Pro odvážné čtenáře

RICHARD

Byl jednou jeden rek.

Rek je hrdina.

Jmenoval se Richard.

Bydlel ve velkém hradu.

Kolem hradu byla voda a les.

V lese žili vlci.

Ale Richard se jich nebál.

Jezdil lesem na svém koni a hledal vlčí stopy.

Ale vlky nezabíjel.

Jen se díval, zda je vše, jak má být.

Jednou našel malá opuštěná vlčata, vzal si je a choval místo

pejsků.

Proto se Richardovi také někdy říkalo vlčí pán a jeho hradu

vlčí hrádek.

Vybarvi si hrad. Můžeš si podle něj nakreslit

svůj vlastní. Najdi v textu slovo hrad.

Vyznač si v textu slova: vlk,

vlčí, vlky, vlci, vlčata.

Poznej stopu vlka a psa.

Jak je to správně?

Mládě vlka je ………… štěně

Matka vlka je ………… vlče

Mládě psa je …………. fena

Matka psa je .…………. vlčice

Odpověď k obrázku: 1. vlk čárující 2. vlk běžící 3. ohař klusající

Napiš

vlk

vlčí

pes

psí

DAREK

Richard byl vlčí pán.

Jeho vlci ho měli rádi.

Poslouchali ho.

Richard měl nejen vlky, ale i syna.

Jeho syn byl Darek.

Jméno Darek mu dali, protože se narodil na Vánoce a byl tak

pro Richarda dárek.

Bylo mu 5 let.

Darek byl malý, ale už uměl jezdit na koni.

Jeho kůň byl bílý a hodný.

Darek ho měl moc rád.

Měl taky svůj meč. Opravdový, ne jen dřevěný.

Rád jezdil s otcem Richardem do lesa a okolí na výpravy.

Darek se sám vlků bál, ale když byl s Richardem, tak ho strach

přešel.

Erb Richarda a Dareka z vlčího hrádku

Najdi a označ barevně slovo Darek. Vyznač si

slova nebo slabiky, která jsou pro tebe těžká.

Co je to erb? Nakresli

si vlastní.

Jak se říká bílému

koni?

Jak se jmenoval Richardův syn?

Proč mu tak říkali?

Vyber

Kůň jí seno chleba maso

Hříbě pije čaj mléko kakao pivo

Kůň umí skákat klusat malovat

Dokresli.

Zima

Byla zima.

Na hradu se topilo a bylo teplo.

Ale venku byla velká zima.

Místo vody byl led a les byl bílý.

Richard a Darek museli jet ven – dát jídlo zvířatům v lese.

Vzali seno, sůl a žaludy.

A naložili vše na vůz.

„Bude toho dost?“ ptal se Darek.

„Když ne, pojedeme znovu.“ Usmál se Richard.

Zvířata už čekala. Nešla moc blízko, bála se.

Ale bylo vidět, že mají hlad.

„Však už se dočkali.“ Pomyslel si Darek.

Pozoroval, jestli se někde neobjeví vlčí stopa.

Těšil se, že ho táta vezme s sebou na stopování.

Ale teď se nejvíc těšil do tepla a na jídlo.

Ale ne na seno a vodu, on si dá koláč a kakao.

Jaká zvířátka žijí v lese?

A jaká se v zimě krmí?

Jméno Darek už znáš. Označ si ho. Kolikrát jsi ho našel?

Co patří k zimě?

ZIMA

Napiš.

Na ledu je vlk.

Nakresli stopy, které znáš. Pamatuješ si na vlčí stopu?

Mráz

Teplo

Vločky

Kytky

Led

Lyže

Nakresli si různé vločky.

Pomoc

Zase zima.

Dost se topilo, aby bylo teplo.

A dřeva ubývalo.

Richard musel jet pro nové do lesa.

Darek jel zase s ním.

Přece nezůstane doma, když táta venku pracuje.

Vzal si rukavice, čepici a šálu a vyrazili.

Richard měl sekeru a pilu.

Porazí pár soušek. - Souška je suchý strom.

Soušek v lese pár bylo.

Ale při kácení spadl i silný strom a zatarasil Richardovi cestu.

Ještě že tu Darek je.

Přivázal lano z jedné strany k vozu a z druhé ke stromu.

Pak dal pokyn koníkovi, aby táhnul.

Povedlo se. Hurá.

Jedeme zpátky domů. Dřevo máme, bude zase teplo.

Dokresli si další stromy.

Co je to souška?

Jaké stromy jsou v zimě zelené?

Kolik je na obrázku stromů?

Dokresli tam zvířata, stopy nebo sněhuláka.

Napiš

les

v lese

do lesa

nad lesem

Vlčata na ledu

Zvířata v lese už měla jídla dost.

Richard a Darek měli také zvířata doma.

Koně, 5 vlčat, 3 psy, 2 prasátka, slepice a králíky.

I o ně se museli v zimě starat.

Měli i mouchy a pavouky, ale o ně se nestarali.

Darek vzal vlčata ven, aby se trochu proběhla.

Kolem hradu byl led.

Vlčata se rozběhla a na ledu jim to začalo klouzat.

Svalila se a Darek se smál.

Klouzání je ale legrace.

Za chvíli z toho měli všichni velkou zábavu.

Závodili, kdo se sklouzne nejdál, a vyklouzali ledovou dráhu.

„Koukej, tati,“ volal Darek „vlčata se naučila klouzat.“

„ Doufám, že nebudeš učit klouzat i koně a prasátka.“ smál se

Richard a už se taky klouže po ledové dráze.

Podívej se na text. Dokážeš odhadnout, které slovo bude pro tebe

na čtení nejtěžší? Vyznač si ho. Někdo ti ho může předem přečíst.

Na hradu byla různá zvířata, ale na obrázku jsou některá navíc.

Vyškrtni je.

Písmena od zvířat, která na hrad patří, ti dají tajenku (Darek si

s tím rád v zimě hraje).

Napiš řešení tajenky:

R A M

OU

CH

Č

G

Ř

K

Š

I

P

Darek se ztratil

Led začal tát.

Klouzat už nešlo.

Tak Darek s vlčaty vyrazil do lesa.

Ještě bylo sněhu dost a vlčata ucítila stopu – asi zajíce.

Vlčata se dala do stopování a Darek s nimi.

Uběhli velký kus a spokojená vlčata zajíce vystopovala.

Darek se podíval kolem sebe a znejistěl.

„Kde jsem?“

Les znal sice dobře, ale v zimě vypadal jinak.

Musí se dostat domů do tmy, jinak by vlčata mohli přilákat

dospělí vlci.

Darek měl svá vlčata rád, ale velkých vlků se bál.

Ale najít cestu domů se mu pořád nedařilo.

Najednou slyší volání: „Dareku!“

To je táta a má saně.

Darek s vlčaty vyskočili na saně.

Richard mlčí, ale Darek ví, že měl o něj strach.

Než dojeli domů, Darek už spal….

Kolik je na obrázku vloček?

Zkus dokončit vyprávění.

Dokresli si obrázek.

Jak se asi povedlo Richardovi objevit Dareka?

Napiš:

sám v lese

Jaro

Led taje. Začíná jaro.

Všude je plno vody a bláta.

Richard pozoruje, jak se zvedá hladina vody.

S obavami se dívá na nebe plné mraků.

„Bude pršet. Voda z hradního příkopu se musí vypustit na pole,

jinak budeme vytopení.“

V blátě a dešti uvolňují výtok a voda se žene ven.

V noci opravdu prší, lije jako z konve. A ráno déšť pokračuje.

Z hradu nejde vyjít, jen vyplout na loďce.

Darek má další dobrodružství, ale Richard se neusmívá.

„Nesmí to trvat moc dlouho, máme málo zásob jídla. Vlčata

toho snědí za deset.“ vysvětluje Darekovi.

Další den už ale vykukuje slunce.

„Teď už hlavní práci vykoná příroda.“ usmívá se Richard.

Dokresli, co patří do vody. Vylov, co do vody nepatří.

Dávej pozor na vodu a spojování slov.

Jakou práci musí vykonat příroda?

Jaká slova se patří k vodě? Spoj.

Voda

Napiš:

Voda je i led a pára.

Spoj podobná slova:

déšť záplava

mrak liják

potopa oblak

led

vločky

olej

mrak

ropa

déšť

tsunami

Nakresli si velké vlny.

Třeba jak naráží do skály.

Kamarádka

Voda opadla.

Cesta z hradu a na hrad už byla zase volná.

„Budeme mít návštěvu.“ prohodil Richard.

„Přijede teta z Jeníkova.“

„Tak jí pojedeme s běloušem naproti.“ ozval se Darek a už běží

ke stáji.

Když se Darek ztratil v zimě v lese, Richard nechtěl, aby Darek

chodil sám. Ale na bělouše bylo spolehnutí.

Darek vyrazil.

Najednou vidí malou dívku.

Zastaví a ptá se: „Kdo jsi?“

„Viki.“ zní odpověď. „Uvolnilo se nám kolo u vozu a tak jdu na

hrad pro pomoc.“

Darek ji vzal k sobě na koně a jeli k hradu.

Najednou Viki volá: „Pozor, vlci!“

Darek se jen směje. „To jsou naše vlčata.“

Richard dojel pro tetu. A Darek s Viki se už prohánějí s vlčaty.

Najdi všechna jména a označ si je.

Odpovědi: 1) 42 2) čich a sluch jsou nejdůležitější 3) černobíle, ale velmi ostře i ve tmě

Richardovi vlci už mají skoro rok a vypadají už opravdu jako

vlci. Pořád si ale rádi hrají a Darek je součástí jejich smečky.

Zkus do obrazu nakreslit vlčí hlavu a podepiš se jako malíř.

Hádej:

Vlk má 32 nebo 42 zubů?

Čich má lepší než zrak?

Vlk vidí barevně nebo černobíle?

Viki je ze jména Viktorie. Znáš nějaké jiné zdrobněliny?

Zkus spojit.

Pepa

Josef

Kačka

Kateřina Kuba

Jakub Majka

Marie Týnka

Kristýna

Vítr

Viki bude na hradě asi dva týdny.

Darek je rád. Může si s kým hrát a předvést, co umí.

Venku se teď zvedá velký vítr.

Darek s Viki jsou ve věži a sledují, jak vítr ohýbá stromy.

Je slyšet i meluzína a z venku doléhá praskot a šustění větví.

„Bojíš se?“ ptá se Viki.

Darek se trochu bojí, ale nedává to znát.

Richard dětem vypráví: „Vítr je silný soupeř, mnohem silnější

než člověk. Ale dovede i pomáhat.“

Druhý den se vítr utišil a všichni jedou do lesa.

Několik stromů leží v cestě.

Richard řeže a děti pomáhají odnášet větve a kutálí špalky.

V lese jsou stromy polámané i vyvrácené.

Ale na ty teď není čas. Hlavně musí být volná cesta.

Ale Darekovi a Viki to nevadí, mají spoustu nových úkrytů.

Co je to meluzína? Jak může pomáhat vítr?

Nakresli strom ve větru.

Napiš:

Vítr vane z hor.

Kolik je na hromadě špalků? Když je každý dlouhý půl metru,

jak by byla dlouhá řada z nich?

vánek

větřík

vichr

vichřice

uragán

tornádo

Znáš druhy větru?

Poklad

Richard pracoval v lese.

Darek s Viki zatím lezli po popadaných stromech, chodili po

kmenech a schovávali se za kořeny.

Najednou Viki zahlédla nějaký zvláštní předmět.

„Dareku, pojď sem! Něco jsem našla.“

Pod kořeny stromů byla ukryta truhlička.

Nešla ale otevřít.

Darek ji vzal a oba utíkali za Richardem.

Darek ale zakopl a truhlička se otevřela sama.

Byla plná zlatých mincí.

„Poklad!“ vydechl Darek a obdivně pohlédl na Viki.

Richard zaslechl výkřik dětí a šel se podívat, co se děje.

„Tak přece ta legenda byla pravdivá.“ řekl Richard.

„Jaká legenda?“

„Povím vám to doma.“ odpověděl Richard a už chystal odjezd,

aby se všichni mohli podívat na dnešní nález.

Najdi slova s písmenem ř.

Kolikrát se v textu objevuje jméno Richard?

Co je to legenda? Znáš nějakou legendu?

Vybarvi si poklad.

Napiš:

Viki našla v lese poklad.

Poklad nemusí být jen zlato a drahé kameny.

