KÜNSTLERSYMPOSIUMIM BAYERISCHEN WALD GEWIDMET DEM PHÄNOMEN DER WILDNIS

VÝTVARNÉ SYMPOZIUM V BAVORSKÉM LESEVĚNOVANÉ FENOMÉNU DIVOČINY

katalog sympozia

Katalog des Künstlersymposiums

za poskytnutí výstavních prostor děkujeme:für die Ausstellungsräume danken wir:

BILD-WERKFRAUENAU

sympozium podpořili:das Symposium unterstützen:

sympozium by se nemohlo uskutečnit bez velkorysé podpory:Das Symposium wurde ermöglicht durch die großzügige Unterstützung von:

Sympozium bylo pořádáno: Das Symposium wurde veranstaltet von:

NÁRODNÍ PARK BAVORSKÝ LES

Původním záměrem založení prvního německého národního parku bylo posílení turistické atraktivity regionu a místního zaostalého hospodářství. Po polomech v letech 1983 a 1984 zde bylo rozhodnuto o ponechání lesů samostatnému vývoji bez lidských zásahů. Toto rozhodnutí se podařilo udržet i přes následnou kůrovcovou kalamitu, která vedla k odumření smrkových porostů na rozsáhlé ploše, což vyvolalo masivní protesty místních obyvatel, které přetrvávají až dodnes.

Na české straně vedlo vyhnání německého obyvatelstva v roce 1945 a následná likvidace příhraničních vesnic ke vzniku rozsáhlého opuštěného území podél neprostupné železné opony. Na této ploše byl roku 1991 založen Národní park Šumava. Tak došlo pádem železné opony k možnosti opětovného vzniku veliké plochy nedotčené přírody uprostřed středoevropské kulturní krajiny, na půli cesty mezi Prahou a Mnichovem.

NATIONALPARKBAYERISCHER WALD

Das ursprünglliche Ziel bei der Gründung des ersten deutschen Nationalparks war die Stärkung der touristischen Attraktivität einer wirtschaftlich rückständigen Region. Nach den Windwürfen aus den Jahren 1983 und 1984 wurde die Entscheidung getroffen, in die weitere Entwicklung der Wälder nicht mehr einzugreifen. Diesen Entschluss konnte man auch trotz der darauffolgenden Borkenkäferkalamität halten. Sie führte zum Absterben der Fichtenbestände auf großer Fläche, was zu massiven, bis heute anhaltenden Protesten der hiesigen Bevölkerung führte.

Auf der tschechischen Seite führten die Vertreibung der deutschen Bevölkerung im Jahre 1945 und die anschließende Zerstörung der grenznahen Siedlungen entlang des undurchdringlichen Eisernen Vorhangs zur Entstehung weitläufiger menschenleeren Landschaften. Auf diesen Flächen wurde im Jahre 1991 der Nationalpark Šumava gegründet. Somit schuf der Fall des eisernen Vorhangs Voraussetzungen für die Wiederentstehung einer großer Fläche von unberührter Natur zwischen Prag und München, mitten in der mitteleuropäischen Kulturlandschaft.

<bývalá lesovna Tummelplatz

ehemalige Forstdiensthütte Tummelplatz

<Tummelplatz při vernisáži

Tummelplatz am Tag der Vernissage

KÜNSTLERSYMPOSIUM IM BAYERISCHEN WALD GEWIDMET DEM PHÄNOMEN DER WILDNIS

Vom 8.bis 15. Juli fand im Nationalpark Bayerischer Wald ein Künstlersymposium, das dem Phänomen der Wildnis gewidmet war, statt. Die Veranstaltung basierte auf der einzigartigen Natur des Nationalparks, dessen Wälder beinahe ein halbes Jahrhundert aus der Nutzung genommen sind und einer natürlichen Entwicklung überlassen worden sind. Die nächste vergleichbar große Waldfläche ohne jegliche Nutzung finden Sie in den östlichen Karpaten – also mehr als 1000 km weit weg. Beim Wandern durch diese Landschaft ist man mit einem ständigen Bildwechsel konfrontiert – vom silbrigen Grau der Buchenstämme über das finstere Grün der Tannen bis zum leuchtenden Grün der heranwachsenden Fichten.

VÝTVARNÉ SYMPOZUM V BAVORSKÉM LESEVĚNOVANÉ FENOMÉNU DIVOČINY

Mezi 8. a 15. červencem proběhlo v národním parku Bavorský les výtvarné sympozium věnované fenoménu divočiny. Akce byla založena na jedinečném prostředí národního parku, jehož lesy jsou již téměř půl století ponechány přirozenému vývoji. Nejbližší srovnatelné plochy bezzásahových oblastí naleznete ve Východních Karpatech – tedy více než 1000 km daleko. Při procházení oblastí je návštěvník vystaven neustále se měnícím obrazům od stříbrné šedi bukových kmenů, přes temnou zeleň smrkového porostu s ostrůvky smaragdových barev mladých jedlí až po šedé či rezavé porosty mrtvých stromů.

Insgesamt 9 Menschen haben an dem Symposium teilgenommen:PAVEL STORCH, Führer und DolmetscherMitarbeiter der NP Verwaltung Bayerischer WaldTOMÁŠ ČERNÝ, Veranstalter und TeilnehmerStudent vom Interier Design in Ústí nad LabemELIŠKA VAŇKOVÁ, DokumentaristinStudent der Landschaftsarchitektur in Pragund vor allem die Künstler:MICHALA DAŠKOVÁ ALENA PLÍHALOVÁAtelier der Naturmaterialien in Ústí nad LabemKAREL KUNC, Atelier der Monumentalen Werke, PragANETA ŠEBELKOVÁ, Atelier der Konzeptuellen Arbeit, PragEVA NOVÁKOVÁ, Glassatelier in Ústí nad LabemMARKÉTA PRÁŠKOVÁ, Absolventin des Bildhauerateliers Brünn M. Gabriela FaVU.

In den ersten drei Tagen waren wir im Bergdorf Waldhäuser untergebracht, von hier haben wir Entdeckungstouren in die Umgebung unternommen. Zweck dieser Einführung war das Durchwandern und Kennenlernen dieses Teils des Bayerischen Waldes. Am Anfang haben wir den Hausberg von Waldhäuser, den Lusen, erstiegen und besuchten das Freilichtmuseum in Finsterau, wo wir uns eine Vorstellung über das frühere Leben der hiesigen Bevölkerung gemacht haben. Weiter führten unsere Schritte zum Rachelsee mit einem Rest

Sympozia se zúčastnilo celkem devět lidí: PAVEL STORCH, organizátor, průvodce a tlumočník zaměstnanec NP Bavorský lesTOMÁŠ ČERNÝ, organizátor a účastník ateliér design interiéru J. Fišera FUD UJEPELIŠKA VAŇKOVÁ, dokumentaristkastudentka krajinářství na ČZUA především výtvarníci: MICHALA DAŠKOVÁALENA PLÍHALOVÁateliér přírodních materiálů J. Prášila FUD UJEPKAREL KUNC ateliér monumentální tvorby J. Příhody AVUANETA ŠEBELKOVÁateliér konceptuální tvorby M. Šejna AVUEVA NOVÁKOVÁ ateliér skla I. Bílka FUD UJEPMARKÉTA PRÁŠKOVÁ, absolventka sochařského atelieru M. Gabriela FaVU

První tři dny sympozia jsme byli ubytováni ve vesnici Waldhäuser, odkud jsme podnikali výlety do okolí. Cílem bylo prochodit a poznat co nejvíc tuto část Šumavy. Nejprve jsme zdolali nejbližší horu Luzný a navštívili skanzen ve Finsterau, který nám umožnil udělat si lepší představu o dřívějším životě místních obyvatel. Naše další kroky směřovaly k Roklanskému jezeru, kde se ještě zachovaly poslední zbytky původního pralesa, téměř netknutého lidmi, a nakonec vrchol Roklanu s impozantním rozhledem. Provázelo nás chladné šumavské léto s nízkou oblačností a častými dešti.

der ursprünglichen Urwälder und schließlich auf den Rachelgipfel mit seinem imposanten Ausblick. Das kalte Sommer im Böhmerwald mit Nebel und häufigem Regen wurde dabei zu treuem Begleiter. Die verbleibenden Tage waren der Arbeit gewidmet. Wir wechselten den Standort und wohnten nun am Tummelplatz, einer ehemaligen Forstdiensthütte auf einer Wiese inmitten der Wälder. Strom fehlte hier natürlich. Nach dem Umzug hat es zum Glück nicht mehr geregnet und es wurde zunehmend sonnig.Auf der Wiese um das Haus sind die Objekte gewachsen. Im Inneren entstanden Graphiken und in den umliegenden Wäldern Malereien und Zeichnungen. Alle haben in ihren Arbeiten sowohl die Statue als auch das Bild thematisiert. Erwähnen sollte man auch die einzigartige Performance vom Karel Kunc – ein Versuch, eine Wiese zu überqueren, ohne einen Grashalm zu knicken.

Am Tag der Freiluftvernissage verwandelte sich das Haus in eine Galerie mit einer beachtlichen Anzahl an Kunstwerken. Die Wiese füllte sich mit Objekten und Installationen. Die Wände des Hauses trugen Bilder und Graphiken. Einige Autoren haben die Zimmer des Hauses nach ihren Vorstellungen gestaltet. So ist ein träumerisches Kinderzimmer, ein Mausoleum der gefundenen Mauskadaver und ein Dachboden mit einer Falle entstanden.

Die Vernissage wurde trotz der Abgeschiedenheit des Hauses zahlreich besucht.

Následující část byla věnována tvorbě. Přemístili jsme se na Tummelplatz, bývalou lesovnu na louce uprostřed lesů, kde elektřina samozřejmě chyběla. Po přestěhování již přes den naštěstí nezapršelo a slunce stále přibývalo. Na louce okolo chaty začaly postupně růst objekty. Uvnitř vznikaly autorské grafiky a v okolních lesích malby a kresby. Všichni se ve své tvorbě alespoň dotkli prostorové i obrazové tvorby.. Za zmínku rozhodně stojí ojedinělá performance Karla Kunce – pokus o překonání louky bez zlomení stébla trávy.

V den vernisáže pod širým nebem se chata postupně proměnila v galerii s překvapivým množstvím děl. Louku zaplnily objekty a instalace. Zdi budovy nesly obrazy a grafiky. Někteří autoři si k obrazu svému přizpůsobily celé místnosti. Vznikly dětsky snové pokoje, mauzoleum nalezených mrtvých myší, půda s pastí. Hostů se na vernisáži sešlo, vzhledem k odlehlosti chaty, požehnaně. Po úvodním slovu jsme se zastavili u každého díla a poslechli si komentář autora. Návštěvníci, lidé převážně z okruhu správy národního parku nebo přátel výtvarného umění, si se zájmem prohlédli vzniklá díla. I přes jazykovou bariéru došlo k výměně několika slov. Setkání provázela přívětivá atmosféra. Po krátké odmlce jsme uspořádali dostupnější výstavu prací ze sympozia ve skanzenu Finsterau ležícího u východní hranice národního parku. Díla byla vystavena v Schanzerl Häusl, budově, reprezentující stavební typ tzv.Šumavského domu, který byl dříve rozšířený na obou stranách česko-bavorské hranice Šumavy. Některá díla

<fotografie z výletů Bavorskými lesy

Fotos aus den Wanderungen durch den Bayerischen Wald

>umělci při práci: die arbeitenden Künstlerzleva; von links: Ála Plíhalová, Karel Kunc

Nach dem Eröffnungswort von Lukas Laux und Horst Dieter Geyer wurden die Werke besichtigt und von den Autoren kommentiert. Die Besucher, vor allem aus der Nationalparkverwaltung und aus dem Kreis der Kunstfreunde der Region zeigten sich von dem Abend begeistert. Trotz der Sprachbarriere gab es anregende Gespräche Nach einer kleinen Pause haben wir im Freilichtmuseum Finsterau eine Ausstellung der Werke veranstaltet. Das Areal liegt nicht so abgelegen wie die Tummelplatzhütte, aber man sieht in der Ferne die östlichen Hänge des Nationalparks. Die Werke sind im sog. Schanzer-Häusl ausgestellt, einem Bauernhaus, dessen Typ früher beidseits der Bayerisch-böhmischen Grenze zu finden war. Einige Werke sind an ihrem Entstehungsort geblieben, der vom Freilichtmuseum drei Gehstunden entfernt ist. Ihre Aussagekraft ist ganz an die Stimmung auf dem Tummelplatz gebunden.

