Neználek na MěsíciV posledním dílu trilogie se vypravíme s Neználkem na Měsíc. Zde se Neználek setkává s ryzekapitalistickým způsobem života, jak si ho v roce 1965 představoval Nikolaj Nosov.Kapitola první - Jak Všeználek pokořil profesora HvězdoslavaKapitola druhá - Záhada měsíčního kameneKapitola třetí - Vzhŧru nohamaKapitola čtvrtá - Nečekaný objevKapitola pátá - Všeználkŧv velkolepý plánKapitola šestá - StartKapitola sedmá - PřistáníKapitola osmá - První den na MěsíciKapitola devátá - Kterak se Neználek setkal s Bigglem a FigglemKapitola desátá - V baseKapitola jedenáctá - Znovu na svoboděKapitola dvanáctá - Noční dobrodruţstvíKapitola třináctá - Zaloţení Společnosti obřích rostlinKapitola čtrnáctá - První potíţeKapitola patnáctá - Obrat k lepšímuKapitola šestnáctá - Pan Skrbling zasahujeKapitola sedmnáctá - Velký PindamKapitola osmnáctá - Scouperfield v pastiKapitola devatenáctá - ÚtěkKapitola dvacátá - Konec Společnosti obřích rostlinKapitola dvacátá první - Dobrodruţství pana Scouperfielda

Kapitola dvacátá druhá - Příjezd do SanKomarinaKapitola dvacátá třetí - V ZapadákuKapitola dvacátá čtvrtá - Buchtíkŧv vzestup apádKapitola dvacátá pátá - Panika na HrabillonskékurzeKapitola dvacátá šestá - Neználek pracujeKapitola dvacátá sedmá - Pod mostemKapitola dvacátá osmá - Záhadné zmizení raketyKapitola dvacátá devátá - Všeználek spěchá na pomocKapitola třicátá - Boj začínáKapitola třicátá první - Kterak dostal Klásek první semenaKapitola třicátá druhá - Beztíţe útočíKapitola třicátá třetí - Buchtíkova proměna

Kapitola třicátá čtvrtá - Neználek na ostrově hlupákŧKapitola třicátá pátá - Čas velkých změnKapitola třicátá šestá - Konečně na Zemi!Překlad: Marie ŠťastnáIlustroval: Jaromír ZápalTexty a ilustrace byly převzaty z knihy, kterou v roce 1979 vydalo Lidové nakladatelství.Tyto stránky neslouží ke komerčním účelům, ale pouze poskytují svůj obsah lidem, kteří nemají možnost si toto dílo přečíst v papírovém

vydání.Kapitola prvníJAK VŠEZNÁLEK POKOŘIL PROFESORAHVĚZDOSLAVAOd Neználkovy cesty do Slunečního města uplynul rok, druhý a ještě pŧl. Pro nás jeto samozřejmě jako nic, ale pro mrňavé človíčky je pŧltřetího roku celá věčnost. Kdyţtak malíčkové poslouchali, co všecko Neználek, Knoflenka a Špinda Strakáček viděli azaţili, hurá taky do Slunečního města. A sotva se vrátili, hned se dali do práce.Kvítečkov se od té doby změnil k nepoznání: objevilo se mnoho velkých krásnýchbudov, ve Zvonečkové ulici byly podle plánŧ architekta Vrtišpunta postaveny dvaotočné domy, jeden čtyřpatrový věţového typu se spirálovou klouzačkou a s plaveckýmbazénem kolem, takţe se dalo vlétnout rovnou do vody, a druhý pětiposchoďový shoupacími balkóny, padákovou věţí a čertovým kolem na střeše.Po ulicích se prohánělo spousta aut, spiráloběţek, truboletŧ, hydroplánomotokár,pásových motocyklŧ a jiných vozidel.Ale to nebylo zdaleka všechno. Obyvatelé Slunečního města viděli, jak se človíčkovéz Kvítečkova zdatně ohánějí, a pomohli jim postavit několik dŧleţitých továren. Podleprojektu inţenýra Špuntíka byl vybudován oděvní závod, kde se vyrábělynejrozmanitější obleky od plovacích vest aţ po zimní koţíšky z umělého vlákna. Teď uţse nikdo nemusel hrbit celé hodiny s jehlou v ruce, aby si ušil nejobyčejnější kalhotynebo kabát: v továrně to všecko za človíčky udělaly stroje. Hotové výrobky se stejnějako ve Slunečním městě rozváţely po obchodech a tam si kaţdý vzal, co zrovnapotřeboval.Ale ani to nebylo to hlavní. Šlo především o to, ţe se do Slunečního města vypravil iVšeználek. Seznámil se tam s učenými malenkami Petŧnkou a Ančovičkou, které seprávě chystaly k druhé cestě na Měsíc, horlivě se s nimi pustil do práce, a kdyţ bylaraketa hotová, účastnil se taky kosmického letu. V oblasti měsíčního moře Jasuprozkoumali naši odváţní kosmonauti jeden z menších kráterŧ, vnikli tam do jeskyně azkoumali změny přitaţlivé síly. Na Měsíci je totiţ, jak známo, přitaţlivost o hodněmenší neţ u nás na Zemi. Pobyli tam asi čtyři hodiny, ale pak museli honem zpátky:zásoby vzduchu se jim pováţlivě tenčily.Po návratu do Kvítečkova Všeználek dopodrobna vyprávěl o své cestě, a toť se ví, ţeto kdekoho nesmírně zajímalo. Nejvíc hvězdáře Okulárka. Často pozoroval svýmdalekohledem kotouč Měsíce a uţ dávno poznal, ţe jeho povrch není rovný, ale hornatý,a ţe měsíční hory nejsou jako u nás na Zemi, ale kruhové, nebo ještě lépe: prstencové.Tahle prstencová pohoří nazývají učenci měsíčními krátery. Je jich na Měsíci tisíce:malé, tak dvoukilometrové, ale i obrovské, aţ třeba sto čtyřicet kilometrŧ v prŧměru.Spoustu vědcŧ zajímá otázka, jak vlastně vznikly. Ve Slunečním městě se o to hvězdářidokonce pohádali a rozdělili se na dva tábory: jedni tvrdili, ţe měsíční krátery vznikly zesopek neboli vulkánŧ, druzí prohlašovali, ţe to jsou stopy po velkých meteoritech.Prvním se proto říkalo stoupenci vulkánové teorie, zkrátka vulkanisti, druhým stoupencimeteorické teorie neboli meteoristi.Jenomţe Všeználek nesouhlasil ani s vulkanisty, ani s meteoristy a ještě před cestouna Měsíc vytvořil svou vlastní teorii vzniku měsíčních kráterŧ. Jednou pozoroval sOkulárkem Měsíc a vtom mu padlo do oka, ţe povrch Měsíce je náramně podobný dobřevypečenému lívanci. Často potom chodil do kuchyně a pozoroval, jak se pečou lívance:všiml si, ţe dokud je lívanec řídký, je jeho povrch úplně hladký; ale jak se na pánviopéká, objevují se na povrchu bubliny ohřáté páry, praskají a do lívance se dělají malémělké dírky, které nezmizí, ani kdyţ se těsto jaksepatří propeče a ztuhne.Všeználek dokonce sepsal knihu, ve které uváděl, ţe povrch Měsíce nebývalvţdycky tvrdý a chladný jako teď. Kdysi dávno byl prý Měsíc řídká, do tekutarozţhavená koule. Pak jeho povrch postupně chladl, aţ se změnil v tvárné těsto. Uvnitřměl však ještě pořád plno ohně a obrovské bubliny rozţhavených plynŧ vyráţely napovrch a praskaly. A ţe nebyl povrch dostatečně tuhý, stopy prasklých bublin mizely,jako mizí bubliny na vodě, kdyţ prší. Kdyţ pak ale povrch Měsíce vychladl a zhoustljako opékaný lívanec, stopy po bublinách se uţ neztrácely a vytvářely prstence trčící nadokolí. A kdyţ zchladly ještě víc, ztvrdly úplně. Zpočátku byly hladké a stejnoměrné,jako by zkameněly kruhy na vodě, ale časem rozpraskaly a rozdrobily se, aţ se nakoneczměnily v dnešní rozeklané krátery, jak nám je ukáţe kaţdý pořádný dalekohled.Všichni hvězdáři - vulkanisti i meteoristi - se tomuhle Všeználkovu nápadu jen smáli.Vulkanisti říkali:“Prosím vás, k čemu tahle lívancová teorie, kdyţ je tak jako tak jasné, ţe měsíčníkrátery jsou obyčejné sopky?“Všeználek namítal, ţe sopka je přece vysokánská hora s poměrně nevelkým otvorem

neboli kráterem na vrcholu, a ţe kdyby jeden jediný měsíční kráter měl být kráteremsopky, pak ţe by sopka sama musela být velká div ne jako celý Měsíc - a ten by pakvypadal docela jinak.

Meteoristi říkali:“Samozřejmě ţe měsíční krátery nejsousopky. Ani lívance. Kaţdý přece dávno ví, ţe tojsou stopy po dopadech meteoritŧ.“I na to měl Všeználek odpověď: Meteoritypřece nemohly padat na Měsíc vţdycky jenomkolmo, ale i všelijak šikmo a ze strany. Vtakovém případě by po nich nezbyly jen samé kulaté stopy, jako jsou všechny měsíčníkrátery, ale i protáhlé, elipsovité nebo oválné - a takové na Měsíci nenajdeme.Jenomţe vulkanisti i meteoristi si uţ natolik zvykli na své milované teorie, ţe nechtělio té Všeználkově ani slyšet a pohrdavě ho nazývali lívancistou.Ale po svém pobytu na Měsíci a po podrobné prohlídce jednoho z měsíčních kráterŧopustil Všeználek svou lívancovou teorii sám. Podařilo se mu totiţ zjistit, ţe prstencováhora kolem kráteru není vŧbec hora, ale zbytky obrovitánské cihlové zdi, rozhlodanézubem času. Přestoţe cihly uţ dávno zvětraly a ztratily svŧj pŧvodní tvar, přece jen bylovidět, ţe to jsou doopravdy cihly, a ne jen kusy obyčejné horniny. Zvlášť zřejmé to bylotam, kde se zeď zbortila teprv nedávno a cihly se dosud nerozpadly v prach.Kdyţ si to Všeználek pořádně rozmyslel, pochopil, ţe takovéhle zdi mohli postavitjedině nějací rozumní tvorové, a po svém návratu vydal další knihu: Kdysi dávno ţilyprý na Měsíci rozumné bytosti, takzvaní měsíční človíčkové neboli Měsíčani. V těchdobách byl prý ještě na Měsíci, stejně jako dnes na Zemi, vzduch a Měsíčani ţili napovrchu své planety právě tak jako my na povrchu naší Země. Jenomţe vzduch postupněunikal do vesmírného prostoru a Měsíčani, aby nezahynuli, nastavěli kolem svých městsilné cihlové zdi a nad nimi vyklenuli obrovské skleněné kopule. Tuze dobře ovšemvěděli, ţe to takhle věčně nepŧjde, vzduch ţe časem zmizí do poslední trošky a měsíčnípovrch, nechráněný mohutnou vrstvou atmosféry, budou zahřívat sluneční paprsky taksilně, ţe tam ţivot nebude moci existovat ani pod sebesilnějšími kopulemi, proto sezačali stěhovat do nitra Měsíce, neboť Měsíc je ve skutečnosti dutý jako gumový míč ana vnitřním povrchu jeho pláště se dá ţít stejně dobře jako na vnějším.Všeználkova kniha zpŧsobila nesmírný rozruch. Někteří učenci ji sice chválili, ţe jeprý napsána velice zajímavě, ale všichni svorně ji vytýkali, ţe není vědecky podloţená.A řádný člen Akademie hvězdářských věd profesor Hvězdoslav dočista soptilrozhořčením a prohlašoval, ţe to není ţádná kniha, ale zrovna kosmický nesmysl. Ne ţeby byl profesor Hvězdoslav nějaký nerudný protiva, vŧbec ne, byl to dobrák od kosti,jenţe měl tuze veliké nároky, na kaţdé práci si ze všeho nejvíc váţil přesnosti a pořádkua nesnášel ţádné fantazírování, zkrátka výmysly.Kdyţ se vysoptil, navrhl Akademii hvězdářských věd uspořádat o Všeználkově knizeveřejnou diskusi a rozcupovat ji, jak se vyjádřil, do poslední nitky, aby se uţ nikdy nikdoneopováţil psát podobné hlouposti. Akademie souhlasila a poslala Všeználkovipozvánku. Všeználek přijel a diskuse mohla začít. A to, jak se při takovýchpříleţitostech sluší a patří, dŧkladným referátem, který se uvolil vypracovat sám profesorHvězdoslav.Kdyţ se všichni pozvaní človíčkové shromáţdili v prostorném sále a pohodlně seusadili v křeslech, přistoupil profesor Hvězdoslav k řečnickému pultu a pravil:“Drazí přátelé, dovolte mi, abych prohlásil zasedání věnované posouzeníVšeználkovy knihy za zahájené.“

Pak si hlasitě odkašlal, pečlivě se vysmrkal a ujal se slova. Nejdříve stručně vyloţil

obsah knihy a pochválil ji za ţivý a zřetelný sloh, načeţ prohlásil, ţe podle jeho názoruse Všeználek dopustil omylu, jestliţe povaţoval za cihly to, co ve skutečnosti byla jenjakási vrstevnatá hornina; a jelikoţ tedy nejde o cihly, nemŧţe být řeč, jak z tohovyplývá, ani o ţádných Měsíčanech; neboť i kdyby existovali, nemohli by v ţádnémpřípadě ţít na vnitřním povrchu Měsíce, protoţe kaţdému je přece známo, ţe všechnypředměty jsou na Měsíci stejně jako na Zemi přitahovány ke středu planety, takţe vpřípadě, ţe by byl Měsíc skutečně dutý, okamţitě by to kaţdého přitáhlo doprostředdutiny a tam by bez pomoci poletoval v prázdnotě, dokud by neumřel hlady.Všeználek to všecko vyslechl, zvedl se a posměšně řekl:“Mluvíte, jako byste uţ někdy poletoval uvnitř Měsíce.““A vy snad ano?“ odsekl profesor Hvězdoslav.“Nepoletoval jsem bez pomoci,“ řekl Všeználek, „ale zato jsem letěl v raketě azkoumal předměty ve stavu beztíţe.““Prosím vás, co s tím má společného nějaký beztíţný stav?“ broukl Hvězdoslav.“Hned uvidíte,“usmál se Všeználek. „Jistě račte vědět, ţe během letu jsem měl napalubě rakety láhev s vodou. Ve stavu beztíţe plavala láhev volně v prostoru, jakoostatně kaţdý předmět, který jsme nepřipevnili. Dokud byla láhev plná, šlo všechnonormálně, ale sotva jsem pŧlku vody vypil, stala se divná věc: zbylá voda se nedrţela anina dně láhve, ani v jejím středu, ale roztekla se rovnoměrně po stěnách a uprostřed seutvořila vzduchová bublina. Vodu to tedy, jak vidíte, nepřitahovalo do středu láhve, ale kjejím stěnám - coţ je koneckoncŧ naprosto pochopitelné, protoţe vzájemně se mŧţepřitahovat jen a jen hmota, kdeţto prázdnota k sobě nepřitáhne nic.““To jste tedy šlápl vedle!“ zabručel rozzlobeně profesor Hvězdoslav. „Srovnávatláhev s planetou - to je podle vás vědecké?““Proč by ne?“ odpověděl rázně Všeználek. „Kdyţ se láhev volně pohybuje vmeziplanetárním prostoru, je přece ve stavu beztíţe a podobá se ve všem všudy planetě.A uvnitř bude všecko zrovna jako v nitruplanety, v našem případě Měsíce - samo sebou,jestli je Měsíc doopravdy dutý.““No právě:“ vpadl mu do řeči profesorHvězdoslav, „vysvětlete nám laskavě, proč jstesi vzal do hlavy, ţe tomu tak je.“Posluchači se zasmáli, ale Všeználka tonevyvedlo z míry.“Dospěl byste k tomu i vy, kdybyste trochuuvaţoval. Jestliţe byl Měsíc nejdřív ţhavý atekutý, nezačal chladnout zvnitřku, ale odpovrchu - právě ten je přece ve styku s mrazivým prostorem vesmíru. Tak tedy vychladla ztvrdl ze všeho nejdřív měsíční povrch a z Měsíce se stala jakási obrovská kulovitánádoba, uvnitř které zŧstalo - co?““Ještě nevychladlá roztavená hmota!“ křikl kdosi.“Správně,“ přikývl Všeználek, „zkrátka a dobře: tekutina.““Nu prosím, sám říkáte: tekutina,“ ušklíbl se Hvězdoslav. „Kde by se tedy vzala vMěsíci dutina, kdyţ tam je ta ţhavá tekutina, vy moudrá hlavo!““Na to není tak těţké přijít,“ klidně odvětil Všeználek. „Rozţhavená tekutina

obklopená tvrdou slupkou Měsíce chladla přecedál, a jak chladla, zmenšovala svŧj objem.Předpokládám, ţe víte, ţe se kaţdé tělesoochlazováním zmenšuje?““Předpokládám, ţe vím,“ odsekl zlostněprofesor Hvězdoslav.“Pak je vám tedy dozajista všecko jasné,“zaradoval se Všeználek. „Kdyţ tekutá hmota zmenšila svŧj objem, musel v nitru Měsícenutně vzniknout prázdný prostor - jako ta vzduchová bublina v láhvi; ten se čím dál víczvětšoval, protoţe řídká hmota byla přitahována k tvrdé měsíční kŧře - jako zbytky vodyk stěnám láhve, a kdyţ časem tekutá hmota vychladla úplně a ztvrdla, vznikla vnitřnídutina, kterou pak mohl docela dobře vyplnit vzduch anebo jiný plyn.““Správně! Chlapík, Všeználku! Sláva!“ ozvalo se ze všech stran.Všichni zatleskali. Někdo vykřikl:“Pryč s Hvězdoslavem!“Človíčkové odtáhli profesora z pódia a na jeho místo přistrkali Všeználka.

“Ať mluví Všeználek!“ ozývalo se odevšad. „Pryč s Hvězdoslavem!““Drazí přátelé,“ řekl Všeználek, kdyţ se octl za řečnickým pultem, „přednášetnemohu, na to nejsem připraven.““Tak nám aspoň povídejte o letu na Měsíc!“ volali človíčkové.“A o beztíţném stavu!““Dobrá,“ souhlasil Všeználek, „tak třeba o stavu beztíţe. Jistě víte, ţe aby mohlakosmická raketa překonat přitaţlivost Země, musí dosáhnout obrovské rychlosti -jedenáct kilometrŧ za vteřinu. Kdyţ raketa nabírá tuto rychlost, je kosmonaut vystavenstrašnému přetíţení. Váha jeho těla jako by se několikanásobně zvětšila a tiskla ho kpodlaze kabiny. Není schopen zdvihnout ruku, nepohne nohou, zdá se mu, jako by měltělo z olova, jako by mu na prsa nalehla nějaká strašná tíha a nedala mu ani vydechnout.Ale sotva se zrychlování rakety zastaví a kosmická loď začne svŧj volný letmeziplanetárním prostorem, přetíţení ustane, ba přestanete pociťovat tíţi vŧbec, zkrátkaa dobře jako byste ztratili svou váhu.““A povězte nám, co jste cítil? Jak to na vás pŧsobilo?“ zavolal kdosi z posluchačŧ.“Mŧj první pocit ve stavu beztíţe byl, jako by mi někdo podtrhl sedadlo a já neměl načem sedět. Začala se mi trochu točit hlava, zdálo se mi, jako by mě někdo obrátil vzhŧrunohama, a zároveň jsem cítil, ţe se ve mně všecko zastavilo a ztuhlo jako při úleku,ačkoli jsem se přece ničeho nepolekal. Chvilku jsem počkal, a kdyţ jsem se přesvědčil,ţe se mi nic zlého nestalo, ţe dýchám a vnímám jako dřív, přestal jsem si těchnepříjemných pocitŧ všímat - a ony postupně zmizely. Rozhlédl jsem se, koukám, ţe jevšecko na svém místě, sedadlo ţe je taky jako předtím řádně pode mnou a hned se mipřestalo zdát, ţe jsem vzhŧru nohama. A hlava se mi uţ taky netočila. Kdyţ jsem se tedypřesvědčil, ţe je všecko v pořádku, chtěl jsem se opřít nohama o podlahu, ale udělaljsem to tak zprudka, ţe jsem zčistajasna vyletěl vzhŧru a pořádně jsem se uhodil dohlavy o strop kabiny. Neuvědomil jsem si, ţe jsem ztratil váhu a ţe teď stačí docela málosíly, abych vyskočil do obrovské výšky. Mohl jsem klidně viset uprostřed kabiny vlibovolné poloze, jen jsem nesměl udělat ţádný prudší pohyb. Kolem mne právě takvolně plavaly předměty, které jsme před startem nepřipevnili. Voda z láhve se nevylila,ani kdyţ se láhev obrátila dnem vzhŧru, a sotva se mi podařilo vodu vytřást, nadělaly se

z ní kuličky a také se vznášely v prostoru,dokud nepřilnuly ke stěnám kabiny.““A mohl byste nám, prosím, povědět,“zeptal se jeden malíček, „to jste měl v té láhviopravdu jen vodu, nebo nějaký jiný nápoj?““V láhvi byla obyčejná voda,“ odpovědělVšeználek, „copak jiného?““No to já nevím,“ rozhodil malíček rukama, „já myslel třeba limonáda nebo, dejmetomu, petrolej...“Všichni se zasmáli. A další malíček se zeptal:“A přivezli jste si odtamtud něco?““Já jsem si přivezl přímo kousek Měsíce,“ přiznal Všeználek.Vyndal z kapsy nevelký kamínek modrošedé barvy a řekl:“Na povrchu Měsíce se povaluje spousta všelijakých kamenŧ, a velice krásných, alety jsem si brát nechtěl, mohly to být třeba meteority, spadlé na Měsíc odněkud zvesmíru. Tenhle kámen jsem však odštípl vlastnoručně kladívkem ze skály, kdyţ jsmelezli do měsíční jeskyně. Takţe je to zaručeně pravý kousek Měsíce.“Kámen koloval z ruky do ruky. Kaţdý si ho chtěl prohlédnout zblízka. Všeználekzatím vyprávěl, jak s Petŧnkou a s Ančovičkou putovali po Měsíci a co tam viděli. Všemse Všeználkovo povídání tuze líbilo a všichni byli náramně spokojeni, jen profesorHvězdoslav ne. Sotva Všeználek skončil a odešel od řečnického pultu, vyskočil napódium a prohlásil:“Váţení přátelé, všichni jsme se zájmem vyslechli vyprávění o Měsíci a o všemostatním a já jménem svým i všech přítomných dovoluji si vyjádřit srdečné díkyvěhlasnému Všeználkovi za jeho zajímavé a obsaţné vystoupení. A však -“ pokračovalprofesor Hvězdoslav a přísně zvedl ukazovák.“Pryč s ním!“ ozvalo se ze sálu.“Avšak“, opakoval zvýšeným hlasem profesor Hvězdoslav, „my jsme se nesešliproto, abychom poslouchali povídačky o Měsíci, ale abychom posoudili Všeználkovuknihu a jestliţe jsme tuto knihu neposoudili, znamená to, ţe jsme nesplnila to, co jsme sipředsevzali a jestliţe jsme nesplnili, co jsme si předsevzali, budeme to stejně muset

splnit a jestliţe to budeme stejně muset splnit, pak to tedy splníme a nezbude nám neţpodrobit zkoumání...“Nikdo se uţ nedověděl, co vlastně chtěl profesor Hvězdoslav podrobit zkoumání:zdvihl se takový rámus, ţe nebylo slova rozumět. Ze všech stran se ozývalo jednojediné:“Pryč s ním!“Dva malíčkové se znovu vrhli na pódium, jeden popadl Hvězdoslava za límec, druhýza nohy a vyvlekli ho rovnou na ulici. Tam ho posadili v parčíku na trávník a řekli mu:“Hele, aţ jednou poletíš na Měsíc, klidně si dělej přednášek, kolik budeš chtít, alezatím seď pěkně tady a mlč.“Takové nešetrné zacházení profesora Hvězdoslava natolik popletlo, ţe ze sebenevypravil ani slovo. Konečně se trošku vzpamatoval:“To je neslýchané! Budu si stěţovat! A dám to do novin! Vy ještě poznáte, kdo to jeprofesor Hvězdoslav!“Dlouho křičel a hrozil pěstmi, ale kdyţ viděl, ţe se uţ všichni dávno rozešli,

prohlásil:“A tím, váţení přátelé, povaţuji našezasedání za skončené.“Načeţ vstal a šel taky.Kapitola druháZÁHADA MĚSÍČNÍHO KAMENEDruhého dne se v novinách objevila obšírná zpráva z diskuse o Všeználkově knize.Přečetli si ji snad všichni obyvatelé Slunečního města. Kaţdý se chtěl dovědět, jestli jetedy Měsíc doopravdy dutý a jestli je pravda, ţe uvnitř Měsíce ţijí človíčkové. Vezprávě bylo podrobně uvedeno, o čem se v diskusi hovořilo, ba dokonce i to, o čem senehovořilo vŧbec. Stránky novin se strakatily legračními obrázky. Na jednom byl třebanamalován Měsíc, uvnitř chodili vzhŧru nohama človíčkové a chytali se za všeckomoţné, jen aby je to nepřitáhlo do středu planety; na jiném byl vyobrazen človíček,kterému přitaţlivá síla stáhla kalhoty i boty, a teď se jen v klobouku a v košili drţel jakoklíště větve stromu. Všeobecnou pozornost vzbudila karikatura Všeználka, jak bezmocněpoletuje ve středu Měsíce a tváři se tak vyděšeně, ţe se tomu musel kdekdo smát.Tohle všechno noviny samozřejmě otiskovaly jen pro obveselení čtenářŧ. V jedněchvšak byla uveřejněna naprosto váţná a vědecky podloţená stať profesora Hvězdoslava,který přiznal, ţe ve sporu s Všeználkem nebyl tak docela v právu, a omlouval se za ostrévýrazy, kterých pouţil. Napsal, ţe existence vnitřního prostoru Měsíce neodporujefyzikálním zákonŧm a ţe je tedy plně reálná, takţe Všeználek není tak dalek skutečnosti,jak se snad mohlo zpočátku zdát, zároveň však prý lze těţko předpokládat, ţe by tadutina byla uprostřed Měsíce, neboť centrální část této planety je přece zaplněna tuhouhmotou, která vznikla dávno před tím, neţ povrch zchladl a ztvrdl, a tedy i před tím, neţse uvnitř začal tvořit prázdný prostor; stejně jako teď, i v dávných dobách byly totiţvnitřní vrstvy Měsíce vystaveny obrovskému tlaku vrstev vnějších, které váţí mnohotisíc, ba miliónŧ tun, takţe zcela ve shodě se všemi fyzikálními zákony nemohly zŧstat vtekutém stavu, ale musely být stlačené a tuhé, coţ tedy znamená, ţe uţ v době, kdy bylMěsíc ještě ţhavý a tekutý, měl jiţ uvnitř tvrdé středové jádro, a ţe kdyţ se začala tvořitvnitřní dutina Měsíce, nedělo se tak v jeho středu, ale kolem něho - přesněji řečeno: mezitímto tvrdým centrálním jádrem a poměrně nedávno ztuhlým povrchem; z čehoţ tedynezvratně vyplývá, ţe Měsíc není vlastně dutá koule jako třeba gumový míč, jak mylněpředpokládal Všeználek, ale koule s ještě jednou koulí uvnitř, obklopenou mezivrstvouvzduchu nebo jiného plynu.Pokud jde o existenci měsíčních človíčkŧ a ţivých tvorŧ vŧbec, to uţ patří zhola dooblasti fantazie, psal profesor Hvězdoslav. Neexistují ţádné vědecké dŧkazy o ţivotěMěsíčanŧ, a jestliţe to, co Všeználek objevil na povrchu Měsíce, byla skutečně cihlovázeď postavená kdysi nějakými rozumnými bytostmi, nikterak to ještě nedokazuje, ţe setyto rozumné bytosti zachovaly aţ do dnešních dnŧ a zvolily si za své sídlo vnitřnídutinu své planety. Věda vyţaduje hodnověrná fakta, a ta nám nenahradí sebekrásnějšípusté výmysly.Kdyţ si Všeználek přečetl článek profesora Hvězdoslava, přepadl ho mučivý pocitstudu smíšený s roztrpčením: to, co profesor Hvězdoslav napsal o tuhém jádru uvnitřMěsíce, bylo naprosto nezvratné. Kaţdý, kdo zná jen trochu základy fyziky, s tím musísouhlasit - a Všeználek je znal znamenitě.Jak to, ţe jsem nepřišel na takovou jednoduchou věc? ptal se nechápavě. Samo sebou,

Jak to, ţe jsem nepřišel na takovou jednoduchou věc? ptal se nechápavě. Samo sebou,ţe uvnitř Měsíce musí být tuhé jádro a ţe ta dutina se mohla tvořit jedině kolem něho, ane uprostřed. Já osel! Já mezek! Já hlava zabedněná! Takhle se zesměšnit! Jak jsemmohl nepochopit takovouhle samozřejmost! Ta ostuda!Všeználek si znovu přečetl článek od a do zet, začal se procházet po pokoji a cochvíli potřásal hlavou, jako by z ní chtěl vytřást ty nepříjemné myšlenky.“Pusté výmysly...!“ brumlal dopáleně. „Jak mám teď dokazovat, ţe to nejsou ţádnévýmysly, kdyţ jsem nepřišel ani na to, ţe ve středu Měsíce musí být tuhé jádro! Takováblamáţ!“Nakonec ho to věčné chození unavilo, se vzteklým vrčením padl na ţidli a vytřeštěněkoukal do prázdna. Ale hned zas vyskočil jako uštknutý a znovu běhal sem a tam.“A zrovna dokáţu, ţe to nejsou ţádné pusté výmysly!“ křičel. „Človíčkové na Měsícijsou! Není moţné, aby nebyli! A věda - to nejsou jen holá fakta! Věda je i fantazie.Fantazie nám pomáhá přemýšlet. Pouhá holá fakta, to ještě nic neznamená! Kaţdémufaktu je třeba dát smysl. A já to dokáţu!“Vtom mu padl pohled na karikaturu v novinách, kde byl nakreslen uprostřed Měsíce stak pitomým výrazem, ţe se na to nedalo klidně koukat.“No prosím!“ řekl otráveně. „A pak zkus něco dokazovat - kdyţ ti udělají takovýhleobličej!“Ještě toho dne odjel ze Slunečního města a celou cestu se dušoval: V ţivotě se uţnebudu zabývat vědou! I kdyby mě na kousky krájeli! Ne a ne a ne!Jenomţe kdyţ se zas vrátil do Kvítečkova, pozvolna se uklidnil a začal znova touţitpo vědecké práci a po nových cestách: Postavit takhle velikánskou meziplanetární loď,vzít si pořádnou zásobu vzduchu a potravin a uspořádat dlouhodobou výpravu na Měsíc!Ve vnějším obalu musejí být přece nějaké otvory, trhliny nebo krátery vyhaslých sopek.Proniknout tak jimi do nitra Měsíce a spatřit jeho vnitřní jádro! Jestli existuje - a tobezpochyby ano! - pak měsíční človíčkové určitě ţijí na jeho povrchu. Mezi vnějšímpláštěm a středovým jádrem se jistě zachovalo dost vzduchu a ţivotní podmínky tammohou být docela vyhovující.Jak si to tak Všeználek všecko představoval, uţuţ se chtěl pustit do přípravy novéexpedice; ale vtom si vzpomněl, co se mu přihodilo, a znovu si řekl: Ne! Musím býtdŧsledný. Jednou jsem se rozhodl, ţe nechám vědu být, a tak to taky dodrţím! Ať si letína Měsíc někdo jiný, ať si tam najde někdo jiný měsíční človíčky, pak aspoň všichniřeknou: Tak vida, Všeználek měl pravdu, to je pane chytrý malíček, ten předpověděl, conikdy nikdo netušil. A my se mýlili! My jsme mu nevěřili! My jsme se mu smáli! Apsali o něm všelijaké posměšné články a kreslili karikatury! A všichni se pak budoustydět. A profesor Hvězdoslav taky. A pak za mnou přijdou a řeknou: Hele, odpusť námto, Všeználku, my jsme se spletli. A já jim řeknu: To nic, kamarádi, já se uţ nezlobím, jávám to odpouštím. I kdyţ mě to hrozně mrzelo, ţe jste se mi všichni smáli. Ale jánejsem pomstychtivý, já jsem dobrák. Protoţe co je pro mne ze všeho nejhlavnější?Nejhlavnější je pro mne pravda. A kdyţ pravda zvítězí, pak je všecko v pořádku, jaképakzlobení.Takhle tedy Všeználek uvaţoval, a kdyţ si všecko jaksepatří rozmyslel, rozhodl se,ţe na Měsíc zapomene a uţ na něj v ţivotě nepomyslí.Jenţe to nebylo tak lehké. Potíţ byla v tom, ţe měl doma ten kousek Měsíce, tenměsíční kámen, který odštípl ze skály, kdyţslézali s Petúnkou a s Ančovičkou do měsíčníjeskyně. Měsíční kámen neboli lunit, jak hopojmenoval, leţel v jeho pokoji na okně a chtěnechtě mu vţdycky padl do oka. A jak hoVšeználek zahlédl, hned si vzpomněl na Měsíc ana všecko, co se přihodilo - a zas měl po náladě.

Jednou v noci se probudil, zrak mu sklouzl naokno, a spatřil, ţe lunit ve tmě světélkujejakýmsi měkkým modravým svitem. Všeználkaten neobvyklý jev udivil, vstal a šel k oknu, abysi měsíční kámen jaksepatří prohlédl. A tu sivšiml, ţe na obloze září jasný úplněk. Měsíčnísvětlo padalo přímo do okna a osvětlovalokámen tak, ţe se zdálo, jako by lunit svítil sám. Všeználek se pokochal tou krásnoupodívanou, uklidnil se a šel si zase lehnout.Podruhé seděl Všeználek dlouho do večeranad kníţkou a kdyţ se konečně rozhodl, ţepŧjde spát, byla uţ hluboká noc. Svlékl se, zhasl- a opět mu náhodou padl pohled na měsíčníkámen na okně. A znovu se mu zdálo, ţe lunitsvítí: tentokrát dokonce nějak obzvlášť jasně.Ale protoţe věděl, ţe je to úkaz zpŧsobený jenodrazem měsíčního světla, přestal si toho všímata uţ se chystal usnout - jenţe vtom si uvědomil,ţe tuhle noc je přece novoluní a měsíc nesvítí.Vylezl z postele, vykoukl ven - a opravdu: nocbyla tmavá, bezměsíčná; na obloze, černé jako uhel, blikaly jen hvězdy, měsíc nikde. Apřesto zářil měsíční kámen tak jasně, ţe osvětloval kousek okna kolem.Všeználek vzal lunit do ruky - a ruku mu ozářilo slabé mihotavé světlo: linulo se změsíčního kamene. Čím déle se na ten kámen díval, tím svítil lunit jasněji. Dokonce jakoby uţ v pokoji nebylo tma jako dřív: rozeznal stŧl, ţidle, knihovničku... Vzal z poličkykníţku, otevřel ji a poloţil na ni měsíční kámen: lunit ji osvětlil, ţe Všeználek mohlpřečíst jednotlivá písmena i slova.Pochopil, ţe měsíční kámen vyzařuje jakousi světelnou energii. Uţuţ chtěl běţet kostatním a povědět jim o svém objevu, uvědomil si však, ţe všichni dávno spí.Ale hned druhého dne jim řekl:“Víte co, kamarádi? Přijďte dneska večer ke mně, ukáţu vám něco, ţe budetekoukat.““A co?“ zajímali se človíčkové.“Přijďte a uvidíte.“Všichni byli náramně zvědaví, co to asi bude, a Čiperka nemohl nedočkavostí aniobědvat; nakonec to uţ nevydrţel, běţel za Všeználkem a tak dlouho ho trápil, aţ mu totajemství musel vyklopit. Tak se to sice malíčkové dověděli dřív, o to větší však bylajejich zvědavost. Kaţdý chtěl na vlastní oči vidět, jak ten zvláštní kámen potmě svítí.Sotva slunce sklouzlo za obzor, do jednoho byli u Všeználka.“Přišli jste moc brzo:“ přivítal je, „teď kámen svítit nebude, ještě je moc světlo. Svítí,aţ kdyţ je úplná tma.““To nic, my počkáme:“ řekl Sirupčík. „My máme čas.““Tak dobrá, čekejte,“ přikývl Všeználek. „A abyste se zatím nenudili, něco vám otom povím.“Malíčkové se usadili kolem stolu, Všeználek před ně poloţil měsíční kámen a začal.Vykládal, ţe se v přírodě vyskytují látky, které mají schopnost ve tmě světélkovat, kdyţbyly předtím vystaveny účinku světelných paprskŧ, a ţe se takové záření nazývá

luminiscence; některé látky prý vyzařují viditelné světelné paprsky dokonce i vlivemneviditelných ultrafialových a infračervených paprskŧ nebo kosmického záření, a je prýtedy docela moţné, ţe z takové luminiscenční látky je i měsíční kámen.

Zatím se v pokoji setmělo. Človíčkové usilovně upírali zrak na měsíční kámen, alesvětlo nikde. Čiperka, nejdivočejší ze všech, se celou dobu třásl netrpělivostí a chvilkuneposeděl.“Tak proč nesvítí? A kdy uţ bude svítit?“ doráţel v jednom kuse.“Počkej chvilku. Ještě je moc světla uklidňoval ho Všeználek.Nakonec uţ bylo tma jako v pytli, nebylo vidět ani kámen, ani stŧl, na kterém leţel,ale Všeználek pořád jenom opakoval:“Tak počkej přece, ještě je moc světlo.““Váţně, kamarádi, dokonce by se dalomalovat,“ poznamenal Tubička a někdo sepotichounku zasmál, ale v té tmě se dalo těţkorozpoznat, kdo to byl.“Všecko je to nesmysl!“ prohlásil Čiperka.„Já myslím, ţe uţ svítit nebude.““A proč taky, kdyţ je stejně světlo,“ řeklŠroubek. Znovu se někdo uchichtl, tentokrátvšak hlasitěji. Nejspíš Neználek, to byl největšísmíšek.“Kdyţ ty, Čiperko, pořád někam pospícháš. Ty chceš všecko moc rychle,“ řeklSirupčík.“A ty ne?“ odsekl zlostně Čiperka.“Jakýpak spěch,“ odpověděl Sirupčík. „Copak je nám tady zle? Teplo je tu, světlo jetu, mouchy nás neštípou...“A to uţ to nikdo nevydrţel a všichni se rozchechtali na celé kolo. Všem se tuzezalíbilo to Sirupčíkovo rčení o mouchách a opakovali je do omrzení.Nakonec řekl Strunka:“Jaképak mouchy! Všecky mouchy dávno spí.““Správně!“ vpadl doktor Pilulkin. „Mouchy uţ spí a my pŧjdeme taky. Konecpředstavení.““Nezlobte se, kamarádi, bude v tom nějaká chyba,“ omlouval se Všeználek. „Včerakámen svítil, čestné slovo!““Nic si z toho nedělej, nevadí, zítra přijdem zas,“ řekl Vroubek.“To se ví, ţe přijdem: teplo je tu, světlo je tu, mouchy nás neštípou...,“ dodal někdo.A všichni se smáli a strkali se a šlapali si ve tmě na paty a tlačili se z pokoje.Všeználek naschvál nerozsvítil, protoţe mu bylo hanba podívat se kamarádŧm do očí.Sotva odešli, vrhl se na postel, zabořil obličej do polštáře a chytil se za hlavu.“Patří mi to, hlupákovi, dobře mi tak!“ naříkal zoufale. „Nemohl jsem drţet jazyk zazuby - teď to mám! To mi nestačilo, co se stalo ve Slunečním městě? Teďka se mi budousmát i tady.“Byl by si vzteky vlepil pár pohlavkŧ. Pak si ale uvědomil, ţe uţ je pozdě, a abyneporušoval svŧj denní řád, svlékl se a šel do hajan. V noci se však přece jenom vzbudil,a kdyţ se náhodou podíval na stŧl, viděl, ţe kámen svítí. Zabalil se do přikrývky, vklouzldo pantoflí a šel ke stolu. Vzal měsíční kámen do ruky a začal si ho pozorně prohlíţet.

Lunit zářil modrým světlem, jako by byl z tisíce mihotavých jiskřiček. Světlo bylo čímdál jasnější, ne uţ světle modré jako zpočátku, ale mělo docela zvláštní barvu: trochudorŧţova, trochu dozelena. Kdyţ dostoupilo největší jasnosti, pomalu haslo, aţ přestalosvítit docela.Všeználek poloţil mlčky lunit na okno a v hlubokém zamyšlení se vrátil do postele.Od té doby často pozoroval světélkování měsíčního kamene. Někdy začal lunit svítitpozději, jindy dřív; někdy svítil dlouho, třeba celou noc, podruhé vŧbec ne. A ať seVšeználek snaţil sebevíc, nemohl zjistit v záření lunitu praţádnou zákonitost. Nikdy senedalo říci předem, jestli se v noci rozzáří, nebo ne. Proto si Všeználek řekl, ţe o tombude zatím mlčet jako hrob.Aby mohl lépe prozkoumat vlastnosti lunitu, rozhodl se podrobit záhadný kámenchemickému rozboru. Jenţe ani tohle nebylo jentak. Lunit ne a ne se sloučit s jinou látkou:nechtěl se rozpouštět ani ve vodě, ani v lihu, aniv kyselině sírové nebo dusičné; dokonce anisměs čisté kyseliny dusičné a solné, lučavkakrálovská, která rozpouští i zlato, na měsíčníkámen nepŧsobila. A tak Všeználek dočista

ztratil naději, ţe lunit rozpustí. Pokoušel se hotedy roztavit. Marně. Zkoušel ho ţíhat vplameni, také bezvýsledně. Lunit, jak se říká, vohni nehořel, ve vodě netonul. Samozřejmějenom obrazně. Ve vodě se potopil, ale problém byl v tom, ţe zdaleka ne vţdycky.Někdy se ponořil jako kousek cukru nebo soli, jindy plaval na hladině jako korek nebosuché dřívko, jelikoţ váha zřejmě v dŧsledku jakýchsi nepochopitelných příčin kolísala az látky těţší neţ voda se měnil v látku lehčí. A to byla zcela nová a do té doby neznámávlastnost, jakou neměl ani jeden nerost na Zemi.Při svých pozorováních si Všeználek všiml, ţe teplota měsíčního kamene obyčejněbývá o dva tři stupně vyšší neţ teplota okolí. To znamenalo, ţe zároveň se světelnouenergií vydává i energii tepelnou. Jenţe ani tahle zvýšená teplota lunitu nebyla stálá.Tepelná energie zřejmě nevyzařovala stále, ale s přestávkami. A někdy byla teplotalunitu dokonce o pár stupňŧ niţší neţ okolní vzduch. Co by mohlo tohle znamenat, tomuuţ Všeználek vŧbec nerozuměl.Všechny tyhle prapodivné věci přiváděly Všeználka do takových rozpakŧ, ţe tohoměl nakonec dost. A protoţe si ty zvláštnosti neuměl vysvětlit, mávl nad vším rukou.Měsíční kámen leţel na okně jako zbytečná a nepotřebná věc a pomalu se na němusazoval prach.Kapitola třetíVZHŦRU NOHAMAV příštích dnech došlo k událostem, které Všeználka přinutily zapomenout na měsíčníkámen úplně. To, co se přihodilo, bylo natolik podivuhodné a neobvyklé, ţe se to dá jenstěţí vylíčit. Všeználek zkrátka neměl ani pomyšlení na to, aby se zabýval nějakýmpodivným kamenem, z kterého navíc nekoukal praţádný uţitek.Den, kdy se to všechno stalo, začal docela obyčejně, aţ na to, ţe kdyţ se Všeználek

vzbudil, nevstal jako jindy hned, ale proti svým zásadám si ještě chvilku poleţel. Nejdřívse mu prostě nechtělo vstávat, ale pak najednou jako by ho trošku rozbolela hlava azačala se mu motat. Chvíli nevěděl, jestli ho hlava bolí proto, ţe leţí v posteli, nebo jestlileţí v posteli proto, ţe ho bolí hlava. Měl však svŧj vlastní zpŧsob, jak se téhlenepříjemnosti zbavit: vŧbec si toho nevšímat a dělat jakoby nic. A tak statečně vyskočilz postele, pustil se do ranní rozcvičky, udělal pár cvikŧ, umyl se ve studené vodě - abolest i motolice byly tytam. Nálada se mu zlepšila, a protoţe byl do snídaně ještě čas,rozhodl se, ţe si uklidí.Zametl, utřel vlhkou utěrkou skříně ve zdi, kde měl všelijaké chemikálie a sbírkuhmyzu, a urovnal do poliček knihy, které se mu nakupily na stole, na nočním stolku adokonce i na okně. To měl udělat uţ dávno, ale nikdy mu na to nějak nezbyl čas. Sebralz okna knihy a s nimi i měsíční kámen. Otevřelskříň se sbírkou nerostŧ a uloţil lunit na spodnípoličku, protoţe na horních uţ nebylo anikousek místa. Musel se k tomu shýbnout, a vtomse mu znova slabě zatočila hlava. No tohle! řeklsi. Ţe bych byl doopravdy nemocný? Budu simuset říct Pilulkinovi o nějaké prášky. Zároveňse ho zmocnil jakýsi divný pocit, jako by viselhlavou dolŧ; prostě se mu na pár okamţikŧzdálo, ţe se obrátil vzhŧru nohama. Rozhlédl se,a kdyţ se ujistil, ţe je všecko, jak má být, zavřelzase skříň a chtěl se narovnat.Ale vtom ho něco zespodu postrčilo a vyhodilo aţ ke stropu. Udeřil se do hlavy azase klesl na zem; cítil, jako by ho sebral vítr a někam ho unášel, chytil se proto ţidle, tomu však nepomohlo, vzápětí byl zase ve vzduchu - a k tomu s ţidlí v ruce. Odletěl dorohu místnosti, udeřil se zády o stěnu, odrazil se od ní jako míč a letěl k protější zdi. Vletu zachytil ţidlí za lustr, rozbil ţárovku a vrazil hlavou do knihovny, aţ se knihyrozletěly na všechny strany. Poznal, ţe mu je ţidle k ničemu, odhodil ji, ţidle se snesladolŧ, odrazila se od podlahy a vyskočila zase vzhŧru jako gumová, kdeţto Všeználekodlétl ke stropu, odrazil se taky a klesal zpátky k zemi. Cestou se srazil se ţidlí, která sevznášela proti němu, a dostal takovou ránu opěradlem přímo mezi oči, aţ ho to omráčiloa na chvíli se přestal zmítat ve vzduchu. Pomalu se vzpamatoval a zjistil, ţe visí v jakésipodivné pozici uprostřed pokoje mezi podlahou a stropem. Nedaleko poletovala vzhŧrunohama ţidle a taky lustr visel nějak divně - ne svisle jako jindy, ale šikmo, jako by ho

nějaká neznámá síla přitahovala ke stěně, kolem se po celém pokoji vznášely knihy.Všeználkovi bylo divné, ţe ţidle ani knihy nepadají na zem - jako by byly zavěšenyvolně ve vzduchu. Všecko mu připomínalo stav beztíţe, který zaţil v kabině kosmickélodi při cestě na Měsíc.“Divná věc!“ zabručel. „Tuze divná věc!“Snaţil se nedělat prudké pohyby a zkusil zvednout ruku. Podivil se, ţe k tomunepotřebuje takřka ţádnou sílu, ruka se zvedla div ne sama a byla lehká jako pírko.Zvedl druhou ruku: ani ta nic neváţila a také jako by ji něco nadnášelo. V celém těle cítilneobvyklou lehkost. Zdálo se mu, ţe stačí maličko mávnout rukou, a hned začnepoletovat po pokoji jako motýl.Co se to se mnou stalo? říkal si zmateně. Buď jsem se dostal do stavu beztíţe, nebospím a všecko se mi to jen zdá. Vytřeštil oči,aby se probral, ale kdyţ se přesvědčil, ţe jedokonale vzhŧru, dočista se vyděsil a zoufalevykřikl:“Kamarádi, pomoc!“Nikdo se však neobjevil. Nezbylo neţ sedostat co nejdřív z místnosti a podívat se, co jes ostatními. Opatrně dělal rukama a nohamaplavecká tempa a pomaloučku se přemísťovalvzduchem, aţ doplul ke dveřím. Tam se chytilhorní veřeje a vší silou začal do nich kopat.Zdálo by se, ţe otevřít dveře je maličkost, aleve stavu beztíţe to není zdaleka takjednoduché. Všeználek musel vynaloţit velkéúsilí, neţ se mu to podařilo.Konečně vyplul z pokoje a octl se naschodišti - lépe řečeno nad schodištěm. Teď

přemýšlel,jakdolŧ.Seběhnoutposchodech jako jindy nemohl, přitaţlivá síla houţ nepřitahovala k zemi, a ať by mrskalnohama sebevíc, stejně by to nikam nevedlo.

Nakonec přece jen vymyslel, jak na to. Chytilse za zábradlí a ručkoval dolŧ. Byl to pohled kpopukání: nohy se mu ve vzduchu klátily jakokomárovi, a čím ručkoval níţ, tím se muzdvihaly výš, aţ se převrátil docela. Kdyţ sedostal tímhle prapodivným zpŧsobem seschodŧ, zarazil se v chodbě před dveřmi dojídelny. Ozýval se odtamtud jakýsi tlumený křik. Po několika nezdařených pokusechotevřel konečně dveře - a to, co spatřil, ho naplnilo úţasem:Malíčkové neseděli jako jindy za stolem, ale vznášeli se v nejrozmanitějších pózáchvzduchem. Kolem nich pluly ţidle, stoličky, misky, talířky a lţičky a velký hliníkovýrendlík jáhlové kaše. Sotva zahlédli Všeználka, ztropili neuvěřitelný rámus.“Všeználku, kamaráde, pomoc!“ úpěl Civínek. „Namouduši nevím, co se to se mnouděje!““Slyšíš, Všeználku, z ničeho nic lítáme!“ křičel doktor Pilulkin.“A já snad ani nemám nohy! Neudělám ani krok!“ pištěl Sirupčík.“Já taky ne! Nikdo! A zdi se kymácejí!“ volal Bručoun.“Klid, kamarádi!“ okřikl je Všeználek. „Já tomu sám nerozumím. Myslím, ţe jsme sedostali do stavu beztíţe. Zmizela přitaţlivost. Zrovna takhle to vypadalo, kdyţ jsem letělna Měsíc.““Ale my přece nikam neletíme,“ namítl Tubička.“To někdo určitě vymyslel naschvál, tuhle lumpárnu!“ rozčílil se Čiperka.“Někdo si z nás dělá legraci!“ křičel Civínek.“Pěkná legrace!“ zavřískal Buchtík. „Okamţitě toho nechte! Mně se točí hlava. Pročse ty zdi kymácejí? A proč je všecko vzhŧru nohama?““Nic není vzhŧru nohama,“ vysvětloval mu Všeználek. „Vzhŧru nohama jsi ty, protose ti zdá, ţe je všecko obráceně.““Tak ať mě obrátí zpátky, ale honem, nebo bude zle!“ vřískal Buchtík dál.“Uklidněte se!“ napomenul je Všeználek. „Nejdřív si musíme ujasnit, proč zmizelatíţe.““Jaképak ujasňování,“ pištěl Neználek. „Jestli zmizela, tak ji zas musíme najít - ahotovo!““Ty buď radši zticha, chytráku, kdyţ nedokáţeš navrhnout něco kloudného!“ křiklpodráţděně Vroubek.“Hele, nenadávej, jo, nebo ti jednu klepnu!“ odsekl Neználek, rozpřáhl se a vlepilVroubkovi takovou, aţ se Vroubek roztočil jako káča a odletěl přes celou místnost.Ale ani Neználek se neudrţel na místě, odlétl na protější stranu, uhodil se do hlavy orendlík s kaší, kaše vyšplíchla - a přímo do obličeje Buchtíkovi, který se vznášel kousekdál.“Kamarádi, co to? Pomoc! To je darebáctví!“ zuřil Buchtík, rozmazával si jáhlovoukaši po obličeji a plival kolem.Človíčkové se snaţili vyhnout sráţce s plivajícím Buchtíkem a s chuchvalci kaše, ajak tak všelijak zprudka uhýbali a ucukávali, začali létat po místnosti sem a tam a vráţetdo sebe, aţ jim naskakovaly modřiny a boule.“Tak dost uţ, kamarádi! Nechte toho!“ volal zoufale Všeználek. „A nehýbat se, neboza nic neručím! V beztíţném stavu se nesmějí dělat ţádné prudké pohyby! Slyšíte, cojsem vám říkal? Klid!“A v tom rozčilení bouchl pěstí do stolu, který plul zrovna kolem. Samo sebou, ţe potakovém prudkém pohybu udělal ve vzduchu kotrmelec i Všeználek a pořádně se klepl ostŧl.“Vidíte, já to říkal!“ vykřikl a drbal si natlučené místo.Malíčkové nakonec pochopili co a jak, přestali dělat zbytečné pohyby a zŧstalinehybně trčet ve vzduchu: jeden nahoře pod stropem, druhý dole kousek nad podlahou,někdo vzhŧru nohama, někdo hlavou, někdo vleţe, někdo šikmo z rohu do rohu. KdyţVšeználek viděl, ţe se všichni jakţtakţ uklidnili, řekl:“A teď dobře poslouchejte, řeknu vám něco o beztíţném stavu. Víte přece, ţe kaţdýpředmět něco váţí a ţe je podle své váhy přitahován k zemi přitaţlivou silou. Váha tělanám tiskne nohy k zemi, a díky tomu se mŧţeme výborně pohybovat. Kdyţ přitaţlivostzmizí, jako třeba zrovna teď, ztratíme váhu, přestaneme pevně stát a nedokáţem prostěchodit. Co pak?““No právě! Co teď?“ ozvalo se ze všech stran.“Pak je třeba přizpŧsobit se novým podmínkám,“ odpověděl Všeználek. „A k tomu simusíte osvojit třetí zákon mechaniky, který se obzvlášť názorně projevuje ve stavubeztíţe. A co nám říká tento zákon? Tento zákon nám říká, ţe akce rovná se reakci,prostě ţe kaţdá síla vyvolává stejně velkou sílu protisměrnou neboli reaktivní.Například: jestli dám ve stavu beztíţe ruce nahoru, celé moje tělo okamţitě klesne dolŧ.Podívejte se...“Všeználek rázně zdvihl obě ruce a vtom uţ pomaloučku klesal k zemi.“A kdyţ dám ruce dolŧ, vznesu se naopak ke stropu.“Neţ se dotkl podlahy, rychle připaţil a začal znovu plavně stoupat vzhŧru.“A teď se podívejte!“ zavolal na malíčky, kdyţ zŧstal viset pod stropem. „Dám ruku

stranou, třeba vpravo, a to mě roztočí opačným směrem, to znamená vlevo.“Energicky upaţil pravou ruku a začal se zvolna otáčet, aţ se převrátil vzhŧru nohama.“Vidíte? Teď jsem hlavou dolŧ a celý pokoj se mi zdá vzhŧru nohama. Co musímudělat, abych se zase otočil zpátky? K tomu stačí takhle mávnout rukou.“Mávl levou rukou a znovu se začal točit, aţ se obrátil do normální polohy.“Viděli jste, ţe několika jednoduchými pohyby vyvoláme reaktivní sílu a mŧţeme dátsvému tělu libovolnou polohu v prostoru. A teď poslouchejte, co dál. Za prvé: ti, kteříjsou vzhŧru nohama, se musí obrátit vzhŧru hlavou.““A ti vzhŧru hlavou se musí převrátit vzhŧru nohama?“ zeptal se Neználek.“Prosím tě!“ odpověděl Všeználek. „Všichni musíme být vzhŧru hlavou, to je přecepřirozená poloha pro kaţdého normálního človíčka. Za druhé: všichni se musí spustit

dolŧ a snaţit se drţet těsně u podlahy. Protoţe pro kaţdého normálního človíčka jenejpřirozenější být na podlaze, a ne se plácat u stropu. Doufám, ţe je to jasné?“Všichni začali dělat rukama opatrné pohyby, snaţili se dostat do svislé polohy aklesnout co nejníţ k zemi. Toť se ví, všem se to hned naponejprv nepovedlo, protoţesotva se spustili kolmo dolŧ, odrazili se nohama od podlahy a letěli zase zpátky kestropu.“Drţte se blíţ u zdí, kamarádi,“ radil jim Všeználek, „a aţ budete dole, chyťte se zaněco pevného - za okno, za kliku u dveří, za trubku ústředního topení!“Tohle byla rada nad zlato. Za chvíli byli uţ všichni malíčkové u země - jenomBuchtík ne. Nemotorně se houpal ve vzduchu dál. Jeden přes druhého mu radili, jak sedostat dolŧ, ale marně.“To nic,“ řekl Všeználek, „ať trošku trénuje, za čas mu to taky pŧjde. A my si zatímtrochu odpočineme a budeme se tomu snaţit přivyknout.““Pěkně děkuju, na tohle si tak jeden zvykne! Ještě to tak!“ broukl dopáleně Bručoun.“Na všecko si zvykneš,“ odpověděl klidně Všeználek. „Hlavní věc si toho nevšímat.Jestli se někomu bude zdát, ţe někam padá nebo ţe se obrací vzhŧru nohama - a takovépocity ve stavu beztíţe bývají - ať se honem rozhlédne: přesvědčí se, ţe je normálně vmístnosti, a bude po všem. Má někdo nějaký dotaz?““Já!“ ozval se Neználek. „Já bych měl dotaz, jestli budeme dneska snídat, nebo jestlise z dŧvodŧ zrušení tíţe ruší i snídaně a obědy?““Nic se samozřejmě neruší,“ odpověděl Všeználek. „Kdo má dnes sluţbu, pŧjde dokuchyně, a my se dáme do práce. Upevnit všecky pohyblivé předměty, aby nám tunelítaly vzduchem, stoly, ţidle, skříně a ostatní nábytek přibít k podlaze a po všechmístnostech a chodbách natáhnout šňŧru na prádlo! Kdyţ se jí budeme přidrţovat, pŧjdenám to po domě mnohem líp.“A tak se všichni kromě Buchtíka pustili do práce: jedni napínali šňŧru, jiní přibíjelinábytek. A to byla fuška. Jen to zkuste, zatlouct třeba hřebík do zdi, kdyţ vás při kaţdéráně kladívkem reaktivní síla odhodí opačným směrem a letíte ozlomvaz bŧhvíkam,dokud o něco neťuknete hlavou. Teď se i ty nejobyčejnější věci musely dělat úplnějinak. K zatlučení jednoho jediného hřebíku bylo zapotřebí nejméně tří človíčkŧ: jedendrţel hřebík, druhý bušil kladívkem, třetí se o něco vzepřel a přidrţoval toho, cozatloukal, aby neodletěl. Zvlášť těţké to měla sluţba v kuchyni. Ještě dobře, ţe toho dnebyl na řadě Šroubek s Vroubkem. To byli dvatuze šikovní koumalové. Sotva se dostali dokuchyně, hned zapnuli mozky na plné obrátky azačali vymýšlet nejrŧznější zlepšováčky.“K normálnímu pracovnímu výkonu jezapotřebí stát pevně na vlastních nohou,“prohlásil s ţertovnou váţností Šroubek. „Račtezkusit mísit těsto, krouhat zelí, krájet chlebanebo točit strojkem na maso, kdyţ se vám tělovznáší bez opory vzduchem!““Jenţe kterak mŧţeme stát, nemají-li nohyspojení s podlahou?“ připojil se okamţitě Vroubek.“Právě. A jestliţe nemají, nutno je zajistit,“ pokračoval Šroubek. „Přibitím podráţekbude ţádané spojení spolehlivě navázáno.““Velice dŧvtipný vynález!“ pochválil Vroubek.Oba přátelé si v tu ránu zuli střevíce a přitloukli je hřebíky k podlaze.“No vida!“ řekl Šroubek a strčil nohy do bot. „Teď stojíme pevně na nohou aneodletíme neţádoucím směrem ani při sebeprudším pohybu. Ruce máme volné a

mŧţeme vykonávat libovolnou práci.““Nebylo by špatné přibít i ţidle. Dalo by se pracovat vsedě,“ navrhoval Vroubek.“Skvělá myšlenka!“ zaradoval se Šroubek. Přátelé rychle přibili k podlaze i dvě ţidle.Teď, kdyţ uţ měly jejich nohy pevné spojení s podlahou, zatlouct hřebík byla maličkost.“Hele, prima, ne?“ řekl Vroubek a sedl si na ţidli. „Copak bych mohl takhle sedět,nemít přibité boty? Jedině ţe bych se drţel ţidle rukama - ale pak bych zase nemohl nicdělat. Nyní však mám, jak račte vidět, ruce volné a mohu dělat, co je potřeba. Mohusedět za stolem a psát a číst, jakoţ i v případě, ţe mě to omrzí, vstát a pracovat vstoje.“A Vroubek si sedal a zase vstával a předváděl všechny přednosti nové metody. Pak sivyzul jednu nohu z boty a pokračoval: „K potřebnému spojení však zcela stačí jednanoha. Jestliţe druhou vyzuji, mohu udělat krok vpřed, vzad či stranou. Jeden krok vlevo- a pohodlně dosáhnu ke kamnŧm, krok zpátky - a jsem zase u stolu. Moje manévrovacíschopnost se podstatně zvyšuje.““Neobyčejný nápad!“ zvolal Šroubek a vyskočil. „Podívej: krok vpravo - a dosáhnudo skříňky, krok vlevo - natáhnu se aţ ke kohoutku vodovodu. Pohyb téměř po celékuchyni je zajištěn. Hle, co znamená technická vynalézavost!“Vtom nahlédl do kuchyně Všeználek. „Tak co? Snídaně je uţ hotová?““Snídaně ne, ale zato senzační vynález.“A Šroubek s Vroubkem jeden přes druhého vykládali o svých zlepšovácích.“Dobře, dobře,“ řekl Všeználek, „to se bude jistě jednou hodit, ale málo platné,snídani udělat musíte, všichni mají hlad.““Za momentíček to bude,“ ujistili ho oba vynálezci.Všeználek odešel, vlastně odplul z kuchyně a Šroubek s Vroubkem se pustili dopřípravy snídaně. Ukázalo se, ţe to nebude tak lehké, jak si mysleli. Za prvé ani krupice,ani mouka, ani cukr, ani špagety se nedaly vysypat ze sáčkŧ, a kdyţ, tak nepadaly tam,kam měly, ale rozprášily se do vzduchu, vznášely se všude kolem a lezly jim do úst a donosu a do očí. A za druhé: ani vodu z vodovodu ne a ne dostat do kastrolu; z kohoutkusice pod tlakem tekla, ale odráţela se od dna rendlíkŧ, stříkala ven a ve vzduchu sevţdycky rozprskla na větší a menší kuličky, které také poletovaly vzduchem a klouzalynešťastným kuchařŧm za límec. K dovršení všeho zlého nechtělo hořet v kamnech. Khoření je totiţ nutný neustálý přísun kyslíku. Oheň hoří, ohřívá okolní vzduch, a protoţeteplý vzduch je lehčí neţ studený, stoupá vzhŧru a na jeho místo se k plamenŧm tlačí zevšech stran čerstvý, plný kyslíku. Ovšem ve stavu beztíţe tenhleten kolotoč nefunguje, akdyţ oheň spotřebuje kyslík kolem plamenŧ, zhasne - a konec. Sotva naši dva přátelépoznali, v čem to vězí, rozhodli se, ţe připraví snídani na elektrickém vařiči.“A nejlepší, kdyţ uvaříme jenom čaj,“ navrhl Šroubek. „Nabrat vodu do čajníku, tosnad nebude takový problém.““Geniální idea!“ pochválil Vroubek.Opatrně naplnili čajník vodou, postavili ho na elektrický vařič a pevně ho přivázaliprovázkem ke stolu, aby jim někam neodletěl.Nejdřív šlo všecko jako na drátku, ale za chvilku Šroubek s Vroubkem spatřili, jak zhubičky konvice pomaloučku vylézají bubliny vody, jako by je někdo zvnitřku

vytlačoval.Vroubekrychleucpalhubičkuprstem,bublina však začala lézt zpod pokličky. Rostla, rostla, nakonec se od pokličky utrhla a

třaslavě se vznesla do vzduchu, jako by byla z řídkého rosolu. Šroubek honem odklopilpokličku a nakoukl do čajníku; všechna voda byla pryč.“No tohle jsou mi věci!“ broukl Vroubek. Naplnili čajník ještě jednou a znovu hopostavili na rozţhavený vařič. Za okamţik lezla voda z konvice zas. A vtom se objevilVšeználek:“Tak bude to? Malíčkové uţ mají hlad.““Kdyţ tady se dějou hotové čáry,“ rozpačitě řekl Vroubek. „Z konvice nám lezoububliny.““Bubliny nejsou ještě ţádné čáry,“ namítl Všeználek. Šel k čajníku a chvíli přísněhleděl na bublinu u hubičky konvice. Potom řekl:“Hm, hm!“ a zkusil zacpat hubičku prstem. Kdyţ viděl, ţe se bublina nafukuje upokličky, znovu řekl:“Hm, hm!“ a pokoušel se pokličku přimáčknout. Poznal, ţe ani to k ničemu nevede,řekl:“Hm, hm!“ potřetí, na chvilku se zamyslel a pak prohlásil:“Jaképak čáry! Naprosto vysvětlitelný vědecký jev. Víte přece, ţe se voda ohřívávlastně promícháváním. Spodní vrstvy vody v čajníku se ohněm nebo elektrickýmvařičem ohřívají, jsou lehčí a stoupají a na jejich místo klesá chladnější voda z horníchvrstev. V konvici vzniká jakýsi koloběh vody. Ovšem jenom v tom případě, ţe má vodasvou obvyklou váhu. Kdyţ neváţí nic - jako třeba teď ve stavu beztíţe -, pak se spodnívrstvy vody sice ohřejí, ale nejsou lehčí, zŧstanou dole a ohřívají se tak dlouho, dokud senepřemění v páru. Ta se teplem roztahuje a zdvihá chladnou vodu nad sebou, která pakleze z čajníku jako bublina. Z toho vyplývá co?““No co?“ rozhodil rukama Vroubek. „Nejspíš to, ţe se bublina utrhne a začne plavatvzduchem, dokud se někomu nerozmázne za krk.““Z toho vyplývá,“ řekl přísně Všeználek, „ţe vodu ve stavu beztíţe je nutno vařit vhermetické nádobě, jejíţ víko se dá neprodyšně uzavřít.““Máme v dílně kotlík s hermetickým uzávěrem, já pro něj skočím,“ nabídl seŠroubek.“Tak ho přines, ale rychle, prosím tě. Nemŧţeme takhle porušovat stravovací řád,“řekl Všeználek a zase odplul.Šroubek se vyvlékl z přibitých bot, odrazil se nohou od stolu a jako zátka vyletěl zkuchyně. Do dílny musel přes dvŧr. Vznášel se chodbou, odstrkoval se rukama i nohamaod stěn a od všeho, co cestou potkal, aţ se konečně dostal k domovním vratŧm. Zkusil jeotevřít, ale kdepak, drţely pevně. Jen do nich strčil, reaktivní síla ho pokaţdé odhodilazpátky a znovu se musel lopotit, aby se vrátil ke dveřím. Kdyţ se přesvědčil, ţe takhle toasi opravdu nepŧjde, rozhodl se jinak.Skrčil kolena aţ k bradě, opřel se rukama do kliky a kousek od prahu se vzepřel

nohama o podlahu. Jakmile ucítil, ţe nohynavázaly pevné spojení s podlahou, narovnal sejako stočené pero, vší silou vrazil do dveří,dveře se neočekávaně otevřely, Šroubek vypálilven jako vystřelené torpédo a upaloval si tovzduchem pořád výš a výš. Proletěl nadaltánkem na konci dvorku a zmizel kdesi zaplotem.Uletěl - a ţivá duše o tom nevěděla.Kapitola čtvrtáNEČEKANÝ OBJEVKdyţ Vroubek v kuchyni osaměl, řekl si: Neţ najde Šroubek kotel, trošku siodpočinu. Pohodlně se usadil, přehodil si nohu přes nohu a odpočíval. To se ovšem jentak zdálo, odpočívalo jen Vroubkovo tělo, jeho činorodý duch nepřestal pracovat ani naminutku. Co mu padlo do oka, to v něm okamţitě vyvolalo nějakou dŧvtipnoumyšlenku. Pohlédl na Šroubkovy střevíce přibité k podlaze a pomyslel si: Škoda ţe se zkuchyně musí bosky. To přece nejde, odtrhávat pokaţdé boty od podlahy. Ale přibít takk zemi galoše, mohou zŧstat boty na nohou. Přijdeš do kuchyně, vklouzneš do galoší ahurá do práce - spojení s podlahou funguje znamenitě. Geniální myšlenka! Vychutnávalchvilku ten svŧj velkolepý nápad a potom pokračoval: Ale galoší se dá vyuţít ještěúčelněji! V našem domě bydlí šestnáct človíčkŧ, kaţdý jich má pár, celkem je tu tedydvaatřicet galoší. Kdyby se přibily na krok od sebe, dalo by se pohodlně chodit z místana místo: jednu nohu do jedné galoše - krok, druhou nohu do další - zase krok...

Mimořádně geniální myšlenka! Uţuţ chtěl běţet a povědět o svém novém vynálezuVšeználkovi, ale v tu ránu na to zapomněl - v hlavě se mu vyrojily nové nápady. Teď, vestavu beztíţe, bude všecko úplně jinačí neţ dřív. Tak třeba docela obyčejná ţidle: dá sena ní sedět, jen kdyţ máš přibité boty. Nesmysl! Objeví se nová ţidle s třmeny. Sedneš sina ni jako na koně, dáš nohy do třmenŧ - a klidně si mŧţeš dělat, co chceš, budeš sedětjako přibitý. Ďábelsky geniální myšlenka! Kromě toho musí být ty ţidle otáčivé...Nápady se mu jen hrnuly, oči mu nadšeně svítily, ve tváři pohrával šťastný úsměv. V téchvíli se Všeználek objevil v kuchyni potřetí.“Tak co se tady vlastně děje?“ křikl podráţděně. „Kde je snídaně?““Jaká snídaně?“ probudil se Vroubek ze svých myšlenek.“Podívejme na něj!“ křičel rozhořčený Všeználek. „To jsi zapomněl, ţe máš dělatsnídani? A kde je Šroubek?““Šroubek šel přece pro ten... pro ten hermetický kotel.““Ale to uţ je dobře hodina! Copak je tak těţké přinést kotel?““Hned se po něm kouknu,“ řekl Vroubek a začal proplouvat ke dveřím. Všeználkovito však bylo přece jenom podezřelé, ţe se Šroubek takhle zdrţel, a kdyţ si všiml, ţe seVroubek dostal skoro aţ k domovním dveřím, polekaně vykřikl:“Stŧj! Neopovaţuj se na dvŧr!““Co je? Proč?“ zeptal se nechápavě Vroubek.“Pozor, povídám ti!“ nabádal ho Všeználek. „Musíme teď jednat se vší opatrností.Jsme přece ve stavu beztíţe. Kdovíkam by tě to odneslo, aţ by ses octl pod širým nebem.

Stačí malý náraz - a poletíš rovnou do vesmíru.“Všeználek doplul ke dveřím, chytil se zakliku, vysunul se na dvŧr a volal:“Šroubku! Šroubku!“Ale po Šroubkovi ani vidu ani slechu.“Ţe by to Šroubka váţně odneslo dovesmíru?“ polekal se Vroubek.Vtom zrovna vykoukl do chodby Neználek a zaslechl, co Vroubek říká.“Páni!“ zabreptal a hned začal křičet na celé kolo:“Kamarádi! Běda! Šroubka to odneslo do vesmíru!“Všichni se vyplašili a vrhli se k východu.“Zpátky!“ vykřikl Všeználek. „Nepřibliţujte se k dveřím! Ţivotu nebezpečné!““A kde je Šroubek? Co s ním je?“ vyptávali se rozčilení malíčkové.“Zatím není nic přesnějšího známo,“ odpověděl Všeználek. „Jen to, ţe se vydal dodílny a dosud se nevrátil.““Tak ať tam za ním někdo jde, třeba tam bude,“ navrhl Tubička. „Tam se asi takzrovna dostaneš, v tomhle zatraceném stavu beztíţe!“ zabručel Bručoun.“Rychle dlouhý provaz!“ rozkázal Všeználek.V mţiku byl rozkaz vyplněn, Všeználek si uvázal jeden konec kolem pasu, druhýpřivázal ke klice a přísně řekl:“Slyšíte nikdo ať se neopovaţuje vyjít z domu! Stačí, ţe uţ zmizel Šroubek.“Naklonil se kupředu, odrazil se od prahu a odstartoval směrem k dílně na druhé stranědvorku. Kapánek špatně si vypočítal odraz a vyletěl výš, neţ bylo potřeba. Kdyţ letělnad dílnou, chytil se za větrnou korouhvičku a jen díky tomu se zastavil. Sešplhal pookapové rouře, otevřel dveře a proplul do dílny. Malíčkové napjatě sledovali kaţdý jehopohyb. Za chvilku Všeználek vykoukl a křikl:“Není tady! A zřejmě ani nebyl. Podívám se ještě do altánku.“Jedním skokem se dostal k altánku a nahlédl dovnitř. Šroubek nebyl ani tam.“Nejlepší bude vylézt na střechu a podívat se kolem. Shora je líp vidět. No tak,přitáhněte mě!“ zavolal Všeználek.Malíčkové zatáhli za provaz a přitáhli Všeználka zpátky k domu. Ve chvilce sevyšplhal po okapu na střechu a uţ se chtěl rozhlédnout, ale vtom zadul prudce vítr,sfoukl ho jako pírko a odnášel ho pryč. Takhle je to ještě lepší, řekl si Všeználek vduchu, protoţe věděl, ţe ho malíčkové mohou kdykoli přitáhnout. Letím nad zemí jakove vrtulníku, aspoň to tady jaksepatří prohlédnu. Jenţe: povídali, ţe mu hráli; vzápětí setotiţ stalo něco, co nikdo nečekal. Nedoletěl ani k plotu a začal prudce padat, dočistajako by ho nějaká tajemná síla z ničeho nic táhla dolŧ. Ani si nestačil uvědomit, co sevlastně děje, a uţ sebou plácl o zem a roztáhl se jak široký tak dlouhý. V celém těleucítil strašnou tíhu, namáhavě vstal a rozhlédl se. Udivilo ho, ţe stojí pevně na nohou.“To jsou věci! Tak se mi zdá, ţe mám zase svou starou váhu!“ zabručel nechápavě.

Zkusil zvednout ruku, potom druhou, zkusil udělat krok, druhý... Ruce i nohy hoposlouchaly jen ztěţka, jako by v nich měl olovo. Ţe by byl ten pocit velké tíhy následeknáhlého přechodu ze stavu beztíţe do normálního stavu? pomyslil si. Kdyţ viděl, ţemalíčkové polekaně koukají z domovních vrat, zavolal na ně:“Kamarádi! Koukněte se! Tady uţ není stav beztíţe!“A co tam teda je?“ zeptal se kdosi.

