NA LAë T E S I

strana 10 TR 46/2016

âervencové dopoledne roku 1927.Letní jihomoravskou krajinou jdez Hustûnovic na Velehrad tfiináctile-tá Toneãka Hasmandová. DÛvod?Nechat se portrétovat u místníhofotografa. Snímek chce nechat otcia ‰esti sourozencÛm na památku.Druh˘ den odjíÏdí a navÏdy opustímoravsk˘ domov. Koneãnû se jí po-dafiilo pfiesvûdãit otce, aby jí dalsvolení. Matka dávno neÏije a otecnení zaÈat˘m despotou, kter˘ tvrdo-hlavû brání dcefii v Ïivotní cestû, alevnímav˘m muÏem, kter˘ zná její cit-livost a obává se, aby jí siln˘ steskpo domovû neublíÏil. Na té fotografiiz 5. ãervence 1927 sedí ToneãkaHasmandová obleãená do pestréhokroje a v náruãí drÏí v zavinovaãceãtyfimûsíãní netefi.Snímek mÛÏe pfiipomenout slo-

vácké obrazy JoÏi Úprky, jen s tímrozdílem, Ïe barevnost kroje si mÛ-Ïeme pouze dom˘‰let. Podstatnûj-‰í je v‰ak v˘raz její tváfie: vlasysãesané do copu, pevnû vykrojenérty, jemné oboãí a hluboké tmavéoãi. Je v nich pfiítomna dívãí líbe-znost a souãasnû nevenkovskáu‰lechtilost. Toneãka je váÏná, ale‰Èastná. Je silnû oslovena fiehol-ním Ïivotem. Druh˘ den odjede doFr˘dlantu a vstupuje jako ãekatel-ka k Milosrdn˘m sestrám sv. KarlaBoromejského – tedy boromejkám,které se od svého zaloÏení sou-stfieìují na péãi o nemocné, chudéa lidi na okraji.Z Toneãky Hasmandové, která vy-

studuje uãitelsk˘ ústav v Praze, sestává sestra Vojtûcha. Praxi zaãína-la jako uãitelka na Obecné ‰kolev Tfieboni a ke konci druhé svûtovéválky se dobrovolnû nabídla k o‰et-fiování nemocn˘ch a ranûn˘ch vojá-

kÛ ve Slaném. Po válce se stává fie-ditelkou ‰koly v Brnû-Lí‰ni. Po zru-‰ení církevních ‰kol pomáhá ostat-ním sestrám v praÏské nemocnicipod Petfiínem. V temném roce 1950je sestra Vojtûcha jmenována pfied-stavenou komunity boromejek v Pra-chaticích. Zde je za pomoc proná-sledovanému knûzi zatãena komu-nistickou StB a v záfií 1953 odsou-zena k osmiletému vûzení za údaj-nou ‰pionáÏ a velezradu.

Vojtûcha napsala v prÛbûhu své-ho vûznûní sv˘m blízk˘m desítky do-pisÛ. Jak doloÏí vltavsk˘ Souzvuks názvem Listy z vûzení, realita kri-minálu se kvÛli cenzufie v dopisechneodráÏí pfiímo, pouze dÛmyslnûmezi fiádky. Navíc se Vojtûcha Has-mandová projevila jako nesmírnûodolná a odhodlaná bojovnice zapráva vûznûn˘ch, kdyÏ se pfiipojilake skupinû jedenácti vûzeÀkyÀ, kte-ré spoleãnû napsaly dopis, adreso-van˘ generálnímu tajemníkovi OSNDagovi Hammarskjöldovi. Autorky

byly tvrdû kázeÀsky potrestány. Vûz-nûní prudce zhor‰ilo Hasmandovézdravotní stav – trpûla opakovan˘mizánûty ledvin a tuberkulózou, pfii vû-zeÀské práci na brou‰ené biÏuteriitémûfi pfii‰la o zrak.Vojtûcha Hasmandová byla z ko-

munistického vûzení propu‰tûna naamnestii v kvûtnu 1960, jen ãtyfiimûsíce pfied vypr‰ením svého osmi-letého trestu, a Ïila ve velké komu-nitû sester v charitním domû ve Vid-

