Modlitba Páně - evangnet.czstritez.evangnet.cz/sites/stritez.evangnet.cz/files/7786_ebook.pdf ·...

Modlitba Páně

KatecheticKá PříručKa 2013/14

modlitba Páně

KatecheticKá PříručKa 2013/14

Úvodní slovo

JaK s PříPravKou Pracovat

otče náš, Jenž Jsi na nebesíchElen Plzáková

Posvěť se Jméno tvéTomáš Trusina

PřiJď tvé KrálovstvíMarta Sedláčková

buď vůle tvá JaKo v nebi, taK i na zemiLenka Ridzoňová

chléb náš vezdeJší deJ nám dnesSvětlana Greplová

navštívení marie a JeJí chvalozPěvLenka Ridzoňová

Ježíšovo narozeníLenka Ridzoňová

a odPusť nám naše viny, JaKo i my odPouštíme našim viníKůmAlena a Jan Tkadlečkovi

a nevydeJ nás v PoKušeníAnna Lavická

zbav nás od zléhoDrahomíra Dušková Havlíčková

neboť tvé Jest Království i moc i sláva na věKyOndřej Macek

amenMarta Sedláčková

3

4

10

23

35

47

56

68

79

86

97

109

122

134

Úvodní slovo

V letošním ročníku nedělní školy vám nabídneme tři cykly výkladů: Desatero, Modlitbu Páně a Apoštolské vyznání víry. Jednotlivé úlohy budou doprovázet vybrané biblické příběhy a další aktivity, které Vám umožní téma rozpracovat pro různé věkové kategorie i pro děti různé úrovně vhledu do biblických látek a témat víry.

Navazujeme tu volně na někdejší výklady z let 1988–89 (pro nižší stupeň s poznámkami pro vyšší stupeň) a částečně na řady Proroci dětem (1999–2001) a Dokud se zpívá (2008–2009). Strukturu jednotli-vých příprav jsme se pokusili dále katecheticky i pedagogicky propraco-vat a dát jí přitom méně odbornickou podobu. V ideálním případě může letošní cyklus završit „dějepravný seriál“ Pozvání na cestu s příběhy ze Starého (2009–2011) a Nového zákona (2011–2013). Plnohodnotně ho však užijete i pro děti nově přicházející do nedělní školy.

modlitba Páně

Jako další cyklus nedělní školy 2013/14 vám předkládáme výklady mod-litby Páně. Postupujeme při nich podobně jako při výkladu Desatera. Pokusili jsme se zvýraznit, co znamená, že tuto modlitbu nás učí Ježíš jako svědek zcela zvláštní cesty Boha Izraele. To on je nám ve vyprávění a cestě Syna podivuhodně nablízku. Díky Ježíši, jakožto Synu tohoto Otce, dostává pak i samotné slovo „Bůh“ docela jiný zvuk a naše mod-litba docela jiné východisko i perspektivu. Nevoláme k abstraktnímu všemohoucímu, ale k tomu, který nám na naší cestě stojí po boku.

Nedoprošujeme se potentáta, odcizeného problémům těch dole, ale Zachránce, kterému záleží na naší nouzi. Oslovujeme toho, který je nám už dávno nablízku. A svými prosbami odpovídáme tomu, který o nás sám stojí. Ježíš Kristus nám dává zakoušet jeho podivuhodnou blízkost - a tak slova našich modliteb vysvobozuje z pout předsudků a vypočítavosti a učí slovům důvěry i naděje.

Přejeme vám, abyste právě tohle spolu s dětmi objevovali jako in-spiraci pro své prosby i pro svá očekávání.

Za katechetickou skupinuTomáš Trusina

3

JaK s PříPravKou Pracovat

Přípravka má strukturu téměř stejnou jako předchozí díl, Desatero. Pevně doufáme, že se Vám s ní bude pracovat dobře. Berte, prosím, pří-pravku jako pestrou paletu barev — možností, se kterou budete malo-vat jedinečný obraz. Takový, který bude vyhovovat Vaší osobnosti, dě-tem Vám svěřeným i situaci, ve které se společně nacházíte.

Téma — vystihuje v několika jednoduchých větách, o co v lekci jde. Je tu především pro učitele, aby hned na začátku získal vhled do tématu. Naznačuje, kterým směrem se bude ubírat výklad.

Cíle — formulují, kam chceme děti během lekce dovést, co jim chce-me ukázat, co mají pochopit, co chceme společně prožít. Jsou formu-lovány podle věkových kategorií — pro každou kategorii může být cíl jiný, nebo trochu jinak zaměřený. Formulace cíle může a má být také pomůckou při hodnocení lekce — podařilo se mi cíle zvolenými pro-středky dosáhnout?

Následuje oddíl nazvaný Pro učitele. Tento oddíl je určen především pro vzdělání samotného učitele, pro rozšíření jeho vědomostí, upo-zornění na častá úskalí a podobně. Neděste se proto témat, která ve vlastní práci s dětmi nepoužijete, která jsme však pokládali za důleži-tá k výkladu připojit.

Výklad se dělí na poznámky k prosbě modlitby Páně a ke kateche-tickému/zvěstnému příběhu. Z nich by mělo být také zřetelné, v jaké jsou souvislosti. Úskalí by měla upozornit na body, které jsou proble-matické — ať jde o výkladové možnosti, problémová pochopení nebo ztvárnění, atd. Oddíl pro učitele uzavírají odkazy — zde najdete čas-to webové adresy, odkazy na knihy nebo články, starší přípravky, pra-covní listy, atd., kde je možno najít doplňující nebo variantní materi-ál ke zpracování příběhu či přikázání.

Oddíl nazvaný Pro děti v přísném smyslu pro děti není — je to metodi-ka, jak se získanými informacemi pracovat ve skupině dětí. Rozhodli jsme se v každé lekci mít tři způsoby práce — a tyto tři způsoby budou zaměřeny každý primárně na jednu věkovou kategorii.

Pro předškolní děti — aktivita s rozhovorem. Pracuje většinou pouze s prosbou modlitby Páně, bez doprovodného příběhu. Soustředí děti

4

kolem nějaké akce, předmětu, situace, z toho pomocí rozhovoru do-chází k cíli. Kvůli věku často vybírá z prosby jen jeden motiv.

Pro první stupeň — vyprávění zvěstného příběhu. Klasická součást ne-dělní školy. Snažili jsme se, aby vyprávění mělo motivaci, případně aktualizace. Délka vyprávění je spíš kratší tak, aby se dalo případně bez úprav přečíst.

Pro druhý stupeň — aktivní práce (s textem). Pro starší děti navrhuje-me způsoby práce, které zapojí více jejich samostatné uvažování. Pra-cuje se s textem nebo tématem. Jde nám o to, aby děti nebyly jen pasiv-ními příjemci, ale mohly samy objevovat, přemýšlet a tvořit.

Jak s těmito návrhy pracovat — to je na vás. Navržené možnosti ne-znamenají, že by se například předškolákům nebo nejstarším nemohl vyprávět příběh. Ale aby byla příručka pokud možno přehledná, spoji-li jsme s věkovými kategoriemi určitý druh práce. Tak např. ten, komu vyhovuje vést rozhovor (protože to umí líp než vyprávět nebo má před sebou děti, které příběh znají), inspiruje se u nejmladších a upraví si otázky pro starší děti např. tím, že se podívá, co nabízí práce pro nej-starší a bude kombinovat. Doporučujeme v takovém případě si formu-lovat svůj vlastní cíl (napsat si jej), vytvořit si body, podle kterých bu-dete postupovat, atd.

Pokud máte smíšenou skupinu, lze pro starší děti z navrženého ma-teriálu ve variantě č. 3 vytvořit pracovní list, který mohou zpracovávat částečně samostatně (či ve skupině bez učitele).

Oddíl pro děti uzavírá Přesah — zřejmě nejpestřejší a nejrozdílněj-ší odstavec v jednotlivých lekcích. Najdete zde vějíř možností od her a činností, které se jinam nevešly, přes otázky k rozhovoru, po shrnu-tí tématu a jeho aplikaci, dotažení do všedního života dětí atd. V pří-padě Modlitby Páně tu budou také náměty na přímluvy.

Třetí velký oddíl se jmenuje Liturgie. Obsahuje návrhy písní, krátkou formulovanou modlitbu, a rituál. Předpokládáme, že děti modlitbu Páně znají, proto v této části máme také text k zapamatování (krátký výstižný verš z Bible).

K tomu, aby se děti cítily v nedělce „jako doma“, bezpečně a přijaté, přispívá opakující se řád a určitý rituál. Důležité je také, aby děti v míst-nosti, kde se scházejí, měly něco, co je jejich, co ukazuje, že se s nimi ve sboru počítá (pro letošek navrhujeme pro desatero — otčenáš — kré-do velký plakát), co také ukáže ostatním členům sboru, co děti probí-rají. Pomáhá to také vnímat návaznost toho, co se probírá.

5

Ve většině sborů se na práci s dětmi podílí více lidí, proto je dobré, aby se učitelé před začátkem cyklu shodli na tom, jak bude nedělka strukturovaná a které části budou v každé hodině opakovat. Opakující se způsob zahájení nebo zakončení, modlitba, píseň, společné dotváře-ní plakátu, společná recitace „hesla“ nebo společné učení probíraného desatera/otčenáše/kréda — to vše pomáhá dětem se cítit dobře — vědí, co se bude dít, počítají s tím, těší se na to. Patří to ke společenství nedělní školy. Konkrétní provedení bude věcí každého sboru, každé skupiny učitelů.

6

Pokud chcete každou hodinu začít nebo zakončit pravidelně nějakým dialogem, společnou recitací, nabízíme několik možností (mimo sa-motnou modlitbu Páně).

Krátký dialog na začátek:

Učitel: Přicházíme k Tobě, Otče (Bože).Děti: Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.

Parafráze modlitby Páně (volně podle Eugena Drewemanna M. S. a T. T.). Pokud se rozhodnete pro tuto parafrázi, můžete každou hodinu přidávat jednu, právě probranou, prosbu.

Učitel: Otče náš,Děti: nebeské Ty,U: ať se uznáváD: kým Ty jsi,U: ať přijdeD: co Ty působíš,U: ať se staneD: co Ty chceš,U: jako v nebiD: tak i na zemi.U: Náš chléb na zítřekD: dej nám dnes.U: A promiň nám, co jsme zavinili,D: abychom stejně tak mohli prominout těm, kteří se provinili na nás.U: A nenechej nás samotné ve zkouškách,D: ale vyrvi nás Zlému.U: Protože pravé království, moc a sláva jsou tvojeD: na věky.Amen.

7

Společný zpěv modlitby Páně

Modlitbu Páně je možno také společně zpívat. Např. podle nápěvu v Evangelickém zpěvníku 583 (Husitský otčenáš) nebo ve zpěvníku Svítá 238 („Mexický otčenáš“).

Otče náš, jenž jsi na nebesích, (Dlaně zvedneme vzhůru do výše ramen.)

posvěť se jméno tvé.(Dlaně zvedneme vzhůru až nad hlavu.)

Přijď království tvé.(Stoupneme si na špičky a vytvoříme co nejvyšší „korunu“ ze zvednutých

rukou.)Buď vůle tvá…

(Dlaně jsou před tělem a otáčejí se střídavě nahoru a dolů.)…jako v nebi

(Pravá paže směřuje nahoru…)tak i na zemi.

( …a levá paže dolů.)Chléb náš vezdejší

(Dlaněmi před sebou nakreslíme obrys bochníku chleba…) dej nám dnes.

( …a dáme jej jako sousedovi po levé straně.)A odpust nám naše viny,

(Dotkneme se pěstí pravé ruky hrudi.) jako i my odpouštíme našim viníkům.

(Zkřížíme ruce před sebe a uchopíme se v kruhu za ruce. )A neuveď nás v pokušení,

(Natáhneme dlaně před sebe, jako bychom se bránili, aby se k nám pokušení přiblížilo.)

ale zbav nás od zlého. (Schováme ruce za záda.)

Neboť tvé jest království i moc i sláva navěky.(Přistoupíme k sobě o krok blíž.)

Amen.(Ruce sepneme.)

8

Návrh na výtvarné zpracování — plakát

Budeme opět pracovat s obkreslováním rukou, tentokrát budeme vytvá-řet obraz květin, které rostou ke slunci podobně, jako my se v modlitbě vztahujeme k Bohu a podobně jej potřebujeme, jako rostliny sluneční svit. Pokud by se vám analogie s květinami nelíbila, použijte prostě jen obkreslené ruce — vztažené ruce, to je starobylý modlitební postoj.

Společně s dětmi obkreslíme na delší stranu balícího papír jejich ruku od lokte až k prstům (kraj papíru je země, ruce jako květiny). Prsty mohou být roztažené nebo u sebe. Budeme potřebovat nejmé-ně 10 obkreslených paží (na jednotlivé prosby modlitby Páně). Může jich být víc, je -li více dětí, pokud je dětí méně, obkreslíme obě jejich ruce, atp. Rozvrhněte si místo, aby se všechny ruce vešly, střídejte ruce větší a menší.

Obkreslené ruce vybarvíme tak, aby připomínaly květiny: dlaně ba-revně jako květ, paže zeleně jako stonek (pokud budete kreslit jen ruce, obkreslujte jednobarevně). Na obkreslování můžeme použít voskovky a na vybarvování vodovky — vodová barva nepřekryje voskový obrys, i když se přetáhne. Plakát dobarvíme, můžeme nakreslit slunce, atd.

Při každé hodině do jednoho „stonku“ píšeme (nebo lepíme natiš-těnou) prosbu modlitby Páně, kterou probíráme.

Pomůcky — velký balicí papír, voskovky, vodovky, štětce, voda, pastelky.

Úlohy budou postupně s dostatečným předstihem zveřejňovány i na katechetickém webu <http://katecheze.evangnet.cz>.

Inspiraci, trpělivost pro práci s dětmi — a vděčnost za zbohacení, jež nám přináší, Vám přejí autoři.

9

otče náš, Jenž Jsi na nebesích

17. listoPad 2013

téma

Důvěra v Boha

cíle

— Pouze téma „Otec“, děti si uvědomí roli otce, ústí do přímluvné mod-litby, podobenství jako obraz Boha — Otce.

— Zde se nejvíce pracuje s textem modlitby Páně, děti se naučí a uvědomí jednotlivá slova v oslovení. Podobenství má funkci dotažení — Bůh je milosrdný Otec.

— Středem je práce s textem podobenství, rámuje ji vysvětlení slov mod-litby Páně — předpokládaná předchozí znalost. Důraz na slově Otec.

12

Pro učitele

Biblický text: Mt 6,9; L 15,11–32

PoznámKy K textu

K prosbě

— Otče — výklad tohoto oslovení jako dětské „tatínku“ je problematický a spíše se opouští. „Biblický titul Otce symbolizuje Boží vstřícný, živo-tadárný příklon, poskytující člověku domov.“1) „…bible vypráví o Bo-žím sklonění k člověku, o Božím sestoupení a sestupování, o tom, že styk člověka s Bohem je dílem laskavého Boha, který nezůstal člověku vzdálen, ale z vlastní iniciativy přišel na doslech, na dohled, ba nakonec v Kristu dokonce na dosah, aby pomohl a zachránil.“2)

— Náš — „mladých, starých, milých, protivných, bílých, černých, Čechů, Slováků, sudetských Němců, evangelíků, katolíků, levičáků, pravičá-ků, chudých i bohatých.“3)

— Na nebesích — „Biblický výraz ‚nebe‘ vyznačuje naprostou Boží nad-řazenost vůči vší viditelné a hmatatelné skutečnosti, jež je přístupná člověku a jeho zásahu.“4) Fascinujícím pro člověka vždycky zůstane, že tomuto Bohu smíme říkat Otče, že platí současně to, co je výše v ci-tátu od prof. Hellera.

K příběhu

Ježíš nám vypráví „příběh synů“, kteří mohli objevit, kým je pro ně otec. Jeden se otci dočista ztratil. Otec ho inspiroval k návratu a ještě ho překvapil svým přivítáním, radostí a vrácením ztraceného postavení. Druhý ho zahrnoval výčitkami a otec mu přesto potvrdil jeho místo u sebe a tím ho velmi vyznamenal. Takto překvapivě nám představuje Ježíš Boha a tak mu umožňuje říkat „Otče“.

1 Gollwitzer, Helmut cit. in lochman, J. M.: Otče náš. Praha: Kalich, 1994. s. 64.2 heller, Jan: Bůh sestupující. Praha: Kalich, 1994. s. 68.3 Ženatý, Daniel: Kázání na hoře. Jihlava: Mlýn, 1995. s. 65.4 lochman, J. M.: Otče náš. Praha: Kalich, 1993. s. 25.

11

Verš 12 — Role otce či hospodáře v podobenstvích téměř výhradně připadá Bohu. — Žádost o jmění není ani nezákonná ani morálně problematická. „Mlad-

ší by stejně byl jednou tak říkajíc vyplacen. Prostě se chce udělat — pro-sadit — postavit na vlastní nohy už teď.“5)

Verš 13 — Rozmařile je opakem významu slova spasení, tedy „ne -spasitelně… bez-

útěšně a nesmyslně.“5) Děvky do toho zavleče až starší syn ve verši 30, klidně mohlo jít o špatné investice. Až zde dochází ke zlomu v tom smyslu, že mladší syn jde na věc špatně, to, co se dělo před tím, nebylo ještě nic odsouzeníhodného.

Verš 15 — „Pást u pohana vepře je pro žida nepředstavitelné ponížení a odcizení.

Mišna židům zakazuje chovat vepře.“6)

Verše 17–19 — Postup pokání — přiznání si vlastní viny, vyznání, obrácení = cesta

zpět. Někdy člověk musí absolvovat cestu světem, aby zjistil, že chce dojít tam, odkud vyšel.

— Jako jednoho ze svých nádeníků — „Ačkoli syn žádá o toto nižší postave-ní, přesto v pozdravu říká otče.“6)

Verše 20–23 — To, co se stalo, syn vůbec nečekal, ani mu to na mysl nepřišlo (1 Kor 2,9). — Otec běží k němu = teď je jasné, že otec očekával, vyhlížel, syn měl v jeho

srdci i domě stále místo. — Objetí a polibek netřeba komentovat, k tomu je nejlepší Rembrandtův

obraz a v něm ruce otcovy. — Nejlepší oděv místo otrhaných cárů = vrácení do původního stavu nebo

znamení, že jeho stav se naprosto proměňuje. — Prsten, předpokládá se pečetní = vrácení rodinných práv, „jako kdyby

mu vrátil podpisová práva k účtům“.5)

— Boty — vrácení důstojnosti, protože přišel dokonce i o ně.

5 mrázek, Jiří: Lukášovská podobenství. Jihlava: Mlýn, 2007.6 Johnson, Luke T.: Evangelium podle Lukáše. Kostelní Vydří:

Karmelitánské nakladatelství, 2005.

12

OTČE NÁŠ, JENŽ JSI NA NEBESÍCH

— Oslava — hostina je opakujícím se symbolem království Božího. Bůh se raduje nad navráceným (L 10,7).

— Byl mrtev — to je řečeno o době, kdy syn, jak se s oblibou dnes říká, „žil naplno“.

Verše 25–32 — Klidně dejte staršímu synovi co proto. Farizej, zapšklý církevník, as-

keta bez radosti, workoholik, nemilosrdně překrucuje skutečnost, tru-cuje, myslí si, že pokání nepotřebuje, trápí otce. Potom mu přiznejte alespoň malé pochopení — měl důvod se naštvat. Podstatné je, co mu říká otec (v. 31). Považuji to za mimořádné vyznamenání staršího syna.

V této pasáži (už od verše 24) si všimněte práce s přivlastňovacími zájmeny — mluvčí tím, jak přiřazují postavy těmito zájmeny, staví oslovovaného či sebe do vztahu a tím odpovědnosti.

Podobenství nemá závěr, ten závisí na čtenáři, každý si má udělat zá-věr dle toho, jak se v podobenství vidí.

ÚsKalí

Úskalí tématu

— Téma otce může být citlivé (otec není žádný; je natolik pracovně vytí-žen, že dítěti chybí; je jen víkendový; vztah mezi rodiči nebo dokon-ce mezi otcem a dítětem je z nějakého důvodu složitý; atp). Učitel by si měl být vědom, že toto by mohlo ovlivnit, jak by dítě mohlo chápat oslovení Boha „Otče“. Obraz milujícího a milostivého Otce — Boha na-jdeme především v podobenství.

— Bůh není jako žádný lidský otec, ale to, jak rodiče, případně další blíz-cí lidé, o dítě pečují, může dítěti pomoct při vytváření vztahu k laska-vému Bohu. (Pokud vyberete pro starší děti meditaci nad Rembrandto-vým obrazem „Návrat ztraceného syna“, najdete podnět i pro tzv. ma-teřskou laskavost v Bohu.)

— Výklad obratu „jenž jsi na nebesích“ by měl výrazně směřovat od jaké-koli lokalizace Božího sídla, což, myslím, si dítě může představovat, k tomu, že Bůh je jiný než tento svět (včetně vesmíru).

13


Úskalí příběhu

— Název Marnotratný syn se zažil zcela chybně, vůbec nevystihuje pod-statu příběhu. V jiných jazycích je to alespoň Ztracený syn, ale i to je málo. Synové jsou dva. Hlavní postavou a důvodem naděje je milosrd-ný „vybíhající“otec.

— Nestrhněte pozornost při vyprávění jenom na mladšího syna. Mohlo by se zdát, že děti odejdou s dojmem, že nejdřív je nutné upadnout do maléru, aby se Bůh mohl osvědčit jako milosrdný. Vyprávění má dvě ohniska a starší syn je také velmi důležitý. Zvláště ve výtvarném zpraco-vání přichází starší syn zkrátka a doporučuji povšimnout si, jak i jemu otec projevuje milost a váží si ho.

odKazy

Biblické odkazy:

Ex 34,6; Dt 32,6; Ž 27,10; Ž 116,5; Iz 49,15n; Iz 63,16; Mt 6,8; Mt 7,11; L 6,36; J 14,6; 1 K 2,9; 1 K 15,10; 2 Tm 2,1; 1 J 3,1.

Internet, pracovní listy:

— <http://goo.gl/TX3mnV> — obrázkové čtení (ze stejné stránky si mů-žete stáhnout i verzi určenou k vymalování);

— <http://goo.gl/W7c0yG> — soubor obrázků; — <http://goo.gl/5cFPdO> — bludiště; — <http://goo.gl/SWCISb> — desková hra; — <http://goo.gl/WBe78N> — podobenství o nalezených; — <http://goo.gl/1ScRA6> — pracovní list.

Některé odkazy na literaturu najdete výše v sekci „Poznámky k textu“.

14


Pro děti

Materiál můžete použít napříč věkovými kategoriemi podle vašeho uváže‑ní, např. vytvoření plakátu z části „pro mladší školní věk“ lze použít pro všechny — vhodné pro věkově smíšené skupiny. Proloženě jsou poznámky pro učitele.

Pro PředšKolní děti

Představte si, že nám Pán Ježíš řekl, abychom v modlitbě říkali Pánu Bohu Otče. Asi tohle slovo neříkáte, víte, co znamená? (Malé děti to spíše nevědí.) Vy ale říkáte velmi často jiné slovo místo otec, znamená to totiž táta, tatínek. Otec je slovo vážnější a možná vznešenější než tatínek. Takže se rozhodně víc hodí říkat v modlitbě Pánu Bohu Otče.

Myslím, že když takhle máme říkat Pánu Bohu, že to znamená — Bůh je hodný a laskavý.

Můj tatínek takový byl. Hodný a laskavý.Pokuste se říct dětem nějakou vzpomínku na otce, která by dokládala uve‑

dené tvrzení. Doporučení: říkejte vzpomínku vlastní, autenticita je v tom‑to momentě vhodná.

Pokud jste sami otci, zkuste říct dětem něco o tom, jak se snažíte být co nejlepším otcem. Zmiňte i to, že to je někdy těžké, navážete pak snadno na příběh z evangelia.

Můžete navázat rozhovorem s dětmi o jejich zkušenostech, případně plá‑nech — jací chtějí být rodiče.

Modlitba — prosba a přímluva

Rozhovor by měl končit konkrétní přímluvou, vložte do ní to, o čem jste mluvili.

Povím vám příběh, který vyprávěl Ježíš svým učedníkům. Vyprá-věl jim ho, aby uvěřili, že Bůh je hodný a laskavý. Je to příběh o hod-ném tatínkovi, Ježíš by spíš řekl o milosrdném otci, protože vypráví o Pánu Bohu.

Vyprávějte za pomoci pracovního listu (viz „Odkazy“).

Pomůcky — zvolený pracovní list ze sekce „Odkazy“, pastelky.

15

Pro mladší děti

Modlitba, kterou nás naučil Ježíš, začíná oslovením Boha, a to vypa-dá takto:

Otče náš, jenž jsi na nebesích. Zopakujeme to všichni spolu.

Zpracování slov modlitby

Na velký papír (plakát) nakreslete 3 velké bubliny nebo ho prostě rozdělte na 3 pole. Ke každé oblasti přiřaďte jedno slovo — OTEC, MY, NEBESA.

— K „OTEC“ pište slova, která děti napadají k otázkám: Jaký je můj táta? Čeho si na něm vážím? Co pro mě dělá? Jaký bych chtěl být táta já sám? Rozšíření na rodiče jistě není chybou.

— K „MY“ — Když říkáme „Otče náš“, kdo všechno to je, ti „my“? Pište ma‑ximum nápadů, které si děti vzpomenou, ze všech prostředí, kde se pohybují. Vycházejte z toho, že Boží dítě je i ten, kdo se k tomu nehlásí.

Var.: Nechte děti, aby na papír nakreslily hlavičky jako symboly za ty, na které si vzpomenou. Není třeba popisovat, jen zajistit, aby se děti k papí‑ru vešly.

— K „NEBESA“ — Bůh je svatý, jiný a mnohem větší než svět a silnější než lidé. Nikdo se k němu nemůže nijak vytáhnout, ani se nad něj vytahovat. Máme před ním úctu a vzbuzuje v nás úžas. To ale vůbec neznamená, že Bůh je od nás daleko. Když se podíváme nahoru, vždycky vidíme nebe. Jako je nebe stále nad námi, tak Bůh je stále s námi. Věřím, že je každému z nás nablízku.

Nechte děti přijít na to, jak by tohle dalo vyjádřit výtvarně. Možná to bude jedno slovo, napsané velkými písmeny (např.: NEBESA, SVATÝ, SIL‑NÝ, ÚŽAS a ÚCTA), možná jen plocha modré či jiné barvy apod. Je to dost náročný úkol, můžete si proto předem připravit obrázek, který by to dle vás vystihoval (např. obloha).

— Závěr (při ukazování na plakát): Modlíme se k Bohu, který nás má tak rád jako otec svoje děti. Jsme jeho děti, všichni lidé. Ten, který nás má tak rád, je ten svatý a úžasný.

Takový začátek modlitby pro nás Ježíš vymyslel.

16


Vyprávění podobenství

Tento příběh vyprávěl Ježíš. Je o tom, jak Bůh čeká na člověka a jak ho hledá. Je to příběh o milosrdném otci.

Ten otec žil na statku a dobře se mu dařilo. Taky všem, kdo s ním bydleli a kdo u něj pracovali. Byl to dobrý hospodář.

Měl dva syny, kteří s ním pracovali na statku. Už byli dospělí.Mladší syn jednou řekl otci: „Dej mi můj podíl majetku, který mi

patří. Chci sám rozhodovat o tom, co budu dělat.“Otec odpověděl: „Nebudu ti bránit. Dám ti, co na tebe připadá, i když

to není zvykem. Jednou by to stejně bylo tvoje a měl by ses o to starat sám. Přeju ti, aby se ti dobře dařilo. Kdybys potřeboval pomoc nebo radu, víš, že můžeš kdykoliv přijít.“

Syn dostal, co chtěl. Rozhodl se, že nebude statkářem, jako jeho otec a bratr.

Vzal peníze a řekl si: „Teď můžu dělat, co budu chtít já sám. Vydám se do světa. Co tam všechno bude…“

V daleké zemi, kam došel, toho bylo opravdu hodně. Skvělá jídla v restauracích, moderní oblečení a sousty zajímavých věcí, které doma nikdy neměli. Všechno si to koupil. Měl spoustu známých, těm taky pořád něco kupoval a jezdili na výlety a chodili na večeře. Až jedno-ho dne hrábl do truhličky s penězi — a vida, ona se změnila v truhlič-ku bez peněz.

Známí ho opustili, ukázalo se, že se kamarádili jen s jeho penězi. Zpočátku prodával to, co si před časem koupil, ale i to jednoho dne došlo.

Rád by pracoval, aby si nějaké peníze vydělal, ale právě nastala v té zemi neúroda a hlad. Nemohl najít práci. Když už byl zoufalý, vzal prá-ci u sedláka, měl se starat o vepře. U něj doma vepře vůbec nechovali a práce kolem nich jim připadala jako to nejhorší, co může člověk dě-lat. Tady byly jiné zvyky.

Vyrazil tedy pást vepře. Měl nesnesitelný hlad, sedlák mu nic k jídlu nedal. Bylo mu hrozně. Teprve v té chvíli si vzpomněl na otce. Jaké to bylo doma. Jak se všem v otcově domě dobře dařilo. Plakal, protože to všechno ztratil. Když byl nejvíc nešťastný, teprve ho napadlo, že se vrátí.

Pomyslel si: „Otec mě už nemůže chtít za syna, když jsem tohle pro-vedl. Rozházel jsem dědictví, které on pro mě tak dobře připravil. Ale třeba mě otec přijme jako svého služebníka. Poprosím ho. Musím si promyslet, co mu řeknu. Řeknu mu — Otče, zhřešil jsem proti Bohu

17


i proti tobě. Už nemohu být tvým synem, prosím, přijmi mě jako jed-noho ze svých služebníků.“

Vstal a vydal se na zpáteční cestu ke svému otci a po cestě si opako-val, co mu řekne.

Otec ho viděl už zdaleka. Asi ho každý den vyhlížel. Hned mu běžel naproti. Objal ho a políbil.

Syn začal se svou řečí, kterou si připravil: „Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nemohu být tvým synem….“ Ale nestačil to doříct.

Otec měl velikou radost a rozkázal svým služebníkům: „Přineste nejlepší šaty a oblečte ho, a doneste mu boty a prsten. A vystrojte veli-kou hostinu a buďme veselí, protože tento můj syn se ztratil a je nale-zen!“ A konala se veselá oslava, celý statek tancoval.

Starší syn tou dobou pracoval daleko na poli. Když se vracel, usly-šel hudbu. Bylo mu to divné, zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se: „Co to má znamenat, co se slaví?“

Služebník řekl: „ Tvůj bratr se vrátil a otec nechal vystrojit hostinu z radosti, že ho má doma živého a zdravého.“

Starší syn se velmi rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Služebník o tom řekl otci. Otec vyšel z oslavy ven a hledal po statku staršího syna, ten trucoval za stodolou.

Když ho našel, trpělivě mu domlouval: „Pojď s námi slavit a pozdra-vit se svým bratrem. Přece tady nebudeš stát o hladu, když je takový radostný den!“

Rozzlobený syn však křičel na otce: „Já pro tebe pořád pracuji, ni-kdy jsem tě neopustil a tys pro mě nikdy neudělal oslavu, abych si mohl pozvat přátele. A když přišel tenhle tvůj syn, který se vrátil jako žeb-rák a všechno, cos mu dal, rozházel, pro něj děláš hostinu! To je straš-ně nespravedlivé!“

Otec mu na to řekl: „Synu, velmi si tě vážím, jsi stále se mnou a všech-no, co mám, je tvé. Kdykoliv budeš chtít oslavu, uspořádám ji pro tebe. Ale máme proč dělat oslavu právě dnes, protože tvůj bratr byl pryč, a to pro mě bylo, jako by byl mrtev, a on zase žije. Vždyť se ztratil a zase je nalezen.“

18


— Úkol 1: Jaký konec byste jim přáli? Co by měl udělat ten starší? Co ten mladší?

— Úkol 2: Na plakát jsme psali, jaký je ten náš otec. Co myslíte, co by řek-li ti dva synové, kdyby oni měli říct, jaký je jejich otec?

Bůh je Otec i Ježíše, který tento příběh vyprávěl. Tak se stalo, že víme, co říká Ježíš o Bohu Otci — je milosrdný (milo -srdný, milé srdce = las-kavý, hodný, můžete do plakátu nakreslit srdce k „Otec“). K takovému Bohu, milosrdnému, jako je ten otec z Ježíšova příběhu, se modlíme. Oslovujeme ho Otče náš, který jsi v nebesích.

Pomůcky — velký list papíru, plakát, fix, případně obrázek, tempera, vodov‑ky, barevný papír, pastelky.

Pro starší děti

Oslovení v modlitbě Páně je výjimečné. Smíme oslovovat Boha „Otče“, to znamená, že k nám má velmi osobní, důvěrný vztah. Stará se o nás. Není to však Bůh pro naše „osobní potřeby“, je Otcem nás, lidí, kteří jsme tak různí. Je Otcem i těch, kteří nám nejsou sympatičtí. Je v nebe-sích, to znamená, že je větší než svět, je silnější než lidé, je jiný, je svatý.

O tom, že se Bůh chová k lidem jako milosrdný Otec a že jsou lidé, jeho děti, různí, je podobenství v Lukášovi 15. Přečteme si ho.

Text podobenství přepište, každé dítě by ho mělo mít před sebou s možností do něho psát. Čtěte text nejlépe v dramatizované formě — každý má svoji roli.

Otázky nad textem

V případě nedostatku času se zabývejte jenom tímto:

— Co byla ta nejlepší věc, kterou udělal mladší syn? — Co byla ta nejlepší věc, kterou udělal starší syn? — Co byla ta nejlepší věc, kterou udělal otec (nemusí být jen jedna)?

„Nejlepší věci“ si podtrhněte, nejlépe barevně. Připište k podobenství ještě alespoň tři věty tak, aby v nich bylo zachyceno, co nejlepšího mohou udělat synové teď. Nebo chcete být realisty a nebude to zrov-na to nejlepší?

19


Pokud máte dost času, vyberte si některé z těchto otázek a na závěr udělej‑te „nejlepší věci“.

— Kterým synem byste raději byli a proč? — Jedná otec rozumně? Co byste udělali jinak? Byl otec spravedlivý? — Co dělal syn v daleké zemi nejdřív (verš 13) a jak o tom referuje starší

syn (verš 30)? Proč to říká? Znáte to, že v hněvu řekne člověk schválně zlé věci a pak toho lituje? (Rozmařilý může taky znamenat to, že v tom neuměl chodit a nechal si špatně poradit, vyhodil peníze zbytečně.)

— Starat se o vepře byla pro starověkého žida práce nejen odporná, ale také nábožensky problematická, prase je nečisté zvíře. Taková prá-ce a navíc přání, aby mohl jíst totéž, co ta zvířata, znamená klesnu-tí až na dno. Hůř být nemůže. Jakou současnou činnost, situaci bys-te k tomu přirovnali?