“Tíţe! Pŧsobí na mě zase přitaţlivá síla.Podívejte: stojím..., chodím..., skáču!“Všeználek udělal pár krokŧ a pokusil seposkočit. Pravda, skok se mu nepovedl, ne a neodtrhnout nohy od země, ale... Ale zrovna v tuchvíli se ozval kdesi za plotem něčí ţalostnýnářek. Všeználek pozorně poslouchal a zdálo semu, jako by někdo volal. Dlouho se nerozmýšlel, běţel k plotu a chtěl na něj vylézt, alemarně: jako předtím na něj pŧsobila strašnou silou tíţe. Teď uţ slyšel docela jasně, ţeněkdo volá zoufale o pomoc, vyrazil prkno a nakoukl do skuliny. Pár krokŧ před sebouuviděl na zemi Šroubka. A ten zase spatřil Všeználka.“Všeználečku, pomoz mi, já si asi zlomil nohu!““Kde ses tu vzal?“ divil se Všeználek a běţel k němu.“Ale, chtěl jsem otevřít dveře, rozumíš, a kdyţ se otevřely, tak jsem z nich vylít jakoblesk...““A proč ses neozval? Já tě tady volám...““Vŧbec nic jsem neslyšel. Nejspíš jsem byl bez sebe.“Všeználek vzal Šroubka v podpaţí, převalil ho na záda, protáhl se s ním skulinou avlekl ho k domu. Po pár krocích pocítil, ţe se mu jde nějak lehčeji, a kdyţ udělal ještěkrok, z ničeho nic se odlepil od země a vznesl se i se Šroubkem do vzduchu. Co to zasje? To jsme se znova dostali do beztíţného stavu! pomyslel si Všeználek. V první chvílise polekal, ale pak si uvědomil, ţe je přivázaný, a křikl:“Kamarádi, přitáhněte nás rychle!“Kdyţ malíčci viděli, ţe Všeználek se Šroubkem letí stále výš a výš, popadli konecprovazu a táhli Všeználka dolŧ. Všeználek drţel Šroubka pevně za límec, aby munevypadl, a za chviličku uţ byli šťastně doma. Všichni se nahrnuli kolem Šroubka, aledoktor Pilulkin je okřikl:“Ani nápad, rozejděte se - chci říct: rozlétněte se odtud! Všichni! A nemocnéhouloţte okamţitě do postele, musím ho prohlédnout.“Malíčci postrkovali Šroubka chodbou.“Achich, kamarádi, pomaloučku,“ prosil Šroubek. „Mě tak bolí nohy!“Konečně ho dostrkali do pokoje, uloţili do postele a přivázali k pelesti. Pilulkin hozačal prohlíţet. Dlouho mu proťukával nohy i ruce a dokonce i hlavu a poslouchal, jak tokde zní. Potom řekl:“Budeš muset zŧstat leţet, kamarádíčku... hm... v posteli. Nelekej se, nic hrozného tonení. Prostě sis, v jistém smyslu, narazil nohy.““Jak to: v jistém smyslu?“ zeptal se Šroubek.“Nu, tak, hm... prostě sis pořádně natloukl, od čehoţ vznikl... jakýsi napnelismus ţila... jakási roztřesémie kloubŧ... hm, tak. Za nějaký čas bolest v kloubech poleví a budešmoci, v jistém smyslu, zase chodit..., jestli to bude vŧbec třeba.““Proč: jestli to bude vŧbec třeba?“ vyplašil se Šroubek.“Inu, protoţe zŧstaneme-li ve stavu beztíţe, pak nebudem chodit vŧbec. Budeme, vjistém smyslu, spíše létat jako brundibáři.““No dobrá, odpověděl Šroubek. „A směl bych, v jistém smyslu, něco sníst? Od ránajsem neměl v puse.““Ty, poslyš, jak to vlastně vypadá se snídaní?“ zeptal se Pilulkin Vroubka.“Z dŧvodŧ stavu beztíţe nebyla dosud snídaně připravena,“ ohlásil Vroubek. „Jelikoţvšak Všeználek našel místo, kde stav beztíţe není, odebereme se tam a rychle uvařímesnídani na otevřeném ohni.““Víš co,“ řekl doktor Pilulkin, „snídani uţ vařit nemusíš, teď je nejvyšší čas k obědu.Připrav tedy radši oběd a tuhle pacientovi dáme zatím chleba s marmeládou.“Pilulkin se vydal pro chleba a Vroubek, přepásaný provazem, pronikl na konecdvorku. Kdyţ cítil, ţe má znova svou přirozenou váhu, přivázal konec provazu k plotu akřikl:“Tak honem! Nanoste sem dřevo, sirky, kastroly, čajník a pánev. A potraviny!“

“Tak honem! Nanoste sem dřevo, sirky, kastroly, čajník a pánev. A potraviny!“Malíčkové se přidrţovali provazu a nosili Vroubkovi, co potřeboval k přípravě oběda.Všichni se činili, protoţe uţ měli pořádný hlad. Nepomáhal jen nemocný Šroubek a takyBuchtík, který se pořád ještě klimbal pod stropem v jídelně. Všeználek prohlásil, ţeBuchtík zřejmě ztratil orientaci v prostoru a nedokázal se přizpŧsobit stavu beztíţe.Jenţe, po pravdě řečeno, Buchtík se stavu beztíţe přizpŧsobil náramně dobře, ale ţe bylchytrý, rozhodl se to nepřiznat. Zatímco všichni malíčkové pracovali, poletovalpolehounku po místnosti a hltal jáhlovou kaši, která plavala v chuchvalcích kolem. Vmţiku ji spořádal, ţe po ní nezŧstalo ani stopy. No, a mám dost, nic víc uţ nechci, řekl sispokojeně. A ostatní ať se dřou, kdyţ je to baví. Malíčci vařili oběd a Všeználek sepřipoutal provazem a prováděl po dvoře výzkumy přitaţlivé síly. Ukázalo se, ţe beztíţnýstav pŧsobí kolem domu jen asi do vzdálenosti dvaceti třiceti krokŧ. To bylo pásmobeztíţe. Za ním začínalo pásmo tíţe. Pomocí provazu se dalo proniknout nebezpečnýmpásmem, vyjít z branky a vydat se uţ bez jakéhokoli nebezpečí po ulici libovolnýmsměrem. Kdyţ Všeználek zjistil všecka tato vědecká fakta, řekl Pilulkinovi:“A teď musíme vyzkoumat, zdali pŧsobí beztíţný stav jen u nás, nebo také v jinýchčástech města. Hezky se projdi a poptej se, jestli někdo z obyvatel nepozoroval příznakybeztíţe, jestli se někomu netočila hlava nebo neměl pocit, ţe by byl vzhŧru nohama.Všechny tyhle poznatky nám snad pomohou vyjasnit příčiny tohoto záhadnéhopřírodního jevu. A snad abychom zatím nikomu neříkali, co se u nás přihodilo. Jak se otom ve městě dovědí, seběhnou se sem - a pak nechci vidět, co by se mohlo stát. Ještěštěstí, ţe to se Šroubkem nedopadlo tak zle a ţe jsem si jen zázrakem nepolámal nohy ijá. Málo naplat, musíme teď být krajně opatrní.“Za tu dobu, co chodil Pilulkin po Kvítečkově, připravili malíčkové oběd a pustili sedo jídla pod širým nebem. Bylo to tuze příjemné, protoţe na čerstvém vzduchu vţdyckyroste apetýt. Nejdřív samo sebou nakrmili zraněného Šroubka. Měli s tím starostí aţaţ,vţdyť musel jíst v posteli a ještě k tomu ve stavu beztíţe. Vroubek mu připravil speciálnívývar, ale nejchytřejší bylo, ţe mu ho nalil do čajníku s těsnou pokličkou: pacientovistačilo vzít hubičku do úst a mohl pít, co hrdlo ráčilo. S kaší to vymyslel taky vtipně:uvařil ji ani ne řídkou, ani ne příliš hustou, prostě tak, aby se přilepila na talířek a dala selibovolně přenášet a nabírat lţičkou bez obav, ţe sklouzne a začne plavat po pokoji. Jakotřetí chod udělal čokoládový pudink, také tak hustý, aby se udrţel v misce. Pak dalistejným zpŧsobem najíst i Buchtíkovi, který, jak uţ bylo řečeno, ztratil sice tíţi a s ní izbytek svědomí, ne ovšem svou věčnou chuť k jídlu. Zanedlouho se Pilulkin vrátil zobchŧzky a hlásil, ţe nikde jinde ve městě se stav beztíţe neobjevil, nikdo ţádnézáhadné jevy nepozoroval a ţádné chorobné příznaky neměl a ţe ţivot človíčkŧ prýprobíhá zcela normálně. To Všeználka přinutilo k zamyšlení: zdálo se mu divné, ţe sepásmo beztíţe omezuje jen na jejich dvŧr. Kdo ví, jestli se právě v tom neskrývá nějaké

vysvětlení. Ale jaké? Přikázal malíčkŧm, aby si počínali nanejvýš opatrně, a odešel dosvého pokoje. Chtěl si tam po obědě v klidu popřemýšlet. Chystal se, jak byl zvyklý,natáhnout na pohovku, ale uvědomil si, ţe v beztíţném stavu se to dá udělat jedině tak,ţe se přiváţe, a to ţe dá spoustu práce a přitom to vlastně není ani zapotřebí. Poloţil setedy jen tak nad pohovku a začal přemýšlet.Divná věc, říkal si v duchu, pásmo beztíţe tvoří vlastně kruh kolem našeho domu. Toznamená, ţe jsme přímo ve středu beztíţného stavu. Kdo ví, třeba je ten střed zrovnatady v tomhle pokoji nebo někde docela blízko. A není náhodou příčina všeho právě vtom? Všeználkovi se na okamţik zdálo, ţe se uţuţ blíţí k rozřešení záhady, ale z ničehonic udělaly jeho myšlenky divoký skok stranou. Jak vlastně začal ten beztíţný stav? Akdy? Vzpomeňme si na to! uvaţoval, jako byrozmlouval s neviditelným společníkem. Začaloto ráno. Nejdřív bylo všecko jako jindy...,uklízel jsem pokoj..., potom jsem uloţil doskříně měsíční kámen..., potom... potom... Cobylo vlastně potom? Potom to přece všeckozačalo! Všeználkovy myšlenky se horečněrozběhly. Ţe by záhada beztíţe měla něcospolečného s měsíčním kamenem? Jakoby samaod sebe vynořila se mu v hlavě tahle otázka. Nucoţ, taková domněnka je zcela přípustná,odpověděl si v duchu. Vţdyť co je vlastně lunit? Víme jen, ţe je to nerost s jakýmisipodivnými vlastnostmi. Moţná ţe je mezi nimi i vlastnost rušit zemskou tíţi... Ale

měsíční kámen mám uţ přece dávno. Proč se tahle jeho vlastnost projevila aţ dnes?Třeba proto, ţe neleţel tam, kde teď. Moţná ţe schopnost měsíčního kamene rušitzemskou tíţi záleţí na jeho umístění... Všeználkovi se aţ zatajil dech. Vytušil, ţe přišelna velice dŧleţitou myšlenku. Jestli je to tak, řekl si a pokoušel se odehnat všechnyostatní myšlenky, jestli beztíţe opravdu záleţí na umístění měsíčního kamene, pak byměla zmizet, jakmile ho vyndám ze skříně. Všeználek cítil, ţe je na samém pokrajivelkého objevu, a aţ se zachvěl rozčilením.“Nu co, uděláme pokus!“ prohlásil odhodlaně.Odrazil se zlehounka od stěny a začal se pomaloučku přibliţovat ke skříni, kde mělsvou sbírku nerostŧ. Vzrušením si však špatně vypočítal pohyby, a neţ se dostal tam,kam měl namířeno, vykonal po pokoji hotovou cestu kolem světa. Nakonec přece jendoplul ke skříni. Chytil se rukama za dvířka a leţel teď před ní ve vodorovné poloze, jennohy mu klimbaly vzduchem. Tu se mu hlavou mihla jiná myšlenka: A co kdyţ se pokusnezdaří? Co kdyţ stav beztíţe nezmizí? Tohle pomyšleni bylo jak ledová sprcha. Mrázmu přeběhl po zádech, srdce se mu rozbušilo, ale pak se přece jen odhodlal, otevřel skříňa vyndal z dolní police měsíční kámen. To, co se vzápětí přihodilo, dokázalo naprostopřesvědčivě, ţe všechny jeho vědecké předpoklady byly správné. Sotva se mu měsíčníkámen octl v ruce, cosi ho přitlačilo k zemi, spadl na podlahu, natloukl si kolena arozplácl se na břiše jak široký tak dlouhý. Zároveň se ozval rachot. To se na podlahusesypaly předměty vznášející se do té doby v beztíţném stavu po pokoji. Dŧm se zachvěljako při zemětřesení. Všeználek strachy zamhouřil oči. Zdálo se mu, ţe se na něj kaţdouchvíli zřítí strop. Kdyţ se konečně odváţil rozhlédnout, viděl, ţe v pokoji to vypadá jakojindy, jen knihy se válely všude kolem. Vstal a zjistil, ţe znovu cítí svou obvyklou váhu.

Pohlédl na měsíční kámen a radostně vykřikl:“Tak v tom to vězí! Ale proč se stav beztíţeobjeví, jen kdyţ je lunit ve skříni?“ uvaţovalnahlas. „Ţe by energie lunitu pŧsobila jenom vespojení s nějakou jinou látkou z mé sbírkynerostŧ? Ale jak to zjistit?“ Všeználek svraštilčelo a znovu se hluboce zadumal. Zpočátku semu v hlavě honily jen jakési zmatené myšlenky: kaţdá z nich byla jako oblak neborozplizlá skvrna na zdi - ať se na ni dívášsebevíc, ne a ne si uvědomit, čemu se vlastněpodobá, ale zčistajasna mu osvítila mozek jednajediná, naprosto jasná a přesná: Musím brát zeskříně jeden kámen po druhém, a aţ vyndám tenpravý, stav beztíţe zmizí a tak poznám, kterýnerost to je. Poloţil měsíční kámen zpátky dopoličky a znovu se octl v beztíţném stavu.Pak začal vyndávat nerost za nerostem abedlivě sledoval, jestli se opět neprojevípřitaţlivá síla. Nejdřív vyndal minerály zespodní police: křišťál, ţivec, slídu, hnědel, kyz měděný a síru; pak přišel na řadu pyrit,chalkopyrit, blejno zinkové, leštěnec olověný a další. Načeţ se pustil do horní police.Konečně byla skříň prázdná, ale stav beztíţe trval dál. Hrozné bylo Všeználkovozklamání. Klesl na duchu a uţ chtěl skříň zase zavřít, kdyţ tu si všiml, ţe v nejspodnějšípolici, docela v koutku, leţí ještě jeden kamínek, který předtím přehlédl. Byl to kousekmagnetovce. Všeználek uţ sice ztratil všechnu naději, ale přesto vyndal i ten - a v téchvíli ucítil, jak ho přitaţlivá síla znovu stáhla k podlaze.“Tak přece!“ prohlásil šťastně. „To tedy znamená, ţe stav beztíţe vzniká vzájemným

pŧsobením magnetické energie a energie měsíčního kamene.“ Vstal a vytáhl ze zásuvkyposuvné měřítko. K jednomu konci připevnil lunit, k druhému magnetovec a opatrněpřibliţoval oba konce. Kdyţ se měsíční kámen dostal k magnetovci na stejnouvzdálenost jako ve skříni, stav beztíţe se objevil zas. „Z toho je zřejmé,“ řekl Všeználek,jako by přednášel neviditelným posluchačŧm, „ţe stav beztíţe vzniká tehdy, kdyţ selunit a magnetovec přiblíţí na takzvanou kritickou vzdálenost. Jakmile je vzdálenostmezi oběma nerosty větší, beztíţe zmizí a znovu na nás pŧsobí přitaţlivá síla.“Na dŧkaz svých slov roztáhl Všeználek konce měřítka - a přitaţlivá síla mu okamţitěpřitiskla podráţky k zemi. Kolena se mu podlomila a znovu sebou plácl na podlahu. Anitrochu mu to však nevadilo. Naopak, vítězně se usmál a hrdě prohlásil:“Váţení človíčkové, malíčkové a malenky, račte si pozorně prohlédnout přistrojbeztíţe, zvaný detěţkátor! Teď máme konečně beztíţi v rukou a mŧţem ji ovládnout!“Kapitola pátáVŠEZNÁLKŦV VELKOLEPÝ PLÁNJeště notnou chvíli seděl Všeználek na zemi, pohrouţený do myšlenek o tom, jakýobrovský význam bude mít pro vědu ovládnutí beztíţe. Okamţitě musím jít povědětkamarádŧm o svém novém objevu. A ukáţu jim svŧj detěţkátor! rozhodl nakonec. Zvedl

se, otevřel dveře - a vtom zaslechl zdola zaúpění. Zapomněl na svŧj objev a vrhl se dolŧ.První co spatřil, byli malíčkové, kteří se seběhli kolem Buchtíka. Ten seděl v křesle,drţel si nos a před ním stál doktor Pilulkin s obvazy a lahví jódu v ruce.“Nepřibliţuj se!“ vřískal Buchtík a snaţil se ho odkopnout. „Nechoď ke mně, nebobude zle! Já za sebe neručím.““Ale já tě přece musím obvázat,“domlouval mu doktor Pilulkin.“Co se děje?“ zeptal se Všeználek.“Rozbil si nos,“ řekl Čiperka. „Víš přece:celou dobu se klimbal ve vzduchu, a sotva tenstav beztíţe zmizel, spadl a rovnou na nos.““Tebe třeba poslechne, Všeználku,“ řekldoktor Pilulkin. „Uţ pŧl hodiny si s nímnevím rady.““Tak dost! A ticho!“ okřikl VšeználekBuchtíka, kdyţ nepřestával ječet a kopat.Buchtík viděl, ţe jde do tuhého, a okamţitě ztichl. Pilulkin mu rychle zastavil krev aobvázal mu nos krásně do bambulky.“Tak vidíš, jak to pěkně šlo,“ řekl spokojeně.“No dobrá, pořád!“ vrčel vztekle Buchtík, slezl z křesla a začal si ohmatávat obvaz.Pilulkin ho plácl přes ruce a přísně řekl:“Obvaz máš proto, aby si nos zachoval svŧj tvar. Jestli na to budeš pořád sahat,naroste ti místo nosu bŧhvíco!““Jen co vypátrám, kdo mi to provedl, já mu ukáţu!“ vyhroţoval Buchtík.Kdyţ tohle Všeználek uslyšel, pochopil, ţe neţ začal s pokusy, měl aspoň malíčkyupozornit, aby nedošlo k úrazu. Cítil svou vinu, a tak se rozhodl, ţe jim zatím o svémobjevu nepoví, dokud se na tenhleten případ trošku nepozapomene.Neználek se zatím ujistil, ţe stav beztíţe nadobro zmizel, vydal se do města akaţdému na potkání vykládal, co se u nich stalo. Ale nikdo jeho povídačkám nevěřil:všichni totiţ věděli, jaký je mluvka. Neználka taková nedŧvěra strašně rozčílila, a takpověděl o stavu beztíţe ještě svému kamarádu Cárkovi. Jenţe ani ten ho nebral váţně.“Neměl jsi spíš stav hlouposti neţ stav beztíţe?“ ušklíbl se.Za tuhle drzost mu Neználek vlepil pořádný pohlavek a Cárek, aby mu nezŧstal nicdluţen, to Neználkovi vrátil i s úroky. Byla z toho pračka a Cárek vyhrál na celé čáře.“A pak někomu říkej pravdu!“ bručel Neználek, kdyţ se vracel domŧ. „Takhle todopadne vţdycky: vymyslíš si kdovíjakou hloupost - a věří ti kdekdo, ale zkus někomuříct pravdu pravdoucí - dostaneš nakládačku, ani nemrkneš.“Neználkovy povídačky však přece jenom vyvolaly mezi zvědavými obyvateliKvítečkova rŧzné dohady a spory: Jedni říkali, ţe beztíţe být nemohla, protoţe prýnemŧţe být to, co nikdy nebylo, druzí tvrdili, ţe mohla, protoţe tak to bývá vţdycky, ţenejdřív něco není, ale pak to zčistajasna je a třetí byli přesvědčeni, ţe to mohlo být tak itak, a ţe jestli nebyla beztíţe, tak ţe bylo určitě něco jinačího, protoţe nikdy nemŧţe být,aby nebylo vŧbec nic, a ţe na kaţdém šprochu je pravdy trochu. Někteří nejzvědavějšíčlovíčkové se vydali k Všeználkovu domu, a kdyţ uviděli na dvoře Buchtíka se

zafačovaným nosem, ptali se ho:“Poslyš, Buchtíku, je to pravda, ţe u vás byla beztíţe?“

“Tuhle ji vidíte, u mě na nose!“ odsekl vztekle Buchtík.Človíčkové se zasmáli a šli domŧ. Po takové odpovědi uţ nikdo báchorkám o beztíţinevěřil. Večer u čaje Všeználek a jeho přátelévzpomínali, co se za den událo, a kaţdývyprávěl o svých pocitech, kdyţ se objevilbeztíţný stav. A zajímavá věc: všichni litovali,ţe tak brzo zmizel. Přece jen to bylo tuzezajímavé dobrodruţství. Všeználek chtěl uţuţříci, jaké rozluštil tajemství, ale stačilo, aby sepodíval na Buchtíkŧv ovázaný nos - a radšidrţel jazyk za zuby. Té noci nemohl dlouhousnout: pořád jen přemýšlel, jak nového objevusprávně vyuţít. Beztíţe je úţasná síla,uvaţoval, kdyţ ji dokáţeme ovládnout. Mŧţeme zdvíhat a přenášet obrovská břemenanebo postavit velikánskou raketu a pustit se v ní do vesmíru. Doposud potřebovalaraketa k získání rychlosti spoustu paliva; teď nebude raketa váţit nic, paliva bude stačitdocela maličko a místo něho se mŧţe vzít na palubu mnohem víc kosmonautŧ apotravin. Pak uţ bude hračka vykonat dlouhodobou výpravu na Měsíc, proniknout dojeho nitra a kdoví - třeba se i seznámit s měsíčními človíčky. Snil a snil, aţ usnuldoopravdy. Ale i ve spánku se mu zdálo o kosmické raketě a o Měsíci a o Měsíčanech aještě o spoustě všelijakých zajímavých věcí.Druhého dne ráno Všeználek zmizel. Na snídani nepřišel, a kdyţ malíčci nakoukli dojeho pokoje, našli na stole lístek, na lístku všeho všudy tři slova: Do Slunečního města! apod tím podpis: Všeználek. Malíčkové si to přečetli a všecko pochopili. Asi za dvaměsíce přišel od Všeználka telegram: SROUBEK VROUBEK SLUNECNI MESTO.Šroubek i Vroubek se okamţitě přichystali a odjeli za Všeználkem. Nějaký čas po nichnebylo ani vidu ani slechu, a tak obyvatelé Kvítečkova usoudili, ţe se společně sVšeználkem natrvalo odstěhovali do Slunečního města a ţe se uţ zpátky nevrátí.Zanedlouho však človíčkové zjistili, ţe v sousedství Kvítečkova, poblíţ Okurkové řeky,začala jakási velká stavba. V jednom kuse tam přijíţděla nákladní auta naloţená panely zlehkého pěnoplastu. Několik človíčkŧ v bledě modrých kombinézách z nich sestavovaloútulné přízemní domky. Čiperka se tam rozběhl první, aby vypátral, co se to staví. A zaním, toť se ví, i všichni ostatní. K svému údivu uviděli mezi pracujícími človíčky iŠroubka s Vroubkem.“Hej, co to děláte? Co to tady bude?“ volal Čiperka.“Kosmické městečko!“ odpověděl Šroubek.“A k čemu to?““Aţ přijde Všeználek, všecko vám vysvětlí.“ A Všeználek to taky udělal adopodrobna jim pověděl, co a jak.“A to jsme si Kosmické městečko nemohli postavit sami?“ řekl uraţeně Neználek atvářil se, jako by celý ţivot nedělal nic jiného, neţ stavěl kosmická městečka.“Jen se neboj, tady je práce pro všecky,“ řekl mu Šroubek. „Kolem domŧ je potřebavysázet květiny a okrášlit to tady. Z elektrárny aţ sem zřídit elektrické vedení, aby tubyla elektřina, a postavit silnici a vyasfaltovat ulice a vybudovat vodovod a dokončitbyty -jéje, tady je ještě fušky!“Obyvatelé Kvítečkova se okamţitě pustili do díla. Jedni stavěli silnici, druzí sloupyelektrického vedení, jiní sázeli květiny, další pomáhali při zařizování domkŧ. Tubička sivzal na starost dohled nad malířskými pracemi: míchal barvy a určoval, jak nalakovatstěny a střechy domkŧ.Netrvalo dlouho a uprostřed Kosmického městečka byla postavena kulatá betonováplošina, na které začali montovat kosmickou loď. Součásti vyrobili ve Slunečním městě

a přivezli na speciálně pérovaných pásovýchtransportérech, aby se při převozu náhodounepoškodily. Na montáţ přijel zvláštníkráčející věţový jeřáb, skládal dílce rakety zpásových transportérŧ a usazoval je na místa.Raketa však byla tak vysoká, ţe na její horníčást uţ jeřáb nestačil; součásti teď vynášel dopotřebné výše vrtulník. Montáţ probíhala poddohledem Petŧnky a Ančovičky, které taképřijely do Kosmického městečka a usadily setam natrvalo. Za několik dní byla kosmickáloď smontována. Tyčila se teď nad domky jakoobrovský doutník nebo vzducholoď postavenášpičkou nahoru.Na ochranu před škodlivým vlivemovzduší, vodních par a plynŧ byl vnější plášťrakety zhotoven z vysoce trvanlivénerezavějící oceli. Pod ním byl meziplášt zespeciálního kosmoplastu, který chránil vnitřeklodi před zhoubným účinkem kosmických paprskŧ a radioaktivního záření. Konečnětřetí, vnitřní plášť tvořila vrstva tepelné izolace z termoplastu, schopná udrţovat uvnitřrakety stanovenou teplotu. K pohonu rakety a k jejímu řízení slouţily tři tryskovémotory. Hlavní, největší motor, který poháněl kosmickou loď vpřed, byl umístěn v zádi.Jeho tryska mířila svisle k zemi, takţe v plném chodu vyráţely ţhavé plyny dolŧ areaktivní síla tlačila raketu nahoru. Na přídi byl v otočné hlavici zamontovánmanévrovací motor, jehoţ vodorovná tryska se mohla libovolně otáčet. Kdyţ bylopotřeba obrátit raketu k západu, stačilo natočit trysku na východ. Rozţhavené plynytryskaly k východu a raketa se odklonila opačným směrem, to znamená na západ. Vpřídi rakety byl ještě třetí, takzvaný brzdící motor s tryskou nasměrovanou vzhŧru. Z níšlehaly ţhoucí plyny vpřed a reaktivní síla pohyb rakety zpomalila nebo zastavila úplně.Uvnitř rakety bylo dvanáct kajut, kaţdá pro čtyři kosmonauty. Celkem se tedy mohlo nakosmický let vydat osmačtyřicet človíčkŧ. V centrální části rakety byl salón nebolispolečenská místnost, kde se měli kosmonauti scházet k odpočinku, k jídlu nebo kespolečnému jednání. Zbývající prostor vyplňovaly takzvané úseky: v zásobovacím úsekubyly uloţeny zásoby potravin. V chemickém úseku čistily zvláštní přístroje vzduch odškodlivého kysličníku uhelnatého a obohacovaly ho kyslíkem. Z akumulátorového úsekuse rozváděla elektřina pro pohon přístrojŧ, ventilátorŧ, ledniček a topných aosvětlovacích těles. V horní, nejlépe chráněné části rakety byla řídicí kabina sdetěţkátorem a samočinným elektronickým řídicím operátorem. Pracoval podle předempřipraveného programu a samostatně řídil kosmickou loď po stanovené dráze, měnilpodle potřeby její rychlost i směr a prováděl automaticky přistání na určeném místěměsíčního povrchu. Vedle řídicí kabiny byla takzvaná tlačítková kabina. Nad dveřmivisel nápis: VSTUP ZAKÁZÁN! V této kabině byl jeden jediný pultík s jedním jedinýmtlačítkem. Stisknutím tlačítka spustil velitel kosmické lodi elektronický řídicí operátor aten pak uţ sám zapojil přístroj beztíţe, motory a všechny ostatní přístroje a automatickyvykonával vše, co bylo potřeba k správnému letu kosmické lodi.V horní části rakety byla i astronomická kabina, vybavená dalekohledem,radiolokátorem a dalšími přístroji k určování polohy kosmické lodi v meziplanetárnímprostoru, fotokabina s fotografickými přístroji a filmovacími kamerami na snímkování

Měsíce a analytická kabina, kde bylo moţno provádět chemické rozbory měsíčníchnerostŧ.V zádi rakety byl bohatý sklad semen pozemských rostlin: okurek, rajských jablíček,mrkve, zelí, řepy, melounŧ, dýní, třešní, švestek, jablek, hrušek, jahod, malin, pšenice,ţita, brambor - zkrátka všeho, co potřebují človíčkové k výţivě. Semena chtěl Všeználekvěnovat Měsíčanŧm, samozřejmě budou-li na Měsíci skutečně objeveni a nebudou-li mítpodobných rostlin sami dost. Kromě kajut, kabin, úsekŧ, skladŧ a salónu bylo v raketěještě mnoho dalších vedlejších prostor. Raketa byla vlastně jakoby mnohapatrový dŧmvybavený vším, čeho je třeba k normálnímu ţivotu, dokonce i výtahem, který spojovaljednotlivá poschodí. Kdyţ byla raketa konečně smontována, mohl se kaţdý, kdo mělzájem, seznámit s jejím vnitřním zařízením. Jakmile se shromáţdilo osmačtyřicetzájemcŧ, vpustili je do rakety, směli si posedět v salóně, poleţet v kajutách a nakouknoutdo všech koutŧ. Po prohlídce si musel kaţdý návštěvník obléknout kosmonautickýskafandr, jinak by se byl z rakety nedostal: východ totiţ střeţila fotobuňka, která nikomubez skafandru neotevřela, ať dělal co dělal. V raketě teď byla od rána do večera Petŧnkas Ančovičkou. Seznamovaly návštěvníky se zařízením, zodpovídaly dotazy a sledovalychod přístrojŧ, které čistily vzduch, větraly místnosti, udrţovaly ţádoucí teplotu a takdále. Kdyţ přišel Neználek, na všecko se velice podrobně vyptával, pak počkal na dalšískupinu zájemcŧ a šel s nimi znovu. Tak byl během dne v raketě několikrát. Petŧnka aAnčovička ho uţ znaly a vítaly ho vţdycky s úsměvem. Ančovička dokonce prohlásila,ţe chce-li se někdo takhle dopodrobna seznámit se zařízením rakety, mŧţe to být jediněk uţitku.Zanedlouho vyrostla v sousedství Kosmického městečka velká budova v podoběobrovského převráceného šálku s nápisem: PAVILÓN BEZTÍŢE. Teď se mohl kdokolina vlastní kŧţi přesvědčit, ţe řeči o beztíţném stavu nebyly jen pustý výmysl, ale pravdapravdoucí. Kaţdý, kdo vstoupil, okamţitě ztratil váhu a začal bezmocně poletovatvzduchem. Uprostřed pavilónu stála nevelká kabina z prŧhledné hmoty a v ní detěţkátor.Všeználek, který se uţ mezitím vrátil do Kvítečkova, zakázal co nejpřísněji přístup dokabiny a také dotýkati se přístroje bylo přísně zakázáno. Detěţkátor uţ dávno netvořilojen obyčejné posuvné měřítko: krylo ho teď tmavomodré podlouhlé pouzdro z pevnéohnivzdorné a vodotěsné hmoty, magnetovec byl nahrazen kovovým magnetem apřibliţování lunitu se dělo automaticky stisknutím tlačítka. Ráno co ráno přicházel dopavilónu Všeználek a osobně zapnul přístroj beztíţe; a večer co večer se objevil znovu,pečlivě se přesvědčil, jestli v pavilónu nikdo nezŧstal a jestli se náhodou nějaký človíčeknevznáší někde u stropu, a zase přístroj vypnul. Leckdo moţná nevěří, ţe by energieměsíčního kamene a malého magnetu mohla být tak velká, aby překonala přitaţlivou síluZemě. Jenţe kdyţ si to takový nedŧvěřivý čtenář pořádně rozmyslí, určitě pochopí, ţe natom není pranic podivného. Zásoby energie v hmotě jsou přece obrovské a takřkanevyčerpatelné. Kaţdý, kdo se vyzná ve fyzice, dneska ví, ţe třeba energie ukrytá vkousku hmoty velikosti halíře je stejně velká jako energie získaná spálením desítek tisíctun kamenného uhlí. A tomu by byl také v době, kdy ještě nebyla objevena energieuvnitř atomŧ, nikdo nevěřil; kdeţto dnes to neudiví nikoho. A ještě něco: energieměsíčního kamene nerušila tíţi vŧbec, ale jen v ohraničeném prostoru, a navíc ji vlastně

nerušilaani tam,odsunovala pouzepolepřitaţlivosti do

stran, kde potom vznikalo pásmo tíţe zvýšené. A tak vlastně ve Všeználkově objevunebylo opravdu nic nepochopitelného. Všechno bylo vědecky podloţeno, coţ ovšemnikterak nezmenšovalo jeho obrovský význam. Jistě není třeba říkat, jakému zájmu semezi obyvateli Kvítečkova těšil Pavilón beztíţe.Za několik dní nebylo uţ ve městě človíčka, který by aspoň jednou nevyzkoušelbeztíţný stav. Mnozí tam byli i vícekrát, a pokud jde o Neználka, poletoval v pavilónucelé dny a cítil se tam jako ryba ve vodě. Jednou ráno vstal hezky časně, potajmu vlezldo pavilónu, sebral tam detěţkátor a vydal se k řece. Chtěl prostě vědět, co budou dělatryby v beztíţném stavu. Kdo ví, proč ho to napadlo. Snad ţe plaval v Pavilónu beztíţeod rána do večera taky jako ryba v rybníce. Kdyţ přišel na břeh, zapojil detěţkátor akoukal do vody, co se bude dít. Některé ryby se naklonily ocásky dolŧ a točily se jakobaletky, jiné se sklonily dolŧ hlavami a také se točily kolem dokolečka, ostatní plavalybřichem vzhŧru, ale zanedlouho si skoro všechny zvykly a začaly ve vodě dovádětjakoby nic. Tu však jedna chtěla lapit mouchu nad hladinou, mrskla sebou z vody abezmocně se zatřepetala ve vzduchu. Přitaţlivá síla uţ na ni nepŧsobila a rybka, aťdělala co dělala, ne a ne vklouznout zpátky do vody. Vzápětí za první vyskočila druhá, aneuběhlo ani pět minut a nad hladinou tancovali a třpytili se v slunci ryby, ţáby, čolci,potápníci a ostatní vodní havěť.Zatímco Neználek prováděl u řeky své hokusy-pokusy, přišel do pavilónu Všeználekzapojit detěţkátor. Kdyţ zjistil, ţe je tentam, hrozně se vyděsil.“Kde je detěţkátor?“ křičel rozčileně. „Kdo vzal přístroj? Okamţitě ho vraťtezpátky!“Ale nikdo mu nedovedl říci, kam se přístroj poděl. Jen Šroubek a Vroubek, kteřípracovali kousek odtud, si vzpomněli, ţe časně zrána viděli Neználka, jak šel dopavilónu a pak zmizel směrem k řece. Všeználek se tam úprkem rozběhl. Ostatníčlovíčkové za ním. Vyběhli na Okurkovou hŧrku a spatřili dole Neználka: vznášel setam, jako by se nechumelilo, vysoko nad řekou.“To je on! Tamhle je!“ volali človíčkové.Neználek zaslechl křik, ohlédl se a uviděl rozzuřeného Všeználka a ostatní človíčky,jak uhánějí rovnou k němu. Vylekal se, chtěl rychle zmizet, ale jenom se bezmocnězatřepetal. Poznal, ţe ve stavu beztíţe daleko neuteče, honem stiskl tlačítko detěţkátorua vypnul ho. V mţiku váţil, co dřív, natotata sletěl dolŧ a plácl sebou do vody, aţvystříkla na všechny strany.“Zachraňte ho! Pomoc! Má přístroj beztíţe!“ zaúpěl Všeználek, přiběhl k řece a vrhlse do vln. Človíčkové, tak jak byli, naskákali za ním a plavali doprostřed proudu, kdesebou plácal Neználek. Uţ začal polykat andělíčky, kdyţ k němu připlaval Všeználek.Popadl ho za límec a táhl ho ke břehu. To uţ k nim doplavali i ostatní človíčkové azačali Všeználkovi pomáhat.Přispěchal i doktor Pilulkin se svou příruční lékárničkou. Kdyţ spatřil, ţe malíčci

vytáhli Neználka na břeh, vykřikl:“Košili dolŧ! Provedu umělé dýchání!“Ale sotva Neználek zblejsknul doktoraPilulkina a jeho lékárničku, vyskočil a chtěl vzítdo zaječích, jenţe Všeználek ho chytil za pačesya zařval:“Kde je detěţkátor? Kam jsi dal přístroj? Tyjsi ho utopil, hlupáku hlupácká!““Pust mě!“ pištěl Neználek a začal kopat.“Tak ty se chceš prát!“ zavrčel Všeználek. „Utopíš přistroj - a ještě se vztekáš! Nopočkej, já ti dám!“A vykrákal Neználka, div mu hlavu neutrhl. Ten ho praštil na oplátku pěstí do prsou avyrazil mu dech. Všeználek ho pustil, Neználek se na něj vrhl jako kohout a začali seprát. Človíčkové se je snaţili roztrhnout, jedni drţeli Všeználka, druzí Neználka.Všeználek se jim vyškubával, aby dal Neználkovi co proto, a křičel:“Jak teď poletíme na Měsíc? Detěţkátor je pryč, všecko je pryč! Pusťte mě, já mu tovytmavím, utopit přístroj beztíţe!“Neználek se chtěl taky osvobodit a taky křičel:“Tak pusťte! Já mu dám přístroj, ţe bude koukat!“Nakonec se človíčkŧm přece jen vyškubl, ale Čiperka ho ještě stačil chytit za límec.Neználek se mu vyrval, a tu všichni viděli, jak na zem vypadl přístroj beztíţe, který mělNeználek celou tu dobu za košilí.

“Hele, detěţkátor! Tady je!“ vykřikl doktor Pilulkin.“Proč jsi to neřekl, ţe ho máš?“ zeptal se Čiperka.“Copak jsem mohl, kdyţ jste se na mě sesypali jako vosy? Viděl jsem, ţe padám dovody, tak jsem ho schoval za košili, div jsem se kvŧli němu neutopil. A vy, místo abystemi poděkovali, ještě se tady se mnou perete!“Všeználek zdvihl přistroj, rozzlobeně mrskl po Neználkovi okem a řekl:“A abys věděl: za tohle s námi nepoletíš na Měsíc!““Jen si leťte klidně sami,“ odsekl Neználek. „Já jsem tak zrovna zvědavej na ten vášMěsíc!““S tebou se nebudu zahazovat, rozumíš!“ řekl Všeználek a hrdě odešel.“Koukněme se na fajnovku!“ volal za ním Neználek. „Strčte si ho za klobouk, tensvŧj Měsíc! Já se bez něj obejdu!“Kapitola šestá

STARTJenţe to Neználek lhal. Ve skutečnosti chtěl letět hrozně moc. A tak doufal, ţeVšeználek na všecko zapomene a ţe přece jenom nesplní svou hrozbu. Ale marně:Všeználek nezapomněl. Za několik dní měla raketa odstartovat a Všeználek sestavilseznam kosmonautŧ. Jak se dalo čekat, Neználek v něm nebyl. Nebyl tam však aniBuchtík a další človíčkové, kteří špatně snášeli stav beztíţe. Neználek se z toho divneutrápil: s nikým nechtěl mluvit, úsměv mu zmizel z tváře, ztratil chuť k jídlu, v nocinemohl spát a druhého dne chodil tak hrozně smutný, aţ to bylo k pláči.“Nešlo by mu to nějak odpustit?“ ptala se Všeználka Ančovička. „Mám takovýdojem, ţe uţ bude dělat dobrotu. A navíc tak výborně snáší beztíţný stav! Bude to proněj příliš tvrdý trest.““To není trest, ale bezpečnostní opatření,“ odpověděl přísně Všeználek. „Cesta naMěsíc není školní výlet. Na takovou výpravu se mohou vydat jen ti nejrozumnější anejukázněnější človíčkové. Neználek sice snáší stav beztíţe velmi dobře, to je pravda,ale zato se stavem svých rozumových schopností je na tom bledě. Tou svouneukázněností by mohl ublíţit sám sobě a druhým taky. A vesmír není ţádná legrace.Jen ať radši počká do příště a snaţí se tu zatím trošku zmoudřet. To je moje posledníslovo!“Po takové jednoznačné odpovědi se o tom uţ Ančovička ani nezmínila. Neználek setrochu uklidnil a uţ se tolik netrápil; chuť k jídlu se mu vrátila a spánek taky. Společně sostatními chodil zase do Kosmického městečka, pozoroval, jak probíhají zkoušky raketya jak vybraní kosmonauti trénují před letem do vesmíru, poslouchal přednášky Petúnky aAnčovičky o Měsíci a o meziplanetárních letech a zdálo se, ţe se uţ smířil s osudem a nacestu na Měsíc si ani nevzpomene. Nejvšímavější človíčkové dokonce postřehli, ţeNeználek teď často o něčem přemýšlí a pak se mu na tváři objeví jakýsi zasněný úsměv,jako by se z něčeho radoval - nikdo se však nemohl dopátrat, co mu pŧsobí tak dobrounáladu.Jednou potkal Buchtíka a řekl:“Tak co, Buchtíku, teď jsme vlastně přátelé v neštěstí, viď?““V jakém neštěstí?“ nechápal Buchtík. „No přece: neletíme na Měsíc.““Já na Měsíc nemŧţu, já jsem moc těţký. Raketa by mě neuzvedla,“ řekl Buchtík.“Hlouposti!“ ušklíbl se Neználek. „Všichni budou ve stavu beztíţe, tak to mŧţe býtraketě jedno. Nikdo nebude nic váţit, rozumíš?““Tak proč mě teda nevemou? To je nespravedlnost!“ vykřikl Buchtík.“A jaká!“ dodal Neználek. „Musíme ji spolu napravit.““Ale jak?““V noci před startem vlezeme do rakety, schováme se tam a ráno, aţ se uţ poletí,jednoduše vylezem. Kvŧli nám se vracet nebudou.““Ale copak se to smí, dělat takovéhle věci?“ zeptal se Buchtík.“A proč by ne? Ty jsi dobrý! Hlavní věc, aby nás nevysadili ještě na Zemi. Vevesmíru nás uţ nevysadí, na to dám krk.““A kde se schováme?““V zásobovacím úseku. Tam je pohodlíčko a celá hora jídla.““Hora jídla povídáš? No to je něco!“ řekl Buchtík. „Jenţe raketa je jenom na čtyřicetosm kosmonautŧ.““Hlouposti!“ řekl Neználek. „Kdo to jakţiv viděl - čtyřicet osm kosmonautŧ! Co je toza číslici, no řekni sám! Zarovnané číslo je přece padesát, ne? A kam se vejdeosmačtyřicet, tam se uţ padesát sloţí taky. A pak: my přece nepotřebujeme místo vkajutě. Tak platí? Ve dvou se to lepší táhne.““A víš to určitě, ţe je v zásobovacím úseku to jídlo?“ přeptal se pro jistotu Buchtík.“No samo, na vlastní oči jsem to viděl, ať se propadnu!“ zadušoval se Neználek. „Jájsem se, kamaráde, naučil raketu nazpaměť, nahoru, dolŧ a ještě kráţem. Všechno tamnajdu se zavázanýma očima.““A tak teda jo,“ souhlasil nakonec Buchtík.Večer před startem nešli Neználek a Buchtík vŧbec spát. Počkali, aţ všichni usnou,

vykradli se potichounku z domu a honem doKosmického městečka! Noc byla temná aBuchtíkovi běhal hrŧzou mráz po zádech. Při

pomyšlení, ţe co nevidět odletí do vesmíru,spadlo mu, jak se říká, srdce do kalhot a litoval,ţe se zapletl do takového nebezpečnéhopodniku, ale bál se Neználkovi přiznat, ţe dostalstrach.Bylo uţ hodně pozdě, kdyţ Neználek s Buchtíkem došli konečně k cíli. Vyšel měsíc,kolem se rozjasnilo. Proklouzli kolem domkŧ a octli se u kulaté startovací plošiny svysokánskou raketou uprostřed. Třpytila se v modravém svitu měsíce svými ocelovýmiboky a zdálo se, ţe svítí sama, jako by byla z jakéhosi zářícího kovu. Neználek a Buchtíkse shýbli a přikrčeni přeběhli plošinu. Kdyţ doběhli k raketě, Neználek stiskl tlačítko nazádi, dvířka se neslyšně otevřela a dolŧ se spustil nevelký kovový ţebříček. Neználek sivšiml, ţe Buchtík váhá, vzal ho proto za ruku a společně vylezli do přetlakové komory.Byla to maličká místnost s dvěma vzduchotěsnými dveřmi: jedny, kterými vešli, vedlyven, druhé dovnitř do kosmické lodi. Sotva byli uvnitř, vnější dveře se samočinnězavřely. Buchtík si uvědomil, ţe cesta k ústupu je uzavřena - a leknutím ho zamrazilo.Chtěl něco říct, ale jazyk mu zdřevěněl a hlavou se mu kdovíproč honila slova písničky,kterou někde slyšel: Buď sbohem, údolí, vesničko s topoly... A bylo mu z toho smutnoaţ k pláči. Neználek zatím stiskl další tlačítko u druhých dveří - otevřely se stejněnehlučně. Rázně do nich vešel a Buchtík za ním jako stroj.“Buď sbohem údolí...,“ zamumlal zachmuřeně, „moţná ţe se uţ víc nesejdeme!“Ozvalo se cvaknutí - to se neprodyšně zavřely i druhé dveře, jako by odřízly naše dvapoutníky neproniknutelnou stěnou od vnějšího světa a od všeho, s čím byli do té dobyspojeni.“Moţná ţe se uţ víc nesejdeme...,“ opakoval ještě jednou Buchtík a podrbal se zauchem. Neználek uţ zatím otevřel dveře výtahu, popadl Buchtíka za rukáv a řekl:“Tak pojď, na drbání budeš mít ještě času habaděj.“Buchtík beze slova vešel do kabiny. Byl bílý jako bílá paní. Výtah se s rytmickýmhučením rozjel. Vystoupili do úzké kruhové chodby kolem šachty výtahu. Neználek sezastavil u kulatých kovových dvířek.“Tak a jsme tady. Zásobovací úsek!“ Smáčkl tlačítko a dveře se otevřely, jako by serozevřela past. Vlezl do ní a šmátral ve tmě po schŧdkách. Kdyţ se dostal aţ dolŧ,nahmatal na stěně vypínač a rozsvítil.“Dělej, polez!“ křikl na Buchtíka.Buchtík lezl a strachem se mu třásla kolena, zakopl a skutálel se rovnou kNeználkovi. Nijak moc si nenatloukl, protoţe úsek byl vyloţen měkkým pěnoplastem.Uvnitř rakety byly všecky prostory potaţeny touto hmotou, aby si nikdo neublíţil, kdybyse znenadání octl ve stavu beztíţe.Kdyţ se Neználek přesvědčil, ţe Buchtík zŧstal po tom pádu celý, zavřel dveře a sveselým úsměvem řekl:“No, a jsme doma. Jen ať si nás tady někdo zkusí najít.““Ale jak se dostaneme zpátky?“ polekal se Buchtík.“Zrovna jako sem. Nevidíš tuhle u dveří tlačítko? Smáčkneš ho - a dveře se otevřou.Tady je, kamaráde, všecko na tlačítka.“

Začal mačkat rŧzná tlačítka a otvírat dvířkaskříní, ohřívačŧ a ledniček, kterými bylyzastavěny stěny celého úseku. Na policích tamleţely srovnány nejrozmanitější potraviny. JenţeBuchtík byl dočista vedle a ani pohled na všeckyty dobroty mu nespravil náladu.“Co je s tebou? Copak nejsi rád?“ podivil seNeználek.“Ále jo. Hrozně,“ odpověděl Buchtík s výrazem odsouzence na smrt.“Tak kdyţ jsi rád, pŧjdem do hajan. Uţ je pozdě.“A Neználek se pohodlně uvelebil na podlaze, pod hlavu si dal pěst a za chvíli byl vlimbu. Buchtík se uloţil vedle něho, ale ne a ne usnout. Ze všech stran začal posuzovatsvoji situaci a v hlavě mu čím dál víc zrála myšlenka, ţe ze všeho nejlepší by bylo utéct,dokud je ještě čas. Chtěl se Neználkovi přiznat, ţe nikam nepoletí, ale hned zas dostalstrach, aby se mu Neználek nevysmál, jaký je strašpytel. Nakonec přece jen sebralodvahu a odhodlal se přiznat svou vlastní zbabělost, jenţe zrovna v té chvíli uslyšel, jakNeználek spokojeně pochrupává. Přesvědčil se, ţe spí jako dudek, vstal a opatrně, abymu náhodou nešlápl na ruku, se kradl ke dveřím. Vylezu a uteču domŧ - moţná ţe se uţ

víc nesejdeme, myslel si. A Neználek ať si letí na ten Měsíc sám, kdyţ se mu tam takchce. Zatajil dech, vyšplhal po schŧdkách ke dveřím, smáčkl tlačítko, dveře se otevřely,Buchtík vylezl ven a vydal se hledat dveře výtahu. Nevyznal se v raketě zdaleka takdobře jako Neználek, a tak několikrát obešel chodbu kolem dokola a pokaţdé se dostalzase zpátky k zásobovacímu úseku. Ze strachu, ţe se Neználek probudí a objeví jehozmizení, začal znovu ztrácet hlavu. Nakonec se mu ale přece jen podařilo najít výtah.Dlouho neuvaţoval, nastoupil a stiskl první tlačítko, které se mu namanulo. Výtah semísto dolŧ rozjel nahoru, ale Buchtík si toho ani nevšiml. Vystoupil a pustil se dohledání dveří přetlakové komory, kudy se jedině mohl dostat ven. Samozřejmě ţe jenenašel, protoţe tady nahoře přece nebyla, a místo toho zabloudil do jakési malé kabiny.Šmátral ve tmě po stěnách, aby našel vypínač, nenašel ani ten, zato uprostřed kabinynarazil na malý pultík. A na něm na malé tlačítko. Myslel si, ţe to je hledaný vypínač,smáčkl je - a v tu ránu se vznesl: octl se ve stavu beztíţe. Současně zaslechl rytmickýhukot nastartovaného motoru.Bystří čtenáři uţ jistě pochopili, ţe Buchtík stiskl zrovna to jedno jediné tlačítko,které zapojovalo samočinný elektronický řídící operátor. A ten zapnul detěţkátor,motory a ostatní zařízení a raketa odstartovala ke kosmickému letu právě v okamţiku,kdy to nikdo nečekal. Kdyby se byl někdo z obyvatel Kosmického městečka v tu chvíliprobudil a vykoukl z okna, byl by dozajista tuze překvapen: viděl by, jak se raketapomaloučku odlepuje od země a zvolna stoupá k obloze. Všecko se událo téměřbezhlučně. Z dolní trysky se s lehkým syčením dral tenký prouţek ţhavých plynŧ. Jejichreaktivní síla stačila uvést raketu do pohybu, protoţe dík detěţkátoru neváţila vlastněnic. Jakmile dosáhla dostatečné výšky, elektronický řídící operátor zapojil manévrovacímotor, příď rakety začala opisovat kruhy a sklánět se. Konečně se sklonila tak, ţe se vzorném poli optického zaměřovače opatřeného fotobuňkou objevil Měsíc. Fotobuňkapřeměnila měsíční světlo v elektrický signál, ten se dostal do operátoru, operátor uvedl včinnost automatické naváděcí zařízení a raketa se po několika slábnoucích kolísavýchpohybech ustálila a zamířila přímo k Měsíci. Automatické naváděcí zařízení

nasměrovalo tedy raketu přesně na cíl, a kdyby se teď z jakýchkoli příčin odklonila odstanoveného směru, vrátilo by ji okamţitě na správný kurs. V první chvíli si Buchtíkvŧbec neuvědomil, jak hroznou věc vlastně zpŧsobil. Poznal jen, ţe se octl ve stavubeztíţe, a pokoušel se nějak dostat z tlačítkové kabiny: myslel si, ţe to jinde bude třebalepší. Po velikém úsilí se vrátil zpátky k výtahu. Tentokrát si pořádně prozkoumalvšechna tlačítka a smáčkl opravdu to, které ho dopravilo do nejniţšího poschodí v zádirakety. Vystoupil a zŧstal viset před dveřmi do přetlakové komory, kudy vedla jedinácesta ven. Vedle dveří objevil tlačítko. Jenţe ať ho mačkal sebevíc, ať do dveří bušilpěstí nebo kopal nohama - coţ nebylo ve stavu beztíţe jen tak - dveře se ne a ne otevřít.Nevěděl totiţ, ţe se dveře přetlakové komory otevřou jen v tom případě, kdyţ si obléknekosmický skafandr. A ještě štěstí, ţe to nevěděl. Stisknout tlačítko ve skafandru, dveředo komory i dveře z rakety by se byly rozlétly, Buchtík by se byl vyvalil přímo dovesmírného prostoru a na věky věkŧ by byl lítal v kosmu jako planeta. Nakonec uţBuchtíka bolely pěsti. Rozhodl se, ţe se vrátí k Neználkovi a dŧrazně ho poţádá, aby hopustil ven. Ale splnit tohle rozhodnutí nemohl: dočista zapomněl, v kterém patřeNeználka nechal. A tak musel sjezdit všechna patra a prolézt všechny kajuty, kabiny aúseky. Bylo uţ pozdě, Buchtík byl tuze unavený, a ještě ke všemu se mu strašně chtělospát. Dalo by se říci, ţe se únavou neudrţel na nohou - kdyby se na nich ovšem mohlvŧbec udrţet. Ve stavu beztíţe to nešlo, a tak plaval jako rybka v akváriu, sem tam vrazilhlavou do stěny a udělal kotrmelec. Nakonec se mu v hlavě všecko zamotalo, oči se mu

začaly samy zavírat. Vydal se z posledních sil a usnul přímo v jedoucím výtahu.Neználek zatím klidně vyspával a ani necítil, ţe uţ dávno letí. Uprostřed noci se všakpřece jen probudil a za ţivý svět nemohl pochopit, proč je tady, a ne doma v posteli.Postupně si uvědomil co a jak, ucítil stav beztíţe, všiml si rytmického hučení tryskovéhomotoru a rázem pochopil, ţe kosmická loď uţ letí. Nejspíš jsem spal, Všeználek a ostatníčlovíčkové zatím nastoupili a vydali se naMěsíc. Všecko vyšlo přesně, jak jsem si tonaplánoval, pomyslel si, šťastně se usmál a vduši jako by se mu něco zatřepetalo radostí.Uţuţ chtěl vylézt z úkrytu, najít Všeználka ake všemu se mu přiznat, ale pak se rozhodlpřece jen ještě počkat, aţ bude raketa trochudál od Země. Přiznat se stačím vţdycky,jaképak spěchy, řekl si. Vtom si vzpomněl naBuchtíka, rozhlédl se a pravil:“Račte dovolit, drazí přátelé, ale kde jeBuchtík? Vlezli jsme přece do rakety spolu!“Tu si všiml dveří dokořán. Aha, zřejmě uţvylezl, uvaţoval. I co, jestli je to tak, nemásmysl, abych tady seděl sám. Vymanévroval zezásobovacího úseku, otevřel dveře výtahu - a vkabině spatřil Buchtíka.“A helemese, kam jsi zalezl!“ vykřiklNeználek.“Slyšíš, letíme!““Coţe?“ probudil se Buchtík a zívl na celékolo.“Letíme!“ volal radostně Neználek.“Co! Kam?“ zeptal se Buchtík a protíral si oči.“Na Měsíc přece, kam jinam?““Na jaký Měsíc?““Prosím tě! Jako bys nevěděl!“Teprve teď začal Buchtík chápat, co se stalo. Chvilku vytřeštěně koukal na Neználkaa potom divoce zařval:“Na Měsíc?““Na Měsíc!“ potvrdil Neználek.“Letíme?““Letíme! To je pane něco!“ volal Neználek.Nedokázal ovládnout radost a vrhl se Buchtíkovi kolem krku. Tomu se strachy zatajildech, leknutím otevřel pusu, vyvalil oči a vytřeštěně zíral na svého kamaráda.“A kde jsou ostatní? Neviděls je?“ vyptával se Neználek.“Ja-ja-jací ostatní?“ vykoktal Buchtík.“No přece ostatní človíčkové! Kde je Všeználek?““Co-co-copak on je tady?““No jak by ne? Proč myslíš, ţe letíme? Zatímco jsme vyspávali, všichni nastoupili aodstartovali jsme, uţ to chápeš? Pŧjdem teď nahoru do kajut a najdeme je.“Stiskl tlačítko a výtah je zavezl o poschodí výš.“Ti budou koukat, aţ nás uvidí!“ smál se Neználek a zastavil se před dveřmi do jednékajuty. „Vejdeme a řeknem: Buďte zdrávi, tady nás máte! Cha-cha-cha!“Otevřel dveře: kajuta byla prázdná.“Hm, nikdo.“ Nakoukl do druhé kajuty: „A tady taky ne.“A tak se to opakovalo kajutu po kajutě. Nakonec se ťukl do čela:“Uţ vím! V salóně budou. Určitě tam je nějaká dŧleţitá schŧzka, a tak tam všichnišli.“Sjeli do salónu, ale zjistili, ţe je prázdno i tam.“Tady vŧbec nikdo není,“ podivil se Neználek. „Jak to tak vypadá, jsme spolu vraketě sami dva.““Jak to: sami?“ vyděsil se Buchtík.“No zkrátka sami,“ rozhodil rukama Neználek.“A kdo pustil raketu?““To nevím.““Přece nemohla vyletět sama!“ „To teda ne,“ souhlasil Neználek.“Tak ji přece jenom někdo pustil,“ řekl Buchtík.“Ale kdo?““Jo, to já nevím.“Neználek se na Buchtíka podezíravě podíval a zeptal se: „A neudělals to náhodouty?““Já?“ divil se Buchtík.“No ano, ty!““Jak bych ji mohl pustit?“ pokrčil rameny Buchtík. „Copak vím, jak se to dělá?““A proč jsi vŧbec odešel?“ vyptával se Neználek. „Proč jsi tam nebyl, kdyţ jsem se

probudil? Kam jsi šel, přiznej se!“

“No já, rozumíš, já si to v noci rozmyslel, ţejako nikam nepoletím, a chtěl jsem jít domŧ, noa prostě jsem v raketě zabloudil a pak jsemnemohl otevřít dveře, a tak jsem si řekl, ţe tedanepŧjdu, a zŧstal jsem tady...,“ breptal vrozpacích Buchtík.“A nesmáčkl jsi náhodou nikde ţádnétlačítko?““Čestné slovo, ţe ne. Jen jsem se náhodou dostal do nějaké malinkaté kabinky asmáčkl jsem tam jedno úplně malinkaté tlačítečko...““Aáááá!“ zaúpěl strašným hlasem Neználek, popadl Buchtíka za límec a táhl ho dotlačítkové kabiny. „No tak, přiznej se, byl jsi v téhle kabině?““A-a-asi ţe byl,“ vykoktal Buchtík.“A smáčkl jsi tenhle knoflík?““A-a-asi ţe jo,“ přiznal se Buchtík.“Já to tušil!“ vykřikl Neználek. „Tak abys věděl: raketu jsi odstartoval ty! Račte mítdalší rozkazy, kapitáne?““A-a-a nešlo by to nějak za-za-zastavit?““Prosím tě, jak?““N-n-no třeba smáčknout ještě j-j-jeden knoflík.““Já ti dám, knoflík! Něco smáčkneš, raketa se zastaví a zŧstaneme trčet ve vesmírunavţdycky. Kdepak! To uţ radši doletíme na Měsíc.““Ale tam prý není co jíst,“ kňoural Buchtík.“Nevadí, to ti jenom prospěje, aspoň zhubneš,“ dopálil se Neználek. „Aspoň sipodruhé rozmyslíš mačkat bez dovolení tlačítka.“Stačilo, aby si Buchtík vzpomněl na jídlo, a hned přišel na jiné myšlenky. Zčistajasnadostal hrozný hlad a na nic jiného uţ nedokázal myslet neţ na to, co by snědl. A tak řekl:“Ty, Neználku, nemohli bychom něco sníst? Vţdyť já neměl od včerejška v ústech.““Hm, proč ne, najíst se mŧţem, i kdyţ si to zrovna nezaslouţíš,“ zavrčel Neználek.Vrátili se do zásobovacího úseku, otevřeli ohřívač, kde byly uloţeny horké kosmickékarbanátky, kosmická bramborová kaše, kosmický kompot a jiná kosmická jídla,zabalená do dlouhých celofánových trubiček jako jitrnice do střívka. Jeden konec se daldo úst a tubička se vymačkala rovnou do pusy, coţ bylo ve stavu beztíţe velice výhodnéa vlastně jedině moţné. Vypořádali se s několika takovými tubičkami a navrch si dalikosmickou zmrzlinu. Byla znamenitá, jen jediný nedostatek měla: hrozně od ní záblyruce, jak se musela pořád mačkat ta studená celofánová tuba, aby se zmrzlina dostalaven. Sotva se Buchtík najedl, hned měl lepší náladu.“Tak vida, ono se dá i v raketě dobře jíst,“ řekl spokojeně. A dokonce se mu i zdálo,ţe se vlastně nic tak hrozného nestalo a ţe snad raketa ani neletí, ale stojí pořád ještě naZemi.“Ty, Neználku, a proč si vŧbec myslíš, ţe někam letíme? Podle mne neletíme nikam,“řekl nakonec.“Tak proč je tady podle tebe stav beztíţe?“ odpověděl mu Neználek.“Proč! Pamatuješ, kdyţ jsme byli ještě doma, jak jsem si rozbil nos? A taky jsmenikam neletěli a byla beztíţe.““Dobrá, tak pŧjdeme do astronomické kabiny a podíváme se ven,“ řekl Neználek.

„Uvidíme co a jak.“Vyjeli aţ nahoru do astronomické kabiny,podívali se bočními prŧzory a spatřili kolem

dokola jen bezedné černé nebe, poseté velkýmihvězdami, uprostřed nich oslnivě zářilo jasnéSlunce. Zdálo se, jako by byl den a zároveň inoc. To ovšem na Zemi nebývá. Kdyţ je naZemi vidět Slunce, nejsou vidět hvězdy, a kdyţ svítí hvězdy, nesvítí Slunce. V jednom zhorních prŧzorŧ se mihotal zářivý Měsíc. Byl mnohem větší neţli při pohledu ze Země.“Jasná věc,“ prohlásil Neználek. „Od Země jsme uţ pořádně daleko. Letímevesmírem.““A moţná ţe se uţ víc nesejdeme!“ rozčarovaně broukl Buchtík.Kapitola sedmáPŘISTÁNÍTeď to tedy Buchtík věděl napevno, ţe o návratu na Zemi nemŧţe být ani řeči, atrochu se uklidnil: „A co, kdyţ uţ teda letíme a nazpátek to nejde, máme jenom jedenúkol: vrátit se zpátky do zásobovacího úseku a pořádně se nasnídat.““Ale vţdyť jsme snídali před chviličkou,“ připomněl Neználek.“Copak to byla opravdovská snídaně?“ ohradil se Buchtík. „To přece bylo jenom nazkoušku, jak se říká nanečisto, tréninkově.““Jak to: tréninkově?“ nechápal Neználek.“No snídali jsme přece ve vesmíru ponejprv, ne? A tak jsme vlastně ani nesnídali,jenom jsme si osvojovali proces přijímání potravy v kosmických podmínkách - zkrátkatrénovali. Kdeţto teď se teprv mŧţem najíst doopravdy.““No prosím, to by šlo,“ souhlasil Neználek. Sjeli zpátky do zásobovacího úseku.Neználek neměl ještě vŧbec hlad, a tak jen aby dělal Buchtíkovi společnost, snědljeden karbanátek. Zato Buchtík se pustil do práce se vší vervou. Prohlásil, ţe musíprovést revizi a zkontrolovat jakost všech kosmických jídel, takţe mu nezbývá neţokusit od kaţdého pokrmu aspoň porci. Nakonec se však přece jenom ukázalo, ţe je toúkol nad jeho síly: po desáté nebo jedenácté porci ho přemohl spánek a Buchtík usnul snedojedeným párkem v puse. Ţádný div: v noci skoro nespal, a navíc se ve stavu beztíţedá usnout i bez peřin a bez matrací. Neználek se zatím vydal znovu do astronomickékabiny, aby zjistil, nakolik se kosmická loď přiblíţila k Měsíci. V prŧzorech se jakopředtím černalo jen hvězdné nebe s ohnivě zářícím kotoučem Slunce a stříbřitýmMěsícem nahoře. Slunce bylo stejně velké jako ze Země, zato Měsíc byl uţ dvakrátvětší. Neználkovi se zdálo, ţe na něm vidí takové podrobnosti, kterých si dřív aninevšiml, ale protoţe si nikdy předtím Měsíc jaksepatří neprohlédl, nemohl teď s určitostíříci, jestli je vidí proto, ţe se přiblíţili, nebo ţe se dívá trochu pozorněji. Přestoţe seraketa řítila prostorem obrovskou rychlostí dvanácti kilometrŧ za vteřinu, zdálo se, ţestojí na místě. Od Země k Měsíci je totiţ kolem čtyř set tisíc kilometrŧ, a to je potomrychlost dvanáct kilometrŧ za vteřinu příliš malá, neţ aby ji bylo moţno postřehnout - aještě k tomu v raketě. Uběhly dvě hodiny a Neználek se pořád ještě díval na Měsíc.Nemohl se od něho odtrhnout, Měsíc jako by ho přitahoval. Nakonec Neználek pocítiljakési bolestivé svírání v břiše - a tu si teprv uvědomil, ţe je nejvyšší čas k obědu.

Rychle sjel dolŧ a viděl, ţe Buchtík se uţprobudil a ţe uţ něco s velkou chutí ţvýká.“A hele, tak ty ses pustil do oběda. Pročpakjsi na mě nepočkal?““Copak obědvám? To je přece pořád ještě ten- no trénink.““Tak konec tréninku a dáme se do jídla.Copak tam máme dobrého?““Jako první chod mohu doporučit výtečnou kosmickou dršťkovou polévku, jakodruhý chod kosmické zelné závitky a jako moučník kosmický pudink s jahodami.“Buchtík vyndal z ohřívače několik tub s polévkou, se závitky a s jahodovýmpudinkem. Dojedli, Buchtík prohlásil, ţe v zájmu správného trávení se doporučuje poobědě chviličku si zdřímnout, a okamţitě usnul jen tak ve vzduchu. Neználek se rozhodlnásledovat jeho příkladu, ale protoţe se mu nelíbilo, ţe se mu při spaní ve stavu beztíţevšelijak klimbají ruce a nohy, přehodil si nohu přes nohu, jako by seděl v křesle, ruce sisloţil na prsou a snaţil se usnout. Chvíli poslouchal lehký hukot reaktivního motoru;zdálo se mu, ţe mu motor tiše šeptá do ucha: čaf-čaf-čaf-čaf, a pomalu ho to ukolébalotaky. Uběhlo několik hodin. Neználek ucítil, ţe mu někdo cloumá ramenem. Otevřel očia spatřil Buchtíka.“Rychle vstávej! Neštěstí!“ breptal Buchtík polekaně.

“Co je? Jaké neštěstí?“ vyděsil se Neználek a v tu ránu byl vzhŧru.“Neštěstí, kamaráde! Tak se mi zdá, ţe jsme zaspali večeři.““Fuj, to jsem se polekal - a kvŧli večeři!“ rozzlobil se Neználek. „Já myslel, kdovícose nestalo.“Divím se tvé lehkomyslnosti,“ pokáral ho Buchtík. „Pravidelnost v jídle nutnozachovávat, všecko má svŧj čas: snídaně, oběd i večeře. To jsou příliš váţné věci.““No dobrá, dobrá,“ řekl netrpělivě Neználek. „Nejdřív se podíváme na Měsíc a pak semŧţeš navečeřet, nasnídat i naobědvat najednou.“Vyjeli do astronomické kabiny a pohlédli do horního prŧzoru. To, co spatřili, jeohromilo: nad raketou visela obrovská svítící koule a zakrývala celé hvězdné nebe.Buchtík se vylekal, aţ se mu strachy roztřásla brada.“C-co to je? Kam to... teď do toho narazíme, co? zablekotal a chytil se Neználka zarukáv.“Ticho!“ okřikl ho Neználek. „To je přece Měsíc.““Jak to: Měsíc?“ podivil se Buchtík. „Měsíc je přece mrňavý.““Jasně, Měsíc je to. Jsme uţ zkrátka docela blizoučko.“Vyplul ke stropu kabiny, přitiskl se k okénku a prohlíţel si povrch Měsíce. Viděl holíp neţ se Země dalekohledem: kaţdé pohoří, kaţdý kráter, hluboká trhlina nebo zlombyl jako na dlani.“Buchtíku, vyleť si sem taky. Podívej, jak je krásně vidět.“Buchtík se neochotně vznesl k Neználkovi a podmračeně nakoukl do prŧzoru.Neuklidnilo ho to ani trochu. Všiml si, ţe Měsíc uţ nestojí na místě, ale znatelně sepřibliţuje se všemi skalnatými pohořími obrácenými vzhŧru nohama, s měsíčnímikrátery a údolími. To všechno jim hrozivě viselo nad hlavou - a uţ tak blízko, aţ sezdálo, ţe stačí jen ruku natáhnout a dotknou se vrcholku měsíční hory. Buchtík sebojácně přikrčil, odstrčil se rukou od okénka a snesl se zpátky na podlahu.“Ať jde k čertu!“ křičel. „Ani vidět ho nechci!““Pročpak?“ zeptal se Neználek.“Tak proč mi visí přímo nad hlavou? Ještě na nás spadne.““Chytráku! To spíš my na něj.““Jak, prosím tě, kdyţ jsme pod ním?“

“Copak to nechápeš? Měsíc si nás jednoduše přitáhne.““Tak to se teda k němu vlastně zezdola přilípneme?“Neználek neměl zdání, jak to pak všecko dopadne, ale chtěl Buchtíkovi ukázat, ţevšemu náramně rozumí, a tak řekl:“Správně, správně. Přilípneme se k němu - a hotovo.““Hezké štěstí!“ broukl Buchtík. „A to teda, aţ vylezeme, budem chodit po Měsícivzhŧru nohama?““Proč? Co to povídáš?“ podivil se Neználek.“No a co? Kdyţ jsme dole a Měsíc nahoře, nic jiného nám asi nezbude.“Neználek se zamyslil a vtom si všiml, ţe neslyší pravidelný hukot motoru.“Počkej chvilku, slyšíš něco?““A co mám slyšet?“ polekal se Buchtík.“Motor!“Buchtík poslouchal.“Jak tak poslouchám, neslyším nic.““To je nadělení!“ ztratil hlavu Neználek. „Ţe by se to porouchalo? Doletíme skoro naMěsíc - a najednou takováhle smŧla.“Buchtík se málem zaradoval, kdyţ si uvědomil, ţe s polámaným motorem to sotvapŧjde dál a ţe se budou muset vrátit, ale byla to radost předčasná. Tryskový motor sevŧbec nepolámal, jenom přerušil chod. Jakmiletotiţ raketa dosáhlá maximální rychlosti,elektronický řídící operátor vypnul automatickymotor a kosmická loď letěla dál svou vlastnísetrvačností. Stalo se to zrovna ve chvíli, kdyNeználek i Buchtík usnuli; proto nepostřehli, ţemotor přestal pracovat. Buchtík se znova vzneslnahoru a oba se teď pokoušeli zjistit, jestli seraketa zastavila, nebo jestli letí dál. Ale dřív neţněco zjistili, ozvalo se znovu známé : čaf-čafčaf! To operátor zapojil manévrovací motor napřídi. Neználek s Buchtíkem zahlédli, jak se Měsíc zčistajasna zakymácel, jako by do něj

někdo strčil, naklonil se někam dozadu a v celé své obrovitosti se začal točit v prostoru.Nic jiného si nemysleli, neţ ţe se s ním srazili, a vypískli strachy. Ani ve snu by je bylonenapadlo, ţe se to ve skutečnosti netočí Měsíc, ale raketa. Vtom uţ je odstředivá sílaodhodila stranou. Přitiskli se ke stěně a viděli, jak se v bočních prŧzorech bleskurychlemihl zářivý povrch Měsíce, ještě jednou se zhoupl jako na vlnách a propadl se někamdolŧ. Pohled na ten kosmický zmatek Buchtíka vyděsil. Mimoděk si zakryl oči, a kdyţse zas konečně podíval, viděl, ţe Měsíc je tentam a ţe do okének mrkají jen jasnéhvězdy. Byl skálopevně přesvědčen, ţe raketa rozbila ten zatracený Měsíc na kousky, tyse rozletěly a změnily se v ty malé hvězdičky. Všecko se to samozřejmě semlelo, neţbys řekl švec. Jakmile se raketa obrátila zádí k Měsíci, manévrovací motor se vypnul, nachviličku bylo ticho, ale za okamţik se znovu ozvalo to známé: čaf-čaf-čaf!, tentokrátmnohem hlasitěji. To se zas rozběhl hlavní motor. Teď však rozţhavené plyny vyráţelyz trysky proti směru letu a raketa začala pomalu brzdit: k měkkému přistání to bylonezbytné. Neználek pořád ještě nemohl pochopit, co se to vlastně stalo s Měsícem a snimi: letí, neletí, rozbili ho, zmizel - a tak vstal a váhavě jukl do okénka.“Podívej, Buchtíku, je tu!“ vykřikl najednou.“Kdo?““No Měsíc přece. Tady dole, rozumíš!“A začal skákat radostí, jako by uviděl rodnou Zemi, a ne tajemnou planetu. Buchtíkpřemohl strach a podíval se taky. Dočista ho to vyvedlo z míry: pod ním do všech stran aaţ k obzoru se rozprostíral povrch Měsíce se známými krátery, měsíčními moři apohořími - rozdíl byl jen v tom, ţe teď uţ nebyly vzhŧru nohama, ale jak se sluší a patří.“Jak se ten Měsíc dostal dolŧ?“ zeptal se nechápavě Buchtík.“Těţko říct,“ odpověděl rozpačitě Neználek. „Nejspíš se asi neotočil on, ale my.Vlastně raketa. Nejdřív byla k Měsíci špičkou, a teď je zádí. Proto se nám asi předtímzdálo, ţe je Měsíc nahoře - a najednou ho vidíme dole.““Ahá!“ zaradoval se Buchtík. „Já uţ tomu rozumím! Raketa se prostě obrátila kMěsíci zády, ţe jo. Zkrátka si to rozmyslela. No sláva! Raketa letí nazpátek! Chlapík,raketičko.““Prosím tě!“ řekl na to Neználek. „Raketa ví stokrát líp neţ ty, co má a co ne. Jednouví, ţe musí doletět na Měsíc - a tak taky doletí.““Heleď, nemluv tady za raketu, jo!“ dopálil se Buchtík. „Však ona nám to řeknesama.“A ty se radši dívej dolŧ,“ řekl Neználek.Buchtík se tedy podíval a zjistil, ţe se měsíční povrch vŧbec nevzdaluje, ale blíţí. Aţe jiţ není tak popelavě šedý nebo stříbřitě bílý jako ze Země. Byl teď pokryt barevnýmiskvrnami a nevypadal ani tak mrtvý a pustý jako dřív. Dokonce i Buchtík prohlásil, ţeprostřed vší té krásy určitě musí ţít človíčkové, jinak ţe to ani není moţné.“A jestli jsou na Měsíci človíčkové,“ řekl spokojeně, „tak musí určitě něco jíst. Akdyţ musí něco jíst, tak mají určitě co. A jestli mají co, určitě neumřem hlady ani my.“Vtom jim nečekaný náraz podrazil nohy a oba se svalili na podlahu. To raketadosedla na povrch Měsíce. Chvilku seděli na zemi a mlčky koukali jeden na druhého,konečně se Neználek vzpamatoval a řekl:“Tak, a jsme tu.““A moţná ţe se uţ víc... no prostě nesejdeme,“ dodal otráveně Buchtík.Neználek vstal, podal mu ruku a pravil s váţnou tváří: „Blahopřeji vám, drahý příteli,u příleţitosti šťastného příletu na Měsíc.“Řekl to tak slavnostně, ţe se Buchtík neudrţel smíchy.“Děkuji vám! A nápodobně!“ odpověděl a stiskl mu ruku.“Přeji vám mnoho dalších úspěchŧ na poli vědecké práce,“ pokračoval Neználek.“Děkuji vám. A taky nápodobně,“ odpověděl znovu Buchtík, šoupl noţkou a vyseklNeználkovi uctivou poklonu. Neználek taky šoupl noţkou a uklonil se zase Buchtíkovi.Náramně se jim zalíbily tyhle zdvořilosti, ale pak se rozchechtali a vrhli se navzájem donáruče.“Nuţe, a čímpak zahájíme naši měsíční činnost?“ zeptal se nakonec Neználek.„Navrhuji provést výstup z rakety a řádně se porozhlédnout.““A já zas navrhuji nejdřív se řádně najíst a pak se teprv porozhlédnout,“ namítl spřívětivým úsměvem Buchtík.“Váš návrh, drahý příteli, se přijímá,“ zdvořile přikývl Neználek. „Dovolte mi, abychvám popřál dobré chutnání.““Díky! Přeji vám rovněţ dobrou chuť,“ odvětil Buchtík.