navû. Kolem roku 1968 do‰lok uvolÀování politick˘ch pomûrÛa ona byla jako v˘razná osobnostzvolena generální pfiedstavenoukongregace boromejek. Neúnavnûpovzbuzovala sestry, vytrvale je zva-la k hledání jejich poslání a zpÛso-bu, jak jej uskuteãÀovat v soudobéspoleãnosti. Navzdory zákazu i s ri-zikem nového vûznûní se rozhodlapfiijímat do kongregace dívky se zá-jmem o fieholní Ïivot. Její Ïivot sezaãal naplÀovat, kdyÏ ve starém tu-berkulózním loÏisku se objevilo ra-

kovinné bujení plic. Nemoc neslastateãnû. Zemfiela 21. ledna 1988.Její pohfieb se stal navzdory pfiítom-nosti Státní bezpeãnosti tichou pro-tikomunistickou manifestací.V roce 1996 zapoãal proces bla-

hofieãení Toneãky z Hustûnovic –Matky Vojtûchy Hasmandové, kterásv˘m pedagogick˘m a o‰etfiovatel-sk˘m pÛsobením dokázala mnohalidem pomoci. V jednom vûzeÀskémdopise se skromnû pfiipodobnila

k jedné obyãejné, av‰ak hrdé rostli-nû: „Pfiipadám si jako ten kvetoucíbodlák, kter˘ nás stále blaÏí na pro-cházce a zatím, co v‰echno, travinya fiebfiíãek uÏ podlehly mrazu, tenje‰tû kvete a je svûÏí. VÏdy budu mi-lovat bodláky a budu jim vdûãna zavûrnost a jas, kter˘ nám dávají.Ov‰em – já se s nimi srovnávámjen tou odolností.“� Jana Franková, autorka pofiadu

Nedûle 20. listopadu, âRo Vltava, 14.00

Smû‰nost sentimentální poeziea vyumûlkovanost romantick˘chgest je tématem veselohry Já to ne-jsem od Jana Nerudy, kterou v pre-miéfie 18. listopadu uvádí âesk˘rozhlas Vltava.Hlavním hrdinou je kdysi zapálen˘

rozervan˘ básník Antonín Mûrsk˘,kter˘ jiÏ léta Ïije v poklidném man-Ïelském svazku a uÏívá si na ven-kovském sídle radostí zabezpeãené-ho mû‰Èáka. S dojetím vzpomíná naminulá léta, do kter˘ch by se v‰aknerad vracel, protoÏe byla sice krás-ná, ale hmotnû velmi bídná. Klidn˘letní den mu naru‰í dopis oddanéctitelky a milovnice jeho sladkobol-n˘ch ver‰Û Anny Krejãí, jeÏ hodlápoetu poctít osobní náv‰tûvou. Ob-tloustl˘ stárnoucí muÏ je z toho ne-svÛj, protoÏe dnes je uÏ nûk˘m zce-la jin˘m, neÏ b˘val, jenÏe je nutnéudrÏovat dávnou slávu stále Ïivou.

Jak z trapné situace vyjít co nejlé-pe? PoÏádá svého mladého synov-ce Artura, aby se vydával za nûj. Ce-lá situace se zdá b˘t zachránûna,jenÏe Artur nemá stejn˘ básnick˘„genofond“ jako str˘c, a navíc jehotvorbou trochu pohrdá, neb je Ïivot-ním pragmatikem.Jednoaktová hra vy‰la v Divadel-

ním ochotníku roku 1863. Je to po-slední komedie, kterou autor na-psal, coÏ dobov˘ ãesk˘ tisk komen-tuje s velkou nevolí. NeboÈ právûNerudova tvorba v˘znamnou a ‰iro-kou mûrou pfiispûla k rozvinutí toho-to Ïánru. Titul Já to nejsem byl zpra-cován podle dnes uÏ neznáméSchnekingovy novely, z níÏ si Neru-da pravdûpodobnû pfievzal jen zá-pletku. Není pochyb, Ïe hlub‰í spo-leãensk˘ obsah a vysoká míra iro-nie a sarkasmu, která je zdrojemkomiky v této hfie, pochází právû od