— Co znamená „jít do sebe“? Všimněte si, jaký pohyb udělá mladší syn potom, co šel do sebe. Vrací se.

— Obrací se zpět k otci. Co si myslíte o tom, že výsledek velkolepé cesty do světa je návrat, že to je cesta tam a zase zpátky? Bylo to celé zbytečné?

— Co se tím příběhem v rodině ukázalo? Jestliže celou událost hodnotí-te pro rodinu pozitivně, zkuste říct, co pro to museli jednotliví členo-vé obětovat — co je to stálo.

— Co myslíte, že bylo pro otce nejtěžší? — Všimněte si, jak o mladším synu mluví postavy od 23. verše dál — můj

syn, tvůj syn, tvůj bratr, tvůj otec (verš 27). Podtrhněte si to. Proč to jednotlivé postavy říkají právě tak?

— Přečtěte znovu verš 31. Lze to pochopit jako slovo Boha k člověku? (Od-pověď: Myslím, že ano.)

Pomůcky — text L 15,11–32 vytištěný v širším řádkování a prostorem, do kte‑rého by se dalo psát; barevné psací potřeby.

20


Přesah

Podněty k přímluvám:

— za rodiny; — za rodiče; — za děti, které rodiče nemají nebo jejich rodiče se o ně neumí postarat; — za lidi, kterým dítě zemřelo, odešlo příliš daleko, jsou s ním ve sporu; — za ty, kterým se žádné dítě nenarodilo a oni by si to přáli; — za lidi, kteří jsou jako ztracený syn, protože nevěří v Boha; — za ty, kdo věří a přitom si stále na něco stěžují.

Diskuze nad Rembrandtovým obrazem Návrat ztraceného syna:

— <http://goo.gl/4k9cX7> — rozbor obrazu na stránkách trvalých dia-konů ostravsko–opavské diecéze;

— <http://goo.gl/G6okxm> — meditace, rozbor obrazu na poust.cz; — <http://goo.gl/ykyAuS> — powerpointová prezentace s meditací na

stránkách římskokatolické farnosti Pustá Polom.

21


liturgie

rituál


Písně

Svítá: 91 — Druhej dech; 95 — Poselství ztraceným; 108 — Úžasná lás-ka; 109 — Jak vzácnou přízeň; 233 — Odpusť; 240 — Ovečko ztracená; 319 — Vzdejme Pánu díky; 327 — De profundis; 344 — Tvá svoboda; 359 — V království Božím; 363 — V tobě je radost; 368 — Víc než oko spatřit smí; 375 — Volný jsem; 408 — Ženeme se samiBuď tobě sláva: 22 — Někdo mě vede za ruku; 57 — Marnotratný synEvangelický zpěvník: 500 — Já chtěl bych…Evangelický zpěvník (dodatek): 604 — Buď sláva Bohu

biblicKý text K zaPamatování

J 14,6 — Ježíš řekl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“

modlitba

Otče náš, děkujeme ti, že tě takto smíme nazývat. Děkujeme za to, že nám to Ježíš Kristus řekl. Děkujeme za krásný příběh z evangelia. Díky za to, co všechno jsme se z něho mohli naučit. Prosíme, aby chyby, kte-ré uděláme, mohly být napraveny, abychom je dokázali sami napravit, jestli to půjde. To, co napravit nepůjde, prosíme, změň ty sám v něco dobrého. Obrať to svojí milostí, protože ty to udělat můžeš. Díky za to, že na tebe se můžeme spolehnout. Děkujeme za svoje rodiny a všech-ny lidi, na které můžeme spoléhat. Prosíme, už nás, aby bylo spoleh-nutí i na nás. Amen.

22

Posvěť se Jméno tvé

24. listoPad 2013

téma

Nejprve je potřeba dát prostor a přednost tomu, kdo to je Bůh, jak, kdy a čím nám to sděluje. Modlitba (nejen) Páně má smysl a moc, když se nám ujasní, kým Bůh pro nás vlastně je.

cíle

— Děti uslyší, ke komu se to vlastně v modlitbě obracíme, objeví, že v mod-litbě nejde jen o „já“ ani „moje“, ale především o „ty“ a „tvé“.

— Děti prožijí překvapení, že Ježíšův Otec je nám nablízku v jednom do-cela konkrétním příběhu.

— Děti „objeví“ příběh, který nejsprávněji připomíná, kdo to je náš Bůh.

13

Pro učitele

Biblický text: Mt 6,9 b; Ex 2,22–3,15

PoznámKy K textu

K prosbě

— Tvé — první tři prosby vyslovují, že důležité pro nás není, co podle své-ho soudu potřebujeme my, ale čím nás chce obdarovat Bůh, jemuž Je-žíš říká „Otče“. Bez Syna, který nás do blízkosti Otce uvádí, bychom na to nepřišli.

— Posvěcovat Jméno — tato prosba nás otevírá Bohu takovému, jaký je a chce být pro nás. Respektovat, jak to chce a dělá sám Bůh, je nosněj-ší, než naše lidská, byť dobře a upřímně míněná přání a recepty. Tím nejpřesnějším vyprávěním o Božím jménu je totiž „příběh syna“, pro-to prosíme, abychom tomu vždy znovu ve víře rozuměli a byli otevřeni. Ve SZ takto nasloucháme příběhu vztahu Hospodina k Izraeli (Ex 4,22; Jr 31,9; Oz 11,1), v nz příběhu Syna — Ježíše (J 17,6; Fp 2,6).

Proto nejprve prosíme, abychom tento příběh brali jako svatý, jako zvlášní a ničím nenahraditelné vyprávění o tom, kdo to je Bůh.

— Jméno — má funkci zjevení — vyřídit, připomenout, překvapit tím, kdo to je náš Bůh. Když zazní „jméno“, začne být jasné: Jde o Boha, které-mu jde o lidi, a to především o lidi v sevření, v otroctví, zubožené, zpo-tvořené nelidské životy (srv. Ex 6,6–8). A začne být jasné, kterým pří-během si to připomínat. Modlit se „ve jménu“ znamená pak modlit se na základě tohoto darovaného rozpoznání.

K příběhu

— I stalo se, říká vypravěč (Ex 2,22). Dávej pozor, protože teď se budou dít věci, které nikdo uprostřed těch mnoha dní, týdnů a let otroctví nečekal. Ani hebrejští otroci, ani Mojžíš.

— Hořící keř — z všedního pracoviště (pastvy) se stává sváteční místo Boží blízkosti. Proto se náhle šokovaný pastýř Mojžíš bojí bázní veli-kou. Zvláštnost, tedy svatost tohoto místa ovšem spočívá v tom, co tu Mojžíš vzápětí uslyší.

Bůh Izraele a Otec Ježíše Krista tedy své jméno neposvěcuje na po-svátných místech, která nachystali lidé, ale na místech konvenčně po-

24

važovaných za „nesvatá“: ve chlévě, na popravišti, u hrobu. Tady se učí lidé brát vážně, kým je vlastně Bůh, tady se začíná posvěcovat Boží jméno.

— „Jméno“ v perspektivě Ex 3

Zvěstování pastýři Mojžíšovi dovoluje, abychom „jméno“ chápali jako jedinečný Boží příběh:

Minulost příběhu Jména — je naznačena v oslovení Ex 3,6: „JÁ, tedy Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův“ (srv. Ex 3,15). Na jejich vykračování za Božím hlasem se teď navazuje, sliby jim dané se potvrzují, teď se ukáže, že jejich víra a cesta nemířila do prázdna ani nebyla bludným kruhem. A Vyjití vedené Mojžíšem na-opak dodá zpětně pravou šťávu i exodům praotců.Přítomnost příběhu Jména — rámuje úpění Izraelců (2,23). Bůh slyší a „sestupuje“, projevuje se a jedná jako věrný a solidárně blíz-ký — a uskutečňuje svou záchranu — vyvedení. Tím si teď „dává jmé-no“. Takto se k Ex 3,15 vrací i Ex 6,3–8: zde zmíněná osnova vyve-dení vyvedu — vytrhnu — vykoupím — vezmu — stanu se Bohem — uve‑du — dám je přímo spojena s oznámením Jména a stává se i jeho osnovou.Budoucnost příběhu Jména: Když na Mojžíšovu (konvenční nábo-ženskou) otázku odpovídá JSEM, KTERÝ JSEM, znamená to — jsem ten, který bude s tebou — na cestě vysvobození. Odpověď „Jsem, kte-rý jsem“ (přesněji „Budu takový, jaký budu“) je potřeba vykládat v souvislosti s dalšími odpověďmi Mojžíšovi: „Budu s tebou“ (3,12),

„Budu s tvými ústy“ (4,12). Tedy: Budu takový, jaký budu právě na té cestě, kterou teď pro vás otevírám. Touto cestou, skutky, kterými ji otevírám a vytvářím, si učiním jméno.

— „To je navěky mé jméno“ (Ex 3,15 b) — tj. tento zvláštní, nezaměnitel-ný program. Příběh téhle Cesty všech cest, tohle putování spásy. Takto na Orébu posvětil Otec Izraele a Ježíše Krista své jméno.

— Když prosíme „posvěť se jméno tvé…“, prosíme:

Dej nám vždy s novým překvapením a úžasem rozpoznat, co jsi zač!Zbourej strnulost a předsudky našeho pohanství!

25

POSVĚŤ SE JMÉNO TVÉ

Ať jako svatý příběh posloucháme tu zvláštní řadu tvých historek, kterými se dere do tohoto světa tvá svoboda, naděje, záchrana. Které ujišťují o tvé blízkosti a zvou k víře a následování.

ÚsKalí

— První prosba bývá nejméně srozumitelná i nám dospělým. Něko-mu navozuje představu rituální reakce. Necírkevní lidi např. napad-ne: máme se při vyslovení „jména“ křižovat, klekat při tom? Někomu naskočí hebrejské pojmenování Jahve nebo české Hospodin (viz níže). Pro někoho je to jen neurčitá nábožná fráze. Ale Ježíš nám ji do své modlitby zařadil z Kaddiš, židovské modlitby, kde stojí též na prv-ním místě. Je tedy potřeba podnikat vždy znova zápas o to porozu-mět, co těmito slovy říkáme. Teprve pak se nám ozřejmí, ke komu vo-láme, a proč to stojí za to.

— Prosba jde proti naší „přirozené“ potřebě abstrakce, když jde o Boha a jeho záležitosti. Příběh sdělení jména nezevšeobecňuje, ale konkre-tizuje. Když říká JSEM, KTERÝ JSEM, znamená to — jsem ten, který bude s tebou — na konkrétní cestě vysvobození. Budu s tebou — a budu ta-kový, jaký budu — právě na té cestě, kterou teď pro vás otevírám. Tato konkrétnost naráží na obecnou náboženskou představivost boha jako všemohoucího, prozřetelnosti, stvořitelského principu, popř. „něče-ho nad námi“. Nebojme se to přiznat, i když se to zejména starším dě-tem (nebo nám samým) může zdát málo „duchovní“.

— „Jsem, který jsem“ neznamená prostě „jsem jsoucí“, existuji atd. Mů-žete odkázat děti na to, že dosl. v textu stojí „budu“ a že jde o zaslíbe-ní, související s pokračováním příběhu vyvedení.

— Jméno není tetragram (4 písmena) Jhwh ani jeho údajné „správné znění“ (Jahve, Jehova). Spory o tom, jak znělo jméno Jhwh, ponech-me některým starozákoníkům a Svědkům Jehovovým. Jsou jen dokla-dem toho, že i lidé zabývající se Biblí poměrně důkladně, opakovaně nerozumí tomu, oč v ní jde.

— Jméno není ani výraz Hospodin. Staroslověnský výraz hospodin (= pán), který se zachoval do dnešních dnů, užívají české překlady bible tam, kde židé odpradávna čtou místo tetragramu Jhwh Adonaj, tedy Pán. Čeština má tak jedinečnou výhodu, protože nám o to intenzivněji může znít: Hospodin? To je ten Bůh, který vyvedl z otroctví! (Ex 20,2) A tahle spojitost evokuje že jde o příběh, nikoli pouhé pojmenování.

26


odKazy

Literatura:

— miskotte, Kornelius H.: Biblická abeceda. Heršpice: Eman, 1996. Kapitola 3, s. 43–47. (Inspirativní výklady o Jménu jakožto určujícím důrazu biblického poselství.)

— Deurloo, Karel A.: Exodus a exil. Benešov: Eman, 2007. Kapitola III/2, s. 55–58. (O vztahu Jména a exodu.)


— <http://goo.gl/mpKyaX> — starší přípravka na webu katecheze; — <http://goo.gl/NyB7B9> — pracovní list.

27


Pro děti


Varianta A

1. „Mami já mám hlad“Nechejte děti, ať řeknou, jak se obracejí na druhé lidi, se kterými pros-bami — na maminku nebo tátu ráno, večer — na výletě. A co když něco potřebují od paní učitelky ve školce?

Prosby si zapamatujte či poznamenejte — a pak je dětem znovu přeříkejte, ať poslouchají, které slovo se tam nejčastěji opakuje: „JÁ“.

2. Koho je nejvíc slyšet?Pak si zahrejte na opičího krále: postavte se do kroužku a křičte „já“ co nejhlasitěji. Koho je nejvíc slyšet?

Můžete to zopakovat, zda je slyšet stále jednoho, nebo různé děti. Popř. můžete nakonec jako dospělý/á všechny přeřvat.

3. Pán Bůh neposlouchá nejukřičenější JÁKdyž se modlíme, voláme ke komu? K Pánu Bohu.A lidi vždycky moc zajímalo, jak mají křičet to JÁ, aby je Pán Bůh ur-čitě slyšel.

Ale Ježíš nás překvapil. Říká nám, svým učedníkům: Nekřičte JÁ. Buďte úplně zticha. Bůh je dobrý otec, ví o vás. To jen vy na to zapo-mínáte.

A tak na začátku modlitby neříkejte JÁ. Úplně potichu řekněte: TY teď prosím, připomeň, že o nás víš. Že ti na nás doopravdy záleží. A že jsi blízko, takže nemusíme křičet jak na lesy.

Varianta B

Pokud chcete užít příběh i pro předškolní děti, najděte si příslušnou kapitolu v Tinie de Vries, Tím vše začíná (str. 60nn). Vynechejte písničku Pásla oveč‑ky, abyste se rychleji dostali k Mojžíšovu setkání s Hospodinem.

Nakonec můžete uzavřít: „Takhle Pán Bůh Mojžíše překvapil. A aby-chom to nezapomněli, prosíme nejdřív ze všeho Posvěť se jméno tvé. Ať nám znějí takové příběhy, plné krásných překvapení, že jsi i s námi.“

28

Varianta C

Použijte A1 + A2. Potom pokračujte příběhem o Mojžíšovi podle T. de Vries.Při přechodu od akce k příběhu můžete říct, že Izraelci (= Mojžíšovi bra‑

tři, národ) na tom byli tak zle, že už ani žádné „já“ nekřičeli, protože od Pána Boha vůbec nic nečekali.

Pomůcky — Tinie de Vries, Tím vše začíná.1); flanelograf Z. Šorma.

Pro mladší děti

Převyprávění můžete užít v této podobě. Případně mu může předcházet mo‑tivační rozhovor na téma:

Kdy si lidé myslí, že je Pán Bůh daleko? Kdy si myslí, že je blízko?

Po mnoha dnechMnoho dní, týdnů a let pobývá už Mojžíš v cizí zemi, ve vyhnanství. Docela se tu zabydlel: má ženu a děti a každý den vyhání na pastvu stáda svého tchána. Když si občas vzpomene na otroctví svého lidu v Egyptě, zabolí ho to. Ale pak si řekne — asi to tak musí být, s tím ni-kdo nic nenadělá.

A ještě víc dní, týdnů a let svírá otroctví jeho bratry a sestry v zemi egyptské. Izraelcům už vyschly slzy — i hrdlo, co se naplakali a nakři-čeli pod nelidským panstvím egyptských otrokářů. A ani náznak, že by se něco mohlo změnit. Farao, co je uvrhl do otroctví, zemřel, ale jeho nástupce už je převzal jako otroky, tak co by na tom něco měnil. A zot-ročeným Izraelcům se zdá: tímhle světem vládne jen zpupnost farao-nů a krutost jejich pohůnků.

„Cos to, bratře, říkal? — Bůh?“„Ale jdi. Tomu je náš nářek určitě docela lhostejný.“

I stalo se.Lidem, zvláště dospělým, se v takových dobách často zdá, že Pánu Bohu na nás nezáleží. A tak od něj nic nečekají, ani ho o nic neprosí. Ale na-štěstí se nám on sám připomene. A docela tím umí překvapit.

Jednou časně zrána táhl Mojžíš se svým stádem přes poušť. Poušť, to je taková Boží škola. Naučí se tady Mojžíš něco, co dosud nevěděl?

1 De Vries, Tinie: Tím vše začíná. Praha: ERC, 1989.

29


Za pouští se vypínala hora Oréb. A tam uviděl keř, který hořel — a přitom ho plameny nestrávily. Mojžíše to zaujalo. Musím okouknout, co se to tu děje. A najednou zjišťuje — já tu na té pastvě nejsem sám!

„Mojžíši! Pozor, dej si odstup! Tohle není místo pro čumily! Zuj se, jsi na návštěvě! Nedupej tu, jak kdyby ti to tu patřilo! To je zvláštní, sva-té místo! Teď si ho vybral Hospodin — a posvěcuje tu teď svoje jméno! Je ti blízko! Tak poslouchej, co ti chce vyřídit!“

Bůh je blízko!A tak Mojžíš, celý překvapený, poslouchá:

„Víš, Mojžíši, asi tě nenapadlo, koho to teď a tady potkáš. Já jsem Bůh tvého otce. Jsem Bůh z toho zvláštního příběhu, co začal s Abraha-mem, Izákem a Jákobem. Ale já jsem nezůstal daleko, v zaslíbené zemi.

Viděl jsem trápení mého lidu v Egyptě. Slyšel jsem, jak křičí, když ho bijí. Nejsem někde pryč. Vím o vás. Cítím vaši bolest. Slyším váš ná-řek. Bolí mě vaše zotročení.

A já jsem teď tady — abych vás vytáhl z otroctví. Abych rozevřel to kruté a beznadějné sevření Egyptem.“

Mojžíš poslouchal, ani nedýchal. Připadal si jak o těch nejkrásněj-ších svátcích. Vždyť ho Pán Bůh překvapil dárkem, na který se neod-vážil pomyslet v těch nejkrásnějších snech. Je s námi — aby nás vy-svobodil!

A zároveň mu běhal mráz po zádech. Vždyť já si vůbec nezasloužím taková krásná Boží slova poslouchat! Vždyť jsem jen obyčejný pastýř!

Budu s tebouNež to stačil domyslet, uslyšel znova:

„Mojžíši! Ty, kterého kdysi vytáhli a zachránili z řeky Nil (a který teď vodíš stáda) — ty teď půjdeš za vládcem Egypta, za faraonem — ať můj lid propustí. Vytáhneš můj lid z otroctví. Půjdeš před nimi se svou holí jako pastýř. A povedeš je do svobodné země. Tam vás nikdo nebu-de utlačovat ani trápit. Tam se vám bude žít opravdu dobře.“

„Ale já jsem na to příliš slabý a obyčejný!“ bránil se Mojžíš tomu ve-likému úkolu.

„Neboj se! Já budu na celé té cestě s tebou!“ ujišťoval ho Hospodin. „Budu s tebou — jako přítel, opora, jako posila a rádce. Tak jak bude na té dlouhé cestě potřeba.“

A to jméno budete brát vážněMojžíšovi to stejně nestačilo. Zrovna on — a Boží služebník?

30


„No dobrá,“ namítl. „Přijdu k Izraelcům a řeknu jim: Posílá mne k vám Bůh vašich otců. Ale oni už na ty otce zapomněli. Neznají je-jich příběhy.“

„Jak je mám přesvědčit, aby tě vzali vážně? Co o tobě řeknu? Posílá mne Nejsilnější? Největší? Nejvyšší šéf? Nebo Nejbohatější? Nejhlasi-tější? Co o tobě mám říct?“

(Můžete děti nechat, ať chvíli samy navrhují, jaké „jméno“ by je nebo lidi dneska přesvědčilo.)

Hospodin Mojžíšovi odpověděl: „Budu s tebou — a co jsem zač, po‑znáte v tom příběhu, který vás čeká. Tenhle příběh, to bude navěky moje jméno.“

A tak si ten příběh vyvedení moc dobře zapamatujte. A až vás ně-kdy napadne, co je ten náš Bůh vlastně zač? — najdete vždycky právě v tom příběhu odpověď.

Pomůcky — flanelograf Z. Šorma; <http://goo.gl/NyB7B9> — pracovní list z webu katecheze (obsahuje pozměněné vyprávění; můžete na závěr ho‑diny děti vyzvat, ať v příběhu najdou a zaškrtnou, kde všude autor neposvě‑cuje Boží jméno).

Pro starší děti

Pokud máte ve skupině děti znalé biblických příběhů, nevyprávějte jim „omletý“ příběh, puberťáky otráví poslouchat, co znají, a tím bychom dosáhli opačného efektu. Zkuste vyjít z následujícího citátu z Myšle-nek B. Pascala (info např. na Wikipedii — <http://goo.gl/UEVpNq>).

1. Víte kdo to byl Blaise Pascal?(Začněte debatou — pozor, ať se nerozplizne.)Znáte jeho fyzikální zákony? Které?(Jmenuje se po něm programovací jazyk, jednotka tlaku.)Byl to uznáváný vědec. Dodneška s jeho objevy, vzorečky a definice-mi pracujeme.

2. A víte, co si poznamenal jako nejdůležitější objev pro svůj vlastní ži‑vot a pro svou víru? Tahle slova: „Oheň. Bůh Abrahamův, Izákův a Já-kobův, ne Bůh filosofů a učenců. Jistota. Jistota. Pocit. Radost. Pokoj. Bůh Ježíše Krista.“

31


3. Napište si citát předem na papír a rozstříhejte ho po jednotlivých výpově‑dích. Potom nechejte děti (společně nebo jednotlivě), ať k jednotlivým vě‑tám hledají biblické příběhy — tak, aby co nejvíce odpovídaly celkovému vy‑znění. Ať vyjdou od jmen či situací, v citátu zmíněných. Pokud si nebudou vědět rady, můžete volit metodu „přihořívá ‑hoří“ a dovést je k Ex 3. Společ‑ně pak můžete v příběhu hledat, které výpovědi textu nejvíce s Pascalovým vyznáním souvisejí.

4. Uzavřít můžete tím, že tento Pascalův „objev“ dobře odpovídá prosbě „Po‑svěť se jméno tvé“.

Zdá ‑li se vám pro vaši skupinu náročné, můžete použít pracovní list, dopo‑ručený mladším dětem (viz „pomůcky pro mladší“). Nechte ale nejdřív děti přečíst příběh z bible, a nebo se jich zeptejte, zda si na úkol (najít a zaškrt‑nout, kde všude autor neposvěcuje Boží jméno) troufají zpaměti. Při ná‑sledném „vyhodnocování“ můžete dojít až k tomu, co to znamená „posvě‑covat Jméno tvé“.

Pomůcky — heslo „Blaise Pascal“ na Wikipedii — <http://goo.gl/UEVpNq>); pracovní list z webu katecheze — <http://goo.gl/NyB7B9>; papír, tiskárna, nůžky.

Přesah

Podněty k rozhovoru

— Která jména dnes lidé berou „smrtelně vážně“? Co ta jména představu-jí? Jaké hodnoty, jaké příběhy? Dokážou někoho potěšit — dát nadě-ji — nebo vzbuzují strach — rezignaci — nebo jsou jen chvilkovým od-dechem, zábavou? (Může jít o jména sportovců, celebrit, politiků, či jiných osobností, nebo také o jména různých výrobků známých značek.)

— Co to znamená „nosit něčí jméno“? (Děti nosí jméno rodičů, studenti své školy, občané svého města nebo země. Proto se říká: Neudělejte ostudu našemu jménu.) Můžeme udělat ostudu Božímu jménu? Kde? A čím?

32


Podněty k přímluvám

Můžete navázat na předchozí rozhovor — do přímluv zařadit ty, kdo trpí pod panstvím falešných jmen: zklamali se, mají strach, ničemu už nevěří, ztratili naději; popř. prosit za nás, abychom nedělali ostudu Božímu jméno svými předsudky, falešnými představami.

Nezapomeňte, že když jsou zejména malé děti konkrétní, je třeba být takto konkrétní i v modlitbě. Případně můžete uzavřít přímluvami „Za ty kdo hladem trpí a bídou“; Evangelický zpěvník (dodatek) — 621.

33


liturgie

rituál


Písně

Svítá: 238 — Otče náš (Může být jako průvodní u celého Otčenáše, popř. mů‑žete přidávat jednotlivé sloky.); 135 — K svobodě je dlouhé putováníEvangelický zpěvník: 115, 1. a 4. sloka — Hospodine, ne nám dej čest; 328,1–4 — Tvoje jméno převyšujeEvangelický zpěvník (dodatek): 667 — Vítězi k poctě zpívejme; 621 — Za ty kdo hladem trpí a bídou; 697,1.6–7.1 — Moc předivná


Mt 6,9 — Posvěť se jméno tvé.neboŽ 115,1 — Ne nás, Hospodine, ne nás, ale svoje jméno oslav — pro své milosrdenství a pro svou věrnost!

modlitba

Náš Otče, oslavujeme tvé jméno. Připomínáš nám: jsem s vámi. Připo-mínáš nám: jsem vysvobození. Připomínáš nám: jsem naděje. Nedo-pusť, abychom ti právě takto přestali věřit. Amen.

34

PřiJď tvé Království

1. Prosinec 2013

téma

Boží království je mezi námi (a přijde v plnosti).

cíle

— Děti vymyslí/prožijí, jak vládne dobrý král (v opozici ke zlému králi). Společně poznávají Boha jako dobrého krále.

— Děti uslyší příběh o Ježíši, který ruší hranice a přináší Boží králov-ství a vládu.

— Děti objevují zárodky Božího království ve světě, učí se prosit za jeho příchod.

14

Pro učitele

Biblický text: Mt 6, 10 a; Mk 1,21–39

PoznámKy K textu

K prosbě

— Když chceme vyjádřit, co to znamená Boží království, nedobereme se k definici. I Bible používá podobenství, příběhy, naznačuje, odka‑zuje, zve na cestu poznávání. Stejně jako nemůžeme říci, že dokona-le známe druhého člověka, nemůžeme takto definovat Boží království. Charakter Božího království — kralování, vlády — ale poznáváme na tom, jak jedná Ježíš Kristus. Když se modlíme „přijď tvé království“, modlíme se „přijď, Pane Ježíši“ (J. M. Lochman).

— K představám o Božím království, které přináší Ježíš Kristus, patřila — i u učedníků — představa o království na konkrétním místě, v kon-krétním čase, ovšem spojená s nějakou formou světské vlády. Tato představa se v dějinách samozřejmě vracela (a nedopadala dobře). Na druhém pólu představ je pak království, které přichází po konci času, po posledním soudu, po smrti — „nebe“. Oba pohledy k přemýšlení o Božím království patří. Jednostranný pohled však přináší nebezpe-čí — na jednu stranu sepětí konkrétní formy vlády s tím, že je to „Boží stát“, což se často zvrhne v diktaturu. Na druhou stranu odsouvání Bo-žího království do posmrtného života, které je lacinou útěchou (pří-padně strašením) a zároveň znehybněním člověka, pokud chce v ny-nějším životě s Božím královstvím spolupracovat.

— Proto nám pomůže, když budeme Boží království (kralování) vní‑mat jako pohyb nebo jako vyvíjející se vztah, jako děj. Ježíš přichází, aby vládl ve světě (tady a teď), aby se jeho království rozšiřovalo, aby nakonec byl „Bůh všechno ve všem“ (1 Kor 15,28). Když si pomůže-me příměrem ze zkušenosti hranic mezi státy, pak Ježíš přichází pro-to, aby žádné hranice mezi lidmi a lidmi, mezi lidmi a Bohem, nebyly.

— Jako lidé, žijící v nedokonalém světě, vnímáme, že Boží kralování nena-stalo v plnosti a zjevně vždy a všude (jak ostatně naznačuje i formulace prosby „Přijď…“), zároveň věříme, že zde již je, koná, roste — a jednou

„uzříme, což věříme a zde nevidíme“ (ez 236). Tato „rozkročenost“ může být tématem pro nejstarší děti.

36

K příběhu

— Vybraný příběh podle našeho názoru vhodně ukazuje Boží království v pohybu — Ježíš přichází do různých situací, kde jsou lidé nějak po-stiženi, vyloučeni, znehybněni, zotročeni, bere je do oblasti své vlády. Veškeré hranice, které zde byly (mezi zdravými a nemocnými, posed-lými zlem a Bohu oddanými) mizí, protože všechno „obsadilo“ Boží panství. Ježíšova přítomnost (přítomnost Božího království) je jako infekce zdraví, okupace prostoru pro Boha. Ježíš přichází do různých sfér života — na bohoslužbu do synagogy („církve“), do soukromého domu, mezi lidi na veřejnost (obec), modlí se — Boží království je tu pro všechny oblasti života.

— Ježíš učí jinak než zákoníci. Nevykládá Zákon, ale zjevuje Otcovu vůli. Ježíš nevykládá tradici otců, ale jedná „v tradici“ Otce. To, co Je-žíš koná, je původní Boží záměr, Ježíš nás uvádí do této plnosti, ce-listvosti. A jeho učení má proto moc. Uzdravování není čarování. Je to plná důvěra v Boha.

— Posedlost — je tu vnímána tak, že člověk buď patří Bohu, nebo nějaké-mu démonu. Ježíš bere posedlého pod Boží vládu, zahrnuje ho do své oblasti působení. Navrací posedlého do společenství s Bohem.

— Petrova tchyně v horečkách — Ježíš přichází i do soukromého domu, kde uzdravuje Petrovu tchyni a navrací ji do společenství s lidmi. Její nemoc byla snad malárie, zajímavý pohled nabízí Nico Ter Linden (Povídá se… podle Marka), když její „vzplanutí“ přisuzuje konfliktu v domácnosti právě s Petrem, který místo toho, aby se staral o rodinu, chodí s Ježíšem. Ježíš k ní přistupuje tak blízko, že ať už je to horeč-ku nebo zlost, co lidi odděluje, není pro ni místo. Probouzí ji k nové-mu životu — ke službě.

— Umlčování démonů — evangelista pracuje s představou, že démoni znají o Ježíši víc než lidé (že je Svatý Boží), ovšem on je umlčuje — tak‑to (skrze zlo) se zjevit nechce. Mesiášské tajemství (zatajování Kristo-vy identity) má také ten význam, že je třeba dočíst Ježíšův příběh do konce, abychom pochopili, jak jeho mesiášství vypadá — teď se ještě zjevit nechce.

— Odchod do dalších míst — Ježíš nezůstává v Kafarnaum, na jednom místě, Boží království je v pohybu ke všem. Proto jsem vyšel — cílem je rozšířit působení Božího království po vší zemi. Ježíš začíná v Kafar-naum, učedníky na konci evangelia posílá do celého světa.

37

PŘIJĎ TVÉ KRÁLOVSTVÍ

ÚsKalí

— Přestože ve výkladu je popsáno úskalí zdůraznění jednoho nebo dru-hého pólu vnímání Božího království, pro mladší děti se budeme sou-středit na téma „Bůh je náš Král — teď a tady“ a prozatím nebudeme komplikovat příchodem Božího království na konci časů nebo obra-zy posledního soudu. Je pro nás důležité, že jsme součástí Božího krá-lovství a „spolupracovníci na Božím díle“ (1 Kor 3,6).

— Úskalím je také to, že by vyprávění mohlo vyznít příliš triumfalistic‑ky („hurá, je hotovo, problémy neexistují“). Musíme mít na paměti, že Ježíš je král, který nesl korunu trnovou (proto také nenechá mlu-vit démony o svém původu). Pokud se soustředíme na Ježíšův soucit s trpícími a na boření oddělujících hranic, pak se úskalí vyhneme. Po-mocí nám bude i to, že děti učíme modlit se a pracovat na příchodu Božího království.

odKazy

Literatura:

— linDen, Nico ter: Povídá se… podle Marka a podle Matouše. Benešov: eman, 2009. s. 22–27. (K příběhu.)

— theissen, Gerd: Galilejský. Praha: Kalich, 1996. s. 242–243+245. (Vize vítězství božího lidu.)

— De Vries, Tinie: Tím vše začíná. Praha: erc, 1989. s. 132–133. (Alternativní vyprávění pro předškoláky.)


— <http://goo.gl/nIqzXe> — výklad pro učitele, různé pohledy na Boží království;

— <http://goo.gl/X7lGtZ> — omalovánka; — <http://goo.gl/6plo8e> — obrázek.

38


Pro děti


Naučte se s dětmi melodii první fráze písničky Bůh je náš Pán a král, EZD 607 — zatím beze slov, na lalala nebo mmhh. Můžete se také nau‑čit tleskat podle délek not první fráze ta ‑ta ‑tá ta ‑ta ‑tá ta ‑ta ‑ta ‑ta ‑ta ‑ta ‑tá. (Podle délek not je to jednodušší než podle délek slabik.) Pokud vůbec ne‑zpíváte, je možné tento úvod vynechat.

Ukažte dětem dvě namalované (nebo vyrobené) koruny — jednu zlatou (žlu‑tou) a jednu černou.

„Co to je? Koruna? Kdo nosí na hlavě korunu? Král! A jak se říká zemi, kde vládne král? Ano, království. V takovém království se vždycky daří podle toho, jaký král tam vládne a jak. Jestli je dobrý nebo zlý. Jestli dobře nebo špatně rozhoduje, jestli myslí na druhé nebo jen na sebe.“

Nyní dětem představíte několik situací, ve které by měly rozhodnout jako dobrý nebo jako zlý král — co by ten král dělal, jak by rozhodnul. Starší před‑školáky můžete nechat mluvit v roli (dát jim na hlavu korunu), s mladšími to vyzkoušejte společně, můžete mít korunu na hlavě vy, děti vymýšlejí, co byste řekl/a jako dobrý nebo zlý král; případně u nemluvných dětí můžete roli hrát vy nebo ve dvojici s dalším učitelem/maminkou/tatínkem/mládež‑níkem. Všechno je možno nechat děti předvést jako divadlo nebo také jako pantomimu, bez mluvení.

Situace (inspirované biblickým příběhem z Mk 1. kap.) — můžete vždy do role postavit další dítě, na něm to králové předvádějí, resp. na vás.