Počastovali se roztomilostmi, sjeli dozásobovacího úseku a beze spěchu se najedli.Potom se vydali do úseku, kde byly uskladněnykosmické skafandry, vybrali si dva na svoji mírua začali se oblékat.Skafandr sestával vlastně ze tří částí: zkosmické kombinézy, ze vzduchotěsné přílby az kosmických bot. Kosmická kombinéza byla zhotovena z lehkých kovových dílcŧ aobručí spojených pruţným neprodyšným kosmoplastem stříbřité barvy. Vzadu visel vaks přístroji na čištění vzduchu a bateriemi, napájejícími svítilnu na hrudi. Nad vakem bylsloţen padák, který se v případě potřeby samočinně rozvíral na zpŧsob křídel.Vzduchotěsná přílba byla vyrobena z pevného kosmoplastu a nerezavějící oceli. Předníčást tvořil okrouhlý prŧzor z nerozbitného skla, uvnitř byl vmontován radiotelefon kdorozumívání v bezvzdušném prostředí. Pokud jde o kosmické boty, ničím se nelišily odobyčejných holínek, jen podráţky měly ze speciální protitepelné izolační hmoty. Kromětoho patřil ke kosmickému skafandru cestovní tlumok, k opasku byl zavěšen skládacícepín, geologické kladívko a kosmický slunečník na ochranu proti ţhoucím paprskŧmSlunce. Byl vyroben z těţkotavitelného hliníku a sloţený nezabral víc místa neţobyčejný deštník. Kdyţ si Neználek navlékl kosmickou kombinézu, cítil, ţe ho notněobepíná; zato vzduchotěsná přílba byla tak prostorná, ţe se mu tam pohodlně vešla hlavai s kloboukem. Naši kosmonauti si oblékli kosmické skafandry, vyzkoušeliradiotelefonní spojení, sjeli do zádi rakety a zŧstali stát před dveřmi do přetlakovékomory. Neználek vzal Buchtíka za ruku a stiskl tlačítko. Dveře se nehlučně otevřely.Přátelé vstoupili a dveře se za nimi stejně nehlučně uzavřely. Teď uţ naše odváţnékosmonauty dělily od měsíčního světa jen jedny jediné dveře. Neználek se před nimibezděčně zastavil. Jaký asi bude ten tajemný, neprobádaný svět? Jak přivítá nezvanépříchozí? Budou skafandry spolehlivou ochranou v bezvzdušném prostředí? Vţdyť bystačila jedna nevelká trhlinka, jedna jediná maličká dírka - vzduch by unikl akosmonautŧm by hrozila neodvratná záhuba. Rychlostí blesku mihly se Neználkovihlavou všechny ty myšlenky. Nedovolil však, aby ho přemohl strach. Jako by chtěl dodatodvahy i Buchtíkovi, objal ho jednou rukou kolem ramen a druhou smáčkl tlačítko udveří. Ale dveře se neotevřely. Otevřel se v nich jen nepatrný otvor. Prostor uvnitřpřetlakové komory se spojil s bezvzdušným prostorem venku a vzduch začal syčivěunikat. Neználek i Buchtík cítili, ţe se jim kombinézy, které předtím přiléhaly těsně ktělu, začínají najednou nafukovat. A jak by ne: tlak vnějšího vzduchu zmizel a skafandrbyl teď vystaven jen tlaku vzduchu uvnitř. Buchtík si nedovedl vysvětlit, co se to vlastněděje, a byl přesvědčen, ţe na něm skafandr praskl. Vyděsil se, aţ zavrávoral, a uţuţ byse byl svalil, ještě ţe ho Neználek starostlivě zachytil a řekl:“Co to děláš? Stŧj rovně! Všecko je zatím v pořádku.“Vtom uţ unikl poslední zbytek vzduchu a vnější dveře se samočinně otevřely.Neználek spatřil, jak zvenčí probleskuje světlo, a zvolal:“Tak, a - odváţně vpřed!“Kapitola osmáPRVNÍ DEN NA MĚSÍCI

Neználek s Buchtíkem vystoupili z rakety apoprvé vkročili na povrch Měsíce. To co spatřilije dočista ohromilo. Kolem se rozprostíralarovina připomínající nehybně ztuhlou hladinumoře s mělkými prohlubněmi a nízkými hřebenyvln. Právě tak jako skutečná mořská hladina měl

i zvlněný jakoby zčistajasna zkamenělý povrch

Měsíce zelenavě modrou barvu. V dálce za zbrázděnou pláni se vršily ţluté pahorkypodobné hromadám písku. A za pahorky se rýsovaly jasně červené hory. Trčely vzhŧrujako plameny nehybného ohně. Vpravo od našich cestovatelŧ strměly právě takovéohnivě rudé hory. Zdvíhaly se ze dna zkamenělého moře a mířily svými ostrýmivrcholky k obloze. Kdyţ se Neználek a Buchtík otočili uviděli v dálce opět horytentokrát mnohem nezřetelnějších obrysŧ jenjako chomáče vaty nebo oblaka spadlá na zem.Na jejich vrcholcích i svazích čněly v podoběfantastických skleněných hradŧ obrovskékrystaly. Sluneční světlo se lomilo v jejichhranách, takţe hrály všemi duhovými barvami.Nad celým tím pohádkovým světem zelabezedná propast černočerného nebe sespoustou velkých i drobných hvězd. Jakosvětelná cesta táhla se přes tuto hlubinuMléčná dráha a rozdělovala ji na dvě části: vlevé, ve shluku hvězd nízko nad obzorem,zářilo ţhavé Slunce; v pravé svítila měkkýmzelenavým světlem planeta Země. Slunečnípaprsky ji osvětlovaly z boku do tvaru velkéhopŧlměsíce. Na pozadí černého nebe zdál sepovrch Měsíce obzvláště jasný a malebný.Dozajista proto, ţe na Měsíci není atmosféra.Vzduch totiţ pohlcuje sluneční paprsky,oslabuje jejich jas, rozptyluje je a změkčujestíny. Kdeţto na Měsíci vrhá všechno hluboký,temný stín, předměty vynikají mnohemvýrazněji a vypadají jasnější a zřetelnější. Nedaleko svahŧ oblačného pohoří se tyčilaosamocená hora ve tvaru tmavého jehlanu nebo pyramidy. Od jejího úpatí k pahorku, nakterém přistála raketa, táhla se jako tenoučký paprsek úzká světlá cestička, jako byněkdo naschvál vysypal kamenitou pŧdu Měsíce pískem nebo křídou.“Tohle nebude jen tak,“ řekl Neználek Buchtíkovi. „Tu pyramidu si nejspíš postaviliMěsíčani, dokonce i pěšinu k ní vyšlapali. To prozkoumáme ze všeho nejdřív, co říkáš?“Nečekal na odpověď a statečně vykročil k měsíční stezce. Buchtík poznal, ţe na jehomínění je uţ stejně pozdě, a tak jen rozhodil rukama a poslušně se vydal za Neználkem.Někdo si třeba myslí, ţe aţ se dostane na Měsíc, hned tam začne skákat jako kobylka,a dokonce ví i proč - na Měsíci je totiţ přitaţlivá síla skoro šestkrát menší neţli na Zemi.Ale na Neználka a na Buchtíka to nějak neúčinkovalo: vŧbec necítili, ţe by byli šestkrátlehčí. Dlouhým pobytem ve stavu beztíţe zřejmě odvykli své váze, takţe jim teď jejichměsíční váha připadala docela normální a jako na Zemi. V ţádném případě neskákali poMěsíci jako kobylky anebo blechy.Zato Buchtík začal mít pocit, ţe je všechno kolem vzhŧru nohama. Měsíc, hory iNeználek, který kráčel vpředu - všecko jako by bylo obráceně: měsíční povrch nahoře anebe s hvězdami i Sluncem dole a on sám jako by visel hlavou dolŧ, přilepený k Měsícijen podráţkami svých kosmických bot. Bál se, ţe z nich uţuţ vyklouzne, sletí po hlavědo vesmírného prostoru a jen ty boty ţe tu zŧstanou, proto v jednom kuse zkoušel, jestli

je má dobře obuté.Tyhle neobvyklé pocity se dají snadno vysvětlit: vlivem menší přitaţlivé síly Měsíceje v organismu přitahováno do spodní části těla menší mnoţství krve, zatímco nadměrnákrev v horní části těla vyvolává v cévách mozku zesílený tlak, asi jako kdyţ visímehlavou dolŧ. A zrovna takový pocit měl i Buchtík. A protoţe se cítil vzhŧru nohama onsám, zdálo se mu obrácené taky všecko kolem.Zpočátku ho tenhle nepřirozený stav dosti lekal,ale pak nad tím jen mávl rukou, a ţe prý mu jekoneckoncŧ jedno, jestli chodí hlavou nahoruanebo dolŧ. Neználek tyhle pocity neměl,moţná proto, ţe byl pořízek, a ne takovýzhýčkaný tlouštík jako Buchtík. Cesta kpyramidě byla delší, neţ se nejdřív zdálo.Vzdálenosti jsou totiţ na Měsíci velice klamné.Vzdálené předměty je vidět mnohem zřetelněji,a tak se zdají vţdycky blíţ. Neználek a Buchtíkšli uţ dobře hodinu, ale k pyramidě zbýval ještě pořádný kus cesty. Slunce praţilo,ohřívalo skafandry čím dál víc, ale Neználek s Buchtíkem si vŧbec nevzpomněli nakosmické slunečníky a div se nezalkli v tom dusnu.“Ty, Neználku, nepospíchej tolik,“ fňukal Buchtík. „Musíme si trošku oddechnout.““A to se tady chceš usmaţit?“ odpověděl mu Neználek do radiotelefonu. „Musímehonem k pyramidě a schovat se do stínu. A navíc ty kosmické paprsky...““Co to zas je, jaké paprsky?“ bručel Buchtík.“Ále, to bys stejně nepochopil,“ řekl mu Neználek. „Já ti to pak vysvětlím.“Ve skutečnosti mu to nemohl vysvětlit ani teď, ani potom; neměl totiţ nejmenšítušení, co to ty kosmické paprsky vlastně jsou a čím se liší od těch obyčejných. Slýchaljenom od Petúnky a od Ančovičky, ţe takové paprsky existují a ţe jsou na Měsíciobzvlášť nebezpečné. Konečně došli k cíli. To, co povaţovali z dálky za pyramidu, bylaobyčejná hora, vlastně vyhaslá sopka se svahy plnými trhlin a ztuhlé lávy. Pěšina jepřivedla k jeskyni na úpatí. Rychle se v ní skryli před palčivým sluncem. Bylo tammnohem chladněji a příjemněji neţ pod širým nebem. I Buchtík přestal mít ten divnýpocit, ţe vyklouzne z bot a zřítí se někam dolŧ. Neviděl uţ nad hlavou hvězdné nebe, aleskalnatou klenbu jeskyně, a tak se mu zdálo, ţe i kdyby teď začal někam padat, nespadnedaleko. Vyzul se z kosmických bot, pohodlně se usadil na hladký kámen u stěny aodpočíval. Neználek nezŧstal pozadu a uvelebil se vedle něho. Dlouho však sedětnevydrţel, a sotva se trochu rozkoukal, vyskočil a prolézal jeden kout po druhém.Objevil, ţe jeskyně tady nekončí, ale vede dál do nitra hory, a rozhodl se, ţe jiprozkoumá. A tak Buchtíkovi nezbylo neţ se zase obout, vstát a s hekáním se vydat zaNeználkem. Neušli ani deset krokŧ a octli se v naprosté tmě tmoucí. Buchtík prohlásil,ţe takhle není na výzkumy ani pomyšlení, a uţ se chtěl vrátit, kdyţ vtom Neználekrozsvítil svou elektrickou svítilnu a tma byla rázem tatam. Buchtík jen frkl zlostí. Museljít dál, a to mu bylo o to protivnější, ţe kromě únavy začal zčistajasna pociťovat i účinkynízké teploty: příjemný chládek, který na něj zpočátku tak blahodárně pŧsobil, vystřídalakrutá zima. Buchtíkovi mrzly ruce i nohy; poskakoval, dupal, plácal rukou o ruku, jenaby se trošku zahřál, ale málo naplat.Zato Neználek snad zimu ani necítil. Statečně si vykračoval dál a dál a rozhlíţel sejako ostříţ. Cesta nejdřív vedla širokým tunelem jakoby provrtaným ve tvrdé skále. Dnotunelu se kaţdým krokem svaţovalo, a tak se jim šlo, jako by je někdo postrkoval.

Znenadání se stěny tunelu rozestoupily a naši cestovatelé se octli v obrovsképodzemní, nebo vlastně podměsíční prostoře. Připomínala jakési pohádkové království

zimy. Pod vysokánským stropem spatřili tisíceledových rampouchŧ. Některé byly maličké avisely těsně u stropu jako jiskřivé třásně, jiné,mohutnější, splývaly shora v zářícím věncoví.Některé rampouchy byly tak obrovské, ţedosahovaly špičkami skoro aţ ke dnu jeskyně, atu a tam se některý opíral o ledové podnoţí atvořil jakýsi sloup, podpírající klenbu. Vysokékamenné stěny toho ledového zámku pokreslilmráz fantastickými vzory. Mezi neskutečnouspletí bílých, jakoby ojíněných jedlí a palemrozkvétaly nevídané květy a mihotaly se duhovými barvami obrovské hvězdy utkané znejtenčích ledových paprskŧ.Kdyţ se Neználek pokochal tou nádherou, vykročil dál. Buchtík za ním. Snad ţekolem byla taková spousta ledu, ale moţná i proto, ţe teplota znovu klesla, začalmrznout ještě víc. Tancoval při chŧzi tak divoce, aţ se mu jedna bota přece jen vyzula aodlétla někam stranou. Buchtík se ji vrhl hledat do ledového sloupoví, v mţiku se octl vneproniknutelné tmě, polekal se, zoufale začal volat na Neználka - ten mu však uţ napomoc přijít nemohl.Zrovna v té chvíli totiţ vyšel z ledového sálu, dostal se do dalšího tunelu, tentokrát sezledovatělým dnem, uklouzl a rozjel se dolŧ. Na kluzkém povrchu se nebylo zač chytit azadrţet divoký let. V radiotelefonu sice slyšel Buchtíkŧv křik, ale co měl dělat - nanávrat nebylo uţ ani pomyšlení. Tunel se prudce svaţoval do hlubin Měsíce. Brzo uţNeználek neklouzal, ale doslova padal někam do propasti. Tma kolem začala řídnout,zdálo se, ţe odkudsi zdola proniká světlo. Zároveň se znatelně oteplilo. Za chvíli uţ bylohorko a prudké světlo ho řezalo do očí, byl přesvědčen, ţe je mu souzeno zahynout vplamenech, a uţ se v duchu loučil se ţivotem, kdyţ vtom se stěny propasti rozestoupily,zmizely, ještě okamţik - a Neználek spatřil, ţe je ze všech stran obklopen jasným nebemplným beránkŧ. A dole... snaţil se zahlédnout, co je dole, ale pod ním bylo zatím všeckov mlze. Za chvíli se protrhala a v hloubce uviděl zemi, pole, lesy, a dokonce i řeku. Takvida, řekl si, Všeználek měl přece jenom pravdu, kdyţ říkal, ţe Měsíc je koule a v níještě jedna a na té ţe ţijí měsíční človíčkové. I co, chviličku strpení - třeba se s nimisetkám.Neznámá země se zatím rychle blíţila. Neználek uţ dole docela dobře rozpoznalměsto s ulicemi a náměstími. Bylo to jedno z největších měsíčních měst - Hrabillon.Zanedlouho rozeznával dokonce i domy a chodce na ulicích. Vítr ho však neunášel dostředu města, ale k předměstí, tam, kde bylo vidět sady a zahrady a kde střechy domŧtonuly v zeleni. Nevadí, pomyslel si, aspoň bude měkčí přistání. Plácnout sebou někamna dláţdění, nadosmrti bude po mně. Ale strachoval se zbytečně: malý padák, který mělza zády, zpomalil jeho pád. I tak se ovšem Neználkovi nenadálým nárazem podlomilakolena a čapl přímo na zem. Padák se mu zase samočinně sloţil na záda, Neználek vstal,rozhlédl se a viděl, ţe přistál mezi keříky s jakýmisi zakrslými zelenými lístečky.Všiml si, ţe se lístky třepetají; kolem byla tedy atmosféra, vzduch. Listí na stromechse přece nehýbe jen tak, listím pohybuje vítr a vítr není nic jiného neţli pohyb vzduchu.Sundal si tedy přílbu a ucítil, ţe mŧţe docela volně dýchat. Dokonce se mu zdálo, ţevzduch je tu o mnoho lepší neţ na Zemi. Ale to se mu samozřejmě opravdu jen zdálo,nejspíš ve skafandru odvykl svěţímu povětří. Zhluboka se nadýchl, srdce mu začalo bítklidněji, a rázem mu bylo veselo a lehko. Ze všeho nejdřív se chtěl porozhlédnout azjistit, kam se to vlastně dostal. Pečlivě svlékl skafandr, schoval ho pod keříček a pustilse do prŧzkumu.Pořádně si prohlédl okolní keře a zjistil, ţe to vlastně vŧbec nejsou keře, ale maličkétrpasličí stromy, nejvýš jedenapŧlkrát aţ dvakrát vyšší neţ on. Větvičky těch stromŧbyly obsypané droboučkými zelenými jablíčky velikosti hrášku. Neználek jedno utrhl,okusil, ale hned je zas vyplivl, tak bylo kyselé. Nedaleko rostly právě takové zakrsléhrušně. Ochutnal i hrušku, nebyla o nic lepší, a ještě navíc byla trpká, nejspíš nezralá.Neználek ji zahodil a začal hledat k snědku něco jinačího. Měsíční jablíčka a hrušky mujenom rozdráţdily hlad. Po pár krocích se octl před vysokou prkennou ohradou, podélníţ rostly pichlavé keříčky obsypané uţ dočista malinkatými červenými plody. Neználekjeden ochutnal a poznal, ţe to jsou zakrslé měsíční maliny. Chutí se nijak nelišily odnašich pozemských, jen velikostí se nedaly ani srovnat. Neználek se začal cpát, ale jedl,jedl, a ne a ne se nasytit. A taky ţe se nenasytil. Kdyby si byl počínal jen trochuopatrněji, určitě by si byl všiml, ţe ho uţ dávno pozorují z křoví čísi slídivé oči. Patřilyměsíčnímu človíčkovi jménem Fix. Byl oblečen do rezavého kabátu, na loktech notněprodřeného, a do kalhot, jaké se obyčejně nosívají zastrčené do holínek, ale holínkyneměl, jen sandály naboso, na hlavě mu seděla jakási šeredná, promaštěná čepice. V rucedrţel koště jako pušku do útoku. Neználek polykal bezstarostně maliny, kdyţ vtom seodněkud zezdola ozvalo: cvak! a cosi ho pevně chytilo za nohu. Vykřikl bolestí, sehnulse a viděl, ţe se chytil do ţelez. A to uţ také přiběhl Fix a vší silou ho praštil po hlavě.“No počkej, mizero! Tak na maliny jsi dostal zálusk!“ řval a mával koštětem.“Dovolte!“ rozhořčil se Neználek. „Co to má znamenat! Co s tím koštětem? A cotuhleta ţeleza?“

Ale Fix ho neposlouchal.“Já ti ukáţu, cpát se tady malinama!“ hulákal dál, zkroutil Neználkovi ruce za záda aspoutal mu je provazem.Neználek jen pokrčil rameny a zabručel: „Nechápu, oč vám jde.““Jen co tě dovedu k panu Schwabsovi, to budeš hnedle vědět co a jak!“ pohrozil muFix.“K jakému panu Schwabsovi?““Však uvidíš, co je to zač. A teď marš!“ řekl Fix a zatáhl za provaz, div Neználekneupadl.“Jak mŧţu jít - máte rozum? Copak nevidíte, ţe mám nohu v ţelezech?“ ozval seNeználek.“No, no, to je krámŧ, jedna noha v ţelezech, uboţáčku!“ vrčel Fix. Ale přece jen muuvolnil nohu z pasti. „A teď hybaj, hybaj, ţádný řečičky!“ komandoval a pevně drţelkonec provazu, kterým svázal Neználkovi ruce. A znova ho přetáhl koštětem. „Ne aby těnapadlo vzít mi roha, mně neutečeš!“Neználek na to zase jen pokrčil rameny. Upláchnout tak jako tak nemohl, noha hopořádně bolela, a tak se belhal trpasličím sadem a za ním se hrnul se zlostným funěnímFix s koštětem přes rameno. Vyšli ze sadu a kráčeli teď podél dlouhatánských záhonŧměsíčních okurek a rajských jablíček. I kdyţ Neználkovi nebylo zrovna do koukání,

přece jen se pozorně rozhlíţel a zjistil, ţe iměsíční okurky a rajčata jsou desetkrát menší,neţ na jaké byl zvyklý ze Země.Nedaleko zalévali tři malíčkové. Dvapumpovali, třetí drţel hadici. Proud vody se vevýšce rozstřikoval do kapiček a padal jako déšťna záhony zeleniny. Pak šli kolem záhonŧ směsíčními jahodami. Několik Měsíčanŧ lezlo mezi řádky, sbíralo dozrálé plody askládalo je do košíčkŧ.Jeden z človíčkŧ uviděl Fixe s Neználkem a křikl:“Hej, Fixi, uţ jsi zase chytil lupiče?““Tak, tak, aby ne,“ samolibě se šklebil Fix.“K panu Schwabsovi ho vedeš, co?““Tak, tak, k panu Schwabsovi, kampak jinam.““A to na něj zas pustíte psy?“ zeptal se druhý človíček a nechal na chvilku práce.“To ať uţ si rozhodne pan Schwabs. Co přikáţe, to uděláme.““Bestie!“ zabručel jeden z človíčkŧ. „Coţe?““Bestie, povídám! I s tím vaším panem Schwabsem.““Já ti dám bestii!“ rozzuřil se Fix. „Všecko to panu Schwabsovi ohlásím, jak si tadypouštíte místo práce hubu na špacír - vylítnete na dlaţbu natotata!“Človíčkové se zas mlčky shýbli nad záhony. Fix šťouchl Neználka koštětem a vydalise dál. Vyšli na kopeček a Neználek spatřil krásný jednopatrový dŧm s velkou otevřenouverandou. Kolem byly květinové záhony měsíčních sedmikrás, macešek, řeřich, rezed aaster. Pod okny rostly keře měsíčního bezu. I květiny byly stejné jako na Zemi, jenmnohokrát mrňavější. Ale protoţe si Neználek uţ začal zvykat, ţe rostliny jsou naMěsíci jako za dva nic, nijak se tomu nedivil. Na verandě si hověl v křesle pan Schwabs.Byl to tlustý človíček s červenými tvářemi, s velkou rŧţovou pleší a s malinkýmaočkama skoro bez obočí, coţ mu dodávalo tuze veselého a dobráckého výrazu. Měl nasobě volné tmavohnědé pyţamo s bílými prouţky, na nohou pohodlné pantofle. Seděl zastolem a dělal čtyři věci najednou: jedl bílý chléb s máslem; popíjel čaj se zavařeninou;četl noviny; a bez ustání odháněl mouchy, které se kolem něho jenjen rojily, v jednomkuse si mu sedaly na pleš a padaly mu do čaje. To všechno dělal pan Schwabs s takovouhorlivostí, ţe se z něho doslova lil pot a struţkami mu stékal s pleše po tvářích a pozátylku rovnou za límec. Panu Schwabsovi to zřejmě nebylo moc příjemné - co chvílipopadl ručník přehozený přes opěradlo, jedním máchnutím si utřel mokrou lysinu i krk,zakrouţil jím nad hlavou, aby odehnal dotěrný hmyz, a pověsil ho zpátky na křeslo.Kdyţ viděl, ţe se k domu blíţí Fix se spoutaným človíčkem, odstrčil sklenici snedopitým čajem a zvědavě čekal, co bude dál.“Jářku, pane Schwabs, přived jsem lupiče,“ hlásil Fix a zŧstal stát i s Neználkem vuctivé vzdálenosti.Pan Schwabs se zvedl, sešel ke schŧdkŧm do zahrady, zaloţil si na břiše buclatéručky a začal si Neználka prohlíţet od hlavy k patě.

“Chytil se, co?“ zeptal se nakonec.“Zrovinka tak, pane Schwabs. Cpal se malinama - a šup do ţelez.““Tak, tak!“ zamečel pan Schwabs. „Já ti ukáţu, ty budeš jinak zpívat! Proč jsi se cpalmalinami, mluv!“

“Já se necpal, já je jedl,“ opravil hoNeználek.“Podívejme netýkavku!“ ušklíbl se panSchwabs. „Aby se člověk bál něco říct! Nodobrá. Tak pročpak jsi mi jedl maliny?““Proč! Dostal jsem hlad.““Ale ty uboţáčku!“ pitvořil se Schwabs.„Tak ty jsi dostal hlad! Já ti ukáţu, ty budešjinak zpívat! Jsou to tvoje maliny? Mluv!““Proč ne?“ řekl Neználek. „Nikomu jsem jenevzal, natrhal jsem si je sám.“Pan Schwabs zlostí aţ poskočil na svých krátkých noţkách.“Já ti ukáţu, ty budeš jinak zpívat!“ zařval. „To jsi nevěděl, ţe je to soukromýmajetek?““Jaký soukromý majetek?“ nechápal Neználek.“Coţe? Ty nakonec vŧbec neuznáváš soukromý majetek?“ zeptal se výhruţně panSchwabs.“Proč ne,“ vylekal se Neználek, „uznávám, jenom nevím, co to je. U nás ţádnýsoukromý majetek nemáme. My všechno zasejem společně, stromy sázíme taky všichnidohromady, a pak si kaţdý vezme, co zrovna potřebuje. U nás je všeho spousta.““Kde u vás? U koho u vás? Čeho je u vás spousta? Za takovéhle řeči bych tě měl hnátrovnou na policii. Tam ti ukáţou! To budeš jinak zpívat!“ rozeřval se pan Schwabs,šermoval rukama a nepustil Neználka k slovu.Nakonec tleskl do dlaní a křikl: „Fex!“Ze dveří okamţitě vyskočil človíček oblečený přesně jako Fix, jenţe bez čepice. PanSchwabs luskl prsty a ukázal na podlahu vedle sebe. Fex v tu ránu pochopil, co si pánpřeje, popadl křeslo od stolu a postavil je vedle pana Schwabse.Ten se pomalu usadil a řekl:“Tááák, a teď přiveď... třeba... hm - no třeba Mylorda, tak.“Fex se ozlomvaz rozběhl vyplnit rozkaz.“Tvoje štěstí, ţe jsem takový dobrák,“ řekl pan Schwabs Neználkovi. „Na policii těnepoţenu, s policií si, kamaráde, radši nic nezačínat. Z policie ţádná výhoda nekouká -ani pro mne, ani pro tebe, čert ji vem!“To uţ se objevil Fex s velkým chundelatým psem na řetězu.“Abys věděl, pustím tě,“ pokračoval pan Schwabs. „Ale upaluj, holoubku, a pěkněrychle, aby tě ten pejsek nepokousal. Rozvaţte ho!“Fix rozvázal Neználkovi ruce.“A teď koukej mazat, co okouníš!“ křikl pan Schwabs. „Nebo snad chceš, abych natebe dal pustit psa? No dobrá. Fexi, pusť Mylorda!“Kdyţ Neználek viděl, ţe celý případ dostává tak neţádoucí obrat, vzal nohy naramena. Vtom uţ také Fex odepjal Mylordovi řetěz a huňatý pes se vrhl za Neználkem.“Chyť ho, Mylorde, chyť ho!“ pobaveně zapištěl pan Schwabs a zatleskal radostí.Neználek zahlédl, ţe ho Mylord uţuţ má, prudce zahnul, a pes běţel setrvačností dál.A tak to Neználek udělal pokaţdé, kdyţ ho Mylord doháněl, a vţdycky mu nějak vposlední chvíli uklouzl. Honili se kolem domu po záhonech s květinami, aţ sedmikrásky,hvozdíky, macešky i tulipány, vyrvané s kořeny, létaly na všecky strany.

“Mylorde, chyť ho!“ běsnil pan Schwabs. „Cose loudáš. To si neporadíš s jedním zlodějíčkem?Přines! Ach ty mizero! Já ti ukáţu, ty budeš jinakzpívat! Hej, Fexi!““Poroučíte, milostpane?“ naklonil se uctivěFex.“Okamţitě přiveď toho... hm - no třebaCésarina!““Rozkaz!“ houkl Fex a odběhl.Za chviličku byl zpátky s vytáhlým nohatým psem s krátkou rezavou srstí, ale bezocasu.“Pusť ho!“ křikl pan Schwabs. „No tak, chyť ho, Césarino!“Kdyţ Neználek poznal, ţe Mylordovi přišla posila, seběhl s vršku a vzal to přeszáhony s jahodami. Oba psi za ním, cesta necesta, a nemilosrdně dupali po jahodách.“Co to zas je? Co to vyvádějí!“ úpěl pan Schwabs, skulil se z verandy a chytil se zalysinu. „Moje jahody! Césarino, Mylorde, chyťte ho, pořádně mu zasolte! Obkličte ho!Nadeběhněte si ho! Hlupáci, motovidla, idioti! Tupohlavci! Dva tupohlaví idioti sineporadí s jedním tupohlavým hlupákem! A co vy tady okouníte?“ křičel pan Schwabsna človíčky, kteří pracovali na záhonech. „Chyťte ho! Stojí a chechtají se, tupohlavci! Jávám ukáţu, vy budete jinak zpívat!“Človíčkové nechali práce a rozběhli se po záhonech za oběma psy. A tu si panSchwabs uvědomil, ţe teď je to ještě horší.“Zpátky!“ zařval. „Já vám ukáţu, takhle mi tu dupat po jahodách, vy budete jinakzpívat!“Človíčkové se zastavili a pan Schwabs se vrhl za Neználkem sám. Ale vtom se chytilnohou do ţelez.“Co je to zas!“ pištěl a šklebil se bolestí. „Hej, Fixi, Fexi, co koukáte, ťulpasové! Jávám ukáţu, vy budete jinak zpívat! Nastaví tu všude ţeleza! Sundejte mi to, mizerové,nebo za sebe neručím!“Fix a Fex k němu přiběhli a tahali mu nohu ze ţelez. Zatím se uţ Neználek, Mylord aCésarino dostali z jahod na záhony s okurkami a rajčaty. V mţiku bylo všecko vzhŧrunohama a nikdo uţ nepoznal, kde rostly okurky a kde rajská jablíčka.“Propánajána, co to tam vyvádějí!“ volal pan Schwabs, brunátný vzteky. „Hej, Fixi,Fexi, co čumíte, pitomci! Rychle pušku, zabiju ho jako psa, ten bude jinak zpívat!“Fix a Fex zmizeli, a neţ bys řekl švec, vrátili se s puškou.“Střílejte!“ prskal a ječel pan Schwabs. „Já si to zodpovím.“Fix zalícil a vystřelil. Kulka zasvištěla dva kroky od Neználka.“Takhle se střílí? Kdo to jakţiv viděl!“ křičel pan Schwabs zuřivostí bez sebe. „Dejteto sem. Já vám ukáţu, jak se má střílet!“Vyrval Fixovi pušku a vystřelil. Jenţe místo Neználka trefil Césarina. Ubohý pesdivoce zakňučel, nadskočil, udělal ve vzduchu kotrmelec, padl na hřbet a zŧstal leţetvzhŧru prackami.“Vidíte to, hlupáci!“ běsnil pan Schwabs a chytal se za hlavu. „Kvŧli vám jsem přišelo psa!“Jak Neználek zaslechl, ţe došlo na střelbu, na nic nečekal, rozběhl se k ohradě - ahup! na druhou stranu.

“No počkej!“ zařval pan Schwabs a dusil sevzteky. „Tohle ti nedaruju! Já ti ukáţu! Tybudeš jinak zpívat!“Vztekle zahrozil pěstí nad brunátnou lysinou,pak si dopáleně uplivl a šel domŧ spočítatškody, které mu Neználek zpŧsobil.Kapitola devátáKTERAK SE NEZNÁLEK SETKAL S

BIGGLEM A FIGGLEMNeználek šťastně unikl svým pronásledovatelŧm a hnal se úprkem po cestě, ohrazenéz obou stran vysokými ploty. Za ním se bez přestání ozýval zběsilý štěkot a Neználkovise zdálo, ţe má v patách pořád ještě ty dva zuřivé psy. Ve strachu ani nekoukal, kudyběţí, a teprve kdyţ se octl na ţivější ulici, trochu se vzpamatoval, ohlédl se a viděl, ţepsi, kteří ho tak vylekali, jsou uţ bŧhvíkde.Kolem po chodnících kráčeli Měsíčani, malíčci i malenky, nikdo nikam neběţel,nikdo nikoho nepronásledoval, nikdo vŧči němu neprojevoval nepřátelské úmysly. Anity hloupé prkenné ploty tady uţ nebyly. Po obou stranách ulice stály teď vysokánskédomy s rozmanitými obchody. A uţ byl večer. Rozsvítily se lucerny, výklady obchodŧse rozzářily, na prŧčelích domŧ se rozblikaly rŧznobarevnými světly neónové reklamy.Ulice byly čím dál širší, domy vyšší, obchody přepychovější a světla reklam pestřejší.Přes ulice se rozpínaly lehké plošiny a mosty s rozmanitými atrakcemi: houpačkami,kolotoči, tobogany, skákajícími koňmi, létajícími velocipédy a čertovými kolynejrŧznějších systémŧ a velikostí. A to všecko se točilo a houpalo a hýbalo a skákalo atřáslo a zářilo stovkami elektrických ţárovek. Podél chodníkŧ stála křivá zrcadla a kaţdýse mohl dosyta vychechtat při pohledu na svŧj protaţený, zmáčklý nebo zpitvořenýobličej. Na chodnících před spoustou restaurací a kaváren seděli u stolkŧ malíčkové amalenky, večeřeli, popíjeli čaj, kávu nebo sodovku se sirupem, mlsali zmrzlinu a dorty,někteří tančili, hudba tu zněla ze všech stran.Číšníci a servírky běhali s podnosy mezi stolky a roznášeli hostŧm nejrozmanitějšípokrmy. Kdyţ tak Neználek koukal, jak se ti človíčkové ţiví, uvědomil si, ţe má vlastnětaky hlad. Dlouho se nerozmýšlel a usadil se k volnému stolku. Okamţitě přiskočilčíšník ve fraku a uctivě se zeptal, co si bude přát. Neználek si objednal polévku, potomporci makarónŧ se sýrem, pak snědl ještě dvě porce plněného zelí, vypil šálek kávy anavrch si dal jahodovou zmrzlinu. Všechno mu to tuze chutnalo. Najedl se a hned mubylo líp. Seděl spokojeně za stolkem, poslouchal hudbu, díval se na tančící dvojice apozoroval Měsíčany u sousedních stolkŧ. Všichni se spolu ţivě bavili a vesele se smáli,všichni vypadali laskavě a přívětivě. I ten malíček v černém, který mu přinesl jídlo, se naněj příjemně usmíval. Tak vida, je tady docela pěkně, pomyslel si Neználek. Je vidět, ţei na Měsíci ţijí správní človíčkové. Všechno, co se mu dosud přihodilo, připadalo mu jenjako nedorozumění nebo zlý sen, na který uţ radši nevzpomínat. Zvedl se, zamávalčíšníkovi na rozloučenou a vydal se dál.Ale číšník ho rychle dohnal, uctivě se usmál a řekl: „Zapomněl jste, milý příteli, napeníze.“

“Na co?“ zeptal se s přívětivým úsměvemNeználek.“Na peníze, milý příteli, na peníze!““Na jaké peníze, milý příteli?““Musíte přece, milý příteli, zaplatit za večeři.Peníze bych prosil.““Peníze?“ řekl rozpačitě Neználek. „A co toje, milý příteli? Slyším tohle slovo poprvé.“Číšníkovi v tu ránu zmizel úsměv z tváře. Dokonce nějak nepřirozeně zbledl zlostí.“Tak ty tak!“ zavrčel. „Poprvé slyšíš tohle slovo? No počkej, to ti jen tak neprojde!“Odtáhl Neználka stranou, vytáhl píšťalku a pronikavě zapískal. Okamţitě se odněkudze tmy vynořil urostlý človíček v modré uniformě s nablýskanými kovovými knoflíky as mosaznou přílbou na hlavě. V ruce drţel gumový obušek, u pasu měl v pouzdřerevolver.“Pane stráţník, nechce mi dát peníze,“ ţaloval na Neználka číšník.“Jak si to dovoluješ, mizero! Okamţitě mu dej peníze!“ zařval policajt, zaloţil si rucev bok a vystrčil na Neználka tlusté břicho.“Tak za prvé: nejsem ţádný mizera,“ dŧstojně odpověděl Neználek, „a za druhé:peníze mu nedám. Ţádné jsem mu nevzal. A ani neviděl,““A tohle jsi uţ viděl?“ zeptal se policajt a strčil Neználkovi pod nos gumový obušek.Neználek mimoděk ucukl.“Co myslíš, ţe to je?“ zeptal se policajt. „No, čuchni si!“Neználek si opatrně přičichl ke konci pendreku.

“Gumová tyčka nejspíš,“ zamumlal.“Gumová tyčka!“ ušklíbl se policajt. „To je vidět, ţe jsi osel! Zdokonalený elektrickýobušek, abys věděl. A stŧj v pozoru, kdyţ s tebou mluvím!“ komandoval. „Rrrruce ktělu! A ţádné řřřeči!“Neználek bezděky zdvihl hlavu a přitiskl ruce ke kalhotám. Policajt ho ťuklpendrekem do čela. Ozval se třesk. Neználek dostal elektrickou ránu, ale takovou, aţ semu zajiskřilo v očích, v hlavě mu zahučelo a zakymácel se, jak se mu podlomila kolena.Policajt ho chytil za límec a začal mu prohledávat kapsy. Nenašel nic, a tak ho vleklzástupem človíčkŧ, kteří se v tu ránu seběhli kolem.“Rrrrozejděte se! A ţádné řřřeči!“ řval a mával pendrekem.Zástup se v mţiku rozprchl. Policajt zatáhl Neználka do úzké uličky a zŧstal stát učerného policejního auta s jediným maličkým zamříţovaným okýnkem. Otevřel zadnídvířka, velitelským pohybem kývl na Neználka, hrozivě se zamračil a houkl:“Fit! Fit!““Jaké fit, fit?“ nechápal Neználek.“To znamená, abys koukal mazat do vozu, neţ se rozzlobím!“ zařval policajt.Kdyţ viděl, ţe se k tomu nemá, praštil ho pendrekem s takovou silou, ţe Neználekudělal kotrmelec a vletěl dovnitř. Ani si nestačil uvědomit, co se vlastně stalo, a uţ zaním zaklapla dvířka. Zdvihl se ze špinavé a zaplivané podlahy, opřel se ramenem odveře, ale marně: drţely pevně. A tak do nich začal ze všech sil bušit pěstmi:“Hej, co to děláte!?“Policajta samozřejmě ani nenapadlo, aby mu odpověděl, sedl si vedle řidiče apřikázal:“Na direkci! Fit! Fit!“Motor zahučel, automobil se rozkodrcal po dláţdění a za čtvrt hodiny byl uţNeználek na policejním komisařství.Policajt, který se jmenoval Biggel, předal Neználka z ručky do ručky druhémupolicajtovi, kterému říkali Figgel. Figgel byl oblečen do stejné uniformy jako Biggel,jenom knoflíky se mu neblýskaly tak jako Bigglovi. To se dalo se vší pravděpodobnostívysvětlit tím, ţe policista Figgel nemíval sluţbu venku na čerstvém vzduchu, ale vuzavřené a špatně větrané místnosti, od čehoţ kov na knoflících postupně zmatněl.Celé tři stěny policejní místnosti zakrývaly vysoké skříně s policejními spisy ovšemoţných zločincích. Uprostřed kanceláře stál bytelný dubový stŧl. Za stolem byl najedné straně fotoautomat na fotografování zločincŧ, na druhé straně rentgenový přístroj,kterým byli zatčení prosvěcováni skrznaskrz, jestli nespolkli uloupené cennosti aneukryli je tak ve vlastním ţaludku. U dveří stála takzvaná štafírka na měření provinilcŧ.Byla to vlastně dlouhá míra na podstavci a s pohyblivým prkénkem.Na stole měl Figgel telefon, bedýnku s čistými blankety do kartotéky zločincŧ,krabičku s černou tiskařskou barvou na otisky prstŧ a mosaznou přílbu. V zájmupřesnosti je třeba říci, ţe i Figglova mosazná přílba se blýskala méně neţ přílbaBigglova. Bylo to zvlášť zřejmé v okamţiku, kdy Biggel vešel, smekl a poloţil ji na stŧlvedle Figglovy.Ale jinak měli Figgel i Biggel mnoho společného: oba byli zavalití, oba měli širokéobličeje s nízkým čelem a tmavé, hrubé, na jeţka ostříhané vlasy. Přes nápadnou vnějšípodobu byl však v jejich povaze velký rozdíl. Zatímco Biggel byl človíček přísný, kterýnetrpěl ţádné řeči, Figgel byl naopak velký milovník všelijakých rozhovorŧ, legrácek ašprýmŧ. Jen se za Bigglem zavřely dveře, řekl Neználkovi:“Dovoluji si vás upozornit, váţený a milý, ţe v celém policejním komisařství jsemprvní ze všech já, protoţe první, co uvidíte, sotva ráčíte vkročit do těchto útulnýchmístností, není nic jiného neţli já. Chi-chi-chi! Vtipné, není-liţ pravda?“Nečekal, co na to Neználek řekne, a pokračoval:“Mou prvořadou povinností je zjistiti totoţnost kaţdého zatčeného zločince, to jest vtomto případě, jestli dovolíte, vaši.““Ale já přece nejsem ţádný zločinec!“ namítl Neználek.“To říkají všichni, váţený a milý,“ přerušil ho Figgel, „neboť cílem kaţdého zločinceje splésti policii, zamotati jí takříkajíc hlavu, vyuţíti toho a uprchnout. Musím vás všakubezpečit, váţený a milý, ţe to se vám nepodaří, jelikoţ naše metody jsou obzvláštěspolehlivé, jak se o tom záhy přesvědčíte sám. Povězte mi laskavě své jméno.““Neználek.““Tak vidíte,“ řekl Figgel, „tvrdíte, ţe se jmenujete Neználek, ale jak mohu vědět, ţeje tomu skutečně tak? Kdo ví, neskrývá-li se pod tímto jménem nějaký nebezpečnýzločinec? Vţdyť přece zločinci velice rádi mění jména. Kupříkladu vy. Dneska jste,řekněme, Neználek, zítra Všeználek, pozítří zas kdovíjaký Penálek - chi-chi-chi! Vtipné,není-liţ pravda? Jak se v tom má jeden vyznat? Jenomţe my se v tom vyznáme jednaradost. Dovolím si vás upozornit na tyto tři skříně. Jsou tam uloţeny popisy všechzločincŧ, s nimiţ jsme kdy měli tu čest. Ovšem hledat popis vaší osoby ve všech, s tímbychom nebyli hotovi ani za tři roky. Pro urychlení pátrání dělíme všechny zločince dotří skupin: v první skříni chováme popisy zločincŧ vysokých postav, ve druhé středních ave třetí malých. Abychom našli váš popis, musíme vás nejdřív změřit.“

“Ale vy tady přece nemŧţete mít mŧj popis,já jsem se teprv dneska dostal na vaši planetu,“namítl Neználek.“To říkají všichni, váţený a milý, absolutněvšichni, ujišťuji vás,“ zvolal Figgel a anineposlouchal, co Neználek říká. „Račte laskavěna moment pod míru. Tak... postavte se hezkydo pozoru, paty k sobě, ruce k tělu, tááák.“Postavil Neználka zády k míře, pustil mu na hlavu pohyblivé prkýnko a podíval se,kolik dílkŧ ukázala šipka.“No vida,“ řekl spokojeně, „vaše výška, vyjádřená ve standardních měrnýchjednotkách, rovná se sedmdesáti dvěma milicentŧm, jste tedy človíček střední postavy aváš popis je nutno hledat ve druhé skříni. Ale to není zdaleka vše. Jak se mŧţete osobněpřesvědčit, máme v kaţdé skříni ještě tři oddělení. V horním oddělení kaţdé skříně jsouuloţeni zločinci s velkými hlavami, v prostřední se středními a konečně v dolníchodděleních zločinci s maličkými hlavičkami. Změříme teď velikost vaší hlavy... tááák...třicet milicentŧ - a hned je nám jasné, ţe máte hlavu velkou a ţe vás musím hledat vhorním oddělení. Ale to ještě není všechno: v kaţdém oddělení máme ještě, jak račtevidět, po třech přihrádkách. V prvních přihrádkách máme vţdycky človíčky s dlouhýminosy, v druhých s prostředními a v třetích s mrňavými. Změříme váš nos, momentíčekprosím, tááák, a zjistíme, ţe neměří víc neţ dva a pŧl milicentu, tedy mrňous. Váš popisdluţno tudíţ hledat v třetí přihrádce horního oddělení druhé skříně. A nyní je to uţvskutku maličkost, jelikoţ všechny karty a popisy jsou uspořádány podle velikostí.Nezajímají nás zločinci velcí 70 a 71 milicentŧ - ty dáme stranou; nezajímají nás hlavy28 a 29 - pryč s nimi; nezajímají nás ani nosy do pŧl třetího milicentu - pryč! A prosím,tady je vaše karta: všecko přesně odpovídá - výška 72, objem hlavy 30, nos dva a pŧl...Jestlipak vŧbec víte, kdo vlastně jste?““Kdo, prosím vás?“ zeptal se polekaně Neználek.“Proslulý bandita a lupič Hezounek: šestnáct přepadení vlakŧ, deset ozbrojenýchbankovních loupeţí, sedm útěkŧ z vězení - naposledy minulého roku podplacením stráţí,celkový lup v úhrnné částce dvacet miliónŧ shwindlingŧ!“ oznámil s radostnýmúsměvem Figgel.Neználek vyděšeně zamával rukama: „Co to povídáte! To přece nejsem já!““Ale jste, váţený pane! Snad byste se nestyděl? S takovou sumičkou, jako je ta vaše,se přece nemusíte ostýchat. Jistě vám z těch dvaceti miliónkŧ ještě něco zbylo. Dejte miaspoň sto tisíc - a já vás pustím. Vţdyť kromě mne nikdo neví, ţe jste slavný lupičHezounek. A místo vás strčím do vězení nějakého vandráka a všecko bude v pořádku,čestné slovo!““Ujišťuji vás, ţe se mýlíte,“ řekl Neználek.“Ţe vám není hanba, pane Hezounek! To je vám líto mizerných sto tisíc? Při vašichpříjmech bych nelitoval ani dvou set tisíc, abych se dostal na svobodu. Tak aspoňpadesát... no dobrá, tak dvacet - a běţte, kam je libo.““Prostě nechápu, o čem hovoříte,“ pokrčil Neználek rameny. „Já přece nejsem ţádnýHezounek a...““Vím, vím, co chcete říci,“ přerušil ho Figgel. „Nejste Hezounek a ţádné peníze jsteneukradl, ţe ano - ale copak to tady na té kartě není černé na bílém? Výška: 72 - je to

vaše velikost? Hlava: 30 - je to vaše hlava?Nos: dva a pŧl - a navíc je tu vaše fotografie.“Neználek se podíval na fotografii, nalepenouna kartě, a řekl:“No vidíte, tohle přece nejsem já. Já nejsemtomuhletomu človíčkovi vŧbec podobný.““Správně. Vŧbec ne. A proč? Protoţe jste sidal změnit podobu. U nás jde, váţený a milý, za peníze všecko: změnit obličej, nechat sinarŧst nový nos - to všecko uţ tady bylo.““Ale já si vŧbec nenechal narŧst jiný nos,“ bránil se rozhořčeně Neználek.“To říkají všichni, váţený a milý, absolutně všichni, věřte mi. No dobrá; nechcete dátdvacet tisíc, dejte aspoň deset... Ve vězení vás to přijde dráţ. Tam vás oškubou jakoslepici, z milionáře budete nejposlednější uboţák a zbudou vám jen oči pro pláč. Takdejte aspoň pět... aspoň tisícovku! Vy chcete, abych vás pustil úplně zadarmo? Kdepak -to já vás zřejmě budu muset přece jenom strčit na pár dní do basy, snad přijdete krozumu. A teď musíme vyřídit několik formalit.“Vzal z bedýnky čistý blanket, zapsal do něho Neználkovo jméno, uvedl výšku,rozměry hlavy a nosu, vyfotografoval ho, zrentgenoval, pak mu namazal obě ruce černoubarvou a vzal mu otisky prstŧ.“Pošleme otisky vašich prstíčkŧ k prozkoumání a porovnáme je s otisky prstŧ panaHezounka. Doufejme, ţe se potom přesvědčíte sám, ţe vy jste vy, tedy Hezounek, apřestanete zapírat. A nyní je mi líto, jsem nucen se s vámi rozloučit.“Figgel smáčkl tlačítko elektrického zvonku a do dveří vešel policista Riggel - sestejně tupým obličejem, nízkým čelem a s vlasy na jeţka.“Do basy!“ rozkázal stručně Figgel.Riggel se na Neználka zamračeně podíval a otevřel dveře: „Fit! Fit!“Všiml si, ţe Neználek chce něco říct,výhruţně napřáhl pendrek a zakrákal jakovrána: „Marrrš, zatrrraceně, to ti povídám! Aţádné řřřečičky!“Neználek si uvědomil, ţe řeči tu doopravdynepomohou, a tak jen mávl rukou a vyšel zedveří.Kapitola desátá

V BASEBasa říkají vězňové na policejním komisařství ohromné podzemní místnosti sespoustou pryčen plných človíčkŧ. Uprostřed stála litinová kamna, od nichţ se přes celoubasu táhly dlouhé plechové roury. Kolem kamen sedělo několik človíčkŧ a pekli si veţhavém popelu brambory. Čas od času někdo z nich otevřel dvířka, vyhrabal upečenoubramboru, horlivě na ni foukal a přehazoval si ji z ruky do ruky, aby mu co nejdřívvystydla.Ostatní seděli na pryčnách nebo na zemi a hleděli si svého: jeden se oháněl jehlou azašíval si své vetché oblečení, jiný hrál s kamarády čáru nebo vypravoval nějakouneveselou historku ze ţivota. Místnost byla docela bez oken a osvětlovala ji jedna jedináţárovka vysoko u stropu, byla matná a svítila jako za dušičky. Sotva za Neználkemzabouchly dveře, začal si protírat oči, aby se v té tmě aspoň trošku rozkoukal. Moc tonepomohlo a jen si po obličeji rozmazal černou barvu, které měl plné prsty. Kdyţ sičlovíčkové všimli, ţe přišel nováček, několik nejzvědavějších seskočilo z pryčen a běţelik němu. Neználek se vylekal, přitiskl se zády ke dveřím a chystal se k obraně.Človíčkové se však rozesmáli, sotva uviděli jeho umazaný obličej. Neználek pochopil,ţe se nemá čeho bát, a pusa se mu taky roztáhla od ucha k uchu.“Pročpak tě sem šoupli? Co ti přišili?“ vyptávali se ho.“Váţně nevím, kamarádi,“ přiznal se Neználek. „Říkají, ţe prý jsem ukradl dvacetmiliónŧ nějakých švihlikŧ... nebo šuplikŧ či co.“Přerušil ho hromový smích.“Snad shwindlingŧ, ne?“ řekl kdosi. „Tak, tak, kamarádi. Ale čestné slovo, ţe nemámani zdání, co to vlastně je, ty švindlíky... nebo šmejdlingy...“Kaţdý tuze dobře věděl, ţe shwindlingy jsou peníze, a tak byli přesvědčeni, ţe siNeználek dělá šprťouchlata.“Koukám, ţe jsi veselá kopa,“ řekl Neználkovi malíček, který stál nejblíţ; byl bezkošile, zašíval si na ní zrovna dírku.“No, dejme tomu, ţe jsi váţně nic nešloh,“ přidal se malíček s kulatou, doholaostříhanou hlavou, „tak ale za co tě sem šoupli?““Namouduši, kamarádi, nic jsem neudělal. Prostě jsem se v restauraci navečeřel, a tenmezulán hned: Peníze sem! Ale já mu přece ţádné nevzal.“Znovu se všichni rozchechtali.“Tak ty ses teda navečeřel bez peněz, co?““Co to pořád máte? Jaké peníze? Uţ mi to konečně vysvětlete, kamarádi. Co to jsouty vaše peníze?““No dobrá, tak uţ dost těch ţertŧ.““Ale já přece neţertuju! Já to namouduši nevím, co jsou peníze.““Přestaň uţ, jo! Ještě řekni, ţe jsi k nám spadl z Měsíce!““Kdepak, kamarádi, z Měsíce ne! Já přiletěl ze Země.““Tak tohle se ti teda zrovna nepovedlo,“ řekl ten holohlavý.“A kdepak myslíš, ţe jsi teď? Tady jsme přece na Zemi!““Nesmysl, kamarádi, na Měsíci jsme.““No nazdar!“ zasmál se ten bez košile. „A kde je podle tebe Měsíc? Kolem Zeměpřece, ne? Tamhle nahoře!“ ukázal jehlou někam nad hlavu. „To si mŧţeš přečíst vkaţdé kníţce. A naše Země se vrtí jako káča uvnitř něho, chápeš to?““To vím,“ odpověděl Neználek. „Já jsem jenom nevěděl, ţe té vaší Zemi říkáte takyZemě. Já mluvím o jiné Zemi, o planetě bŧhvíjak daleko za vaším Měsícem.““A ty jsi k nám tedy přiletěl odtamtud, jo?“ zeptal se s předstíraným údivemholohlavý.“Přesně tak,“ potvrdil Neználek. „To jsou mi věci!“ ušklíbl se holohlavý. „Tak to sepojď honem umýt, kamaráde, nějak ses nám cestou zamazal.“Neználek šel k umývadlu, pustil vodu a myl se. A človíčkové se zatím do sebe pustili.Jedni tvrdili, ţe si Neználek schválně vymýšlí všelijaké nesmysly, aby zmátl policajtŧmstopu, druzí říkali, ţe je to obyčejný hlupák a plácá, co ho napadne, a třetí bylipřesvědčeni, ţe se dočista zbláznil. Ten bez košile kdekoho přesvědčoval, ţe moţnáNeználkovi přeskočilo z kníţek, protoţe tam doopravdy stojí, ţe za vnějším Měsícemjsou nějaké planety a hvězdy, na kterých prý také ţijí človíčkové, a tak si zřejměpředstavuje, ţe k nim z jedné takové hvězdy přiletěl. Blázni si přece vţdyckypředstavují, ţe jsou rŧzné slavné osoby a hrdinové nebo odváţní cestovatelé.Neználek se domyl a zeptal se: „Kde máte ručník?““Co bys nechtěl!“ ušklíbl se holohlavý. „Tady jsi v base, a ne v hotelu, rozumíš?Ručník! Takový přepych tady holenku nevedou.““A jak se mám utřít?““Jestli chceš, sedni si tuhle ke kamnŧm, uschneš jedna dvě.“Neználek si přisedl ke človíčkŧm, kteří se hřáli u kamen, a holohlavý se usadil vedle.“Tak ty váţně nevíš, co to jsou peníze?““Namouduši ne,“ přiznal se Neználek. To ti je tedy musím ukázat,“ řekl holohlavý avytáhl z kapsy několik měďákŧ.“Dávej pozor! Tomuhle nejmenšímu se říká centig. Tenhle větší, vidíš ho, to jsou dva

centigy, tuhle je ještě jeden - taky dvoucentig. A tuhlety dva, to jsou zas pěticentigy.Dohromady mám teda patnáct centigŧ. A sto centigŧ je jeden shwindling.““A k čemu to všecko je?“ zeptal se Neználek.“Jak to k čemu?“ divil se holohlavý. „Za peníze si mŧţeš koupit, co tě napadne.““A co to je koupit?“ nechápal Neználek.“Ty jsi přece hlupák! Koupit je koupit,“ vysvětloval holohlavý. „Tak třeba ty mášklobouk, a já mám zase, vidíš, tuhle patnáct centigŧ. Já ti je dám a ty mi za ně dáš svŧjklobouk. Platí?““Proč bych ti měl dávat klobouk?“ odpověděl Neználek. „Klobouk mŧţu nosit nahlavě, ale co s patnácti centigy?““Páni, ty jsi osel! Kdo má ty centigy, mŧţe si za ně všechno koupit. Hele - mášhlad?““Zatím ne.““Jen počkej za chvíli! A co pak? Kdyţ máš centigy, koupíš si něco k jídlu, kdyţnemáš - budeš pískat kudlu.““Vem to!“ zašeptal Neználkovi malíček s rozcuchanou čupřinou vlasŧ, co sedělvedle. „Pleška má pravdu. A my si spolu za těch patnáct centigŧ nakoupíme brambory aupečeme si je v kamnech. Víš ty vŧbec, co je to za dobrotu?““Správně!“ přidal se Pleška. „Ber, dokud dávám. Patnáct centigŧ za takovýhleklobouk - to je slušná cena, co říkáš, Čupro? Víc ti stejně nikdo nedá.“Sundal Neználkovi jeho modrý klobouk a vysypal mu do dlaně penízky.“Ber, ber, moc se nerozmýšlej!“ zazubil se Čupra. „Koupíme si brambory a dáme sido nosu.““Ale kde je vezmem?“ zeptal se Neználek.“Dej mi peníze, já to zařídím. To máš marné, tady je vězení, a ţádné lahŧdkářství.“Čupra vzal od Neználka peníze, deset centigŧ si nepozorovaně strčil do kapsy,pěticentig nechal v hrsti, šel ke dveřím a třikrát potichu zaklepal. Cvakl zámek, dveře sepootevřely a štěrbinou nakoukl náš známý policajt Riggel.“Poslyš, Riggle,“ zašeptal Čupra, „přenech nám za pětník brambor. Chceme sivystrojit malou hostinu a pohostit tuhle nováčka.““Dobrá. Peníze!“ zavrčel Riggel.Čupra mu dal penízek, dveře zabouchly, ale za chviličku se znova otevřely a Riggelpodal Čuprovi pytlík s bramborami.

“Viděls, jak se na to musí? S penězi se, kamaráde, nikde neztratíš!“ chvástal se Čupraa vysypal brambory rovnou před kamna.“Co to je?“ zeptal se s údivem Neználek.“Jak to? Copak nevidíš - brambory přece.““A proč takové mrňavé?“Brambory byly opravdu jako zadvanic. Ţádný brambŧrek nebyl větší neţ fazolka.Neználek na ně koukal, koukal a nakonec se dal do smíchu. Človíčkové se na sebepodívali a potajmu si zavrtěli prstem na čele, jako ţe Neználkovi dočista přeskočilo.“Co je na tom k smíchu?“ řekl přísně Čupra. „Brambory jsou úplně v pořádku, lepšíby se ani nesehnaly.““To u nás máme jinačí brambory,“ řekl Neználek. „Tááákovéhle!“A rozpřáhl ruce, jako by se chystal obejmout slona.“U nás vyrostou brambory, ţe je nemŧţeme dostat ze země, vybíráme jen ty menší, svelkými se nikdo nechce trápit. A tak zŧstanou v zemi.““No dobře, dobře,“ řekl Čupra, „teď dáme brambory do kamen, ať se pečou, a ty námzatím budeš vypravovat pohádky.““Prosím tě, jaképak pohádky, já říkám pravdu,“ bránil se Neználek. „To u vás jevšecko takové malinkaté: jablíčka jako pěstičky, hrušky sotva vidíš, maliny jednou silízneš a ani nevíš, jaké byly, jahody - co by seza nehet vešlo, okurky jako prst...““A copak u vás jsou větší?“ zeptal sePleška.“U nás? S takovou jahodou si dvamalíčkové neporadí. A maliny - takovéhle!Hrušky jsou velké jako my, rajčata taky. Amelouny jako patrový dŧm.““Lţe jako kdyţ tiskne,“ řekl někdo.““Aţ se mu od pusy práší!“ přidal se Pleška.

“Vŧbec ne, kamarádi! Sami uvidíte. Myjsme vám náhodou přivezli semena těch našich rostlin: okurky, rajská jablíčka, melouny,červenou řepu, mrkev, jahody...““A kdepak je máš, prosím tě, ta svoje zázračná semena?““V raketě.““A raketu?““Tamhle někde,“ ukázal Neználek vzhŧru. „Na tom vašem Měsíci.““Cha-cha-cha!“ ozvalo se ze všech stran. Nejhlasitěji se chechtal ten, co si zašívalkošili.“Teda tohle se ti, kamaráde, povedlo! Ještě se tam nějak dostat, ţe jo!““Copak je to tak těţké?““Asi jo, kdyţ tam kromě tebe ještě nikdo nebyl.““Něco se přece musí vymyslet,“ řekl Neználek.“Tak vymýšlej, vymýšlej. Myslet se u nás nikomu nezakazuje.““A proč je ta raketa tam, a ty tady?“ zeptal se Neználka malíček s červenýma očima,které mu v jednom kuse jezdily sem a tam.“To bylo tak: přistáli jsme..., pak jsem šel s Buchtíkem do jeskyně..., tam jsem slítl dodíry a byl jsem tu.“

“To tedy znamená, ţe jsi váţně spadl z Měsíce?““Váţně, namouduši,“ potvrdil Neználek.“A nezdálo se ti to náhodou všecko?““Čestné slovo - ţádný sen!““No, jestli se ti to teda nezdálo, pak to musíme jaksepatří oslavit,“ přidal se Pleška.„A hele, brambory uţ jsou! Pohostíš přece své nové přátele brambŧrkama, ne? Jakpak tiříkají?““Neználek.““Slyšte, slyšte!“ spustil slavnostně Pleška. „U příleţitosti svého příchodu na našiplanetu zve vás veleváţený Neználek na bramborové hody.“Měsíční človíčkové pochvalně zamručeli. Ze všech stran se natáhly ruce a začalyvyhrabávat z popela pečenky. U kamen byla v tu ránu tlačenice. Několik Měsíčanŧ sedokonce popralo. Brambory v mţiku zmizely, a kdyţ se dostal ke kamnŧm Neználek,nebyl tam uţ ani drobeček.“Copak? To na tebe nezbyla ani brambŧrka?“ zeptal se soucitně Čupra. „Hledej líp,kamaráde, nějaká tam ještě bude.“Ale ať se Neználek popelil v kamnech sebevíc, leda se umazal.“Co se dá dělat, to je tvoje vina, patří ti to,“ řekl Pleška. „Aspoň nebudeš podruhéchytat lelky. Víš ty vŧbec, co je to tady za pakáţ? Podráţky ti při chŧzi uřeţou, nos tiutrhnou, ani si toho nevšimneš. Jsi zkrátkahlupák, jelimánek!““Nenadávej, jo!“ urazil se Neználek. „Avrať mi klobouk! Já uţ s tebou nechci nicmít.““Jak to? Přece jsi mi ho prodal, ne? Tak miteda vrať peníze.“Kde bych je vzal! Ţádné nemám.““Kamarádi, koukněte se na něj!“ křičelPleška. „Nejdřív mi prodá klobouk, a teď byho chtěl zpátky!“

Přestaň hloupnout, Pleško! A vrať mu tenklobouk, stejně jste si to s Čuprou takhlevymysleli, abyste ho napálili,“ řeklhubeňoučký malíček se špičatým nosem,kterému říkali Kozlík.“Coţe?“ zařval Pleška a hnal se naKozlíka. „Slyšel jsi, Čupro, co řekl? Pořádnoumu stříhni!“Čupra se na Kozlíka vrhl, ale dostal odněho takovou ránu, aţ odlétl stranou. Pleškaběţel Čuprovi na pomoc a pustili se doKozlíka ve dvou.Několik malíčkŧ přiskočilo bránit Kozlíka, jiní pomáhali Čuprovi a Pleškovi, natotatavzplál všeobecný boj a za chvilku uţ celá basa pištěla, sténala, hekala a vyla. Leckdo sepral, a ani nevěděl, proč a jak to začalo. Dva malíčci se vyškrábali po palandě na hornípryčnu, jeden se naklonil dolŧ a břinkal holí kaţdého, kdo běţel kolem, druhý jim plivalna hlavy, jakýsi tlustý malíček si nabral z kamen popel a házel ho protivníkŧm do očí,vzduchem létaly nejrŧznější předměty: hrnky, lţíce, misky, boty, človíčkové porazililitinová kamna a kouř se valil přímo do místnosti.Ve všem tom zmatku nikdo nezaslechl, ţe v zámku zaharašil klíč, dveře se rozlétly ado basy se jako tajfun vřítili čtyři policajti: Riggel, Siggel, Kriggel a Fliggel. Bylioblečeni do gumových protielektrických plášťŧ s kapucemi a ozbrojeni elektrickýmipendreky. Vrhli se do nejhustší vřavy a začali rozdávat rány, jen to svištělo: do hlavy, donosu, do zad, kam se dalo. Vpravo vlevo bylo slyšet praskot elektrických jisker.Zasaţení malíčkové padali jako pokosení. Neználek dostal taky pořádnou elektrickouránu a odlétl, aţ udělal kotrmelec. Zrovna vedle něho upadl černooký malíček. Dloublho do boku a šeptl:“Honem, polez stranou! Schováme se pod palandu, rychle.“ Odplíţili se pryč aschovali se jako dva švábi do skulinky.Neuběhlo ani pět minut a človíčkové leţeli do jednoho po podlaze. Sotva se někdopokusil vstát nebo se malinko pohnul, hned se k němu přiřítili policajti a pustili se doněho znovu. Pohledem vítěze obhlédl Riggel bojiště, a kdyţ se ujistil, ţe všichni leţíjako bez ducha, natočil z vodovodu vědro vody a ulil doutnající oheň v převrácenýchkamnech. V mţiku se místnost naplnila hustou parou.“Takhle na vás!“ zavrčel a hodil prázdné vědro na zem. „Teď ani nemusíte chodit dopáry.“Siggel, Kriggel a Fliggel se hlasitě rozchechtali, pak se seřadili do jednoho šiku austoupili na výchozí pozice. Dveře zaklaply, v zámku zaharašil klíč a všechno ztichlo.Kolem bylo jako po vymření. Jen zpod kavalcŧ začali vylézat jeden za druhýmčlovíčkové, poschovávaní tam od začátku boje. Byli to ti nejzkušenější obyvatelé basy,moc dobře totiţ věděli, ţe ať začne rvačka pro cokoli, skončí ji nakonec policajti aspořádají to hlava nehlava: vinný nevinný - všecko jedno. A pak uţ se vzpamatovávali iostatní a rozlézali se na svá místa. Kdyţ si na pryčnách natáhli trošku údy a drobátko sipo té rvačce vydechli, začali shledávat své věci a uklízet místnost. Několik malíčkŧpostavilo převrţená kamna a znovu v nich zatopili. Pomalu bylo zase všecko v pořádku,kaţdý si našel, co mu patřilo, jen Pleška ne a ne najít Neználkŧv klobouk.“Tak vidíš, co jsi provedl!“ křičel na Neználka. „Peníze jsem ti dal, a kde je klobouk?Teď nemám nic.““Nevadí,“ utěšoval ho Čupra, „tohle mu nedarujem, za to nám ještě moc drazezaplatí. Zítra si to s ním vyřídíme, teď je čas do hajan.“A oba si vylezli na své pryčny. K Neználkovi přišel Kozlík:“Ty jsi ale váţně truhlík. Proč jsi prodal klobouk? To se ti chce tak moc na ostrovHlupákŧ?““Na jaký ostrov?“ nechápal Neználek. „Copak jsi v ţivotě neslyšel o Hlupáckémostrově?““Neslyšel,“ přiznal se Neználek.“Tak poslouchej: tady u nás se mŧţe všecko. Jediné, co se nesmí, je nemít střechunad hlavou a chodit po ulici bez košile, bez klobouku nebo bez bot. Kdo poruší tohlepravidlo, toho policajti lapnou a šup s ním na ostrov Hlupákŧ. Říká se, ţe kdo sinedovede vydělat na bydlení a na pořádné oblečení, ten je beznadějný hlupák a není proněj místo jinde neţ tam. Nejdřív tam sice dostaneš jíst a pít, bav se a spi a procházej se,jak je libo, nic nemusíš dělat - jenţe samo sebou, ţe z takového hlupáckého nicnedělání

kdekdo zhloupne a zdivočí, pak začne obrŧstatsrstí, a nakonec se změní v berana nebo v ovci,ani neví jak.““Není moţná!“ vyhrkl Neználek.“I je!“ ušklíbl se Kozlík. „Říkám ti pravdupravdoucí.““A proč se tam človíčkové mění zrovna vovce?““Nejspíš tam bude nějaký škodlivý vzduch. Prostě z kaţdého, kdo ţije bez práce abez starostí, se dřív nebo později stane ovce. A boháčŧm, co tam tak bydlí, to je docelavhod. Ze začátku je to sice něco stojí, aby mohli človíčkové lenošit, ale ovce se pak uţpasou samy a zadarmo.““A kdo to jsou vlastně ti boháči?“ zeptal se Neználek. „U nás ţádní nejsou.““Boháči? No přece kdo má spoustu peněz a všeho.““A co z toho mají, kdyţ se jim človíčkové změní v ovce?““Prosím tě, jako bys nevěděl! Nechávají ty ovce stříhat, vlnu prodávají - na tom se dápěkně vydělat.““A jak to, ţe se nemění v ovce i ti boháči?Copak na ně ten škodlivý vzduch nepŧsobí?““Ale jakpak by ne, taky. Jenţe kdo mápeníze, tomu se špatně neţije ani na ostrověHlupákŧ. Za peníze si takový boháč zařídídŧm, kde se vzduch pořádně čistí, zaplatí sidoktora, který mu předepíše pilulky, aby munerostla tak rychle srst, a kromě toho jsou tampřece pro bohaté salóny krásy. Kdyţ se takovýboháč naloká škodlivého vzduchu, šup dosalónu a hnedka všelijaké obklady a masáţe -toť se ví, ţe ne lacino - aţ se mu zase ovčí hlava zmenší na obyčejný obličej. Samosebou, úplně tyhle obklady taky nepomŧţou: z dálky vypadá takový boháč jako docelanormální človíček, ale zblízka je to prachobyčejný beran. Jedině ţe má peníze, ale jinakhlupák jako hlupák, fakt. Ale teď uţ musíme jít spát. Najdu ti nějakou pryčnu,“ řeklnakonec Kozlík.Chodili mezi palandami a snaţili se najít volné místo. Zčistajasna chytil někdoNeználka za rameno. Zdvihl hlavu a uviděl na horní pryčně černookého malíčka, kterýmu pomohl schovat se před policajty pod palandu.“Polez ke mně,“ zašeptal, „tady vedle je volná pryčna.“ Neználek rychle vyšplhal napalandu. „A drţ se mě, já tě nedám, ty jsi asi váţně zdaleka a nevyznáš se tady.““Jak se jmenuješ?“ zeptal se ho Neználek.“Juckes, ale klidně mi mŧţeš říkat Juks.“Neználek se uloţil na pryčnu a uţuţ usínal, kdyţ vtom si vzpomněl na Buchtíka.“Páni!“ vykřikl poděšeně. „Vţdyť Buchtík tam někde zŧstal!““Jaký Buchtík?“ zeptal se nechápavě Juks. Neználek mu vyprávěl, jak přiletěli vraketě s Buchtíkem a jak to všecko bylo dál. Nakonec Juks řekl:“Slyšíš, zatím nikomu ani muk. Stejně ti to nikdo neuvěří, a ještě bys všecko pokazil.Na to se musí zchytra. Jak si tak myslím, tebe tady dlouho drţet nebudou. Dám ti dopis

pro jednoho spolehlivého známého, a aţ těpustí, pŧjdeš rovnou k němu. Pro první čas těubytuje, pak se spolu setkáme a dáme se dotoho. Neměj strach, nějak to sfouknem:Buchtíka zachráníme a my taky nepřijdemezkrátka. Uţ mám v hlavě plán.“Juks chtěl ještě něco říct, ale vtom seNeználkovi zavřely oči a usnul tak tvrdě, jako uţ dávno ne. Byla to jeho první noc naMěsíci.Kapitola jedenáctáZNOVU NA SVOBODĚRáno Neználka probudil hrozitánský rámus.“Vstávat! Svlékat se! Nástup!“ řval čísi protivný, huhňavý hlas.Neználek otevřel oči, trošku se probral, rozhlédl se a poznal policajta Riggla. Stál vedveřích, v ruce drţel malý přístroj, křičel přímo do aparátu a ten zesiloval jeho hlas dotakové síly, aţ to nahánělo hrŧzu. Juks si všiml, ţe Neználek je uţ vzhŧru, a křikl:“Vstávej honem! A svlékej se!““Proč?“ zíval Neználek.“Neptej se, uvidíš. Ale koukej sebou hodit, nebo zmokneš na kŧţi.“Neřekl uţ ani slovo, rychle se svlékl, nechal šaty na pryčně a hup dolŧ. Neználek poněm. To uţ viděl, ţe všichni človíčkové stojí nahatí mezi palandami.“V dvojstup nastoupit! Rrrruce k tělu!“ řval Riggel dál.Přesvědčil se, ţe jsou palandy prázdné, a smáčkl jedno z tlačítek na chodbě u dveří.Všechny palandy i s pryčnami se okamţitě začaly propadat do čtverhranných otvorŧ,které se otevřely v podlaze. Za necelou minutu byla místnost prázdná - jen svlečenímalíčkové tam zŧstali. Otvory v podlaze se zase neprodyšně uzavřely, Riggel zamkldveře a smáčkl další tlačítko. Z kulatých otvorŧ ve stěnách v tu ránu vychrstla voda.Malíčkové se rozprchli na všechny strany, ale voda je doháněla, podráţela jim nohy, asotva někdo stačil vyskočit, hned se zas dostal do vodního proudu a znova se válel pozemi. Jak tak běhali sem a tam a padali, třeli se celým tělem o podlahu a o stěny, vráţelido sebe a otírali se volky nevolky jeden o druhého, aţ byli nakonec vydrhnutí jednaradost.Správa věznice zařídila tohle mytí přímo v base, jednak aby ušetřila za stavbuzvláštní umývárny, jednak aby nemusela vodit vězně do lázní. I to by bylo totiţ stálopeníze - a navíc by při tom mohl snadno někdo uprchnout.Zatímco malíčci prodělávali vodní proceduru, jejich šaty i pryčny putovaly kdezinfekci: vykuřovaly se speciálními jedovatými plyny, které hubily štěnice, blechy aostatní škodlivý hmyz. Ani to nedělala policie proto, ţe by se kdovíjak starala o blahovězňŧ. Policajtŧm bylo dočista jedno, jestli blechy vězně koušou, nebo ne, dŧvod téhlepéče byl docela jednoduchý: kdyby se totiţ blechy nebo štěnice v base rozmnoţily,rozlezly by se po celém policejním komisařství a začaly by kousat taky policajty - a touţ by jim tak jedno nebylo. Po koupeli se otvory v podlaze znovu otevřely a palandy svydezinfikovanými šaty vyjely zase z podzemí do místnosti. Malíčkové roztřesení zimouse rychle oblékali. Ještě nebyli hotovi a dveře se rozletěly podruhé.

