgány územních sdružení, v jejichž rámci

Právní subjektivita základních organizací působí. Pro tato sdružení jsou zároveň jejichje dána tím, že svá práva a povinnosti na něpřenáší sdružené fyzické osoby, tj. členové.Základní organizace (respektive její orgány)za své členy jedná vlastním jménem, zastu-puje je ve věcech svazu a svým členůmdovnitř a za své členy navenek je odpo-vědná.

Právní subjektivita územních sdružení jedána tím, že tyto organizační jednotky sdru-žují základní organizace na území kde půso-bí a kde to stanoví republiková rada (zpravi-dla na území bývalých okresů). Tyto sdruže-né základní organizace jako samostatnéprávnické osoby jsou členy územních sdru-žení a přenáší na ně v rozsahu danémstanovami některá svá práva a povinnosti.Ve vztahu k jiným územním orgánům a insti-tucím za ně územní sdružení svým jménema jménem svazu jednají a mají vůči nimdovnitř a za ně navenek právní odpověd-nost.

Právní subjektivita základních organizacía územních sdružení si nekonkurují, naopakse doplňují tam, kde samostatná jednánínejsou dostatečně účinná - viz. např. zastu-pování více ZO ve vyšších územních institu-cích, ve statutárních městech, při nároková-ní a rozdělování dotací, při organizaci regio-nálních akcí apod. Územní sdružení mohouoptimálně zajišťovat jak odborné, ekonomic-ké a organizační řízení a koordinaci činnostízákladních organizací, tak naopak umožňo-vat operativní spojení ve vztahu k centrál-ním republikovým, event. krajským koordi-načním orgánům svazu.

Vedle vymezení základních organizacía územních sdružení jako organizačních

statutárními orgány, vystupují tedy jejichjménem při všech jednáních prostřednictvímpředsedy, představenstva nebo radou pově-řeného člena představenstva územníhosdružení. Účast všech sdružených základ-ních organizací na činnosti územního sdru-žení a ve smyslu jednacího řádu (čl. 22) jedokonce povinná pod sankcí zrušení zá-kladní organizace, která se do činnostiúzemního sdružení nezapojí.

Všechny sdružené základní organizacemají v územním sdružení stejnou váhu.Jednací řád specifikuje ustanovení stanovo volbě zástupců základních organizací doúzemní rady když stanoví, že do územnírady volí základní organizace vždy jednohosvého zástupce. Územní rada pak jedná vesboru za aktivního zastoupení všech základ-ních organizací, které se mohou účinnědomáhat svých zájmů při realizaci hlavníchúkolů územních sdružení vymezenýchstanovami:

- Zabezpečovat rozvoj svazu v danémúzemí, zajišťovat plnění úkolů vyplývají-cích ze stanov, jednacího řádu, vlastníchusnesení a usnesení republikovýchorgánů a prosazovat zájmy sdruženýchzákladních organizací ve vztahu k mimo-rezortním subjektům na daném územía k republikovým orgánům svazu.

Do nových stanov byla nově zařazenaustanovení o krajských koordinačních ra-dách.

Specifické vymezení jejich organizacea působnosti si vyžádala praktická potřebakrajského řídícího a výkonného subjektusvazu zejména ve vztahu k novému územní-

26

mu členění státu. Nově zřízené orgány specifikace organizační struktury svazu astátní moci a správy v krajích a ostatníkrajské instituce nepovažují za své partnerynižší územní orgány svazu a na druhéstraně účast republikové rady při jednánís krajskými orgány správy není rovněžz hlediska celostátní působnosti republikovérady optimální a ani by nemusela být vždyvzhledem ke specifikaci krajů dosti kompe-tentní.

Účast územních sdružení na činnostikrajské koordinační rady sice není povinná(pro její ustanovení postačí 1/3 územníchsdružení v kraji), nicméně je však v zájmuvšech organizací v kraji žádoucí, neboť dojejí působnosti náleží vedle koordinacepředevším hájit zájmy a potřeby organizacísvazu v kraji navenek i ve vztahu k republi-kovým orgánům a vystupovat jménem orga-nizací v kraji ve styku s orgány státní správya jinými institucemi. Krajské koordinačnírady mají rovněž právo vydávat pro územnísdružení a základní organizace závaznékoordinační akty. Pro všechna územní sdru-žení by pak bylo účelné se na těchto koordi-načních aktech podílet a zajistit tak jejichefektivitu pro vlastní potřebu.

Krajské koordinační rady jsou svým cha-rakterem orgány svazu, nemají tedy vlastníprávní subjektivitu a jednají pouze jménemsvazu k zajištění potřeb svazu na úrovnikraje. Zvyšování jejich úlohy a prestiže jeještě závislé na aktivní účasti zainteresova-ných územních sdružení, nicméně se všakpředpokládá spíše do budoucna v návaz-nosti na decentralizaci úloh státu na krajskéorgány zejména v ekonomické oblasti (dota-ce atp.).

S úpravou stanov velmi úzce souvisíi úprava jednacího a volebního řádu orgánůsvazu, kterou schválila republiková rada dne1. dubna 2006. Tato úprava představujepředevším realizaci zmiňované právní sub-jektivity, která ve smyslu zákona č. 83/ 1990Sb. o sdružování občanů, především zna-mená právo „jednat vlastním jménem“.Právě toto právo specifikuje a konkretizujenový jednací a volební řád. Stanovy majíspíše obecnější charakter a jejich účelem jepředevším konkretizace zákona, resp.

úprava působnosti svazu jako občanskéhosdružení a jeho organizačních jednotek.Jednací a volební řád pak stanoví způsobya formy jednání jednotlivých organizačníchsložek a orgánů svazu a orgánů jeho orga-nizačních jednotek.

Zásadní změna jednacího a volebníhořádu spočívá ve zmiňované úpravě organi-zační struktury svazu, tj. rozlišení organizač-ních jednotek svazu a jeho výkonných a řídí-cích orgánů svazu a těchto organizačníchjednotek. Pro úplnost jsou mezi orgányorganizačních jednotek zařazeny i orgányzákladních organizací, tj. členská schůze,výbor ZO, revizní orgány a další orgányúzemních sdružení, tj. vedle územní radypředstavenstvo a revizní skupina, stejnějako u republikové rady. Podrobněji je takérozvedeno jednání krajských koordinačníchrad.

Oproti dosud platnému jednacímu a voleb-nímu řádu je podrobněji upravena odpověd-nost organizace za škodu způsobenou funk-cionářem svazu při jednání nad rámeczmocnění. Zde je nutné podtrhnout nutnostzpracovat v každé organizaci vnitřní předpis,kterým se upraví zastupování organizacea jmenovité pověření k právním úkonům, jakto stanoví obecně platné předpisy a věstníkČZS č. 2 z roku 2004 na str. 4.

Vedle drobných úprav se zásadní změnyjednacího řádu vztahují k rozhodovánío zániku územních sdružení, která příslušípouze republikové radě ČZS. Nově je takéupraven způsob likvidace majetku zanikléhoúzemního sdružení a převod majetku tako-vého sdružení do fondu územních sdruženírepublikové rady, která jej rozdělí nástupnic-kým územním sdružením. Nově se zároveňupravuje zánik základní organizace, kdevedle pasivity se za důvod zániku ZO pova-žuje nezapojení do činnosti územní radytím, že se základní organizace neúčastnítrvale činnosti ÚR nebo nevyšle-li do ÚRsvého zástupce.

Již zmiňované změny volebního řádu setýkají voleb v základních organizacích doúzemní rady územního sdružení (jedenzástupce za každou organizaci).

27

Stanovy a volební a jednací řád ČZS jsou kou. Zahanbit se nedají ani zelináři Svazu.základními normami, kterými se řídí činnostorgánů a organizací ČZS. Proto je nutnétyto normy znát a na všech úrovních se jimiřídit. Vedle bezporuchového chodu by tomělo vést i ke zvýšení prestiže Českéhozahrádkářského svazu jako občanskéhosdružení, které má své nezastupitelné místove společenském systému našeho státu.

Degustace v ČZSIng. Josef Nejedlo,

odborné oddělení ústředí ČZS

Degustace je termín, se kterým se členové s tematikou pěstování brambor obohatiliČZS často setkávají v jeho praktické podo- třebíčští zahrádkáři ochutnávkou vybranýchbě. Tento termín má svůj český slovní ekvi- odrůd brambor, vhodných pro pěstování navalent - ochutnávka a při organizování této zahrádce. Ochutnávku zorganizovali vzoro-akce profesionálními pracovišti se používá vě a všem účastníkům školení již druhý denoznačení organoleptické hodnocení. Jinak ráno předali tabulkově zpracované výsledkytedy řečeno jde o smyslovou zkoušku potra- hodnocení.vin, potravinářských výrobků, rostlinných Ochutnávku rychlokvašených okurek (kte-produktů a způsobů jejich konzervování ré zde označují jako „močáky“) pořádajía zpracování. Při této zkoušce se uplatňují pardubičtí zahrádkáři, kysané zelí se degus-hlavně lidské smysly: chuť, zrak, čich. I zde tuje na Moravě. Vzorky odrůd hroznovéhobyly pokusy o nahrazení subjektivního vína, pěstovaných ve Slezsku mohou ochut-hodnocení lidmi hodnocením objektivním nat návštěvnící výstavy, kterou každoročněpomocí fyzikálních a fyzikálně-chemických pořádají severomoravští zahrádkáři ze ZOmetod, ale klasická degustace společným Velké Hoštice ve spolupráci s ÚR ČZShodnocením kolektivem pro tuto činnost Opava. Hlavní specialitou moravských za-zkušených lidí se zatím pro praktické použití hrádkářů je ale ochutnávání pálenek zejeví jako jediná možnost. Subjektivní vjemy švestek, jablek, hrušek a některých dalšíchposuzovatelů se statisticky zpracovávají. druhů ovoce a dále likérů (višňový, malino-Oficiální degustace odrůd jablek s celostátní vý, kdoulový, ořechový a další). Degustacepůsobností se u nás neprovádí. ovocných pálenek se zde nazývá košt, pořá-ČZS se účastní svými odbornými instruk- dá ji ÚR ČZS Přerov, rok 2007 je v konání

tory profesionálních degustací, pořádaných této akce jubilejní - desátý.každoročně OVOCNÁŘSKOU UNIÍ ČR, Do ochutnávky se ČZS snaží zapojitVŠÚO Holovousy, SEMPROU Litoměřice i laickou veřejnost. U příležitosti konánía ÚKZÚZ ochutnávek odrůd jablek v Hoři- celostátní výstavy Hortikomplex 2005 acích, Holovousích v.P. a v Lysicích a ochut- 2006 Olomouc uspořádal Svaz ve spoluprá-návky odrůd hrušek v Litoměřicích. De- ci s firmou FAN SLADIDLA, s.r.o. soutěžgustaci odrůd ovoce pořádají i mnohé ZO čtenářů časopisu ZAHRÁDKÁŘ o nejchut-a ÚR ČZS. Ovocnářská komise ČZS nasvých vybraných zasedáních degustuje ahodnotí některé novinky odrůd ovoce a upříležitosti podzimního zasedání Republiko-vé rady ČZS pořádá pro účastníky zasedánívýstavku odrůd ovoce, doplněnou ochutnáv-kou vybraných odrůd a odbornou přednáš-

S úspěchem zorganizovali u příležitostijednoho z ročníků celostátní výstavy NATU-RA VIVA v Lysé n.L. ochutnávku zelenino-vých salátů, na svých zasedáních hodnotilazelinářská komise degustací vzorky nakláda-ných okurek a jiných zelenin.

Doménou třebíčských zahrádkářů je de-gustace brambor, kterou organizují každo-ročně již od roku 1998 a svoje znalosti sidoplňují návštěvou pracovních setkáníprofesionálních pěstitelů brambor. Programsvazového školení pro odborné instruktory,pořádané v roce 2005 v Havlíčkově Brodě

nější nálev okurek.Soutěžícími zaslané vzorky byly na olo-

mouckém výstavišti hodnoceny profesionál-ní porotou.

Na základě úspěšnosti akce se organizáto-ři rozhodli v této formě hodnocení pokra-čovat.

28

Aktualizace a oživení právního vědomí ČZS

JUDr. Antonín Krch, místopředseda ČZS

Z požadavků a dotazů členů ZO a ÚRČZS, docházejících do právní poradny RRČZS vyplývá, že majetkoprávní a sociálníproblémy ve společnosti se promítají dovztahů mezi výbory ZO ČZS a členy, a mezičleny navzájem. Často vznikají obtížněřešitelné právní spory.

Právní komise (PK) RR ČZS proto zavádívýše označenou rubriku v Rukověti zahrád-káře s cílem pomoci všem členům a funkcio-nářům ČZS, aby zahrádkářské právo pre-ventivně předcházelo sporům a pomáhalovzniklé spory co nejúčinněji a bez průtahův souladu s platnou právní úpravou řešit.

V tomto ročníku Rukověti začínáme nej-častěji řešenými problémy v období odledna do června 2006. V tomto období řešilaPK RR ČZS 16 případů porušení § 127 OZa 12 případů důsledků porušení sadebníhořádu.

I.

§ 127 ukládá vlastníkovi věci, že semusí zdržet všeho, čím by nad míru přiměře-nou poměrům obtěžoval jiného, nebo čím byvážně ohrožoval výkon jeho práv. Přestodošlo k ohrožení sousedů stavbou, která jenalepena na plotu souseda a střecha jesklopena na pozemek souseda, v jinémpřípadě stíní sousedovu zahrádku. Vyskytujíse případy pravidelných hlučných posezeníu táboráků do pozdních nočních hodin.Dochází při tom k obtěžování sousedůhlukem, prachem, popílkem, kouřem, aletaké hrozbou vzniku požáru opuštěním ohněbez uhašení. Kvůli jarnímu pálení suchéholistí a odpadu po dobu celé noci i mimopovolené pálící dny nemohou občané bydlí-cí ve značném okruhu zahrádek si v nociotevřít okna svých bytů. Děje se tak přesto,že všechny tyto nešvary jsou obsaženyv osadních řádech, které nejsou osadnísprávou včas využity k řešení problému.Řešení problémů má svá pravidla opřená

o mravní lidské vlastnosti. Patří k nim do-

mluva mezi postiženým a viníkem, nejlépepřed svědky, kteří pomohou při hrubémsporu prokázat provinění v případě, že budezahájeno řízení v rámci ZO ČZS. Opakovánítéhož provinění, doložené šetřením, můžebýt využito až k vyloučení z ČZS.

Samostatnou kapitolou je při hrubémnarušení zákona pozvat na místo hasiče,městskou či státní policii ČR. Řešení je takémožné dle § 5 OZ domáháním se ochranyu příslušného orgánu státní správy, aby bylobnoven pokojný stav (týká se zvláště vlast-níků pozemků). U zvlášť závažných případůnení vyloučeno právo domáhat se ochranyu soudu.

Problémy se stavbami je nutné řešit u pří-slušných stavebních úřadů, které mohouuložit změny a úpravy staveb až po jejichodstranění v souladu se stavebním záko-nem.

II.

Porušení sadebního řádu se vyskytlo nadruhém místě řešených případů - 12 x.

Pokojný stav sousedských vztahů a naru-šení vlastnických práv sousedů je způsobo-váno stíněním dřevinami vysazenými v bez-prostřední blízkosti hranice - oplocení za-hrady. Zvláště na její severní straně způso-buje stín omezující vzrůst a výnosy užitko-vých dřevin, zhoršuje estetický vzhled užitko-vých i okrasných rostlin a jejich zdravotnístav. Kořeny takto nevhodně vysazenýchdřevin pronikají do sousední zahrady a od-čerpávají z ní vláhu a živiny.

Předejít tomu lze již při zakládání zahrád-ky vysazením dřevin dostatečně daleko odhranice souseda. Vzdálenost od oplocení byměla být nejméně poloviční předpokládanávýška dřeviny v jejím plném vzrůstu. Např.keře rybízu 1m od hranice pozemku souse-da, štíhlá vřetena a stěny jádrovin 2 m, vol-né zákrsky 3 m, vyšší tvary ještě dále.

U hranice zahrady se nemají vysazovatani rostliny, které se rozrůstají svými pod-zemními odnožemi, neboť by časem mohlyprorůst i do sousedovy zahrady (maliník,líska, mochyně, některé druhy zvonků, křen,topinambury apod.). Prorůstání lze zamezittím, že před hranicí pozemku zasadíme do

29

hloubky 40 cm pevnou překážku, silnou fólii,eternitové tašky apod. Pokud jsou již blízkohranice narostlé stromy, je jejich majitelpovinen sestřihávat korunu i větve přesahují-cí stanovenou hranici.

Spory vznikající o ovoce. Plody zásadněpatří tomu, komu patří strom i když jsou navětvi u souseda. K jejich otrhání je nutné sivyžádat souhlas souseda a nepoškodit jehopozemek. V případě odmítnutí vstupu se lzedomáhat práva na vydání ovoce z tituluvlastnického práva k němu.

Stromy na hranicích pozemků patříi s úrodou do vlastnictví obou sousedů.K jeho odstranění je potřeba souhlas obou.

Plot na hranici parcel má jeho vlastníkřádně udržovat. Pokud by v důsledku jehopoškození pronikla na sousedovu zahradudomácí nebo polní zvěř a způsobila by tamškodu, vlastník plotu by ji musel uhradit.Soused nesmí cizí plot poškozovat. Má takévlastníkovi umožnit vstup na svou parceluk opravě plotu, případně k opravě jinýchstaveb sahajících až ke společné hranici.

Vlastnická práva nesmějí být porušovánaani tím, že by zahrada byla zaplavovánadešťovou vodou ze střech staveb souseda,práce s rušivými důsledky (hluk sekaček,rádia, močůvkování apod.) je třeba dělattehdy, když sousedé nejsou přítomni.

Kompostiště, králíkárnu, kurník, včelín jetřeba umístit na zahradě tak, aby neobtěžo-valy sousedy a kolemjdoucí (včely zabezpe-čené pro alergiky) - vytvářet vysoké zelenéstěny.

Chemické postřiky provádět opatrně, abynezasahovaly rostliny souseda. Zvláštěnešetrné použití totálních herbicidů bymohlo způsobit značné škody (Roundopapod.).

Přeji dobré sousedské vztahy založené navzájemné úctě, moudrosti a dobré vůli,vlastnostech, které vylučují sobectví, tvrdo-hlavost a nepřipouští nadřazenost.Pozn.: příště se budeme věnovat okruhům:1. Některé zvláštnosti majetkoprávních

vztahů a členství v ČZS.2. Neplacení nájemného, členských a úče-

lových příspěvků a jejich způsob vymá-hání.

Orientační zkoušky octem na obsah vápníku

Ing. Miroslav Kalina, ÚR ČZS LitoměřiceNa obsah uhličitanu vápenatého v půdě

nebo v hnojivech usuzujeme jednoduchouzkouškou pomocí octa. Rozklad uhličitanuvápenatatého (CaCO ) ve vzorku půdy nebo3hnojiva běžným konzumním octem probíháza šumění uvolněného oxidu uhličitého.Podle stupně šumění můžeme zhruba od-hadnout zásobu CaCO v půdě.3

Zkoušku provádíme tak, že dáme malémnožství půdy do porcelánové misky, nebona hodinové sklíčko, přidáváme ocet a sle-dujeme šumění. Hodnocení je následující:- půdy do 1 % CaCO - nešumí nebo jen3

velmi slabě,- půdy s 1 - 3 % CaCO - šumí slabě,3- půdy s 3 - 5 % CaCo - šumí silně, ale3

krátce,- půdy nad 5 % CaCo - šumí silně a delší3

dobu,Půdy však obsahují zpravidla jen 0,1 až

0,3 % CaCO a takový obsah se touto orien-3tační zkouškou těžko stanoví. Proto je třebauvést, že rozhodnutí zda vápnit a jakoupoužít dávku vápenatých hnojiv, by mělovycházet z hodnoty pH, kterou nám zjistípříslušná laboratoř.

Pouze podle vzhledu se většina minerál-ních hnojiv nedá bezpečně určit. Častojedno a totéž hnojivo má značně odlišnývzhled, který se může měnit různými přimíše-ninami, skladováním, vlhkostí a dalšímivlivy. Při jejich rozlišování nám může pomo-ci rovněž ocet.Při zkoušce se postupuje tak, že do sklenič-ky naplněné do 1/3 octem se vhodí jednagranulka nebo se nasype množství práškuhnojiva na špičce nože. V případě, že sejedná o ledek amonný s vápencem (granule2 - 5 mm), nebo o mletý vápenec (prášek),dochází po chvilce k tvorbě drobných bubli-nek oxidu uhličitého, který vystupuje k hladi-ně. Pokud se netvoří u granulovaných hnojivoxid uhličitý, jedná se buď o vícesložkováhnojiva NPK a NP, nebo o superfosfát(s nakyslým zápachem). V důležitých přípa-dech doporučujeme při rozlišování hnojivpožádat pomoc u příslušné laboratoře.

30

Aplikace zákona o potravinách na zahrádkářské zpracovatelské

provozyIng. Eva Přibylová,

MZe ČR, oddělení potravinČeskou tradicí je zpracování přebytků

z vlastních pozemků. Zahradničení, obdělá-vání vlastních pozemků, chataření je pronás, zejména v takovém masovém měřítku,velmi typické. Nadbytky vlastní produkcebyly odebírány zpracovatelskými podnikypřímo nebo prostřednictvím výkupních středi-sek. V současné době je tato praxe význam-ně omezena a přebytky jsou vykupoványhlavně ve výkupnách zemědělských produk-tů, jejichž počet se ale také podstatně ome-zil. Pro Českou republiku bylo v minulémobdobí typické tzv. samozásobení domác-ností zpracovanými výrobky z ovoce azeleniny, kdy se zpracovávala produkce zvlastních zdrojů pro vlastní potřebu domác-ností. U podílu samozásobení došlo také kpoklesu, ale je nutno zdůraznit, že tatopraxe nezanikla, ale je živoucí tradicí hlavněve venkovských oblastech. Jedná se hlavněo zpracování ovoce na ovocné šťávy a suše-ní ovoce. Nejrozsáhlejším způsobem zpra-cování ovoce je jeho použití pro výrobuovocných pálenek. Zpracování přebytkůbylo a je často řešeno na místních úrovníchzájmovými sdruženími občanů, organizace-mi Zahrádkářského svazu. Pro tyto účelyvznikly a vznikají malé zpracovny, kteréumožňují zpracování vlastní produkce ovo-ce na místní úrovni a k takovým zpracov-nám patří moštárny. V minulém období sezačaly šířit fámy, že na tento typ zpracoven,včetně moštáren budou uplatňována velmipřísná pravidla a to hlavně v souvislosti saplikací nových právních předpisů, kterévstoupily v účinnost po našem vstupu doEvropské unie. Hlavním důvodem bylyobavy, že realizace požadavků právníchnorem bude vzhledem k jejich náročnostiznamenat konec pro řadu z nich.

Je skutečností, že v případě zpracováníovoce se jedná o výrobu potravin. Výrobapotravin je upravena tzv. „potravinovýmprávem“, a základním národním legislativ-

ním předpisem je zákon č. 110/1997 Sb.,o potravinách a tabákových výrobcích a

o změně a doplnění některých souvisejí-cích zákonů, ve znění pozdějších předpisů.Tímto zákonem se stanovují základní povin-nosti provozovatelům potravinářských podni-ků, tedy všem hospodářským subjektům,které jsou zapojeny do potravinového řetěz-ce. To znamená, že zde stanovené povin-nosti se nevztahují jen na výrobce, ale i namaloobchodní a velkoobchodní prodej,skladování a dopravu potravin. Moštárnya jejich provozovatelé v souladu s definicíjsou tedy provozovateli potravinářskýchpodniků. Zákon dále definuje termín potravi-na, kterou se rozumí jakákoli látka nebovýrobek, zpracovaný, částečně zpracovanýnebo nezpracovaný, které jsou určeny kekonzumaci člověkem, nebo u nichž to lzeoprávněně předpokládat. Zákon o potravi-nách se nevztahuje na pokrmy a restauračníčinnosti a veřejné stravování, které spadajído působnosti zákona č. 258/2000 Sb.,o ochraně veřejného zdraví, ve znění poz-dějších předpisů. Je třeba upozornit, žeplnou odpovědnost za potraviny nese tenhospodářský subjekt, který potravinu na trhuvádí a tento subjekt musí být uveden naobalu výrobku určeného konečnému spotře-biteli bez ohledu na to, jaké má postavenív celém potravinovém řetězci. Vztahy mezijednotlivými články potravinového řetězcese pak řídí na základě smluv nebo dohodv rámci dodavatelsko - odběratelských vzta-hů.

K základním povinnostem provozovatelepotravinářského podniku patří:- uvádět na trh pouze zdravotně nezávad-

né potraviny,- při výrobě a manipulaci s potravinami

zajistit hygienické podmínky,- při výrobě a manipulaci s potravinami

používat pitnou vodu,- používat takové materiály, předměty

a technologická zařízení, která neovlivnízdravotní nezávadnost potravin,

- provádět a dokumentovat provedenoudezinfekci, dezinsekci a deratizaci,

- zajistit, aby do styku s potravinami přichá-zeli pouze zdraví lidé, a všichni, kdos nimi do styku přicházejí musí mít lékař-

31

ské osvědčení k práci v potravinářství, s nimi nebo jejich skladování za účelemtzv. zdravotní průkazy,

- určit technologické úseky, ve kterých jenejvětší riziko porušení zdravotní nezá-vadnosti výrobků (systém HACCP),

- oznámit zahájení a ukončení předmětupodnikání dozorovému orgánu,

- zavést systém sledovatelnosti výrobků,- řádně a pravdivě označit výrobky.

Výše uvedený seznam povinností nenívyčerpávající, existuje ještě řada jinýchpožadavků, které jsou určeny napříkladprovozovatelům dovážejícím potraviny zezemí mimo Evropskou unii, povinnosti přiozařování potravin, a další. Zákon upravujedozor nad dodržováním povinností vyplý-vajících z dodržování „potravinového práva“a stanoví kompetence dozorových orgánůpři dozoru nad trhem s potravinami. Jsourovněž stanoveny postihy za nedodržovánípovinností vyplývajících z nedodržování po-vinností uvedených v tomto zákoně.

Jak již bylo uvedeno výroba moštů jevýrobou potravin. Avšak v návaznosti nadodržování povinností potravinového právaje nutno rozlišovat dva základní faktory:a) zda se jedná o výrobky, tedy ovocné

šťávy, které jsou výrobkem moštárnya jsou určeny k prodeji spotřebitelům,jinými slovy s výrobky moštárny se dáleobchoduje, nebo

b) zda se jedná výhradně o zpracováníovoce dodané zákazníkem a výslednývýrobek je určen pro jeho spotřebu, aleneslouží k dalším obchodním účelům.

V prvním případě se jedná o klasickouvýrobu potravin, kdy je nutno uplatňovatpovinnosti vyplývající ze zákona o potra-vinách.

Ve druhém případě je ovšem nutné pou-kázat na ustanovení odstavce 3 článku 1nařízení Evropského parlamentu a Rady(ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecnézásady a požadavky potravinového práva,zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnostpotravin a stanoví postupy týkající se bez-pečnosti potravin, kde se uvádí, že požadav-ky stanovené tímto nařízením, tedy obec-ným potravinovým právem, se nevztahují naprvovýrobu určenou pro osobní potřebu anina domácí přípravu potravin, manipulaci

domácí spotřeby. Pokud tedy moštárnazpracovává ovoce „zákazníků“ na jejichvlastní žádost a k jejich vlastní domácí spo-třebě a moštárna s těmito výrobky neobcho-duje, pak se na takové zpracovny požadav-ky potravinového práva nevztahují. Přestožese neaplikují požadavky zákona o potravi-nách, stále platí to, že se jedná o výrobupotravin a že i v tomto případě je nutnédodržovat základní hygienické požadavkypři výrobě potravin. V této souvislosti jepotřeba upozornit na zákon č. 258 /2000Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve zněnípozdějších předpisů, které výrobu potravinzařazuje mezi činnosti epidemiologickyvýznamné a pro výkon tohoto druhu činnostístanovuje určité předpoklady. Za samozřej-mé by mělo být pokládáno pravidelné pro-vádění úklidu, čištění a dezinfekce zpracova-telských prostor a zařízení, odklízení odpa-dů, používaní vhodných materiálů a obsluhaby měla být zdravotně způsobilá. Stejně jetak nutné používat při zpracování ovocepitnou vodu, zajistit odpovídající odvododpadních vod, sociální zařízení a měla bybýt dostupná zařízení na mytí rukou s vhod-ným osušováním. Vzhledem k výše uvede-nému mohou orgány hygienického dozoruprovádět kontroly v těchto zařízeních aověřovat, zda jsou plněny hygienické poža-davky.

Jakékoliv fámy o tom, že dochází ke zpřís-nění požadavků na moštárny, které budoumuset být uzavírány jako následek jejichaplikace, nejsou opodstatněné. Jedná seo ukázku nepochopení požadavků právníchpředpisů a jejich nesprávnou interpretaci.V žádném případě se ale nejedná o poža-davky nové, protože se jedná o základníhygienické požadavky při výrobě potravin,které jsou uplatňovány a vyžadovány jiždesetiletí.

Kytice pro krásu a zdraví(Zahrádkář č. 3/1973)

Znáte pampeliškové víno? Nezmeškejte vhod-nou dobu, aby rostliny neodkvetly. Natrhejte 1,5l rozkvetlých květů bez stopek, vložte do nádobya k nim přidejte 2 citróny a dva pomeranče is kůrou, jemně nerez nožem nakrájené na koleč-

32

ka. Jádra odstraňte. Pak květy, citróny i pome- obsahující až 6 x tolik bakterií než mělaranče zalejte 4 l vařící vody, přiklopte poklicía nechte 24 hodin vyluhovat.

Do 5 l láhve dejte 1,25 kg cukru krystalu, na topřes pláténko nalejte vylouhovanou vodu z pam-pelišek, zamíchejte a navrch pak rozdrobte 1,5dkg kvasnic. Uzavřete kvasnou zátkou nebo jenpláténkem a nechte 3 měsíce kvasit. Vykvašenoutekutinu stočte pečlivě do láhve a pak - dobrouchuť! - jiřinkové hlízy krátké, pevné a dobře přisedlé

Pampelišky také poslouží jako krášlící prostře-dek proti pihám. Hrst květů povařte 0,5 hod.v jednom litru vody. Přeceďte přes pláténkoa umývejte obličej ráno i večer po několik dní.

Víno děláme už několik let a nikdo nechcevěřit, že je z pampelišek. A recept na krásu, tenuž nepotřebuji, je mně totiž už 69 let.

Marie Malantová

Víte, že(Zahrádkář č.6/1970)- k správnému vývinu jednoho jablka nebo

broskve je zapotřebí asi 40 listů,- vinná réva se pěstuje v našich krajích již od 5.

století a v 11. století byla tak rozšířená, žeměla hospodářský význam,

- štěpování ovocných stromů bylo známo na-šim předkům již v 10. století,

- lidový název Špargl je z latinského Aspara-gus a že jeho správný český název je chřest,

- užitečnost a léčivost černého bezu byla takproslavená, že se říkalo: před bezem třikrátpoklekni a pokloň se mu, než ho mineš

- rychlost proudění vody (mízy) v kmeni je vprůměru 1 - 2 m za hodinu, největší 5 m zahod, u bylin dokonce až 50 m; zato u jehličinjen 20 až 40 cm

- kmeny ovocných stromů rostou nejvíce odkvětna do konce srpna

- na celém světě se pěstuje asi 500 rostlin projejich jedlé plody, nebo semena, což je asi0,05 % všech druhů rostlin jevnosnubných

- pro zlepšení růstu nově vysázených lísek jedobře ke každému keři přidat 2 - 3 lopatypůdy od starého lískového keře

- na 1 ha půdy je 2 až 10 centů žížal, kterévynesou na povrch za rok několik tun zeminy

zemina před tím co ji pozřely- vlášení kořenů ovocných stromů žije jen 30

až 50 hodin a již se znova neobnovuje, alenarůstá na nových aktivních koříncích

- půda drobtovitá zadrží až o 50 % více vláhynež půda ulehlá

- nejplodnější u slivoní jsou letorosty, vyrůstají-cí z 2 neb 3 letého dřeva

ke stvolu jsou nejlepší na přezimování

Přírodní úpravy svahů zahrádek a okolí chatek

RNDr. Jiří Žlebčík,VÚKOZ Průhonice

Hned úvodem musím říci, že nadpis jeponěkud nepřesný. Příroda si totiž s nějaký-mi úpravami starosti nedělá. Třeba řeka sekdysi provrtala krajinou a vytvořila hlubokýkaňon. Strmé svahy jsou obnažené, zvolnazarůstají vegetací. Pak však po velkýchdeštích dojde k sesuvu a opět se plochauvolní. My, pokud máme zahradu ve svahu,bychom chtěli mít situace stabilnější. Může-me jistě budovat mohutné stěny, ale je tonákladné a strohé linie se nějak zvláštěk menší zahradě nehodí.

Svahy z důvodu eroze není radno pone-chat vegetací nezpevněné. U mírně skloně-ných ploch je dobře začít zatravněním. Vy-tváříme jakési oblé terénní vlny, bez ostrýchhřbetů a rohů tak, aby se dalo všude dostatsekačkou. Nesmíme zapomenout, že i tráv-ník potřebuje být z něčeho živ. Pokud senám tedy podaří obnažit místy hlušinu, pře-kryjeme ji asi 10 cm ornice. Travní směsvybíráme, pokud možno, s druhy sucho-vzdornými. Takovými jsou: kostřava ovčí, k.červená, lipnice luční, metlička křivolaká,poháňka hřebenitá. Výsev děláme obvyklýmzpůsobem, ale důsledně jej utužíme, aby-chom po dešti nenašli hluboké rýhy.

Když se asi za rok travní koberec zapojí,je možno vysadit dřeviny. Přitom vytvářímejakési mísy tak, aby voda stékala k sazeni-cím. Povrch země je vhodné překrýt geotex-tilií a na ni ještě dát trochu půdy. Inspiraci

33

nalezneme ve výsadbách u komunikací. ani malta, pracuje se bez vody. MaximálníTaké můžeme položit kulatinu nebo prople-tené větve a zabezpečit kolmo zaraženýmikůly; případně pouze zarazit větší množstvíkůlů nebo palisád. Po nějaké době sei takové hrazení v terénu pohledově ztratía později rozpadne, ale to již splnilo svoukotvící funkci.

Výška vysazovaných dřevin musí odpoví-dat velikosti plochy. Pro použití na zahrád-kách přicházejí v úvahu hlavně opadavékeře, které tvoří většinu v následujícím výč-tu. Cenné jsou zejména ty, jenž jsou otužilék přísuškům. Tedy např. netvařec křovitý,mandloň nízká, dřišťály, čimišník obecný,žanovec měchýřník, dřín obecný, svídakrvavá, mnohé skalníky, rakytník řešetláko-vý, višeň křovitá, růže bedrníkolistá, a četnépůdopokryvné kultivary růží, řešetlák počisti-vý, tamaryšky, kalina tušalaj, z jehličnanůjalovec chvojka klášterská.

Na místech přirozeně vlhkých nebo třebačástečně zastíněných se uplatní svída bílá,líska obecná, hlošina stříbrná, zlatice pro-střední, ptačí zob obecný, hlohyně šarlato-vá, meruzalka alpská, kalina obecná, růžesvraskalá, vrba rozmarýnolistá i jiné nízkévrby, tavolníky. Pomalu roste působivátemně zelená borovice kleč neboli kosodřevi-na. V úplném stínu se toho moc nedařía kořeny jsou málo zakotvené. Sem může-me zkusit tis červený, mahónii ostrolistou.

Svahy osazujeme poměrně hustě a veskupinách. Pokud se vše ujme a je pozdějiporost přehoustlý, včas nadbytečné konku-rující jedince vyřežeme. I uschlé keře sicesvah ještě drží, ale nebývá to pěkné. Je namístě varování před rostlinami, které sicesvah zpevní výborně, ale budou pronikati razantně do okolí; třeba kustovnice cizí,akát bílý, divoké ostružiníky, pámelník bílý.

Na strmějších svazích dělali naši předkovéterasy. Nejčastěji zde pěstovali révu vinnoua i dnes nacházíme stopy po zaniklýchvinicích. Svahy teras je možné zpevnit po-řádnou stěnou nebo jen zatravnit. Řešenímvhodným pro příkrost svahů někde mezioběma předešlými jsou suché zídky, tedytakové při jejichž stavbě se nepoužívá beton

výška jedné zídky je ovšem možná jen 80až 100 cm. Pak musíme ponechat zaseplošinku na terasu. Ploché, ostrohrannékameny směrujeme těžištěm mírně dozadu.Dolů dáváme kameny největší. Pokud jezídka vyšší, zapustíme je asi 20 cm dozemě. Zídky nemohou být naprosto kolmé,ale na metr výšky musí ustupovat asio 30 cm. Jednotlivé řady kamenů nepatrněpodsypáváme tak 3 cm kvalitní propustnéornice a pokládáme střídavě (vážeme).Vrchol stavby by měl být víceméně vodo-rovný.

Zahrádkář určitě využije možnost díloozelenit. Při osazování suchých zídek jeideální dávat ihned do spár sazenice, jejichžkořenový bal v ruce vytvarujeme naplocho.Ale většinou je nemáme při ruce. Musímetedy později klacíkem půdu uvolnit a rostlinypak do škvíry natlačit. Protože se zde uplat-ní druhy veskrze otužilé, stačí dostat doškvíry (pokud možno rovně) pohromadě jenněkolik řízků.

Výběr skalniček hodně závisí na orientacizídky a na vlhkosti půdy.

Slunce, jižní svah - většina rozchodníků,tařice, hvozdíky, rožce, mochny, zvonky,jaterníky. Pro vrchol zídky jsou jako stvoře-né netřesky, dále mateřídoušky, levandule,yzop lékařský, šalvěj lékařská, saturejkahorská.

Polostín - tařičky, lomikámeny, plamenky,huseníky.

Stín - některé kapradiny: sleziníky, puchýř-ník, osladič, dále lomikámen stinný.

Z lepších půdních podmínek můžeme dolůspustit rostliny, jež část zídky překryjí a tro-chu zamaskují. Takovými trvalkami jsoupupalka misurská a středomořský pryšec.

Výborně se uplatní zvláštědřeviny převislé-ho růstu - např. mnohé skalníky, čilimníky,kdoulovce, pravý jasmín nahokvětý, četnékultivary jalovce vodorovného, půdopokry-vné růže. Na slunci dobře kryjí zídky přísav-níky, v polostínu i stínu břečťan. Oba druhymůžeme vysadit i u paty svahu jako pnoucírostliny. Rovné dlouhé linie je vhodné přeru-šit asi dva metry vysokými také převislýmikeři - např. komulí střídavolistou, zlaticí

34

převislou, zákulou japonskou nebo sadovourůží s prázdným květem ´Dortmund´.

Mezi rostlinami pro rovné plošiny terasnelze opomenout užitkové druhy, neboť přijižní orientaci to bývají v kraji nejteplejšímísta. Z ovoce je vhodná již vzpomenutáréva vinná; kde je vlhčeji, vysadíme ovoc-nou stěnu, stromkový angrešt, ostružinynebo maliny, pro něž ovšem také udělámejednoduchou drátěnou konstrukci. Osluněnésvahy mohou dobře využít tyčková rajčata,fazole, tykve i okurky. K zídce se dá snadnopřistavit pařeniště, jednoduchý fóliovníknebo i skleník.

Tam, kde chceme strmost opticky ještěvíce zdůraznit, vysázíme do horní částivysoké pyramidální jehličnany. Ideální jsouv půdě dobře zakotvené štíhlé sloupovitéjalovce, některé cypřišky. Z trvalek vypadádobře nenásilně vyvázaný chřest lékařský,juka vláskovitá, liliochvostec robustní.