Králové vidí, jak si děti nechtějí hrát s dítětem, které mluví jinou řečí (nemluví vůbec) — co udělá zlý král a co udělá dobrý král?Králové vidí, že je někdo nemocný, co udělají?Králové vidí, že je někdo sám…Králové vidí, že se děti hádají a jsou na sebe strašně naštvané…

Shrňte: „Ukázali jsme si, jak vládne dobrý a zlý král. V království pod vládou dobrého krále se dobře žije — lidé nejsou sami, nemocným přinesou léky, usmíří se (formulujte podle toho, co děti vymyslely). Pán Ježíš, když nás učil modlit se, učil nás také, že Bůh je jako ten dobrý král, v jeho království se dobře žije. Proto prosíme ‚přijď tvé království‘ — aby

39

nám vládnul náš Bůh — aby lidé nebyli sami, nemocní dostali léky, lidé se usmířili, abychom se měli rádi atd.

Pamatujete si ještě tu melodii ze začátku? Má také slova, kterými chceme oslavit Boha jako našeho krále.“

Naučte se text fráze z písně a společně ji zazpívejte. Do písně se dá dobře bubnovat nebo tleskat, frázi opakujte, tleskejte, využijte štěrchátka, bubínky.

Další nápady — na korunu napište „přijď tvé království“, s dětmi kresle‑te „příběhy z dobrého Božího království“ (pomoc, smíření, atd.), pověste je pod korunu na nástěnku.

Pomůcky — zlatá a černá koruna, případně pastelky, papíry, hudební ná‑stroje.

Pro mladší děti

(Pokud jste nadšení herci, vložte do Šimonova vyprávění i herecký výkon, oblečte si kostým apod. Vyprávění je psáno v první osobě, trochu lidovým jazykem, jak by mohlo znít od prostého rybáře. Nebo to můžete číst jako dopis [vytáhněte z obálky atd.], který Šimon píše svým potomkům a násle‑dovníkům. Můžete říci, že ten dopis došel vám/na faru ap., aby děti byly do vyprávění vtaženy.)

Jmenuju se Šimon Petr a povím vám (napsal jsem vám), jak jsem po-tkal Ježíše a jak jsem pochopil, jaké je Boží království.

Bylo to nedlouho po tom, co nás Ježíš zavolal od lodi a rybaření. Šel jsem hned, loď jsem jen trochu víc povytáhnul na břeh a šli jsme. Já a můj bratr Ondřej, máme spolu loď. Lovíme ryby na jezeře, je to tak akorát k uživení — pro mě, bratra, mou ženu a její matku. Nežijeme si nijak špatně, ale vyskakovat si taky moc nemůžeme.

Ježíš byl zvláštní. Když mluvil, bylo to jako kdyby svítilo slunce. Když říkal lidem, že se přiblížilo království Boží, všichni jsme měli po-cit, že to království je už tady. Že se děje něco velkolepého.

Víte, s královstvím a různými panovníky máme své zkušenosti, a vět-šinou špatné. U nás teď vládnou Římané. Okupují nás. Mají císaře v Římě, klaní se mu jako bohu a po nás chtějí spoustu daní. Pokaždé, když jdeme do města prodat ryby, musíme na celnici zaplatit kupu pe-něz — to aby nás pustili do města. Pořád tvoří nějaké hranice. Když je chceš překročit — zaplať!

40


Možná vám to přijde divné, že mluvím o hranicích, když jsem chtěl vyprávět o Božím království, ale myslím, že to brzy pochopíte. To totiž nejsou jediné hranice, které známe. Hranic a hradeb je spousta i mezi námi — mezi bohatými a chudými, mezi zdravými a nemocnými — kdy-byste jen věděli, jak je člověk odstrčený, když je nějak viditelně nemoc-ný nebo postižený — nesmí do chrámu obětovat a modlit se k Bohu, při některých nemocech nesmí ani do společnosti lidí. I muži a ženy mezi sebou mají hranice, které nelze jen tak překračovat — žena se prostě s mužem, který není její příbuzný, nesmí vůbec bavit, když tam není její muž, bratr nebo otec.

A teď vám řeknu, co si o těch hranicích myslel Ježíš. Úplně je pře-hlížel, prostě je rušil! Jako by je neviděl. Jako by vytvářel vlastní krá-lovství, ve kterém nejsou vůbec žádné hranice. Hned, jak nás povolal, šli jsme v sobotu do synagogy v Kafarnaum. Ježíš si vzal slovo a učil lidi. O tom, že se přiblížilo Boží království, aby věřili radostné zprávě, že Bůh je s námi. Najednou tam ale někdo zle vykřikl: „Co je ti do nás? Proč nás tady poučuješ?! Nemyslíš to s námi dobře, chceš nás zahu-bit!“ Ten člověk řval jako pominutý, jako by nemluvil on sám, ale něco zlého v něm. Ježíš k němu přišel docela blízko, podíval se mu do očí a řekl mu: „Utiš se. Bůh je s tebou!“ A ten člověk zařval, jako by to zlé od něj odcházelo a pak se uklidnil. Byl zcela pokojný, naslouchal Ježí-šovi, a když mluvil s ostatními lidmi, byl skutečně milý. Jako by najed-nou věděl, že se nemusí už bát, že patří Bohu a nic ho nemůže ohro-zit. Všichni na to koukali s otevřenou pusou, protože ho znali a vědě-li, že to s ním občas pěkně mává, a když ho popadne zlost, jako by to ani nebyl on a je nejlepší se mu obloukem vyhnout. Takže Ježíš měl popularitu zaručenou a hned se to rozkřiklo, že to není žádný obyčej-ný kazatel, ale člověk, který má opravdovou moc.

A to jsem ještě netušil, co se stane u nás doma! Jak jsem říkal, bydlí u nás matka mojí ženy. Ten večer ji skolila horečka. Kdoví, co to bylo za nemoc. Ani bych se nedivil, kdyby se to ještě zhoršilo proto, že jsem už několik dní nebyl doma, ale chodil s Ježíšem. Možná byla nemoc-ná a ještě naštvaná. Když jsme s Ježíšem šli k našemu domu, řekl jsem mu, jak to u nás vypadá. Jiný by si hledal nocleh jinde, aby se nenaka-zil nebo nepřipletl do domácí hádky, ale Ježíš ne — ještě zrychlil krok a hned ji šel navštívit do horního pokoje, kde ležela. Prý ji jen vzal za ruku, snad jí něco řekl a pomohl jí na nohy. Za chvíli nás obsluhova-la u stolu. Myslel jsem, že padnu. Cítil jsem mezi námi úplnou hradbu od té doby, co jsem odešel z domu. Ale teď, teď jsme byli opravdu jed-na rodina, díky Ježíši a jeho zásahu. Bylo po horečce i po zlosti.

41


Když se navečeřel, vyšel Ježíš ven mezi lidi, kteří se před domem shromáždili, mluvil s nimi o důvěře v Boha, uzdravoval je na těle i na duchu. Vypadalo to jako nějaká audience u krále. Jo, tak to bylo, ten ve-čer a ještě mnoho dalších dní — s Ježíšem přišlo království, které ruší všechny hranice. Poučil nás o tom hned druhý den ráno. Našli jsme ho venku, když se kus od vesnice modlil. Chtěli jsme, aby se vrátil do Kafarnaum. Ale on už měl jiný plán. Půjdeme dál, tohle království se musí šířit do okolních vesnic a městeček.

A něco vám řeknu, Ježíš se svým plánem nezůstal jen v Galileji. Po svém vzkříšení nás poslal do celého světa, přes všechny hranice států, rušit hranice, které vytváří zlo, zlost i nemoci. To proto, abychom tu radostnou zvěst, že Bůh a jeho vláda jsou blízko, na dosah, mezi námi, donesli i vám. Abyste věděli, že po takovém království máte toužit, máte se za něj modlit a také ho máte rozšiřovat do svého okolí. Tak a teď to víte. Teď vidíme jen části, ale jednou, na konci času, to pak bude to Boží království úplně všude.

— Můžete pokračovat tím, že se „Petr“ zeptá, zda se ho na něco chtějí děti ještě zeptat.

— Pro názornost je možno vždy, kdy se mluví o hranicích, klást mezi děti na stůl nebo na zem např. provázky, klacky, pro znázornění hranic a pak je zas odebírat.

— Můžete s dětmi zahrát scénku, jak je těžké se dostat přes hranice — musí vám nějak zaplatit (věcí, službou, atd.).

— Zakončete zpěvem „Přijď království tvé“ (Svítá 280), tato píseň vyjadřuje prosbu modlitby Páně.

Pomůcky — kostým pro Petra nebo obálka s dopisem, případně provázky nebo klacíky na hranice.

42


Pro starší děti

Následuje několik variant práce — je možno je spojovat, nebo použít jed‑notlivě.

Na velký papír napište „Bůh kraluje (vládne) ve světě“, na další dva pa-píry (Proč myslíte, že) ANO a (Proč myslíte, že) NE.

— Děti můžete nechat, ať si vyberou odpověď samy, ve skupině sbírají ar-gumenty, zapisují je.

— Děti rozdělte náhodně (první — druhý) a přidělte jim odpověď, kte-rou budou hájit.

— Máte -li jen jednotlivce, mohou dostat papír, na kterém budou dva sloupce, do kterých mají napsat argumenty nebo postřehy svědčící pro jedno nebo/i druhé tvrzení.

Nechte členy skupin přečíst jejich odpovědi. Má skupina opačného názoru nějaký protiargument? Které argumenty jsou přesvědčivější? (Pokud si na začátku děti vybíraly názor samy, pak mohou ve chvíli, kdy jsou přesvědčeny protistranou, přejít do její skupiny). Je to nerozhodně? Pokud budete pra‑covat i s následujícími texty, diskuzi zkraťte.

Vyberte jeden z textů (podle vyspělosti skupiny, pro mladší se hodí text č. 2, pro nejstarší č. 3) nebo rozdělte děti do tří skupin a každé dejte jeden text:

1. text z Markova evangelia, 1. kap., verše 21–39;2. <http://goo.gl/9fbJ8C>;3. úryvek z knihy Gerda Theissena, Galilejský.1)

(Ondřejovi se zdá sen, ve kterém vidí příšery ve zvířecích podobách, symbolizující zlo, které útočí na lidi. Úryvek je z konce snu.)

„A najednou přikryla všecko tma. Na okamžik nebylo vidět nic, ani moře ani zemi. Ani hvězdy ani měsíc. Ani stromy ani keře. Nářek lidí umlkl, zvířata zmizela. Na nebi se objevila záře a v ní jsem uviděl postavu podobnou člověku. Šířila kolem sebe teplé světlo. Uviděl jsem i zvířata z propasti: byla mrtvá. Chobotnice stáhly chapadla a schoulily se do sebe. Obrněné příšery byly rozdrcené. Všude vstávali lidé. Nadecho-

1 theissen, Gerd: Galilejský. Praha: Kalich, 1996. s. 242–243+245.

43


vali se a s očekáváním hleděli k postavě na nebi. Najednou mi blesklo. Vždyť to je ten člověk, o kterém se mi zdálo v Pilátově vězení. Ten už mě jednou z tlap netvora vysvobodil! A jako by mi spadly z očí šupiny, když jsem uslyšel jeho hlas: „Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou!“

Byl to Ježíš, proměněný Ježíš. Viděl jsem ho jen jednou — z jeruza-lémských hradeb. Tehdy visel mrtvý na kříži. Teď z něj ale vyzařoval život, pokoj a svoboda. Vláda zvířat skončila! Probudil jsem se, zma-tený a šťastný…

Stál jsem dlouho na střeše našeho domu a nechával v sobě doznít ten sen o Synu člověka. Panství zvířat nemůže trvat věčně. Syn člově-ka — ten pravý člověk — se jednou musí zjevit. A všichni v něm rozpo-znají Ježíše.“

Otázky pro text č. 1 — Vymyslete jednu větu, která by váš příběh shrnovala, vystihovala, nad-

pis. — Mluví váš příběh nějak o Božím království, o Boží vládě ve světě? Jak?

Co říká? — Přečetli jste si biblický text, napadají vás nějaké paralely s dneškem?

Vidíte ve svém okolí nějak působit Boží království? — Proč se modlíme „Přijď tvé království“? Zkuste při odpovědi využít to,

na co jste přišli při přemýšlení nad textem.


pis. — Připomíná vám tento text nějaký příběh z Bible? — Mluví váš příběh nějak o Božím království, o Boží vládě ve světě? Jak?

Co říká? — Proč se modlíme „Přijď tvé království“? Zkuste při odpovědi využít to,

na co jste přišli při přemýšlení nad textem.


pis.

44


— Mluví váš příběh nějak o Božím království, o Boží vládě ve světě? Jak? Co říká?

— Mluví text o současnosti nebo o budoucnosti? Jakou má Ondřej, kte-rému se zdál tento sen, naději (ukažte v textu)?

— Proč se modlíme „Přijď tvé království“? Zkuste při odpovědi využít to, na co jste přišli při přemýšlení nad textem.

(Jako učitelé si připravte odpovědi, abyste mohli dětem pomoci při hledání, ale nevyžadujte, aby odpovídali stejně jako vy.)

Zakončete písní Přijď království tvé (Svítá 280), můžete vymyslet vlastní prosby. Pokud nezpíváte, společně formulujte místa a situace, do kterých má přijít Boží vládnutí, a pak se společně modlete — vždy jeden vysloví pros‑bu, ostatní odpoví slovy „Přijď království tvé“.

Pomůcky — texty, otázky, papíry, tužky.

Přesah

— Naučte se zpívat píseň Přijď království tvé (Svítá 280). Všechny pros-by rozepište na papír a rozdělte mezi děti. Společně mluvte o tom, jak to vypadá, když Boží království přijde „mezi vězněné“, „mám -li vše-ho dost“, atd.

— Ukažte starším dětem obrázek dvou „korun“ — nějaké zlaté, králov-ské a trnové. Mluvte o tom, co si vybaví, když tu kterou korunu vidí. Jaké je Boží království na rozdíl od království lidských, když si Ježíš vybral trnovou korunu?


Modlete se za všechna místa, která potřebují, aby v nich vládl Bůh. Inspirace je v příběhu (nemocní, postižení), případně v práci s nej-staršími, také v naznačených písních.

45


liturgie

rituál


Písně

Svítá: 280 — Přijď království tvé; 359 — V království Božím místa dost; 18 — Buď Bohu všechna chvála čestHaleluja Amen: 37 — Má duše Boha velebí; 120 — Písnička o příchodu Páně; 121 — Můj Pán všechny svolá; 6 — Bůh je náš Pán a Král


Zj 11,15 b — Vlády nad světem se ujal náš Pán a jeho Mesiáš a bude kra-lovat na věky věků.

modlitba

Bože, Otče náš, prosíme tě, vládni v našich životech, buď králem nad našimi strachy a obavami, vládni nám také tehdy, když máme radost a úspěch. Chceme patřit do tvého království a nikdy ho neopustit. Po-mož nám, abychom ho ukázali těm, se kterými se potkáme. Amen.

46

buď vůle tvá JaKo v nebi, taK i na zemi

8. Prosinec 2013

téma

Prosíme, aby se prosazovala ve světě Boží vůle, protože je dobrá.

cíle

— Děti si uvědomí, že Boží vůle je pro člověka dobrá. — Nejvýrazněji se Boží vůle stala o vánocích (a velikonocích). — Děti přemýšlejí o tom, k jaké aktivitě nás tato prosba vede.

15

Pro učitele

Biblický text: Mt 6,10; L 2,8–14

PoznámKy K textu

K prosbě

— Antická zbožnost usilovala, aby vůle božstva byla ve shodě s vůlí člo-věka, ale v Bibli je to jinak: ne má, ale tvá vůle se staň.

— Boží vůle není železná, nýbrž živá, s životností lásky. — Tato prosba neznamená zbožnou kapitulaci, ale výzvu zavazující nás modlitebníky, aby Bůh uskutečňoval svou vyhlášenou vůli — své krá-lovství.

— D. Bonhoeffer — Odpor a odevzdání: otázka, kde leží hranice mezi nezbytným odporem proti „osudu“ a stejně nezbytnou odevzdaností.

— Boží vůle není indiferentní, ale přejná. Ve SZ i NZ jde o Boží vůli spa-sit člověka.

— Nebe a země označují v Bibli (a také v Augsburském vyznání) celek Bo-žího stvoření. Nejde o protiklady. Ale je zde i rozdíl: nebe představuje oblast toho, co je pro nás lidi neviditelné a čím nemůžeme disponovat, země je nám naopak k našemu odpovědnému disponování svěřena.

K příběhu

— Boží vůle nastává často překvapivě, nejvýraznější je to v příběhu vá-nočním a velikonočním. Vybrali jsme téma vánoční, zvěstování pas-týřům. Ve vánočních úlohách se ještě k tématu vrátíme, zvl. k Marii-nu chvalozpěvu.

— Marie přijala Boží vůli. — Pastýři a Betlém jsou odkazy na krále Davida. Pastýři byli také Ab-raham a Mojžíš. V době Ježíšově jsou pastýři ale často opovrhovaní.

— Staň se. „I stalo se“ je častý biblický obrat. Naznačuje, že Boží záměry se dějí, nastávají jako překvapení, jde o proces. V prosbě „staň se vůle tvá“ říkáme, ať se tyto záměry, zaslíbení a činy dějí i na zemi, ať se „ho-tové“ nebeské (tj. Boží) poměry stávají poměry pozemskými. Ve vánoč-ním zvěstování je hned třikrát (stalo se poručení; stalo se, že porodi-la; stalo se množství rytířstva nebeského).

48

— Pastýři se setkávají s překvapením „z nebe“, je to pro ně neznámé, mají strach, bázeň, ale andělé říkají: nebojte se… dnes se vám narodil Spasitel. Sláva na výsostech Bohu. Nebojte se, stalo se něco, co je pro vás dobré. (Podobně se stalo Marii něco, co je/bude dobré pro ni i ostat-ní; předtím se něco neočekávaného stalo Alžbětě — početí syna, Jana Křtitele, v pokročilém věku; dávno předtím neplodným izraelským pramatkám.) Děje se Boží vůle, kterou jsme si nevymysleli (scénář nevytvořený naší hlavou), scénář dobrý pro nás.

V Bibli se dějí věci lidmi neplánované, nedoufané (těhotenství ne-plodných žen).

Nejde o fatalistické přijetí Boží vůle člověka zničující (jako slova Buď vůle tvá na parte), ale o naději, že scénář nemusí být jen náš.

— Andělé — poslové z nebe od Boha, sláva Páně, zář — znamení, že Bůh chce něco sdělit.

— Sláva na výsostech Bohu — na nebi už oslavují realizovanou Boží vůli, na zemi jim to musí dojít — díky příběhu syna (L 19,38).

— Na zemi pokoj — dar nám dole, dar od Boha směrem k nám dolů. Po-koj, šalom je nejen vnitřní nebo absence války; jde o celý sociální řád, bezpečí, harmonii, pokoj je spojen se spásou od Mesiáše. Boží vůle pro člověka je spasení, záchrana.

— K prosbě modlitby Páně: buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi — na nebi sláva, na zemi pokoj (nahoře zpívající andělé, dole narozené dě-ťátko).

— Znamením je lidství, miminko narozené jako jsme se narodili my.

ÚsKalí

Úskalí prosby

Opatrnost v tom, co „Bůh chce“. Ve jménu toho se vedly křížové války. Zápas o Boží vůli se má odehrávat hlavně u modlitebníka samotného.

Úskalí příběhu

V textu není lidé „dobré vůle“, ale „lidem dobrá vůle“ — dobrá vůle, pokoj je přán lidem bez ohledu na to, zda oni jsou dobré vůle. Je jim to přáno, aniž by si to za/vysloužili. Je to Boží vůle, dobrá k člověku.

49

BUĎ VŮLE TVÁ JAKO V NEBI, TAK I NA ZEMI

odKazy

Biblické odkazy:

— Zj 4,11 (Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest.);

— Mt 26,36–46 — modlitba v Getsemane; — L 1–2 — vánoční příběh; — Mt 7,21 (Ne každý, kdo mi říká „Pane, Pane“, vejde do království nebeské‑ho; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.);

— L 15,1–10 + Mt 18,12–14 — podobenství o ztracené ovci.

Literatura:

— lochman, J. M.: Otče náš. Praha: Kalich, 1993. — linDen, Nico ter: Král na oslu. Benešov: eman, 2011. (Vyprávění z novozákonních evangelií.)

— Pokorný, Petr: Vznešený Teofile. Třebenice: Mlýn, 1995. — kolektiV autorů: Dvakrát měř, jednou věř. Praha: ČCE, 2012. — ŠormoVi, E. + Z.: Otče náš. — Bonhoeffer, Dietrich: Na cestě k svobodě (Listy z vězení). Praha: Vyšehrad, 1991.


— <http://goo.gl/lc3My1> — k překladu andělského chvalozpěvu; — <http://goo.gl/N1hnwy> — Ježíšovo narození.

50


Pro děti


Sedíme s dětmi v kruhu kolem stolu (stůl se bude hodit pro případné vyrá‑bění).

Co to znamená se na něco těšit? Na co se těšíte?(Pokud děti moc nemluví, zeptat se adresně jednoho dítěte. Pokud mluví

všechny najednou, vysvětlit pravidlo, že vždy mluví jen jeden.)Teď možná už na Vánoce.Na prázdniny, na tábor, domů, na kamarády, na rodiče.V těšení na to, co přijde, je taky kousek nejistoty, nějaký otazník.

Třeba cesta do neznáma (poprvé na tábor). Nebo když má přijít Mi-kuláš.

Když se narodil Pán Ježíš, byla noc, moc lidí o tom nevědělo. Jako první se to dověděli pastýři. Oznámil jim to anděl. Měli strach. Ale on jim řekl, aby se nebáli.

Bojíte se někdy? Co vám pomůže, když máte strach? (Rozsvítit, dr-žet se za ruku.)

I dospělí se bojí. Čeho myslíte, že se bojí dospělí lidé?(Nemoc, smrt, pokažené vztahy, odchod blízkého člověka, nedo-

statek, strach o děti.)A co jim pomáhá od strachu?Věřící lidé se mohou modlit. Věří, že je Pán Bůh slyší a pomáhá jim.V modlitbě Páně je jedna prosba: buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na

zemi.Co to znamená, když to říkám?Věřím, že to se mnou Pán Bůh myslí dobře. A nejen se mnou, ale se

všemi, s celým světem. A tak prosím, aby se dělo to, co on chce.

Aktivita

Prosba o Boží vůli neznamená si sednout a čekat, až Pán Bůh všechno zařídí. Co děláme v době adventu? Připravujeme nějak Vánoce? Jak?

Proč pro někoho chystáme dárek?Zkuste s dětmi vyrobit dárek — krabičku, sáček. hezky pokreslit,

popsat, uvnitř bude překvapení — něco hezkého, obrázek, věc, nápis „radost“. Dárek mohou děti dát třeba rodičům.

51

Proč? Od Pána Boha dostáváme dary. Jeden dar, velké překvapení, bylo narození Ježíše. Stalo se to proto, že Bůh chtěl, stala se jeho vůle.

Pomůcky — materiál na výrobu a zabalení dárku.

Pro mladší děti

Co je to advent? Příchod. V adventu očekáváme příchod, narození Pána Ježíše.

Jak to souvisí s dnešní prosbou modlitby Páně? Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Nebo řečeno trochu jinak: Staň se tvá vůle.

Ježíš se narodil v Betlémě. Jeho rodiče, Marie a Ježíš, tam šli, pro-tože se měli hlásit kvůli sčítání lidu.

Betlém byl malé městečko, odkud ale pocházel také král David. Z jeho pokolení je i očekávaný Ježíš. Narodí v chlévě, protože nikde v hospodě není místo.

Marie čeká zvláštní dítě. Dítě od Pána Boha. Dítě od Boha poslané na zem. Bůh přichází k lidem jako malé dítě.

Když prosíme „Staň se tvá vůle, Bože“, možná bychom si představo-vali, že Pán Bůh zasáhne nějak mocněji než dítě, které se musí narodit v chlívě. Nějaký mocný král, silná armáda, Boží bojovníci…

První, kdo se o narození Ježíše doví, jsou pastýři. To byli jedni z nej-chudších, nejobyčejnějších lidí. Trávili noc venku, hlídali stáda. A zrov-na k nim přišel anděl a oznámil jim zprávu o narození. Anděl znamená posel, je to posel od Boha, přichází lidem od Boha něco vyřídit. Pastýři jsou vylekaní, děje se něco neobvyklého, naplňuje je bázeň, úžas, úcta.

Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost. První, co anděl říká, je: neboj se. To už je vyřizování Boží vůle, Božího vzkazu. Nemáme se bát. Boží posel, Boží poselství, Boží vůle — to je něco pro člověka dobrého, nemusí se bát. Dnes se narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davido-vě. Židé očekávali, že jim Pán Bůh pomůže. V době Ježíšova narození na tom nejsou politicky nejlépe. Nemají svou zemi ve vlastních rukou, vládnou jim Římané. Vzpomínka na dávného krále Davida je krásná, ale je to minulost. Nicméně věří, doufají, že jednou se to — s pomocí Boží — změní. Objeví se zachránce, spasitel. Bude pomazaný (to je vý-znam toho slova Kristus) — pomazávali se králové, to bylo něco jako korunovace, je to zmocnění. Slovo Spasitel asi pastýřům, židům, není neznámé. Ale že by ho měli hledat v chlívě? A že by to mělo být malé, právě narozené dítě?

52


Andělů je najednou plné nebe a všichni zpívají, chválí Boha. Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má za‑líbení. Andělé zpívají Bohu na nebi, chválí ho. Ale zpívají i lidem na zemi, vyřizují jim pokoj. Bůh to s vámi, lidé, myslí dobře. To je ta Boží vůle, o kterou prosíme taky v modlitbě Páně.

Boží vůle, to, co Pán Bůh nám lidem přeje a chystá, je pro nás dob-ré. I když to možná vypadá jinak, než bychom čekali. Přicházející Spa-sitel je v chlévě, první, kdo se to doví, nejsou králové ani kněží, ale ti nejobyčejnější, pastýři.

Je advent, doba očekávání. Když se modlíme buď vůle tvá, je to ad-ventní očekávání na Pána Boha. Měli bychom být otevření — třeba to jeho působení bude vypadat jinak, než bychom si představovali. A k če-kání patří důvěra, že Pán Bůh to s námi lidmi myslí dobře.

Co udělali pastýři pak? Šli se do Betléma podívat a mluvili o tom, co se o dítěti dověděli. Něco je pohnulo k cestě, k aktivitě. Když se mod-líme „Staň se tvá vůle“, měli bychom čekat, že to bude něco chtít i od nás, nejen sedět a čekat, až Pán Bůh všechno zařídí.

Pro starší děti

Témata k rozhovoru

Buď vůle tvá v modlitbě není výrazem pasivityDietrich Bonhoeffer, německý evangelický farář; za druhé světové vál-ky aktivní protinacista, mj. se podílel na přípravě atentátu na Hitle-ra, byl vězněn a popraven. Jeho dopisy byly posmrtně vydány pod ná-zvem Odpor a odevzdání (česky vyšlo jako „Na cestě k svobodě — lis-ty z vězení“).

Otázka: kde leží hranice mezi nezbytným odporem proti „osudu“ a stejně nezbytnou odevzdaností?

Bonhoeffer je křesťan, který se aktivně staví proti zlu a násilí. Jen se modlit „Buď vůle tvá“ nestačí. Modlitba u něj souvisí s aktivním od-bojem. Pasivitou bychom umožnili šíření vůle násilníka.

O Bonhoefferovi více v příručce pro konfirmandy Dvakrát měř, jed‑nou věř.

53


Rozhovor s Martinem Lutherem (viz komiks v příručce Dvakrát měř, jednou věř):

Bratře Martine, mně se nějak nic nedaří, jak bych si přál.A modlíte se také Otčenáš?Jistě!Tak to jste si sám vinen. Kdybyste se modlil „buď vůle má“, třeba by šlo vše po vašem. Ale když se modlíte „buď vůle tvá“, nemůže-te se divit.

Zamyslete se nad slovy písně Prosba — Buď vůle tvá (Svítá 21). V písni prosím za chudé, hladové, lhostejné, smutné, unavené, za místa, kde se bojuje, vládne bezpráví, a přivolávám Boží vůli, aby při nich působila.

Přesah

Možnost vyprávět příběh (pro malé děti, pak o tématu autority, „dobrého zasahování zvenčí“ mluvit):

Maruška bude mít narozeniny. Chystá oslavu, pozve kamarádky. Maminka jí pomáhá oslavu připravit. Děvčata přicházejí, Maruška je vítá, seznamují se. Oslava začíná. Děti jsou na zahradě, maminka je po-zoruje z okna kuchyně. Ale najednou se mamince zdá, že oslava není moc pohodová. Holky se o něco hádají. Marušce se to nelíbí, takhle si oslavu nepředstavovala. Jde domů za maminkou.

Mami, pojď se na to podívat. Bětka vzala Kátě její panenku a smě-je se jí, že je ošklivá.

Maminka jde za dětmi ven. Tak co, slečny, proč se hádáte?Sklopí hlavu a nevědí, co říct.Nehádejte se, zkuste si hrát společně. Tady u nás na zahradě. Pojď-

te, zkusíme se domluvit, vyřešit to…(Maruška prosí, aby maminka pomohla řešit problém, aby zasáhla svo‑

jí autoritou.)


— abychom viděli, kudy k nám přichází Boží vůle; — za ty, kdo nic nečekají (rezignovali, všecko jim je jedno); — aby lidi poznali, že je Pán Bůh má rád; — o pokoj mezi lidmi.

54


liturgie

rituál


Písně

Svítá: 21 — Buď vůle tvá; 387 — Za ty, kdo hladem trpí a bídouHaleluja amen: 82 — To pastýřům, když na horách; 84 — Noc se ránu podobá


Lk 2, 14 — Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.

modlitba

Pane Bože, děkujeme, že je advent, že se můžeme těšit a chystat na Vánoce. Ty jsi udělal lidem radost tím, že se narodil Pán Ježíš. Přišel jsi tak k lidem blíž. Děkujeme ti za to. Taky bychom chtěli dělat radost — tobě i lidem kolem nás. Amen.

55

chléb náš vezdeJší deJ nám dnes

15. Prosinec 2013

téma

Máme prosit o to, co potřebujeme k životu. A být si jisti, že Otec ví, co potřebujeme a dá nám právě to. Neprosíme však jenom pro sebe, ale také pro druhé, o Boží dary se máme dělit.

cíle

— Dítě si uvědomí: Dostávám spoustu věcí. Mám o ně poprosit a za ně poděkovat. A rozdělit se.

— Děti uslyší: Bůh nám dává, co potřebujeme k životu. Smím s důvěrou prosit a dělit se s ostatními.

— Děti se přesvědčí: Boha mohu prosit i o „přízemní“ věci a důvěřovat mu, že nám dá, co skutečně potřebujeme. Ale nemám si to sobecky ne-chávat pro sebe.

16

Pro učitele

Biblický text: Mt 6,11; Ex 16,1–31

PoznámKy K textu

K prosbě

— Chléb náš vezdejší. To je snad jediná prosba, která, myslím, v našich modlitbách nechybí ani jeden den. Vědomí závislosti na Bohu, který nám dává, co potřebujeme, nám není cizí. A vědomí vděčnosti za da-rovaný dnešní chléb bývá v evangelických rodinách hluboce zakořeně-né. Nebo snad už ne? Myslím, že dokonce modlitba před jídlem často bývá jediným společným projevem naší víry, našeho křesťanství. A je to velmi cenný křesťanský zvyk! Není tedy nošením dříví do lesa se tou-to prosbou zabývat? A přece se mnoha lidem zdá nepatřičné, aby něco tak všedního, nízkého a přízemního stálo uprostřed modlitby Páně. Mnozí vykladači, dokonce už i ti první, kterým říkáme církevní otco-vé, proto pojem chléb v této prosbě zduchovňovali — domnívali se, že Ježíš poukazuje na neviditelný chléb, tedy Boží slovo, nebo na svátost-ný chléb při Večeři Páně.

— Co mají skutečně na mysli bibličtí pisatelé pod pojmem chléb? V Bibli se mluví o chlebu hned v několika významech. A pátrání po tom správ-ném je hotová detektivka.

1. Chléb je základní pokrm z obilného zrna, který se peče, láme a jí, aby se ukojil hlad. Chléb, nad nímž se vzdávají díky a kolem něhož se vytváří společenství. (Viz Ježíšovo stolování s hříšníky, nemož-nost Josefova stolování s bratry před smířením.)

2. Chleba je i pokrm v obecném smyslu, nezbytná obživa člověka. Chle-ba, o kterém apoštol Pavel píše abychom pokojně pracujíce, svůj chléb jedli (2 Tes.3,12 Kral.) a tedy nežili na úkor někoho jiného. Podle reformátorů je chléb symbolem všeho, co je nutné k zacho-vání života. Luther mezi ně řadí jídlo, pití, oblek, obuv, dům, dvůr a pole (práce), zbožnou a dobrou manželku, dobré zdraví a čest, zbožné služebnictvo (podřízení), zbožné a věrné panstvo (a nad-řízení), dobrou vládu atd.

3. Ale Bible zná i chléb jako symbol nebeské hostiny: „Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v království Božím.“ (L 14,15) A v Janově evangeliu

57

je ztotožněn s chlebem Ježíš sám: „Já jsem ten chléb živý, který se-stoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, kte-rý já dám, je mé tělo, dané za život světa.“ (J 6,51) pak se jedná o za-chování těla i duše. To vedlo Kralické k tomu, že Lutherův výčet věcí nutných k zachování života rozšířili o „čisté Boží slovo, věrné kaza-tele, svátosti zřízené Kristem“.

— Pomoci by nám mohlo další slovo přeložené jako vezdejší, ale nepo-může. Toto slovo totiž nenajdeme nikde jinde v Bibli. Dokonce ani ni-kde v řecké literatuře. Ale jak ho tedy přeložit? S odkazem na jistý ara-mejský text se často překládá zítřejší. „Náš zítřejší chléb dej nám dnes.“ A myslí se zítřek v přeneseném smyslu — poslední den. Pak se jedná o nebeský chléb, pokrm hostiny v Božím království, kterou předjímá Večeře Páně. To je ono zduchovňování chleba u církevních otců. A úpl-ně mimo to není. Později se objevil v Egyptě papyrus — není to prý také úplně jednoznačné — kde je naše slovo použito ve smyslu denní dáv-ky, která má být zúčtována, tedy množství. Pak to znamená, že prosí-me o denní příděl chleba, o denní příděl věcí potřebných k zachování života. Biblický svědek ví o nebezpečí přebytku i nedostatku: „.nedá-vej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby, tak abych přesycen neselhal a neřekl: „Kdo je Hospodin?“ ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha.“ (Př 30,8–9) Pro-síme tedy o nutné věci pro dnešek, nikoli o přepych nebo o zajištění celé budoucnosti. „Chléb, který potřebujeme, dej nám dnes“, dalo by se přeložit. Bůh nám nedá příliš mnoho. Dává právě tolik, kolik po-třebujeme, stejně jako izraelskému lidu na poušti. Toto pojetí potvr-zuje i poslední slovo prosby — dnes. „Chléb, který potřebujeme, dej nám dnes.“ Je to chléb pro dnešek. Nutné věci pro dnešek. Ne zajiště-ní celé budoucnosti. S důvěrou smíme složit starosti do Božích rukou.

