Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od výcho-

du se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli

jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ Když to uslyšel Herodes,

znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu

a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Oni mu odpověděli: „V judském Bet-

lémě; neboť tak je psáno u proroka: ‚A ty, Betléme, v zemi judské, zdaleka nejsi nej-

menší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého

lidu, Izraele.‘“ Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas,

kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl: „Jděte a pátrejte důkladně

po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“ Oni

krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla

před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zarado-

vali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem,

klaněli se mu a obě-

tovali mu přinesené

dary – zlato, kadidlo

a myrhu. Potom, na

pokyn ve snu, aby se

nevraceli k Herodovi,

jinudy odcestovali do

své země.

(Evangelium podle

Matouše 2,1-12)

Milí přátelé,

sestry a bratři,

mudrci vyčetli

z hvězd, že když se

objeví velká hvězda,

někde se narodí král.

Snad tušili, že když

se objeví hvězda ob-

NÁŠ ČASOPIS

Leden 2017 / 181

Obr. Maruška Hellerová

2 č.181 Leden 2017

zvláště veliká, může to být Král králů, bod, ke kterému se vztahuje celý vesmír.

Izraelci měli zakázáno zabývat se astrologií. I my spolu s Židy věříme, že náš

život není dopředu daný a určený, ale že se skládá z mnoha možností, mezi kterými

se můžeme rozhodovat, a tak jej utváříme – ne vždy šťastně, ale Bůh nás neopouští

ani tehdy, když se vydáme špatným směrem. Spolu s Židy věříme, že náš život má

v rukou Bůh, který to s námi myslí dobře.

Fascinuje mě, že prvotní církev tento příběh do Bible zařadila, že jej necenzu-

rovala, že nám pochybné astrology a pohany dokonce dala za příklad velké touhy

a hledání (jejich zřejmě několikatýdenní cesta nebyla pohodlnou zážitkovou turistikou,

ale drsným podnikem a velkým odříkáním, musela za tím být opravdu velká touha).

Přál bych si, aby církev i náš sbor byl prostorem otevřeným pro hledající lidi,

i pro ty, kteří ještě nemají spoustu věcí vyjasněnou. Přál bych si, aby je nikdo z nás

neposuzoval, abychom jim nedávali najevo, že (zatím) nezapadli mezi nás nebo si

neosvojili náš způsob myšlení, křesťanskou dogmatiku nebo naše zvyky (to je to nej-

méně podstatné, ale s tím míváme největší problém).

Mudrci přinesli narozenému Ježíši královské dary: zlato, kadidlo a myrhu. Ne-

víme, co to znamenalo v jejich pohanské symbolice, ale víme, k čemu tyto věci odka-

zují v Bibli: Pro Boha jsme vzácní. Život každého člověka, i toho, kdo je nám naprosto

neznámý a který nás nezajímá, má nevyčíslitelnou hodnotu, samozřejmě větší než

jakéhokoli drahého kovu (i posledního uprchlíka v Egejském moři či těch, kteří zůstali

v bombardovaném Aleppu i jinde). Zlato je také jeden z obrazů Božího soudu (1Pt

1,7) – Bůh nás chce mít ve svém království, ale nemůžeme tam vejít, aniž bychom

byli přetaveni – nepatřičné kovy se odplaví a my staneme před Bohem jako ryzí. Bůh

nás také jako jediný vidí takové, jací skutečně jsme.

„Jako kadidlo ať míří má modlitba k tobě“, říká Bohu žalmista (141,2). Apoštol

k tomu dodává ještě i horizontální rozměr: naše svědectví má být vůní, která se šíří

a proniká k druhým (2Kor 2,15).

Myrha je pryskyřice, která se používala k balzamování mrtvých. Vypadá to tro-

chu jako morbidní dar pro novorozeně. Ale: Ježíš sice unikne Herodovu šílenému

vraždění, ale jeho život bude násilně ukončen v poměrně mladém věku. Narodil se ne

proto, aby si to na světě užil (i když i to uměl) a aby se měl hlavně dobře, ale proto,

aby z lásky k nám žil i svůj život vydal.