Podmínky jsou celkově při práci na sva-zích opravdu ztížené. Zalévat se dá samo-spádem výborně, ale po schodištích senedostaneme s kolečky, na rytí a obracenípůdy je málo místa. Všechny uvedenérostliny však po ujmutí se na dobře zvole-ném místě udrží dlouho s minimální péčí.Schodiště na svahu neděláme únavnědlouhé. Právě z každého odpočívadla, kampostavíme lavičku nebo i celý altánek, senám může naskytnout až překvapivě jinýpohled na osazenou terásku. Výrazné výško-vé rozčlenění umožňuje optické zvětšeníplochy i výhledy do okolí. Pokud je na za-hradě holá (samorostlá) skála, přivádí pravéalpínkáře k nadšení. Neváhají šplhat a opa-trně vytvářet otvory pro choulostivé skalnič-ky. Taková štěrbina muže mít docela jinémikroklima, než je o metr vedle. Správnémísto pro rostlinu se někdy hledá roky, alev tom je také kouzlo zahradničení.

Hvozdík bradatý - přepichování(Zahrádkář č.7/1973)

V červenci přepichujeme zpravidla již uro-stlejší semenáče hvozdíku bradatého (vousatého)- Dianthus barbatus L. Takto předpěstovanásadba z dubnových či květnových výsevů řádně

uroste tak, že ji můžeme v srpnu - říjnu vysázetna definitivní stanoviště (vzdálenost 25 - 35 cm).Červencové přepichování podstatně přispívá kezkvalitnění sazenic (bohatší kořenový systéma nevytáhlé, kompaktní a silné nadzemní části).

kh

Tanečnice na zahrádkáchIng. Ladislav Zahradník,

ÚR ČZS Jindřichův Hradec

Při všeobecném rozvoji, pokroku a hledánínových řešení ani ovocnářství nezůstávástranou. Šlechtitelé zdokonalují známéodrůdy, nabízejí nové, vzdornější chorobáma škůdcům, lákavých barev i chutí. Zajíma-vou novinkou, která u zahrádkářů budípozornost je zcela nový typ jabloní zvanýBALERÍNY, česky tanečnice. Označují setaké jako SLOUPCOVÉ nebo SLOUPCO-VITÉ (podle autorů). Jde o odrůdy slabéhovzrůstu, genetickým založením zákrsky,mající jednu osu (terminál) s krátkým plodo-nosným obrostem. Netvoří kosterní větve,růst je kompaktní, charakterem podobnýspur typům. Přirozeně zakrslý růst a malérozměry stromků je předurčují pro zahrádkynebo pěstování v nádobách.

Historie původu této formy sahá do 40. až60. let minulého století (autoři se neshodu-jí), do země javorového listu. Ve svém saduji nalezl ovocnář jménem VIJCIK, polskýemigrant, jako hříčku přírody na stromuodrůdy McIntosh. Tím vešel do dějin světo-vého ovocnářství. Nalezená dědičná odchyl-ka (mutace) se ukázala jako trvalá (po na-štěpování se nevrací k původní odrůdě)a byla pojmenována po objeviteli McIntoshVIJCIK. Sloupcový charakter růstu je domi-nantní a dobře se přenáší na další pokolení.To byl pouze začátek hvězdné kariéry.Problem byl v tom, že plody nové odrůdy(mutace) neuspokojovaly chutí ani vzhle-dem. Nechybělo mnoho, aby upadla v zapo-menutí. Štěstím bylo, že si informace o nípovšimli známí šlechtitelé v East Mallinguv Anglii a zařadili ji do programu křížení.Rodičovským partnerem pro křížení bylazvolena v prvním kole - jak jinak - světováodrůda číslo jedna Golden Delicious. Násle-

35

Baleriny kolem přístupové cesty

dovaly i další odrůdy včetně okrasnýchjabloní. Po 15 letech šlechtitelského úsilív roce 1989 byly veřejnosti představenyprvní hybridní odrůdy se sloupovým charak-terem růstu, komerčně (obchodně) využitel-né. Vůbec mezi prvními byla pojmenovánaodrůda BALLERINA, po níž se celá sérieodrůd nového typu začala označovat jakoBALERÍNY. Všechny nové odrůdy bylyprávně chráněny. Majitelem licenčních právbyla firma BALLERINA TREES CAMBRID-GE. V našem regionu zakoupila v roce 1991licenční práva na pěstování balerin firma J.Starkl z Rakouska a v roce 1997 je začalaprodávat na Slovensku a následně i v Čes-ké republice. Byly to odrůdy pojmenovanépodle tanců: Polka, Waltz, Bolero, Maypole(česky májka).

V té době již McIntosh VIJCIK měly vesvých programech křížení další výzkumnéa šlechtitelské stanice. Po prvních sloupovi-tých odrůdách jabloní přichází do prodejedalší a další. Šlechtěním těchto forem sezabývají snad všechna významnější šlechti-telské pracoviště na světě.

Z českých šlechtitelských kuchyní pocházínásledující odrůdy:VŠÚO Holovousy: - KORDONA (McIntosh x Florina) - rezis-

tent, PIDI (Britemac x Prima),- JAMES GRIEVE SUPER KOMPAKT

(radiomutant),- HLS - 13 (McIntosh Vijcik x Selena), HLS

- 313

ÚEB AV Střížovice: začal baleríny křížit v roce 1992 a školka

Fytos Plzeň již množí jejich dvě rezistentníodrůdy sloupovitého růstu: - SONET (Topas x Bolero) - žluté, - RONDO - červenéZe zahraničních sloupových jabloníjsou nabízeny:- Trajan POLKA (McIntosh Vijcik x Golden

Delicious),- Telamon WALTZ (McIntosh Vijcik x Gol-

den Delicious),- Tuscan BOLERO (McIntosh Vijcik x

Malling Greensleeves),- MAYPOLE (McIntosh Vijcik x Malus

Baskatong) - okras.- Obelisk FLAMENCO (A 1583 x McIntosh

Vijcik )- CHARLOTE (McItosh Vijcik x Malling

Greensleeves)- GOLDEN SENTINEL, RHAPSODIE,

PRESIDENT a další.Kvalita plodů balerín nedosahuje paramet-

rů špičkových tržních odrůd, ale neustále sekřížením zlepšuje. Stejně tomu bylo u prv-ních rezistentních odrůd jabloní. Semenačekříženců balerín se vyznačují velkou různo-rodostí v charakteru růstu, habitu (pokudjsou ponechány přirozenému růstu beztvarování), vlastnostech plodů a dalšíchznacích. Proto před uvedením nových odrůddo praxe vyžadují delší období pozorování.Řez a tvarování vyžadují sloupové jablonějen minimální. Pokud na jedinci vyroste vícekmínků, necháváme jen jeden s nejvhodněj-ším postavením, ostatní odstraníme. U sil-něji rostoucích (Kordona) je možno zaštíp-nout terminál. U většiny však jsou ročnípřírůstky malé (kde potom brát rouby?). Abykmínek byl rovný, vyvazuje se k opoře. Veškolkách se používají bambusové hůlky.Sloupové jabloně vysazujeme v řadě 0,5 až1 m od sebe (1 m na semenáčích). Pokud sisami štěpujeme, volíme podnože bujnější(M-26, MM-106 i semenáč), kvůli podpořerůstu. Výjimkou je Kordona, které vyhovujeM-9. Otestovat si baleríny je možno i narou-bováním do korun stávajících klasickýchodrůd jabloní. Úroda z jednoho stromku senepočítá na kilogramy, spíše na kusy. Slou-

36

pové jabloně mají tendenci přeplozovat ní zelené hmoty nacházím většinou již(zvláště na M-9), a další rok odpočívají(alternují). Proto je žádoucí včasná probírkaplodů. Plody jsou pak dobře osvětlené,vybarvené a vyrovnané, jejich množstvídocilujeme počtem stromků.

Sloupové jabloně nejsou pouze zahrádkář-skou záležitostí, či dekorativním prvkem.

Jako perspektivní je hodnotí i tržní ovocná-ři, zejména pro malé nároky na řez, snadnéošetřování a vysoké sklizně z jednotkyplochy. Od účastníků studijních zahranič-ních cest slyšíme nadšené dojmy z produkč-ních sadů sloupových jabloní v Itálii, USAi Rusku.

Kříženci Mclntosh Vijcik s botanickýmijabloněmi obohacují paletu okrasných jablo-ní. I ty už jsou okrasnými školkami nabíze-ny. Jabloně ale nejsou jediným ovocnýmdruhem se sloupovitým či zakrslým typemrůstu. Ve výzkumných pracovištích jsouk vidění geneticky zakrslé hrušně, broskvo-ně, nektarinky, meruňky či třešně. Objevujíse i v katalozích předních školkařskýchfirem. Nasnadě je staré české úsloví: „co jemalé, to je pěkné“.

Jak pěstuji jiřinkyL. Štecha, OOI ÚR ČZS Ml.Boleslav

Pěstování jiřinek je mezi zahrádkáři velmioblíbené, jsou vděčné ve váze i na záhoně.Tam se mi na nich líbí také to, že se dove-dou prosadit i proti konkurenci dalších rost-lin, kterým nedají šanci, nebo je aspoňpotlačí. Toho jsem v posledních letechněkolikrát úspěšně využil i při obnově částípozemků s vytrvalými plevely (pýr, bršlice),kde jsem nechtěl použít herbicidy.

Na vyhlédnutou plochu na jaře vysázímhlízy vyšších jiřinek do trojúhelníkovéhosponu, poněkud hustěji, „než je v kraji zvy-kem“, a popř. jim usnadním první část vege-tace zálivkou a okopáním. Dál už se alemusí snažit samy, pouze v obdobích delšíhosucha občas zaliji.

Někdy v polovině vegetace se již jiřinkovýporost zapojuje a půdu zakryje tak, že nižšíplevel pro nedostatek světla přestává růst.Na podzim při vyrývání nových hlíz a zarývá-

pouze rozpadlé oddenky pýru, jejich živézbytky lze již snadno zničit druhým rokemnapř. při pěstování brambor, obilí a pod.Pravdou je, že jiřinkových květů z takovéplochy moc neužiji, ale nemohu chtít vše.Tento způsob odplevelování se osvědčili několika známým, kteří postupovali podob-ně, a tak ho mohu doporučit i dalším zahrád-kářům.

Význam pestovania a rozmnožova-nie orecha kráľovského

(Juglans regia, L.) Prof. Ing. Ivan Hričovský, DrSc.

Pozn. redakce: Toto vysoce kvalifikovanépojednání uveřejňujeme zvláště pro jehoúplnost obsahu s vědomím, že text, doplně-ný názornými kresbami bude přijat hlavnězkušenějšími zahrádkáři a zahrádkářskýmipokusníky.

Orech kráľovský je jedným z najužitočnej-ších stromov. V minulosti bol neoddelitelnousúčasťou našich alejí, dvorov a dedín. Mo-hutné a rozložité koruny orecha pri budo-vách a na námestiach dávali našim dedinámi mestám charakteristický ráz a spolupôsobi-li na vytváraní priaznivej klímy. V súčasnostisa vysádza do záhrad i do väčších produkč-ných sadov. Ojedinele aj v alejách a namedziach. Etymologický vývoj slovanskéhonázvu „orech“ nie je vyjasnený. Možnovyjadroval zvuk pri praskaní škrupiny. Menovlašský (u nás je vo všeobecnosti zaužíva-né) je pravdepodobne preklad z nemeckéhoslova walhisch - welsche. Latinský názov„Juglans“ je zrejme odvodený od slova „Jo-vis glans“ tj.- Jupiterov žalud'.

Kedy a akým spôsobom sa orech kráľov-ský dostal k nám, nie je dnes možné presnezistiť. Prvé orechy zrejme vysadzovali užrímske legie v čase, ked časť terajšiehoúzemia (južná Morava) bola súčasťou ríšeVeľkorímskej. Orech kráľovský je historickáhospodárska drevina. Dorastá do výšky 20- 30 m a dožíva sa aj niekoľko sto rokov.V staroveku bol orech symbolom plodnosti.Orech kráľovský patrí do radu orechotva-rých (Juglandales), čeľade orechovitých(Juglandaceae), rodu Juglans L.

37

Podľa autorov Kutina a kol. (1991) sa Orechové semená obsahujú veľa tuku a súrozlišuje niekoľko variet, z ktorých sú uvede- veľmi žiadané na priamy konzum, pri prípra-né len tie, ktoré sú zo šľachtiteľského a pest- ve potravín a v pekárenstve. Sú veľmi výživ-ovateľského hľadiska významné: nou potravinou najmä pre deti. Slúžia aj na- Juglans regia varieta tenera a ďalšie výrobu orechového oleja. Významný je

s tenkou hladkou škrupinou - papieraky(orech papierový)

- varieta rotunda (orech obyčajný guľatý)- varieta oblonga (orech podlhovastý)- varieta cylindrica (orech valcovitý) a ďal-

šie - s polotvrdou škrupinou, dobre lúpateľ-nou - polopapieraky

- varieta durissima (kamenáč veľký)- varieta connata (kamenáč malý) a ďalšie

- s tvrdou hrubostennou ťažko lúpateľnouškrupinou - kamenáče

- varieta maxima (krapáč obrovský)- varieta macrocarpa (krapáč veľký) a ďal-

šie - s veľkými plodmi a veľmi rozbrázde-nou škrupinou - krapáče

- varieta racemosa - s tvrdou škrupinoua s 8-20 plodmi v celom strapci - strapco-vité kamenáče

- varieta serotina - neskoro pučiace - kon-com mája alebo začiatkou juna - orechysvätojánske

- varieta rubra - s jadrom, ktoré má červe-nokarmínovo sfarbené osemenie

- orechy červenojadrové kamenáče- varieta laciniata - orechy strihanolistové- varieta fertilis - s pevnou, polotvrdou

škrupinou a s 9-28 plodmi v strapci -strapcovité polopapieraky.

Orech kráľovský je jediný z orechov, ktorýmá nepárno perovito zložené listy s celistvo-okrajovými lístkami. Samčie kvety s tromiokvetnými lístkami a mnohými tyčinkamivyrastajú v typických jahňadách. Zo sedia-cich samičích dvojpočetných kvetov savyvíja plod - oriešok obalený dužinatýmzeleným a horkým receptákulom.

Orech kráľovský je diploidný (2n = 32chromozómov) s varietami a odrodami sa-moopelivými i cudzoopelivými. Je jednodo-mý, s kvetmi jednopohlavnými, vetromilný(anemofilný). V niektorých prípadoch vzni-kajú plody bez opelenia - apomixia.

Plod je okrúhly až pretiahnutý, veľký 4 -7 cm. Škrupina má dve oddeliteľné polovice.Jadro orecha je semeno s dvoma hrubýmilaločnatými a olejnatými klíčnymi listami.

obsah bielkovín, vitamínov skupiny B, žele-za a vápnika. Orechové lístie obsahujekyselinu galovú a egalovú, mastné oleje,farbivá a množstvo vitamínu C, ktoré hozaraďuje medzi najcennejšie drogy obsahuj-úcich tento vitamín. Droga z listov má zviera-vý účinok.

Zelené vonkajšie oplodie - rubina - mápodobné zloženie ako listy a je tiež dôleži-tou drogou, ktorá obsahuje chinóny, trieslo-vinu, juglanín, flavonoidy, silicu, organickékyseliny a glykozid hydrojuglón. Používa sav modernej terapii pri žalúdočnych a črev-ných ťažkostiach. Droga pôsobí uspokojujú-co na nervy a uvoľňuje kŕče. Používa sa ajproti krvácaniu.

Drevo zo stromov orecha sa spracúvav nábytkárskom priemysle. Tvrdé, ťažkéa trvanlivé drevo s krásnou fialkovastoukresbou poskytuje americký druh - orechčierny (Juglans nigra, L.).

Výber vhodného stanovišťaStromy orecha kráľovskeho rastú až do

nadmorskej výšky 900 m. Najlepšie sa imdarí v oblastiach Slovenska s priemernouročnou teplotou 8-10 C (teplota počaso

vegetačného obdobia nad 16 C) a priemer-o

nými ročnými zrážkami 550 - 700 mm.Minimálna teplota nesmie byť nižšia ako-29 C. Na produkčné pestovanie sú naj-o

vhodnejšie zvlnené pahorkatiny a predhoriajužného, západného a východného Sloven-ska. Najlepšie sú vinohradnícke oblasti.Hladina podzemnej vody nemá byť vyššiaako 2 m.

Orechu kráľovskému najlepšie vyhovujedostatočne hlboká hlinitá pôdá s dostatkomhumusu a vápnika. Môže sa však pestovat'aj v ílovitohlinitých alebo ílovitopiesočnatýcha aluviálnych pôdach. Je náročný na vlahua osvetlenie celých korun. Stromy v nevhod-ných podmienkach často namŕzajú. Kvety aletorasty poškodzuje pokles teploty pod-2 C. Počas vegetácie je najkritickejšiao

38

fenofáza kvitnutia samičích kvetov. Kvitnutiesamčích kvetov po 46 dňoch pri priemernejteplote nad 6 C zabezpečuje uvoľňovanieo

peľu a opeľovanie.

Tvary a podpníkyStromy orecha kráľovského sú vzrastné

a rozložité, preto vyžadujú väčší spon výsad-by. Vzdialenosť stromov (spon výsadby)závisí od spôsobu rozmnožovania, kvalitypôdy, polohy, typu podpníka a od zvolenejodrody.

Najbežnejší tvar je vysokokmeň alebopolokmeň. V ostatných rokoch sa aj u násprechádza na tvar štvrťkmeňa získaného(dopestovaného) vegetatívnou cestou.Vysádzajú sa v spone 8 - 10 x 6 - 7 m. Vrú-bľované alebo očkované odrody orechatvoria koruny asi o 20 % menšie ako gene-ratívne rozmnožované a do rodivosti nastu-pujú už v 3. až 4. roku po výsadbe. Úrod-nosť až na výnimky mrazového poškodeniaje pravidelná. Úrodnosť si orech zachovávaaž do vysokej staroby a prináša úrody 200až 300 kg plodov. Koreň orecha kráľovské-ho je spočiatku typický kolovitý, neskôr samení v silný hlboko siahajúci so široko rozlo-ženou povrchovou sústavou koreňov.

Rozeznáváme 3 typy orechov podľa rastu,a to vidličnatý, metlatý a lesný, alebo drevnýtyp. Vidličnatý typ je najvhodnejší pre výsad-by produkčných sadov. Metlatý typ sa rozko-náruje z jedného miesta. Lesný typ alebodrevný má jeden terminálny kmeň a je vhod-ný na produkciu kvalitného dreva.

Podľa autorov Kutina a kol. (1991) sa navrúbľovanie alebo očkovanie používajúpodpníky získané z výsevu orechov kráľov-ských zo selektovaných semenných stro-mov, typy s plným a dobre klíčivým jadrom.Overujú sa tiež semenáče orecha čierneho(Juglans nigra L.), semenáče orecha popo-lavého (Juglans cinerea L.), ale aj orechmandžuský, orech Siaboldov a orech skal-ný.

Rez stromov orecha kráľovskéhoNajvhodnejší termín rezu je na prelome

apríla a mája, keď sú mladé letorasty dlhév priemere 7 cm. Vtedy rany po reze neslziaa rana sa do zimy zahojí.

Odrody orecha kráľovskéhoApollo - oberá sa v treťom týždni septem-

bra. Je to čiastočne samoopelivá odroda.Vhodný opeľovač je odroda Jupiter. Odpo-rúča sa do teplejších oblastí. Pre zahrádkyz dôvodov väčšieho vzrastu sa neodporúča.

Buchlov - dozrieva v druhom až treťomtýždni septembra. Je to čiastočne samoope-livá odroda. Vhodný opeľovač je odrodaJupiter. Vhodná do najteplejších oblastí, preprodukčné výsadby.

Jupiter - oberá sa v treťom týždni septem-bra. Je to cudzoopelivá odroda. Vhodnýopeľovač je odroda Mars. Neskôr pučiacaodroda vhodná aj pre zahrádky v teplýchi menej teplých oblastiach.

Lake - oberá sa v treťom týždni septem-bra. Je to samoopelivá odroda. Vhodná ajdo záhrad. Pestovateľsky nenáročná odro-da.

Magdon - oberá sa v treťom až štvrtomtýždni septembra. Je to čiastočne samoope-livá odroda, je stredne odolná proti mrazom.Vhodná je aj do malých záhradiek.

Mars - neskoro pučiaca kvalitná odrodavhodná do stredných polôh. Dozrieva v tre-ťom týždni septembra. Je samoopelivá,vhodná aj do záhradiek.

Saturn - oberá sa v štvrtom týždni sep-tembra. Je čiastočne samoopelivá. Vhodnýopeľovač je odroda Apollo. Vhodná do tep-lých polôh.

Seifersdorfský - dozrieva v 3. týždniseptembra. Samoopelivá odroda s veľkourodivosťou a odolnosťou proti nízkym teplo-tám. Je vhodná aj do záhrad.

Spôsoby vegetatívneho rozmnožovaniaorecha kráľovského

OčkovanieNa vol'nom priestore- Doštičkové očkovanie- Gensenheimské očkovanie (prstencové)

- manžetové- Očkovanie zo zelených vrúbľov

Pod sklom- Očkovanie v skleníku- Očkovanie v parenisku

39

Doštičkové očkovaniePrstencové očkovanie orecha kráľovského. a) vrúbeľ s prerezanou kôrou, b) očko s prsten-com kôry, c) úprava podpníka, vsadenie očka azaviazanie očka

Doštičkové očkovanieRobí sa okolo 15. júla zelenými očkami,

ktoré sa z vrúbľa vyrežú i s kôrou v tvareobdľžnika dlhého 3 cm a širokého najmenej1 cm. Očko sa vloží do rovnako veľkéhootvoru na podpníku. Doštička sa potomzaviaže lykom a zatrie voskom. Doštičkas očkom sa umiestňuje na koreňový kŕčokdvojročného podpníka. Očko vypučí v bud-úcom roku.

Gensenheimské očkovanie (prstencové)- manžetové

Očkovanie sa robí očkami z vlaňajšíchvýhonkov od 15. mája až do začiatku au-gusta.

Na očkovanie sa používa dvojitý nôž,ktorého čepele sú rovnobežné, obojstrannebrúsené. Vzdialenosť medzi čepeľami je30 mm. Dvojitým nožom sa kôrá vrúblapresne a dokola prereže tak, aby očko bolouprostred výšky prstenca. Na strane očka,10 - 12 mm na stranu k tej ruke, ktoroubudeme podrezávať očko, prstenec podľž-nym rezom rozdelíme, aby sme mohli kôruprstenca z vrúbľa odobrať. Rovnaký zárezdvojitým nožom urobíme na podpníku, narovnom mieste blízko koreňového kŕčku.Vyrezanie prstenca kôry z podpníka jeomnoho rýchlejšie. Na obnažené miesto napodpníku nasunieme prstenec z vrúbľa.Potom miesto očkovania husto zaviažemeširšími pružkami lyka alebo fóliovej pásky,pričom dbáme, aby očko ostalo voľnéa nedotknuté. Zaviazanie sa odporúča kaž-dých 8 dní povoľovat' a znova preväzovat',

nakoľko v miestach, kde je podpník stiahnu-tý, prstenec kôry vrúbľá neprirastá. Pri použi-tí lyka miesto očkovania natierame štepár-skym voskom.

Očkovanie zo zelených vrúbľovObdobie očkovania trvá od polovice júla

do polovice augusta. Neskôr sa kôra užťažšie odlupuje. Očká odoberáme len zosilných letorastov. Ujímajú sa len dobrevyvinuté očka. Očkovat' môžeme do T záre-zu. Očká ešte v tom roku prirastú, vypučiavšak až na jar budúceho roka. Odporúča sav druhej polovici jesene očká prihrnúť. Najar skrátime podpník rezom na čapík, ktorýodstránime koncom júla. Očkovance dosia-hnu za rok výšku 1,2 - 1,7 m.

Očkovanie v skleníkuAko podpník sa najčastejšie odporúča

dvojročný semenáč orecha kráľovského.Podpníky v jeseni vyberieme z pôdy a založí-me do pareniska alebo na záhon a zakryje-me listím, aby pri nich pôda nezamrzlaa aby sme ich mohli v zime zo záhradkyvybrať. V skleníku môžeme očkovať od 15.februára až do konca apríla. Pred očkova-ním vyberieme podpníky a vysadíme ich do

40

Očkovanie orechov v zakrytých priestoroch

črepníkov (asi 20 cm vysokých) o priemere13 cm, dolu 8 cm. Potom ich umiestnime doskleníka s teplotou 18-20 C. Vrúble májúo

byť založené v prostredí, kde teplota nepre-sahuje 4 C.o

Podpníky, keď začnú pučať, zrežeme asi4 - 8 cm nad koreňovým kŕčkom. Nenechá-me žiadny čapík ani ťažné výhonky. Narovnom mieste podpníka urobíme do kôrypodľžny zárez asi 3 cm dlhý a opatrne odhr-nieme kôru od dreva. Očko zoberieme z vrú-bľa ako pri očkovaní a to s tenkou časťoudreva. Na dolnom konci štítka očka i po jehostranách zrežeme kôru tak, aby v týchtomiestach bolo kambium na vonkajšej straneodkryté. Upravené očko zasunieme za kôrua prečnievajúcu časť štítka očka odrežeme.Reznú plochu na podpníku a miesto okoloočka zatrieme voskom alebo rozohriatymparafínom. Po naočkovaní umiestnimečrepníky na stoly v množiarenskom skleníkuo teplote 23 - 25 C. Očkovance častejšieo

rosíme a zalievame vodou o teplote sklení-kovej atmosféry. Teplota nesmie príliš kolí-sať. Asi za 14 dní sa začnú prebúdzať očkáa do troch týždňov všetky vypučia. Keď súletorasty asi 15 cm dlhé, vyväzujeme ichopatrne k tyčkám, aby rástli vzpriamene.V tomto čase odstraňujeme aj lyko. Keď sú

očkovance asi 25 cm vysoké, prenesiemeich do skleníka s teplotou 20 C, ktorú ne-o

skôr znížime na 15 C. Do množiarne icho

umiestnime neskôr. Po prejdení mrazov ichvysadíme na záhony i s črepníkmi v spone25 x 25 cm. Do škôlky ich vysádzame ažv budúcom roku na jar ako jednoročnéočkovance.Očkovanie v parenisku

Tento spôsob sa hodí na množenie malé-ho počtu očkovancov orecha. Začiatkomapríla založíme hlboké poloteplé parenisko.Na hnoj navrstvíme asi 25 cm zeminy.Upravené podpníky sadíme po 20 kusochna jedno pareniskové okno (100 x 150 cm).Očkujeme v prvej polovici mája, keď súpodpníky zakorenené a napučané. Postupje rovnaký ako pri očkovaní v skleníku.Očkovance podľa potreby v noci nakrývamea cez deň mierne tienime. V pareniskuostanú do budúcej jari, kedy sa vyškôlkujú.

VrúbľovaniePod sklom- Vrúbľovanie na napučané zakorenené

podpníky- Jarné vrúbľovanie v ruke na nezakorene-

né podpníky- Vrúbľovanie v studenom parenisku- Vrúbľovanie v ovocnej škôlke pod prenos-

nými krytmiVrúbľovanie za zelena vo voľnej pôde- Rudičova metoda- Urbanova metodaVrúbľovanie v ruke v období vegetačné-ho pokoja pomocou- Nahrievania celého vrúbľovanca- Lokálneho nahrievania- Vrúbľovanie na napučané zakorenené

podpníkyKoncom decembra alebo v januári vyberi-

eme zo základne založené podpníky, upra-víme korienky a vysadíme do črepníkov tak,aby koreňový kŕčik bol asi 4 cm nad okrajomčrepníkov. Vysadené podpníky orechakráľovského prenesieme do skleníka, kdeich zapustíme do rašeliny na stole alebo ichumiestnime pod stoly. Teplotu udržujemeokolo 15 C, aby podpníky zakorenili. Asi zao

41

Vrúbľovanie orechov anglickou (jazyčkovou)kopuláciou pri metódach nahrievania

Vrúbľovanie orechov spôsobom za kôru

10 - 14 dní zvýšime teplotu na 20 - 23 C. Kopulačný rez (rez na spojku) na podpníkuo

Pri tejto teplote začnú podpníky pučať asi za2 - 3 týždne. Po napučaní začneme s vrúbľo-vaním. Najlepšie sa osvedčilo vrúbľovaťanglickou kopuláciou na koreňovom krčkualebo o niečo vyššie nad ním. Po navrúbľo-vaní postavíme kvetináče s vrúbľovancamido rašeliny a teplotu zvýšime na 25 C. Keďo

sú vrúbľovance ujaté, začnú najneskôr do 4dní pučať. Otužovanie sa robí postupne.Keď už nehrozí mráz, vysadíme ich do škôl-ky. Miesto vrúbľovania zahrnieme zeminou.

Jarné vrúbľovanie v ruke na nezakorenené podpníky

Na vrúbľovanie orechov v ruke jenajvhodnejšie obdobie marec až apríl. Naj-lepšie dvojročné podpníky asi 10 - 14 dnípred vrúbľovaním prenesieme do skleníkaa založíme ich do substrátu. Po napučanípodpníky očistíme a vrúbľujeme v ruke.

začína asi 2 cm nad zúžením koreňa prikoreňovom krčku. Vrubeľ, ktorý má dvadobre vyvinuté púčiky, sa reže kopulačnýmrezom na protiľahlej strane spodného púči-ka. Rez sa začína asi 1 cm pod spodnýmpúčikom. Miesto vrúbľovania zaviažemelykom a štepárskym voskom zatierame lenšpičku vrúblá. Navrúbľované podpníky zalo-žíme do množiarne zakrytej sklom. Najvhod-nejšia spodná teplota má byť 25 - 26 C.o

Keď dosiahnu vrúbľovance dľžku asi 10 cm,vysadíme ich do kvetináčov. Po otuženív júni či v júli ich vysadíme do voľnej pôdy.

Vrúbľovanie v studenom pareniskuKoncom októbra vysadíme podpníky

orecha kráľovského do pareniska. Počaszimy pareniskové okna zakrývame rohoža-mi, aby parenisko nepremrzlo. Na jar, zači-atkom apríla, keď sú už podpníky olistené,vrúbľujeme za kôru na sedielko. Aj pri tomtospôsobe opatrne tienime a rastliny otužuje-me. Rastliny ktorých vrúble sa ujali, dorastúdo jesene výšky až 120 cm. Nevýhodouvrúbľovania v studenom parenisku je dosťobtiažna práca a ujatie vrúbľov je len na 30- 40 %.

42

Vrúbľovanie v ovocnej škôlke pod prenosnými krytmi

Koncom apríla až začiatkom mája vyseje-me orechy do záhona v škôlke do vzdiale-nosti medzi riadkami 25 cm a v riadku20 cm. Začiatkom apríla budúceho rokaumiestnime nad semenáčiky prenosné krytya tým docielime ich skoré vypučanie. Potomkryty odstránime a podpníky zavrúbľujemena úrovni koreňového kŕčka. Vrúbľujemeanglickou kopuláciou. Ako viazací materiálpoužijeme igelitovú pásku. Rany zatriemevoskom alebo parafínom. Po navrúbľovanízem prihrnieme, aby bolo miesto vrúbľova-nia v zemi. Potom opäť dáme nad vrúbľovan-ce prenosné kryty. Pučanie vrúbľov nastaneza 14 - 30 dní po navrúbľovaní. Keď dosia-hnu dľžku asi 25 cm, kryty odstránime,pásku povolíme a urobíme zatienenie vrúbľo-vancov.Rudičova metoda

Ako podpník sa používa 1 až 3-ročnýsemenáč. Ako vrubeľ sa používa letorastz vybraného matečného stromu. Vrúbľujemeod 20. mája do 15. juna, keď je teplotavzduchu 18 - 20 C. Na podpníku odstrá-o

nime pod miestom vrúbľovania všetky listy,ponecháme len 10 - 20 mm veľké rapíky(stopky listov). Vyslepíme všetky očka až najedno rezervné. Ostrým nožom urobíme nainternódii kopulačný rez. Na zrast vrúbla spodpníkom je potrebná vysoká teplota bezväčších výkyvov a primeraná vzdušná vlh-kosť. Preto je vhodné vrubeľ obaliť igelito-vým vrecúškom, v ktorom je na dne mokrávata. Ujaté vrúbľovance necháme na miesteaspoň 1 rok a potom ich presadíme natrvalé stanoviště.Urbanova metoda

Spočíva vo vrúbľovaní zakoreněnýchpodpníkov v ovocnej škôlke alebo na trva-lom stanovišti. Vrúbľovanie sa robí po 15.máji Tittelovým spôsobom. Rez na podpníkumá byť aspoň 7cm dlhý, ale môže byť ajdlhší. Jeho dľžka závisí od dľžky internódiavrúbľa, ktorý používame. Vrúbľe odoberámetesne pred vrúbľovaním tak, že odrežemejednoročné výhonky, ktoré rastú na stranekolmo, takže májú vypučané len hornévýhonky. Vrubeľ na hornej časti zatrieme

štepárskym voskom a všetky rezné ranyzakryjeme papierom tak, že utvoria obráte-né papierové vrecúško, ktoré je na spodnejčasti zaviazané. Takto zaviazaný vrubeľzaviažme ešte priesvitnou fóliou z PVC naspodnej i vrchnej časti vrúbľa, takže fóliatvorí uzavretý priestor. Podstata spočívav tom, že papier tvorí tienenie vrúbľa a fóliazabraňuje úniku vlahy z vrúbľa podpníka.

Vrúbľovanie v ruke v období vegetačného pokoja

Základom tohoto vrúbľovania je poznatok,že oba komponenty orecha kráľovského súv októbri až februári v období hlbokéhovegetačného pokoja. Pri zvýšení teplotya vlhkosti je vrubeľ schopný zrásť s podpní-kom, ale púčiky na vrúbli a podpníku nevy-pučia a nezačnú předčasné rásť. Vrúbľova-nie sa robí kopuláciou (spojkovaním) nakoreňový kŕčik podpníka. Úväzok urobímepaskou z PVC. Vrchnú reznú plochu navrúbli zavoskujeme. Vrúbľovance hneďukládame do debien s vlhkými pilinamialebo rašelinou. Používame len preparenépiliny z mäkkého dreva, pretože neobsahujútriesloviny, ktoré brzdia rast a sú zbavenéparazitických húb.

Metóda nahrievania celého vrúbľovanca

Naplnené debničky dáme na 21 dní dohermeticky uzatvorenej miestnosti s teplotou+ 25 až 27 C. Po celú dobu ich 2 krát na-o

vlhčíme. Po ukončení trojtýždňového na-hrievania vrúbľovance zrastú a celé debnič-ky presunieme do chladnej miestnosti, kdeostanú do polovice mája. Po uplynutí jar-ných mrazíkov vrúbľovance z dební vyberie-me a zaškôlkujeme do pripravenej pôdy.Pôdu nahrnieme na miesto zrastu a ďalšieroky venujeme pozornosť pestovaniustromčekov. Výhodou tejto metódy je až80% výťažnosť.

Metóda lokálneho nahrievaniaPri tejto metóde sa ohrieva len zóna zras-

tu. Na ohrievanie sa používajú plechovédebničky (50 x 50 x 50 cm). Naplnia samierne vlhkou rašelinou alebo preparenýmipilinami. Medzi substrát do radov ukládamevrúbľovance a ohrievací drôt 12 m dlhý

43

vsunieme do hadičky z PVC, ktorá má - vzrastnosť odrôd orecha královského jepriemer 3 mm a vedieme špirálovito medzi až o 20 % nižšia a môžu sa uplatnit' ajradmi vrúbľovanca vo výške vrúbľovania. v záhradách.Aby sa hadička nedotýkala vrúbľovancov, V závere vyjadrujeme vďačnosť prvýmprekrýva sa páskami z plechu prehnutými tvorcom metód štepenia orechov na Sloven-do tvaru U so šírkou 3 - 4 cm. Konce ohrie- sku. Boli to Jozef Šenkár, Ing. Štefan Zá-vajúceho drôtu sa napoja na zdroj nízkého chej, CSc. a Štefan Chlebík.napätia (najvhodnejšie je 24 V). Regulova-ním dľžky ohrievajúceho drôtu sa regulujeteplota v mieste ohrievania na 25 C. Obao

komponenty sa zrastú za 25 dní. Naplnenénahrievané debničky je treba umiestniťv chladnej miestnosti a substrát najmenej2 x navlhčiť (teplota v zóně koreňov má byť8 až 12 C). Po zrastení vrúbľov s podp-o

níkmi je treba vrúbľovance vybrať z debni-čiek a založiť do navlhčeného piesku v piv-nici s teplotou 2 - 5 C. Do volnej pôdy sao

môžu vysádzať v druhej polovici mája.Vzrastnosť sa pohybuje od 63 - 88 %. Ná-klady na tento spôsob sú nižšie ako u predo-šlého spôsobu.

ZáverZ dostupnej literatúry, z prvých výsledkov

z praxe, ako aj na základe vlastných poznat-kov a výsledkov sa žiada aj na Slovenskuväčšie rozšírenie vhodných odrôd orechakráľovského. Keď sa rozhodnete vyskúšaťniektorú z uvedených metód, nezabudnite,že príčinou zložitých postupov pri vrúbľovaníorecha kráľovského je hrubá kôra, vysokýobsah trieslovín v dreve, ktorý má za násle-dok černanie dřeva, rýchlu oxidáciu povrchureznej rany na vrúbli a podpníku, zlé vylučo-vanie miazgy v období vrúbľovania, širokúpriehradkovanú dreň v dreve a potrebu vy-sokých teplot pre rast kambiálneho pletiva.

Rozdielnosť při vrúbľovaní je podobná akopri očkovaní, ale s tým rozdielom, že výnos-nost' je u jednotlivých spôsobov rozdielna.

Prečo odporučame pěstovať najmäodrody orecha získané vegetatívnoucestou?- do rodivosti nastupujú ovelá skôr ako

generatívne množené, spravidla už v 3.až 4. roku

- úrodu jednotných a kvalitných plodovdosiahneme len z očkovaných alebovrúbľovaných odrôd

Jak žijí čmeláci na zahrádce(Bavorský zemský svaz pro zahradnictví

a péči pro venkov, München)

Vedle včel jsou čmeláci jednimi z nejzná-mějších a nejčastějších hostů našich květinv zahradách. Tito dobromyslní bručouni,brundibáři v barevném kožíšku mají v člově-ku více přátel než ostatní hmyz. Z pohleduzoologů jsou čmeláci čítáni k rodu tzv. „pra-vých včel“, z nichž jsou fyzicky největšímizástupci. Přesně viděno, zaujímají čmelácistřední pozici mezi včelami samotářskýmia včelami medonosnými. Čmeláci sice žijídle sociálních struktur, ale organizovanostjejich menších kolonií zdaleka nedosahujeorganizaci stupně včel medonosných.