Wir sind überzeugt, dass dies nicht die letzte Veranstaltung im Bayerischen Wald war, sondern der erste Jahrgang eines Künstlersymposiums, dass hier seinen Sinn und seine Zukunft hat. Ein Wunsch bleibt noch zu erfüllen, die Teilnahme von Kunststundenten aus Deutschland. Denn so würde man die gemeinsame deutsch-tschechische Geschichte und Gegenwart des Böhmerwaldes, der Šumava, unterstreichen.

zůstala na místě svého vzniku, které je od skanzenu vzdáleno 3 hodiny chůze. Jejich přestěhováním mimo Tummelplatz by ztratily své kouzlo.

Pevně věříme, že se nejednalo o poslední akci v Bavorském lese, ale o první ročník sympozia, který zde má své opodstatnění a budoucnost. Naším přáním zůstává účast německých výtvarníků, která by podtrhla česko – německou historii Šumavy / Böhmerwaldu.

>>fotografie z vernisáže na Tummelplatz

Fotos aus der Vernissage

EVA NOVÁKOVÁ

Landschaften - ein graphischer Zyklus

Mehrfarbiger Druck der eine Landschaft aus der Nähe und zugleich ferne darstellt. Die Gesamtheit ist aus Teilen der einzelnen Naturmaterialien gebildet. Ich arbeitete mit der zufälligen Technik von Abdrücken der Naturmaterialien. Ich dokumentierte auf dem Papier nur gefundene tote Fragmente der Naturmaterialien, also kurz vor dem Augenblick in welchem sich ihre Existenz definitiv zerlegt.

>instalace na vernisážiWerke bei der Vernissage

Krajiny – Cyklus grafik

Vícebarevný tisk znázorňující krajinu v detailu i v dálce. Celek je utvořený z částí jednotlivých přírodnin. Pracovala jsem s náhodnou technikou otisků přírodnin. Dokumentovala jsem na papír pouze nalezené mrtvé fragmenty přírodnin, ještě předtím než se jejich existence definitivně rozloží.

Eva Nováková: z cyklu grafik Krajina

aus dem graphischen Zyklus “die Landschaft”

MARKÉTA PRÁŠKOVÁ

Der Parasit

Das Wahrnehmen der visuellen Empfindungen aus den urwaldartigen Teilen des Bayerischen Waldes führte mich zur Wiederholung und konzentrierter Häufung von gefundenen ästen der toten Bäume. Den Parasit kann man als einen überdimensionierten gefährlichen Buchdrucker verstehen. Der Mensch wird aber zum genauso gefährlichen Parasiten, da er alle Ecken und Enden unserer Erde erobert. Für den menschlichen Eingriff stehen hier die zwei scharfen und genauen Schnittflächen von der Säge und die Form des Stammes - des einzuschlagenden Materials. Der Körper und die Stachel sind mit den Heidelbeeren gefärbt, die eine deutliche Pigmentspur hinterlassen. Der Material stammt ausschließlich von den hiesigen Wäldern. Die Verbindungen ohne Klebstoff mussten mit Spänen und Splinten fixiert werden.Hiesige Wälder zeigen unterschiedliche Gesichter, die jedoch eine Geschichte verbindet. Eine Geschichte, die sich an jeder Ecke lesen lässt, dank dem natürlichen Prozess des älterns und der Verjüngung. Genauso wie sich die menschliche Geschichte in jedermanns Gesicht einschreibt.

Cizopasník

Vstřebávání vizuálních vjemů z pralesních částí Bavorského lesa mne přivedlo k opakování a koncentrovanému množení suchých nalezených větví mrtvých stromů. Cizopasníka lze vnímat jako nebezpečného naddimenzovaného kůrovce. Stejně tak se nebezpečným cizopasníkem stává člověk, který si podmaňuje všechny kouty naší planety. Zásah člověka zde připomínají dva ostré přesné řezy pilou a tvar polena - těžebního materiálu. Tělo a ostny jsou zbarveny borůvkami, které zanechávají výraznou pigmentovou stopu. Materiál je výhradně čerpán z místních lesů. Spoje bez použití lepidla je třeba fixovat drobnými klínky a třískami. Zdejší lesy mají různou tvář, kterou spojuje jeden příběh. Příběh, který lze číst z lesních zákoutí díky zachování přirozeného procesu stárnutí a omlazování. Tak jako se lidský příběh vepisuje do tváře každého z nás.

>>Markéta Prášková: instalace objektu

Instalation der Skulptur

MÍŠA DAŠKOVÁ

Warten auf den Bären

Im Werk geht es um die absurde Konfrontation von zwei Gedanken - dem irgendwann angedachten Plan im Bayerischen Wald ein Safari zu gründen und hier Herden von exotischen Tieren aussetzen und der historischen Tatsache, dass hier in der Vergangenheit grosse Raubtiere der europäischen gemäßigten Zone lebten.

Čekání na medvěda

V díle jde o absurdní konfrontaci dvou myšlenek. Plánu vybudovat v Bavorském lese safari, vypustit zde stáda exotických zvířat, a historického faktu výskytu predátorů mírného pásma evropského kontinentu v minulosti.

<<instalace na podzimdie Werke im Herbst

Míša Dašková: Čekání na medvěda

Warten auf den Bären

AŇA ŠEBELKOVÁ

Während der ganzen Zeit die ich in den Wäldern in Bayern verbracht habe, kehrte ich ständig in die Kindheit zurück, zu den reinsten Erinnerungen, die in mir eine unberührte Natur immer weckt.Ich bekam wieder Lust zurück zu den einfachen, primitiven Techniken zurückzukehren, die mich gerade in meiner Kindheit so viel Freude bereiteten, sie füllten mich und entwickelten mich weiter. Egal ob es sich um das Bauen von Häuschen oder das malen mit Naturmaterialien handelte. Ich versuchte mich auf etwas zu konzentrieren, dass diese Rückkehr zu all diesen Empfindungen, die in der Zivilisation oft verdrängt schlafen...verkörpert. Ich bemühte mich um die Verbindung dieser Erinnerungen und Empfindungen mit irgedwelchen meiner, jetzigen Ansicht, die bei mir momentan überwiegt. Ich weiss nicht inwieweit meine Werke fähig sind diese persönliche Auseinandersetzung zu vermitteln, aber für mich ist wichtig, dass sie stattgefunden hat und das halte ich für das Wesentliche...

Po dobu celého pobytu v bavorských lesích, jsem se neustále vracela do dětsví, do těch nejčistších vzpomínek, které ve mne vždy nedotčená příroda vzbuzuje. Měla jsem znovu chuť vrátit se k těm jednoduchým,primitivním technikám, které mne právě v dětsví tak bavily a naplňovaly, rozvíjely mne. Ať už šlo o stavění domečků či malování přírodními materiáli. Rozhodla jsem se proto zaměřit se na něco, co by ztělesňovalo můj návrat ke všem těmto pocitům, které jsou v civilizaci často potlačeny a spí... Snažila jsem se proto o propojení těchto vzpomínek a emocí s nějakým svým současným názorem či viděním, které u mne právě převládá.Nevím jak dalece jsou mé výtvory schopny reprodukovat tuto osobní seberealizaci, pro mne je ale důležité,že se stala. A to považuji za podstatné...

>Aňa Šebelkovábez názvunammenlos

>detaildas Detail

KAREL KUNC

Karel KuncPast

Die Falle

Ich arbeite gerne mit dem Thema von Grenzen und der Abgrenzung. Ich versuchte in vor allem mit der Abgrenzung von einem Teil der Scheune zu arbeiten, anders gesagt, ich bemühte mich mit der inneren Zersetzung und der darauffolgenden Vereinigung zu arbeiten. Die Inspiration dazu stammt aus Derridas Dekonstruktivismus.

Baví mě téma hranic a vymezování. Pokusil jsem se v prvé řadě pracovat s vymezením části prostoru stodoly, jinak řečeno, jsem se snažil pracovat s vnitřním rozkladem a následným scelením. Vycházel jsem z inspirace Derridova dekonstruktivizmu.

TOMÁŠ ČERNÝ

Beim ersten Besuch des Bayerischen Waldes haben die “toten Wälder” meine Aufmerksamkeit an sich gerissen. Auf dem Symposium wurde ich von denen gänzlich fasziniert. Ich streifte so einen fünf bis zehn Jahre alten Waldstück unweit vom Haus mehrmals. Jeden Tag.Zeichnete, malte, ballancierte auf den liegenden Stämmen. Studierte.

Meine Empfindungen verarbeitete ich in eine minimalistische Skluptur aus den Holzlatten, in welcher ist die Formgrundlage des Waldes zu entdecken versuchte.

>>Tomáš Černý

socha Mrtvý lesdie Skulptur Der Tote Wald

Při první návštěvě Bavorského lesa mne zaujaly mrtvé lesy. Na sympoziu jsem byl jimi přímo fascinován. Procházel jsem jeden takový pět až deset let mrtvý les poblíž lesovny několikrát. Každý den. Kreslil. Maloval. Balancoval po padlých kmenech. Studoval.

Své dojmy jsem zpracoval do minimalistické sochy z latí, ve které jsem se snažil najít tvarovou podstatu toho lesa.

ÁLA PLÍHALOVÁ

Aus dem Nichtnah

Nichtnah erstreckt sich zwischen dem, was vor unserer Nase liegt und einer Entfernung hinter der sich die einzelnen Sachen in Gesamtheiten auflösen. Meine Bilder sind erst beim grössern Absand lesbar.Aus der Nähe handelt es sich meistens nur um farbige Flecken.

Z neblízka

Neblízko je umístěné mezi tím,co máme hned před nosem a vzdáleností, ze které se nám jednotlivé věci slévají v celky.Moje malby jsou čitelné až při větším odstupu. Zblízka se jedná většinou jen o barevné skvrny.

instalace na vernisáži Werke bei der Vernissage

instalace na Tummeplatz die Werke am Tummelplatz

19. 10. 2009

katalog výtvarného sympozia v Bavorském lese

věnovaného fenoménu divočinyuspořádaného mezi 8. a 15. červencem 2009

grafická úprava: Tomáš Černýfotografie: Eliška Vaňková, Rainer Simonis

texty: Pavel Štorch, Tomáš Černýtisk:

náklad: 80 ks

Katalog des Künstlersymposiumsim Bayerischen Wald gewidmet

dem Phänomen der WildnisVeranstaltet zwischen 8 und 15 Juli 2009

Graphische Gestaltung: Tomáš ČernýFotos: Eliška Vaňková, Rainer Simonis

Text: Pavel Storch, Tomáš ČernýDruck:

Auflage: 80 Stk.

ČESKO -NĚMECKÉ VÝTVARNÉ

SYMPOSIUM

„NA HRANICI GRENZNAH“

DEUTSCH -TSCHECHISCHES

KÜNSTLER-SYMPOSIUM

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 2 14.7.2014 12:33:04 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 3 14.7.2014 12:33:04

Katalogdruhého ročníkuČesko -NěmeckéhoVýtvarnéhoSymposia

věnovaného fenoménu divočiny

„GRENZNAH - NA HRANICI“

Katalogdes

zweitenDeutsch -

TschechischenKünstler-

symposiums

gewidmet dem Phänomen

der Wildnis

2010

V roce 2010 si Národní park Bavorský les připomněl 40. výročí od svého založení. Jeho vznik měl především podpořit zaostalé hospodářství regionu, kterému se blahobyt ve zbytku Bavorska do té doby spíše vyhýbal. Ochrana přírody a ponechání bývalých intenzivně využívaných hospodářských lesů bez zásahu se prosadila až postupem času. Místní tehdy při pohledu na silné kmeny ponechané v lese mluvili o úmyslném rozkladu peněz a výsměchu práci jejich předků.

foto: Radek Květoň

Přirozený vývoj lesa připomíná svou rychlostí stavbu gotických katedrál. Proto je myšlenka opětovného vzniku divočiny nemyslitelná bez podpory několika generací. Tummelplatz byl dříve základnou lesních dělníků, 40 let později slouží jako útočiště lidí inspirujících se vzácnou estetikou divokého lesa.