— Otec ví, co potřebujeme. Můžeme si být jisti, když ho prosíme chléb náš vezdejší dej, že nám dá. Bůh nás nenechá bez pomoci, jako nenechal bez pomoci izraelský lid na poušti. Ano, máme svůj chléb dobývat ze země. Je to plod naší práce. Ale zároveň je to Boží dar. Bůh nám dal ruce a mozek. Dal nám zemi, kterou máme obdělávat a střežit. Máme po-vinnost pracovat, ale nemusíme mít strach z budoucnosti. Bůh nám dá.

— Ale právě nám! „Chléb náš vezdejší dej nám dnes.“ Ten chléb je náš, Bůh jej dává nám. Neprosíme jenom pro sebe — prosíme, aby Bůh dal chléb všem svým dětem po celé zemi. To nás zavazuje k solidaritě s po-třebami a utrpením všech lidí, je to volání k spravedlnosti. Ten chléb si máme dělit. Jako izraelský lid na poušti. Rozdělovali si navzájem to,

58

CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ DEJ NÁM DNES

co kdo nasbíral. První křesťané pochopili, že jejich víra se má projevit právě v zaopatření chudých, např. vdov. Velmi brzy byla ustanovena služba diakonů. Jeden z prvních úřadů byl strážný úřad chleba. Jedna z nejpůvodnějších struktur církve měla dělit a rozdávat denní chléb! Bůh na ty, kdo ve světě hladoví nezapomněl. Dává jim jako pomoc nás.

„Pane, dej těm, kdo mají hlad, chléb; a nám, kdo chléb máme, dej hlad po spravedlnosti.“ (Latinskoamerická modlitba)

Nás posílá sytit hladové. O darovaný chléb se máme dělit.

K příběhu

— Můžeme si být jisti, že Otec ví, co potřebujeme, a když ho prosíme, že nám dá právě to. Nedá nám příliš mnoho, ale ani nás nenechá bez po-moci. O to, co potřebujeme k životu, však neprosíme jenom pro sebe, ale také pro druhé. Nás dává Bůh jako pomoc těm, kdo mají hlad. Pří-běh o seslání many izraelskému lidu na poušti ukazuje právě tyto sku-tečnosti: Bůh je nenechal bez pomoci, dává právě tolik, kolik po‑třebují a rozdělují si navzájem to, co nasbírali.

— Ve vyprávění zdůrazňuju tyto tři věci. Nezabývám se proto ani země-pisnými ani přírodopisnými detaily, i když to příběh umožňuje, na-bízí. Při vyprávění používám smyšlenou izraelskou rodinu se dvěma dětmi (7 a 9 let), nápad včetně obrázků jsem převzala z The salt pro-gramme 8 to 10+ January–March.

ÚsKalí

Úskalí prosby

— Tato prosba nemá našim modlitbám dominovat, ani v nich nemá chybět. Pokud jsme na zemi, nemáme se stydět prosit Otce o dary k tě-lesnému životu. Ten, který nás stvořil, nás chce i zachovat a ochránit. Vyjadřujeme tím závislost na Bohu. Bůh si přeje, abychom ho obtěžo-vali i takovými „maličkostmi“. Ale má přijít na řadu až po prosbách za zjevení svatosti Božího jména, příchod Jeho království a prosaze-ní Jeho vůle.

— Otec ví, co potřebujeme. Můžeme si být jisti, když ho prosíme, že nám dá právě to, co potřebujeme k životu. A my nemusíme spekulovat, co všechno k tomu patří a co už ne. Co je potřebné a co už je „nadstan-dard“. Máme si však uvědomit, že jde o víc než jen o pečivo.

59


— Nesmíme však zapomínat, že neprosíme o chléb jenom pro sebe, ale také pro druhé. Nás dává Bůh jako pomoc těm, kdo mají skutečný hlad. Nás posílá sytit hladové. O darovaný chléb se máme dělit. I tato prosba je zároveň přímluvnou modlitbou.

odKazy

Literatura:

— lochman, J. M.: Otče náš. Praha: Kalich, 1993. s. 74–92. — stott, John: Rok s Biblí. Praha: Biblion o. s., 2011. — Bonhoeffer, Dietrich: Následování. Praha: Kalich, 1962. s. 107. — Vetter, Jaroslav: Petr a Jana. Praha: SR ČCE, 1981. — Učíme se spolu. 2. ročník, sešit 4. Praha: Biblická jednota, 1994. — Učíme se spolu. 4. ročník, sešit 1. Praha: Biblická jednota, 1996. — The SALT programme 8 to 10+. January–March 1996. Scripture Union,

1995. s. 3. (Pracovní sešit.) — The SALT programme 11 to 13+. January –March 1996. Scripture Union,

1995.


— <http://goo.gl/EXg91v> — zpracování Ex 15,22–16,34 (v němčině); — <http://goo.gl/Q4mCgH> — „Chléb náš…“ na webu katecheze; — <http://goo.gl/L0stOB> — příběhy žen z etiopského programu

Diakonie ČCE.

60


Pro děti


Před začátkem nachystejte „svačinku“ — chleba nebo několik jablek atp. (žádné bonbóny, sladkosti — něco potřebného, zdravého).

Co jste dělali v noci? Spali. Kde? Máte svoji postel — to je báječné!Co jste měli na snídani? Kdo z vás přišel hladový, protože neměl

co jíst?Jak jste hezky oblečení! Nikdo z vás nepřišel nahý!To a ještě víc dostáváme každý den. Od koho? zazpívejte písničku

Vše dobré co máme.Nakreslíme, co všecko dostáváme k životu na papír kolem textu

prosby.Můžeme dětem „napovědět“ — věci potřebné k životu dát do krabi-

ce se zakrytým otvorem a nechat děti hmatem je poznávat.Já tu pro vás také něco mám. Svačinku. Ale co musíte udělat, abys-

te ji dostali? Že by říct kouzelné slovíčko? (Kdo poprosí, dostane.) Ma-minka také ví, co potřebujete, a chce vám to dát, a přece čeká, že po-prosíte. Pán Bůh ví, co potřebujeme. Chce nám to dát, ale my máme poprosit. Pán Ježíš nás učí prosit: „Chléb náš vezdejší dej nám dnes.“ (Mt 6,11–Kral.) Naučíme se to. Máte to také napsané na svém výkresu. Doma vám to tatínek nebo maminka může znovu přečíst.

Dostalo se na všechny? Rozdělili jste se? (Pokud ano, pochválit, po‑kud ne, povzbudit je k tomu.) Co nám Pán Bůh dává, je pro nás pro všecky.

Mám ještě jednu otázku: Už jsi dnes Bohu poděkoval? Tu otázku vás naučím zpívat: („Už jsi dnes Bohu poděkoval?“ ze zpěvníčku „Ať jsi vel‑ký nebo malý“, písnička č. 241) — líbí se mi, že k písničce existuje i obrázko‑vá verze „textu“ pro předškoláky.)

Pán Bůh ví, co potřebujeme. Chce nám to dát, ale my máme popro-sit. A rozdělit se. A poděkovat. A prosit i za druhé. Připojte modlitbu, zazpívejte Pane Bože, prosíme Tě.

Pomůcky — „svačinka“, o kterou se dá dělit — chleba nebo několik jablek atp.; listy papíru s textem prosby uprostřed; pastelky, voskovky, případně krabi‑ce s látkou překrytým otvorem z boční strany s věcmi potřebnými k životu.

1 Ať jsi velký nebo malý. 1. vyd. Praha: Vo cB, 1996. (2. vydání — Praha: Tim 2,2 o.s., 2001.)

61

Pro mladší děti

Máte hlad? Dívejte, mně se to rozsypalo! („Nenápadně“ rozsypte napří‑klad na ubrus prostřený na zemi extrudovanou pšenici s medem — mana chutnala jako medový koláček, příp. burizony, popcorn atp.) Pomůžete mi to posbírat? (Dejte dětem misky nebo skleničky, hrnky.) Díky, zatím to nechte, teď vám budu vyprávět o někom, kdo měl rozhodně mnohem větší, ale mnohem větší hlad než vy. Poznáte, o kom to je?

„To je hrozné! Já mám tak strašný hlad! Mám pocit, jako bych už nej-míň týden nic nejedl!“ „Buď zticha, Joeli, všichni máme hlad. Ale jak vi-díš, není tu vůbec nic k jídlu. Jó, to v Egyptě! Tam jsme měli hrnce plné masa! Ale tady, na poušti? Proč jste nás sem vůbec vodili? Abychom tu umřeli hladem?“ Tak, a možná ještě hůř reptali Izraelci. Takovými, a možná ještě horšími výčitkami zahrnovali Mojžíše a Árona. Zapo-mněli, že v Egyptě otročili faraonovi. Zapomněli, že volali k Hospodi-nu, aby je vysvobodil. Zapomněli, jak mocně Bůh přesvědčoval farao-na, aby je propustil. Zapomněli, jak je Bůh provedl mořem, a jak zpí-vali o Hospodinově velikém vítězství. Izraelci reptali. Kolem sebe vidě-li jen a jen poušť. Zapomněli, že Bůh nám dává, co potřebujeme. A Bůh jejich reptání slyšel. Vlastně by se měl zlobit! Ale On slíbil Mojžíšovi:

„Abyste viděli, že já jsem váš Bůh, dám vám maso i chleba.“ A Mojžíš s Áronem vyřizovali Izraelcům: „Večer poznáte, že to ne my, ale Bůh sám vás dovedl z Egypta sem. A ráno uvidíte, jak je úžasný. Večer vám dá k jídlu maso a ráno chleba. Přestože vy jenom brblete a remcáte.“

Joel ještě pořád seděl a hladil si svoje hladové břicho, když přišel ve-čer. „Podívejte, tatínek! A co to nese? Křepelku!“ Celé hejno křepelek se totiž sneslo na tábor. To bylo radosti! To byla skvělá večeře! Po dlouhé době maso. To si pochutnali! A co teprve ráno! Všichni běhají a sbíra-jí cosi jemně šupinatého. „Co to je? Co to je?“ ptali se jeden přes dru-hého. „Je to tak dobré, chutná to jako medový koláček!“ „Mana, chléb, který vám dal Bůh,“ říká Mojžíš. Teď doopravdy Izraelci vidí — Bůh nám dává, co potřebujeme.

„Nasbírejte si, kolik potřebujete dnes k jídlu!“ přikázal jim Moj-žíš. Všichni se pustili do sbírání. Lydie s Joelem se předbíhali, kdo nasbírá víc. Nasbírali spoustu many! Ale sousedi z vedlejšího sta-nu, ti tolik neměli. A tak se všichni spolu hezky rozdělili. Teď měli všichni tak akorát. Teď věděli, Bůh nám dává, co potřebujeme. Ale právě nám všem dohromady. A my se musíme naučit se spolu dě-lit. Aby jeden netrpěl hlady a druhý jídlo nevyhazoval. Jak se jim ten den krásně usínalo!

62


Ale ráno! „Lydie, co to máš pod postelí! Vždyť to tak strašně pách-ne! Copak jsme ti neříkali, že si máš vzít jenom tolik, co sníš? Copak nevíš, že Mojžíš přikázal: ’Nic nenecháte do rána’!? Běž to hned vy-hodit!“ A tak Lydie zahanbeně vzala svoji misku s manou plnou červů. Ano, Bůh nám dává, co potřebujeme, ale právě jenom tolik, co potřebu-jeme, ne víc, ne do zásoby. Chce, abychom mu každý den znovu důvě-řovali. A venku bylo tolik krásné, čerstvé many! Lydie se rychle přidala k ostatním, kteří už sbírali. A tak si už šestý den pochutnávali na maně.

Ale dnes dostali zvláštní příkaz: Nasbírejte dvakrát tolik, než ob-vykle! Copak to do rána nezčervaví? Joel k tomu rozhodně neměl dů-věru. V duchu před sebou viděl Lydiinu páchnoucí misku plnou červů to první ráno poté, co začali manu sbírat. Brrr! A tak se nazítří ráno tiše vytratil ven, aby ho nikdo neviděl. Ale ať hledal, jak hledal, nic ne-našel. „Joeli, kde jsi? Snídaně je hotová!“ Snídaně? Ono to vážně ne-zčervavělo? Ne, vždyť to přikázal Bůh sám! Bůh nám dává, co potřebu‑jeme, také čas k odpočinku. Dnes nám dává zvláštní den, nemusíme jít sbírat manu, ale můžeme mu děkovat. A tak Izraelci celý den odpo-čívali a chválili Boha. Děkovali mu, vždyť Bůh nám dává, co potřebuje‑me. A my ho smíme každý den s důvěrou prosit: „Chléb náš vezdejší dej nám dnes.“ (Mt 6,11–Kral.)

Čtení — Ex 16, 1–3.11–31. (Doporučuji číst biblický příběh až po vyprávění, děti ho lépe vnímají.)

Co potřebujeme k životu? Můžete to napsat či nakreslit kolem biblic-kého textu k zapamatování: „Váš Otec ví, co potřebujete.“, každý na svůj list nebo společně vytvořit plakátek. Každý něco nakreslí a pak obrázky nalepte kolem verše — dejte pozor, aby na všech kresbách ne-bylo to samé. Případně můžete místo kreslení obrázky vystříhat z ča-sopisů. Probírejte s dětmi, co mají na obrázcích, mezitím několikrát znovu zopakujte verš.

Ale jsou i věci, které by nám mohly uškodit. Ty nám Pán Bůh nedá. Smíme a máme prosit o všecko, co potřebujeme. A důvěřovat Pánu Bohu, že nám dá to, co je pro nás dobré. Mezitím několikrát znovu zopakujte verš.

A také máme důvěřovat, že nám zbude dost, když se budeme dělit s ostatními. Podělte se teď o to, co jste nasbírali. Během jídla si mů-žeme povídat o tom, s kým se můžeme dělit o Boží dary, např. o prá-ci Diakonie v Africe.

63


Pomůcky — extrudovaná pšenice s medem, příp. burizony nebo popcorn; misky, skleničky nebo hrnky; obrázky k příběhu (vytištěné nebo k promítání); listy papíru s veršem uprostřed (pro každého nebo jeden velký); pastelky, voskovky.; příp. časopisy, nůžky; materiály o práci Diakonie v Africe (ob‑rázky, texty.).

Pro starší děti

Za co prosíme, když se modlíme „Chléb náš vezdejší dej nám dnes“ (Mt 6,11–Kral.)? Co říká o chlebu Bible:

— chléb je základní pokrm z obilného zrna, který se peče, láme a jí, aby člověk ukojil hlad, aby se posilnil (Gn 18,5–6);

— chléb je pokrm, nad nímž se vzdávají díky a kolem něhož se vytváří společenství (Ježíšovo stolování s hříšníky [L 14,1], nemožnost Jose-fova stolování s bratry před smířením [Gn 43,32].);

— chléb je pokrm v obecném smyslu, nezbytná obživa člověka (2 Tes. 3,12 Kral.);

— chléb je symbol nebeské hostiny (Lk 14,15); — chléb je Ježíš sám (Jan 6,51).

Přidělte odkazy na správné řádky nebo verše jen společně projděte.Závěr: chleba = vše, co potřebujeme k životu, k zachování těla i duše

Co potřebujeme k životu? (K zachování těla i duše.)Každý řekne, co ho napadne, zapište to. Svůj seznam porovnejte se seznamem z Lutherova Malého katechismu a Bratrského katechismu, máte -li je k dispozici na faře.

Luther mezi věci nutné k zachování života řadí: „jídlo, pití, oděv, obuv, dům, dvůr a pole (práce), zbožnou a dobrou manželku, dobré zdraví a čest, zbožné služebnictvo (podřízení), zbožné a věrné pan-stvo (nadřízení), dobrou vládu atd.“

Kraličtí Lutherův výčet rozšířili o „čisté Boží slovo, věrné kazatele, svátosti zřízené Kristem“.

A co jsou věci zbytné, které někdy můžeme dostat a jindy nemusíme?A které věci nám nebo druhým škodí tak, že za ně ani nemáme prosit?

64


Co říká o chlebu Ex 16, 1–3. 11–31?Kde se vzal?

Co s ním museli dělat? (Žádní pečení holubi do úst, museli i pra-covat.)

Kolik si ho měli vzít?Co měli dělat navzájem?Co se stalo s tím, co si nahamtili do zásoby? (Kdo se chtěl zabezpe-

čit na zítřek, zůstal nejdéle o hladu; chamtivost páchne.)Co měli dělat sedmého dne? (Přestat pracovat, děkovat — i to patří

k tomu, co potřebujeme k životu. Nemáte -li to v seznamu, můžete to dopsat. Přesto někteří pracují, ale bez úspěchu — až tady se Mojžíš roz-čílí — důvěřovat Bohu, že vděčností a poslušností o nic nepřijdeme.)

Hra o důvěře (převzato z „The SALT programme 11 to 13+“, January–March 1996)Ukažte čokoládové tyčinky a kousky mýdla maximálně třem dobro-volníkům. Poté jim zavažte oči, můžete je zatočit. Slibte, že jim vážně dáte k jídlu jen tyčinky. Musí si chytit nos, aby nic necítili, a nechat se od vás krmit. Jen málokdo vám bude důvěřovat, že jim opravdu nedá-te mýdlo! Ale ať vám věří, nebo ne, vy buďte důvěryhodní. Slíbili jste jim tyčinku a to jste dodrželi. Stejným způsobem jedná Bůh s námi.

Je horší přebytek, nebo nedostatek? (Př 30,8–9)Neplýtváme Božími dary?Jak se můžeme s druhými dělit o náš chléb? Tedy ne můj, ne tvůj,

ale náš! Kdo je zahrnut do tohoto my?Jaký byl první „úřad“ v církvi? (Sk 6,3)(Připomeňte např. práci Diakonie v Africe.)

Ujištění — Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abys-te vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebýva-lo pro každé dobré dílo. Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří; tak povzbudíme mnohé, aby vzdávali díky Bohu. (2 Kor 9,8.11)

Pomůcky — papír, tužky, Lutherův Malý katechismus, Bratrský katechismus, materiály o práci Diakonie v Africe (obrázky, texty.).

65


Přesah

— Mají všichni, co potřebují? Krásný příklad toho, jak se účelně dělit s chudými, kteří to potřebují, je práce Diakonie v Africe, v Etiopii. Vy-právějte dětem některý z konkrétních životních příběhů. např. na <http://goo.gl/NIg3nG> najdete příběh sirotka, který už nepotřebu-je podporu, protože díky Diakonii se o něj už „umí“ postarat jeho ba-bička. Pomáhat má smysl! Můžete i přispět na projekt „stavíme lidi na nohy“ sbírkou za určité období. Ale nezapomeňte se za ně (i jiné) také modlit!

— Neplýtváme Božími dary? Obrázek z Učíme se spolu roč.2, sešit 4, str. 10. — Pexeso z Učíme se spolu roč.4, sešit 1. Můžete si ho doma vystříhat a za-

hrát si ho třeba i s rodiči.

liturgie

rituál

Učitel: Přicházíme k tobě, Otče (Bože)Děti: Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.

Písně

Evangelický zpěvník: 162,1–3 — Pane Bože, budiž chvála; 436 — Ó po-žehnej nám, Pane; 486 — Svaté Boží požehnáníBuď Tobě sláva: 19 — Vše dobré, co máme; 32 — Pane Bože, prosíme TěAť jsi velký nebo malý: 24 — Už jsi dnes Bohu poděkoval?2)


Mt 6,8 — Váš Otec ví, co potřebujete.

2 Ať jsi velký nebo malý. 1. vyd. Praha: Vo cB, 1996. (2. vydání — Praha: Tim 2,2 o.s., 2001.)

66


modlitba

V modlitbě shrňte náměty, co potřebujeme k životu a s kým bychom se měli rozdělit. Děti pokaždé společně připojí: Chléb náš vezdejší dej nám dnes:

Otče, potřebujeme… (viz plakát, pracovní list), chléb náš vezdejší dej nám dnes.Otče, potřebujeme… (další věc ze seznamu), chléb náš vezdejší dej nám dnes.Otče, myslíme na… (sirotky v Africe), chléb náš vezdejší dej nám dnes“.Otče, myslíme na…, chléb náš vezdejší dej nám dnes.

„Klasická“ modlitba

Bože, náš nebeský Otče, děkujeme, že nám dáváš všecko, co potřebu-jeme k životu, všecko pro duši i tělo. Děkujeme, že za to všecko smíme a máme prosit, že to všecko smíme a máme od tebe očekávat. Chléb náš vezdejší dej nám dnes.

(Bože, náš nebeský Otče, nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby, tak abych přesycen neselhal a neřekl:

„Kdo je Hospodin?“ ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha. Chléb náš vezdejší dej nám dnes.)

Bože, náš nebeský Otče, prosíme za ty, kdo mají skutečnou nouzi a hlad. Uč nás dělit se s nimi. Probuď nás z lhostejnosti a ukazuj nám, jak jim můžeme být pomocí. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. Amen.

67


navštívení marie a JeJí chvalozPěv

22. Prosinec 2013

téma

Marie i my máme proč zpívat.

cíle

— Děti se seznámí s Mariiným příběhem a chvalozpěvem. — Děti si uvědomí, za co Marie Boha chválí. — Děti přemýšlejí, za co jsou vděčny, a svůj vděk se snaží vyjádřit.

v₁

Pro učitele

Biblický text: L 1,26–56

PoznámKy K textu

— Marie, Bohem vyvolená, která se stane matkou Páně. Z Bible nic ne-víme o jejím narození ani o její smrti a téměř nic o jejím životě (srv. Mt 13,55). Ale je onou „požehnanou mezi ženami“ (L 1,42). Ne proto, že se stane matkou nebo že bude vzorem mateřství, nýbrž proto, že se stane matkou Božího Syna. Přijímá Boží vůli (L 1,38.48) i za cenu toho, že ztratí dobrou pověst (srv. Mt 1,19nn). Jen u Matouše a Luká-še se o ní mluví jako o panně, což znamenalo také mladou ženu obec-ně. Stěžejní ale je, že ji Bůh shledal vhodnou pro to, aby se stala mat-kou Ježíše Krista. Porodí ho a odnosí jako člověka ve svém těle (srv. Ga 4,4), zplozen byl však z vůle Boží (L 1,31). Ježíšův příběh se stává naplněním cesty Izraele (L 1,32n) a naplněním zaslíbení (srv. Iz 9,6), které bylo Božímu lidu dáno.

— Anděl ve sz znamená „posel“, na tom, jak vypadá, nezáleží. „Anděly“ jsou nazýváni též poslové (Iz 37,9), proroci (Iz 44,26), kněží (Mal 2,7). Ostatně ve sz rozdíl přirozenosti mezi bytostmi pozemskými a ne-beskými není zřetelný. Nebeské bytosti nemají vždy křídla a chodí po zemi (Gn 32,2), velice se podobají lidem (Gn 19,1). Mezi vrchní andě-ly — archanděly — v bibli patří: Gabriel, Michael a Rafael. Marii navští-vil Gabriel (L 1,26); přichází tiše, nečekaně. Nechce Marii polekat a vy-vést z míry (v. 30). Pán svého služebníka posílá proto, aby posloužil jeho záměru na nebi i na zemi (Žd 1,14). A posílá ho se zprávou i do ta-kového města jako je Nazaret, do Galileje, která se mezi judským oby-vatelstvem netěšila obzvláštní úctě (J 1,46).

— Syn Nejvyššího — trůn otce Davida je titul a dědictví, kterými chce Lukáš navázat na starozákonní proroky. V knize Izajáš 9,5–6 předpo-vídá prorok narození Mesiáše a zahrnuje ho významnými tituly. Ujiš-ťuje čtenáře, že zaslíbený syn usedne na trůn Davidův (srv. Da 2,44 a Da 7,14). Lukáš vidí naplnění proroctví v příchodu Ježíše Krista. Kris-tus je také tím „Davidovým synem“ (Mt 1,1), který byl prorokován Da-vidovi ústy Nátana (2 S 7,12–16). A nejenže bude kralovat nad tímto li-dem. Jeho království, přeroste říši Davidovu, bude totiž královstvím pokoje, lásky a spravedlnosti a bude tu na vždy.

69

— Setkání s Alžbětou je podle Lukáše Mariino první setkání s někým poté, co přijala s důvěrou Gabrielovu (andělskou) zvěst. A jako první odezvu na požehnané Boží jednání slyšíme lidské dobrořečení a o ‚tan-ci‘ ještě nenarozeného Jana. Ten poskakuje jako ti, které zasáhla zvěst o jednajícím Bohu (viz Ž 114,4.6, Ma 3,20, srv. např. i Ž 68,4n). A to je ten, který se pak stal Ježíšovým předchůdcem a prorokem (L 3,3–6) a jehož posláním bylo připravovat Boží lid na blízkost Mesiáše.

Alžběta, stejně jako zanedlouho její muž Zachariáš (L 1,68–79), dobrořečí Bohu. Lidské „žehnání“ a „dobrořečení“ je možné jen díky tomu, že nejprve „požehnal“ Hospodin. V hebrejštině se pro obojí užívá stejného výrazu, ovšem v odlišném významu: z Boží strany jde o požehnání, tj. o vyvolení a jedinečné obdaření „mocí předivnou“, z lidské strany o vděčnou odpověď těch, kdo pochopili, co se stalo, čeho se jim dostalo a proč byli požehnáni. Jinými slovy — ze země se ozývá vděčná píseň těch, kterým došlo, že Bůh jedná „jako v nebi tak i na zemi“. A sama Alžběta by o tom mohla povídat. Blahoslavená, která uvěřila, že ono podivné zvěstování dojde svého cíle. Alžbětin pozdrav je pro Marii znamením i potvrzením její cesty. Podobně třeba pozdravil kdysi Malkísedek Abrahama, vydávajícího se neprošlapanými cestami Hospodinovy důvěry (Gn 14).

— Mariin chvalozpěv. Marie nejdřív mluví o sobě, její duše velebí Boha. Nejdříve ve vlastním životě otevřela místo pro setkání s Bohem, pak zahlédne Boží jednání s celým tvorstvem.

Blahoslavit znamená blahopřát k té znamenité události. Marie bude blahoslavena ne pro sebe samu, ale proto, že k ní shlédl Bůh. Celý Ma-riin chvalozpěv je vyvyšováním Boha a jeho díla, člověk je ten, který Boží dílo vidí, obdivuje a děkuje za ně. Marie má proč zpívat.

Marie zpívá o událostech v minulém čase, jako by už nastaly. Je to schopnost biblické mluvy: vyjádřit časem minulým, co teprve nastá-vá, klíčí.

Marie zpívá o naději, která se týká jí, jejího lidu Izraele a potažmo všech národů. Ten, který vzejde z ní, bude nadějí všech. I my, jako Ma-rie, máme proč zpívat, za co děkovat, na co se těšit.

ÚsKalí

— V příběhu zcela důrazně zaznívá motiv cesty. Když Marie vyslechla an-dělovo poselství a přijala své poslání, vydává se na cestu do neznáma. Cesta za Alžbětou je cestou ve směru, kterým ukázalo oslovení. Ma-rie netuší, že jí od Alžběty zazní vstříc tak jedinečné pozdravení. Obě

70

NAVŠTÍVENÍ MARIE A JEJÍ CHVALOZPĚV

ženy jsou modelovými postavami víry tak jako ve sz například praot-cové. Pán se k nim sklonil a ony následovaly jeho slova. Motiv cesty je i v pokračování vánočního příběhu (až se může zdát nepřehledné, kdo, kam a proč jde — viz další vánoční úloha a také úloha „staň se tvá vůle“ [přicházejí pastýři]).

Mariino těhotenství je nesamozřejmé podobně jako těhotenství je-jích biblických předchůdkyň. Alžběta stojí jako matka v řadě starozá-konních žen, které počaly dítě „z Boží milosti“ (Sára, Rebeka, Ráchel, matka soudce Samsona [Sd 13], Chana, matka Samuelova [1 Sa 1–2]).

— Mariin chvalozpěv je „písní novou“ (viz např. Ž 98), ač je poskládán ze „starých, dobře známých“ (starozákonních) písní. On aktuálně odpoví-dá na „nové“ Boží zaslíbení a činy. A Lukáš tím jen stvrzuje, že máme zpívat Bohu za to, že pamatoval na své dříve dané zaslíbení a že toto zaslíbení se týká právě tohoto očekávaného narození.

odKazy

Biblické odkazy:

— 1 Sa 2 — Chanin chvalozpěv; — Mt 1 — Matoušův vánoční příběh; — Žalmy — chvalozpěvy, např. Ž 89,2: O Hospodinově milosrdenství chci

zpívat věčně, svými ústy v známost uvádět tvou věrnost po všechna pokolení.

Literatura:

— skála, Pavel: O svatosti milosrdného Boha. Benešov: eman, 2013.(Najdete zde mj. čtyři dobrá kázání na Mariin chvalozpěv.)

— De Vries, Tinie: Hrajeme si v Boží zahradě. Heršpice: eman, 1998. (Kapitola o velkých svátcích.)

— hanisch, Helmut: Ve víře žít, ve víře slavit: svátky církevního roku. Praha: Kalich, 2007. (Kapitola Advent a vánoce.)

— linDen, Nico ter: Král na oslu. Benešov: eman, 2011. (Vyprávění z novozákonních evangelií.)

— lane, Leena — rounD, Graham: Biblické příběhy s hlavolamy. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009. s. 100–103. (Krátce převyprávěný příběh, doplňovačka a křížovka.)

71



— pracovní listy — <http://goo.gl/N1hnwy>, <http://goo.gl/GVCdIA>; — chceme -li pracovat s biblickým textem a například v něm něco

vynechat, aby děti doplnily, je možno si ho stáhnout např. na <http://www.biblenet.cz>.

72


Pro děti


Na úvod jako motivaci ukažte dětem obrázek zpívající skupinky (např. Zpí‑vejte s námi, str. 2, resp. HA) a ptejte se: Co vidíš na obrázku? Proč tam asi všichni zpívají? Jaké písně zpíváme o Vánocích? O čem ty písně jsou?

Když se Marie dověděla, že jí se narodí Ježíš, nejdřív byla překva-pená, ale pak začala zpívat. Její písni říkáme „Mariin chvalozpěv“. Co slyšíte v tom slově „chvalozpěv“? Chválí a zpívá. Marie chválí Pána Boha. Děkuje mu.

Vzpomenete si na nějakou píseň, kde se děkuje? (Díky; Děkujeme ti, Pane Bože.)

Za co bychom chtěli poděkovat? Za co děkujeme o Vánocích?

Aktivita — předem nakreslit strom (vánoční), na něj děti přilepí ob-rázky toho, za co jsou vděčny.

Pomůcky — obrázek či foto zpěváka, obrázek zpívajícího společenství, ob‑rázky Marie a anděla z Bts a Zpívejte s námi; papírový strom. (Předem si připravte strom, tak aby se na něj daly nalepovat dětmi nakreslené obráz‑ky, za co jsou vděčny.)

Pro mladší děti

Motivace: významná návštěvaJak byste se asi cítili, kdyby za vámi přijela nějaká významná návště-va? Třeba pan starosta, primátor nebo někdo z prezidentské kancelá-ře. Asi nikoho takového v nejbližší době nečekáte. Proč taky? Člověk musí napřed dokázat něco výjimečného, mimořádného, aby se s ním někdo takový vůbec bavil. Aby přijel právě za ním. Co třeba byste mu-seli dokázat, nebo čím byste se museli stát, abyste byli přijati napří-klad u prezidenta?

Anděl přináší Marii nečekanou novinuDívka jménem Marie také nebyla nijak výjimečná. Žila ve městě jmé-nem Nazaret a ani toto město nebylo žádné významné centrum. Na-opak — bylo to malé městečko a navíc leželo v Galileji. Nad tou kraji-nou ohrnovali někteří Židé nos. Zvlášť ti, kteří bydleli v Judsku a v Je-

73

ruzalémě. Galilea byla chudá hornatá země, kde žili spíše chudí lidé, zemědělci, rybáři, vesničané.

Marie byla už zasnoubená. Muže jí nejspíš vybrali rodiče, jak bý-valo tehdy zvykem. Josef na ni byl hodný. Pocházel z rodu Davidova a tak někdy žertoval, že je potomek velkého krále. Marie si jako jiné mladé ženy představovala, co ji v životě čeká. Jednou, možná brzy, se vdá, bude mít děti a bude se starat o dům a o svého muže.

Ale jednoho dne se stalo něco mimořádného. Přistoupil k ní cizí muž a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Marie neby-la zvyklá mluvit s někým o samotě, ale mnohem víc ji zarazila ta zvlášt-ní slova. Co to asi znamená „milostí zahrnutá“? A proč to ten cizinec říká právě jí? Vždyť na ní není nic mimořádného.

Ale ten neznámý pokračoval: „Jsem Gabriel, posel Boží. Neboj se, Marie, nalezla jsi milost u Boha. Budeš mít syna a dáš mu jméno Je-žíš. Bude synem Nejvyššího. Bude kralovat na trůně svého otce Davi-da.“ V tu chvíli si Marie vzpomněla na původ svého snoubence, ale na-hlas neřekla nic. „Tvůj syn bude navěky kralovat nad Izraelem a jeho království nikdy neskončí.“

To bylo na Marii trochu moc. Pochopila, že bude mít dítě a že to bude syn a že se stane významným člověkem. Snad i důležitějším než někte-ří králové. Vůbec však nechápala, jak by někdo mohl vládnout navěky. Každý přece jednou umře. Ale hlavně jí to připadalo celé zvláštní: ona přece není vdaná. Jak by mohla mít dítě bez muže? Bez svého Josefa?

Anděl Gabriel jí řekl, že u Boha je možné všecko. „Podívej, i tvoje příbuzná Alžběta čeká miminko, i když je hodně stará. A všichni říka-li, že miminko mít nikdy nebude.“

Marii se z toho točila hlava. Nerozuměla úplně všemu, co anděl říkal, ale pochopila, že by měla mít dítě. Dítě bez svatby? Bez Josefa? Co tomu řeknou lidé? Ale zase na druhou stranu se mělo stát něco zvlášt-ního. Nečekaného. Velkého. To dítě bude král. Syn Boží. A pak najed-nou pochopila, že to je zvláštní úkol právě pro ni. Že Bůh sám pro ni má zvláštní poslání. Pokud ho přijme, její život nebude jako dřív. Celý svět nebude jako dřív. Anděl stojí a čeká. Co mu odpoví?

Marie zavřela oči. Zhluboka se nadechla a pak ještě jednou. „Jsem služebnice Páně, staň se mi podle tvého slova.“ Když znovu otevřela oči, anděl tu už nebyl. Ale Marie věděla, že zvolila správně.

Proč myslíte, že si Pán Bůh vybral zrovna Marii?Byla to obyčejná dívka z obyčejného městečka.

74


Dostáváte taky těžké úkoly? I jinde než ve škole? Co když mám pocit, že mám udělat něco, co nezvládnu?

