Nearktická zoogeografická oblast

Nearktická zoogeografická oblast

• Rozloha: cca 15 % souše

• Geografie: kontinent Severní Amerika (spolu s ostrovy nad sev. pobřežím Kanady, Grónsko) až po střední část Mexika.

• Klima, vegetace: obdoba palearktického klimatu i vegetace, díky obdobné zem. poloze a rozloze kontinentu. V- listnaté lesy, vnitrozemí- prérie,tajga, Z- jehličnaté lesy, chladné klima: tajga,. tundra, arktida, JZ pouště


• FAUNA. Charakteristika: • sAVCI: celk. počet čeledí nízký (27)

• endemické čeledi 2: Sudokopyt. Antilocapridae-–vidlorohovití (1dr.!), hlodavci: Aplodontidae bobruškovití (1dr.!) a subendemická č. Geomyidae- pytlonošovití- zasahují do Střed. Ameriky

• Druhové bohatství stoupá od sev.Aljašky (25 dr.) na jih Kalifornie (114 dr.)


• FAUNA. Charakteristika: • PTÁCI: žádná není endemická, jen 1 subendem. č. Meleagridae–

krocanovití, specifické č. pěvců.

• OBOJŽIVELNÍCI: 3 endemické čeledi: Dicamptodontidae- mlokanovití, (4 dr.), Amphiumidae- úhoříkovití, Rhyacotritonidae- mlokánkovití, 2 subendem č. Ambystomatidae- axolotlovití (30 dr.), Proteidae- macarátovití,


• Vývoj fauny: • SAVCI: Vačnatci se zde rovněž vyvíjeli od křídy až do

miocénu. V terciéru zde žili nosorožci, tapíři, koně (včetně r. Equus, který se rozšířil po všech kontinentech mimo izolovanou Austrálii), ti všichni zde vyhynuli, stejně jako chobotnatci, kteří osídlili také jižní Ameriku a zpětně opět Evropu. Z této doby se dochoval 1 dr. č. vidlorohovitých dosud!

• Při posledním propojení nearktické obl. s Asií v Beringově úžině sem proniká vlk,rosomák, los, sob a další, kteří se již ale nemohli při oteplení navrátit, neboť přechod se nejspíše zaplavil.


• VZTAHY K OSTATNÍM OBLASTEM: • sAVCI: Podíl společných č. s jihoamerickou obl. Je 41 %, a s

polearktickou je obdobný (35 %). Holarktické rozšíření má zde č. Castoridae-bobrovití a Zapodidae- myšivkovití. Extrémnímu subark. a arktickému klimatu se přizpůsobilo 10 dr. v Grönsku, 11 na Tajmyru v palearktidě (8 dr. společných).

• PTÁCI: Holarktické rozšíření má č. Alcidae-alkovití a Gaviidae- potáplicovití


• VZTAHY K OSTATNÍM OBLASTEM: • Jihoamerická oblast• OBOJŽIVELNÍCI: zajímaví Plethodontidae- mločíci (280 dr.!) č. s

největším areálem rozšíření ocasatých (+jihoamerická obl.)

• PTÁCI: nearktické dr. téměř nepřekračují areály hnízdního výskytu hranice holarktické obl., nicméně č. Cathartidae-kondorovití mají takový areál, a dále čeledi s centrem rozšíření v jihoamerické obl.např.:

• Trochilidae – kolibříci (z 321 dr. 15 dr. proniklo do nearktidy –zejména Kalifornie, Florida)


• Limnický biocyklus: • 5 endemických čeledí např. Centrarchidae- okounkovití, 4 č.

holarktické: Esocidae- štikovití, Percidae- okounovití, Umbridae-blatňákovití, Dallidae. Archaická fauna vod. fauny se zachovala díky příznivému, poledníkovému směru toku Missisipi (zalednění kontinentu)

Palearktická zoogeografická oblast

• Rozloha: 39 % území pevniny

• Geografické vymezení: Island, Evropa, Asie bez orientální indomalajské obl.,Japonsko,Sachalin, sev. Afrika + Sahara a Kanárské ostrovy

• Klima a vegetace: mírné klima- Z- listnaté lesy v Evropě, stepi, poště v kontinentál. klimat. regionu, poušť na sev.Afriky, Arabský poloostrov, V-dr. bohaté listnaté lesy.