Im Jahre 2010 feierte Nationalpark Bayerischer Wald 40 Jahre seit seiner Entstehung. Seine Gründung sollte damals vor allem die rückständige Wirtschaft einer Region, welche der Aufschwung im restlichen Bayern nicht erreicht hat, stützen. Naturschutz und das Belassen früher intensiv bewirtschafteter Wälder ohne menschliche Eingriffe setzte sich erst im Laufe der Zeit durch. Die Einheimischen sprachen damals beim Anblick mächtiger Stämme, die im Wald liegen geblieben sind, von einer absichtlichen Verwesung von Geld und einem Hohngelächter an die Arbeit ihrer Vorfahren.

les v blízkosti Tummelplatz - Wald in der Nähe vom Tummelplatz

Eine ungestörte Waldentwicklung erinnert mit ihrer Geschwindigkeit an den Bau gotischer Dome. Eine Wiedergeburt der Wildnis ist daher ohne die Unterstützung mehrerer Generationen undenkbar. Früher war der Tummelplatz ein Stützpunkt für Waldarbeiter, 40 Jahre später dient er als Rückzugsort für Menschen, die sich von der seltenen Ästhetik des wilden Waldes inspirieren lassen.

Zatímco divočina se rozprostírala všude okolo, hranice byla přítomná v mnoha podobách spíše symbolicky. Takřka neustále se o slovo hlásila hranice jazyková, způsobující zpočátku nezvyklé používání angličtiny jako dorozumívacího jazyka mezi účastníky, nebo ještě méně přirozeného tlumočení. Důkaz ztráty smíšené kultury na česko-německé hranici v půl století budování Železné opony nebo všeobjímající globalizace?

Während sich die Wildnis überall in der Umgebung erstreckte, war die Grenze in vielen Formen nur symbolisch vorhanden. Fast immer meldete sich die Sprachgrenze zu Worte. Die Verständigung war anfangs nur dank des ungewöhnlichen Gebrauchs des Englischen, oder sogar des Dolmetschens möglich. Ist dies ein Beweis des Verlustes einer gemischten Kultur an der deutsch-tschechischen Grenze nach 40 Jahren des Eisernen Vorhanges oder der allumfassenden Globalisierung?

Beim Blick von dem nahe gelegenen Felsen erscheint hinter dem nächsten Tal eine Kette von Dörfern. Ihre Nähe erzwingt das Bewusstsein der scharfen Grenze zwischen der Wildnis des Nationalparks und der Kulturlandschaft. Die Wasserscheide Donau- Elbe ist eine weitere Linie, die hiesige Wälder unscheinbar durchschneidet.

Seine eigenen Grenzen fand jeder selbst beim einsamen Durchstreifen (oder sogar sich Verlieren) in den umliegenden wilden Wäldern – Wie weit muss ich gehen, bis ich sie begreife? Schließlich stellten die Vorzüge der Hütte: die Kachelöfen, warmer Tee, Material und große überdachte Räume eine Grenze der ungestörten persönlichen Wahrnehmung der wilden Natur dar.

„NA HRANICI - GRENZNAH“

Při pohledu z nedaleké skalní vyhlídky se na sousedním hřebenu vynoří pásmo vesnic. Jejich blízkost si vynucuje uvědomění ostré hranice mezi divočinou – bezzásahovou oblastí a kulturní krajinou – lidskými sídly. Hlavní evropské rozvodí je další linií nenápadně protínající místní lesy.

Své vlastní hranice si každý našel při osamocených toulkách či dokonce bloudění okolními divokými lesy – jak daleko musím jít, abych je dokázal uchopit? A konečně byl i dostatek jídla, teplý čaj, kachlová kamna, materiál a velké zastřešené prostory jasnou hranicí při osobním prožitku nespoutané přírody.

Přechod česko-německé hranice - Überquerung der deutsch-tschechischen Grenze

Sraz účastníků byl v Modravě na české straně Šumavy a po přenocování ve stanech se ráno vyrazilo pěšky na Tummelplatz. Během putování provázeného občasným deštěm, prošli účastníci místy intenzivní těžby dřeva – bojištěm s kůrovcem, starými zalesněnými holosečemi až do jádrového bezzásahové území bývalého hraničního pásma. Dozvěděli se podrobnosti o zdejší krajině, její historii, vývoji a věčném tématu kůrovce a bezzásahovosti. Mezi Březníkem a Luzným jsme procházeli několik hodin tzv.“šedým lesem“ - porosty horských smrčin, které podlehly na velké souvislé ploše kůrovcovému napadení. Přirozená obnova v nich probíhá díky drsnému podnebí velmi pomalu. V tomto neobvyklém prostředí jsme se věnovali prvním vědomým pozorovacím cvičením, zaměřeným na vnímání detailu různými smysly. Tato cvičení využila jedinečného materiálu pomalu se rozkládajícího mrtvého dřeva - hlavní složky zdejších lesů, které jsou díky němu neprostupnější a divočejší.

Náš cíl, lesovna Tummelplatz (1100 m.n.m.), před několika desetiletími křižovatka několika lesních svážnic, tradiční shromaždiště při pastvě mladého dobytka a oblíbené místo lidových slavností na konci pastevní sezóny. Po čtyřiceti letech od doby založení Národního parku Bavorský se lesovna stala prakticky nevyužívanou odlehlou chatou (bez vodovodu a elektřiny) na křižovatce nepříliš frekventovaných turistických tras. Bezprostřední okolí chaty je jedinečné, nová generace stromů nevysázená člověkem prorůstá místy neprostupnou změtí ležícího dřeva polomů a je protnutá sotva rozeznatelnými zarůstajícími lesními cestami. Bohatství vizuálních vjemů odpovídá stupni neprostupnosti lesa.

SYMPOSIUM Po úvodních poznávacích dnech byl vyhrazen týden na samotnou tvorbu. Limitujícím faktorem nadále zůstávalo počasí a denní světlo. Každý z účastníků pracoval s jemu blízkým médiem, ať už to byla fotografie, kresba, malba akrylem či olejem v plenéru i na chatě, vytváření objektů z přírodních materiálů, experimenty s fotografickým papírem. Na místě vznikla i funkční camera obscura. Inspiraci výtvarníci hledali v okolí Tummelplatz a někteří z nich tvořili i v plenéru, zatímco chata se stala útočištěm s ateliérem i zásobárnou potravin.

Slavnostním ukončením celé akce, a zároveň jedinou možností jak shlédnout díla mladých umělců přímo na místě vzniku, byla vernisáž pod širým nebem. Objekty, obrazy i fotografie byly instalovány na louce, v lese i v bývalé lesovně. Zatímco poměr účastníků byl nevyrovnaný - dva Němci mezi sedmi Čechy, mezi návštěvníky vernisáže jasně převládli Němci. Česko – německý charakter akce považujeme za velmi důležitý. Pevně proto věříme, že v létě 2011 se na Tummelplatzu sjede početně vyrovnaná skupina českých a německých studentů umění.

Na dohled od místa konání ve skanzenu Finsterau vzdáleném několik hodin chůze se v září představily práce umělců veřejnosti. Kvůli náročnému či nemožnému transportu nebyla vystavena všechna díla, některá zůstala na místě vzniku, aby v průběhu let splynula vlivem živlů (a kolemjdoucích) s okolním prostředím.Druhá výstava se konala v Centru Bavaria Bohemia v Schönsee (nedaleko Rozvadova). V prostorách bývalého pivovaru zde funguje kulturní instituce mající za cíl opětovné propojení a rozvoj česko - německé kultury.

P. Gruber při práci - bei der Arbeit zavěšení Vlajkového objektu S. Pfeffela - Aufhängen des Fahnenobjekts

fotografie z vernisáže - Fotos aus der Vernissage

Nach der einführenden „Lernphase“ war eine Woche der künstlerischen Arbeit gewidmet. Limitierend blieb weiterhin das Wetter und das Tageslicht. Jeder Teilnehmer arbeitete mit seiner eigenen Technik. Das Spektrum reichte von der Fotografie über Zeichnung, Akryl- oder Ölmalerei, Arbeit mit den Naturmaterialien bis zu Experimenten mit Fotopapier. Vor Ort entstand auch eine funktionierende Camera Obscura. Auf Inspirationssuche gingen die jungen Künstler in die Umgebung, während das Haus zum Rückzugsort, Atelier und Speicher geworden ist.

Ein festlicher Abschluss der Veranstaltung und zugleich die einzige Möglichkeit die Werke vor Ort zu besichtigen war die Freiluftvernissage. Die Objekte, Bilder und Fotografien wurden an der Wiese, im Wald und auch im Forsthaus installiert. Zur Vernissage kamen im Bezug auf die Abgeschiedenheit des Ortes überraschend viele Besucher. Bei den Teilnehmern war der Anteil nicht gerade ausgeglichen – zwei Deutsche und sieben Tschechen, dagegen hatten deutsche Besucher bei der Vernissage klar Überhand. Der deutsch – tschechische Charakter der Veranstaltung ist uns sehr wichtig. Deshalb hoffen wir, dass sich im Sommer 2011 eine ausgewogene Gruppe deutscher und tschechischer Kunststudenten findet.

Erste Ausstellung stellte die Werke den Besuchern des Freilichtmuseums Finsterau vor. Der Tummelplatz ist von hier in einigen Wanderstunden zu erreichen.Einige Werke sind an ihrem Entstehungsort geblieben, um an Stelle des kaum möglichen Transports im Laufe der Jahre durch den Einfluss der Elemente und Vorbeigehender mit der Umwelt zu verschmelzen.

Die Zweite Ausstellung fand im Centrum Bavaria Bohemia in Schönsee/Oberpfalz statt. In ehemaligen Brauerei funktioniert eine Kulturinstitution mit dem Ziel die deutsch - tschechische Kultur erneut zu verbinden und entwickeln.

Treffpunkt der Teilnehmer war in Modrava in Böhmen. Nach einer Übernachtung in Zelten sind sie zu Fuß Richtung Tummelplatz aufgebrochen. Während der Wanderung, die von Regenschauern begleitet wurde, kamen die Teilnehmer durch Stellen von intensiven Holzeinschlags – einer gewissen Kampfzone mit dem Borkenkäfer, durch alte aufgeforstete Kahlschläge bis in die Naturzone des ehemals verbotenen Grenzgebiets. Sie haben Näheres über die hiesige Landschaft, ihre Geschichte, Entwicklung und das ewige Thema des Borkenkäfers und des Waldmanagements erfahren. Zwischen Pürstling (Březník) und Lusen wanderten wir mehrere Stunden durch den sog. “grauen Wald“ – Bestände der Bergfichtenwälder, die auf großer zusammenhängender Fläche in Folge von Borkenkäferkalamität abgestorben sind. Die natürliche Verjüngung verläuft hier wegen des rauhen Klimas nur sehr langsam. In dieser ungewöhnlichen Umgebung haben wir uns den ersten bewussten Beobachtungsübungen gewidmet. Dabei konzentrierten wir uns auf die Wahrnehmung mit unterschiedlichen Sinnen. Diese Übungen beschäftigten sich mit dem einmaligen Material von Totholz, das sehr langsam zerfällt und somit einen wichtigen Bestandteil der hiesigen Wälder bildet, die deswegen undurchdringlicher und wilder sind.

Unser Ziel war das ehemalige Forsthaus Tummelplatz (1100 m), vor einigen Jahrzehnten eine Kreuzung von mehreren Holzwegen, traditioneller Sammelort der Jungbullen bei der Waldweide. Am Ende der Weidesaison war es ein beliebter Platz von Volksfesten. 40 Jahre nach der Gründung des Nationalparks wurde es zu einer kaum genutzten abgeschiedenen Hütte ohne Strom und Fließwasser. Die unmittelbare Umgebung des Hauses ist einmalig. Eine neue Generation der vom Menschen nicht gepflanzten Bäume wächst durch undurchdringlichen Verhau der liegenden Stämme. Die Wälder sind mit kaum erkennbaren, zuwachsenden Forststraßen durchzogen. Der Reichtum an visuellen Wahrnehmungen entspricht der Undurchdringlichkeit des Waldes.

KATEŘINA SUDOLSKÁ SPOLČENÍ - VERSCHWÖRUNG

instalace na vernisáži, pohled z dálkyDas Werk bei der Vernisage, Weitblick ‹

detail ›› Detail

Pokus o koexistenci dvou odlišných populací, kdy jedna je pevně zakořeněná a druhá visí ve vzduchu..

Nezaměnitelný ráz krajiny ve mně zanechával celou škálu pocitů, od klidu, ticha a smíření, po nervozitu, napětí a strach ze samoty. Ztracena v lese jsem si uvědomila, jak moc jsem se jako holka z města, ikdyž nevelkého, odcizila divoké přírodě. Ve velkém lese člověka přepadne jeho malost. Což se odrazilo v mé tvorbě nejistotou, roztěkaností a neschopností pobrat téma v celé jeho šíři. Mám pocit, že jsem plně nevyužila prostor, který mi byl k dispozici.

Das Versuch von friedlicher Koexistenz zweier unterschiedlicher Populationen, eine fest verwurzelt, die andere hängt in der Luft..