Co mohla Marie Gabrielovi odpovědět? — Můžete použít pracovní list.

Setkání s AlžbětouMarie musela pořád myslet na to zvláštní setkání. Opakovala si slova, která slyšela od anděla. A přitom si vzpomněla na Alžbětu. O té přece anděl také mluvil. Ta mi jistě vysvětlí, o co jde. A tak si Marie sbalila pár věcí na cestu a vyrazila za Alžbětou do Judska.

Vešla do domu Zachariáše a Alžběty. Když Marie pozdravila, Alžbě-ta slabě vykřikla. V tom okamžiku poprvé ucítila pohyb dítěte ve svém těle. „Znamení,“ řekla Alžběta. „To je znamení. V tu chvíli, kdy jsi na mě promluvila, začalo dítě, které čekám, kopat.“ Obě ženy si sedly a Marie povídala o svém zvláštním setkání.

Když skončila, Alžběta ji vzala za ruce, pohlédla jí do očí a řekla jí: „Jsi požehnaná. Dítě, které budeš mít, je zázrak. Udělala jsi dobře. Jsi blahoslavená, že jsi přijala to, oč tě žádal Boží posel.“ Marie pak zů-stala u Alžběty ještě tři měsíce, než se vrátila domů.

Máte někoho, za kým můžete přijít, když něčemu nerozumíte? Když máte pochybnosti o sobě, o životě, o své víře? Umíte druhým naslouchat, když za vámi přijdou?

Mariina píseň — MagnificatKdyž byla Marie u Alžběty a mluvily spolu o tom, co se stalo, vymyslela Marie modlitbu. Přemýšlela o tom, jaký je to div, že Bůh si vybral prá-vě ji. Obyčejnou dívku z obyčejné rodiny a právě jí svěřil takový úkol. A tak začala zpívat: „Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení.“

Vzpomněla si i na to, co říkal anděl: že je zahrnutá milostí. To, co se s ní děje, není proto, že by byla lepší než jiné ženy, ale je to dar. Chvá-lila Pána Boha.

Znovu si opakovala, že její syn bude mocný král. Ten nejmocnější. Boží syn, který změní nespravedlivý svět. Vždyť o tom mluvili i pro-roci. A Marie vzpomínala na příběhy o Izraelcích a o tom, jak jim kdy Pán Bůh pomáhal. Připomínala si to, jako když my dnes čteme nebo vyprávíme biblické příběhy.

Marie zpívala, že Hospodin na člověka nezapomene, na jeho sliby se můžeme spolehnout.

75


S většími dětmi můžeme text Mariiny písně přečíst z Bible.

Pro starší děti

Otázky a témata k rozhovoru

Marie chválí Boha. Znáte nějakou jinou ženu v Bibli, která zpívá a chvá-lí Boha? (Sára, Debora, Chana.)

Proč si myslíte, že v nedělní škole a při bohoslužbách zpíváme? (Aby nemluvil jen farář?)

O kom v Bibli ještě víte, že ho navštívil anděl a jakou zprávu mu při-nesl? (K Hagaře na poušti — Gn 21; k Jákobovi přicházeli ve snu andělé po žebříku — Gn 28; ke Gedeonovi — Sd 6; k Samsonově matce — Sd 13; k mládencům v ohnivé peci — Dan 3.)

Znáte nějaký písňový hit, který v současnosti letí? Myslíte, že by vám mohla takováto písnička pomoci, když se ocitnete v úzkých?

— Děti můžete nechat samostatně doplňovat texty do pracovního listu — <http://goo.gl/GVCdIA>.

— Nakopírujte předem text z Bible (Mariin chvalozpěv), některá slova vynechte nebo napište jiná, úkolem dětí je text doplnit nebo opravit.

— Najděte ve zpěvníku píseň Má duše Boha velebí a srovnejte ji s biblic-kým textem (L 1,46–55), přiřaďte k jednotlivým slokám biblické verše.

Přesah

— Hra na důvěru„Otevři pusu a zavři oči.“ Děti zavřou oči, učitel dá každému do úst něco dobrého.

Dítě se toho odváží jedině s tím, že tomu, kdo mu něco do úst chce dát, důvěřuje. Podobně Marie řekla ano andělovi, i když moc nevědě-la, co ji čeká. Věřila, že ho posílá Hospodin, na kterého je spolehnutí.

— Budeme společně s dětmi kreslit vánoční příběh, resp. vytvoříme ko-láž všeho, co podle názoru dětí patří k vánocům. Můžeme při tom mlu-vit o tom, co je podle Bible a co je zvyk nebo obraz odjinud. (Je dob-ré si předem přečíst vánoční příběh L a Mk, můžeme využít pracovní list — <http://goo.gl/N1hnwy>.)

76


— Vytvoříme živý Betlém nebo jinou vánoční scénu, např. setkání Marie s Alžbětou. Pokud se děti z NŠ vrací zpět do kostela, mohou obraz předvést.

— Hra „až půjdu do Betléma, přinesu s sebou.“První řekne: Až půjdu do Betléma, vezmu s sebou (třeba: spacák). Dal-ší dítě to předešlé zopakuje a přidá věc další. Řada věcí, které se mají pamatovat a opakovat, se prodlužuje.

— Josef a Marie píší oznámení o narození dítěte. (Můžeme předem dě-tem ukázat nějaká taková oznámení.)

Pomůcky — oznámení o narození dítěte.

— Vyberte vhodnou píseň pro děti k tanci a pusťte jim ji. Děti při ní mo-hou ztvárňovat setkání Marie a Alžběty (tanečním krokem se přibližu-jí a pak tančí spolu za ruce do kruhu), děti se točí každý kolem vlastní osy se zdviženýma rukama (chválím Boha), děti tančí spolu v jednom kruhu a zvedají a zase upažují ruce (spolu chválíme Boha).

Pomůcky — píseň k tanci.


— za očekávané děti; — za lidi, kterým je o Vánocích smutno (kterým není do zpěvu); — za naše těžké úkoly (pokud jsme s dětmi mluvili o tom, jestli mají ně-

kdy těžké úkoly).

77

liturgie

rituál


Písně

Svítá: 176 — Má duše Boha velebí; 284 — Radujte se, bratři; 220 — Zá-zrak; 6 — Ave Maria; 264 — Poslal Bůh anděla; 458 — MagnificatHaleluja amen: 66 — Anděl k Panně poslán je; 69 — Zvěstování andě-la Gabriela (a další vánoční písně)


L 1,38 — Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“

modlitba

Pane Bože, děkujeme za Vánoce. Že se narodil Pán Ježíš. Děkujeme, že Marie zprávu o jeho narození přijala a začala zpívat. Pane Bože, taky chceme zpívat, chválit tě, děkovat. Děkujeme za písně, za možnost zpěvu, za to, že máme hlas. Amen.

Původ materiálu: David Nečil, upravila Lenka Ridzoňová.

78

Ježíšovo narození

25. Prosinec 2013

téma

Ježíš se narodil docela obyčejně.

cíle

— Děti přemýšlejí, za co jsou vděčny, a svůj vděk se snaží vyjádřit. — Děti si uvědomí, že Ježíš se narodil v určité historické době, docela

normálně, obyčejně a chudě. — Děti přemýšlejí o vztahu Boha ke všem lidem, o tom, že Bůh zná a má

ve své péči i lidi, na které nikdo nemyslí.

v2

Pro učitele

Biblický text: L 2,1–7

PoznámKy K textu

— Císař Augustus — narodil se 63 př. Kr., první císař Římské říše, vlá-dl přes 40 let, za jeho vlády začalo dlouhé období prosperity, tzv. Pax Romana (římský mír).

— Soupis lidu se koná z důvodu vybírání daní (velká prosperující a roz-šiřující se země potřebuje peníze).

— Quirinius — místodržitel syrský. — Josef — z rodu Davidova (z rodu královského), pocházel z Betléma, tč.

žil v Nazaretě, z Betléma se tam zase s Marií a Ježíšem vrátil, proto se o Ježíšovi užívá označení Ježíš Nazaretský.

— Galilea, Nazaret — Josef žije v Nazaretu, malém městě v hornaté Ga-lileji, nedaleko je Sefora, kde král Herodes buduje novou královskou rezidenci, možná zrovna zde má tesař Josef práci.

— Marie, zasnoubení — zasnoubení byl právní akt, často bylo domlu-veno rodiči už v dětství; manželé spolu začali žít až poté, co se nevěs-ta nastěhovala do domu ženicha; dívky se vdávaly od 12–14 let, muži o něco později. (Více o Marii v předešlé úloze.)

— Jak se tenkrát bydlelo — domy byly většinou jednoduché a chudé, byd-lelo se v jedné místnosti, kde se vařilo, jedlo, pracovalo i spalo, bylo zde místo na vaření, mlýn na obilí, tkalcovský stav. Ve dveřích s vyso-kým prahem byl závěs. Místnost sousedila se stájí pro zvířata. Domy měly plochou střechu, život se odehrával i na střeše.

— Datum narození Ježíše — pravděpodobně 7. rok př. K. — Kontrast: Augustus, nařízení pro všechen lid × Ježíš, bezmocné dítě,

se rodí v chlévě.Marie ve svém chvalozpěvu chválila Boha, že pyšné rozptýlil, vla-

daře svrhl z trůnu a ponížené povýšil, nasytil hladové, bohaté poslal pryč (L 1,46–56). Je to vidina, je to zaslíbení. Ježíš narozený v Betlémě vypadá bezmocně, Bůh se neprosazuje silou jako císař.

Marie přitakala, staň se tvá vůle. ale ještě to vůbec nevypadá, že se stane nějaký zázrak, že její dítě bude nějaký spasitel. Zatím nemá ani, kde by ho důstojně porodila. Začátky jsou nejisté. Když se vydáme na cestu víry, není nám slíbeno, že bude snadná.

80

Zdá se, že vše je ovládáno rozkazem císaře, on svým nařízením roz-pohyboval všechny lidi („po celém světě“, „všichni se šli dát zapsat“).

ÚsKalí

Všimněte si, co všechno v textu není (např. hospodský, který ukáže ke stáji; oslík a vůl, kteří dýchají na novorozeně).

odKazy

Biblické odkazy:

Fp 2,7; Mi — předpověď narození v Betlémě.

Literatura:

— skála, Pavel: O svatosti milosrdného Boha. Benešov: eman, 2013. (Najdete zde mj. čtyři dobrá kázání na Mariin chvalozpěv.)

— De Vries, Tinie: Hrajeme si v Boží zahradě. Heršpice: eman, 1998. Kapitola o velkých svátcích.

— De Vries, Tinie: Tím vše začíná. Praha, erc, 1989. — hanisch, Helmut: Ve víře žít, ve víře slavit: svátky církevního roku.

Praha, Kalich, 2007. Kapitola Advent a vánoce. — linDen, Nico ter: Král na oslu. Benešov, eman, 2011. (Vyprávění

z novozákonních evangelií.) — GastalDi, Silivia — musatti, Claire: Lidé Bible: Život a zvyky.

Praha, Kalich, 2008. — feinBerG Vamosh, Miriam: Každodenní život v Ježíšově době.

Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009. — lane, Leena — rounD, Graham: Biblické příběhy s hlavolamy.

Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009. (Pro děti 4–7 let.) — linDGrenoVá, Astrid: Děti z Bullerbynu.

Pracovní listy:

— <http://goo.gl/N1hnwy> — Ježíšovo narození; — <http://goo.gl/GVCdIA> — Marie má dítě.

81

JEŽÍŠOVO NAROZENÍ

Pro děti


(Malým dětem můžeme ukázat obrázky z vánočního příběhu a nechat je vy‑právět, co se stalo, jak šly události za sebou, popř. se bez obrázků ptát, co ony o vánocích vědí. Nebyla ‑li NŠ předchozí neděli [např. bylo vánoční diva‑dlo], můžeme se vrátit k minulé úloze.)

Víte, co to je vděčnost? Kromě slova „prosím“ je ještě jedno kouzelné slovíčko: „děkuji“. Komu říkáme „děkuji“? Teď o Vánocích jsme vděční za dárky. Za co ještě jsme vděčni? Komu jinému než lidem? Pánu Bohu. Za co? O Vánocích taky za to, že se narodil Pán Ježíš. To byl ten největší a první vánoční dárek.

AktivitaNarození Ježíše je pro nás dárek. Děti mohou vyrobit dárek; např. ob-rázek jeslí s narozeným děťátkem (děti nakreslí samy nebo jim to pře-dem připravíme nakreslené a nakopírované), zabalit do dárkového pa-píru nebo ovázat stužkou (dítě si uvědomí, že v Ježíši Pán Bůh lidem něco dává), někomu dát nebo poslat.

Pomůcky — materiál na výrobu dárku (kromě papíru můžeme použít slámu, látku apod.).

Pro mladší děti

Přečteme s dětmi L 2,1–7 (pokud text neslyšely už v kostele před odchodem do NŠ).

Taková zpráva by se mohla objevit třeba v novinách nebo v učebnici dějepisu. V ten a ten rok se stalo to a to.

Vzpomenete si na nějakou událost letošního roku nebo někdy ne-dávno, která by se tak nějak dala popsat?

Kdo kde vládl, co udělal (nechal udělat soupis lidu), jak vypadalo plnění jeho nařízení, k čemu při tom došlo. Žádní andělé, chvalozpě-vy, hvězda na nebi.

Narození Ježíše se stalo v nějaký normální den, narodil se jako jiné děti. Jeho rodiče byli chudí. Na těhotnou Marii nikdo nečekal s ote-vřenou náručí. Přišla její hodina, to znamená — přišel čas porodu. Jak

82

by to asi vypadalo dneska, kdyby chodila po ulici mladá těhotná dív-ka, její manžel by bušil lidem na dveře, aby je pustili dál, že bude rodit. Řekli bychom jim, že přece mají jít do porodnice, tam se o ně postarají.

Prostě se to všechno stalo docela obyčejně — mohlo by se to stát dneska.

Ale to dítě, které se narodilo, bylo zvláštní. Marie to trochu tuši-la, ale asi tomu moc nerozuměla. Před několika měsíci jí to řekl anděl. A ona odpověděla: staň se mi podle tvého slova. Uběhlo několik měsí-ců, tolik co trvá každé jiné těhotenství, a blíží se porod.

Marie souhlasila, že ji může Pán Bůh použít k nějakému zvláštní-mu úkolu. Moc tomu všemu asi nerozumí, ale spolehne se a souhlasí.

Narodí se dítě. Narození je začátek něčeho nového. Když se naro-dil Ježíš, je Pán Bůh lidem blíž než byl kdykoli předtím. V jedné písni (Svý kroky rozezpívej) se zpívá: Bůh už není v dálce, Kristus žije tady. Pán Bůh není jako nějaký vládce zavřený na hradě, který nic moc neví o tom, co se děje dole v podhradí, ale stane se člověkem jako jsme my. Narodí se jako obyčejné dítě obyčejným chudým rodičům. Ježíš pak vyroste v rodině jako vyrostou jeho vrstevníci, až později se stane zná-mým, má učedníky, uzdravuje. A končí smrtí, která je hodně bolesti-vá a hodně potupná.

Teď jsme ale na začátku. Rodí se dítě, malé, chudé, bezbranné. Jako každé miminko potřebuje ochranu, péči. O Božího syna se jako o kaž-dé jiné dítě starají maminka a tatínek. Nejspíš se taky vyučí řemeslo svého otce.

Pán Bůh ví o všech lidech, i o těch, kteří jsou někde sami, nikdo je ne-navštíví, nedá jim dárek k Vánocům, nepošle jim žádný pozdrav ani ne-zavolá. To, že se Ježíš narodil do takového obyčejného místa (do chlé-va, do jeslí), je obrázek toho, že Pán Bůh se nijak nevyhýbá nikomu. Jako by té babičce v nemocnici, za kterou nechodí nikdo na návštěvu, nebo tomu poslednímu nejšpinavějšímu bezdomovci podal ruku a řekl mu: vím o tobě, mám tě rád. I kvůli tobě jsem se narodil tak obyčejně.

AktivitaPřemýšlejte, jestli je ve sboru nebo někde ve vašem okolí někdo, kdo je sám a potěšilo by ho, kdyby ho někdo navštívil, dal (poslal) mu po-zdrav k Vánocům, dal mu dárek. Mohli byste to udělat?

Pozor — přečtěte si v knize Děti z Bullerbynu kapitolu Anna a já působíme lidem radost a kapitolu Jak slavíme v Bullerbynu vánoce.

Pomůcky — materiál na výrobu přání nebo dárku, kniha Děti z Buller‑bynu.

83


Pro starší děti

— Napište zprávu pro televizi nebo noviny o narození Ježíše. Včetně toho, co se od takového dítěte v budoucnu očekává.

Vzpomeňte si např., jak média očekávala narození následníka brit-ského trůnu, prvorozeného syna Williama a Kate (léto 2013).

— Sehrajte scénku, jak se daná zpráva doma předčítá.

Přesah

(Podobně jako v předešlé úloze.)

— Budeme společně s dětmi kreslit vánoční příběh, resp. vytvoříme koláž všeho, co podle názoru dětí patří k Vánocům. Můžeme při tom mluvit o tom, co je podle Bible a co je zvyk nebo obraz odjinud. (Je dobré si předem přečíst vánoční příběh L a Mk, můžeme využít pracovní list — <http://goo.gl/N1hnwy>.

— Vytvoříme živý Betlém nebo jinou vánoční scénu, např. setkání Ma-rie s Alžbětou. Pokud se děti z NŠ vrací zpět do kostela, mohou ob-raz předvést.

— Hra „až půjdu do Betléma, přinesu s sebou.“ (Viz předešlá úloha.) — Josef a Marie píší oznámení o narození dítěte. (Můžeme předem dě-

tem ukázat nějaká taková oznámení.)


— za ty, komu je o Vánocích smutno (jsou sami, někdo jim umřel, nedo-stali žádný dárek, s někým se pohádali.);

— za ty, kdo žijí chudě, nemůžou si koupit nebo zaplatit, co by potře-bovali;

— abychom uměli být skromní.

84


liturgie

rituál


Písně

Svítá: 319 — Svý kroky rozezpívej; 176 — Má duše Boha velebí; 143 — Kde, Pane, jsi?; 21 — Buď vůle tváHaleluja amen: vánoční písně


L 2,10–11 — Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle zvěstuji vám velikou ra-dost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kris-tus Pán, v městě Davidově.“

modlitba

Pane Bože, děkujeme ti za Vánoce. Pán Ježíš se narodil stejně, jako jsme se narodili my, jako se narodily všechny malé děti. Prosíme tě za děti, které nemají to, co by potřebovaly. Nemají dům, svoji postýlku, hračky. Prosíme za děti, které nemají rodiče. Prosíme za děti, které nemá nikdo rád nebo je nikdo nechce. Amen.

85

a odPusť nám naše viny, JaKo i my odPouštíme našim viníKům

29. Prosinec 2013

téma

Vina je jako dluh. Mnohé dluhy lze smazat jen odpuštěním. Buďme velkorysí k těm, kdo se vůči nám provinili, protože Bůh je mnohem velkorysejší k nám.

cíle

— Děti zažijí příklad bezvýchodné situace viníka –dlužníka a její řešení odpuštěním.

— Děti na pozadí příběhu objeví souvislost mezi přijetím odpuštění (je mi odpuštěno) a dáváním odpuštění (odpouštím).

— Děti přemýšlejí a diskutují o obsahu prosby „Odpusť nám naše viny…“.

17

Pro učitele

Biblický text: Mt 6,12; Mt 18,23–35

PoznámKy K textu

K prosbě

— Výjimečné postavení této prosby v modlitbě Páně: je to jediná prosba, při které současně klademe podmínku sami sobě („jako i my“) a jedi-ná prosba, ke které je připojen i výklad za modlitbou ve verších 14–15. Je tím zdůrazněno, že Boží a lidské odpouštění je neoddělitelně svá-záno. Zní odtud velké zaslíbení i varování zároveň: tím, že odpouští-me, můžeme přijmout i Boží odpuštění, ale neochotou odpustit nao-pak Boží odpuštění blokujeme.

— Odpusť – slovo odpustit pochází z právní a hospodářské oblasti a zna-mená „uvolnit“ z právních a finančních vazeb a závazků. Význam „uvol-nění“ z něčeho, co spoutává, tj. osvobození je zásadní i v teologickém užití. V každém případě je odpuštění naprosto jedinečný a geniální způsob narovnání lidských vztahů, který máme k dispozici.

— Nám, naše – množné číslo vyjadřuje solidárnost s ostatními, s celým lidstvem zapleteným do viny. Ale právě solidárností s ostatními si zá-roveň připomínám svoji vlastní vinu a svůj podíl na bídě světa.

— Viny jsou v této prosbě vyjádřeny výrazem, který doslova znamená „dlu-hy“, tj. „odpusť nám naše dluhy, jako i my jsme odpustili našim dluž-níkům“. Dluh je metaforou pro hřích a dobře vystihuje, v čem spočívá vina: nejen v tom, co jsme udělali špatně, ale také v tom, co jsme neu-dělali, co někomu dlužíme. Ježíš to rozvíjí právě v podobenství o dvou dlužnících (Mt 18).

— Jako i my – je otazníkem nad věrohodností našeho modlení a naše-ho života. Je to revize, zda myslíme vážně to, zač prosíme: opravdu odpouštíme našim viníkům? Varuje nás to a chrání před nebezpečím zbožné lži.

K příběhu

— Podobenství je reakcí na Petrovu otázku, kolikrát má odpustit svému bratru. Příběh mu ukazuje, že vzhledem k velikosti Božího odpuštění nemá smysl naše odpouštění počítat.

87

— Mnoho tisíc hřiven – doslova deset tisíc hřiven, je astronomická část-ka srovnatelná se státním rozpočtem velké říše, jednoduše miliardy.

— Sto denárů – nesrovnatelně méně, ale ne úplně málo, srovnatelné s malými rodinnými úsporami, tedy desetitisíce.

— Podobenství pracuje s metaforou hříchu jako dluhu. To, co jsme zů-stali dlužni — svému životu, svému poslání, svým možnostem. Klí-čová je nesouměřitelnost dvou částek, která nás zaslepuje. Na jednu stranu jsme schopni vyznávat, že vůči Bohu jsme velcí hříšníci, kteří zůstali dlužni velmi mnoho. A doufáme v odpuštění, protože co jiné-ho by si s námi Bůh počal. Na druhou stranu, pokud nám někdo ublí-ží nebo dokonce dluží nějaké ty (sta)tisíce, míváme dojem, že to ne-lze jen tak odpustit, protože to je přece něco jiného. Onen dvojí metr z podobenství aplikujeme na naše hříchy vůči Bohu — a prohřešky na-šich bližních vůči nám.1)

ÚsKalí

Úskalí prosby

Děti by neměly nabýt dojmu, že odpuštěním se bagatelizuje vina, tj. že je vlastně jedno, jestli si nějak ubližujeme, protože si to pak přece všichni odpustíme a hotovo. Můžeme proto zdůraznit, že odpuštění i vyznání vin stojí člověka dost síly, není to záležitost zbabělých nebo naivních, ale statečných – cesta k odpuštění je mnohdy velmi bolest-ná. Navíc stále platí, že na odpuštění není žádný právní nárok, nepla-tí tu žádné vypočítavé „musíš mi odpustit“.

Úskalí příběhu

S malými dětmi nemluvme tak, jako by měly nějakou velkou vinu. Moh-lo by se stát, že budou mít neodůvodněný pocit viny a obviňovat se z věcí, za které ve skutečnosti mohou dospělí.

1 mrázek, Jiří: Evangelium podle Matouše. Praha, ČEK NZ sv. 1, 2011.

88

A ODPUSŤ NÁM NAŠE VINY…

odKazy

Biblické odkazy:

Gn 4,13; Lv 16; Lv 25; Ž 130,3; Lk 7,36–50; Lk 15,11–32; Ef 4,32.

Literatura, film:

— mrázek, Jiří: O kozlech, ovcích a lidech. Třebenice, Mlýn, 2011. — kohák, Erazim: Hesla mladých svišťů. Praha, Kalich, 2003. — lochmann, J. M.: Otče náš. Praha, Kalich, 1993. — Volf, Miroslav: Odmítnout nebo obejmout? Praha, Vyšehrad, 2005. — kolektiV autorů: Dvakrát měř, jednou věř. Praha: Čce, 2012. — Pošli to dál (Pay It Forward) — film usa, 2003.

Pracovní listy:

— <http://goo.gl/IugoRq> — ŠormoVi, Eva a Zdar: Otče náš; — <http://goo.gl/LXlfVu> — Šorm, Zdeněk: Evangelia.

89


Pro děti


Sběratel čokolád

Učitel má před sebou několik různých čokolád, se zálibou si je prohlíží a uka‑zuje.

Tohle je moje sbírka nejvzácnějších čokolád. Tahle je taková… a tahle taková… A tady je ta úplně nejvzácnější. Není ale moje, dostal jsem ji do opatrování od jednoho sběratele. Říkal, že tahle čokoláda je jediná na světě. Je zvláštní tím… Určitě má úžasnou, jedinečnou chuť… Co kdybych jen malý kousek ochutnal? Rozbalí, ulomí… Neuvěřitelně dob-rá! Dám si ještě kousek… a ještě jeden… učiteli zazvoní mobil — podívá se na něj a zděsí se…To je on, to volá ten člověk, kterému patří tahle čoko-láda! zvedne telefon Prosím? Ano, jsem to já… Že ji chcete vrátit?. Aha… Ale já… no víte… já… je mi to líto… já jsem ji rozbalil a kousek ochut-nal… já vám ji zaplatím… cože, to byla tak drahá? Ne, tolik nemám… já vůbec nevím, jak vám to mám nahradit…moc mě to mrzí. (Dlouhé mlčení.) Cože? Opravdu? To myslíte vážně? Počkejte, Haló, slyšíte mě, haló…. Učitel položí telefon. Víte, co mi ten člověk řekl? Že mi odpouš-tí! Promíjí mi to! To je úžasné! To je tak hodný člověk. Přitom byl hroz-ně zklamaný, že přišel o tak vzácnou čokoládu. Mohl by mě nenávidět nebo se mi pomstít, ale on mi odpustil. Tohle bych chtěl taky umět…Už vím, co udělám. Vezmu tuhle svoji vzácnou čokoládu a dám ji ně-komu, kdo z toho bude mít stejnou radost jako teď já. Učitel zabalí čo‑koládu do dárkového papíru, převáže mašlí atd.

Možné pokračování: Každé dítě dostane kousek čokolády, zabalí a může pak darovat někomu, kdo z toho bude mít radost. Přitom si s učitelem poví‑dá o situacích, kdy zažilo, že mu někdo řekl „odpouštím ti“.

Varianta B: Nemá ‑li učitel rád čokoládu, nahradí ji něčím, co má rád (su‑ché ovoce, oříšky…).

Pomůcky: čokolády, balicí papír, stužka, mobil.

Pro mladší děti

90

Ztvárnění a vyprávění příběhu podle obrázků

Očíslujte čtyři obrázky k příběhu a rozstříhejte list na čtyři samostatné ob‑rázky. Každý z nich zvětšete alespoň na formát A4. Obrázky pak postupně použijte při vyprávění tak, aby na ně děti dobře viděly. Ke zbylému textu z lis‑tu dopište a přilepte jeho první část: „A odpusť nám naše viny“.

Varianta B: máte ‑li k dispozici biblické postavičky, můžete z nich vytvo‑řit čtyři scény

Varianta C: scény můžete společně s dětmi „vymodelovat“ z živých dětí podle obrázků

Ke každé scéně přečtěte příslušný text. Scény můžete také vyfotografo‑vat a fotografie použít k zopakování, k rozhovoru nad příběhem nebo z nich vytvořit fotopříběh.

ÚvodDnes budeme přemýšlet nad touto prosbou (ukázat text): „A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.“ Pomůže nám v tom příběh, který kdysi vyprávěl Ježíš.

1. obrázekNa tomto obrázku jsou dva muži. Jeden klečí na zemi a zakrývá si ru-kama tvář. Je smutný a nešťastný. Možná, že i pláče. Ten druhý muž s korunou na hlavě je král. Vypadá přísně, má zvednutou ruku a právě něco přikazuje: „Vyveďte tady toho muže ven a prodejte ho do otroctví i s jeho ženou a s jeho dětmi. Pro-dejte i jeho dům a všechny jeho věci!“ Co se to tu stalo? Ten klečící muž byl králův služebník a hospodařil s královým majetkem. Jenže hospodařil tak špatně, že král kvůli němu přišel o obrovskou částku peněz. O mnoho miliard. Za to by se dalo koupit jídlo pro všechny lidi ve městě na celý rok a ještě postavit silnici. A teď to král zjistil. Nechal tu částku napsat na papír, který vidíte na psacím stole: „Tolik a tolik mi musíš vrátit, je to tvůj dluh.“ „Nemohu ti to vrátit, tolik peněz nemám,“ odpověděl ten služebník. „Když nemáš, prodám tě se vším, co máš a tak mi alespoň trochu nahradíš ztrátu, kterou jsi způsobil.“ Už víte, proč je ten služebník tak nešťastný? Za chvilku mu vezmou všechno, co má! Přijdou si i pro jeho ženu a děti a odvedou je. Možná je už nikdy

91


neuvidí. Proto krále zoufale prosí: „Měj se mnou strpení, počkej ještě a všechno ti vrátím!“

2. obrázekA stalo se něco neuvěřitelného, co nikdo nečekal. Podívejte, král jde ke svému služebníku, bere ho za ruku a zvedá ho ze země. Co to znamená? Když král viděl, jak je jeho služebník nešťastný a jak úpěnlivě prosí, bylo mu ho líto. Král přece není bez srdce,

když vidí tak zoufalého člověka. A tak změnil své rozhodnutí: „Jsi vol-ný, můžeš jít!“ říká mu. Služebník nevěří svým uším: Opravdu? A co můj dluh?“ „Odpouštím ti jej, nemusíš mi nic vracet, už se tím netrap,“ odpovídá král. To je neskutečné! Ale opravdu, podívejte se na zem. Leží tam ten účet z psacího stolu, na kterém byly spočítány ty miliardy. Teď je roztrhaný. Král ho roztrhal na znamení, že už neplatí. A služebník vstává celý rozradostněný nad takovým obratem. Ještě před chvílí to vypadalo, že ho spoutají, odvedou a o všecko přijde. A teď je svobodný. Může jít domů, radovat se a vůbec se nemusí trápit, jak splatí svůj dluh. Jak je to úžasné! Hurá!

3. obrázekAle copak je to tady? Nějaká hádka nebo bit-ka? Ale vždyť to je ten náš známý služebník, který před chvílí s tak veselou myslí vyšel z králova paláce. Teď tady někoho drží pod krkem, křičí a mává nějakým papírem: „Za-plať mi, co jsi dlužen!“ Ten druhý, to je jeho kamarád. Před časem si od našeho služební-ka půjčil pár desítek tisíc, možná na nový dům nebo na opravu střechy, a ještě mu to nestihl vrátit. A ten papír? To je dlužní úpis, je na něm napsáno, kolik přesně to dělá, jaký je jeho dluh. „Vrať mi to okamžitě, nebo tě dám k soudu,“ vyhrožuje mu náš služebník. Kamarád klekne na kolena a prosí: „Měj se mnou strpení, počkej ještě a všechno ti vrátím!“ Ani on teď zrovna nemá z čeho zaplatit, ale snad časem našetří. Jenže náš služebník nehodlá čekat. Chce své peníze hned. A když to nejde, nechá svého kamaráda zavřít do vězení, dokud mu nezaplatí, co mu dluží. Jistě je v právu, ale… nezdá se vám to trochu divné?

92


4. obrázekA jéje, to bude asi ten kamarád, už chu-dák sedí ve vězení. V okně je mříž a na noze má řetězem připoutánu těžkou železnou kouli, aby nemohl utéct. Mo-ment, počkejte, to není ten kamarád z předchozího obrázku, to je náš starý známý služebník. Co ten dělá ve věze-

ní? Vždyť jemu přece král jeho dluh odpustil! Ano. Jenže král se brzy dozvěděl, jak se tenhle služebník zachoval ke svému kamarádovi — sot-va vyšel od krále svobodný a bez dluhu, nedokázal svému kamarádovi odpustit mnohem menší dluh.

Král se velmi rozzlobil a zavolal svého služebníka hned zpátky. „Slu-žebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil. Neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?“ K tomu už nebylo co dodat. Ano, samozřejmě, že měl! Jak to, že mu to nedošlo? Teď o tom bude dlouho přemýšlet, protože král ho poslal rovnou do vězení. Zůstane tam, dokud sám nezaplatí svůj obrovský dluh. Ten je ale tak velký, že se už domů asi nikdy nevrátí. Proč jen sám nedovedl odpustit?

Závěr s textem prosbyKaždý z nás potřebuje dost často odpuštění, protože nedovedeme sami napravit, co jsme způsobili. Bůh nám (stejně jako onen král) odpouští víc, než si vůbec dovedeme představit, a očekává, že my budeme jednat podobně i s lidmi kolem nás. Jinak se sami připravujeme o svobodu a radost ze života. Proto také v modlitbě Páně Bohu i sami sobě připomí-náme: „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.“ Nadpis, společná recitace.

Možné pokračování nad obrázky:

— Co mají společné první a třetí obrázek? — Vybarvěte v obrázcích všechny dlužníky–viníky.

Pomůcky: Eva a Zdar Šormovi: Otče náš, obrázkový list 8.1 — < http://goo.gl/Ou8SNi >, pastelky.

93


Pro starší děti

Rozhovor s dětmi inspirovaný myšlenkami. Níže uvedené texty vám mo‑hou posloužit jako inspirace pro rozhovor k tématu. Nejsou určeny pro děti.

Citáty

— „Odpuštění není náhradou za spravedlnost. Ale existují zločiny, které nelze ničím napravit.“ (M. Volf)

— „Cítit se vinen a nebýt schopen věřit v odpuštění, to je peklo.“ (E. Drewermann)

— „Jsme Boží dlužníci. Dlužíme mu ne cokoli, ať málo nebo hodně, ný-brž prostě svou osobu v jejím celku, sebe samotné jako tvory, které on zachovává a živí svou laskavostí.“ (K. Barth)

— „Odpuštění je cesta mezi dvěma extrémy: pomstou a bagatelizací viny.“ (T. Halík)

— Hřích jako dluh: „To, co jsme zůstali dlužni — svému životu, svému poslání, svým možnostem.“ (J. Mrázek)

— „Odpuštění je formou utrpení… Když odpouštím, tak jsem nejen protr-pěl ono násilí, jež na mně bylo spácháno, ale potlačil jsem i oprávněné nároky spravedlnosti.“ (D. Bonhoeffer)

Co je vina?