Napadne tě něco?

Legenda

„Kdysi dávno“ začal vyprávět Richard „patřil hrad panu

Vojtěchovi.

Říkalo se, že zachránil králi život a král u něj schovává poklad.“

„Tak ten poklad je královský!“ volali nadšeně děti.

„Podle legendy byl poklad ukryt v lese, protože Vojtěch věřil

víc stromům než lidem.

Toulalo se tu už hodně hledačů pokladů i loupežníků, ale nikdo

nic nenašel.

Až teď Viki.“ dokončil Richard.

Darek i Viki měli ještě spoustu otázek, a tak Richard vyprávěl

celý večer – nejen o Vojtěchovi a králi, taky o stavbě a vypálení

hradu, loupežnících a obléhání.

„A vlci tu byli vždy?“ ptal se Darek.

„Ti jsou tu doma víc než my.“ Usmál se Richard.

„Říká se taky, že dokud tu budou vlci, bude náš hrad stát.“

Z dálky se ozvalo vlčí vytí, jakoby potvrzovalo Richardova slova.

„Ale teď už je čas jít spát.“

Ve slově Richard se píše po R měkké i, ale

běžně se po R píše y. Najdeš takové slovo.

Znáš nějakou legendu?

Nakresli královskou korunu.

Napiš:

králův poklad

Richard dal dětem vyluštit před spaním jednu šifru. Zkus jim

pomoci.

Přečti každé 2. písmeno z těchto slov:

KDO DOMA OBRACÍ PRAVOU NOHU KU SNĚNÍ, BOLEST UCÍTÍ.

V potoce

Darek i Viki dostali z pokladu zlatou minci, ale pak Richard

poklad odvezl.

Poklad na hradu nebyl bezpečný.

Počasí se hodně oteplilo a Darek a Viki teď mohli být celé dny

venku.

Vlčata chodila často s nimi. Přijala do smečky už i Viki.

V lese ještě zbylo dost popadaných stromů.

Jeden kmen ležel přes potok a Darek s Viki po něm lezli jako po

mostě.

I vlčata zkoušela novou atrakci, ale nohy se jim trochu

podkluzovaly.

Darek s Viki se jim snažili pomáhat, ale narazili do sebe a už se

všichni koupali v potoce.

Voda byla pěkně studená a kameny klouzaly.

Naštěstí se nikdo nezranil a z vody se jim podařilo brzy vylézt.

Než došli domů, všichni se už klepali zimou a těšili se, že

zalezou do tepla ke krbu.

Najdi nejdelší slovo v textu. Znáš nějaké ještě delší?

Zkus převyprávět příběh tak, že do vody spadl Darek nebo Viki

a zachránili je vlci.

Dokresli potok a Dareka s Viki, jak jdou po kládě.

Víš,

při jaké teplotě voda začíná mrznout?

při jaké teplotě se voda vaří?

jaká teplota vody je člověku nejpříjemnější?

Zkus vybrat z těchto možností. Dvě teploty jsou tam navíc.

a) -25 b) 0 c) 20 d) 38 e) 100

Napiš:

Voda byla studená.

Darek cvičí vlčata

Viki z hradu odjela zase domů.

Darekovi se trochu stýská, ale ví, že Viki zase přijede.

Ale má vlčata a s nimi je vždy veselo.

Dal jim také jména: Rep, Trap, Mar, Lar a Nira (poslední 3 jsou

samičky).

Darek ví, že vlci se nedají vycvičit jako psi, ale stejně už jeho

vlčata některé pokyny znají a Dareka poslouchají.

Richard mu často s vlčaty pomáhá.

Darek se naučil, jak se tvářit přísně, když chce, aby byl

uznávaný jako velitel, a jak se tvářit mírně, když si hrají.

V běhu jim Darek už dávno nestačí, ale plánuje, že uspořádá

závody mezi vlčaty – jen co přijede zase Viki.

A v zimě vyzkouší, jestli by dokázali táhnout saně.

Teď jsou ale v lese a je už docela teplo.

Darek vymyslel překážkovou dráhu, kterou vlčata probíhají a

přeskakují.

Najednou se ale zamračilo a spustil se velký liják.

Domů dorážejí snad ještě mokřejší, než když spadli do potoka.

Darek si ale libuje, že se nebude muset mýt.

Kolik najdeš písmen Ř?

Které slovo je na čtení nejtěžší?

Můžeš ale vymyslet i vlastní pozvání nebo napsat, že budou

závody s vlčaty a jiné hry.

Pamatuješ si, jak se jmenovala vlčata?

Darek chce pozvat Viki na prázdniny. Ještě ale neumí psát.

Napiš mu to ty. Třeba:

Ahoj Viki,

zveme tě k nám na prázdniny.

Darek

Prázdniny

Je léto.

Viki už je zase na hradě. Tentokrát tu bude celé léto.

Darek a Viki už jsou zase mokří.

Nespadli do potoka, ani nezmokli, ale koupou se v hradním

příkopě.

Oba plavou dobře. V tom jsou o dost lepší než vlčata.

Skáčou i šipku a potápějí se pro bílé kamínky.

Kolem to voní medovou vůní – to kvetou lípy.

Dareka hned napadne, že by mohli do lesa na med.

Mají v lese úly, které vypadají jako lesní skřítkové.

Richardovi se nápad líbí, ale na výpravu za medem musí

společně.

Musí mít vhodné oblečení a síťku přes obličej.

Medu je opravdu dost. Je tmavý, protože je z lesa.

Darek je hodně zvědavý, a tak ho jedna včela za jeho zvědavost

odměnila žihadlem.

Ale sladký med za to stojí.

Dávej pozor na spojování slov.

Medvěd mlsal med a kolem

něj se vyrojilo hodně včel.

Dokresli ještě tolik, aby jich

bylo celkem 7.

Vyber, co je správně a to napiš:

Med je slaný. nebo Med je sladký.

Co víš o včelách?

Vyber, která slova začínající na MED, znáš:

Medvěd – medák – medovice – meduňka – Medník –

medomet – medovník – medobraní - medovina

Bouřka

Darek s Viki si užívali teplého počasí.

Připravovali závod vlčat, a tak byli často v lese a připravovali

dráhu.

Dnes ale bylo nejen teplo, ale také dusno.

Nebe najednou začalo tmavnout a z dálky se ozývalo dunění.

„To bude bouřka.“ řekl Darek.

„Musíme zpátky na hrad.“

Teď nastal opravdový závod, protože děti i vlčata se bála

zůstat venku, když se blíží bouřka.

Než doběhli na hrad, již zahlédli první blesky a ucítili první

kapky.

Doběhli včas. Richard už je vyhlížel.

Zůstat venku v bouřce je nebezpečné. Ale pozorování blesků je

zajímavá podívaná.

Darek i Viki zůstali u oken a počítali blesky.

Richard je taky naučil poznávat, jestli je bouřka blízko nebo

daleko a z které strany přichází.

Kolikrát najdeš v textu slovo bouřka.

Dokresli několik různě velkých blesků.

Řekni, který by mohl být nejblíž hradu a který nejdál. Který je

napravo a který nalevo.

Vyber:

Blesk uhodí spíš

do vysokého stromu nebo do pařezu?

do kovové nebo dřevěné tyče?

Napiš a zkus říct rychle:

Blesk a hrom, neschovej se pod strom.

Závod vlčat

Po bouřce bylo v lese mokro, pára stoupala k nebi a les voněl.

„Odpoledne budou mít vlčata závody.“ řekl Darek.

„Máte pro ně nějaké ceny?“ ptal se Richard.

„Na to jsme zapomněli.“ odpověděli Darek s Viki jednohlasně.

„Já vám pro ně nachystám vlčí pochoutku.“ řekl Richard.

Darek s Viki zajásali.

Hned po obědě všichni vyrazili. Už se nemohli dočkat.

I vlčata cítila, že se něco chystá.

Teď už jdou na start a Viki připevňuje vlčatům barevné pásky,

aby bylo závodníky dobře poznat.

Vlčata mají za úkol proběhnout tunelem, přeskočit hradbu

z větví, proběhnout po kládě, přeskočit příkop a doběhnout do

cíle. Vlčata trať znají, ale přesto mají pořád trochu strach

z běhání po kládě. Z potoku už je sice jen potůček, ale vlčata si

stále pamatují, jak do něj na jaře spadla.

Start. Závodníci – vlčata postupně vybíhají na trať. Darek

počítá čas a Viki hlídá trať. Na konci čeká Richard s odměnou.

Všichni trať úspěšně zdolali a nejrychlejší je Rep.

Z lesa se ozývá radostné „Hurá“ a gratulace závodníkům.

Jakou asi přichystal Richard vlčatům pochoutku? Napiš.

Jak byly překážky správně za sebou? Očísluj.

příkop tunel kmen hradba z větví cíl

Kdo zvítězil? Pamatuješ si ještě jména ostatních vlčat?

Jejich jména jsou ukrytá v následujících písmenkách. Najdi je.

KREPRATRAPLIAMARASKLARIEABANIRAKO

Vybarvi vítězného Repa. Jestli chceš, dokresli mu sourozence.

Letní turnaj

Darek s Viki zjistili, že Richard má nějaké tajemství.

„Táta pořád něco chystá, jako kdyby měla přijet spousta lidí.“

A opravdu. Po obědě jim Richard slavnostně oznámil, že se

chystají letní hry a rytířský turnaj.

I Darek si bude moci vyzkoušet jízdu na bělouši s dřevcem.

Darek zajásal a s Viki se vrhli pomáhat s přípravami.

Brzy přijedou první hosté. Večer bude slavnostní večeře a

kouzla s ohněm.

Než slunce zapadlo, bylo vše přichystáno.

Richard, Darek i Viki vítali hosty a vedli je do hodovní síně.

Hrála tam hudba a stoly byly krásně nazdobené a plné jídla a

pití.

I vlčata měla svou hostinu, ale venku, a koně ve stájích.

Po večeři Richard vyhlásil, jaké soutěže se budou konat a jaká

mají pravidla.

Potom zazářil oheň a všichni s úžasem sledovali ohnivé

vystoupení a kouzelníka, který polykal oheň.

Pak místo ohně zazářily hvězdy - čas spát, zítra musí být plní

síly.

TURNAJ

Soutěže

1. Závod na koních

2. Jízda na koních přes překážky

3. Srazit dřevcem slaměného panáka za jízdy na koni

4. Střelba z kuše při jízdě na koni

5. Lukostřelba

6. Šerm

Nakresli terč pro lukostřelbu a vybarvi 3 zajíce (terče) pro

střelbu z kuše. Celkem jich bude potřeba 5. Dokresli je.

Zapamatoval sis soutěže? Řekni nebo napiš, co si pamatuješ.

Soutěže

Sešlo se šestnáct dospělých závodníků a kromě Dareka a Viki

tu je také šest dalších dětí.

Na koni umí jezdit každý, ale Darek je mezi dětmi nejlepší.

První závody v dětské kategorii vyhrává.

Závody přes překážky jsou náročné, účastní se jich jen dospělí.

I závody s dřevcem nejsou pro děti, ale většina dětí si to chce

alespoň vyzkoušet.

Je čas na pozdní oběd a krátký odpočinek.

Koně se na závody střídají, o všechny musí být dobře

postaráno.

Ještě tři disciplíny.

Na koně s kuší sedají jen zkušení závodníci.

Zato střelba z luku do terče je i pro děti. Viki se

trefuje lépe než Darek a vítězí.

Darek je trochu smutný, ale nakonec se raduje s Viki.

Šerm je opět jen pro dospělé, ale všichni napjatě sledují

jednotlivé zápasy. Poté je vyhlášení.

Richard zvítězil ve čtyřech disciplínách a získává pohár pro

vítěze. Darek je na tátu hrdý.

Slaví ale všichni – vždyť každý má spoustu zážitků.

Přečti si nejdřív vyznačená slova. Která dvě

jsou stejná?

Která disciplína se ti líbila nejvíc? Nakresli.

Vyber, co je správně, a napiš:

Viki zvítězila ve střelbě z kuše nebo v lukostřelbě

Sečti, kolik Viki nastřílela 5 střelami:

7, 8, 7, 5, 9

Darek střelil

5, 3, 7, 2, 6

Darek se učí

Po turnaji odjela Viki domů a Darek zase běhal s vlčaty sám.

Venku bylo stále ještě teplo, ale bylo cítit, že už přichází

podzim.