Die unverwechselbare Landschaftsform hinterließ in mir eine ganze Bandbreite von Gefühlen - angefangen mit Ruhe, Stille und Versöhnung bis zur Nervosität, Spannung und Angst vor der Einsamkeit. Als ich mich im Wald verlor, wurde mir klar, wie sehr ich mich als Mädchen aus der Stadt (obwohl keiner großen) der wilden Natur entfremdete. In einem großen Wald überfällt den Menschen seine Kleinlichkeit. Als Unsicherheit, Unaufmerksamkeit und Unfähigkeit das Thema in seiner ganzen Breite zu bearbeiten wirkte sich das auf meine Arbeit aus. Ich habe das Gefühl, dass ich den Raum der mir zur Verfügung gestellt wurde, nicht vollkommen genutzt habe.

CHRISTINA FRANK SEBEOTISK - SELBSTDRUCK

Handwerk und Tradition - Selbstgemachtes Kreatives mit einfachem Werkzeug, von Natur angeregt, ergänzt und unterstützt, aus ihr bestehend, ohne sie undenkbar und unmöglich.

NATUR als ZUHAUSE.

„In‘d Hoiba geh‘“, „Hoiban“, „Hoiba zupfa“ (Heidelbeeren pflücken) hat in meiner Familie lange Tradition, gehört zu meiner Kindheitserinnerung, sowie zu der meiner Mutter und Großmutter, die mit ihren 13 Kindern ganze Sommer im Wald zubrachte mit Pilzesammeln, Prausbeer‘ und eben „Hoiba zupfa“. Dazu gehören nach wie vor blaue Finger, ein blauer Mund und eimervoll des dunkelrot-blauen Waldschatzes....

....hier nun mein ganzer Körper, der eine Spur hinterlässt. Ein Abdruck, der Ausdruck weiblicher Freude am freien Sein in der Natur ist und gleichzeitig eine Hommage an Yves Klein, der Frauen mit blauer Kunstfarbe den gleichen Akt vollziehen liess.

So ist dies auch Handwerk: 1,5 Stunden Hoiba zupfa (und sie nicht essen)

Hoiba zerquetschen und sich damit einreiben (den Rücken mit Hilfe)

sich rollen und sich waschen (im kalten Bach)

die übrigen Hoiba essen (!!!)

Řemeslo a tradice - vlastní kreativní výroba s jednoduchým náčiním, přírodou podníceno, doplněno a podpořeno, z ní sestávající, bez ní nemyslitelné a nemožné.

PŘÍRODA jako DOMOV

„In‘d Hoiba geh‘“, „Hoiban“, „Hoiba zupfa“ (dolnobavorsky „chodit na borůvky“) má v mé rodině dlouhou tradici, patří k mým zážitkům z dětství, stejně tak jako je tomu u mé matky a babičky, která se svými 13 dětmi trávila celé léto v lese sběrem hub, brusinek a právě i borůvek. K tomu patří dříve i dnes modré prsty i pusa a kbelík plný tmavě modrého lesního pokladu...

...a zde mé celé tělo zanechávající stopu.Otisk, výraz ženské radosti z volného bytí v přírodě je současně Hommage Yvesu Kleinovi, který nechával ženy vykonávat stejný akt s modrou malířskou barvou.

Je to i řemeslo: 1,5 hodiny sbírat borůvky (a nejíst je při tom)

Rozmačkat je a natřít se jimi(záda za pomoci)

Převalit se a umýt se (ve studeném potoce)

Sníst zbytek borůvek(!!!)

plátno zavěšené na chatěLeinwand hängend am Forsthaus ››

SIMON PFEFFEL

FAHNENOBJEKT

VLAJKOVÝ OBJEKT

Simon Pfeffel setzt sich in seiner Arbeit mit dem Arbeitsprozess/Entstehungsprozess an sich und dem zu benutzendem Material auseinander. Auch die übermenschliche Größe ist dabei ausschlaggebend. Die Formen, die dabei bei seinen „Fahnenobjekten“ entstehen, sollen vom spielerischen, vom Wind getragenen, erzählen und haben sehr oft etwas rundes, ausgehöhltes, gleich einer Höhle oder eines Unterschlupfes. Es geht dabei vielmehr um das Gefühl einer gewissen Geschlossenheit/ Abgeschlossenheit in der Arbeit selbst und das Gefühl, man könnte sich in dieser Arbeit geborgen fühlen, als um das Erschaffen einer simplen Form.

Ve své práci se zabývám jak samotným procesem vzniku tak i materiálem, který používám. Rozhodující roli při tom hraje nadlidská velikost. Tvary, které při mých „vlajkových objektech“ vznikají mají vyprávět o hravosti nesené větrem, zároveň mají něco oblého, vyhloubeného a tím podobného jeskyni či úkrytu. Jde zde více o pocit určité odloučenosti/uzavřenosti celé práce, o pocit, že je možné se v této práci cítit bezpečně, než o vytvoření jednoduchého tvaru.

instalace objektu na vernisážiDas Werk vor Ort ››

detail‹ Detail

Snažil jsem se malbou zachytit dojmy z místa, ve kterém jsem se ocital. Zaujaly mne mrtvé lesy, šedé pahýly marně toporně stojící, dožívající svůj život, než ulehnou do tmavého borůvčí. Temně modré mraky zacelující azurovou modř. Lehký vítr rozfoukávající oranžové traviny ozářené sluncem. Vytvořil jsem jakési krajinné nálady, ve kterých však hledám aktuální pravdu. Nevím, jestli se mi to povedlo, možná jsem se měl více věnovat poznání krajiny, vcítit se do ní, možná by byly malby více prožité.

Pracoval jsem také na portrétu lesního zátiší s namodralou jedlí, kterou jsem našel v lese. Na jednom obraze je člověk ztracen uprostřed divokého lesa, jakoby se odpoutal od bezpečí, programu a silněji vnímal krajinu kolem.

Rád bych se také zmínil o skupince aquarelů, na kterých je zobrazen člověk nesouce svou hlavu na zádech v batohu. Vnímací ústrojí člověka není na svém místě, něco není v pořádku. Postava jde lesem avšak ocitá se v lese? Vidí jeho zeleno hnědé barvy? Cítí vůni rašeliny? Stává se z něj kůl, zkamenělina, které je zabráněno prožívat život.

PETR GRUBER MRTVÉ LESY

„Hlava v batohu“ akvarel„Kopf im Rucksack“ Aquarell

„Hledání cesty“ olejomalba„Weg suchen“ Ölgemälde

„Poslední světlo“ olejomalba „Leztes Licht“ Ölgemälde

„Portét namodralé Jedle“ olejomalba„Porträt einer bläulichen Tanne“ Ölgemälde

Ich bemühte mich durch die Malerei die Eindrücke vom Ort, an dem ich mich befand, festzuhalten. Ich wurde von den toten Wäldern eingenommen, graue Stümpfe, vergeblich steif stehend, ihren Leben beendend, bevor sie sich in die dunklen Heidelbeeren legen. Dunkelblaue Wolken verschleierten das Azurblau. Leichter Wind der orangfarbene, von der Sonne durchleuchtete, Gräser auseinanderweht. Ich schuf gewisse landschaftliche Stimmungen in denen ich eine aktuelle Wahrheit suche. Ich weiß nicht ob es mir gelungen ist, vielleicht sollte ich mehr die Landschaft kennenlernen, sich mehr einfühlen, vielleicht wären dann die Malereien mehr durchlebt.

Ich arbeitete auch an einem Waldstilleben mit einer bläulichen Tanne, die ich im Wald gefunden habe. Auf einem Bild ist ein Mensch mitten in einem wilden Wald verloren, so als ob er sich von der Sicherheit, dem Programm loslöste undstärker die Landschaft um sich wahrnehmte.

Kurz würde ich auch gerne eine Gruppe Aquarelle erwähnen, auf denen ein Mensch, der sein Kopf im Rucksack auf dem Rücken trägt, abgebildet ist. Das Wahrnehmungsorgan des Menschen ist nicht an seiner Stelle, etwas ist nicht in Ordnung. Die Gestalt geht durch den Wald, aber findet sie in den Wald? Sieht sie seine grün - braunen Farben? Riecht sie den Duft des Torfs? Er wird zu einem Stock, Versteinerung, die daran gehindert ist, das Leben zu erleben.

TOTE WÄLDER

TOMÁŠ ČERNÝ

SMRKÁČI

Na začátku symposia jsem se hodně toulal krajinou. Ztratil se. Bál se. Brodil se travou. Balancoval po padlých kmenech. Vnímal jsem barvy. Poslouchal jsem déšť. Našel jsem klid.

Z jedné potulky jsem si přinesl zajímavě tvarovanou větev a napadlo mne vytvořit řadu bytostí - loutek zpodobňujících atmosféru temného lesa. Pokroucené pahýly kývající se ve větru - neobyčejné větve připevněné v těžišti k tělům bytostí. Dál jsem jen hledal a sbíral materiál, vyráběl spoje z hřebíků a smontovával loutky. Některé jsem upevnil ke stromům venku, jiné putovaly z půdy lesovny na výstavy.

Am Anfang von Symposium streifte ich viel herum in der Landschaft. Ich habe mich verloren. Hatte Angst. Kämpfte mich durch Gras. Balancierte über gefallene Stämme. Ich nahm die Farben wahr. Ich hörte dem Regen zu. Ich fand Ruhe.

Aus einer dieser Wanderungen brachte ich einen interessant geformten Ast mit und kam so auf die Idee eine Reihe von Geschöpfen zu bauen - Marionetten welche die Atmosphäre des dunklen Waldes ausdrucken würden. Vertrackte Stümpfe - die im Wind baumeln - ungewöhnliche Äste am Schwerpunkt an den Körpern der Gestalten gefestigt. Weiter habe ich nur Material gesucht und gesammelt. Einige hängte ich an Bäume draußen, andere Pilgerten vom Dachboden zu den Ausstellungen.

FICHTENMÄNNLEIN

dva Smrkáči na půdě lesovny‹ zwei Fichtenmänlein am Dachboden des Forrsthauses ››

v pohybu‹ in Bewegung

OLGA ALIA KRULIŠOVÁ ŠUMAVA - BÖHMERWALD

„Gabreta Silva“ instalace na vernisáži ›› „Gabreta Silva“ installiert bei der Vernissage

„Z lesa“ instalace na vernisáži „Aus dem Wald“ installiert bei der Vernissage

Im deutsch - tschechischen Grenzgebiet lernte ich den Geist des Ortes kennen. Die Geschichte wandelte zum Mythos, der Traum ist der Weg zur Erkenntnis, in ihm ist die Vergangenheit greifbar.Die in der Gegenwart träumenden gestalten die Zukunft. So verwächst alles zusammen in ein Ganzes. Die Grenzen existieren nicht.

Na česko-německém pomezí poznala jsem ducha místa.Historie se změnila v mýtus, sen je cestou k poznání, v něm je minulost na dosah.Ti jenž sní v přítomnosti formují budoucnost. A tak všesplynulo v jedno. Hranice neexistují.

‚‚Lesní pokojík‘‘ je snahou o lidskou interpretaci lesního prostředí v interiéru, postaveného uprostřed lesního parku. Prostor bývalé toalety na Tummelplatz (jako místo setkávání) posloužil k instalaci - interpretaci lesního prostoru. Ten však není snahou o realistickou kopii lesního prostředí, ale je zde vystavěn fragmentálně – poněkud „lidsky“, z jakýchsi úlomků lesa – materiálu z blízkého okolí lesní mýtiny, na níž tento bývalý hostinec stojí.

RADEK KVĚTOŇ

Lesní fragmenty jsou doplněné otisky na fotopapíry (24x18 cm, 9x13 cm). Jde o otisky kmenů pod kůrou padlých stromů, komorní téměř nic nezobrazující otisky potoka a otisky mraveniště a houby. Instalaci doplňuje několik kreseb reagujících na přírodní estetiku strukturální tvorby kůrovců a dalších dřevokazných brouků (z pohledu lesa asi člověk nejiným broukem jest). Finální kolorovaná kresba tuší - „Duch lesa“ - je poděkováním lesu.

choroš rostoucí na umyvadle,větvička tekoucí z vodovodu

Baumpilz wächst in der Spüle,Zweig fließt aus dem Wasserhahn

dva pohledy do „Lesního pokoje“zwei Einblicke in die „Waldkammer“

Die „Waldkammer“ ist eine Bemühung um eine menschliche Interpretation des Waldes in einem Interieur, der mitten im Waldpark gebaut wurde. Der Raum der ehemaligen Toilette am Tummelplatz (als ein Begegnungsort) diente der Installation und Interpretation. Es ist aber keine Bemühung um eine realistische Kopie des Waldes, sondern es ist fragmentalisch -irgendwie menschlich - aufgebaut aus Bruchteilen des Waldes - Material aus der nahen Umgebung der Waldwiese, auf der dieser ehemaliger Forsthaus steht.