Od smrti nás dělí jen krůček. Jedu dnes na pohřeb jednomu pánovi a bratru

v Kristu, kterého jsem léta navštěvoval v jistém ústavu. Tušil jsem, že jeho nemoc je

vážná, a myslel jsem si, že jej budu příští rok muset navštěvovat častěji, ale odešel

nečekaně brzo. Právě jsem se dozvěděl, že zemřela moje kolegyně Jana Kadlecová,

farářka v Růžďce. Uvěřila v Krista v dospělosti a v době před důchodem vystudovala

dálkově teologii. Byli jsme spolužáci, společně jsme se trápili v intenzivních jazyko-

vých kursech, ale vídali jsme se i na různých fakultních akcích. Sloužila v západních

Čechách, ve skomírajícím sboru se snažila zaujmout děti a mládež, pořádala pro ně

velké množství volnočasových aktivit; obdivoval jsem její energii. Když už mohla odejít

do důchodu, přála si ještě aspoň pár let sloužit v živém sboru a pak teprve odejít na

Leden 2017 č.181 3

odpočinek. Vešla do „Hospodinova odpočinutí“ (Ž 95) dříve, než si začala užívat dů-

chodu. Byla velmi přímá, i ve svých kázáních si dovolila být kritická – přesto se za je-

jího působení zvedl počet účastníků bohoslužeb a skupina mládeže i seniorů

v Růžďce je velmi živá. Připomíná mi postavu Jana Křtitele – mluvil o vážnosti a ne-

vyhnutelnosti Božího soudu, a proudily k němu celé zástupy. Myslím si, že kdykoli

hroty Božího slova otupuji v nějaké opatrnosti nebo diplomacii, dělám chybu, a Pán mi

to asi jednou vyčte. Jen abych uměl odlišit Boží slovo (či křesťanské postoje) od

svých názorů a postojů, se kterými nemusí druzí souhlasit…

Hned na začátku evangelia se Bůh v Kristu stává uprchlíkem. To je jeden

z kořenů křesťanské kultury, spolu s podobenstvím o milosrdném Samařanu (také

pohan, kterého nám Ježíš dal za příklad). Ježíš neříká „hlavně buďte opatrní“ nebo

„hlavně si dejte pozor, ať se Vám nestane nic zlého“, ale „Co jste učinili těm nepatr-

ným, mně jste učinili“ (Mt 25).

Někdy nadáváme na konzum a vyprázdnění Vánoc. Přál bych si, aby lidé, kteří

se teď cítí ohroženi muslimskou kulturou (která možná ovlivní naše západní sousedy,

ale nás asi sotva), našli své kořeny nejen v tom, co dobrého křesťanství přineslo

(např. důraz na vzdělanost, milosrdenství nebo stabilní rodinu), ale v křesťanství sa-

mém, tedy v evangeliu.

Na neděli 15. ledna k nám přijede malířka Barbora Veselá. Spolu s manželem

v 80. letech navrhovali interiér našeho kostela. Přijede vlastně opravit krásnou, ale

prasklinami poškozenou plastiku o Ježíšových podobenstvích, kterou máme na čelní

stěně. Od obnovy našeho kostela navrhla ještě mnoho úprav interiérů evangelických

kostelů a modliteben. Myslím, že beseda s ní bude určitě stát za to.

Staršovstvo se zabývá tím, jak pomoci těm, kdo mají potíže se sluchem a brání

jim to i ve slyšení zvěsti při bohoslužbách. Stále trvá možnost sednout se před nahrá-

vací pult v polovině kostela na pravé straně a půjčit si sluchátka. Do příští porady bu-

du sondovat mezi Vámi a bratr Pavel Bartoň bude zjišťovat, jaké jsou nové technické

možnosti. Snad se pak rozhodneme správně, pro dobro co největšího počtu lidí.