Přesto mají čmeláci mnoho společnéhos menšími včelami. Sbírají nektar a shro-mažďuji pyl v tzv. „košíčcích“ jejich zadníchnohou. Zakládají si malé zásoby pylu a me-du a používají vosk jako stavební materiál,který vylučují ze žláz na zadní části těla.Čmeláci nezakládají žádné zimní zásoby,jelikož žijí pouze v letních společenstvech.Časně, začátkem roku, někdy již v poloviněbřezna, se objeví první čmeláci - královny,opouštějící své zimní příbytky. Jsou proza-tím odkázány samy na sebe a začínají svůjživot jako včely samotářské. Po dostateč-ném posilnění již na kvetoucích jívách -kočičkách nebo ovocných či bobulovitýchdřevinách začínají královny vyhledávatnízko nad zemí místo k budování hnízda.Zvolené místo hnízdění se může nacházetjak pod zemí (např. opuštěné myší díry,krtčí chodby), tak i na povrchu, či nad zemí(např. pod větvemi, v trávě, ale i ve vykotla-ných stromech, ptačích hnízdech, budkácha budovách). Když je místo hnízdění připra-veno, začne královna stavět z vosku nádob-ku velikosti náprstku, kterou naplní nekta-

44

rem z vlastních zásob pro svoji potřebu. Do k zachováni čmeláků vůbec. Zde několikjednoho, rovněž z vosku zhotoveného kalíš- důležitých pokynů:ku naklade matka hnízda 8 - 12 vajíček, - přísné dodržování zákazu vypalováníkterá podobně jako slepice zahřívá svým travin, mezí, zbývajících náhradníchtělem až do vylíhnuti larev. Po 4 - 6 dnech a druhořadých biotopů.se larvy vylíhnou a jsou přibližně 1 týden - Zamezeni přeorání mezí, příkopů, ohrani-vyživovány pylem a nektarem z uložených čení cest a svahů.zásob. První dcery královny se vylíhnou po - Odstranění posekané trávy na hnízdícíchdalších 10 - 12 dnech ze svých kokonů. otvorech, umožnění přístupu čmeláků doTyto jsou pouze dělnice, které odlehčují jejich hnízd na loukách.královně od stavby plástvů, přísunu pylu a - Neodstraňovat zjara listí v parcích a za-nektaru, aby se mohla výlučně věnovat hradách, nepřehazovat komposty a ulože-kladení vajíček. Vrcholným bodem vývoje ný humus.kolonií (nanejvýše několik stovek jedinců) je - Nečistit ptačí budky s usazenými čmelá-vylíhnutí samečků a budoucích královen. ky během roku, nejdříve pozdě na pod-Královny po oplodnění přezimují každá zim.zvlášť, ve svém vhodném podzemním úkry-tu.

Z asi 70 kulturních rostlin, které jsou odká-zány na opylování je jich přibližně 35 opylo-váno právě čmeláky. Díky své robustnostia hustému kožíšku vylétají čmeláci i přinízkých teplotách, dokonce i při sněhovýcha kroupových přeháňkách. V létech s nepříz-nivým počasím opylují čmeláci 25 - 50 %všech květů. Jejich velká váha a silná stav-ba těla jim umožňuje vniknout do téměřuzavřených květů bez velké námahy, právětak tzv. „vibrační sběr“, při kterém musí býtpyl nejdříve vysypán ze sběrných košíčků.Dále je pozorováním zjištěno, že čmelákopylí ve stejném čase 3 - 5 x větší početkvětů než včela. Toto se nekoná v žádnémpřípadě na úkor důkladnosti a kvality opylo-vání. Hodnota opylování čmelákem serovná hodnotě opylování třemi včelami. Díkysvým velkým očím jsou čmeláci schopnilétat i za ranního a večerního šera, čímž secelková doba denního letu prodlužuje.Květiny, které mají tyčinky hodně hlubokomezi okvětními lístky jsou opylovány výluč-né čmeláky díky jejich dlouhému sosáku.Kdyby čmeláci vyhynuli, tak by se s nimiztratily z přírody nenávratně i tyto druhykvětin, které jsou díky anatomické stavběkvětu odkázány na opylení čmelákem.Zachování a podpora hnízdění čmeláků

Tím, že se jen velmi málo podaří králov-nám zachovat jedince rodu, vyvstává pro-blematika zachování již stávajících hnízda v potaz přicházejících hnízdních areálů

Zajištění průběžné nabídky rostlin, zekterých sbírají čmeláci nektar a přenáše-jí pylČmeláci potřebují od jara do podzimu

nepřetržitou nabídku potravy. Důležitoupomocí „k nastartování“ posílení koloniečmeláků mohou být zahrady s raně kvetou-cími rostlinami. V zahradě pěstujeme cílovékvětiny čmeláků, které se odlišuji od zbývají-cích květin silným růstem, snadnou dosaži-telností a možností odpočinku.- Zahrada: talovín, krokus, srdečník, za-

vinutka, čemeřice černá, šalvěj zahradní,šanta kočičí, máta peprná, meduňkalékařská, tymián, dymnivka dutá, netýkav-ky, svazenka vratičolistá, kostival, borago(brutnák), lupina, oměj, sléz, některédruhy vřesovců, chrpy, rozchodníky,rybíz, štědřenec (zlatý déšť), střemcha.

- Luční biotopy: zběhovec plazivý, pope-nec břečťanovitý, šalvěj luční, některéčernohlávky, čistec, pampeliška, chrpa,hrachor luční, jetel bílý plazivý (bílý)a jetel luční (červený), úročník lékařskýbolhoj, štírovník růžkatý, vikev plotní,chrastevec rolní, hlaváč.

- Pole: bob obecný, polní krmný hrách,krmná vikev, ozimá vikev, vojtěška, jetelzvrhlý (švédský), jetel inkarnát, jetel bledo-žlutý, jetel zvrácený, vičenec ligrus, sva-zenka, ředkev ohnice, řepka olejka, hořči-ce rolní, slunečnice.

- Devastovaná území - pustiny: vlaštovič-ník, pilát lékařský, hadinec obecný, řepík,

45

lnice, divizna, černýš rolní, druhy slézu, Ten špaček se u nás se samičkou usídlili,druhy bodláků, vlčí mák, tymián, dobro-mysl obecná, konopička bledožlutá, štět-ka soukenická, druhy lopuchů, třezalkaluční.

- Vlhké oblasti: blatouch, úpolín, kosatecžlutý, kostival, tužebník, konopáč, čistecbahenní, máta vodní, kyprej obecný,netýkavka.

- Křoviny, okraje lesů a mýtiny: hrachor,plicník lékařský, dymnivky, česnek med-vědí, čemeřice černá, druhy hluchavek,lesní čistec, červený a žlutý náprstník,vrbovka, netýkavky, zimolez pýřitý, pá-melník poříční, trnka, střemcha, jeřábmuk, druhy vrb-jív.

Co se mi také přihodilo na zahrádceIng. Jiří Šiman, ovocnářská komise ČZS V zimě, přes výhrady některých ochránců

přírody, pomáhám ptactvu přežít přikrmová-ním. Krmítka jsem umístil tak, aby na něbylo z domova vidět a často a rádi se na tohemžení kolem nich díváme. Je toho k vidě-ní na naší zahrádce mnoho, ale dva násle-dující příběhy jsem považoval za vhodnézaznamenání.

Jednou jsem ve své nejobvyklejší poloze,to je v kleče, trávil - jak říká babička méhovnoučka Zdeňka - „svůj volný čas“ na za-hrádce a plel záhon. V tom mě upoutaloptačí volání, které jsem tu dosud nikdyneslyšel - několikrát opakovaný hlas kavky!Jasný a zřetelný. Zpozorněl jsem, vstala hledal, odkud se ozývá. A v tom se zeskály ozvalo - klepání čapího zobáku. Ať sepropadnu, ale ty zvuky vydával první špa-ček, který přiletěl k nedávno zavěšenébudce na akátu na skále za naší zahradou.Jenže koncert pokračoval. Předcházejícíhlasy se pojednou změnily tak, že jsemjasně slyšel vzdálený štěkot psa a špačekskončil svůj výstup nádherným staccatemletního žabího skřehotání! Nevěřícně jsemzíral a abych se přesvědčil, že mě nemámísluch, zavolal jsem babičku Zdeňku. Ta hovyslechla a pak si s ním začala popískávat.Chvilku byl v rozpacích - takové zvuky asiještě neslyšel - ale po chvíli už si zas noto-val svoji.

vyvedli mladé a já vždycky přerušil svojipráci, když začal svůj koncert špaččíchnebo imitovaných zpěvů. Soudím, že všech-ny ty zvuky odposlouchal a naučil se jeněkde na svém zimovišti v Africe, ale umělje báječně!

Před zavěšením špaččí budky mě sousedivarovali před škodami, které mi napáchajína zahrádce. To se nesplnilo, ale přestomám k jejich přítomnosti výhradu. V době,kdy rodiče krmí svá mláďata, vynášejíz budky jejich trus. Byly to někdy pěknékusy a špačci s nimi startovali po trasevedle našeho domu, nad uličkou, kde parku-ji se svým autem a tam je občas vypouštěli.Co mám povídat: když jsem viděl, jak dalšíbomba letí na svůj cíl, jen jsem povzdychl.Pravda, někdy se i minuli a mně nezbývalonež čekat, jak dopadne další nálet.

Když mláďata vylétla z hnízda, špačcizmizeli a zařadili se do některého hejna,poletujícího po kraji. K budce se v té doběvůbec nevraceli. A teď pro hodnověrnostraději ocituji z mého zápisníku: 20. září -ráno přiletěl špaček, zazpíval, zaklapalzobákem, prohlédl budku i její okolí a odle-těl. Rozloučil se před dalekou cestou a jájsem rád, že se ten příběh o špačkovi zatímkaždý rok opakuje.

Další příběh se odehrál v době, kdy sesýkorkám v budce, zavěšené na dalšímakátu ve skále, vyklubala mláďata. Jednouv noci foukal silný vítr a když jsme s vnouč-kem ráno obcházeli naše hospodářství,všimli jsme si, že budka na stromě chybí.Našli jsme ji až dole na cestě - i s holaty seskutálela dobrých 15 m po skále dolů. Věděljsem, že je zle, ale v tom jsem se zastavila zadržel i vnoučka. K budce přiletěla sýkor-ka, zmizela v ní a zase za chvilku odletěla.Stáli jsme a pozorovali tu neuvěřitelnousituaci: budka naštěstí ležela vletovýmotvorem nahoru a rodičovský pud páru sýko-rek byl tak silný, že překonal i úlek z pádu itak podstatnou změnu umístění budkya mláďata krmil dál. Po chvíli jsem budkupřenesl na hromadu dřeva, připravil si dráta znovu ji zavěsil na původní místo v koruněstromu. Pád přežila všechna mláďata - bylo

46

jich tam osm - a jakmile jsme se od budky Růže pokryvné, miniaturní a občas i jinévzdálili, rodiče ihned pokračovali v krmení.Sýkorky vylétly z budky jako každý jiný roka okolní stromy zas byly plné jejich štěbetá-ní a žádostivých proseb o rodičovské sous-to. A mně nezbývá, než obdivně smeknoutpřed silou rodičovského instinktu, který v téchvíli vytryskl z tak titěrného ptačího tělíčka.Kolik by ho mělo být v nás, lidech, kdybyměl být úměrný naší váze i našemu rozumu.Jak by ten svět byl pro naše děti krásný!

Proměny rostlinRNDr. Jiří Žlebčík, VÚKOZ Průhonice

Hned úvodem bych chtěl poznamenat, žese jedná v naprosté většině pro zahrádkářeo proměny nemilé. Často třeba slyšíme, žerůže zplaněla. Ono na zahradě opravduroste a kvete něco podobného šípkové růži.Ušlechtilý čajohybrid ovšem žádnou změnuneprodělal; prostě již neexistuje. Vysvětlím.

Většina růží velkokvětých, mnohokvětých,pnoucích ale i mnohé sadovky se množíočkováním. Výpěstek prodávaný ve škol-kách se tedy vlastně skládá ze dvou jedin-ců. Podnož tvoří kořeny, nadzemní část jeušlechtilá. Občas z podnože však vyrážejí„divoké“ výhony. Jejich tvorbu nechtě podpo-říme, pokud růži nevysadíme o 5 cm hlou-běji než rostla ve školce nebo pokud ji přizimní ochraně odhrneme z boku. Letorostz podnože roste daleko intenzivněji nežočkovaná část a během několika měsíců jipřevýší. A tak čajohybrid živoří až odumře.Pokud se nepodíváte zblízka, celý proceszůstane utajen a vidíte až jeho výsledek -růži najednou celou jinou, zplanělou. Pomocje snadná, včas výhony z podnože rozeznata odstranit. Tím však nemyslím ustřihnoutněkde v polovině, ale půdu odhrnout a řezataž v kořenech. Podnož má větvičky tenčí,více drobně ostnité, list je světleji zelený,měkčí, květ prázdný, jednoduchý, světlerůžový nebo bílý, neremontuje. Ani zkušenýpěstitel při předjarním základním řezu větši-nou úplně všechny prorůstající podnoženeodhalí; hlavně jde-li o větší hustě vysaze-ný záhon. Rozhodně se tedy vyplatí navští-vit plochu s nůžkami a lopatkou ještě asi zaměsíc.

se řízkují. Celá rostlina je ušlechtilá, nemátedy co prorůstat a my máme o starostméně.Ve velkých neokopávaných a neošetřo-vaných keřích sadových růží se mohouobjevit semenáčky. Zpravidla se jednáo nálety z přírody. Rostou ovšem zvolna.Tak se nám také třeba mohou mezi velko-plodé maliny a ostružiny přimíchat divoké.Další nechtěné semenáčky dřevin z okolnípřírody se nedají s ničím splést - bývá tonejčastěji bez černý, javory, bříza, osika.

Prorůstání podnoží není pochopitelně jenzáležitostí růží, ale může se objevit u každéroubované nebo očkované dřeviny. A můžeto být i v korunce a tak se nám odvíjí dramatakřka na úrovni očí. Zahrádkáři určitě znajístromkový angrešt, kde ze země i z kmínkuintenzivně stále raší meruzalka zlatá. Zapo-mínají si však prohlédnout korunku častosázené, i když nepříliš dlouhodobě takrostoucí, arónie černoplodé (Aronia melano-carpa) neboli černého jeřábu. Celá stromořa-dí jinak dobře vysazená, zalévaná i vyváza-ná jsem viděl zničená jen proto, že nikohonenapadlo vyříznout včas prorůstající pod-nož; tedy obyčejný jeřáb ptačí (Sorbusaucuparia). Skrytější devastace nastáváu sladkoplodého jeřábu. Zde totiž ušlechtiláčást má listy také dělené; jen lístečky ménězubaté. Na větvičkách v bezlistém stavurozdíly nenajdeme, určíme ovšem místoroubování a tak se orientujeme.

Jiným častým problémem zahrádkářůbývají „sprášené“ tulipány. Nakoupil pěkné,červené a po několika letech nejen, že jsounízké a slabé, ale ještě víceméně žluté.Představa postiženého je taková, že zapo-mněl odstranit po odkvětu všechny vznikají-cí semeníky. Semena vypadala a novérostliny se vrátily k jakémusi nevalnémupředku. Pravda je, že se odkvetlé květy majíodstraňovat, neboť tvorbou semen se rostli-na oslabuje a nově se tvořící cibule v půdětak má i o deset procent menší hmotnost.Tvorba semen u tulipánů na zahradě jenaprosto zbytečná. Semena sice klíčí, alemalé rostlinky rostou velmi zvolna a po dvouletech je to jakási pažitka nepodobající setulipánovým listům. Pečlivý zahrádkář je doté doby vypleje. I kdyby se to náhodou

47

nestalo, teprve tak za šest až osm let se různou velikost cibulí. Některé (např. lili-ukážou první květy. V naprosté většině majívšechny možné vady a šlechtění tulipánůopravdu není záležitostí snadnou, rychloua lacinou.

Zůstává však pořád onen fakt, že ty napočátku vzpomínané červené tulipány jsoujiné a mohu bohužel říci, že nenávratněztraceny. Během vegetace při jen ojedině-lém a krátkodobém sání na širokých listechtulipánů totiž roznášejí mšice po celém krajihned několik virových chorob. Ty se vnější-mi příznaky však projeví až následující rok.Nejčastější z nich je světlá virová pestrokvě-tost. V napadených buňkách je zablokovánatvorba určitých barviv. Tulipány jsou pakrůzně pruhované, a to nejen ty původní, alei ty, jenž vyrostou z dceřinných přirůstajícíchcibulí. Rostliny ještě sice další roky žijí, alejsou čím dál menší. Pokud pak chcemezáhon vylepšit nákupem nových kvalitníchcibulí, je to činnost předem marná, protožemáme zdroj infekce hned vedle, což seurčitě projeví. Abychom tedy zabránili po-stupné zkáze „chovu“ tulipánů je nutné,jakmile se žlutě nebo bíle pruhované květy,které měly být celé červené, fialové nebooranžové, otevřou, vytáhnout je i s cibulí. Tuvyhodíme co nejdále, určitě tedy ne nakompost nebo do hlíny za plot. Je to práce,při které bolí srdce, protože někdy je ne-mocná třeba polovina porostu. Určitouútěchou může být to, že uřezané květydáme do vázy; jsou opravdu pěkné. Virózyu bílých a žlutých tulipánů se rozeznávajíbez laboratorního vyšetření obtížně a chtějícvičené oko. Právě tyto odrůdy často virózydále přenášejí. Pokud se tulipány pěstují vevelkém dělají se, mimo i tu naprosto nezbyt-ných negativních výběrů, časté postřiky protimšicím. Naštěstí netrpí všechny tulipányvirózami stejně a jsou i naprosto odolné jakotřeba mnohé botanické. Obecně se dá říct,že více jsou napadány pozdní odrůdy.

Když už jsme u tulipánů, ukážeme si dalšízajímavý jev. Poctivý pěstitel má vysazenousměs oblíbených odrůd. Vytahuje každoroč-ně cibule (jak má být), čistí je a malé rozdá-vá nebo vyhazuje, protože na víceleté do-pěstování nemá místo ani síly. Neuvědomu-je si však, že rozdílné odrůdy mají také

okvěté) jsou květuschopné už menší a nikdynedorostou výběrové velikosti (obvod nad13 cm) jako třeba odrůdy ze skupiny Darwinhybridů. Pěstitel může tak přijít o to nejlepší,co má. Pomoc je zde snadná. Pěstovatodrůdy odděleně. Je to však pracnějšía mnohdy stojíme o barevný koberec různěpromíchaných barev, který také je pěknýdelší dobu. Pokud tedy máme směs odrůd,zohledňujte mimo velikosti také tvar a pone-chávejte si i malé cibule, jsou-li kulaté. Kdyžsklízíte už v červnu (jak je to správné) jsoui dceřinné cibule ještě pohromadě. Po opatr-ném dosušení si tedy ponecháme tu největ-ší a další můžeme postrádat.

Nechtěné výběry se podaří i u dalšíchcibulnatých a hliznatých rostlin. Obecněhůře rostou a mají tedy i menší cibule albíni.U každoročně vytahovaných jiřin je odrůdo-vou vlastností také různý tvar hlíz. Některéodrůdy mají takřka kulovité hlízy dobře sedržící pohromadě. Jiné se rozpadají a stá-vají se tak kandidáty na vyhození. Zde jetřeba si uvědomit, že je důležité mít přisázení na hlízách kvalitní rašící očka, nikolivmít hlízy co největší. Vřele proto doporučujina krček hlízy v říjnu před skladovánímnavázat popisku a již rozpadávající se hlízkysvázat dohromady.

Podívejme se na rostliny pěstované zesemen. Udržet odrůdu na dobré, jednotnékvalitě, nebývá jednoduché; v zahrádkáchbez izolačních vzdáleností a přivázanýchizolačních sáčků někdy nemožné (cizospraš-nost, příbuzné planě rostoucí druhy). Na-prosto to pochopitelně nejde u odrůd hybrid-ních, kde nemáme k dispozici rodiče, jejichžopylováním se osivo každoročně znovupřipravuje. Ze zeleniny lze nyní na zahrád-kách sbírat semena jen u hrášku, fazolí(okrasné vysoké jsou cizosprašné), někte-rých rajčat, kopru a další naťové zeleniny.

U letniček je situace přece jen lepší. Jsouovšem druhy, kde budete se zachovánímvlastností výchozích rostlin asi zklamáni -např. astry (Callistephus), mnohé slunečni-ce (Helianthus), nevadlec (Celosia), netva-řec (Ageratum), hybridní afrikány neboliaksamitníky (Tagetes). Jiné sice také nebu-dou stejné, ale semenáčky ve směsi se dají

48

uplatnit, patří sem hledíky (Antirrhinum), v roubování. Na druhé straně je ovšemjiřinky miňonky (Dahlia), afrikány (Tagetas), mnohokrát ověřeno, že u výsevů červenolis-okrasné tykvičky (Cucurbita), hrachor (La- tého dřišťálu Thubergenova (Berberis thun-thyrus), kejklířka (Mimulus). Pak jsou letnič-ky, u nichž můžeme sklízet a vysévat stálevlastní semena - lokanka (Clarkia), všelicha(Brachycome), ostrožka (Consolida), kos-matec (Dorotheanthus), gazania (Gazania),iberka (Iberis), letní cypřišek (Kochia), talí-řovka (Lobularia), břínek (Lonas), měsíčnice(Lunaria), černucha (Nigella), šrucha (Portu-laca) titonie (Thitonia) a četné další. Velkápotíž je s dvouletkami. U macešek je častáhybridizace s plevelně rostoucí violkou rolní(Viola arvensis), u sedmikrás zase se sed-mikráskou chudobkou (Bellis perennis)a pomněnky také provázejí v okolní příroděplané druhy.

Mnohé trvalky přinášejí hodně semen,která nestačíme odstranit. Semenáče bývajírůzných hodnot, což však odhalíme až přikvětu. Nepříjemnou vlastností je ovšemvysemeňování přímo do středu stárnoucíhoa řídnoucího trsu. V tomto případě je asinejlépe vše důsledně zlikvidovat a nakoupitznovu.

Značné praktické znalosti vyžadují výsevydřevin. Prošlechtěné kultivary své vlastnostivětšinou nepodržují, ale je to případ odpřípadu. Záleží také na konkrétním jedinci,kým je opylován. Při výsevech třeba japon-ských javorů (Acer japonicum, A. palmatum)získáme pozoruhodnou stupnici zabarvení,dělení listů i konečné výšky rostlin. Tatovariabilita se značně liší u jednotlivých se-menných stromů, i když se nám jeví naprvní pohled stejní. Podobně se chovajídruhy, u nichž je znám hybridní původ.Občas se v parcích pěstuje třeba jeřábduryňský (Sorbus x thuringiaca). Vznikl jakokříženec jeřábu muku (Sorbus aria) s listynedělenými vejčitého tvaru a dobře známé-ho jeřábu ptačího neboli obecného (Sorbusaucuparia) s dělenými listy. Hybridní původje na jeřábu duryňském patrný, listy jsouslabě dělené. V pokusném výsevu se vy-skytly typy odpovídající oběma rodičůma asi z poloviny také různé přechody mezinimi. Protože jeřáby se řízkovat nedají, jezde jediná možnost věrného přemnožení

bergii) dobrého původu se v potomstvuzachovává žádané červené zbarvení z 90i více procent; zelené semenáče snadno užv mládí vytřídíme.

Některé odrůdy okrasných a ovocnýchdřevin vznikly pupenovými mutacemi; ať jižsamovolnými nebo uměle navozenými.Náhle se pak objeví jedna větvička třebas žlutě panašovanými listy, s květy neboplody jiné barvy. Důležité a výhodné je, žeostatní vlastnosti zůstávají zachovány. Stačísi tedy jen takového jevu všimnout a dálemnožit vegetativně- tedy řízkováním, roubo-váním nebo očkováním. Potíž je v tom, žese u některých rostlin často mutace zpětněvrací k původnímu typu. Přímo modelovoudřevinou je v tomto směru kolem půl metruvysoký stálezelený brslen Fortuneův (Euo-nymus fortunei). Má několik velmi pěknýchžlutě nebo bíle panašovaných kultivarů. Vespleti větviček se však často najdou i celésytě zelené a ty, protože mají více chlorofy-lu, také více rostou. Je tedy třeba sledovata vyřezávat.

Závěrem několik snad dobrých rad prozahradu. Už při nákupu se informujte, zda jedřevina očkována, roubována nebo jdeo řízkovanec či semenáč. Bedlivě pozorujtevšechny změny na výhonech. Seznamte ses nejběžnějšími chorobami hlavně virovými,abyste je neudržovali a tím nešířili. Všechnasemena, jenž se na zahradě vytvoří, námnedají rostliny původních kvalit. Pokudpěstujete cibulnaté a hlíznaté rostliny vesměsi dělejte negativní výběry uvážlivě a seznalostí druhu či rodu.

Chybí ochranné lhůty pro listová hnojiva?

Ing. Miroslav Kalina, ÚR ČZS Litoměřice

S touto otázkou se již několikrát setkalazahrádkářská poradna ústředí ČZS a myzde pro potřebu zahrádkářské veřejnostizpřístupňujeme následující kvalifikovanouodpověď:

49

Mimokořenová výživa zahradních plodinse provádí především v raném období vege-tace a během hlavního růstu, kdy listy nej-snadněji přijímají živiny. Detailní termínyaplikace jsou vždy uvedeny na obalu každé-ho listového hnojiva. V Rukověti Zahrádkáře2003 nalezne čtenář termíny nástřiku močo-vinou, hořkou solí a stopovými prvky. Z nichvyplývá, že ve většině případů je delší obdo-bí mezi posledním postřikem a sklizní plodi-ny.Výjimkou je aplikace solí vápníku protihořké skvrnitosti jabloní. Výrobci zde uvádě-jí jako poslední termín ošetření 14 dní předsklizní. Ten bychom měli dodržet rovněž přiaplikaci stopových prvků.

Je třeba se zmínit také o dusíku, kterýpřijímají listy rostlin velmi rychle. Ve forměmočoviny je 50 % přijato již za 1 až 4 hodi-ny, v případě ledku vápenatého ještě rychle-ji a totéž platí i pro hnojiva, kde je dusík veformě aminokyselin (např. Hycol). Za 24hodin je 85 % močoviny absorbováno arostliny ji tak mohou přeměnit na potřebnédusíkaté látky. Proto bychom se nemuselibát v případě potřeby provést mimokořeno-vé hnojení dusíkem i několik dní před skliz-ní. Nemusíme se obávat zvýšení obsahudusičnanů v rostlinách. To platí např. proplodovou zeleninu. Ostatní základní živiny -fosfor, draslík, vápník a hořčík - jsou důležitý-mi minerálními látkami ve výživě lidí a zvířata proto nepředstavují žádné zdravotní riziko.

V závěru uvádíme, že množství živindodávané mimokořenovou výživou je maléa je většinou absorbováno rostlinami. Listo-vá hnojiva u nás podléhají registraci u ÚK-ZÚZu, kde se sleduje jejich hygienickánezávadnost a také účinnost.

Nejvhodnější termín pro řez ořešá-ku královského (Juglans regia)Jaroslav Matejsek, ÚR ČZS Náchod

Z mnohaletých pokusů a pozorování, kdyořešáky byly záměrně řezány v různou ročnídobu, jednoznačně vychází jako nejvhodněj-ší období pro řez termín jarní, po narašení.Pro názornost si připomeňme výhody a ne-výhody řezu v různém ročním období.

Zimní řezBylo zjištěno, že ořešák je pod silným

tlakem mízy po ukončení dormance (hlubo-kého vegetačního klidu), asi od polovinyprosince do doby, než vyraší pupeny a vy-rostou nové zelené přírůstky.

V zimním období (v době kdy mrzne) jetok mízy blokován mrazem. Ale při každémi krátkodobém oteplení se výron mízy nanové řezné ráně obnovuje. Za mrazu znovuustává a tak se to opakuje po dobu asi 40dnů, než dojde k ucpání cév sraženinoumízy.

Po dobu výronu mízy nelze rány zatřítžádným přípravkem. Rány, které lze ošetřitpo delší době až po zaschnutí, se hůře hojí.Řez v zimním a jarním období před naraše-ním ořešákům neprospívá, ale naopak ško-dí.Letní řez v srpnu

Stále je doporučován letní řez ořešákuv srpnu. Je to z toho důvodu, že po řezuplodících ořešáků v srpnu nedochází kvýronu mízy a tak se stará, dnes již překona-ná praxe stále oživuje.

Ale je také nutné si připomenout, žev srpnu se již netvoří znatelné hojivé závalynových ran na vzrostlých a plodících stro-mech. Dochází zřejmě jen k uzavření cév,neboť v srpnu řezané ořešáky neroní poskončení dormance mízu, na rozdíl od ořešá-ků řezaných v listopadu (po odběru roubů).

Jinak je to u ořešáků ve školce, kde růsto-vá aktivita je delší než u stromů na trvalémstanovišti. U těchto mladých stromků semůže menší hojivý svalec vytvořit i v srpnu.Řez ořešáků v srpnu není vhodným termí-nem. Letní řez v červnu

Je možný v nutném případě, kdy potřebuje-me odstranit překážející, nebo zlomenouvětev. Na prosvětlení koruny je skoro pozdě.Doporučovaný řez začátkem června, kdyžnové přírůstky dosahují délky 30 - 50 mm (3až 5 cm) je zřejmě omyl. Začátkem červnamají mladší a dosud neplodící ořešáky novépřírůstky až 50 cm dlouhé, nikoliv 3 - 5 cm.

Po řezu začátkem června vytvoří ořešákzával v poloviční mohutnosti (pouze v šíři do5 mm po obvodu rány) o proti řezu jarnímu

50

Rána o průměru 2,5 cm / řez 5. června(fotografováno na podzim téhož roku, zával5 mm po obvodu)

po narašení, kdy se vytvoří zával v šířce do ší určení termínu jarního řezu, který je použi-10 mm do srpna toho roku. Pokud má strom telný v každém roce, v každé nadmořskémálo živin a trpí suchem, mohou být závaly výšce a poloze pozemku, pro všechny typymenší. ořešáků, umožňuje orientace podle vegetač-

Proč bychom doporučovali řezat ořešáky ní fáze stromů. To znamená, že když seaž v červnu a nevyužili možnosti jarníhotermínu.

Opožděným průklestem až v červnupřipravíme ořešák o značnou asimilačníplochu a ztratíme čas na vytvoření mo-hutnějších závalů řezných ran v tomroce.

Jarní řez po narašeníDo doby než ořešák začne rašit, je pod

silným tlakem mízy. Stanovení určitého datapro jarní řez není možné z několika příčin,které ovlivňují dobu rašení:

1. nepředvídatelný termín příchodu jara2. různá nadmořská výška3. poloha pozemku (chráněná, větrná)4. sklon pozemku (přikloněný ke slunci,

nebo odkloněný)5. typ ořešáku

a) raně rašící (SEIFERSDORFER,APOLLO)

b) středně rašící (JUPITER a dalšíodrůdy)

c) později rašící (MARS)Z výše uvedeného je zřejmé, že stanovení

začátku nejvhodnějšího termínu jarního řezuk určitému kalendářnímu datu není možné,neboťmůže být v každém roce jiné. Přesněj-

ořešák začne zelenat, nastává nejvhodnějšíobdobí pro jeho řez.

Když nové přírůstky narostou do délky 3až 5 cm, můžeme odřezat slabší větveo průměru do 5 cm. U silnějších větví můžepo řezu v té době docházet ke slabšímua krátkodobému slzení mízy. Z toho důvodusilnější větve odřízneme raději později, kdyžnové zelené přírůstky dosáhnou délky 10 až15 cm. V této době je snížen tlak mízynatolik, že většinou nedochází ani ke krátko-dobému slzení z řezných ran. Silnější větevseřízneme nejprve na pahýl (aby se neza-trhla) a teprve potom odřízneme pahýl vevětevním kroužku. Je lépe řezat za suchéhoa teplého počasí a rány bezprostředně pořezu ošetřit vhodným nátěrem. Používámehusté barvy ředitelné vodou, které nepálía neimpregnují dřevo, např. neředěnouLATEXOVOU barvu s přidáním houbomor-ného přípravku (FUNDAZOL a pod.) případ-ně přidáme i práškový stimulátor pro podpo-ru hojení ran.

Větší rány o průměru nad 5 cm můžemepo zaschnutí základního nátěru (upravenélatexové barvy) natřít 2 - 3 mm silnou vrst-vou štěpařského vosku, který nepálí (typJENTEN). Povrch vosku přetřeme lehcehustou latexovou barvou a tím zabránímestékání vosku při ohřátí sluncem a snížímetak možnost jeho předčasného vyschnutía následného odpadnutí z rány. Takto kom-binovaný nátěr chrání ránu po dobu 1 - 2roků.

Připomeňme si, že čím větší je rána, tímvíce roků potrvá než se zcela zahojí. Přidobré růstové aktivitě stromu se rána o prů-měru 10 cm hojí asi 5 - 6 let. Po tu dobu jimusíme ošetřovat, než se zcela uzavře.Jarní řez po narašení ořešáků je nejvhodněj-ší termín v celém kalendářním roce.Souhrn poznatků v hojení ran (hodnoceníkoncem vegetační doby)1. řez po narašení při délce nových pří-

růstků 5 - 10 cm, - hojivý zával v šířce 10 mm po obvodurány.

51

2. řez začátkem června, - hojivý zával v šířce 5 mm po obvodurány

3. řez začátkem července, - hojivý zával v šířce 2 mm po obvodurány

4. řez začátkem srpna, - žádný měřitelný hojivý zával

Není brambora jako bramboraMiroslav Muška, ÚR ČZS Třebíč

Brambory jako důležitá část naší stravy sebohužel stávají plodinou, která je postupemčasu konzumována stále méně. Uvádí se,že se u nás snědlo v r.1850 170 kg bramborna osobu, v r.1938 120 kg na osobu a nyníto je už jen 77 kg na osobu. Stejně tak to jei s plochou zemědělské půdy, na které sebrambory pěstují - v r.1955 to bylo 650 tisíchektarů, v r.1998 již 72 tisíc hektarů, v r.2002 méně než 50 tisíc hektarů a v r.2004už jen kolem 40 tisíc hektarů. Z této plochymají drobní pěstitelé brambory na 7 - 8tisících hektarech. Pro úplnost údajů je všaktřeba dodat, že v r. 1994 byl průměrný vý-nos 16 tun z hektaru, zatímco v r. 2004 to jižbylo 25 tun. V roce 2005 byly výnosy rekord-ní za celou dobu pěstování od roku 1918,dokonce byl dosažen výnos nad 100 tunz hektaru (podmínky velkovýrobního pěsto-vání).

Vlivů na snížení konzumace je více, jed-ním z nich je i to, že velkovýroba dodávábrambory mechanicky poškozené, tudížnevzhledné a lehčeji podléhající nákazám.V poslední době je snaha dodávat na trhbrambory, sklizené šetrnější technologií,umyté a zabalené v líbivých PE obalechs popisem odrůdy. Negativní dopad má taképrodej brambor v době, když nejsou vhodnépro konzumaci - brambory určené pro letnía podzimní konzum jsou prodávány navánoce i mnohem později. Dokonce jsoutyto odrůdy pěstitelem označené jako vhod-né pro pozdní konzum. Jako příklad lzeuvést velmi ranou odrůdu IMPALA. Jednáse o odrůdu, která má vysoké výnosy v ra-ných termínech při předčasné sklizni, jechuťově velice dobrá. Touto odrůdou je však

osázena neúměrně veliká plocha, takže sekonzumuje mnohem později, než je vhodné.Uvařené hlízy jsou pak vodnaté a nechutna-jí. Ale protože si je zákazník nakoupil veslevě ve větším množství v době před na-bídkou brambor vhodných k uskladnění,nekoupí později odrůdu jinou. Kvalitníchodrůd pro pozdní konzum se prodá málo,pěstitel nezvětšuje, spíš zmenšuje osázenéplochy. Uzavírá se tak bludný kruh - IMPA-LA se množí a pěstuje na velkých plochácha nedává šanci pěstovat pro pozdní konzummnohem vhodnější a chutnější odrůdy.

Tyto výše popsané problémy však nemázahrádkář, který brambory pěstuje pro sebe.Pěstuje pro kvalitu, ne pro množství, chce sipochutnat a má radost, že jeho výpěstekchutná i jiným. Může si vybrat odrůdy vhod-né pro požadovaný způsob užití a svýmzpůsobem pěstování se blíží ekologickémupěstování, jehož výsledkem je zcela určitělepší chuť než chuť stejné odrůdy pěstovanéve velkovýrobě a nevhodně skladovanév obchodě.

Každý z nás si může svoji produkci srov-nat se zmíněným ekologickým pěstovánímbrambor, které se na trhu označují grafic-kým znakem a také přívlastkem „BIO“. Jsoutaké dražší, neboť jejich pěstování je nároč-nější.

Ekologicky pěstované brambory nejsouhnojeny minerálními hnojivy, ale pouzechlévským hnojem v množství 3 - 4 kg nametr čtvereční a zeleným hnojením. Protiplísni bramborové se nepoužívají chemicképostřiky - pouze přípravky na bázi oxychlori-du mědi - KUPRIKOL, mandelinka brambo-rová se sbírá ručně. Je vhodné volit odrůdy,které jsou méně citlivé na plíseň bramboro-vou.

Naproti tomu velkovýroba používá na udr-žení zdravého stavu porostu postřiky protiplevelům před i po vzejití sadby, moří sad-bu, postřiky proti plísni (naši pěstitelé 3-5 x,v Polsku až 1-2 x, v Německu až 16 x,v Holandsku až l8 x, ve Francii až 19 x),postřiky proti mandelince a mšicím a postři-ky na likvidaci porostu před sklizní brambor.

I z těchto důvodů je vhodné pěstovatbrambory na zahrádkách. Aby pěstování na

52

zahrádce bylo úspěšné a splnilo očekávání trémně chladné počasí - dosáhnout předčas-je třeba dodržet následující: né sklizně za 66 - 69 dnů. V r. 2003 jsem1. zvolit vhodný varný typ a vegetační dobu sázel 31. 3. a začal kopat 5. 6. Teplota

odrůdy v tomto roce byla týden před sázením nad2. sázet jen kvalitní sadbu 10 C, teploty po dobu vegetace byly velice3. dodržet určité zásady pěstování příznivé. Sázena byla odrůda VELOX, která

Varný typRozlišujeme 3 základní varné typy a to:VARNÝ TYP A: jedná se o pevné lojovité

brambory, které jsou nerozvářivé, příjemněvlhké, velmi slabě až slabě moučnaté, jsouvhodné pro přípravu bramborového salátu ike konzumu jako vařené.

VARNÝ TYP B: polopevné, polomoučnébrambory s jemnou až hrubší strukturou,příjemně vlhké až sušší, jsou vhodné jakopříloha k jídlu.

VARNÝ TYP C: měkké, moučnaté bram-bory s jemnou až středně hrubou strukturou,středně vlhké až suché, tyto jsou vhodnék přípravě kaší, těst a výrobků z brambor.

Je však třeba vzít v úvahu, že některéodrůdy jsou přechodem mezi uvedenýmivarnými typy - AB, BA, BC. První písmenoznačí převahu k varnému typu. Také jetřeba počítat s tím, že se mohou objevit tzv.ročníková kolísání kvality, způsobená klima-tickými podmínkami v roce pěstování (pev-ná se např. zdá polopevná, polopevnámoučnatá, ale i naopak).

Odrůda dle vegetační dobyPodle délky vegetační doby jsou brambory

zařazeny do 4 skupin a to:- Velmi rané, vegetační doba 90 - 100 dní,- Rané, vegetační doba 100 - 110 dní,- Polorané, vegetační doba 110 - 120 dní,- Polopozdní až pozdní, vegetační doba

nad 120 dní.Pro zahrádkáře mají význam odrůdy velmi

rané, rané, méně polorané. Polopozdní ažpozdní jsou méně vhodné, i když jejichpěstování nelze vyloučit - sklizeň v polovinězáří i později není pro většinu zahrádkářů tanejvhodnější doba. Obecně platí, že velmirané se mají zkonzumovat co nejdříve,nejdéle do vánoc. Jsou samozřejmě vyjím-ky. Předklíčením a použitím netkané textilielze v nadmořské výšce 520 m - není-li ex-

o

byla od 15. 2. dána k předklíčení do míst-nosti s teplotou 14 - 18 C po dobu 4 týdnůo

a 2 týdny při teplotě okolo 10 C. Po vysáze-o

ní byl záhon ihned přikryt netkanou textiliíata ponechána až do výše stonků cca25 cm. V tomto roce byly i příznivé dešťovésrážky, takže nebylo třeba zalévat. Pronejranější sklizně je vhodné vybírat odrůdys rychlým nárůstem hlíz. V současné dobětuto vlastnost splňují odrůdy EVEREST,FLAVIA, IMPALA, LEONI, MAGDA, SOLISTa VITESSE.