“Nástup!“ zařval Riggel.Malíčkové se rychle postavili do řady.“Koho budu číst, krok vpřed!“ přikázal a začal vyvolávat podle seznamu:“Kozlík, Bosák, Antikvář, Komár, Brumajzl, Virtuóz, Ámen, Flitr, Bolid,Neználek...“Kaţdý vyvolaný okamţitě vystoupil o krok vpřed. Neználek taky. Vtom ho někdo

zezadu chytil za rameno. Otočil se a viděl, ţe mu Juks podává klobouk.“Vem si ho,“ zašeptal, „naschvál jsem ho schoval před Pleškou. Kdo ví, jestli se semještě vrátíš. A v klobouku je dopis,“ dodal a poloţil si prst na ústa, jako ţe má Neználekdrţet jazyk za zuby.Riggel odvedl vybrané malíčky přes chodbu a zavřel je do malé místnŧstky.“Sedět - a ţádné řřřeči!“ zařval na ně.Maličká místnost byla úplně prázdná, jen čtyři holé stěny bez oken a s dvěma dveřmiproti sobě jako v přetlakové komoře.“To je dobré!“ zavrčel Kozlík a rozhlíţel se. „Řekne: Sedět!, ale na čem?““A proč nás sem vŧbec přivedli?“ zeptal se Neználek.“Nejspíš k soudu,“ odpověděl Komár, který zřejmě věděl nejlíp ze všech, jak to napolicejním komisařství chodí.“K soudu? Proč?“ divil se Neználek.Komár nestačil odpovědět, dveře v protějšístěně se otevřely, do místnosti nakoukl Riggela zařval:“Komár! Fit! Fit!“Komár si to nenechal dvakrát opakovat azmizel za dveřmi. Za chvilku se otevřely znovua Riggel houkl:“Brumajzl! Fit! Fit!“ A pak to šlo dál:“Ámen! Fit! Fit!““Flitr! Fit! Fit!““Bolid! Fit! Fit!“Za krátkou chvíli zŧstali v místnosti jen Neználek a Kozlík. Soudce zřejmě soudilrychle a bez dlouhých prŧtahŧ. Nakonec zavolali taky Neználka. Vstoupil do velkénevlídné místnosti s šedivými stěnami, přímo před ním stál dlouhý stŧl za stolem sedělna vysokém křesle policajt oblečený přesně jako ostatní, jen místo přílby měl na hlavěšpičatou ţlutou čepici s oranţovými knoflíky a oranţovým střapcem na špičičce. Byl tosoudce Piggel.Kromě něho a policajta Riggla byl v místnosti ještě náš známý policajt Figgel. Stálvedle Piggla a drţel v podpaţí několik papírových desek s popisy zločincŧ a s otiskyjejich prstŧ.“Tak co je tohle za ptáčka?“ zeptal se Piggel.Figgel se k němu uctivě naklonil, něco mu rychle šeptal do ucha a úkosem pokukovalpo Neználkovi. Piggel nenechal Figgla ani domluvit.“Ale, ale!“ řekl rozhořčeně. „Tak tohle je podle tebe Hezounek?““Přesně tak, pane Piggle,“ podlézavě se uklonil Figgel. „Račte se podívat...“A otevřel desky a strkal je Pigglovi pod nos.“Vy jste se dočista zbláznili!“ vykřikl vztekle Piggel. „Kdo myslíš, ţe je panHezounek no? Pan Hezounek je známá osobnost. Pana Hezounka zná kdekdo. PanHezounek je milionář. Polovinu policie si pan Hezounek podplatil a kdyţ bude chtít,zítra si nás koupí všecky. A kdo je tohle?“ křičel Piggel dál a ukazoval na Neználka. „Coje to zač, ptám se! Kdo ho zná? Co udělal? Najedl se a nezaplatil? Za tohle je tady?Vţdyť o to mu právě jde, hlupáci zabednění, aby tu mohl být! Tady má teplo a světlo,blechy ho nekoušou - takový jen čeká, jak se co nejdřív dostat do basy a vyjídat policii.Jakýpak je tohle zločinec, holota to je, s jednou kapsou prázdnou a druhou vysypanou.Co si na něm vezmeš, kdyţ nemá ani na večeři. Přiveďte mi pořádného zločince a stakovouhle chamradí si to vyřiďte po svém. A neopovaţujte se mi špinit tímhle smetímpolicejní komisařství!““Já jsem si to s ním chtěl vyřídit po svém, ale pak jsem si řekl - co kdyţ je todoopravdy Hezounek?“ rozpačitě brebtal Figgel.Piggel netrpělivě mávl rukou a obrátil se na Neználka: „Tak co, navečeřel ses?““Navečeřel, prosím,“ přiznal se nesměle Neználek.“A chtěl bys ještě, co? Fit, fit, Riggle, vyřiďte to sám!“Riggel popadl Neználka za límec, postavil si ho proti dveřím a praštil ho s takovousilou pendrekem do hlavy, ţe se Neználkovi zajiskřilo v očích, přeletěl přes celoumístnost, vrazil hlavou do dveří, aţ rozrazil obě křídla dokořán, a vypadl na ulici rovnoudoprostřed jízdní dráhy. Chvilku leţel omráčený, pak se trochu vzpamatoval a uţuţ sechtěl postavit, kdyţ vtom se dveře otevřely znovu a vyletěl z nich Kozlík. Neználekvyskočil, přiběhl k němu a pomáhal mu vstát.“Podvodníci! Mizerové! Lumpové! Darebáci! Já vám ukáţu!“ křičel se slzami vočích Kozlík.Vstal a pohrozil pěstí k zavřeným dveřím.“Proč tě vyhodili?“ zeptal se soucitně Neználek.“Copak já vím! Ten hlupák v čepici se mě zeptal: Uţ tě omrzelo sedět v base,milánku? A já jsem řekl: Omrzelo, milánku, ale co se dá dělat. - A nechceš zkrátit trest?- Chci, povídám já. - Proč ne, povídá on, to se dá zařídit. No tak, Riggle, zkraťte mutrest! No a Riggel mi dal takovou po hlavě tím svým pendrekem - však jsi viděl, jakjsem sebou praštil o dláţdění.“Neználek nevěděl, jak by ubohého Kozlíka potěšil.

“Ještě dobře, ţe tu máte přitaţlivou sílu šestkrát menší neţ na Zemi,“ řekl aspoň.„Švihnout sebou takhle u nás, jedna kost by v tobě nezŧstala celá.“Lumpové zlodějský!“ sykl Kozlík a třel si naraţenou hlavu. „Jedině ţe se s niminechci špinit, jinak bych jim ukázal! Správně nám měli dát ještě snídani, a pak nás teprvvyhodit!““A proč jsi vŧbec seděl?“ zeptal se Neználek.“Proč? Ţe jsem si čuchl k preclíku,“ přiznal se Kozlík. „Nemysli si, ţe jsem zloděj.Zkrátka jsem se uţ moc dlouho potloukal bez práce. Všechny peníze jsem projedl, co sedalo, to jsem prodal, a začal jsem mít hlad. Onehda jsem dva dny nejedl. A takhle třetíhodne jsem šel zrovna kolem pekaře. Myslím si: Zajdu se podívat, jak vlastně vypadajíhousky, třeba mě přejde chuť. A tak jsem tam zašel - a všude samé koláče a housky akoblihy a bochánky a sypánky a buchtičky a všecko to voní, no prostě k zbláznění. Atuhle zrovna na polici leţí preclíky. Jeden jsem si vzal, jen ţe si přičuchnu, ale pekař toviděl a hned čap! za ruku a pro policajty. Tenhle, povídá, mi chtěl zbaštit preclík. A takmi ten preclík sebrali, nandali mi, co se do mě vešlo, a ještě mě na tři měsíce šoupli do

basy.“Utřel si rukávem slzy, trošku se uklidnil azeptal se: „Kam teď pŧjdeš?““Sám nevím,“ odpověděl Neználek. „A mášpeníze?““Kde bych je vzal.““Já nemám taky ani vindru. Do večera simusíme něco vydělat. Bez peněz to u nás nejde.“Neználek zvedl klobouk, a tu si všiml, ţe z něho vypadla bílá obálka.“Hele!“ vzpomněl si. „Vţdyť to je ten dopis, jak říkal Juks. Ten mizera Riggel mi daltakovou šupu, aţ mi to paměť vyrazilo.“Kozlík sebral obálku a četl: „Veleváţený pan Lumpino, majitel obchodu všeráţovýmzboţím, Hrabillon-Hlavoseky, Na hasáku 6.““V Hlavosekách to znám,“ řekl Kozlík, „dovedu tě tam, třeba nám dá ten Lumpinonějakou práci.“Neználek schoval psaní zpátky do klobouku a narazil si ho pořádně na hlavu. Za pŧlhodinky uţ byli v Hlavosekách a zahnuli do úzké uličky. Domy po obou stranách stálytak blízko u sebe, ţe se světlo ztrácelo uţ kdesi v horních poschodích a obchody vpřízemí tonuly v tajemném příšeří.Nad dveřmi jednoho obchodu našli firmu: PRODEJ VŠERÁŢOVÉHO ZBOŢÍ, vešli- a teprve teď pochopili, co se to tu vlastně prodává. První, na co člověku padl zrak, bylypušky nejrozmanitějších systémŧ a ráţí vyrovnané ve zvláštních dřevěných stojanech.Na pultě byly vzorně seřazeny rozličné revolvery a pistole, zavíráky, noţe, dýky, obuškya boxery. Podél stěn stály osvětlené vitríny, ve kterých se jako na výstavě skvělysoubory lupičských paklíčŧ, ocelové pilky, vrtáky, kleště, štípačky, hasáky, páčidla aautogenní agregáty na řezání nedobytných pokladen a ohnivzdorných skříní. Ve vitríně snápisem: POTŘEBY PRO POLICISTY byly vystaveny gumové elektrické pendrekyrŧzných tvarŧ, ocelová pouta, okovy, páchnoucí a slzotvorné bomby a ostatní předmětypolicajtské denní potřeby. Další vitrína nabízela rozmanité masky: menší, s otvory prooči, větší na horní část obličeje, i velké v podobě špičatých kápí, které se přetahují přeshlavu. Kromě masek tu byla líčidla, paruky, falešné nosy, plnovousy a kníry - zkrátkavše, co pomáhá měnit podobu. V pravém rohu stála figurína policisty v kompletníuniformě, s nablýskanou přílbou na hlavě a s pendrekem v ruce, v levém figurína lupičeplíţícího se k nedobytné pokladně s obrovskou pistolí v jedné a zlodějskou svítilnou vdruhé ruce. Kolem krku měl uvázaný pestře kostkovaný šátek, na hlavě kostkovanoučepici se širokým štítkem, nohy mu obepínaly úzké kostkované kalhoty, obličejzakrývala černá maska. Obě figuríny byly zhotoveny tak dovedně, ţe nebylo těţké spléstsi je s opravdovými človíčky.Uprostřed tohoto podivného zboţí Neználek a Kozlík nějak nepostřehli prodavače -od pasu dolŧ byl skryt za pultem, horní polovina těla vězela v šedivé kazajce splývající spozadím šedé stěny. Dokud nebyla v obchodě ani noha, trčel nehybně za pultem jakopavouk, trpělivě vyčkávající, aţ se mu do pavučiny chytí moucha, ale sotva cvaklydveře, naklonil se celým tělem vpřed a opřel se rukama o pult, jenjen vyskočit. Viděl, ţeNeználek a Kozlík zŧstali nerozhodně stát, a zahlaholil:“Pánové mají přání? Čím mohu slouţit? V mém závodě naleznete nejbohatší výběrbodných, sečných i palných zbraní. Mohu vám nabídnout nejnovější model velkoráţné

pušky se zdokonaleným optickýmzaměřovačem. Neuvěřitelná přesnost střelby:na vzdálenost čtyř set krokŧ zasáhnete imouchu na zdi.“Obrátil se, sundal ze stojanu pušku shladkou vyleštěnou paţbou a matně selesknoucí, modravě černou kovovou hlavní,zalícil, cvakl spouští a řekl:“Přejete-li si rychlopalnou pušku,doporučuji tento typ.“Vyndal další pušku, něţně ji pohladil popaţbě a pokračoval:“Velice roztomilý kousek. Samočinnénabíjení. Prázdné nábojnice vyhazuje povýstřelu automaticky tlak plynu. Zásobník našestatřicet nábojŧ. Přizpŧsobena ke střelbě odboku a opatřena zařízením k palbě s podpěrou.Přejí-li si pánové, mám na skladě i typybezhlučných pušek. Z pistolí mohu doporučit sedmirannou dalekonosnou pistoli systémuHromning, dvanáctiranný revolver Tajfun - jedním stiskem spouště moţno vypálit všechdvanáct nábojŧ, miniaturní maloráţnou pistoli Cvrček - lze nosit v kapsičce u vesty,velkoráţný Wirwall - trhavé náboje, výjimečná přesnost střelby. Radím vám dobře,nebudete litovat.““Ale my přece nechceme nikoho střílet!“ vykoktal Neználek, polekaný takovýmmnoţstvím smrtonosných zbraní.“Zajisté, chápu!“ zahlaholil prodavač. „V takovém případě vám mohu nabídnout párznamenitých obuškŧ nebo boxerŧ pro tichou práci, ale obzvláště doporučuji tuto škrticísmyčku z nylonového vlákna.“Shýbl se a vytáhl zpod pultu černou šňŧru uvázanou do dŧmyslné kličky s dvěmadlouhými konci.“Připlíţit, nahodit, utáhnout, lehce přidusit a volnými konci svázat ruce. Stačili jstesledovat?“Bleskurychle totiţ hodil smyčku Neználkovi na krk, zručně mu provlékl oba volnékonce podpaţím a spoutal mu ruce za zády. A stejně to udělal i s Kozlíkem.“No?“ zeptal se. „Nemŧţete se ani pohnout, při sebemenším pohybu se vám oprátkana hrdle utahuje, není-liţ pravda?““A-ha-hano,“ zasípěl Neználek a cítil, ţe se uţuţ zadusí.“A aby oběť nemohla volat o pomoc, máme na skladě tyto zdokonalené roubíky.“Vytáhl ze zásuvky dvě kulaté gumové zátky, jednu vrazil do úst Neználkovi druhouKozlíkovi.“Prosím! A nejste schopni říci ani slovo, mám pravdu?“Neználek a Kozlík opravdu nebyli schopni říci ani slovo, a tak jen podivně zakdákalia horlivě přikývli.“Jak račte vidět, jde o zpŧsob velice humánní,“ pokračoval prodavač. „Aniţ zbavítesvou oběť ţivota, mŧţete ji bez jakýchkoli překáţek o cokoli obrat - a o to vám přecedozajista běţí, není-liţ pravda?“Viděl, ţe Neználek i Kozlík odmítavě vrtí hlavou, a zeptal se:“Co potom tedy račte? Přejete si snad vstoupit do sluţeb policie? Ukáţu vám

zdokonalené elektropendreky, ocelové obušky na krocení stávkujících, pouta, okovy,slzotvorné bomby nebo přílby, uniformy, elektrické svítilny, protiplynové masky...“Poznal, ţe ani tohle není zákazníkŧm vhod, rozvázal jim tedy ruce a vytáhl roubíky zúst.“My - nic takového - nepotřebujeme!“ vyrazil ze sebe Kozlík, sotva byl schopenslova. „Rádi bychom mluvili s majitelem obchodu panem Lumpinem. Máme tu pro nějdopis.““Tak proč jste to neřekli hned? Lumpino jsem já.“Neználek sundal klobouk, vytáhl obálku a uţ ji chtěl odevzdat, kdyţ vtom doobchodu vstoupil další zákazník. Měl kostkovanou čepici se širokým štítkemkostkovanou kazajku a kostkované kalhoty, tak úzké, ţe musel chodit široce rozkročený.Maličká černá očka zlodějsky běhala sem a tam a z celkového vzezření se daly na prvnípohled poznat jeho špatné úmysly. Neztrácel čas dlouhými rozhovory, koupilsedmiranný Hromning a celou krabičku nábojŧ, nasypal je do patrontašky, připevnil sipistoli do podpaţdí a odešel s roztaţenýma nohama, pokrčenýma v kolenou. Neználek seza ním vyjukaně podíval a nesměle poznamenal:“Tak si myslím, ţe jste mu tu zbraň neměl prodávat. Co kdyţ vystřelí a někohozabije...““Dovolte, prosím, u nás si kaţdý mŧţe kupovat a prodávat, co je mu libo,“ ohradil sepan Lumpino. „Nikdo ho přece nenutí, aby z té pistole střílel. Ovšem zároveň mu takénikdo nemŧţe zakázat, aby z ní vystřelil. To by bylo neodpustitelné omezování svobodypodnikání. U nás má kaţdý právo podnikat, co uzná za vhodné. Navíc jakýkoli zákaz vtéto oblasti by byl porušením výlučných práv policie. Ta přece existuje proto, abybojovala proti zločincŧm. Kdyby zločinci přestali páchat zločiny, policie by ztratila svŧjsmysl, policajti by přišli o dobrá místa, byli by bez práce, vzrostla by nezaměstnanost arovnováha naší společnosti by byla porušena. Jestli tohle nepochopíte, dostanete senakonec sami policajtŧm do drápŧ - a ti uţ si to s vámi vyřídí po svém. A to vámneradím. Snaţte se to pochopit.““Vynasnaţíme se,“ odpověděl poslušně Kozlík.Pan Lumpino si vzal od Neználka obálku, roztrhl ji a začal číst. Neználek si zatímprohlíţel jeho tvář. Byla snědá, široká, s nevelkými, pečlivě navoskovanými černýmiknírky a krátkou špičatou bradkou. Na první pohled pan Lumpino něčím připomínalJukse, kdyţ se však Neználek zadíval blíţ, pochopil, ţe ta podoba není v obličeji, ale vočích - také panu Lumpinovi běhaly neklidně sem a tam a právě tak nepokojně se murozhořívaly, načeţ pokaţdé rychle spustil víčka, jako by se pokoušel ten plamen uhasit.Konečně dočetl a řekl:“Hm, hm! No vida, tak Jukse přece jen čapli satrapčíci!““Jací satrapčíci?“ podivil se Neználek.“No přece policajti, ne?“ vysvětlil mu Lumpino.Poodešel k telefonu, zdvihl sluchátko a křikl:“Haló, kdo tam? To je policejní komisařství? Spojte mě laskavě s vrchnímkomisařem. Tady Lumpino, člen Společnosti vzájemné pomoci. Je tam u vás ve vězeníjistý Juckes. Ano, ano, pan Juckes... Společnost se za něho zaručuje. To je absolutněpoctivá osoba, ale ovšem, pane vrchní komisaři, ujišťuji vás! Takového poctivce svět

neviděl. Mohu přinést záruku? Děkuji vám. Za okamţik jsem tam.“Zavěsil, otevřel nedobytnou pokladnu a vyndával z ní peníze.“Viděli jste,“ říkal při tom, „jaká výhoda je být členem Společnosti vzájemnépomoci? Přijímací poplatek všeho všudy dvacet shwindlingŧ, potom deset měsíčně - amŧţete si dělat, co se vám zachce. A kdyţ se dostanete náhodou do vězení, Společnostza vás sloţí záruku a jste volný. Radím vám -

vstupte, tisíckrát se vám to vyplatí.““My bychom rádi,“ řekl Kozlík, „alemomentálněnemámetěchdvacetshwindlingŧ.““Nu, aţ budou, vstoupíte,“ milostivěsouhlasil pan Lumpino. „Ale teď miprominete, musím zavřít krám.“Zamkl zvnitřku vchod, pak šel k vitrínce s parukami a smáčkl tam tlačítko ukryté vboční stěně. Vitrínka se okamţitě se skřípotem otočila a odkryla čtverhranný otvor vezdi. Pan Lumpino pokynul a řekl:“Račte za mnou.“Vlezli do otvoru a octli se ve skladišti. Police tu byly plné dřevěných bedýnek spuškami, samopaly, pistolemi, dýkami a podobným zboţím, u stěny stálo několikkulometŧ, a dokonce jedno malé dělo. Pan Lumpino došel k ţelezným dveřím na konciskladu a smáčkl další tlačítko. Dveře se otevřely, všichni tři prošli úzkou tmavouchodbičkou a po maličkém točitém schodišti sestoupili do podzemní garáţe. PanLumpino je dovedl ke svému jasně ţlutému automobilu, odemkl dvířka a pozval svénové známé, aby nasedli. Sám sedl za volant, vyjel z garáţe a rychle ujíţděl podzemnímtunelem. Neználek a Kozlík si vŧbec nestačili všimnout, kde auto vyjelo na povrch. Neţse ohlédli, byli znovu před policejním komisařstvím.“Chvilku tu na mne laskavě posečkejte,“ řekl pan Lumpino, vyskočil z auta a zmizelve vratech.Kapitola dvanáctáNOČNÍ DOBRODRUŢSTVÍNeuběhlo ani pět minut a pan Lumpino byl zpátky - i s Juksem.“Tak - a jsme zase pohromadě,“ oddechl si Juks a nasedl do auta. „Udělal jste všecko,jak jsem vás prosil, Neználku, a prokázal jste mi tím velkou sluţbu. Teď je řada na mně,abych já pomohl vám. - Uţ jste se trochu seznámili?“ obrátil se na Lumpina.“Ano, ovšem,“ přitakal pan Lumpino a nastartoval motor.“Ale všecko ještě určitě nevíte,“ pokračoval Juks. „Věc se má tak: Neználek k námpřiletěl z jiné planety s neocenitelným nákladem - přivezl semena obřích rostlin, kterérodí obrovské plody. Chápete, jakou pomoc bychom mohli prokázat našim chuďasŧm?Vţdyť většina z nich má jen tak maličký kousek pŧdy, ţe je sotva uţiví. Kdyby si mohlivypěstovat plody desetkrát větší neţ teď, bylo by u nás po bídě,““Nu coţ, to není špatné,“ rozváţně řekl pan Lumpino. „Ať dá Neználek ta semenanám a my je rozprodáme chuďasŧm. Na tom by se dalo pěkně vydělat - a Neználek takynepřijde zkrátka.““To je pravda,“ souhlasil Juks. „Jenţe problém je v tom, ţe semena zŧstala v raketěna povrchu Měsíce. A my zatím nemáme létací stroj, který by se vznesl do takové výšky.Nejdřív ho bude nutno zkonstruovat a postavit - a na to je potřeba spousta peněz.““A to bude kámen úrazu,“ řekl pan Lumpino. „Znám spoustu těch, kdo by nebyliproti tomu, nějaké získat, ale neznám namouduši nikoho, kdo by se s nimi dobrovolněrozloučil.““To je fakt,“ usmál se Juks, „ale já uţ přišel na znamenitý plán. Peníze na celý tenpodnik nám dají sami chudáci - děláme to přece všecko pro ně.““Správně!“ zaradoval se Lumpino. „Zaloţíme akciovou společnost, vydáme akcie...Víte, co to jsou akcie?“ zeptal se Neználka.“Ne, zatím jsem jaksi neměl příleţitost...,“ přiznal Neználek.“Akcie, to jsou takové - zkrátka něco jako papírové peníze. Dáme si je natisknout akaţdou budeme prodávat dejme tomu po shwindlingu. Za získané peníze postavímelétací stroj, a aţ přivezeme semena, kaţdý majitel akcie z nich dostane svŧj díl.Samozřejmě: čím víc akcií, tím víc semen.“Celý tenhle rozhovor probíhal ještě v autě, kdyţ se hnali ulicemi města. Juks uvidělcestou restauraci a řekl:“Navrhuji, abychom oslavili zaloţení naší akciové společnosti dobrým obědem.“ Zapár minut uţ seděli za stolem a s chutí obědvali. Teď bude nejdŧleţitější přinutitchuďasy sáhnout do kapsy, aby kupovali naše akcie,“ prohlásil Juks.“Jenţe jak? Sotva budou věřit, ţe někde na Měsíci leţí nějaká zázračná semena.Potřebujeme dŧkazy,“ namítl Lumpino.“Všecko jsem uţ promyslel,“ uklidnil ho Juks. „Začneme tím, ţe kolem toho udělámepořádný rozruch. Nejdřív musíme oznámit v novinách, ţe k nám přiletěl človíček z jinéplanety, a aţ tomu bude kdekdo věřit, otiskneme zprávu, jaká ten kosmický cestovatelpřivezl znamenitá semena. A zároveň ohlásíme zaloţení akciové společnosti.““A kdyţ nám řeknou, ţe je to všecko podvod?“ namítl Lumpino. „Jaké má Neználek

dŧkazy, ţe je doopravdy z jiné planety? Na pohled je dočista stejný jako my.““Zatraceně! To je pravda!“ zvolal Juks. „Řekněte, Neználku, čím mŧţete dokázat, ţejste návštěvník z vesmíru? Nezŧstal vám třeba nějaký skafandr? Nemohl jste přececestovat kosmickým prostorem jen tak.““Copak o to, skafandr jsem měl,“ přikývl Neználek, „jenţe jsem ho po přistání někdeschoval. V nějaké zahradě, pod keř.““V zahradě? V jaké? Kde to bylo?““To uţ si teď nevzpomenu, protoţe pak mě chytil nějaký bláznivý pan Schwabs apoštval na mě psy. Ţe jsem si utrhl pár jeho malin.““Á, pan Schwabs!“ vykřikl radostně Juks. „Pak není ještě nic ztraceno. Hej, panevrchní, přineste nám telefonní seznam!“Číšník okamţitě splnil přání a Juks hbitě našel písmeno S.“Podívejte, tuhle: Schwabs, Velká buldočí 70. Jen co se setmí, koukneme se tomupanu Schwabsovi na zoubek. Vy, Kozlíku,pojedete s námi. Nějaká práce se uţ pro vásnajde.“Zanedlouho bylo moţno spatřit ţlutýautomobil pana Lumpina v ulici Na hasáku předobchodem všeráţovým zboţím a s prvnímsoumrakem se uţ hnal po Velké buldočí ulici. U

domučíslo70zastavil.Vystoupili zněho čtyři policajti s baterkami a s gumovými pendreky v rukou.Nejdŧvtipnější čtenáři uţ dozajista uhádli, ţe to nebyli opravdoví policajti, alepřevlečený Lumpino, Juks, Neználek a Kozlík. Juks šel rovnou k brance, přitiskl oko keštěrbině, uviděl v oknech domu světlo a hlasitě zabušil pendrekem na vrátka. Zachviličku se domovní dveře otevřely, vyšel Fix s puškou v ruce a zapleskal pantoflemipo cestičce.“Kdo je?“ zeptal se, kdyţ došel k brance.“Policie!“ oznámil Juks. „Okamţitě otevřte!“Kdyţ Fix uslyšel slovo policie, ztratil hlavu a bez meškání otevřel. Spatřil před seboučtyři policajty v nablýskaných přílbách a tak hrozně se polekal, aţ se roztřásl a upustilpušku na zem.“Jste zatčen!“ řekl Juks a namířil mu baterkou přímo do očí.Zezadu k němu přiskočil Lumpino, hodil mu na krk nylonovou smyčku a zručně musvázal ruce za zády.“P-p-proč mě zatýkáte?“ vykoktal poděšený Fix.“Protoţe se tak idiotsky ptáte,“ vysvětlil mu Juks.“No dovolte...,“ chtěl začít Fix, ale víc uţ říci nestačil, protoţe Lumpino mu v tomokamţiku vrazil do úst gumový roubík.“Odpusťte, Neználku, ţe jsme to vyřídili s tímhle hlupákem poněkud bez cavykŧ,“řekl Juks, „ale jinak to nešlo, mohl po nás vystřelit z té své bouchačky. Buďte tak laskava hlídejte tady u branky. Kdyby bylo třeba, zavoláme vás... No, a ty - marš k domu! Abez rámusu, rozumíš!“ přikázal Fixovi a popohnal ho pořádným štulcem.Fix poslušně ťapal po cestičce. V té chvíli vyběhl z domu druhý sluha pana Schwabse

Fex. Nestačil ani muknout a uţ byl spoutaný také.Pan Schwabs seděl zatím doma a klidně popíjel kakao. Zčistajasna se rozlétly dveře,do pokoje vrazili tři policajti a s nimi Fix a Fex se svázanýma rukama a ucpanými ústy.Pan Schwabs leknutím otevřel pusu dokořán a převrhl si horké kakao rovnou do klína.“Ani hnout! Jste zatčen!“ oznámil mu Juks. „Na policii došlo udání, ţe provozujetepřekupnictví kradených věcí a ţe u sebe skrýváte nebezpečné zločince.““Co to povídáte!“ zamával rukama pan Schwabs.“Zapírání nemá smysl,“ řekl Juks. „Jsme nuceni provést domovní prohlídku.“Neţ to dořekl, Lumpino uţ omotal pana Schwabse provazem jako cikánskou pečínku,na sto uzlŧ ho přivázal ke křeslu a do úst mu vrazil roubík. Všiml si, ţe pořád ještě kopea pokouší se vstát, klepl ho proto elektrickým pendrekem, aţ se Schwabs i s křeslemporoučel na zem. Juks zatím postavil Fixe a Fexe vedle sebe, poručil jim, aby klidněstáli, přichystal si pendrek a pak kaţdého pečlivě praštil, ţe se svalili i oni.“Leţet a neplést se policii do práce, dokud nebude provedena zevrubná prohlídkadomu a okolí!“ poručil Juks. „A vy, pane stráţníku,“ obrátil se na Kozlíka, „zdezŧstanete na stráţi. Jakmile se někdo pokusí vstát, jste povinen postupovat podlepolicejních předpisŧ a uvést v činnost svŧj elektrický obušek.““Podle rozkazu!“ zasalutoval Kozlík.Juks a Lumpino vyšli na dvŧr, zavolali Neználka a vydali se hledat skafandr. Kozlíkzatím pozorně hlídal leţícího Schwabse, Fixe a Fexe, a jen se někdo z nich sebemíňpohnul, klepl ho vţdycky po hlavě a poznamenal:“To máš za to, ţe jsi poštval na Neználka psy. Podruhé si to rozmysli.“Po pŧlhodinovém pátrání našli ti tři konečně skafandr přesně tam, kde ho Neználekschoval. Juks a Lumpino poprosili Neználka, aby ho odnesl do automobilu, a sami sevrátili k panu Schwabsovi.“Tentokrát jsme nic nenašli, ale příště najdem určitě, na to vemte jed,“ prohlásil Juks.„A nyní, pane stráţníku, je ještě naposledy prašťte pendrekem, ať si jednou provţdypamatují, co to je, začínat si něco s policií.“Kozlík ochotně splnil rozkaz, bez rozloučení vyšli z domu a nasedli do auta kde je uţčekal Neználek. Lumpino nastartoval, poodjel o dva tři bloky od domu pana Schwabsedo tiché pusté uličky a zastavil u telefonní budky. Tam se naši hledači dobrodruţstvípřevlékli z policejních uniforem do svých obyčejných šatŧ, Juks poţádal Neználka, abysi navrch oblékl kosmický skafandr, a zatelefonoval do hotelu:“Haló! Hotel Smaragd? Připravte, prosím, nejlepší pokoj pro kosmického cestovateleNeználka. Ano, ano, kos-mic-ké-ho! Co je na tom divného? Přiletěl přímo z vesmíru.Nejdéle za hodinu k vám s ním přijedeme. Přichystejte všecko k dŧstojnému uvítání.“Zavěsil, vytočil další číslo a volal: „Haló! Kdo tam? To je televizní studio? Zajistěteokamţitě televizní přenos z hotelu Smaragd. Co nevidět tam přijede host z vesmíru,kosmický cestovatel Neználek... Jaký, jaký! Kos-mic-ký, mluvím jasně. Přiletěl k nám zjiné planety... Nikdo si z vás nedělá legraci! Jestli nevěříte - nejezděte, budete litovat.Pro kaţdý případ si pamatujte: asi za hodinu jsme u vchodu do hotelu. Přijedeme ţlutýmautem, ne abyste to spletli. Pozor na padělky! Originál nefalšovaný kosmonaut pouzeznačky Lumpino a Juks!“Znovu zavěsil a vrátil se k autu.“Tak, a televizi máme v rukou,“ řekl spokojeně, „zatím tomu sice dvakrát nevěří, aleuvidíte, ţe neuběhne ani deset minut a začne v nich hlodat pochybnost. Za pŧl hodinkydojdou k rozhodnutí, ţe by pro jistotu přece jen měli poslat k hotelu televizní přenosovývŧz - a máme vyhráno. A teď, přátelé, se musíme řádně připravit na setkání a přesně se ovšem dohovořit. Času na to máme dost.“Juksovy předpoklady se do písmene potvrdily. Televizní pracovníci opravdu nejdřívnevěřili prapodivnému sdělení, ale pak přece jen pro jistotu zatelefonovali do filmovéhotýdeníku a vyptávali se, jestli tam vědí, ţe do Hrabillonu přibyl kosmický cestovatel.Filmaři samo sebou nevěděli, ale bylo jim hanba přiznat se k takové neinformovanosti, atak řekli, jakpak by ne, toť se ví, ţe víme, a na všecko se pracovníkŧ televize nenápadněvyptali. A hned volali do redakcí rŧzných novin a časopisŧ, aby se dozvěděli aspoňnějaké podrobnosti. Redaktoři nevěděli samozřejmě taky nic, ale polekali se, ţe asi zasejako vţdycky něco zaspali, nebo jak se po redakcích říká, prošvihli - a horempádemtelefonovali do televize a vyptávali se, vědí-li tam něco o příjezdu kosmonauta.Pracovníci televize si pomysleli, ţe uţ o tom ví kdekdo a jenom oni ţe ještě pochybují,takţe se nakonec k hotelu Smaragd v Blbsteinově ulici přihrnula nejen celá televiznítechnika, ale i kameramani filmového týdeníku s osvětlovacími lampami, mikrofony akamerami a navíc spousta spolupracovníkŧ nejrozmanitějších novin a časopisŧ:

redaktoři, reportéři, fotografové, dopisovatelé,komentátoři i popularizátoři.Kdyţ se v Blbsteinově ulici objevil Neználeka jeho prŧvodci, uviděli uţ u hotelu obrovskýzástup, osvětlený reflektory a omotaný kabely,několik filmových a televizních kameramanŧ acelou četu policajtŧ, připravených v případěpotřeby roztočit gumové elektropendreky. Sotva kameramani zahlédli ţluté auto,zamířili na ně všecky kamery a pustili se do práce. Zástupu před hotelem se zmocnilovzrušení a v mţiku zaplavil jízdní dráhu. Policajti jako na povel vyrazili vpřed a tlačilizástup zpátky, aby uvolnili autu prŧjezd. Ţlutý automobil zajel zvolna k hotelu a zastavilu vchodu. Jako první vystoupil Kozlík. Zástup ho přivítal radostným voláním. Všichni simysleli, ţe je to kosmonaut. Kozlík se rozpačitě usmál a fotoreportéři zacvakalispouštěmi. Hned za Kozlíkem vystoupil Juks. I ten byl přivítám jásotem a potleskem.Pak vystoupil Lumpino. Tentokrát bylo volání slabší, protoţe teď uţ nikdo nevěděl, kdoz nich je vlastně kosmonaut.Konečně měsíční človíčkové spatřili jak z automobilu začíná vylézat jakýsi podivnýtvor, připomínající cosi mezi rytířem v brnění a potápěčem v plné výstroji. Teprve teďvšichni pochopili, ţe aţ tohle je ten doopravdický kosmický cestovatel. Zástup vykřiklnadšením, človíčkové mávali, čapky vylétly do výše. Jedna z Měsíčanek hodilaNeználkovi kytici květŧ. Fotografové se zahemţili kolem a cvakali jako o závod.K Neználkovi přiskočil televizní reportér, strčil mu pod nos mikrofon a zahlaholil:„Buďte tak laskav a povězte několik slov našim televizním divákŧm. Jak probíhalkosmicky let? Jak se cítíte po úspěšném přistání? Líbí se vám naše město?“Juks odstrčil reportéra stranou, vzal mu mikrofon a řekl: „Váţení televizní diváci,dámy a pánové! Kosmický cestovatel, který zavítal na naši planetu, sdělí vám dojmy vpříštím přenosu. V této chvíli nesmírně touţí po odpočinku, neboť je po kosmickém letuvelmi unaven. První, kdo uviděli kosmonauta, jak se snáší na naši Malou Zemi, jsmebyli já a pan Lumpino, majitel obchodu všeráţovým zboţím, Hlavoseky, Na hasáku 6. Spanem Lumpinem jsme se právě vraceli autem z mého venkovského sídla a spatřili jsme,jak pan kosmonaut klesá k zemi pomocí malého padáku, sloţeného, jak račte vidět, zdevzadu.“Ukázal na padák a pokračoval: „S panem Lumpinem jsme váţenému příchozímu zvesmíru nabídli své pohostinství a svou pomoc, převzali jsme všecky výdaje spojené sjeho pobytem zde, jakoţ i veškerou starost o něho včetně stravování a lékařské péče. Jels námi rovněţ pan Kozlík. Dovolte mi, váţení televizní diváci, abych vám představil ipana Kozlíka. Podrobnosti vám sdělíme v příští relaci. Děkuji za pozornost.“Kdyţ si Juks všiml, ţe zástup kolem pořád roste, mrkl na Lumpina a Kozlíka, popadlNeználka za ruku a táhl ho do hotelu. Měsíčané shromáţdění u vchodu provolávalislávu, tleskali a přívětivě se na Neználka usmívali. Kaţdý si chtěl alespoň sáhnout najeho skafandr. Za Neználkem však kráčel mohutný policajt a kaţdého, kdo se pokoušelNeználka dotknout, přetáhl přes ruku gumovým pendrekem.Konečně se Neználek a jeho společníci prodrali zástupem a octli se v hotelovémvestibulu. První, co uviděli, byl kameraman s obrovskou televizní kamerou na podvozku.Od kamery se po podlaze táhl tlustý elektrický kabel v černé gumové izolaci a ztrácel sev hloubi chodby. A příchozím uţ běţel vstříc kulaťoučký malíček v elegantním modrémobleku s bílou vázankou. Byl to sám majitel hotelu pan Shmelling. Hluboce se hostŧmuklonil, stiskl jim ruce a vedl je dlouhou chodbou k jejich pokoji.Televizní kamera jela neustále před nimi a nespouštěla z nich své kulaté skleněnéoko. A tak měli měsíční televizní diváci moţnost vidět na svých obrazovkách nejenNeználkŧv příjezd, ale i jeho ubytování.Pan Shmelling se konečně zastavil a s poklonou ukázal do otevřených dveří: „Račte,prosím, a buďte tu jako doma. Přímo před vámi je hala, vlevo jídelna s malým salónkem,vpravo přijímací pokoj a pracovna, za nimi loţnice s koupelnou. Doufám, ţe se vámbude bydlet pohodlně.“Neználek vešel do haly a strnul: zdálo se mu, jako by ani nebyl v hotelu, ale někde vtelevizním studiu. Uprostřed se tyčila další televizní kamera, v rozích jako tenkonohéhlavaté nestvŧry stály čtyři reflektory a zalévaly halu oslňujícím světlem, po celémístnosti se táhly tlusté kabely, na podlaze leţely černé kovové mříţkované bednytransformátorŧ a reostatŧ, kolem všech přístrojŧ se hemţili pracovníci televize a filmaři.Jeden z nich drţel v ruce mikrofon, ťukal do něho ohnutým prstem a huhňavě

opakoval: „Jedna - dva - tři - čtyři! Jedna - dva - tři - čtyři! Jak mě slyšíte? Jak měslyšíte?“Kdyţ uviděl Neználka, přestal s ťukáním a slavnostně spustil: „Právě vstoupil, váţenítelevizní diváci! Vidíte ho oblečeného do kosmického skafandru vyrobeného z kovu ajakéhosi na naší planetě neznámého plastického materiálu. Na hlavě má kovovou přílbu,vpředu zasklenou, coţ mu umoţňuje výtečný rozhled. Jak se mŧţete sami přesvědčit,pan kosmický příchozí se objevil v doprovodu několika osob, mezi nimiţ vidímemajitele hotelu Smaragd, všeobecně váţeného pana Shmellinga. Páně Shmellingŧv hotelje prvotřídní podnik: prvotřídní pokoje se vším pohodlím, prvotřídní restaurace sprvotřídní fontánou, prvotřídní taneční parket s plaveckým bazénem první třídy. Celounoc hraje prvotřídní orchestr k tanci i poslechu. Páně Shmellingŧv hotel vám nabízíprvotřídní odpočinek, prvotřídní kuchyni a prvotřídní pobyt v prvotřídní společnosti.Prvotřídní pokoje v rŧzné ceně...“Zatímco televizní reportér vychvaloval do aleluja hotel páně Shmellingŧv, kde se vzaltu se vzal, přiblíţil se k Neználkovi malíček v bílém plášti a s malou koţenou brašnou vruce.“Mé jméno je doktor Hrobnick,“ zadrmolil do kamery. „Předpokládám, ţe náš drahýhost z kosmu potřebuje lékařskou péči, kterou jsem mu ochoten poskytnout okamţitě azcela bezplatně. Bylo by velice uţitečné vykonat přímo na místě alespoň předběţnoulékařskou prohlídku. V prvé řadě je nutno provést vyšetření srdeční činnosti.“Doktor Hrobnick vytáhl z kapsy dřevěnou trubičku, přiloţil ji Neználkovi k hrudi anastavil k ní ucho:“Činnost srdce je výtečně slyšitelná i skrze skafandr,“ prohlásil spokojeně, „srdečnírytmus je poněkud zrychlen, coţ lze vysvětlit rozrušením z tohoto setkání a z mimořádnépozornosti, kterou kosmonautovi věnovali obyvatelé našeho města.“S těmito slovy vytrhl doktor Hrobnick televiznímu reportérovi mikrofon a přistrčil hok dřevěné trubičce, kterou pořád ještě drţel Neználkovi na prsou.“Váţení diváci!“ hlaholil dál. „Dámy a pánové! Hovoří k vám doktor Hrobnick!Slyšíte ty temné údery? Ťuk! Ťuk! Ťuk! To bije srdce kosmonauta, který zavítal na našiplanetu. Pozor! Pozor! Hovoří doktor Hrobnick. Moje adresa: Morová ulice číslo 15.Ordinace denně od devíti do osmnácti hodin. Lékařská pomoc aţ do domu. Návštěvy na

telefonickou výzvu. Ošetření v nočních hodináchse stoprocentní přiráţkou. Slyšíte úderykosmického srdce! Zubařská ordinace k dispozici.Trhání, léčení a plombování zubŧ. Ceny mírné.Doktor Hrobnick, Morová 15. Slyšíte úderysrdce...“Místnost se zatím naplnila novými příchozími:zpravodaji a zpravodajkami rŧzných novin ačasopisŧ. Obklopili Jukse, Lumpina a Kozlíkaneproniknutelným kruhem a zasypávali je zevšech stran otázkami. Lumpino, kterému sejaksepatří rozvázal jazyk, jen kdyţ byla řeč ovšeráţovém zboţí, se snaţil mlčet, Kozlík tohotaké moc nenamluvil, proto na všecky otázkyodpovídal Juks. A nutno přiznat, ţe velmipohotově. Kdyţ mohl, odpověděl přímo, kdyţnevěděl, co říci, odpovídal vyhýbavě, ale nikdy neřekl: Nevím.Tak třeba na otázku jednoho z dopisovatelŧ, jak dlouho pobude kosmonaut v jejichměstě, okamţitě odvětil: „Jak uzná za vhodné.“ Na otázku, zda navštíví také jiná města,

řekl bez rozmýšlení: „Zajisté navštíví, bude-li si přát.“ Na otázku, jestli má kosmonaut vúmyslu nakoupit v Hrabillonu nějaké zboţí, pohotově prohlásil: „To bude záleţet natom, jaké zboţí mu budeme moci nabídnout.“ Otázek bylo tolik, ţe ubohý Juks uţ začalztrácet trpělivost a stěţí se drţel, aby někomu neřekl nějakou hrubost.Nakonec se začala ptát dopisovatelka časopisu Miláček, obětavý rádce chovatelŧdomácích a dekorativních psíkŧ.“Zastupuji časopis Miláček, obětavý rádce chovatelŧ domácích a dekorativníchpsíkŧ,“ oznámila dŧstojně. „Prosím pana kosmonauta o odpověď na otázku, která mŧţebezesporu zajímat naše milé čtenáře: Jest na oné planetě, odkud přibyl náš váţenýkosmický cestovatel, také chovatelství domácích a dekorativních psíkŧ?““Nepochybně jest,“ prohlásil Juks.“Pak tedy: Jaké druhy dekorativních psíkŧ nacházejí tam největší obliby?““Všechny, madam.““Nuţe kterým druhŧm se dává přednost?“ „Těm nejhezčím a nejméně kousavým,“odpověděl Juks a ze všech sil se snaţil zachovat na tváři příjemný úsměv.V hale se zatím objevila zástupkyně jedné z reklamních firem. Měla úzké světlezelené šaty a na hlavě světle zelený módní baret, zpod kterého jí však trčely na všeckystrany prameny vlasŧ - bylo zřejmé, ţe kdyţ se prodírala zástupem na ulici, prodělal jejíúčes viditelné změny -, tvář měla přísnou a energickou, s rovným, špičatým a trochuzčervenalým nosem a maličkýma šedýma umíněnýma očima. V ruce drţela několikpřekliţkových cedulí, na prsou jí visel fotoaparát v koţeném pouzdře. Přiběhla kNeználkovi a vrazila mu do ruky ceduli s nápisem:CHCETE BÝT ČLOVÍČKY,JIMŢ ZDRAVÍM KVETOU TVÁŘE?CHROUSTEJTE PERNÍČKYJEDINĚ ZNAČKY ZÁŘE!

Uskočila dva tři kroky zpátky, namířila na Neználka aparát a udělala snímek. Kdyţ toJuks spatřil, rozzuřil se uţ doopravdy. Přiskočil k Neználkovi, vyrval mu z ruky ceduli avztekle jí mrštil o zem, načeţ se vrhl nazástupkyni reklamní firmy a docela neuctivě jinakopl. Zástupkyně mu nezŧstala pranic dluţna:na oplátku ho nakopla zas ona, praštila ho pohlavě cedulí a k dovršení všeho mu plivla narukáv. Kdyţ Juks viděl takový odpor, zachvělse zlostí.“A ven!“ zařval dočista rozběsněný.„Odveďte ji, nebo za sebe neručím! A všichni!Okamţitě přestaňte vysílat! Uzavřete s námismlouvu a pěkně zaplaťte! Nejsme povinniukazovat vám našeho kosmonauta zadarmo.“Protoţe se však nikdo nechtěl hnout, obořil se Juks na hoteliéra: Pane Shmellingu, toje neslýchané! Kdo vám dovolil pustit sem všecku tu pakáţ? Bez prodlení odejdeme zvašeho podniku!““Panstvo, račte laskavě opustit místnost!“ zapištěl vylekaný pan Shmelling. „Všichnipryč, dámy a pánové! Přijdu kvŧli vám o hosty. Audience je skončena.“Nikdo ho však neposlouchal, a tak se obrátil na stráţníky připravené u dveří. Tipopadli pendreky a okamţitě se pustili do práce. A tak mohli televizní diváci vidět, jaknebozí zpravodajové a zpravodajky mrštně uhýbají elektrickým pendrekŧm a prchají zmístnosti, pracovníci televize tahají ze dveří své transformátory, reostaty, reflektory aostatní aparáty a jak poslední ze všech vyjíţdí televizní kameraman, sedící na kameřejako na koni. A tím také skončil televizní přenos z hotelu Smaragd.Kapitola třináctáZALOŢENÍ SPOLEČNOSTI OBŘÍCH

ROSTLINPříštího dne přinesly ranní noviny podrobné zprávy o příjezdu kosmickéhocestovatele do měsíčního města Hrabillonu. Na prvních stránkách se objevily fotografieNeználka ve skafandru v okamţiku, kdy vystupuje z auta, v okamţiku, kdy je uţ na ulici,i v okamţiku, kdy se objevil v hotelu. Největší zájem vzbudila Neználkova fotografie sreklamním plakátem vyzývajícím Měsíčany, aby kupovali perníčky značky Záře. Tohodne prodali v cukrárnách tolik perníčkŧ, kolik se jich předtím neprodalo za celý měsíc. Vobchodech se zbavovali i toho nejtvrdšího zboţí, a protoţe nikdo nechtěl jíst nic jinéhoneţ tyhle perníčky, majitel továrny několikanásobně zvýšil výrobu a vydělal peněz jakoţelez.V novinách byla i fotografie doktora Hrobnicka při lékařské prohlídce. Pod obrázkemstálo nejenom Hrobnickovo jméno, ale i přesná adresa. To mělo pochopitelně zanásledek, ţe všichni nemocní, kteří ještě byli schopní samostatného pohybu, se k němuozlomvaz rozběhli, a ti, kteří uţ nemohli z domu, mu začali v tu ránu telefonovat - kaţdýse chtěl léčit jedině u doktora Hrobnicka. Před jeho domem stála fronta po celé délceMorové ulice. Doktor Hrobnick nikoho neodmítl, ale okamţitě zvýšil ceny a peníze semu jen hrnuly.Takové uţ byly mravy obyvatel Měsíce! Měsíční človíček ani za nic nebude jístcukrovinky, perníčky, chléb, salám nebo zmrzlinu od firmy, která nemá v novináchspoustu reklam, a nepŧjde se léčit k lékaři, který nevymyslel nějaký krkolomný reklamnítrik k přilákání pacientŧ.Měsíčan obvykle kupuje jen to zboţí, o kterém četl v novinách; a kdyţ vidí někde nazdi šikovnou reklamu, koupí i to, co vŧbec nepotřebuje. V těch dnech bzučel Hrabillonjako podráţděný úl. Kaţdý, sotva se ráno probudil, hned popadl noviny, jen aby sedověděl nějaké novinky o Neználkovi. Mnozí chodili k hotelu Smaragd, potloukali secelé dny kolem a doufali, ţe aspoň koutkem oka zahlédnou malíčka z hlubin vesmíru.Návštěvníci z jiných měst nechtěli bydlet jinde neţ v hotelu Smaragd, protoţe se tammohli bez obtíţí setkat s kosmonautem a prohlédnout si ho zblízka.Příjmy pana Shmellinga se rázem zdvojnásobily - bez meškání totiţ zdraţil pokoje,ale přesto měl hostŧ pořád dost. Ani Juks a Lumpino nezŧstali pozadu: pohrozili panuShmellingovi, ţe se s Neználkem přestěhují do jiného hotelu, načeţ jim pan Shmellingokamţitě poskytl ubytování zcela bezplatně. Mnoho Měsíčanŧ vysedávalo v jednomkuse u televizoru. Dívali se na celý program od a do zet, jen aby nepropásli nějaký pořads Neználkem. Avšak k jejich nemalému překvapení - nikde nic. Vysvětlení bylo prosté:Juks a Lumpino zkrátka nesouhlasili, aby byl Neználek ukazován zadarmo, a majiteltelevizního studia nabízel zase tak směšnou částku, ţe to aţ Jukse urazilo. Prohlásil, ţe jezřejmě povaţuje za slabomyslné hlupáky, zatímco oni mají náhodou všech pětpohromadě, a ţe za tak směšnou částku by nedovolili ukazovat v televizi ani obyčejnéhočokla, natoţ návštěvníka z vesmíru.Dopadlo to tak, ţe rozzuření diváci začali majitele televizního studia bombardovatvyhrŧţkami: přestanou prý okamţitě platit televizní poplatky, jestli nezařadí doprogramu zajímavosti ze ţivota kosmonauta. To konečně zapŧsobilo a majiteltelevizního studia byl donucen přistoupit na podmínky, které si stanovil Juks. Vdŧsledku úspěšně zakončených jednání byl uspořádán velký televizní přenos kosmickékonference.Účastnili se jí zástupci tisku a čelní učenci: matematici, fyzikové, chemici,astronomové a lunologové. Sešli se ve velkém sále televizního studia, na pódiu za stolemseděli Neználek, Juks, Lumpino a Kozlík. Konferenci zahájil Neználek. Informovalpřítomné o raketě, o její konstrukci a řídicím systému, poté následovaly dotazy. Novinářise zajímali hlavně o to, co Neználek v raketě jedl a pil, jaké měl sny a co soudí oobyvatelích Hrabillonu.Otázky učencŧ byly poněkud jiného druhu a týkaly se především toho, co Neználekviděl během svého letu, co zjistil na povrchu Měsíce a jak vypadá planeta Velká Země.Měsíční hvězdáři nazývají totiţ naši planetu Velkou Zemí na rozdíl od své vlastní, kteréříkají Malá Země nebo prostě Země. Měsíční astronomy velice zajímalo, má-li takéVelká Země vnější tvrdý obal, a byli nanejvýš udiveni, kdyţ je Neználek informoval, ţekolem naší Země ţádný tvrdý obal není a ţe pozemšťané ţijí takříkajíc pod širýmvesmírem.Kosmická konference skončila velmi pozdě a hned druhého dne byl uspořádán dalšípřenos, tentokrát z Neználkovy besedy se dvěma učenci: profesorem astronomieTangensem a profesorem lunologie Coctangensem.Tangens i Coctangens se Neználka zevrubně vyptali, jak vypadá ze Země noční nebea jaké je na něm vidět hvězdy, souhvězdí a planety i jak se odtamtud jeví Slunce aMěsíc. Vyslechli Neználkovy odpovědi a obrátili se k televizním divákŧm s oficiálnímprohlášením, ţe informace poskytnuté Neználkem určitě prokáţou velikou sluţbuměsíční astronomii a vědě vŧbec. Pak se zas Neználek zeptal na oplátku profesorŧTangense a Coctangense, jak to, ţe měsíční učenci vědí o Velké Zemi a o ostatníchplanetách, jakoţ i o Slunci a hvězdách, kdyţ je jaktěţivo neviděli. Profesor Tangensodpověděl, ţe třebas opravdu nejsou s to spatřit na vlastní oči Slunce ani Velkou Zemi,

přece jen mohou na jejich existenci usuzovat z mnoha jevŧ. Tak třeba příliv a odliv vmořích Malé Země nepochybně svědčí o přítomnosti jakýchsi obrovských těles v určitévzdálenosti od povrchu Měsíce. Masy mořské vody jsou přitahovány jak Sluncem, takVelkou Zemí, a z velikosti této přitaţlivé síly je moţno vypočítat rozměry těchto těles ijejich vzdálenost. Kromě toho mají měsíční učenci k dispozici vysoce citlivé přístroje,které zjišťují přitaţlivost i takových vzdálených planet, jako jsou Merkur, Venuše, Marsanebo Saturn, takţe je moţno přesně určit i jejich polohu ve vesmíru. A to ještě nenívšecko: hvězdářské radioteleskopy, gravitonoskopy a neutronovizory pro něţ není vnějšíobal Měsíce ţádnou překáţkou, dovolují zachytit signály nejen ze Slunce a z planet, aledokonce i z dalekých hvězd, coţ umoţnilo měsíčním hvězdářŧm sestavení poměrněpodrobné a přesné mapy hvězdné oblohy.Neználka rovněţ zajímalo, proč se na Měsíci, nebo přesněji řečeno na Malé Zemi,střídá noc a den. Vnější obal Měsíce zabraňuje přece přístupu slunečních paprskŧ, a naMalé Zemi by tedy měla být věčná tma. Profesor Coctangens Neználkovi vysvětlil, ţeSlunce zároveň se světelnými paprsky vyzařuje i mnoţství paprskŧ neviditelných,nicméně obdařených obrovskou energií. Pronikají mohutnou vrstvou měsíčního pláště azpŧsobují, ţe jeho vnitřní povrch svítí a vysílá ţivotodárné světelné a tepelné záření.Samozřejmě pouze v té polovině měsíčního obalu, která je právě obrácena k Slunci.Proto i světlo a teplo je jen na jedné polokouli Malé Země, zatímco na druhé je v té dobětma a noc. Střídání dne a noci je pak zpŧsobeno tím, ţe se Malá Země uvnitř obalu bezustání otáčí.“Nepochybně je to pro Měsíčany štěstí, ţe hmota měsíčního pláště má, schopnost podvlivem slunečního záření svítit. Jinak by na celé Malé Zemi skutečně panovalačernočerná tma a ţivot človíčkŧ by tu byl nemyslitelný,“ dodal profesor Coctangens.Na závěr se Neználek zeptal, proč dosud nesestrojili létací stroj, na němţ by bylomoţno dosáhnout vnějšího povrchu Měsíce. Profesor Coctangens mu odpověděl, ţestavba takového stroje je příliš nákladná a ţe měsíční učenci nemají potřebné prostředky.Peníze mají jen boháči. Jenomţe kteréhopak boháče by napadlo, aby utrácel své jmění zaněco, co neslibuje tučný výdělek?“Naše boháče nezajímají hvězdy,“ posteskl si profesor Tangens. „Boháči - stejně jakovepři - neradi zvedají hlavu od země, aby se podívali vzhŧru. Ty zajímají jenom peníze.““Bohuţel,“ přidal se profesor Coctangens. „Boháči říkají: Hvězdy, to nejsoushwindlingy - do kapsy je neuloţíš, kaši za ně neuvaříš. Vidíte sami, jaká nevzdělanost!Pro ně má cenu jen to, co se dá sníst nebo strčit do měšce... Ale co, škoda slov!“Celou tuto besedu, jak bylo řečeno, vysílala televize a diváci byli tuze spokojeni, ţeviděli nejen hosta z vesmíru, ale ţe se při tom dozvěděli i ledacos zajímavého. Kroměsmlouvy s televizí uzavřeli Juks a Lumpino také smlouvu s filmovým studiem na

dokumentární snímek o přistání kosmonauta naMalé Zemi. Neználka znovu oblékli doskafandru, vylétli s ním balónem do nevelkévýšky a shodili ho dolŧ.Kameramani nafilmovali, jak se snášípadákem k zemi, jak k němu přibíhají Juks aLumpino, jak mu pomáhají na nohy, nasedají sním do auta a vezou ho do města. Neználkŧv příjezd do hotelu, přivítání hrabillonskýmiobčany a prohlídka doktorem Hrobnickem - to všecko uţ bylo natočeno, a tak filmařŧmzbývalo zvěčnit na filmový pás uţ jen to, jak se Neználek vysvlékl ze skafandru aobjevil se před měsíčními diváky ve své přirozené podobě, to jest v obyčejných šatech.Ze všech těchto úryvkŧ byl smontován celovečerní film, který pak běţel v mnoha kinecha samozřejmě i v televizi.Ve stejné době se v novinách začaly objevovat články o obří zelenině, ovoci, rŧznýchbobulích, obilí a jiných plodinách, které rostou na Velké Zemi. U článkŧ byly i zajímavéobrázky - jednou to byl obrázek človíčkŧ, jak vytahují ze země ohromnou cukrovku,červenou řepu nebo mrkev; podruhé zas obrázek záhonku, na kterém rostly okurkyvelikosti človíčka; jindy obrázek obrovitánské dýně, tykve nebo melounu vysokých jakojednopatrový dŧm. Na jednom obrázku byla vyobrazena sklizeň ovoce: kaţdá meruňka,broskev, švestka nebo ryngle se stěţí vešla na nákladní automobil.Kdyţ Juks a Lumpino vyburcovali obrazotvornost čtenářŧ, uveřejnili zprávu, ţe napovrchu Měsíce zŧstala meziplanetární loď vrchovatě naloţená semeny těchto obříchrostlin a ţe by se jich dalo výhodně pouţít, jen je odtamtud dopravit na Malou Zemi. Azároveň otiskli oznámení, ţe se zakládá akciová společnost, jeţ si vzala za úkol získat

peníze na postavení létacího stroje, který by dosáhl vnějšího obalu Měsíce a tadrahocenná semena přivezl. Na konci oznámení stála adresa kanceláře, kde je moţnozískat nové akcie: Schwindlingová ulice číslo 3, kancelář 373.Dnes uţ vlastně nikdo přesně neví, proč má ta ulice právě tohle jméno. Někteříhrabillonští starousedlíci uvádějí, ţe kdysi prý tu bydlel malíček jménem Shwindling aulice byla nazvána po něm, jiní to vysvětlují tak, ţe dřív se tu prý usazovali pouze bohatíčlovíčkové, kteří měli hodně shwindlingŧ.V době, kdy na Měsíc přiletěl Neználek, uţ ale boháči ve Shwindlingové ulicinebydleli, dávno před tím se přestěhovali do hezčích čtvrtí města, kde bylo víc světla asvěţího vzduchu. Ve Shwindlingové ulici stály teď velké domy, ve kterých sepronajímaly místnosti pro rŧzné kanceláře. A v nich se usadili obchodně zdatníčlovíčkové, jejichţ celá činnost spočívala ve vytahování shwindlingŧ z cizích kapes. Aprotoţe se ve všech těch kancelářích zabývali jen a jen tímhle, padlo ulici to jméno jakoulité.Kancelář, kterou si najali Juks a Lumpino, byla ve druhém poschodísedmnáctipatrového domu a sestávala ze dvou místností.V první stál velký psací stŧl s leštěnou deskou, několik koţených křesel a stejněměkoučká pohovka, nad kterou visel obraz ve skvostném zlaceném rámu. V rohu bylazasklená skříň s Neználkovým skafandrem. Druhá místnost byla o něco menší. Stálo tampět velkých ohnivzdorných skříní a mohutná nedobytná pokladna na peníze. Vohnivzdorných skříních byly uschovány akcie společnosti, v kaţdé skříni milión, tedycelkem za pět miliónŧ shwindlingŧ. Jakmile dostali Juks a Lumpino z tiskárny všechny

akcieanacpali je dotěchskříní,uspořádali první schŧzi akciové společnosti. Na tomto zasedání předloţil Juks návrh, aby dalido prodeje za dva milióny akcií a ostatní, za tři milióny, si mezi sebou rozdělili; aţbudou semena obřích rostlin přivezena, rozdělí se na pět stejných dílŧ, dva se rozdajíčlovíčkŧm, kteří si koupili akcie, a o zbývající tři díly se podělí Neználek, Lumpino aJuks.“Ale nač potřebujeme tolik semen?“ zeptal se nechápavě Neználek.“Na prodej samozřejmě,“ řekl Juks. „Musíme na tom přece něco vydělat. A toběpřijdou peníze taky vhod.“Neználek prohlásil, ţe bude úplně spokojený, kdyţ se podaří obstarat semena proměsíční človíčky a zachránit Buchtíka, který zŧstal na povrchu Měsíce.“No, kdyţ je to tak, a jestli tedy ty peníze nepotřebuješ, vezmem si je my,“ nabídlLumpino.Na tom se také dohodli, načeţ přistoupili k rozdělení funkcí. Neználek byl zavšeobecného souhlasu jmenován jednatelem, Juks pokladníkem a Lumpino předsedou.Povinností jednatele bylo sedět v kanceláři, jednat se zákazníky a prodávat akcie;povinností pokladníka dbát o získané peníze; a předseda měl za povinnost svolávatzasedání akciové společnosti k projednávání dŧleţitých problémŧ. Kdyţ byly vyřešeny ityto otázky, vzpomněl si Neználek na Kozlíka a poznamenal, ţe by bylo správnévymyslet nějakou funkci taky pro něho.Juks navrhl jmenovat Kozlíka vrátným. Lumpino byl proti a prohlásil, ţe bezvrátného se v kanceláři obejdou a ţe lepší by bylo jmenovat Kozlíka poslíčkem. Juks

zase nesouhlasil s tím a trval na tom, ţe poslíček nebude mít v jejich kanceláři co napráci, protoţe ho nebude kam posílat, zatímco vrátný je naprosto nezbytný proreprezentaci, to jest pro větší vznešenost a váţnost společnosti; aspoň bude na prvnípohled zřejmé, ţe jde o solidní podnik, a ne o nějaké šejdířství. Lumpino namítl, ţe iposlíček je nutný pro reprezentaci, protoţe co kdyţ třeba někdo náhodou zavolá dokanceláře telefonem a poţádá o doručení akcií přímo do domu; a ţe i kdyby se tonáhodou nestalo, mohou Kozlíka posílat aspoň pro noviny, pro limonádu nebo navšelijaké nákupy.Spor byl čím dál ostřejší. Lumpino třískal pěstí do stolu, křičel, ţe předsedou je tadyon a ţe co řekne, to ţe taky platí, Juks se s ním hádal, ţe on je pokladník a ţe ho aninenapadne vyhazovat peníze za zbytečné funkce, a jestli prý s ním někdo nesouhlasí, ţez akciové společnosti klidně vystoupí i se svými akciemi. Neználek se je pokoušeluklidnit, ale marně. Nové společnosti hrozil rozvrat v samém zárodku. Těţko říci, jak byto bylo skončilo, kdyby se do toho nebyl vmísil Kozlík sám.“Kamarádi,“ řekl smířlivě, „to nemá cenu, hádat se tu kvŧli mně. Domluvme to tak:já budu dělat obojí, poslíčka i vrátného - a hotovo.“A tak spor zase utichl, všichni rychle dospěli k dohodě a tím také první zasedáníAkciové společnosti obřích rostlin úspěšně skončilo.

KapitolačtrnáctáPRVNÍ POTÍŢEPrávě toho dne, kdy se v novinách objevila zpráva o zaloţení Akciové společnostiobřích rostlin, došlo v Hrabillonu k tuze váţné události: byla vyloupena banka patřícíjednomu z největších spolkŧ hrabillonských továrníkŧ. Loupeţ byla spáchána ráno, párminut po otevření, a za pŧl hodiny uţ o tom mluvilo celé město. Vyprávělo se, ţe se prýpřepadení zúčastnilo dobře čtyřicet lupičŧ, kteří přijeli v obrněných autech a byliozbrojeni nejen pistolemi a puškami, ale i kulomety a ručními granáty. Říkalo se, ţe připřepadení přišli o ţivot všichni zaměstnanci banky kromě pokladníka, který se ukryl vnedobytné pokladně. Kolovaly pověsti, ţe prý během přestřelky mezi bandity a policiíbylo zastřeleno několik policajtŧ, zatímco z banditŧ nebyl zraněn nikdo, jen vŧdcebandy, kterému prý jeden z lupičŧ omylem ustřelil ucho.V celém městě o té události nevěděli všeho všudy tři človíčkové: Neználek, Juks aKozlík. Od rána seděli v kanceláři a čekali na první zákazníky. Ale protoţe se zákazníciz neznámého dŧvodu nedostavili, neměli se od koho dozvědět, co se přihodilo.Zanedlouho však přiběhl Lumpino a vyprávěl jim všecko o té otřesné události.“S lupiči to uţ není k vydrţení,“ řekl ustaraně. „Aby je tak napadlo vyloupit i našikancelář!““Toho se nebojím,“ řekl Juks, „mám spíš obavy, ţe teď bude kdekdo mluvit jen o téloupeţi a po naší akciové společnosti ani pes neštěkne. Kdopak by teď myslel na nějakéakcie!“Juksovy obavy se bohuţel potvrdily. Celý den nepřišla do kanceláře ani noha. Anazítří se všechny noviny hemţily zprávami o bankovní loupeţi. V novinách vyvracelipověsti, ţe by přepadení provedlo čtyřicet nebo padesát banditŧ; bylo oznámeno, ţelupiči byli všeho všudy dva. Vešli do banky jako obyčejní zákazníci, zamkli vchod,pohrozili zaměstnancŧm pistolemi, poručili jim aby si lehli na zem obličejem dolŧ,načeţ donutili pokladníka, aby otevřel nedobytnou pokladnu. Jakmile k smrti vylekanýpokladník uposlechl, vybrali všechny peníze a nacpali je do kufru, který si přinesli ssebou. Strčili pokladníka do pokladny, pohrozili mu, ţe ho odstřelí jako psa, jestli ho

napadne strhnout poplach, popadli kufr a vyšli na ulici. To všechno viděla jedna zúřednic. Leţela jako ostatní na zemi, ale kdyţ se přesvědčila, ţe jí uţ nehrozí ţádnénebezpečí, natáhla ruku ke stolu a stiskla tlačítko poplašného zařízení.Signál uslyšeli policisté, kteří podle svého zvyku seděli na stráţnici a hráli domino.Okamţitě přerušili hru, vyběhli ven a viděli, jak dvojice lupičŧ nasedla do auta a ujela.Neprodleně naskákali do policejního vozu a pustili se do pronásledování prchajícíchbanditŧ. Jakmile lupiči zpozorovali, ţe je policisté dohánějí, vytáhl jeden z nich pistoli azahájil palbu - snaţil se prostřelit policejnímu autu pneumatiku. To se mu poslézepodařilo. Pneumatika na předním kole praskla, řidič ztratil vládu nad vozem a v plnéjízdě vrazil do lucerny takţe si čtyři policisté rozbili nos a pátý si udělal bouli na čele.Tím bandité samozřejmě neunikli trestající ruce zákona, jelikoţ pronásledovatelŧmpřispěchaly na pomoc další dva vozy plné policistŧ. Lupič, který měl proklatě dobroumušku, vyřídil i tuto posilu, avšak policie nasadila do akce obrněná auta vyzbrojenákulomety. Nakonec se podařilo bandity zadrţet. Ale k všeobecnému údivu nebyly u nichuloupené peníze vŧbec nalezeny. Automobil byl pečlivě prohledán, kufr s penězi všakzmizel, jako by se do země propadl.Lupiči, předvedení na policejní komisařství, popírali jakoukoli vinu a tvrdili, ţeţádný kufr neviděli, ţádnou banku nevyloupili a ani vyloupit nehodlali. Na otázkupolicejního komisaře Priggla, proč tedy potom stříleli po policejním autě, drze prohlásili,ţe neměli ani tušení, ţe je pronásleduje policie, ale ţe si naopak mysleli, ţe se za nimiţenou banditi.Policejní komisař Priggel poznamenal, ţe to všecko jsou pouhé vytáčky, protoţerozeznat policistu od bandity není snad tak těţké. Ten, který střílel z pistole, mu na toodpověděl, ţe dneska policajta od bandity takřka nerozeznáš, jelikoţ policajti jednajíčasto jako banditi a banditi se zase co chvíli přestrojují za policajty, aby mohli lépe krást.A výsledek je ten, ţe čestný človíček uţ vŧbec nepozná, kdo před ním vlastně stojí, jestlibandita, nebo policajt.O čem ještě hovořili policejní komisař Priggel a zadrţení lupiči, to uţ novinyzamlčely. Stálo tam jen to, ţe uloupená částka je obrovská - dosahuje tří a pŧl miliónushwindlingŧ, a dále ţe v dŧsledku sráţky s bandity sedm policistŧ utrpělo rŧzná zraněnía jeden z nich, jménem Kwiggel, si roztrhl kalhoty a ztratil přílbu. Na závěr otisklyskoro všechny noviny výzvu ke čtenářŧm, aby napsali své názory na tuto událost.Kaţdému, kdo jakkoli přispěje k vypátrání uloupených peněz, byla přislíbena značnáodměna. Není třeba říkat, ţe čtenáři, takhle povzbuzení, nemeškali přispět svou troškoudo mlýna. Druhého dne byla v novinách otištěna spousta dopisŧ. Tady je jeden z nich:Předpokládám, že kufr s penězi vyhodili lupiči z auta v okamžiku, kdy seznali, ženeuniknou svým čackým pronásledovatelům. Doporučuji P.T. policii prohlédnoutvšechny ohrady a dvory, kolem nichž banditi projížděli; kufr bude nepochybně nalezenna jednom z těchto mnou uvedených míst. Jestliže tam kufr nebude, znamená to, že ho užněkdo našel, což by si naše tupohlavá policie mohla sama domyslet.S úctou čtenář HoppsAnebo druhý:Žádám, abyste vzali v patrnost, že banditi měli nejspíš společníky. Zatímco se našimoudří páni policajti s jazykem na vestě honili ve svých autech křížem krážem po městě,spolupachatelé dávno ukryli penízky na spolehlivém místě. A tam je taky hledejte!S vřelým čtenářským pozdravem DattlesV jednom dopise podezírali čtenáři pokladníka:Podle našeho mínění ukradl peníze pokladník a vymyslet ten celý tyjátr kolem, aby sevyhnul podezření. „Lupiči“ přišli do banky, když už byla kasa prázdná. Samo sebouodešli s prázdným kufrem a jaksepatří vypekli ty pendrekové ťulpasy, k čemuž jimsrdečně blahopřejeme!Čtenáři Troudt a PrhaDopisy přišly i od čtenářek:Spěchám vám oznámiti, že uloupené peníze jsou zakopány ve dvoře domu č. 47 v Křivéulici. Přeji vám mnoho štěstí v pátrání i v osobním životě.Vaše horlivá čtenářka a ctitelka Pipla DurmanováZároveň dovoluji si vám oznámiti, že píšu velmi dobře na stroji, umím vařiti a hráti nasaxofon.Čtenář A.J.Scandall oznámil ve svém dopise váţné zjištění:Myslím si, že se policajtská motovidla vůbec nehonila za skutečnými zloději. Našeudatná policie se zase jednou řácky bodla. Dobře jí tak! Vypsanou odměnu za uvedenouzprávu zašlete laskavě na adresu A. J. Scandall, Krysí hůrka č.16A ještě jedno cenné sdělení:Peníze uschovány v pneumatikách. Okamžitě prověřte. Obvyklá lupičská lest.Váš upřímný příznivec KlewettsonA konečně přišel i takovýhle dopis:Peníze šlohli sami policajti. Hotovka.Čtenář SardanapalVšechny tyto informace byly pro policii velice dŧleţité. A policie samozřejmě učinilaokamţitě řadu nezbytných opatření. Za prvé byl zatčen pokladník banky, a ať se jakkoli

zapřísahal, ţe peníze neukradl, policejní komisař Priggel prohlásil, ţe ho nechá zamříţemi tak dlouho, dokud se peníze nenajdou. Za druhé byly prošťourány všeckyohrady a dvorky po trase pronásledování lupičŧ, avšak po kufru, jak se ostatně daločekat, jako by se slehla zem. Za třetí policajti rozryli dvorek domu č.47 v Křivé ulici.Výsledek byl takový: 1.kufr nalezen nebyl; 2.byl nalezen jeden zdechlý kocour;3.uvolněním pŧdy se sesypala jedna stěna domu. Policisté se samo sebou chtělipředevším přesvědčit, nejsou-li peníze skutečně v pneumatikách auta. Tento úmysl všaknemohl být uskutečněn, protoţe automobil, v němţ banditi prchali, beze stopy zmizel.Po pohřešovaném autě bylo neprodleně zahájeno horečné pátrání, kterého se zúčastnilodiv ne veškeré obyvatelstvo Hrabillonu. Sotva někde na ulici zastavil automobil, hned sek němu někdo vrhl a rozpáral mu noţem pneumatiky. Nikdo totiţ přesně nevěděl, jakéznačky byl hledaný vŧz. Nakonec nezŧstala jedna pneumatika celá a automobilovádoprava ve městě se zastavila. Firma, která obchodovala s benzínem, utrpěla obrovskéztráty.Avšak největší pozornost policie vzbudil dopis, kterým jistý Sardanapal zasil doširoké veřejnosti símě podezření, ţe peníze ukradli sami policajti. Toto sdělení sepolicejnímu komisaři Prigglovi zdálo krajně uráţlivé a prohlásil, ţe nebude mít pokoj,dokud nevrazí toho zlolajného Sardanapala za mříţe. Dal si přinést adresář, prohlédl hood a do zet a byl na nejvyšší míru udiven, ţe v něm neobjevil ani jediného človíčkapodobného jména.“Jméno je zřejmě vymyšlené,“ prohlásil nakonec, „to však nemŧţe být pro policiipřekáţkou.“Priggel se dostavil k šéfredaktorovi novin, kde byl onen uráţlivý hanopis zveřejněn, adal si předloţit jeho originál. Doufal, ţe podle poštovního razítka se mu podaří zjistit,odkud byl odeslán. Dopis sice okamţitě našli, ale razítko na obálce nebylo. Pracovník

rubriky „Čtenáři nám píší“ se rozpomněl, ţe dopis nepřišel poštou, ale ţe ho přinesljakýsi neznámý človíček. Na Prigglovu otázku, jak vypadal, vzpomněl si pracovníkpouze na to, ţe byl holohlavý.“No vida!“ zvolal Priggel. „Tak tedy holohlavý? Nu coţ, tato informace policii zcelapostačí. Neuběhnou ani tři dny a holohlavec bude za mříţemi.“Začalo hromadné zatýkání holohlavých. Často bylo moţno na ulici uvidět, jakpolicajti přistoupili k docela nevinnému malíčkovi, poručili mu, aby sundal klobouk, avší silou ho zatahali za pačesy. Kdyţ malíček kvičel bolestí, zase ho propustili; jestliţevšak snášel bolest mlčky, policajti byli jati podezřením, ţe před nimi stojí holohlavýskrývající svou lysinu pod umnou parukou, a okamţitě ho předvedli k výslechu.V těch dnech se na policejním komisařství pracovalo od rána do noci. Policejníkomisař Priggel se čtyřmi pomocníky Digglem, Gigglem, Spigglem a Cigglemnepřetrţitě vyslýchali holohlavce ze všech koutŧ města. Kdyţ nemohl ubohý plešatecpřesně uvést, kde byl v okamţiku loupeţe, hned ho šoupli do basy. To byl ovšem holýnesmysl: holohlavé přece nepodezírali z vyloupení banky, ale pouze z toho, ţe někdosnad napsal ten zlolajný list.V této době začalo také několik velkých soudních procesŧ. První proces se konal nazákladě ţaloby majitele domu č.47 v Křivé ulici pana Kackabuse. Pan Kackabus obvinilsvou nájemnici paní Piplu Durmanovou, ţe si tu komedii s kufrem peněz zakopaným nadvoře u jeho domu vymyslela naschvál, v dŧsledku čehoţ byly provedeny výkopyvedoucí ke zřícení domovní zdi a ţe to všechno učinila jen a jen proto, aby se mupomstila za vysoké nájemné. Paní Pipla Durmanová se naproti tomu snaţila dokázat, ţeţádný dopis nepsala, a vznesla ţalobu proti šéfredaktorovi, který ve svých novináchotiskl psaní, s nímţ údajně neměla pranic společného. Třetí soudní proces vyvolaliobchodníci s benzínem. Ţalovali majitele továrny na pneumatiky pana Doggana, ţeuveřejnil pod jménem Klewettson dopis, který ponoukl obyvatelstvo, aby si navzájemničilo pneumatiky. Tím prý si továrník Doggan vynutil zvýšení odbytu svých vlastníchvýrobkŧ, protoţe teď všichni potřebují nové duše a pláště, kdeţto obchodníkŧm sbenzínem zpŧsobil nenahraditelnou škodu. Nepodařilo se jim však pana Dogganapřinutit, aby jim nahradil ušlý zisk. V procesutotiţ vystoupil jako svědek skutečnýKlewettson a vypověděl, ţe poslat to psaní donovin ho nikdy nikdo nenutil a ţe podezření olupu ukrytém v pneumatikách vyslovil jenproto, jelikoţ zrovna předtím viděl v televizifilm o dobrodruţstvích jedné proslulé zlodějské

bandy, která rovněţ ukrývala uloupené briliantyv automobilových pláštích. O tom všem sepsalo v novinách a hovořilo v rozhlase a vtelevizi. Všichni mluvili jen o soudníchprocesech, o ukradených penězích, o zmizelých kufrech, o zdechlých kocourech, opronásledování holohlavých a o podobných věcech.Po Neználkovi, po kosmické lodi a po obřích semenech teď nikdo ani nevzdechl.Všecko vytlačily čerstvější a zajímavější události. Kdyţ Juks viděl, ţe pro akcie nepřišlaještě ani ţivá duše, hrozně se rozčilil. Prohlásil, ţe jestli to tak pŧjde dál, jejich akciováspolečnost vybouchne a budou z nich ţebráci.