Těším se na setkání s Vámi při bohoslužbách či během sborové neděle. Na

oběd se hlaste u mne. Sborový večer v lednu odpadá, jakož i biblické hodiny v druhé

polovině ledna – budeme se účastnit ekumenických bohoslužeb v našem městě (ter-

míny jsou uvedeny na zadní straně). Srdečně zve a zdraví Váš Daniel Heller

Jubilanti ———————————————————————

Vladimíra Melichaříková Jana Kalhousová

Zdeněk Číž Drahoslava Svobodová

Josef Šrámek Milada Danišová

Emílie Rykalská Karel Koláček

Jiřina Jakubíková Josef Zajíček

Jaroslav Gerža Antonín Cimala

Jarmila Krausová

4 č.181 Leden 2017

Staršovstvo ————————————————————— Reminiscence

- byly kladně hodnoceny adventní koncerty

- staršovstvo děkuje bratru kurátorovi Fojtů za přípravu adventního sbor. večera

- farář Heller informoval o bohoslužbách v Domově Seniorpark ve Val. Meziříčí

a v Domově pro seniory v Rožnově p.R. - přibývá účastníků, významná je práce

pastoračních pracovnic V. Tyralíkové a Anny Koňařové a podpora společenství

seniorů vedeného péčí br.f. Pavla Fojtů, je dobrá spolupráce s personálem obou

domovů, který účast na bohoslužbách obyvatelům aktivně nabízí

Žádosti a návrhy

- žádost o křest Adama Hrtuse (29.1. 2017) - staršovstvo souhlasí

- žádost o benefiční koncert ZUŠ B-art v pondělí 30.1. 2017 v 17 hod. ve prospěch

organizace Strom života. Staršovstvo souhlasí, služba bratr Koláček

- nabídka koncertu klavíristy Daniela Juna v rámci sborového večera v pondělí

15.5. 2017 v 19hod. - staršovstvo souhlasí

Další termíny - sborové shromáždění bude 12.3. 2017

Sestra Eva Janírková podala finanční informace k 31. prosinci 2016: pokladna:

13 867,- Kč, bankovní účet: 410 189,- Kč; saláry hotově: 55 000,- Kč, saláry ban-

kou: 84 900,- Kč; sbírky celkem: 16 410,- Kč, z toho 1 300,- Kč účelová sbír-

ka, 10 530,- Kč pro potřeby sboru, sbírka pro bohoslovce 4 580,- Kč. Sbírka na

pomoc lidem postiženým hurikánem na Haiti byla celkem 4 334,- Kč.

Hospodářské záležitosti:

- Bratr Bartoň prověří možnosti použití bezdrátových sluchátek v kostele. Bratr

Heller zjistí, kteří členové sboru by měli o sluchátka zájem.

- Pan Antonín Janoš vypracuje projektovou dokumentaci pro opravu elektroinsta-

lace do 10.1.2017, která bude podkladem pro výběrové řízení.

- Byla provedena zkouška se třemi žárovkami LED v kostele. Bude pokračováno

v dalším zkoušení, zatím není rozdíl ve svítivosti vidět.

- Na základě směrnice synodní rady bylo staršovstvem odsouhlaseno nové znění

nájemní smlouvy na farářský byt s účinností od 1.1. 2017.

- Inventarizace majetku sboru - provede sestra Janírková, bratři Fojtů a Jelínek.

ze zápisu Tomáše Jelínka

Událo se ve sboru ——————————————————Adventní sborový večer s Velkou Lhotou

V pondělí 19. prosince jsme se sešli k tradičnímu setkání se sestrami a bratřími z Velké Lhoty. Program připravil náš kurátor br. Martin Fojtů. Po úvodní pobožnosti jsme si vylosovali čísla, čímž jsme se rozdělili do dvojic. Měli jsme si chvíli povídat a pak představit svého nového souseda. Obvykle bych si asi povídal s těmi, které znám, ale takto jsem moc rád, že jsem se mohl seznámit se sestrou Martou Škrobá-kovou, kterou jsem zatím znal jen od vidění. Také jsme se ale hodně nasmáli, když o sobě navzájem vyprávěli manželé Dobra a Honza Krupovi, kteří si vylosovali stejná