LESNÍ POKOJÍK - WALDKAMMER

Die Waldfragmente sind mit Fotopapierabdrücken (24x18cm, 9x13cm) ergänzt. Es geht dabei um Abdrücke der Stämme unter der Rinde der gefallenen Bäume, stille beinahe nichts darstellende Abdrücke eines Baches und Abdrücke eines Ameisenhaufens und eines Pilzes. Die Installation ergänzen einige Zeichnungen, reagierend auf die Naturästhetik der Strukturarbeit der Borkenkäfer und anderer Holzkäfer (aus dem Sicht des Waldes wäre Mensch auch nur ein Käfer). Die kolorierte Tuschzeichnung „Waldgeist“ ist eine Danksagung an den Wald.

„Duch lesa“ „Waldgeist“

otisky potoka na moskytiéřeAbdrücke eines Baches am Moskitonetz

fotografie z okolí Tummelplatz

RADEK

Fotos aus der Umgebung des Tummelplatzes

KVĚTOŇ

KAREL KUNC BEZ NÁZVU - NAMENLOS

Mou hlavní činností byla procesivní instalace.Na níž jsem si nechal v květnu svařit pět kovových konstrukcí o rozměrech: 90x45x25cm. Těchto pět načerno natřených segmentů jsem nainstaloval do řady za sebou. Na každou konstrukci jsem vypnul síťku a tyto síťky posypával na každé konstrukci zvlášt moukou, solí, cukrem, škrobem a cementem. Následně jsem tyto hmoty poléval vodou a znovu posypával. To vše jsem dělal z důvodů jakýchsi vizuálních experimentů, pozorujíce měnící se labilní struktury.

Již během prvních dní jsem se rozhodl použít kovové segmenty z instalace k výrobě mobilních laviček pro dva, k čemuž rozměry vybízely. Za použití několika odřezků prken nalezených ve stodole jsem vždy za pomocí dvou hřebíků zhotovil jednoduché objekty, na nichž se dá sedět. Tyto objekty jsem rozmístil u okolních turistických cest tak, aby mohly návštěvníkům posloužit k sezení. Nejprve jsem se nechal zlákat krásou některých míst a osazoval jsem lavičky zprvu nevhodně, posléze jsem se snažil vybírat místa praktická, účelu laviček přirozenější. Ačkoli jsem se snažil objekty laviček umistovat citlivěji, jsem rád, že je může uživatel posunout.

Meine Hauptarbeit war eine prozessive Installation. Hierfür ließ ich im Mai fünf Stahlgerüste (90x45x25cm) zusammenschweißen. Diese fünf schwarz angestrichenen Segmente installierte ich in einer Reihe hintereinander. An jede Konstruktion spannte ich ein Netz. An diese Netze streute ich einzeln Mehl, Salz, Zucker, Stärke und Zement. Dann goss ich diese Masse mit Wasser durch und streute wieder. All das machte ich mit dem Ziel von gewissen visuellen Experimenten, die labilen sich verändernden Strukturen beobachtend.

Schon während der ersten Tage entschied ich die Stahlgerüste aus der Installation zur Herstellung von übertragbaren Bänken für zwei Personen, denn hierzu haben mich die Maße aufgefordert. Unter Gebrauch von einigen restlichen Brettern die ich in der Scheune gefunden habe fertigte ich mit Hilfe von zwei Nägeln einfache Objekte auf welchen man sitzen kann. Diese Objekte platzierte ich entlang der umliegenden Wanderwege, so dass sie den Wanderern zum Ausruhen dienen könnten. Zuerst ließ ich mich von der Schönheit einiger Stellen verführen und stellte die Bänke unpraktisch auf, danach versuchte ich natürlichere, für Bänke bessere Plätze zu wählen. Auch wenn ich bemüht war die Bänke sensibler zu platzieren, bin ich froh, dass sie der Ruhende verschieben kann.

průběh vizuálního experimentuVisualexperimentprozess

Gleichzeitig arbeitete ich an einem Zyklus von automatischen Zeichnungen. Ich schuf sie mit Bleistift, es ging um abstraktes Verfüllen des Formats A0. Die Zeichnungen waren sowohl von der gleichzeitigen Installation als auch vom Aufenthalt im Urwald beeinflusst. Es ging mir nicht um die Darstellung der beobachteten Realität, vielmehr um meditative Auseinandersetzung mit der Stelle. Für die Präsentation entschloss ich mich sie umgedreht, d.h. mit der Zeichnung nach unten, auszustellen. Im niedrigen Relief der negativ durchgedrückten Schraffur kam die zeichnerische Aufnahme mehr zum Vorschein.

automatické kresby, instalace na vernisáži automatische Zeichnungen, installiert bei der Vernissage

detail strukturyStrukturdetail

‹‹ různá umístění lavičekBänke im Gelände

Simultáně s těmito instalacemi jsem pracoval na cyklu automatických kreseb. Tyto kresby jsem vytvářel tužkou. Šlo o abstraktní zaplňování formátu A0. Nešlo mi ale o zobrazování viděné reality, spíše o meditace místem pralesa ovlivňované. Některé z kreseb začaly vznikat venku. Pro jejich prezentaci jsem se rozhodl vystavit je obráceně tj. kresbou na spod, kdy v nízkém reliéfu negativně proryté a profrotované šrafury více vynikl jemný kresebný záznam.

Příběhy - nepříběhy z lesa na pomezí smyslu a nesmyslu.Text a obrázek tvoří celek, přičemž výsledný dojem, obraz, který si představíme po vstřebání obou informací je někde mezi nimi.Roztomilá a lehce přiblblá směs pohádek, televizních seriálů, filosofie a pornofilmů ze šumavského lesa.

Geschichten-Ungeschichten aus dem Walde im Grenzbereich von Sinn und Unsinn. Der Text und Bild bilden ein Ganzes und der schließliche Eindruck, Bild, den wir uns nach der Wahrnehmung beider Information vorstellen, liegt irgendwo dazwischen.Niedliche und leicht dämliche Mischung aus Märchen, TV-Serien, Philosophie und Pornofilmen aus dem Bayerischen Wald.

EVA JAROŇOVÁ

POHÁDKY Z LESA

MÄRCHEN AUS DEM WALDE

„Jejda!“ ›› „Oh Gott!“

„Forma a druh nebyly podstatné, neboť život lze prožít v nejrůznější podobě. Gestalt und Art waren nicht entscheindend, da man das Leben in unterschiedlichster Form durchleben kann.“

texty z pláten - Texte aus den Bildern:

„Až budu velká, budu paní doktorka a budu ošetřovat nebohá zvířátka. Wenn ich groß bin, werde ich Ärztin und heile unschuldige Tiere.“

ALEŠ LOZIAK

Krajina bez přítomnosti člověka je pro mne místem pro vnímání a kontemplaci. „Camera obscura“ umístěná na Tummelplatzu představuje další úroveň vnímání krajiny. Realitu v ní zobrazenou či vnímanou jinými smysly (v případě, že přestaneme používat zrak),

lze chápat jako „black-box“ – Flusserovsky pojatý fotografický aparát, jehož vnitřní procesy jsou nám skryty a neznámé.

pohled dovnitř Black Boxu - projekce obrazu okolíBlick hinein in den Black Box - Projektion der Umgebung

BLACK BOX

umístění na vernisážiPlatzierung bei der Vernissage

Eine menschenleere Landschaft ist für mich ein Ort der Wahrnehmung und Besinnung. Die am Tummelplatz platzierte „Camera Obscura“ stellt eine weitere Ebene der Landschaftswahrnehmung dar. Die in ihr abgebildete, odere durch andere Sinne

(wenn wir die Augen verschließen) wahrgenommene Realität, kann man als „black - box“ verstehen - ein nach Flusser konstruiertes Fotoaparat, dessen innere Prozesse uns verschlossen und unbekannt sind.

Michala DaškováČekání na Medvěda - Warten auf den Bären

14. 7. 2009

11. 8. 2010

Během jednoho roku se okolí Tummelplatzu příliš nezmění. Lidské vnímání času je mnohem rychlejší než zdejší přírodní procesy. Přesto jsme přesvědčeni, že zdroje inspirace v okolních lesích nebudou vyčerpány.

Während eines Jahres verändert sich die Umgebung um Tummelplatz nur kaum. Die menschliche Wahrnehmung der Zeit ist viel schneller als die natürlichen Prozesse vor Ort. Trotzdem sind wir überzeugt, dass die umliegenden Wälder als Inspirationsquellen nicht ausgeschöpft werden können.

Markéta PráškováCizopasník - Der Parasit 14. 7. 200911. 8. 2010

sympozium podpořili:das Symposium unterstützen:

za poskytnutí výstavních prostor děkujeme:für die Ausstellungsräume danken wir:

sympozium by se nemohlo uskutečnit bez velkorysé podpory:Das Symposium wurde ermöglicht durch die großzügige Unterstützung von:

Sympozium bylo pořádáno:Das Symposium wurde veranstaltet von:

katalog výtvarného sympoziav Bavorském lese

„Na Hranici - Grenznah“věnovaného fenoménu divočiny

uspořádaného mezi 2. a 12. srpnem 2010grafická úprava: Tomáš Černý

fotografie na obálce: Radek Květoňfotografie v katalogu: Aleš Loziak, Radek Květoň,

Eliška Vaňková, Herbert Pöhnlorganizace a texty: Pavel Storch, Tomáš Černý

záštita projektu: Lukas Lauxtisk: Dragon Press, Klatovy

náklad: 90 ks

Katalog des Künstlersymposiumsim Bayerischen Wald

„Grenznah - Na Hranici“gewidmet dem Phänomen der WildnisVeranstaltet von 2. bis 12. August 2010

Grafische Gestaltung: Tomáš ČernýTitelfoto: Radek Květoň

Fotos: Aleš Loziak, Radek Květoň,Eliška Vaňková, Herbert Pöhnl

Organisation und Text: Pavel Storch, Tomáš ČernýProjektbetreuung: Lukas LauxDruck: Dragon Press, Klatovy

Auflage: 90 Stk.

NA HRANICIGRENZNAH

Katalog třetího ročníku česko-německého

výtvarného symposia „Na hranici – Grenznah“ věnovaného fenoménu

divočiny

Katalog des dritten Deutsch-Tschechischen Künstlersymposiums

„Na hranici – Grenznah“gewidmet dem

Phänomen der Wildnis

NA HRANICIGRENZNAH

2011

06OhlédnutíRückblick

10Úvodní slovo na vernisáži

Eröffnungswort der Vernissage

14Jan Zdvořák

16Julia Schmölzer

18Petr Košárek

20Miloš Šejn

24Stefanie Weigl

OBSAHINHALT

26Dominik Lang

28Lenz Geerk

30Nikola Šéfrová

32Adéla Taubelová

34Rudolf Samohejl

36Tomáš Černý

38Gabriela Marková

40Helena Neubert

42Johanna Tauber

44DoslovNachwort

6

Třetím setkáním výtvar-níků v mlhavých lesích

Šumavy došlo k určitému završení cyklu. Číslo tři, to je začátek, průběh a konec. Nadneseně mládí, dospělost a stáří. Netvrdíme, že jsme za tři roky organizace dospěli k dokonalosti, jen se chceme ohlédnout zpět a zkusit zhodnotit naši cestu.Impuls ke konání prvního ročníku se objevil intuitivně během přátelského setkání na Šumavě. Česko-německé výtvarné symposium mělo hned několik cílů. Základnou, v pravém slova smyslu, byla krajina Národní park Bavorský les. Divokost a různorodost nadchla nás, organizátory, a během symposia jsme chtěli objevené vizuální bohatství ukázat i účastníkům. Česko-německý charakter akce měl odrážet fakt tradičního dvounárod-nostního uspořádání Šumavy a pomoci navázat kontakty mezi mladou generací.První ročník jsme uspořádali, ač na přípravy nezbývalo mnoho času, což mělo spolu s nedostatkem zkušeností vliv na improvizovanost celé akce. Podařilo se oslovit jen české výtvarníky. Na Tummelplatz, bývalé lesovně uprostřed lesů, kde jsme strávili několik