Jednou po snídani Richard zavedl Dareka do svého pokoje a

ukázal mu knihu s velkými písmeny a obrázky.

„Je na čase, aby ses naučil číst, psát, počítat a jiné zajímavé

věci. Do školy je to odtud dost daleko, a tak jsem se rozhodl, že

tě budu učit sám.

Líbí se ti tahle kniha? Z té jsem se učil i já.“

„Moc.“ odpověděl Darek a hned si prohlížel obrázky a

malovaná písmenka.

„To už nebudu moct běhat v lese s vlčaty?“ strachoval se

Darek.

„Kdepak. Ráno si dáme úkoly a ty je budeš moci splnit, kdy

chceš. Po večeři si je vždycky prohlédneme a popovídáme si o

všem, co tě přes den napadne.

Běhat s vlčaty, jezdit na koni i trénovat s mečem budeš dál. A

navíc mám pro tebe nový terč, abys mohl trénovat i střelbu

z luku. Když budeš cvičit, určitě se Viki brzy vyrovnáš.“

„Prima!“ radoval se Darek a cítil se najednou o něco dospělejší.

Zkus vymyslet nějaké úkoly pro Dareka – jaká písmena a slova

by se měl naučit nejdřív?

Písmenka v Richardově knize byla krásně malovaná jako třeba

toto:

Zkus napsat „Richard & Darek“ ozdobným písmem na listinu.

Znak & znamená „a“.

Jaký je rozdíl mezi slovy: moc x moct

Houby a povidla

Darek se už umí pěkně podepsat, ale stále tráví víc času

poznáváním lesa a přírody než psaním a čtením.

Až napadne sníh, bude na čtení času dost.

I teď je Darek v lese, začaly růst houby.

Vlci mají výborný čich a dokázali by houby rychle

najít, ale protože houby nejedí, tak se o ně nezajímají.

Darekovi se nepovedlo je naučit hledat houby.

Naoko se na své vlky zlobí: „ To už by náš čuník líp hledal

houby než vy!“

Ale moc se nezlobí, protože jich sám už nasbíral plný košík.

Nejvíc se mu líbí křemenáče, protože mají krásně oranžovou

hlavičku. Ale pozná i spoustu dalších: hříbky, lišky, babky,

bedly, ryzce, kozáky, klouzky…

Darek umí výborně hledat a vždy má velkou radost, když najde

víc hub než Richard. Hrají také, kdo najde první jedlou houbu,

kdo najde největší a kdo najde místo, kde je hub nejvíc

pohromadě.

Dnes ale k obědu nebudou mít houby, ale lívance s povidly.

Právě dozrávají švestky a dělají se z nich povidla. Když si na to

Darek vzpomněl, dostal hlad a spěchá z lesa domů na oběd.

Spočítej, kolikrát je na stránce napsáno

slovo houby. Jaká jsou podobná slova?

Pamatuješ si, jaké houby pozná Darek? A jaké poznáš houby

ty? Víš, která houba na obrázku je ryzec?

Znáš i nějaké jedovaté?

Nakresli 3 různé houby. Ukaž je někomu, zda je podle tvého

obrázku pozná.

Z hub a ze švestek se vaří různá jídla. Spoj, na jaké jídla jsou

vhodné švestky a na co houby.

povidlový koláč kuba smaženice

jogurt guláš tvarohové knedlíky

HOUBY ŠVESTKY

Darek stopuje lišku

Jednou večer Richard povídá: „Zítra ráno půjdeme do lesa, ale

vlky necháme doma, vezmeme našeho psa. Víš, co nás čeká?“

„Půjdeme na lišku!“ zvolal Darek.

„Už dlouho nám chodí na slepice, u hradu se jí až moc zalíbilo.

Víš, není dobré zabíjet zvířata pro zábavu, ale tahle liška nám

škodí. Musíme ji vystopovat.“ vysvětlil Richard.

Stopy už umí Darek poznat a ví, že liška je velmi opatrná. Není

lehké ji přelstít. Jejich pes umí i norovat, ale pokud nebude

v noře, budou si na ni muset počkat.

Druhý den ráno Darek vstává ještě za tmy. Nemohl dospat.

Musí si vzít s sebou i jídlo a pití, venku mohou být spoustu

hodin.

Vše je sbaleno a Richard a Darek vyráží.

Míří přímo k noře. Pes už ucítil lišku a pouští se za ní do nory.

Zápas je pro psy někdy dost nebezpečný, a tak Darek

zatíná pěsti, jako by se snažil také bojovat s liškou.

Ale jejich pes je zkušený a s liškou si ví rady, za chvíli ji

táhne z nory ven.

„Je to lišák, ne liška.“ říká Richard a dodává: „budeme mít

pěknou kožešinu na čepici.“

Malá liščátka jsou krásná zvířata, ale někdy se z nich stanou

drzé šelmy, které chodí v noci na slepice a králíky.

Vybarvi si ji a dokresli tak, aby to byl jako obrázek z pohádky

(např. sýr a vránu nebo Budulínka, hrozny vína).

Přemýšlej, jaké znáš pohádky s liškou.

Latinsky je liška Vulpes vulpes – napiš to.

Vyškrtni, co se nerýmuje:

Liška – myška – výška – líska – Ryška

Na svatého Martina, zima zase začíná

„Možná se dnes přiřítí Martin na bílém koni.“

povídá jednoho rána Richard.

„Jaký Martin?“ ptá se Darek.

„To se jen tak říká. Dnes má Martin svátek. A když na svátek

Martina padá sníh, říká se, že Martin přijíždí na bílém koni.“

vysvětlil Richard.

„Takže sem žádný Martin nepřijede?“

„Ne, ale návštěvu mít budeme. Přijede se na nás podívat Viki.“

„To je bezva!“ volal Darek.

Když Viki přijela, Darek ji ani nenechal odpočinout a už ji vede

ke svému běloušovi.

„Pojedeme spolu na koni a budeme si hrát na Martina, třeba

přilákáme nějaké vločky.“ vysvětluje Darek.

Richard dodává: „Jen se teď jeďte projet, ale jen kolem hradu.

Sníh asi opravdu brzy začne padat, pak budete ještě rádi doma

v teple.“

Darek s Viki uhánějí, že si ani nestačí vyprávět,

co všechno od prázdnin zažili. Však bude večer

času dost. Budou sedět v teploučku u krbu a

vyprávět, dokud neusnou.

Slovo přijet se objevuje v různých podobách. Poznáš,

které patří k minulosti, přítomnosti a budoucnosti?

oznáš

Rčení: „Martin přijíždí na bílém koni.“ je pranostika, taková

lidová předpověď, jaké by mohlo být počasí.

Znáš ještě nějaká?

A znáš tato? Seřaď podle od ledna do prosince.

Svatá Anna – chladno z rána. 26. července

Lucie – noci upije. 13. prosince

Medardova kápě – 40 dní kape. 8. června

Svatý Václav víno chrání, po něm bude vinobraní. 28. září

Po svaté Tereze – mráz po střechách leze. 3. října

Čas ledových mužů a svaté Žofie bez deště nemine. 15. května

Nakresli bílého koně pro Martina.

Vánoce

Na svatého Martina sníh sice nepadal, ale teď už

je sněhu venku dost. Jak by ne, za tři dny jsou Vánoce.

Darek chystá dárek pro tátu i pro Viki.

Pro Viki je to jednoduché, vyrobil ji náhrdelník ze šípků, bukvic

a olšových šištiček. A taky pro ni našel a vyleštil krásně lesklé

zelené kameny, ze kterých se dá vyrobit skutečný klenot.

Pro tátu je to ale těžké. Zatím mu vymyslel básničku, napsal ji

krásným ozdobným písmem na listinu a zapečetil. Ale ještě by

mu něco chtěl vyřezat ze dřeva.

Už na to přišel – vyřeže mu vlka. Musí být opatrný, figurka se

zkazí lehko, ale těžko opravuje.

Darek je ale šikovný a spokojený.

Teď ještě s tátou nařežou větve, aby to tu vonělo jehličím. A na

dvůr dají a nazdobí velký strom.

Také přichystají nějaké lepší krmení pro zvířata.

A je tu Štědrý den. Všichni si prozpěvují.

Darek a Viki jsou už jako na trní.

Jakmile se rozsvítí první hvězda, společně se

sejdou, popřejí si, navečeří a budou zpívat a

hrát. A pak je čekají dárky.

Skončil rok s Richardem, Darekem a Viki – od zimy do zimy

s i spolu hráli a prožívali různá dobrodružství. Sám můžeš

vymyslet nějakou další příhodu, jaká se jim stala. Nebo si

vzpomeň na nějakou vlastní příhodu a zkus o tom napsat pár

řádků.

Darek a Viki i Richard se s tebou loučí a zvou tě

na vlčí hrádek.

Ahoj

Doplňující čtení pro zkušenější čtenáře

Milé děti, pokud vás vyprávění zaujalo, mohou Vám za odměnu přečíst

podrobnější příběhy vaše rodiče, starší sourozenci nebo kdokoliv jiný, kdo už umí

dobře číst. Nebo si příběhy dočtete za půl roku sami, až vám oči nad písmenky

budou jen létat.

Kapitola 1: Richard

Takže jak to vlastně vypadalo na tom vlčím hrádku? Asi jste se dočetli, že Richard

s Darekem žili na velkém hradě. On ve skutečnosti zas tak velký nebyl, byla to

spíš taková tvrz postavená na mírně vyvýšeném místě, aby byl z hradu dobrý

výhled do okolí. Ta tvrz nebo hrad (to zní lépe) byl obehnaný vodním příkopem,

který chránil proti případným nechtěným návštěvám. Přes vodní příkop vedl

padací most, ale za doby, kdy na hradě sídlil Richard, se padací most zvedl

nahoru asi jen třikrát. Zkrátka příliš mnoho nebezpečí od loupežníků nebo

válečných nepřátel nehrozilo, i když stále ještě někde byli. Větší nebezpečí

možná hrozilo od dravé zvěře, ale Richard byl nejen statečný, ale zvířata miloval.

Byla součástí jeho života. Už jako malý se naučil rozeznávat všechna zvířata, co

žijí v lese, a jejich stopy. Pozoroval jejich život a zvyklosti, a zvířata ho brala jako

jednoho z nich. Vlastně ne jen jako jednoho z nich, spíš jako přítele a ochranu, ke

které je možné v případě nouze vždy přijít. A opravdu, když byla velká zima a

hlad, zvířata už vyhlížela Richarda. Nebo když se nějaký pták zranil, přiletěl

z posledních sil k hradu, jakoby čekal na Richarda, až mu pomůže. A on opravdu

pomáhal a staral se o les a zvířata, jako by byla součástí jeho rodiny.

Richard se na hradě narodil, ale celkem mladý odjel do světa za poznáním.

Procestoval mnoho zemí a poznal i mnoho dalších cizokrajných zvířat a lidí. Ale

nakonec se vrátil domů na hrad. Na hradě žilo i několik služebných. V dnešní

době bychom řekli, že tam byli zaměstnaní – u koní, v kuchyni a na úklid. O to,

aby všechno bylo na hradě i v jeho okolí v pořádku, se staral Richard sám. A když

zrovna nepracoval, jezdil na koni, trénoval střelbu z luku a cvičil vlky a psy. A

večer u krbu si četl knihy a psal příběhy z cest, které vykonal. Setkal se i

s medvědy a svezl se na slonovi. Se psím spřežením byl daleko na severu a na

velbloudu přejel kus pouště. Přes to všechno cestování, byl ale často rád sám –

takový vlk samotář. Snad proto měl vlky tolik rád.

Kapitola 2: Darek

Už víš, že Richard na hradě nežil sám. Neměl velkou rodinu – jen syna. Richard se

oženil v teplých krajích někde na jihu. Když se vrátil zpátky na hrad, jeho žena

onemocněla a zemřela. Snad se její duše vrátila do teplých krajin.

Zato jeho syn mu zůstal a spolu prožívali krásné příběhy. Darek otce miloval a

snažil se ho napodobovat. Líbili se mu koně a často si k nim chodíval popovídat.