Kvalitní sadbaKaždý, kdo pěstuje brambory, by měl -

nejen z vlastní zkušenosti říkám zásadně -použít kvalitiní certifikovanou sadbu odmnožitele. Taková sadba se pozná podletoho, že je označená návěskou do 10 kgpodnikovou, nad 10 kg úřední - tj. s hlavič-kou ÚKZÚZ. Na návěsce musí být názeva adresa dodavatele (výrobce), název odrů-dy, stupeň množení - zahrádkář vystačí sestupněm C1 nebo C2 (rozlišujeme základnírozmnožovací materiál označený SE1, SE2a E; stupeň E je dále přemnožován jakocertifikovaná sadba C1 a C2; mezi stupnimnožení mimo kvalitativní ukazatele jei rozdíl v ceně - např. v r. 2005 stupeň E 12až 14,50 Kč za kg, stupeň C2 7 Kč za kg),hmotnost, velikostní třídění,označení zeměvýroby a číslo partie (údaj, ze kterého lzezjistit veškeré informace týkající se uznáva-cího řízení prodávané certifikované sadby).Sadbu s označením C1 pěstuji ještě dalšírok, ale je bezpodmínečně třeba provádětve vegetačním období selekci - vyřaditnezdravé rostliny a cizí příměsi i s hlízami.Poznají se podle toho, že mají např. svinutélisty, černý stonek nad zemí, jsou nízkérůstem či jinak netypické. Použitím nekvalit-ní sadby nejenže není kvalitní porost, aledochází k nižším výnosům - mám zkušenos-ti hned druhý rok méně až o 25 %. Kvůlikvalitě konzumu bychom měli dbát i o čisto-

53

tu odrůdy. Je určitě na závadu mít mezi vách se zahrádkářskou, či zemědělskousalátovkou rozvářivou bramboru a naopak, tematikou. V těchto materiálech jsou vlast-v příloze mezi tmavě žlutými mít bramboru nosti uvedeny tak, jak se firmě odrůda přisvětlou. Doporučuji také sázet více odrůd jejích pokusech jeví.a to proto, že ne vždy každá odrůda „vyjde“ Objektivní a nezávislý seznam odrůd,tak, jak by měla. jejich hodnocení odolnosti proti chorobám

Doporučit nejlepší odrůdu není jednodu-ché proto, neboť každému chutná jiný varnýtyp - někdo nenechá dopustit na lojovitoubramboru, někdo zcela opačně propagujebramboru moučnatou. Navíc jde o subjektiv-ní hodnocení.Ústřední kontrolní a zkušebníústav zemědělský - Odbor odrůdovéhozkušebnictví měl v roce 2005 přihlášenok uznávacímu řízení 177 odrůd sadbovýchbrambor, na polních pokusech v HavlíčkovéBorové bylo pěstováno 232 odrůd od 13firem. Orientace v tak početné nabídce nenítaké jednoduchá, zahrádkáři ÚR ČZS Třebíčproto pořádají každoročně degustaci vybra-ných odrůd brambor. V přehledné tabulcevýsledků lze tak nalézt prvotní informacio vhodné odrůdě. Ostatní pak záleží navýběru samotného zahrádkáře.

Dle výsledků degustací a zkušeností nejenvlastních si dovolím doporučit následujícíodrůdy, které jsou však více směřoványk tužším varným typům, tak jak se zdá býtorientována chuť konzumentů.

- Odrůdy velmi rané: Astoria BA, ColetteBA, Magda BA, Rosára A, AB (červenáslupka)

- Odrůdy rané: Annabelle AB, BaccaraB,BA, Dali A,AB, Karin BA, Kordoba B,Marabel B, Princess AB, Secura B,BC

- Polorané: Andante AB,A, Ditta (dříveLenka) AB, Kariera BA, Laura B (červenáslupka), Lolita BA, Milva BA, Red Anna B(červená slupka), Victoria B,BA

Kde lze zjistit vlastnosti výše uvedenýchodrůd brambor?

Každá firma, která je držitelem šlechtitel-ských práv nebo udržovatelem nebo zástup-cem zahraničního vlastníka šlechtitelskýchpráv v České republice, vydává popisyvlastností a použití jednotlivých odrůd bram-bor v souhrnném katalogu nebo jednotlivýchletácích, které bývají k dispozici na výsta-

a škůdcům, hospodářských vlastností (tvarhlíz, barva dužniny, barva hranolků, lupínkůaj.) a stolní hodnoty (konzistence, moučna-tost, vlhkost, chuť, tmavnutí vařených hlízaj.), včetně podrobných popisů celkem 150odrůd je uveden v publikaci Ústředníhokontrolního a zkušebního ústavu zeměděl-ského, Odbor odrůdového zkušebnictvís názvem „Přehledy odrůd 2005 brambory“.

Zásady pěstováníBrambory nemají zvláštní nároky na půdní

podmínky, dají se pěstovat i v jílovitohlini-tých půdách s dobrými výsledky. Nevhodnévšak jsou zamokřené pozemky a pěstovánípod stromy na zahrádce. Je třeba půdu napodzim hluboce zorat nebo zrýt, zjara řádněnakypřit - nejlépe rotačním kypřičem, je-lik dispozici. Doba kypření záleží na vlhkostipůdy, půda musí osychat. Výsledkem musíbýt jemná struktura bez hrudek nebo dokon-ce hrud. Sázet je třeba do teplé půdy, sadbao velikosti minimálně 25 x 25 mm, maximál-ně 60 x 60 mm, vzdálenost brambor odsebe do 30 cm. Při velké sadbě může býtvětší, při malé sadbě menší vzdálenost.Vývoji rostlin pomůže opakované proorání čiokopání. Kořenům se tak dostává vzduchua zničí se plevele. Znovu však připomínám,nesmí dojít ke vzniku hrud a musí být roz-droben nežádoucí půdní škraloup.

Po sklizni je třeba nechat brambory vestodole, v chatce či pod jiným přístřeškem.Dojde při tom k osušení hlíz a ke zhojenípoškozených míst. Vhodná doba je 2 - 3týdny. Brambory v této době je nutné chránitpřed slunečním svitem. Aby hlízy nezezele-naly, přikryjeme je prodyšnou pytlovinounebo kartonem. Před uložením do sklepanebo jiné chladné a vlhké místnosti vyřadí-me hlízy s napadením hnilobou.

Nedostatečné vydýchání poznáme podlevytvořené potní vrstvy - jsou na povrchuvlhké. Vlastní skladování je vhodné přiteplotách 2 - 6 C. Brambory skladované přio

54

této teplotě však nelze ihned konzumovat. ských karafiátů má však hostinský a pomo-Došlo u nich totiž k přeměně škrobu v cukry log Michal Bullmann, který s J. Pirnerema chutnaly by nasládle. Nechají se proto 10 prováděl umělé sprašování a výběr rostlin.až 14 dnů v teplotě 12 C - 15 C, aby došlo V roce 1831 zasílá již M. Bullman velkokvě-o o

k vydýchání cukrů. Je doporučováno skla- té karafiáty do Itálie, Německa, Švédskadovat do výše vrstvy asi 1 m. Mám velmi i Anglie. Tak se díky velkému nadšení,dobré zkušenosti se skladováním v rašlo- nezměrné trpělivosti a pracovitosti rodilavých pytlích různé velikosti až do 50 kg, odrůda klatovského karafiátu. Jedná sekteré umožňují i při méně větraném sklado- o mrazuvzdornou trvalku se stonkem 50 -vání přístup vzduchu. Samozřejmě lze pou- 60 cm vysokým, žaludovým nepukavýmžít i dřevěné nebo umělohmotné bedničky. kalichem. Květ se vyznačuje pravidelností,

Pro ty, kteří chtějí spíše ekologicky pěsto- celokrajnými nezoubkovanými okraji korun-vané brambory, doporučuji chlévský hnůj, ních plátků, průměrem 6 - 8 cm, hřebíčko-nebo zelené hnojení - např. hořčici bílou, vou vůní a hlavně nádhernými odstíny všechsvazenku vratičolistou či lničku setou před barev, kromě modré, se zajímavou kresbou.podzimní orbou. V průběhu vegetace nepo- Podle barevné kresby v květu rozdělil kla-užívat minerální hnojiva, pouze postřik na tovské karafiáty do 6 tříd profesor Joseflist listovým hnojivem - osvědčil se mně Čechura (1812 - 1891).CAMPOFORT forte nebo WUXAL SUS Od zahrádkářů převzali později karafiátyKOMBI Mg. Postřik na list aplikuji 3 x, popr-vé počátkem tvorby poupat, pak počátkemkvetení a za 14 dnů poté.

Pokud se zahrádkář rozhodne pro chemic-kou ochranu proti plísni bramborové, lzedoporučit postřiky přípravky ALTIMA 500SC, CASOAR, TATTOO a RIDOMIL GOLDMZ 68 WP. Jsou v současné době dle vý-sledků zkoušek nejúčinější.

Proti mandelince bramborové jsou účinnépostřiky ACTARA, BANCOL, CALYPSOa MOSPILAN.

Klatovský karafiát (Dianthus caryophyllus

var. Clatoviensis)Peter Pošefka, předseda Spec. zákl. orga-

nizace ČZS Klatovský karafiát)

Karafiáty se začaly v Klatovech pěstovatv roce 1813, kdy se do svého rodnéhoměsta vrátil rytmistr Volšanský a na památ-ku si z francouzského města Nancy přivezlmalá, černá semínka drobnokvětého karafi-átu. Zbytek svého života pak věnoval hlavněpěstování a zušlechťování této milé rostlin-ky. Brzy o ni vzbudil zajem i u svých souse- členů, z toho 7 své výpěstky každoročnědů a tak se do dějin klatovského karafiátuzapsali jako první pětitelé cvočkař JanPirner, mlynář Josef Formánek a MatějStránský. Hlavní zásluhu o pěstování klatov-

klatovští zahradníci Matěj Spora, AntonínBříško, František Celerin, Josef Walter, VítBoublík, Vojtěch Svoboda a další, kteřízískali klatovským karafiátům světovouslávu na výstavách ve Vídni 1892, Bruselu1893, Antverpách 1894, Amsterodamu1895, Lyonu, Hamburku atd. Za to, že kla-tovské karafiáty přečkaly 1. světovou válku,patří velký dík zahradníku Matěji Pintířovi.Od něho se po válce opět rozšiřují hlavnězásluhou profesora Dr. Františka Ševce,který popsal dějiny klatovského karafiátnic-tví a způsob pěstování v publikaci Klatovskékarafiáty (1926).

Také 2. světová válka byla velkou překáž-kou v pěstování a jen opravdoví milovnícizachraňovali sortiment.

Nejnovější éra pěstování klatovskýchkarafiátů začala v roce 1954, kdy vzniklkroužek pěstitelů a obdivovatelů této květi-ny. V roce 1956 již uskutečnil první výstavuna záhradě klatovského muzea, v r. 1957pak u příležitosti X. MFF i v Karlových Va-rech. Ve výstavní činnosti pokračuje i nyněj-ší Specializovaná základní organizace pěsti-telů klatovských karafiátů při ÚR, nebo ZOČZS v Klatovech. V současné době má 12

představují členové veřejnosti na 14 denníčervencové výstavě na zahradě v Hostašo-vě ul. v Klatovech. Zde bývá zpravidlak vidění tisícovka rostlin na záhonech a 500

55

v pavilónu v květináčích. Kromě toho v roce vzpomínám na dětství, kdy u našeho domu1994 jsme klatovské karafiáty vystavovaliv Pražské botanické zahradě UK. V letech1997, 1998 a 2000 na celonárodních výsta-vách se zahraniční účastí v Lysé nad La-bem, v r. 1999 a 2003 na výstavách Zahra-da Vysočiny v Žirovnici, dále v r. 2001v Německu na výstavě Natur in Cham,v r. 2002 v Nepomuku.

Všichni současní pěstitelé jsou zahrádkáři,kteří milují město, v němž žijí a mají velkouzásluhu na tom, že klatovské karafiáty se jižv r. 2013 dočkají 200 let své existence.Pěstují kolem 60 odrůd a sortiment stáleobohacují o novinky vypěstované ze semen.Vypěstování nového karafiátu ze semenenení však záležitostí 1 roku, vyžaduje hodnětrpělivosti a vytrvalosti. Proto zájemci o pest-robarevný karafiátový záhon si mohouv Klatovech objednat sazenice získanéhřížením (háčkovaním), které jim ještě v tomsamém roce vykvetou. (Postup popsánnapř. v únorovém č. časopisu Zahrádkář2006). Návod k pěstovaní je vložen do kaž-dé zásilky se sazenicemi. Existuje i videoka-zeta o pěstovaní a množení klatovskýchkarafiátů. Zveme všechny milovníky květin,kteří v červenci navštíví zajímavé město podČernou věží, aby kromě kostelů, katakomb,barokní lékárny nezapomněli navštívit i vý-stavu pravých klatovských karafiátů navýstavní záhradě proti muzeu.

Staré odrůdyIng. Ladislav Zahradník,

předseda ovocnářské komise ČZS

Panenské, Croncelské, Bernské růžové,Pařížanka, Solanka, Špinka a další... Kdoz ovocnářů pamětníků by si nevzpomněl nasvé začátky, a už se zdálo, že odrůdy pěsto-vané před více jak 100 lety zmizí v propadliš-ti dějin.

Stačí projít staré zahrady a jsme překvape-ni, kolik zapomenutých odrůd nacházímea majitelé jsou na ně pyšní. Někdy ze senti-mentu, vždyť často ovocné stromy s hospo-dářem, či hospodyní vyrůstaly i stárly. Jindyz úcty k rodičům či prarodičům, kteří stromzasadili. Vždyť úcta k ovocnému stromupatřila k našim národním tradicím. Sám

byl jen malý dvorek s jedinou jabloní odrůdyCroncelské. Dodnes mám k této odrůděsympatie.

Ovocné druhy charakterizují i oblast pěs-tování. I když jsou nejčastější jabloně,k obrazu krajiny jižní Moravy patří neodmys-litelněmeruňky, k Valašsku slivoně, východ-ní Čechy proslavily třešně a severní Čechyzase hrušně.

I u přeměněných užitkových zahrad naokrasné je nezřídka zachován starý ovocnýstrom jako dominanta zahrady, estetickývjem je velmi působivý.

Je tu i další důvod k ochraně a zachovánístarých odrůd. Odborně se nazývá genovédědictví. Staré a podobně i krajové odrůdyjsou přizpůsobené místním klimatickýmpodmínkám. Vyznačují se otužilostí a vzdor-ností k významným chorobám a škůdcům.Slouží jako výchozí zdroje při šlechtění.Považují se právem za národní bohatství.

Shromažďováním a udržováním starýchodrůd, jinak záchranu genofondu má v nápl-ni činnosti u nás několik institucí, např.VŠÚO Holovousy u Hořic, MZLU Brno,ÚKZÚZ, hlavní odrůdová zkušebna ovocev Želešicích u Brna a v Lysicích, Valašskémuzeum v přírodě Rožnov pod Radhoštěm,Pomologické muzeum Velké Losiny, Geno-fondový sad Velké nad Veličkou (ZO ČSOPBílé Karpaty), Ovocná školka Bojkoviceu Uherského Brodu.

Kromě profesionálních institucí se proble-matice záchrany starých a krajových odrůdpo vzoru západních zemí v posledníchletech věnují i občanská sdružení, spolkyi nadšenci. Tyto záslužné aktivity jsou pod-porovány nejen Ministerstvem zemědělstvía Ministerstvem životního prostředí, ale i EUa UNESCO.

Je to příznivá zpráva i pro zájemce o staréodrůdy, kam se obrátit při shánění informa-cí, štěpů, případně výsadbového materiálu.

Málo jako šafránu ...(Zahrádkář č.2/1973)

Šafrán vlastně není nic jiného než krokus.Krokus se zlatově zbarvenými květy, který těž-

56

kou exotickou vůní každoročně v říjnu a listopa-du naplňuje kašmírské údolí Pampore v Indii.Pro každého obdivovatele sytě vybarvenýcha vonících květů je to prý nezapomenutelnýzážitek.

V dřívějších dobách měl šafrán velký význam.S královským květem barvili ve starověku pláštěirských panovníků. Ve starověkém Řecku bylypři slavnostech síně i divadlo zdobeny šafránem.Šafrán sloužil i jako vonná látka v lázních. UliceŘíma byly posypány květy šafránu, když se Nerovracel z polních tažení. Arabové užívali šafránupřed více jak tisíci léty k léčebným účelům. Jakse královský krokus (i u nás rostou planě dvadruhy) rozšířil do všech částí světa, to přesněnikdo neví.

Při jednom polním tažení ho prý Džingischánpřivezl do Číny. Odtamtud se přes Tibet dostaldo Indie. Do Španělska ho přivezli arabští doby-vatelé. Také v Anglii existuje už několik staletí„Shaffron Waldon“ - údolí, ve kterém jednou zarok kvete tato královská květina.

Cesta šafránu do kašmírského údolí Pamporemá svou vlastní historii. Před tisíci léty žil vesvětu vzdáleném údolí proslulý lékařWaghbatta.Lékaři se podařilo vyléčit knížete horskéhokmene Takšaka Naga z oční choroby. Z vděčnos-ti daroval kníže lékaři hlízu šafránu. Lékař hlízuzasadil ve své zahradě a později se královskákvětina rozšířila po celém údolí. Ještě dnes, kdyžje měsíc v úplňku a šafrán kvete, se šlechtickýdárce oslavuje.

Již dlouho ztratil šafrán svůj význam jakobarvivo pro královské pláště nebo jako vonnálátka pro lázně. Pouze tu a tam, jako napříkladv Anglii se ještě dnes barví dorty a cukroví šafrá-novou žlutí...

Vidíme, že naše přísloví je konec konců velicepravdivě.

Miroslav Kamiš

Hortenzie na zahrádceIng. Tomáš Foral

Rod Hydrangea L.- hortenzie z čelediSaxifragaceae - lomikamenovité dříve Hyd-rangeaceae - hortenziovité, jsou opadavézřídka stálezelené keře, vzácně menšístromy nebo pnoucí dřeviny.

Několik desítek druhů roste ve východníAsii, Číně, Japonsku a v Americe.

Dorůstají výšky cca 1 až 1,5 metru, někte-ré až do 3 metrů výšky i šířky, popínaváhortenzie řapíkatá až 20 m. Všechny vyža-dují světlé stanoviště a živinami bohatou,hlubokou půdu. Nejznámější a nejpěstova-nější hortenzie velkolistá nejlépe rostev kyselých, rašelinohlinitých půdách s půdníreakcí kyselou, tj. pH 3,5 - 4,5. V taktokyselé půdě však druhy a kultivary s růžový-mi a červenými květenstvími složenýmipřevážně ze sterilních květů se zbarvují domodra. V půdách s reakcí pH 5,5 - 6,0 sevybarvují květenství do růžova a červena.Při vyšší reakci pH 6,5 - 7,0 dochází k chlo-rózám, tj. žloutnutí listů. Je tedy zřejmé, žehortenzie se nedají pěstovat ve vápenitýchpůdách a nesmí se zlévat tvrdou vodou.Pokud máme růžově kvetoucí kultivar a pře-ce jen chceme docílit modrého vybarveníkvětenství, přidáváme do půdy kamenechlinitoamonný v množství cca 5 kg na 1m3

substrátu. Kamencem se rostliny zalévajíi během nakvétání. Některé odrůdy jsouvíce, jiné méně citlivé, proto intenzita mod-rého zbarvení může být u různých odrůdjiná. Změna barvy z růžové na modrou jezpůsobována účinkem volných iontů hliníkuna barvivo delphinidin, který květy obsahují.Není to tedy barvení v pravém slova smyslu,jde o reakci barviv přítomných v květu změ-nou kyselosti půdy či zálivky. Některé druhya odrůdy mění během svého kvetení barvuvlivem reakce buněčných šťáv stárnutímkvětů např. z bílé po červenou až měděněhnědou nebo z modré a růžové po zelenouaž hnědou, dokonce můžeme najít na jed-nom keři květy v barvě růžové, modréi fialové. Některé druhy udržují hnědá za-schlá květenství přes celou zimu na keříchi po opadu listí. Vyzrálá květenství se mů-žou použít k sušení do suchých aranžmá jakv přírodní barvě, tak odbarvené do bělanebo obarvené do pastelových odstínů. Jevhodné je preparovat a zvláčnit glycerínem.

Květenství hortenzií jsou umístěná najednoletých výhonech. Nejoblíbenější jsouhortenzie s kulovitými květenstvími která

57

mají průměr až 30 cm, jsou však i velmi Hortenzie jsou také velmi vhodné a oblíbe-půvabné hortenzie s latami květů kuželovité-ho tvaru nebo jemná jakoby krajková kvě-tenství, která mají po obvodu květy sterilnís velkými okvětními plátky a uprostřed květydrobné fertilní (plodné). Sterilní květy mají 4korunní plátky, jsou však již i odrůdy s vět-ším počtem plátků a květy jsou poloplnénebo plné. Barva květů může být v odstí-nech bílé, žluté, růžové, červené, temněčervené, světle až tmavě modré a fialové.Jsou odrůdy s kombinací těchto barev. Jsouto dlouhověké keře se vzrůstající oblibouu nás, protože kvetou v létě, kdy jsou keřo-vé záhony na květy chudé.

Nejvhodnější doba množení hortenziív domácích podmínkách je začátek létaz polovyzrálých nebo bylinných vrcholovýchřízků bez vrcholových květních pupenů. Vevelkovýrobě se z rychlených matečníchrostlin odebírají řízky v únoru až březnu.U některých druhůmůžeme použít i rozděle-ní trsů časně na jaře před rašením pupenů.Množení semeny je možné hlavně u botanic-kých druhů.

Nejčastěji pěstovanými druhy jsou horten-zie velkolistá (Hydrangea macrophylla,synonymum hortenzie topolová (Hydrangeaopuloides), hortenzie plstnatá (Hydrangeavillosa), hortenzie pilovitá (Hydrangeaserrata), hortenzie latnatá (Hydrangeapaniculata), popínavá hortenzie řapíkatá(Hydrangea anomala petiolaris), hortenziestromečkovitá (Hydrangea arborescens),hortenzie drsná (Hydrangea aspera),hortenzie kosmatá (Hydrangea heteromal-la), hortenzie dubolistá (Hydrangea querci-folia), hortenzie Sargentova (Hydrangeasargentiana).

Rostliny vysazujeme na světlé stanovištěchráněné před prudkými větry a průvanem.Rostliny snesou slunce (není vhodný přímýúpal), ale musí být zajištěna vydatná zálivkane však přemokření. Nejlépe rostou v po-lostínu, ale snesou i stín. Živná, dobře připra-vená půda s příměsí rašeliny a zetleléhokravského hnoje, jehličnaté hrabanky čilistovky jsou podmínkou zdárného růstua vývoje rostlin, kvalitního a bohatého kve-tení.

né jako kontejnerové rostliny do přenosnýchnádob a jako rostliny hrnkové, pokojové,vhodné k rychlení. V obchodech se dnesprodávají téměř po celý rok, nejčastěji všakna jaře a na podzim.

Výsadbu kontejnerovaných rostlin může-me provádět téměř po celou vegetačnídobu. Není vhodné pouze období velkýchveder a pozdní podzim, protože pak mohouneprokořeněné rostliny vymrzat. Některéhortenzie je vhodné na zimu chránit předsilnými mrazy rašelinou, hoblinami, listíma chvojím nebo větší vyztuženou lepenko-vou či polystyrénovou bednou.

Důležité je důkladné odplevelení půdypřed výsadbou. Mimo vypletí doporučujii chemické odplevelení dostupnými herbici-dy, které nezanechávají v půdě rezidua.U hortenzie velkolisté řezem odstraňujemepouze suché nebo překrývající se větve,větve slabé a odkvetlé a to pouze na jaře.Pro vytvoření silných květních pupenů řeže-me keře od května do poloviny června nad3. až 4. očkem (pupenem). Výhony, ukonče-né květním pupenem nesmíme na jařeodstraňovat protože květní pupeny se zaklá-dají již v předcházejícím roce. Sníženékvetení může být tedy způsobeno nevhod-ným řezem nebo zmrznutím vrcholovýchkvětních pupenů v tuhé zimě a také špatnouvýživou a pěstováním v alkalické (vápenité)půdě. Naopak např. hortenzii latnatou nebostromečkovitou řežeme každoročně hlubokopřibližně na 2 očka.

Hortenzie sázíme jako solitéry nebo v men-ších skupinách do trávníku nebo trvalkovýchzáhonů s nízkými trvalkami a keři, nejlépepoblíž cest, teras, odpočívadel, vřesovišť,domů zdí a vchodů, k potokům a rybníčkům,kde mají dostatek potřebné vlhkosti. Kvě-tenství jsou krásná jak pro pozorování zblíz-ka, tak září do dálky svojí velikostí i jasnýmibarvami. Některé druhy můžeme použít dovolně rostoucích živých plotů a popínavouhortenzii řapíkatou na zdi, ploty, sloupy,pergoly, kmeny stromů, ale i bez opory jakopůdopokryvnou rostlinu nebo volně bizardněrostoucí keř.

Kolem dobře větveného kořenového sys-tému rostliny opatrně okopáváme. Hnojíme

58

Příznaky napadení šarkou na plodechbroskvoně typu cling 'Catherina'

pravidelně, každoročně kombinovanými Každý rostlinný druh může, a často jehnojivy bez vápníku a přidáváme dostatekhumusu a rašeliny. Dbáme na vyváženouvýživu a nepřehnojujeme dusíkatými hnoji-vy, aby nové letorosty dobře vyzrály a v zi-mě nenamrzaly. Je vhodné keře mulčovatrozdrcenou borkou (kůrou) nebo dřevěnýmištěpky, které nejenže udržují půdu bezplevelů, udržují vláhu, dodávají humus, alechrání v zimě rostliny před velkým promrz-nutím.

Virus šarky švestky a ochrana proti němu

Doc. Ing. Jaroslav Polák, DrSc.,Výzkumný ústav rostlinné výroby, odbor

rostlinolékařství, Praha - Ruzyně

Virus šarky švestky, (Plum pox virus -zkratka PPV), je jedním z nejškodlivějšíchrostlinných virů na světě a nejškodlivějšímv České republice. Tento virus téměř úplnězlikvidoval pěstování švestek, předevšímpak velmi kvalitní švestky Domácí. Zlikvido-val by i produkci slivovice v Čechách, a -zejména na Moravě, kdyby přední výrobcitohoto chlapského nápoje více než 90 %potřebných švestek nedováželi ze zahraničí,především z Rumunska. Virus je vláknitéhotvaru, vlákna jsou dlouhá 750 nm (měří tedyméně než tisícinu milimetru) a 13 nm široká.Virus se přenáší neperzistentně mšicemi.To znamená, že mšice může nabývacímsáním na nemocné rostlině virus získatběhem několika minut, nebo dokonce vteřina během stejné doby inokulačního sánívirus přenést do zdravé rostliny. Z tohovyplývá, že použití aphicidů k zabráněnípřenosu viru šarky švestky mšicemi je prak-ticky neúčinné.

infikován několika různými viry. Z tohotoaspektu jsou na tom nejhůře brambory, kdeje v podmínkách naší republiky rozšířenonejméně šest důležitých virů, a kdybychomneměli dobře organizovaný systém produk-ce zdravé sadby, asi bychom bramborynemohli vůbec pěstovat, nebo by jejichpěstování bylo nerentabilní. V České repub-lice bylo na různých rostlinách zjištěnohodně přes sto různých druhů virů, ve světěbylo identifikováno téměř devět set druhůrostlinných virů. Na peckovinách (slivoně,resp. švestky, meruňky, broskvoně) sevedle viru šarky švestky byť v mnohemmenší míře vyskytují virus zakrslosti slivoně,a virus nekrotické kroužkovitosti třešně.Ojediněle mohou být peckoviny v ČR infiko-vány i kmeny viru mozaiky jabloně, a viruchlorotické skvrnitosti jabloně. Oba tyto virymohou na peckovinách vyvolat příznakypodobné příznakům šarky, i když slabší.V souvislosti s infekcí těmito viry hovořímeo pseudošarce. V České republice dosudnebyl prokázán přirozený výskyt viru šarkyšvestky na stromech třešně nebo višně.Stanovení v genofondu třešně ve VŠÚOHolovousy nemohlo být ověřeno, protožestromy s pravděpodobnou infekcí byly zlikvi-dovány.Často je v odborné veřejnosti a mezi za-

hrádkáři diskutována otázka ochrany pecko-vin proti viru šarky švestky. Problém těžcedoléhá zejména i na domácí producentyslivovice, především na Moravě. Je nutnozcela jasně konstatovat, že virové chorobyrostlin, resp. jednou infikované a nemocnéstromy nelze v žádném případě a žádnýmiprostředky léčit. Nelze tedy vyléčit stromyinfikované virem šarky švestky ani zelenouskalicí, ani jinými chemikáliemi, které seněkde dokonce prodávaly za účelem léčbystromů nemocných šarkou. Producentitakovýchto „pseudoléků“ se snaží vydělávatna neznalosti, nebo hlouposti těch, kteří bytakové zboží kupovali.

Účinná ochrana proti virovým chorobám,a tudíž i proti viru šarky švestky však existu-je. Je to v prvé řadě pěstování viruprostýchstromů a odrůd. Systém certifikace a pro-dukce viruprostých školkařských výpěstků

59

Příznaky napadení šarkou na plodech meruněkodrůdy 'Karola'

se v současné době v České republice nebo většina těchto základních kategorií,zavádí. Dobrému zahrádkáři se rozhodně a také přechody mezi nimi. Existují, nebo jevyplatí zakoupit si k výsadbě viruprosté možno vyšlechtit odrůdy k viru extrémněstromky. I kdyby se mu v infekčním prostře- náchylné, neboli hypersenzitivní, náchylné,dí během několika let šarkou, nebo jinými tolerantní, rezistentní, nebo dokonce imun-viry infikovaly, množství i kvalita výpěstků ní. Jednotlivé kategorie vztahu hostitelemu několikanásobně nahradí rozdíl v ceně (rostliny) a patogena (v našem případě viru)standardních a viruprostých stromků. Žádej- je možno charakterizovat takto:te u školkařů certifikované viruprosté strom-ky s visačkou VF (virus free)! V případěšvestek, meruněk a broskvoní však nelzepro podmínky České republiky doporučitnákup a výsadbu k šarce velmi náchylnýchodrůd, např. švestky Domácí, broskvoněCatherina, nebo meruňky Karola, byť bybyly viruprosté. Rychlá reinfekce většinouneumožní, aby zahrádkář z těchto odrůdzískal kvalitní úrodu po delší časové období.

Jedinou možností účinné ochrany protivirům, proti viru šarky švestky, je pěstováníviruprostých, rezistentních, případně dokon-ce k viru imunních odrůd. Tady je namístěvysvětlit odbornou terminologii na úsekuodolnosti rostlin k chorobám. Školkaři i šle-chtitelé občas používají nesprávnou termi-nologii, pokud ne přímo zavádějící. Z nezna-losti a možná i z komerčních zájmů docházíněkdy k matení pojmů, což není dobré, a bylby špatný vědec ten, kdo by to nechal bezpovšimnutí. Ve vztahu rostliny, resp. odrůdyk patogenu, viru, rozeznáváme pět základ-ních kategorií: hypersenzitivita, náchylnost,tolerance, odolnost (rezistence) a imunita.V rámci jednoho rostlinného druhu se mo-hou, a zpravidla také vyskytují všechny

1. Hypersenzitivita, neboli extrémnínáchylnost je vztah hostitele a viru, kdyodrůda, resp. buňka, rostlinné pletivo infiko-vané virem kolabuje, nekrotizuje, odumírá.Pokud dojde k lokálnímu (místnímu) odumře-ní infikovaných buněk, virus se nemůžev rostlině šířit, a takovou odrůdu je dokoncemožno využít v praxi, k pěstování podobnějako odrůdu odolnou.

2. Náchylnost je vztah hostitele a viru,kdy se viru v buňce, v rostlinných pletivechdaří, množí se, dosahuje vysoké koncentra-ce na úkor produktivity a kvality rostliny.Jedná se o zápornou „symbiózu“ rostlinys virem. Rostlina reaguje silnými příznakyna listech i plodech, až deformacemi, sníže-ním výnosu, kvality, zhoršeným vzhledemtak, že např. plody jsou neprodejné.

3. Tolerance je vztah, kdy se viru v buňce,v rostlinných pletivech rovněž daří, množí setam a dosahuje vysoké koncentrace, avšakminimálně na úkor produktivity a kvalityrostliny. Příznaky na plodech jsou slabé,málo zřetelné, nebo dokonce žádné, kvalitaje dobrá. Jedná se o kladnou „symbiózu“rostliny s virem.

4. Odolnost, rezistence je vztah, kdy sevirus v buňce, v rostlinných pletivech množíjen omezeně, dosahuje nízké koncentracea minimálně ovlivňuje produktivitu a kvaliturostliny, rostlinného produktu. Příznaky naplodech jsou velmi slabé, často chybí, kvali-ta plodů je velmi málo, nepatrně ovlivněna,nebo vůbec neovlivněna.

5. Imunita je absolutní odolností, rezisten-cí, to znamená, že ve skutečnosti k žádné-mu vztahu mezi rostlinou a virem nedojde.Po inokulaci rostliny virem, prováděné ja-kýmkoli způsobem, tj. mechanicky, hmyzem(mšicemi), roubováním nebo očkováním

60

nemocného, infekčního roubu, očka nedo- poradit, které odrůdy švestek, mirabelekchází ke množení viru v rostlině, tj. nedojde a renklód, meruněk, a broskvoní pěstovat,k infekci. Rostlina, odrůda je k infekci virem abyste mohli v České republice, státu se sil-imunní, což je pro pěstitele ideální stav. ným plošným rozšířením šarky, toto ušlech-

Na základě uvedených pěti základních tilé a chutné ovoce bez obav pěstovat.vztahů mezi odrůdou a virem je možno Jedná se o odrůdy s vysokým stupněmpěstiteli, zahrádkáři poskytnout praktickou odolnosti k šarce, některé jsou hypersenzi-radu pro výběr odrůdy, resp. stanovit pořadí tivní, nebo dokonce imunní, výlučně ve výševýběru odrůdy k pěstování podle jejího popsaných kategoriích 1,4 a 5. Upozorňuji,vztahu k viru. že jmenovitě nedoporučuji žádnou z tole-

a. V prvé řadě pěstujte imunní a rezistent-ní odrůdy.

b. Můžete pěstovat i hypersenzitivní odrů-dy, i když to zní paradoxně. Z praktickéhohlediska to jsou odrůdy velmi odolné k viro-vé infekci. Je-li hypersenzitivita úplná, cožvýjimečně může být, rostliny dané odrůdynelze virem infikovat, protože inokulovanébuňky odumřou, nekrotizují. Nesmí všakodumřít celá rostlina

c. Většinou jsou k dispozici odolné, rezis-tentní odrůdy. Doporučuji pěstovat odrůdys vysokou rezistencí, ve kterých se virusmnoží velmi omezeně. Nejlepší jsou tyodolné odrůdy, kde se virus po inokulaci,např. po přenosu mšicemi, nebo roubemzprvu mírně množí, první rok po inokulacia infekci je možno pozorovat např. slabépříznaky na listech, virus lze prokázat séro-logicky apod., ale v dalších letech i tak nízkýobsah viru klesá a jeho přítomnost v rostliněje obtížně stanovitelná. Mnohdy lze přítom-nost viru v rezistentní rostlině prokázat jenmolekulárním testem.

d. Pěstování tolerantních odrůd je možnodoporučit jen v krajním případě, když nejsouk dispozici vhodnější, resp. odolné odrůdy.Vysoký obsah viru v tolerantních rostlináchzpůsobuje, že tyto rostliny jsou nebezpeč-ným zdrojem infekce, jsou např. stejněvhodné a náchylné k přenosu mšicemi, jakoodrůdy náchylné.

e. Náchylné, nebo dokonce velmi náchyl-né odrůdy nelze k pěstování doporučit.

Pokud jde o hodnocení a charakteristikuodrůd, nelze vždy spoléhat na hodnocenív zahraničí, z více důvodů, resp. je nutnoznát postup jakým byla daná odrůda a jejívztah k viru vyhodnocen. Mohu českýma moravským zahrádkářům kvalifikovaně

rantních odrůd (např. většina Čačanskýchodrůd), ani některé odrůdy s nižší rezistencík šarce. Upozorňuji také na nesprávnécharakteristiky odrůd peckovin ve vztahuk šarce (např. i Rukověť zahrádkáře 2006),které jsou často přejímány ze zahraničí,rezistence bývá zaměňována za tolerancia naopak, nebo údaje o odolnosti zcelachybí.

Švestky, starší odrůdy s vyšší odolnostík šarce:- kategorie 4: Gabrovská, Anna Späth,

Stanley, WangenheimovaŠvestky, nové odrůdy:- kategorie 1 - hypersenzitivní: odrůda

Jojo. V současné době to je z hlediskapraktického pěstování k šarce nejodolněj-ší odrůda švestky. Nesmí však být v žád-ném případě přeroubována, nebo roubo-vána, očkována na jiné stromy a pod-nože peckovin nejen proto, že je licenčněchráněna, ale i proto, že po naroubování,přeroubování, naočkování na rostlinu,strom, podnož infikovaný šarkou by odrů-da Jojo jako hypersenzitivní odumřela,nebo částečně odumřela.

- kategorie 4, rezistentní: Haganta, Hani-ta, Presenta, Tophit

Mirabelky a renklody:- kategorie 4: Althanova renkloda, Oullin-

ská renkloda, Mirabelka nancyská

Meruňky:- kategorie 5, imunní: Harlayne- kategorie 4, rezistentní: Betinka, Har-

cot, Paviot (starší odrůda)

Broskvoně:- kategorie 4, středně rezistentní: Favori-

ta Moretiini 3 (raná), Envoy (pozdní)

61

Uvedené odrůdy peckovin je možno skleníku, kde mi dělají společnost nepřetrži-s úspěchem a bez obav pěstovat i v oblas- tě už 23 let, pozorně sleduji jejich činnost.tech se silným výskytem šarky, což jsou Dětem i vnoučatům vštěpuji zásadu, ževšechny polohy a oblasti Čech i Moravy do mravenci jsou moji pomocníci a nesmí jim400 m n.m. s výjimkou jižní Moravy a jižních být ubližováno. Celý skleník - 25 plošnýchČech, kde je výskyt šarky slabší. Dobré metrů - mají pod kontrolou. Pokud se neob-výsledky je možno dosáhnout i u dalších jeví ohnisko či kolonie savých škůdců, ani oodrůd, u nichž je v popisu uváděna rezisten- mravencích nevím. Zvýšenou aktivitouce, nebo tolerance. Pokud jsou infikovány, (najednou jsou všude) mne vždy upozornípříznaky šarky na plodech jsou u těchto na nebezpečí. Vždyť jsou také - a asi prá-odrůd slabší, chuť plodů není výrazně zhor- vem - nazýváni zdravotní policií. Jde o mši-šena, a infikované plody většinou neopa- ce na paprikách, nebo puklice na révědávají. vinné. Réva mi slouží jako stínovka v hřebe-

Jak řezat strom, který velmi bujně roste?(Zahrádkářský informátor Zima 1989)

Bujně rostoucí strom má k takové reakci dů-vod. Může to být jednostranné přehnojení dusí-kem, zastínění koruny a velmi často je příčinav genetickém kódu podnože nebo i roubu. Má-me- li strom na vzrůstné podnoži, například napláněti nebo na M 11, nelze korunu udržet řezemve tvaru zákrsku. Musíme bezpodmínečně udržo-vat korunu mohutnou. Není-li pro takový velkýstrom na zahradě místo, musíme strom odstranita nahradit novým, který má podnož pro zákrsko-vé typy stromů, tedy M 9, J-TE-F nebo G, případ-němírně bujnější M 4, A 2, MM 106 a podobně.Jde o fyziologické vlastnosti podložené dědičně,a ty nelze změnit. Je to podobné jako v říši živočiš-né, tím že nebudeme dobře krmit bernardýna,nedocílíme u něho velikost foxteriéra, ale dosáh-neme toho, že budeme mít nezdravé a neduživézvíře. Výživa musí být jen fyziologickým doplň-kem růstových geneticky podmíněných vlastnostístromů, a ty jsou dány podnoží i roubem. Dělá-me-li průklest v létě, podstatně snížíme dlouživýrůst. Proto raději u bujně rostoucích stromůzimní řez omezujeme.