racionálnû a kriticky uvaÏujícího Ne-rudy. „Îe Neruda literát vtipy a ‰le-hy stíhal soudobé pomûry literární,Ïe se posmíval gramatické poesiia fádnímu idylismu i kvûtnaté na-ãechranosti módní svûtobolné lyriky,u odpÛrce panenství na‰í poesienepfiekvapuje. Ale Neruda ve vese-lohfie Já to nejsem vyslovil i literární

program své generace,“ pí‰e Milo-slav H˘sek v roce 1924. Rozhlasová inscenace Já to ne-

jsem vznikla v Brnû pro TvÛrãí sku-pinu Drama a literatura. ReÏisér Lu-kበKopeck˘ ji ve spolupráci seskladatelem Mariem Buzzi a zvuko-v˘m mistrem Luká‰em Dolej‰ím ve-dl stylotvornû podobnû jako pfied-chozí Nerudovy dramatické miniatu-ry Nevûsta a Îenich z hladu, kteréspolu vytvofiili. V úctû k dramatickétvorbû v˘znamného ãeského autora,ale s nezbytnou hereckou a hudeb-nû zvukovou nadsázkou v duchu iro-nického humoru. V jeho reÏii usly‰í-te Jana Kolafiíka, Ivanu HlouÏkovou,Marka Pfiíkazkého, TáÀu Malíkovou,Ondfieje Jiráãka a Pavla Doucka. � Hana HloÏková, dramaturgynû

Pátek 18. listopadu, âRo Vltava, 9.30

Jako ten kvetoucí bodlák

Role usedlého básníka AntonínaMûrského pfiipadla herci JanuKolafiíkovi

Kdo to je, kdyÏ to nejsem já?

Toneãka Hasmandová na fotografii z 5. ãervence 1927. VûzeÀsk˘ snímek Vojtûchy Hasmandové.

Foto archiv Kongregace boromejek

NA LAë T E S I

strana 11 TR 46/2016

V˘letní autobus projíÏdí Berlínema japon‰tí a ameriãtí turisté se roz-hlíÏejí na v‰echny strany a poslou-chají v˘klad nachlazené prÛvodky-nû. „Stavba Vítûzného oblouku za-poãala roku 1946 a dokonãena by-la roku 1950 na Den národní obro-dy. Návrh oblouku pochází od sa-motného Führera, je vybudován zeÏuly a dosahuje objemu dvou milio-nÛ tfií set ‰edesáti pûti tisíc ‰estiset osmdesáti pûti kubick˘ch met-rÛ. PafiíÏsk˘ Arc de Triomphe by sedo nûj ve‰el devûtaãtyfiicetkrát. Ob-louk je sto osm metrÛ vysok˘, sto‰edesát osm metrÛ ‰irok˘ a prÛ-jezd je dlouh˘ sto devatenáct met-rÛ. Uvnitfi jsou na zdech vytesánajména tfií milionÛ vojákÛ, ktefií v le-tech 1914 aÏ 1918 a 1939 aÏ1946 padli pfii obranû vlasti. Za ob-loukem nás ãeká hlavní úsek tfiídyVítûzství. Tu navrhl fií‰sk˘ ministr Al-bert Speer a byla dokonãena roku1957. Je sto dvacet tfii metrÛ ‰iro-ká a na délku mûfií pût cel˘ch ‰estkilometru, coÏ ji ãiní ‰ir‰í a takédvaapÛlkrát del‰í neÏ Champs-Ély-sées v PafiíÏi.“Jistû, v na‰em svûtû, tak jak ho

známe, se nic takového nemohloodehrát, ale v bestselleru britskéhospisovatele Roberta Harrise (1957)Otãina se v Berlínû roku 1964 pfii-pravují velkolepé oslavy 75. Hitlero-v˘ch narozenin. Adolf Hitler neje-nom Ïe v roce 1945 nespáchal se-bevraÏdu, ale ovládl Evropu od At-lantiku aÏ po Ural. âeskoslovensko,Polsko, Rusko neexistují. Ostatníevropské státy jsou spojeny do Ev-ropského spoleãenství ovládanéhoNûmeckem, a to vãetnû Velké Britá-

nie, které vládne Edvard VIII. Brit-ská královská rodina, král Jifií VI.s princeznou AlÏbûtou, i WinstonChurchill jsou v kanadském exilu.Na Sibifii se stále válãí, teroristickéútoky v Nûmecku jsou na dennímpofiádku.Svût je rozdûlen na dva tábory,