Proto mu Richard daroval vlastního. Darek za ním každý den chodil a vyprávěl, co

kde viděl, hladil ho a hřebelcoval a někdy i pomáhal uklízet stáj. Měl rád i ostatní

koně, ale na svého bělouše nedal dopustit. Pro něj to byl ten nejhodnější a

nejkrásnější kůň na světě. Vypadalo to, že si spolu opravdu povídají a bělouš

opravdu některým slovům rozuměl. Darek ho oslovoval různě – běloušku,

běláčku, obláčku, princi nebo sněhová vločko, když bylo zima. Princi mu říkával

proto, že pocházel z rodiny urozených starokladrubských koní a mezi jeho

předchůdce patřil i kůň Generalissimus. Richard ze začátku vozil Dareka před

sebou na koni, ale postupně ho naučil, jak na koni sedět a jak ho vést.

Darek se ale učil a poznával i jiné věci - hlavně jak se starat o zvěř a o les. Uměl

pojmenovat všechna zvířata, co žila v lese, a přesně věděl, čím se živí. Poznal i

různé stromy a věděl, které mají tvrdé a které zase měkčí dřevo. Právě z toho

tvrdého, dubového, mu Richard vyrobil vlastní meč. A Darek si na něj vlastním

nožíkem vyřezával znaky. Moc se mu líbilo zdobení na starých štítech a zbraních,

a proto chtěl mít taky krásně zdobený meč. Nejraději by si na svůj meč vyřezal

jejich vlastní erb s vlkem, ale to mu ještě nešlo. Vlastně ho neuměl ještě ani

nakreslit, natož vyřezat. Richard ho už ale naučil, jak s nožíkem zacházet, a také

mu vyřezal několik figurek. To byli teď jeho rytíři. Někdy je s sebou vozil na

projížďky. Vzal si je k sobě do kapsy, a tak vyjížděl s celou družinou na výpravy.

V lese jim někdy stavěl úkryty nebo přímo hrady i s vodními příkopy, které

propojil na potůček. Měl vyřezané i dva koníky. A s těmi přeskakoval jeho vodní

příkopy a pořádal závody. Našel si i pár klacíků, které připomínaly sovu a lišku, a

trochu je upravil svým nožíkem a pak doplnily jeho sbírku. To byly jeho první

vlastnoručně vyrobené figurky.

Kapitola 3: Zima

Richard a Darek zavezli zvířátkům v lese krmení, aby netrpěla hlady.

S prázdným vozem se nazpátek z lesa jelo rychleji. Přesto si ale cestou zpátky

stačil Darek s Richardem něčeho povšimnout. U cesty ve sněhu byla malá

načepýřená kulička. Leželo tam promrzlé ptáčátko. Křidélka už mělo obalené

ledem, ale očka ještě prosebně pomrkávala na Richarda. Darek už držel Richarda

za rukáv. „Že si ho vezmeme domů?“

„Ano. Zkusíme mu pomoci. Ale musíme opatrně, kdybychom ho dali rychle do

tepla, mohlo by mu to ublížit.“ Odpověděl Richard a opatrně si ptáčka schoval

pod kabát. Bylo cítit, jak ptáčkovi tluče srdíčko.

„Myslím, že mu bude za chvilku dobře. Než dojedeme domů, bude zahřátý. Ale

necháme ho alespoň pár dní ve stáji u koní. Tam je teplo a nějaké zrníčko nebo

mouchu si tam také najde.“

Darek se spokojeně přitulil k tátovi. Teď ho hřál nejen kožíšek, ale i tátův dech,

ale hlavně dobrý pocit, že pomohli zvířátkům v lese a malému ptáčkovi. Možná

se na jaře vyklubal pozdě z vajíčka a nestačil do zimy dorůst tak, aby měl dost

síly. Ale teď už bude všem dobře.

„Já mu budu chodit dávat zrníčka a on mi bude za to zpívat.“

Richard se na Dareka usmál, ale řekl: „Zrníčka mu klidně dávej, ale nevím, jestli

se ti povede ptáčka vytrénovat. Ten bude rád, až bude zase jaro a bude moct

poletovat po lese. Ale kdoví, třeba se ti s ním opravdu povede skamarádit.“

Kapitola 4: Pomoc

Na hradu se topilo hlavně dřevem. V hlavní místnosti byl velký krb a menší

pokojíčky měly svá kamínka. Darek rád sedával s tátou u ohně a díval se do

plamenů, někdy mu Richard vyprávěl nebo četl zážitky ze svých cest. To se

Darekovi moc líbilo. Měl rád příběhy o chytrém slonovi, který si pamatoval, když

byl někdo zlý. A také rád poslouchal příběhy o své mamince, přestavoval si, že je

jako andílek, který ho hlídá, a vždy večer se mu zdálo, že mu dává dobrou noc.

Ale když spadl v lese ten strom, tak žádné povídání u krbu nebylo. Strom sice

nespadl přímo na tátu, ale jeho větve ho pořádně srazily. Táta měl modřiny a

šrámy na celém těle a potřeboval si odpočinout.

Byl na sebe hrdý, že dokázal tátovi pomoc. Ale teď je mu trochu smutno, protože

si nemá s kým povídat. Nejprve zaběhl za běloušem do stáje, ale když se snesla

tma, musel zpátky do pokojů. Chvilku si vyřezával a maloval. Škoda, že neumí

číst, mohl by teď tátovi číst on. Ale pak Dareka napadlo, že by nemusel číst, ale

vymyslet si vlastní příběhy. Vždyť si přece s jeho dřevěnými figurkami pořád něco

vymýšlí. Vlastně by mohl tátovi přímo zahrát divadélko s těmi figurkami. To je

nápad! Darek poprosil paní Bětu, co u nich uklízela a taky jim šila oblečení, jestli

by neměla kus látky jako oponu. Paní Běta měla Dareka moc ráda a hned mu

vybrala pěkný kus látky - zbytek z Richardova modrého pláště. Pak si Darek

přinesl z kuchyně bedýnku na ovoce, omotal ji látkou a měl malé divadélko

připraveno. Zahraje tátovi, jak dovezli zvířátkům krmení a jak spolu vozili dříví.

Už chtěl běžet za tátou, ale paní Běta ho zarazila: „Nech tátu odpočívat, sám už

bys měl jít spát. Už je pořádná tma. Zítra ráno se na tvé představení rádi

podíváme všichni.“

Darek ani nesmlouval, však už byl taky notně unavený. Přestože měl dneska

těžký den, usínal s úsměvem, protože se těšil, jaké má pro tátu překvapení.

Noc se překulila tak rychle, jako když se převalí vlče. Když sluneční paprsky

polechtaly Dareka na nose, vyskočil z postele a ještě v pyžamku uháněl za tátou. I

Richard už byl vzhůru a vypadalo to, že mu spánek vrátil hodně sil.

„Tys pro mne připravil představení?“ Ani nemohl věřit svým uším. „Ale na to se

potřebujeme předem posilnit. Tak si doběhni pro oblečení a za pět minut budem

oba na snídani. A pak bude tvá hra.“ Neuběhlo ani pět minut a oba byli u stolu.

Oblékli se tak rychle, že snad ani nevnímali, co si berou na sebe. A u snídaně na

sebe spiklenecky mrkali. Pak sezvali i ostatní, aby se na chvilku připojili k nim.

Darek živě předváděl a figurky po bedýnce (tedy na divadle) jen létaly. Richard se

tomu smál a říkal: „Kdybych tam s tebou nebyl, tak bych si myslel, jaká to byla

velká legrace. Bylo to moc pěkné a děkuji ti.

Ale teď nás volá práce, zvířátka čekají, a taky musím nařezat a posekat dřevo, co

jsme přivezli.“

Kapitola 5: Vlčata na ledu

Darek by se vydržel na ledu klouzat celý den i vlčata si v tom našla kupodivu

zábavu. Richard také Darekovi ukázal, jak k botám připevnit dřevěné špalíčky,

aby mu to lépe klouzalo. Vyrobil si vlastně takové historické brusle. To už se pak

Darek nejen klouzal, ale prováděl i různé piruety. Postavil si i různé branky,

kterými se muselo podklouzávat, nebo překážky, přes které se muselo přeskočit.

To tedy šlo vlčatům lépe než Darekovi. Zato v rychlosti a zatáčkách byl Darek

jednička. Po ledu si i posílali polínka a taky se snažili trefit jiná polínka postavená

do řady – něco jako kuželky na ledu.

Ačkoli se mu ještě před pár dny zdálo zima krutá, teď si ji plně užíval. Každé roční

období je k něčemu dobré, říkal si.

Večer byl pořádně znavený, a když mu začal večer Richard u krbu číst, usnul už

po pár větách. Richard ho uložil do postele, a pak se dal do vyřezávání figurek.

Rozhodl se, že pro Dareka do Vánoc vyřeže celý Betlém – Marii s Josefem, Ježíška

v jesličkách, oslíka, kravičku, 3 krále, pastýře a ovečky a ještě další postavičky,

jestli bude mít dost času. A taky chtěl mít pro Dareka nějaké překvapení, když

mu Darek tak pomohl a ještě pro něj připravil vystoupení.

Figurky jsou ale práce na dlouho. Chtěl mít pro Dareka nějaké ocenění už zítra,

něco jako vyznamenání nebo řád. Už to má, vyrobí mu šerpu a vlastní vlajku.

Richard uměl šít. Z kusů látky vyrobil bíločervenou vlaku s našitými černými vlky.

Šerpa byla modrá a s nápisem za statečnost a dobrosrdečnost. Vlajku i se šerpou

nachystal potichu Darekovi k posteli.

Ráno se u snídani Darek objevil se šerpou přes rameno a s obrovským úsměvem.

Poděkoval tátovi, a pak probíhal celý hrad, aby prozkoumal, kam se bude vlajka

nejvíc hodit. Ven ji teď dávat nechtěl, to by se brzy zničila. Poté, co prolezl sklep i

půdu a dokonce i prosmejčil i kuchyni, stejně nakonec uznal, že nejlepší místo je

nad krbem. Tady tam, kde původně začal.

Ale teď už jde provětrat bělouše. Včera si skoro celý den hrál s vlčaty. Dnes to

musí napravit. Sice svého bělouška na led vzít nemůže, ale však on mu to aspoň

ukáže.

Kapitola 6: Darek se ztratil

Když se Darek s vlčaty dlouho nevracel a nad krajinou se začal rozprostírat

soumrak, rozhodl se Richard, že půjde Dareka hledat. Věděl, že dospělí vlci a psi

v lese nezabloudí, ale vlčata byla ještě dost mladá. Rychle sbalil náhradní

Darekovo oblečení, teplou deku a čaj. Nachystal sáně a zavolal svého loveckého

psa, Reka, aby k němu přisednul, a vyrazil.

Bál se, aby na Dareka nespadla ze stromů hromada sněhu a nezasypala ho. Když

začala stoupat teplota, sníh trochu tál, těžknul a padal ze stromů. Někde už byly

vidět malé sněhové hory. Dobře by se tu dělaly sněhové pevnosti, pomyslel si

Richard. Ale teď se musí hlavně najít co nejdřív Dareka. Za začátku se jelo dobře,

stopy jasně ukazovaly směr, ale pak našel místa celá rozdupaná a nebylo jasné,

jakým směrem se ubírají. Našel i nějaké chlupy ze zajíce. „Tak vlčata dostala

loveckou vášeň.“ Pošeptal Rekovi a přikázal mu: „Hledej Dareka, ne zajíce. Na,

čichni si k jeho košili, ať se ti dobře hledá.“

Rek hned pochopil, co se od něj chce. Už když vyráželi z hradu, tušil, že pojedou

pro Dareka a teď je to jasné, jeho pán chce, aby mu Dareka našel a přivedl. Však

on se předvede, jaký je stopař. Rozběhl se, ale dával pozor, aby Richardovi moc

neutekl, aby na sebe pořád viděli. Richard jel se saněmi opatrně za Rekem, les

byl místy dost hustý a musel být velmi opatrný, aby někde neuvízl a nezničil

saně. V tom už vidí, jak Rek vrtí ocasem. Už Dareka objevil, pomyslel si a zavolal.

Seskočil ze saní a běží za Darekem. Je celý promrzlý, pusu už má namodralou.

Ještě, že s sebou vzal tu deku. Není čas na řeči, je potřeba Dareka co nejdříve

odvézt domů. Snad z toho nezačne stonat, neměl jsem ho pouštět. Myslí si

Richard, ale nahlas nic neříká. Však si o tom, mohou popovídat zítra. Rychle se

setmělo, kolem už je pořádná tma. A zase se ozval mráz a štípe do tváří. Ještě, že

Dareka našli včas, kdyby venku usnul, mohl by umrznout. Ačkoli se Richard snaží

jet rychle, ve tmě a s vlčaty na saních to moc nejde, a Darek pod dekou usnul.