Cože je vina? No, taková zkouška vyspělosti. Totiž, neviňátko je ten, kdo za nic nemůže. Nebo člověk nesvéprávný, o kterém říkáte, že „on za to nemůže“. Takový chudák, kterému se věci dějí, ale on sám za nic nemůže, o sobě prohlašuje, že není plnoprávným člověkem. U pana profesora říká, že on nic, to počítač mu smazal tu seminární práci. Strašně se omlouvá. Tolik mu záleží, aby vás přesvědčil, že on přece za nic nemůže, to někdo jiný. Vůbec mu nedochází, že rubem té jeho neviny je nesvéprávnost. Dospělost začíná doznáním viny. Ne zapírá-ním, ne výmluvami. Přijetím odpovědnosti. Nejsem chlapeček, nejsem blbeček. Jsem člověk, sám nesu za své činy odpovědnost. Mea culpa, moje vina — a důraz je na to mea, moje. Lituji toho. Hrozně bych si přál, aby k tomu bylo nedošlo. Vyčítám si to a udělám, co mohu, abych to napravil a aby se to neopakovalo. Odpusť mi to. Ale nezapírám, ne-vzdávám se toho. Ta vina je moje, já nesu odpovědnost. Totiž ona to opravdu je taková zkouška vyspělosti. (E. Kohák, zkráceno)

94


Přesah

— <http://goo.gl/DQoi5Y> — Zdeněk Šorm: Evangelia, pracovní list 24 — týká se příběhu, po vybarvení a složení vynikne, jak nemilosrdný služebník posílá sám sebe do vězení.


Modlete se za malá i velká provinění, abychom k sobě byli milosrd-ní, laskaví a odpouštěli si — v rodinách, v církvi, ve světě. Prosme za sílu, abychom tam, kde je to možné, dokázali naši vinu také napravit.

95

liturgie

rituál


Písně

Svítá: 147 – Kdo mne z pout mých; 79 – Hříchy; 233 – OdpusťHaleluja Amen: 126 – Služebníka měl náš král; 141 – V tobě je radost; 134 – Přímluvný zpěv; 40 – O Josefovi; 1 – Oslavujte Hospodina


Ef 4,32 — Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si na-vzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.

modlitba

Pane Bože, jsme ti vděční, že jsi tak milosrdný a mnohokrát nám od-pouštíš. Potřebujeme to, protože každý den chybujeme a ubližujeme. Proto chceme být stejně velkorysí i k těm, kteří nějak ublížili nám. Pro-síme, pomoz nám s tím. Amen.

96

a nevydeJ nás v PoKušení

5. leden 2014

téma

Věříme, že Bůh nás provází i v situacích, ze kterých máme strach.

cíle

— Děti se ujistí, že Bůh není ten, kdo by nás pokoušel, ale je s námi a vede nás, i když se o nás pokouší strach, i když zdoláváme všelijaké nástra-hy. Když bloudíme, je to on, kdo nám pomáhá dostat se z toho ven.

— Děti si pomocí příběhu uvědomí, že nejen my se modlíme, ale že také Ježíš se modlil k Bohu, že jej s důvěrou oslovoval „Otče“ i v situaci po-kušení podlehnout strachu; když tedy my se modlíme „Otče náš“, pa-tříme k Ježíšovi, na jeho stranu, ne na stranu strachu a všeho, co by nás od Pána Boha chtělo odvést.

— Děti si v rozhovoru ujasní, že „pokušení“ není jen nějaký „nábožen-ský výraz“, ale že jsou v něm obsaženy naprosto civilní situace a zápa-sy, které nás, i lidi kolem nás, běžně potkávají.

18

Pro učitele

Biblické texty: Mt 6,13 a; Mt 26,36–45

PoznámKy K textu

K prosbě

— Modlitba Páně: V modlitbě, kterou učí Ježíš své následovníky, je zá-roveň učí tomu, že východiskem modlitby je důvěra, že máme Otce, který ví, co potřebujeme. Proto v modlitbě Páně nejprve prosíme, aby do našeho světa a života vstoupili věci „tvé“, tzn. Otcovy (jméno, krá-lovství, vůle) — a v jejich světle pak prosíme o potřeby „naše“ (chléb, odpuštění, věrnost ve zkouškách a vysvobození). Pán Ježíš nás vede k modlitbě, protože ví, že máme stále zač děkovat a prosit. Ví, že ne-jsme žádní siláci, kteří se umí o všechno postarat, kteří se už nemají čeho bát. Ví, že v tomto věku nás stále ohrožuje mnoho zlého a máme zapotřebí prosit o Boží zastání.

— Nevydej nás v pokušení — tak ČeP; Kraličtí překládají blíže řeckému originálu: „neuvoď nás v pokušení“; v původním řeckém znění stojí:

„neuveď nás v pokušení“.V této prosbě se nepředpokládá, že by Bůh „uváděl“ nebo „sesílal“

nějaká pokušení na nás. Předpokladem této prosby je, že Bůh vede nás a pokušením se pro nás mohou stát různá úskalí na cestě. Tento obraz čerpá ze základní zkušenosti Izraele, vyjádřené příběhem ze-jména v knihách Exodus a Deuteronomium: Bůh Izraelce vedl z Egyp-ta do zaslíbené země a provedl je i kritickými místy i kritickými situa-cemi. Vedl je skrze různá pokušení. Ale to nebyl účel jejich cesty. Vedl je do zaslíbené země.1)

— Nevydej nás v pokušení — je ve 13. verši úvodní prosbou, která vzápě-tí pokračuje navazující (a závěrečnou prosbou celého Otčenáše): „ale vysvoboď nás od zlého.“ Obojí takto společně pak bývá interpretováno ve smyslu „Nenech nás na pospas!“, „nedopusť, abychom se stali obětí pokušení“; často jsou obě prosby chápány jako dvě stránky téhož: jako prosba o Boží pomoc v situacích, které sami nezvládáme.

— Pokušení — nemyslí jen na všelijaká lákadla. Spíše tu jde o situaci, kdy se ukáže, co je v člověku, na čem stojí — a zač stojí naše víra. Právě na

1 dle mrázek, Jiří: Evangelium podle Matouše. Praha: CBS a ČBS, 2011.

98

to Ježíš myslí, když nás učí prosit: „nevydej nás pokušení“ (ČeP má v poznámce „nevydej nás napospas zkoušce“). Prosí s námi — za nás, pro nás — o sílu proti strachu — o víru proti strachu. O víru, která ví, že strach není to největší. Důležitější, větší, je „náš Otec v nebesích“.

„Pokušení, to je situace, v níž se krátkodobý záměr jeví důležitější či schůdnější než třeba i daleko cennější dlouhodobý záměr. Boží pra-vidla vždy poukazují na naše dlouhodobé a také široce štědré zájmy. Jenže my jsme lidé krátkozrací a často uzounce zaměření, jak bychom měli klapky na očích. Obyčejně chceme jen malé, osobní dobro místo velkého dobra všeho stvoření, které nám ukazuje Bůh. To je pokuše-ní: to snadné, laciné, malé dobro.“2)

K příběhu

— Getsemane bylo pravděpodobně kus pozemku na Olivové hoře. Jeho jméno znamená v překladu „lis na olej“. Takový lis byl zřejmě zanořený do země, v lisu bylo možno se i schovat, což je doloženo už ve Starém zákoně. (Srv. Sd 6,11; jak se Gedeon ze strachu před Midjánci schová-vá v lisu na víno, tam mlátí obilí, se kterým chce utéct.)

— Učedníci: Petr, Jakub a Jan. Přítomnost těchto tří učedníků signalizu-je mimořádnou situaci. Jsou to titíž, kteří poznali na hoře proměně-ní Ježíšovu slávu (Mt 17). Slávu jeho cesty utrpení. Ti mají být přitom, když bude Ježíš zápasit o její završení. A oni slyší i o to, že Ježíše tíží strach: strach z toho, jak to všechno dopadne. Strach před stále jasně-ji se rýsujícím koncem. A také — nejistota, jestli cesta utrpení a oběti nevede vposledu do prázdna. Vždyť je, koneckonců, naprosto nepro-šlapaná. Tohle všechno mají učedníci sdílet — jako přátelé s přítelem v nouzi — i jako svědkové, že Ježíš ve svém lidství není ušetřen ničeho.

— Ježíšův zármutek a úzkost: Je v textu vyjádřen hned dvakrát. Nejprve tak Ježíšovo rozpoložení charakterizuje evangelista (v. 37) a vzápětí to vyjádří sám Ježíš: „Má duše je smutná až k smrti“(v. 38). „Smutek až k smrti“ připomíná pro nás obvyklejší obrat „vyčerpaný až k smr-ti“ nebo „ k smrti unavený“. Má určité paralely v žalmech (42,12; 43,5) i v knize Jonášově, kde nacházíme i přímo přání vlastní smrti. Ježíšo-va slova můžeme chápat jako úpěnlivé přání mít neúnosnou situaci již za sebou. Úzkost je zde něco hlubokého, stresujícího, tlačícího, stres z neznámého budoucího; asociuje úzký průchod, svírání — pokušení je pak něco, co otevírá falešnou / širokou cestu.

2 kohák, Erazim: Hesla mladých svišťů. Praha: Kalich, 2003, str. 88.

99

A NEVYDEJ NÁS V POKUŠENÍ

— Ježíšova modlitba: A tento strach, úzkost i nejistotu Ježíš také vy-slovuje v úvodu své modlitby. Neříká hned vítězoslavně, Pán Bůh je síla má, ale vyslovuje svou sevřenost: má z toho, co jej čeká, strach. A strach mu diktuje (pokušení): Uteč! Nech to být! „Chvíle v Getsema-ne jsou poslední, kdy by ještě bylo hypoteticky možné situaci vyřešit jinak — například pokusit se ještě o útěk nebo najít jinou, spolehlivěj-ší skrýš. Pokud zůstane, půjdou již věci vlastním spádem. V tuto chvíli prožívá Ježíš krizi, kterou evangelisté nijak nezastírají, naopak, uka-zují jako součást jeho lidství.“3)

Ježíšova modlitba nápadně připomíná modlitbu Páně (Otče náš, zbav nás od zlého, buď vůle tvá).

— Je ‑li možné, ať mne mine tento kalich: Nešlo by to tedy nějak jinak? Jestli to jen trochu jde — ať tenhle příběh najde jiné řešení, jiné vyústě-ní. Z Ježíše mluví hrůza — z toho, co bude — i děsivé pomyšlení, má -li vůbec celý tenhle podnik cenu. Nedivme se, známe to. Když na nás za-čnou doléhat, zejména kvůli víře, potíže a problémy, když nám jde, tře-ba jen trochu, o kůži, když jsou tak či onak v sázce zaběhané jistoty na-šeho života, ptáme se: nemohl by to Bůh nějak zařídit? Proč by jednou nemohl on, jak chceme my? Podle toho, co nám připadá nejlepší, nej-výhodnější? Jenomže, tady už Ježíšova modlitba kříží naše slova. Od něj právě teď slyšíme něco úplně jiného: slyšíme ALE.

— Avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš: Ne podle toho co mi radí můj strach — ale co chceš TY, Otče. Ježíš, právě v modlitbě — neskrývá svou úzkost a strach. Vylije před Otce všechnu hrůzu a úzkost, aby pak s nimi bojoval — a v síle Boží blízkosti nad nimi zvítězil. Ne jak já chci, ale jak ty chceš. Ne jak mi diktuje strach o vlastní kůži, ale k čemu ve-dou tvé spásné záměry. Ne jak velí vychytralost či přizpůsobivost, ale jak chce tvoje vysvobozující pravda.

— Otče můj. staň se tvá vůle: I potřetí se Ježíš modlí ve stejném „du-chu“, odevzdává se cele do Boží vůle. A Otec nevydal svého Syna na-pospas strachu uprostřed zkoušky, ale stal se mu zdrojem nové odva-hy a věrnosti.

— Spící učedníci. Opakovaně usínající učedníci jsou kontrastem k opa-kovaně modlícímu se Ježíši. Je to varováním, že církev je slepá a hlu-chá, právě když jde o zápas s vlastním strachem a úzkostí. I proto nás Ježíš učí říkat: Nenech nás napospas zkouškám — abychom je neza-spali. Abychom bděli a abychom se měli co modlit. Právě tehdy, když na nás či na druhé přijdou chvíle, které ochromí strachem a nutkáním

3 mrázek, Jiří: Evangelium podle Matouše. Praha: CBS a ČBS, 2011. s. 444.

100


všeho nechat a utéci. Však také jeden z těch učedníků, kteří měli s Je-žíšem nést jeho zkoušku — a místo toho zaspal — zanedlouho sám ve zkoušce neobstojí: propadne strachu a Krista zapře.

— Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení: Tato slova jsou opět výraznou narážkou na modlitbu Páně. Slova o odhodlání, ale sla-bém těle, charakterizují učedníky (kteří ještě před chvílí vyjadřovali velké odhodlání), ale i Ježíše samého — proto se modlí a zápasí o jiné řešení.

— Vstaňte, pojďme! Hlavní zápas, v němž ještě bylo možno selhat, vy-bojoval Ježíš (sám) v Getsemane. Nyní už ho „jenom“ zatknou a ukři-žují; rozhodnutí padlo tím, že zůstal. Ježíš tu sílu přece dostal a nad pokušením uhnout, podlehnout strachu, zvítězil. A právě jako vítěz uprostřed pokušení nás učí: bdít, dávat pozor, stát při druhých v je-jich ohrožení — a spolu s nimi se s důvěrou modlit: Nenech nás napo-spas pokušení ani našemu strachu.

ÚsKalí

Úskalí prosby

Neupadněte do pokušení dělat Pánu Bohu „advokáta“ a obhajovat ho či vysvětlovat dětem, jestli a proč nás „vydává do pokušení“. Držte se toho, že prosba „neuveď nás v pokušení“ znamená: Neveď nás cestou a situacemi, které by byly nad naše síly. Nevydej nás napospas zkoušce. Nedopusť, abychom se dostali do situace, kterou nezvládneme. Chce-me se nechat tebou vést.

Úskalí příběhu

Nezamlčte dětem (možná se na to samy zeptají), že Ježíš měl strach, když se v getsemanské zahradě modlil. Modlitba ovšem nefunguje jako pilulka proti strachu. V modlitbě můžeme vyjádřit svou úzkost a strach, sdílet se o ně s Bohem a v důvěře čekat na jeho pomoc, která však ne-musí přijít hned, bezprostředně, ani tak, jak my si tu pomoc předsta-vujeme. Proto se Ježíš modlí: „Ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ A Bůh nevydal svého Syna napospas strachu uprostřed zkoušky, ale stal se mu zdrojem nové odvahy a věrnosti.

101


odKazy

Biblické odkazy:

— Mt 4,1–11 — Ježíšovo pokušení na poušti; — Ex 17,1–7 — pokoušení Hospodina v Masse; — Jobův příběh; Gn 3; — Sk 5,1–10 — Ananiáš a Zafira; — Mt 7,13–14 — široká a úzká brána; — Jon 2 — Jonášova modlitba.

Literatura:

— lochman, J. M.: Otče náš. Praha: Kalich, 1993. — linDen, Nico ter: Král na oslu. Benešov: eman, 2011. — mrázek, Jiří: Evangelium podle Matouše. Praha: cBs — ČBs, 2011. — kohák, Erazim: Hesla mladých svišťů. Praha, Kalich, 2011. — kolektiV autorů: Dvakrát měř, jednou věř. Praha: Čce, 2012. Kapi-

tola 29, Otče náš.


— <http://goo.gl/r8j8yu> — pracovní list; — <http://goo.gl/JKiwT7> — obrázek/vymalovánka; — <http://goo.gl/LsTwei> — ukázka z komiksové bible; — <http://goo.gl/vLZkGK> — písnička Getsemane od křesťanské

skupiny Ram Adonai.

102


Pro děti


Už jste někdy, děti, bloudily? Můžete děti nechat chvíli povídat o jejich zkušenosti s blouděním, jak to dopadlo, kdo jim pomohl.

Znáte pohádku o Perníkové chaloupce? Jak Jeníček s Mařenkou za-bloudili v lese a ocitli se před krásnou, lákavě vonící chaloupkou z per-níku. Jeníčka s Mařenkou nenapadlo, že by se za takovou lákavou pa-rádou mohlo skrývat něco zlého a nebezpečného, měli hlad a před očima měli ten voňavoučký, sladký perník. Tak se na chaloupku vrhli a začali se krmit. Jenže: ta chaloupka skrývala velké nebezpečí — zlou ježibabu, která chtěla dětem moc ublížit. Jak to bylo dál, to asi znáte: dětem se podařilo z té perníkové pasti jen tak tak utéct a najít správ-nou cestu k domovu.

Na téhle pohádce můžeme vidět, že ne všechno, co vypadá krásně na pohled, na co máme chuť, co nás láká, je pro nás dobré. Ale naopak, že nám to může spíš ublížit. (Když sníte několik porcí zmrzliny, protože vypadala tak krásně, bude vás bolet v krku, když se přecpete čokoládou, protože jste na ni měli hroznou chuť, bude vás bolet bříško, když bu-dete koukat několik hodin na program v televizi nebo na hry v počítači, protože vás to děsně bavilo, bude vás bolet hlava.). Protože se, nejen děti, ale i dospělí, neumíme vždycky správně rozhodnout a dělat to, co je dobré, modlíme se v té modlitbě, co jí říkáme „Otčenáš“ takovou zvláštní prosbu: „a neuveď nás do pokušení“. A znamená to: Milý Pane Bože, veď nás dobrou cestou, tou tvou. A prosíme, ať nezabloudíme.

Aktivita

Namalujte bludiště na velký arch papíru (nebo a4), podle počtu dětí. Děti hledají správnou cestu „z lesa domů“. Když se zamotají, poraďte jim, jak dál, aby našly správnou cestu k domovu.

Můžete případně odkrýt vždycky jen kousek bludiště a pak se ptát: podle čeho se rozhodujeme, kterou cestou půjdeme? Podle toho, že je cesta široká, úzká, hezká, barevná? Pak ukažte, kam ty cesty vedou — ta pěknější třeba do slepé uličky, ke skalnímu srázu, apod. Někdy není jasné, jaká cesta je ta správná, že děti?

103

KomentářV životě také potřebujeme poradit, když nevíme jak dál, když máme strach, abychom nezabloudili, nebo když bloudíme, abychom našli správnou cestu. A je dobře, když víme, že máme koho prosit o pomoc:

„Otče náš, neuveď nás do pokušení.“

Varianta

Vytvořte (podle dispozice místnosti, kde se scházíte) „překážkovou dráhu“: postavte za sebou několik židlí s menšími rozestupy, stůl pře-hoďte dekou jako tunel, přidejte koš na odpadky, lavor s vodou, kbe-lík a míček… Děti mají za úkol projít „trasu“: přejít po židlích bez dr-žení za ruku, podlézt pod zakrytým stolem, kolem odpadkového koše skákat o jedné noze, překročit lavor (kbelík) s vodou, trefit se z urči-té vzdálenosti míčkem do kbelíku. Děti plní úkoly samostatně. Pokud si nebudou vědět rady nebo něco spletou, zastaví se a požádají: „pro-sím o pomoc“; učitel/ka jim pomůže nesnadné místo překonat a mo-hou pokračovat dál.

KomentářPovězte dětem, že není hanba poprosit o pomoc, když něco nevíme nebo neumíme; horší je dělat věci špatně (nebo podvádět) a myslet si, že je všechno v pořádku. Když nevíme, jak se dobře rozhodnout, nebo když se bojíme, můžeme Pána Boha prosit: „Otče náš, neuveď nás do pokušení.“

Pomůcky — velký arch papíru, bludiště namalované, pastelky, fixy; židle, stůl, deku, kbelíky, lavor s vodou, míček.

Pro mladší děti

Byla to zvláštní noc. Dvanáct mužů, s Ježíšem v čele, se ubíralo ces-tou ven z města. Cesta vedla vzhůru k Olivové hoře. Ještě před chvílí, po večeři, zpívali písničku, ale teď kráčejí mlčky a jaksi stísněně. Když přišli na odlehlé místo, zvané Getsemanská zahrada, Ježíš promlu-vil: „Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil. Petře, Jakube, Jane, mohli byste jít, prosím, se mnou? Budu potřebovat vaši blízkost a podporu, potřebuju vybojovat důležitý zápas.“ Ti tři byli zvyklí do-provázet Ježíše všude, kde se dělo kolem něj něco zvlášť důležitého. Tak to bude zřejmě i tentokrát, říkali si, budeme opět přítomni něja-

104


kému mocnému divu. Ježíš se od nich vzdálil coby kamenem dohodil, ale plášť noci jim ho skryl. Posadili se tedy pod starý, rozložitý olivov-ník a povídali si, jak na ně silně zapůsobilo, když se při dnešní večeři Ježíš s nimi dělil o chleba a potom o kalich a říkal přitom, že to je jeho tělo a jeho krev, která se prolévá na odpuštění hříchů. Přemýšleli, co by to mohlo znamenat, ale když se Ježíš dlouho nevracel, přišla na ně únava, postupně umlkali, až usnuli.

Ježíš se mezitím opodál schoulil na kolena a modlil se: „Otče, jak se mám teď rozhodnout? Když se neschovám nebo neuteču, Otče, budu muset zemřít? Bude to trvat dlouho? Bude to bolet? Nešlo by to nějak jinak, bez bolesti a opuštěnosti?“ Dlouhý čas zápasil takto Ježíš v mod-litbě. Pak vstal a šel zpátky k Petrovi, Jakubovi a Janovi, snad u nich najde povzbuzení a oporu, snad i oni se za něj modlí, jsou to přátelé, jistě si všimli, jak moc teď potřebuje oporu. Ale oni, místo aby na něho čekali, aby ho obklopili svou blízkostí, spali! Musel s nimi zatřást, aby se vzbudili. „Petře, vždyť jste slíbili, že budete v myšlenkách se mnou, potřeboval jsem nebýt sám na svůj zápas, na svůj strach. Nežádám nic víc, než abyste se mnou bděli a modlili se, abyste mě tak doprovázeli na cestě, kterou musím projít. Modlete se, nevíte, co vás čeká, i vy se budete možná muset rozhodovat! Proste Boha o sílu, ať se rozhodne-te správně!“ Ježíš od nich odešel a učedníci se tvářili provinile, zača-lo jim docházet, že Ježíš je v ohrožení, že jde po velmi úzké a nebez-pečné cestě, která kdoví jak, skončí. Ale teď na to raději nemyslet, ne-budeme se tím znervózňovat, tím mu stejně nepomůžeme. Však on už něco vymyslí, kam utéct nebo kam se schovat, než na něj král He-rodes vydá zatykač.

Ježíš opět klečí v ústraní a úpěnlivě se modlí, prosí, aby uměl poro-zumět Boží vůli, aby ji uměl přijmout, aby navzdory strachu zůstal věr-ný Boží cestě. Pak vstává, bledý a vyčerpaný a vrací se ke svým učední-kům, k těm třem nejbližším, pro přátelské slovo, pro povzbuzující po-hled. Ale oni zase spali. Nebo snad „jen“ měli oči a srdce zavřené před smutkem a strachem, které ho trápily? Nebo spíš neodolali pokušení zavřít oči před trápením druhého člověka? Už je ani nebudil, nechal je být, zase odešel a potřetí se modlil stejnými slovy: „Otče, ať se stane tvá vůle, ne má. Vím, že tvou vůlí je nepřestat. Nepřestat ve tvém jmé-nu říkat, co je třeba. Nepřestat ve tvém jménu dělat, co je třeba. Věřím, že tvá vůle se mnou počítá, že mě neponecháš strachu napospas, že tvá ruka mě nikdy nepustí. Amen.

V Ježíšově modlitbě nebylo mnoho slov, zato v ní bylo mnoho dů-věry. V té modlitbě našel odvahu překonat strach a vložit svůj život od

105


začátku až do konce do Božích rukou. Ježíš dostal sílu, a nad pokuše-ním uhnout, nad pokušením podlehnout strachu, zvítězil.

Naposledy se vrací ke svým učedníkům a už ho ani nepřekvapí, že oni pořád ještě spí. Jen nad nimi mávl rukou a povzdechl si: „Teď už spěte a odpočívejte! Tuto bitvu se strachem a pokušením jsem vybo-joval bez vás, i když jsem s vámi počítal. Bůh bojoval na mé straně, to on mi dal sílu zůstat, nepodlehnout strachu, nepodlehnout pokuše-ní utéct. „Tak už vstaňte a pojďme!“ Rozespalí učedníci se zmateně dí-vali na Ježíše a nevěřili té proměně: kam se poděl ten smutný, k smrti vyčerpaný muž, který od nich odcházel k modlitbě? Teď tu před nimi stál pevný a odhodlaný jít dál. A tak zažili, tady v Getsemane, další vel-ký div s Ježíšem: že Bůh nás provází i v situacích, ze kterých máme strach a nenechá nás napospas pokušení ani našemu strachu.

Pro starší děti

Přečtěte si příběh o Ježíšově modlitbě v Getsemanské zahradě z Ma-touše 26,36–45 a porovnejte jej s příběhem o Ježíšově pokušení na poušti Mt 4,1–11.

V čem se oba příběhy shodují?

Všimněte si např.: Ježíš nejedná jako „všemocný“, ale jako člověk; jde mu o „synovství, o vztah k nebeskému Otci“; cituje se Starého zákona, jeho slova se stávají oporou, resp. vodítkem.

Přečtěte si následující citát a mluvte spolu o tom, v čem všem může člověk v životě zabloudit, co se nám může stát pokušením (tj. tím, co nastavuje

„špatnou výhybku“). Co mi pomáhá v pokušení? Jak se rozhoduji, co mi pomáhá?

„Veď nás tak, abychom nezbloudili. A když budeme vystaveni pokuše-ní, dej nám sílu, abychom v něm obstáli. I my jsme v pokušení — jako tvůj Syn — zahánět hlad svého života chlebem, toužit po tom, aby nás lidé uznávali, abychom nad nimi měli moc. Vyučuj nás, abychom po-znali, jak jsou takové tužby zhoubné. Rač nás zbavit od zlého. Dej, aby nás zlé nedrželo v otroctví.“ (Nico ter Linden: „Povídá se… podle Mar-ka a Matouše“)

106


Přečtěte nebo zazpívejte si písničku Temnou, divnou mlhou — De profundis (Svítá 327) a povídejte si, co je zde pokušením a co může pomoci v zápase s ním? Podobně můžete využít píseň Čest dej (Svítá 37).

Aktivita

Házíme si míčem (míčkem) v kruhu. Pokud máte příliš rozjívenou sku‑pinu, můžete zvolit např. předávání kamínku z ruky do ruky. Začíná uči-tel/ka např. : „Neuveď nás do pokušení — pomlouvat“ a hodí míč ně-komu dalšímu, který pokračuje: „neuveď nás do pokušení — neumět se dělit“. Účastníci si hází míč navzájem mezi sebou a vždy k prosbě

„neuveď nás do pokušení“ přidají další možné „pokušení“, např.: po-smívat se slabšímu, vytahovat se na druhé, spoléhat jenom na sebe, dě-lat si z druhých sluhy, manipulovat druhými, nepřiznat si svoji chy-bu, závidět, lhát, milovat „prachy“, přizpůsobit se za všech okolností.

Když začnou docházet „nápady na pokušení“ nebo se naopak začí-ná nápaditost až příliš rozbíhat, zakončíme aktivitu společným zpě-vem (nebo rapem) písně „Mexický Otčenáš“ (Svítá 238).

Pomůcky — míč/míček nebo kamínek, zpěvníky Svítá.

Přesah

Můžete navázat na Aktivitu (viz výše). Upozorněte děti, že nejde jen o slovní hru, ale o témata, která lidi trápí, svírají, srážejí, přinášejí mindráky, někdy i zoufalství, nebo životní prázdnotu. Nemůžeme všechny ty problémy vyřešit, ale můžeme za takové lidi prosit. Za ty, kdo pokušením podléhají — i za ty, kdo se stávají nástrojem pokušení.

Podněty k přímluvám — viz práce s nejstaršími dětmi: citát Nico ter Lindena; „Mexický Otčenáš“ (Svítá 238).

107


liturgie

rituál


Písně

Svítá: 349 — Srdce čisté; 207 — Pokušení svatého Antonína; 140 — Ši-roká brána; 37 — Čest dejEvangelický zpěvník: 371,1+2 — Přijď již, přijď Duchu svatý, přijď k námEvangelický zpěvník (dodatek): 692 — De profundis


1 Pt 5, 8–9 a — Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, ob-chází jako lev řvoucí a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakot-veni ve víře.

modlitba

Pane, prosíme, zbavuj nás pokušení přetvařovat se, nehrát fair — play, ze strachu se starat jen o sebe, nebrat ohled na druhé. Tobě patří díky za to, že umíme udělat něco pěkného pro druhého člověka, že s tebou smíme v modlitbě mluvit, že nám dáváš poznat naše selhání, ale také odpouštíš, když tě o to upřímně prosíme. Amen.

108

zbav nás od zlého

12. leden 2014

téma

Bůh nás ujišťuje o své věrnosti. Můžeme vyznat svou slabost a zároveň důvěřovat Bohu, že nás neopustí a zachrání nás od zlého.

cíle

— Děti propojují první a poslední prosbu modlitby Páně (Otče náš — za-chraň nás od zlého). Mluví o tématu důvěra, prosba a Boží ochrana.

— Děti uslyší příběh o Davidovi a Goliáši a na konkrétním příběhu pro-žijí, jak Pán Bůh dává sílu a odvahu bojovat se zlem.

— Děti přemýšlí o různých podobách zla a o důvěře v Boží záchranu a ochranu. Uvědomí si, že Ježíš na kříži přemohl zlo. Nalézají slova potěšení v Žalmu 23.

19

Pro učitele

Biblický text: Mt 6,13 b; 1 S 17,1–11

PoznámKy K textu

K prosbě

Modlitba Páně je jako oblouk, který obepíná celou skutečnost s její-mi výšinami i hlubinami. Otčenáš začal úplně nahoře, u Božího jmé-na, střed se týká chleba člověka a s touto poslední prosbou „zbav nás od zlého“ modlitba sestupuje do země ještě hlouběji.1)

Důležité je pořadí jednotlivých proseb — máme prosit o odvrácení zlého, ale až na posledním místě. Martin Luther píše: „Proč? Nalez-neme některé, a je jich nemálo, kteří Boha a jeho svaté ctí a prosí, ale jenom proto, aby se zbavili trápení. Nic jiného nehledají; nemyslí ani na první prosby, které stavějí do popředí čest, jméno a vůli Boží. Sledují tedy vůli vlastní, a tak tuto modlitbu zcela převracejí.“ Modlitba Páně je nedělitelný celek.

Někteří vykladači chápou obě prosby ve verši 13 („a nevydej nás v po-kušení, ale zbav nás od zlého“) jako dvě stránky téhož: nedopusť, aby-chom se dostali do pokušení — nebo (v horším případě) pomoz, aby-chom z něho vyvázli; každopádně jde o prosbu o Boží pomoc v situa-cích, které sami nezvládneme.2)

„Vysvoboď nás od zlého“ — je poslední prosba Otčenáše, jeho posled-ní výkřik, v této prosbě je naléhavost, kterou známe z Žalmů.

„Vysvoboď “ — v řečtině je sloveso „ryomai“, které znamená zachrá-nit, vysvobodit, vytrhnout, vykoupit. Prosíme o záchranu v přítomnos-ti, ale i v budoucnosti.

„Od Zlého“ nebo „ze zla“ — řečtina připouští dvě možnosti pře-kladu:

1. vysvoboď nás ze zla (zlo v tomto případě chápeme neosobně, jako prostředí, podmínky, okolnosti, do kterých jsme zapadli a s nimiž si nevíme rady);

1 lochman, J. M.: Otče náš. Praha, Kalich, 1993.2 france, R. T. cit in mrázek, Jiří: Evangelium podle Matouše. Praha, cBs – ČBs, 2011.

110

2. vysvoboď nás od Zlého (v tomto případě chápeme zlo jako zosobněné, jako aktivního protivníka).3)

Možnost dvojího překladu i výkladu upozorňuje na mnohovrstevna-tost zla:

„zlí lidé“ — nepřátelé, násilníci, utlačovatelé, lháři;„zlé poměry“ — chudoba, nemoc, přírodní katastrofy;„zlé srdce“ — sklon a náchylnost ke zlu;„ten Zlý“.

Tato prosba je zároveň výzva — nemáme zlo bagatelizovat ani se s ním nemáme smířit. „Se Satanem se nikdy nelze smířit, nelze s ním uzaví-rat pakty; máme mu klást odpor.“ (J. M. Lochman)

Když se modlíme tuto prosbu, je důležité mít na paměti Ježíšův kříž — my zlo v moci nemáme, ale Ježíš zlo přemohl, a tak se modlí-me v silovém poli vykoupení.

„Nás“ — křesťan by se neměl smiřovat s bídou tohoto světa, ale má volat „zachraň nás, osvoboď nás z ní!“, je zde důležité to malé zájme-no „NÁS“, nejenom mně patří spasení a záchrana, ale nám, lidstvu, ce-lému stvoření.

A to je další výzva pro nás — solidarita s ostatními, s celým světem.„Utrpení vedle mne je také mým utrpením. A když říkám ‚vysvoboď

nás od zlého‘, mluvím jménem všech, jménem světa.“ (G.Ebeling)

K příběhu

Vybraný příběh o Davidovi a Goliáši hezky zobrazuje zdánlivou přesi-lu zla (Goliáš), která může člověka (Izraelce) úplně odzbrojit a záro-veň zdůrazňuje víru v Hospodina, která může člověka (Davida) v boji se zlem vyzbrojit a dokonce zachránit. Příběh krásně ilustruje prosbu

„vysvoboď nás od zlého“ — Pán Bůh nezbavil Izraelce zlého Goliáše, ale dal sílu Davidovi, aby s ním bojoval a nakonec zvítězil.

— Goliáš — povoláním soubojový zápasník, kterého Pelištejci používa-li k zastrašování nepřítele, byl to obr a byl velmi dobře ozbrojen. Jeho jméno znamená „zajetí“ a přesně takovým osudem Izraelcům hrozil.

3 mrázek, Jiří: Evangelium podle Matouše. Praha, cBs – ČBs, 2011.

111

ZBAV NÁS OD ZLÉHO

— David — povoláním pastýř, nejmladší syn Jišaje Betlémského, později se stal izraelským králem. Do boje s obrem Goliášem jde neozbrojen, má jen mošnu s kamínky, hůl a prak. Jeho jméno znamená „milovaný“.

— Prak — „byl velmi účinnou zbraní. Skládal se z kusu kůže, upevně-né z obou stran provazy; do koženého pouzdra se vkládal kámen (až o průměru 7 cm), pak se prak roztočil nad hlavou a jeden z provazů se pustil, takže kámen prudce vyletěl. Kámen mrštěný Davidem rozrazil Goliášovi lebku a omráčil ho.“4)

ÚsKalí

Musíme si dávat pozor, aby děti na základě této prosby nezískaly po-cit, že Pán Bůh všechno zlo ve světě jako mávnutím čarovného prout-ku odstraní. Je dobré zdůraznit, že zde neprosíme Boha, aby se nám nestalo nic zlého, ale aby nás ze zlého vytrhl, od zlého zachránil. Těm, kteří věří v Pána Boha, není slíben jednoduchý život, ale je jim zaslí-bena Boží přítomnost a podpora.