nocí, se žádná vícedenní akce již několik let neusku-tečnila. V úvodu jsme využili komfortu civilizace, abychom po přesunu na odlehlou chalupu zjistili, že to hlavní – sucho, teplo a jídlo – tam najdeme. Absence elektřiny byla spíše výhodou umocňu-jící zážitek z okolní divočiny než omezením. První rok byl vlastně zkouškou, jestli v této chatě lze takové akce vůbec pořádat. Najdou-li se lidé ochotní potloukat se po šumavských lesích a dokáží-li své zážitky výtvarně zpro-středkovat. A podaří-li se jim to v omezených podmínkách daných vyjímečnou ochranou místa. Povedlo se. Chtěli jsme pokračovat, ale i za účasti německých výtvarníků.Druhé léto jsme skutečně přivítali účastníky obou národností. Již desetidenní symposium jsme symbolicky zahájili putováním na Tummel-platz z české strany. Celou dobu jsme se pohybovali blízko hranic. Nejen státních, ale i jazykových, znesnad-ňujících komunikaci. A těch, jež dělí krajinu kulturní od přírody člověkem nedotčené. Kromě toho asi každý musel hledat hranice sám v sobě v náročných podmínkách a omezeních. Proto jsme

symposium pojmenovali „Na hranici – Grenznah“. S odstupem si troufám tvrdit, že jsme na tomto ročníku našli funkční formu symposia, která využila potenciál místa a naplnila koncepci. Na druhou stranu bylo stále co vylepšovat. I bývalá lesovna doznala změn. Oblohu druhým rokem zrcadlila nová pozinková střecha a zboku vyrostlo požární schodiště. Nejzásad-nější proměnu přineslo třetí léto, kdy solární panely na střeše poskytovaly osvětlení v prakticky celé chatě. Rázem nikoho neomezuje absence denního světla při práci a romantické večeře při svíčkách vzaly za své. Na druhou stranu už nemusíme řešit dobíjení digi-tálních fotoaparátů a otevírají se omezené možnosti práce s digitálními médii. Musíme se přiznat, že nás toto usnadnění situace nepotěšilo. Jako orga-nizátoři jsme přemýšleli, zda elektřinu jednoduše vypnout a zprostředkovat opět účastníkům plně romantický zážitek divočiny, nebo neome-zovat výtvarníky v jejich tvorbě. Nevypnuli jsme ji.Poslední rok se vůbec nesl ve znamení plnosti. Nejenže měli účastníci zatím

nejlepší podmínky, sešli se i v rekordním počtu a vyrovnaném poměru Čechů a Němců. Mezi studenty se objevili v roli lektorů i profesionální výtvarníci : Miloš Šejn a Dominik Lang. Jejich radu mohl každý vyhledat sám nebo při společných konzultacích. Snažili jsme se poskytnout i kvalitní zázemí pro individu-ální objevování okolní divočiny v podobě úvodního programu, zajištěného chodu kuchyně a tematické knihovny. Přesto bylo těžké hranice komfortu opustit. Podnětné rozhovory se zajímavými lidmi, teplo chaty uprostřed deště a idyla sluncem zalité louky nikomu neusnadňovaly kroky dál od chaty. Symposium fungovalo najednou jinak. Více jako přátelské setkání. Symposium možná završilo své mládí. Tři ročníky vlastních zážitků a zpětných vazeb jasně vypovídají o ideální formě akce. Otázka zní, co dál. Jestli vyzkoušet extrém, podrobit výtvarníky podobně jako na začátku ztíženým podmínkám a čekat, jak se s tím poperou. Máme se zaměřit více na zážitek z divočiny a jeho zprostředko-vání, nebo sociální možnosti symposia. A co k výtvarníkům

OhlédnutíRückblick

7

zapojit ještě jiné umělce – hudebníky, tanečníky, divadelníky... Stejně tak je otázkou, jestli se nepodaří zrealizovat stále ještě aktuální nápad a odsunout lesovnu do skanzenu a oddělit divočinu a kulturu, ač vychází z tradice setkávání místních na Tummelplatz. Ze všeho nejlepší bude asi zůstávat „Na hranici – Grenznah“.

Tomáš Černý & Pavel Storch,organizátoři.

IIn diesem Jahr trafen sich schon zum dritten mal ein

Arbeitstreffen von jungen Künstlern auf der böhmisch- bayerischen Grenze. Es ist eine doppelte Begegnung – mit neuen Menschen und unbekannter Umgebung.In den Texten aus den vergangenen Jahren haben wir ausführlich genug besprochen, wieso das Symposium von der Nationalparkverwaltung Bayerischer Wald in Zusam-menarbeit mit der Fakultät für Kunst und Design der Univer-sität in Usti nad Labem unter Unterstützung des deutsch- tschechischen Zukunfts-fonds veranstaltet wird.Bevor wir zum Rückblick kommen, versuchen wir

8

es mit einigen Worten zusammenzufassen :Ziel ist es jungen Künstlern ein intensives Erlebnis der Natur zu ermöglichen. Die exklusive Lage des Hauses steht in der attraktiven Zeit bewusst nicht für die jenigen zu Verfügung, die das meiste Interesse daran vielleicht hätte – nämlich den outdoororientierten Touristen oder bescheidenen Naturwissenschaftlern. Wir wollten diejenigen einladen, die mit ihren Arbeiten neue Sichtweise auf die ungestörte Natur an der bayerisch- böhmischen Grenze eröffnen.Die Zahl drei evoziert Beginn, Verlauf und Ende hervor. Zugespitzt also die Jugend, Erwachsensein und das Alter. Wir sind bestimmt nicht hin zur Perfektion gereift, aber es ist sicherlich hilfreich die Entwicklung Revue passieren zu lassen. Im ersten Jahr ist es gelungen nur tschechische Künstler anzusprechen. Wir haben uns auch vom kalten Böhmer-waldsommer überraschen lasen. Eine mehrtägige Veranstaltung hat man damals an der Tummel-platzhütte mehrere Jahre nicht organisiert – irgendwie vorsichtshalber haben wir

9

„Lektoren“ auch profesio-nelle bildende Künstler : Milos Sejn und Dominik Lang. Ihren Rat konnte jeder entweder alleine oder bei gemeinsamen Runden suchen. Genügend Material, laufende Küche, Eröffnungspro-gramm, Thematische Biblio-thek – unser Ziel war es einen hochwertigen Zufluchtsort für individuelle Entdeckungen und eigene Arbeit zu schaffen.Doch viele interessante Menschen, anregende Gespräche, Wärme des Hauses inmitten von Regen, oder die Idylle der sonnen-durchgefluteten Wiese – plötzlich tauchten viele Grenzen auf, die die Teilne-hmer von der herantastenden Grenzerfahung der einma-ligen Umgebung trennten.Symposium erfüllte mit der dritten Folge vielleicht ihre Jugendjahre. Drei Jahre eigener Erlebnisse und Rückmeldungen sprechen eine klare Sprache über die ideale Form der Veranstal-tung. Die Frage ist : Wie weiter ? Wollen wir radikal sein und den Künstlernach-wuchs erneut vor schwie-rige Verhältnisse zu stellen und warten wie sie sich damit auseinandersetzen. Richten wir das Augenmerk

mehr auf das Erlebnis der wilden „Baldurwälder“ oder an die Arbeit mit der deutsch-tschechischen Gruppendynamik ? Wäre es möglich beides zu vereinen ? Hätte es Sinn auch andere Künstler – Musiker, Tänzer, Theaterleute dazuzuladen ?Ein Fragezeichen steht auch über der Zukunft von Tummelplatz. Soll es ein einmaliges Ort für einmalige Gruppen sein ? Oder sollen hier zukünftig keine mehrtägigen Veranstalungen passieren ? Zum Tummelplatz bezieht sich eine Tradition von Volksfesten aus Zeiten in den man in umliegenden Wäldern geweidet oder Holz gemacht und gejagt hat. Alte Menschen in umliegenden Gemeinden erinnern sich noch daran. Wie soll man da in einer Zeit anschließen, in der sich die Umgebung zu den wertvollsten Naturräumen Mitteleuropas dazuzählt ? Ist es möglich die Gegensätze von Wildnis und Kultur zu vereinen ? Zwischen den Freilichtmuseen und strengen Naturreservaten verläuft eine scharfe Grenze. Wir bleiben grenznah.

Tomáš Černý & Pavel Storch,Organisatoren.

Grenzen in der Tiefe seiner Erlebnisse, der Absage ans übliche Komfort, oder die materiellen Einschränkungen bei der Arbeit, erfahren. Deswegen der Name „Na hranici – grenznah“. Auch das ehemalige Forsthaus erfuhr einige Neuerungen. Von der Seite kam ein Sicherheitstreppenhaus hin, um Feuerschutzbes-timmungen zu erfüllen, das neue glänzende Dach verhüllt neuen Dachstuhl, der alte verwandelte sich in Brennholz, mit dem wir kochen und Kleider trocknen.Während der dritten Folge wurden die Veränderungen spürbar. Das Gebäude bekam mit einer kleinen Photovoltaikanlage eine Stromquelle. Einige Räume verfügen über Beleuchtung, der Tagesablauf wird nicht mehr von der strengen Sonne und Mond bestimmt. Das verbindende kochen und backen in der Finsternis und romantische Abendessen beim Kerzenlicht sind hin.Die Folge 2011 wurde bestimmt von der Fülle. Wir füllten das Haus mit einer Rekordzahl an Teilnehmern, gleichmäßiger deutscher und tschechischer Anteil. Unter den Studenten kamen als

die ersten Ausflugstage im Dorf verbracht – lediglich die lezten Tage wurden der Arbeit und Aufenthalt in den Wäldern gewidmet. Es war eine Probe – finden wir Leute, die interessiert sind sich durch hiesige wilde Wälder durchzustreifen ? Reicht das Thema der „Wildnis“ als Inspi-rationsquelle für bildendes künstlerisches schaffen ? Schaffen wir es, die Einschrän-kungen, die vom einmaligen Veranstaltungsort gegeben waren zu respektieren ?Nach der spärlich besuchten Vernissage vor Ort wussten wir – gelungen. Wir wollten weitermachen , die Lage an der Grenze nutzen und so auch deutsche Teilne-hmer willkommenheißen.Das ist uns im nächsten Sommer gelungen. Die zweite, schon zehntägige Folge eröffneten wir symbolisch mit einer Wanderung von der tschechischen Seite hin zum Tummelplatz. Die ganze Zeit befinden wir uns nahe der Grenze – der Staaten, Sprachen, Kulturen. Der Grenze zwischen der bewirts-chafteten Kulturlandschaft und der Landschaft, aus der sich der Mensch zurückge-zogen hat. Darüber hinaus kann jeder Teilnehmer eigene

10

Dámy a pánové, milí stromové, obloho, skály

Sehr geehrte Damen und Herren, liebe Bäume, Himmel, Felsen

Dámy a pánové, milí stromové, obloho, skály,

Henry David Thoreau před mnoha lety ve svém deníku napsal, že divočina ve skuteč-nosti neexistuje a je pouze součástí nás. Tento názor se kupodivu stal na dlouhou dobu páteřní úvahou o vztahu člověka a přírody. Já si ale myslím, že problém je komplikova-nější, protože Thoreau vycházel z univerzalistické představy toho, že skutečně jsme součástí přírody. Samozřejmě jsme součástí přírody. Ale uvědomění si této skutečnosti a uvědomění si veškeré komplikovanosti vztahů mezi člověkem a civili-zací a mezi „civilizací“ krajiny a přírody je natolik kompli-kované, že musíme hledat nové cesty, jak dosáhnout takové jednoty. Těch cest je nepřeberně : jsou to cesty vědy, jsou to cesty přiroze-

ného prožívání krajiny, když se člověk prostě jenom prochází. A jsou cesty, které stojí před lidmi, kteří se rozhodli tvořit nějakou novou skutečnost. Je velký problém, aby hledání tohoto nového jazyka nějakým způsobem odpovídalo jazyku, který pro nás je ve velké většině případů v krajině skryt. Dá se tedy říci, že před umělcem stojí jak otázka najít kořeny divočiny sám v sobě, tak porozumět jazyku divočiny krajiny kolem nás.O to jsme se v podstatě v této dílně snažili a já myslím, že uvidíte, jak téměř všechny práce přispívají k tomuto hledání původní jednoty. Věřím, že to není roman-tická jednota 19. století a začátku 20. století, ale že to je nová kvalita, kterou si však netroufám dál specifikovat.

Miloš Šejn, úvodní slovo na vernisáži.