Ale oddechuje klidně. Richard ví, že bude brzy v pořádku.

Když přijeli, Richard vzal Dareka do náruče a přenesl. Nechal ho zachumlaného

v dece, jak ležel v saních, a ještě ho přikryl jeho vlastní přikrývkou. Tak dobrou

noc, ty náš zatoulánku.

Kapitola 7: Jaro

Richard už zažil několik povodní, kdy se voda valila do hradu, a museli stěhovat

zvířata, jídlo a další věci do pokojů, aby byli v suchu. Když sledovali s Darekem

déšť, Richard mu o tom vyprávěl. „Když voda zatopí domy a pole a pořád prší,

obvykle si vzpomenu na příběh o Noemově arše. Jednou jsem vyrobil malý člun a

schoval ho na půdě. Jestli bude jednou taková potopa, že dosáhne až na půdu,

tak si vlezeme do člunu se zásobou jídla a budeme čekat. Žádná povodeň netrvá

tak dlouho, abychom ji nepřečkali.“

Darek zvážněl. „A už jsi ten člun někdy potřeboval?“

„Ne. Myslel jsem to spíš z legrace. Nemyslím si, že by někdy tak pršelo, abychom

ho potřebovali. Ale člověk nikdy neví.

Víš co? Můžeš si tam teď udělat úkryt a zkontrolovat, v jakém stavu člun je. Čas

od času je potřeba natřít, aby si v něm neudělali domeček červotoči.“

Darek s Richardem zamířili na půdu. Darek na půdu obvykle sám nechodil, raději

chodil do stájí a za vlčaty. Na půdě se trochu bál. Bylo tam šero a spousta věcí,

které mu připomínaly strašidla. Ne, že by byl strašpytel, když bylo potřeba, sám

pro něco na půdu došel, ale teď je stejně rád, že jde s tátou. S ním se nebál

nikdy, ani kdyby voda vystoupala až na půdu. Táta si vždycky ví rady.

Richard s sebou nesl světlo a také nátěry. Nejdřív nechá Dareka pohrát, a pak

spolu člun natřou. Teď je na to docela dobrý čas. Až voda opadne, budou mít

zase práce až nad hlavu.

„Tak kdepak je ta moje malá archa?“ Ptá se skoro sám sebe Richard. Do toho

člunu by se vešlo sotva pár lidí, natož nějaká zvířata, ale to Richardovi s Darekem

nevadí. „Je to skvělé. Červotoči se tady zatím neusadili. Vypadá skoro jako, když

jsem ho sem dal. Vidíš, tady z boku má hlavu vlka.“

Oprášili prach, očistili pavučiny a plánovali, co by si s sebou nejraději vzali, kdyby

museli někam tou lodí odplout. „Hlavně nesmíme zapomenout nůž a sirky, a taky

lano, nějakou deku a náhradní oblečení.“ Plánuje Richard. „Já bych s sebou chtěl

dřevěného koníka, abych nezapomněl na svého bělouše. A taky obrázek

maminky, co mám u postele.“ Richard se na něj zamyšleně podíval, ale pak řekl:

„Maminka je vždycky s tebou a má z tebe velkou radost. Ale máš pravdu, určitě

by bylo dobré vzít i její obrázek.“ Vstal a odešel k půdnímu okénku. Vypadalo to,

že pozoruje déšť a vzpomíná.

Kapitola 8: Kamarádka

Richard má sestru, Amálii, které pořád říká Amálka. Amálie žije s manželem a

dcerkou Viki v Jeníkově. Od Vlčího hrádku je to pořádný kus cesty. Ale Amálie

jezdí pravidelně několikrát do roka, protože má pocit, že na hrádek, Richarda a

Dareka musí občas dohlédnout. Richard se tomu jen usmívá, vždyť procestoval

půl světa. Ale má Amálku rád. A teď je obzvlášť rád, protože s sebou letos vzala

Viki. Viki si hned s Darekem padli do oka, takže Darek ho vůbec nepotřebuje.

Darek je sice dost samostatný, ale Richard pořád jakoby cítí, že by měl být poblíž,

kdyby ho potřeboval. Ale teď ne. Rozhodl se, že vezme Amálku na projížďku.

„Amálko, jestli jsi ještě unavená po cestě, tak si odpočinek nech na noc. Za chvíli

zapadá slunce. Určitě už jsi zapomněla, jak je hrad krásný v zapadajícím slunci.“

Amálie zná svého bratra, a i když je opravdu unavená, neprotestuje. Za chvilku

jsou už oba v sedle, nechávají hrající děti na hradě a skoro prchají k lesu. Amálie

to tu zná dobře, vždyť tu s Richardem proběhli každý kousek, a přesto každým

rokem objevuje něco nového. Vidí, kam až letos nastoupala voda a kudy si razily

divoké peřeje cestu. Teď už jsou na pěšinách jen louže a bláto, ale v červenajících

paprscích slunce jsou i ty krásné.

„Pamatuješ, jak jsme po sobě házeli blátivé koule?“ Ptá se Richarda. „Aby ne,

vždyť jsme potom sami museli prát oblečení Já jsem měl bláto i v zubech.“

„A já ve vlasech – ztvrdlo mi tam a bylo jak helma. Přišlo mi to legrační. Ale teď

bych se do toho pouštět znovu nechtěla, jsem ráda, že jsem vysoko v sedle. A

snad i Darek a Viki budou trochu rozumnější, než jsme byli my.“

„Darek je rozumný možná až moc. Ještě, že tady má ty vlky, jinak by si neměl

s kým hrát. Doufám, že nám budeš Viki posílat častěji.“

„Jen se neboj. Ale myslím, že bys měl občas pozvat i jiné děti, jinak bude

z Dareka opravdu samotář.“

„Máš pravdu, musím naplánovat na léto nějaké soutěže a turnaj. Však si i Vlčí

hrádek zaslouží, aby na něm bylo zase pěkně veselo.“ A hrad jakoby mu dával za

pravdu, celý zčervenal v záři zapadajícího slunce, jakoby se těšil na slibovanou

zábavu.

Kapitola 9: Vítr

Darek Viki ukázal snad už celý hrad. Každý den také vyjíždějí s Richardem do lesa

odklízet dřevo po vichřici. Něco spálí v krbu, ale některé dřevo se hodí i na

nábytek a snad bude něco i na vyřezávání. Darek už předvedl Viki, jaký má nůž a

co už se mu podařilo vyřezat. Viki zatím žádný nožík nemá, ale umí dělat figurky

z hlíny. V lese pod vývraty si našli pár ukrytů, kde si udělali hradby. Je to jejich

vlastní hrad. Viki do něj z hlíny vytvářela postavičky a Darek nosil větve, aby

udělal střechu. Někdy vzali dovnitř i vlčata, ale dospělé do své skrýše nepouštěli.

„Tati, mohli bychom v našem hradě někdy přenocovat?“ ptá se Darek Richarda.

„Teď je na spaní venku ještě docela zima, snad někdy v létě. Ale nemysli si, že vás

nechám spát v lese samotné. Musel bych spát v tom hradě s vámi.“

„To by asi šlo, ale musím se poradit s druhým velitelem.“ Prohlásí Darek a myslí

tím samozřejmě Viki.

„Já bych sama venku spát nechtěla.“ Přiznává se Viki. „Mohli by tu být divocí vlci

nebo lupiči.“

„Ty jsi tedy strašpytel.“

Ale nakonec Darek uznává, že teď není ta správná doba na spaní venku. Není to

tak dávno, co se ztratil v lese a spát venku rozhodně nechtěl. Brrrr, oklepal se,

když si na to vzpomněl. A tak se s Viki zase dávají do stavby a vylepšují své

obydlí. Amálie jim připravila svačinu, a tak si ji teď rozbalují a dělají si na hradě

hody. Rádi se i napijí horkého čaje, je přece ještě stále chladno.

Richard s Amálkou mezitím naplnili vůz dřevem a zavolali děti k odjezdu.

„Nebojte se, zítra se sem ještě vrátíme. Teď už potřebujeme dřevo odvézt a vy

potřebujete pořádnou koupel.“

Darek i Viki ani neprotestují, jsou už pořádně unavení a teplá koupel by se jim

teď opravdu hodila. Jen se na druhého podívají a smějí se, jak jsou špinaví a

ulepení od pryskyřice. Richard s Amálkou se smějí taky a Richard Amálce šeptá:

„Špinaví jsou taky dost, ale bláto v zubech nemají.“ „To ne, ale ještě není všem

dnům konec.“ Odpovídá s úsměvem Amálie.

Kapitola 10: Poklad

Tak rychlý odjezd z lesa, jako když Viki s Darekem našli poklad, snad nikdy

neměli. Darek naléhal na Richarda, ať vše rychle naloží. Oba mu pomáhali, až se

z nich kouřilo. A hlavně pořád pozorovali poklad, jako by si mysleli, že jim

v minutě zase zmizí nebo že se hned objeví loupežníci a budou jim ho chtít

sebrat. Naštěstí se ale žádný lupič neobjevil a mohli tak klidně odjet domů.

Na hradě si truhličku hned položili na stůl a vyndali každičký kousek pokladu.

Bylo v něm hned několik druhů zlatých mincí – asi pocházely z různých zemí, ale

byly tam i nějaké šperky. Ty obdivovala hlavně Viki – krásné prsteny s modrými a

červenými kameny, k tomu řetízky s přívěšky a náušnice. Ale nejvíce se Viki líbila

krásná čelenka, do které byly vsazeny perličky.

„To je krása.“ Vzdychla. „Mohla bych si je zkusit?“ Otočila se na Amálii, která

byla celou dobu u nich a pozorovala děti.

„Můžeš, ale buď hodně opatrná. Ty klenoty byly už dlouho zakopané a mohly by

se snadno poškodit. Ten poklad si nebudeme moci nechat, protože víme, komu

patřil, a tedy i kdo na něj má dnes hlavní nárok. I když myslím, že nějaké nálezné

určitě dostanete.“

Na Darekovi a Viki se na chvilinku mihl stín smutku, když se dozvěděli, že si

poklad nebudou moci nechat. Ale nedali si tím moc zkazit náladu a dál si

s nadšením vše prohlíželi a vymýšleli si, odkud se ty poklady vzaly.

„Třeba tenhle peníz vypadá ještě jako od Římanů, myslím, že je tam hlava

Caesara. Možná cestoval po lodích až do Afriky, a pak se zase vrátil a nějací

obchodníci za něj tady nakoupili nějaké zboží.“ Vymýšlel si Darek.

„ A ta korunka určitě patřila nějaké krásné princezně. Jednou se dozvěděla, že na

hrad míří lupiči, tak ji pro jistotu schovala do našeho pokladu, ale pak už ji nikdy

neviděla.“ Doplňovala Viki další příběhy.

Amálka i Richard se usmívali dětskému vyprávění, i když věděli, že děti asi zas tak

daleko od pravdy nejsou.

Když dětem docházela fantazie, začaly po Richardovi loudit skutečné vyprávění o

pokladu. „ Víta, zas tak moc toho nevím, ale po večeři, vám o tom budu

vyprávět.“ Slíbil Richard.

Kapitola 11: Legenda

Hradní pán Vojtěch je vlastně něco jako váš praprapra…dědeček. V té době si

významní šlechtici stavěli hrady jako svá obydlí (a nám zůstal dodnes), ale často

si je také mezi sebou vypalovali a vykrádali. Proto všechny cennosti nebyly

schovány jen na hradě, ale také zakopány na nenápadných místech. Hrady měly

často tajné chodby, kterými šlo hrad nenápadně opustit, a většinou poblíž těchto

tajných chodeb byly také zakopány poklady. Pan Vojtěch ale tušil, že pokud bude

hrad vypálen, najdou se i tajné chodby a poklad by mohl skončit ve špatných

rukou. Když mu král svěřil poklad, rozhodl se ho zakopat dost daleko od hradu

stranou všech cest. Možná už v té době na něj vysadil první stromek. Je to dost

pravděpodobné, protože poklad byl ukryt pod bukem. Když buk umírá, často

kolem něj vyrostou nové stromky, které starý strom nahradí, a tak může stát

jeden strom (tedy omlazený) na stejném místě i několik staletí.

Loupežníci se pravděpodobně dozvěděli o pokladu. Domnívali se, že se ukrývá na

hradě, a proto hrad obléhali a nakonec vypálili. Oheň prý hořel několik dnů.