Prosba „zbav nás od zlého“ nevede k pasivitě, je to výkřik, naléhavá prosba, protože na zlo sami nestačíme, ale máme se snažit s ním bojo-vat a do toho boje zvát Pána Boha.

odKazy

Literatura:

— linDen, Nico ter: Povídá se… podle Marka a podle Matouše. Benešov: eman, 2009. s. 22–27.

— lochman, J. M.: Otče náš. Praha: Kalich, 1993. — mrázek, Jiří: Evangelium podle Matouše. ČBs — cBs 2011.


— <http://goo.gl/qFqIb3> — křížovky, omalovánka; — <http://goo.gl/O8PAKb> — starší přípravka na webu katecheze, pra-

covní listy; — <http://goo.gl/4SEieA> — omalovánky.

4 Knihy Samuelovy — První Paralipomenon. Praha: Kalich, 1977, s. 109.

112

ZBAV NÁS OD ZLÉHO

Pro děti


Děti, pamatujete si ještě, jak oslovujeme Pána Boha v té modlitbě, kte-rou nás učí Ježíš? (Můžete mít nachystané obrázky např. krále, nějakého vládce, pána, vojáka a také hodného tatínka, pak ukazujte jednotlivé ob‑rázky a ptejte se dětí: „oslovujeme ho Králi, Vladaři, Vojáku, Pane nebo Ta‑tínku?)

Ježíš nás naučil říkat Pánu Bohu Otče náš, tatínku… když ho oslo-vujeme takhle důvěrně, tak to taky znamená, že k němu můžeme s dů-věrou přijít, můžeme ho o cokoliv požádat, nemusíme se ho bát.

Když se vám, děti, něco stane (zlomíte si nohu, někde uvíznete, ne-umíte slézt dolů ze stromu, spadnete z kola, někdo vám ubližuje), když vás něco bolí, trápí, když si s něčím nevíte rady, koho voláte o pomoc? Maminku nebo tatínka? Pamatujete si ještě, kdy jste naposledy tahle volali maminku nebo tatínka nebo někoho jiného, aby vás zachráni-li, aby vám pomohli? Co se stalo? Jak to dopadlo? Povídejte si s dětmi o situacích, kdy volali rodiče o pomoc a oni jim pomohli, vysvobodi-li je, zachránili. Tatínek a maminka, když můžou, tak nám pomůžou.

Stejně tak se můžeme obracet na našeho tatínka v nebi, na Pána Boha. Můžeme ho prosit, aby nás zachránil, aby nás vysvobodil, aby nám byl na blízku a dával nám sílu, když máme z něčeho nebo z ně-koho strach, když se snažíme postavit zlému, když na něco nestačíme my ani naše rodiče. Věříme, že Pán Bůh na to stačí a proto se modlí-me: zbav nás od zlého.

Rozdáme dětem spínací špendlíky s cedulkou „Hospodin je můj pastýř, nebudu se bát ničeho zlého.“ Tuhle písničku si zpíval král David. A ten spínací špendlík je obraz Boží blízkosti — takhle pevně jsme přišpen-dlení k Pánu Bohu a je stále s námi. Můžeme se k němu modlit a pro-sit ho, aby nám pomáhal a chránil nás.

Pokud děti budou chtít, připněte jim špendlíky a společně se může-te modlit:

Otče náš, zbav nás od zlého.Otče náš, zbav nás od toho, co nás trápí, děsí, bolí…(V modlitbě můžeme vycházet i z toho, o čem děti mluvily, co se jim, kdy

přihodilo nebo mohou samy přidávat svoje prosby.)

113

Pro mladší děti

(Připravte si malou tašku a do ní dejte pět kamínků — na jeden napište OD‑VAHA, na druhý DŮVĚRA, na třetí PŘÍPRAVA, na čtvrtý VÍRA a na pátý VÍTĚZSTVÍ.)

Dneska jsem si s sebou vzal/a takovou tašku. Co myslíte, že mám uvnitř? Zkuste si na tu tašku sáhnout, co tam asi je? Ano, jsou to ka-meny. A kolik jich tam je? Ano, mám v té tašce pět kamínků, oblázků.

Připomíná vám to nějaký biblický příběh? Příběh Davida a Goliáše.(Vyndejte kamínky a ukažte je dětem. Děti mohou nahlas přečíst, co je

na nich napsáno.)ODVAHA, DŮVĚRA, PŘÍPRAVA, VÍRA, VÍTĚZSTVÍ — to jsou jed-

notlivé kapitoly příběhu, který vypráví o tom, jak Pán Bůh vysvobodil Davida a Izraelce od zlého, od obra Goliáše.

Kámen ODVAHA

(Děti mohou tento kámen najít, nebo jim ho jen ukažte.)

Nacházíme se v Údolí posvátného stromu. Údolí je pusté, ale na hoře z jedné strany je sešikované vojsko Pelištejců a na hoře z druhé strany je vyřádkované vojsko Izraelců. Ano, je válka. Izrael je ve válce s Peliš-tejci. Od začátku je jasné, kdo má navrch. Pelištejci jsou silnější, mají lepší vybavení a navíc mají Goliáše. Soubojového zápasníka, takové-ho skoro supermana.

Biblické podání se přímo vyžívá v popisu jeho urostlé postavy a ze-jména jeho dokonalého válečného vybavení. Na tehdejší dobu byl špič-kově vybaven, nepřemožitelný, neporazitelný, zkrátka obr Goliáš. Kam se na to Izraelci hrabou s těmi svými kopími a meči!

A ještě srandovnější je, že se to Izraelci snaží napodobovat. Jejich král Saul má svoje královské brnění, jakousi nevydařenou kopii peliš-tejského modelu. Myslí si, chudák, že se může Pelištejcům vyrovnat. Ale k čemu je mu brnění, když mu chybí odvaha a víra?

Každý den z pelištejského tábora vyšel Goliáš a předváděl se před Izraelci. Obrovský, nelidský, nepřemožitelný, zosobněné zlo — to si mysleli Izraelci, když ho viděli. Zatímco Goliáš v jejich očích rostl a ros-tl, oni se zmenšovali a zmenšovali.

Goliáš na ně pokřikoval: „Tak kdo si na mě troufne? Kdo se mi po-staví? Rozmáčknu ho jako mouchu.“

114

ZBAV NÁS OD ZLÉHO

Určitě znáte přísloví „strach má velké oči“. A přesně tak to bylo. Jestliže Goliáš měl ve skutečnosti 3 metry a vážil třeba 150 kilo, tak Iz-raelcům, jak se den ode dne víc báli, připadal nejmíň jako pětimetro-vý a třístakilový.

A najednou se tam na bitevním poli objevil mladičký pasáček ovcí David. Jeho táta Jíšaj už dlouho neměl zprávy o svých třech synech, kteří sloužili v izraelské armádě a tak poslal svého nejmladšího syna, aby svým bráchům donesl něco k jídlu a zjistil, jaká je situace, co no-vého na frontě.

David si cestou prozpěvoval. Když se blížil k Údolí posvátného stro-mu, už zdálky slyšel, jak se vojáci šikují a vydávají válečný pokřik. Iz-raelci a Pelištejci se seřadili, řada proti řadě. David běžel ke svým bra-trům a popřál jim pokoj: „Šálom, bráchové.“

A najednou z řad Pelištejců vystoupil Goliáš, předváděl se a napa-roval a vykřikoval: „Tak kdo si na mě troufne? Kdo se mi postaví? Vy izraelská sebranko.“ David to taky slyšel. Všichni Izraelci, jakmile sly-šeli a viděli Goliáše, se dali na útěk. Báli se toho obra, který jim denno-denně ukazoval svojí převahu. Měli pocit, že proti němu nic nezmů-žou. A nejhorší je, že se bál i jejich král Saul.

David zaslechl, jak si izraelští vojáci mezi sebou říkají: „Vidíš toho muže, jak nás tupí a ponižuje? Ale ten, kdo ho zabije, dostane od na-šeho krále Saula velkou odměnu, i svoji dceru mu prý dá…“

David se těch vojáků ptal: „Cože dostane muž, který zabije toho Pe-lištejce? Vždyť co to je za náfuku? Takovej neobřezanej Pelištejec, kte-rý si dělá blázny z Izraele a z našeho Hospodina!“

Davida hrozně rozčílilo, jak se Goliáš chová a jak ponižuje jeho ná-rod, že si ani nevšiml, jak je ten Goliáš vlastně veliký. Měl vztek na Go-liáše i na ustrašeného Saula a všechny Izraelce.

Vojáci si zatím mezi sebou šuškali to, co řekl David o Goliášovi, až se ta slova donesla ke králi. Ten si Davida zavolal. David mu řekl: „Krá-li, člověk nesmí klesat na mysli. Tvůj služebník půjde s tím Pelištej-cem bojovat.“

Saul Davidovi smutně odpověděl: „Ty s ním nemůžeš jít bojovat, vždyť se na sebe podívej, jsi mladíček, kdežto on je bojovník už od mlá-dí, byl k tomu vyškolenej.“

David sice nechodil do žádné vojenské školy, ale měl… (Ukažte ká‑men ODVAHA, děti mohou sami doplnit: odvahu.)

115

ZBAV NÁS OD ZLÉHO

Kámen DŮVĚRA

David začal před králem poskakovat a gestikulovat, ukazoval mu, jak se bil s medvědem a lvem, když přišli, aby odnesli ovečku z jeho stáda a jak je nakonec zabil, a stejně tak dopadne ten neobřezaný Pelištejec, který se vysmívá Bohu. A dodal: „Hospodin, který mě vytrhl ze spárů lva a medvěda, ten mě vytrhne i ze spárů tohoto Pelištejce!“

David důvěřoval Pánu Bohu, že ho vysvobodí z těžké situace. Vždyť už mnohokrát zažil Boží ochranu a doufá v ní zas!

David měl… (Ukažte kámen DŮVĚRA, děti mohou sami doplnit: dů‑věru.)

Kámen PŘÍPRAVA

Saul se snažil Davida nasoukat do svého brnění, ale David si v tom připadal jak slon v porcelánu. Zase se z toho vysoukal a řekl Saulovi:

„Nemůžu v tom chodit, nejsem na to zvyklý.“ Vzal si do ruky svou hůl, z potoka vybral pět kamínků, dal si je do své pastýřské brašny a s pra-kem v ruce šel na Pelištejce.

David se na boj s Pelištejcem připravil po svém. Vzal si zbraně, s kte-rými to uměl. Ale (Ukažte kámen PŘÍPRAVA, děti mohou sami doplnit: příprava) byla nutná.

Kámen VÍRA

Pelištejec se podíval na Davida shůry. Ten klučík mu připadal jako mra-venec. Vysmál se mu: „Copak jsem pes, že na mě jdeš s holí? Pojď ke mně a bude s tebou ámen, na tvém těle si smlsnou polní zvířata a dravci!“

Tak tu stojí proti sobě David a Goliáš. Velkej a malej.David je klidný, nikam nespěchá, nenechá se vytočit.Goliáš pořád pokřikuje, provokuje, ponižuje.Ještě než si řekneme, jak ten souboj Davida a Goliáše dopadne, zku-

síme se podívat, kdo tu proti sobě vlastně stojí.(Můžete dětem ukázat nějaký obrázek Davida a Goliáše z dětské Bible,

z omalovánek, můžete si Davida a Goliáše vystřihnout jako loutky, nechte je odpovídat na otázky, pak případně doplňte.)

Podívejte se na Goliáše. Co má Goliáš? Jak je oblečený?Zbraně, brnění, vysokou postavu, silné řeči, přilbu, vojenský vý-

cvik…Podívejte se na Davida. Co má David? Jak je oblečený?

116

ZBAV NÁS OD ZLÉHO

Hůl, prak, mošnu s pěti kamínky, je oblečený docela obyčejně.Je to všechno, co má David s sebou? Ono na tom obrázku skutečně

víc namalováno není. A přece má David ještě něco s sebou, co se na-malovat nedá.

Co to je?David má velikou odvahu, vztek, naději, že to dobře dopadne, víru

v Boha.David měl… (Ukažte kámen VÍRA, děti mohou sami doplnit: víru.)Věřil, že je Pán Bůh s ním. Že je správné to, co dělá. Že si Goliášnemůže dělat, co chce, že je potřeba ho zastavit.A tak tu stojí proti sobě.(Ukažte dětem postavičku Goliáše.)Goliáš, který byl už možná odmalička považován za velikého, ne-

přemožitelného, protože tak prostě narostl a možná i jeho rodiče a pe-lištejská společnost ho k tomu vedli. Neuměl si představit, že by ho ně-kdo porazil. Byl si jistý svým vítězstvím.

(Ukažte dětem postavičku Davida.)A David, který měl malou postavu, ale velkou odvahu. Neměl vel-

kou sílu, ale dobrou taktiku. Nenechal se vpasovat do Saulova brně-ní, zůstal svůj, šel na Goliáše s pěti oblázky a s holí. Po svém a ve jmé-nu Hospodina.

David Goliášovi na jeho vyhrožování a zesměšňování odpověděl: „Ty jdeš proti mně s mečem, kopím a oštěpem, já však jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských řad, kterého jsi potupil. Ještě dnes mi tě Hospodin vydá do rukou. Zabiju tě a srazím ti hlavu. Celý svět pozná, že při Izraeli stojí Bůh. A všichni poznají, že Hospo-din nezachraňuje mečem a kopím.“

(Tento citát s Bible si můžete napsat jako bublinu a vložit ji do úst po‑stavičce Davidovi, někdo z dětí to může případně přečíst.)

Kámen VÍTĚZSTVÍ

(Scénu můžete zahrát s postavičkami, trochu ji zdramatizovat.)

Goliáš vykročil a přibližoval se svým pomalým mohutným krokem k Da-vidovi. David mrštně vyběhl proti Goliášovi, sáhl rukou do mošny, vzal z ní kámen, vymrštil ho z praku a zasáhl Pelištejce do čela. Kámen mu prorazil čelo a on se skácel tváří k zemi. To musela být šílená rána. Když celé to velké tělo a ta fůra brnění padali k zemi. Tak zdolal David Goliá-še prakem a kamenem, zasáhl Goliáše a usmrtil ho, aniž měl v ruce meč.

117

ZBAV NÁS OD ZLÉHO

Když Pelištejci viděli, že jejich hrdina je mrtev, dali se na útěk.David našel Goliášovo jediné nekryté místo, jedinou slabinu a tam

ho střelil kamínkem z potoku a to bylo. (Ukažte kámen VÍTĚZSTVÍ, děti mohou sami doplnit: vítězství.)

Tento příběh je povzbuzením už tisíce let pro všechny, kdo se na-chází v nějaké těžké situaci, bojují s nějakým obrem, s něčím, co je nad jejich síly.

A my dnes můžeme slyšet, že Pán Bůh nepomohl jenom kdysi dáv-no Davidovi v boji s Goliášem, ale že pomáhá všem, dětem i dospělým, že nás vysvobozuje od zlého a dává nám sílu se zlým bojovat a také se modlit: Otče náš, zbav nás od zlého. Amen.

Na závěr si můžete zazpívat píseň ze zpěvníku Svítá 266 — Proč by za-chráněn měl být jen ten Daniel.

Pro starší děti

Připravíme si veliký papír a doprostřed napíšeme „zlo, zlé, zlý“. Děti poprosíme, aby tam napsaly, co považují za zlé, jaké má zlo podoby (válka, nemoci, přírodní katastrofy, smrt, utrpení, pokušení, nenávist, závist, násilí, zrada, hřích, lhostejnost aj.).

Zakroužkujte, které zlo se týká vás osobně a které se týká celého světa?

Můžeme zlo sami přemoci? Jak se zlo přemáhá? Jaké jsou proti němu zbraně? Přemohl někdo zlo?

Pokud s tím děti sami nepřijdou, řekněte, že věříme, že Ježíš pře-mohl na kříži zlo, že nad ním zvítězil a můžete přes ten „papír se zlým“ dát velký papírový kříž. Zlo nezmizelo, je ho všude kolem nás i v nás dost, ale je tu někdo, kdo zlo přemohl a k němu se můžeme obracet s nadějí v modlitbě. A můžete na kříž položit text závěrečné prosby Ot-čenáše „vysvoboď nás od zlého.“

Každý může na svůj papírek napsat modlitbu, prosbu, od čeho já sám nebo tento svět potřebuje vysvobodit (Vysvoboď nás od lhostej-nosti, zbav nás válek, rasové nesnášenlivosti atd.) a tyto prosby mů-žete lepit na kříž.

Na závěr můžete přečíst jako slova potěšení a povzbuzení Žalm 23.

118

ZBAV NÁS OD ZLÉHO

Další možná aktivita se staršími dětmi je práce s Žalmem 23.

Pracovní list

Žalm 231. Žalm Davidův. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.2. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná mís-

ta u vod,3. naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno.4. I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou

jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují.5. Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, ka-

lich mi po okraj plníš.6. Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití.7. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.

1. Kdo to je pastýř? Co celý den dělá?2. Co znamená, když se o Pánu Bohu říká pastýř? Popište Hospo-

dina pastýře — jaký je? co dělá? čím se vyznačuje?3. Dejte mu nějaké jméno.4. Co je pro vás šerá rokle? Co je zlé?5. Proč se žalmista nebude bát ničeho zlého?

Poselství žalmu: Tento žalm k nám mluví o Pánu Bohu, který se nás ujímá. O Pánu Bohu, v kterém je všeho dostatek, u kterého je ta pra-vá spravedlnost.

I když se na mé životní cestě dostanu do údolí stínu smrti — i když mě sevřou nejrůznější těžké životní okolnosti, které způsobí velkou bolest, i když na mě uhodí nemoc, přece si v tom nemusím připadat dočista ztracený.

119

ZBAV NÁS OD ZLÉHO

Přesah

— Goliáš byl obr a to doslova! Měřil šest loket a jednu píď. Víte, kolik to je centimetrů? Je to 312 centimetrů. Pojďte, zkusíme si toho obra Go-liáše namalovat, vezmeme veliký papír, metr, namalujeme a vystřih-neme postavu Goliáše, pověsíme ho někde v místnosti.

— David byl jenom kluk, byl to pastýř. Byl ve srovnání s Goliášem prcek. Koukal se na Goliáše a možná se taky trochu bál. Ale David měl něco, co Goliáš neměl. Měl Pána Boha na své straně. A když je Bůh na naší straně, můžeme bojovat i s obrem.

— Každý z nás má nějaké obra, sice ne Goliáše v brnění a s mečem, ale máme jiné obry. Obr je totiž něco, co se nám zdá moc velké, abychom si na to troufli, abychom na to stačili, může to být nějaký kluk ve tří-dě, který nás šikanuje nebo se nám vysmívá nebo nějaké potíže doma nebo strach z něčeho. Zkuste chvíli přemýšlet o svém obrovi — čeho se bojíte, co vám ubližuje, zkrátka zkuste vymyslet něco, co je nad vaše síly. Můžete to napsat na našeho obra Goliáše.

— Jak nám Pán Bůh pomáhá s našimi problémy, v boji s našimi obry? Nechte děti, ať říkají, co je napadá (posílá kamarády, rodinu, aby nám pomohli, máme modlitbu, Bibli, dává nám sílu atd.). Potom přes všech-ny „obry“, které děti napsaly na plakát s Goliášem, napište velkými písmeny prosbu z modlitby Páně: zbav nás od zlého.

Podněty k přímluvám — viz návrh práce s nejstaršími — od čeho já či svět potřebuje vysvobodit.

120

ZBAV NÁS OD ZLÉHO

liturgie

rituál


Písně

Svítá: 176 — Má duše Boha velebí; 278 — Prosba; 293 — David; 266 — DanielBuď Tobě sláva: 42 — Pán Bůh je síla má


Ž 23,4 — I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují.

modlitba

Pane Bože, děkujeme ti, že jsi náš hodný Otec a starostlivý pastýř. Dě-kujeme ti, že jsi nám blízko a můžeme tě prosit o pomoc, když už si sami nevíme rady. Dej nám odvahu a sílu bojovat se zlem a spoléhat při tom na tvou ochranu. Amen.

121

neboť tvé Jest Království i moc i sláva na věKy

19. leden 2014

téma

— Bůh je náš počátek i konec, poslední slovo má Bůh, tak jako měl to první. — Poslední moc nemají vládci a různí slávu -milové; ani násilníci, ani ná-

silí, ani zlo. — (O)sl(a)ávu si zaslouží hlavně Bůh, což nám pomáhá odmocnit to,

čemu někdy zbytečně prokazujeme naši pozornost.

cíle

— Děti si uvědomí, co nám všechno Pán Bůh dal a že je to dobré (navzdo-ry nám); že Bůh vládne jako dobrý král, pořád.

— Děti uslyší o naději, že Bůh je větší a mocnější než všechno zlé; Bůh, který byl na začátku, je s námi teď, bude i na konci a tedy „to“ je a bude dobré.

— Děti si například prostřednictvím písně Moc předivná mohou uvědomit, že tu je větší moc, než ty, co nás obklopují a někdy svírají.

— Další možný cíl: otevřít téma konce (všeho i mého) a nebát se ho.

20

Pro učitele

Biblický text: Mt 6,13 var.; Zj 21,1–7 (alternativně Mk 11,1–11)

PoznámKy K textu

Téma „království“ je jediné, které se v modlitbě Páně vrací. Svědčí to o jeho mimořádné důležitosti. Výklad by tedy měl navazovat na pros-bu: Přijď království tvé.

K doxologii

O to všechno – o odpuštění, chléb, pomoc od zlého – o to všechno tě prosíme, protože (neboť) věříme, doufáme, že ty můžeš!

— Poslední slova k modlitbě připojila asi někdy na začátku druhého sto-letí až církev.

— Možná jakoby navzdory tomu, že se nám právě někdy zdá, že Bůh mlčí nebo mluví jazykem, kterému nerozumíme, že ho neslyšíme, že nás ještě stále děsí zlo, viny, že jsme bezmocní, že je tu dost hladu a boles-ti a vlády mocností a podivných struktur. Možná jako v obraně před vlastním strachem a nedověrou se modlíme: Neboť tvé jest království i moc i sláva. Ta věta je pokusem křesťanů si ještě jednou na konci modlitby srovnat, uvědomit, čemu věříme. Možná je to uklidňující vydechnutí: Jsme zakotveni ještě někde jinde. Tohle je důvod, proč můžeme, mohu být přece jen klidný, pevný, neustrašený, otevřený tomu, co přijde – Neboť tvé jest království i moc i sláva. Určitě to je také ještě jeden pokus vyjádřit, ke komu se obracíme.

— Tvé jest království. Podléháme jiným vrchnostem než těm, které nás svírají, kterým platíme daně. A ani však to, co si kolem sebe tvoříme jako bezpečné zázemí, není v posledu definitivní, jisté, zpevňující. Zodpovídat se budeme ještě jiným soudům než těm lidským. Kdekdo a kdeco si na nás osobuje moc, nárok, ale to je jen na chvíli, jen omeze-né, dočasné. Chceme žít ve tvém království, tvé blízkosti, podle tvých zákonů. Věříme, že už jsme trochu občany tvého království. Prosíme, ukaž se jako král, jako ochránce, jako ten, kdo má.

— Moc. Kdo a co nám skutečně vládne? Čím se necháváme ovlivňovat a smýkat? Jakou moc se skutečně vyplatí nad sebou uznat? Věříme, že nepodléháme moci nějakého arogantního utlačovatele, osudu ani

123

okolnostem ani nemocem ani smrti. Ale že podléháme síle, která se prosazuje tiše, laskavě. Není to surový útok ani tvrdá spravedlnost. Věříme v energii, která rozhýbává svět; v moc, která nám dodává sílu, když padáme.

— Sláva. Měli bychom se víc divit, více žasnout, méně mluvit, více se ra-dovat. To slovo sláva se pokouší opsat zdroj lidského úžasu, sevření, zpokornění, vděčnosti. Boží sláva je zároveň něco, co hřeje, těší, chrá-ní, ale také vystavuje nepříjemným otázkám, zpochybňuje. Sláva je slo-vo pro Boží přítomnost. Ne všechno, co se jeví jako slavné, je skutečně slavné. To, co obdivujeme, co ceníme, čeho si vážíme, může být najed-nou jinak. A to skutečně důležité a pozornosti hodné, může být vpo-sledu velmi prosté a nenápadné. (Král jedoucí na oslu.)

— Na věky. Co je skutečně trvalé, co je jisté? Věky, věčnost, to je opak k našim omezeným vyhlídkám, úhlům pohledu, k našemu poznání, k našim hodinám a jejich posunům, k tomu, co musíme. Není to ne-konečno, ale Boží perspektiva. Vidíme jen trochu dopředu a ovlivníme spíš málo než moc, otevírá se před námi příliš neznámých. Bůh bude posuzovat, posuzuje naše nakládání s časem. Naše příběhy jsou sou-částí jeho živého dechu. Posoudí naše příběhy. Věříme, že díky Bohu nevezmeme za své, až se naše hodinky zastaví.

— Doxologie. Židovské modlitby i ty křesťanské byly zpravidla uzavírány tzv. doxologií (řec. doxa znamená: sláva, velkolepost, majestát) – zpra-vidla Boha oslovující vzdání chvály.

K příběhu

— Poslední kniha Nového zákona, Zjevení Janovo, se snaží v řadě obra-zů, podobenství, proroctví, povědět, že díky Ježíšovi se už nemusíme bát toho, co přijde, že už se nemusíme bát lidí, věcí, států, katastrof, přírody, prostě ničeho. Svět, ve kterém žijeme, jeho dějiny, se nás ješ-tě určitě mnohokrát bolestně dotknou. Za své činy jsme před Bohem odpovědní a Bůh se nás jednou, způsobem, který si nepředstavíme, na ně zeptá a nechá nás kromě toho smysluplného nahlédnout i všechno zlé, co jsme udělali. Přesto jsou všichni, kdo v Boha doufají, pozváni do světa, kde není zlo, nářek, bolest, hlad ani žízeň, kde je všechno dobré.

— Svět neskončí totální (např. atomovou či ekologickou) destrukcí, ale začne něco nového, nebo spíš z toho námi poničeného udělá (stvoří) Bůh nové. Moře bylo ve starověku místem, kde sídlily všechny možné zlé potvory a stvůry, tedy obrazem pro cosi veskrze negativní.

124


— To nové stvoření si Jan představuje jako nádherné město, uprostřed kterého bude Bůh (tak jako kdysi „byl“ ve stanu setkávání, když Izrael táhl z Egypta). Zkrátka Bůh nebudu už daleko, ale velmi, velmi blízko. Verše 22–24 naznačují, že v novém Božím městě nebude žádný chrám, nebude třeba už Pána Boha volat, mluvit o něm, bude zřetelně tu.

— V ohnivém moři skončí smrt, která způsobuje člověku asi nejvíc bo-lesti, nejvíce nahání strach, nejvíce ho svírá.

— Pán Bůh byl na začátku, lidi ani zvířata a všechno nenechal jen tak (byl s nimi, byť to někdy není vůbec snadné rozpoznat) a bude i na konci.

— Do toho města budou moci vejít nikoli ti dokonalí, slušní, jen ti, co si to nějak zasloužili, ale všichni, kdo po Pánu Bohu a jeho blízkosti

„žízní“, kdo tuší, že skutečný „život“ je jen od něj a s ním, a chtějí ho pít jako „vodu živou“.

ÚsKalí

— Závěrečná slova modlitby Páně patří asi mezi ta, která se nám nejhůř spojují s nějakou konkrétní představou.

— Vzdávat Pánu Bohu slávu, oslavovat jej se nám možná zdá trochu ne-patřičné. Naše slova na to nestačí. Bůh přece nepotřebuje naše oslavo-vání a chvály. Jenže my si občas (často) potřebujeme uvědomit, komu za co vděčíme, co už nám dal, kdo má poslední slovo. A poděkovat je slušnost. Navíc Pán Bůh podle všeho stojí o to být s námi ve vztahu.

— U poslední biblické knihy hrozí ještě víc než u jiných textů Písma, že zaměníme podobenství, vize, sny a představy s tím, jaké to skutečně bude – což nevíme. (Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují. 1 K 2,9)

odKazy

Biblické odkazy:

J 11,25–26; Zj 1,6.21,8.22,13; Da 3,33.

125


Pro děti


Z variant je možné si vybrat či je kombinovat.

Varianta A

Kdo je to král? Vládce. Bojovník. Pán, který má království, služebníky, vo‑jáky. Co dělá? Vládne. Vládne celé zemi, kterou má označenou, chrání tu zemi. Co to znamená? Rozhoduje. Kde král vládne? V paláci, na hradě, na zámku. V království. V zemi.

Co to je mít moc? Můžeš někoho zabít. Něco rozhodnout. To, že toho člověka ostatní poslouchají. Že si rozhoduje skoro o všem, vládne nad ce‑lou zemí. Rozhodování je těžké, když má třeba hodně synů, tak neví, komu předat království. Kdo má moc? Pán Bůh. Co může udělat ten, kdo je mocný? Může někomu pomoct. Může udělat války. Někoho zabít, dát mi‑lost, sebrat pole, jídlo, peníze, vybírat daň. Mít rád lidi. Napadat jiné země.

Co to je sláva? Oslava. VIP. Popularita. Nádhera.Co je to oslava? Že maj lidi radost. jíst, pít víno, jíst koláče. Když má

někdo narozeniny. Svatba. Spousta balónků, dorty, dobroty. Koho zveme na oslavu? Různé kamarády. Příbuzné. Jak se slaví? Jídlem. Jí se, přeje se, dává se dáreček.

Co to znamená „na věky“? Už to tak zůstane. Je to dlouho. Na furt. Na vždy. Do smrti.

(Kurzívou jsou možné dětské odpovědi, od některých z nich je možné se pak odrazit ve výkladu.)

Pán Bůh je ten, kdo „vládne“. A to nejen v paláci. Rozhoduje o všem. Je přítomen všude. Lidi ho mají poslouchat. Má to s námi někdy těžké rozhodování. Pomáhá. Zaslouží si naši pozornost a poděkování. Zve nás na svou oslavu. Všechny. Byl, je a bude. Pán Bůh je na furt.

Možno navázat na předchozí výklad o „Božím království“: Pamatujete si ještě, jak jsme mluvili o tom, že je Bůh jako dobrý král? (Vytáhnout jako pomůcku zlatou korunu atd.) Králové ve světě vládnou vždycky jen nějaký čas. Bůh ale vládne stále – byl, je a bude.

126

Varianta B

Pán Bůh udělal (stvořil) tento svět: stromy, lidi, mraky, slunce, hvěz-dy, kameny. Když zasadíme pecku od třešně, vyroste za pár let strom. Venku štěká pes, fouká vítr, padá déšť, svítí slunce. Kdo všechno nás (mě) má rád. Žijeme (pozná se to i podle toho, že nás občas něco bolí a štve). Je to skvělé. Děkuji.

Nejsme sami. I zítra s námi bude Pán Bůh. Je i s těmi, kdo nám umřeli. A s miminky v břichu maminek. A s těmi, co jsou daleko. (Tře-ba s Australany.)

Varianta C

Vzít si do ruky fotky z léta (co bylo) a také kalendář nebo rozvrh (co bude, co chci dělat zítra, pozítří, za týden, na co se těším, na co ani trochu). Nejsme sami. Je to skvělé. Děkuji. I zítra s námi bude Pán Bůh. Děkuji.

Varianta D

I kdyby cokoli, i kdybych byl nemocný, i když umřu. Pak budu u Pána Boha, v království, kde bude tak dobře, že si to ani nejde představit.

Varianta E

Namalovat ruce nebo vystřihnout jejich fotografii a do nich vložit obrá‑zek (fotografii) vesmíru, ale třeba také obrázky naší vesnice, kostela, rodi‑čů, různých zvířat atd. Pán Bůh nejsou ruce, ale v jeho moci je všechno.

Pomůcky — královská koruna, obrázky, fotografie, pastelky, lepidlo atd.

Pro mladší děti

Varianta A

Na malém řeckém ostrově Patmos uprostřed Egejského moře žil už moc dávno (před devatenácti stoletími) křesťan Jan. Možná tam byl farářem nebo členem staršovstva, možná měl malé děti.

Skoro celému světu vládl tehdy císař, který bydlel v městě Řím, měl velkou armádu, spoustu paláců a také velké vězení a ještě si nechal

127


postavit veliký stadion. Do toho vězení zavíral křesťany – ty, co věřili v Pána Boha, kterému Ježíš lidi naučil říkat: Otče. Císař neměl křesťany rád. Císař se oblékal do zlatých šatů, nosil zlatou korunu a myslel si o sobě, že je bůh, že ho všichni musejí poslouchat, klanět se mu a dělat jen to, co chce on. A císař věděl, že křesťané ho sice poslouchají, ale věří v jiného Boha. Zjistil dokonce, že křesťané říkají: Pána Boha musí poslouchat i císař. A jednou všichni, i císař, budeme stát před Pánem Bohem a on se nás bude ptát, proč jsme co dělali, jestli jsme někomu neublížili. I císař se mu bude muset poklonit.

Císař neměl křesťany rád, a tak pozval do svého stadionu spoustu lidí, nechal si volat sláva a dole za mříže vypustil lvy. A k těm lvům ne-chal házet křesťany. A lvi je roztrhali a snědli.

Také měl císař velkou armádu, spoustu vojáků, koňů a mečů. Kudy ta armáda prošla, tam zůstala zbořená města, zabití lidé a nebylo tam co jíst, protože všechno sebrali vojáci.

Na sousední ostrov vedle Patmu se z ničeho nic přihnala veliká vlna a smetla do moře všechny děti, které sbíraly na břehu mušle. A na jiném ostrově se otřásla země a vybuchla sopka a kameny zasypaly dvě vesnice.

Děti i jejich rodiče se Jana ptali: Kde je Bůh? Proč nám nepomůže? Bude to tak pořád?

Jan se dlouho trápil, modlil se, několik nocí nespal. Vzpomínal na ty děti z pláže, a hlavně na bratry a sestry, co je císař zavřel do vězení, a pak je pro zábavu předhodil lvům. Chvíli měl zavřené oči a chvíli se díval na hvězdy a poslouchal moře. A pak vyprávěl.

Vidíte stromy a skály a hluboké moře a slunce, které hřeje? Vyrost-lo obilí, upekli jsme chléb. To všechno díky Pánu Bohu. Minulou zimu jsem byl nemocný, ale uzdravili jste mě. To také, věřím, díky Pánu Bohu. A narodili jste se. Dýcháte. Tluče vám srdce. To také díky Pánu Bohu. Nezapomínejte na to.

A proto věřím, že nakonec nás nebude trápit žádný císař, žádní vo-jáci, nebudeme se bát moře a jeho vln a hloubky, ani země a jejího tře-sení. To všechno skončí. Jednou se nebudeme bát, že nás někdo zmlá-tí, okrade, ublíží nám. Vůbec se nebudeme bát.