nacistickou Evropu a zbytek svo-bodného svûta v ãele se Spojen˘mistáty, které se drÏí v ‰achu sv˘mijadern˘mi zbranûmi. Ale po dlou-hém období studené války k sobûoba tábory hledají cestu, Berlín pfii-pravuje náv‰tûvu amerického prezi-denta, Josepha Kennedyho (otceJFK), od které si obû strany hodnûslibují. Nûmecko hospodáfiskou zá-chranu a Kennedy, s novû získanou

povûstí mírotvÛrce, znovuzvolenív prezidentsk˘ch volbách.Oslavy Hitlerov˘ch narozenin

a státní náv‰tûvu nesmí nic naru-‰it. Proto je cel˘ policejní aparát,vãetnû vy‰etfiovatele Sturmbannfüh-rera SS Xaviera Marche, na nohou.Tûlo utopence, které se jednoho rá-na objeví na bfiehu Havelského je-zera, má b˘t jen dal‰ím rutinnímpfiípadem. JenÏe Xavier March neníz tûch detektivÛ, ktefií by pfiípadopustili, dokud neobjeví pravdu.A to ani v pfiípadû, kdy pravdou jenejpfiísnûji stfieÏené tajemství tfietífií‰e, které zatím kaÏdého, kdos ním pfii‰el do styku, stálo Ïivot.Pfiedstava vítûzství Nûmecka ve

druhé svûtové válce pfiitahovala au-

tory i pfied Harrisem, mezi prvnímiPhilipa K. Dicka v románu MuÏ z vy-sokého zámku (1962), kde jsouSpojené státy rozdûlené mezi Nû-mecko a Japonsko, nebo FredericaMullallyho v románu Hitler vyhrál(1975), ale Ïádn˘ v sobû nespojilalternativní historii s politick˘m th-rillerem a noirov˘m detektivním pfií-bûhem tak úspû‰nû jako RobertHarris. Otãina (Fatherland) je jehoprvním románem. Prodalo se ho vícneÏ ‰est milionÛ v˘tiskÛ po celémsvûtû a stal se jedním z nejãtenûj-‰ích románÛ takzvané alternativníhistorie. Po pût nedûlních dopolední na

stanici Vltava budete moci spolus Xavierem Marchem rozplétat pfií-pad, ve kterém znepokojivou rychlo-stí pfiib˘vají mrtvoly b˘val˘ch vyso-k˘ch nacistick˘ch funkcionáfiÛ. Mápravdu gestapo, kdyÏ tvrdí, Ïe staréHitlerovy spolubojovníky z NSDAPdostihly jen dÛsledky jejich ãern˘chobchodÛ s kraden˘mi umûleck˘mipfiedmûty? Nebo je za v‰ím snahaza kaÏdou cenu umlãet svûdky, ktefiíby mohli ohrozit sbliÏování se Spoje-n˘mi státy a nakonec i celou dal‰íbudoucnost Velkonûmecké fií‰e?V rozhlasovém seriálu podle Har-

risovy pfiedlohy si pod vedením reÏi-séra Ale‰e Vrzáka zahráli Jifií Vyorá-lek, Tereza Doãkalová, Jan Vondrá-ãek, Igor Bare‰, Jifií ·tûpniãka, Mar-tin My‰iãka, Daniela Koláfiová, Ar-no‰t Goldflam a mnoho dal‰ích v˘-teãn˘ch hercÛ. � Vít Vencl, autor dramatizace

Nedûle 20. listopadu, âRo Vltava, 10.30

„Nechceme dialog s lidmi, ktefiínám fiíkají, abychom ode‰li.“ Tatoslova pronesl vysok˘ komunistick˘funkcionáfi Miroslav ·tûpán mûsícpfied 17. listopadem 1989 – a lzeje povaÏovat za jeho „vyznání víry“.V listopadu 1989 byl Miroslav