“To se mŧţe klidně stát,“ souhlasilLumpino. „Tuhle psali v novinách, ţe u násskoro denně vybouchne nějaká akciováspolečnost.““Jak to vybouchne?“ zajímal se Neználek.“Tak třeba nějaký čiperný malíček sizamane zorganizovat výnosný podnik, vydáakcie, aby získal kapitál, zkrátka hotovost, prostě peníze na další podnikání, ale neprodáani jednu. V takovém případě se říká, ţe společnost shořela, zařvala, poloţila se,zkrachovala, přestala existovat - jednoduše vybouchla a praskla jako bublina,“vysvětloval Lumpino.“Anebo se sejde banda šejdířŧ,“ dodal Kozlík, „vydá akcie, rozprodá je a veme roha is penězi. Tomu se pak taky říká krach.““A kvŧli takovýmhle darebákŧm se teď u nás nevěří ani poctivcŧm,“ řekl Juks.„Příkladně my: zaloţili jsme akciovou společnost, abychom pomohli chuďasŧm, chcemejim přivézt semena z Měsíce, a chudáci sami nám na to nechtějí dát peníze. Kde jepotom jaká spravedlnost; ptám se vás!““Třeba ty peníze nemají,“ hádal Neználek.“Kdyţ nemají, ať si seţenou!“ ušklíbl se pohrdavě Juks. „To je jasné, ţe nemají -totiţ: ţe nemají dost. A kdyţ, tak pár ubohých grošŧ. Ale chudákŧ je přece spousta!Kdyby kaţdý vyštrachal někde aspoň centig, sejde se nám fŧra peněz a mŧţeme sepěkně napakovat - teda; co to říkám: přivézt semena těch obřích rostlin. Na takové věcise nesmí šetřit! Aţ si kaţdý vypěstuje okurku velkou jako tuhle Kozlík nebo melounjako jednopatrový dŧm - kdo z toho bude mít prospěch? My? Kdepak! Chudáci přece! Zjednoho takového melounu mŧţou získat tolik sladké šťávy, ţe to bude stačit na celýcukrovar. To je přece bohatství! Z kaţdého chuďasa se u nás rázem stane boháč. A začneblahobyt.““Tak jim to řekni,“ zabručel Lumpino. „My to víme.““To je správná poznámka. Věnujeme příliš málo pozornosti reklamě,“ souhlasil Juks.„Jestli chceme, aby šly akcie na odbyt, musíme jim dělat řádnou reklamu - a hned.“A začal běhat po městě a zadávat do novin reklamní inzeráty. V inzerátech sekaţdému, kdo si koupí aspoň jednu akcii, slibovaly nevídané zisky. Kromě toho se Juksdohovořil s reklamním podnikem a výtvarníci této firmy navrhli obrovský plakát, kterýbyl postaven na jednom z největších náměstí Hrabillonu. Na plakátě byl namalovánNeználek ve skafandru a stálo tam velikánskými, písmeny:CHCETE BÝT ČLOVÍČKY,JIMŽ ŠTĚSTÍM KVETOU TVÁŘE?PAK STAČÍ OBNOS MALIČKÝ!SPOLEČNOST OBŘÍCH ROSTLINVÁS ZVE ZA AKCIONÁŘE.Kapitola patnáctáOBRAT K LEPŠÍMU

Zatímco Juks běhal po městě a zařizoval prospolečnost reklamu, Lumpino zmizel ve svémobchodě všeráţovým zboţím. Do kancelářechodíval jen zřídkakdy. Pochyboval totiţ čímdál víc o úspěchu jejich podniku a nechtělztratit jisté příjmy ze zaběhnutého obchodu.V kanceláři byli teď pořád jenom Neználek aKozlík. Zpočátku Neználek přičinlivě seděl za stolem a čekal na zákazníky. Před nímleţela tlustá kniha v tvrdých deskách s nápisem: HLAVNÍ KNIHA PŘÍJMŦ AVÝDAJŦ a plnicí pero. Jedna zásuvka psacího stolu byla napěchována akciemi naprodej, druhá čekala na strţené peníze. Byla zatím prázdná, a jak dny ubíhaly,zmenšovala se i naděje, ţe se v ní něco objeví. Také Kozlík v prvních dnech poctivěhlídkoval na chodbě u dveří, ale kdyţ viděl, ţe zákazníci veškeří ţádní, přestěhoval se dokanceláře k Neználkovi a od rána do večera seděli na pohovce, hráli námořní bitvy apovídali si. Kozlík vzpomínal na staré časy, kdyţ ještě dělal u jednoho továrníka namýdlo, nějakého Spindelese.“Nepracoval jsem v továrně, kdepak, ale u něho doma. Jako topič jsem tam slouţil.Jo, kamaráde, to jsem valil oči, jak si takoví boháči ţijou! Dŧm měl Spindelesvelikánský, pokojŧ nepočítaných, v pětadvaceti kamnech jsem musel topit, a tonepočítám krby. Ústřední topení pan Spindeles nechtěl, krby, říkal, vypadají vznešeněji.Auťákŧ měl deset. A oblekŧ jako máku. Kdyţ se chystal na návštěvu, dobře dvě hodinydumal, co si obléknout. Čestné slovo - všecko svatá pravda! A sluhŧ? Spousty. Jedenvaří, druhý nosí na stŧl, třetí myje nádobí, čtvrtý luxuje koberce. Jenom šoférŧ mělrovných pět. Jeden jezdí s panem Spindelesem, čtyři hrajou v chodbě šachy. Sotva seráno pan Spindeles probudí, hned zazvoní, aby ho přišli obléknout. Přinesou mu tedašaty, začnou s oblékáním a on jen nastavuje ruce, natahuje nohy... Pak ho usadí předzrcadlo a češou ho a maţou mu nos vazelínou, aby měl správnou barvu, a on nic, jensedí a pomrkává - to je celá jeho práce! Dostane hlad, tak se hnedka před zrcadlempěkně nasnídá, pak se chvíli válí na pohovce, jede někam na návštěvu nebo jen takautem, a večer se k němu sjedou hosti - muzika, tanec, rozdovádějí se, ţe polámounábytek, rozmlátí piáno a odjedou si zase domŧ a vzpomínají: To jsme se panečku pěkněpobavili!““A proč, prosím tě, rozbíjejí nábytek?“ divil se Neználek.“A proč by ne? Tak, pro zábavu. Nevědí, jak ubít čas, a tak hurá na nábytek! Napíšouto i do pozvánek: Dovolujeme si Vás uctivě pozvati na náš pravidelný večírek. K rozbitíje přichystáno dvanáct křesel, čtyři plyšové pohovky, dva klavíry, rozkládací stůl avšechna okna. Začátek v šest hodin večer. Prosíme o dochvilnost. ““A to tam potom sedí bez nábytku?““Prosím tě! Koupí nový.““Tolik peněz! Kdyby to radši dali na chudé.““Určitě! Rozdávat chuďasŧm, to oni neradi, to není nic pro ně.““A to se ten Spindeles jen válel na pohovce a mlátil nábytek?“ zajímal se Neználek.„A kdy vlastně řídil tu svou továrnu?““Proč by řídil? Na to má přece ředitele! V sobotu přijde s účty, a jak Spindeles vidí,ţe továrna vydělává míň, hned toho ředitele vyhodí a najde si nového. A nový se uţpostará, aby byl zisk větší: sníţí dělníkŧm plat, zvýší ceny... A tak pan Spindeles nedělá

nic a peníze se mu jen hrnou. Ten uţ nadělalpěkných pár miliónŧ!““A na co vŧbec potřebují boháči takovouspoustu peněz?“ podivil se Neználek. „Copak

je mŧţou projíst?““Projíst!“ ušklíbl se Kozlík. „Kdyby jenomjedli! Boháč si nacpe břicho a pak začne ukájetsvou vlastní ješitnost.““Jakou ješitnost? Co to je?“ nechápal Neználek.“No přece vytřít někomu zrak, přetrumfnout ho. Třeba si jeden boháč postaví velkýdŧm, druhý se koukne a řekne si: Tak ty sis postavil dŧm, no dobrá, já si postavímdvakrát větší! Jeden si pořídí kuchaře nebo lokaje, a druhý hned: Tak to já si pořídímještě navrch portýra! Jeden si najme deset sluhŧ, a druhý, ţe ho musí trumfnout, najme sijich dvacet, a navíc si na dvŧr pod přístřešek postaví hasiče i se stříkačkou! Jeden sikoupí tři auta, ten druhý hned pět, a ještě se chvástá: Já jsem stejně víc neţ on. On májenom tři auťáky, a já uţ pět! Rozumíš, kaţdý chce dokázat, ţe je lepší neţ ten druhý, aprotoţe za rozum, za dobrotu a za čest nedá u nás nikdo ani zlámanou grešli, vytahuje sejeden před druhým jedině bohatstvím. A pořád dál a donekonečna. S ješitností je to zlé,tu jen tak nenasytíš. Sám jsem to, kamaráde, zkusil, co je to za divnou věc. Však jsemnebyl odjakţiva chuďas. To se ví, boháč taky ne, prostě jsem měl stálou práci, dělal jsemtenkrát v továrně a slušně jsem si vydělal. Dokonce jsem si šetřil na zlé časy, zkrátka propřípad, ţe bych byl zase bez práce. Nejtěţší bylo se udrţet a zas to neutratit. A tu mizačali všichni říkat, abych si prý koupil auto. Povídám jim, co já s autem, klidně mŧţuchodit pěšky. A oni prý, ţe ti není hanba, pěšky chodí jenom chudáci, a pak - mŧţeš siho koupit na splátky: dáš zálohu, dostaneš vŧz a potom platíš kaţdý měsíc trošku, dokudvšecko nezaplatíš. A jezdíš si jako pán. A tak jsem to nakonec udělal. Ať tedy všichnivědí, ţe jsem taky boháč. Zaplatil jsem zálohu, dostal auto, nasedl jsem, rozjel jsem se -a rovnou do příkopu. Auto jsem rozbil, zlámal jsem si nohu a ještě čtyři ţebra. Třiměsíce jsem se potom léčil. Všecky úspory praskly na doktory. Nakonec jsem se alepřece jen uzdravil.““A co auto, spravil sis ho?“ zeptal se Neználek.“Prosím tebe! Kdyţ jsem stonal, propustili mě z práce. A zrovna jsem měl platit prvnísplátku. Peníze ţádné. Řekli mi: Tak ten automobil zkrátka vrať. Povídám jim: Aleprosím, račte si ho sebrat támhle v příkopu. Chtěli mě hnát k soudu, ale viděli, ţe si namně tak jako tak houby vemou, a nechali to plavat. A tak jsem neměl ani auto, anipeníze.“Jednou zase takhle seděli a povídali si jako obyčejně - a vtom se otevřely dveře.Mysleli si, ţe přišel Juks, ale do kanceláře vešel cizí človíček. Měl na sobě vetchoublŧzu s prodřenými lokty, kdysi dávno asi modrou, ale dlouhým nošením uţ vybledlou,kalhoty nijaké šedé barvy jako bláto, dole roztřepené a s dvěma velkými, pečlivěpřišitými záplatami z černé látky na kolenou. Hlavu mu zdobil starý polámaný slamák sdírou na nejviditelnějším místě a s pomačkaným, jakoby ohryzaným okrajem, zpodklobouku se mu draly šedivé vlasy.Neználek se mimoděk usmál, kdyţ uviděl tuhle maškarádu, ale jeho úsměv okamţitězmizel, sotva se podíval příchozímu do tváře. Byla to hubená, vyschlá tvář, osmahlá,jako mívají človíčkové, kteří celé dny pracují pod širým nebem, a přísná. Ale ze všehonejvíc zaráţely oči: hleděly zpod šedivého obočí ostraţitě, s nedŧvěrou, ale zároveňdŧstojně, trochu s utajovanou bolestí, trochu s výčitkou.Ne, Neználek se nemohl smát, kdyţ se setkal s pohledem těch utrápených očí. Šedivýčlovíček pozdravil, postavil si do kouta sukovitou hŧl, vytáhl z kapsy pečlivě sloţenýútrţek novin, rozloţil ho, ukázal Neználkovi a Kozlíkovi, kteří z příchozího nespouštělizrak, a zeptal se:“Jsem tady správně?“Neználek se podíval na zprávu o zaloţení Akciové společnosti obřích rostlin apřikývl: „Správně, to je tady.“Kozlík přistrčil návštěvníkovi měkké křeslo a uctivě pravil: „Posaďte se tuhle dokřesílka, dědoušku.“Příchozí poděkoval, sedl si na krajíček a pomaloučku řekl: „Tak teda je to přecepravda?““Copak ţe je pravda?“ nepochopil hned Neználek.“Inu, ţe jsou doopravdy ta zázračná semena.““Ale ovšem, samozřejmě,“ odpověděl Neználek. „Jenţe jakápak zázračná, prostěobyčejná semena, nic zázračného na nich není.““Však vy byste takhle nemluvili, kdybyste věděli, co to pro nás pro chuďasyznamená,“ řekl šedivý človíček. „Já totiţ... my totiţ...,“ zadrhával vzrušením, „...zkrátkajsme se domluvili, celá vesnice, ţe chceme taky pomoct při tom velikánském díle, tedaprostě, ţe chceme být taky akcionáři na ta semena. Sebrali jsme... všichni dohromady...tuhle peníze, kaţdý dal, co mohl...“Strčil ruku za košili a vytáhl kapesník, ve kterém měl do uzlíčku zavázané peníze.“Kolik akcií si budete přát?“ zeptal se Neználek.“Jednu, panáčku, jenom jednu. Sebrali jsme všeho všudy shwindling, a i to je pro násvelká suma.““Ale to těch semen moc mít nebudete, za jednu akcii. To asi pro celou vesnicinevystačí,“ řekl Kozlík.“Milej zlatej, dejte nám třeba jen jedno zrníčko! Ať nám vyroste jedna jediná obří

okurka. Copak ji sníme? I to to! Necháme ji na semeno. Celou úrodu necháme nasemeno. A druhou taky, jestli se vyvede. Budem čekat rok, dva, třeba čtyři roky... Jenkdyţ budeme mít naději, ţe se jednou dostanem z té bídy. S nadějí se, holenku, ţije líp.“V té chvíli přišli do kanceláře Juks a Lumpino. Kozlík nenápadně zatahal Jukse zarukáv a zašeptal mu do ucha:“Zákazník přišel. Jednu akcii chce koupit.“Juks okamţitě přiskočil k venkovanovi, stiskl mu ruku a zeptal se ho, jak se jmenuje.“Já... já jsem... Siváček mi u nás ve vsi říkají.““Pak tedy dovolte, abych vám gratuloval, pane Siváčku,“ řekl slavnostně Juks. „Lepšívyuţití pro svŧj kapitál jste sotva mohl zvolit. Je to nejspolehlivější a nejvýnosnějšípodnik, jaký kdy existoval. Jste první, kdo projevil přání získat naše akcie. Jistě námproto dovolíte, abychom si vás vyfotografovali. Zítra bude váš obrázek v novinách.“Juks odběhl k telefonu a objednal fotografa. Siváček zatím rozvázal uzlík a vysypalna stŧl hromadu měděných mincí. Lumpino přikázal Neználkovi a Kozlíkovi, aby jespočítali. Pustili se do toho, ale ne a ne se dopočítat: samé centigy, sem tam dvoucentignebo pŧlcentig, jediná větší mince byl jeden třícentigový měďák. Konečně byli hotovi aLumpino dal Neználkovi pokyn, aby vydal prvnímu akcionáři jeho akcii. Siváček ji vzal

opatrně do ruky a pozorně ji začal prohlíţet.Na přední straně byl vyobrazen obrovskýmeloun obklopený malilinkatými človíčky,někteří se na něj pokoušeli vylézt po dřevěnémţebříku, pět človíčkŧ uţ stálo na vrcholku,drţeli se za ruce a tancovali. V popředí zrályna záhoně obří okurky, kaţdá jako človíček. Vpozadí bylo vidět maličké vesnické domky nad nimiţ se jako mohutný les tyčily klasyobří pšenice. Na rubu akcie byl obrázek kosmické rakety a Neználka ve skafandru a tadytaké byly uvedeny cíle společnosti. Nahoře se skvěl krásnými rŧznobarevnými písmenynápis: AKCIOVÁ SPOLEČNOST OBŘÍCH ROSTLIN - BRÁNA K BOHATSTVÍ AROZKVĚTU. CENA 1 SHWINDLING. Zatímco si Siváček prohlíţel akcii a štěstímzřejmě zapomněl na všecko kolem, Juks Lumpinovi něco pošeptal, načeţ odpočítal ještědeset akcií, podal je Siváčkovi a pravil:“Právě jsme se usnesli odevzdat našemu prvnímu zákazníku prémii ve výši desetiakcií. Přijměte, prosím, od nás tento dar. Jste teď také akcionář a musíte mít zájem narychlejším rozprodeji akcií. Račte naše akcie doporučit všem svým přátelŧm a známým.Povězte jim, ţe kaţdý majitel naší akcie bude v nejkratší době boháčem.“Siváček vděčně přijal akcie, pečlivě si je zabalil do šátku a schoval za košili.A to se uţ taky objevil fotograf s aparátem a usadil Siváčka do křesla, nohu přesnohu.“Tak prosím, takhle zakryjeme záplatečky na jednom kolínku,“ švitořil při tom, „a nadruhou si laskavě poloţíte klobouček, ták... ne prosím, takhle, tak, áno, aby nebyla vidětdírečka na kloboučku... ták.““Ale to je nesmysl,“ vmísil se do toho Juks. „Na fotografii právě musejí být vidětvšecky záplaty a díry. Jen ať je kaţdému jasné, kam aţ u nás dovedla človíčky bída.Kdyţ veřejnost uvidí, ţe si dokonce i takovíhle chudáci kupují naše akcie, vtrhnou námdo kanceláře jako smečka hladových vlkŧ... A vy milý příteli, se věru nemáte co stydětza své záplaty,“ obrátil se k Siváčkovi, „za ty ať se stydí ti, kdo vás takhle zbídačili.Boháčŧm ať je hanba. To oni vás oškubali jako slepici. Celý ţivot jste se na ně dřeli anevydělali jste si ani na pořádné oblečení.“Juks řečnil, fotograf dokončil snímek a Siváček se chystal k odchodu.“Povězte nám ještě,“ zeptal se ho Juks, „jak jste se vlastně dověděl o našíspolečnosti? Co vás přivedlo na myšlenku koupit si akcii?““Co?“ odpověděl Siváček a zamyslel se. „Tak říkajíc náhoda. Tuhleten kousek novin.V naší vesnici, rozumíte, ţijou samí chudáci, noviny neodbírá nikdo, kníţky taky nikdonekupuje, na to u nás nemáme. Ale sem tam se nám přece jenom poštěstí přečíst si něcov novinách. To kdyţ nám do nich někdy zabalí kupec něco v krámě. Všichni tyhlekousky schováváme, nejdřív si je přečtem sami a pak je pŧjčujeme dál. A zrovna tak tobylo s tímhle. Někdo si koupil kousek sýra, v krámě mu to zabalili do tohohle kouskunovin - a tak si o těch zázračných semenech přečetla celá vesnice. No a potom jsme serozhodli, ţe se sloţíme aspoň na tu jednu akcii. Tuze lákavá věc! Pŧdy máme kaţdýzadvanic, úroda nestačí ani na obţivu, a boháč má země aţaţ. Nezbude neţ jít dělat kněmu. Přidělí ti kus pozemku, ty tam vypěstuješ pšenku, řípu, dejme tomu, nebo

brambory, polovičku úrody si necháš, s druhou hajdy k boháčovi, za to, ţe ti dovolil dřítna jeho polích. Toť se ví, pro boháče je to s výhodou. Rozdělí svou pŧdu, kus dá mně,

kus tobě, třetí kus tomuhle - a tak všichnipracujeme a kaţdý mu dá polovičku úrody. Apan boháč nemusí ani stýblo kříţem přeloţit aúrody má aţ pod střechu. Tak to je: jedni majípeněz jako ţelez, druzí pískají kudlu.““Ba, ba,“ přerušil ho Juks, „to všecko jetuze zajímavé, co tu povídáte, ale teď uţ budebrzo vší té vaší bídě konec. Na shledanou! Přejeme vám mnoho zdaru.“Poplácal Siváčka po zádech, vyprovodil ho ze dveří a křikl za ním: „Taknezapomeňte! Jestli někdo u vás schrastí prachy, ať si přijde pro akcie!“Kapitola šestnáctá

PAN SKRBLING ZASAHUJESotva Siváček zmizel za dveřmi, pleskl se Juks do čela: „Vidíte to, jak tadyvyhazujem peníze oknem? Dáváme inzeráty do novin - a vesničani, jak se ukazuje,noviny skoro nečtou.““Nejlepší by bylo postavit pár reklamních cedulí někde na silnicích za městem, aby jeměli na očích človíčkové z venkova,“ navrhl Lumpino.Sedli do auta a uháněli do reklamního podniku. Vysvětlili výtvarníkŧm, kde a jakécedule postavit, a kdyţ se vrátili do kanceláře, zastihli tam další tři zákazníky. Podleošlehaných snědých tváří bylo lehko uhodnout, ţe to jsou také chuďasové z vesnice.Oblečení měli staré, záplatované, obuv obnošenou. Jeden neměl skoro vŧbec ţádnou, jenrozervané svršky bez podráţek. Neználek a Kozlík se skláněli nad stolem plnýmměďákŧ a pečlivě je počítali. Kdyţ byli hotovi, Neználek podal človíčkŧm jejich akcie.Vesničanŧm se třásly ruce vzrušením a ten bez podešví se aţ rozplakal.“Jestlipak víš, kamaráde,“ řekl Kozlíkovi, „ţe jsem si jel do města koupit boty -čestné slovo, boty. Ale dověděl jsem se tuhle o těch obřích fizulích a okurkách a zelí ahned si povídám - jářku, koupíš si místo bot tu obří akcii.““A správně jste udělal,“ schválil mu to Kozlík. „Střevíce si mŧţe koupit kaţdý osel,ale kterýpak osel si koupí akcii!““Pravda pravdoucí,“ pokýval hlavou človíček. „A moh bych vědět, dostanem tasemena uţ brzo?““Samo sebou,“ vmísil se do hovoru Juks. „Jen co budeme mít potřebnou sumu peněz,hned naţenem do práce všelijaké ty odborníky a konstruktéry, natotata udělají plánylétacího stroje a frrr! pro semena. Kdyţ jsou peníze, však to znáte, jde všecko jaknamydlené.“Človíčkové se chtěli na ledacos zeptat, ale Juks řekl:“Blahopřeji vám, drazí přátelé, u příleţitosti vstupu do Společnosti obřích rostlin!Teď bude jiţ záhy konec vaší bídě a budete si ţít jako v ráji. Lepší vyuţití pro svŧjkapitál jste sotva mohli zvolit.“Podal kaţdému z nich ruku, všechny je vyprovodil z kanceláře a vrhl se Neználkovikolem krku.“Sláva, kamarádi!“ křičel na celé kolo. „Konečně se to hnulo!“A hnulo se to doopravdy. Pravda, toho dne nepřišel uţ nikdo, zato nazítří to začalo odsamého rána. Před Neználka sázeli co chvíli zákazníci na stŧl svoje penízky. Nebyli touţ jen vesničané, ale i človíčkové z města.Jeden z obyvatel Hrabillonu se našim přátelŧm svěřil, ţe kdysi dávno odešel zvesnice, kde mu zŧstal maličkatý kousek pŧdy. Chtěl si tehdy najít místo někde vtovárně anebo v dílně a vydělat si ještě na kus pole, protoţe ten jeho ţdibec dávalpranepatrnou úrodu. Nakonec se mu poštěstilo dostat práci, ale ani za dlouhé roky dřinynedokázal ušetřit třeba jen na záhonek.“Teď mám jedinou touhu,“ přiznal se. „Za úspory si koupím vaše akcie, a aţ dostanusemena, vrátím se zpátky do vesnice a budu hospodařit.““Rozhodl jste se pro správnou věc!“ nadšeně zvolal Juks. „Hospodařit na vlastnímkusu pŧdy, to musí být radost, řeknu vám! A kolikpak jste si, dovolte mi otázku, stačilnašetřit?““Nestojí to ani za řeč: patnáct shwindlingŧ.““Nu coţ, sem s nimi - a my vám dáme patnáct akcií! To bude skvělé, věřte mi.Kdybyste celý rok přemýšlel, lepší vyuţití pro svŧj kapitál byste sotva mohl zvolit.“Malíček vytáhl z kapsy peníze, dostal akcie a odešel.“No vidíte,“ řekl Juks a celý se rozplýval, „zákazník určitě sáhne do měšce, jen s nímod srdce pohovořit. Není nad upřímnost.“Zájemcŧ denně přibývalo. Neználek s Kozlíkem od rána do večera prodávali a Juksnedělal nic jiného, neţ ţe jezdil do banky, měnil drobné za bankovky a ukládal je dopokladny. Leckteří zákazníci přicházeli uţ tuze časně a stáli na ulici a čekali, aţ kancelářotevře. To pochopitelně přilákalo pozornost kolemjdoucích. Zanedlouho se rozneslo,jaká je po akciích Společnosti obřích rostlin poptávka, a všichni vzpomínali na případ,kdy akcie jedné naftové společnosti, koupené po shwindlingu, stoupaly v kursu aprodávaly se nejdřív za dva, potom za tři, pak za pět shwindlingŧ, a v den, kdy bylooznámeno, ţe na pozemku společnosti vytryskl konečně gejzír nafty, vyskočil kurs jednéakcie na deset shwindlingŧ. Kdo toho dne prodal své akcie, dostal desetkrát víc, neţ zaně při nákupu zaplatil. Jakýpak div, ţe kaţdý, kdo si ušetřil na zlé časy nějakou tustovku, pospíchal pro obří akcie, aby je mohl prodat, jen co stoupnou v ceně. A tak bylyakcie ze dvou ohnivzdorných skříní natotata pryč.Kdyţ Juks a Lumpino viděli, ţe obchod tak úspěšně pokračuje, rozhodli se pustit doprodeje i akcie z ostatních skříní.“Kdo ví, jestli by se nám pak podařilo vyrazit nějaké prachy za semena,“ říkalLumpino. „Lepší prodat akcie, dokud je o ně zájem.“A zájem o akcie byl. Kupovali je uţ nejen obyvatelé z Hrabillonu, ale i z jiných měst.Jedině velcí boháči se o ně zatím nestarali. Byli přesvědčeni, ţe Společnost obřích rostlinje docela tuctová akciová společnost, která stejně zanedlouho shoří. Dobře věděli, ţe

všecky takovéhle akciové společnosti se zakládají výhradně k tomu, aby vymámily cizípeníze, zkrátka na obalamucení dŧvěřivých chudákŧ. Brzy se však přece jenom objevilboháč, který se začal zajímat o obří akcie.Byl to pan Skrbling, jeden z nejbohatších obyvatel města Kraddelbergu. Zevnějškemse v ničem nelišil od ostatních kraddelberských boháčŧ: měl širokánský, trochurozpláclý obličej, očka jako špendlíky a neobyčejně tenký nos zmáčknutý mezi ducatétváře; zdálo se, ţe se neustále usmívá, coţ mu dodávalo tuze legračního vzezření.Nikoho však ani ve snu nenapadlo, aby se mu smál, protoţe ţádný, kdo s panemSkrblingem mluvil, neuvaţoval o jeho zevnějšku, ale jen a jen o jeho bohatství. Jměnípana Skrblinga obnášelo celou miliardu, byl tedy miliardář, nebo, jak říkali kraddelberští

boháči, měl cenu jedné miliardy. Boháči totiţneoceňovali človíčky podle jejich vědomostí,dobroty, poctivosti a ostatních chvályhodnýchvlastností, ale pouze a jedině podle majetku.Jestli se nějakému človíčkovi podařilonahromadit kapitál tisíc shwindlingŧ, říkali, ţemá cenu tisícovky; jestli měl někdo všehovšudy sto shwindlingŧ, říkali, ţe stojí za stovku; a kdyţ někdo neměl ani vindru, říkalose o něm, ţe stojí leda za zlámanou grešli.Panu Skrblingovi patřila obrovská továrna vyrábějící nejrŧznější tkaniny a známá podnázvem Skrblingovy tkalcovny, asi třicet cukrovarŧ a několik velkostatkŧ. Na všech jehopozemcích pracovalo tisíce človíčkŧ; pěstovali bavlnu pro Skrblingovy tkalcovny,cukrovou řepu pro jeho cukrovary a obrovské mnoţství ţita a pšenice, protoţe panSkrbling obchodoval také s obilím.Sotva se doslechl o úspěchu nové akciové společnosti, pozval si svého hlavníhoředitele jménem Wesh a pravil:“Poslyšte, Weshi, copak to zas je za novou společnost? Jaké obří rostliny? Neslyšeljste o tom nic?““Ale ovšem, slyšel,“ odpověděl Wesh. „Uţ dávno to vedu v patrnosti. V čele téspolečnosti stojí dva nadmíru mazaní darebáci s pořádným majetečkem, nějaký Juks aLumpino. Jeden z nich, jmenovitě ten Juks, uţ nejednou seděl za podvody. Jsem tohonázoru, ţe je to všecko jen ţvást, protoţe, jak se na to dívám, ţádná kosmická loďneexistuje - a tudíţ ani ţádná obří semena.““Naše štěstí, jestli ne. Ale co kdyţ ano?““Nu, pak si ti dva darebáci náramně pomohou a namastí si kapsy.“Pan Skrbling netrpělivě mávl rukou: „O tom nemluvím! Ţádné neštěstí, jestli nějacídva další darebáci zbohatnou. U nás přece není zakázáno obohatit se na cizí účet. Alecoţ jestli se tady doopravdy objeví ty obří rostliny?““Hm,“ zamumlal pan Wesh, „přiznám se, o tom jsem neuvaţoval.““Tak tedy uvaţujte: jestli si začne kdejaký neotesaný ţebrák sázet na svém mizernémpolíčku obří rostliny, uţiví se, i kdyţ pro nás nebude pěstovat bavlnu, pšenici nebocukrovku. Je to tak?““Bohuţel ano,“ souhlasil pan Wesh.“A komu se pak bude chtít pracovat v našich továrnách, hm?“ pokračoval panSkrbling. „Kdekdo pojede na venkov a bude si tam pěstovat obří rostliny sám pro sebe.A naše příjmy? Z koho budeme ţdímat shwindlingy, kdyţ na nás nebude ochoten nikdodřít?““Ach, no to je katastrofa!“ vykřikl pan Wesh. „Snad tedy rychle skoupit všechny tyzatracené akcie a zdrţet tak stavbu létacího stroje.““To není řešení,“ odpověděl pan Skrbling. „Jakmile je začneme skupovat, okamţitěstoupnou v ceně a těţko potom seţeneme tolik peněz. A pak: jestli jenom pozdrţímestavbu toho stroje, nakonec ho stejně někdo postaví a vypraví se pro semena sám. Podlemého názoru je nutné přemluvit ty dva lotry, aby koukali zmizet i s penězi. Pak teprvevšichni poznají, ţe to byl jen docela obyčejný podvod, a přestanou mít zálusk na tazatracená semena.““Geniální nápad!“ zvolal pan Wesh. „S vaším dovolením okamţitě sednu do auta a

pojedu si do Hrabillonu pohovořit s těmi dvěmaptáčky.““Jeďte, Weshi, spoléhám se na vás.“A tak se druhého dne ráno objevil pan Weshv kanceláři Společnosti obřích rostlin. Abynebyl nápadný, koupil několik akcií, pak pozvalJukse a Lumpina stranou a řekl jim:“Přijel jsem z Kraddelbergu z příkazu známého podnikatele pana Skrblinga. Méjméno je Wesh. Chci si s vámi pohovořit. Nemohli bychom se večer někde sejít?“Jukse i Lumpina tuze zajímalo, co od nich proslulý továrník mŧţe chtít, a takokamţitě souhlasili. Hned po úředních hodinách spěchali do hotelu, kde si domluvilischŧzku.Pan Wesh je pozval na večeři a za chvilku uţ seděli v restauraci za prostřenýmstolem. Podle svého zvyku začal pan Wesh hezky zeširoka. Nejdřív se jich zeptal, jestliuţ měli někdy příleţitost navštívit Kraddelberg, a kdyţ zjistil, ţe ano, začal všemoţněvychvalovat město a prohlašoval jeho obyvatele za ty nejchytřejší a nejlepší anejčestnější človíčky. A ţe prý pan Skrbling, kraddelberský rodák, je právě tak moudrý adŧstojný a čestný, navíc ţe vládne tak kolosálním jměním, o jakém se nikomu aninesnilo.“Jistě jste uţ vytušili, o čem se mám z pověření pana Skrblinga s vámi dohovořit,“řekl nakonec.“Nejspíš o nákupu velké partie obřích akcií,“ hádal Juks, ale kdyţ z výrazu panaWeshe poznal, ţe šlápl vedle, rychle dodal: „S politováním však musím konstatovat, ţetakřka všechny akcie jsou jiţ rozprodány. Ne-li dnes, pak určitě zítra zavřeme prodejníkancelář a místo ní zahájí práci projekční středisko létacího stroje.““A to je právě to, o co panu Skrblingovi jde,“ odvětil pan Wesh. „Pan Skrbling jetotiţ toho názoru, ţe nemá smysl pouštět se do tak nebezpečné věci. Je to mimořádněnevýhodné, bude to znamenat obrovské výdaje. Utratíte všechny peníze, které jste stakovým úsilím vydělali, a zŧstanete na dně.““Pan Skrbling se mýlí,“ namítl Juks. „Výdaje nebudou tak velké, neboť zároveň snimi se objeví i pramen nových příjmŧ. Stavba takového neobvyklého přístroje vzbudítotiţ nepochybně zájem veřejnosti. Všechny noviny budou ochotně uveřejňovat zprávy opostupu práce a o rŧzných typech projektŧ. Ty nebudeme samozřejmě poskytovatzadarmo. Náš tisk je neobyčejně chtivý senzací všeho druhu a nebude litovat peněz zapodobné informace. A televize? A film? Dovedete si představit, jak výhodnou smlouvuuzavřeme s televizním studiem na přenosy z příprav k tomuto nevídanému letu? A co sebude dít v okamţiku startu nebo aţ začnou první pokusy s pěstováním obřích rostlin?Tisíce televizních divákŧ budou sedět u televizorŧ jako přikované. A penízky se námposypou jedna báseň.““Nebo snad by si pan Skrbling chtěl vzít sám na starost stavbu létacího stroje a něcona tom vydělat?“ přeptal se Lumpino.“Ach ne, ne!“ zvolal pan Wesh. „Pan Skrbling to povaţuje za velice nevýhodný, adokonce mimořádně riskantní podnik. Víte vy vŧbec, co se mŧţe stát, aţ se na našíplanetě objeví ty obří rostliny? Přebytek potravin, všechno bude levné, zmizí bída - kdopak bude chtít na nás i na vás pracovat? Podívejte, třeba vy: i z vás se teď stali boháči,všichni na vás hledí se závistí, mŧţete si dopřát, co vás napadne - najmout si šoféra, aby

vás vozil v autě, přijmout sluhy, aby splnilikaţdý váš příkaz, uklízeli vám byt, pečovali ovašeho psa, obouvali vám kamaše a kdovícoještě. A kdo to má všechno dělat? Samo sebou

chudáci, kteří potřebují pár mizerných centigŧna ţivobytí. Jenţe kterýpak chuďas k vám pŧjdedo sluţby, kdyţ bude mít všeho dost? Vţdyť sibudete muset dělat všecko sami. K čemu vám pak bude celé vaše bohatství? Chápete uţ,jaké nebezpečí hrozí boháčŧm z těch obřích rostlin? Jestli skutečně přijde doba, ţe sekdekomu povede dobře, pak bohatým bude tuze, tuze zle, uvědomte si to!“Juks a Lumpino se zamysleli a v první chvíli nevěděli, co na to říct. Lumpino si třelčelo, jako by chtěl sebrat myšlenky, aţ konečně zlostně broukl:“A to se teda podle vás máme vzdát tak výhodného podniku?““Ale pánové, vţdyť musíte sami uznat, ţe je to podnik krajně nevýhodný,“ řeklWesh.“Tak co máme dělat?““Není třeba dělat vŧbec nic,“ odvětil s veselým úsměvem pan Wesh.“Jen jedno jediné: zmizet!““Jak to zmizet? Jen tak? Pro nic za nic?“ rozkřikl se Juks.“Pročpak pro nic za nic?“ klidně odpověděl pan Wesh. „Vezměte si s sebou těch pětmiliónkŧ, které jste si vydělali, pláchněte někam hodně daleko a pořádně si uţijte.““Vřelé díky, ţe jste nám laskavě dovolil vzít si naše vlastní peníze!“ zavrčel vztekleJuks. „Jenţe my jsme se rozhodli vydělat o hodně víc.““Co ještě chcete? Vţdyť je to pět miliónŧ!““Ale pro dva!“ odsekl Juks.“Nu coţ pro kaţdého dva a pŧl - to snad není málo,“ řekl rozváţně pan Wesh.“To je pravda, málo to není, ale kdyţ my bychom chtěli kaţdý tři,“ odpověděl Juks.„A pak: je tady ještě Neználek a Kozlík, nemŧţeme nechat jen tak na holičkách starépřátele. Kaţdému musíme dát aspoň milión. Ačkoli Kozlíkovi by moţná stačilo pŧl.““Vyloučeno!“ vmísil se Lumpino. „Kozlíkovi patří také celý. Ještě by se mohlurazit.““Velmi chvályhodné, ţe se staráte i o své přátele,“ zvolal pan Wesh. „Je vidět, ţemáte dobré srdce. Prosím, o něco bych se pokusil: vyţádám pro vás u pana Skrblingadva milióny shwindlingŧ. Musím ovšem předem upozornit, ţe to nebude nikterak lehké,pan Skrbling je hrozný skrblík a nepustí peníze jen tak z ruky. Budu se musit jaksepatřísnaţit, neţ se mi ho podaří přemluvit. Ale kdybyste mi z těch dvou miliónŧ dalitakových... řekněme... sto tisíc, rád se pokusím.““Proč ne,“ řekl Juks. „Kaţdá práce má být řádně zaplacena. Nikdo se na nikoho nemádřít zadarmo. Vy nám opatříte dva milióny a my vám zaplatíme sto tisíc.““Inu, pak je vše v pořádku,“ zaradoval se pan Wesh. „Jsme domluveni, dávám se dopráce.“Kapitola sedmnáctáVELKÝ PINDAM

Před odjezdem z Kraddelbergu domluvil se

pan Wesh s panem Skrblingem, ţe ve svýchzprávách nebude nazývat Jukse a Lumpinapravými jmény, ale: ničemové, mizerové neboosli.Kraddelberští boháči, jako ostatně boháči vevšech ostatních městech, se totiţ dávalinavzájem špehovat, odposlouchávali si telefonní rozhovory, podpláceli poštovnízaměstnance, kteří jim prozrazovali obsah cizích dopisŧ a telegramŧ, a to všecko jenomproto, aby mohli šikovně zařizovat všelijaké svoje obchŧdky a řádně napalovat jedendruhého.Pan Skrbling moc dobře věděl: jestli se ostatní boháči dozvědí o jeho rozhovorech sLumpinem a Juksem, určitě si domyslí, ţe má nějaký zájem na obřích akciích, a co sestane? Všichni se je vrhnou kupovat. A kdo na tomvydělá? Jedině Lumpino a Juks. Proto taúzkostlivá snaha všecko utajit. A tak se ani troškunepodivil, kdyţ mu pošta doručila tento telegram:

DVA OSLI ZADAJI DVA MILIONY STOP COMAM DELAT STOP WESHUváţil ze všech stran obsah telegramu, zavolalsekretářku a nadiktoval jí tuto odpověď:

PROTAHOVAT STOP VODIT ZA NOS STOPSVOLAVAM VELKY PINDAM STOP

SKRBLINGCo znamenaly věty: Protahovat! a Vodit zanos!, to doufejme chápou všichni; a slova:Svolávám Velký pindam znamenala, ţe se panSkrbling rozhodl posoudit návrh Jukse a Lumpinav radě boháčŧ. Měsíční boháči se totiţ sdruţovalido takzvaných pindamŧ.Tak třeba členy sýrového pindamu byli majitelévšech sýrařských továren; cukrový pindamsdruţoval všechny cukrovarníky; do uhelného pindamu patřili majitelé uhelných dolŧ, atak dále. Na pindamech se boháči scházeli a domlouvali se, kolik platit dělníkŧm zapráci, a chudáci, ať se pak snaţili sebevíc, ne a ne si vybojovat lepší plat; kromě tohopindam stanovoval i ceny vyrobeného zboţí, například cukru, chleba, sýra, látek nebouhlí, a nikdo neměl právo prodávat levněji: ceny se udrţovaly na stejné výši, a to bylotovárníkŧm také vhod.Kromě toho existoval ještě Velký pindam, sloţený ze zástupcŧ malých pindamŧ. Ajeho předsedou nebyl nikdo jiný neţ pan Skrbling.Na druhý den sešel se Velký pindam u kulatého stolu v jeho pracovně a pan Skrblingneprodleně oznámil dŧvod této mimořádné schŧzky. Jakmile členové pindamu poznali,jaké jim hrozí v souvislosti s objevením obřích rostlin nebezpečí, velice se rozčilili ajako jeden muţ se připojili k návrhu pana Skrblinga, který prohlásil, ţe celou tuzáleţitost je nutno udusit hned v zárodku, neţ se rozroste do plné síly. Po panu

Skrblingovi se přihlásil o slovo majitel velkopil a továren na nábytek Dubbs, s hlavoujakoby vytesanou z dubového špalku a těţce se otáčející ze strany na stranu. Človíčkŧmpodobného druhu se mezi Měsíčany říkávalo dubové palice nebo dubohlavci. Prohlásil,ţe ví o dvou velice schopných a svým zpŧsobem talentovaných odbornících (přesně takse pan Dubbs vyjádřil), kteří mohou vzít celou záleţitost do ruky a bez dlouhých cavykŧuklidit z cesty nejen Jukse a Lumpina, ale hned při jednom i Neználka s Kozlíkem. Zapár babek a bez zbytečných řečí je chytnou někde v tmavém koutě za krk.“A abych to řek na rovinu, uškrtí je, ani nemrknou,“ upřesnil svou myšlenku panDubbs.Pan Skrbling namítl, ţe váţený pan Dubbs ho zřejmě nepochopil, neboť kdyţ hovořilo tom, ţe celou záleţitost je nutno udusiti v zárodku, naprosto tím nemyslel kohokolidusit v pravém slova smyslu.“Metody podobného druhu se v tomto případě vskutku nehodí,“ pravil pan Skrbling.„Jelikoţ celá věc získala jiţ značný ohlas, zájemo obří rostliny by spíše vzrostl, kdyby někdopromluvil s pány Juksem a Lumpinemtakovýmto příliš energickým zpŧsobem.Majitele akcií by to mohlo přimět, aby ţádaliurychlení dovozu obřích semen, a celé naše úsilíby vyšlo naprázdno. Udusit je třeba samumyšlenku o existenci obřích rostlin; aby uţnikdo ani na okamţik nevěřil, ţe vŧbec nějakátaková fantastická semena jsou. A toho jemoţno dosáhnout jedině tak, ţe Juks a Lumpinoprchnou i s penězi, které za akcie utrţili.““A proč to ještě neudělali? Jakýpak na tom mají zájem, aby se u nás objevila tapitomá semena?“ dotázal se boháč Tupps.Tuppse nebylo moţno nikterak počítat k těm, jimţ se říkalo dubové palice nebolidubohlavci, protoţe jeho hlava byla zcela normální a úplně volně se otáčela nalibovolnou stranu. Avšak myšlení mu šlo zřejmě stejně ztuha jako panu Dubbsovi; patřiltedy spíše mezi tupohlavce.“Jsem přesvědčen, ţe Juks a Lumpino jsou příliš mazaní chytráci,“ odpověděl panSkrbling. „Velice dobře vědí, ţe nám všem by přišlo neobyčejně vhod, kdyby zmizeli.Proto za to od nás poţadují rovné tři milióny.““Tři milióny čeho?“ vyskočil ze svého místa majitel továrny na konzervy panPobertson, který oţil jedině tehdy, kdyţ se hovor stočil na peníze.

“Inu - čeho!“ odvětil netrpělivě pan Skrbling. „Samozřejmě ţe ne tři milióny starýchbačkor, ale shwindlingŧ.““Ach ták!“ zvolal pan Pobertson, jako by teprve teď pochopil, o čem byla řeč. „Taktedy tři milióny shwindlingŧ jim máme dát?““Zcela správně,“ potvrdil pan Skrbling. „A ne oni nám?““Ne, my jim.““Ale to je přece pro nás nevýhodné,“ řekl pan Pobertson. „Kdyby ty tři milióny dalioni nám, prosím, ale kdyţ je máme dát my jim - výhoda veškerá ţádná.““Proč by nám oni měli dávat ty tři milióny?“ usmál se pan Skrbling.“To je pravda, proč, ţe ano?“ souhlasil pan Pobertson a oči mu zase pohasly. Sedl si,ale vtom vyskočil znovu a energicky prohlásil: „Ale tím spíš to je... krajně nevýhodné!“Vzápětí po panu Pobertsonovi se o slovo přihlásil obyvatel měsíčního městaMamonvillu milionář Schramst a prohlásil:“Pan Pobertson má pravdu. Je to těţké, dávat peníze, kdyţ je moţnost nedávat; alekdyţ uţ je nutno někdy dát, pak je lehčí vytáhnout je z cizí kapsy neţli z vlastní...Nemám pravdu? Cha-cha-cha!“Pan Schramst se úkosem podíval na boháče kolem stolu, hlasitě se zachechtal apotom pokračoval: „Tři milióny je zatraceně velká suma, to je bez debaty, ale kdyţ jirozdělíme nejen mezi všechny zde přítomné pány, nejen mezi velké boháče, ale i mezi tydrobné - a těch je, jak známo, víc neţ nás velkých, protoţe všelijaké chamradi je na světěvţdycky spousta, nemám pravdu, cha-cha-cha! -, pak uţ na kaţdého z nás nepřipadnezdaleka tak moc. A dáme moţná dohromady ne tři, ale čtyři milióny. A snad i víc. Ty třimilióny pošleme těm dvěma dobrodruhŧm, ať si táhnou k čertu, a zbytek si tu hezkyrozdělíme. Za námahu. Nemám pravdu? Cha-cha-cha!““Nemáte!“ přerušil ho pan Skrbling. „Jakmile začneme vybírat od kdejaké chamradi,jak jste se ráčil vyjádřit, okamţitě bude jasné, na co ty peníze potřebujeme. Všichnipochopí, ţe nechceme, aby se objevily ty fantastické rostliny. A zkuste potomdokazovat, ţe ţádné nejsou! Ne, pánové, peníze na tuhle věc musíme dát my sami. Anikdo, rozumíte, nikdo, ani ţivá duše, se nesmí dozvědět, o čem jsme tu dneska hovořili.A vy, pane Schramste, byste se měl stydět! Zde stojí otázka, jak zachránit všechnobohatství, a vy v takovém okamţiku vymýšlíte, jak na tom vydělat a nahrabat si nějakoutu stovku. Styďte se!““No a co,“ zašermoval rukama pan Schramst, „stovka je stovka, nemám pravdu?Cha-cha-cha! Stovka se neválí na ulici. Copak vám by nepřišla vhod stovka? Jestli ne,tak mi ji dejte, tu stovku. Nemám pravdu?“Milionář Schramst ještě dlouho mumlal cosi o stovce shwindlingŧ, ale nakonec jenmávl rukou. Pan Skrbling prohlásil, ţe věc je tedy dohodnuta, ale vtom se o slovopřihlásil pan Scouperfieldl, majitel obrovské továrny na makaróny, špagety, nudle,flíčky, kolínka a jiné těstoviny, známé pod firmou Scouperfieldovy makarónové závody.Pan Scouperfield, právě tak jako pan Schramst, pocházel z Mamonvillu a bylproslavený nekonečnou skoupostí a lakotou. Hlavu měl lysou, obličej vyschlý, jen kost akŧţe, rty tenké, bledé, bez krve, a navíc krajně nepříjemný hlas: ostrý, křaplavý askřípavý, jako by někdo vyškraboval pekáč tupým noţem. Kromě toho tuze špatněslyšel. V jednom kuse se mu zdálo, ţe se ho někdo na něco ptá, a proto bez ustání točilhlavou sem a tam, dával si dlaň k uchu a protivně pištěl: „A? Co? Něco jste říkal? Nějakjsem vám nerozuměl!“ ačkoli nikoho ani nenapadlo na něco se ho ptát. Kdo viděl panaScouperfielda poprvé, za nic na světě by nevěřil, ţe před ním stojí milionář - tak bylvychrtlý a hubený jako lunt. Nehubl však proto, ţe by snad neměl co jíst, ale z vlastnílakoty. Pokaţdé kdyţ musel vydat třeba jen shwindling, vztekal se a trápil, aţ ztrácel naváze. Aby si to vynahradil, snědl denně čtyři snídaně, čtyři obědy a čtyři večeře - ale anito mu nepomohlo, protoţe pak mu zase nedopřála klidu myšlenka, ţe utratil příliš mnohoza jídlo a pití.Zatímco ostatní boháči dokonale vládli svým jměním a uţívali ho ke splnění všechsvých choutek, v případě pana Scouperfielda peníze naprosto vládly jím: byl úplně vjejich moci, byl pokorným sluhou svého bohatství, starostlivě hýčkal, střehl a pěstovalsvŧj obrovitý majetek - a neměl z něho sebemenší uţitek.Pan Scouperfield si tedy vyţádal slovo, vstal, nasadil si na nos brýle a začal si třítdlaní svou olezlou pleš, jako by se snaţil rozehřát zastydlé myšlenky. A protoţe se muzrovna v té chvíli zdálo, ţe někdo něco řekl, poloţil si podle svého zvyku k uchu dlaň,otáčel se na všecky strany a skřípal svým zrezavělým hlasem:“A? Co? Něco jste říkal? Nějak jsem vám nerozuměl. A?“Přesvědčil se, ţe všichni sedí mlčky, uklidnil se a prohlásil: „Pánové, ţádám vás,abyste mě pozorně vyslechli. Pro hluché to nehodlám dvakrát opakovat. A?Nepřerušovat, prosím! Tak tedy, co jsem to vlastně chtěl říct? Hm, aha! Fuj! Úplně jsemzapomněl! Pánové, nevíte náhodou, co jsem to chtěl říct?“Začal se rozhlíţet a mumlal: „Hm! Aha! Fuj! Tolik oslŧ kolem, a ţádný neví, co jsemchtěl říct. O čem jsem to chtěl... aby to čert vzal! Aha!“ vykřikl najednou a ťukl dopodlahy holí s kostěným knoflíkem, kterouneustále drţel v ruce. „Uţ vím: o penězích! Očem jiném! Samo sebou - o penězích! Fuj! Otěch proklatých třech miliónech, aby je čert

vzal! Kdo řekl, ţe musíme zaplatit ty třimilióny? A? Wesh? A kdopak to je, ten vášWesh? Podvodník je ten váš Wesh! Copak honeznám, toho Weshe? A? Moc dobře je všeckyznám! Všichni jsou to podvodníci!Nepřerušovat, prosím! A kdyby ten Wesh řekl,ţe máme dát čtyři, dali byste čtyři? A? Říkali

jsteněco?Třebanemusímevŧbecdát třimilióny! A? Nevíte? Ale já vím! Nepřerušovat, prosím! Pojedu do Hrabillonu apohovořím si s tím Juksem a Lumpinem sám. Ať jdou k čertu bez placení! Nestačí jim,ţe si namazali kapsu na akciích? To ještě chtějí hrabat v kapsách nám? To je loupeţ! A?Já jim ukáţu! Takhle jim dám po palici!“A rozháněl se holí, mlátil jí do stolu a vstával, uţ aby byl v Hrabillonu. Boháči hnedpřiskočili a uklidňovali ho, ale Scouperfield zuřil dál a mával holí tak hrozivě, ţe semtam některého přetáhl. Nakonec ho společnými silami usadili zpátky do křesla a dali muna hlavu studený obklad. Teprv pak se trošku utišil. Kdyţ pan Skrbling viděl, ţe jekonečně klid, rozhodl se pokračovat v zasedání. Řekl:“Domnívám se, pánové, ţe všichni chápete, o jak krajně choulostivou věc tu jde. Jenutné řešit ji okamţitě, jedním řezem. Kdyby se kaţdý z nás rozjel do Hrabillonu asmlouval s těmi dvěma na vlastní pěst, mohlo by nám to jenom uškodit. Jakmile poznají,jak velice nám záleţí na tom, abychom se jich zbavili budou chtít ještě víc. Řeknu vámotevřeně: ten Juks a Lumpino jsou vlastně hlupáci, kdyţ si řekli tak málo. Musíme tohorychle vyuţít, dokud si to nerozmyslí. Navrhuji nehrdlit se tady o maličkosti a bezmeškání se rozhodnout. Je nás tu jedenatřicet členŧ Velkého pindamu. Rozdělíme-li třimilióny na třicet jedna dílŧ, připadne na kaţdého necelých sto tisíc. To je pakatel.““Pánové!“ zařval Scouperfield a znovu vyskočil. „Pánové, proč dělit tři milióny najednatřicet dílŧ? To je sloţité. Mnohem jednodušší je přece dělit ty tři milióny třiceti. Měnepočítejte. A? Tři milióny děleno třiceti je rovných sto tisíc na osobu. A nemusíteztrácet čas dlouhými výpočty. Čas je draţší neţ peníze, věřte mi. Peníze se dají vrátit, aleztracený čas uţ za nic na světě.“Při tom se vyštrachal od stolu a prodíral se ke dveřím tak, jak byl, s obkladem nahlavě. Sotva pan Skrbling postřehl jeho manévr, vykřikl:“Drţte ho! Nenechte ho utéct!“Několik boháčŧ se vrhlo za panem Scouperfieldem, ten však projevil neobvyklouhbitost, ranou hole srazil majitele nocleháren pana Bleshinga, který mu skočil do cesty,rozkopl dveře a pádil dolŧ po schodech.Pan Skrbling viděl, ţe Pobertson a Schramst uţ také vstali se zjevným úmyslem vzítroha, přikázal proto zamknout dveře a přísně řekl:“Pánové! Především jsme nuceni odsoudit tento nedŧstojný čin a vyloučitScouperfielda z Velkého pindamu. Od této chvíle s ním přerušujeme veškeré styky.Velice brzy pozná, ţe se ztrátou členství v našem pindamu ztratil mnohem víc, neţ simyslí... A teď, pánové, chce snad ještě někdo následovat pana Scouperfielda?“Obhlédl shromáţdění, a kdyţ se přesvědčil, ţe nikdo se uţ nehodlá svévolně vzdálit,věcně dodal: „Jestliţe tomu tak není, nebudeme zbytečně tratit čas a vybereme

příslušnou částku. Prosím, pánové!“Boháči chtě nechtě vytáhli šekové kníţky a plnicí pera. Je totiţ všeobecně známo, ţe

boháč nikdy neplatí hotově, ale šekem, který jemoţno kdykoli vyměnit v bance za peníze.Kapitola osmnáctá

SCOUPERFIELD VPASTIPan Skrbling zamkl šeky do nedobytné pokladny, rozloučil se s členy Velkéhopindamu a nadiktoval sekretářce tento telegram:

PINDAM SE KONAL STOP DVEMA OSLUM JEDEN PRO OBA STOPPOTVRDTE

SOUHLAS STOP SKRBLINGPan Wesh okamţitě pochopil, ţe pan Skrbling nabízí Juksovi a Lumpinovi ne dva, alejenom jeden milión. Ani trochu ho to nepřekvapilo - příliš dobře věděl, ţe pan Skrblingjedná vţdycky opatrně a nikdy nevyhazuje peníze jen tak do větru. Uspokojilo ho však,ţe pan Skrbling neodmítl vŧbec; takhle byla pořád ještě naděje, ţe souhlasil-li rozloučitse s jedním miliónem, rozloučí se nakonec i s dvěma. Zevrubně posoudil novou situaci arozhodl se nepovědět zatím Juksovi a Lumpinovi o tom telegramu ani slovo. Určitě bypochopili, ţe je všecko na dobré cestě, a mohli by chtít ještě víc. Oznámil jim, ţe odpana Skrblinga nemá dosud ţádných zpráv, ţe ovšem naději na konečný úspěch zatímneztrácí. Lumpina však jeho sdělení přece jen rozladilo. Nemohl se uţ dočkat, aţ seberevšechny peníze a zmizí.“Velká škoda, ţe si pan Skrbling dává načas,“ řekl panu Weshovi. „Prodej akcií uţkončí a teď by byla nejvhodnější doba sbalit kufry a nenápadně zdrhnout.““Správně,“ řekl Wesh. „Pošlu panu Skrblingovi telegram a pokusím se to urychlit.“Ve skutečnosti však Wesh toho dne ţádný telegram neposlal. Místo toho šel dorestaurace a pořádně se naobědval, pak se vrátil do hotelu, pŧlhodinku si zdříml,vykoupal se v bazénu a znovu se sešel s oběma společníky. Povečeřeli, vydali se donočního divadla, kde bylo za nevelký poplatek dovoleno házet po hercích shnilýmirajčaty, a řádně si uţili. Teprve druhého dne poslal panu Skrblingovi tento telegram:

DVA OSLI ZADAJI DVA STOP S JEDNIM NESOUHLASI STOP CO MAMDELAT

STOP WESHA pan Skrbling obratem odpověděl:

PREMLOUVEJTE STOPPan Wesh zase počkal, znovu se Juksovi a Lumpinovi o ničem nezmínil a nazítřítelegrafoval:

PREMLOUVAL STOP NESOUHLASI STOP

Kdovíjak by to bylo skončilo, kdyby se bylpříštího dne v hotelu, kde se pan Weshubytoval, neobjevil zčistajasna Scouperfield sholí v ruce a ve svém známém oblečení: včerném šosatém kabátě, v černých kalhotách ave vysokém černém cylindru.Pan Scouperfield potkal pana Weshe, zrovnakdyţ vycházel z hotelu. Rozevřel náruč a vypískl svým odporným hlasem:“Aááá, zdravíčko, pane Wesh! Jsem rád, ţe vás vidím, pane Wesh!““Má poklona,“ řekl Wesh a snaţil se o úsměv, třebas bylo znát, ţe mu to setkánínečiní praţádné potěšení.“Jak se vede, pane Wesh? A co zdraví, pane Wesh?“ vyptával se Scouperfield sezjevnou snahou navázat rozhovor.“Děkuju za optání, zdravíčko slouţí.““Já se taky cítím mizerně,“ vpadl hned Scouperfield. „Jaká šťastná náhoda, potkatznámého v tomhle zatraceném Hrabillonu. A? Říkal jste něco? Kraddelberg je tisíckrátlepší, nemyslíte? A?““Kraddelberg je hezké město, ale v Hrabillonu taky není špatně, ujišťuji vás.““Naprosto souhlasím,“ přikývl Scouperfield, „tak ohavné město, jsem jakţiv neviděl,aby ho čert vzal! Chtěl jsem se vás zeptat: bydlíte, jak vidím, v tomhle hotelu. Jaké totady je? Dobrý hotel? A?““Výtečný,“ potvrdil Wesh.“Ale drahý, co?““Inu, poněkud draţší.““Tak vidíte, aby ho čert vzal ! Mám návrh. Jestli budete souhlasit, nevezmu si pokoj,ale ubytuju se u vás. Tak nás to kaţdého přijde o polovic laciněji. A?“Panu Weshovi se zrovna moc nelíbila vyhlídka na takového spolubydlícího, ale pak siuvědomil, ţe Scouperfield nepřijel asi do Hrabillonu jen tak, a řekl si, ţe se tedyuskrovní a vyuţije blízkosti pana Scouperfielda k odhalení jeho plánŧ. Vrátil se s ním dosvého pokoje a řekl:“Udělejte si, prosím, pohodlíčko. Místa je tu, jak račte vidět, dost a dost.“Pan Scouperfield přelétl zrakem místnost, vykouzlil na tváři jakousi napodobeninuúsměvu, kterou bylo moţno stejně povaţovat i za výraz hnusu, a odebral se přímo dokoupelny. Tam smekl cylindr, vyndal z něho kartáček na zuby a zubní pastu, ručník, pŧltuctu kapesníkŧ, rezervní ponoţky a dva staré hřebíky a kousek měděného drátu, sebranékdesi na ulici. Bylo zřejmé, ţe cylindr páně Scouperfieldŧv neslouţí jen jako pokrývkahlavy, ale i jako cestovní vak a sklad sběrných surovin.Pan Scouperfield uloţil všechno do skříňky a vyndal z cylindru ještě kousekvoňavého mýdla. Vtom si všiml na poličce u umývadla druhého, přesně takovéhokousku, který patřil panu Weshovi. Poloţil své mýdlo vedle, chvíli se na oba kouskydíval, načeţ si začal pečlivě mydlit ruce i obličej. Ovšem nikoli svým mýdlem, ale tímvedle. Měl při tom upřímnou radost, ţe se mu podařilo takhle ušetřit.Kdyţ se jaksepatří umyl, rozhodl se, ţe si ještě vyčistí zuby. Ani pastu si všaknevymačkal ze své tuby, ale z tuby pana Weshe. A ještě dlouho potom rozšroubovávalhned tu, hned druhou tubu a snaţil se zjistit, která pasta lépe voní. Nakonec zrovna vokamţiku, kdyţ strkal nos k tubě, mohutně kýchl a bezděky ji zmáčkl, ţe z ní vylezlapolovina pasty jako dlouhatánský makarón. Při pohledu na takovou ztrátu zŧstal panScouperfield jako zařezaný. Ale sotva zjistil, ţe nedrţel v ruce svou pastu, ale pastu panaWeshe, v tu ránu se utěšil. Vymačkal si ještě trochu do zásoby na svŧj kartáček a rázemse mu zlepšila nálada. Pak se vrátil do pokoje.“Velké štěstí, ţe jsem se tu s vámi setkal, pane Wesh. Chtěl jsem sice nejdřív mluvit stěmi slabomyslnými osly, s tím Juksem a Lumpinem - a? říkal jste něco? -, ale myslím,ţe nebude velký rozdíl, kdyţ promluvím s vámi. Dokonce bych řekl, ţe to bude lepší.Kdyţ se spolu dohodneme, mŧţeme sfouknout docela šikovný kšeftíček. A?““Copak by to jako mělo být?“ zajímal se Wesh.“Jak je vám uţ jistě známo, Velký pindam schválil pro ty dva lumpy celé třimilióny...,“ začal pan Scouperfield.

Ačkoli pan Wesh neměl o těch třech miliónech ani zdání, tolik věděl, ţe Juks aLumpino chtěli jen dva. Okamţitě pochopil, ţe pan Skrbling dostal zálusk přihřát si isvoji polívčičku, a zvýšil sumu, aby mu ten miliónek navíc spadl do kapsy. Nedalnajevo, ţe se teprve teď dozvěděl tak dŧleţité tajemství, a řekl lhostejně:“Ano, ano, samozřejmě ţe vím.““No tak prosím, pak vás mohu ujistit, ţe Velký pindam je ochoten dát nejenom tři, alečtyři a třeba i pět. Mŧţeme říct těm lumpŧm, aby chtěli pět, samosebou pod podmínkou,ţe jeden dají nám. To nebude špatné, pro kaţdého pŧl miliónu, a? To není málo. Říkaljste něco? A?“Wesh poslouchal a v duchu váţil všechna pro i proti lákavého návrhu. Okamţitěrozpoznal, ţe pro něj je to podnik zhola nevýhodný. Postavit se proti Velkému pindamuznamenalo riskovat hněv všemocných boháčŧ: do smrti by mu neodpustili, ţe je napálil.Zároveň však viděl, ţe Scouperfield rozehrál nebezpečnou hru: Juks a Lumpino,povzbuzení úspěchem, by se nemuseli zastavit ani na těch pěti miliónech - a pak bŧhsuďjak by to dopadlo. Šikovně vyzvěděl, ţe Scouperfield odmítl dát svŧj podíl a utekl zezasedání, a rozhodl se, ţe mu své plány zatím neprozradí. A tak jen řekl:“Jsem vám milerád k sluţbám, pane Scouperfielde. Přejete-li si, vydáme se okamţitěk těm dvěma výtečníkŧm; bydlí ve svém letním sídle za městem. Mým vozem tambudeme za chviličku. A mŧţem u nich poobědvat.““Poobědvat, proč ne!“ zaradoval se pan Scouperfield. „To by bylo znamenité,poobědvat u nich. Tady v restauraci by z člověka kŧţi sedřeli, jak je všechno drahé, abyje čert vzal! Na to by praskl celý kapitál. A? Říkal jste něco? Nějak jsem vámnerozuměl. Pročpak ne, poobědváme!““Tedy ujednáno,“ řekl pan Wesh. „S vaším dovolením si jen na okamţik odskočím apotom pojedeme.“Vyšel z pokoje, zavolal poslíčka a poslal ho na poštu s tímto telegramem:

S OSLY TREBA SKONCOVAT STOP V MESTE MAMONVILLSKYSCOUPERFIELD STOP ZA NASLEDKY NERUCIM STOP WESH“Tak, to bychom měli,“ řekl pan Wesh, kdyţ se vrátil do pokoje, „a teď mŧţeme jet.“Pan Scouperfield si nasadil cylindr a za chvilku uţ uháněli v elegantním osmiválcipana Weshe městem. Náladu měl pan Scouperfield výtečnou: zadarmo se naobědvá - aještě je tu moţnost sfouknout, jak se vyjádřil, šikovný kšeftíček. Auto udělalo několikzatáček, projelo ulicemi, vyrazilo z města a hnalo se po asfaltové dálnici, rovné jakopodle pravítka. Po obou stranách se táhla pole s kvetoucími měsíčními slunečnicemi, se

ţlutou řepkou, která voněla sladce jako med,nebo s metající pšenicí, vlnící se jako moře.Automobil míjel vesnice, sady, zahrady.Scouperfield oţil a otáčel se jako holub na báni.Pohled na přírodu ho uváděl do vytrţení. Kdyţspatřil na louce stádo ovcí nebo pasoucí se kozuna provaze, dloubal Weshe do ţeber a rozjařeněvolal:“Podívejte, podívejte, ovečky! Čestné slovo - ovečky, ať se na místě propadnu!Takové hezounké! A tuhle koza! Podívejte, koza! Proč se nedíváte?“Wesh se za volantem jenom mlčky usmíval. Zčistajasna se cesta zatočila do velkéhooblouku a za zatáčkou se před nimi objevila zelená louka s velkým rybníkem, na kterémplavaly bílé husy. Klidná voda s kvetoucími lekníny a se sněhobílými ptáky, lehounce sekolébajícími na zrcadlivé hladině, zapŧsobily na pana Scouperfielda tak silně, ţe zŧstalokouzlením jako přimrazen. Nebyl schopen slova, pověsil se Weshovi na rukáv, chvilkumu mlčky lomcoval rukou, aţ mu nakonec zařval přímo do ucha:“Husy! Husy!““Ale no tak, copak jste v ţivotě neviděl husy?“ podivil se Wesh.“Neviděl, aby je čert vzal, čestné slovo. Tedy, přesněji řečeno, uţ se nepamatuju, kdyjsem je viděl naposled. Vţdyť já se vlastně nikdy nedostanu z města. A? Říkáte něco?““Váţně?“ zeptal se nedŧvěřivě Wesh.“Čestné slovo, pane Wesh, kdy taky? A? Říkal jste něco? Celý ţivot se zabývám jenlovem peněz a nikdy jsem nebyl ani v zoologické zahradě. A proč taky? Ještě ke všemutam vybírají vstupné. Nadobro by vás obrali o poslední groš. Řekněte, co si všeckonevymyslí! Copak jim ta jejich zvířata sním, kdyţ se na ně trošku kouknu? Za co ještěplatit?““Ale vţdyť je musí taky něčím krmit, za co by kupovali ţrádlo?““To tak!“ zavrčel pan Scouperfield. „Na ţrádlo ať platí hlupáci, to není nic pro moukapsu. A? Však ona se ta zvěř nějak uţiví i beze mne.““Ale vy máte, jak vidím, zvířata tuze rád, co?“ řekl pan Wesh.“Mám, aby je čert vzal. Uvidím nějaké zvířátko, a hned bych si to pohladil a pomazlilse s tím - nevěříte? Čestné slovo. A? Říkal jste něco? Jednou jsem na ulici potkal pejska,takového drobka roztomilého, ţe jsem se rozhodl koupit mu salám. Naštěstí jsem neměldrobné a měnit desetishwindling, to se mi přece jenom nechtělo. Peníze, víte, to jetaková věc: dokud je desítka celá - je to desítka; ale utraťte z ní třeba jen pět centigŧ - aje po desítce. A? Aby to čert vzal!““Aţ přijedeme k Juksovi a Lumpinovi, uvidíte všelijaká zvířátka,“ řekl pan Wesh.„Mají tam rybník a na rybníku husy a kachny a kačery, dokonce i labutě mají.““Neříkejte! Váţně? I labutě?““No ano, a na zahradě jen tak volně ţijou králíci a perličky a pávi - a navíc majítakového maličkého ochočeného medvídka, hrozně roztomilého.“Pan Scouperfield se zavrtěl samou nedočkavostí. Uţuţ chtěl uvidět toho medvídka apohladit si ho. Pan Wesh odbočil z dálnice a vjel na lesní cestu vroubenou měsíčnímicedry, duby a kaštany. Samozřejmě ţe i tyhle stromy byly nízké, malé, trpasličí, jakovšechna zeleň na Měsíci. Sotva se dostali pořádně hluboko, Wesh zčistajasna zastavil,vystoupil, otevřel kapotu a začal se vrtat v motoru. Nepozorovaně rozpojil zapalování,

znovu nasedl a šlapal na pedál startéru. Startérchrčel, skřípal, vrzal, ale motor ne a nenaskočit.“Porucha?“ soucitně se zeptal panScouperfield.“Nejspíš,“ přikývl Wesh a znovu vystoupil,znovu se vrtal v motoru a znovu ho zkusilnastartovat. Nakonec řekl: „Asi se přehřál, nezbude neţ dojít pěšky. Je to uţ stejnějenom kousek.“Pan Scouperfield neochotně vylezl z vozu, Wesh otevřel prostor na zavazadla, vytáhlodtamtud provaz stočený do smyčky a nenápadně ho schoval do kapsy. Pak přibouchldvířka a vykročil přímo do lesní houštiny. Pan Scouperfield se vlekl za ním. Kdyţ panWesh zjistil, ţe jsou na sdostatek pustém místě, zastavil se a řekl:“Tak se mi zdá, ţe jsme zabloudili. Co vy na to?““Co já, milý zlatý! Vedete přece vy mne, a ne já vás,“ řekl po pravdě panScouperfield.“Máte pravdu,“ zabručel pan Wesh. „No nic, vylezu na strom a podívám se, kudy dál.Pomozte mi třeba tuhle na ten cedr.“Došli k prastarému cedru, který byl vyšší neţ ostatní a sahal jim hodně nad hlavu.Pan Wesh se podíval nahoru, opřel pana Scouperfielda zády o kmen a řekl:“Stŧjte tady, vylezu si vám na ramena, abych dosáhl na větve. Moment, jen co si zujuboty.“Shýbl se, ale nezouval si boty, nýbrţ nepozorovaně vytáhl z kapsy provaz ableskurychle přivázal pana Scouperfielda kolem břicha ke stromu.“Počkat, haló, co to děláte?“ vykřikl pan Scouperfield.“Musím si vás trošku přivázat, abyste mi neupadl, aţ vám polezu na ramena,“vysvětloval pan Wesh a začal běhat s provazem kolem stromu, aţ měl pan Scouperfieldruce i nohy přivázané pevně ke kmeni a byl omotaný jak uzená rolka.“Přestaňte uţ s těmi ţerty!“ křičel pan Scouperfield, kdyţ zjistil, ţe nemŧţe pohnoutrukou ani nohou. „Okamţitě mě odvaţte, nebo budu volat o pomoc!““Pročpak?“ namítl pan Wesh. „Pomohu vám sám, jestli něco potřebujete.“S těmito slovy zvedl se země páně Scouperfieldŧv cylindr, narazil mu ho na hlavu ahŧl, která mu vypadla z ruky, opřel o kmen stromu.“Tak vidíte, a je to,“ řekl spokojeně.“Rozvaţte mě, nebo na vás plivnu!“ úpěl Scouperfield.“To snad ne, to by nebylo moc slušné,“ usmál se pan Wesh.Ale Scouperfield po něm přece jen plivl, jenţe netrefil.“No prosím, jak je to ošklivé,“ chladnokrevně poznamenal Wesh. „Teď mi nezbude,neţ vám zacpat ústa.“Vytáhl kus špinavého hadru na čištění auta a vrazil ho Scouperfieldovi do úst. Aby honemohl vyplivnout, zavázal mu pusu ještě kapesníkem. Teď mohl pan Scouperfieldjedině potichounku chrčet a kroutit hlavou.“Tááák,“ řekl Wesh a pozorně si ho prohlédl, „zdá se, ţe je všecko v pořádku.Dýchejte tu čerstvý vzdoušek, kochejte se přírodou, doufám, ţe se stačím do večeravrátit a osvobodit vás. Zatím vám radím, abyste zbytečně neplýtval silami a nesnaţil se

vyvléknout, stejně by to bylo marné.“Zamával Scouperfieldovi na rozloučenou,vrátil se k autu a odjel zpátky do města.Kapitola devatenáctáÚTĚK

První, co pan Wesh našel po návratu do hotelu, byl telegram:

S OSLY SKONCOVAT STOP DVA MILIONY VYZVEDNETE V BANCESTOP

SPLNENI TELEGRAFICKY POTVRDTE STOP SKRBLINGOkamţitě zatelefonoval Juksovi a Lumpinovi a pozval je k sobě.“Tak, to by bylo. Teď musíme jednat bez meškání. Kupte si pořádný kufr, napěchujtetam všecky peníze, co jste vydělali na akciích, a přijeďte sem. Tady na vás bude čekatdruhý kufr s dvěma milióny, vyzvednu je pro vás v bance. Odtud odjedeme doKraddelbergu a pak se mŧţete rozjet, kam vám bude libo. Kam vlastně pojedete?““K moři, do San Komarina. Nějaký čas tam pobudeme, dokud nás to neomrzí, apotom se vydáme na cesty,“ odpověděl Juks.“To je znamenité!“ přikývl Wesh. „V San Komarinu si mŧţete náramně vyhodit zkopejtka. Ačkoli - s penězi je všude dobře.““Tak si myslím, ţe bychom neměli zmizet všichni najednou,“ řekl Lumpino. „Mohloby to vzbudit podezření. Juks a já pojedeme dnes a Neználek s Kozlíkem mohou odjetzítra. Koupíme jim lístek na vlak.““Správně, dejte se do toho, já pojedu do banky pro peníze.“Rozloučil se s nimi, ale neodjel rovnou do banky, cestou se ještě zastavil v redakciHrabillonských humoresek. Majitelem těchto novin nebyl nikdo jiný neţ pan Skrbling.Budova redakce, všechny tiskařské stroje a celé zařízení tiskárny patřily jemu, všichnispolupracovníci, od redaktora aţ po sazeče, byli placeni z jeho peněz, a ovšem také ziskyz prodeje novin patřily do posledního centigu panu Skrblingovi. Nicméně je třeba říci, ţezisk nebyl velký, často kryl jenom náklady. Ale v tomto případě se pan Skrbling nehonilza velkým výdělkem - nepotřeboval noviny kvŧli příjmŧm, ale aby měl zadarmoreklamu na své zboţí. Otiskovaly se v nich rŧzné články a povídky. Kdyţ si v takovépovídce sedl hrdina k čaji, autor určitě uvedl, ţe pil čaj slazený cukrem zeSkrblingových cukrovarŧ; hospodyně, která čaj nalévala, určitě pravila, ţe kupujevţdycky jen senzačně sladivý, vysoce výţivný Skrblingŧv cukr; kdyţ autor popisovalhrdinŧv zevnějšek, pak vţdycky jakoby mimochodem připomněl, ţe jeho kabát byl ušit zlátky Skrblingových tkalcoven uţ před deseti lety, a přece vypadá pořád jako nový;všichni správní, bohatí a váţení človíčci v těchto povídkách určitě kupovali štrapáční iexkluzívní Skrblingovy látky a pili čaj se Skrblingovým cukrem - v tom bylo totiţtajemství jejich úspěchu. Látky jim dlouho vydrţely, cukru dík jeho sladkostinespotřebovali mnoho, coţ znamenalo úspory a posléze bohatství. Zato všechny zápornépostavy nepochybně kupovaly látky jiných značek a pily čaj s jiným cukrem, za coţ jepronásledovaly všemoţné neúspěchy a neustálé nemoce, a za ţivý svět nemohlyvybřednout z bídy.Kromě povídek uveřejňovaly noviny i obvyklé reklamní inzeráty, vychvalující

Skrblingŧv cukr a výrobky Skrblingovýchtkalcoven. Ale pochopitelně ţe jenom inzerátya povídky nemohly upoutat zvláštní pozornostveřejnosti. Proto noviny přinášely i zprávy ozajímavých událostech a příhodách a rozmanitéhumoresky, to znamená kratičké zábavnépovídečky nebo anekdoty, psané speciálně krozesmání prostoduchých čtenářŧ. Kdo si koupil noviny, aby si přečetl tyto humoresky,shltal zároveň i reklamní povídky - a o to vlastně šlo.Pan Wesh vešel do pracovny redaktora Hrabillonských humoresek a za obrovskýmstolem zavaleným spoustou rukopisŧ spatřil človíčka na první pohled připomínajícíhostarou tlustou krysu oblečenou do šedivého kabátu. První, co na něm člověku padlo dooka, byl dlouhý, dopředu protaţený obličej s měkkým čmuchavým nosíkem a úzkýmiústy s krátkým horním rtem, zpod něhoţ čouhaly dva ostré sněhobílé zuby.Jakmile redaktor Kryssling spatřil pana Weshe, rozplynul se v úsměvu, aţ mu ty dvařezáky ještě víc povylezly a opřely se o maličkou bradu.“Něco naléhavého, pokud mohu hádat, a váţného?“ zeptal se.“Dŧvtipný jako vţdy!“ rozesmál se pan Wesh.“To není těţké uhádnout, protoţe běţné příkazy dává pan Skrbling vţdy jen písemněnebo telefonicky,“ odpověděl Kryssling.