11

12

13

komplizierten Verhältnise zwischen dem Menschen, der Zivilisation und der „Zivili-sation“ der Landschaft und Natur ist derartig kompli-ziert, dass wir neue Wege zum Erreichen dieser Land-schaft beschreiten müssen. Es sind unüberschaubar viele Wege : Es sind Wege der Wissenschaft, es sind Wege eines natürlichen Erlebens der Landschaft, wenn der Mensch einfach spazieren geht. Und es sind Wege, die vor den Menschen stehen, die sich entschlossen haben, eine neue Realität zu schaffen. Es ist ein großes Problem, dass die Suche einer neuen Sprache irgendwie der Sprache entspricht, die für uns meistens in der

Sehr geehrte Damen und Herren, liebe Bäume,

Himmel und Felsen, Henry David Thoreau schrieb vor vielen Jahren in sein Tagebuch, dass Wildnis nicht existiert, sondern das sie ein Teil von jedem von uns ist. Diese Ansicht wurde überraschenderweise eine tragende Idee zum Verhältnis des Menschen und der Natur. Ich glaube aber, dass das Problem komplizierter ist, weil Thoreau von einer universalistischen Vorstel-lung ausgegangen ist, nach welcher wir tatsächlich ein Teil der Natur sind.Natürlich sind wir Teil der Natur, aber das Bewusst-sein dieser Tatsache und das Bewustsein der sämtlichen

Landschaft verborgen ist. Man kann also sagen, dass vor dem Künstler die Suche nach den Wurzeln der Wildnis in ihm steht, aber auch nach dem Verständnis der Sprache der Wildnis in der Landschaft um uns.Darum haben wir uns in diesem Workshop bemüht und ich glaube, dass sie sehen, wie beinahe alle Arbeiten zu dieser Suche der ursprün-glichen Einheit beitragen. Ich glaube, dass es keine romantische Einheit des 19. oder frühen 20. Jahrhun-derts ist, sondern eine neue Qualität. Ich wage es nicht, sie näher zu beschreiben.

Miloš Šejn, Eröffnungswort der Vernissage.

14JAN ZDVOŘÁK

Efendem

15

16JULIA SCHMÖLZER

bez názvu ohne Titel

Im Bayrischen Wald suchte sie auf ausgedehnten

Wanderungen mit ihrem Fotoapparat einen Zugang zur Natur. In der Folge entstanden Skizzen, Aquarelle und Installationen, die dem Betrachter eben diesen Zugang ermöglichen sollen und mehr als Kommunikati-onsgrundlage, denn als Abbild verstanden werden dürfen.

Na dlouhých procház-kách s fotoaparátem

hledala Julia v Bavorském lese blízkost přírody. Následně vzniklé skicy, akvarely a instalace měly pozorovateli umožnit stejné sblížení. Její dílo by mělo být chápáno spíš jako nástroj komunikace než estetické artefakty.

18

Fotografie dokáže zpro-středkovat z přítomnosti

dokonalé kopie skuteč-nosti jen do té doby, než realitou projdou fyziologické změny způsobené časem. Protipólem k fotografii by mohla být kopie, jež těmto změnám odolává nebo přímo na změny reaguje. Tento experiment je metaforou k technickému procesu vzniku fotografie, přičemž se zcela distancuje od veškerých záznamových prostředků – fotoaparátu, kamery či jiných technologií. Obraz skutečnosti skládající se z živých struktur může prokázat existenci jedineč-ného a nepřenosného „foto-grafického“ obrazu, který se nachází na pomezí extenze fotografického diskursu a bezděčného zahrádkářství. Vybrané místo na louce o rozměrech 3 x 6 m kolem kapradiny jsem rozdělil

PETRKOŠÁREK

Green-thumb in the National Park Šumava

na dvě stejné části. K levé reálné části obrazu jsem se pokusil vytvořit zrcadlově obrácenou napodobeninu. První krok – výběr a následné přesazení kapradiny z lesa vedle kapradiny přirozené – výška 120 cm, počet listů padesát pět.. Druhý krok – modelace svahu, přesazování travního porostu z okolí a aplikování jednotlivých stonků travin. Po čtyřech dnech kapradí začalo usychat a podoba se vytrácela. V konečném pohledu před odjezdem z Tummelplatzu měla kapradina deset celých zelených listů a tráva se viditelně začala zvedat. Jsem přesvědčen, že se napo-dobenina časem a růstem bude stále více přibližovat „originálu“. Úspěšnost pokusu zjistíme, až se za rok vrátíme na místo, provedeme vizuální rozbor a zjistíme, že napodobenina je již kopií.

Photographie kann aus der Gegenwart perfekte

Kopien der Tatsachen nur so lange vermitteln, bis die Realität physiologisch durch die vergehende Zeit verändert wird. Ein Gegenpol zur Photographie könnte eine Kopie sein, die diesen Veränderungen widerstand leistet oder sogar auf die Veränderungen reagiert. Dieser Experi-ment ist eine Metapher zum technischen Prozess der Entstehung der Photogra-phie, wobei er distanziert sich gänzlich von jeglichen Mitteln der Aufzeichnung – der Camera oder anderen Technologien. Ein Bild der Realität, zusammengebildet aus lebenden Strukturen kann eine Existenz des einmaligen und unübertrag-baren „fotografischen“ Bildes beweisen, der sich an der Schwelle einer Auswei-tung des photographischen Diskurses und einer unwill-kürlichen Gärtnerei befindet.Die gewählte Stelle an der Wiese von Ausmaß 3 x 6 m um eine Farnpflanze teilte ich auf zwei gleiche

Teile. Ich war bemüht ein spiegelverkehrtes Abbild zum linken realen Teil des Bildes zu schaffen. Erster Schritt – Auswahl und anschließende Umpflan-zung eines Farnes aus dem Wald neben den originären Farn – 120 cm hoch, 55 Blätter. Zweiter Schritt – Modelieren des Abhangs, Umpflanzen der Gräser aus der Umgebung und Gestaltung der einzelnen Grashalme. Nach vier Tagen fing der Farn an zu trocknen und die Ähnlichkeit schwin-dete. Im abschließenden Anblick kurz vor der Abfahrt vom Tummelplatz hatte der Farn zehn ganze grüne Blätter und das Gras fing sich offensichtlich aufzurichten. Ich bin überzeugt, dass die Nachbildung mit der Zeit und Wachstum mehr und mehr dem „Original“ ähneln wird. Den Erfolg dieses Versuches bestimmen wir so, dass wir in einem Jahr diese Stelle erneut aufsuchen, eine Visuelle Analyse durch-führen und feststellen, dass die Nachahmung inzwischen zur Kopie geworden ist.

19

MILOŠ ŠEJN

Velké spící těloGroßer schlafender Körper

21

Ivelké spící tělonebo spícívelké tělobílé

takbíleééa jakv

tu zasleženav bbb bíleavětven zasss tujak tubííleazasjakv tumechemn

hlavou hledímzády nohouav tak bíle aaaaajak tu zasav takjak o aaaaáá aavt sssss aaz zass aaaaaajak v kořenem větven tak asním tubíle avjak aaaaaa

ooóó

IIvelké spící tělonebo spícímodrémodré spící tělohorní okraj pralesa

modrým tělem tu jakazastu v kořenemvzhůru stoupámajak tatu v bílou zírámtak a

v listech tolika zasspadánslyšen takzas a

a v bílobílouopřentu jakv černočernouklesám

a záhybu se jen

tu jaktrávoulet askáloutu jak krajinou a běženstoupánviděntaka

a padán zasapadámjakavodou vzlínánduhou zasasvětlempaprskyavšude tama zastu zas

avzasavzas…

22

Igroßer schlafender Körperoder schlafendergroßer Körperweiß

soweiiiißßund wieim

da wiedergelegtundim www weißundverzweigt wieddderrr dawie daweeißundwiederwieim daMoosenm

Kopf schauendRücken Füßenundim so weiß aaaaawie da wiederundin demwie um aaaaáá aais sssss aaw wieddrraaaaaawie im Wurzel verzwei-gend so undträume hier weiß undimwie aaaaaa

ooóó

IIgroßer Körper schlafendoder schlafendblaublauer schlafender Körperoberes Ende Urwalds

blauem Körper da wieundwiederda im Wurzelhoch steigendundwie diehier in weiß starrendso auch

in Blättern so vielergefallenhörend sowieder und

und in weißweißgelehntda wiein schwarzschwarzsinken

undich bewege nurhier wiedurch Graßder Jahre undFelsenda wie Landschaft laufensteigendsehendsound

undwieder fallendundfallendwieundwassersteigendRegenborgend wiederundlichterndStrahlenundall dortund wiederdawieder

undimwieder

23

STEFANIE WEIGLZelený kaviár Grüner Kaviar

25

»Wie kleine Blasen, die aufplatzen wollen, um

der Welt neues Leben zu schenken, streckte mir das Innere regelrecht, durch die konvexe Scheibe, die Zunge entgegen. Der Körper wird durch leichte Impulse durch-ströhmt. Die Knie fangen an zu zittern. Es ist ein Mixx aus Angst und Freude. Outsch !«

Bei der Betrachtung der Mikrostruktur des National-parks, war diese Erfahrung Anlaß für die Installation. Moosbälle sind fragil an einer Schnur befestigt, dass sie im Wind zittern läßt.

„Jako malé bubliny, které chtějí prasknout,

aby světu darovaly nový život, narovnávalo mi doslova vnitřek, konvexním sklem, proti jazyku. Tělem prostu-pují lehké impulsy. Kolena se začínají třást. Je to mix strachu a radosti. Ouvej !“

Při pozorování mikrostruk-tury Národního parku, byla tato zkušenost podnětem k instalaci. Mechové balóny jsou sotva znatelně připev-něné na šňůře, a tak se chvějí spolu s závany větru.

26DOMINIK LANG

Smrčekkleine Fichte

LENZ GEERK

bez názvuohne Titel

NIKOLA ŠÉFROVÁ

bez názvuohne Titel

31

Na jedné straně to je jen hromada klacků.

Na druhou stranu je někdy těžké pochopit, kolik úsilí je potřeba vynaložit, aby vznikla souvislá čára.

Von der einen Seite ist es nur ein Haufen Äste.

Auf der anderen Seite ist es manchmal schwer zu begreifen, wie viel Anstren-gung die Entstehung einer durchgehenden Linie kostet.

32

Když se v jedné chatě, uprostřed divočiny

a odříznuto od civilizace ocitne patnáct lidí, kteří se dosud neznali, je určitá tolerance, ohleduplnost a vzájemná pomoc nutností. V průběhu sympozia mě stále překvapo-valo, jak všechny tyto před-poklady pro vzájemné soužití fungují. Pomoc a tolerance se stala naprosto přirozenou součástí našeho pobytu na Tummelplatz, aniž by si kdokoli připouštěl jinou možnost.

ADÉLA TAUBELOVÁ

Hradas Spiel

Ve hře ,,Na pomáhání“ si každý z účastníků symposia vybral někoho, komu měl po celých 24 hodin pomáhat, aniž by si toho ten druhý očividně všiml. Své dobré skutky a pomoci si všichni zapisovali do malého sešítku. Já jsem se mezi tím pokoušela odhadnout, kdo komu pomáhá. Na konci jsem srovnala své pozorování s tím jak to doopravdy bylo, ale ukázalo se, že jsem se ve většině případů nestrefila. Po začátku hry se totiž skoro nic nezměnilo. Jen se vzájemná pomoc najednou stala o něco viditelnější a chtěnější, a tím i méně přirozenou. Když se na celých 24 hodin stala programem, ztratilo se z aktu ,,pomoci“ to nejpodstatnější, její přirozenost a nezištnost.

Wenn sich auf einer Hütte, mitten in der Wildnis

und abgeschnitten von der Zivilisation 15 Menschen, die sich bisher nicht kannten einfinden, so ist gewisse Toleranz, Rücksicht und gegenseitige Hilfe notwendig. Im Laufe des Symposiums hat es mich immer wieder überrascht, wie alle diese Voraussetzungen für ein gemeinsames Zusammen-leben funktionieren. Hilfe und Toleranz wurde zum absolut natürlichen Bestandteil unseres Aufenthaltes am Tummel-platz. Keinem wurde eine andere Möglichkeit bewusst.

Im Spiel „Helfen“ suchte sich jeder der Teilnehmer jemanden, dem er 24 Stunden lang helfen sollte, ohne dass es für den anderen auffälig wird. Ihre guten Taten und Hilfen haben sich alle in einen kleinen Notizblock vermerkt. Ich habe während des Spiels versucht zu erahnen, wer wem hilft. Schließlich verglich ich meine Beobachtungen mit den Tatsachen, aber es zeigte sich, dass ich meistens falsch lag. Nach dem Beginn des Spiels änderte sich nämlich kaum etwas. Gegenseitige Hilfe wurde lediglich etwas sichtbarer und gewollter und somit weniger natürlich. Als sie für ganze 24 Stunden zum Programm wurde, schwindete aus dem Akt der „Hilfe“ das wesentlichste, nämlich das natürliche und selbstlose.