Vojtěchovi se podařilo uprchnout a zavolat pomoc, takže loupeživé rytíře

nakonec porazili. Hrad už byl ale dost poničen. Vojtěch pravděpodobně použil

k obnově hradu něco z králova pokladu, ale z velké části financoval obnovu ze

svých peněz – však vidíte, že poklad vypadá docela neporušený.

Vojtěch se rozhodl vystavět hrad znovu a zdokonalil obranu – postavil i vodní

příkop a několik hlídkových věží. Od té doby už hrad nikdo nedobyl a zachoval se

vlastně v této podobě do dneška. V některých místech jsou ale do dneška patrné

základy starého hradu. Jestli chcete, můžu vám je zítra ukázat.

„Ano, chtěl by je vidět.“ Ozval se Darek. „Ale nemůže na nás zaútočit někdo

dnes?“ „To víš, že můžou. Zloději nezmizeli. Však tady poklad dlouho nechávat

nebudeme. Ale teď se neboj. Myslím, že zatím o tom nikdo kromě nás neví.

Můžete jít klidně spát, však už je čas.“

Darek i Viki odešly na kutě, ale usnout nebylo tak jednoduché, myšlenky na

poklad a lupiče se nedaly jen tak zahnat.

Ráno, když se Darek probudil, řekl: „Možná je opravdu dobře, že poklad odvezou

pryč. Nemohl jsem kvůli němu spát. Ještě že tady máme vlčata. Říkal jsem si, že

bych je uslyšel, kdyby se něco dělo.“

Kapitola 12: V potoce

Darek ze sebe rychle sklepal okouzlení pokladem a zase byla vlčata jeho nejlepší

kamarádi – tedy po Viki.

Když se vrátili celí promočení od potoka, všichni společně i s vlčaty zamířili ke

krbu. Vlci se normálně ohně bojí, ale Darek už je naučil, jak daleko mohou od

krbu být. Dokonce je i naučil hrát si na schovávanou, ale opravdový výcvik je

ještě čeká. Richard se tomu usmíval, věděl, že vlci se nedají vycvičit jako psi, ale

Darekovi to nevymlouval.

Když se osušili, vydali se na výpravu po hradu. Richard jim ukazoval místa, kde

byli vidět stopy starého hradu a závaly, které pravděpodobně vedly

k podzemním chodbám.

„Tudy se asi původně dalo tajně hrad opustit.“ Vyprávěl Richard.

„A ty ses nikdy nepokusil ty cesty zase znovu prokopat?“ ptal se Darek.

„Zkoušel jsem to.“ Přiznal Richard. „Ale chodby jsou už příliš zasypané a kopání

by mohlo narušit současné základy hradu. Navíc pod hradem přibyl vodní příkop.

Původní tajné chodby tak byly asi zatopeny. Pokud by Vojtěch nebo někdo jiný

dal postavit nové tajné chodby, musely by vést hluboko pod vodním příkopem, a

to není moc jednoduché. Takže teď tu žádná tajná cesta asi není. Ale na schovky

je tu místa dost i bez tajných chodeb, nemyslíte?“

Riachard Dareka asi moc nepřesvědčil, protože celé odpoledne s Viki chodili po

hradu a zkoumali, jestli by někde nenašli tajnou chodbu. Vypadalo to, že pár

tajných úkrytů našli, protože je nikdo nemohl najít k obědu. A když sami přišli,

byli pěkně špinaví, jako by prolézali děrami. Co našli, si ale nechali pro sebe.

Zas tak dlouho si ale své skrýše neužili. Amálka už se chystala na cestu domů. Viki

se zpátky ani moc nechtělo, vymýšleli s Darekem, že by se schovala do jejich

skrýše. Ale když Amálka slíbila, že sem zase brzy přijedou, rozloučila se

s Darekem i vlčaty a nasedla do kočáru. Darek je jel s běloušem vyprovodit a

dlouhou dobu jim mával.

Kapitola 13: Darek cvičí vlčata

Darekovi se dařilo docela dobře trénovat vlčata, bylo vidět, že je má již od

narození a poslouchají ho spíš jako pejsci. Richard připravil pro Dareka i jiný

trénink. Kromě cvičení vlčat a projížděk na koni, přibylo teď Darekovi trochu více

tréninku. Richard mu nechal venku terč a učil Dareka střelbě z luku a kuše.

Nejvíce se Darekovi líbil trénink přímo na běloušovi. Sice nic netrefil, ale měl

radost, že dokázal za jízdy vůbec vystřelit.

S běloušem také někdy zkoušel jezdit přes překážky – přeskakovat klády i

potůčky. O bělouše se už uměl pěkně starat, sám už ho hřebelcoval a poklízel mu

stáj. Jednou si bělouš vrazil do nohy trn. Zanítilo se mu to a Darek ho léčil, chodil

za ním ho utěšovat a povzbuzovat, dokud se neuzdravil. Naštěstí to dopadlo

dobře a bělouš zase běhal jako vítr.

Darek chodil i k ostatním zvířatům, pomáhal je krmit a starat se o ně. Nejraději

měl mláďátka – a teď zrovna měli malé králíčky a kuřátka. To byla zase vítaná

změna jeho programu. Darek zářil radostí a pořád je chodil pozorovat. Ke

králíčkům a kuřátkům ale chodil jen bez vlčat, zas až tak vlčatům nevěřil, nebyl si

jistý, zda by je při první příležitosti nezardousili. Přemýšlel, jestli by si nemohl

vychovat i kuřátka a králíky. Všechny je uměl perfektně rozeznat. Dal jim jména a

vypadalo to, že i zvířátka Dareka poznávají a mají radost, když ho vidí. Dokonce

některá dokázala poznat svoje jméno. Vlčata mu ale rozuměla více. Navíc králík, i

když je cvičený toho moc nedokáže, ale je s nimi legrace. Už se těšil, jak ukáže

poskakující králíky Viky.

Darek se dál zdokonaloval i ve vyřezávání. Po jarní vichřici měli stále doma dost

dřeva, a tak se Darek podle zvířátek snažil vyřezávat figurky koníků, králíků, vlčat

i kuřátek. Ještě mu to moc nešlo, ale při troše snahy bylo poznat, co to je.

Připravoval s nimi také další divadélka a Richard se rád ujal role občasného

diváka. Ani on neměl moc jiné zábavy, a tak někdy po večerech vytáhl i flétnu a

hrál a zpíval. I Dareka už naučil pár tónů. Ale zas až tak velký hudebník Richard

nebyl, a tak se rozhodl, že na letní slavnosti určitě domluví nějaké hudebníky.

Kapitola 14: Prázdniny

Darek Viki vyprávěl všechny svoje příhody s vlčaty, běloušem a dalšími zvířaty. I

Viky měla co vyprávět, u nich se narodila spousta nových jehňátek a několik

kůzlátek. Viki si taky kůzlátka ochočila, chodila za ní jako pejsci. Škoda, že je

nemohla vzít s sebou na vlčí hrádek. Viki se taky naučila trochu plést z ovčí vlny.

Nosila vlastnoručně upletenou šálu, i když bylo teplo.

Plavat moc neuměla, ale Darek jí to ukazoval, a tak byla brzy schopná přeplavat

vodní příkop jako Darek.

V noci už bylo docela teplo. Darek nezapomněl na svoje přání spát v noci venku,

a tak přemluvil Richarda, aby mohli přespat venku, jak jim sliboval na jaře.

Richard na to nakonec přistoupil. I Viki už trochu vyrostla a nebála se, hlavně

když věděla, že Richard bude s nimi. Vybavili se teplým oblečením, jídlem,

dekami a Viki nezapomněla na svou vlněnou šálu. Richard je učil rozdělávat oheň

a jak jej udržovat, aby nevznikl požár. Noc byla vlahá a od ohniště sálalo teplo,

tak se v lesním stanu pěkně usínalo.

Ráno je probudil zpěv ptáků a vlhký vzduch, padala rosa. Rychle znovu rozdělali

ohýnek a udělali si ranní čaj. Darek s Viki se protahovali a teď chápali, k čemu je

dobrá ranní rozcvička, kterou by si jindy rádi odpustili. Začali se hned honit

kolem stromů, a tak se brzy zahřáli.

„Slyšela jsem v noci houkání sovy a také všelijaké šustění a skřípání. Vlastně se

doma vyspím mnohem lépe.“ Přiznávala se Viki.

„To je věc zvyku.“ poznamenal Richard. „Taky jsem měl ze začátku uši nastražené

a moc se nevyspal, ale časem si na zvuky lesa zvyknete. V přírodě byste ale měli

zůstat stále ve střehu, hlavně když nemáte oheň. Zvířata mají před ohněm

respekt a udržují si odstup, ale pokud ho nemáte, musíte si dávat větší pozor.

Ještě horší je, když zůstanete venku v bouřce. To byste neměli zůstávat nikde u

vysokých stromů, ani u vody.“ Doplňoval Richard a přitom ještě netušil, jak brzy

se venku v bouřce ocitnou.

Kapitola 15: Bouřka

Bouřka duněla hradem. Občas, když některý blesk uhodil obzvlášť blízko, Darek a

Viki úlekem odskočili od okna.

Richard jim vysvětloval: „Někdy se nám zdá, že blesk je úplně blízko, ale přesto

hrom slyšíme až za několik vteřin. Právě podle toho, kdy uslyšíme hrom,

poznáme, jak daleko je bouřka od nás. Když létá jen blesk za druhým, tak je sice

těžké poznat, který hrom ke kterému blesku platí, ale pokud normálně se to

poznat dá. Pak si můžete pomalu (po vteřinách) počítat, za jak dlouho po blesku

se hrom ozval. Za každé 3 vteřiny urazí hrom jeden kilometr. Takže když

napočítáte do devíti, tak blesk uhodil asi 3 kilometry od nás – to je asi vzdálenost

na křižovatku u třech dubů.“ Dopovídal Richard a ukázal směrem k lesu, kde byla

ta křižovatka.

„To je tedy rychlost.“ Užasl Darek. „To nám s běloušem, i když pádí jako vítr, to

trvá mnohem déle.“

„No vidíš, a ve vodě to jde ještě rychleji.“ Odpověděl Richard.

„Zvuk se cítí ve vodě jako ryba. To je dobré.“ Smála se Viki.

„Tak já budu počítat rychleji, když bude pršet a pomaleji, když nebude.“ Vymyslel

Darek.

„Výborný nápad.“ Pochválil ho Richard. „Ale představ si, že ze všeho nejrychlejší

je světlo. Ten blesk vlastně vidíme hned. I kdyby právě zažehli oheň na

nejvzdálenějším místě, kam můžeme dohlédnout., viděli bychom to prakticky

okamžitě.“

„Proto se právě ohněm předávaly signály, viď tati?“

„Přesně tak, je to celkem jednoduchý způsob, pokud zrovna neprší a není

bouřka. Jestli chcete, zkusíme si posílat zprávy kouřovými signály, až nebude

bouřka.“ Navrhl Richard.

„Jasně.“ Zajásali snad současně Darek a Viki a jejich souhlas v mžiku stvrdil i

ohlušující hrom.

„Myslím, že budete muset zkontrolovat vaši dráhu pro závod vlčat, jestli není

zatarasená. Tentokrát uhodilo u nás v lese.“ Dodal ještě Richard.

Kapitola 16: Závod vlčat

Po bouřce uvázlo pod stromem jedno podsvinče. Richard se rozhodl, že si s něho

udělají pečínku. A tak zatímco děti připravovali závod vlčat. Richard nachystal

maso na pečení. Něco nechal vlčatům - a to jim právě přinesl jako odměnu po

závodech. Spořádají toho čím dál víc a teď po závodech si odměnu opravdu

zaslouží. Darek už je ledasco naučil a vypadá to, že až znovu napadne sníh, bude

je snad moct i do saní zapřáhnout.

Po závodech a dobrém obědě přišel Richard za Darek a Viki a povídá: „Mám pro

vás překvapení. Něco vám chci ukázat. Pojďte se mnou, půjdeme k řece.“

Darek i Viki se už hrnuli pro vlčata, ale Richard je zastavil. „Vlčata teď nechte

odpočinout, na téhle výpravě by nám nebyli co platní.“

Všichni se pustili cestou k řece a prozpěvovali si. Pak je ale Richard zarazil a

pokynul, ať jsou úplně zticha. Vedl je úzkou cestičkou v rákosí a lehce našlapoval.