Pan Wesh se ohlédl ke dveřím, a kdyţ se ujistil, ţe jsou řádně zavřené, naklonil setěsně ke Krysslingovi, ztišil hlas a řekl:“Věc se týká obřích rostlin.““Copak - ţe by Společnost obřích rostlin měla shořet?“ zpozorněl Kryssling a zničeho nic začenichal nosem, jako by cosi ucítil.“Musí shořet!“ odpověděl pan Wesh s dŧrazem na slovo musí.“Musí? Ach tak, musí!“ usmál se Kryssling a zuby se mu znovu vtiskly do brady.„Nu, jestliţe musí, pak tedy shoří, mohu vás ujistit. Cha-cha-cha!“ zachechtal se a zvrátilsvou krysí hlavu.“Bude nutné otisknout nevelký článek, který by na Společnost vrhl neblahý stín,“vysvětloval pan Wesh. „Majitelé obřích akcií musí mít pocit, ţe mají co dělat spodvodníky a ţe všechny jejich akcie jsou vlastně jen cáry papíru. Nic jednoznačnéhovšak zatím netvrďte, chce to jen zasít podezření.““Rozumím,“ přikývl Kryssling, „patřičně nevelké podezřeníčko, aby se všichni těchakcií začali zbavovat. Neuplynou ani dva dny a místo za shwindling se budou prodávatza pěťák. Pan Skrbling je chce patrně lacino skoupit, aby je s výdělkem prodal, aţ budoumít vyšší kurs, není-liţ pravda?““Ujišťuji vás, ţe pan Skrbling se mi ani v nejmenším nesvěřil se svými plány,“ řeklchladně pan Wesh. „Naším úkolem je, aby v zítřejším čísle byl ten článek, ostatní uţnení naše věc.““Rozumím,“ přikývl znovu Kryssling. „A ještě něco! Nikdo se o tom článku nesmípředem dovědět.““Rozumím. Zařídím všecko sám. Osobně.“Sotva byl pan Wesh ze dveří, uchopil Kryssling plnicí pero, poloţil si před sebe čistýlist papíru, naklonil hlavu a začal rychle psát. Písmena psal divně tlustá a přitom špičatá,s dlouhými svislými ocásky. Při pohledu ze strany se zdálo, ţe vlastně nepíše, ale pečlivěrozsazuje na řádky vypasené ocasaté krysy. Posázel krysami celou stránku a stisklknoflík zvonku.“Okamţitě vysázet,“ řekl sekretářce. „Ale nikomu ani muk!“Sekretářka zmizela a Kryssling začal horečně uvaţovat, kde narychlo vydělat nějaképeníze, aby si mohl nakoupit pořádný balík obřích akcií, jen co klesnou v ceně.Zatímco pan Wesh hovořil s redaktorem Krysslingem a pak spěchal do banky propeníze, Juks a Lumpino vyřizovali svoje záleţitosti: na nádraţí koupili na zítřek dvějízdenky do San Komarina, v obchodním domě si opatřili dostatečně skladný kufr zneprŧstřelného fibrolitu a v biografu koupili dva lístky na film Tajemný cizinec anebSedm mrtvol a jedna navíc. Pak se vrátili do kanceláře a řekli:“Tak, kamarádi, dnes uţ toho máte dost, tady jsou lístky, mŧţete jít do kina, zastanemto tady sami. Pak se jděte někam najíst a do práce přijďte aţ zítra. Tuhle máte peníze naoběd.“Neználek a Kozlík běţeli do kina, Juks si sedl za stŧl a prodával akcie, Lumpinoodešel do druhé místnosti a začal cpát peníze do kufru. Kdyţ byla pokladna uklizená doposledního shwindlingu, vytrhl ze zápisníku lísteček, něco na něj naškrábal, poloţil ho is jízdenkami do jedné přihrádky a přivřel dvířka. Pak mrkl na Jukse a nenápadně ukázalna kufr, nabitý penězi. Juks pochopil, vstal, vyprovodil z kanceláře zbylé zákazníky apoţádal je, aby přišli zítra. Sotva odešel poslední, popadli oba přátelé kufr, zamklikancelář a byli titam.Za deset minut uţ seděli v hotelu a počítali peníze od pana Weshe. Přepočítat dvamilióny, to by trvalo! Ale protoţe bankovky byly sloţeny v balíčcích po deseti tisících,šlo jim to jedna radost. Namátkou přepočítali jen pár balíčkŧ, a kdyţ se přesvědčili, ţe vkufru jsou opravdu rovné dva milióny, Lumpino odpočítal sto tisíc a podal je panuWeshovi:“Tady jsou vaše peníze, poctivě jste si je vydělal. Přeju vám, aby vám přineslyuţitek.““Díky, přátelé,“ řekl pan Wesh. „A teď musíme rychle zmizet, tím spíš, ţe cestoumáme vyřídit ještě jednu velmi dŧleţitou věc.““Copak?“ zajímali se Juks a Lumpino.“Osvobodit veleváţeného pana Scouperfielda. Byl zajat bandou lupičŧ, kteří za jehopropuštění poţadují velké výkupné. Náhodou jsem se dozvěděl, kde ho ukrývají, takţeho mŧţete osvobodit. Za patřičnou odměnu, samozřejmě. Myslím, ţe by se z něho dalvyrazit pořádně vysoký šek.““Kolik tak mŧţeme od toho skrblíka chtít?“ zeptal se Lumpino.“Nu, milión určitě.““Milión?“ vykřikl Lumpino.“Myslíte, ţe je to moc?“ znepokojil se pan Wesh.“Naopak, málo!“ odpověděl Lumpino. „Jestli to nevynese aspoň dva milióny, nestojíto za štrapáci.““I co, tak si řeknem o tři milióny - a hotovo,“ navrhl Juks. „Pro kaţdého milión.““Výborný návrh!“ pochválil Lumpino. „Jedeme!“Pan Scouperfield ztratil uţ zatím veškerou naději na vysvobození. Kdyţ ho Weshpřipoutal ke stromu, byl tak překvapený, ţe si vŧbec nedokázal vysvětlit, co se vlastněstalo. Povaţoval to za neslýchanou drzost. V ţivotě ho ještě nikdo nepřivázal ke stromu -

a navíc takhle nešetrným zpŧsobem. Hadr, který mu proradný Wesh strčil do úst,nesnesitelně páchl benzínem. Cítil, ţe omdlí, a nebýt přivázaný ke stromu, opravdu by sebyl skácel. Nakonec přece jen ztratil vědomí, a kdyţ se probral, začal zmítat celýmtělem, aby zpřetrhal pouta. Avšak provazy se mu jen ještě víc zařízly do těla a pŧsobilymu nesnesitelnou bolest. Přesvědčil se, ţe pokusy o osvobození k ničemu nevedou, a takse uţ radši nehýbal. Ruce a nohy mu zdřevěněly, necítil uţ vlastní tělo, bolest zmizela.Vál teplý, mírný větřík a ševelil listím stromŧ. Panu Scouperfieldovi se zdálo, ţe stromyna něho přívětivě mávají stovkami svých malých zelených ruček a ţe cosi potichounkušeptají svou lesní řečí. V trávě se pestřily rŧţové a bleďounce modré kvítky.Scouperfield nevěděl, jak se jim říká, ale díval se na ně a bylo mu to tuze příjemné.Nahoře ve větvích poletovali malí ptáčci s červenou hrudí a naplňovali vzduch veselýmčiřikáním; sem tam slétali do trávy, cosi tam zobali a pak se zas vznesli vzhŧru. PanScouperfield nikdy neviděl lesní ptáky tak zblízka a pohled na ně mu pŧsobil veliképotěšení. Kdyţ ptáčci viděli, ţe se pan Scouperfield nehýbá, tu a tam si některý dodalodvahy a přeletěl mu přímo před nosem. A jeden si mu dokonce sedl na rameno -povaţoval nejspíš pana Scouperfielda za nějaký starý, ohořelý kmen. Seděl mu narameni, rozhlíţel se kolem, nakláněl hlavičku hned na jednu, hned na druhou stranu, pakzatřepetal křídly a uletěl, při tom se dotkl Scouperfieldovy tváře krajíčkem křídla. PanScouperfield ucítil něţný dotek toho milého stvoření a dojalo ho to, aţ se rozplakal. Jakje ten svět krásný a jak hezký je ţivot! pomyslel si. Jak to, ţe jsem si toho ještě nevšiml?Proč jsem nikdy nešel do lesa a neviděl všecku tu krásu? Namouduši: jestli zŧstanu ţiv,jestli se odtud ještě někdy dostanu, určitě budu chodit den co den do lesa a dívat se nastromy a na květiny a poslouchat něţný třepot lístečkŧ a štěbetání ptákŧ a veselý cvrkotcvrčkŧ; i na motýly se budu dívat a na váţky a na pracovité mravence a na husy akachny a na všecko na světě. Nikdy se toho nenabaţím!Scouperfield si poplakal a trochu se uklidnil. Nálada se mu zlepšila. Jenom neztrácetnaději! Nakonec přece jen někdo přijde a vysvobodí mě. A začal uvaţovat, jak odměnitsvého osvoboditele. Ničeho nebudu litovat, říkal si v duchu. Pět shwindlingŧ mu dám,tak. Ano... Aby mě čert vzal, jestli ne. Ačkoli, upřímně řečeno, pět shwindlingŧ je trochumoc. Tři shwindlingy stačí - nebo jeden. Jasně, jeden shwindling, to je aţaţ. Vtom sepohnul a provaz se mu zařízl do boku, ţe zaúpěl bolestí. Ne, ne, radši dám pět. Natomhle se nesmí šetřit. Však ono se to ušetří na něčem jiném. Čas ubíhal, ale zachráncenikde. A tak si řekl: Čert ho vem, dám teda deset. Jen ať uţ někdo přijde. Vţdyť tu ještěduši vypustím. Uběhlo pŧl hodiny a pan Scouperfield zvýšil cenu za svoji záchranu naplných pětadvacet shwindlingŧ, pak na třicet, na čtyřicet, na padesát - a za hodinuvyšrouboval cenu na celou stovku. Hlupáci! Nadával v duchu svým budoucímzachráncŧm. Bŧhvíkde chodí a chytají lelky a ani jeden hňup si sem nepřijde pro stoshwindlingŧ. Jako by se stovka válela jen tak na ulici! Jen mi řekněte, kde dostanu pronic za nic stovku na dlaň, a já poběţím třeba na kraj světa. A ještě dál! Čestné slovo, idál, aby to čert vzal! Chvilku se zatajeným dechem poslouchal, ale nezaslechl ani hlásek,ani větvička nezapraskala pod nohama kýţeného osvoboditele. Hlupáci, osli, idioti!rozzuřil se. To je mi pořádek! Chtěl jsem dát stovku, ale teď vám nakašlu! Jen si tamzŧstaňte! Takhle to je vţdycky: prstem nehnou, aby si vydělali, a potom naříkají, ţe zavšecko mŧţou boháči! Aby je čert vzal! Toto rozhodnuti mu vrátilo dobrou náladu.Jenţe ne na dlouho. V té chvíli si totiţ uvědomil, ţe má hlad. Z dlouhé chvíle si začalvymýšlet, co by si dal, kdyby se zčistajasna octl v restauraci. Obrazotvornost mumalovala nejchutnější jídla a za pět minut se rozparádil tak, ţe byl ochoten zaplatit za

vysvobození třeba tisíc shwindlingŧ. Tisícovku!zaúpěl v duchu. Dva tisíce! Tři! Ještě málo? Takteda deset tisíc, aby vás čert vzal! Pocit hladuvšak během času otupěl a Scouperfield uţ začallitovat, ţe nabídl tak velkou částku, kdyţ vtomzas dostal hroznou ţízeň. Sto tisíc! prohlásil a aţse podivil své vlastní štědrosti. Chvilkuuvaţoval, jestli nemá zvýšit cenu na milión, ale pak si řekl: Tak to tedy ne! To radšizajdu, neţ přijít o takové peníze! Jenţe zrovinka v té chvíli na něj spadl nějaký kousavýbrouk a bolestivě ho štípl do krku. Aúúú! vyjekl pan Scouperfield. Milión! Milión dám!Ale brouk si té nabídky ani nevšiml a kousl Scouperfielda podruhé. Dva milióny! Abrouk ho hryzl do třetice. Necháš toho, potvoro! nadával v duchu pan Scouperfield.Nestačí ti dva milióny? Tak dám tři, aby tě čert vzal! A to uţ cítil, ţe mu brouk spadl zalímec a začal ho kousat do zad. Pan Scouperfield poznal, ţe není schopen vypořádat se

ani s tím ničemným hmyzem, a dočista se rozzuřil. No počkej, jen co se osvobodím!vyhroţoval. Pět miliónŧ za vysvobození! Celý majetek dám! K čemu jsou mi peníze, abyje čert vzal! A vtom, jakoby v odpověď na jeho prosby, ozvaly se v lese čísi kroky.Zdvihl hlavu a spatřil v dálce tři človíčky. Jeden byl, aspoň se mu zdálo, podobný panuWeshovi; nestačil si ho však jaksepatří prohlédnout, protoţe se okamţitě schoval zastrom. Zatím uţ ostatní dva přišli blíţ.Čtenáři dozajista uhádli, ţe to byli Lumpino a Juks. Zastavili se dva kroky předScouperfieldem a pozorně si ho prohlíţeli. Potom se Juks zeptal:“Pan Scouperfield, nemýlím-li se?““M-m-m!“ radostně zamečel pan Scouperfield a zakýval hlavou.“Po městě se rozšířila zpráva, ţe jste padl do rukou lupičŧ. Ţádají prý vysokévýkupné. Přišli jsme vás osvobodit,“ řekl Juks.“M-m-m! M-m!“ zamečel znovu pan Scouperfield.“Snad mu nejdřív rozvázat ústa,“ řekl Lumpino.“Jinak se s ním nedomluvíme.““Výtečný nápad!“ souhlasil Juks a rozvázal mu šátek.Pan Scouperfield vyplivl hadr, odplivl si a prohlásil: „Fe-fu-fu! Fa-fa-fe-fé fin-fo!Fuj! Fin-fo fa-fa-fe-fé! Sfin-fo za-fra-fe-né!““Ať je po mně, jestli mu slovo rozumím!“ zvolal Juks.“Třeba chce říct: Svinstvo zatracené!“ dohadoval se Lumpino. „Nejspíš mluví o tomhadru, co měl v puse.““Fa-fo!“ rozradostněně kýval hlavou pan Scouperfield. „Finfo, sfin-sfo zafra-fe-né!Sfráfně. Fuj!““No dobrá, dobrá,“ uklidňoval ho Juks. „To nic, to je docela přirozené ve vaší situaci.Zkuste se vzchopit! Trošku se procvičte. Aţ se vám kapánek rozhýbe jazyk, budetemluvit jako dřív.“Pan Scouperfield začal říkat všelijaká slova na rozhýbání jazyka a za chviličku to uţdoopravdy bylo lepší, jenom l a r a ř mu ještě nešlo a vţdycky z toho bylo v.“Nu co, to uţ není tak strašné,“ prohlásil Juks. „Domnívám se, ţe mŧţemepokračovat v našem jednání. Vy, jako muţ obchodu, jistě pochopíte, ţe by pro násnemělo ţádný smysl vysvobodit vás z neštěstí jen pro vaše krásné oči, prostě zadarmo.Správně?““Spvávně, spvávně!“ souhlasil pan Scouperfield. „Kovik chcete?““Tři milióny,“ odpověděl Juks a ani brvou nehnul. „Coţe! Tvi mivióny čeho?““Ale no tak! Sedmikrásek přece ne. Shwindlingŧ samozřejmě.““Davší tvi mivióny shwindvingŧ! To je voupeţ, aby mě čevt vzav!“ křičel panScouperfield. „Ţe vám není hanba!““Jakápak loupeţ? Přece na vás nejdem s noţem v ruce. Hovoříme spolu čistěobchodně. Jak se říká: něco za něco. Jsme čestní obchodníci, a ţádní lupiči.““Jak to, ţe ne vupiči?“ zavrčel pan Scouperfield. „Tveba jste doopvavdy vupiči. Jakto mŧţu vědět?““Měl byste se stydět, pane Scouperfielde. Proč nás takhle uráţíte? To bychom mohliklidně říct, ţe lupič jste vy. Řádného človíčka přece nikdo jen tak pro nic za nicnepřiváţe v lese ke stromu.““No dobvá,“ bručel Scouperfield. „Ave tvi mivióny, to je tvochu moc.““Tak kolik dáte?““Kovik? No, dav bych vám tak, no... pět, ne, tvi shwindvingy.““Coţe?“ vykřikl teď zase Lumpino. „Tři shwindlingy? No dovolte, za koho nás máte?Copak jsme ţebráci? Takovou almuţnu! Zřejmě o to nestojíte, abychom vás zachránili.Nu coţ, násilím nikoho vysvobozovat nebudem.““Jak to, ţe nestojím o záchvanu?“ namítl pan Scouperfield. „Pvo mě, věvte mi, tonení ţádný med, tady tvčet.““Tak proč nám tedy nabízíte mizerné tři shwindlingy? To je leda králíkŧm prolegraci!““No dobvá, ať teda škoduju - pět shwindvingŧ! Pět shwindvingŧ, to jsou taky pěknépvachy, ujišťuju vás.““Jdem pryč!“ zavrčel vztekle Juks. „Kdyţ nechce, nechce. Prosit ho nebudem.“Juks a Lumpino se otočili a odhodlaně vykročili.“Hej!“ křičel pan Scouperfield. „Kam jdete? Chcete deset shwindvingŧ? Stŧjte!Počkejte! Dvacet! Nechcete? Jak je vibo, čevt vás vem! Však on mě zachvání někdo jiný- a vaciněji!“Viděl, ţe Juks a Lumpino zmizeli z dohledu, vyděsil se a litoval, ţe nesouhlasil s tím,co chtěli. Ale vtom se kroky ozvaly znovu. Tak, teď je všecko v pořádku, pomyslel si.Kdyţ se vrátili, vemou zřejmě i těch dvacet. Čerta starýho dvacet, podvodníci, patnáct jepro vás aţaţ! Těţko říci, z čeho měl pan Scouperfield větší radost - jestli z toho, ţe budekonečně na svobodě, nebo ţe ušetřil pět shwindlingŧ. Bylo mu však divné, ţe Juks sLumpinem ho nijak nespěchají osvobodit. Přišli ke stromu, starostlivě chodili kolem ahledali něco v trávě.“Co to hvedáte?“ zneklidněl, kdyţ uţ to trvalo moc dlouho.“Hadr,“ odpověděl Juks. „Musíme vás tady přece nechat přesně tak, jak jsme vásnašli. Někdo se tu s vámi dřel, rozumíte, zacpával vám ústa hadrem - a my přišli a ten

hadr vyhodili. Myslíte si, ţe to je správné? Cizí práci nutno ctít, milý pane. Přece bystenechtěl, abychom tu provedli takový nepěkný kousek.“Vtom uţ Lumpino ten hadr našel a strčil ho zlehka panu Scouperfieldovi zpátky doúst.“No tak!“ zařval pan Scouperfield. „Ffyč s fim sfinsfem! Fuj! Fejfe fo ffyč!““Dáte nám tři milióny?“ zeptal se výhruţně Lumpino.Scouperfield přikývl, Lumpino mu vytáhl hadr a pan Scouperfield začal odplivovat.

Potom řekl: „Bohuţel, ale nemám s seboupeníze.““Nevadí, dáte nám šek.““Jenţe já nemám ani šekovou kníţku.““Nesmysl!“ řekl Juks. „Ţádný boháč nejde zdomu bez šekové kníţky.““No tak dobře, rozvaţte mě!“ Juks aLumpino okamţitě rozvázali provaz.Pan Scouperfield stál ještě chvilku u stromu, jako by k němu přirostl, a pak z ničehonic padl jako špalek na zem.“Co je?“ vrhli se k němu.“Nevím, nohy mi nesvouţí - a vuce taky ne.““Nejspíš vám zdřevěněly,“ hádal Juks.Lumpino se dlouho nerozmýšlel a začal natahovat a skrčovat panu Scouperfieldoviruce, jak se to dřív dělávalo při umělém dýchání. Juks mu současně dělal totéţ s nohama.Po chvilce pan Scouperfield pocítil, ţe se mu vrátila schopnost vládnout končetinami, ařekl:“Počkejte, zkusím to sám.“S funěním se postavil, udělal pár krokŧ a podřepŧ, pak si nasadil cylindr, který seválel na zemi, zvedl hŧl s kostěným knoflíkem a- vší silou praštil Lumpina po hlavě. Samosebou, tohle Lumpino nečekal a svalil se jakopodťatý. Juks zahlédl, ţe jim pan Scouperfieldbere roha, a vrhl se za ním. Vtom ale klopýtl okořen a natáhl se jak široký, tak dlouhý. Neţ sezvedl, zmizel uţ pan Scouperfield v dálce mezistromy.“No počkej, ty zmije!“ zavrčel za nímvztekle.Kdyţ viděl, ţe Lumpino leţí bez hnutí nazemi, zavolal Weshe, který se ukrýval za kmenem stromu, a rozběhli se k autu.Kapitola dvacátáKONEC SPOLEČNOSTI OBŘÍCH ROSTLINV noci spali Neználek a Kozlík špatně: oba měli hrozné sny. Neználkovi se zdálo, ţeho v jednom kuse pronásledují lupiči, ţe se před nimi skrývá hned kdesi na zaprášenépŧdě, pak zas v tmavém sklepě, nakonec se schoval v prázdném sudu. Vtom se sud začalplnit kečupem. Neználek chtěl vylézt, něčí ruka ho však chytila za vlasy a nenechala hoani hlavu vystrčit. Cítil, ţe se uţuţ zalkne tou hustou červenou tekutinou, zoufale napjalvšechny síly - a probudil se. Kdyţ se přesvědčil, ţe není v ţádném sudě, ale doma vposteli, chystal se znovu usnout. A tu najednou viděl, jak se potichounku otvírá okno ajak dovnitř lezou nějaké podezřelé postavy v kostkovaných čepicích a s pistolemi vrukou. Vyskočil a dal se na útěk. Aby se zachránil, doběhl na jakési nádraţí. Stála tamřada cisteren, jedna byla prázdná, Neználek do ní zalezl, jenţe vtom se začala plnit i ta.

A zase kečupem. Nejdřív mu sahal do pasu, pak po prsa, nakonec aţ k bradě. Neználekplaval, ale hladina stoupala výš a výš, aţ ho přimáčkla ke stropu cisterny. Kečup mu tekldo úst a do nosu, zalepoval mu oči. Cítil, ţe se zalyká, vykřikl - a probudil se podruhé.Viděl, ţe leţí v posteli jako dřív, pomalu se uklidnil a znova se chystal spát, kdyţ tuzaslechl, jak Kozlík sténá.“Pusťte mě! Pusťte!“ úpěl a zmítal se na posteli.Neználek ho popadl za rameno a zatřásl jím, ale Kozlík se ne a ne probrat.“Pusťte mě!“ křičel dál.“Co řveš? Nikdo tě nedrţí!“ domlouval mu Neználek.“Kdyţ mně se zdálo, ţe mě zajali lupiči a ţe mě škrtí nylonovou šňŧrou,“ protíral siKozlík oči.“A mně zas, ţe se topím v kečupu,“ přiznal se Neználek.“To je všecko z toho včerejšího filmu,“ řekl Kozlík. „Takhle je to vţdycky: jak jdešdo biografu, celou noc tě potom tlačí mŧra.“Trošku se upokojili a znovu usnuli, ale hrŧzné sny je neopustily aţ do rána. Probudilise dřív neţ jindy, bez chuti se nasnídali a rozhodli se, ţe pŧjdou do kanceláře pěšky, abysi drobátko provětrali mozky po té hrozné noci. Na ulici spatřili prodavače novin.Vyvolával na celé kolo:“Hrabillonské humoresky! Nejnovější zprávy! Moře smíchu za dva centigy. Zpráva okrachu Společnosti obřích rostlin! Z majitelŧ obřích akcií ţebráci! Hrabillonskéhumoresky! Moře smíchu za dva centigy!“Neználek a Kozlík si koupili noviny a hledali zprávu o své Společnosti. Kde nic tunic. Teprve kdyţ si prohlédli noviny podruhé, objevili malou poznámku:V poslední době se na nás čtenáři častokráte obraceli s žádostí o bližší informace oobřích rostlinách. Avšak co možno říci o těchto smutně proslulých rostlinách, o nichž seteď skutečně šíří množství pověstí a smyšlenek? Lze o nich říci jen tolik, že o nich nelzeříci nic, protože je o nich hodnověrně známo jen to, že o nich není hodnověrně známonic. Mnozí lehkověrní človíčkové ve své lehkověrnosti dospěli až k tomu, že kupují akcietěchto legendárních rostlin. Nemáme v úmyslu vrhnout stín na Společnost obřích rostlin;nechceme ani říci, že získáním akcií človíčkové nezískali ničeho, neboť získáním akciízískali alespoň naději na zvýšení svého blahobytu. A naděje, jak známo, také něco stojí.Zadarmo, jak se říká, ani kuře nehrabe. Za všecko je třeba platit, a kdo zaplatí, může isnít. Při nejbližší příležitosti se k otázce obřích rostlin znovu vrátíme.Redaktor KrysslingKozlík dočetl, zkroušeně pokýval hlavou a řekl: „Jedna takováhle poznámka, a ponašich akciích ani pes neštěkne. Nějaký boháč nám zřejmě začal závidět. No nic, teďnám to uţ tolik nevadí, akcie jsou tak jako tak skoro pryč. Pozdě jste si vzpomněli,milánkové.““A co je těm boháčŧm po tom, jestli se naše akcie kupují nebo ne?“ zeptal seNeználek.“Jo, holenku, těm je po všem něco! Nejspíš nechtějí, aby se u nás ty obří rostlinyvŧbec objevily. Protoţe co je na prospěch chuďasŧm, to se nehodí do krámu boháčŧm,to je dávno známá věc.“Zatím došli do Shwindlingové ulice. Uţ z dálky uviděli před budovou kancelářevelký zástup človíčkŧ. Mávali nad hlavou obřími akciemi a křičeli:

“Vraťte nám peníze! Podvedli nás! Ţádnéobří rostliny nejsou!““Rozejděte se!“ volal na ně portýr. „V devětse otvírá, do té doby tady nemá nikdo copohledávat. Tak šup, neţ na vás zavolámpolicajty!“Neználek s Kozlíkem se prodrali zástupemke vchodu, Kozlík se obrátil a zakřičel:“Kamarádi, nevěřte novinám! Obří semena jsou! A kdo chce zpátky peníze, prosím,má je mít!““Vidíte je, to jsou oni! Podvodníci!“ vykřikl kdosi.“Na ně!“Několik akcionářŧ vyběhlo na schody, ale vtom se ve dveřích objevil policajt vnablýskané přílbě a zvedl elektrický obušek:“Slyšeli jste, v devět si přijďte, do té doby ţádné řřřeči!“

Zástup okamţitě couvl. Neználek s Kozlíkem popadli od vrátného klíč, vyběhli dodruhého poschodí a zmizeli v kanceláři.“Nejrozumnější bude přece jen vracet peníze,“ prohlásil Kozlík. „Aţ se přesvědčí, ţemohou dostat peníze kdykoli zpátky, bude po panice.“Vešel do místnosti s nedobytnou pokladnou. Udivilo ho, ţe těţké ocelové dveřenejsou dovřené. Přiskočil blíţ a kouká - pokladna je prázdná.“Neználku!“ vykřikl zděšeně. „Peníze jsou pryč!““Kam by se poděly?“ přiběhl Neználek. „To nevím! Nejspíš nás vykradli.“Vtom objevil kousek papíru a dvě jízdenky na vlak.“Počkej, tady je nějaký lístek,“ řekl a přečetl nahlas Lumpinova kostrbatá tiskacípísmena:MILÝ PŘÁTELÉ!MUSELYSMESE ZA CHRÁNIT ŦTĚKEM. VEMTE SI LÝSTKY A SEDNĚTENAVLAK A PŘI FRČTE BES MEŠKÁNÍ DOSAN KOMARINA, PŘÍDEM VÁM NAPROTI.VAŠE DO BRODÍNCI JUKS A LUMPINO“Tohle je mi nadělení!“ vykřikl nakonec. „Tak vida, Juks a Lumpino pláchli i spenězi. Teď jsme tady jako v pasti.“Skočil ke dveřím, zamkl je - a zrovna včas. Protoţe v tom okamţiku se ozval dupotmnoha nohou. To uţ se zástup akcionářŧ prodral do budovy a běţel nahoru. Majiteléobřích akcií doběhli ke kanceláři, začali bušit do dveří a křičet:“Hej, vy tam, otevřte, nebo bude zle! Vraťte nám naše peníze!“Kozlík se dlouho nerozmýšlel, otevřel okno a podíval se dolŧ. Viděl, ţe skočit zdruhého patra by byl holý nesmysl, vyndal z ohnivzdorných skříní provazy, kterými bylypŧvodně převázány balíky akcií, a hbitě je začal navazovat. Rámus za dveřmi mezitímrostl. Dveře se třásly pod údery pěstí, ale nepovolily. Najednou všechno utichlo. Zástupjako by zmizel. Kozlík se vyklonil z okna, spustil provaz do dvora, přesvědčil se, ţe saháaţ na zem, a přivázal horní konec k trubce ústředního topení.“Lez!“ nakázal Neználkovi.Neználek se nenechal dvakrát prosit a rychle sešplhal po provaze dolŧ. Za dveřmi to

v té chvíli zabouřilo znovu.“Tak a do toho, hej rup!“ křikl někdo. Rozlehlase mohutná rána. „A ještě jednou!“Dveře se zatřásly pod druhým úderem. Kozlíkviděl, ţe se Neználek dostal v pořádku na zem,chytil se provazu a uţ byl na dvoře.“Hej rup!“ bylo slyšet z chodby.Tentokrát byl úder tak silný, ţe dveřezapraskaly, vyskočily z pantŧ a padly na podlahu.S nimi vpadlo do místnosti několik človíčkŧ sobrovskou deskou od psacího stolu, kterou vyrazilidveře. Zástup okamţitě zaplnil celou kancelář.Část akcionářŧ běţela k nedobytné pokladně,ostatní se vrhli na ohnivzdorné skříně - ale našlijen kusy papíru, do kterého byly kdysi zabalenyakcie. Kdyţ poznali, ţe peníze jsou v tahu,rozzuřili se, rozbili zasklenou skříň, vytáhli Neználkŧv skafandr a roztrhali ho na tisíckouskŧ. Nakonec přiběhli k oknu a objevili provaz.“Utekli oknem!“ dovtípil se kdosi. Několik človíčkŧ se rychle spustilo na dvŧr,ostatní vyběhli z kanceláře a pádili dolŧ po schodech. Ale kdepak! Po Neználkovi a

Kozlíkovi jako by se slehla zem. Přeběhli totiţ dvŧr, který měl naštěstí druhý východ,octli se v sousední ulici, vmísili se mezi chodce a zanedlouho uţ byli daleko od místačinu.“Musíme do Hlavosek, moţná ţe tam ještě zastihneme Lumpina,“ navrhl Kozlík.Doběhli do ulice Na hasáku, hledali Lumpinŧv krám, ale obchod nikde.“No tohle! Teď ke všemu zmizel i ten obchod!“ řekl dopáleně Kozlík.Prozkoumali celou ulici od začátku do konce a zase zpátky, aţ se Kozlík zastavil předcukrárnou, která tu, jak se mu tak zdálo, předtím nebyla.“To jsou věci! Dřív se tady prodávaly náboje, a teď tu mají leda pralinky.“Vešli dovnitř a zeptali se prodavačky, jestli neví, kam se poděl obchod všeráţovýmzboţím. Dověděli se, ţe jeho majitel neočekávaně zbohatl a odjel na cesty, a tak ţe tubyla otevřena cukrárna.“No vida: neočekávaně zbohatl a odjel na cesty!“ zabručel Kozlík, kdyţ zas vyšli naulici. Vytáhl z kapsy lístek s Lumpinovým vzkazem a znovu ho pečlivě četl. „Proč tadypíšou, ţe se museli zachránit útěkem?“ uvaţoval nahlas. „Třeba se dověděli uţ předem,co bude v novinách, a rozhodli se zmizet včas i s penězi. V kaţdém případě tu zŧstatnemŧţeme, musíme za nimi do San Komarina. Náhodou to tam není špatné, kdysi jsemtam bydlel.“Vlak do San Komarina odjíţděl aţ večer, ale zpátky do hotelu se uţ neodváţili, abynáhodou nepadli do rukou oklamaných akcionářŧ. Do oběda se potloukali po městskémparku, pak si našli nenápadnou restauraci, pořádně se naobědvali a utratili skoro všeckypeníze. Za pár posledních centigŧ si koupili zmrzlinu a láhev limonády na cestu. Přišlina nádraţí dlouho před odjezdem. Nastoupili do vagónu, prŧvodčí jim proštípl lístky aukázal jim jejich místa; měli horní lŧţka.“To je výborné,“ řekl Kozlík Neználkovi, „tady si nás nikdo nevšimne. Co kdyby snámi náhodou jel některý náš akcionář!“

Pohodlně se uvelebili a úkosem si začali prohlíţet spolucestující. Vagón se uţ trochuzaplnil. Dole, přímo pod Neználkovým lŧţkem, se usadil jakýsi tlustý človíček. Zastrčilkufr pod lehátko, vytáhl z kapsy celý balík novin a pustil se do čtení. Přinesl si Obchodnítriky a Hrabillonské humoresky, Svět tlouštíkŧ a Čtení pro hubené, List pro chytré hlavya Večerník hlupákŧ. Skutečně: Večerník hlupákŧ! Leckdo si třeba myslí, jaký je tonesmysl, nazvat noviny podobným jménem - kdopak by kupoval takový časopis akomupak by bylo vhod, aby ho ostatní povaţovali za hlupáka? Jenţe obyvateléHrabillonu na takové malichernosti nedali. Odebírali Večerník hlupákŧ, ne ţe by sepočítali mezi hlupáky, ale protoţe je zajímalo, o čem se tam vlastně mŧţe pro hlupákypsát. Po pravdě řečeno, vedly si tyhle noviny náramně chytře: všechno v nich bylosrozumitelné i pro skutečné dutohlavce - a dŧsledek? Večerník hlupákŧ vycházel vobrovském nákladu a prodával se nejen v Hrabillonu, ale i v mnoha jiných městech. Atak ani Svět tlouštíkŧ nečetli jenom tlouštíci, ale i ti, kteří chtěli co nejdřív trochuztloustnout, právě tak jako Čtení pro hubenéčetli nejen hubeňouři, ale i čtenáři hodlající sezbavit zbytečného tuku.Majitelé novin tuze dobře věděli, ţe uţ sámnázev musí vzbudit zájem čtenářŧ, jinak ţe byjejich noviny nikdo nekupoval. Po chvíli siNeználek všiml, ţe druhé spodní lŧţko obsadildalší cestující, úplný opak prvního, hubenýjako vyschlý šindel. Vypadal, jako by se bylještě před chvílí brodil bahnem: černé kalhotyměl zmačkané, celé od ţlutohnědého bláta, astejná skvrna se mu skvěla na cylindru, dočista jako by ho někdo trefil mazlavouhroudou. Záda černého kabátu zdobila velká trojúhelníková díra, jaké obyčejně vznikají,kdyţ se chytí látkou za suk nebo za hřebík čouhající ze zdi. Trochu níţ se ke kabátupřichytil suchý plod lopuchu, jak se lidově říká ţebrácká veš. Druhá veš mu visela ulokte a třetí trŧnila vzadu na kalhotách. Kdyţ se hubený blátošlap usadil na sedadlo,smekl svŧj černý cylindr a jako kouzelník z něho začal vytahovat nejrŧznější věci:kartáček na zuby a zubní pastu, kousek voňavého mýdla, ručník, několik kapesníkŧ,rezervní ponoţky a nakonec dva rezavé hřebíky a kus měděného drátu. Neználek,zabraný do té podívané, si ani nevšiml, ţe se vlak rozjel.Kapitola dvacátá prvníDOBRODRUŢSTVÍ PANA SCOUPERFIELDA

Zkušený čtenář uţ jistě dávno uhádl, ţe ten hubený cestující v černém cylindru nebylnikdo jiný neţ pan Scouperfield. Od chvíle, kdy se mu podařilo zachránit se před svými„zachránci“, neuběhlo sice ani čtyřiadvacet hodin, ale zaţil toho za tu dobu jako za stolet. Nejdřív pádil lesem, sotva popadal dech, jen aby byl co nejdál od Jukse, který se zaním pustil. Kdyţ se konečně ohlédl a viděl, ţe ho nikdo nepronásleduje, zpomalil akráčel jen co noha nohu mine. V duši mu všecko zpívalo a plesalo štěstím: získal dlouhoţelanou svobodu - a neutratil přitom ani centig. Chtěl k silnici, kde by ho snad kousekcesty svezlo nějaké auto, ale neměl tušení, kudy se dát. Rozhodl se tedy jít rovně za

nosem. Doufal, ţe les jednou skončí a ţe vyjde u nějakého obydlí. Po proţitém vzrušenípřestal mít i hlad. To není pranic divného, protoţe silnější pocit zpravidla vytlačívšechny slabší a pak klidně zapomeneme i na to, co se nám do té doby zdálo bŧhvíjakdŧleţité. To pana Scouperfielda přivedlo na velkolepou myšlenku: kdyby se napříkladvţdycky před snídaní nebo před obědem pořádně rozčilil, kdyby začal třeba nějakýnepříjemný rozhovor nebo se jednoduše s někým pohádal, ušetřil by spoustu peněz zajídlo. V duchu počítal, kolik to bude za týden a za rok, a tak postřehl, ţe se ţaludekznovu hlásí, aţ kdyţ mu pořádně zakručelo v břiše. Zbloudilci v lese obvykle utišují hladbobulemi, oříšky, houbami nebo jinými jedlými lesními plody, začal tedy pozorně pátratkolem, ale nikde nic. Jak tak hledal něco k snědku, zašel do baţiny. Ucítil vratko podnohama a rozhodl se, ţe radši to nebezpečné místo obejde, ale pŧda se houpala čím dálvíc. Polekal se, běţel zpátky, udělal však jen pár krokŧ a zapadl přímo do bahniska; zevšech stran obklopen řídkým močálovitýmbahnem, začal skákat z jednoho trsu trávy nadruhý a jen s velkou námahou se mu podařilodostat na pevnou pŧdu; ale tam se zase zapletldo houští lopuchu. Taktak ţe se vymotal,prodral se ostruţiním a klesl do trávy, aby siaspoň trochu odpočinul. Dlouho si všakneposeděl. Zaútočili na něj rezaví lesnímravenci - a jejich kousnutí pálí jako čert.Nevědomky si totiţ sedl přímo do mraveniště.Nejdřív po mravencích dupal a mlátil do nichholí, ale nebylo jich o nic míň; rozhodl se opustit bitevní pole a ustoupil. Zatím se rychlezešeřilo. Uvědomil si, ţe den se chýlí k večeru, a přidal do kroku. Představa noci v leseho přiváděla k zoufalství. Chvílemi se mu zdálo, ţe stromy začínají řídnout a ţe uţuţvyjde na kraj lesa, ale bylo to jen zdání - les neměl konce a soumrak houstl čím dál víc.Pan Scouperfield tušil, ţe za chvíli se setmí dočista, a začal hledat, kde by přenocoval. Vjednom z prastarých stromŧ objevil ve výšce své postavičky dutinu. Řekl si, ţepohodlnější místo teď uţ nenajde, vlezl dovnitř a chystal se na noc.Dutina byla kupodivu prostorná: dalo se v ní docela dobře sedět s nohama pod bradoua se zády opřenými o stěnu. Dno bylo vystláno vrstvou suchého listí. Pan Scouperfield sisundal cylindr, poloţil si ho vedle hole a chystal se co nejdřív usnout, ovšem krutý hladmu nedal spát. Ke všemu ho rozbolely nohy. Pomyslel si, ţe je to asi z nezvyku spátobutý, zul se, ale nohy ho bolely dál. Navíc ho rozbolel i hřbet a celé tělo. Věděl, ţe byho bolest přešla, kdyby se mohl pořádně natáhnout, jenţe to v dutině nešlo, tam mohlsedět jen takhle zkroucený. Se setměním se i ochladilo a pana Scouperfielda začalasouţit zima. Mrzl čím dál víc, a tak se znovu obul, nasadil si cylindr, vyhrnul límec apřikryl se svou holí a šekovou kníţkou. Ale kupodivu - nic to nepomohlo. Do téhlepříhody slepě věřil, ţe jeho šeková kníţka, od které se celý ţivot neodloučil, ho dokáţevysvobodit z jakékoli svízele. Teď se však na vlastní kŧţi přesvědčil, ţe někdy anibankovní šek, ani peníze v peněţence nemají ţádnou cenu. Nadobro prokřehlý sevyhrabal ze svého úkrytu, chvíli poskakoval kolem stromu, pak udělal v ostrém tempuněkolik prostocvikŧ - a bylo mu líp. Ale na dlouho ne: sotva se vsoukal zpátky, znovu horozrazil chlad. Několikrát za noc vylezl, skákal jako kobylka, aby se aspoň trošku zahřál,a hryzal kŧru ze stromŧ, aby utišil hlad. Za celou noc oka nezamhouřil a byl rozlámaný,jako by na něm dříví štípali. Noc se mu zdála nekonečná, a sotva začalo svítat, opustilsvou nehostinnou skrýš a divil se, ţe zŧstal vŧbec naţivu. Tím však jeho dobrodruţství

zdaleka nekončilo.Po bezesné noci mu mozek odmítal slouţit, a tak bloudil a ne a ne najít správnoucestu. Ke všemu bylo v lese pořád ještě příšeří. Napŧl poslepu vráţel do stromŧ, div sinerozbil nos. Nakonec se přece jen z lesa vymotal a před ním se rozevřela zelená dolina,tu a tam pokrytá šedobílými skvrnami, které povaţoval za sníh. Sešel dolŧ a zjistil, ţe tonení sníh, ale mlha, která houstne nad prochladlou zemí. Vrstva mlhy spadla tak nízko abyla tak hustá, ţe se v ní brodil, jako by šel po krk ve vodě, a nad dýmajícím mořempokrývajícím celé údolí plula jen jeho hlava v černém cylindru. Kdyţ pohlédl dolŧ, vidělmlhavé obrysy svých ramen, a kdyţ se podíval vzhŧru, rozkládala se nad ním stříbřitáměsíční nebesbáň, místy probleskujícírŧţovými a modravými záblesky.Samo sebou, ţe se pan Scouperfield mohl idříve po libosti kochat krásou jitřního nebe, alev ţivotě se mu ještě nepodařilo vstát tak časně.Pohrouţen po krk v mlze, připadal si, jako by tuzŧstal jenom on a ranní obloha, rozhořívající sečistými a jiskřivými barvami. Neznámý pohledho naplňoval jakýmsi vznešeným a slavnostnímpocitem. Touţil obejmout to nebe, které se nadním klenulo, stačilo jen ruce rozpřáhnout.Rozpřáhl je tedy - ale vtom ztratil pŧdu pod nohama a svalil se do rokle. Udělal párkotrmelcŧ, skutálel se aţ na dno a zŧstal leţet na břiše jak široký tak dlouhý. Kamínky ahroudy suché hlíny mu bubnovaly po zádech. Pan Scouperfield se pečlivě ohmatal, akdyţ se přesvědčil, ţe je celý, šmátral kolem, aby našel cylindr, který mu spadl s hlavy.Naštěstí nebyl daleko. Vyndal z něho kamínky, usadil svou pokrývku hlavy na patřičnémísto a začal se rozhlíţet. Samo sebou bezvýsledně, protoţe pro mlhu nebylo vidět anina krok. Oťukával holí cestu před sebou, aţ se dostal k protějšímu srázu rokle, a dal sedo drápání vzhŧru. Několikrát sklouzl a svalil se zpátky, nakonec se mu však přece jenpodařilo vyškrábat se ven. Trochu si vydechl, a kdyţ si všiml, ţe mlha řídne, vydal se nadalší pouť.Brzo se vyjasnilo docela a pan Scouperfield objevil, ţe kráčí po poli s jakýmisitmavozelenými křehkými keříčky. Vytrhl jeden a spatřil několik ţlutavých bobulekpřirostlých ke kořenŧm. Prohlédl si je jaksepatří a začal tušit, ţe to budou nejspíš docelaobyčejné brambory. Ale nebyl si tím jist, protoţe do této chvíle vídal brambory jenopékané nebo vařené, a navíc se kdovíproč domníval, ţe rostou na stromech. Otřel sjedné hlízy hlínu, ukousl si a zkusil ji ţvýkat. Syrová brambora mu připadala hrozněnedobrá. Pomyslel si však, ţe by přece nikdo nepěstoval úplně neuţitečné plody, a takstrčil pět šest brambŧrkŧ do kapsy a šel dál.Jít po nesklizeném poli a bez ustání se zamotávat do bramborové nati, to nebylaţádná maličkost. Proklínal človíčky, kteří mu naschvál rozorali pŧdu pod nohama anasázeli mu přímo do cesty ty zatracené keříčky. Konečně přece jen došel na konecbrambořiště a ulehčeně si oddychl. Vtom ucítil odněkud z dálky kouř. Z vŧně dýmu jakoby na něho dýchlo teplem domova. Kde je kouř, tam je i oheň, a kde je oheň, tam seurčitě chystá něco k snědku, pomyslel si a rozhlédl se kolem. V dálce spatřil hustévrboví a nad ním stuţku kouře. Z posledních sil přidal do kroku, prodral se houštím aoctl se na břehu řeky. Vyhlédl z vrbiček a uviděl, ţe zákrut tu tvoří nevelký poloostrov.Nad řekou se skláněly smuteční vrby s ohnutými kmeny a brouzdaly si ve vodě svédlouhé větve se stříbřitě zelenými lístky. Prŧzračné vlnky pleskaly v kořenech stromŧ.Nedaleko břehu plavali dva človíčkové a jako by něco hledali: střídavě se potápělipod spletité kořeny, vynořovali se a hlasitě odfrkovali. Další dva seděli na břehu uohníčku a přikládali do plamenŧ suché větvičky.Těsně u vody stál domek nebo spíš chýše, ba ani ne chýše, ale jakási pohádkováchaloupka. Všechny její stěny se strakatily podivnými a nepochopitelnými obrázky: najednom byl človíček v kostkované pláštěnce a s dýmkou v zubech; na druhém naprostostejný človíček taky s dýmkou, jenţe kdovíproč vzhŧru nohama; nad tímto převrácenýmčlovíčkem byla čísi ohromná noha v nablýskaném střevíci; vedle láhev borŧvek, zelenélusky hrachu, něčí vlasatá hlava s čepicí bílé husté pěny, jakási rozesmátá ústa sčervenými rty a obrovskými sněhobílými zuby; potom znovu něčí namydlená hlava,tentokrát poloţená na bok, šálek s kouřící kávou, další sklenice borŧvek, mouchanesmírné velikosti, znovu noha..., a to vše bez jakéhokoli smyslu a souvislosti, dočistajako by se nějaký malíř pomátl a namaloval svým bláznivým štětcem, co mu přišlo do

cesty. Ale tohle všecko pana Scouperfielda ani tak neudivilo; dech se mu zatajil, kdyţnad vchodem do chatrče spatřil ceduli s obrovskými písmeny:SCOUPERFIELDOVYMAKARÓNOVÉ ZÁVODY“Co je tohle za nesmysl!“ broukl nechápavě. „Jaképak makarónové závody, tahleohavnost, aby mě čert vzal! Kdo jim to dovolil, dát si na tu bláznivou barabiznu mojejméno? Nebo se mi to všecko jen zdá?“ Protřel si oči, ale ani řeka, ani stromy, ani chatrčs nápisem a človíčkové nezmizeli. „Tak kdyţ to není sen, co to tedy je? Výsměch? A?“rozzuřil se pan Scouperfield a pěsti se mu zaťaly zlostí.Byl přesvědčen, ţe mu to všechno udělal někdo naschvál, ţe ho donutil vláčet selesem a baţinou, skákat po drnech trávy, padat do rokle - a jen a jen proto, aby ho dostalaţ sem a ukázal mu tu šerednou barabiznu s jeho jménem.“Uličnictví! Darebáctví! Uráţka na cti! Hotová lumpárna a pitomost!“ vrčel a snadpodvacáté si četl ten otřesný nápis. Přitom si však začal uvědomovat, ţe uţ přecetakovýhle nápis někde viděl, ţe ho vlastně velmi dobře zná. „No ovšem!“ pleskl senajednou do čela. „Uţ to mám! To je přece na kaţdé bedně makarónŧ z mé vlastnítovárny, aby to čert vzal!“Podíval se líp a viděl, ţe nápis je opravdu na dlouhé překliţce z bedýnky odmakarónŧ a ţe vlastně celá chatrč je postavena z podobného materiálu; z beden odtabáku s obrázkem detektiva s dýmkou, od mýdla s obrázkem namydlené hlavy, odzubní pasty s obrázkem zubŧ svítících bělostí.Zatím ti dva človíčkové, kteří se potápěli, vylezli z vody a přisedli k těm dvěma uohníčku. Pan Scouperfield k nim chtěl jít, ale bylo mu to trapné, protoţe ţádný z nichnebyl jaksepatří oblečen: jeden měl jenom kalhoty a boty, druhý byl v kabátě, ale bezkalhot, třetímu chyběly boty a čtvrtý zas neměl čepici. Kdyţ ale viděl, ţe postavili naoheň velkou plechovku od rajských jablíček a začali v ní vařit, rozhodl se odhodit svéslušné vychování a vydal se k nim.“Buďte zdrávi, milí přátelé, neměli byste něco k snědku?“ zeptal se ţalostnýmhlasem. „Čestné slovo, celou noc jsem nejedl.“Jeho slova vyvolala u človíčkŧ hotovou bouři smíchu. Ten bez košile se smíchy svalilna záda a zatřepal ve vzduchu nohama a ten bez kalhot se plácal dlaněmi po holých

kolenou a hýkal:“Coţe? Celou noc ţe jsi nejedl? Cha-chacha! - Promiň, kamaráde, ale my ţijeme podlehesla: Pět minut smíchu nahradí krajíc v břichu.Takţe kdyţ se uţ vŧbec někdy začnem smát,smějeme se aspoň těch pět minut.““Ale copak jsem řekl něco tak směšného?“namítl pan Scouperfield.“Aby ne, kamaráde! Kdopak by v noci jedl? Mysleli jsme, bŧhvíco se ti nestalo, a tyřekneš: Celou noc jsem nejedl! Cha-cha-cha!“Znova se rozchechtali a pan Scouperfield pokračoval: „Kdyby jen v noci! Ale včerajsem dokonce ani neobědval! Ten prokletý Wesh mi slíbil oběd, a místo toho měpřivázal v lese ke stromu.“Zase nový záchvat smíchu.“Coţe?“ křičeli. „Přivázal ke stromu? No to tě pěkně pohostil! Ten Wesh je asipodařená kopa!“A zas se smáli dobrých pět minut. Nakonec ten v kabátě řekl:“No nic, kamaráde. Ty jsi, koukám, správný chlapík, s tebou se eden zasměje. Velkáškoda, ţe tě nemáme čím uctít. Chtěli jsme si k snídani nachytat raky, ale dopadli jsmebledě: zalezli, neřádi, do takové hloubky, ţe tam na ně nedosáhneš. A voda je teď zránajako led, to se nedá vydrţet. Tak jestli chceš, vypij si s námi trochu čaje. Hej, Patičko,“obrátil se na toho, co byl bos, „podej sem prázdný plecháček a začni servírovat, dneskajsi na řadě ty.“Patička rychle donesl pět plechovek od konzerv, postavil je na stŧl sbitý ze dvouvelkých beden, pak sundal z ohně plechovku od rajčat a začal nalévat.“Tak račte, prosím,“ pozval ostatní, kdyţ byl hotov. Usadili se na bedny, které tadyměli místo ţidlí, a kdyţ pan Scouperfield viděl, ţe si vzali plechovky a usrkávají z nich,vzal si taky. Napil se, a tu zjistil, ţe to není ţádný čaj, ale obyčejná horká voda.“A kde je čaj?“ zeptal se nechápavě.“No tady přece,“ vysvětlil mu Patička. „Sice bez čaje, ale to uţ je zkrátka takový

druh. To je teď velká móda, pít čaj bez čaje.““Hm!“ broukl pan Scouperfield. „Vlastně čaj je doopravdy předsudek, aby ho čertvzal! Organismus z něho stejně nemá ţádný uţitek. Ale kde je cukr?“Znovu zabouřil výbuch smíchu. Ten bez kalhot vyprskl, aţ mu horká voda šplíchla nanahatá kolena. A Patička vysvětloval dál:“Promiň, kamaráde, ale cukr taky nemáme. A koupit? Není za co. My pijeme čaj uţdávno bez cukru.““A k čemu to je, pít jen čistou vodu?“ broukl pan Scouperfield.“Takhle nemluv, kamaráde, k něčemu to přece jenom bude,“ řekl ten bez košile.„Například ty: v noci jsi pěkně promrz, potřebuješ se zahřát. Jak? Napiješ se, horkávodička proteče do kaţdé tvé ţilky a hned je ti teploučko. A ani v ţaludku není takprázdno. Voda je náhodou náramně uţitečná.““Vědro horké vodičky nahradí šálek kávičky,“ poznamenal Patička. „To uţ vědadávno objevila.“A všichni se zase rozchechtali.“A co vy jste vlastně zač? Co vŧbec děláte?“ zeptal se pan Scouperfield a srkalhorkou vodu.“My jsme, kamaráde, takzvaní nezaměstnaní nicmajetníci. Slyšel jsi uţ někdy otakovém povolání?“ odpověděl ten bez košile. „Taky jsme nebyli horší neţ ostatní, alepak jsme ztratili práci, klesli jsme, jak se říká, dočista aţ na dno. Celé naše neštěstí je vtom, ţe kaţdému z nás něco chybí. Vidíš, tuhle já nemám košili, tamhleten boty, tenhlečepici - a zkus se ukázat ve městě bez bot nebo třeba jenom bez čepice! Satrapčíci těnatotata lapnou a šup na Ostrov hlupákŧ.““Hm, nu ano, to je pravda, aby je čert vzal,“ potvrdil pan Scouperfield.“Takţe ve městě ţít nemŧţeme a bez města taky ne. Teď například si vezmu tuhle odPatičky košili a vydám se tam - třeba se mi poštěstí vydělat nějaký ten groš. A zejtra sizas Patička obuje moje boty a pŧjde zkusit štěstí on. Tak se protloukáme ze dne na den:dva sedí doma, dva chodí do roboty. Bída je to, kamaráde. Cejtím, ţe se uţ z toho těţkovymotáme.“Pan Scouperfield vypil horkou vodu a opravdu se zahřál. Ale ţe by byl nějak zvlášťsytý, to tedy ne. A tak vytáhl z kapsy brambory a řekl:“Našel jsem tu takovouhle chamraď, nedá se to třeba jíst?““Hele, brambory! No jak by ne! Mŧţem si je upéct.““A vy to dovedete?““Ţádná věda!“ křikl Patička, popadl brambory a odnesl je k ohni. „Tak je tady zatímpečte, já přinesu další,“ řekl pan Scouperfield a vydal se k vrbovému houští.Rychle se prodral vrbinou, doběhl na brambořiště a začal vyškubávat keříky i skořeny. Otrhal hlízy, nandal si jich plný cylindr a uţ se chtěl vydat nazpátek, kdyţ vtomho někdo chytil za límec. Poznal, ţe padl do ruky hlídači, vší silou se mu vyškubl a vzalnohy na ramena.“Já ti dám!“ křičel hlídač na celé kolo a mával sukovicí. Hnal se za panemScouperfieldem, několikrát ho pořádně přetáhl po hřbetě a přestal ho pronásledovat, aţkdyţ ho zahnal do nedaleké rokle. A tak se pan Scouperfield znovu octl ve známéroklině. Cestou poztrácel všecky brambory a teď uvaţoval, kudy dál: roklí vzhŧru, nebodolŧ? Vylézt hned tady, to se mu nechtělo, aby nepadl hlídači znovu do rány. Nakonecse rozhodl, ţe nejlepší bude přece jen se dát roklí vzhŧru, snad se z ní nějak dostane. Aopravdu: po pŧlhodince rokle končila a v dálce spatřil silnici. Doufal, ţe se nad nímněkdo ustrne a sveze ho do města. Stoupl si ke kraji silnice, a kdykoli se v dálce objeviloauto, zamával kloboukem.Zanedlouho mu to vyšlo: jeden řidič zastavil, otevřel dvířka a pozval ho, aby nasedl.“Kampak?“ zeptal se a spustil motor.“Do Mamonvillu bych potřeboval,“ řekl pan Scouperfield. „Tak se mi zdá, ţe udělámnejlíp, kdyţ se vrátím domŧ.““Ale to musíte na opačnou stranu,“ řekl malíček za volantem. „Já přece jedu doHrabillonu.““Nevadí! Svezu se tedy nejdříve tam a do Mamonvillu pojedu vlakem. Aspoň ještězajdu za tím mizerou Weshem a vypořádám se s ním za tu lumpárnu. A taky si musímvzít věci, co jsem si nechal v hotelu.“A začal novému známému podrobně vykládat o podlém činu pana Weshe, jen o tomse nešířil, za jakým cílem se vydali na společnou cestu. Všecko, co se týkalo finančníchzáleţitostí, hleděl pan Scouperfield za všech okolností chovat v tajnosti a nikdy totopravidlo neporušoval.

Malíček se smál na celé kolo a byl tuze rád, ţe mu osud seslal tak legračníhospolujezdce. Jenţe zanedlouho přijeli do Hrabillonu a museli se rozloučit.Pan Scouperfield poděkoval řidiči za laskavost a zamířil přímo do hotelu. Tam sedozvěděl, ţe pan Wesh odcestoval jiţ včera doKraddelbergu. Vyţádal si tedy aspoň svoje věci zjeho pokoje, uloţil si zpátky do cylindru mýdlo,ručník, kapesníky a ostatní předměty včetněhřebíkŧ a kusu drátu, zašel do restaurace,objednal si čtyři obědy a jedl, jak se říká, začtyři. Naobědval se, vypil pro dobré zaţívánílahvičku minerálky a rozhodl, ţe teď mu uţpranic nebrání vrátit se do rodného města. A jakuţ víme, náhoda tomu chtěla, ţe nasedl dostejného vlaku, a dokonce do stejného vagónu akupé, ve kterém jeli Neználek a Kozlík. Mamonville leţí totiţ na stejné trati jako SanKomarino.Kapitola dvacátá druháPŘÍJEZD DO SAN KOMARINAPan Scouperfield poloţil věci z cylindru na malý stolek u okna a pozorně si prohlíţelsvou pokrývku hlavy. Objevil skvrnu od bláta a začal ji pečlivě utírat rukávem. Uklidnilse, teprve kdyţ rozmazal bláto rovnoměrně po celém cylindru. Pak sloţil všecko zpátkydo klobouku a strčil ho pod lehátko. Vtom uviděl prŧvodčího. Dozvěděl se, ţe vlak budev Mamonvillu ve tři v noci, a poţádal, aby ho vzbudil.“Dobře, dobře,“ broukl prŧvodčí.“Ţádné dobře, dobře, vzbudit chci, ale určitě! A? Nepřerušovat, prosím!“ zavrčel panScouperfield. „A račte vzít na vědomí, ţe spím tvrdě a ţe budu nadávat, abyste měnechal spát. Na to nedejte, popadněte mě za límec a klidně mě vyneste z vagónu. A?Říkal jste něco?“Všiml si, ţe tlustý cestující proti němu čte noviny, a pŧjčil si Hrabillonskéhumoresky. Přečetl si zprávy o včerejších krádeţích, únosech, loupeţích a vraţdách,ţhářstvích a travičstvích a pak se pustil do anekdot. Jaksepatří ho rozveselily. Kdyţ bylhotov s anekdotami, chtěl si přečíst povídky. Tu však jeho pozornost upoutal známýčlánek o obřích akciích. Přečetl si ho a hluboce se zamyslel. Dobře věděl, ţeHrabillonské humoresky patří panu Skrblingovi a ţe se tam proto tiskne jen to, co mumŧţe přinést uţitek. Tak vida, Skrblingovi by bylo zřejmě vhod, kdyby se přestalykupovat obří akcie, řekl si. Moţná ţe by dokonce chtěl, aby klesly v ceně. Já hlupák, ţejsem na to nepřišel hned! Jasně, pro nic za nic by se Skrbling nestaral, aby Juks aLumpino utekli i s penězi. Jen co zmizí, kurs obřích akcií řádně klesne, a pak je panSkrbling skoupí za pár babek. A aţ zas stoupnou, prodá je a namastí si kapsy jednaradost. Nu, coţ, musíme panu Skrblingovi zkříţit cestu a skoupit obří akcie dřív neţ on.To bude, panečku, obchŧdek! Měl radost, ţe vymyslel tak dobrý obchod, na kterém sedá ohromně vydělat spokojeně si mnul ruce, a dokonce si začal potichounkuprozpěvovat. Ale pak si všiml, ţe uţ je noc a nejvyšší čas jít spát - tím spíš, ţe minulou

noc ani oka nezamhouřil. Odestlal si lŧţko, pohodlně se natáhl a řekl si: Kdepak, váţení,spát ve vlaku, nebo v dutém stromě, to se nedá srovnat, aby to čert vzal!Uţ se chystal usnout, ale ještě ho napadlo se přesvědčit, jestli mu náhodou někdonevyfoukl zpod lehátka cylindr. Sáhl podsedadlo a ujistil se, ţe cylindr je na svém místě.To ho uklidnilo. Vtom si však vzpomněl nasvou hŧl. Zašmátral rukou po podlaze, ale hŧl

nikde. Hledal tedy na svém lŧţku, pak na lŧţkuu tlouštíka, který uţ dávno chrápal přikrytýnovinami, nakoukl i nahoru, kde spal Neználeka Kozlík - po holi ani památky. Ţe bych uţnastoupil bez ní? mihlo se mu hlavou. Abych jitak někde ztratil! Rozpomněl se, ţe uţdoopravdy dávno neviděl svou hŧl, a čím dálvíc mu bylo jasné, ţe ji nechal buď v hotelu, kdyţ si byl pro svoje věci, nebo v autě,kterým se svezl, nebo u človíčkŧ, co ho pohostili horkou vodou. Anebo jsem ji nechal vlese! div nevykřikl a uţ chtěl zatáhnout za záchrannou brzdu, aby zastavil vlak a vydalse zpátky. Ale ještě včas si vypočítal, ţe by ho to přišlo mnohem dráţ neţ nová hŧl, a takpoloţil hlavu znovu na polštář a pokoušel se usnout.Jenţe pomyšlení na výdaje za novou hŧl mu nedalo spát. Usilovně přemýšlel kde jimohl nechat, ale vzpomněl si jen na to, ţe ji drţel v ruce, kdyţ s ní praštil Lumpina. Aleţe jsem mu ji švihnul, holedbal se v duchu. Ovšem ani tahle vzpomínka mu nepřineslaklid. Vztek ho trápil v jednom kuse. A kdoví jak dlouho by se byl ještě souţil, kdyby sebyla nestala dočista neočekávaná věc.Neţ si Neználek a Kozlík lehli, rozhodli se, ţe se napijí. Otevřeli limonádu, pŧl jívyzunkli a zbytek si nechali na noc. Aby se láhev náhodou nepřevrhla, postavil si jiKozlík pěkně ke stěně a přimáčkl ji polštářkem. V noci se však poduška smekla troškustranou, lahvička se naklonila a limonáda začala odkapávat.Pan Scouperfield okamţitě postřehl, ţe shora na něj něco kape. Nastavil, dlaň, chytilpár kapek, slízl je a poznal limonádu. Povaţoval za nemoudré nechat kapat tentouţitečný nápoj nadarmo a nastavil ústa. Láhev se nahýbala víc a víc a limonáda z ní uţtekla tenkým pramínkem. Spokojeně polykal tu sladkou, příjemně štiplavou tekutinu a vduchu počítal, na kolik by ho přišla láhev limonády, muset ji tak koupit. Odečetl tentoobnos od sumy, kterou vydal za ztracenou hŧl, a tuze ho potěšilo, ţe se výše ztrátytrochu zmenšila.Limonáda proudila a s ní proudily panu Scouperfieldovi hlavou i další myšlenky: jakáby to byla výhoda, kdyby se mu při kaţdé cestě vlakem podařilo vypít aspoň jednu láhevlimonády zdarma. Dělil cenu ztracené hole cenou láhve limonády a vyšlo mu mnoţstvíţelezničních jízd, které by musel vykonat, aby se mu vrátily peníze za nákup hole. Přitěchto příjemných propočtech pomalu zapomněl na své roztrpčení a vrátila se mu dobránálada. Vtom se však láhev převrhla úplně, spadla dolŧ a břinkla pana Scouperfieldarovnou do hlavy.“Takhle je to vţdycky!“ zabručel a zamačkával si bouli. „Všecko má svŧj rub: sotvapřijde něco příjemného, hned za to musíš nějak zaplatit. Zatracený ţivot, aby ho čertvzal!“Podrbal si naraţenou hlavu a zjistil, ţe ho to tentokrát stálo jen docela malou bouli,

bolest pomaloučku přestávala, a tak se uklidnila konečně usnul. Vlak zatím uháněl dál a dál,kola poťukávala a ubíhal i čas. Kdyţ panScouperfield usnul, bylo uţ dlouho po pŧlnoci.Netrvalo ani dvě hodinky a vpředu se objevilasvětla Mamonvillu. Kola zarachotila povýhybkách, vlak pomalu přibrzďoval a za chvílise zastavil. Avšak pan Scouperfield spal dál.Prŧvodčí na něj zapomněl jako na smrt apřišel, kdyţ uţ vlak vyjel ze stanice. No nazdar!vzpomněl si. Tak se mi zdá, ţe tenhle podivínchtěl vystupovat v Mamonvillu! Uţ je to tak. I co, vysadím ho na příští zastávce, mŧţese vrátit lokálkou. Teď uţ je stejně pozdě. Rozhodl se, ţe ho zatím budit nebude, abynebyly zbytečné řeči, a začal jím lomcovat, aţ kdyţ vlak zastavil na další stanici. Bylo tov městě Panoptiklu.“Vstávejte honem, vystupovat!“ křičel a třásl panem Scouperfieldem.Ale ten se jen oháněl a spal dál, jako by se nechumelilo. Prŧvodčí viděl, ţe se vlakuţuţ rozjede, rozzlobil se doopravdy a zařval Scouperfieldovi přímo do ucha:“Slyšíte, váţený pane, přestaňte dělat hlouposti, nebo zaplatíte pokutu za jízdunačerno. Váš lístek platil jen do Mamonvillu!“Sotva pan Scouperfield zaslechl, ţe má něco platit, ale neví co, na okamţik seprobral, vyskočil z lŧţka a ospale koukal kolem. Prŧvodčí toho vyuţil, chytil ho za

límec, dotáhl ke dvířkŧm a vysadil na perón. Vrátil se do kupé, sebral ze země noviny,zpod sedadla vytáhl cylindr napěchovaný vším moţným a strčil to všecko rozespalémupanu Scouperfieldovi do ruky. Ten se chtěl ještě na něco zeptat a uţ otvíral ústa, jenţevtom se vlak rozjel a pan Scouperfield zŧstal na nástupišti s pusou dokořán.Neználek a Kozlík vŧbec neslyšeli, co se v noci dělo. Spali jako dudci, protoţe včeratomu kvŧli biografu a zlým snŧm moc nedali. Uţ se dávno rozednilo, ale oni spali dál aurčitě by byli zaspali i San Komarino, ještě ţe je prŧvodčí včas probudil.“Hej, vy,“ křikl na ně, „chcete taky zaspat svoji stanici? No tak, vstávejte honem!“Vlak uţ vjíţděl do nádraţí. Cestující popadli kufry a rance a tlačili se ven. Neználek aKozlík celí rozespalí za nimi. San Komarino bylo velké město. Vystupovalo tu spoustalidí. Široké nástupiště se okamţitě zaplnilo.Neználek a Kozlík zŧstali stát na peróně a vyhlíţeli, jestli v tom davu nezahlédnouJukse nebo Lumpina. Míhalo se před nimi mnoţství tváří, ale ti dva nikde.“Třeba nás čekají u jiného vozŧ,“ poznamenal Neználek, stoupl si na špičky a přeshlavy ostatních se snaţil podívat o kus dál.“Počkáme,“ řekl Kozlík, „času dost. Za chvíli bude perón prázdný a pak nás uvidí.““Nebo my je,“ dodal Neználek.Zástup těch, co přijeli a co jim přišli naproti, se rozptýlil, a kdyţ vlak odjel, odešli i ti,co byli vyprovázet. Nástupiště se vyprázdnilo a na pustém peróně zŧstali jen Neználek aKozlík.“To je divné,“ vrtěl hlavou Kozlík. „Abych pravdu řekl, ve mně ti dva nikdy nebudilivelkou dŧvěru. Celou dobu jsem čekal, ţe nám něco provedou. Ale moţná ţe se někdezdrţeli a budou nás čekat u dalšího vlaku.“Vtom k nim přišel ţelezniční zřízenec v úřední čepici, a co prý tu dělají.“Měli nám přijít naproti, ale nikde nikdo,“ vysvětloval Kozlík.“Nepřišli teď, přijdou jindy, ale stát tady nemŧţete. To je úředně zakázáno!“ řeklzřízenec.“A kdy přijede nejbliţší vlak z Hrabillonu?“ zeptal se Kozlík.“Zítra v tuhle dobu,“ odpověděl zřízenec a odešel.“I co, tak přijdeme zítra, třeba si spletli datum,“ řekl Kozlík.Vyšli z nádraţí a kráčeli po ulici.“Co teď?“ zeptal se Neználek.“Nejdřív si musíme někde něco vydělat, nemáme ani na oběd. A taky nocleh simusíme najít.““Ale kde si co vyděláme?““Inu, budem hledat práci. Uţ jsi někdy dělal v restauraci?““V ţivotě ne,“ přiznal se Neználek.“To je totiţ nejlepší,“ řekl Kozlík, „dělat někde v restauraci číšníka. Nebo kuchaře.Zkrátka, kde se dá něco sníst. Jednou jsem dělal v restauraci vrátného a viděl jsem, ţetakový číšník, to není ţádná věda. Jenom najít místo bude problém, všecko býváobsazeno.“V první restauraci kuráţně otevřel dveře a vešli. Na snídani bylo uţ pozdě, na obědbrzo, a tak byla jídelna prázdná. Uviděli majitele, který starostlivě cinkal kontrolnípokladnou a počítal trţbu.“Nepotřebujete kuchaře nebo číšníky?“ zeptal se Kozlík.Restauratér si je prohlédl od hlavy k patě a broukl: „Který z vás je kuchař?““Já,“ ozval se Kozlík.“A tohle je číšník.““Pěkný kuchař!“ ušklíbl se restauratér.“Kuchaři bývají tlustí, a ty - podívej se, jaký jsi hubeňour!““Jen mě vemte, určitě ztloustnu,“ odpověděl Kozlík.“Koukej nejdřív ztloustnout a pak tě přijmu!“ odsekl nakvašeně restauratér.“Tak nemohl byste vzít za kuchaře tohohle?“ ukázal Kozlík na Neználka. „Ten se zdátlustší.““Ale říkals přece, ţe to je číšník, a ne kuchař,“ namítl majitel.“To nevadí, kuchaře dovede taky.““Doopravdy umíš vařit?“ obrátil se restauratér přímo na Neználka.“Úplně spolehlivě to říct nemohu, v ţivotě jsem to nezkoušel,“ odpověděl po pravděNeználek.“Tak to ne,“ řekl restauratér. „A vŧbec - kuchaře uţ mám.““Vemte ho teda za kuchtíka,“ navrhl Kozlík.“Nepotřebuju, mám.““Tak nás vemte oba za číšníky.““Nepotřebuju, mám taky.““Tak aspoň na mytí nádobí.““Na to mám umývačku,“ mávl rukou restauratér.“Hlupák!“ nadával Kozlík, kdyţ zas byli na ulici. „No řekni, co mu na tom záleţí,který z nás je kuchař, kdyţ stejně ţádného nepotřebuje. Jen jsme těmi řečičkamipromarnili čas.“Ve druhé restauraci to dopadlo vcelku stejně: kdyţ se majitel dozvěděl, ţe jsou

ochotni dělat kuchaře, číšníky, výčepníky,pekaře, pokladní, umývače nádobí nebopodlah, ředitele, noční hlídače nebo vrátné,zeptal se jich:“A to všecko dovedete?““Všecko,“ potvrdil Kozlík.“A předpovídat budoucnost náhodouneumíte?““Bohuţel,“ rozhodil Kozlík rukama, „toprosím ne.““Tak vám ji předpovím já,“ řekl restauratér. „Za chviličku vyletíte ze dveří a uţ misem do smrti nepáchnete.““A proč to?“ zeptal se Kozlík.“Protoţe jsem to řekl!““Taky hlupák!“ vyjádřil se Kozlík, kdyţ se restauratérova věštba do písmenevyplnila. „Na jeho místě bych taky nepředpovídal o nic hŧř neţ on.“V dalším hostinci byl rozhovor ještě kratší. Dřív neţ stačil Kozlík otevřít pusu, praštilhostinský do stolu a zařval:“Marš! A ať uţ vás tu nevidím!““Stručné, ale zrovna ne moc slušné,“ poznamenal Kozlík, samo sebou ţe aţ na ulici.První neúspěchy Kozlíka neodradily. Ještě dlouho chodili od restaurace k restauraci,ale odevšad je vyhazovali a tropili si z nich šašky. A tak se vydali po obchodech anabízeli se za prodavače - se stejným výsledkem. Majitele obchodŧ zajímali spíšzákazníci neţ prodavači.Nastal večer. Na všech stranách se rozzářily reklamy. Hlavní ulice města kam se v tédobě Neználek s Kozlíkem dostali, byly plné světel, hudby, procházejících se atancujících človíčkŧ, skřípání houpaček, roztočených kolotočŧ, čertových kol a ostatníchzařízení kultury a oddechu. V tomto směru se San Komarino ničím nelišilo od jinýchměsíčních velkoměst. Neználek s Kozlíkem závistivě hleděli na človíčky, kteří seděli vrestauracích za stolky a pochutnávali si na nejrozmanitějších pochoutkách. Dívat se na tovšecko a nemít moţnost utišit hlad - to nebylo jen tak.“Na to je nejlepší koukat do křivých zrcadel,“ poradil Kozlík. „Já osobně to aspoňvţdycky dělám, smích totiţ náramně zahání hlad.“Začali se procházet kolem křivých zrcadel při okraji chodníku a prohlíţeli se v nich;jedno je změnilo tak hrozně legračně, ţe i kdyţ jim nebylo zrovna moc hej, přece jen senemohli udrţet smíchy. Kdyţ se Neználek dosyta nasmál, opravdu se mu uţ nechtělotolik jíst.Vtom uviděli zástup človíčkŧ před nevelkým dřevěným pódiem, nad kterým se skvělnápis:VESELÁ STŘELNICENa pódiu za oponou z obyčejného prostěradla stál jakýsi legrační človíček: prostrčilhlavu kulatým otvorem, diváci se mu strefovali gumovými míčky rovnou do obličeje aon se všelijak směšně pitvořil, nemotorně uhýbal před zásahy a obecenstvo se mohlostrhat smíchy. Neználek a Kozlík přišli blíţ a hned se taky začali chechtat při pohledu natoho zábavného človíčka.“Proč to dělá?“ zeptal se Neználek a dusil se smíchem. „Copak to tím míčkem

nebolí?““Aby ne, ale nějak si musí vydělávat naţivobytí. Majitel mu za to platí.“Teprve teď si Neználek všiml majitele Veselé

střelnice. Stál u velikého bílého koše plnéhogumových míčkŧ, a kdo si chtěl hodit po tomlegračním človíčkovi, zaplatil centig.Jeden z divákŧ chtěl zřejmě pobavit sebe i ostatní, a tak zaplatil hned za pět míčkŧ azačal je pálit tomu človíčkovi do obličeje. Ten před čtyřmi míčky uhnul, zato pátý houdeřil rovnou do oka, aţ mu opuchlo víčko, oko se mu zavřelo a uboţák přestal vidět.Celý vylekaný prohlásil, ţe dnes uţ dál nemŧţe, a šel domŧ.Majitele Veselé střelnice to nikterak nepřivedlo z míry. Stoupl si na pódium a křikl:“Tak račte, panstvo, kdo si chce vydělat tři shwindlingy? Tři shwindlingy tomu, kdovydrţí aţ do zavření!““Postav se tam sám!“ vykřikl někdo z divákŧ. „No, nastav tu svou tlustou papulu!“Kozlík se rychle prodral zástupem, vyskočil na pódium a křikl: „Tady! Já to zkusím!““Správně! Jen to zkus. Ale ne abys pištěl, aţ dostaneš míčkem do nosu!“ ozvalo se zezástupu.Kolem se rozesmáli. Kozlík si jich nevšímal, schoval se za oponu a prostrčil hlavuotvorem. Okamţitě pochopil, ţe opona nedovoluje příliš uhýbat a ţe tedy musí jednat conejhbitěji. Ani se nestačil rozhlédnout a hra začala. Jaksepatří prudký míček ho trefil dočela. Na okamţik ho to omráčilo a připomnělo mu to, ţe si bude muset dávatsakramentsky pozor. Následovala salva úderŧ do tváří, a jeden míček ho dokonce trefilpřímo do nosu. Ale nejsilnější ránu dostal do ucha. Bolelo to, aţ mu slzy vyhrkly.Vyhýbal se nebezpečným míčkŧm, mrskal hlavou sem a tam, pevně mhouřil oči, aby sije chránil před úrazem, takţe dělal tak legrační obličeje, ţe se diváci mohli strhatsmíchy.Kolemjdoucí to slyšeli, zastavovali se také u té podívané a obchody šly výtečně.Majitel sotva stačil vybírat. Ale Neználkovi tentokrát do smíchu nebylo. Srdce mutrnulo, kdyţ se díval na zoufalé pohyby svého kamaráda, a zdálo se mu, jako by ty ránynedostával Kozlík, ale on sám. Nejraději by byl uprošoval človíčky, aby ubohémuKozlíkovi neubliţovali, nejradši by se byl vrhl na kaţdého, kdo vzal do ruky míč, a zevšeho nejdřív na majitele střelnice, který si vymyslel tuhle hloupou zábavu jen pro svŧjšpinavý zisk.Čas ale ubíhal, ochladilo se a zástup začal pomalu řídnout, aţ se rozešel docela.Majitel vysázel Kozlíkovi tři shwindlingy v těch nejdrobnějších mincích a zavřel svŧjzábavní podnik. Za pět minut seděli uţ oba přátelé v teplé jídelně a pochutnávali si navýtečné jaternicové polévce s houskami a na krupicové kaši s máslem. Po přestálýchútrapách jim chutnalo náramně.Kapitola dvacátá třetíV ZAPADÁKU