Tomuto světu vládne Pán Bůh, i když to tak někdy nevypadá. A vo-lat „sláva“ si nezaslouží ani císařovi vojáci ani herci z jeho divadla, ani císař sám si to nezaslouží. Jenom Pán Bůh.

A největší moc nemá císař ani jeho vojáci. Protože jednou umřou a i oni budou stát pak před Pánem Bohem a ten se jich bude ptát, jestli neubližovali.

128


Myslím, věřím, že tak jako Pán Bůh stvořil tento svět, dává se narodit dětem a nám vypěstovat strom, tak jednou setře každou slzu z očí, a že už nebude smrt, a nebude důvod plakat.

Poslední slovo patří Pánu Bohu: jeho je země, on má moc, on si za-slouží, abychom mu poděkovali a volali sláva. s ním se budeme rado-vat a slavit. Pán Bůh je od počátku a bude pořád. (Díky za to.)

Akce — Ve Zjevení se často píší dopisy. Děti by si mohly zkusit napsat pro někoho „potěšující dopis“.

Varianta B

Od rána čekají lidé u cesty do Jeruzaléma. Za několik dní začnou vel-ké svátky. Nejdřív má tudy přijet římský místodržitel Pilát a se svými vojáky dohlédnout na to, aby během svátků nedošlo k nějakému po-vstání. A po něm má dorazit do města kníže Herodes, syn poslední-ho krále, a v chrámu, který nechal postavit jeho otec, zahájit slavení.

Od rána naháněli Pilátovi i Herodovi služebníci lidi k silnici, roz-dávali jim mávátka, drobné mince a přikazovali, aby až pojedou jejich páni, volali hodně nahlas: „Sláva, sláva.“

A už jedou.Pět řad vojáků v brnění, které se leskne na slunci jako by bylo ze

zlata. A za nimi na bílém koni, s vavřínovým věncem na hlavě a červe-ným pláštěm skoro až na zem, jako by to byl sám císař, sedí místodr-žitel Pilát. Kyne rukou a tváří se přísně. Lidé volají „sláva“, mávají má-vátky a bojí se. Vždyť za Pilátem klušou na koních další a další vojáci s kopími a meči, je jich snad stovka, snad víc.

Prach ze silnice pomalu klesá. Asi za hodinu se blíží další průvod. Nejdřív několik služebníků na koních, pak hudebníci s píšťalami a bu-bínky a za nimi kočár a v něm v pestrých šatech tlustý kníže Herodes se zlatou čelenkou na hlavě. Vedle kočáru běží otroci a ovívají knížete pštrosími pery. Zas lidé volají „sláva“ a také „ať žije král“ a mávají má-vátky. A Herodes také mává, občas hodí mezi lidi pár měděných min-cí a směje se, jak se na ně lidé vrhají. Dělá mu to dobře: „Škoda, že ne-jsem král, jen kníže, škoda.“

Lidé si posedali pod olivové stromy a ve stínu čekají, až přejde nej-větší horko dne.

Ale co to? Ještě jeden průvod? Snad dvacet mužů a žen a uprostřed nich na malém oslu, oslátku, někdo jede. Osla si vypůjčili od známé-

129


ho ve vesnici za kopcem, že ho večer vrátí. V tom někdo zas začne vo-lat: „Sláva“. A lidé se sbírají z pod stromů a kdo už ztratil mávátko trhá větev a mává s ní. Někdo dokonce vzal svůj plášť a položil jej na ces-tu před osla jak koberec. A lidé vykřikují: „Ať žije náš král, ať žije Je-žíš, ať žije král.“

Velký muž na malém šedém zvířeti s velkýma ušima se tiše usmívá.A lidé se smějí. Smějí se Pilátovi, co si hraje na císaře a myslí si, jak

je mocný, ale musí se schovávat za své vojáky. A smějí se Herodovi, co si hraje na krále, tváří se důležitě, ale vládne jen pár městečkům a ves-ničkám v Galileji.

Jenže kdosi to rychle donesl do Jeruzaléma do paláců.„Ten Ježíš si z vás zas dělal legraci, smál se vaší důležitosti. A lidé ho

vítali, jak krále. Jako kdyby lidé chtěli vládce bez koruny, ale přátelské-ho, spravedlivého, mírného, bez vojáků s meči.“

A v palácích si řeknou: „Tak dost, tohle mu neprojde. Zabijeme krá-le na oslu, co se nám směje.“

Akce — lze zahrát jako scénku; s dětmi nebo loutkami.

Pro starší děti

Z variant je možné si vybrat.

Varianta A

Přečtěte si nebo zazpívejte píseň Moc předivná (ze Svítá či Dodatku). Dě‑tem pak něco řekneme o jejím autorovi:

Báseň Moc předivná napsal Němec Dietrich Bonhoeffer (1906–1945). Narodil se ve Vratislavi (dnes je to v Polsku) a vyrostl v Berlíně. V Ber-líně a v Tübingen chodil na univerzitu. Stal se farářem a zároveň na univerzitě i učil. Faráře nedělal jen v Německu, ale také v Barceloně a v New Yorku.

Když v Německu začal vládnout Adolf Hitler, chtěl jako Vůdce roz-hodovat i o fungování církví a hlavně považoval to, co sám řekl a napsal, za důležitější než bible. Hodně lidí si Hitlera pletlo s bohem. Dietrich Bonhoeffer patřil mezi křesťany, kteří nepřestali zdůrazňovat, že je třeba poslouchat Boha a ne lidi. Krátce před válkou působil jako farář

130


v Londýně, mohl tam zůstat, ale vrátil se do Německa, věřil, že se nejde před válkou a vlastní odpovědností za svou zemi a lidi v ní schovat. Nakonec usoudil, že jako křesťan nemůže přihlížet Hitlerovu běsnění a zapojil se do odboje proti němu.

Dětem můžete položit např. tyto otázky:

— Najděte v písni výrazy, které vyjadřují strach a sevření, a také ty, které vyjadřují naději a jistotu víry (třeba podtrhněte rozdílnými barvami).

— Co myslí Dietrich Bonhoeffer tou předivnou mocí? — Odhadněte, za jaké situace ji mohl napsat (na svobodě, nebo ve vě-

zení)? — Připomíná vám báseň (písnička) některou část modlitby Páně? Kte-

rou/které?

V roce 1943 se Dietrich Bonhoeffer zasnoubil a těšil se na svatbu, vzá-pětí byl však zatčen a jen pár dní před koncem války popraven.

Báseň Moc předivná napsal už ve vězení. Je to jeho vyznání, že je tu ještě jiná a mnohem větší a důležitější Moc, než je ta, kterou vlád-nou pozemští vládcové a diktátoři. A také, že každá lidská moc je ome-zená, že nakonec přijde ke slovu ta moc s velkým M.

Pomůcky — nakopírovaný text písně, tužky.

Varianta B

Projděte si zprávy v novinách, na internetu nebo v televizi v posledních dvou dnech. Přečtěte si ty o politických rozhodnutích, o setkáních prezidentů, o přírodních katastrofách, neštěstích a také o slavných lidech (VIP).

Jsou to dobré, nebo špatné zprávy? Máte někdy ze zpráv strach? Kam ten svět spěje? Kdo tu vládne? (Můžete novinové titulky vystříhat, nale‑pit na papír. A chvíli o tom mluvit.)

S dětmi si přečtěte, a pak případně opište, pokud budou souhlasit, tento text pod jednotlivé novinové titulky.

A přeci tu vládne ještě někdo Jiný;a přece to tu Pán Bůh nenechal svému osudu – nám ke zničení;a přece státy pomíjejí, diktátoři prohrávají a umírají;

131


a přece se mír vrací a lidé nacházejí společnou řeč;a přece se znovu nadechujeme, srdce nám tluče, síla se vrací, i když už žádná v nás nebyla;a přece si volání sláva a poděkování zaslouží hlavně Ten, kdo nám dal život;a přece život nekončí v rozbitých autech, v nemocnicích, v hrobech;a přece s námi je Bůh.

Pomůcky — noviny, papíry, lepidla, nůžky, tužky.

Přesah

Zkuste si prohlédnout nápisy na hrobech na hřbitově. Nebo přečíst pár smutečních oznámení. Co byste si nechali napsat na své parte nebo na hrob? Co to je smrt? A co bude po ní? Bude po ní něco?


— za zavřené křesťany; — za přírodu a zvířata; — za lidi, aby neničili; — za vládce; — za zraněné děti; — za lidi, kterým někdo umřel; — za konec válek a hádek; — za to, abychom nebyli pyšní; — za to, abychom se nebáli.

132


liturgie

rituál

Učitel: Přicházíme k Tobě, Otče (Bože)Děti: Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.

Písně

Svítá: 280 — Přijď království tvé; 359 — V království Božím místa dost; 18 — Buď Bohu všechna chvála čest; 300 — RadostnáHaleluja Amen: 37 — Má duše Boha velebí; 120 — Písnička o přícho-du Páně; 121 — Můj Pán všechny svolá; 156 — Neboť tvé je království; 161 — Má město dvanáct branEvangelický zpěvník (dodatek): 607 — Bůh je náš Pán a Král, 697 — Moc předivná


Zj 22,13 — Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec.

modlitba

Pane, děkujeme za tento svět. Tys nám dal život, buď s námi, prosíme. Ty máš moc udělat cokoli a se vším, dej, prosím, ať nevyhraje zlo. Po-moz nám uvědomit si, prosíme, že jenom ty si zasloužíš, abychom žas-li a volali „sláva“. Bojíme se silných a také nemocí a smrti. Pomoz nám, ať se nebojíme. Vezmi nás jednou do svého království.

133

amen

26. leden 2014

téma

Říkat „amen“ znamená důvěřovat Bohu a následovat ho.

cíle

— Děti skrz překvapení dojdou k tomu, že umíme hebrejské slovo — amen — a pochopí ho jako „věřím ti, Bože!“, společně vytvoří plakát.

— Děti uslyší, o tom, jak se izraelský lid znovu přiznal k Bohu a s důvě-rou mu řekl své amen. Skrze příběh pochopí, co slovo amen znamená.

— Děti hledají význam slova amen pomocí vlastních vědomostí, slovní-kového hesla a aplikují význam slova na biblický text a vlastní zkuše-nosti z bohoslužby (pomocí obrázku).

21

Pro učitele

Biblický text: Mt 6,13 var; Neh 8,1–12

PoznámKy K textu

K prosbě

— Jako poslední z modlitby Páně je před námi jeho závěrečné slovo — AMEN. Je to původně hebrejské přídavné jméno, znamená skuteč‑né, pravdivé, jeho kořen z písmen a–m–n znamená věřit, doufat, ujis-tit se, být věrný (od stejného kořene je slovo emuna — víra, je také pří-buzné se slovem emet — pravda). Používá se jako slovo, které stvrzu-je to, co bylo předtím řečeno (bude řečeno následně, viz Ježíšovy řeči začínající Amen), vyhlašuje to jako pravdivé, jako věrné, spolehlivé.

— Jeho použití jako součásti liturgie (tzn. toho, co dělá lid) je zřejmé už v samotné Bibli — např. jako přitakání lidu na vyhlášení zlořečení (např. v Dt), nebo v žalmech, zde se objevuje jako závěr chvalořeči na Hospodina. Často se objevuje s „prováděcím dodatkem“ typu „a vše-chen lid řekne: Amen.“ V novozákonních textech je přejímáno amen z hebrejštiny (většinou se nepřekládalo např. ani do latiny a dalších jazyků, event. jako „jistě“, „tak se staň“), nejčastěji se objevuje v NZ jako závěr doxologie (stejně jako v modlitbě Páně) — např. „neboť tvé jest království, moc i sláva“ nebo „na věky věků“.

— Amen je vlastně také jistý typ uzavření smlouvy, pečeť, razítko, „ruku na to“, podpis — člověka, který ho vyslovuje, to zavazuje, vstupuje do smlouvy s Bohem.

— Martin Luther ve Větším katechismu k závěru modlitby Páně říká: „Moc naší modlitby ale záleží na tom, abychom se k ní naučili také připojo-vat: Amen. A to ovšem znamená nepochybovat o tom, že Bůh modlit-bu zcela jistě vyslyšel a že ji naplní. „Amen“ není nic jiného než výraz nepochybující víry, která se nemodlí nazdařbůh, zda snad náhodou nedosáhne nějakého cíle, ale která ví, že Bůh, jenž nelže, zaslíbil při-vést modlitbu k cíli.“

Amen tedy neznamená jen to, že souhlasíme s obsahem modlitby, ale především to, že pevně věříme, že nás Bůh slyší a vyslyší, spolé‑háme na něj.

135

— Domnívám se, že bychom měli děti i sebe vést k tomu, abychom se při společných modlitbách připojovali hlasitým „amen“ — tedy nejen při modlitbě Páně, ale všude tam, kde se modlíme. Je to prastará biblická tradice a možnost se osobně a nahlas připojit k důvěře v Boha a jeho péči o nás.

K příběhu

— Na příběhu se ukazuje použití slova „amen“ jako společné odpovědi shromážděného lidu. Vyprávění o čtení Mojžíšova zákona v obno-vovaném Jeruzalémě pravděpodobně odráží podobu synagogální bo-hoslužby, tedy bohoslužby mimo chrám (bez obětí atd.). Je zde čtení, výklad, modlitba, odpověď shromáždění. Na tomto půdorysu vznika-la i křesťanská bohoslužba.

— Stručné shrnutí toho, co příběhu předchází: Nehemjáš, číšník per-ského krále Artaxerxe, se dozvídá o tom, jak jeho souvěrci, navrátivší se ze zajetí za Kýra, jsou v Judsku ohrožováni okolními kmeny, pro-tože nestojí jeruzalémské hradby. Nehemjáš získal krále pro věc své-ho lidu a odchází do Jeruzaléma, aby vedl budování hradeb. Stavba je započata, je neustále ohrožována nepřátelstvím a úklady okolních ná-rodů, avšak Nehemjáš bojuje — modlitbou i tím, že staví na hradby oz-brojené stráže. Musí se také vyrovnat s tím, že vzniká nouze ve vlast-ním lidu (nevěnují se obživě, ale práci na hradbách).

— Když jsou hotovy hradby, shromáždí se lid, aby vyslechl četbu Mojžíšo-va zákona (pravděpodobně Mojžíšovy knihy jak je známe dnes, nebo jejich části). Četba Zákona v lidech vyvolává pohnutí — znovu jsou ujiš‑ťováni o Hospodinově věrnosti, která trvá přes zajetí i nevěrnost lidu. Lid pak společně odpovídá slovem „amen“, přimyká se k této věrnos-ti, chce jí věřit a spoléhat se na ni. Znovu vstupují do smlouvy, kterou porušili, ale která z Boží strany nepřestala platit.

— Znalci zákona vše pečlivě vysvětlují tak, aby každý porozuměl. Poká-ní a pláč, který zní při tom, když si lid uvědomí své nevěrnosti, má být nahrazen radostí a veselím — Boží věrnost je přece větší než veške‑ré hříchy člověka. Jak píše Luther ve výkladu k Amen (Větší katechis‑mus): „Velmi se tedy mýlí všichni ti, kteří… zůstávají v pochybnostech a říkají: Jak bych mohl být tak smělý a chlubit se, že Bůh mou modlit-bu vyslyší? Vždyť jsem jen ubohý hříšník, atp. Takoví nehledí na Boží zaslíbení, ale jen na své skutky a vlastní zásluhy…“

136

AMEN

— K porozumění tomuto Božímu dílu patří přitakání slovem (amen) i skutkem: je to radost, sdílená s ostatními, s praktickými důsledky — ruku v ruce s tím je tu dělba o jídlo.

ÚsKalí

— Samostatný výklad slova Amen určitě zabrání tomu, aby děti vnímaly toto slovo jen jako „konec“ tak, jak se dostalo do českého jazykového užití („a byl s ním ámen“).

— Také amen není nějaké kouzelné slovíčko, jehož vyřčením je modlit-ba platná a splní se. Proto jsem slovo amen pro předškoláky (a v pod-statě se to objevuje i ve vyprávění důrazem na Boží věrnost) vyložila celou větou (Bože, já ti věřím) — není to přesné jazykově, ale jde to po smyslu. Ukazuje to zřetelněji, v kom spočívá naše důvěra, proč smíme doufat ve vyslyšení modlitby.

— Amen je také téma liturgické — jakým způsobem se zapojují lidé do bohoslužby? Nenechávají všechno včetně odpovědí, jako je například amen, jen na faráři? Biblické svědectví říká, že lid má odpovídat, má se připojovat, má být slyšet. Není třeba se bát, že taková odpověď bude automatická — přesto, že se to někdy může stát tak, jako nám myšlen-ky občas odplují i při modlitbě Páně. Znát význam slova amen nám může pomoci.

odKazy

Literatura:

— steiGer, Ivan: Bible v kresbách. Praha: Kalich, 1990. s. 60–61. (Obrázek k textu z Nehemjáše, dá se použít i jako omalovánka.)

— allmen, Jean –Jacques von: Biblický slovník. Praha: Kalich, 1987.

Internet:

— <http://goo.gl/tnzNDA> — wikipedické heslo „amen“ je poměrně sluš-ně napsané a pro základní přehled stačí — pokud byste například s in-ternetem pracovali s nejstaršími dětmi.

137

AMEN

Pro děti


Děti, znáte nějaká cizí slova, slova v cizí řeči? (Pokusný předškolák si vzpomněl na Hello!, yellow submarine, dobrý deň, takže doufám, že se to podaří i u dalších předškoláků.) — Jakou je to řečí? Možná budete mu‑set pomoci — Učí se někdo anglicky? Byl někdo na prázdninách v jiné zemi, jak se tam zdravili, jak říkají zmrzlině, pamatujete si nějaké slo-vo? Znáte nějakou písničku v cizím jazyce? Můžete připomenout slova jako Hello apod. Pokud se žádné slovo neobjeví, pokračujte dál — ve smys‑lu: A já si stejně myslím, že nějaké cizí slovo umíte, jen jste si možná nevzpomněli.

A znáte někoho, kdo umí hebrejsky? Kdo mluví tak, jak mluvili v Iz-raeli? Možná pan farář. Ale já znám někoho, kdo umí hebrejsky a je tady mezi námi (udržte chvíli napětí). Vy totiž aspoň jedno slovo heb-rejsky umíte všichni! Tak schválně, kdo zná slovo AMEN?!

Kde slovo amen používáme? V kostele, na konci modlitby…

Podle vyspělosti skupiny můžete:

— s dětmi pomocí natištěných písmen slovo amen „napsat“;

Jejda, tady se mi ta písmenka zamíchala, pomůžete mi postavit slo-vo amen? Připravte si velká písmena, ze kterých se skládá slovo amen (můžou to být písmena „dutá“, aby je děti mohly vybarvit). Jednotlivá písmena určitě někteří znají (např. písmeno, kterým začíná jejich jmé‑no), ti, co půjdou za rok do školy, by měli zvládnout určit, čím slovo za‑číná. Pomáhejte: první je A, které to je? apod.

— nechat děti podle napsaného vzoru písmena sestavit;

Na papíře napište/vytiskněte slovo amen velkými písmeny, každému dítě‑ti dejte příslušná 4 písmenka, aby je podle vzoru sestavily, nalepte všech‑na amen pod vzor. To zvládnou i děti, které písmena neumí, jde o nápo‑dobu tvarů (děti budou hrdé, že něco „napsaly“).

— pro nejmenší můžete písmena slova amen vybarvovat, lepit na ně kousíčky barevných papírů, lepit písmena z barevných papírů na černobílé obrysy…,

138

nebo se vybarvování a kreslení věnujeme až s obrázky (viz níže) a tento tvo‑řivý blok můžeme vynechat.

Tak slovo bychom měli poskládané — ale co to slovo znamená? Připo‑meňte cizí slova a jejich významy. Napadá vás, co by mohlo znamenat slo-vo amen? Je to těžké. Ani to nejde říct jedním slovem.

Amen říkáme na konci modlitby a znamená to: „Bože, já ti věřím!“ (Zopakujte větu třeba společně.) Bože, já ti věřím, že když se k tobě mod-lím, tak ty mě slyšíš a pečuješ o mě. Vždycky, když se modlíme, říkáme na konci amen, potvrzujeme tím, že se na Boha spoléháme tak, jak na něj spoléhal Ježíš a připojujeme se k němu.

Zpestření, pokud máte starší předškoláky nebo smíšenou skupinu:Větu rozstříhejte na jednotlivá slova, dětem větu zopakujte, společně ji

poskládejte, nalepte pod „amen“. Můžete slova dětem rozdat, říct jim, co mají za slovo v ruce a nechat je, aby se postavili za sebe správně.

Pokračujte dále: Ukazujte obrázky s textem — ucho „že mě slyšíš“, srdce „že mě máš rád“, ruka „že mě chráníš“, chleba „že se o mě staráš“, atd. — děti hádají, co znamenají. Nalepte pod nápis. Společně vybarvěte, dokreslete. (Pokud si netroufáte kreslit, vyhledávání obrázků v Google vám nabídne nějaké využitelné kresby.)

Takže, co znamená slovo amen? Bože, já ti věřím!Kdy ho říkáme? V modlitbě.A jak říkáme slovo amen? Nahlas!!!

Zakončit můžete modlitbou, jednotlivé krátké věty zakončujte společně slo‑vem amen.

Např.: Děkujeme ti, že jsme tu spolu a všichni ti říkáme — amen. Pro-síme za ty, co nemají nic k jídlu, a všichni ti říkáme — amen.

Pracovní list si můžete vytvořit podle popsaných nápadů — slovo amen, pod něj vysvětlující větu a např. čtyři políčka na dokreslení nebo do-lepení obrázků.

Pomůcky — Velký papír, písmena A –M –E –N na papíře, rozstříhaná věta Bože, já ti věřím; obrázky s textem, lepidla, pastelky.

139

AMEN

Varianta

Pokud byste potřebovali pouze krátký a více akční způsob výkladu, využijte přirovnání amen k podání ruky, k vyjádření smlouvy a důvěry.

Postavte se s dětmi do kruhu, všechny na úvod pozdravte podáním ruky a oslovením jménem.

Proč si lidé podávají ruku? Aby se pozdravili, aby se přivítali, roz-loučili.

Kdybyste v té ruce něco měli, můžete ji někomu podat? Nejde to, že!Podat ruku znamená totiž také to, že si věříme — podávám ti ruku,

nemám v ní žádnou zbraň, abych tě praštil. Podáme si ruku a bude-me přátelé!

Také když si něco slibujeme, říkáme „Ruku na to!“ a podáme si ruce. Například, když vás paní učitelka od sebe ve školce odtrhne: „Teď se nebudeme prát, ruku na to, kluci/holky! Podejte si ruce, a budeme zase přátelé.“

Zkuste si podat ruce se svými sousedy a pozdravte se, víte, jak se jmenuje ten, kdo stojí vedle vás?

Když nás Pán Ježíš učil, abychom se modlili k Bohu jako Otci, na konci modlitby řekl slovo Amen. Je to slovo cizí, hebrejské, ale může-me si ho představit trochu jako podání ruky — znamená totiž: „Já ti vě-řím, Bože, že mě slyšíš, když se k tobě modlím a důvěřuju ti.“

Na závěr můžete využít navržený pracovní list z první varianty, například jen jako omalovánku.

140

AMEN

Pro mladší děti

Jako motivaci můžete použít tu, která je uvedena pro předškoláky, zda děti znají nějaká cizí slova. Pro vysvětlení významu toho, co znamená amen, po‑užijte příběh. Nebo začněte prohlížením obrázku.

Nechte děti popsat obrázky: Z jaké doby ti lidé asi jsou? Vidíte, nejsme první, kdo se ptá na to, co znamená slovo amen. Je to slovo hebrejské, cizí, tak jeho významu nerozumíme hned, jako u slov českých.

Co tedy znamená slovo amen? Povím vám příběh, na kterém to pocho-píme. Je to příběh o izraelském lidu. Stalo se, že se skoro celý lid izrael-ský dostal do zajetí v cizí říši, Babylónii. Bylo to proto, že přestali věřit Bohu a spoléhat se na něj. A taky proto, že okolní říše byly velké a měly chuť na další a další území. Když to území dobyli, vzali jeho obyvatele a odvezli je jinam. To se stalo i izraelskému lidu. Většina z nich skon-čila jako zajatci v Babylónii. A Babylónii zas dobyla jiná říše, Persie.

Izraelský lid však zůstával v zajetí. A v tom zajetí nikdy nepřestali vzpomínat na své město, na Jeruzalém. A to přesto, že se jim narodily děti, že se v cizí zemi vlastně usadili, a přesto, že někteří z nich se sta-li služebníky na dvoře perského krále. Stále vzpomínali na Jeruzalém a často při tom plakali, protože Jeruzalém byl vzdálený a měli pocit, že je jim vzdálený i Bůh. „Jsme v zajetí, a to je trest, že jsme nevěřili v Boha. Bůh je teď tak daleko!“ stýskali si. A někteří dokonce možná nadávali: „Bůh nás opustil, už s námi není!“

Ale nebyla to pravda. Bůh je věrný i tehdy, když jsou lidé nevěrní a ne-poslušní. Tak se stalo, že se někteří Izraelci mohli vrátit do Jeruzaléma. A tam začali s opravami chrámu. Ale ani tehdy nešlo všechno hladce.

141

AMEN

Pořád tu byli nejrůznější nepřátelé okolo, kterým se rozhodně nelíbilo, že Izraelci znovu staví chrám a opravují město Jeruzalém.

O útrapách Jeruzalémských se doslechl Nehemjáš. Dostal se na dvo-ře perského krále pěkně vysoko. Byl to jeho číšník, obsluhoval krále při jídle. V takového člověka musel mít král velkou důvěru, že ho tře-ba neotráví. Nehemjáš byl Izraelec a rozhodl se, že když může mluvit s králem, musí s ním mluvit také o Jeruzalému. Věřil totiž, že Bůh je věrný a umožní mu nějak Jeruzalému pomoci. Poprosil krále o dovole-nou, aby mohl do Jeruzaléma odjet a zorganizovat tam stavbu hradeb. Královi se to zrovna taky hodilo, a tak Nehemjáše do Jeruzaléma poslal.

Nehemjáš shromáždil všechny ochotné Izraelce, a začali stavět hradby, aby město dokázali ubránit. Každý měl svůj kus hradeb. Byli tam muži všech profesí, a dokonce pár žen se umělo ohánět kladívkem, nosit kameny a míchat maltu.

Město s hradbami, to už je něco, mezi lidmi se začalo proslýchat, že tu perský král chce mít samostatnou provincii. To se tedy nepřátel-ským sousedům nelíbilo a nasadili všechny zbraně — meče i pomluvy, intriky i podlosti. Nehemjáš ani tehdy nepřestal věřit, že Bůh je věrný. Také on nasadil všechny zbraně — každý, kdo pracoval na hradbách, měl v jedné ruce kladívko nebo zednickou lžíci a v druhé meč. Každý úsek hradeb měl své strážce. A proti pomluvám a intrikám nasadil Ne-hemjáš moudrost a modlitbu k Hospodinu — „Bože, ty jsi věrný, do-vol nám dostavět tyto hradby“.

Ano, Bůh je věrný, a tak se povedlo hradby dostavět. Když dokonči-li zednickou práci a osadili všechny brány vraty, shromáždili se u jed-né brány a svému knězi Ezdrášovi postavili takové pódium, kazatelnu, to aby ho všichni slyšeli, když jim bude chtít něco říct. A taky že chtěl. Ale nebylo to jen tak něco. Vystoupil na kazatelnu a začal číst z Moj-žíšova zákona — o tom, jak je Bůh věrný i když jeho lid to vede jednou tak a podruhé onak. Jak ten podivuhodný Bůh zachraňuje i neposluš-né lidi, je věrný a nikdy svůj lid neopustí.

Lidem vstoupily slzy do očí: Tolikrát jsme pochybovali, Bohu ne-věřili, chtěli jsme to vzdát — ale on to s námi nevzdal. A tu někdo řekl Amen. To znamená — ano, tak to je, Bůh je věrný. Jedině díky němu jsme postavili hradby a budeme zachráněni. A všichni se přidali: Amen, amen. A to znamená — Bože, chceme ti být taky věrní a věřit ti. A amen znělo víc a víc nahlas. Bylo to jako smlouva: Bože, věříme ti, že jsi věrný. Spoléháme na tebe.

A to už tekly slzy proudem. Ale kněz Ezdráš a všichni znalci zákona jim vysvětlovali: Neplačte, otřete si slzy. Bůh vidí vaši lítost nad zlem,

142

AMEN

ale teď chce, abyste společně oslavovali jeho věrnost. Uvařte dobrá jíd-la, upečte sladkosti, dejte tomu, kdo nic nemá, dávejte si dárky.

A tak se Izraelci pustili do oslav. A vždycky si připomínali, že Bůh je nám věrný. Ježíš tenhle příběh moc dobře znal. A když nás učí modlit se — a věřit, že Bůh je nám Otcem — a že jeho království přichází — a že nám odpouští — učí i nás věřit: Bůh je věrný. Věřte, že právě tohle vám chce dát. I my můžeme na Boha takto spoléhat v životě. V té Ježíšově modlitbě se to řekne prostě jedním slovem: AMEN.

Pomůcky — obrázek.

Pro starší děti

Dětem můžete rozdat otázky jako pracovní listy, případně dát na papíře všem až část 2, můžete střídat práci společnou, ve dvojicích, jednotlivců. Máte ‑li málo času, můžete pracovat např. jen s obrázkem a textem z Ne‑hemjáše (3).

1. Co víte o slově amen? Pokuste se nejprve zodpovědět na tyto otázky (samostatně písemně nebo společně zapisujte):

— Kde se používá? (K čemu/jak?) — Kdo ho smí používat? — Z jakého je jazyka? — Co znamená? — Jak se používá v českém jazyce (znáte nějaké ustálené sousloví — jaký

má význam)? — Napadá vás ještě něco ke slovu amen?

2. Pomocí následujícího textu si ověřte, zda vaše domněnky jsou správ‑né. (Na základě hesla Amen v Biblickém slovníku1) zjednodušila a text úpravila M.S.)

— Amen je hebrejské slovo, kterého se používalo při bohoslužbě v syna-goze, odkud přešlo do Nového zákona a udrželo se v liturgickém ja-zyce všech křesťanských církví. (Liturgie = to, co dělá v bohoslužbách lid -shromáždění — jsou to odpovědi, písně, modlitby, přeneseně po-řad bohoslužby.)

1 allmen, Jean–Jacques von: Biblický slovník. Praha: Kalich, 1987.

143

AMEN

— Amen je odvozeno od kořene (základ slova), který zahrnuje myšlenku pevnosti, skutečnosti a z něhož vznikly výrazy různé a důležité: pře-žít, věřit, pevnost, věrnost, jistota, víra.

— Amen znamená tedy: pravdivý, opravdu, určitě, určitý. Do řečtiny bylo přeloženo výrazem „staň se“. Jeho význam je však širší: Když je poslu-chač vysloví, ztotožňuje se s tím, co slyšel, souhlasí s tím, uznává to za své, je připraven se tomu podrobit. Amen má tedy hodnotu podpisu.

— V Novém zákoně slovo amen vyjadřuje jistotu církve, která s důvěrou odpovídá na zaslíbení svého Pána. (To znamená, že by se mohlo pře-kládat také slovy „věřím ti, Bože“.)

— Slovo amen je vyslovováno věřícím člověkem nebo celým společen-stvím. Až později si kazatelé vyhradí právo říkat „amen“ (tzn. smě-li to říkat jen oni).

3. Přečtěte si text z Nehemjáše 8,1–6. Prohlédněte si ilustraci Ivana Ste-igera, kterou nakreslil k tomuto textu v Bibli v kresbách (str. 60–61).

— Který význam slova amen byste vybrali pro tento text: věřím — ano — pravda — jistě — určitě — tak se staň — podepisuji — ještě jiné? Shodli jste se ve skupině?

— Podívejte se na obrázek — co myslíte, má říkat amen jen kazatel/farář nebo všichni lidé? Pomohl vám nějak obrázek k odpovědi?

144

AMEN

Přesah

— Pokud se to ve vašem sboru neděje, zkuste společně s dětmi začít ří-kat amen při bohoslužbách nahlas. Vysvětlete v ohláškách, co jste se s dětmi naučili o amen a vyzvěte i ostatní, zda se nechtějí připojit. Pří-padně poproste o ohlášení faráře/řku.

— Naučte se zpívanou odpověď amen — např. ve Svítá 479 nebo v Evan-gelickém zpěvníku součást zpívané liturgie v pořadu C, str. 827.

— Víte, že v některých křesťanských společenstvích je běžné, že lidé vy-slovují amen také během kázání? Když kazatel vysloví myšlenku, kte-rá je podle posluchače pravdivá a důležitá, řekne klidně nahlas amen, aby vyjádřil svůj souhlas. Co by se stalo ve vašem kostele, kdyby to ně-kdo udělal? Co by si asi myslel pan farář — že s ním souhlasíte, nebo že má skončit?

Podněty k přímluvám — modlete se za ty, kteří neumějí nebo nemo-hou důvěřovat Bohu či lidem.

145

AMEN

liturgie

rituál


Písně

Svítá: 479 — Amen; 9 — Amen (Neznáte ‑li, zadejte si na youtube „go‑spel amen song“; např. <http://goo.gl/nrzT7w>. Děti mohou zpívat

„amen“ a vy sloky.)Haleluja Amen: 132 — Oslavujem tvou dobrotu, 95 — Ježíši Kriste, pastýři nás, 36 — Pán Bůh je síla má, 14 — Někdo mě vede za rukuEvangelický zpěvník (dodatek): 613 — Oči všech se upírají


Zj 7, 12 — Amen! Dobrořečení i sláva a moudrost, díky a čest i moc a síla Bohu našemu na věky věků. Amen!

modlitba

Pane Ježíši, děkujeme ti, že jsi nás naučil svou modlitbu. Děkujeme, že můžeme mít k Bohu důvěru, že nás vždycky slyší a že se na něj mů-žeme spolehnout. Amen.

146

Úlohy cyklu pro školní rok 2013/14 jsou postupně zveřejňovány na webu Katecheze <http://katecheze.evangnet.cz>. Na stejné adrese naleznete další materiály pro práci s dětmi.

Zaregistrovaní uživatelé mohou na týchž stránkách zveřejňovat i své vlastní katechetické materiály.

Modlitba Páně — katechetická příručka 2013/14Pomůcka pro učitele Nedělní školy a náboženství

Ilustrace:Zdar Šorm (s. 100–101), Lydie Férová (s. 150), Ivan Steiger (s. 153) Vydává poradní odbor pro práci s dětmi Českobratrské církve evangelické, Praha, 2013Grafická úprava Filip HalamaTiskne VS Tisk Praha

Date post:	08-Dec-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	2 times
Download:	0 times

Modlitba Páně - evangnet.czstritez.evangnet.cz/sites/stritez.evangnet.cz/files/7786_ebook.pdf ·...

Documents