Mravenci ve skleníkuIng. Ladislav Zahradník

Nejednotné názory odborníků na škodli-vost zahradních mravenců mne přimělypřispět do diskuze svou zkušeností. Po vícenež půl století zahrádkaření jsem se nese-tkal s případy významnějších škod na rostli-nách způsobených mravenci. Zejména ve

nu skleníku, místo barvení horních skel.Ochranné zásahy volím šetrné, abych mra-vencům příliš neublížil.

Připouštím, že odháněním přirozenýchnepřátel mšic podporuji jejich množení.Opatrují si totiž své „dojné“ stádo. Ale veskleníku jsou hmyzí dravci a parazité, živícíse mšicemi, vzácní. Jsem přesvědčen, žeužitečnost mravencůpřevyšuje jimi způsobe-né škody.

Jen pro zahrádkářky!(Zahrádkářský informátor Zima 1989)

Zima je období, kdy můžeme plně využítvypěstovaných bylinek ze zahrady, i nasbíranýchve volné přírodě. Ovšem nemusí to být jen léčivéa povzbuzující čaje, ale i ozdravující a vzpružují-cí i zkrásňující koupele. Dvakrát týdně si udělá-me 20 minutové koupele v bylinkovém odvaru.Účelem takových koupelí je současně dosaženípřeléčení nervů a oběhu krevního. Teplota kou-pele má být asi 37 C. Bylinkový odvar si připra-o

víme jako koncentrát z lodyh, třeba i bez listů.Listy většinou spotřebujeme na čaje. Doporučí-me koupel zvláště osvěžující, uklidňující, odstra-ňující nečistoty pleti a podporující snadné večer-ní usínání i odstranění únavnosti a časté boleníhlavy. K tomuto cíli poslouží směs stejných dílůdobromysle, třezalky a meduňky lékařské. Odkaždé byliny vezmeme asi 30 g lodyh, polámemeje na menší kousky, aby se snadno vložily do 4 -5 litrového smaltovaného hrnce. Byliny v hrncipozvolna uvedeme ve vodě do varu a ihnedodstraníme. Nádoba musí být při zahřívání i přiodstavení z tepelného zdroje uzavřena pokličkou.Po mírném ochlazení přecedíme získaný odvar

62

a vlejeme ho do připravené koupele. V tétoosvěžující a ozdravující koupeli neležíme nehyb-ně, ale občas se jemně třeme mycí houbou, abyse éterické oleje a léčivé látky snadněji dostalydo pokožky a tím i k našemu krevnímu oběhu atak do celého těla. Po 2 - 3 týdnech poznátesamy blahodárný účinek takových zahrádkář-ských kosmetických a léčivých procedur.

Kytička pro radostIng. Ivana Kožešníková,

ústředí ČZS Praha

Květina je symbolem citu, úcty a přátelství.Člověk se květinami odedávna obklopoval.Jsou jedinečným dárkem pro jakoukolivpříležitost, pro nejbližší, přátele i ty, kterémáme rádi. Darovaná kytička květů uděláúplný zázrak a sama i tímto malým zázra-kem může být, neboť květiny mohou ztěles-ňovat radost, v čase štěstí mohou zářitslávou, přinášet pohodu i utěšovat. Mohoubýt osvěžením, výrazem radosti a s půva-bem sobě vlastním nám mohou zpříjemnitvětšinu běžných i zlých dní.

Květiny hrály důležitou roli při oslaváchběhem roku po celém světě a tyto zvykymnohde přetrvávají dodnes. Každé ročníobdobí s sebou přináší květy a květinytypické právě pro určité roční období sesvými charakteristickými barvami, vůněmia krásou, která je neotřelá, jedinečná a opa-kovatelná právě v ročních intervalech. Příro-da nám tak nabízí svou plnou náruč těchnejkrásnějších darů - květů, listů, plodůa všeho s čím můžeme sobě i jiným udělatradost, nebo alespoň zpříjemnit život na párdnů, než tato krása pomine.

Vazačská a aranžérská tvorbaKvětiny člověka provázejí staletími svou

rozmanitostí, krásou tvarů, barev květů avůní, a přesto nám nezevšedněly. Důkazemtoho je jejich veliká obliba na plátnech mist-růmalířů i ve vázách našich domovů. Mnoh-dy však nestačí pouhé květy, snažíme sejejich krásu umocnit aranžováním do působi-vých kompozic, s přihlédnutím nejen k bar-vám, ale i k tvarům a prostoru. Dobře naa-ranžované květy by nám měly něco vypoví-

dat, měly by budit příjemné pocity, uklidňo-vat a vyvolávat atmosféru pohody.

Tradiční vazačství - vazačské práce,v sobě zahrnují výrobky z květin a dalšíchdoplňkových rostlin, které jsou určeny kon-krétním účelem. Jsou ve svém výsledkuceněny a odnášeny zákazníkem. Závisí takhlavně na vkusu zákazníka, který si vyberesám co se mu líbí. Vznikají tak vazačskádíla od nejmenší kytičky, přes kytici kulovi-tou, jednostrannou, na položení, svatební,floristická díla ke kalendářním svátkům,věnečky všeho druhu až po díla většíchrozměrů.

Aranžérské práce a aranžérství je oboremjiž trošičku složitějším, neboť je to záměrnáúprava rostlin v určitém prostoru. Chcevazačskou zručnost spojenou se schopnostívybrat a dát květinám a použitým materiá-lům formu dle přání zákazníka - na zakázku.Základní informace

Nemusíte toho příliš mnoho vědět o květi-nách a nepotřebujete ani velké množstvípomůcek k vytvoření vlastnoručně uvázanékytice. Existují však základní rady, kterými jedobré se řídit, pokud chcete aby vám květi-ny a jejich úprava co nejdéle vydržely. Uži-tečné jsou již rady při výběru a přípravěkvětin, použitých materiálů a jejich ošetření.

O základní výbavěDo základní výbavy patří ostré nože (na

květy a zeleň, florex atd.), zahradnické nůž-ky na silné dřevnaté stonky, květinářskénůžky, kleště na drát. Opatřete si drát různésíly k případnému zpevňování dutých ston-ků a pro tvarování pevných stonků při aran-žování velkých kytic. Drát (zvláště slabší) jedobrým pomocníkem při aranžování drob-ných kytiček, závěsů, girland a při prácis drobnými a jemnými květy jako je vřes(Calluna), vřesovec (Erica). Dále je dobrápřilnavá adhezivní páska, lýko nebo stuhak zakrytí vázacího drátu. Aranžovací florexo-vá hmota (houba) je důležitá pro vypichova-nou vazbu, případně se zpevňuje zabalenímdo králíkářského pletiva. Ke dnu nádoby seupevňuje na plastikové květinářské hroty,které se vlepí dovnitř nádoby (vázy) tavnoupistolí nebo adhezivní páskou. Samotná

63

„bačkůrka“ ze smáčknutého a vytvarované-ho pletiva může velmi pomoci při aranžová-ní květů do velkých a hlubokých váz, kdypomáhá květy a doplňkovou zeleň ukotvit.Konečně je užitečné mít při ruce tenčí pro-vázek a jemný i silný vázací drát pro svazo-vání květů do kytic.

O nádobáchPři otázce do čeho květiny umístit se nám

otevírá možnost využití velikého množstvívhodných nádob, váz, váziček, keramiky,košíků a ostatních hezkých, pro tento účelsplňujících nádob, vyrobených i původněpro jiný účel, ale máme je rádi a doma jakojsou hrnečky, šálky, džbánky, konvičky,skleničky, mísy a další. Při výběru vhodnostiplatí všeobecné pravidlo, že hotová vazbaby měla být asi třikrát vyšší a dvakrát širšínež použitá nádoba. Je to ale jen orientačnípravidlo, protože mnoho krásných a pro-porčně vyvážených kytic ho vůbec nemusísplňovat. Řiďte se vždy svým citem, odha-dem proporcí i prostoru a pamatujte, žekvětiny a právě ty ve velkých kyticích, potře-bují dostatek místa kolem sebe, aby mohlavyniknout jejich krása.

Jako nádoby můžeme využít i některénetypické předměty jako jsou košíky, ošatkyi dřevěné podložky (především pro suchouvazbu). Pro živé květy je vyložíme fólií nebodovnitř umístíme mísu vhodné velikosti. Prozlepšení rozmístění květů a zeleně upevní-me dovnitř florexovou hmotu nebo králíkář-ské pletivo. Pokud požíváte skleněnou vázu,dózu, pro jednoduché aranžmá postačíi kuličky, nebo drobné kamínky, které jsouvelmi hezké a stonky květin udrží v žáda-ném směru. Nádoby nevzhledné, jako starýkbelík, můžete hezky obalit senem, slámou,lýkem, nepěkná váza, miska se dá zakrýtsvázanými kapesníky, s uzlíky na rozích,navlečenými přes dno podobně jako nadětskou hlavičku. Průsvitné sklo můžemepřizdobit kousky barevných papírů nalepe-ných na vnitřní stěny průsvitné vázy tak, abyokraje přečnívaly. Papír můžeme přelako-vat, aby se neodlupoval a do takto ozdobe-né vázy vložíme pomocnou nádobu na vodupro květiny.

O květech a zeleniPřípravě rostlinného materiálu bychom

měli věnovat mnohem více pozornosti, nežse na první pohled zdá nutné. Stojí to za to,neboť věnujeme-li jim trochu pozornosti,vydrží déle a kytice bude i krásnější.

Dokonce i tehdy, pokud jste květiny předchvílí uřízli, měli byste je ještě jednou šikmoseříznout, aby měly co největší plochu propříjem vody a do vody je ponořit. Nejméněvhodnou dobou pro řez květů a zeleně jepolední a odpolední horké, slunné počasí.Ze stonků odstraníme spodní listy, příp.trny, rozvětvené stonky nadělíme na jednot-livé větvičky. U dřevnatých stonků ošetřímebáze pro zvětšení příjmu vody rozklepánímkonců kladívkem, rozstřihnutím nasávacíhořezu nebo seškrábnutím či seříznutím svrch-ní vrstvy z dolní části stonku. U šeříku (Sy-ringa), jasmínu - pustorylu (Philadelphus),třešně (Prunus) aj. navíc zbavíme listů celouvětévku. U květních stvolů s poupaty, kteráse nikdy nerozvinou je dobré je odstranit,neboť tak podpoříme rozvoj dolních - frézie(Freesia), mečíky - (Gladiolus), lilie - (Lili-um). Někdy se doporučuje u některýchrostlin velmi krátké ponoření konců stonkůdo horké vody - šeřík (Syringa), třešeň(Prunus), svída (Cornus), štědřenec (Labur-num), komule (Buddleia), magnolie (Mag-nolia), sadec (Eupatorium), proskurník(Althaea), slunečnice (Helianthemum),pcháč (Cirsium), rudbekie (Rudbeckia),pelyněk (Artemisia), úpolín (Trollius), paz-nechtík (Acanthus), krásnoočko (Coreo-psis), kerblík (Anthriscus), gerbera, nebovymáčení stonků ronících mléko ve vlažnélázni - vánoční hvězda (Euphorbia) nebopryšce.

Někdy se stane, že nám květy - zejménakupované tulipány, růže a gerbery trošičkuzavadnou. Je možné je oživit tak, že jeznovu seřízneme, po několika kusech zaba-líme pevně do novinového papíru, vložímedo vody a uložíme na noc na chladné místo.O trvanlivosti živých květů - kytic

Konečně je důležité i ošetřování květin,květů a kytic ve váze. Platí zde několikpravidel, z nichž tím nejdůležitějším je čisto-ta vody, která je důležitá již ve fázi přípravyrostlinného materiálu.

64

U květů se může vytvořit velmi brzo ních podmínek produkují značné množstvía rychle na nasávacím řezu a ve stonku tzv. etylénu - patří sem především zeleninabakteriální zátka, kdy se v příznivých pod- a zralé plody některých ovocných druhů.mínkách pro rozvoj mikroorganismů vytvoří Počítejte případně s tímto při splňovánív cévních svazcích kolonie těchto bakterií, požadavku zvýšené trvanlivosti u aranžmá,dochází k ucpání cévních svazků a tím se kde použijete i plody. mechanicky brzdí příjem a průtok vody do Konečně něco i o prodloužení životnostikvětního stonku. Květy velice brzo vadnou květin ve váze výživou do vody, neboť poa mezi citlivé na tyto bakterie patří oblíbené odříznutí květiny od mateřské rostliny serůže a gerbery, kdy se nedostatečný příjem zastavuje výživa cukry a dalšími látkami.vody projeví „svěšením hlav“ a ohnutím S průmyslovou výrobou těchto přípravků sekvětních stonků. Jestliže se proto již při začalo po 2. sv. válce v zemi tulipánů -přípravě rostlinného materiálu použije zne- Holandsku. Dnes již existuje široký sorti-čištěná voda, uchovatelnost květů se nepro- ment možných přípravků, jejichž přesnédlouží, i když jsou později umístěny do sebe- složení je vždy výrobním tajemstvím. Lze ječistší vody. Toto je nejvážnější důvod, proč běžně koupit v každém květinářství. Tytoje čistota na místě, zvláště vázy je nutné při přípravky obsahují baktericidní látky, např.vymývání vydezinfikovat Savem, Domesto- chlornan sodný, cukry, látky omezující žlout-sem, Chloraminem, poté vypláchnout a vy- nutí listů, kyselinu citrónovou a antietyléno-sušit. Pro udržení čistoty vody je možné vý přípravek.používat dezinfekční přísady. V tom případě Pro prodloužení trvanlivosti květů se dáje možná výměna za 3 - max. 5 dnů. Doma v nouzi použít i obyčejné SAVO v dávce 1-2naléváme do vázy obyčejně „vodovodní“ kapky na litr vody. Pokud víte, že květyvodu, aniž bereme do úvahy její vhodnost budou v chladnějších podmínkách a nebu-pro květiny. V závislosti na jejím zdroji je její dou ve váze déle než 5-7 dnů (typické u za-složení různé a kyselost i výskyt mikroorga- hrádkářských výstav) stačí vodu jen doplňo-nismů se liší. Obecně lze říci, že nejvhodněj- vat. Pokud se obáváte poškození květů, pakší je destilovaná voda. Snadno dostupná je podle dosavadních zkušeností neblížilataké převařená, kterou necháme vychlad- květům jiřinek, kosatců i růží ani dávka 10nout a slijeme tak, aby usazeniny zůstaly kapek na litr, ale voda již byla silně cítitv nádobě, ve které se vařila. Nepodceňujte chlórem, a to může být v domácích podmín-ani její teplotu. Optimální je mírně teplá (30 kách na závadu.až 40 C), neboť obsahuje méně vzduchuo

(kyslíku) a proto je i schopna vzduch nařezné ploše stonku, příp. i ve stonku „roz-pustit“. Lépe se navíc otevřou cévní svazkykvětního stonku a příjem vody může býtoptimální. Někdy je doporučováno dělatnasávací řez pod hladinou vody, neboť setak zamezí vzniku oněch bublin vzduchu nařezné ploše stonku, které mohou být problé-mem.

Na trvanlivost, zejména květů, má vliv takéetylén, který je vydechován rostlinamia urychluje procesy dozrávání a stárnutírostlinných pletiv. Příčinou zvýšené produk-ce tohoto plynu u rostlin bývají nepříznivépodmínky prostředí jako je nedostatek vody,světla, vyšší teplota a relativní vlhkost vzdu-chu, konečně i napadení houbovými choro-bami a škůdci. Některé rostliny i za normál-

Trochu o esteticeMám-li něco málo napsat o estetice,

chtěla bych se na toto téma podívat troškuz jiného úhlu pohledu. Pravidla o používáníbarev a hlavní estetické zásady můžemenajít někde jinde. V literatuře byla zpracová-na téměř všemi autory píšícími na témavazačství a aranžování květin. Dnešní směrfloristika je překrásný obor, který vnáší doaranžování rostlin nové a nové, velmi osobi-té prvky, které ohromují a okouzlují každéhomnohdy svou jednoduchostí. Vznikl obor,který je ve své podstatě překrásným řemes-lem a nám nebrání nic v tom to také zkusit,protože floristou se může stát opravdu kaž-dý, kdo má rád květiny, rád udělá radostdárkem který nikdy nezevšední - květinou.Darovat květiny je snadné. Udělají radost

65

Malá kulatá kytička biedermeierovského typu

vždycky bez ohledu na to, jde-li o kvítka Nejdříve svánatrhaná přímo v naší zahrádce nebo žeme materiálo extravagantní úpravu z květinářství, či pro pomyslnýaranžmá v nádobě. Jedinečnost květin je střed kytičky,právě v jejich pomíjivosti, radost z nich však potom pokraču-dlouho přetrvává. jeme přikládá-

Neexistují přesná a přísná pravidla pro ním květů a ze-tvorbu působivých aranžmá, záleží přede- leně při neustá-vším na výběru květin zajímavého tvaru a lém pootáčení.vhodné, trvanlivé zeleně. Nejpůsobivější je Kytička nám takovšem přirozený vzhled naaranžovaných vlastně roste vekvětin. Čím více úprava připomíná přirozeně spirále a na jejírostoucí květiny, tím je pěknější: Je také okraj použijemedobré obsahuje-li květiny, které rostou nakonec nejširší listy, větší květy, květenstvípohromadě. Stojí proto za to všímat si a plodenství, i případně výrazně barevnýpozorně zvláštních kombinací květin a rost- rostlinný materiál, který by se uvnitř kytičkylin planě rostoucích v polích, u plotů a v le- ztrácel, zatímco na jejím okraji je velicesích, stejně tak těch šlechtěných v našich ozdobný a vytváří tak hezkou manžetu.zahrádkách a zahradách. Nakonec můžeme kytičku ozdobit nejen

Zvláštní význam prostého daruDrobná kytička či kulatá kytka zdobená

třeba mašlí je ideálním dárkem pro méněslavnostní příležitosti. Je krásným dárkem,který říká „myslím na Tebe“ a nejhezčímdárkem od dětí. Chtěla bych se více roze-psat o tomto malém květinovém daru z růz-ných květů, zvláště těch obyčejných, jakýmijsou pomněnky, macešky, primulky, sněžen-ky, fialky, kopretiny, vonné hrachory, jejichkombinace, případně doplněné zelení. Jsoujak se říká od srdce, z květin, kterými v létěnaše zahrádky doslova přetékají. Pro tytokytičky stačí ty nejprostší vázičky a třebamísto na okně kam ráno padne první slu-neční světlo. Učme hlavně naše nejmenšídarovat tuhle radost, protože cennější jevždy to, proč květinu darujeme - než to, zakolik peněz.Uvažte si kytičku pro radost.

Klasickou květinovou vazbou je malákulatá kytička, složená z květů, zeleně, plo-denství a všeho hezkého a zajímavého coroste třeba na vaší zahrádce. Jednotlivékvěty a doplňky můžeme přikládat a prova-zovat tenkým provázkem, nebo složit jenv ruce a svázat nakonec. Výhoda této druhéneprovázané varianty je, že se dá kytičkapřeci je lépe očistit od odkvětajících květů,případně ji můžeme i přeložit.

barevnou mašlí na úvazku, ale i mezi květy,vpíchnutím navázané mašličky třeba nadrátku, a nemusí být jenom jedna. Barvoumůžeme také lecos napovědět. Pěkná jei mašlička zhotovená z přírodních materiálů- lýko, kukuřičné listy nebo šustí, seno.

66

Stejným způsobem můžeme uvázat i ky-tičku ze suchých květin, listů a plodů nebokytičku z bylinek, která nám po usušení(pověsíme ji celou „hlavou“ dolů na suchém,teplém a stinném místě) bude dlouho připo-mínat minulé léto.

Malá kulatá kytička má nejblíže k bieder-meierovské kytici, kterou poznáte podlepevně svázaného, mírně kulatého tvaru. Jemilou vzpomínkou na období let 1815 až1848, kdy se touha po bezpečí a klidném,prostém a šťastném životě staly ideálemtehdejšího měšťanského života. Tyto hodno-ty získávají i dnes stále více na důležitostia kytička vázaná tímto stylem je nám protoi dnes blízkou. Nejlépe se do ní hodí květinys různě velkými a barevnými květy ze zahra-dy nebo louky. Krásné jsou nejen růže,třapatky (Rudbeckia), smil (Helichrysum), struktura, obnovení intenzívní mikrobiálníchrpy (Centaurea), hvězdnice (Aster),kopretiny, nestařec (Ageratum), jiřinky,ostálky (Zinnia), šáter (Gypsophila panicula-ta) a mnoho dalších květin k řezu, sušení,bylinek, letniček ale i ostatní, které můžememít doma ve váze, zatímco venku by je užspálil mráz.

"Lžíce vody - putýnka bláta“(Zahrádkářský informátor Podzim 1979)

toto platné heslo o půdách na podzim má svéopodstatnění stejně dnes, jak v minulosti. Rolnícidobře znali vlastnosti půd, i když neznali vlastníteoretickou podstatu. Věděli však, že půdy jsoupo malém zvlhčení na podzim nestrukturní,blátivé, mazlavé, a že za mokra jsou praktickyneobdělatelné. A kdo to přesto zkusí, zle na todoplatí. Půdy zůstanou nestrukturní a nedosáh-nou půdního gare. Vlastní příčina této strukturníúnavy půdy je v jejím mikrobiálním životě, vespotřebě tmelících (aglutinačních) humózníchčástic a ve ztrátě půdního vzduchu. Na jaře pakplatí opak; „Putýnka vody, lžíce bláta“. Toznamená, že zimou se opět získá drobtovitá

činnosti a tím nová půdní úrodnost. Podpora prointenzívní činnost půdních mikroorganismů jev první řadě závislá na pH půd, na dobrémokysličení půdní vody, na nezamokření půdspodními bezkyslíkatými vodami a konečně nadobrém zásobení půd humusotvorným materiá-lem. Proto péče o komposty, o mulč, chlévskýhnůj, kejdu, septiky, Vitahum a jiné zdrojeorganické hmoty nejsou věcí módní, ale jsoubiologickým předpokladem pro udržení fyzikál-ních, chemických i biologických vlastností, kterépodmiňují půdní úrodnost.

Podnože jsou důležitéIng. Miloslav Richter

Podnož je zakořeněná rostlina, na kterouse očkuje nebo roubuje ušlechtilá odrůdastejného nebo botanicky příbuzného ovoc-ného druhu. Podnož upevňuje rostlinuv půdě a čerpá z půdy vodu a živiny. Narou-bovaná část asimiluje kysličník uhličitýa odvádí do podnože část látek vzniklýchasimilací. Roub a podnož žijí vlastně v sym-bióze a rozhodují o celém dalším životěovocného stromu a o našem pěstitelskémúspěchu. Je známo, že vliv podnože navzrůst naštěpované odrůdy je větší než vlivštěpovance na podnož. Štěpováním ušlech-tilé odrůdy na vhodnou ovocnou podnož se

67

dá uspíšit nástup do plodnosti, ovlivnit zům, nesnáší sucho, stromky na ní dobřevelikost úrody, zlepšit vzhled a kvalitu plodů plodí, vyžaduje oporu.i jejich uchovatelnost. Podnoží můžemetaké přizpůsobit jednotlivé ovocné druhya odrůdy daným pěstitelským podmínkám.Pro docílení požadovaných vlastností může-me u výpěstků použít i mezištěpování. Platíurčitá zásada, čím je odrůda plodnější,méně vzrůstná a horší stanoviště, tím mábýt podnož silněji rostoucí.

Podle způsobu množení dělíme podnožena dvě skupiny, a to na podnože generativ-ní, množené semeny a vegetativní, kteréjsou rozmnoženy oddělením části matečnérostliny. Pro snadné množení a zachovánívlastnosti matečné rostliny je stále v praxihojně využíváno.

Při volbě podnože je nutné brát kroměodrůdy v úvahu půdní podmínky, polohua pěstitelský tvar. V podstatě platí obecnázásada, čím je poloha chladnější a půdyhorší, tím zvolíme bujněji rostoucí podnož.

Ve Státní odrůdové knize ČR je zapsánovětší množství podnoží pro jednotlivé ovoc-né druhy.V současné době máme poznatkyi s novějšími podnožemi a také určitý názor,jak se na podnože dívat a v praxi využívat.V tomto příspěvku seznámíme čtenářes registrovanými podnožemi u jednotlivýchovocných druhů..

JÁDROVINYJabloně

Pěstování jabloní těsně souvisí s podnože-mi. Podle použité podnože můžeme zvolit ivhodný pěstitelský tvar.

Generativní - množené semenemJ-KL-1, J-KL-2, J-KL-3, J-KL-4, dále pak

J-TE-1, J-TE-2. Vytvářejí hluboce kotvícíkůlové kořeny. Jsou vhodné do sušších,horších i kamenitých půd a okrajovýchpoloh. Uplatňují se pro vyšší kmenné tvary.V posledních letech se tyto podnože méněvyužívají.

Vegetativní - množené oddělkyM 1, bujně rostoucí, má velký kořenový

systém, je odolná proti mrazu, nesnášísuché půdy, stromky dobře kotví v půdě.

M 4, středně bujně rostoucí, má malýkořenový systém, je středně odolná k mra-

M 9, nejvíce používaná slabě rostoucípodnož, má malý kořenový mělce kořenícísystém, středně odolná k mrazům. Je nejná-ročnější podnoží na stanovištní podmínky,vyžaduje oporu.

M 26, středně bujně rostoucí, dobře kotví-cí v půdě, vhodná do lehkých a nezamokře-ných půd, odrůdy na této podnoži dobřeplodí.

MM 106, středně bujně rostoucí, má velkýkořenový systém, je odolná k mrazu, vhod-ná do horších půd, podle zkušeností majíodrůdy na této podnoži menší plody.

A2, bujně rostoucí, má velký kořenovýsystém, odolná k mrazu, bez větších nárokůna vlastnosti půdy, stromy na této podnožinevyžadují oporu.

J-TE-B, bujně rostoucí, má velký kořenovýsystém, je odolná k mrazu, s nízkými nárokyna půdní vlastnosti, v praxi je málo rozšíře-ná.

J-TE-C, středně bujně rostoucí, je odolnák mrazu, s malými nároky na půdní vlast-nosti.

J-TE-E, slabě rostoucí, má středně velkýkořenový systém, je středně odolná k mra-zu, vytváří hodně kořenových výmladků.

J-TE-F, slabě rostoucí, mělce kořenící,středně odolná k mrazu, vhodná pro silnějirostoucí odrůdy.

J-TE-G, velmi slabě rostoucí, dobře kotvív půdě, vhodná pro husté výsadby, velmináročná na kvalitu půdy, ovlivňuje brzkouplodnost odrůd.

J-TE-H, středně bujně rostoucí, odolnák mrazu, se středními nároky na půdnívlastnosti, uplatní se především u velmiúrodných odrůd.

J-OH-A, slabě rostoucí, má středně velkýkořenový systém, dobře kotví v půdě, jestředně odolná k mrazům, svými vlastnostina stanovišti je srovnatelná s M9.

Oltem, slabě rostoucí, má středně velkýkořenový systém, dobře kotví v půdě.

Unima, středně bujně rostoucí, mělcekořenící, nesnáší suché a zamokřené půdy.

J-OH-18, slabě rostoucí, má středně velkýkořenový systém, dobře kotví v půdě.

68

HrušněPři pěstování hrušní můžeme podle pěsti-

telského tvaru využít následující podnože:Generativní -množené semenemH-TE-1, H-TE-2 jsou hrušňové semenáče,

vhodné především do suchých a písčitýchpůd i méně vhodných lokalit. Naštěpovanéstromy vytvářejí mohutné koruny s pozděj-ším nástupem do plodnosti po 4-6 letech.

Vegetativní - množené oddělkyJsou to podnože kdouloní, které koření

mělce, pro stabilitu stromu v půdě je protonutná opora.Tyto podnože používáme propěstování nízkých tvarů, nástup do plodnos-ti je brzký. Škodí jim vyšší obsah uhličitanuvápenatého v půdě.

K-TE-B, je mrazuvzdorná, má špatnousrůstnost (afinitu) s odrůdami hrušní, málose využívá.

K-TE -E, silně odolná proti mrazu. Afinitas odrůdami je různá, nejlépe srůstá s 'Kon-ferencí' a 'Hardyho'.

MA-SE, středně mrazuvzdorná, velmioslabuje růst odrůd. Afinita s odrůdami jevětšinou dobrá. Snáší vyšší obsah uhličita-nu vápenatého v půdě.

BA29, středně mrazuvzdorná. Naštěpova-né odrůdy na ní rostou středně bujně. Koře-ní středně hluboko, afinita s odrůdami jedobrá.

K23, množí se velmi dobře odkopky. Na-štěpované odrůdy rostou středně bujně.

PECKOVINYBroskvoně

Při pěstování broskvoní v současné doběpoužíváme převážně semenné podnože.

Broskvoně- B-VA-1, B-VA-2, B-VA-3,B-VA-4, ve všech případech se jedná o vý-běry ze semenáčů vinohradnickýchbroskvoní, odolnost vůči mrazu je dobrá.B-VA-4 poněkud snižuje mrazuodolnostkvětních pupenů. Nároky jsou shodnés broskvoněmi. Nesnáší nadbytek vápnav půdě, jinak dochází ke chlorózám. B-VA-1má slabší růst. Odrůdy naštěpované naB-VA-2 mají nejlepší zdravotní stav.

BSB1, BSB2, BSB3, ve všech případechse jedná o výběry ze semenáčků s vysokouodolností proti nadbytku vápna v půdě.

BSB1 má slabší růst, je vhodná pro střednětěžké půdy s vyšším obsahem vápna. BSB2má středně bujný růst, je vhodná pro lehčípůdy s vyšším obsahem vápna. BSB3 rostestředně bujně, má vysokou klíčivost, jevhodná pro lehčí a středně těžké půdys nadbytkem vápna, kde netrpí kalciózou.

Lesiberian, nároky na stanoviště jsoupodobné nárokům uváděným pro většinuodrůd broskvoní, odolnost proti mrazu jevysoká.

Myrobalán: MYBO1, univerzální podnožpro lehčí a středně těžké půdy, naštěpovanéodrůdy velmi dobře rostou.

Prunus davidiana: BD-SU-1, její velkouvýhodou je, že snáší sušší půdy i půdys vyšším obsahem vápna, odolnost naštěpo-vaných odrůd vůči mrazu je neobyčejněvysoká.

Broskvomandloně: BM-VA-1, BM-VA-2,jedná se o mezidruhové křížence mandloněa broskvoně. Odolnost vůči mrazu je střed-ní. Tyto podnože snáší půdní únavu, sušší,zejména písčité půdy a vyšší obsah vápna.

Mandloně: MN-VS-1, MN-VA-1, vzniklyselekcí semenáčů sladkoplodých mandlí,jsou vhodné do sušších půd i s vyššímobsahem vápna.

MeruňkyPro pěstování meruněk se v poslední

době rozšířil výběr následujících podnoží:Generativní - množené semenem:M-HL-1, má slabší růst, vysokou odolnost

proti mrazu, velmi dobrý zdravotní stav a jevhodná i do okrajových oblastí.

M-LE-1, pochází ze zahraničních odrůd.Její odolnost proti mrazu je vysoká, omezujerůst stromu a podporuje jeho plodnost.

M-VA-1, M-VA-2, M-VA-3, všechny tytopodnože vzešly výběrem ze semenáčkůmeruněk z oblasti jižní Moravy, mají středníodolnost vůči mrazu.

Nároky na stanoviště jsou u všech výšepopsaných podnoží pro meruňky shodnés nároky uvedenými pro pěstování plodo-vých odrůd.

Myrobalány:MY-VS-1, je vhodná především do suš-

ších a lehčích půd.

69

MYBO1, univerzální podnož pro lehčía středně těžké půdy.

Slivoňové podnože:WAKO, vhodná pro střední a těžší půdy.Vegetativní - množené oddělky:MY-KL-A, je vhodná především do suš-

ších a lehčích půd.MRS2/5, vhodná pro střední a těžší půdy,

podle sdělení žadatele zvyšuje plodnost.Slivoňové podnože:St. Julien A, je vhodná pro meruňky

pěstované ve vlhčích a těžších půdách.

SlivoněPodnože u slivoní jsou pro pěstitele po-

měrně v širokém výběru.Generativní - množené semenem:MY-VS-1, myrobalán, příznivě ovlivňující

plodnost, je vhodný do lehčích a suššíchi středně těžkých půd s vyšším obsahemuhličitanu vápenatého.

MYBO1, univerzální podnož pro lehčía středně těžké půdy.

WAKO, vhodná pro střední a těžší půdy,naštěpované odrůdy vytváří menší koruny.

Vegetativní - množené oddělky nebořízky.

St. Julien A, slivoň vhodná do teplejšíchoblastí s dostatkem vláhy, sucho nesnáší.Příznivě ovlivňuje plodnost.

Pixy, slivoň velmi vhodná pro nízké pěsti-telské tvary, nesnáší však suché polohy. Jevhodná pro velkoplodé odrůdy, neboť másnahu zdrobňovat plody odrůd na ni naště-povaných.

MY-KL-A, myrobalán velmi odolný vůčinízkým teplotám, je méně náročný na stano-vištěa příznivěovlivňuje plodnost naštěpova-ných odrůd.

Puebla de Soto 101, silně rostoucípodnož pro slivoně, vhodná pro střednía těžší půdy.

MRS2/5, vhodná pro střední a těžší půdy,podle sdělení žadatele zvyšuje plodnost.Vznikla křížením Prunus cerasifera x Prunusspinosa.

Třešně, višněPři pěstování třešní a višní se dříve použí-

valy převážně generativně množené podno-že, na nichž naštěpované odrůdy rostly

velmi bujně. V současnosti jsou mimo gene-rativně množených podnoží (ptáčnic) k dis-pozici i slabě rostoucí vegetativně množenépodnože, vhodné zejména pro pěstovánítřešní v nízkých tvarech.

Generativní - množené semenem:P-TU-1, P-TU-2, P-TU-3, zvané ptáčnice,

rostou bujně, jsou vhodné pro třešně pěsto-vané v klasických vyšších tvarech. Nárokyna prostředí jsou shodné s obecně uváděný-mi pro pěstování třešní a višní.

Vegetativní - množené oddělky:Colt, vznikl mezidruhovou hybridizací (P.

avium x P. cerasus). Odrůdy na něm naště-pované rostou slabě až středně bujně.Odolnost proti mrazu je dobrá. Stromyvstupují brzy do plodnosti a tato je velká.

P-HL-A, odrůdy na ni naštěpované rostouaž o 70 % slaběji oproti ptáčnici. Nástup doplodnosti je rychlejší a plodnost vyšší. Jevhodná do hustých sponů a pro pěstovánítřešní na nízkých tvarech. Speciální poža-davky na stanoviště a agrotechniku neklade.

P-HL-B, platí pro ni popis podnože před-chozí, roste o něco bujněji, omezuje růst asio 50 % oproti ptáčnici. Je však náročnějšína agrotechniku a citlivá na použití herbici-dů.

P-HL-C, roste nejslaběji, asi o 75 až 80 %méně než ptáčnice, vyžaduje půdy s dostat-kem vláhy.

Gi1481 (Gisela 6), středně bujně rostoucípodnož pro třešně. Znatelně omezuje růstnaštěpované odrůdy a výrazně přibližujeplodnost. Stromky na této podnoži se uplat-ní především na malých zahrádkách, alei ve větších výsadbách.

SL64, silně rostoucí podnož mahalebky,vhodná pro třešně a višně, především dohorších podmínek, na sušší a písčité půdy.V hlinitých, vlhkých půdách rostou naštěpo-vané stromy příliš bujně.

DROBNÉ OVOCEAngrešt, rybíz

Při pěstování angreštu a rybízu ve tvarustromku, používáme jako podnož meruzalkuzlatou .

ME-LS-A, má silnější pruty, které málovětví. Pro svoji dlouhou vegetaci je vhodná

70

především do teplejších oblastí, kde pruty rostlin s malými květy. Sklízíme koncemlépe vyzrávají.

ME-LS-B, pruty jsou silné i ve vrcholovéčásti, méně větví.

ME-LS-C, má středně silné pruty, které seméně rozvětvují, dobře vyzrávají.

Karbanátky z černého kořene(Zahrádkář č. 2/1971)Černý kořen (Scorzonera hispanica) je mra-

zuvzdorná rostlina z čeledi složnokvětých.Hlavní kořen s černou pokožkou a smetanověbílou dužninou, ronící mléčnou šťávu - latex, seupravuje jako chřest nebo mrkev. Velmi dobréjsou z něho karbanátky podle následujícíhopředpisu:

půl kilogramu černých kořenů oškrábeme,vložíme je neprodleně do okyselené vody, abynezčernaly. Ovaříme je v polévce, pak je pokrájí-me na kousky a do měkka udusíme na omastku.Zeleninu umeleme na strojku, přidáme jednuv mléce namočenou housku, l až 2 žloutky, sůl,pepř, osmaženou cibuli, všechno dobře promí-cháme a nakonec přidáme ještě z bílků tuhý sníha tolik housky, abychom mohli tvořit karbanátky.Obalujeme je jako řízky a opékáme na omastku.Podáváme s kaší a salátem nebo kompotem.

Výsadba cibulnatých a hliznatých květin

RNDr. Jiří Žlebčík, VÚKOZ Průhonice Tento typ okrasných rostlin je mezi za-

hrádkáři značně oblíben, k čemuž přispívái snadná manipulace. Jednotlivé druhyovšem pocházejí z různých přírodních pod-mínek. Než vyrazíme nakupovat, bylo protodobré si zopakovat, kdy je vhodná doba provýsadbu a jak cibule a hlízy skladovat.Nebudeme se zde podrobněji zabývat pěs-továním jednotlivých druhů; tyto informaceje možno dostudovat po nákupu doma.