Až došli za vyvrácený strom, kde jim Richard zavelel se ukrýt. Chvilku si prohlíželi

krajinu kolem sebe, naslouchali šumění vody a čekali, co se bude dít. Pak jim

Richard ukázal jednoho ptáčka. Seděl na větvi nad vodou. Peříčka se mu

nádherně modravě leskla. Vypadalo to, jakoby něco vyhlížel. A opravdu, za chvíli

se už střemhlav vrhl do vody a vytahoval malou rybku.

„To je ledňáček.“ Vysvětloval Richard. „Když budete ještě chvíli zticha, uslyšíte i

jeho zpívání. Právě to mi ho prozradilo, tak jsem vám ho chtěl ukázat.“

„To je nádhera.“ Vydechla Viki. „Ještě nikdy jsem tak krásného ptáčka neviděla.“

„Však se mu také někdy říká létající drahokam. Je krásnější než všechny poklady,

že?“

„Krásný je, ale poklady vydrží déle.“ Pronesl Darek.

„To máš asi pravdu, ale příroda má svých pokladů víc a ty určitě vydrží déle než

ty lidské.“ Odpověděl Richard a Darek mu dal mlčky za pravdu.

Vydrželi by se dívat ještě hodně dlouho, ale pomalu se začínalo smrákat a Darek

se ještě chtěl stavit za běloušem. Dnes ještě spolu nebyli venku a Darek vypadal,

jako by mu chtěl vypovědět všechna dnešní dobrodružství – závod s vlčaty i

objev ledňáčka.

Kapitola 17: Letní turnaj

Richard sezval na letní turnaj všechny nejbližší sousedy a jejich děti. Na hradě je

najednou tak živo, jak snad Darek nikdy nepamatoval. I když Darek nepatřil

k nejstarším, byl domácím pánem a ujal se vedení dětí. Ještě před večeří jim stihl

ukázat celý hrad jako dříve Viki (ale o tajných skrýších se nezmínil – to už by pak

nebyly tajné). Zavedl je také do stájí a k vlčatům. Nikdo jiný v okolí vlky nechoval,

a tak se děti nejdříve bály a obdivovaly, jak vlčata Dareka poslouchají. Každý pak

vyprávěl o tom, jaké to je u nich doma. Všichni se chtěli trochu něčím pochlubit.

Ramek, mladý chlapec z Ostrohova, vyprávěl, jak doma chovají dravé ptáky –

sokoly, orly a také velkého výra. Jeho otec se sokoly někdy jezdí na lov. Ramek

hned zval všechny k sobě domů na návštěvu.

Holčička Mařenka zase vyprávěla, jak doma vyrábějí hrnečky a další keramické

výrobky. Přivezla s sebou i malé medailonky, které si děti vzaly na krk, aby jim

jako amulety přinesly štěstí při zítřejší soutěži.

Bětka vyrůstala na hájovně v lese a vyprávěla o daňčím stádu, které mají kousek

od domu, a o mrzutém jezevci, který se jim letos zabydlel v revíru.

Květa a Zdenda byli sourozenci – dvojčata, ti zas uměli spoustu legračních kousků

a všechny rozesmávali. A ještě tu byl Honzík, ten byl ze všech nejmenší, byly mu

asi jen tři roky, ale všude s ostatními běhal a snažil se je ve všem napodobovat.

A tak ještě před večeří měli Darek a Viki šest nových kamarádů a bylo jim spolu

dobře a veselo. A což teprve, když nastala hostina a ohnivé vystoupení. Richard

Dareka ani nepoznával, pořád se smál a vůbec nepřipomínal klidného, skoro

samotářského chlapce, jak ho znal. Ale je pravda, že i Richard byl obklopen

spoustou lidí a najednou se i on proměnil z vlka samotáře ve vůdce velké

smečky.

Kouzelník si vybral Dareka a Viki za pomocníky, a tak mohli být přímo ve středu

barevných ohnivých kruhů. Jediní, komu se ohňové vystoupení moc nelíbilo, byla

vlčata. Pořád měla, jako všechna divoká zvířata, z ohně velký respekt. Přímo na

vystoupení sice nebyla, ale z jejich přístřešku se čas od času ozvaly nespokojené

zvuky, až je tam nakonec šel Richard uklidnit.

Ale to už se blížil konec vystoupení a brzy bylo všude ticho plné slavnostního

napětí.

Kapitola 18: Soutěže

Přes nabitý program soutěží, stihl Darek s dětmi hrát ještě na schovávanou a

honěnou. Kluci, a na chvilku i holky, napodobovali šermování mečem

s dřevěnými zbraněmi. Richard jim také přinesl dřevěné destičky, a tak holky

nechaly šermování a raději se pustily do malování dřevěných obrázků z turnaje.

Jakmile ale nastalo udílení cen, všichni se seběhli k Richardovi. To si přece nikdo

nedá ujít. Však jsou ceny i pro děti, všichni dostali odznak Vlčího hrádku, aby na

dnešní turnaj nikdo nezapomněl.

Hostina je i dnes skoro stejně tak bohatá jako včera a všude je slyšet plno zážitků

z dnešního turnaje. Všichni obdivují pevnost a přesnost Richardovy ruky a lehký

krok, svižnost a houževnatost Darekova bělouše. Dospělí už hned plánují

přípravy na další rok a děti se zvou zase na návštěvy.

Uprostřed toho ruchu zašel nenápadně Richard za Darekem a něco mu pošeptal.

Darek jen přikývl a za chvilku nenápadně zmizel z místnosti. Kromě Viki si snad

nikdo ničeho ani nevšiml. Vtom se ale ozývá z haly nějaký hřmot a do sálu

vstupuje bezhlavý rytíř. Děti ztuhly, hlavně malý Honzík, má oči vytřeštěné a letí

k rodičům. Trochu se klepe strachy.

Vtom se z rytířova těla ozývá hlas: „Vy živáčci, co jste tady na Vlčím hrádku.

Každý, kdo tu žije, je pod ochranou vlků. Jestli by se tady někdo něčeho zlého

dopustil, vlci ho pomstí….“ Hlas je docela hluboký a z brnění zní jaksi dutě, ale

všichni v něm poznávají - Dareka. I Honzík se už nebojí a běží k rytířovi, aby si na

něj sáhl. Richard pomohl Darekovi stáhnout brnění a půjčuje ho i ostatním

dětem. Je dost těžké, ale klukům to nevadí. I Honzík se za chvíli prochází po sále

s helmou na hlavě a brká o židle, protože skrz helmu moc nevidí.

Do postele naštěstí odchází bez helmy a s ním i ostatní děti. Ještě jednou se

vyspí, a pak se zase všichni rozjedou do svých domovů. Ale určitě se nevidí

naposledy.

Kapitola 19: Darek se učí

Darekovi se Richardovy knihy moc líbily. Už dříve si prohlížel knihy s různými

obrázky zvířat a rostlin. Nejzajímavější byla ta s cizokrajnými zvířaty. Jména sice

už znal, ty mu Richard pověděl, ale teď už si je pokouší sám číst. Ještě mu to

nejde úplně nejlépe a občas nějaké písmenko zkomolí. Třeba místo obilí četl

obití, a marně pak přemýšlel, proč to přivezli do mlýna a jestli tam budou něco

stavět. Co ale nikdy nesplete je kůň a vlk. To se naučil hned, stejně jako svoje

jméno. Své jméno už umí krásně napsat a taky vyřezává ho na dřevěné nožíky a

figurky. Táta mu dovolil jet na tři dny za Ramkem, aby se podíval na dravé ptáky

a pohráli si spolu. Ale do té doby musí přepsat celou abecedu a vymyslet si ke

každému písmenku nějaké slovo. Někdy se Darekovi povede k písmenku i celá

říkanka.

Třeba k písmenku V: Vlci a vlčata, jsou celá chlupatá. Venku jsou moc rádi, jsou to moji kamarádi.

Na návštěvu k Ramkovi si však vlčata s sebou brát nemohl, mohli by ptačí dravce

plašit. Darek si sám sbalil a nezapomněl ani na své dřevěné figurky a med pro

Ramka.

Když Darek dorazil k Ramkovi, seběhlo se mu naproti hned několik lidí –

samozřejmě v čele s Ramkem a vítali ho jako starého známého. Ramkova rodina

bydlela také ve velkém domě, spíš tvrzi. Dravci měli vlastní malé domečky. Blízko

bylo pole, které teď už bylo posečené. Kluci tak mohli běhat po strništi a hledat

zbylé klásky. Na mezi si mezi kopečky dělali zákopy, stavěli si přehrady a mlýnek

na potůčku. Večer dělali obrovský táborák a Darek si vzpomněl, jak se s tátou a

Viki bavili a rychlosti světla a vysílali kouřové signály.

Ramkův tatínek vzal kluky ráno za dravými ptáky a povídal jim, jak se jmenují, jak

se chovají, čím se živí a co dokážou. Ramek už toho dost znal, a tak někdy

vypravoval i on sám. Vyprávěl, jak mu jednou sokol odnesl kožešinovou čepičku –

asi si ji spletl s kořistí. „To bys koukal, jak jsou někdy hrozně rychlí. Ani si nestačíš

dřepnout, a už mají kořist v pařátech. To jsou snad nejlepší lovci na světě.“ Živě

povídal Ramek. Darek musel hájit svoje vlčata: Vlci ale dokážou lovit i v noci, když

není moc vidět.“ Kluci by se málem pohádali o tom, kdo je lepší lovec. Ale

Ramkův tatínek se na ně podíval a řekl: Tak si myslím, že si sami potřebujete

dokázat, kdo je lepší. Vezměte si luky a zkuste střílet do terče. A ještě předtím si

dejte závod tady k lesu. A pak můžete jít pomáhat nosit a štípat dřevo, kdo toho

udělá víc, vyhrává. Kluci neodmlouvali a vyrazili. Darek vyhrál běžecké závody a o

trochu i střelbu z luku, ale na dříví byl Ramek šikovnější. Uměl sám rozštípnout i

velký špalek. A třísky na podpal měl jednu jako druhou. Když jich měli dost a byli

zpocení víc než po běhu, začali si polínky stavět hrady, mosty a věže. Zkoušeli,

kdo postaví nejvyšší věž a jestli je jejich můstek unese.

I další den utekl jako voda. Darek se účastnil lovu se sokoly a uznal, že jejich

rychlost je opravdu skvělá. Sám si pyšně nesl jednoho sokola na ruce a cítil se

jako velký lovec. To už s nimi byl i Richard, který si přijel zpátky pro Dareka. Ještě

než odjeli domů, slíbili si kluci, že se zase navštíví a pěkně po chlapsku si pevně

stiskli ruce na znamení přátelství.

Kapitola 20: Houby a povidla

V kuchyni to vonělo sušenými houbami. A na plotně to vřelo v hrnci, kde se vařili

houby – bude smaženice. Darek se rozhodl, že ji tentokrát uvaří docela sám. Sám

si houby očistil a nakrájel. A teď vesele běží do kurníku pro čerstvá vajíčka. Pár

jich našel, ale taky dost peří a nějaká skořápky z čerstvě rozbitých vajec. Někdo

tu řádil, řekl si pro sebe Darek. Hned si vzal klacek a chtěl jít hledat lupiče podle

stop. Ale pak si vzpomněl, že si vlastně vaří a že si jen přišel pro vajíčka. Honem

je popadl a běžel s nimi do kuchyně. Naštěstí tam dřív než on přišla paní Běta.

Když ho viděla, zasmála se: „Ty seš mi tedy pěkný kuchař. Utečeš od jídla na

rozpálené troubě.“

„Když já jsem šel pro vajíčka a viděl jsem, že tam řádila liška nebo kuna. Chtěl

jsem ji stopovat, ale moc daleko jsem nedošel, protože jsem si vzpomněl, že

dneska vařím. Ale vajíčka jsem přinesl, můžu to dodělat.“

Nakonec se smaženice povedla úplně skvěle. Darek s Richardem u oběda

domlouvali, co udělají se záškodníkem.