• Chladné klima: souvislý pás tajgy a nad hranicí lesa tundra, arktida


• FAUNA. Charakteristika: • sAVCI: počet endemických čeledí je velmi nízký:

Spalacidae- slepcovití, Dipodidae-tarbíkovití• OBOJŽIVELNÍCI: žáby: subendem č. Discoglossidae-kuňkovití (20

dr.)-, Hynobiidae- pamlokovití (35 dr.)

• PTÁCI: 74 % dr. ptáků střed. Evropy (naše území)nepřekračuje hranice palearktické obl., obdobně 88 % pavouků a téměř 97 % druhů střevlíkovitých..


• FAUNA. Charakteristika: • sAVCI: PŘÍKLADY AREÁLŮ

č. Tarbíkovití -Dipodidae se dělí do 10(11)rodů ve 4 podčeledích s asi 30 druhyTarbíkovití jsou charakterističtí hlodavci adaptovaní na velmi aridní podmínky (pouště, polopouště, stepi), např. adaptace morfologické: větší ušní boltce (někteří), prodloužené zadní končetiny (rychlejší pohyb)


• VÝVOJ FAUNY:

• Rozsáhlé území Euroasie bylo dějištěm intenzivního vývoje třetihorní fauny.Ovšem vlivem opakovaných zalednění v pleistocénu mnoho taxonů vyhynulo, takže nižší zastoupení druhů, než by odpovídalo ploše kontinantu.Carabidae- střevlíkovití 26 %, vrubounovití jen 15 %, ptáci cca 10 %


• VZTAHY K OSTATNÍM OBLASTEM:

• Indomalajská oblast• 59 % dr. celé fauny shodných, u savců dominují hlodavci,

šelmy

• PTÁCI: 75 % dr. nepřekračuje hranici palearktu. Neustále dochází k výměnám dr. mezi nearktickou a paleoarktickou oblastí.


• VZTAHY K OSTATNÍM OBLASTEM:

• Etiopská oblast• 47 % dr. celé fauny shodných,

• SAVCI: dominují hlodavci, letouni, šelmy

• PTÁCI:pěvci, dravci


• Limnický biocyklus• 2 endemické čeledi, výlučně v Bajkalském jezeře

• Holarktické rozšíření: Esocidae-štikovití. Percidae-okounovití, Umbridae-blatňákovití.

• Vztah k indomalajské obl.: Siluridae- sumcovit, Cobitidae- sekavcovití,

• K palearktidě náleží rovněž dolní tok Nilu v Egyptě!

Zoogeografické členění palearktická oblasti

• Vymezování podoblastí:

• je vázáno na a) přirozené překážky (mořské pobřeží, vysoká pohoří, hranice biomů,ekosystémů) ohraničující areály druhů, rodů i vyšších taxonů.

• b) zonální uspořádání přírod. podmínek

• c) refugia třetihorní nebo pleistocenní fauny

• EUROSIBIŘSKÁ PODOBLAST

•Zaujímá severní polovinu oblasti, ovlivněna vícenásobným pleistocénním zaledněním, které původní faunu zdecimovalo (např. jen 87 rodů č. Carabidae-střevlíkovití, vzhledem k 281 rodům a 5 endemickým č. na jihu oblasti¨).