Začneme asi s nejčastěji pěstovanýmitulipány. Cibule nakupujeme a sázímev období od září do počátku listopadu.Rozhodně si je nenechte vnutit celé seschléněkdy v dubnu. Z půdy zahradní tulipányvytahujeme každoročně nebo alespoňjednou za dva roky. Jinak narůstá shluk

června. V té době by již měla být vytvořenahnědá slupka. Později se dceřinné cibulev půdě rozpadají a těžko je všechny najde-me. Důležitá je teplota při skladování, neboťv tomto období uvnitř cibulí vznikají základykvětů pro příští rok. Cibule volně rozložímea po oschnutí vyčistíme a dáme do teplotykolem 20 C. Více let na jednom místěmůže-o

me ponechat botanické tulipány.Také narcisy nikdy nesázíme na jaře. Listy

u nich zatahují poněkud později než u tulipá-nů, většinou počátkem července. Nenechá-me je příliš vyschnout a násilně boční přirůs-tající cibule neoddělujeme. Skladovacíteplota je obdobná jako u tulipánů a určitěse jí v létě spíše přiblížíme v komoře než napůdě. Sázíme většinou v září tak, aby narci-sy měly dostatek času do zimy zakořenit.V náročnosti pěstování jsou mezi druhya odrůdami značné rozdíly; některé botanic-ké narcisy se hodí spíše pro alpínkářskýskleník. Narcisy ponecháváme na místěněkolik let. Prakticky stejně zacházímes ladoníky (Camassia), které jsou neprávemopomíjeny.

Málokdo dlouhodobě na zahradě udržíhyacinty. Přitom je to celkem snadné. Musí-me je každoročně náležitě vyhřát; ovšem nena přímém slunci a ne zapařit. Pro domácískladování se hodí třeba lodžie, kde pone-cháme přes prázdniny hyacinty na zastíně-ném místě. Příhodné jsou teploty kolem30 C. Sázíme ve stejné době jako tulipány.o

Druhou podmínkou úspěchu je teplé, výslun-né místo s lehkou výživnou půdou. U hyacin-tů se vyplatí dělat na zahrádce i záchrannépěstování vyrychlených cibulí. Dobré letnívysušení ocení také drobné brzo na jařekvetoucí cibulnaté kosatce - Iris reticulata,I. danfordie.

S krokusy (Crocus), modřenci (Muscari),snědky (Ornithogalum), ladoňkami (Scilla),ladoničkami (Chionodoxa), puškíniemi(Puschkinia), křivatci (Gagea) a většinouokrasných česneků (Allium) nebývají velkéstarosti. Nakupujeme na podzim před výsad-bou a ponecháme je v klidu na stanovištiněkolik let. Podobně se chováme i k cibul-kám méně známých rodů Brimeura, Bulbo-codium (ocúnovec) a Ipheion, pokud jekoupíme. Cibulky sněženek (Galanthus),

71

bledulí (Leucojum), kandíků (Erythronium), doporučuji odložit nákup až na duben. Dob-řebčíků (Fritillaria) i hlízy árónů (Arum)nesměji při manipulaci zaschnout; proto si jepozorně při nákupu prohlédněte. Všechnytyto drobné cibuloviny můžeme doma taképřesazovat během vegetace z půdy dopůdy. V době květu si je takto roztřídímepodle barvy.

Lilie nemají nikdy období úplného vege-tačního klidu. Ideální doba pro nákup i vý-sadbu je v září - pouze u lilie bělostné (Lili-um candidum) srpen. Případné pozdějšínákupy se doporučuje sázet do kontejnerůa zvláště dobře přes zimu chránit. Při jarnívýsadbě lilií je větší riziko zpomalení růstu iuhynutí. V domácích poměrech lilie přesazu-jeme jako trvalky; tedy s půdním balem.

Neobvyklou dobu pro sázení a vůbecmanipulaci mají hliznaté kosatce a bylinnépivoňky. V době klidu jsou v srpnu, kdydobře zasychají i řezné rány po dělení. Jetřeba jen připomenout, že tyto rostliny senesmí sázet hluboko. Kosatce vydrží nastanovišti v dobré kondici asi pět let, pivoňkyi déle. V srpnu má dobu klidu a tedy i dobuvhodnou pro výsadbu také mohutná rostlinas podivnou hvězdicovitou hlízou - liliochvos-tec (Eremurus). Potřebuje přes zimu suchémísto.

Velmi zvláštní životní cyklus pozorujemeu ocúnu (Colchicum). Nakupujeme a vysa-zujeme v červenci a v první polovině srpna.Později se vystavujeme nebezpečí, že námhlízy vykvetou v sáčku. Na jaře rostlinavytváří mohutné listy a plody.

Jen s velmi pečlivou zimní ochranou by nateplém suchém místě u nás venku mohlyvydržet rostliny rodů Brodiaea, Ixia, Ixioliri-on, Sparaxis, Triteleia. Některé hliznatérostliny jsou sice při správném výběru místadostatečně mrazuvzdorné, ale manipulacis nezasazenými hlízkami těžce nesou. Tře-ba bramboříky (Cyclamen), dymnivky (Cory-dalis) nebo i talovíny (Eranthis) je lépe protonakupovat v kontejnerech.

Jinou skupinou rostlin jsou ty, které u náspromrznutí půdy nevydrží. Můžeme se otom přesvědčit, když zapomeneme na pod-zim vyrýt některou jiřinku. Vzhledem k tomu,že pro přezimování potřebujeme skleps teplotami 5 až 10 C (a kdo ho dnes má?),o

ře si přitom hlízy jiřinek prohlédneme, zdajsou dužnaté a mají narašená očka. Stejněse zimují i nocenky (Mirabilis); dosny (Can-na) potřebují 16 C. Mají delší vegetačnío

dobu a tak je nedáváme přímo do půdy, aleod března necháme vyrašit, pak umístímedo kontejnerů a sázíme až po zmrzlých jakosilné rostliny s rozvíjejícími se listy. Potommají naději nejen náležitě narůst, ale i kvést.

Také hlízky mečíků patří do půdy nejspíšekoncem dubna. Na skladování nejsou všaknáročné. Při dodržení teploty nebývá nebez-pečí seschnutí či naopak uhnívání. Přiteplotě jen kolem 5 C skladujeme litoškuo

neboli letní hyacint (Galtonia), tigridii (Tigri-dia), šťavel (Oxalis). Montbrécie (Crocos-mia), rody Cypella a Calochortus, některémečíky (Gladiolus byzanticus, G. ilyricus)a arizémy (Arisaema ringens, A. candidissi-mum) sice u nás venku občas přežijí, ale jejistější je také uklidit. Habešský mečík (Aci-danthera bicolor) potřebuje při suchémskladování teplotu vyšší (asi 15 až 17 C)o

a zatahující barevné kaly (Zantedeschia)pokojovou.

Problematické je u nás dlouhodobé pěs-tování hliznatých pryskyřníků (Ranunculusasiaticus) a sasanek věncových (Anemonecoronaria), i když je jistě prodavači doporučía barevné fotografie také lákají. Hlízky seprodávají zaschlé a vyžadují oživovánív misce částečně ponořené do vody. U násvenku tyto druhy při teplotě již těsně nadnulou raší a potom zmrzají. Pokud je napodzim vytáhnete, často zaschnou. Takévyšší cibulnaté kosatce (Iris x hollandica)často prodávané jako řezané rostliny, u násnarašené zmrzají. Zde je ovšem suchézimní skladování nemožné. Když už jsmeu řezaných skleníkových květin, je třeba sezmínit o fréziích, jejich drobné hlízky se takéčasto prodávají. Tyto rostliny po tepelnépreparaci na sucho prodělávají ve sklení-cích také období přísně řízených a zde dostinízkých teplot. Pro naše letní venkovnízáhony se frézie moc nehodí.

Mezi podivné aronovité rostliny patří zmijo-vec (Amorphophallus) a užovník (Sauroma-tum). Vysazujeme je jako mečíky a dobřehnojíme. Na podzim vytáhneme. Velké hlízy

72

vykvétají v předjaří bez půdy za doslovajakýchkoliv podmínek. Zmijovec by měl býtpřes zimu při pokojové teplotě, druhé rostli-ně stačí 3 C.o

Je řada cibulnatých květin, které u násvenku nepřezimují, ale také nemají rádyvytahování z půdy. Ty můžeme úspěšně dokrásy napěstovat jedině celoročně vysazenév dostatečně velké nádobě. V létě po otuže-ní ven, zima v mrazuprosté místnosti. Sempatří nyní již častěji prodávané rody jakojsou třeba: Cardiocrinum, Crinum (křín),Eucomis (chocholatice), Hymennocallis,Lachenalia, Lycoris, Nothospordum, Pan-cratium, Sprekelia, Stenbergia (lužanka),Zephyranthes. Omlouvám se za latinskénázvy, ale většinou žádné české nejsou,pokud si je někdo právě z reklamních důvo-dů nevymyslí.

V obchodech bývá řada odrůd hliznatýchbegonií (Begonia x tuberhybrida). Častojsou dlouho nevhodně ponechávány v teplea suchu. Správně by ihned po ukončenískladování, které je obdobné jako u mečíků,měly být hlízky položeny v předjaří na miskus vlhkou rašelinou a zde často roseny. Jakse objeví růžové pupeny, dáme hlízky jentak zapuštěné, aby byly vidět, do kontejnerůs kvalitní humózní půdou. Teprve při přesa-zování větších rostlin se hlízka ocitne podpovrchem substrátu.

Nakonec bych chtěl upozornit, že seobčas setkáváme v barevných sáčcíchi s rostlinami, jenž běžně řadíme jako trvalky- třeba denivky (Hemerocallis) a šuškardy(Liatris). Tyto pochopitelně co nejdříveosvobodíme a vysadíme.

Víte, že.. Zahrádkář č. l/1970 psal, že- velkokvěté růže ořezány před ukončením

květenství kvetou většinou ještě jednou- květnaté pupeny na příští rok zakládají v květ-

nu bříza a jasan, v červnu třešeň, buk, javor,v červnu a červenci jabloň a hrušeň

- první zákrskové jabloně byly k nám dovezenyjiž za vlády Karla IV. z Francie

- teprve dr. Kamenický zavedl název podnožmísto starého podložka

- nejhlubší spánek pupenu je od konce září dopoloviny listopadu

- za deště zadrží koruna stromů asi 23 procentdešťové vody

- za jeden horký letní den vypaří jabloň 60 - 70kg vody, ale borovice jen 5 - 6 kg vody

- kořeny ovocných stromů rostou nejvícev srpnu a září a pak od března do polovinykvětna

- proti červivosti ovoce musíme stříkat nejménědvakrát, a to v polovině června a za čtrnáctdnů nato

- kniha o štěpování od nejproslulejšího štěpařev naší historii Jiřího Holíka, vyšla 20 x

- ta malá, něžná konvalinka obsahuje velmijedovaté látky a proto nepatří malým dětemdo rukou

- pampeliška se správně jmenuje smetánkalékařská - a její šťáva obsahuje kaučuk

- nesnadno se loupající vlašské ořechy namočí-me na 10 až 12 hodin do slané vody

- kyselina šťavelová obsažená v ovoci přecházído krve a ovlivňuje výměnu látkovou

- zeleninu krájíme výhradně noži z nerezavějícíoceli, obyčejná ocel porušuje vitamin C

- teplota vody na zalévání pokojových květinv zimě má mít asi teplotu vzduchu v pokoji

Maliník, ostružiník a malinoostruži-ník - požadavky na pěstování na

zahrádceIng. Jana Dlouhá

Biologie a morfologie maliníku, ostruži-níku a malinoostružiníku

Kulturní druhy rodu Rubus L. se zařazujímezi polokeře. Pro polokeře je charakteris-tickou vlastností větvení stonku ihned odzemě, výhony ve spodní části zdřevnatěléa vytrvávající, v horní části bylinné a odumí-rající. Mají dvouletý životní cyklus. Růstovéa diferenciační stadium proběhne v prvnímvegetačním období na přírůstku jednohoroku, výhonu, který se v olistěném stavuv prvním roce nazývá letorost. V pupenechletorostu proběhnou významné kvalitativnízměny. Obecně lze říci, že se tyto změnyprojeví umístěním plodných a neplodnýchpupenů různé kvality. Podle některých auto-rů je umístění plodných a neplodných pu-

73

penů do značné míry dáno i vnějšími pod- něny podmínkami vnějšího prostředí).mínkami. Letorosty maliníku a ostružiníkuze sekce Moriferi jsou dlouhé 130 až 180cm, převážně trnité, jen několik u nás regis-trovaných nových odrůd zahraničního půvo-du je téměř beztrnných. Výhony ostružiníkuze sekce Ursini a některých starších odrůdmalinoostružiníku (Hybrides) dorůstají délky180 až 350 cm. U všech tří sekcí ostružiníkuse dnes setkáváme s odrůdami, které majítrnité i beztrnné výhony. Nové beztrnnéodrůdy jsou na trhu více ceněny než trnité.Odrůdy ze sekce Ursini mají křehké, poléha-vé a velmi dlouhé letorosty, které jsou poz-ději už jako jednoleté výhony pevnější, silnéa středně rozvětvené. Druhé vegetačníobdobí je už obdobím plodnosti. Jednoletévýhony po přezimování na jaře rozvětvují,kvetou, plodí a po sklizni odumírají. Plodítedy na výhonech, které vyrostly v předcho-zím roce. Za vegetace však ze spících pupe-nů na kořenech a kořenovém krčku vyrůstajínové výhony, a proto na rostlině nacházímejednoleté plodící výhony (po sklizni už dvou-leté, odumírající) a letošní výhony {letoro-sty).

Určitou zvláštností a výjimkou jsou někte-ré odrůdy maliníku, ty kvetou a plodí už navrcholových částech letorostů. Hospodářskyvýznamnou sklizeň mohou mít od polovinysrpna do konce září. Letorosty v dalším rocepo přezimování, už jako jednoleté výhony,znovu rozkvétají a plodí a po sklizni odumí-rají. Takové odrůdy nazýváme remontantní.Morfologické znaky výhonů, listů a trnů jsouvýznamné pro rozlišení odrůd více, nežznaky květů a plodů. Významnými znaky prorozlišení odrůd je vzrůstnost výhonů, posta-vení výhonů, jejich barva, ojínění, přítom-nost trnů. Tyto znaky lze dobře hodnotitv zimním období. Listy jsou lichozpeřené, tříaž pětičetné podle odrůdy členěné nebocelokrajné, na rubu stříbřitě šedě plstnaté.U listu rozlišujeme vrcholový lístek a jedennebo dva páry lístků, které jsou k řapíkupřisedlé nebo řapíkaté. U maliníku rozlišuje-me tři základní typy postavení listu, kteréjsou dobrým rozlišovacím znakem. Barvalistu i tvar báze listu jsou už méně přesnýmrozlišovacím znakem (mohou být více ovliv-

V květenství je 5 až 8 květů převážně bílébarvy, výjimkou jsou odrůdy ostružiníkusekce Ursini, které mají korunní plátkyzbarveny světle fialově. Nepravý plod (mali-na, ostružina) je složen z velkého počtupeckoviček (plodů). U maliníku a malino-ostružiníku je malina (nepravý plod) odděli-telná od plodového lůžka, ale u ostružiníkuse sklízí s plodovým lůžkem. Ve druhémroce na jednoletých výhonech maliníku,malinoostružiníku a ostružiníku ze sekceMoriferi (v ČR v některých školkách dostup-ná odrůda 'Wilsonův raný' a nová registro-vaná odrůda 'Helen') plody od konce červnapostupně zrají a sklízíme je opakovanýmisběry asi 14 dní.

Výše červencové sklizně remontantníchodrůd maliníku je ve druhém roce vegetaceobvykle nízká. Negativně ji ovlivňuje plod-nost dlouho do podzimu, a tím nedostatečnévyzrávání jednoletých výhonů, ty oslabenév době vegetačního klidu často namrzají, najaře zasychají a bývají více poškozeny hou-bovými chorobami i škůdci. Ve středoevrop-ských klimatických podmínkách je vhodnějšíponechat na plodnost pouze „letošní výhony- letorosty“ a po odplození je z porostuodstranit. Bylo dokázáno, že nové výhonyvyrůstají v dalším roce dříve, dříve kvetoua plodí. Pak můžeme tyto odrůdy opravdupovažovat za letní maliník.

Odrůdy ostružiníku ze sekce Ursini (u násnějčastěji pěstovaná odrůda 'Thornfree')zrají a sklízíme je opakovanými sběry od 2.poloviny srpna přibližně do 10. září. Ostruži-ník a malinoostružiník mají jen odrůdy, kteréplodí na výhonech z předchozího roku.

Kořenová soustava rodu Rubus L. jerelativně mělká, tvoří ji hlavní kořeny, vyrůs-tající z kořenového krčku, kořeny vedlejší akořenové vlášení. Pro transport živin a vláhyjsou na kořenovém vlášení zvláště význam-né slabé nasávací kořeny tloušťky do 3 mm.

Poznání zvláštnosti, charakteru růstua biologických vlastností těchto druhů jedůležité pro výběr druhu a odrůdy na zahra-du i pro uplatnění správné a včasné agro-techniky. Jen při znalosti těchto vlastnostímůžeme vytvářet potřebný soulad mezipotřebami pěstitele a biologií rostliny.

74

Požadavky na klimatické a půdní pod-mínky

Těmto ovocným kulturám se nejlépe daříve všech ovocnářských oblastech na slun-ném stanovišti. Potřebují plné a příméosvětlení horní části výhonu, ale současněje příznivé zastínění bazální části výhonu.Takové podmínky nejvíce odpovídají původ-ním stanovištím, vlhčím lesním pasekáma křovištím mírného pásma severní šířky.Vzhledem k vysoké potřebě vláhy se těmtoovocným kulturám nejlépe daří v podhůří,kde tento dostatek vláhy je. V těchto pod-mínkách pro relativně pozdní dobu květu vesrovnání s jinými ovocnými kulturami nedo-chází k mrazovému poškozeni květů.

Požadavky na teplotu.Pro relativně pozdní dobu květu nejsou

květy poškozovány pozdními jarními mrazy.Naopak v některých sušších oblastechi v našich klimatických podmínkách, zejmé-na od druhé poloviny června, v červenci, kdyodrůdy maliníku a malinoostružiníku postup-ně kvetou a plodí na jednoletých výhonech,dochází v aridních oblastech a v ročnícíchs extrémně vysokými teplotami k zasycháníkvětů i malých nevyvinutých plodenství.Takový průběh počasí může být častějšív aridní oblasti jižní Moravy a Polabí, kde seobvykle těmto kulturám méně daří. Lepšípodmínky mají v humidních oblastech v pod-hůří. Maliník a malinoostružiník (kříženecmaliníku a ostružiníku) může být poškozennízkými teplotami v zimním období jenobvykle při přezimování výhonů poškoze-ných houbovými chorobami, nebo škůdci.Z houbových chorob se nejčastěji jednáo odumírání plodících výhonů v důsledkunapadení houbovou chorobou Dydimellaapplanata, která způsobuje jejich odumírání.Výhony ostružiníku bývají touto choroboučasto napadány. maliník. S výjimkou humidních oblastí pod-

Mrazuvzdornost.Do značné míry závisí na stavu porostu

a výživě. Pokud mají buňky dostatečnémnožství zásobních látek, přezimující výho-ny jsou dobře vyzrálé, nejsou mechanickypoškozené a mají dobrý zdravotní stav, jepředpoklad pro dobré přezimování a vývoj

v dalším roce. Ostružiník má ve srovnánís maliníkem mrazuvzdornost nižší, potřebu-je teplejší a chráněné polohy. Vůči nízkýmteplotám v zimním období je nejvíce náchyl-ný ostružiník ze sekce Ursini ( v ČR registro-vána pouze odrůda 'Thornfree'). Také ně-které malinoostružiníky původem z kříženímaliníku a ostružiníku ze sekce Ursini jsoucitlivé k mrazovému poškození ve dřevěa méně vhodné pro středoevropské podmín-ky. Při teplotách nižších než - 20 C nad-o

zemní část rostliny zmrzne. Významnýmopatřením je výběr stanoviště a na zahrád-kách do určité míry také úprava stanovišt-ních podmínek. Tyto kultury nikdy nevysazu-jeme do mrazových kotlin.Vliv větru.

Na větrných stanovištích dochází ke zvyšo-vání transpirace rostlin a ztrátě vláhy z půdyvýparem. Problémová jsou stanovištěotevře-ná silným větrům v rovině a především paksvažitá stanoviště. Na takových stanovištíchčasto dochází k vylamováni výhonů a me-chanickému poškození odřením pokožkyvýhonů o podpěrné drátěnky a následnémuzaschnutí. Nepříznivé účinky větru u men-ších výsadeb lze omezit výsadbou krycíchpásových kultur.Vliv exhalátů.

Nepříznivý vliv na růst a plodnost mohoumít také vyšší obsahy plynných a tuhýchexhalátů. Výsadby nepatří do blízkosti prů-myslových podniků (oxid siřičitý, sirovodík,sirouhlík, chlor a z tuhých exhalátů těžkékovy a popílek).Požadavky na vodu.

Na vodu, základ pro veškeré pochodyv rostlině, jsou kulturní druhy rodu Rubus L.zvláště náročné. Potřebují v průměru 800mm srážek, z tohoto množství beztrnnýostružiník relativně o „něco“ méně než

hůří je nezbytné, aby doplňková závlahabyla součástí agrotechniky pěstování těchtodruhů. Na větších pěstitelských plocháchmaliníku na mírně svažitých pozemcích seosvědčila závlaha podmokem, od počátkuzrání plodů až do konce sklizňového obdo-bí. U závlahy platí zásada, že kulturám víceprospívá jedna vydatná závlahová dávka

75

nebo atmosférická srážka, než dávky časté 4) V písčitých půdách, kde tyto kultury trpía nízké. Obsah vodních par ve vzduchu vevztahu k relativní vlhkosti vzdušné je vý-znamný od počátku květu až do ukončenísklizňového období. Požadavky na půdy.

Kulturním druhům rodu Rubus L. senejlépe daří na středně těžkých, propust-ných, vlhčích a humózních půdách. Hloubkaornice by měla být alespoň 25 cm. Pokudjde o půdní druh jsou vhodné půdy v kate-gorii půd písčitohlinitých až hlinitých s do-statečně propustnou spodní vrstvou. Potře-bují mírně kyselou půdní reakci (5,5 až 6,5pH). Nejsou vhodné těžké jílovité a zamokře-né půdy. V takových půdách letorostya jednoleté výhony maliníku a malinoostruži-níku nedostatečně vyzrávají a jsou náchyl-nější k houbovým chorobám. V zimnímobdobí výhony špatně přezimují, na jařenevyraší, nerozvětvují, neobrůstají plodonos-ným obrostem, postupně zasychají, až zcelaodumřou. Tyto druhy nesnášejí ani půdylehké a vysýchavé. Na takových půdáchjsou letorosty slabé a krátké a často užv létě zasychají a odumírají. Jsou to druhymimořádně náročné na obsah organickéhmoty v půdě. Nastýláním (mulčováním)slámou nebo trávou před sklizní okolo ba-zálních částí plodících výhonů a po skliznia řezu opatrným vpravením nastýlky (mulče)do půdy do blízkosti bazálních částí novýchvýhonů lze půdu pravidelně každoročněobohacovat o organickou hmotu.Mikroklima na zahrádce

1) Ve zvláště chladných oblastech vysazu-jeme tradiční odrůdy maliníku plodící naloňských výhonech. Remontantní odrůdypro jistotu a včasnost letní sklizně pěstuje-me pouze pro pozdně letní sklizeň. Dvoule-tou kulturu remontantního maliníku převede-me na jednoletou s jistými a stálými výnosykvalitních plodů v pozdním létě. Sklízímepak každoročně pouze plody z letorostů,které po sklizni u země uřežeme a spálíme.

2) Ve zvláště chladných podmínkáchnepěstujeme ostružiník ani malinoostružiník.

3) Tam, kde často vane silný vítr vysazuje-me tyto kultury do závětří budov nebo kuliso-vých rostlin.

nedostatkem vody a vyplavováním živinmůžeme upravit půdní poměry navážkouhlinité až jílovitohlinité zeminy a rašeliny.

5) Nastýláním (mulčováním) slámou nebotrávou před sklizní okolo bazálních částíplodících výhonů a po sklizni a řezu opatr-ným vpravením nastýlky do půdy do blízkos-ti bazálních částí nových výhonů lze půdupravidelně každoročně obohacovat o orga-nickou hmotu.

6) Pro extrémně zamokřené a naopak prosilně vysychavé lehké půdy a mrazovékotliny jsou tyto druhy nevhodné. V takovýchpodmínkách nepomáhají ani nákladná opat-ření na jejich zlepšení.

Z odrůd maliníkubychom pro novou výsadbu měli upřed-

nostnit odrůdy relativně odolnější k didymel-lovému odumírání výhonů s beztrnnýminebo méně trnitými výhony. Na základěpoznatků z odrůdových pokusů se doporu-čuje pěstovat ze skupiny tradičních odrůdplodících pouze na výhonech z předchozíhoroku odrůdy 'Canby', 'Fertödi zamatos','Granát', 'Rubín bulharský' a 'Tulameen'.Z nových registrovaných odrůd to je 'GlenAmple' a 'Glen Shee'. Remontantní odrůdymaliníku se doporučuje pěstovat v teplejšíchoblastech a chráněných stanovištích. Jsouto odrůdy 'Ada', 'Medea', 'Autumn Bliss','Joan Squire' a žlutoplodá 'Golden Bliss',agrotechnikou převedené na letní maliník.Registrované odrůdy maliníku a ostružiníkuudržují vybraná pracoviště a rozmnožovacímateriál poskytují školkařské veřejnosti. Vevětšině školek je dostupná odrůda beztrnné-ho ostružiníku 'Thornfree', ale jen v někte-rých školkách lze koupit sazenice křovitéhoostružiníku 'Wilsonův raný' a nové beztrnnéodrůdy 'Helen'. Ostružiník 'Thornfree' patřído teplejších oblastí a chráněných stano-višť. Didymellovým odumíráním výhonů narozdíl od maliníku tato odrůda netrpí.

Odrůdy malinostružiníku v zemích EUi u nás nepodléhají registračnímu řízení,volně se s nimi obchoduje. Jejich sazenicemusí být řádně označeny jménem odrůdy apůvodem uznané sadby, stejně jako u odrůdmaliníku a ostružiníku. Anglická odrůda

76

'Tayberry' má trnité výhony a je náchylnák mrazovému poškození výhonů v doběvegetačního klidu jako ostružiník 'Thornfre-e'. Nová odrůda 'Buckingham Tayberry' mábeztrnné výhony a v ostatních znacích seodrůdě 'Tayberry' velmi podobá. Malinoostru-žiník patří také do teplejších oblastí a nachráněná stanoviště. Sazenice obou uvede-ných odrůd malinoostružiníku lze už dneskoupit v některých školkách ČR.

Poznámka redakce:Kvalifikovaný text o maliníku, ostružiníku

a dostupných křížencích obou druhů, posky-tujících hodnotné a atraktivní ovoce, měl zaúkol seznámit Vás s požadavky a nárokyrostlin a způsoby pěstování, použití nazahrádce a o výběru odrůd pro zahrádku.Příště bychom chtěli uveřejnit pohled prakti-ka-pěstitele, vycházející z vlastních zkuše-ností s pěstováním tohoto drobného ovocena zahrádce. Můžete-li se příspěvkem doročenky zúčastnit, kontaktujte se s odbor-ným oddělením ústředí ČZS.

Co jsou to kamenné buňky?(Zahrádkářský informátor Léto 1987)

V hruškách často nalézáme shluky tvrdýchkamenných buněk, které dělají při kousáni duži-ny dojem přítomnosti písku. Kamenné buňkyobklopují svazky cévní v dužnině některýchdruhů ovoce ve větší míře. Jsou to tak zvanésklerenchymatické buňky, které se vyznačujímohutnými buněčnými stěnami z celulózy (buni-činy), která je prostoupena dřevovinou (ligni-nem). Buňky záhy odumírají a při kousání dužni-ny se jeví jako nepříjemná zrníčka písku. Ka-ménkovitost je odrůdovou vlastností a zvyšuje sešpatnou výživou, zejména nedostatkem dusíku anevyrovnaným vztahem mezi dusíkem, vápní-kem, draslíkem a fosforem.

Barvy podzimu(Zahrádkářský informátor Léto 1987)

jsou převážně pigmenty založené na antokya-nu. Květní barvivo antokyan má schopnostreagovat na kyselost nebo alkalitu obsahu buněč-ných vakuol, ve kterých je rozpuštěn. Mění pak

se změnou pH svou barvu. Barevná paleta,kterou nám může rostlinný antokyan poskytnout,je nepřeberná. Od barvy tmavě červené až černé(bobule černého rybízu, bezu černého, modrýchodrůd révy vinné, borůvek aj.) přes barvu červe-nou, modrou, zelenou, až po odstíny žluté. Jindyje zbarvení způsobeno barvivy rozpustnýmiv rozpustidlech tuků. Jsou to tak zvané lipochro-my (lipos - tuk, chromos - barva). Ty jsou obsaže-ny v živých částech buněk, v tak zvaných chro-moplastech i v chloroplastech. Význam posled-ních je zejména ve vztahu k tvorbě vitamínu Aa vitaminu E. Barvy podzimu nejsou jen krásou,ale i užitkem pro zvýšení biologické hodnotyovoce a zelenin.

Skalka v období vegetačního klidu, ošetření rostlin po poškození zvěří

Ing. Ivan Dvořák, absolvent 5. cyklu ÚZA ČZS

Dobře založená a kvetoucí skalka býváchloubou zahrádkářů. Zpravidla se o jejívytvoření pokusí každý, ale ne všichni jsouúspěšní. Důvodem může být špatný výběrrostlin pro dané stanoviště, nevhodný sub-strát a „skalkový“ kámen, jiné vodní poměryv místě, než na skalce pěstované rostlinypožadují. Nezbývá nic jiného než studovata učit se.

Skalka může být suchá, otočená k jihui vlhčí, stinná - situovaná k východu nebodokonce severu. Použité kameny ji mohoupředurčit k pěstování vápnomilných rostlin(vápence, dolomitické vápence, travertin,...),rostlin vápnostřežných (žuly, svory,...). Můžeji doplňovat písečný přesyp nebo naopakpotůček a jezírko. První námět ke studiu:Primule najdeme téměř na každé skalce, nakaždé zídce otočené ke slunci, k jihu. Patřítam?

Pro pěstování téměř všech cibulovin jerozhodující zásobení vodou. Na jaře dosta-tek, poté teplé léto, do konce zimy vodyspíše méně nebo co nejméně. Suchomilnédruhy kombinujeme s kobercovými trvalka-mi, které v létě téměř všechnu vodu využijí.Další voda, která okolo cibulí proteče a zmi-zí, tolik neškodí. Proto cibuloviny sázíme navrstvu drenáže, do které srážková voda

77

Drenáž u sázených cibulovin

odteče. I voda z drenážní vrstvy se musí zámrzu a poté prostor kolem nich namulču-někam „ztratit“, místo nesmí být utopenov nepropustném materiálu (jíl, silně utuženázemina,...), musí mít zajištěný odtok pro-sáknuté vody.

Proti mokrému sněhu, proti podzimním azimním dešťům místo chráníme napříkladpřímým pokrytím země kusem průhlednéhopolykarbonátu cca 20 x 30 cm (je odolnějšínež sklo). Jindy stříškou těsně nad zemí,pokrytím místa suchou rašelinou, listím možnost je nahrazení původních kořenůa chvojím a ještě stříškou nad, chránící předsrážkami. Pro větší rostliny je možno použítjakýsi zvon z prken ve tvaru jehlanu vysokýcca 30 cm, pod který ještě nasypeme suchélistí, suchou rašelinu.

Pro tuto skupinu rostlin je vítaný suchýpodzim a brzy zamrzající zem. Suché listí(nejlépe buk) a suchá rašelina při deštišpatně nasakují vodu (jsou jakoby mastné),ta z vytvořeného kopečku stéká do okolí,přímo neohrožuje cibule skryté pod hromád-kou v zemi.

Vedle těchto pěstujeme stálezelené byliny,polokeře, keře, listnaté a jehličnaté dřevinky.Pro ty je naopak nezbytné zajištění dostatkuvláhy i v období zimy. Zaléváme je až do

jeme. Opět se hodí suché listí a suchá raše-lina, navrch chvojí.

V tomto případě suchá rašelina i suchélistí špatně vedou teplo, chrání poměrnědlouho povrch pod nimi před zamrznutím.Další izolaci může tvořit sníh, který k tako-vým rostlinám nahrnujeme. Když je zimatuhá a zem zamrzne do hloubky přes 20 -30 cm, musíme stálezeleným rostlinámpomáhat dále. Nemají možnost vzít vodu zezmrzlé země a v době, kdy se oteplí a svítísluníčko ožívají, dýchají. Vydýchají vodunashromážděnou v pletivech a poté trpí.Zabránit tomu můžeme zakrytím chvojím,vytvořením stínoviště, které zejména v úno-ru musí zabránit velkému ohřátí rostlina jejich probuzení.

Především stálezelené dřeviny - pokudnejsou jedovaté - mohou být v zimě poško-zované okusem. Prevencí je natírání hmota-mi proti okusu, plůtky okolo jednotlivýchrostlin,... Zajímavé a účinné bylo rozvěšeníděrovaných sáčků z mikrotenu a PVC napl-něných vlasy a postříkání země a rostlinžlučí prasat. ...Jednu zimu se nám dostalido zahrady králíci. Likvidovali poměrněcenné venkovní výsevy. V knize z konce19.století jsme našli tyto recepty a vyzkouše-li je. Tehdy sice nepoužívali PVC, na tyčkyvěšeli delší prameny pevně svázanýchvlasů,...dodnes to funguje !!!

Už poškozené, dokola okousané kmínky,nemívají velkou naději na záchranu. Určitá

novými. Vedle drahocenné rostliny (smrček,borovička, tis, cypřišek,...) vysadíme z kelím-ků 2 - 3 mladé stromečky stejného druhu.Seřízneme je jako při roubování jehličnatýchdřevin a „přiroubujeme na a za kůru“ dozdravých pletiv nad okousanou částí.

Kořeny nově vysazených stromečků bu-dou zásobovat vodou a živinami naši vzác-nou rostlinku. Vzhledem k tomu, že poškoze-ná rostlina je jistě množitelná řízkovánímnebo roubováním, získáme čas na její pře-množení. Pokud se operace zdaří, můžeme(poté až přirostou) vybrat jednu z rostlin,které dávají té nemocné transfúzi, jako novékořeny a ostatní po čase odpojit. Osobněmám špatnou zkušenost s balzámem na

78

Náhradní kořeny pro poškozené dřeviny

Přemostění pruhem kůry

rány, proto doporučuji poškozená místa dit v plastovém košíčku nebo volně obalenéošetřit čerstvým štěpařským voskem (nestarším než 2 roky!!!) nebo latexem v barvěpůvodní kůry.

Jinou možností, jak nahradit okousanou

kůru, je postup obdobný očkování ořešáků.Nad a pod poškozeným místem odstranímevodorovným řezem okousanou, roztřepenoukůru. Oškrábeme všechny zbytky kůry nabílém dřevě. Do doby náhrady obalímepoškozené místo do vlhké, čisté látky.Z větve stejného druhu, stejné tloušťky,musíme odebrat pruh kůry a tento plátdoplnit na místo poškozené - zde musímeještě odříznout proužek kůry, aby na sebedosedaly čerstvé řezy. Pak nezbývá nicjiného, než řezy omotat páskou a čekat,spojí-li se vodivé cévy a náhrada budefungovat.

Celou novou kůru můžeme obalit vlhkoulátkou. Jak jsem napsal výše, takové opatře-ní zpravidla jen oddálí skon rostliny. Ta jetímto udržena při životě jako zdroj materiálupro roubování a řízkování. V případě, žemáme k dané rostlině nějaký osobnějšívztah, může ji někdy zachránit v její zbývají-cí kráse.

Tulipánky jsou zranitelné jak nad povr-chem, tak i v zemi. Spásá je srnčí i králíci,zajíci. Srnčí je dokonce vyhrabuje. Pod zemíje ničí malí hlodavci. Vyplatí se cibule vysa-

králičím pletivem. Pravda, pokud se dozahrady dostane srnčí nebo zajíci, okoušounadzemní část, ale cibule odolají jak protinim, tak proti myším a do příštího rokuzpravidla zregenerují a rostou dále. Protitěmto útokům opět pomáhá zápach přítom-nosti člověka (časté procházky v místěskalky, vlasy v sáčcích,...), zajíci se bojíi viditelného prostého tenkého drátu nataže-ného nízko nad zemí. Divocí králíci se honebojí.

Kryt ze suchého listí, rašeliny a chvojíchrání i proti velkým mrazům. Tam, kde jemožnost, můžeme použít na ochranu koře-nů, hlíz, cibulí proti zmrznutí i celé balíkylisované slámy. Důležité je udržet slámusuchou. Málo odolné druhy doporučuji sázetdo plochy, kde je velký objem země, kterýpomalu promrzá. Nakrývat se musí ještěv době, kdy zem nevychladla - pod mul-chem drží teplo déle. Ani sebevětší vrstvanasypaná shora neochrání citlivé rostlinyvysazené na okraji skalky, vyvýšenéhozáhonu. K těm se dostane mráz skrz zem

79

z boku. Nejvhodnější místo pro vzácné,citlivější rostliny není na skalce mimo obytnéplochy, i když je otočena k jihu a západu,ale v atriu, blízko domu (zářiče tepla), kdenejsou výkyvy teplot v zimě tak výrazné.Zde lze počítat i s určitým srážkovým stínema lepším vysycháním po deštích.Častým řešením, jak předejít poškozením

srážkami v nepravém období a zimnímimrazy je vyjmutí rostlin ze skalky a jejichpřechování v částečně chráněných prosto-rech - ve studených sklenících nebo skle-pích. Tak jsem dříve zimoval některé narcis-ky a zejména pleionky. Po zimních a jarníchmrazech jsem je vystěhoval ven a nechalnějaký čas zdobit venku.

Pro vrstvu začínajících skalničkářů by bylopodle mne vhodné připojit souhrn nejpod-statnějších v textu uvedených praktickýchrad v přehledném závěru (resumé) :

S končící zimou by bylo pro majitele skal-ky potřebné (vhodné):

1. v době, kdy začínají cibuloviny rašit,odstraňte tabulky skla, kryt ze dřeva, listía rašelinu.

2. mulč pod stálezelenými rostlinaminevyhrabávejte zcela, nechte na povrchuvrstvu cca 3 - 5 cm rašeliny - je možné, žedo ní keříky v teplejší zimě zakořenily.

3. stálezelené keříky držíme pod krytemz chvojí až do doby, kdy půda pod nimizcela rozmrzne. Chvojí částečně chráníi proti účinkům výsušných jarních větrů.

4. při zakládání skalky postupujte odpěstování rostlin méně náročných k citlivým,méně odolným.

5. nikdy nepočítejte s tím, že pokud seněco povedlo první rok, bude to dobréi nadále.

Zapomenete-li některé opatření uplatnit arostliny zimu přežijí, není to směrodatné proroky příští.

Příprava skalky na zimu(Zahrádkářský informátor, 1/1991)

vyžaduje nejen odplevelení, ale předevšímdobré zavlažení okysličenou vodou. Ideální jevoda dešťová. Pro rostliny v těžší půdě naopak

zajistíme drenáž, aby nedošlo k zahnívání koře-nů, oddenků a hlíz. Přihnojujeme jen proleželýmnejméně tři roky starým kompostem. Citlivédruhy na mráz, zvláště horské, zavčas přikrývá-me chvojím.

Pěnišníky svazujeme, aby je náhodný sníhneroztrhl v místech větvení. Místa s velmi raněrostoucími a kvetoucími druhy připravíme jem-ným posypáním odkyselenou rašelinou s trochousazí nebo s kvalitní tmavou drnovkou, aby sečemeřice, sněženky a jiné druhy zvláště pěkněuplatnily na tmavší kontrastně zbarvené půdě.Máme-li zkušenost, že skalky trpí holomrazya suchem, zvýšíme podíl mulčujícího materiálu,nejlépe 2 - 3 roky starého prosátého kompostu,který vlivem vysokého podílu organické hmotyzamezí ztrátě vody výparem z půdy. Trvalkyneuřezáváme až u země, aby se část živin mohlauplatnit při výživě kořenů.