Leden 2017 č.181 5

čísla. Pak přečetl br. kurátor ještě zajímavé a humorné vyprávění o tom, jak kdysi (snad v 19. století) probíhala inspekce v zádveřické evangelické škole. A pak už si všichni družně povídali, jako obvykle. Děkujeme br. kurátorovi i všem, kdo přispěli k hojnému a výbornému pohoštění. Daniel Heller

Vánoční hra dětí a dorostu

Letos jsme s dětmi nacvičili hru Sněhová královna z pera Rut a Jiřího Kučero-vých, farářů z Hradiště u Nasavrk - podle pohádky Hanse Christiana Andersena. Na youtube si můžete najít písničku Zimní království, kterou jsme zpívali a kterou napsali

6 č.181 Leden 2017

Karel Svoboda a Zdeněk Rytíř na motivy této pohádky (nazpívala ji Yvonne Přenosi-lová, která pak emigrovala a pracovala jako redaktorka rádia Svobodná Evropa).

Hra pojednává o tom, jak snadno se do našich vztahů dostane zlo, které má zde podobu ledových střepů z rozbitého zrcadla, které mají lidé v očích (a druhé vidí negativně) a v srdci (a chtějí jen být lepší než druzí a vystačit si sami). Vypráví příběh o přátelství a věrnosti – Gerda podnikne dalekou cestu, aby našla kamaráda Káje a vysvobodila jej ze spárů Zimního království. Příběh nese poselství o lásce, která ro-zehřívá led, probouzí jaro a vrací život. Gerda najde Káje nakonec v paláci Ledové královny. Vstoupí do něj po kolenou, protože už nemůže dál jít. Ale v tomto postoji ji nemohou ublížit ledoví palácoví strážci. Když Gerda zjistí, že je Káj zmrzlý na kost a nereaguje na její objetí, pláče. Její slzy však začnou rozpouštět led, Káj se probudí a celý ledový zámek se rozpustí. „Ty slzy mu asi vypláchly oči a roztavily ledový klín zabodnutý do srdce. A pak že je pláč na nic.“ – tak komentuje scénu malá laponka.

Gerda si ve chvíli hrozné bezmoci vzpomněla na píseň Aj, růže rozvila se (EZ 288). Takto zpívá o Kristu: „Ten kvítek spanilý uprostřed noci chladné my lidé spatřili.“ V dánské verzi písně se zpívá, že ta růže prorazila led (asi tak, jako když tráva proros-te skrze asfalt či beton). V této divadelní hře to bylo podobně, jako i v životě: I když přímo či výslovně nemluvíme o Bohu, je při díle – ovlivňuje a proměňuje i srdce lidí, kteří o něm nevědí, a působí skrze ně. Boží moc přemáhá každou zlou lidskou moc, proměňuje úzkost a strach v naději a odvahu a dává pokoj i radost.

Chtěl bych poděkovat všem malým i mladým herečkám a hercům, učitelkám a učitelům v nedělní škole, kteří pomáhali nacvičovat, a Dance a Líbě Jelínkovým za pomoc při generálce. Manželům Charity a Karlovi Dušíkovým děkuji za pečlivou pří-pravu krásných scén – praktických posuvných opon, které jsou zároveň kulisami. Sestře Jarce Hurtíkové děkuji za koš výborných perníčků pro herce i pro hosty.

Daniel Heller

Leden 2017 č.181 7

Silvestrovské posezení

V našem sboru se stalo už tradicí trávit společně silvestrovský večer. Sborová

místnost, provoněná dobrotami, se brzy naplnila jak mladšími, tak i námi již postarší-

mi. Bratr farář předal hlavní slovo Pavlovi Hromádkovi, který oživil náš večer vzpo-

mínkami na své dětství na rodném statku v Hodslavicích. Četl nám ze svých Pamětí,

jež s pečlivostí a zevrubností jemu vlastní převedl do literární podoby.

Obhospodařovat 25hektarový kolos nebylo snadné, i když se využívalo veškeré

tehdy dostupné mechanizace, bylo nutné počítat s každou rukou. Pro chlapce to ne-

bylo jen bezstarostné skotačení, ale i zodpovědnost za svěřované úkoly. Nezapome-

nutelný byl pro něho, dnes už úsměvný, příběh s nezkrotným rohatým kozlem, nako-

nec se šťastným koncem.