• EUROSIBIŘSKÁ PODOBLAST• Vedle několika málo endemických taxonů, zde žije převaha

invazivních druhů, tj. dr. jež mají své centrum rozšíření mimo toto území. Je rozlišeno 5 provincií:

• Provincie tundry. Jižní hranice=severní linie lesa= izoterma 10ºC nejtepl. měsíce , 3 mil. Km2

• PTÁCI: ze 180 dr. 46 žije pouze zde., vztah s nearktickou faunou:

sovice sněžní, rybák dlouhoocasý

• Reliktní subareály v horách (arkto-alpinská disjunkce):

• Bělokur Lagopus mutus, kulík hnědý Eudrimias morinellus.


• EUROSIBIŘSKÁ PODOBLAST - Provincie tundry

• Diferenciace specifické fauny:

• PTÁCI: kajka Somateria, bělokur Lagopus, alky Uria

• Mokřady: husy- Anser fabalis, kachny- Anas penelope. A. crecca

• SAVCI: vlk- Canis lupus, lasice- Mustela erminea, M. nivalis, liška polární Alopex lagopus


• EUROSIBIŘSKÁ PODOBLAST - Provincie tajga

• PTÁCI: cca 200 dr., 55 dr. striktně vázaných na tajgu

• Boreo-montánní disjunkce: datlík Picoides tridactila, puštík bělavý Strix uralensis, ořešník, čečetka zimní, sýkora lužní

• SAVCI: los – Alces alces, sobol Martes zibellina, rosomák Gulo gulo, myšivka horská Sicista betulina.


• EUROSIBIŘSKÁ PODOBL - Provincie listnatých lesů

• Vymezení: zbývající část území podoblasti až k provincii stepí.

• Evropská avifauna: slavík Luscinia, špaček Sturnus vulgaris, žluva Oriolus, pěnkava Fringila, kos černý Turdus merula

• Mandžuská lesní refugium: čáp bílý Ciconia ciconia


• EUROSIBIŘSKÁ PODOBL - Provincie stepí• Vymezení: souvislá zóna od delty Dunaje až po východní Čínu.

• SAVCI: Z 89 dr. této zóny 31 žije zejména ve step. ekosystémech: v izolovaném evropském panonském distriktu jsou jen 3 stepní dr. tchoř Putorius eversmanni, křeček Cricetus cricetus a slepec Spalax microphthalmus

• sysel Citellus citellus není označen za jednoznačně stepní dr., ale za savce s větší ekol. valencí.


• MEDITERÁNNÍ PODOBLAST

• Vymezení: celá palearkt. Afrika, jižní Evropa, Přední Asie po

kaspické jezero a Perský záliv. • Charakter: zachován ráz pliocénní, či oligocénní,

• Např. a) stepi: štíři podčel. Euscorpioninae (11 dr.) rod strašilek, Bacillus, světlušek Pelania atd.

• b) fauna pouští Sahary (fenek), Arabského poloostrova, a pouště Thar východně od Indu (lev pustinný).


• STŘEDOASIJSKÁ PODOBLAST• Vymezení: eremiál a horské ekosystémy, Střední Asie, Afghánistán, Írán,,

Mongolsko, Tibet, SZ okraj Číny.

• Charakter: Saharo-gobijská pouštní „podoblast“ je jakýmsi průmikem dvou podoblastí.

• VÝCHODOPALEARKTICKÁ PODOBLAST

• Vymezení: Japonské ostrovy, Korea,Poamuří, tichomořské pobřeží, JV a Himaláje v Číně.

• Charakter: relativně druhově nejbohatší část oblasti. Reliktní podřád pavouků Liphistiomarpha, endemický taxon, podčeleď Pandinae medvídkovití, jiní jsou již rozšířeni jen na území Ameriky: Cryptobranchydae - velemloci, Grylloblattodea – cvrčkovci.

• PŘÍKLADY AREÁLŮ ROZŠÍŘENÍ: • severní Afrika, Asie a JV Evropa.(Dněpr, Kama, Oka, Malá Asie,

středoasijská horstva, SV Mongolsko, JV Čina, Zabajkalsko)

Date post:	19-Jan-2016
Category:	Documents
Upload:	race
View:	41 times
Download:	0 times

Nearktická zoogeografická oblast

Documents