Čiření moštů a vínIng. Karel Půhoný

Čirost ovocných nápojů je v některýchpřípadech důležitým kriteriem jakosti. Např.u vína je tak důležitá, že v klasifikaci syste-matického přístupu k degustaci vín (WSET)má 5 stupňů - jiskřivé - průhledné - mdlé -opalizující - zakalené. Od nepaměti majítaké sklepmistři vyzkoušené světlo svíčkyjako nejvhodnější osvětlení na objektivníhodnocení čirosti. Zákal nebo opalescencemohou být i upozorněním na změnu chutia vůně v případě, že jsou způsobeny mikro-biologickou činností.

Zcela jinak pohlížíme na ovocné šťávys podílem dřeně - džusy. Suspenze dřeně jezde znakem výrobku.

Konzervované mošty představují výrobek,který se konzumuje jak čirý, tak zakalený.Jednoznačné rozhodnutí by mělo panovatv případě domácí výroby moštu - připravitvždy mošt zcela přírodní, tedy zakalený.V zahrádkářských lisovnách by to mělo platittam, kde mošty lahvují a odběratelé kalnýmošt akceptují. Platí zde to, co kdysi o či-rosti moštů napsal význačný odborník prof.

80

J. Dyr: „Ovocné mošty vyrobené primitivním zabráníme snížením teploty pod 10 C nebozpůsobem nebývají čiré, vodojasné a přisu- zasířením moštu dávkou 50 až 150 mgzuje se jim proto nesprávně snížená jakost. oxidu siřičitého v 1 l.Ve skutečnosti je pravdou pravý opak.Vcelku lze uvést, že zákal nebo sediment nadně láhve není závadou, ale přirozenoua významnou složkou jakostního moštu.Jejich odstranění zhoršuje jakost z hlediskanutričního a biologického a přináší pouzeoptický výsledek.“

Lisovnám, které chtějí kalné mošty vyrá-bět, lze doporučit, aby lahve s mošty etike-tovaly a na etiketách uvedly přednosti toho-to výrobku - mošt je zcela přírodní, neboťnení vyroben jako obchodní výrobky smíse-ním koncentrátu s pitnou vodou, je neředě-ný, nečiřený, nefiltrovaný, bez chemickýchkonzervovadel a jiných ingrediencí. Můžebýt uvedeno i zdravotní hledisko - zachova-né pektiny působí na odstraňování těžkýchkovů z organismu a rizikových cévníchusazenin. Na vytvoření homogenity nápojelze upozornit větou „před spotřebou promí-chat (protřepat)“.Čiření proto použijí lahvující lisovny zahrád-

kářů, kde odběratelé vyžadují čirý mošta někdy i výrobci domácích vín.

Poznámky k technologii odkalování ačiření.

Složky zákalu. Pomineme-li hrubé úlomkyplodů z lisování, vzniká zákal okysličovánímželeza, změnou barviv a srážením bílkovinvlivem taninu přítomnému již v ovoci. Zvlášt-ní složkou zákalu jsou pektiny, které působíjako ochranný koloid, zabraňující koagulacia sedimentaci ostatních koloidů a ztěžujíproto čiření. Proto lze doporučit odstraněnípektinů pomocí přídavku pektolytickýchenzymů do moštu, který má být konzervo-ván čirý. Mošt, který ponecháme zkvasit, sevětšinou zbaví pektinů působením kvasinek.

Odkalování moštu okamžitě po lisování,je ve všech případech žádoucí operace,tedy i při domácí výrobě moštu. Odkalenímodstraníme úlomky slupek a dřeně a samo-volně vysrážené koloidy. Nejjednodušší jesedimentace 12 až 24 hodin. Předčasnémukvašení při sedimentaci delší než 12 hodin

o

Čiřením rozumíme přidávání takovýchlátek do moštu nebo vína, které adsorbujíkoloidní částice nápoje a tím jej čistí. Využí-vá se při tom vyrovnávání nábojů mezičásticemi s kladným a záporným nábojem.

Užití čiřidel.Čiření želatinou.Čiřicí efekt spočívá v přidání želatiny do

moštu nebo vína v kombinaci s taninemnebo kyselinou křemičitou a vytvoření sraže-niny, která s sebou strhává i ostatní kalícílátky. Při čiření tanino-želatinovém je k vy-srážení 1 g želatiny potřebné 0,8 g taninu.Dávky (u vína) činí 2 - 20 g želatiny na 100 l.Tanin je sice přirozenou součástí moštu, alepři jeho nedostatku se želatina nevysrážía zůstane v nápoji tzv. „viset“.

Při čiření se nejprve v celém objemurozmíchá tanin. Pak se v malém množstvímoštu (nebo vína) zahřátém asi na 40 Co

rozšlehá želatina, přidá do celého objemua promíchá přečerpáním nebo mícháním.

Vzhledem k někdy obtížnému získávánítaninu v obchodní síti sráží se želatinačastěji koloidním roztokem kyseliny křemiči-té (obchodní označení TOSIL). Na 12 gželatiny se přidává 100 ml Tosilu. Obvykládávka (u vín) je 50 ml Tosilu a 6 g želatinyna 100 l. Postup je obdobný jako při použitítaninu. Není nutno mít obavy z nepříznivéhovlivu na kvalitu nebo zdravotní nezávadnostnápoje.Čiření bentonitem (koloidním křemičita-nem hlinitým).

Bentonit spolehlivě odstraní i termolabilníbílkoviny, které nelze vysrážet při želatino-vém čiření a které by se mohly objevit přizahřívání moštu nebo po nalahvování vína.Užívaná maximální dávka je asi 150 g na100 l. Při použití se musí bentonit nechatnabobtnat asi v desetinásobném množstvívody, nejlépe přes noc. Tím se vytvoří vevodě stálá suspenze, která se vysráží teprvepři styku s kyselinami a kovovými soleminápoje.

81

Čiření aktivním uhlím.Aktivní uhlí je drastický prostředek, odstra-

ňující např. hořkou chuť, příchutě po cizíchlátkách, látky způsobující hnědnutí vína, aletaké barvu a chuť vína. Proto je jeho použitíspíše výjimečné. Obvyklá dávka činí 10 až50 g / 100 l, maximální je 200 g / 100 l.Čiřením Polyclarem AT (polyvinylpoly-pyrolidem)

se snižuje selektivně obsah látek způsobu-jících hnědnutí přírodního vína. Zvláštěvhodné je pro lehká vína (do 11 % alkoholu)ošetřená oxidem siřičitým, určená pro delšíuložení. Těmto vínům zůstane déle zacho-vána zejména odrůdová vůně, neboť oxidsiřičitý přejde do vázané formy jen velmipomalu. Maximální dávky jsou 250 g na100 l, obvyklé dávky jsou 30 - 70 g Polycla-ru AT na 100 l.Čiření ferokyanidem draselným (tzv.modré)

pro zahrádkáře nelze doporučit, neboťvyžaduje určení přesné dávky čiřidla, cožmůže provést pouze akreditovaná laboratoř.A to je pro většinu zahrádkářů zbytečnýluxus.

Obecné zásady pro čiření.Čiřicí prostředky v prášku nutno vždy

aktivovat kapalinou. Získaná suspenze serozmíchá v malém množství moštu nebovína. Želatina se rozšlehá při teplotě kapali-ny 40 C.o

Po nalití do celého objemu čiřenéhonápoje je nutné důkladné promíchání přečer-páním nebo míchadlem.

Čiření je účinnější v menších nádobách,kde promíchávání je dokonalejší.

- Přesnou dávku čiřidla pro větší objemynápoje lze stanovit zkouškou.

Shrnutí - závěr.Čiření připravuje mošty o biologicky cenné

látky. Proto domácí mošty konzervovanéteplem je vhodné pouze odkalit. Pokudlahvované mošty zhotovují zahrádkářskélisovny, záleží na provozovatelích, zda jsouschopni přesvědčit odběratele o výhodnostinečiřených moštů.

Jestliže je žádáno čiření moštů, je vhodnétaké aplikovat pektolytické enzymy, kterévýrazně usnadní čiření a sedimentaci.

Pro mošty i víno lze použít čiření želatinoua taninem nebo želatinou a kyselinou křemi-čitou (Tosil). Při obavách z vysrážení dal-ších termolabilních bílkovin je vhodné dopl-nit toto čiření čiřením bentonitem.

Jako doplňkové čiření při školení lehkýchvín redukčního charakteru (mírně sířených)lze doporučit čiření polyvinylpolypyrolido-nem. To umožní déle udržet původní chuťa vůni vína.

Veselé povídání lidového mudrosloví(Zahrádkářský informátor Jaro 1990)

Pro získání lásky druhého stačí málo. V nestře-ženém okamžiku nasype hoch milované dívce dostřevíčku trochu drcených listů kapradě samcea pak již bude dívka k hochu milující polovinou.

Chcete stálou lásku, pěstujte za oknem rozma-rýn. Kde dobře roste, tam je trvale s vámi i velkáláska. Jednoduché, ne?

Jste nešťastní a rozbolavělí nad zhrzenouláskou? Stačí malý lék, omýt se několikrát poránu odvarem z vrátiče a život bude opět krásný.

Smokvoň do bytu i do zahrady(Zahrádkářský informátor 1/1991)

Citronovníky, kávovníky a mnoho dalšíchsubtropických a tropických rostlin si získalotisíce zájemců. Poměrně skromný je zájemo smokvoň. Je to chyba, vždyť právě smokvoň,u nás častěji nazývaná fikovník je ze všech zmí-něných rostlin nejméně náročná. Snese i přezimo-vání venku při opatrném přikrytí a má velmidekorativní listy a záhy tvoří i plody, které v tep-lejších oblastech i dozrají a ve sklenících nebov bytech téměř vždy. Jde o ovocný keř a stromsmokvoň jedlou (Ficus carica L), který rosteběžně a často se pěstuje v Středomoří a v MaléAsii. Mimo jiné jsou květy této rostliny zajímavésvým opylováním. Zprostředkuje ho totiž ste-hnatka (Blastophaga grossorum). Smokvoň jerůznopohlavná, ale nikoliv dvoudomá. Stehnatkanaklade do semeníků svá vajíčka a přitom přená-ší i pyl k opylení a následnému oplození květů.

82

Ovšem jsou i plody bez oplození a v kaprifíkáchmohou dokonce přezimovat zmíněné stehnatky,nazývané fíkovníce opylující. Prostě smokvoň jevelmi zajímavá, vzhledná, dekorativní a snadnopěstovaná rostlina a lze ji získat u našich pěstite-lů teplomilných kultur, v organizacích Citrusářůa můžeme si ji vypěstovat i z hříženců, z řízků ize semen sami doma. Nejrychleji získámez vlastní kultury sazenice dělením starších rost-lin. Rostlina totiž vytváří kořenující výhonkysnadno kořenící a ty lze odřezat a získáme takihned dobře rostoucí rostliny.

Zásady pro sklizeň, posklizňovouúpravu a skladování skořápkatéhoovoce v souvislosti se závažnýmzdravotním rizikem při konzumaci

Ing. Miroslav Láska

Vlašské ořešákySklizeň

Doba sklizně se řídí odrůdou (u semenáčůtypem) a stanovištěm. Nelze-li z jakýchkolidůvodů čekat na samovolný opad, což jeideální, plody střásáme příp. srážíme bidlyobalenými nejlépe gumou.

Odlučování rubiny (zeleného obalu) častokomplikuje suché léto, napadení bakterió-zou (Pseudomonas), ale i napadení rozto-čem (rubina znetvořená výrůstky).

Spadlé plody pravidelně sbíráme pronebezpečí plísní, škůdců a tmavnutí skořáp-ky. Zásadou je, že plody je nutno od rubinyco nejdříve očistit. Nejde-li rubina oddělit,dáme je do nádoby do teplejší místnostikrátce zapařit (nenechat však zkašovatět!).

Abychom dosáhli světlejší barvy, možnoořechy vyprat nejlépe ve vlažné až teplévodě, do které přidáme trochu sody.

BěleníVětší producenti pro lepší vzhled používají

množství jednoduchých i často značněnáročných technik. Pro zahrádkáře je nejjed-nodušší použití plynné síry v uzavřenénádobě příp. pytel z PVC, kde zapálímesirný plátek používaný na síření révovéhovína. Vyloučíme plody poškozené ptákya s poškozenou skořápkou. Dále možno

použít velmi rozšířenou mokrou cestu, kdyuděláme roztok chlorového vápna ve 25 lvody. V druhé nádobě vytvoříme roztokvody s 1 kg sody. Tyto roztoky za stáléhomíchání pomalu vléváme do třetí nádobyčímž vznikne 50 l roztoku. V tomto roztokuopereme ořechy asi 3 minuty, opláchnemevodu a sušíme.

SušeníJedná se o nejdůležitější operaci při které

se dělá nejvíce chyb s následky na kvalitě(žluknutí, hořknutí), ale hlavně z hlediskazhoršení zdravotní nezávadnosti. Cílem jesnížení obsahu vody v plodu z 20 - 30 %na 7 - 8 %.

Ideální je sušení na slunci na sítech nebolískách za občasného obracení. Na noc zavlhkého počasí nutno síta přenést do dobřevětrané místnosti. Protože na podzim ječasto sušení pomalé a málo efektivní, nutnovolit umělé dosoušení. Zásadou je nepřekra-čovat teplotu 30 C. Není proto možno do-o

poručit sušení v troubě na peci, kamnechapod.

Při vyšších teplotách dochází k hořknutíjader a žluknutí oleje.

SkladováníPokud ořechy nemají chrastivý zvuk, není

možno je trvale uskladnit. Při sušení dojdeke ztrátě na váze od 36 do 48 % podle typuořechu.

Ořechy uskladníme v čistých, suchýcha chladnějších místnostech. Nevhodné jsoumístnosti s ústředním a plynovým topením,kde dochází k vadám na chuti.

Nejprve je nutno zkonzumovat křapáčea papírky do vánoc, pak polopapírky (do 1roku), nejdéle kamenáče (vydrží až 3 roky).U současných odrůd, kde jsou vyloučenynevhodné typy možno skladovatelnostohraničit do 2 let od sklizně.

Lískové ořechySklízí se průběžně střásáním. Buď opadají

i s punčoškou (lombardské) a je třeba jevyjmout, nebo vypadnou bez punčošky(zellské). Sušení je jednodušší než u vlaš-ských ořechů. Používáme lísky a sušímepřirozeně nebo uměle do 35 C.o

83

MandloněSklizeň je postupná při praskání rubiny,

kterou okamžitě odstraníme. Sušíme naslunci. Uskladníme v suchu a chladu navětraném místě. Vyluštěná jádra nesušímena slunci (hnědnou), ale pomalu ve stínu.

Pozor na konzumaci většího množstvísemen hořkých mandlí obsahujících amyg-dalin (pod. jako jiné peckoviny), který můžeu citlivých osob způsobit žaludeční potíže.

Zdravotní rizikoCíleně byly vybrány určité druhy skořápka-

tého ovoce, u kterých při nevhodné sklizni,posklizňové úpravě a skladování může dojítpři konzumaci ke zdravotnímu riziku. Jdepředevším o následný obsah aflatoxinů(AFB 1; 2 a AFG 1; 2), což jsou toxiny pří-rodního původu (mykotoxiny). Jsou tometabolity plísní rodu Aspergillus, které seve velké míře vyskytují i u arašídů, pistácií,paraořechů, sušeném ovoci a v dalšíchkomoditách. Takto kontaminované produktyjsou závažným zdravotním rizikem všechživých organismů i v krmivech u domácíchzvířat. Je nutno se vystříhat konzumacivšech zaplísněných, starých, narušených,žluklých a seschlých plodů.

Při konzumaci může dojít k závažnémupoškození jater, dědičným změnám, přede-vším u vyvíjejícího se plodu, vývojovýmvadám v organismu a k nádorovým one-mocněním. Následné třídění napadenýchplodů i semen (vyluštěných) je i ve velkový-robě méně účinné a nákladné, proto seklade důraz na prevenci.

U skořápkatých plodů, které si můžetekoupit v obchodní síti se používá kombinacemechanických a elektronických metodi použití mokré cesty (flotace) na principuměrné hmotnosti.

Elektronicky (systém Sortex) jsou odstra-něny plody a semena odlišné barvy, svraště-lé, seschlé a poškozené. Většinou ještěnásleduje ruční dotřídění. Obsah aflatoxinůnení možno snížit ani teplem, jelikož jsoupoměrně termostabilní. Určité úspěchy bylydosaženy u arašídů a semen ořechů, mikro-vlnným ohřevem a nadějně se jeví použitíčpavku.

V současné době s ohledem na závažnostprací výzkumníci usilovně pracují na způso-bech, které by významně omezily obsahaflatoxinů.

Pro členské státy EU platí nařízení komise466/201/ES, kterou kopíruje naše Vyhl.Ministerstva zdravotnictví č.305/2004 Sb.,které vymezují maximální množství aflatoxi-nů, které smí obsahovat určité suché plody,arašídy, pistácie a sušené ovoce.

Jednoznačně možno říci, že tyto produkty(hlavně z dovozu) jsou jednou z nejsledova-nějších potravinářských komodit ze stranykontrolních orgánů SZPI (Státní zemědělskéa potravinářské inspekce) a Celní správya jsou předmětem nejčastějších zákazůprodeje.

Citrusové ovoce a banány Ty, které si můžete v obchodě zakoupit,

se také chemicky ošetřují. Proti skládkovýmplísním se používal v minulosti u citrusovýchplodů borax. Dnes se používá bifenyl,orthofenylfenol a u banánů thiabendazol.

Buď se plody perou, stříkají, nebo se doobalů vkládají účinnou látkou napuštěnévložky. Tyto látky působí proti penicilino-vým plísním, sklerotinii, diplodiové hnilo-bě a skupině Phomopsis.

Použití musí být u citrusovým plodů prozákazníka označeno. Velké zdravotní rizikoi při běžném užití kůry citronů (např. dopečiva) však nehrozí. Použití upravuje Vyhl.Ministerstva zdravotnictví č. 298/1997 Sb.(část 6. konzervanty, tabulka č. 5. a stano-vuje nejvyšší povolené množství).

Odrůda LECARJosef Zavřel, Ovocnářská komise ČZS

Tato odrůda jablek je prastará, snad jižněkolik století. Byla pěstována v určitýchoblastech, možno říci tam, kde bylo drsnějšípodnebí. Zmíním se proto o regionu Tišnov-ska, což je můj rodný kraj a kde jsem s toutoodrůdou přišel již odmalička do styku. Odrů-da byla pěstována, a je i dnes, jak v sadech,tak i jako solitér na mezích a v polích. Vždyse jednalo o vysokokmeny, pod kterými bylv létě krásný chládek, proto nás maminky,

84

když dělávaly na polích, ukládaly ke spánkui na hraní právě na tato místa. Horší bylo,když některé jablko spadlo a trefilo dítě,potom následek byl, jako by spadl kámen.Jablko bylo tak tvrdé, že starší lidé si hov zimních měsících často škrabávali nožem,což jsme my mladí nechápali. Podotýkám,že na Tišnovsku se nachází v nadmořskévýšce 250 - 600 m několik desítek vzrost-lých jabloní této odrůdy.

Charakteristika:Strom roste bujně, tvoří velké široké koru-

ny s převislým a nesouvislým obrostem,koruna silně zahušťuje, střed koruny jevzpřímený, stromy dosahují dlouhého věku.Plodnost je pozdní, v 7. - 8. roce, ob rokstřídavá. Na stanoviště je méně náročná,velmi dobře roste i ve vyšších polohách,nesnáší uzavřené polohy, snáší dobřei plochy větrné a zatravněné. Nenamrzá vedřevě, je mrazuvzdornou odrůdou.

Pěstitelským tvarem bývá nejčastěji po-lokmen, vysokokmen, pěstuje se na jabloňo-vém pláněti nebo semenáči. Plody jsounadprůměrné velikosti, obě poloviny nestej-né, tvar plodu ploše kulovitý až kulovitý,slupka hladká, lesklá, zelené barvy, nasluneční straně červené líčko. Dužina pev-ná, tuhá, čistě bílá, šťavnatá, příjemněnakyslé chuti bez výrazné kořenitosti, ne-hnědne.

Celkově lze hodnotit odrůdu jako vhodnoupro drsnější polohy. Předností odrůdy bylavelká široká koruna s převislými větvemi as intenzivně rostoucím středem. Nenamrzáve dřevě, snáší nízké poklesy teplot. Netrpíhoubovými chorobami (strupovitost a padlí).Stromy dobře odolávají rakovině a mšicikrvavé. Předností je jednoduché skladováníplodů do června až července (obdobnásituace jak u odrůdy Strýmka). Odrůda pronenáročné konzumenty.

Jak hluboko zapravovat kompost?(Zahrádkářský informátor Jaro 1983)

Kompost s vysokým obsahem humusu sloužírostlině i celému půdnímu prostředí. Není to tedyjen živina, ale naopak významný fyzikální regu-

látor půdních vlastností chemických, fyzikálníchi biologických. Humus v půdě udržuje půdnívláhu, půdní vzduch i vhodné rozdělení živin.Tím je umožněn přirozený cyklus udržení půdníúrodnosti, která znemožňuje projevy půdníúnavy. Humus by měl být proto součástí celéornice. Ale je-li humusu málo, pak musímeuvažovat, kam ho dát, aby splnil svoji roli nejlé-pe. Pro zeleniny a mělce kořenící rostliny dává-me komposty do ornice. To platí zvláště o bobu-lovinách, o jahodníku, rybízu, angreštu, mali-nách i ostružinách. Ovocné dřeviny na mělcekořenících podnožích, zvláště pro jabloně napodnoži M 9, zapravujeme komposty do hloubky10 -30 cm a snažíme se zbytečně nenechávathumus na povrchu, poněvadž dochází při náhod-ném vysušení části ornice k značným fyziologic-kým poruchám v kořenech a tím i v celýchrostlinách. Vlivem nedostatečného zásobenívodou a zvýšené koncentrace solí z hnojiv do-chází ke zbytečnému opadu plodů a k menšíodolnosti rostlin proti chorobám a škůdcům. Provelmi hluboko kořenící rostliny, pro dřevinyokrasné i ovocné zapravujeme do podélnýchhlubších rigolů mezi řádky rostlin. Hloubkazapravení by měla být od 10 do 40 až 60 cm,zvláště pro révu vinnou a chřest.

Herbicidy na zahrádkáchIng. Jaroslav Rod,

Představenstvo RR ČZS

Velice častou otázkou je, zda na zahrád-kách používat herbicidy. Předesílám, žeodpověď na tuto otázku není jednoducháa ani jednoznačná. Aby bylo možné na niodpovědět, je třeba nejprve si něco o herbi-cidech povědět. Herbicidy jsou látky, kterése používají k omezování nebo likvidaciplevelů. Plevele jsou pak rostliny, kterérostou na určitém místě (zahradě, záhonuapod.) proti naší vůli a mají nějaký negativnívliv na námi pěstované kulturní rostliny. Zaplevel proto můžeme považovat i např.jakoukoliv letničku, která se nám na záhoněvysemenila a roste zde v následujícím rocea my ji musíme likvidovat. V jednom rocebyla žádanou a záměrně pěstovanou kultur-

85

ní plodinou a v následujícím pak nežádou- přesně kalibrované trysky a v porostu secím plevelem. Plevelem může např. být pohybuje stabilní rychlostí. Toho však ruční-i rožec, který, není-li pravidelně a důkladně mi, zádovými nebo i trakařovými postřikova-omezován ve svém růstu, se stane z původ- či nikdy není možné dosáhnout. Nevěříte-lině ozdoby skalky monopolní skalničkou, tomu, přesvědčíte se o tom tak, že svůjkterá vše ostatní ze skalky vytlačila. Totéž postřikovač naplníte čistou vodou a bude seplatí o křenu a dalších podobných rostli- snažit jim rovnoměrně zvlčit např. suchounách. Plevele je třeba omezovat a nebo betonovou plochu. Výsledek bude názornýlikvidovat. K tomu se většinou používají a přitom překvapující. Shrneme-li to, pak jemetody mechanické, neboť stále platí, že zřejmé, že úspěšné a přitom bezpečné„nejlepším herbicidem je motyka“. Někdy se používání selektivních herbicidů vyžadujevšak stane, že naše fyzické síly v tomto značné množství vědomostí a zkušenostínekonečném boji nám nestačí a hledáme a současně vhodnou aplikační techniku.metody jiné, méně fyzicky náročné a v mno- A tím vším naprostá většina zahrádkářůha případech i účinnější. A právě v tomto neoplývá a proto používání selektivníchokamžiku se většinou začínáme pídit po herbicidů na zahrádkách nelze doporučovat.herbicidech. Jedinou výjimkou jsou jen vysoce selektivní

Velmi důležité je znát základní rozdělení herbicidy, tzn. takové, které i při nechtěnémherbicidů. mírném předávkování kulturní rostliny nepo-

Herbicidy selektivní jsou takové, kteréhubí jen určitou skupinu plevelných rostlin anepoškozují rostliny kulturní. Velice často sesetkávám s dotazy typu „co mám použítproti určitému plevelu?“ nebo „jaký herbicidje možné použít do určité plodiny?“ Natakovéto otázky není možné odpovědět,neboť vždy je třeba se ptát „jaký herbicid jemožné použít proti konkrétnímu plevelu(popř. skupině plevelů) v určité konkrétníplodině“. U všech těchto herbicidů je velmidůležitý stupeň selektivity, tj. rozdíl mezidávkou, při které je bezpečně huben plevela nepoškozována kulturní rostlina a dávkou,při které je již kulturní rostlina poškozována.Přitom stupeň selektivity je odvislý nejen odtypu a druhu herbicidu, ale i od stáří a růsto-vé fáze rostlin (plevelných i kulturních), nameteorologických podmínkách, typu a druhupůdy, na odrůdách kulturních rostlin a řadědalších faktorů. Velmi důležitou podmínkouúspěšného použití selektivních herbicidů jeabsolutní nutnost použití přesné dávkya rovnoměrná plošná aplikace. Při dávcenižší než doporučené herbicid nedostatečněnebo vůbec „nezabere“ na plevele a přivyšší většinou zase poškodí i kulturní rostli-ny. Tyto podmínky je však možné splnitjedině tehdy, když herbicidy aplikujemepomocí postřikovače, který má plošný rám,

škodí. K nim patří především herbicidy protidvouděložným druhům plevelů v travníchporostech (Agrofit Kombi, Bluster LawnTrigger, Bofix, Lontrel 300, Starane 250EC). Když nějakou plošku trávníku nezasáh-nete nebo zasáhneme menší dávkou, pleve-le tam sice porostou i nadále, ale při slabémpředávkování (např. při nechtěném překrytípostřiku) pravděpodobně trávník ještě nepo-škodíme.

Druhou velkou skupinou jsou herbicidyneselektivní neboli totální. Ty zahubívšechny rostliny („vše co je zelené“) a protojsou používány na odpočívadlech, hřištích,hrobech, kompostech, dvorech, skladova-cích plochách, parkovištích, pod ploty, mezidlaždicemi, pod okrasnými a ovocnýmistromy a keři, v okolí dětských pískovišť, alei likvidaci starých trávníků, k likvidaci nežá-doucích dřevin a úporných plevelů apod.Jednoduše řečeno, všude tam, kde chcemeaby nám nic nerostlo. Jsou to herbicidy nabázi derivátů kyseliny fosforečné (např.Dominator, Folar 525 FW, Glyfogan 480 SL,Roundup Biaktiv, Touchdown Quattro a dal-ší jim chemicky příbuzné přípravky) neboherbicidy Garlon 4 EC či Casoron G. Přisprávném použití ve výše uvedených přípa-dech je jejich použití nejen opodstatněné,ale mnohdy i jediným způsobem, jak ses daným problémem vypořádat.

86

Při aplikaci jakýchkoliv herbicidů je třebazdůraznit výraz „správné použití“. V prvéřadě je třeba vždy si předem přečíst návodna obalu herbicidu i tzv. příbalový letáček avším, co je zde uvedeno, se striktně řídit.Nikdy nesmíme herbicidy zasáhnout žádnésousední porosty, natož pak porosty souse-dovy. Toho docílíme jedině tehdy, jsou-liaplikovány jen pomocí speciálních, tzv.štěrbinových či herbicidních trysek. Ty sevyznačují tím, že netvoří jemnou mlhu snad-no unášenou vzdušnými proudy (a to i zaúplného bezvětří), ale při menším tlakuvytvářejí větší kapky, které zasáhnou jen to,na co je proud postřikové kapaliny nasměro-ván. Běžné trysky většinou vytvářejí z postři-kové kapaliny jemně mlžící kužel, štěrbino-vé trysky pak jen úzký vějíř. Běžné trysky jeproto možné používat jedině společně sespeciálními ochrannými kryty. Zásadně třikrát, zda by i pro vás, kteří kritizujete, nebylok aplikaci herbicidů nepoužíváme různéruční zmlžovače (rosiče), ke kterým seherbicidní trysky ani ochranné trysky nedo-dávají nebo u kterých je nelze použít. Abso-lutně nemožné je herbicidy aplikovat pomocízahradních konví, kartáčů, smetáků a po-dobných zahrádkářských „zlepšováků“.V mnoha případech místo plošné aplikacevystačíme s aplikací lokální nebo bodovou,kdy herbicid aplikujeme jen na jednotlivéplevelné rostliny pomocí štětců, speciálníchherbicidních tužek, knotových aplikátorů,herbicidních seker apod. Aby nedocházelok nežádoucímu poškození rostlin, je třebapostřikovače po aplikaci herbicidů velmidůkladně vymýt nejen jejich nádrže, alei hadice, trysky, síta a ventily. Ideální je,když k aplikaci herbicidů se používá postřiko-vač, který není používán k aplikaci ostatníchpřípravků na ochranu rostlin nebo listových(foliárních) hnojiv.

Na závěr je třeba zdůraznit, že jedině zadodržení všech podmínek potřebnýchk bezpečné a účinné aplikace herbicidů,a těch vůbec není málo, se tyto látky mohoustát našimi pomocníky a ne nebezpečnýmilátkami, které mnohdy mohou způsobiti nezvratné škody.

Aforismy, vybrané ze Zahrádkářskýchinformátorů:

Jste moudří, rozvážní, pracovití a tvůrčí? Jestliano, je to krásné. Ale přece je to na nic, jestli tamchybí to podstatné. Velký přírodní myslitelR.W.Thoreau kdysi řekl: „Jak nedostatečná jevšechna ta moudrost, ve které chybí láska“.

(Zahrádkářský informátor, zvl. číslo na počest30. výročí ČZS)

Nejtěžší to má na světě ten, který se snažíuniknout těžkostem a neřeší je.

(Zahrádkářský informátor Podzim 1979)Tehdy je práce na zahradě touhou po kráse,

je-li v ní láska k tomu co děláme. J. Š.Dokud se nenaučí člověk víc obdivovat růže a

lilie než sedmikrásky, zůstává člověkem. J. Š.Nežli nahlas zkritizujeme, rozmysleme se

lepší tentokrát mlčet a nenápadně pomoci. J. Š. (Zahrádkářský informátor Podzim, 1990)

Jmelí - rostlina známá a přesto tajuplná

Ing. Jaroslav Rod, ÚR ČZS Olomouc

Není snad člověka, který by jmelí neznala to především jako jeden z neodmyslitel-ných symbolů vánoc. Podívejme se ale natuto rostlinu trochu podrobněji a to z hledis-ka botanického, fytopatologického, medicín-ského i mýtického.

Jmelí (lidově méle, jemela, jemelo, jmel,jimelí, omejlí, omelí, gmejl, gmeil, mejlí,lepiňák) je celosvětově rozšířený stálezele-ný keřík, který se vyskytuje na řadě jehlična-tých a listnatých dřevin, u nás především naakátech, lípách, habrech, jasanech, javo-rech, jeřábech, topolech, vrbách, borovicícha jedlích a ojediněle i na smrcích. Z ovoc-ných dřevin jej můžeme najít především najabloních, vzácněji na ořešácích a meruň-kách. Ve světě existuje asi 100 botanickýchdruhů jmelí, z nichž u nás roste pouze jmelíbílé (Viscum album). Především v našichteplejších oblastech však roste i blízce pří-buzný ochmet evropský (Loranthus europa-

87

eus), který se vyskytuje jen na dubech, ale především zahušťují koruny a tím přispívajíprotože na zimu mu opadávají listy, je nejenneatraktivní a tudíž o vánocích nepoužitel-ný, ale i často přehlížený. Obě tyto rostlinypatří do čeledi ochmetovitých (Loranthacea-e), které jiné zástupce ve střední Evropěnemají. Z botanického hlediska však zařaze-ní jmelí není vždy zcela jednoznačné. Podletoho na jakých dřevinách se vyskytuje, ně-kteří botanikové u jmelí bílého rozeznávajíněkolik subspecií či forem (nejčastěji tři),které jiní dokonce považují za samostatnébotanické druhy. Jmelí kvete v březnu av dubnu nevýraznými květy a protože je torostlina dvoudomá, ony krásné bílé plody(bobule), někomu připomínající perly, nena-jdeme na všech keříčcích, ale jen na sami-čích. Uvnitř bobulí jsou v silně lepkavé duž-nině (latinský název jmelí Viscum znamenálepidlo, Viscum album pak bílé lepidlo)semena. Díky tomuto lepu se semena velmisnadno přilepí na nové větve a stromy poté,co je sem prostřednictvím výkalů přenesouptáci, především drozdi a brkoslavové. Leppřipravovaný z bobulí v minulosti sloužilv čižbě neboli k lapání drobných ptáků.Z tohoto použití má údajně jmelí i českýnázev, neboť ve staroslověnštině se jmeno-valo jmeja, podle „jímání“ ptactva. Podlevelikosti keřů, které mohou dosahovatv průměru i přes jeden metr, se dá usuzovatna jejich stáří, neboť každý rok jejich prýtynarostou jen o jeden článek s jednou dvojicílistů.

Po vyklíčení mladé kořínky rozpouštějíbuňky stromů a pronikají do kůry a do dřevaa pomocí tzv. haustorií se rostliny napojujína cévní systém stromů a čerpají z nichvodu a v ní rozpuštěné látky. Jmelí se takstává poloparazitem. Není však úplnýmparazitem, protože obsahuje chlorofyl (jezelené) a je proto schopno fotosyntézypomocí které si „vyrábí“ ostatní potřebnélátky. Přesto silněji napadené stromy jsouoslabené a tím náchylnější vůči chorobám,škůdcům i průmyslovým exhalacím. U silněnapadených stromů odumírají větve. Kromětoho jmelí znehodnocuje dřevo určené prodalší zpracování. Z hlediska zahrádkářů jedůležité vědět, že keříky jmelí na jabloních

k vytváření podmínek vhodných pro různéhoubové choroby, jako je strupovitost, moni-liová hniloba, nektriová rakovina, mušincovi-tost či sazovitost jablek. V některých zemích(např. USA) se jmelí záměrně pěstuje a tonejen pro vánoční použití, ale i pro farma-ceutický průmysl.

Jmelí je rostlina využívaná k léčení jakv minulosti, tak i v současnosti. Obsahujeglykoproteidy, peptidické toxiny (předevšímviscotoxin, který se skládá z více než 40aminokyselin), vodorozpustné polysacharidy(především polygalaktunoráty a flavoniny),alkaloidy, cholin, acetylcholin, histamin,organické kyseliny, triterpeny, fenylovésloučeniny a řadu dalších látek. Zajímavé je,že jednotlivé rostliny jmelí mají různý obsahlátek podle toho, na jakém stromě rostou.Nejvíce těchto látek má jmelí sbírané v břez-nu, listopadu a prosinci. V současnosti sejmelí používá především ke snížení krevní-ho tlaku (rozšiřuje vlásečnice), proti arteri-oskleróze, poruchám vegetativního nervové-ho systému i k podpůrné léčbě některýchnádorových onemocnění. Jemu přisuzovanéúčinky jsou však mnohem širší: údajněpůsobí močopudně, tlumí některé bolestihlavy, závratě, zmírňuje pocity návalu krvedo hlavy (zejména v klimakteriu), regulujevylučování žluči a ovlivňuje činnost slinivkybřišní, má protirevmatické účinky, potlačujezvýšenou činnost štítné žlázy, pomáhá přiněkterých projevech senné rýmy, udržuječilost, pomáhá při tělesném a duševnímpřetížení, padoucnici (epilepsii), hysteric-kých záchvatech, hučení v uších, používáse při příznacích stáří, pomáhá při závra-tích, zastavuje krvácení, užívá se při zvýše-né činnosti štítné žlázy, při křečových žiláchnebo bércových vředech, prospívá při léčběnočního pomočování dospělých atd. V mi-nulosti bylo jmelí doporučováno i proti moruči příjici (syfilisu). V kosmetice se jeho výtaž-ky uplatňují v krémech a emulzích určenýchke zklidnění podrážděné citlivé kůže a protinadměrné tvorbě lupů. Důležité ale je třebasi uvědomit, že tato prakticky všestrannáléčivka je současně i rostlinou poměrněsilně jedovatou. Nejjedovatější je údajně

88

jmelí rostoucí na topolech a proto toto jmelí strom porazili Římané a z jeho kmene vyro-se ve farmacii vůbec nepoužívá. Je typic- bili kříž, na kterém Ježíše ukřižovali. Stromkým příkladem toho, na co už před asi 450 se hanbou zmenšil v malé keříky, které jsoulety upozornil Paracelsus, že totiž mezi nuceny žít z jiných stromů. Zahrnuje všakjedem a lékem je rozdíl jen v dávce („Dosis dobrem všechny, kdož pod ní projdou. Dosola facet veneum“). Proto jakémukoliv domu přináší štěstí, odvahu a lásku. Ale topoužívání jmelí by měla předcházet konzul- prý jen tomu, kdo je jmelím obdarován a netace s lékařem. V žádném případě by se kdo si je sám koupí. Jmelí nechybí aninemělo užívat při nedostatečné činnosti v klasické květomluvě, kde znamená „spolusrdce a ledvin. našli jsme štěstí“. Objevuje se také v mnoha

Pro své účinky a samozřejmě nezvyklý obdobách i ve snářích. Sny, ve kterých sezpůsob růstu (roste vysoko v korunách, je vyskytuje jmelí, může věštit štěstí, pevnéstálezelené, bobule dozrávají v prosinci zdraví, lásku, rychlé zbohatnutí, svatbu,a připomínají perly) je jmelí již po tisíciletí křtiny, ale současně i falešného přítele,považováno za kouzelnou rostlinu. Staroin- pobyt mezi čarodějnicemi, neštěstí, nemocdické básně se o něm zmiňují jako o „kou- a nebo dokonce i smrt. Co z toho se vyplnízelném proutí“. Jeho léčivé účinky údajně prý záleží v jaké situaci se jmelí ve snechznal i biblický král David. Keltští kněží (drui- objeví.dové) používali jmelí nejen jako léku proti A co mě osobně na jmelí nejvíce fascinu-otravám či neplodnosti, ale zažehnávali jimválky, hladomory, krupobití i zlé duchya vlkodlaky. Protože jmelí utínali zlatýmisrpy dodnes se zachovala tradice ho pozla-covat. Staří Galové věřili, že ze jmelí vařenýelixír jim dodává nadpřirozenou sílu. V ob-dobí antiky se věřilo, že jmelí otvírá bránydo podsvětí a proto se dávalo mrtvým dohrobů. Pohanští Slované nazývali jmelí„metlou duchů“ a odháněli jim nemoci,uřknutí, otvírali jim zámky, odháněli zlodějea zlé duchy, odvraceli požáry nebo se činilineviditelnými. V Japonsku se dodnes výluhz jmelí používá ke zvýšení půdní úrodnostia britští farmáři věří, že velké zdravé rostlinyjmelí věští velkou úrodu. V Rakousku seještě dnes někdy jmelí dává do man-želských postelí pro podporu mužské poten-ce a ženské plodnosti. V Itálii se tradovalo,že žena, která nosí kousek jmelí u sebe mánaději počít. V jiných zemích se ze stejnýchdůvodů dává do vína. Indiánské ženy alejmelí používají ze zcela opačných důvodů -jako antikoncepci nebo prostředek vyvoláva-jící potraty. Některé africké kmeny používajíjmelí jako amulet chránící před zraněním.Díky svým lepivým semenům má moc vyvo-lat nebo udržovat svazky mezi osobamiopačného pohlaví. Podle jedné legendy bylojmelí kdysi stromem, z něhož Josef vyřezal dost, ale ve světě vlivem nastupující chemi-kolébku pro Ježíška. Po třiatřiceti letech pak

je? No přece to, že pod jeho snítkou semůžete zcela beztrestně s kýmkoliv líbat.Ale pozor - platí to jen o Štědrém dnu.