„Zatím máme vajec i slepic docela dost, ale jakmile si jednou liška navykne chodit

k domu, tak se jí nezbavíme, dokud všechno nevybílí. Ale neboj, já na ni něco

vymyslím. A děkuji ti za výborný oběd, myslím, že z tebe bude brzy zdatný

kuchař. Teď odpoledne budeme ještě dělat povidla. Doufám, že nám budeš taky

pomáhat.“

„Jo, rád.“ Přikývl Darek. Sladká povidla miloval, a i když z míchání dost bolela

ruka, zabíral, co mohl. Taky měl rád švestkové křížaly, ty si sušili u krbu – i jablka

a hrušky. Sušené ovoce je potřeba, vždyť si ho dávají na vánoce na stromeček.

Hned ho taky napadlo, že musí jít nasbírat lískové oříšky, dřív než mu je všechny

vyzobou veverky.

Celý den se tak pomáhal s přípravami na zimu, že samozřejmě zapomněl na

úkoly. Ale večer mu to Richard připomněl: „Psaní je potřeba trénovat pravidelně,

jinak si na to ruka nezvykne. Zkus napsat Viki, co jsi dnes všechno dělal. Já ti

budu radit, jak to napsat. Snad tě z toho nebude bolet ruka.“ Pousmál se

Richard. Darek to zvládl celkem pěkně a dokonce dopis vyzdobil obrázky. Ruka

ho opravdu trochu bolela, ale těšil se, co mu Viki odpoví.

Kapitola 21: Darek stopuje lišku

Darek dostal od Viki dopis. Byl krátký, Viki psala, že je nemocná, má horečky a

musí ležet v posteli. „Chudák Viki.“ Řekl si Darek. „Musím jí napsat znovu, aby

měla radost. Napíšu jí také, jak jsme chytili lišku.“

Honem se dal do psaní. Nakreslil i lišku a opravdu se mu moc povedla. Pak zašel

s dopisem za Richardem a ptal se ho, jestli by Viki nemohl dopis odvézt sám.

„Samotného tě rozhodně nepustím. A navíc by ses také mohl nakazit, a pak byste

byli nemocní dva. To by nikomu nepomohlo. Jen měj trochu víc trpělivost. Víš, že

se říká, trpělivost růže přináší.“ Řekl Richard.

„Růže možná, ale Viki teď růže nepotřebuje.“ Horlil Darek. Blesklo mu ale hlavou,

že mám v jedné knížce schovaný čtyřlístek a ten by Viki mohl pomoci, vždyť je

přeci pro štěstí. Honem pro něj běžel a ještě ho přiložil do dopisu. Pak znovu

zkusil, jestli by to přece jen nešlo se za Viki podívat, když ale Richard zůstal

neoblomný, uznal, že teď není nejlepší doba na návštěvu u Viki. Venku se navíc

zhoršilo počasí, bylo sychravo - chladno, vítr profukoval a občas z mraků padal

jemný déšť. Většina listnatých stromů už shodila listy a vlčatům, tedy spíš už

vlkům, narostla hustší srst. Už to nebyla bojácná vlčata, naopak šelmy, které

mnohým naháněly strach. S Darekem ale byli jako bratři, dobře si rozuměli a

pomáhali si. Když však spatřili cizího člověka, hned se z nich stali ostražité šelmy.

Rozhodně byli víc nedůvěřiví než Richardovi psi – a ti přitom byli také ostražití

hlídači a stopaři. Když spolu s Darek chodili do lesa, uměli si ulovit sami nějakou

drobnou zvěř – třeba zajíce. Ale jinak je většinou krmil Darek. Pomáhalo to

v upevnění vztahů mezi nimi. I teď když bylo špatné počasí, měl pro vlky

připravené jídlo a šel k nim, ale i k běloušovi. Rep se po vyhraném závodu, stal

vůdcem vlků a ostatní ho poslouchali. Rep jako svého vůdce uznával jedině

Richarda a Dareka.

To bylo dobře, protože Darek plánoval, že naučí vlky táhnout saně. Kdyby vlci

neměli vlastního vůdce nebo kdyby měl Darek malou autoritu, tak by to nešlo.

Musí ale počkat až napadne sníh.

Kapitola 22: Na svatého Martina, zima zase začíná

Když Viki přijela na Vlčí hrádek, byla už zdravá, i když se zdála pořád trochu slabá.

Říkala, že jí určitě pomohl ten čtyřlístek od Dareka. Po jízdě na koni ni zčervenaly

tváře, takže pak vypadala o dost zdravější, než když přijela. Zašla taky za vlky.

Nebyla to už ta malá roztomilá vlčata a Viki se musela trochu přemáhat, aby

nedala najevo strach. Vlci ji ale poznali a chovali se k ní přátelsky.

„Už to nejsou ta malá vyjukaná vlčátka.“ Poznamenal Darek. „Málem napadli

jednoho pána, který se sem stavil na návštěvu. Ale ani se jim nediví. Prohlížel si

je, jako kdyby jim chtěl něco sebrat. Kdyby táta nezasáhl, pěkně by si ho podali.

Musíme taky pořád hlídat slepice, kdyby nějaká utekla, tak by si vlci mysleli, že je

pro ně. Počkej, až půjdeme s nimi do lesa. Uvidíš, jak umí stopovat a jak se

výborně orientují. Nezabloudí, ani uprostřed lesa. Všimla sis, jak už teď mají

hustou srst?“

„Jasně. Převlékli se do zimního kožichu. Taky jsem si sem přivezla teplé

oblečení.“ Přitakala Viki.

„To je dobře. Mám naplánovanou výpravu. Našel jsem místo, kde mohl kdysi být

výstup z tajné chodby hradu.“

„Opravdu. A jak si to našel?“

„Vlastně to našel náš pes. Začal tam hrabat, když jsme byli na lovu na lišku. Táta

říkal, že liška mívá několik východů z nory a kus chodby z hradu asi tvořilo jednu

z cest. Ještě jsem tam od té doby znovu nebyl, ale pamatuji si, kde to bylo. A

navíc bychom si mohli vzít s sebou našeho psa. Pomůže nám to najít a taky

hrabat.“

„Slyším, že jsi už Viki prozradil objev chodby.“ Uslyšeli Richarda, který se u nich

najednou objevil. „Doufám, že jste pro to nezapomněli na večeři. Je už

připravená.“

Darek i Viki si najednou vzpomněli, že mají hlad a spěchali na jídlo.“

Richard je dohonil a řekl: „Jestli chcete zítra ke staré chodbě. Půjdu s vámi.

Nechci, abyste skončili někde v rozvalinách. Nebojte se, nikomu to neprozradím,

takže to může zůstat vaše tajemství.“

„Stejně už to víš, takže jsi do tajemství zapojen. A taky nám můžeš pomoc hledat

dál nebo zakreslovat.“ Hned velel Darek.

Richard se ale jeho velení jen usmál a přikývl: „Vidím, že už jsi převzal vedení

výpravy. Dobrá. Vezmu si s sebou papír a tužku. Nechám vám průzkum na

starosti, ale musíte mi slíbit, že když řeknu, že se máte vrátit, tak mne okamžitě

poslechnete.“

Darek byl náramně spokojený. Táta ho nechal vést výpravu. Chtěl udělat také

radost Viki, a proto řekl: „Jmenuji hlavním průzkumníkem Viki. Už prokázala své

nadání při nalezení pokladu.“

I Viki teď byla nadšená a těšila se na zítřek.

Vyrazili hned po ránu, jakmile bylo dost světla. Sice bylo ještě chladno a tráva

byla pokryta jinovatkou, ale Darek i Viki byli navlečeni do svetrů kabátků. Ještě

víc než oblečení je ale zahřívala zvědavost a odhodlání. Navíc chvátali a nesli

s sebou nářadí, aby mohli odkopávat hlínu.

U nory našli opravdu řadu kamení připomínající stěnu. Liška jim trochu pomohla

a prohrabala cestu, ale stejně bylo potřeba ještě dost zeminy odhazovat. Teprve

po hodině kopání mohli kouskem chodby projít, ale hned se jim podařilo najít

vytesané znaky a nápisy na kamenech, které opravdu mohli být z doby pana

Vojtěcha. Střídavě pak vydrželi kopat až do oběda. Místo Richarda kreslila plánek

Viki. Hezky malovala a měla pěkný rukopis, Richardova síla byla potřeba na

kopání. Darek brzy uznal, že bez táty by toho moc nesvedli, ale snažil se mu

horlivě pomáhat. Stejně měli po několika hodinách dost, pořádně zakryli chodbu

a vrátili se na hrad.

„Brzy už napadne sníh a hlína zmrzne. Další pátrání budeme muset nechat na

jaro.“ Řekl Richard.

Darek a Viki by sice chtěli pokračovat dál, ale už věděli, že to bez Richarda nemá

cenu. A tak odsouhlasili, že další průzkum se odkládá.

Richard měl pravdu. Ještě v noci se přihnaly sněhové mraky a do rána

nachumelilo několik centimetrů sněhu.

„Alespoň je to teď skryté, naše tajemství teď neobjeví ani další liška.“ Prohlásil

Darek. Zrušení výpravy je teď vlastně tak moc netrápilo, protože museli hned

využít sněhové nadílky ke koulovačce, kutálení ve sněhu a taky přípravě saní a

spřežení pro vlky.

Vánoce

Na Vlčím hrádku byly Vánoce jedním z nejkrásnějších dní v roce. Sice se všude

muselo dost topit, aby se pokoje pořádně prohřály, ale dřeva bylo dost. Vlastně

měli ještě zásoby po jarní vichřici. Všude to ale také vonělo čerstvým dřevem a

jehličím. Darek miloval tu vůni lesa, připomínala mu běhání po lesa, ale také

předzvěstovala vánoční čas. Darek s Viki natrénovali koledy a Richard je někdy

doprovázel na flétnu nebo jim zpíval druhý hlas. Byla tu i Amálie a tatínek Viki,

Václav. Chtěli, aby se na Vánoce sešli všichni příbuzní.

Každý si na hradě schoval svoje přání do Nového roku. Darek s Richardem si

ukrývali přání každý rok. Celý rok mělo zůstat ukryté a po roce ho vytáhli, aby si

ověřili, jestli se jim splnilo. Většinou to vyšlo, Richard ale musel skoro pokaždé

Darekovi připomenout, kam si přání schoval. Letos už umí psát, takže si napíše

do svojí knihy, kam přání schoval, pak ho najde sám spolehlivě. Stránky si

v knížce zalepí, aby to nikdo nemohl přečíst.

Loni si napsal, že by chtěl mít nějakého kamaráda. A to se mu splnilo skvěle – má

přece Viki, a to není jen kamarádka, je sestřenice, a může s ní mít společná

rodová tajemství. A taky má vlky – to sice nejsou kamarádi na popovídání a

tajemství, ale jsou věrní a některé věci umí lépe než lidé. Letos si napsal přání,

aby se mu pomohlo je vycvičit na táhnutí saní. A taky si přál, aby táta neměl

žádnou nehodu. Pamatoval si, jak mu bylo moc smutno, když Richard ležel

v posteli a nemohl se moc hýbat. A taky chtěl, aby Viki byla častěji na hradu, aby

si mohli spolu více hrát. Darek přemýšlel, jestli může napsat všechna přání, nebyl

si jistý, jestli se mohou splnit všechna najednou. Ale pak se rozhodl, že to zkusí.

„Asi je lepší, když zkusím napsat více přání, než abych litoval, že jsem něco

vynechal.“ Pomyslel si Darek.

Teď už jsou ale přání schovaná a hradem zní krásné zpěvy a hudba. U koled i

rozdávání darů se sešli všichni z hradu a radost a dobrá nálada snad byla cítit i ze

stěn a krbů. Jen skla zůstala chladná, ale mráz na nich také vykreslil slavnostní

obrázky. Také zvířata poznala nějakou změnu, však dostala lepší jídlo a určitě i

vycítila změnu chování lidí.

Darek dostal nové sedlo na bělouše, postroje pro vlčí tažení, novou knihu

s tužkami a vyprávění o vlcích s nádhernými obrázky – to mu napsal a nakreslil

Richard. I ostatní byli nadšení ze svých darů. Děti by si vydrželi hrát a povídat

snad do rána. Richard by je snad nechal, ale Amálie řekla, že vánoční svátky zítra

přeci také pokračují, takže by se teď měli vyspat, aby zítra neprospali den.

A tak se Darek i Viki ponořili do peřin a usínali s myšlenkami na zážitky celého

roku společných příhod a těšili se na nové.

Mnoho a mnoho by se dalo ještě napsat o Darekovi a Viki, ale jeden rok skončil a

i vás čeká mnoho dalších příběhů a dobrodružství. Tak si je užijte.