Život na venkově má své kouzlo, i lidé jsou trochu jiní – pracovití, skromní

a zbožní. To vše vyzařovalo z přečtené části Pamětí bratra Hromádky.

Atmosféru večera obohatil i br. Broněk Trčka přednesem vánočního příběhu

z pera spisovatele Stephena Leacocka. Připomněl i nám dříve narozeným časté ne-

splněné sny a dětská přání, zejména o Vánocích.

Večer se odvíjel, dobře se povídalo i při sklence vína a nově naplňovaných ta-

lířcích. Zároveň jsme cítili tu posvátnou sounáležitost k našemu sboru. Snad mohu

vyslovit přání za nás všechny – abychom i v nadcházejícím novém roce rádi nacházeli

cestu k sobě a k svým bližním. Blanka Maršálková

8 č.181 Leden 2017

Děti, dorost, mládež —————————————————

Víkendovka 18. - 20.11. 2016

Víkendov-

ka byla zábavná

a zajímavá. Ná-

zev víkendovky

(neboli téma) bylo

Vesmírné závo-

dy. V pátek jsme

šli do staré školy

(tam jsme spali),

dorazili jsme oko-

lo deváté hodiny

večer. Po cestě

jsme se rozdělili

na skupiny, jedna

z nich byla USA

potom SSSR a nakonec UK. Vyspali jsme se tam a ráno nebyl budíček, dali jsme si

snídani a poté začal trénink astronautů, byla tři stanoviště, na každém jsme měli udě-

lat úkoly, které nám tam dali, např. běžet se svíčkou po určité trase atd. Po obědě

jsme dělali papírové rakety. Když jsme je dodělali, tak jsme hráli bojovku, měli jsme

nasbírat co nejvíc paliva a motorů. Večer jsme opět trénovali, bylo to v podstatě stejné

jako předtím, ale

přece jenom to by-

lo trochu jiné (jiné

atrakce). Když

jsme to dohráli, tak

jsme si dali večeři,

vyčistili zuby a šli

jsme spát. Další

den bohužel byl

budíček a byla

opět snídaně, po-

tom jsme šli do

kostela a tam jsme

jim zazpívali píseň

Rok za rokem. Na-

konec jsme šli do staré školy, vzali si batohy a jeli (vlakem) zpět do Valašského Mezi-

říčí. Adam Čapek

Leden 2017 č.181 9

Domácí péče – Žerotínova 319 Hospic Citadela - Žerotínova 1421

757 01 Valašské Meziříčí recepce: 571 629 084

telefon: 737 966 347 fax: 571 629 085

č.účtu:1855020319/0800 č.účtu: 94-2556380247/0100

valmez@diakonie.cz hospic@citadela.cz

www.diakonievm.cz www.citadela.cz

Z šatníku Diakonie

Již hezkou řádku let prodávám v šatníku Diakonie jako dobrovolná pracovnice.

Podařilo se nám získat pro tuto činnost další nadšence, ženy již v důchodovém věku,

tvořící stabilní a skvělý kolektiv. Je nás celkem 5: Lidka Bartoňová, Hedvika Lašáko-

vá, Jana Nečasová, Zdenka Vojvodíková a já; sestra z našeho sboru Jaroslava Hurtí-

ková ochotně vypomáhá, když je třeba některou zastoupit. Proto jsme mohly rozšířit

prodej z původních dvou dnů v týdnu na čtyři. Lidé si k nám zvykli chodit nakupovat,

nacházejí u nás, jak říkají, pěkné zboží za přijatelné ceny. Těší nás jejich pochvala za

obsluhu i za utříděné regály, v nichž si mohou vyhledávat i podle svého výběru. Ně-

kteří si s námi rádi popovídají, očekávají od nás radu a hlavně porozumění pro své

životní bolístky, jež nám často svěřují, a my jim na ně alespoň „pofoukáme“.