Hotel Ulevnéhobydla,kam seNeználek s Kozlíkem vypravili na nocleh, daleko široko slynul svou lácí. Pohodlné pokoje zapadesát centigŧ byly dobře o polovinu levnější neţ jinde. Tím se také vysvětlovalo, pročhotel U levného bydla nikdy netrpěl nedostatkem hostŧ. Kdokoli si přečetl na vývěsce uvchodu:NEJLEVNĚJŠÍ POKOJE SVĚTA- dlouho se nerozmýšlel a vešel.Neználek a Kozlík zaplatili padesát centigŧ, dostali klíč, našli si svŧj pokoj, rozsvítilia octli se v nevelké čisťounké místnosti se stolkem, několika ţidlemi, skříní, umývadlema zrcadlem na stěně, a dokonce s televizorem v rohu pokoje.“Jen se podívej,“ řekl nadšeně Kozlík, „kde jinde bys dostal za padesát centigŧtakovýhle pokoj! Ujišťuju tě, ţe nikde. Ne nadarmo se ten hotel jmenuje U levnéhobydla.“Otevřeli skříň, uloţili tam klobouky a chtěli si chvilku oddechnout, kdyţ vtom serozdrnčel zvonek a na místě, kde obvykle bývá vypínač, zablikalo červené světýlko.Ohlédli se po tom světelném signálu a všimli si, ţe se ze štěrbiny ve stěně vysunulplochý kovový jazýček s prohlubeninkou na konci a pod ním zablikal světelný nápis:Centig!“A hele!“ vykřikl Kozlík a dopáleně si drbal hlavu. „Já uţ vím, co to je. Dostali jsmese do hotelu, kde se platí zvlášť za elektrický proud. Vidíš ten jazýček? Kdyţ na nějnepoloţíš centig, tak světlo zhasne a zŧstaneš potmě.“Ani to nedořekl a lampa u stropu zhasla. Pokoj se ponořil do tmy. Kozlík sáhl dokapsy, vyndal centigovou minci a poloţil ji do prohlubně na konci jazýčku. Jazýčekokamţitě zmizel v otvoru i s centigem a lampa se znovu rozsvítila.“Tak, a všecko je zase v pořádku,“ oddechl si Kozlík ulehčeně.Vtom si Neználek všiml, ţe v pokoji nejsou postele. „A na čem vlastně budemespát?“ zeptal se nechápavě.“Tady jsou zřejmě zaklápěčky,“ vysvětlil mu Kozlík. „To v levnějších hotelích bývá.Přes den postel stejně nikdo nepotřebuje, zaklapne se ke stěně a na noc se znovu sklopí.“Přistoupil k jedné z poliček a zatáhl za rukojeť přišroubovanou ze strany. Ale postelse nesklopila. Místo toho se ze stěny vysunul další kovový jazýček a pod ním se opětrozblikal nápis: CENTIG!“No tohle!“ dopálil se Kozlík. „Tak tady se zřejmě musí platit zvlášť i za postele.“Poloţil na jazýček centig, postel se okamţitě sklopila, ale ze stěny se vysunuly dalšítři jazýčky a zamrkaly další tři nápisy: PROSTĚRADLO - 1 CENTIG, PŘIKRÝVKA - 1CENTIG, POLŠTÁŘ - 2 CENTIGY.“Páni!“ vykřikl Kozlík. „Teď uţ chápu, proč se tenhle hotel jmenuje U levnéhobydla! Tady se dá bydlet doopravdy skoro zadarmo. Nemáš centig, nedáš - vyspíš se bezprostěradla a bez přikrývky. Za dva centigy se mŧţeš vyspat bez polštáře a o celý pětníkto máš levnější, kdyţ se vyspíš jen tak na zemi. Úţasná výhoda!“Vytáhl hrst drobných a sázel je na jeden vyplazený jazýček za druhým. Jazýčkypostupně mizely, jako by ty mince polykaly, a z otvorŧ ve stěně vypadávaly jako zautomatu pečlivě sloţené prostěradlo, polštář a přikrývka. Kozlík si ustlal, šel ke druhépolici a stejným zpŧsobem připravil postel i pro Neználka. Spát se jim však ještěnechtělo, a tak se rozhodli, ţe si pustí televizi. Kozlík otočil knoflíkem, ale televizor nic.Zato se nahoře nad obrazovkou vysoukal známý jazýček a ţádal hned celých pět centigŧnajednou.“To je přece zlodějna!“ dopálil se Kozlík. „Takové peníze za trošku pokoukání!“Chvíli sice bručel, ale potom přece jen vytáhl pěticenting a poloţil ho na jazýček.Penízek zmizel v útrobách televizoru, obrazovka se okamţitě rozjasnila a objevily sescény z jakéhosi divokého filmu: celé hejno policajtŧ a detektivŧ chytalo tlupu zločincŧ,kteří uloupili jakési drahocennosti. Policajti co chvíli číhali v záloze, pořádali zátahy ableskové přepady, ale zločincŧm se je pokaţdé podařilo nějak šikovně oklamat a zbavitse tak svých pronásledovatelŧ. Neználek a Kozlík se dívali na film zprostředka a ne a nepochopit, kde a jaké drahocennosti zločinci vlastně uloupili. A hrozně moc se to chtělidovědět. A samozřejmě i to, jestli je nakonec dopadnou, nebo ne. Film byl čím dálnapínavější. Šílené honičky, hromadné rvačky a ohlušující přestřelky se střídaly jedna zadruhou. V nejnapínavějším okamţiku, kdyţ měli detektivové uţuţ lapit šéfa celé bandy,televizor zhasl, znovu se vyplázl jazýček a znovu zablikal nápis: 5 CENTIGŦ!“Naţer se!“ utrousil vztekle Kozlík a rychle strčil do televizoru další pětník.Obrazovka se zase rozsvítila a banditi se vrhli šéfovi na pomoc. Policajti na ně začaliházet bomby se slzotvorným plynem, povolali na pomoc obrněné automobily, znovu sepustili do pronásledování a bořili a lámali, co jim přišlo do cesty. Ale našim přátelŧm se

přece jen nepodařilo uvidět ten napínavý film aţ do konce. Kdyţ se jazýček vysunulpopáté, Kozlík prohlásil:“A dost! Nejsme ţádní Scouperfieldové, abychom mohli vyhazovat peníze do větru!A pak - nejvyšší čas jít spát.“Chtěl se před spaním umýt a šel k umývadlu, ale i tady musel vysázet po centigu zavodu, za mýdlo i za ručník. Hned po Kozlíkovi se myl Neználek. Sotva si však namydlilobličej, cosi cvaklo a voda přestala téct. Neználek točil kohoutkem, bušil do něho pěstí,všecko nadarmo. Mýdlo ho štípalo do očí a nebylo, čím je opláchnout. Zoufale volal opomoc. Kdyţ Kozlík viděl, co se stalo, běţel k vodovodu, ale vtom znovu zhaslo světlo av pokoji bylo zase tma jak v ranci. Jediné, co se dalo v té tmě vidět, bylo naléhavéblikající červené světýlko na stěně a pod ním blýskavý kovový jazýček. Kozlík poznal,ţe nezbude neţ znovu zaplatit za elektřinu, skočil k jazýčku a ještě v běhu vytáhl z kapsycentig. Jazýček ho v mţiku slízl, zajel zpátky do stěny a ţárovka se zase rozsvítila.Světlo bylo tedy v pořádku, a tak Kozlík běţel k umývadlu a i tady ho přivítal vyplazenýjazýček ţádající poplatek za vodu.“Ach ty nenasyto nenasytná!“ nadával Kozlík. „Vţdyť jsem ti uţ platil, ne? Taktumáš, naţer se, kdyţ je ti to málo!“I tentokrát spolkl jazýček centig jako malinu, voda začala zase téci a Neználek simohl konečně spláchnout z očí štípající mydlinky. S těţkým povzdechem spočítalKozlík zbývající peníze a prohlásil, ţe je nejvyšší čas jít spát, protoţe jsou na mizině.Ulehli - ale jejich trápení tím zdaleka neskončilo. Brzy pocítili, ţe se v pokoji ochladilo.Ať se balili do pokrývky sebevíc, zima jim pronikala aţ do morku kostí.Nakonec Kozlík vyskočil, ţe poţádá o jiný, teplejší pokoj. Přiběhl ke dveřím a uvidělna stěně řádku tlačítek s nápisy: RECEPCE - POSLÍČEK - POKOJSKÁ - ČÍŠNÍK.Začal je vší silou mačkat, ale odpověděly mu jen jazýčky, které se vysoukaly ze stěny aţádaly kaţdý zvlášť: CENTIG! - CENTIG! - CENTIG! - CENTIG!“Všichni jste se zbláznili!“ rozhořčil se Kozlík. „Kde bych vzal tolik peněz?“To uţ Neználek objevil na stěně další dvě tlačítka s nápisy: VYTÁPĚNÍ aVĚTRÁNÍ.“Počkej,“ řekl Kozlíkovi, „zřejmě jsme zapomněli zapnout topení.“Stiskl knoflík, ale ze stěny se okamţitě vysunul jazýček a oznámil jim své přánípochutnat si na centigu.“Tak, ale uţ naposled!“ zavrčel Kozlík a vyndal z kapsy penízek.Centig projevil svou magickou sílu: ozvalo se přitlumené hučení a z otvoru podumývadlem začal do místnosti proudit teplý vzduch. Sotva se v pokoji oteplilo, zavrtalise do pokrývek, zahřáli se a usnuli. Ráno se probudili, jen se rozbřesklo, a rozhodli se conejrychleji zmizet z hotelu, aby zachránili aspoň to málo, co jim ještě zbylo. Ale i naodchodu je čekala překáţka v podobě zavřené skříně, kam si včera odloţili klobouky. AťKozlík cloumal dveřmi sebevíc, vysunul se z nich jen mlsný jazýček a ţádal poplatek zaohlídání věcí. Kozlík viděl, ţe není jiné pomoci, a sáhl do kapsy pro peníze.“Aby vás čert vzal!“ zuřil. „To je peleš lotrovská, a ne hotel. Tady bydlet, taknepřijdeš jenom o klobouk, za chvíli by z tebe stáhli i kalhoty. Pomalu by se tu nedaloani kýchnout zadarmo.“Zaskočili do bufetu, rychle se nasnídali a spěchali na nádraţí; doufali, ţe Juks aLumpino přijdou k hrabillonskému vlaku aspoň dnes. Vlak přijel, ale po Juksovi aLumpinovi ani památky.“Teď uţ je to jasné, ţe nás vypekli a pláchli s penězi sami,“ řekl Kozlík.A tak se znovu vydali hledat práci. I tentokrát nadarmo. Kozlík prohlásil, ţe conevidět bude otevírat Veselá střelnice a ţe to zkusí zas. Došli ke známému zábavnímupodniku a viděli, ţe človíček ze včerejška se uţ uzdravil a ţe stojí na pódiu a uhýbálétajícím míčkŧm. Pravda, pod okem se mu skvěl velikánský modrý monokl, alečlovíček byl zřejmě zvyklý nevšímat si takovýchle maličkostí.“Nevadí,“ řekl Kozlík, „za chvilku ho stejně někdo praští, aţ se svalí, a paknastoupím já.“Kozlíkovy plány vyšly do puntíku. Opravdu, zanedlouho hodil kdosi takovou silou,ţe se človíček nestačil uhnout a míček ho trefil do druhého oka. Uboţák se chytil zaobličej a s očima plnýma slz běţel domŧ. Kozlíkovi bylo sice toho nešťastníka líto, alezároveň byl i rád, ţe si bude moci vydělat aspoň trochu peněz. Jenţe dřív neţ stačilnabídnout majiteli střelnice své sluţby, skočil na pódium jiný človíček a křikl:“A teď já! Házejte!“Prostrčil hlavu prostěradlem a uţ se na něj sypaly míčky. Nový človíček byl výtečnýherec. Šikovně uhýbal, ale protoţe věděl, ţe se obecenstvu líbí, kdyţ míčky trefují docíle, čas od času sklonil hlavu a naschvál nastavil čelo do rány. Míček se odrazil, nijakzvlášť mu neublíţil, ale človíček se zatvářil, jako by byl úder kdovíjak silný, padl napodlahu a třepal nohama, coţ diváky pokaţdé náramně rozesmálo a přilákalo dalšíkolemjdoucí. A majitel byl spokojený, ţe našel tak dobrého pracovníka. Kozlík doufal,ţe se ani tenhle odváţlivec dlouho neudrţí, jenţe človíček vydrţel aţ do konce.“Tak to dneska pŧjdeme spát bez večeře,“ řekl dopáleně.“Copak ti uţ nezŧstalo vŧbec nic?“ zeptal se Neználek. „Všeho všudy dvacet centigŧ.

Ale to potřebujeme na nocleh.““A co je projíst a vyspat se jen tak někde vparku?““To tak!“ polekaně mávl rukou Kozlík.„Zapomněl jsi, co jsem ti říkal o Ostrověhlupákŧ? Lepší mít hlad neţ padnout do drápŧpolicajtŧm.““Jenţe aţ ti bude kručet v břiše, nebude ti vadit ani Ostrov hlupákŧ,“ brouklNeználek.“Nu co, stát se mŧţe i to,“ přikývl mu Kozlík.Zabrali se do hovoru a kráčeli večerním městem. Čím dál od středu, tím méně byloosvětlených výkladŧ a zářivých světel reklam. Domy byly niţší, okna špinavější.Asfaltové chodníky končily a pokračovala jen dlaţba plná výmolŧ, děr a hromad smetí.Pohled na to vše pŧsobil na Neználka skličujícím dojmem. Uţ jen jména ulicvyvolávala nepříjemné pocity. Zatímco v bohatých čtvrtích města četli názvy Světláulice, Na štěstí nebo třída Radosti, tady je vystřídala jména, jako ulice Bídy, Temnáulička, Na špinavci či Blátivá nebo Shnilá ulice.Kdyţ si Neználek všiml, ţe zabředli do hotového Zapadákova, zeptal se: „A to dnesnepŧjdeme k Levnému bydlu?““Kdepak, kamaráde. Levné bydlo je dneska pro naši kapsu trošku moc drahé. Kaţdýmáme uţ jen deset centigŧ, a za těch pár grošŧ mŧţeme přenocovat jedině u Bleshinga Vzapadáku. To je takový jeden moc šikovný hotel, rozumíš?“ vysvětlil mu Kozlík.Prošli Velkou zapadlou ulicí, pak zahnuli do Malé zapadlé, minuli ulice V zapadlině,Na ztracené vartě a Na holičkách a zabočili do uzoučké slepé uličky, která se jmenovalaV zapadáku. Na jejím konci stál velký šedivý dŧm připomínající obrovskou bednu naodpadky. Nad vchodem visel štít s nápisem:LEVNÝ LIDOVÝ HOTEL ZAPADÁKDnes uţ není přesně známo, jestli se tak hotel jmenoval proto, ţe stál v ulici Vzapadáku, nebo jestli se tak jmenovala ulice, protoţe tu stál hotel toho jména. Neználek aKozlík vstoupili a octli se před okénkem malé kanceláře. Kozlík nakoukl dovnitř a zeptalse:“Byla by dvě místa za deset?“Kdosi neviditelný za okénkem broukl: „Proč ne, minus druhé, dvě stě patnáct a dvěstě šestnáct.“Kozlík podal do okénka peníze a dostal dvě kovové známky s vyraţenými čísly: 215a 216.“A co to vŧbec je, to minus druhé?“ zajímalo Neználka.“Abys rozuměl, tenhle hotel nemá jen patra nahoru, ale i pod zem,“ vysvětlovalKozlík. „Poschodí nahoru jsou plus, dolŧ minus. Minus druhé znamená prostě podzemníposchodí, druhý suterén.““A proč nemŧţeme být nahoře?““Jo, kamaráde, tam je to draţší,“ odpověděl Kozlík. „Aţ si vyděláme, přestěhujemese nahoru.“Sešli po špinavých dřevěných schodech o dvě patra níţ a vešli do dveří obrovskémístnosti s nízkým prohnutým a začouzeným stropem. První Neználkŧv dojem byl, ţe sedostal znova do basy: stejné vysoké palandy a na pryčnách človíčkové, stejná litinová

kamna s dlouhou rourou táhnoucí se přes celoumístnost, stejná blikavá ţárovka u stropu.Jediný rozdíl spočíval v tom, ţe tady bylomnohem méně místa a mnohem víc špíny.

Pryčny nebyly z umělé hmoty jako v base, ale zhrubých zčernalých nehoblovaných prken astály tak blízko u sebe, ţe se mezi človíčkynedal prostrčit snad ani prst. Na rozdíl od vězňŧ v base měli zdejší obyvatelé o mnohovětší svobodu, kaţdý měl právo dělat, co ho napadlo. Někteří pekli brambory v popelu,jiní si dokonce vařili v plechovkách od konzerv chlebovou polívku a opékali si dlouhé,neforemné placky připlesknuté na rozpálených rourách od kamen. Hned mezi plackamise tam sušily i něčí ponoţky, vyprané prádlo, hadry roztrhané do poslední nitky, kterébyly kdysi oděvem, a navíc čísi boty. A jak se tak všecko peklo, vařilo, pálilo, čmoudiloa sušilo, byl v místnosti takový dusivý zápach, ţe to Neználkovi vyrazilo dech a předočima se mu zatmělo. Hlava se mu zatočila, aţ zavrávoral a opřel se rukama o stěnu.Kozlík si všiml, jak Neználek z ničeho nic zbledl, chytil ho v podpaţí a utěšoval ho, ţeto nic, ţe to je z nezvyku a ţe to časem přejde.“Hlavně koukej nedýchat nosem,“ radil mu.Neználek si pečlivé stiskl nos a jakţtakţ se vzpamatoval.“Musíš si teď na chviličku lehnout a všecko bude v pořádku,“ těšil ho Kozlík.Podpíral Neználka a vedl ho mezi palandami jako bludištěm. Kdyţ našel cedulky sčísly 215 a 216, zastavil se a řekl:“Tak, tady jsou naše místa.“Neználek dlouho neuvaţoval a zalezl na pryčnu. Tu si všiml, ţe tam není ani matrace,a místo polštáře objevil obyčejný dřevěný špalek.“Jak to? Na tomhle mám spát?““Spi a nestarej se,“ ozval se človíček ze sousední pryčny. „Kdyţ jsi ospalý, usneš i naholém prkně, a kdyţ ne, neusneš ani v peřině.““To máš pravdu, kamaráde,“ přidal se druhý. „Dřív byly i tady matrace a polštáře, aledopadlo to tak, ţe nikdo ani oko nezamhouřil.““Proč to?“ zajímal se Neználek. „Inu, v matracích se rozmnoţily štěnice a všelijakájiná havěť - a jen to zkus usnout v takové společnosti. Jenţe kdyţ se pak staré matraceroztrhaly, rozhodl moudře pan Bleshing, ať je hodně dlouho zdráv!, ţe nové nekoupí astaré nechal spálit. I s těmi štěnicemi. Hotové dobrodiní! Od těch dob je tady hej.““Nám je dobře, a panu Bleshingovi ještě líp: aspoň moc neutratil,“ vmísil se dohovoru třetí človíček.“Hele, na pana Bleshinga mi nesahej, jo,“ řekl první. „To je náhodou moc správnýpán. Hotový dobrodinec! I v novinách to o něm píšou. Nebýt pana Bleshinga, kolikčlovíčkŧ by bylo bez noclehu. V kterémpak hotelu bys sehnal postel za desetník! Tymlč, však ti nadarmo neříkají Runca.““A tobě zase Patoliz,“ odsekl Runca. „Myslíš si, ţe ten tvŧj pan Bleshing postaviltuhle barabiznu jen pro naše krásné oči? Určitě! Pro peníze, abys věděl.““Prosím tě, co to je za peníze - deset centigŧ! Kdyby se hnal za penězi, postaví sihotel, kde bude stát pokoj shwindling nebo dva. A on se zatím stará tuhle o chudáky, coten shwindling nemají. Však to taky psali v novinách.““Ty jsi přece jelimánek, kamaráde! V novinách toho napíšou! Postavit pořádný hotel,

to stojí fŧru peněz. V pořádném hotelu dostane sice za pokoj celý shwindling, ale tady -jen se koukni, co se nás tu mačká!, a od kaţdého bere pěkně deset centigŧ. To si přijdena víc,“ vysvětloval mu třetí nocleţník.“Bleshing prý skoupil v kaţdém městě na předměstí za babku pozemek a nastavěltam takovéhle bedny,“ řekl Runca. „To věřím, obchod je to spolehlivý, chudákŧ je všudedost.““Neposlouchej ho, kamaráde,“ zašeptal Patoliz Neználkovi. „A radši spi. Máš dobrémísto, na prostřední pryčně. Na horní je dusno, teplý vzduch jde vţdycky nahoru, a nadolní je to zas nebezpečné, tam tě kousne krysa jedna dvě.““Krysy, to je v noclehárnách u Bleshingŧ nejhorší,“ řekl Kozlík. „Loni jsem bydlel vBleshingově noclehárně v Hrabillonu. Jednoho človíčka tam kousla krysa do krku - nohrŧza, co se natrápil. Udělala se mu tááákováhle boule, jako dvě pěsti, nelţu vám, čestnéslovo. Od té doby se krys bojím. Pořád se mi zdá, ţe mě nějaká ta potvora hryzne jakotoho uboţáka,“ ukázal si Kozlík prstem na krk.“A mŧţe kousnout i na prostřední pryčně?“ zeptal se Neználek.“Krysa dokáţe všecko,“ řekl Runca. „Samo sebou, nejdřív začne tím, co leţí dole.Ale někdy, kdyţ se vztekne, to pak běţí jako divá a kouše, co jí přijde do cesty. Anekouká, na které pryčně leţíš.““Sakra, to musíte mluvit zrovna o krysách? Nemŧţete si vybrat něco jinačího?“ křikl

na ně človíček z horní pryčny. „Ţe slezu a zacpu vám ty vaše řečňovadla!“Človíčkové ztichli. Odporný smrad uţ Neználka tolik nesuţoval, ale bylo munesnesitelně horko. Rozhodl se, ţe bude spát, a začal si svlékat košili. Ale Runca řekl:“Tak tohle ti neradím, kamaráde. Pokoušoutě.““Kdo zas?“ vyděsil se Neználek.“Však uvidíš,“ ušklíbl se Runca.Neználek poslechl a uvelebil se na pryčněoblečený. Za chviličku na něho zaútočila jakásimaličká zvířátka a nemilosrdně ho začalakousat. Drbal se a rozškrábal si tělo div ne dokrve, ale nic naplat.“Radši se moc neškrab, kamaráde,“ radil muPatoliz. „Rozškrábeš se - a budou kousat ještěvíc. Štěnice cítí krev uţ z dálky.““Ale vţdyť jsi přece říkal, ţe štěnice spálili se starými matracemi,“ zavrčel Neználek.“No a? Staré spálili, tyhle jsou nové. Aspoň jich je míň. Nedovedeš si představit, cojich tady bylo. Teď je to hotové dobrodiní! Ze začátku to musíš chvilku vydrţet, pak senacucají a jdou spát.“Ale Neználkovi se nechtělo čekat, aţ se štěnice nacucají jeho krve. Chvíli to sicevydrţel, pak ale seskočil na podlahu a setřásl ze sebe ten odporný hmyz. Dole nebylo takdusno, a tak se rozhodl, ţe přečká noc na podlaze - snad štěnice nenapadne hledat ho nazemi. Opřel se zády o dřevěný sloupek palandy a začal dřímat.Vtom se něco dotklo jeho nohy. Otevřel oči a spatřil před sebou vypasenou šedoukrysu s protáhlým špičatým čumákem, jak mu očichává botu.“Fuj! Jedeš!“ vylekal se Neználek a ucukl.Krysa bez velkého spěchu odběhla, zastavila se kousek dál a upřela na něj oči

blýskavé jako korálky. Neználek se poplašeněrozhlédl a viděl, jak zpod palandy vylézá druháa taky začíná čenichat. Pochopil, ţe spát vespolečnosti štěnic je přece jenom bezpečnějšíneţli s krysami, a vlezl zpátky na pryčnu.Tentokrát se však rozhodl, ţe poslechnePatoliza, a dobrovolně se vydal hmyzunapospas - leţel, ani se nepohnul.“Jen si cucejte, potvory! Vycucejte si mě třeba celého!“ brumlal dopáleně. „Stejně jemi to fuk, takovéhohle ţivota ţádná škoda.“Kolem uţ všichni spali, spousta človíčkŧ bylo nastydlých a zalykali se dusivýmkašlem, některé zřejmě trápily zlé sny. Z jejich sténání, úpění a výkřikŧ se Neználekpokaţdé zachvěl. Jenţe zase - kdyţ viděl, ţe ani ostatním človíčkŧm není hej, přestal sivšímat svého trápení, okolního šumu, zápachu, dusna i kousání štěnic; navíc si ještěnějak vzpomněl na Buchtíka a začal počítat, jak dlouho mu asi vystačí zásoby v raketě.Byly plánovány na deset dní pro čtyřicet osm kosmonautŧ; násobil čtyřicet osm deseti,aby zjistil, na kolik dní zásoby stačí, kdyţ místo osmačtyřiceti kosmonautŧ je budepořádat jen jeden, a vyšlo mu čtyři sta osmdesát. A protoţe věděl, ţe rok má zhruba třista šedesát dní a měsíc třicet vypočítal ţe jídlo v kosmické lodi musí Buchtíkovi vystačitna rok a čtyři měsíce a ţe smrt hladem mu zatím nehrozí. To ho uklidnilo. A sloţitéaritmetické výpočty ho natolik vyčerpaly, ţe se mu oči samy zavřely a v mţiku spal jakodudek.Kapitola dvacátá čtvrtáBUCHTÍKŦV VZESTUP A PÁDNo ano, co bylo vlastně s Buchtíkem? Dočista jsme na něj zapomněli. Rozloučilijsme se s ním v okamţiku, kdy šel s Neználkem do měsíční jeskyně a ztratil tamkosmickou botu. Čtenáři si jistě vzpomenou, ţe se Neználek právě v té chvíli propadlměsíčním obalem. Buchtík na Neználka několikrát zavolal, a kdyţ poznal, ţe je tentam,hrozně se vylekal. Ale místo aby se ho vydal hledat, rozhodl se co nejrychleji vrátit dorakety. Vylezl z jeskyně a belhal se po cestičce ke kosmické lodi. Slunce však pálilo takhrozně, ţe to nemohl vydrţet a dal se do běhu. Ztratil přitom druhou botu, ale nechal jibýt a za necelých dvacet minut doběhl k raketě. Smáčkl tlačítko, dvířka přetlakovékomory se pohostinně otevřela a Buchtík bez dlouhého rozmýšlení vlezl dovnitř. Tadybyl v bezpečí. Nic mu teď nehrozilo, přece ho však trápil nepříjemný pocit, ţe vzal do

zaječích a nechal tam Neználka bez pomoci. Věděl ovšem z vlastní zkušenosti, ţe kaţdýnepříjemný pocit se dá zahnat příjemným, a rozhodl se zajít do zásobovacího úseku akapánek se zasytit. Zapadl tam a nemilosrdně se pustil do obsahu celofánovýchkosmických tub, tubiček, sáčkŧ a balíčkŧ, které vyndával z ohřívačŧ, ledniček avzduchotěsných skříní. Buchtík byl, jak známo, na jídlo přeborník a dokázal nanázorném příkladě, jak velký mŧţe být rozpor mezi teoretickými počty a ţivotní praxí.Neználkovi vyšlo, ţe Buchtík je zabezpečen zásobami jídla na víc neţ rok, protoţevšechny své výpočty prováděl vzhledem k normálnímu jedlíkovi a nebral v úvahuosobité stravovací vlastnosti jednotlivce. Kdeţto celý problém byl v tom, ţe osobité

stravovací vlastnosti Buchtíka tkvěly v jehomimořádné nekázni: mohl jíst cokoli, kdekoli,kdykoli a v jakémkoli mnoţství. A tak to, copodle Neználkových výpočtŧ mělo vystačit narok a čtyři měsíce, stačilo Buchtíkovi veskutečnosti jen na čtyři a pŧl dne.Kdyţ spotřeboval v této rekordně krátkélhŧtě zásoby potravin v celém zásobovacím úseku, odebral se do zádi rakety a zkusilţvýkat semena pozemských rostlin uloţená v obrovském mnoţství ve skladovacímúseku rakety. Příliš mu nechutnala, a tak si zase vzpomněl na Neználka. Určitě by se bylvrátil do rakety, kdyby byl někde neobjevil něco dobrého k jídlu, uvaţoval Buchtík. Aprotoţe se nevrátil, zřejmě jídlo našel. A pak nemá praţádnou cenu sedět v raketě, nýbrţje nutné neprodleně zahájit po Neználkovi pátrání.Natáhl si znovu kosmický skafandr, vybral si nové boty, vyskočil z rakety aozlomvaz pádil k známé jeskyni. Sestoupil do podzemní rampouchové síně a odtamtuddo tunelu s ledovým dnem. Tady uklouzl stejně jako Neználek, po břiše sjel aţ do svisléšachty, chvilku padal, najednou se kolem rozjasnilo oteplilo - a uţ klesal z obrovskévýše s rozevřeným padákem na jakési přímořské město. Silný vítr ho unášel stranou,přeletěl nad pobřeţními městy Los Pivos a Los Vinos a zamířil nad město Los Kabanos.Vítr však náhle změnil směr a zanesl ho nad moře. Ţe by se utopil, toho se Buchtíknebál, tlusťoučcí človíčkové se jen tak neutopí; měl strach jedině z toho, aby ho náhodounekousl ţralok. Plácl sebou do vody, okamţitě začal hrabat rukama i nohama a zahodinku byl u břehu. Příboj byl toho dne obzvláště prudký a Buchtíkovi se ne a nepodařit přistát. V těţkopádném kosmickém skafandru byl tuze nepohyblivý a nemohl vrozbouřeném moři dost obratně manévrovat. Sotva pod sebou našmátral dno a pokusil sepevně postavit, přivalila se vţdycky zezadu vlna, porazila ho, obrátila na záda a vleklaho zpátky do moře.Plácal se tak u břehu dobrých dvacet minut, aţ konečně pochopil, ţe ve skafandru tozřejmě nepŧjde a ţe se ho musí rychle zbavit. Nechal se houpat vlnami jako delfín,dokud se mu nepodařilo sundat kosmické boty, potom vzduchotěsnou přílbu a nakonec isamotný skafandr. Sotva to všechno odhodil, okamţitě byl pohyblivější, unikl valící sevlně - a skočil na pevný břeh. Po tomto hrdinském boji potřeboval trochu odpočinku.Svlékl si promáčené šaty, rozloţil je po břehu schnout a sám si lehl vedle. Teplý mírnývětřík ho příjemně ovíval, mořské vlny šuměly a ukolébávaly ho aţ k spánku. Rozhodlse však, ţe spát nebude - v neznámém prostředí by to byl holý nerozum a začalprozkoumávat okolí.Úzký povlovný pás pobřeţí táhnoucí se podél moře byl z druhé strany ohraničenstrmými svahy, na úpatí podemletými příbojem a nahoře porostlými zelenou trávou adrobnými keříky. Břeh pokrýval oslnivě bílý písek a zvláštní prŧzračné kamenypřipomínající úlomky ledu nebo skleněných balvanŧ.Buchtík si jich několik pozorně prohlédl, k jednomu lízl a poznal, ţe to není ani led,ani sklo, ale krystaly obyčejné kuchyňské soli. Našel si dva větší krystaly, poloţil mezině pár menších a začal je rozemílat. Získal tak jemnou stolní sŧl, vhodnou do pokrmŧ.Protoţe Buchtík byl človíček praktický a tuze nerad se loučil s tím, co mu jednou padlodo ruky, namlel si ještě a nacpal si soli plné kapsy. Šaty mu uţ zatím uschly, a tak seoblékl a šel podél svahŧ tím směrem, kde tušil město. A skutečně: došel na konec srázu aspatřil, ţe moře tu vytváří prostorný záliv, na jehoţ březích se terasovitě rozkládápřekrásné město. Byl to Los Kabanos, vyhledávaný boháči z ostatních měsíčních městpro překrásné podnebí a spoustu moţností zábavy. Největší a nejkrásnější třída LosKabanosu se táhla podél pobřeţí.Po jedné straně téhle široké ulice bylo mnoţství obchodŧ, restaurací a kaváren,cukráren a bister, hotelŧ, biografŧ a atrakcí a podzemních garáţí a benzínových

cukráren a bister, hotelŧ, biografŧ a atrakcí a podzemních garáţí a benzínovýchčerpacích stanic. Po druhé straně této třídy, přímo na břehu moře, se táhly pláţe plnéčlovíčkŧ, plováren, skokanských věţí, přístavišť loděk a parníkŧ, plovoucích restaurací,mořských houpaček a kolotočŧ, vodních čertových kol - a paraboloidŧ a jinýchzábavních podnikŧ.Buchtík se prošel po nábřeţí, okukoval koupající se človíčky a konečně se zastavil unevelké budovy, nad jejímţ vchodem stálo:JÍDELNÍ ČERPACÍ STANICENa pohled se tento podnik nijak nelišil od obyčejné restaurace. I tady byla otevřenáveranda se stolky, za nimiţ obědvali hosté; rozdíl byl jen v tom, ţe se tu dalo posnídat,poobědvat nebo povečeřet i přímo v autě, coţ bylo pro milovníky automobilismu tuzepohodlné; stačilo zastavit u vchodu, zahoukat a z restaurace vyběhl číšník a naservírovaljídlo přímo do vozu.Buchtík si chtěl dát taky něco k obědu, ale mátl ho nápis nad vchodem:VÍTÁME VÁS!VÝTEČNÁ KUCHYNĚ!!DNESKA ZA PENÍZE, ZÍTRA NA DLUHHlavně tu poslední větu nemohl Buchtík pochopit - a jak by ne, kdyţ přece v ţivotěneviděl peníze a neměl tušení, co to je. Nebudu spěchat a nejdřív se tu troškuporozhlédnu, řekl si rozumně, usadil se na lavičku nedaleko verandy a pozoroval hosty.Neuniklo mu, ţe kaţdý dává před odchodem číšníkovi jakési papírky nebo kovovákolečka. Ţe by ty peníze byly tyhle papírky a kolečka? pomyslel si. Pro jistotu šel kčíšníkovi a vyzvídal:“Máte tady napsáno: Dneska za peníze, zítra na dluh. A co kdyby to bylo obráceně?“Číšník řekl: „Račte tamhle k šéfové, ta vám to vysvětlí, já jsem jenom číšník.“Buchtík se tedy vydal za majitelkou restaurace, která stála za pultem a počítalapeníze, a zeptal se jí.“Co to je talíř bramboračky, doufám, víš?“ odpověděla mu.“Aby ne!“ souhlasil Buchtík.“Tak pojď za mnou.“Vedla Buchtíka přes kuchyň, kde u ohromné plotny pracovali celí uřícení kuchaři akuchařky, otevřela dveře na dvŧr a řekla:“Vidíš tamhle u kŧlny to dříví? Kdyţ ho rozštípeš, dostaneš buď bramboračku, nebopět centigŧ.“Buchtík si stoupl k hromadě dříví a pustil se do práce. Hromada byla pořádná aBuchtík se s ní nevypořádal dřív neţ za dvě hodiny.“Tak copak chceš - peníze, nebo radši polévku?“ zeptala se majitelka.“Bramboračku,“ odpověděl Buchtík po pravdě. Ale pak si vzpomněl, ţe se chtělpřece podívat, co to jsou vlastně ty peníze, a rychle dodal:“Nebo radši ne.“Majitelka mu tedy vysázela pět centigŧ,Buchtík je převrátil v dlani, prohlédl si je zevšech stran a řekl:“A kdybych chtěl přece jen polívku?““Tak mi vrať peníze!“Majitelka restaurace byla ráda, ţe se jí

centigy zase vrátily. Buchtík si sedl ke stolku,dostal talíř bramboračky, vyzbrojil se lţící adal se do jídla. Polévka byla výborná, shoubami, ale Buchtíkovi se přece jenom zdálo,ţe jí něco schází. Poznal hned, ţe je neslaná, ahledal slánku. Jenţe slánka nikde. A tak sáhldo kapsy, vyndal špetku soli a osolil si. Samo

sebou, ţe to upoutalo pozornost ostatních hostŧ.Kdyţ viděli, ţe si ten tlustý človíček nasypal dopolévky nějaký bílý prášek a pak ji začal s chutíjíst, zvědavě na něj koukali, a jeden, co sedělhned vedle, se ho uctivě zeptal:“Řekněte mi laskavě, copak to je za prášek,který jste si sypal do polévky? Snad nějakýnový lék?““Ale kdepak, obyčejná sŧl,“ řekl Buchtík.“Jaká sŧl?“ nechápal malíček.“No prostě sŧl. Stolní sŧl,“ vysvětlil Buchtík. „Copak jste nikdy v ţivotě nevidělikuchyňskou sŧl?“Malíček nechápavě pokrčil rameny: „Nechápu, o jaké soli to mluvíte?““Vy tady jíte zřejmě nesolená jídla,“ řekl Buchtík. „To u nás si solíme. Právě tímhlepráškem, solí, rozumíte? Jestli chcete, prosím, račte ochutnat.“ A podal malíčkovi špetkusoli.“Jak se to jí?“ zeptal se nedŧvěřivě človíček.“Nasypte si to do polévky, zamíchejte - uvidíte, jak vám to bude chutnat.“Malíček si osolil, zamíchal a opatrně, zrovna jako by se bál, ţe se spálí, ochutnal.Nejdřív seděl bez hnutí a jen mrkal, jako by čekal, co to udělá, ale pak se mu obličejpomalu roztáhl k úsměvu, polkl ještě jednu lţíci a vykřikl:“No to je úţasné! Úplně jiná chuť!“Naklonil se nad talíř a začal polykat lţíci za lţící, spokojené funěl, pomlaskával avychvaloval jídlo do alelujá. A právě v té chvíli mu číšník přinesl omáčku.“A povězte mi, prosím, omáčka se mŧţe také osolit?“ zeptal se.“Samozřejmě, všecko,“ odpověděl Buchtík. „Polévka, omáčky, makaróny, špagety,salát, brambory... Dokonce i obyčejný chleba se mŧţe osolit, to je teprv něco.“Podal človíčkovi ještě špetku soli, ten si osolil i omáčku a dal se do jídla s takovouchutí, ţe mu Buchtík, který se uţ dávno vypořádal se svou porcí bramboračky, aţzáviděl.“Prosím vás, nemohl byste mi laskavě dát také trošku?“ obrátil se na něj človíček,který seděl proti nim a se zájmem to všechno pozoroval. Buchtík uţ chtěl sáhnout dokapsy, ale protoţe se v něm současně se závistí probudila i lakota, přeptal se:“Hm! A co dáte vy mně?““Co bych vám tak dal?“ rozhodil malíček rukama. „Jestli chcete, dám vám centig.““Dobrá, centig sem,“ souhlasil Buchtík.Dostal centig a přenechal malíčkovi špetku soli. A to uţ k němu začali chodit i ostatníhosté. Kaţdý dostal za centig špetku soli a Buchtík spokojeně pozoroval, jak před ním nastole roste hromada mincí.Neobešlo se to ani bez nedorozumění. Jeden Měsíčan nepochopil co a jak a zkusil jístsŧl samotnou - ale hned ji zas s odporem vyplivl. Jiný koupil od Buchtíka za desetcentigŧ deset špetek najednou a všecko si to nasypal do polévky. Samo sebou ţe nemohlspolknout ani lţičku. Buchtík jim vysvětlil, ţe soli stačí docela maloučko, jinak ţe chuťjídel kazí, a ţe se v ţádném případě nedá jíst jen tak. Človíčky to tuze zajímalo,nedovedli si totiţ vŧbec představit, ţe by se jídlo mohlo solit. Kaţdý si chtěl vyzkoušetten nový zpŧsob. Ti, co se uţ najedli bez soli, dali si oběd znovu, tentokrát osolený. Kdo

snědli osolenou polévku nebo kaši, hned zaszkoušeli, nakolik se solí zlepší chuť omáčky nebomakarónŧ, nudlí, brambor, karbanátkŧ a ostatníchpokrmŧ. Vţdycky kdyţ si Buchtík vydělal dostpeněz, okamţitě volal číšníka a objednával si hnedzelňačku, hned omáčku a hned zas kaši a názorněpředváděl novým hostŧm přednosti osolenýchjídel. Majitelka restaurace viděla, ţe se obchodrázem zlepšil, a byla spokojená.Kvečeru Buchtík vyprodal celou zásobu soli aodešel s kapsami nabitými penězi. Druhého dneráno zaběhl na mořský břeh, rychle si nastrouhalsŧl a znovu se objevil v jídelní čerpací stanici.Majitelka mu dala připravit zvláštní stolek snápisem: PRODEJ SOLI. Tam teď seděl,obchodoval a v jednom kuse si objednávalnejrozmanitější jídla. To bylo něco pro Buchtíka!Zpráva o tom, ţe v jídelní čerpací stanici servírují senzační jídla s jakousi zázračnousolí, se za pár dní roznesla po celém městě. Těch, kdo chtěli okusit novomódníchpokrmŧ, bylo tolik, ţe majitelka restaurace nechala zvětšit verandu i kuchyň, ze stranyzřídila přístavek a podél nábřeţí dala napnout plátěnou stříšku a postavit pod ni dalšíchdvacet stolkŧ. Kdyţ poznala, ţe se chuť jídel zlepší ještě víc, solí-li se hned při vaření,domluvila se s Buchtíkem, ţe od něho bude kupovat celou denní dávku soli, potřebnoupro její jídelnu.Teď uţ Buchtík nemusel celé dny vysedávat v restauraci a začal si lámat hlavu, jak nasvém obchodě vydělat ještě víc. Protoţe se na něj obraceli i majitelé ostatních restaurací,aby obstaral sŧl i jim, rozhodl se zvýšit cenu tohoto cenného potravinářského produktu azaloţil závod na těţbu a zpracování soli.Najal si u moře stařičkou kŧlnu, kde se dřív vysmolovaly loďky, koupil pŧl tuctuvelkých mosazných moţdířŧ - a továrna byla hotová. Šest dělníkŧ roztloukalo vmoţdířích sŧl, tři nosili z mořského břehu krystaly a konečně poslední tři roznášeli vpytlích hotový výrobek po jídelnách a restauracích.Buchtík sám teď nedělal nic a jenom vydělával. Kaţdému dělníkovi platil shwindlingdenně, takţe celková vydání na výplatu činila pouhých dvanáct shwindlingŧ. Celodennítěţbu prodával však za dvě stě čtyřicet, dvě stě padesát shwindlingŧ. Z čehoţ vyplývá,ţe mu šlo do kapsy div ne dvacetkrát víc, neţ vyplácel dělníkŧm, takţe bohatl ne podnech, ale po hodinách. Dřív musel roztloukat sŧl sám a tahat ji do restaurace navlastním hřbetě, teď to za něj dělali jiní a vydělával mnohem víc. Vypočítal si, ţe kaţdýdělník mu denně vynáší prŧměrně dvacet shwindlingŧ a ţe zisk bude tím větší, čím vícbude mít dělníkŧ. Zvýšil jejich počet na osmnáct a chtěl přibrat další, jenţe do chatrnékŧlny se víc človíčkŧ nevměstnalo. Rozhodl se proto, ţe postaví novou, prostornějšíbudovu.Ţil si teď nadmíru spokojeně, jako všichni měsíční boháči, a dokonce si uţ neříkaljako dřív Buchtík, ale Buchting. Z hotelu se přestěhoval do vlastního domu, najal sisluhy, kteří ho oblékali, svlékali, uklízeli mu v jeho pokojích a pečovali o celý dŧm. Zdlouhé chvíle vysedával od rána do večera v restauracích, dával si v nich jen ty

nejvybranější lahŧdky a v době mezi jídlem sepotloukal po nábřeţí a točil se na vodníchčertových kolech nebo na mořskýchparaboloidech.Většina čtenářŧ dozajista ví, jak vypadáobyčejné čertovo kolo - ţe to je veliký dřevěnýkruh nasazený na svislé ose. Človíčci touţící pozábavě se sesednou kolem středu, kruh se začnetočit a točí se rychleji a rychleji; otáčením vzniká odstředivá síla a odhazuje človíčkyjednoho za druhým s kola na zem. Vítězem je ten, kdo se nejdéle ze všech udrţí naroztočeném kruhu. Vodní čertovo kolo je sestrojeno stejně jako obyčejné, jen s tímrozdílem, ţe nestojí na zemi, ale na vodě. A ţe tedy odstředivá síla odhazuje človíčkyrovnou do vody, coţ je samozřejmé mnohem veselejší a příjemnější, zvláště v teplémletním období.Pokud jde o mořský paraboloid, má stejnou konstrukci jako vodní čertovo kolo.Rozdíl spočívá jen ve tvaru otáčejícího se disku, který se podobá velikánské misce sezdviţenými okraji. Človíček, kterého odstředivá síla tlačí čím dál víc k okraji, skulí se kekraji misky, prudce vyletí do výše a opíše křivku zvanou parabola, načeţ sebou plácnedo vody. Na těchto paraboloidech, kterých bylo na pobřeţí habaděj, se velice rádi voziliboháči přijíţdějící do Los Kabanosu na zotavenou nebo za zábavou. Účinky odstředivésíly, letu vzduchem a vodních koupelí na organismus povzbuzovaly totiţ chuť k jídlu,coţ si boháči velmi libovali, neboť tuze rádi jedli. Tím se moţná dalo také vysvětlit, pročse i Buchtík vozil raději na paraboloidech neţ na obyčejném čertově kole.Buchtíkŧv bezstarostný ţivot netrval dlouho. Mnoha Měsíčanŧm se brzo podařilozjistit, kde bere krystaly soli pro svŧj závod, a po pobřeţí začaly vznikat jako houby podešti malé solné mlýny. Kaţdý, kdo ušetřil potřebných pár stovek, zařídil si za ně solnýmlýn a začal rozmnoţovat své jmění. Soli se teď dobývalo mnohem víc, prodávala sečím dál laciněji a uţ nevynášela zdaleka tolik co dřív. Zatímco zpočátku vydávalBuchtík za mzdu dělníkovi shwindling a vydělával dvacet, teď se na jednom dělníkovinedalo vydělat víc neţ shwindling. I to však bylo velice výhodné a solný prŧmysl serozvíjel a vzkvétal.Situace se však podstatně zhoršila, kdyţ se do Los Kabanosu vrátil z cest velkostatkářDrack, kterému patřilo celé mořské pobřeţí od Los Kabanosu aţ po Los Pivos. Jakmilezjistil, ţe jakési podezřelé osoby sbírají na jeho břehu krystaly a zpracovávají je ve svýchsolných mlýnech, přikázal obehnat pobřeţí plotem a krystaly vydávat jen těm, kdo za nězaplatí. Od té chvíle polovina zisku majitelŧ solných mlýnŧ začala proudit do kapesstatkáře Dracka. Ani to by však bylo příliš nevadilo, kdyby nebyl začal sám pan Drack amajitelé ostatních částí mořského pobřeţí, kde byly zásoby surové soli, stavět na svýchpozemcích obrovské solné závody. V nich se uţ nedrtila sŧl ručně, ale dokonalými stroji.Soli se teď vyráběla taková spousta, ţe její cena neuvěřitelně klesla a zisky z malýchsolných mlýnŧ se znovu zmenšily. Majitelé velkomlýnŧ soudili, ţe nadbytek soli vznikltím, ţe se objevilo příliš mnoho malých závodŧ, a drobní majitelé solných mlýnŧspatřovali příčinu všeho zla zase v konkurenci velkých závodŧ, vyrábějícíchnepředstavitelné mnoţství soli. Nakonec se majitelé solných velkomlýnŧ, kterých bylomíň a mohli se proto lépe domluvit, spojili v pindam. Na prvním zasedání novopečenéhosolného pindamu došli k závěru, ţe s malými závody je třeba co nejdřív zatočit. Pan

Drack, kterého zvolili předsedou, prohlásil:“Nejschŧdnější východisko z této neblahésituace je začít prodávat sŧl ještě laciněji. Timalí ţabaři budou donuceni dávat sŧl za tak

nízkou cenu, ţe se jim ty jejich krcálkypřestanou vyplácet - a co jim zbude? Sbalitfidlátka a jít od válu. A my pak znovu zvýšímeceny a nikdo se nám uţ nebude do ničeho plést. A bude peněz jako ţelez.“A tak to také udělali. Sŧl se prodávala tak levně, ţe Buchtík a ostatní výrobci museliplatit za solné krystaly a na mzdy dělníkŧm mnohem víc, neţ vŧbec vydělali. Malé solnémlýny se jeden po druhém zavíraly. Buchtík se drţel nejdéle. Aby aspoň nějak vyšel,prodal dŧm i novou budovu mlýna, kterou stačil sotva dostavět, ale nakonec i jemupřišel den, kdy mu v kapse nezbyl ani centig. Neměl uţ ani na výplatu. Ještě dobře, ţemajitel přímořských lunaparkŧ přijal Buchtíka za obyčejného vrtikola k čertovu kolu.Jinak by se byl snad neuţivil.Kapitola dvacátá pátáPANIKA NA HRABILLONSKÉ KURZEOpustili jsme pana Scouperfielda právě v okamţiku, kdy ho prŧvodčí vysadil z vlakuv městě Panoptiklu. Chvilku stál na peróně a ospale mţoural za odjíţdějícím vlakem, alesotva zmizel poslední vagón, poodešel k lavičce na kraji nástupiště, natáhl se na ni, podhlavu si poloţil cylindr a přikryl se novinami. Bylo časně, ještě se nerozednilo, a nikdopanu Scouperfieldovi nebránil, aby se dospal.Zanedlouho se rozbřesklo. Na peróně se objevil ţelezniční zřízenec, vzbudil panaScouperfielda a napomenul ho, ţe tady se spát nesmí. Vtom také přijel vlak a perón serychle naplnil cestujícími. Pan Scouperfield vstal, narazil si cylindr a vydal se zaostatními do města. Všiml si novin, které pořád ještě drţel v ruce, a vzpomněl si, ţe sechystal skoupit obří akcie, jen co klesnou v kursu. Hned si začal rovnat v hlavě, kolik bymohl na tomhle obchodě vydělat. Nakonec si uvědomil, ţe k tak sloţitému peněţnímutahu by měl být ne ve svém rodném Mamonvillu, ale v Hrabillonu, v Kraddelbergu neboaspoň v San Komarinu.Jedině v těchto městech byly totiţ speciální trhy s akciemi. Nutno říci, ţe trh, nakterém se obchodovalo s akciemi, se notně lišil od obyčejného trhu, kde se prodávajíjablka, rajčata, brambory nebo zelí. Prodavači ovoce a zeleniny stačí totiţ rozloţit svézboţí na pult a kaţdý hned pozná, s čím to vlastně obchoduje. Prodavač akcií nosí svézboţí v kapse a jediné, co mŧţe dělat, je vykřikovat název akcií a cenu, za kterou jehodlá prodat. A tomu, kdo kupuje, zas nezbude neţ vykřikovat názvy akcií, které by rádkoupil.Od té doby, co vznikly trhy s akciemi, kupovali někteří Měsíčané akcie uţ nejenproto, aby si zajistili podíl z výnosu některé akciové společnosti, ale hlavně, aby je vevhodnou chvíli výhodně prodali za co moţná nejvyšší cenu. Objevili se obchodníci, kteříkupovali a prodávali akcie ve velkém a vydělávali na tom obrovské peníze. Samozřejměţe uţ nechodili na trh sami, ale najímali si k tomu zvláštní křiklouny, takzvanévyvolávače. A vyvolávači zas nepracovali jen pro jednoho, ale třeba pro několik pánŧnajednou. Pro jednoho šéfa kupovali jedny akcie, pro druhého jiné, pro třetího třebanekupovali vŧbec, ale naopak prodávali.Není těţké si představit, jak to vypadalo, kdyţ se takový vyvolávač objevil na trhu azačal vyvolávat ze všech sil: „Beru Pobertsonovy Uhelné po pětasedmdesáti! Beruhrabillonské Cukerné po devadesáti! Dávám Naftové po čtyřiceti třech!“ Ale těţko sikdo umí představit, jaký to byl ohlušující rámus a řev, kdyţ se sešli všichni vyvolávači,spustili jeden přes druhého a snaţili se navzájem překřičet.V dávných dobách bylo pro prodavače akcií vyhrazeno v Hrabillonu celé jednonáměstí. Avšak obyvatelé přilehlých ulic si začali stěţovat, ţe ten křik není k vydrţení, akdyţ proti tomu městské úřady nic nepodnikly, pokoušeli se obyvatelé, ozbrojenísukovicemi a kameny, rozehnat dotěrné vyvolávače sami. Křiklouni se samozřejměnechtěli dát a skoro denně se strhla nějaká bitka. Městské úřady byly bezradné, a takpřemístily ten rozeřvaný trh na jiné náměstí. Jenţe brzo začaly krvavé bitky i tam.Nakonec ztratily městské úřady všechnu trpělivost, obehnaly trh vysokou zdí, zakrylypořádnou střechou - a hotovo.Vyvolávači měli moţnost křičet do úpadu - teď uţ to nikomu nevadilo. Ráno co ránopřicházeli do budovy, které se začalo říkat kurza, a vyvolávali tam kursy svých akcií aţpozdě do večera. Brzy boháči zřídili podobnou kurzu i v Kraddelbergu a pak v SanKomarinu. Kdyţ se objevil telefon, byly všechny tři kurzy propojeny a vyvolávači zkurzy v Hrabillonu se teď mohli kdykoli dovědět o situaci na kraddelberské nebosankomarinské kurze. Jako kaţdý milionář, měl i pan Scouperfield na kaţdé z těchtokurz své vyvolávače; kterým mohl v kterémkoli okamţiku telefonicky přikázat, abykupovali ty nebo ony akcie. Ovšem vţdycky bylo třeba vědět, kdy začít, jinak hrozilonebezpečí, ţe by nabízeli víc, neţ bylo nutné.Aby pan Scouperfield zjistil co a jak a aby zbytečně netratil, rozhodl se zajet zpátkydo Hrabillonu a na tamější kurze vyčenichat, za kolik se prodávají obří akcie. Nezamířilvšak zpátky na nádraţí, chtěl si nejdřív zajít domŧ a do svých makarónových závodŧ.Začal se tedy rozhlíţet, kudy se nejlíp dát - kdyţ vtom zjistil, ţe kráčí jakousi neznámouulicí. Ţe bych byl omylem zahnul jinam? uvaţoval dopáleně. Ale přesto šel dál, snadpřijde někam, kde to uţ bude znát. Ulice však skončila a pan Scouperfield viděl, ţe je zaměstem a stojí v širém poli. To jsou věci! Zabloudím aţ někam na kraj světa! ušklíbl se.Zabral jsem se do těch akcií, ţe jsem ztratil hlavu i směr, aby to čert vzal! Vydal se

zpátky, došel na druhý konec ulice, zahnul na jakousi širokou třídu, přešel ji a znova seoctl v docela neznámé končině. Hotové divy! bručel si pod vousy. Koukám, ţe jsou vMamonvillu místa, kde jsem jakţiv nebyl. A to jsem si myslel, ţe znám město jako svéboty. Celou hodinu chodil neznámými uličkami, aţ došel k závěru, ţe zabloudil nadobro.Vyptával se, kudy se dostane do Křivé ulice, kde bydlel, a jeden z chodcŧ mu vysvětlil,ţe to je docela na opačném konci města. Sedl si tedy na autobus a konečně dorazil doKřivé ulice. Udivilo ho však, ţe to tu je nějaké jiné neţ dřív, jako by se všecko knepoznání změnilo. A kdyţ přišel k domu číslo 14, zŧstal stát s pusou dokořán - místojeho nevelkého přízemního domku s ţeleznými mříţemi na oknech stála před ním jakásivelká jednopatrová vila s krásným balkónem a s dvěma kamennými lvy u vchodu. Comá tohle znamenat? Nechápal uţ vŧbec nic a protíral si oči. Byl přesvědčen, ţe mupřeskočilo. Copak to jsou nějaká kouzla či co? Uviděl na balkóně paní domu a zavolalna ni:“Prosím vás, velectěná, je tohle Scouperfieldŧv dŧm?““No dovolte, jakýpak Scouperfieldŧv?“ odsekla majitelka. „To je mŧj dŧm.““A... a...,“ zakoktal pan Scouperfield a zalapal po dechu, „...a... a kam jste dali mŧj,aby ho čert vzal?“Majitelka se k němu otočila zády a práskla za sebou dveřmi. Pan Scouperfield chvílinerozhodně přešlapoval a pak se belhal dál.“Nu co,“-bručel si a ani si neuvědomoval, ţe mluví nahlas, „kdyţ se mi ztratil dŧm,musím najít aspoň továrnu. A? Nemŧţe se přece jen tak z ničeho nic ztratit celýmakarónový závod s dvanácti obrovskými budovami a s pěti tisíci dělníkŧ!“Zastavil prvního kolemjdoucího a zeptal se, jestli náhodou neví, kde jsou tadyScouperfieldovy makarónové závody.“Ale jděte!“ zasmál se malíček. „Copak ty jsou tady? Scouperfieldovy makarónovézávody jsou, pokud vím, v Mamonvillu, to si mŧţete přečíst na kaţdé krabici.““A to my nejsme v Mamonvillu?“ zeptal se zaraţeně Scouperfield.“V jakém Mamonvillu!“ podivil se malíček. „V Panoptiklu přece.““V Panoptiklu? Co to je?““Město, jestli dovolíte. Nikdy jste to jméno neslyšel?““Ááá! Panoptikl!“ vykřikl pan Scouperfield, kdyţ konečně pochopil co a jak. „Tojsem tedy vystoupil na nesprávné stanici, aby to čert vzal! Však taky koukám, ţe je to tudocela jinačí neţ u nás. A? Říkal jste něco?“Rychle se vrátil na nádraţí a dozvěděl se, ţe do večera uţ ţádný vlak do Hrabillonunejede a ţe se tam tedy nedostane dřív neţ zítra ráno. To pana Scouperfielda jaksepatřívyvedlo z míry - příliš dobře totiţ věděl, jak rychle se mění kursy akcií. A opravdu. Jense v Hrabillonských humoreskách objevil onen známý článek, kdekdo běţel prodat obříakcie. Na hrabillonské kurze se nabízely nejdřív za osmdesát centigŧ, pak za šedesát,padesát a třicet, potom za dvacet a deset, ale ţádný je nechtěl ani za tuhletu směšnoucenu. A příštího dne, v době, kdy pan Scouperfield bloudil po Panoptiklu, slétla cenaakcií aţ na pět centigŧ za kus, a stejně je nikdo nekupoval.Majitelé obřích akcií byli zoufalí. Uvědomili si, ţe vlastně vyhodili peníze oknem aţe je uţ zpátky nedostanou. Avšak tři boháči, Brutton, Netton a Grazzel, kteří nakoupilikvŧli zisku velké mnoţství obřích akcií, okamţitě vymysleli, co podniknout. Pořádnězaplatili majiteli několika hrabillonských novin panu Hadkinsovi, aby uveřejnil ve svýchlistech řadu článkŧ na záchranu situace. A skutečně, ještě téhoţ dne se objevil vevečerních Hrabillonských báchorkách, které patřily panu Hadkinsovi, nevelký článek:

PANIKA NA HRABILLONSKE KURZEOd včerejšího dne panuje na hrabillonské kurze nebývalá panika. Majitelé obřích akciíspěchají zbavit se svého zboží. Jako vždy, když je mnoho prodávajících a málo kupců,kursy akcií znatelně klesají. V čem tkví příčina této paniky, která zachvátilahrabillonskou kurzu? Příčinou je odporný článek otištěný na prodejných stránkáchhnusného plátku Hrabillonské humoresky. Majitelům obřích akcií není patrně známo, žetento špinavý a ničemný plátek je vydáván za mrzké peníze boháče Skrblinga a otiskujejen to, co se tomuto darebáku hodí do krámu. Nemůže být nejmenších pochybností, žešpinavé prsty nenasytného Skrblinga sahají po obřích akciích. Jakmile akcie patřičněklesnou, objeví se ve špinavých prstech páně Skrblingových, takže se stane jedinýmmajitelem tohoto výnosného podniku. Rádi bychom řekli všem bláhovým důvěřivcům:Nepodléhejte panice! Panu Skrblingovi se tenhle kousek nepodaří!

Druhého dne byl v Listě milovníkŧ čtení vleţe, který rovněţ patřil panu Hadkinsovi,uveřejněn článek: POZOR NA KAPSY! Hovořilo se v něm o tom, ţe je nutno si bedlivěstřeţit kapsy před panem Skrblingem, jenţ se chystá oblafnout majitele obřích akcií a jiţpo těchto velice cenných papírech natahuje své špinavé prsty. Ţádný z těch článkŧneprošel ovšem bez povšimnutí a kurs obřích akcií okamţitě stoupl. V době otevřeníhrabillonské kurzy se prodávaly uţ ne za pět, ale za padesát centigŧ.Panu Scouperfieldovi, který toho rána dorazil na hrabillonskou kurzu a nevěděl ani otom, ţe akcie uţ neklesají, ale stoupají, ani o Hadkinsových článcích, zdála se ta cenapříliš vysoká a rozhodl se počkat ještě tak den dva, protoţe byl přesvědčen, ţe rychleklesne.Druhého dne otiskly další Hadkinsovy noviny článek s titulkem: KAM AŢ SAHAJÍŠPINAVÉ PRSTY PÁNĚ SKRBLINGOVY? Čtenáři se dověděli, ţe špinavé prsty panaSkrblinga sahají uţ přímo do kapes majitelŧ obřích akcií s úmyslem je vyprázdnit. Itento článek vykonal své a akcie se začaly prodávat po šedesáti za kus. Pan Scouperfieldse polekal a dal příkaz svým křiklounŧm skoupit je za tuto cenu. Vyvolávači jichnakoupili na všech třech kurzách obrovské mnoţství. Prodávající se brzo přesvědčili, ţeobří akcie jdou rychle na odbyt, a zvyšovali cenu. Příštího dne byly uţ po sedmdesáti aden na to za osmdesát centigŧ. Brutton, Netton a Grazzel uţ nevěřili, ţe cena ještěstoupne, naopak se obávali, aby nezačala klesat; prodali proto rychle své akcie panuScouperfieldovi po osmdesáti za kus.Pravda, hned litovali, ţe neměli trpělivost ještě chvilku počkat, protoţe pan Hadkinspokračoval ve svém díle a téhoţ dne otiskl článek s titulkem: PROČ MLČÍ SKRBLING?Poukazoval v něm na to, ţe Skrbling neodpověděl ani slovem na všecka obvinění, a ţekdyţ mlčí, znamená to, ţe všechno je pravda pravdoucí; a jestliţe je to pravda, pak seSkrbling opravdu odhodlal podkopat dŧvěru veSpolečnost obřích rostlin a zmocnit se lacino jejíchakcií. Kdo si přečetl i tenhle článek, dospěl kpřesvědčení, ţe příštího dne se budou akcieprodávat ještě dráţ a určitě dosáhnou své pŧvodníceny. Pan Scouperfield byl obzvlášť rád; i kdyţvydal skoro všecku svou hotovost, přece jen stačilvýhodně skoupit obrovské mnoţství akcií, a teď uţjen zbývalo je ještě výhodněji prodat. Celý večerseděl u telefonu a volal svým hrabillonským,kraddelberským a sankomarinským vyvolávačŧm,

aby hned ráno běţeli na kurzu a zahájili prodej poshwindlingu za kus. A celou noc probděl nadvýpočty, kolik vydělá, jestli všecky akcie prodá zatuhle cenu. Nebylo to jen tak, nekoupil přecevšecky za stejný obnos - část jich získal pošedesáti, část po sedmdesáti a část dokonce zaosmdesát centigŧ za kus. Avšak veškeré nadějepana Scouperfielda praskly jako mýdlová bublina.Ráno, ještě před otevřením hrabillonské kurzy,vyšel totiţ v Hrabillonských humoreskách článek,ve kterém se vysvětlovaly dŧvody páně Skrblingova mlčení. Skrbling prý mlčel, protoţe

mu bylo trapné odpovídat na tak nejapná anesmyslná obvinění. Jak mohl pan Skrblingpodrývat dŧvěru ve Společnost obřích rostlin,kdyţ uţ dávno ţádná není? Od okamţiku, kdypovedení zakladatelé této Společnosti zmizeli is penězi, přestala přece existovat, neboť jak bytaké mohla existovat bez patřičné hotovosti? Ajakou cenu mohou pak mít akcie, kdyţ peníze jsou uţ bŧhvíkde? Samo sebou ţenaprosto ţádnou, a lze se jen divit, ţe se ještě najdou takoví bláhovci, kteří tratí penízeza nákup bezcenného papíru vhodného leda na tapety někde ve spíţi.Není těţké si představit, co se dělo, kdyţ vyvolávači pana Scouperfielda začalinabízet obří akcie po celém shwindlingu: nic kromě smíchu nemohla jejich nabídkavyvolat. Pan Scouperfield vydal tedy příkaz prodávat akcie za devadesát, potom zaosmdesát, a dokonce i za sedmdesát centigŧ... Snaţil se uţ jen o to, aby dostal zpátkysvoje peníze, ale marně. Akcie nikdo nechtěl, ani kdyţ sníţil cenu na padesát za kus.Toho dne se pan Scouperfield rozhodl, ţe uţ níţ nepŧjde a počká do zítřka. Avšaknazítří byly všecky noviny plné podrobných zpráv o útěku Jukse a Lumpina a fotografií,jak rozzuřený zástup vtrhl do kanceláře Společnosti obřích rostlin, aby ţádal zpět svépeníze. Na snímcích bylo vidět prázdné ohnivzdorné skříně, prázdnou nedobytnoupokladnu s dveřmi dokořán i okno s provazem, po kterém prchli Neználek a Kozlík.Nikdo samozřejmě netušil, ţe pan Skrbling podplatil majitele novin, aby aţ dopříhodného okamţiku neuveřejňovali sebemenší zprávu o útěku obou výtečníkŧ. Teď sevšak tyto zprávy rozjely naplno a panu Scouperfieldovi nezbylo neţ všecky akcievyhodit - nikdo je nechtěl ani zadarmo.Pan Scouperfield přišel o všecky své peníze a byl na mizině. Potřeboval nakoupitmouku, měl platit dělníkŧm mzdy, ale protoţe uţ neměl ani vindru, rozhodl se sníţit jimplat: místo shwindlingu za den začal dělníkŧm dávat jen padesát centigŧ. Toť se ví, ţe todělníky pobouřilo, i za shwindling denně sotva ţivořili. Prohlásili, ţe přeruší práci, jestlijim pan Scouperfield okamţitě nepřidá. Scouperfield si řekl, ţe ho dělníci chtějí jenpostrašit, a platy nezvýšil. A tak tedy dělníci opravdu přestali pracovat. Továrna sezastavila a pan Scouperfield zŧstal bez příjmŧ. Ale ani potom neustoupil. Věděl totiţ, ţekdyţ dělníci nebudou pracovat a nedostanou ţádnou mzdu, zajdou jednoduše hlady, a toţe si přece jen rozmyslí. Dělníkŧm se doopravdy vedlo zle, pomáhali jim však kamarádiz druhých továren; uměli si spočítat, ţe jestli Scouperfield vyhraje, začnou i ostatnítovárníci sniţovat mzdy - a pak ţe uţ nebude s boháči ţádná řeč. Pan Scouperfield chtělpřijmout jiné dělníky, ale v Mamonvillu věděli i nezaměstnaní, co se u Scouperfieldaděje, a neměli nejmenší chuť dát se najmout k takovému krkounovi. Kdyţ panScouperfield viděl, ţe uţ není jiné pomoci, rozhodl se naverbovat dělníky v nějakémjiném městě. V jedněch novinách se dočetl, ţe nejmíň ze všech platí továrníci dělníkŧmv San Komarinu a ţe je tam i nejvíc nezaměstnaných. Byl rád, ţe se mu podařilo najítmísto, kde se dělníkŧm vede tak zle, všeho nechal a bez meškání se tam vypravil.Kapitola dvacátá šestáNEZNÁLEK PRACUJE

Neználkovi a Kozlíkovi se vedlo víc neţ zle.Ne a ne najít práci, a tak ţivořili ze dne na den.Jako všichni nezaměstnaní se potloukali odrána do večera kolem přepychových obchodŧ, ajakmile uviděli, ţe se před některým zastavujeautomobil bohatého zákazníka, ozlomvazpádili, aby mu otevřeli dvířka a pomohli zvozu, a kdyţ se vracel z nákupu, pomáhali mu nést balíčky a skládat je do auta. Boháčijim za to někdy dali nějaký ten groš. Kdyţ si takhle něco vydělali, dali stranou desetcentigŧ na nocleh a za zbytek se někde v laciné jídelně navečeřeli. Snídat nebo obědvatse jim v té době podařilo málokdy. Kozlík prohlásil, ţe je-li nutné přejít jen na jednojídlo denně, pak ţe je nejlepší najíst se večer před spaním. Kdyţ projíš svých pár grošŧpřes den nebo ráno, do večera stejně zase vyhládneš a v noci nemŧţeš spát.V Bleshingově Zapadáku nebydleli uţ v minus druhém, ale v minus čtvrtém patře -tam stála jedna pryčna ne deset, ale všeho všudy pět centigŧ. A přitom se ţivot v minusčtvrtém ani moc nelišil od ţivota v minus druhém. Bylo tam zkrátka jen víc špíny, vícrámusu, víc smradu, víc tlačenice a víc štěnic. Jediné, čeho tam bylo míň, byl čerstvývzduch.Pokud jde o krysy, těch tam bylo tolik, ţe se v noci ani nedalo slézt z palandy, aby senějaké nešláplo na ocásek. Kozlík měl z těchhnusných zvířat tuze velký strach. Na nic jinéhoneţ na krysy uţ nedokázal myslet a mluvil vjednom kuse jenom o nich. V noci se mu častozdálo, ţe ho krysa kousla do krku, a budil sehrŧzou. Všude kolem sebe viděl krysy, dokoncei tam, kde nebyly. Dopadlo to tak, ţe ho jednoujedna kousla doopravdy - a jako z udělánírovnou do krku. Strašnou bolestí se probudil,vykřikl a setřásl se sebe tu ohavnou bestii. Krkmu vzadu okamţitě napuchl, ţe nemohl anihlavu otočit. K ránu mu stoupla teplota a od toho dne uţ nebyl schopen vstát.Teď chodil za prací Neználek sám a hleděl vydělat co nejvíc, aby uţivil i nemocnéhopřítele. Ostatní obyvatelé noclehárny se taky snaţili ulehčit Kozlíkovo strádání: sem tamho pohostili pečenými bramborami, a kdyţ měl Neználek smŧlu, platili za Kozlíka imísto na palandě. Předháněli se v radách, jen aby ho uzdravili. Jedni říkali, ţe naopuchlý krk se má dávat obklad ze syrových brambor; druzí radili obklad z kyseléhozelí; třetí tvrdili, ţe nejlepší je strouhaný křen; čtvrtí doporučovali mazat ránu hlínou.Všechno vyzkoušeli, ale nemocnému bylo čím dál hŧř.Nikdo neměl bohuţel dost peněz, aby mohli pozvat doktora, a ţádný doktor by zasnešel léčit zadarmo. Nakonec se však Neználkovi přece jenom podařilo sehnat stáloupráci. A dokonce byla naděje, ţe vydělá i Kozlíkovi na léčení. Šel zas takhle jednou poulici, a tu si najednou všiml vývěsky:ZPROSTŘEDKOVATELNA PRÁCE:PSÍ CHŦVY VŠECH DRUHŦ A CENSebral odvahu a vstoupil. Na konci místnosti za dřevěnou přepáţkou seděl úředník a sněkým telefonoval, dlouhou lavici podél stěny obsadilo několik človíčkŧ. Neználek sipřisedl a přeptal se človíčka vedle, kdo to jsou psí chŧvy a co vlastně dělají.“To máš tak: boháči mají tuze rádi psy. Ale protoţe se o ně sami nechtějí starat,najímají si psí chŧvy, aby jim o ně pečovaly. Někdy si boháči pošlou pro psí chŧvu, abysi pohrála s jejich pejskem, kdyţ jdou do divadla nebo do kina - takové práci se říká na

výzvu. Ale často přijmou psí chŧvu do nějakého bohatého domu nastálo, a to je samosebou mnohem výhodnější.““A je to těţké, dělat takovou psí chŧvu?“ zeptal se Neználek.“To záleţí na psu. Hodný pes moc práce nedá; včas ho nakrmíš, včas vyvedeš naprocházku - a to je všecko. Ale jsou i všelijaké rozmazlené potvory, které si zvyklykoupat se třeba pětkrát denně, a to je potom perný chlebíček. Ráno abys ji koupal v teplévodě, protoţe studenou nesnáší, potom dosucha utřel a rozčesal hřebenem, aby se jínezcuchala srst, dal jí snídani, oblékl ji do vestičky nebo do dečky, aby se po koupánínenastydla, a šel s ní na procházku. A na procházce máš taky práce nad hlavu: dávatpozor jako policajt, aby ta potvora nerafla někoho za nohu - a ona zrovna jenom číhá, jakněkoho kousnout nebo se porvat s cizím psem; a pak abys ji vedl ke kadeřníkovi, kde jíudělají manikýru, přistřihnou srst, naondulují, postříkají hubu kolínskou, ţe to z ní táhnena tři míle, dočista jako od nějaké slečinky...““Ale copak pustí psa do kadeřnictví?“ podivil se Neználek.“Aby nepustili! Jsou přece zvláštní kadeřnictví pro psy. A nejen to! Taky prodejnypsích lahŧdek a restaurace pro psy a bufety a pekařství a cukrárny, psí tělocvičny ahřiště, bazény, a dokonce i stadióny. Máš psy, ţe ze všeho nejradši běhají na takovýchstadiónech o závod, dostávají za to medaile a všelijaké ceny. Anebo jsou milovnícivodních sportŧ, chodí na plavecké závody nebo hrají vodní pólo. A jiné psy zassportování nebaví a radši se dívají na rŧzné psí soutěţe. Slyšel jsem, ţe v Hrabillonu prýdokonce postavili psí divadlo.““Tak, tak,“ vmísil se druhý malíček. „Jednou jsem tam byl. Tuze zajímavá podívaná!Psy prý nejvíc baví všelijaké detektivky, kdyţ tam vystupují policejní psi. Jeden známými říkal takovouhle věc: lékařské výzkumy prý dokázaly, ţe kdyţ pes navštíví psídivadlo nebo se dívá na závody ve psí tělocvičně, zlepšuje to jeho celkový stav. Ale prý itady platí: všeho s mírou! Některé psy prý totiţ tak hrozně rozrušuje pohled na psízávody, ţe pak špatně spí, házejí sebou, a dokonce ztratí i chuť k jídlu.““Taky jsem měl jednou na starosti bohatého psa,“ vmísil se do hovoru třetí malíček.„Měl zvláštního doktora, pečoval o jeho psí zdraví a léčil ho z otylosti. Pes si zvykl celédny chrápat, a protoţe to pro něj bylo nezdravé, doktor mi poručil, abych toho psíhospáče v jednom kuse budil a nenechal ho tolik spát. Co chvíli jsem ho musel tahat zpostele. To se ví, měl na mě vztek a kousal mě jak mohl. A představte si: doktor shledal,ţe mu to náramně prospívá, nutí ho to prý dělat aspoň nějaký ten pohyb, a ţe snad přecejenom zhubne. Jenţe pes kdepak, nehubl, spíš jsem hubl já, a navíc jsem byl pořádpokousaný. Nakonec stejně pošel z té své tloušťky, bez ohledu na trvalou lékařskoupéči.“Vtom se otevřely dveře a do zprostředkovatelny vešel velký bílý pudl s hřívou docopánkŧ a s chlupatou štětičkou na konci ocasu. Na řetízku za sebou táhl dámu vpřepychové róbě a ve velikánském módním klobouku připomínajícím květinový koš.Hned za dámou vešla komorná a nesla v náručí malinkatého pejska s ohrnutýmčenichem a nazrzlými kudrlinkami od hlavy aţ k ocásku.“Potřebuji spolehlivou chŧvu pro mé dva rozkošné drobečky,“ zašvitořila dáma ke

človíčkovi za přepáţkou, který, sotva uviděl bohatou zákaznici, okamţitě ji běţel uvítat.“Ó prosím, milostivá!“ zaklokotal a rozplýval se v úsměvech. „Náš závod máneustále na skladě bohatý výběr obsluhujícího personálu pro psíky nejrozmanitějších anejušlechtilejších druhŧ a ras. Račte je vidět přímo zde! Kaţdého z nich lze nazvatskutečným přítelem zvířat, specialistou své psí profese, tak říkajíc nadšencem chovupokojových a dekorativních psíkŧ. Všichni ovládají pravidla slušného chování, oplývajívybranými zpŧsoby a dobrým vychováním... Vstaňte, neotesanci!“ zasyčel na človíčky.Všichni poslušně vstali.“Pokloňte se dámě!“Všichni se poklonili. Neználek také.“Zbývá, milostivá, jen si vybrat toho, který se vám nejvíce líbí.““To nezáleţí na mně,“ pravila dáma. „Chtěla bych, aby se chŧva líbila hlavně mýmrozkošným drobečkŧm. Nu, Rolande,“ obrátila se na pudla, „ukaţ nám, miláčku,kteréhopak by sis přál.“Odepjala pudlovi řetízek, pudl se pomaloučku loudal k človíčkŧm a jednoho podruhém očichával. Kdyţ došel k Neználkovi, z nepochopitelného dŧvodu se začalzajímat o jeho boty - dlouho je očichával,potom zvedl hlavu, olízl Neználkovi tvář a sedlsi před něj na podlahu.