34RUDOLF SAMOHEJL

bez názvuohne Titel

35

Odlitky stop trekových holí. Skrze použití

klasické techniky odlévání stop do sádry jsem chtěl zdůraznit fakt, že ještě před několika málo lety se v dané oblasti nic podobného v takové míře nevyskyto-valo. Následná prezentace formou muzeální expozice pro mne byla stejně důležitá jako samotný akt stopování.

Abgüsse von Spuren der Nordic-Walking

Stöcke. Mit Hilfe der klassischen Technik von Gießen der Spuren mit Gips wollte ich die Tatsache hervorheben, dass noch vor einigen wenigen Jahren in betreffenden Gebiet keine ähnliche Form in solchem Maße vorkam. Die anschli-eßende Präsentation in einer Form, die für Museen üblich ist war für mich genauso wichtig, wie der eigentliche Akt des Fahrtenlesens.

36TOMÁŠČERNÝ

bez názvuohne Titel

Nalezl jsem příběh. Dramatický skon dávno

mrtvého velikána. Zůstal důkaz : větev zabodnutá nelidskou silou v zemi a kus ležícího polámaného kmene. Na tento příběh jsem se snažil upozornit instalací. Výsledný objekt

Ich fand eine Geschichte. Einen dramatischen Fall eines

längst verstorbenen Riesen. Ein Beweis ist geblieben : ein Ast, mit unmenschlicher Wucht in den Boden gerammt und ein Teil des liegenden gebrochenen Stammes. Mit der Installation versuchte ich die Aufmerksamkeit auf die Geschichte zu lenken. Das

visí na stěně lesovny. Od něj míří muška na lať s provrtaným průzorem. Pohledem skrz padne zrak na konec odlomené větve a místo odlomení. Každý prvek instalace rozměrově souvisí s obvodem kmene padlého stromu.

fertige Objekt hängt auf der Wand des Forsthauses. Von ihm zielt das Visier auf eine Latte mit durchgebohrtem Guckloch. Blickt man durch, so fällt der Blick auf das Ende des abgebrochenen Astes und die Bruchstelle am Stamm. Jeder Teil der Installation hat einen räumlichen Bezug zum Umfang des gefallen Bäumes.

37

38GABRIELAMARKOVÁ

bez názvuohne Titel

dokumntace díla - documentation pictures

V mé práci jsem se nechala volně inspirovat

suchými větvemi a kmeny mrtvých stromů, které se v okolí Tummelplatz nacházejí. Zaujala mě jejich souměr-nost a zároveň disharmonie. Hledala jsem v nich zajímavé linie, kontrasty tvarů i světel a stínů. Vznikly tak drobné černobílé kresby, zacházející až do jakési kaligrafie. Svým způsobem může jít i o určitou zprávu nebo vzkaz tomuto místu.

Bei meiner Arbeit ließ ich mich frei von dürren

Ästen und Stämmen der toten Bäume, die sich um Tummelplatz befinden, inspirieren. Ich war zugleich beeindruckt von ihrer Proportionalität und Disharmonie. Ich suchte interessante Linien, Kontraste der Formen aber auch Lichter und Schatten. So sind kleinere schwarz-weiße Zeichnungen entstanden, die bis zur Kalligraphie übergehen. Es kann sich also auch um eine gewisse Botschaft oder Nachricht an diesen Ort handeln.

40HELENANEUBERT

Dívat se vzhůruNach oben blicken

Den himmel sehenebenen

verbindungerde/luft und : dazwischendenken wird fragefrage lässt sehensehen wird beobachtungbewegung wird impulsimpuls wird bewegungsystem vernetzenim grösseren ganzenrichtung ? – oben !

Uvidět neberoviny

spojenízemě/vzduch a : mezitímz myšlení otázkaotázkou vidětz vidění pozorováníz pohybu impuls z impulsu pohybvytvořit síťve větší celeksměr ? – nahoru!

41

42JOHANNA TAUBER

Přirozeně vybrané artefakty !Natürlich ausgewählte Artefakte !

Kostkový cukr a kopec mouky.

Zavěšená bílá gumová rukaviceSádra na dřevě.

Quadrierte Zuckerkristalle und Mehl Pulver Berg.

Weißer Gummihand-schuh hängend.Gips auf Holz.

44

V roce 2011 se již poně-kolikáté v historii

Národního parku Šumava nanovo rozbíhají diskuse o jeho dalším směřování. Horská krajina s pohnutou historií se opět stává úhelným bodem rozdíl-ného vnímání přírody a její ochrany. Často používané pojmy jako divočina, země živitelka či prales vzbuzují silné emoce, ale zahalují podstatu věci. Je zde vůle dát uprostřed krajiny utvářené po dlouhá tisí-ciletí lidskou kulturou prostor jejímu opaku ?V Národním parku Bavorský les je možné již několik

DoslovNachwort

desetiletí pozorovat proměny krajiny, jejíž vývoj člověk neovlivňuje. Několikrát zde již příroda překvapila – rychlostí zmaru při kůrovcové kalamitě, návratem ohrožených druhů, ale i vzácnou estetikou lesů, které zde neslouží produkci dříví. Kde jinde, než na hranici dvou států, kde každý z nich přispěje svým dílem k vymezení plochy, kterou by sám na svém území hledal s velikými obtížemi ? I tak nebude společně tvořit více než setinu území ČR, nebo Bavorska.

Pavel Storch, organizátor.

Im Jahre 2011 flammen wieder die Diskussionen

zur zukünftigen Ausrichtung des Nationalparks Sumava hoch. Eine Gebirgslandschaft mit bewegter Geschichte wird wieder zum Eckpunkt der unterschiedlichen Naturwahrnehmung und Vorstellungen über ihren Schutz. Die oft verwen-deten Begriffe wie Wildnis, Landschaft als Ernäherin oder Urwald erwecken starke Emotionen aber verhüllen die Grundsatz-fragen. Gibt es Willen inmitten einer Landschaft die lange Jahrtausende von der menschlichen Kultur geformt wurde Raum für ihren Gegensatz zu geben ?Im Nationalpark Bayeris-cher Wald kann man schon

einige Jahrzehnte die Veränderung der nicht genutzten Landschaft zu beobachten. Es kam zu mehreren Überras-chungen – die rasche Vernichtung der Wälder durch Borkenkäfer, Rückkehr der bedrohten Arten, oder der seltenen Ästhetik der Wälder, die der Holzproduktion dienen. Wo sonst als an einer Grenze von zwei Staaten, wo jeder sein Teil beiträgt, kann man eine Fläche finden, die nur in dem jeweiligen Staat so schwer zu finden ist ? Auch so wird sie zusammen nicht mehr als ein hundert-stel der Fläche Bayerns oder Tschechiens bilden.

Pavel Storch, Organisator.

45

46

SponzořiSponzors

47

SponzořiSponzors

„ Na hranici - Grenznah “

katalog třetího ročníku česko-německého

výtvarného symposia/

Katalog des dritten Deutsch - Tschechischen

Künstlersymposiums

Pavel Storch & Tomáš Černý

Fakulta umění a designu Univerzity J. E. Purkyně

v Ústí nad Labem/

Fakultät für Kunst und Design, J. E. Purkyně Universität Ústí

nad Labem

Řada Projekty / Serie Projekte

Autoři / Autoren : Pavel Storch & Tomáš Černý

Odpovědný redaktor / Verantwortlicher Redakteur :

Zbyněk Sedláček

Grafická úprava /Graphische Gestaltung :

Baptiste Vandaele cargocollective.com/bv

Fotografie / Fotografien : Petr Košárek, Miloš Šejn

& Stefanie Weigl

Publikaci vydala Fakulta umění a designu Univerzity J. E. Purkyně

v Ústí nad Labem a Národní park Bavorský les.

Herausgegeben von der Fakultät für Kunst und Design,

J. E. Purkyně Universität Ústí nad Labem und National

Park Bayerischer Wald.

záštita projektu / Projektbetreung :

Lukas Laux

Vydání první / Erste Ausgabe

Počet stran / Seiten : 48

Náklad / Auflage : 150

Tisk / Druck : Dragon Press, Klatovy

©2011ISBN 978-80-7414-426-4

Fakulta umění a designu Univerzity J. E. Purkyně

v Ústí nad Labem

Pasteurova 9, 400 96 Ústí nad Labem

/ Fakultät für Kunst und Design,

J. E. Purkyně Universität Ústí nad Labem

Pasteurova 9, 400 96 Ústí nad Labem

++420 475 285 111miroslav.matousek@ujep.cz

www.fud.ujep.cz

Katalog čtvrtého ročníku česko-německého výtvarného symposia věnovaného fenoménu divočiny / Katalog des vierten Deutsch - Tschechischen Künstlersymposiums věnovaného fenoménu divočiny

Tummelplatz,Bavorský les /Bayerischer Wald

6. - 15. 9. 2012

KATALOG GRENZ OBALKA TISK.indd 2-3 14.7.2014 13:21:20

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 2 14.7.2014 12:33:04 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 3 14.7.2014 12:33:04

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 2 14.7.2014 12:33:04 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 3 14.7.2014 12:33:04

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 4 14.7.2014 12:33:11 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 5 14.7.2014 12:33:16

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 4 14.7.2014 12:33:11 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 5 14.7.2014 12:33:16

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 6 14.7.2014 12:33:21 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 7 14.7.2014 12:33:27

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 6 14.7.2014 12:33:21 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 7 14.7.2014 12:33:27

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 8 14.7.2014 12:33:32 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 9 14.7.2014 12:33:36

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 8 14.7.2014 12:33:32 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 9 14.7.2014 12:33:36

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 10 14.7.2014 12:33:42 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 11 14.7.2014 12:33:49

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 10 14.7.2014 12:33:42 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 11 14.7.2014 12:33:49

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 12 14.7.2014 12:33:50 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 13 14.7.2014 12:33:50

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 12 14.7.2014 12:33:50 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 13 14.7.2014 12:33:50

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 14 14.7.2014 12:33:55 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 15 14.7.2014 12:33:57

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 14 14.7.2014 12:33:55 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 15 14.7.2014 12:33:57

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 16 14.7.2014 12:34:00 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 17 14.7.2014 12:34:06

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 16 14.7.2014 12:34:00 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 17 14.7.2014 12:34:06

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 18 14.7.2014 12:34:11 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 19 14.7.2014 12:34:18

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 18 14.7.2014 12:34:11 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 19 14.7.2014 12:34:18

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 20 14.7.2014 12:34:22 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 21 14.7.2014 12:34:27

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 20 14.7.2014 12:34:22 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 21 14.7.2014 12:34:27

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 22 14.7.2014 12:34:32 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 23 14.7.2014 12:34:36

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 22 14.7.2014 12:34:32 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 23 14.7.2014 12:34:36

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 24 14.7.2014 12:34:40 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 25 14.7.2014 12:34:44

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 24 14.7.2014 12:34:40 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 25 14.7.2014 12:34:44

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 26 14.7.2014 12:34:44 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 27 14.7.2014 12:34:48

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 26 14.7.2014 12:34:44 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 27 14.7.2014 12:34:48

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 28 14.7.2014 12:34:53 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 29 14.7.2014 12:34:59

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 28 14.7.2014 12:34:53 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 29 14.7.2014 12:34:59

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 30 14.7.2014 12:35:05 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 31 14.7.2014 12:35:10

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 30 14.7.2014 12:35:05 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 31 14.7.2014 12:35:10

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 32 14.7.2014 12:35:16 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 33 14.7.2014 12:35:24

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 32 14.7.2014 12:35:16 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 33 14.7.2014 12:35:24

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 34 14.7.2014 12:35:33 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 35 14.7.2014 12:35:41

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 34 14.7.2014 12:35:33 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 35 14.7.2014 12:35:41

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 2 14.7.2014 12:33:04 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 3 14.7.2014 12:33:04

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 36 14.7.2014 12:35:41 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 37 14.7.2014 12:35:42

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 36 14.7.2014 12:35:41 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 37 14.7.2014 12:35:42

KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 2 14.7.2014 12:33:04 KATALOG GRENZ OBSAH obrysy TISK.indd 3 14.7.2014 12:33:04

KATALOG GRENZ OBALKA TISK.indd 2-3 14.7.2014 13:21:20