V roce 2016 se nám podstatně zvedla tržba, dosáhly jsme 65 000,- Kč. Vím, že

to není mnoho, avšak stojí za tím obětavá a nezištná práce nás děvčat, jak si říkáme.

Vždyť už jsme „v letech“, někdy je pro nás docela složité manipulovat s těžkými krabi-

cemi, třídit, ukládat zboží, také uklízet a hlavně být stále na nohou.

Snad nejtěžší je pro nás snášet chlad, zejména v mrazivých zimních dnech;

nemáme funkční ústřední topení, přitápíme si jen elektrickými kamínky, a to ještě

úsporně. Nestěžujeme si však, i přes tyto podmínky děláme svou práci rády; často

přidáváme i něco navíc, např. Heda umí ušít pěkné prostírání, utěrky, tašky, jiní vez-

mou domů vyprat např. ušmudlanou halenku, vyžehlí, vyspraví. Je to taková naše při-

daná hodnota. Nemohu nezapomenout na Milenu Šustalovou, na její uháčkované če-

pičky, ozdůbky na vánoční stromek či velikonoční kuřátka – vše zákazníci obdivovali

a rádi si koupili.

Dobrovolná práce v šatníku nás zcela „pohltila“ – v dobrém smyslu slova. Napl-

ňuje nás vědomím, že ještě ve svém věku můžeme být prospěšní těm, kteří naši po-

moc potřebují. Vždyť – řečeno slovy básníka Karla Tomana – „Podáš-li slabému ruku

a hladovému chleba, nejspanilejší květy ti v srdci rozkvetou.“ Blanka Maršálková

Psí pomoc v hospici a domově pro seniory

Neobvyklý vánoční dárek v podobě canisterapie dostali klienti Diakonie ČCE – hospi-

ce CITADELA. Již před Vánoci začaly do hospice CITADELA i do domova KONVIKT

10 č.181 Leden 2017

pravidelně docházet tři dámy ,se svými psími doprovody a provádět canisterapii.

Aki, fenku howardského psa, doprovází canisterapeutka Blanka Hašová, flat

coated retriever Amy a zlatý retriever Riki navštěvuje hospic s canisterapeutkou Ja-

nou Bolfovou. Třetí, canisterapeutka Markéta Hebláková, přivádí do domova se

zvláštním režimem kavalírku Rozárku.

Dostatek finančních prostředků k tomu, aby mohlo být setkávání klientů se spe-

ciálně vycvičenými pejsky umožněno, se podařilo získat na podzim minulého roku

prostřednictvím kampaně Psí pomoc v hospici a domově pro seniory. Díky necelým

40 přispěvovatelům tak mohou psí návštěvy přicházet do obou našich zařízení pravi-

delně každý týden po dobu jednoho roku, za což patří všem dárcům velké díky.

„Canisterapii, která má prokazatelný pozitivní vliv na lidi s duševními i fyzickými

omezeními, jsme začali v CITADELE využívat s cílem prohlubování pocitu klidu, bez-

pečí a pokoje u našich klientů,“ vysvětluje vrchní sestra Bc. Naděžda Matochová, Dis.

Canisterapeutický tým tráví při jedné návštěvě s pacienty necelé dvě hodiny, a buď

probíhá skupinové setkání, nebo se navštěvují vybraní pacienti přímo u lůžka.

Každá návštěva je individuální. Klienti se se psem nejdříve seznamují, povídají

si s canisterapeutkami, vyptávají se na dovednosti psa. U většiny klientů vzbuzuje ta-

kováto návštěva zájem. Pokud klienti sami psa měli, vzpomínají na toho svého, mluví

o něm a cvičí si tak paměť. Klienti si mohou psa hladit a dávat mu různé povely: házet

míčky, schovávat předměty apod., za splněné aktivity psa odměňují piškoty. Tím vším

zapojují svůj pohybový aparát. Pokud mají klienti zájem, mohou se se psem tulit

a mazlit, nechat si psa přilehnout do postele. Čerpají tím tak od pejsků tolik potřebnou

energii.

Psí návštěvy zpříjemňují klientům dny a rozptylují je v jejich nemocech.