Včely na zahrádce a v životě člověka

Ing. Václav Ducháč, učitel včelařství

motto:„Pokud by zmizely na zemi včely, zbývají

lidem jen čtyři roky života", prohlásil AlbertEinstein o tomto hmyzu, zjednodušeněoznačovaném jen jako producent medu.Úloha včel na naší planetě však v žádnémpřípadě nespočívá v produkci medu, namlsání pro vyšší savce, ale v opylovánímilionů květů na ovocných stromech, zeleni-nových zahradách, na loukách, polích a le-sích. „Bez včel by nebylo opylení, žádnýchrostlin, žádných zvířat, žádných lidí", vyjadřu-je zcela prostě Einsteinův „včelí vzorec".Včely a lidé

Jak je možné, že tento světově uznávanýučenec, takto hodnotí včelu, které se mnozílidé bojí, často ji ničí a včelaře chápou jakoněkoho, kdo si hraje se svým koníčkem.

Samozřejmě, že tato situace zatím nena-stala, v našich zemích je prozatím včeli ostatních druhů hmyzu pro opylení rostlin

zace, začínají být problémy.

89

Před časem šel okolo mé zahrady bývalý podmínek, dalo by se říci, že hodnota čin-agronom, zastavil se a říká: „Jak je to mož- nosti našich včel je asi 40.000 Kč na každéné, že ty máš pořád tolik ovoce na zahradě včelstvo.a já jenom několik padavek a třešně a švest- Neznám žádný jiný obor lidské činnosti,ky ani nestojí za to sklízet?". To je proto, že který přírodě mnohem více přináší, něž z níjá mám na zahradě včely a ty na jaře prostě odebírá a to co odebírá by jinak přišlo na-na vaší zahradu nedolétnou - dlouze jsme zmar.potom mluvili o významu včel pro zahrádká- Včelaři jsou tedy lidé, kteří svojí činnostíře, ovocnáře a o přírodu vůbec. vytvářejí nemalé hodnoty nejen pro přírodu,

Podobně projevují obavy o zabezpečení ale doslova život v přírodě ovlivňují.opylení ovocných sadů i ovocnáři ze země- Včely si zachovaly charakter jižního hmy-dělských podniků zabývajících se výrobou zu, v době ledové byly ledovcem vytlačenyovoce. Tito jsou odkázáni na dovoz včel od až k moři a zpětně se postupně vracely, alemístních včelařů a snížení počtu chovaných už s některými vlastnostmi, které jsou provčel a nebo omezení přísunů včel do sadu ně typické. Zatímco jejich sestřenice, vosy,z důvodů uzávěry způsobené onemocněním sršně a čmeláci, si ponechali způsob přežitívčel by se následně projevilo na množství zimy ve stavu, kdy přežívá pouze oplozenáa kvalitě sklizní. samička a to v klidovém stavu (hybernace),

Přesto můžeme slyšet i názory některých včely celou zimu přežívají ve společenstvílidí, že mají na zahrádce dost ovoce a včely tvořeném několika tisíci dělnic s matkou,v okolí nejsou. Ano i to je možné, v naší kdy mají sice životní pochody zpomalené,republice se ještě na opylení podílí i ostatní ale po celé období tráví potravu a ihned podruhy hmyzu volně žijící v přírodě. Zejména slunovratu začínají s obnovou plodovéhovčely samotářky, které jsou malého vzrůstu, hnízda.často lidé ani nepostřehnou, zatímco čmelá- A protože na toto klidové období potřebujíci především na jaře na sebe upozorní svým zásoby v podobě medu, jsou pro člověkacharakteristickým „bzukotem". Ale tohoto od dávnověku velmi zajímavé, protožehmyzu vlivem civilizačních faktorů ubývá a nedokázal jinde najít zdroj sladké potravy,mimo čmeláků se zatím uměle nedaří jejich později i alkoholického opojení v podoběodchov ve větším měřítku. A tak včely po- medoviny, suroviny pro výrobu svíček a i nastupně nabývají na významu. ochranu svého zdraví ať už v pylu, nebo

Ve světě jsou úbytky včel rovněž v centru propolisu.pozornosti a poplatky za přísuny včel doovocných sadů a hmyzosnubných kultur sestávají pro chovatele včel významným zdro-jem příjmů, které začínají převažovat nadpříjmy z prodeje včelích produktů. U velko-pěstitelů ovoce by zvýšení výnosu o 30 %bylo velmi významné, zatímco u zahrádkářů,téměř neznatelné.

V roce 1973 požádal kongres USA univer-zitu v Tasconu ve státě Texas o vyčísleníhodnoty, kterou přináší včely opylovacíčinností pro přírodu. Pracovníci univerzityprovedli poměrně rozsáhlé výzkumy a jejichzávěry byly překvapující. Prokázali, žehodnota opylovací činnosti je 143 krát vyšší,než je hodnota všech včelích produktů vy-produkovaných včelami dohromady. Pokudbychom tyto závěry převedli do našich

Včely a květy Opylovací činnost včel je nenahraditelná,

včely jsou ale velmi úzce vázány na prostře-dí, které jim poskytuje životní prostor v po-době úkrytů a potravy. Potrava včel, kteroutvoří pyl a nektar, případně i medovice jeodměnou za opylení. Rovněž tuto potravunelze ničím plnohodnotně nahradit.

To tedy znamená, že nemůžeme včelychovat kdekoliv, uzavřené v prostoru, kle-cích či omezených prostranstvích. Včelapatří do volné přírody, do krajiny, mezikvěty, mezi rostliny, stromy, keře, potřebujemísto chráněné před větrem a slunečnímžárem a s dostatkem vody.

Pro život tedy potřebuje pyl pro svůj vývoj,nektar jako zdroj energie a vodu nejen pro

90

ředění potravy, ale i pro termoregulaci. Včela navštíví v průměru za jednu minutuK tomu ovšem musí mít i slunce, které vytvo-ří základní podmínku pro život a to je ven-kovní teplotu nad +10 C. Při ochlazení nao

+7 až +9 C, se včela přestává pohybovat,o

při +4 až +6 C upadá do chladové ztrnu-o

losti a později hyne. V zimním období siudržuje uprostřed zimního chomáče teplotu25 C a pro výchovu plodu 35 C. Při vyššío o

teplotě rozprašují uvnitř úlů vodu a tímteplotu snižují, pokud se jim nepodaří snížitpod 40 C, dojde ke zhroucení voskovéhoo

díla a včely hynou a nebo opustí úl. To tedy znamená, že klesne-li venkovní

teplota v průběhu květu ovocných stromua keřů pod 10 C, včely přestávají létato

a opylení těchto rostlin je potom ohroženo.Trvá-li ochlazení delší dobu, může podstat-ně ovlivnit i výši úrody.

Vnaší středoevropské oblasti předpokládá-me, že asi 15 až 20 % rostlin je opylovánovětrem (obiloviny, kukuřice atd.) Ale převáž-ná většina rostlin je odkázána na přenospylu hmyzem a to převážně včelami, i proto,že podíl ostatních druhů hmyzu stále klesá,snadno potom pochopíme význam přítom-nosti včel.

Pro svůj život spotřebuje jedno včelstvo zarok asi 30 až 50 kg pylu, 60 až 120 kg medua 50 až 150 l vody.

Příroda je dosti zásobena a v mnoha přípa-dech nešetří, tak na příklad pylu poskytujena jeden hektar: višeň 5 - 15 kg, jabloň 5 až80 kg, řepka ozimá 60 -150 kg a svazenkavratičolistá 150 - 250 kg.

Podobně je tomu i v produkci nektaru najeden hektar, kdy ovocné stromy poskytují30 - 50 kg, smetánka lékařská 150 -300 kg,maliník až 700 kg, akát až 1200 kg a lesmedovici 1000 - 1500 kg.

Včela dokáže doletět do vzdálenosti něko-lika kilometrů, ale pokud najde snůškuv blízkosti úlu, daleko nelétá. Včela donášínektar v tzv. medném váčku, kdy pojme57,7 mm , nebo 0, 069 g nektaru. K donáš-3

ce jednoho kg nektaru je potřeba asi 14500náplní medného váčku. Z 3 kg nektaruvznikne po zpracování 1 kg medu, takže nazískání jednoho kg medu potřebuje včela45000 náplní medného váčku.

12 květů. Při jednom výletu o délce 27 minutnavštíví 324 květů, což odpovídá dennímuvýkonu 4200 navštívených květů. Za 15letových dnů by mohla navštívit 65000 kvě-tů. Toto množství odpovídá asi 4,4 g medu,takže jedna dělnice za život naplní asi 15buněk plástu medem.

Včela je florokonstantní, to znamená, ženavštěvuje jenom jeden druh rostliny v jed-nom dni, na který ráno zalétá, což je propřenesení pylu velmi významné. Na jaře jenejpočetnějším druhem hmyzu a proto sepodílí nejvíce na opylení jarních rostlin,zejména ovocných stromů a keřů, létáovšem jenom na takové vzdálenosti, které jidostačují zabezpečit zdroje potravy. Prodokonalé opylení je zapotřebí rozmístitvčelstva rovnoměrně po celé ploše saduv počtu 3 až 5 na jeden hektar.

Včely a zdravíO významu medu pro lidské zdraví asi

není potřeba dlouze psát. Ani nejlepší nek-tar zdaleka ještě není medem. Nejdříve jejmusí ve včelstvu zpracovat velký počet„chemiků".

Musí nektar zahustit, promísit sekretemžláz, a přepracovat v med. Včely samiurčují, kdy se dosáhne správného složenía kdy uzavřou buňky s medem voskovýmvíčkem. Nám všem je tato čaruplná vlast-nost medu známá ve zdravých a nemoc-ných dnech života.

Medem lze léčit malá poranění, popáleni-ny, posiluje činnost srdce, jater, žaludku,ledvin, močového ústrojí a celkově dodáváenergii při náročných výkonech. Je třebazvážit nadměrné požívání řepného cukru,který má značný podíl viny na tzv. civilizač-ních chorobách. Naproti tomu med svýmobsahem jednoduchých cukrů nezatěžujeorganismus, a zejména je vhodný ke slazenípokrmů u dětí a starších lidí.

Medem sladili už lidé v době kamenné,jako posvátný pokrm se stal součástí mnoharituálů a náboženských obřadů. Staří Řeko-vé byli přesvědčeni, že je starší než planetazemě a považovali ho za potravu bohů.

Ale i pyl je velmi důležitý pro lidské zdraví,i když zatím nedoceněn a málo se o jeho

91

významu ví. Podle zkušeností zahraničních Tyto zmiňované rostliny většinou velmiautorů, především švédských, polských, ale dobře přežívají v našich podmínkách a na-i ruských vědců je jedním z mála přírodních víc přinášejí trochu exotiky do našich zahrá-produktů pozitivně ovlivňujícím u mužů dek a to ať již vzhledem, tak plody, kteréproblémy s prostatou, kladně působí na v našich obchodech nejsou běžně k dostání.psychiku, posiluje imunitu, vyrovnává krevní Do podvědomí se již dostala řada rostlin.tlak a je zdrojem vitamínů a bílkovin. Jistě už znáte např. kiwi (existují 3 pěstova-

Včelí žihadla jsou odpradávna používána né skupiny - velkoplodá Actinidia chinensispro léčení neinfekčních revmatických one-mocnění. Včelí mateří kašička je také jed-ním z posilujících potravinových doplňků.

Nesmíme zapomenout ani na medovinu,která nesměla chybět na stolech panovníků,hodnostářů a na církevních slavnostech.

ZávěrVčela je, byla a bude vždy nedílnou sou-

částí života v přírodě, nemůže existovat bezkvětů rostlin, na kterých je přímo závisláa odměňuje se jim tím, že jim pomáházachovávat život. Člověku vedle opyleníjeho plodin poskytuje i produkty, které muumožňují lépe a zdravěji žít.

Včelaření je lidskou činností, která přírodunepoškozuje, naopak napomáhá zachovánírovnováhy života v přírodě a využívá zdroje,které by jinak zůstaly nevyužity. Hodnotyvytvořené včelařskou činností mnohokrátepřevyšují náklady na tuto činnost.

Na závěr si dovolím ocitovat z úvodnípreambule k patentu vydanému v roce 1775Marií Terezií.: „Péče o blaho všech lidupohnula naši mateřskou starostlivost k vy-dání tohoto nařízení. Kdy v této bohulibéčinnosti nachází každý poddaný možnost kesvé obživě a k zapravení dávek státu potřeb-ných".

Exotické ovocné rostliny do našich zahrad

ing. Josef Matějka, SZO ČZS Citrusáři

V posledních letech se u nás začínajíobjevovat různé zajímavé ovocné stromkya keře, které můžeme označit exotickými.Pro mnohé zahrádkáře, kteří mají informaceo těchto stromech a keřích, představujívelmi zajímavé rozšíření sortimentu ovocepěstovaného na zahrádkách.

a drobnoplodé Actinidia arguta a Actinidiakolomikta), nebo nashi hrušky, u nichž senabízí řada odrůd.

V tomto článku bych vám chtěl představitdalší exotické ovoce, které jde u nás běžněpěstovat.

Asimina triloba - Muďoul trojlaločnýV posledních letech se dostává do popředí

zájmu v USA i v Evropěmálo známý a rozší-řený ovocný strom, který se dá bez problé-mů u nás pěstovat a jehož ovoce je srovna-telné s nejkvalitnějším tropickým ovocem.Asimina triloba je známější pod obecnýmanglickým pojmenováním paw paw („pouvpouv"). České botanické jméno Muďoultrojlaločný není příliš zažito.

Asimina triloba (L.) Dunal je netropickýreprezentant svého rodu, konkrétně roduAnnonaceae (láhevníkovité). Původem je zeseverní Ameriky. Jedná se o rostlinu, kterouprokazatelně znali a využívali již původníobyvatelé, místně tvoří významnou částpůvodního zalesnění.

Je to opadavý strom, procházející vege-tačním klidem, v našich podmínkách zcelamrazuvzdorný, udávaná mrazuvzdornost jeminimálně -25 C (některé prameny jakoo

bezproblémovou uvádějí hodnotu -31 C).o

Rostlina kvete poměrně dlouho (2 - 3 týdny),takže i pravděpodobnost přežití jarníchmrazů je vysoká. Plody jsou velikostně ichuťově značně variabilní. Hmotnost plodudosahuje až 0,5 kg, vypadá jako zelený plodmanga. Chuťové vlastnosti jsou charakteri-zovány řadou různých, často velmi maleb-ných a květnatých popisů. Podstata součas-ného celosvětového zájmu o paw paw tkvív tom, že se jedná o ovoce mírného pásu,které přitom má chuťové charakteristikynejkvalitnějšího tropického ovoce. Konkrét-ně hovoříme o krémovité (pudinkovité)konzistenci a chuti jako banán v kterém je

92

obsaženo mango, ananas, atp. Dužnina Paw paw nelze řízkovat, což bylo pokusyvariuje od bílé, přes žlutou po oranžovou.

Hovoříme tedy o vysoce kvalitním ovocitropické chuti, které při troše štěstí a přiměře-né péči můžeme sklízet na našich zahra-dách, tedy v mírném pásu.

Listy jsou veliké (až 25 cm) a určují este-tické působení stromu jako takového, kterýzjevem vyvolává pocit, že „sem nepatří".Podobně jako o chuti, můžeme i o vzhledustromu hovořit jako o ojedinělé „návštěvě"tropického vzhledu. Literatura se zmiňujetaké o léčebných vlastnostech různých částírostliny.

Požadavky na pěstování nejsou nijakpřehnané, naopak, rostlina je v podstatěbezproblémová a nenáročná, navíc do jistémíry působí insekticidně, takže různý škodli-vý hmyz se jí celkem spolehlivě vyhýbá. Zezkušeností vyplývá, že stromy je dobrépěstovat na slunci, ideálně na chráněnémstanovišti proti větru.

Květy paw paw jsou hnědo-červené (jako-by z moduritu), velké a velice zajímavé.Včely je v podstatě ignorují. Roli opylovačůi v domovině zastává jiný hmyz včetně mra-venců a zejména vítr. Paw paw je totižcizosprašné - to znamená, že k opylení jezapotřebí 2 geneticky různých stromů (jakonapř. u mandloní, slivoní či třešní). Je tedynutné mít vedle sebe dvě rostliny různýchodrůd.Několik slov o řezu

Nic složitého, máme-li na paměti, že pawpaw kvete na loňských letorostech (kulatékvětní pupeny lze na podzim zřetelně roze-znat v paždí listů). Takže pouze mírnézakrácení a prořezání případných zaschlýchči jinak poškozených větví a to za vegetacepo odkvětu. Paw paw plodí v tzv. klustrech,kdy z jednoho květu může být více, kon-krétně až 9 plodů.

Plody dozrávají dle ranosti odrůdy (srpenaž říjen) a jejich skladovatelnost je omezená(v chladničce cca 2 - 3 týdny). Přebytečnénezkonzumované ovoce je možné užít nadřeně, zamrazit, apod. Další použití plodů jepři výrobě vín a destilátů se zcela neob-vyklou chutí, při pečení a vaření, výrobězmrzlin, atp.

v USA jednoznačně prokázáno. Jelikož proúspěšné dozrání musíme mít u nás ranouodrůdu, je zapotřebí si pořídit roubovanéstromky, nebo si naroubovat semenáče.Jednotlivé odrůdy jsou popsány na internetuna adrese věnované tomuto ovoci www.pa-wpaw.cz

Přes relativní novost zájmu o paw pawv celosvětovém měřítku je známých odrůdmnoho desítek. Většina z nich má původv USA, případně v Kanadě.

V ČR je v současnosti k dispozici odrůdo-vá kolekce asi 20 odrůd.

Abychom nemluvili ryze teoreticky, do-tkneme se i možnosti získání těchto ovoc-ných stromů:Je několik možností.

Výsev semen. Semena jsou u nás k dispo-zici, výhody tohoto způsobu: aklimatizacena podmínky v lokalitě, možnost získáníunikátních charakteristik plodů. Nevýhody:velice pomalý počáteční růst, neznámákvalita, chuť, barva plodů, neodhadnutelnýpočátek plodnosti, téměř jistě velmi pozdnízrání.

Nákup semenáčů. Nevýhody obdobné,jako u předešlého způsobu, výhoda: jistéčasové zkrácení doby vývoje rostliny. Dlemého názoru se nákup semenáčů rozhodněnevyplatí.

Nákup roubovaných rostlin. Výhody: zná-mé informace o odrůdě, tj. očekávatelnákvalita, chuť, barva plodů a ranost odrůdy,rychlý nástup do plodnosti. Nevýhody: do-sud velká cena (700 - 1000 Kč).

Při nákupu doporučuji koupit odrůdovérostliny a to kvůli značné variabilitě velikostia chuti plodů, nutnosti raného dozrávání probezproblémové dozrání v našich podmín-kách. Také bych doporučil nákup od důvěry-hodného prodejce, který zaručí pravostproklamované odrůdy (není problém odrůduzaměnit - vzpomeňme jen kolik se prodalo„samosprašných" rostlin kiwi, které novýmmajitelům mnoho radosti nepřinesly).

V ČR se Muďoul pěstuje již déle. Vím jistě,že je pěstován v Lednické kolekci rostlin. Jáa moji známí s úspěchem pěstují tentostrom již 5 let a mohu potvrdit, že nejenompřežívá, ale i plodí.

93

Pro mě osobně je tento ovocný strom května, takže jarní mrazíky květy neohrožujínejperspektivnějším exotickým ovocem donašich zahrad. Je velmi odolný (lze přirov-nat k broskvoním), zejména má velké achutné plody.

Tomely - další exotické plody do našich zahrad.Budu se zabývat rostlinami, které náležejí

do rodu Diospyros (původem z řečtiny), cožmimochodem nejspíše znamená něco jako„ovoce bohů". Jedná se o rozsáhlý rod,jehož zástupci se většinou vyskytují v tropic-kém pásmu. Menšina z druhů tohoto rodunení tropická a dokonce je možné některépěstovat u nás.

O rostlinách rodu Diospyros můžemehovořit jako o ebenovnících (černých, pruho-vaných, bílých). Tropické ebenovníky jsouvýznamným cílem těžby, ebenové dřevo jevelmi kvalitní, tvrdé, stejnorodé a jeho použi-tí je široké. Z hlediska pěstování nás zají-mají tyto druhy:

Diospyros kaki Lf. - tomel japonský (ang-licky oriental persimmon)

Diospyros virginiana L. - tomel viržinský(anglicky native/Američan persimmon)

a kříženci těchto dvou druhů.Pojďme k druhu Diospyros kaki Lf. - tomel

japonský (anglicky oriental persimmon).Pochází z oblasti Číny a v Japonsku sejedná o jeden z nejdéle kultivovaných druhůa zároveň tam jde o jeden z nejvíce ceně-ných a pěstovaných ovocných druhů. Nalez-neme jej po celém světě. Řada z vás jehoplody zná i z tuzemských obchodů, kde si jižvydobyly své místo pod obchodními názvykaki, churma, sharon.

Jedná se o opadavý strom, výjimečněkeřovitý tvar. Jeho listy jsou velké (i 20 cm!),opadávají většinou před dozráním plodů,před opadem se vybarvují až do intenzivníoranžovo - červené barvy.

Tomel japonský kvete na letorostechv paždí listů, jedná se o květy samčí asamičí. Některé odrůdy plodí bez opylení(partenokarpicky), opylením však kvalitaplodů vesměs stoupá, některé odrůdy samčíkvěty netvoří vůbec. Samičí květy jsoumnohokrát větší než samčí, mají bílo - žlutémasité korunní lístky, které mohou mít vprůměru i přes 3 cm. U nás kvete od konce

na rozdíl od letorostů, které mrazíky ohrože-ny jsou. Při omrznutí letorostů rostlina obrá-ží později, již bez kvetení a s rizikem nevy-zrání další růstové periody, která je pak taképosunutá.

Plod je bobule charakteristická jednakoranžovo - červenou barvou (podle odrůdy)a dále vytrvalým kalichem tvaru od kulovité-ho, přes kónický po zploštělý až čtyřhranný.Hmotnost plodů podle odrůdy až přes 0,5kg, vesměs okolo 100 - 200 g. (průměrplodů až 15 cm). Oplodněné plody jsousemenné, jinak většinou bezsemenné. Zaideálních podmínek je násada plodů velká,osvědčuje se jejich probírka.

Dužina plodů je v tvrdém (nedozrálém)stavu tvrdá, křupavá a většinou trpká. Do-zráním se trpkost ztrácí, dužina je pakměkká, velmi šťavnatá a lahodná (sladká,žluto - oranžová, červená či hnědá). Chuťovoce doporučuji vyzkoušet, je opravduexkluzivní (je třeba jíst zralé, nikoli tvrdé pozakoupení v obchodě), řada lidí tvrdí, žemezi běžnými tuzemskými plody nemá soběrovného. To souvisí i s vysokou šťavnatostí.

Poznámka: Podle trpkosti a vlivu opylenína plody se tomely japonské dělí do několi-ka skupin, existují např. odrůdy, které ne-jsou trpké ani před dozráním.

Tomel je velmi cenným dietetickým zdro-jem vitamínů. Plody mají málo kyselin a vy-soký obsah cukrů (lze je i sušit, což vede kdalšímu zvýšení obsahu cukrů).

Plody se buď přímo konzumují (plně zralé,měkké), dužinu lze využít v ovocných salá-tech, zmrzlinách, džemech a marmeládách.Velmi oblíbený je sušený. Dále má širokévyužití šťáva z plodů.

Z pěstitelského hlediska je vhodná slunnáexpozice, alespoň částečně závětrná a cel-kově chráněná (čím pozdější dopad podzim-ních mrazíků, tím lépe). Půda nejlépe neut-rálního pH, bohatá, hluboká. Hnojení běžné.

Přejděme nyní k tomu, co je pro nás nejdů-ležitější. Tomel japonský je dřevinou subtro-pickou, jejíž mrazuvzdornost je sice relativ-ně vysoká, ale přesto omezená. Lze říci, žespodní hranice se pohybuje okolo - 15 C.o

To je poměrněmálo na bezrizikové pěstová-ní venku. V ČR u řady pěstitelů přesto tome-

94

ly venku rostou a pravidelně plodí. Vždy jde Gift). První jmenovaný je svými vlastnostmio mikroklima místa. Nelze očekávat celo- bližší tomelu viržinskému, druhý pak tomeluplošné rozšíření tomelu japonského, ale pro japonskému (Nikita's Gift má o něco menšínadšence disponující vhodnou lokalitou se mrazuvzdornost než Rosseyanka, oba pakjedná o rostlinu, jíž by neměly opomenout. přes - 25 C). Právě tyto rostliny jsou velmiVhodnou lokalitou jsou samozřejmě také vhodné pro naše pokusy. V USA lze narazitmísta u domu, v centrech měst, u zdí, pod na několik dalších odrůd, které mohou býtstříškami. Vždy je to věc odhadu a vyzkou- hybridy obou druhů, ale není to jisté.šení. Lze samozřejmě problém řešit i jinak.Tomel je naprosto ideální pro nevytápěnýskleník - fóliovník. Další, velmi atraktivnívariantou je zmíněná kontejnerová kultura.

Existují stovky odrůd (okolo 1000), z odrůdu nás pěstovaných venku: 'Tipo', 'Costata','Zengi-Maru', 'Saijo', řada dalších v kontej-nerové kultuře.

Tomel viržinský - Diospyros virginiana L.Ten má podobné charakteristiky jako

tomel japonský, takže je již nebudemeopakovat. Na rozdíl od něj pochází ze se-verní Ameriky, v plané formě má malé plo-dy, množené selekce pak mají plody větší,až okolo 5 - 6 cm. Chuť je velmi podobná,plody jsou většinou semenné (některé odrů-dy jsou při nepřítomnosti opylovače bezse-menné). Co je pro nás důležité je výrazněvyšší mrazuvzdornost tomelu viržinského.Některé nejodolnější selekce odolají i teplo-tám pod -30 C. Plody na stromě vydržío

dlouho do zimy (přemrznutí je dobrá metodak odstranění trpkosti, pokud stupeň zralostipřed příchodem mrazů nepostačuje) a jejichintenzivní barva prozařuje dané místo.Spojení sněhem zapadaného stromu s oran-žovým ovocem, které se navíc dá sníst jetéměř neuvěřitelné. Tomel viržinský je pronás velmi perspektivním druhem. S vyššímrazuvzdorností a srovnatelnou chutí plodůstojí za pozornost. S jeho venkovním pěsto-váním již máme rozsáhlé zkušenosti, celko-vě je zde ve volné půdě asi 10 odrůd (např.'Meader', 'Ruby', 'Campbell NC10', 'Yates','Szukis'). I pro tento tomel platí běžné poža-davky na výživu a půdu. Choroby a škůdci unás nepředstavují velký problém.

Zřejmě nejzajímavější pro celou řaduzahrádkářů jsou mezidruhové křížence obouuvedených druhů. Dva nejznámější majípůvod v bývalém SSSR - jde o odrůdy'Rosejanka' a 'Nikitskaja Bordovaja' (častějianglická transkripce Rosseyanka a Nikita's

o

Zkusit či nezkusit?Na úplný závěr mi dovolte malou poznám-

ku, která vám snad ulehčí případné úvahy otom, zda-li tyto rostliny vyzkoušet. Tytorostliny nejsou mnoho náročné, ale mohoupřinést závan cizokrajnosti. Pro informacidodávám, že i dnes zcela běžné broskvoněbyly k nám uváděny cca před 100 lety ajejich rozšíření, byť dnes je považujeme zaprakticky běžné ovoce našich zahrad, bylovelmi, velmi pomalé. Co z toho plyne? Kdomá možnost a prostor pro pěstování uvede-ných druhů, ať to zkusí, riskuje málo.

Kontakt pro zájemce o bližší informace:Tel: 737 250 182, e-mail: pawpaw@volny.cz, (v případně problémů u pěstitele: mudoul@seznam.cz)

Metodiky ochrany zahradních plo-din na webových stránkách ČZS

Ing. Miloš Kožešník,správce www.zahradkari.cz

Možná se vám zdálo, že v roce 2006webové stránky Svazu spíše stagnovaly,a musím uznat, že je to tak trochu pravda.Pro rok 2007 však připravujeme zásadnízměnu. Na webové stránky bude umístěnakompletní publikace Metodiky ochranyzahradních plodin od Ing. Petra Acker-manna, která bude postupně doplňována io vyobrazení chorob a škůdců - jak odautora, tak i od Ing. Jaroslava Roda, a takby v budoucnu mohla nahradit obrazovéatlasy a počítáme i s doplněním dalšíchchorob a škůdců na které sice není povolenžádný přípravek, ale vy se s nimi v zahrád-kách setkáváte.

Metodiky budou nejprve zpřístupněny zestránky www.zahradkari.cz/metodiky, vezkušebním provozu, ale po doplnění o ob-

95

rázky budou převedeny na stránky chráněné sousedním bavorském městě Marktredwitz.heslem tak, aby byl přístup umožněn jen ČZS měl na výstavě ve skleníku trvaloučlenům ČZS. Pokud budete mít zájem expozici v podobě malé zahrádky s bohatouo využívání Metodik i po zkušebním provo- květinovou výsadbou a jezírkem. V průběhuzu dozvíte se postup k získání hesla na výstavy nám s její realizací pomáhalo Za-výše uvedené webové stránce. hradnictví Hrdlička - Třebeň a Zahrada

Do dalších let ČZS zvažuje přípravu obra- Teplá, proto byla expozice stále pěknázového atlasu zahradních rostlin s podrobný- a plně rozkvetlá.mi pěstitelskými informacemi. Mnozí namít- V průběhu hlavní výstavy připravil ČZS pronete, že atlasů je na webu již dost, ale návštěvníky řadu dalších menších výstav.v našem rodném jazyce s kvalitním popi-sem, pěstebními postupy, případně zkuše-nostmi s přezimováním, chorobami, množe-ním aj. není zatím žádný. Více o průběhupříprav a celkovém stavu Atlasu se dozvídena www.zahradkari.cz/atlas.

Další pomůckou pro začínající i zkušenézahrádkáře by se měla stát webová encyklo-pedie. Ta bude uspořádána jak podle plodina jednotlivých hesel, tak podle kalendária.O průběhu příprav najdete informace nawww.zahradkari.cz/encyklopedie.

Spolupráci na Atlasu i Encyklopedii jižpřislíbily mnohé komerční firmy, a tak budedíky nim celková příprava rychlejší a dosta-nou se k Vám i informace, kde popisovanérostliny sehnat, pokud o ně bude mít zájem.

Zda a jak rychle se uvedené projekty poda-ří uskutečnit, záleží z části také na vás,neboť je počítáno s částečnou spolupracíz vaší strany, především při pořizováníobrazových materiálů. Většina z vás mákrásné rostliny na své zahrádce a pořízenífotografie v potřebné kvalitě dnes již nenítak velký problém.

Připravovaný atlas i encyklopedie budeurčena především členům ČZS, a těm, kteřído nich přispějí a stanou se spoluatutory.Princip je podobný jako u encyklopedieWikipedia - www.wikipedia.cz

Krajinná výstava Marktredwitz-Chebpřesto že skončila - pokračuje

Ing. Miloš Kožešník, ústředí ČZS

O této u nás neobvyklé výstavě, kterátrvala celé dlouhé 4 měsíce, jste se jistědočetli mnohé na stránkách časopisu Za-hrádkář. Jejím cílem bylo především revitali-zovat pozapomenutá území v Chebu, kterábudou sloužit veřejnosti i po skončení výsta-vy. Výstava probíhala souběžně v Chebu a

První byla výstava kosatců, za ní následo-vala téměř měsíc trvající výstava pelargóniíod SZO Pelargonie.

Uprostřed léta se uskutečnila výstava lilií- svým rozsahem největší. Podíleli se na nípěstitelé z řad SZO Martagon, SZO LiliumBrno, ale za svůj rozsah vděčí předevšímprofesionálům - Ing. Václavu Joštovi, Ing.Pavlu Nejedlovi a Ing. Josefu Basikovi, kteřísi právem zaslouží velký dík za množstvídodaných květů a prvotřídní kvalitu. Jen taksi návštěvníci mohli prohlédnout 263 odrůdlilií, doplněných menší expozicí růží.

Koncem léta ČZS připravil společně s ba-vorskými zahrádkáři rozsáhlou výstavujiřinek a mečíků - k vidění bylo 215 odrůd.

Poslední byla výstava révy vinné a ovo-ce, zaslouženou pozornost budily historickéodrůdy z Uherského Hradiště a expoziceněmeckých zahrádkářů. Tato výstava bylaopět ve spolupráci se zahrádkáři z Německaa první týden probíhala v Chebu, druhýv sousedním městě Marktredwitz.

Podle všech ohlasů byl ČZS se svýmiexpozicemi hodnocen vždy kladně a dá seříci, že se dobře představil široké veřejnosti,i přesto, že během letních veder po jarnílokální záplavě výstavního areálu nebyla jakpro nás, tak pro pořadatele situace nijakjednoduchá.

Přesto, že výstava oficiálně skončila, celýareál je dále pečlivě udržován a s ohledemna rozsah výsadeb a množství druhů rostlinse dá přirovnat k malé botanické zahradě,kterou stojí za to navštívit i po skončenívýstavy.

Na závěr dovolte, abych poděkoval před-stavitelům města Cheb, především Ing.Pospíšilovi a Ing. Hofrajtrovi, kteří námúčast na výstavě umožnili. Spolupráces nimi byla jak po stránce finanční, tak iosobní vždy více než perfektní.

Vedení Českého zahrádkářského svazu upřímně děkuje všem autorům za spolupráci na tétopublikaci a těší se na další spolpráci.

OBSAHÚvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1Historické kořeny zahrádkářství a vznik ČZS . . 2František MACHALA,1. předseda Svazu (1958-1961) . . . . . . . . . . . . 3Českému zahrádkářskému svazu je padesát . . 4Václav KOVANDA, 2. předseda Svazu (1961 - 1974) . . . . . . . . . . . 8Spolupráca SZZ a ČZS na úseku odborného vzdelávania . . . . . . . . . . 10Vlastimil JEŽEK,3. předseda Svazu (1974 - 1989) . . . . . . . . . . 10Funkčnost soudobých zahrad a směřování odborné činnosti ČZS . . . . . . . . 11Ing. Jiří ČADA,4. předseda Svazu (1990 - 1999) . . . . . . . . . . 14Flora Olomouc 2006 přes značné problémy velký úspěch . . . . . . . . 14Zahrádkáři a výstavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15RNDr. Josef KLIMEŠ,5. předseda Svazu (1999 - 2004) . . . . . . . . . . 16Spolupráce ČZS s Českým rozhlasem . . . . . . 16MUDr. Josef KŘÍŽ,6. předseda Svazu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18Zelenina na zahrádkách . . . . . . . . . . . . . . . . . 18Fazole na živý plot . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20Ovocnaření v zahrádkách v dalším období . . . 20Zahrádkář č. 1/1980 o životním jubileu tajemníka Josefa Máry . . . . 21Mladí zahrádkáři ČZS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22Časopis Zahrádkář . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22Příroda je silná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24K úpravám stanov a jednacího řádu ČZS . . . . 24Degustace v ČZS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27Aktualizace a oživení právního vědomí ČZS . 28Orientační zkoušky octem na obsah vápníku . 29Aplikace zákona o potravinách na zahrádkářské zpracovatelské provozy . . . . . . 30Kytice pro krásu a zdraví . . . . . . . . . . . . . . . . . 31Víte, že (Zahrádkář č. 6/1970) . . . . . . . . . . . . 32Přírodní úpravy svahů zahrádek a okolí chatek 32Hvozdík bradatý - přepichování . . . . . . . . . . . . 34Tanečnice na zahrádkách . . . . . . . . . . . . . . . . 34Jak pěstuji jiřinky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36Význam pestovania a rozmnožovanie orecha kráľovského . . . . . . 36Jak žijí čmeláci na zahrádce . . . . . . . . . . . . . . 43

Co se mi také přihodilo na zahrádce . . . . . . . . 45Proměny rostlin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46Chybí ochranné lhůty pro listová hnojiva? . . . 48Nejvhodnější termín pro řez ořešáku královského . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49Není brambora jako brambora . . . . . . . . . . . . 51Klatovský karafiát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54Staré odrůdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55Málo jako šafránu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55Hortenzie na zahrádce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56Virus šarky švestky a ochrana proti němu . . . . 58Jak řezat strom, který velmi bujně roste . . . . . 61Mravenci ve skleníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61Jen pro zahrádkářky! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61Kytička pro radost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62"Lžíce vody - putýnka bláta" . . . . . . . . . . . . . . 66Podnože jsou důležité . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66Karbanátky z černého kořene . . . . . . . . . . . . . 70Výsadba cibulnatých a hliznatých květin . . . . . 70Víte, že.. Zahrádkář č. 1/1970 . . . . . . . . . . . . 72Maliník, ostružiník a malinoostružiník - požadavky na pěstování na zahrádce . . . . . 72Co jsou to kamenné buňky? . . . . . . . . . . . . . . 76Barvy podzimu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76Skalka v období vegetačního klidu, ošetření rostlin po poškození zvěří . . . . . . . . . 76Příprava skalky na zimu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79Čiření moštů a vín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79Veselé povídání lidového mudrosloví . . . . . . . 81Smokvoň do bytu i do zahrady . . . . . . . . . . . . 81Zásady pro sklizeň, posklizňovou úpravua skladování skořápkatého ovoce v souvislosti sezávažným zdravotním rizikem při konzumaci . 82Odrůda LECAR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83Jak hluboko zapravovat kompost? . . . . . . . . . 84Herbicidy na zahrádkách . . . . . . . . . . . . . . . . . 84Aforismy, vybrané ze Zahrádkářských informátorů . . . . . . . . . . . . 86Jmelí - rostlina známá a přesto tajuplná . . . . . 86Včely na zahrádce a v životě člověka . . . . . . . 88Exotické ovocné rostliny do našich zahrad . . . 91Metodiky ochrany zahradních plodinna webových stránkách ČZS . . . . . . . . . . . . . . 94Krajinná výstava Marktredwitz-Cheb,přesto že skončila - pokračuje . . . . . . . . . . . . . 95

Rukověť zahrádkáře 2007Vydal Český zahrádkářský svaz v roce 2006 v nakladatelství KVĚT, Rokycanova 15, 130 00 Praha 3, jako účelovou publikaci pro své členy v rámci členského příspěvku. Neprodejné.Z příspěvků autorů sestavil Ing. Josef Nejedlo.Odpovědný redaktor Ing. Josef Nejedlo, technický redaktor Ing. Miloš Kožešník.Obálka - foto 1. str. Lukáš Kožešník, foto 4. str. autoři článků.Sazba a grafická úprava - Ing. Miloš Kožešník.Tisk - tiskárna Vltava-Labe-Press, a.s. Praha Uhříněves.