·tûpán (1945–2014) jedním z nejvi-ditelnûj‰ích symbolÛ svrÏené totalit-ní moci. Je ironií osudu, Ïe dodnesb˘vá povaÏován za jediného politika,kter˘ byl za brutální potlaãení stu-dentské demonstrace ze 17. listopa-du 1989 potrestán. Skuteãnû bylpÛvodnû stíhán kvÛli své roli pfii po-tlaãení demonstrace a kvÛli pfiíkazuvyváÏet úãastníky Palachova t˘dnez ledna 1989 daleko za Prahu. Bez-prostfiednû po událostech na Národ-ní tfiídû ·tûpán obhajoval postup ko-munistického vedení – a na rozdíl oddal‰ích pfiedstavitelÛ KSâ, ktefií sedoslova báli vytáhnout paty z budovysvého Ústfiedního v˘boru, ·tûpán sevydal mezi dûlníky praÏského âKD.

Na jeho slova, Ïe patnáctileté dûtinebudou rozhodovat o odchodu vlá-dy a prezidenta, reagovali dûlnícipískotem a pokfiikem „Nejsme dû-ti!“, Slogan „Na ·tûpána bez ·tûpá-na“ se pak stal jedním z nejznámûj-‰ích hesel listopadu 1989. Dfiíve nejmocnûj‰í muÏ hlavního

mûsta 25. listopadu 1989 rezigno-val na stranické funkce a o mûsícpozdûji se ocitl ve vazbû. JenÏev souvislosti se zásahem proti stu-dentÛm se mu podafiilo prokázat na-nejv˘‰ politickou odpovûdnost, niko-li osobní. Soudy jej nakonec potre-staly za zneuÏití pravomoci vefiejné-ho ãinitele kvÛli pokynu k zásahuproti demonstrantÛm 28. fiíjna1988. PÛvodnû mu soud v ãervenci1990 vymûfiil ãtyfii roky vûzení, odvo-lací soud ale trest sníÏil na dvaa pÛl roku. Z vûzení byl ·tûpán pod-míneãnû propu‰tûn v fiíjnu 1991.Pfiíbûh Miroslava ·tûpána se na

první pohled jeví jako jednoznaãná

cesta kariérního komunisty: do stra-ny vstoupil v devatenácti letech, ob-ãanskému zamûstnání (byl zemûdûl-sk˘m inÏen˘rem) se vûnoval dva ro-ky. Od roku 1974 pÛsobil nejprvev ãeskoslovenském, o tfii roky po-zdûji uÏ v mezinárodním (levicovém,Moskvou kontrolovaném) student-ském hnutí. V roce 1986 se stal ta-jemníkem a po dvou letech vedou-

cím tajemníkem KSâ v Praze, sou-ãasnû byl ãlenem ÚV KSâ a nako-nec i jeho pfiedsednictva. Coby je-den z mlad‰ích funkcionáfiÛ ve vede-ní KSâ si ale uvûdomoval nutnostpolitick˘ch i ekonomick˘ch reforem –zásadnû v‰ak trval na tom, Ïe refor-my musí b˘t provádûny pod pfiísn˘mdohledem strany. Patfiil k zastáncÛmtvrd‰ího pfiístupu k sílícím opoziãnímskupinám. „Republiku si rozvracetnenecháme,“ fiekl v fiíjnu 1988 pfiioficiálních oslavách 80. v˘roãí vznikuâeskoslovenska jako varování li-dem, ktefií se chystali na reÏimemnepovolené demonstrace.Cestu Miroslava ·tûpána stranic-

k˘mi strukturami, jeho politick˘ páda pfieÏívání v 21. století pfiiblíÏív dal‰ím pofiadu z cyklu âRo PlusPortréty historik Petr BlaÏek.� David Hertl, redaktor âRo Plus

âtvrtek 17. listopadu, âRo Plus, 20.05

Otãina Roberta Harrise – historie, která se nestala

17. listopad 1989: Miroslav ·tûpánodhaluje pomník vysoko‰kolákÛ

Herec Jifií Vyorálek (na snímku jako Jifií Koláfi ve hfie Krásné psací stroje!) si uÏzahrál Klementa Gottwalda (âeské století), v seriálu První republika pak ztvárnilprotfielého obchodníka Jaroslava Valentu. Nyní se pfiedstaví v jedné z hlavníchrolí rozhlasového seriálu Otãina.

Republiku si rozvracet nenecháme!