Ve většině případů přináší našim klientům pocit uvolnění a téměř vždy vykouzlí

úsměvy na tvářích. To dokazuje i nadšené vyjádření jedné z canisterapeutek: „Stal se

takový malý zázrak. Zkusili jsme navštívit dvě paní ležící na společném pokoji, dle

sester vždy negativní. Jedna se chtěla na psa alespoň podívat, druhá se po chvilce

taky zapojila. Při odchodu se obě klienty usmívaly a tvářily se spokojeně,“ líčí caniste-

rapeutka Jana Bolfová. A to byl cíl.

Sbírka na canisterapii je stále otevřená. Příspěvky lze zasílat na transparentní

účet Diakonie ČCE – hospice CITADELA 115-2766120267/0100. Děkujeme.

Zuzana Venturová

Konfirmační opakování/Krátké kapitoly o bohoslužbách –

Minule jsem psal o první části velké děkovné modlitby v rámci slavení večeře

Páně, o tzv. prefaci. Ta končí obvykle slovy: Proto se připojujeme ke zpěvu andělů

(a/nebo všech, kdo ti patří) a spolu s nimi tě chválíme a radostně voláme: … Na tuto

nebo podobnou větu navazujeme společným zvoláním „Svatý…“ (latinsky „Sanctus“)

Jako bychom se v tu chvíli ocitli spolu s Izajášem v jeho vidění (Iz 6): Byl

v jeruzalémském chrámu a zažil na vlastní kůži Boží přítomnost. Popisuje to tak, že

lem roucha (cíp šatů) Panovníka (Hospodina) naplňoval chrám. Viděl anděly, kteří vo-

Leden 2017 č.181 11

lali jeden k druhému: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho

slávy.“ Izajáš se zděsil, protože věděl, že spatřit na vlastní oči Hospodina nemůže

smrtelník přežít. V Boží přítomnosti si víc než jindy a jinde uvědomil svou vinu; vyznal

ji a Hospodin odpověděl také zvláštním způsobem: Anděl vzal žhavý uhlík z oltáře,

dotkl se jeho rtů (!) a řekl mu: „Hle, toto se dotklo tvých rtů, tvá vina je odňata a tvůj

hřích je usmířen.“ Po tomto prožitku se nechává Izajáš Hospodinem povolat za proro-

ka.

Tento okamžik liturgie nás zve ke vzývání Hospodina (adoraci), kdy chválíme

Hospodina nejen za konkrétní projevy jeho přízně k nám, ale i „jen“ za to, že je, že je

naším Bohem, že můžeme žít před jeho tváří. Skláníme se před jeho nepochopitelnou

velikostí a nekonečnou láskou i moudrostí, ve svém srdci či v duchu poklekáme před

Hospodinem. Jestli tento moment naší zbožnosti chybí, pak nám může právě tento

okamžik při bohoslužbách pomoci.

Tvůrci Agendy (bohoslužebné knihy naší církve) si dovolili určité srovnání, které

je jistě jednostranné a ne všeobecně platné, ale něco nám může napovědět: „Zbož-

nost luterských sborů byla více formována adorací a vzýváním Pána, zatímco v re-

formovaných sborech se objevovalo nebezpečí chápat zbožnost jen jako vědomosti

a mravní zásady, čerpané z kázání.“ (Agenda ČCE II, str. 238)

Naši otcové (v 6. století) propojili chvalozpěv Sanctus z Izajášova proroctví

s chvalozpěvem Benedictus (latinsky „Požehnaný“): „Požehnaný, jenž přichází ve

jménu Páně. Hosana na výsostech!“ Je to vyznání žalmistovo (Ž 118,26), které volají

zástupy na Ježíše, když vjíždí do Jeruzaléma na oslátku, což byla docela humorná

scéna. V liturgii jakoby se spojilo vědomí přítomnosti všemohoucího Boha s důrazem

na lidskou podobu Ježíše. Vnímám to tak, že se zde mísí vážnost s radostí.

„Je to mimořádný okamžik, který nám připomíná zaslíbené Boží království. Je

to anticipace (předjímání) něčeho, co nám Bůh slíbil a co se jednou stane. Utrpení

našeho Pána Ježíše Krista nám otevřelo nebeskou bránu a my smíme vědět, tušit

nebo i slyšet ozvěnu andělského zpěvu, který se rozléhá po celém kosmu. K této ne-

beské bohoslužbě jsme zváni také my, abychom se hlasitým zpěvem a hrou na hu-

dební nástroje připojili.“ (Ladislav Moravetz, Český bratr 5/2014)

U nás při bohoslužbách toto dvojité zvolání společně říkáme. Je možné je také

zpívat. V novém zpěvníku bude několik takových krátkých zpěvů. V některých sbo-

rech (např. v Pržně) se na tomto místě zpívá sloka z nějaké písně, jejíž obsah tomuto

zvolání odpovídá (např. EZ 159,3; 161,2; 166,2; 270,3; 641,1).

Můžeme se oprávněně ptát našich předků ve víře (v prvotní církvi), proč si sílu

Boží přítomnosti připomínáme až tady, a ne hned na začátku bohoslužeb; odpověď

nám nezanechali. Dovolím si nabídnout citát od Miroslava Heryána, faráře naší církve

a zakladatele Biblické a misijní školy v Hradci Králové, který mi pomáhá: „U této hos-

tiny je navázáno nepopsatelné spojení, silnější než jakékoli jiné. Pokud slyšíme zvěs-

tování Božího slova, v nejlepším případě uznáváme, chápeme, přitakáváme, souhla-

síme. Ale při eucharistii vstupujeme do silového pole Kristovy lásky, dokázané celým

životem služby i oběti na kříži a dáváme se jí prostoupit.“ Daniel Heller

Úřední hodiny:

kdykoli dle dohody

Farář Daniel Heller

mobil: 777 342 910

pevná linka: 571 161 561

daniel.heller@evangnet.cz

Pastorační pracovnice

Věra Tyralíková

mobil: 723 981 253

Pokladník Eva Janírková

mobil: 777 344 994

Adresa sboru:

Blahoslavova 3

757 01 Val. Meziříčí

telefon do kanceláře:

571 161 560

e-mail: valasske-

mezirici@evangnet.cz

číslo účtu

u Poštovní spořitelny:

190396260/0300

http://valasske-

mezirici.evangnet.cz

NÁŠ ČASOPIS

Vydáno 8. 1. 2017

Příspěvky, ohlasy

a připomínky přijímá:

Anna Jelínková

Palackého 420/21

757 01 Val. Meziříčí

mobil: 721 935 185

anna@jelinek.eu

Bohoslužby:

15.1. neděle 9.30 sborový den, bohoslužby s večeří Páně

14.00 beseda s výtvarnicí Barborou Veselou nejen o našem kostele

17.1. úterý 17.30 ekumenická bohoslužba v našem kostele – káže br. P.Stefan

22.1. neděle 9.30 pravidelné bohoslužby

24.1. úterý 17.30 ekumenický večer chval

v katolickém kostele, káže br. D. Heller

29.1. neděle 9.30 pravidelné bohoslužby

31.1. úterý 17.30 ekumenická bohoslužba

v modlitebně Apoštolské církve

v budově Numeri (Zašovská 778), káže br. P. Kostečka

5.2. neděle 9.30 pravidelné bohoslužby

7.2. úterý 17.30 ekumenická bohoslužba

v modlitebně Církve adventistů sedmého dne

– káže br. T. Hasmanda

Další měsíční program v našem sboru:

Sborový večer se v lednu nekoná.

Pravidelný týdenní program:

Středa 17.00 biblická hodina (jen 4. a 11. 1.)

Čtvrtek 14.00 náboženství

Pátek 14.15 dorost

18.00 mládež (dle dohody)

Neděle 8.45 nácvik sborového zpěvu

9.30 bohoslužby a nedělní škola

Bohoslužby v Domově Seniorpark:

Neděle co 14 dní ve 14.00 hod.

- farář Daniel Heller 29.1.