“Nespletl ses, Rolandku?“ zeptala se dáma.„Opravdu se ti líbí tenhleten? Nu, podíváme se,co tomu řekne Miminka.“Komorná se sklonila a opatrně postavilamaličkého pejska na zem. Pejsek se odkutálelna svých kraťoučkých noţkách přímo kNeználkovi a taky se mu usadil u nohou.“Podívejte, i Mimi si ho vybrala,“ usmála sekomorná.Neználek si přičapl a hladil oba pejsky.“Řekněte, drahoušku,“ zeptala se dáma, „opravdu máte rád zvířátka?““Duši bych za ně dal!“ přiznal se Neználek.“Nu, pak vás přijímám.“Úředník si zapsal Neználkovo jméno i adresu té dámy, která se jmenovala Mimóza, apravil, ţe Neználek je povinen zaplatit za sluţbu zprostředkovatelny jeden shwindling. Aţe jestli momentálně nemá tu sumu při sobě, aby ji přinesl hned, jak dostane první plat.Tím byly formality vyřízeny a Neználek odešel v doprovodu dvou psŧ, komorné a paníMimózy.V domě, kde měl teď Neználek ţít, ho ubytovali v prostorném a světlém pokoji sestěnami vyzdobenými portréty Rolanda a Miminky a jakýchsi dalších psŧ. Uprostředmístnosti stála tři lŧţka, dvě větší, na nich spal Roland a Neználek, třetí maličké, tamspala Miminka. U stěny stála zrcadlová skříň, kde byly uloţeny rozmanité psíkamizolky, koţíšky, dečky, vestičky, noční kabátky a Miminčiny večerní kalhotky.Nejodpovědnější Neználkovou povinností bylo koupání psŧ. Na to měli v domězvláštní místnost s dvěma vanami: větší pro Rolanda, menší pro Mimi. Miminku bylotřeba koupat ráno, v poledne a večer. Roland se koupal jen ráno, protoţe před koupelí semu musely rozplést copánky, a to zabralo mnoho času. Kdyby se cŧpky nerozpletly,namočily by se, zplihly by a pejsek by ztratil svŧj elegantní zjev. Po ranní koupeli muselNeználek oba psíky okamţitě odvést do psího kadeřnictví, kde Rolandovi znovu zapletlicopánky, přistřihli srst na čumáčku a na ocásku a poopravili mu povadlé pŧvaby;Mimince zatím kadeřili ţelízky kudrlinky, natírali srst brilantinou, aby se jí pěkně leskla,přibarvovali černou barvou řasy a podmalovávali oči, aby se zdály větší a výraznější. Zkadeřnictví doprovázel Neználek oba pejsky domŧ a odváděl je přímo do loţnice paníMimózy, která tou dobou právě vstávala.Popřála pejskŧm dobrého jitra, dala jim po hubičce na čumáčky a vyptala seNeználka, jaká byla noc, načeţ je propustila k snídani a Neználkovi přikázala, aby na nědával přebedlivý pozor. Po snídani se Neználek s Rolandem a s Miminkou vydali podlevţitého pořádku do psího parku, kde byli v té době na procházce i ostatní psi se svýmichŧvami. Po procházce byl čas vykoupat Miminku podruhé a Roland se zatímrozptyloval tím, ţe chytal na zahradě cvrčky a kobylky. Potom všichni tři odešli do psírestaurace na oběd. Po jídle si pejsci tak pŧldruhé hodinky zdřímli a Neználek po celoudobu hlídal, aby je neštípaly mouchy. Po odpočinku vykonali odpolední procházku. Obabyli velcí milovníci toulek po městě, zejména v centru: hlasy chodcŧ, hukot automobilŧa všelijaké pachy, které zachycoval jejich jemný čich - to všecko jim poskytovalonáramné psí potěšení. Kdyţ se vrátili z procházky, měli psí tělocvik: běhali zaNeználkem po zahradě, skákali přes keře a květinové záhony. Takováto cvičení bylapovaţována za velice prospěšná pro duševní stav psŧ. Po tělocviku následovalodpočinek, během něhoţ Neználek vyplňoval takzvaný PSÍ DENÍK. Tam sezaznamenávaly všecky sebeméně dŧleţité, a dokonce i vŧbec nedŧleţité události zeţivota Rolanda a Miminky. Poté se koupala Miminka potřetí.Konečně nadešla doba večeře, po níţ byl program rŧzný. Měla-li paní Mimózaspolečnost, přiváděl Neználek Mimi a Rolanda do salónu, aby se hosté mohli pokochatroztomilými pejsky. Kdyţ šla paní Mimóza do divadla, brávala s sebou pravidelně Mimi,protoţe v té době panovala mezi měsíčními malenkami móda tahat po divadlechpokojové psíky. Kdo se objevil v divadle nebo na koncertě bez pejska, byl povaţován zanuzného chudáka a kdekdo se mu smál. V takových dnech měl Neználek večer nastarosti jenom Rolanda, a tak spolu chodívali do psí sportovní haly nebo na psí plaveckýstadión a dívali se na všelijaká psí utkání.Anebo se vydali do Bleshingova Zapadáku na návštěvu k nemocnému Kozlíkovi.Neználek ani na okamţik nezapomněl na svého chorého přítele. Nebylo dne, aby za nímnezaběhl aspoň na minutku. Obvykle se to podařilo v době odpolední procházky. Nikdy,kdyţ byl s pejsky na obědě, nesnědl celou porci a pokaţdé schoval něco do kapsy: tubuchtu, tu karbanátek, tu třeba jen krajíček chleba, a všecko to donesl hladovémuKozlíkovi.Hned prvního dne poţádal paní Mimózu, aby mu zaplatila aspoň na týden dopředu,protoţe musí vypomoci nemocnému příteli, který leţí v Bleshingově noclehárně. PaníMimóza prohlásila, ţe Neználek teď ţije ve vznešeném domě, ve společnosti dobřevychovaných psŧ, a ţe se nesluší, aby se přátelil s nějakým Kozlíkem, který ke všemunemá ani vlastní dŧm.“O ţádných Kozlících si uţ nepřeji nic slyšet!“ řekla přísně. „A vyslovíte-li v mépřítomnosti nebo před Miminkou či Rolandem podobné neslušné slovo jako noclehárna,

okamţitě vás propustím. A pokud jde o plat, budete ho dostávat jednou týdně, ale vţádném případě ne předem.“Kdyţ uběhl týden, vyplatila paní Mimóza Neználkovi rovných pět shwindlingŧ. Bylato pro něj veliká radost. Hned příštího dne v době odpolední procházky zaplatil dluh vezprostředkovatelně práce a zašel do nemocnice a pozval ke Kozlíkovi doktora.Doktor Kozlíka pozorně prohlédl a prohlásil, ţe nejlepší by bylo převézt pacienta donemocnice, jelikoţ nemoc je uţ trestuhodně zanedbána. Kdyţ se však Neználek dověděl,

ţe léčení v nemocnici stojí dvacet shwindlingŧ, hned měl po náladě. Přiznal, ţe vydělávávšeho všudy pět shwindlingŧ týdně a ţe by to trvalo nejméně celý měsíc, neţ by ušetřilpotřebnou částku.“Za měsíc uţ nebude pacient potřebovat nemocnici vŧbec,“ prohlásil doktor. „Jediněokamţité léčení ho mŧţe zachránit.“Vyndal tuţku a kousek papíru a začal cosipočítat.“Tak,“ řekl nakonec, „budu sem choditdvakrát týdně dávat nemocnému injekce. Zakaţdou návštěvu mi dáte pŧldruhéhoshwindlingu. Zbytek padne na léky. Doufám,ţe tak za tři neděle postavíme pacienta nanohy.“Léčení skutečně pokračovalo úspěšně: začtrnáct dní dovolil doktor Kozlíkovi vstát a zadalší týden prohlásil, ţe jeho návštěvy uţ nejsou nutné, protoţe se pacient dokonaleuzdravil. Musí teď hlavně dobře jíst, aby brzo nabyl ztracených sil. Byl to radostný den.Kozlík i Neználek seděli na pryčně v Bleshingově Zapadáku a dělali si plány.“Teď uţ nebudeme muset dávat peníze na doktora a na léky,“ říkal Neználek, „budešpořádně jíst, a aţ se ti vrátí síly, najdeš si taky nějakou šikovnou stálou práci.““Ba,“ usmíval se šťastně Kozlík, „to by bylo něco!“U nohou jim leţeli Roland a Miminka, jako by poslouchali, co si ti dva povídají. Veskutečnosti ovšem vŧbec neposlouchali, ale číhali na krysu, která se jim schovala podpalandu. Roland byl rozený lovec krys, proto nesmírně rád chodil s Neználkem doBleshingovy noclehárny; pokaţdé si tam chytil krysu, ale nezakousl ji, jen ji zlehkapřidusil a nechal ji Mimince na hraní. Miminka pištěla a běhala s krysou v zoubcích,vţdycky ji na okamţik pustila a tvářila se, jako ţe se dívá jinam, ale sotva se krysapokusila uklouznout, chňapla ji znovu.Obyvatelé noclehárny z toho mívali náramnou švandu a dennodenně netrpělivéčekali, kdy se objeví Neználek se svými pejsky.Avšak radost Neználka a Kozlíka netrvala dlouho. Paní Mimóza si uţ dávno všimla,ţe její milovaná Mimi začala kdovíproč páchnout krysami. Pojala podezření, ţe něconení v pořádku, zatelefonovala do detektivní kanceláře a najala si detektiva, abyvypátral, kde bývá Neználek a její pejsci v době procházek. Šéf detektivní kancelářepověřil tímto případem zkušeného detektiva Psiggla, který sledoval Neználka celé třidny krok za krokem, načeţ předloţil podrobné hlášení o kaţdém jeho pohybu. Šéfhlášení prostudoval a oznámil paní Mimóze přesnou adresu Bleshingova hotelu i přesnýčas, kdy tam Neználek pobývá se svěřenými psy. Paní Mimóza po tomto sdělení divnepadla do mdlob. Kdyţ jí komorná prozradila, ţe Neználek právě před chvílí odešel naprocházku, okamţitě povolala detektiva Psiggla a přikázala mu, aby ji společně skomornou odvedl tam, kde viděl Neználka s jejími miláčky.A tak právě v okamţiku, kdy se Neználek a Kozlík oddávali svým snŧm a Miminka sihrála s krysou, rozlétly se dveře a na prahu noclehárny se objevila paní Mimóza vdoprovodu komorné a detektiva Psiggla. Sotva uviděla Rolanda nataţeného na špinavépodlaze a svou milovanou Mimi s odpornou krysou v zoubkách, zaúpěla, obrátila oči vsloup a zhroutila se na zem.

Detektiv Psiggel se polekal, vzal paní Mimózu kolem pasu a vší silou jí začal třást,zatímco komorná jí stříkala do tváře kolínskou vodu. Konečně se paní Mimóza probralaz mrákot, a kdyţ spatřila, ţe Miminka si hraje s krysou dál, vykřikla:“Oh, vezměte jí tu odpornou, hnusnoukrysu! Podejte mi ji! Okamţitě mi ji přineste!“Detektiv Psiggel bleskurychle přiskočil kMimince, sebral jí polomrtvou krysu a uctivě jipodal paní Mimóze.“Co to je! Dejte to pryč!“ zapištěla paníMimóza a třásla se po celém těle. „Proč mistrkáte to ohavné zvíře? Dejte to pryč, říkámvám!““Ale vţdyť jste sama chtěla, abych vám jipodal! Myslel jsem, ţe si račte přát tu krysu,“rozpačitě breptal Psiggel.“Co bych dělala s krysou? Řekla jsem, abyste mi podal Mimi, hlupáku zabedněný!“Detektiv mrskl krysou na zem, popadl Mimi a podal ji paní Mimóze.“Ach ty moje ubohá tlapičko! Och ty moje Miminko! Ach ty má krasotinko!“hořekovala paní Mimóza, tiskla si Miminku k hrudi a líbala ji na čumáček. „Kdo ti dal tuodpornou krysu? To on?“ vykřikla a ukázala na Neználka. „To on tě přivedl do tohohlehrozného doupěte? Rolande! Proč leţíš na té špinavé zemi! Copak nevidíš, co je tušpíny? Okamţitě ke mně!“Komorná popadla Rolanda za obojek a táhla ho ke své paní.“Pojďme neprodleně pryč!“ ječela paní Mimóza. „Je zde špína! A mikróbi! Ještě mipejskové onemocní! A vy, odporný tvore, jste na hodinu propuštěn!“ zapištěla a obrátilase na Neználka. „Neopovaţujte se mi přijít na oči! Nestrpím, abyste vodil mé drahouškypo všelijakých lupičských doupatech! Poţenu vás k soudu, darebáku!“Pištěla a křičela, dokud nezmizela za dveřmi i se svými chlupatými miláčky.Neználek se nezmohl ani na slovo. A co také mohl říct?Kapitola dvacátá sedmá

POD MOSTEMKozlíka tahle událost hrozně rozrušila.“To všecko kvŧli mně!“ opakoval bez ustání. „Kdybych byl nestonal, nic by se bylonestalo.““Ţádné neštěstí,“ utěšoval ho Neználek. „Já toho vŧbec nelituju, ţe se uţ nesetkám stou protivnou Mimózou. A nějakou práci si uţ najdem. Nic si z toho nedělej.“Kozlík se trošku rozveselil, a navíc se kvečeru po noclehárně rozšířily pověsti, ţezítra má přijet do San Komarina známý boháč Scouperfield najímat dělníky pro svémakarónové závod v Mamonvillu. Všichni obyvatelé Bleshingova Zapadáku měliohromnou radost: většina uţ dávno ztratila naději ţe by ještě kdy dostali práci v továrně.“Konečně se usmálo štěstí i na nás. Konec bídy - a sbohem, špinavá noclehárno! Aťsi tady s těmi svými krysami bydlí Bleshing sám!“Vyrojily se řeči, ţe Scouperfield zvyšuje výrobu a potřebuje nové dělníky. A protoţe

bylo známo, ţe v počtu nezaměstnaných je SanKomarino na prvním místě, přijel samozřejměsem. Bŧhvíjak se v noclehárně vzaly tyhlezprávy, ale druhého dne se Scouperfieldskutečně objevil a s ním i sto dvacet sedmoranţových nákladních aut určených k rozvozumakarónových výrobkŧ. Teď měla převéztnaverbované dělníky do Scouperfieldovýchzávodŧ v Mamonvillu.Celá ulička V Zapadáku i se všemipostranními ulicemi byla zaplněna těmimakarónovými náklaďáky. Dva z nich zajely do dvora Bleshingova hotelu. Jeden bylvlastně pojízdná prodejna, tentokrát však nepřivezl ţádné těstoviny, nýbrţ teplé párkypro nově přijaté dělníky. Ve druhém autě přijel sám pan Scouperfield se svým ředitelem.Sotva vystoupili, sloţil šofér z vozu dřevěný stolek a dvě ţidle a postavil jedoprostřed dvora. Ředitel vytáhl z aktovky silný sešit s nápisem: MAKARÓNOVÝDENÍK, poloţil ho na stŧl vedle aktovky a nábor dělníkŧ mohl začít.Kdo chtěl nastoupit do práce, přišel ke stolku a pan Scouperfield si ho osobněprohlédl, aby náhodou nepřijal nějakého kulhavého, beznohého, bezrukého nebo slabéhoa nemocného malíčka.“Nehodlám platit kdejakým padavkám,“ prohlašoval svým protivným písklavýmhlasem. „V mé továrně musí všichni makat, aţ se z nich kouří. Ţádné flákání. A? Říkalijste něco? Uvědomte si, ţe nejedete někam do lázní, ale do makarónové továrny. Jasné?“Kdyţ si malíčka prohlédl ze všech stran, vší silou ho plácl po zádech, jako by ho chtělporazit, potřásl mu rukou, div mu ji neutrhl, a bodře řekl:“Blahopřeji vám, příteli, k nástupu do práce. A? Jděte si pro párek.“Prodavačka z pojízdné prodejny okamţitě vydala malíčkovi chléb s máslem a párek,ředitel zanesl malíčkovo jméno do MAKARÓNOVÉHO DENÍKU a nechal si potvrdit,ţe nový zaměstnanec obdrţel pohoštění.Celou tuhle komedii s párky si pan Scouperfield vymyslel jen proto, aby novýmdělníkŧm ukázal, jaký je pašák, a aby pro něj lépe pracovali. Není třeba říkat, ţenerozdával párky zadarmo: počítal, ţe při první výplatě za ně dělníkŧm strhnedvojnásobnou cenu a ještě na tom tedy jen tak mimochodem vydělá. Při prohlídcemalíčkŧ se pan Scouperfield dal sem tam s někým do řeči, aby poznal jejich názory.Kdyţ uviděl Neználka, přísně se zeptal:“Pobuřovat nebudeš?““Jak to, pobuřovat?“ nechápal Neználek.“A copak ty jsi zač, ţe si dovoluješ dávat otázky? A? Něco jsi říkal? Hm?“ vybuchlpan Scouperfield. „To je moje starost, ptát se, a tvoje povinnost je odpovídat. Kdyţ se těněkdo na něco zeptá, máš říct krátce: Ano, pane - ne, pane. A uţ ani slovo. Rozuměls?A?““Ano, pane - ne, pane,“ odpověděl poslušně Neználek.“Hm,“ zavrčel pan Scouperfield, „nejsi ty náhodou hlupák, co?““Ano, pane - ne, pane.““Hm! Nu coţ, to je dobře, ţe jsi hlupák. Aspoň nebudeš pobuřovat dělníky a navádět

je, aby přestali pracovat. A? Mám pravdu?“

“Ano, pane - ne, pane.““No dobrá,“ řekl pan Scouperfield. „Jdi si pro párek!“Kdyţ nábor skončil, naloţili nové dělníky nanákladní auta a vyjeli ze San Komarina. Bylapozdní noc, kdyţ se kolona sto dvaceti sedmiaut objevila v ulicích Mamonvillu. PanScouperfield uţ předem vypracoval plán:nákladní auta měla vjet rovnou na tovární dvŧra všichni noví dělníci měli okamţitě zaujmoutsvá místa u míchaček těsta, lisŧ, kotlŧ, pecí asušiček makarónŧ, špagetŧ, nudlí, flíčkŧ,kolínek a ostatních těstovin a bez meškání sepustit do práce.Staří dělníci se však o tom plánu dověděli - někdo jim dal ze San Komarina hlášku,ţe Scouperfield najímá v noclehárně nové síly. Nechtěli samozřejmě přenechat svoupráci cizím, okamţitě obsadili tovární dvŧr, zatarasili vrata a připravili se na uvítání.Sotva se auta objevila u továrních vrat, človíčkové ze dvora začali volat:“Kamarádi! Oklamali vás! Nepracujte pro ně! Chtějí z vás udělat zrádce! To je našetovárna! Neberte nám práci!“Sankomarinští vylezli a rozpačitě zŧstali stát. Vystoupil i pan Scouperfield.“Nevěřte jim!“ křičel. „Jsou to lenoši, nechce se jim dělat! Chtěli by brát penízezadarmo, aby je čert vzal!““Ţádní lenoši!“ nedali se jen tak dělníci. „To Scouperfield chce, abychom se na nějdřeli za pár centigŧ. Sníţil nám plat. My chceme jen to, co nám patří. A obere i vás, jestliu něho začnete pracovat.““Tak zavřete jim ty huby nevymáchané! Co je posloucháte! Otevřte vrata, k čertu,nebo vás propustím!“ zařval pan Scouperfield a skočil k bráně.Za ním se vrhlo ke vchodu několik sankomarinských malíčkŧ. Človíčkové ze dvora jeuvítali klacky a kamením. Sankomarinští se zalekli a couvli. Vtom se tovární vratarozlétla, dělníci z továrny se vyřítili ven a začali mlátit Sankomarinské vším, co jimpadlo do ruky. Sankomarinští se v hrŧze rozprchli.“Stŧjte!“ křičel pan Scouperfield. „Co si to dovolujete! Do práce! Myslíte, ţe jsemvás krmil jen tak pro nic za nic? Stŧjte! Aspoň ten párek si musíte odpracovat!“Nikdo ho samozřejmě neposlouchal. Sankomarinští se nevyznali v ulicíchMamonvillu, pobíhali zmateně ve tmě a Mamonvillští na ně útočili hned z té, hned zas zdruhé strany. Několik malíčkŧ chytilo Neználka a Kozlíka, odtáhli je k řece a hodili dovody.“Jen se vykoupejte, studená vodička vám prospěje. Aspoň poznáte, co to je, pomáhattomu lakotovi!“ volali na ně.Neználek a Kozlík se div neutopili. A kdyţ vylezli na břeh, zjistili, ţe Neználkoviuplavaly boty a Kozlíkovi chybí čepice.“Tohle je mi nadělení,“ naříkal Kozlík a třásl se zimou. „Teď uţ jen padnout do rukypolicajtŧm - a šup na Ostrov hlupákŧ!“Rozhodli se, ţe zŧstanou sedět na břehu aţ do rána, a aţ se rozední, pokusí se vylovitztracené věci. Sotva se rozbřesklo, vlezli do vody a potápěli se, dokud nezmodralizimou. Ale ani boty, ani čepici uţ nenašli. Zřejmě je odnesl proud. Město se brzoprobudilo, na nábřeţí se objevili chodci. Aby nebyli moc na ráně, vydali se Neználek sKozlíkem po břehu řeky a zalezli pod nejbliţší most.“V takovémhle stavu do města nemŧţem,“ řekl Kozlík, „první policajt by nás sebral.Nejlíp, kdyţ mi dáš svŧj klobouk a počkáš tady, dokud nevydělám na něco k snědku.““Radši mi dej svoje boty a počkej tady ty,“ namítl Neználek. „Po takové nemocinemŧţeš ještě moc chodit.“Kozlík na to, ţe proč by ne, ale Neználek trval na svém. Jenţe Kozlíkovy boty mubyly stejně malé, a tak se za výdělkem musel vydat Kozlík sám. Neználek zŧstal podmostem bos a bez klobouku. Seděl, mlčel, koukal do vody - a za chvilku mu byla dlouháchvíle. Úporně vymýšlel, jak si zkrátit čekání. Nejdřív přezpíval všecky písničky, coznal, potom si dával všechny známé hádanky, pak si začal vzpomínat na nejrŧznějšípřísloví, jako třeba: Chudák se postí, boháč se hostí; Dobrý chléb, kdyţ koláčŧ není;nebo: Mlsný jen kdyţ olízne, hladový jen kdyţ se nají.To všecko mu samozřejmě na dlouho nevydrţelo, a tak začal probírat v paměti

nejrŧznější příhody ze ţivota a vzpomínat na své kamarády a známé. Přitom se mu vhlavě znovu vynořila vzpomínka na Buchtíka. Byl přesvědčen, ţe Buchtík pořád ještěsedí v raketě, a tuze litoval, ţe mu nemŧţe nějak pomoci. Takový jedlík! Jen aby ho tonepřivedlo do neštěstí, pomyslel si - aby nesnědl všecky zásoby dřív, neţ mu přijdem napomoc. Po nějaké chvíli však dostal takový hlad, ţe uţ nebyl schopen ani přemýšlet.Jedna jediná myšlenka mu teď vířila hlavou: Kam se ztratil Kozlík? Proč se nevrací? Akvečeru byla jeho trpělivost u konce. Uţ se rozhodl vylézt ze svého úkrytu a jít Kozlíkahledat, kdyţ si všiml, ţe pod most leze nějaký človíček. Nejdřív si myslel, ţe je tokonečně jeho kamarád, ale pak se podíval líp a zklamaně vzdychl. Človíček zatím přišelblíţ, spatřil Neználka a zeptal se:“Hele, co tady děláš?““Sedím,“ řekl Neználek.“A ţe jsem tě tu ještě neviděl?““Nejspíš proto, ţe jsem tu dřív neseděl,“ vysvětlil mu Neználek.“Ty jsi nováček, co?““Jak to, nováček?““No přece nový, nocuješ pod mostem ponejprv, ne?““Copak tady nocuju?“ divil se Neználek.“Tak proč jsi sem vlezl? Na nocleh, ne?““Ani nápad!“Neználek mu chtěl vysvětlit, jak se to všecko zběhlo, ale vtom se znova ozvaly krokya pod mostem se objevilo několik dalších malíčkŧ.“Hej, Bajko, Kopiste, Buráku!“ zavolal první človíček. „Koukněte se, nějaký podivín:vleze si pod most a říká, ţe sem nepřišel spát.“Malíčkové obklopili Neználka.“Nějaký podezřelý ptáček!“ řekl ten, kterému říkali Bajka.“Určitě převlečený satrapčík!“ zavrčel Kopist.“Nejlíp ho hodit do vody,“ prohlásil Burák.“Kamarádi, já přece nejsem policajt,“ začal je přesvědčovat Neználek. „Pusťte mě!Musím jít hledat Kozlíka.““Jakého Kozlíka?“ zeptal se podezíravě Kopist.“Nepouštějte ho, nebo to pŧjde píchnout satrapčíkŧm, ţe tady nocujeme.“Neználek jim všecko vypověděl, co se jim sKozlíkem stalo, a malíčkové poznali, ţe mluvípravdu.“No dobrá,“ řekl Bajka. „Stejně takhlenikam nemŧţeš. Bez bot a bez klobouku těpolicajti lapnou natotata. Zítra ti seţenu nějakéto obutí a čepici - a pak si jdi. Ale ten tvŧjKozlík, ten tě určitě vypek.““Jak to, vypek?“ podivil se Neználek. „Inu,sebral ti klobouk a vzal roha. Bez klobouku bydo města nesměl,“ vysvětlil Neználkovi Burák.

“Bane, to byKozlíkneudělal.Vţdyť jeto mŧjkamarád.““Takovéhle kamarádíčky myznáme!“broukl Kopist.Nastalvečer, na mostě i po nábřeţí se rozsvítilylucerny.Světlo se odráţelo od říční hladiny apadalopod most, takţe tam nebylo tak docelatma.Malíčkové se začali připravovat kspánku.Nahoře pod svahem, kde se ocelovémostníoblouky opíraly o kamenné pilíře, bylaspoustaúkrytŧ. Kaţdý malíček si odtamtud vytáhl nějaké ubohé cáry a chystal si z nich lŧţko.Jeden, kterému říkali Prachmilión, byl dokonce majitelem dvou starých matrací; najedné spal, druhou se přikrýval. Malíček jménem Puchejř měl gumový nafukovacípolštářek. Vytáhl ho odněkud ze štěrbiny mezi kameny, pečlivě ho nafoukl, dal si ho podhlavu a řekl:“Náramná věc, panstvo! Aspoň pro toho, kdo z toho má pojem.“Malíček, který první objevil Neználka a kterému říkali Kolpík, poznamenal: „A coty? Tumáš, pro dnešek.“ A hodil Neználkovi náruč hadrŧ.Kdyţ viděl, jak si je Neználek neuměle rozestýlá na zem, řekl mu:“Uč se, kamaráde, uč! Taky si časem zvykneš. A spát na čerstvém povětří, to je tuzezdravá věc. A má to ještě jednu přednost: ţádné štěnice. Hrŧza, jak já si ošklivím tuţouţel. Vŧbec by to tu nebylo tak zlé, nebýt satrapčíkŧ. Nenechají jednoho vyspat anipod mostem.“Konečně všichni ulehli a Puchejř na svém nafukovacím polštářku začal dokoncechrápat.“Tady vidíte, co to je, spinkat v pohodlí!“ ušklíbl se Bajka. Zčistajasna se poblíţozval šramot. Někdo opatrně lezl se svahu.“Ticho!“ šeptl Burák a nadzdvihl se. „Někdo sem leze.““Ţe by satrapčík?“ hádal Bajka. Všichni zneklidněli, jenom Puchejř ne, ten spal.“Zdrhnem?“ zeptal se Prachmilión a lezl zpod matrace.“Chytnem ho a uvidíme,“ rozhodl Bajka. Malíčkové ani nedutali a přikrčili se k zemi.Jakási černá postava se vynořila na pozadí řeky a zamířila pod most. Sotva se přiblíţila,Kopist a Bajka vyskočili, povalili ji a hodili na ni matraci.“A co dál?“ zeptal se Prachmilión a lehl si na matraci.“Namlátit - a do vody!“ přimlouval se Burák.“Počkejte, třeba to ani není policajt,“ řekl Bajka.

Prachmilión bouchl pěstí do matrace a zeptal se: „Přiznej se, jsi satrapčík, nebo ne?“Zpod matrace se ozval ţalostný pískot: „Já jsem Kozlík!““Kamarádi, to je přece Kozlík, vrátil se!“ vykřikl šťastně Neználek.Sundali matraci a Neználek se vrhl Kozlíkovi kolem krku.

“Kde jsi byl tak dlouho, Kozlíku?““Ale, celou tu dobu jsem se točil kolemobchodŧ, myslel jsem si, ţe tam třeba něcosplaším, ale nevydělal jsem ani centig. Sám mámhlad a tobě nenesu taky nic.““No vida, a my si mysleli, ţe zdrhnul!“radovali se malíčkové.A Kopist řekl: „Tak co, kamarádi, nikde by se tady nenašel kousek chleba? Mělo byse jim dát něco k snědku.“Puchejř, který se zrovna probral a nechápavě koukal kolem, vytáhl zpod košile krajícchleba. Rozlomil ho na dvě pŧlky a podal je Neználkovi a Kozlíkovi. Pustili se s chutído jídla, malíčkové seděli kolem a s úsměvem se na ně dívali.“Vidíte to, kamarádi,“ řekl Bajka, „přece je ještě na světě přátelství.“A všem bylo z těch slov tak dobře, ţe se nikomu uţ ani nechtělo spát. Jen Puchejř sizase poloţil hlavu na svou milovanou podušku a znovu začal chrápat. Chleba zmizel, ateprv pak si všichni lehli a usnuli. Na nábřeţí zhasla světla a pod mostem bylo tma jakov ranci. Po mostě jezdilo pořád méně a méně aut, aţ přejelo poslední a byl klid. Alesotva uběhla pŧlhodinka, zajel k mostu černý policejní automobil se silnými ţeleznýmimříţemi v maličkých okénkách a z auta vyskákalo deset policajtŧ pod velením vrchníhostráţmistra Miggla.“Pět tudy, pět tam! Všichni pod most - a ţádné cavyky!“ zachrčel Miggel a zahrozilpolicajtŧm elektrickým pendrekem.Stráţníci se mlčky rozdělili na dva oddíly. První slézal pod most z levé strany, druhýz pravé. Sotva byli dole, Miggel rozsvítil baterku a zachraptěl:“Kupředu!“Policajti taky rozsvítili baterky a vykročili k mostu.“Stát!“ sykl Miggel, kdyţ uviděl na zemi spící človíčky. „Obklíčit! Připravit obušky!Vpřed - a pochytat! A ţádné řřřeči!“První se probudil Bajka. Viděl, ţe je v rukou policajtŧ, a zařval ze všech sil:“Kamarádi, zachraňte se! Satrapčíci!“Ale vtom uţ dostal takovou ránu elektrickým pendrekem, ţe ztratil vědomí.Ostatní se začali policajtŧm vyškubávat, ale elektrické pendreky je v mţiku uklidnily.Jen Puchejř neztratil hlavu. Vyrval stráţníkovi Drigglovi pendrek z ruky a strčil mu hopod nos. Ozvalo se suché zapraskání a mezi policajtovým nosem a pendrekem přeskočilazelenavá jiskra. Driggel se svalil jako podťatý, Puchejř mrskl elektrickým pendrekem popolicajtovi Wrigglovi, který se na něj sápal, popadl svŧj nafukovací polštářek, jednímskokem byl u břehu a hup do vody! Vyjevení policajti jen koukali, jak plave přes řeku arychle se vzdaluje.“Čert ho vem!“ zavrčel Miggel. „Podruhé ho chytnem taky. A teď - marš! A ţádnéřřřeči!“Policajti táhli nahoru po svahu slabě se vzpouzející malíčky a s nimi i policajtaDriggla, který se ne a ne vzpamatovat z té zelenavé jiskry, co ho práskla do nosu. Za pětminut bylo po všem. Policejní auto odjelo a pod mostem zŧstala jen hromada hadrŧ advě vetché matrace.

Kapitola dvacátá osmáZÁHADNÉ ZMIZENÍ

RAKETYVeliké bylo Všeználkovo překvapení, kdyţse v den startu probudil podíval se z okna - akosmická loď nikde.Obvykle ji vídal nad střechami domŧ jako obrovský doutník nebo vzducholoďpostavenou špičkou nahoru a pokaţdé se kochal jejím krásným tvarem; bylo v něm cosinespoutaného, deroucího se vzhŧru, do neznáma. Naschvál vstával ráno dřív, aby munikdo nepřekáţel při vychutnávání té nádherné podívané. Zaloţil si ruce na hrudi, upřelsmělý pohled do vesmírného prostoru a snil. Ocelové boky rakety se třpytily, jako by sekoupala ve zlatých paprscích vycházejícího slunce. Svěţí ranní větřík mu vál přímo dotváře a Všeználek se cítil silný a statečný, zdálo se mu, ţe je jako pírko, jako by mukřídla narostla. V takových chvílích mu bylo do zpěvu, chtělo se mu vykřiknout, učinitnějaký velký vědecký objev nebo vyskočit a vznést se a letět rovnou k Měsíci.To, ţe tentokrát nespatřil ten známý obrys, zapŧsobilo na něj prapodivně: jako by sevšecko, co se do té chvíle událo - nález měsíčního kamene, objev beztíţe, stavbameziplanetární lodě - stalo jen ve snu a teď, kdyţ přišlo probuzení, zase nenávratnězmizelo. Tenhle pocit však Všeználka ovládl jen na jediný krátký okamţik. Přesvědčilse, ţe ho neklame zrak, a napadlo ho, ţe raketu nejspíš povalil vítr nebo náhlý otřespŧdy. Vyběhl z pokoje, bleskurychle seběhl se schodŧ a hnal se k brance.Takové neštěstí! bědoval v duchu. Co jestli se v raketě něco rozbilo nebo polámalo.Proběhl vrátky a řítil se po ulici. Za pět minut byl v Kosmickém městečku, za dalšíminutu dorazil ke kruhové startovací plošině - a zŧstal jako zkamenělý. Do posledníhookamţiku byl přesvědčen, ţe uvidí raketu na betonové plošině, jasně si představoval, jaktam leţí, a proto ho pohled, který se mu naskytl, dočista vyvedl z míry: po raketě anistopy, nestála tam ani neleţela, ani celá, ani rozbitá, byla dočista a nenávratně pryč.Všeználkovi doslova zdřevěněly nohy a jen stěţí vkročil na startovací plošinu. Pečlivě jiprohlédl. Betonová plocha byla naprosto nepoškozená, všecko kolem bylo v pořádku, nazemi nenašel ani škrábnutí, ani sebemenší trhlinku, v které by mohla raketa zmizet.Nevěděl, co si o tom myslet, a rozhlíţel se kolem.Vtom spatřil, ţe k němu běţí Petúnka s Ančovičkou; byly rozčilené, oči navrch hlavy.Přiběhly, chtěly se ho na něco zeptat, ale nemohly ze sebe vypravit ani slovo. Všeználeknejdřív taky jenom mlčky koukal, ale pak se mu přece jen prvnímu vrátila řeč.“Kde je raketa?“ vykřikl sevřeným hlasem; nečekal na odpověď, popadl Ančovičkuza ramena a vší silou s ní třásl. „Kde je raketa, ptám se vás, vy zahaleči!““My nejsme ţádní za-za-zahaleči!“ zakoktala div ne plačky.“No tak zahalečky!“ opravil se Všeználek.Ančovička nemohla snést takovouhle hrubost, mlčky mu střásla ruce s ramen, hrdězdvihla hlavu a zamířila pryč. Petúnka za ní. Všeználek v rozpacích koukal, jak mizí vesvém domku na pokraji plošiny. Teprve teď si uvědomil, co vyvedl, a rozběhl se za nimi.“Odpusťte mi to, prosím vás!“ volal a vběhl dovnitř. „Musíte mi to prominout, snadjsem z toho rozčilení přišel o rozum. Mohly byste mi laskavě povědět, kam se podělaraketa?““Nevíme o tom o nic víc neţ vy,“ odpověděla Petúnka. „Na totéţ jsme se chtěly

zeptat vás.““Ale já to přece taky nevím,“ rozhodilVšeználek rukama. „Vím jen to, ţe ji nevidím.Dřív jsem ji viděl, ale teď vidím, ţe nevidímnic, jako by nám ji někdo sebral rovnou přednosem.““Co to povídáte! Jak by nám ji mohl někdosebrat?“ řekla Petúnka. „Raketa je přece jaksepatří těţká.““Mýlíte se,“ namítl Všeználek. „Zapomínáte na beztíţi. Jakmile zapojíte detěţkátor,raketa ztratí váhu a mŧţete ji odnést jako nic.““Jenţe, kdybyste to udělal, budete v pásmu beztíţe i vy a taky ztratíte svou váhu - ajak chcete v beztíţném stavu odnést raketu?““Opět zapomínáte, ţe hned za pásmem beztíţe existuje pásmo tíţe,“ pokračovalVšeználek. „Kdyţ budete stát v pásmu tíţe, mŧţete odtáhnout raketu, třeba na laně, kambudete chtít. Musíme bezodkladně zahájit pátrání mezi obyvateli a zjistit, jestli někdo v

noci neslyšel nějaký podezřelý hluk, nebo dokonce nebyl svědkem krádeţe kosmickélodi!“Zatím uţ ke Kosmickému městečku začali proudit obyvatelé města, kteří se přišlipodívat na slavnostní start. Kdyţ viděli, ţe je raketa tatam, pomysleli si, ţe uţodstartovala a ţe Všeználek se svými přáteli uţ letí na měsíc. Tuze je to dopálilo - anejvíc profesora Hvězdoslava, který přijel speciálně kvŧli tomu ze Slunečního města.“Jasné darebáctví!“ křičel. „Start byl stanoven na osm hodin - a ještě není ani sedm.To mi Všeználek udělal naschvál!“Přicházeli stále noví a noví človíčkové.“Ten ničema! To nám asi nepřál, abychom se podívali!“ křičel Hvězdoslav. „Mít hopo ruce, udělám z něho fašírku!““No tohle!“ zlobili se človíčkové. „Copak tohle se dělá? Kdopak by si pomyslel, ţe jeten Všeználek takový sobec, zmije falešná!“Právě v té chvíli však spatřili Všeználka s Petúnkou a Ančovičkou, jak vycházejí zdomku u startovací plošiny.“Podívejte, Všeználek!“ vykřikl kdosi.Všichni se k němu rozběhli. Kdyţ Všeználek viděl, jak se na něj řítí tlupa človíčkŧ,zŧstal stát, zato Petúnka s Ančovičkou se polekaly a utíkaly zpátky. Ale uţ bylo pozdě,zástup je obklopil.“Jak to, ţe jste neuletěli? Kde je raketa? My jsme si mysleli, ţe jste uletěli!“ ozývalose kolem.“Kdo řekl, ţe jsme uletěli?“ zeptal se přísně Všeználek. „Kdo mohl říct takovýnesmysl?““Nu, kdo... my jsme si to řekli, protoţe raketa... no, kde je raketa? Pryč!“ vysvětlovaličlovíčkové.“Kdyţ je raketa pryč, to ještě neznamená, ţe jsme pryč i my,“ řekl rozváţněVšeználek. „Je to buď nějaký hloupý ţert, nebo něčí drzé darebáctví. Prostě to nechápu.Všichni nám musíte pomoci. Navrhujeme, abyste se pokusili zjistit jestli někdo neviděldnes v noci něco podezřelého anebo náhodou neví, kde by ta raketa mohla být. Ovýsledcích dotazŧ podávejte neprodleně zprávy do štábu pátrání, který bude umístěn vdomku Petúnky a Ančovičky.“Celé ráno nedělali človíčkové nic jiného, neţ ţe chodili po městě a navzájem se

vyptávali, jestli někdo v noci neviděl něco podezřelého. Ale protoţe všichni spali,neviděl ani neslyšel nikdo nic. K polednímu se však objevila dŧleţitá novinka: zmizelNeználek. Ať ho hledali sebevíc, nebylo po něm ani stopy. Dodatečně bylo zjištěno, ţezmizel i Buchtík. Všeználek se v tu ránu dovtípil co se stalo.“To je jasné!“ zaúpěl a chytil se za hlavu. „Docela určitě vlezli ti dva darmošlapovédo rakety a svévolně odstartovali!“Do štábu pátrání se dostavil hvězdář Okulárek a oznámil, ţe v noci vylezl jakoobvykle na střechu svého domku, aby pozoroval dalekohledem hvězdy a náhodouobjevil na obloze jakési kosmické těleso, které rychle zmizelo za obzorem. Stačil si všakvšimnout, ţe to byla - raketa. Nejdřív si myslel, ţe nějaká cizí, proto nikomu nic neřekl,ale teď si všecko rozmyslil a došel k závěru, ţe to byla ta, ve které se chystali Všeználeka jeho přátelé letět na Měsíc. Vzápětí za Okulárkem přišel do štábu malíček jménemRoháček a sdělil, ţe se v noci probudil a náhodou oknem uviděl, jak se ty dvě osoby, toznamená Neználek a Buchtík, plíţí ulicí směrem ke Kosmickému městečku. Teď uţnikdo nepochyboval, ţe Neználek a Buchtík odletěli na Měsíc sami. Všeználek si divnerval vlasy zlostí.“Kdo to mohl tušit!“ trápil se. „Pravda, od Neználka se dala čekat kdejaká ničemnost,ale do Buchtíka bych něco takového nikdy neřekl.““A co kdyţ to třeba neudělali naschvál?“ řekla Ančovička.“Jak to, ţe ne naschvál?“ ušklíbl se jízlivě Všeználek. „Podle vás tedy v noci jen takvstali a docela náhodou vlezli do rakety, co?““Ne, do rakety vlezli bezpochyby schválně,“ souhlasila Ančovička, „ale tlačítko třebasmáčkli opravdu jen náhodou anebo v ţertu. Stačilo přece stisknout jeden jedinýknoflík.““To je teď uţ těţko říci, jak to provedli, aleza takovéhle ţerty by zaslouţili nevím co!“zuřil Všeználek.“Co s nimi teď bude?“ ptali se človíčkové.“To je jasné: poletí na Měsíc!“ řekl vztekle

Všeználek. „Nebo si snad myslíte, ţe se raketakvŧli nim vrátí? To tedy ne!““A co tam budou dělat? Není tam vzduch,“obávali se človíčkové.“To je jejich věc!“ odsekl Všeználek.„Neměli lézt, kam je nikdo nezval.““Ţe vám není hanba!“ řekla vyčítavě Petúnka. „Udělali chybu a dostali se do neštěstí,nesmíme je v tom nechat, musíme jim pomoci.““Co mŧţeme dělat?“ zeptal se Všeználek. „Letět za nimi? Ale v čem, mohu-li septát?““Inu, musíme rychle postavit novou raketu,“ řekla Ančovička.“Jenţe to není jen tak,“ namítl Všeználek, „teď uţ nemáme přístroj beztíţe. Mŧţemepostavit leda vícestupňovou, aby byla schopna překonat přitaţlivou sílu Země.“Měl pravdu. K překonání zemské přitaţlivosti musela raketa dosáhnout počátečnírychlosti kolem dvanácti kilometrŧ za vteřinu. A k takové obrovské rychlosti bylopotřeba tolik pohonného paliva, ţe by mnohonásobně převyšovalo váhu celé rakety.Proto by bylo nutno postavit kosmickou loď sestavenou z několika spojených raket.První, největší, by byla celá naplněná palivem, k ní by byla připojena druhá, takévrchovatá pohonnou směsí, k té by byla přimontována třetí a teprv pak by přišla na řaduraketa, ve které by byli kromě zásoby paliva i rozličné přístroje, řídicí zařízení, zásobypotravin a samozřejmě kosmonauté.Při startu takové několikastupňové kosmické lodi se uváděla v činnost nejdřívnejspodnější část. Jakmile se v ní spotřebovalo všechno palivo, oddělila se a začalpracovat druhý stupeň. Kosmická loď byla lehčí a rychlost stoupala prudčeji. Sotvaspotřebovala palivo i druhá raketa, oddělila se také. Kosmická loď byla ještě lehčí arychlost se znovu zvýšila. Pak přišel na řadu třetí stupeň. Tak se postupně dosáhlodostatečné rychlosti a poslední stupeň doletěl na Měsíc uţ jenom vlastní setrvačností svypnutými motory.Dostatečná zásoba paliva v posledním stupni byla nutná k manévrování a pak kbrzdění při měkkém přistání na měsíčním povrchu a k návratu k Zemi. Ať tomu bylojakkoli, ať to byl úkol sebeobtíţnější, Všeználek, Petúnka, Ančovička a profesorHvězdoslav se dali okamţitě do práce.Měli uţ zkušenosti z projektu první rakety, s kterou se před časem dostali ponejprv naMěsíc Petúnka s Ančovičkou a s Všeználkem, i z druhé, ve které teď letěli k MěsíciNeználek a Buchtík, ale přesto pracovali celou noc a teprve k ránu byl projekt hotov,samo sebou ţe jenom nanečisto, v náčrtku.Podle návrhu profesora Hvězdoslava byla raketa propočítána na dvanáct kosmonautŧ.Vícečlenná posádka by byla příliš zatíţila poslední stupeň, kde muselo zbýt místo nejenpro záchrannou výpravu, ale i pro zachráněné, to jest pro Neználka a Buchtíka, kdybybyla jejich raketa poškozená a nešla opravit. Ale hlavně na zásoby lunitu, jeţ bylo nutnéz Měsíce přivézt. Podle Všeználkova návrhu měl mít poslední stupeň rakety dvojízařízení: jedno pro let ve stavu tíţe a druhé pro stav beztíţe. Všeználek doufal, ţe popříletu na Měsíc objeví v některé jeskyni loţisko měsíčního kamene, a kdyţ ho získajíaspoň kousíček, bude uţ maličkost sestrojit detěţkátor, který pak nesmírně ulehčí obletykolem Měsíce a pátrání po obou nezvěstných.Jakmile skončila práce na prvním náčrtu, Petúnka a Ančovička se okamţitě vydaly doVědeckého městečka ve Slunečním městě. Tam se zapojila do práce celá skupinakonstruktérŧ a pustila se do podrobných výkresŧ jednotlivých částí rakety. Výkresy bylyurychleně rozesílány do rŧzných továren k zhotovení příslušných odlitkŧ, výkovkŧ avýliskŧ a k výrobě rozmanitých přístrojŧ pro řízení kosmické lodi. Hlavní dozor nadprŧběhem výroby všech součástí svěřily Petúnka a Ančovička inţenýru Špuntíkovi. Nasvém rychloběţném skákajícím, plovoucím, létajícím a potápěcím autě rejdil po celémSlunečním městě jako splašený a vţdycky byl v pravý čas tam, kde bylo třeba. V tomhlesměru byl Špuntík k nezaplacení. Avšak přes všecka opatření nepokračovala prácezdaleka tak rychle, jak bylo potřeba, a Všeználek doslova chřadl netrpělivostí.Zabývat se rozpracováváním jednotlivých částí rakety ho uţ nebavilo, a kromě tohotuto práci zastali konstruktéři mnohem líp a rychleji neţ on. Z dlouhé chvíle začal tedypromýšlet svŧj objev beztíţe. Se svými myšlenkami se obvykle svěřoval profesoruHvězdoslavovi, se kterým se poslední dobou velice spřátelil.To se u človíčkŧ stává často: nejdříve se pohádají, někdy dokonce i poperou, ale pakse skamarádí, ţe je nerozdělí, jak se říká, ani zubatá. A tak byli Všeználek s profesoremHvězdoslavem pořád pospolu a posuzovali nejrŧznější vědecké problémy. Samozřejměţe se přeli i teď, ale nikdy při tom nezapomněli na vzájemnou úctu. Chápali totiţ, ţe bez

sporŧ se ve vědě nelze obejít.Pravda, jak rád říkával profesor Hvězdoslav,se rodí ve sporech a diskusích. ProfesoraHvězdoslava velice zajímal Měsíc a všecko, co stím souviselo, včetně měsíčního kamene aobjevu jeho podivuhodných vlastností, kterédaly Všeználkovi moţnost přemoci dosudzdánlivě nepřemoţitelnou přitaţlivou sílu. Protoţe jediný vzorek lunitu, který byl kpokusŧm k dispozici, odvezli vinou své neopatrnosti Neználek s Buchtíkem zpátky naMěsíc, byl profesor Hvězdoslav zbaven moţnosti zkoumat vlastnosti lunitu tak říkajícbezprostředně. A tak se Všeználka alespoň podrobně vyptával na výsledky všech jehopozorování této zvláštní látky.Kdyţ se dozvěděl to nejpodstatnější, provedl několik výpočtŧ a došel k závěru, ţelunit je látka, která se vyskytuje všude na Měsíci, a její zásoby tam mohou být velmiznačné. To Všeználka tuze potěšilo; doufal totiţ, ţe jí bude moţno vyuţít k mnohaúčelŧm na Zemi i přímo na Měsíci.Není třeba připomínat, s jakou netrpělivostí tam uţ oba touţili odletět a co nejdřív siověřit své vědecké domněnky, nemluvě uţ o nutnosti bezodkladné pomoci Neználkovi aBuchtíkovi.Uběhly však celé dva měsíce, neţ začaly docházet do Kosmického městečka prvníhotové součástky. Další dva měsíce trvalo jejich smontování, vybavení raketynejrŧznějšími přístroji a provedení potřebnýchzkoušek. Oba poslední měsíce uběhly uţVšeználkovi a profesoru Hvězdoslavovimnohem rychleji, protoţe se nepřetrţitěúčastnili montáţe rakety i zkoušek všech jejíchčástí. A kaţdý ví, ţe při práci utíká čas jakovoda.Konečně se mohl Všeználek znovu pokochatz okna svého pokoje pohledem na raketu třpytícíse v slunci - opět se hrdě zdvíhala nad startovacíplošinou Kosmického městečka. První a druhý stupeň se podobaly protáhlým ocelovýmválcŧm postaveným na sebe; stejný válec se zkoseným vrcholkem tvořil třetí stupeň; adlouhé hrdlo jako od láhve byl vlastně uţ čtvrtý, poslední stupeň rakety, ve kterém bylakabina pro kosmonauty, zásoby potravin a všechny řídicí přístroje.Kaţdému teď bylo jasné, ţe uţ není daleko chvíle, kdy se raketa konečně vznese dovýše, překoná přitaţlivost Země a pronikne do kosmického prostoru.Kapitola dvacátá devátáVŠEZNÁLEK SPĚCHÁ NA POMOCKdyţ pan Skrbling zničil Společnost obřích rostlin, spadl mu kámen ze srdce. Bylpřesvědčen, ţe teď, kdyţ obří semena zŧstanou navţdycky v raketě na povrchu Měsíce,se chudáci hned tak nevymaní z područí boháčŧ.Jenţe zanedlouho si uvědomil, ţe jestli obyvatelé planety Země poslali na Měsícjednu kosmickou loď, mohou klidně poslat i druhou. Zapřisáhl se, ţe na Měsíc nepustí

ani jednoho pozemského přivadrovalce, ani jediné prokleté semínko, a sezval sinejvěhlasnější měsíční astronomy a učence. Poloţil jim jednu jedinou otázku: Jsou-lischopni pomocí hvězdářských přístrojŧ zjistit kosmickou loď blíţící se k Měsíci.Hvězdáři prohlásili, ţe jakékoli, dokonce i nepatrné kosmické těleso, jako třebameteor nebo meziplanetární loď, mohou objevit pomocí gravitonového dalekohledu.Jiným přístrojem, takzvaným gravitonovým lokátorem, dokáţou změřit vzdálenostkosmické lodi od Měsíce, její rychlost i směr letu. A to naprosto stačí, aby mohli včaspředpovědět, kdy, jak a na kterém místě měsíčního povrchu dojde k přistání. PanSkrbling jim slíbil velkou odměnu a přikázal, aby prováděli nepřetrţitá pozorováníZemě, a bude-li v meziplanetárním prostoru objeveno nějaké podezřelé těleso, okamţitěmu o tom podali hlášení.Od té chvíle byl nejdokonalejší gravitonový dalekohled hrabillonské hvězdárny trvalenamířen k nejbliţší planetě, to jest k Zemi.Gravitonový dalekohled se nikterak nepodobá obyčejným optickým teleskopŧm,kterými pozorujeme hvězdy nebo planety vlastníma očima. Je to sloţité zařízenípřipomínající televizor opatřený velkou, na konci rozšířenou trubicí jeţ se dá namířit dokterékoli části měsíční oblohy. Toto naslouchadlo ze síťky tenoučkých kovových drátkŧtvoří vlastně jakousi anténu zachycující vlny přitaţlivosti neboli gravitace, takzvanégravitony, které se šíří na všecky strany odkaţdého kosmického tělesa. Jakmile tatonaslouchadlová anténa zachytí vlny přitaţlivosti,televizní obrazovka se rozzáří a utvoří se na níobraz křivky. Podle její polohy a stupnězakřivení je moţno stanovit velikostpozorovaného kosmického tělesa. Zapojenímgravitonového radaru lze získat přesné údaje ovzdálenosti tohoto tělesa i o rychlosti jehopohybu.Zpočátku se bedlivým hvězdářŧm podařilo objevit několik malých kosmických těles;podle rozměrŧ, rychlosti i směru pohybu v nich rozpoznali obyčejné meteory. Brzo všakbylo v blízkosti Země zjištěno další kosmické těleso, jehoţ chování se hvězdářŧm zdálokrajné podivné: vzdalovalo se sice od Země, ale jeho rychlost se z neznámých dŧvodŧnesniţovala, nýbrţ rostla. To bylo v rozporu se všemi zákony nebeské mechaniky, podlenichţ se rychlost tělesa pohybujícího se poblíţ planety mŧţe zvyšovat pouze v tompřípadě, kdyţ se k ní toto těleso blíţí; jenţe tohle se od Země vzdalovalo, jeho rychlostse tedy měla zmenšovat. Zrychlení by se dalo vysvětlit jedině přitaţlivostí nějaké jinévelké planety. V blízkosti Země však ţádná jiná velká planeta nebyla, a tak nezbývaloneţli předpokládat, ţe objevené těleso získalo zrychlení vlivem jakési vlastní síly,například reaktivního motoru - a pak ţe to nemŧţe být nic jiného neţ kosmická loď.Hrabillonští hvězdáři pokračovali ve svých pozorováních a zjistili, ţe kosmickýpředmět, který upoutal jejich pozornost, postupně získal rychlost potřebnou k překonánízemské přitaţlivosti. Vypočetli dráhu jeho letu a přesvědčili se, ţe míří k Měsíci.Neprodleně to oznámili panu Skrblingovi.Pan Skrbling vydal příkaz bedlivě sledovat podezřelé těleso, načeţ zatelefonovalvrchnímu policejnímu komisaři Trigglovi a oznámil mu, ţe se očekává přistání kosmickélodi s Pozemšťany na palubě. Prohlásil, ţe s nezvanými hosty je nutno bez milosti

zatočit, protoţe se chystají zasít na Malé Zemi semena obřích rostlin a podněcovatchudinu k neposlušnosti vŧči boháčŧm. Vrchní policejní komisař Triggel prohlásil, ţebudou podniknuta veškerá potřebná opatření, avšak poţádal o sdělení přesné dobypřistání údajné kosmické lodi, místa předpokládaného výsadku kosmonautŧ a jejich

přibliţného počtu.“Všechny tyto údaje jsou nezbytné,“ řekl Triggel, „k řádné přípravě na setkání svesmírnými vetřelci i k ráznému úderu proti nim.““Zařídím, abyste dostal všechny potřebné informace včas,“ slíbil mu pan Skrbling.Zatím měsíční hvězdáři zjistili, ţe kosmické těleso opustilo oblast přitaţlivosti Země.Pokračovalo po ne zcela přesné dráze, a jednu chvíli se dokonce zdálo, ţe kolem Měsícejenom proletí, potom však poněkud zpomalilo svŧj let, provedlo nevelký obrat azpřesnilo kurs. Takový manévr mohlo ve vesmíru vykonat pouze řízené těleso ahrabillonští hvězdáři uţ vŧbec nepochybovali, ţe mají co činit s opravdickou kosmickouraketou, a nikoli s kometou nebo meteorem. Tou dobou se uţ raketa octla vbezprostřední blízkosti Měsíce a podle údajŧ gravitonových přístrojŧ bylo moţno přesněurčit její váhu a objem. Hrabillonští hvězdáři došli k závěru, ţe v raketě mŧţe být desetaţ dvacet, ne-li třicet členŧ posádky; přibliţné místo přistání kosmické lodi nebylo zatímmoţné stanovit, protoţe jakmile se přiblíţila na dostatečnou vzdálenost k měsíčnímupovrchu, zahájila kruhový oblet Měsíce ahvězdáři se okamţitě dovtípili, ţe kosmonautihledají nejpříhodnější místo k přistání.Domněnka měsíčních astronomŧ se do puntíkupotvrdila.Všeználek, Petúnka a Ančovička se uţpředem domluvili, ţe nepřistanou, dokudnenajdou kosmickou loď, kterou přiletěliNeználek a Buchtík. Věděli, ţe ji musí hledat voblasti měsíčního Moře jasu, ale přesto muselivykonat skoro dvacet obletŧ, neţ se jim podařiloobjevit raketu, osamoceně trčící na břehu zkamenělého moře. Určili její přesnou polohu,provedli nezbytné výpočty a teprve potom zapojili samočinný elektronický řídicíoperátor, který ve vhodném okamţiku spustil brzdicí motory. Přistání bylo provedeno sobdivuhodnou přesností: kosmická loď dosedla na povrch Měsíce kousíček od prvnírakety.Kromě Všeználka, Petúnky a Ančovičky tvořili posádku kosmické lodi ještěmechanici Šroubek a Vroubek, profesor Hvězdoslav, hvězdář Okulárek, inţenýr Špuntík,architekt Krychlička, malíř Tubička, hudebník Strunka a doktor Pilulkin. Ihned poúspěšném přistání přikázal velitel kosmické lodi Všeználek Šroubkovi, Vroubkovi,Petúnce a Ančovičce, aby si oblékli skafandry a vydali se s ním na prŧzkum. Prvnímúkolem prŧzkumného oddílu byla prohlídka rakety NAB, jak se rozhodli pojmenovatprvní raketu, kterou přiletěli N eználek A B uchtík, na rozdíl od druhé rakety PAV, kterounazvali začátečními písmeny jejích konstruktérŧ P etúnky, A nčovičky a Všeználka.Kosmonauti určení do prŧzkumného oddílu se tedy vydali k raketě NAB a vstoupilidovnitř. Pozorně prohlédli všechny kajuty, kabiny, úseky i ostatní prostory a přesvědčilise, ţe Neználek a Buchtík jsou titam. Zároveň bylo zjištěno zmizení dvou skafandrŧ a třípárŧ kosmických bot. Pozornosti prŧzkumníkŧ neušlo ani to, ţe všechny potravinyuloţené v zásobovacím úseku byly do posledního drobečku snědeny. To je přivedlo kzávěru, ţe Neználek a Buchtík pobývali v raketě, dokud nespotřebovali poslední, zásoby,načeţ se rozhodli opustit svŧj úkryt a vydali se hledat potravu.Všeználek pověřil Petúnku, Ančovičku a Šroubka s Vroubkem pečlivou kontrolou

všech přístrojŧ a sestavením podrobného soupisu závad a potřebných oprav a opustilraketu. Rozhlíţel se kolem dokola a snaţil se uhodnout, kterým směrem mohl Neználeks Buchtíkem odejít. Přímo před ním se rozprostírala rovina připomínající nehybněztuhlou hladinu moře s mělkými prohlubněmi a nízkými hřebeny vln a s ohnivěčervenými horami v pozadí; vpravo strměly právě tak ohnivě rudé hory, vlevo se aţ kobzoru táhly další zkamenělé vlny, ohraničené opět horami, připomínajícími chomáčevaty nebo oblaka spadlá na zem, na jejichţ vrcholcích i svazích čněly v podoběfantastických skleněných hradŧ obrovské křišťálové krystaly. Nedaleko svahŧ oblačnéhopohoří se tyčila osamocená hora ve tvaru tmavého jehlanu nebo pyramidy. Od jejíhoúpatí k pahorku, na kterém Všeználek stál, táhla se jako tenoučký paprsek úzká cestička.Jestli se někam vydali, tak nepochybně po téhle pěšině, pomyslel si.Bez meškání dal radiotelefonem rozkaz Krychličkovi, Tubičkovi, profesoruHvězdoslavovi, Okulárkovi a inţenýru Špuntíkovi, aby vzali horolezeckou výstroj avýzbroj a vypravili se za ním k pyramidové hoře.Všichni se v mţiku oblékli, kaţdý si vzal cepín,

Všichni se v mţiku oblékli, kaţdý si vzal cepín,k pasu si připevnil svazek silonového lana aOkulárek si kromě toho hodil na záda svŧjdalekohled, od kterého se nikdy neodlučoval.Vylezli z rakety a vykročili po měsíční stezce.Špuntík vyskočil z přetlakové komory, udělalpár zmatených skokŧ kolem rakety, jako by se jipokoušel přeskočit, načeţ se rozeskákal popěšině tak divoce, ţe byl natotata u Všeználka.Tuze dobře věděl, ţe musí krotit svou sílu adobře si rozmyslet kaţdý pohyb, protoţe tu váţí šestkrát méně - ovšem Špuntíknedokázal chvilku posedět ani na Zemi, natoţ pak tady na Měsíci; jen byl venku zrakety, pocítil nepřekonatelné nutkání běhat, skákat, hopsat, metat kotrmelce, létat avŧbec tropit všelijaké výtrţnosti. Moţná ţe to byl i jeden z účinkŧ zmenšené váhy naduševní stav človíčkŧ.Kdyţ Všeználek viděl ty krkolomné skoky, pochopil, jak velkou udělal chybu, ţevzal Špuntíka s sebou. Přikázal mu, aby se vrátil do rakety, ale Špuntík ho vŧbec nedbala poskakoval dál, jako by se nechumelilo.“Takovéhle porušení kázně ve vesmíru, to je neslýchané!“ podráţděně zabručelVšeználek. „Ale jen počkej, zavřu tě do rakety - a budeš mít po skákání.“Právě v tom okamţiku spatřil kousek od pěšiny jakýsi podivný předmět. Nejdřívnechápal, co to vlastně je, ale kdyţ to zvedl, poznal botu od kosmického skafandru.“Kamarádi, jsme na správné stopě!“ zavolal do radiotelefonu a ukazoval jim co našel.„Náš nález dokazuje, ţe Neználek a Buchtík šli opravdu tudy. Jinak by se sem ta botanedostala. Budeme pátrat dál.“Zanedlouho dorazili do jeskyně ve svahu hory. Došli aţ do rampouchového sálu arozhodli se ho pečlivě prozkoumat. Rozešli se mezi obří rampouchy a tam se Tubičkovipodařilo objevit druhou Buchtíkovu botu.“Druhá bota!“ vykřikl a mával kořistí. Všeználek a ostatní kosmonauti k němu rychlepřiběhli.“Všecko nasvědčuje tomu, ţe zanedlouho najdeme i majitele těch bot,“ řeklVšeználek. „Kupředu, přátelé!“Vydali se dál a po chvíli se octli v tunelu s ledovým dnem. Všeználek zjistil, ţe se jimpŧda pod nohama nebezpečně svaţuje, a přikázal, aby se okamţitě navázali k lanu jakohorolezci při přechodu ledovcŧ. A v pravý čas! Sotva se stačili připoutat a opatrněvykročit, Špuntík, který šel vpředu, zčistajasna uklouzl, spadl na záda a řítil se dolŧ.Lano se v mţiku napjalo a táhlo za ním i ostatní malíčky.“Ani hnout! Stŧjte!“ vykřikl Všeználek. „Zaseknout cepíny!“Všichni se honem zasekli cepíny do hladkého dna a zastavili svŧj pád. Všeználekpřitáhl Špuntíka zpátky a rozhodl, ţe ho uváţou jako posledního a za ţádnou cenu honepustí dopředu. Sklon tunelu byl uţ tak prudký, ţe se Všeználek obával jít dál.“Stát! Dál spustíme po laně jenom jednoho.““Tak pŧjdu já,“ navrhl Okulárek. „Dalekohledem třeba něco uvidím.“Všeználek nechal vysekat do ledu stupy, navázal k sobě silonová lana, jeden konecpřivázal Okulárkovi kolem pasu a dal mu povel opatrně se spouštět dolŧ. Ostatníkosmonauti stáli pevně na ledových stupech, popouštěli lano a dávali bedlivý pozor, abyjim nevyklouzlo. Své dojmy sděloval Okulárek nahoru radiotelefonem.“Svah tunelu je pořád prudší! Stěny se rozšiřují... Teď je svah skoro svislý... Vpředuvidím světlo... Spouštím se kolmo dolŧ... visím nad propastí... dole je mlha. Oblaka...Mračna... Skulinkami mezi mraky vidím...““Co vidíš?“ volal Všeználek a hořel netrpělivostí.“-něco vidím..., jenţe nevidím co,“ odpověděl Okulárek. „Všecko je jako v mlze...Zkusím se podívat dalekohledem.“Dlouho o sobě nedával vědět. Nakonec vykřikl: „Země! Sláva, vidím zemi! Řeku! Azelená pole! Stromy! Les!“ Zmlkl, ale za chvíli se ozval znovu: „Hurá! Vidím domy!Nějaké osídlené místo! Hurá!““Hurááá!“ vykřikli človíčkové. Radostí by se byli vrhli jeden druhému kolem krku,ale nesměli pustit lano ani na okamţik. A Okulárek uţ volal:“Mraky znovu zhoustly. Uţ nevidím nic. Jen mlhu. Je tu hrozné horko, táhněte mězpátky!“Přitáhli Okulárka nahoru, a kdyţ byli zase všichni pohromadě, vydali se na zpátečnícestu. Sotva se vrátili do rakety, svolal Všeználek mimořádnou poradu. Okulárekvyprávěl, ţe viděl dole neznámou zemi s jakýmsi osídleným prostorem. Moţná ţe tobylo velké město, ale moţná také, ţe jen vesnice, to nemohl přesně určit, protoţetrhlinami v mracích viděl jenom pár ulic a domŧ.“Město nebo vesnice, to teď není dŧleţité,“ řekl Všeználek. „Jednou je tam osídlenémísto, a to znamená, ţe tam jsou i obyvatelé. A v tom případě tam okamţitě musímeodletět. Poletíme raketou PAV. Myslím, ţe tím tunelem projde docela lehce.““Copak o to, tunelem projde,“ souhlasil profesor Hvězdoslav, „ale jak ji dostat ktunelu? Třebas je tu tíţe šestkrát menší neţli na Zemi, raketou nepohneme, ani kdyţ sedo ní opřem všichni, co tu jsme.““Zapomněl jste na beztíţi, milý příteli,“ řekl s úsměvem Všeználek. „Máme teď přece

detěţkátor z rakety NAB.““Ach ano, ovšem!“ zvolal profesor Hvězdoslav. „Vŧbec jsem si to neuvědomil.“Petúnka oznámila, ţe raketa NAB je plně schopna letu, ţe ani v nejmenším neutrpělapřistáním na Měsíci a ţe všechny její přístroje fungují bezvadně. A také přístroj beztíţeje prý v naprostém pořádku. Všeználek přikázal, aby přinesli detěţkátor, a řekl:“Stačí ho zapojit, a kolem rakety se do vzdálenosti řekněme třiceti krokŧ vytvoří

pásmo beztíţe. Kdyţ k raketě přiváţeme lano dlouhé asi tak čtyřicet krokŧ, klidně jiodtáhneme jako balónek na provázku.““Jenţe to všechno potřebuje vyzkoušet,“ řekla Ančovička. „Pásmo beztíţe mŧţe býtna Měsíci podstatně větší, přitaţlivá síla je tu přece slabší.““Správně!“ přisvědčil Všeználek a hned se pustil do sloţitých výpočtŧ.Vyšlo mu, ţe lano musí být třikrát delší. Ale kdyţ začali provádět praktické zkoušky,ukázalo se, ţe po zapojení detěţkátoru pŧsobí přitaţlivá síla aţ do vzdálenosti přibliţnědvou set čtyřiceti krokŧ. Přivázali k raketě dlouhatánské lano a Všeználek vyjádřil přáníosobně ji odtáhnout k jeskyni. Popadl konec lana, poodešel od rakety na dvě stě čtyřicetkrokŧ a radiotelefonem dal rozkaz zapojitpřístroj beztíţe. Petúnka stiskla tlačítko, raketaztratila váhu a zvolna se odlepila od povrchuMěsíce.Jak je nyní všeobecně známo, stoupajívšechny předměty v beztíţném stavu vzhŧru,pokud ovšem nejsou připevněny. V normálnímstavu se totiţ kaţdý předmět svou vlastní váhoujakoby stlačuje, i kdyţ třeba jen docelamalilinko; a jakmile svou váhu ztratí, trochu seroztáhne a tím se vlastně odrazí jako pruţina odplochy, na které spočíval. Všeználek počkal, aţ se raketa vznese do potřebné výše, zatáhlza lano a pomaloučku vykročil po měsíční stezce.Raketa se převrátila do vodorovné polohy a poslušně plula nad měsíčním povrchem.Tu a tam sice klesla, ale sotva se dotkla pŧdy, odrazila se a vznesla se znovu. Človíčkovékoukali prŧzory ven a tuze se jim líbilo, ţe mrňavý Všeználek bez sebemenší námahytáhne na provázku obrovskou raketu. Ale jejich radost byla předčasná. Všeználek došeluţ docela blízko k jeskyni a byl přesvědčen, ţe svŧj úkol úspěšně splnil, kdyţ vtomraketa znovu klesla.Tentokrát však viděl, ţe se neodrazila, a pocítil, ţe ji stěţí utáhne. Po několikakrocích jí uţ ani nepohnul, ať dělal co dělal. Pomyslel si, ţe si z něho človíčkové vraketě zřejmě chtějí ztropit ţert, a dopáleně křikl:“Hej! Co je to tam za vtipy! Proč jste vypnuli detěţkátor?““Jaképak vtipy? Přístroj je zapnutý,“ odpověděla mu radiotelefonem Petúnka.“Počkejte, pŧjdu se na to podívat sám.“ Rychle se vrátil k raketě a začal kontrolovatpřístroj beztíţe. Ale ať ho vypojoval nebo zapojoval, beztíţný stav se neobjevil.“Co se to mohlo stát?“ brumlal Všeználek rozpačitě. „Buď se energie lunituvyčerpala...““Nebo co?“ zeptal se netrpělivě profesor Hvězdoslav. Místo odpovědi popadlVšeználek přístroj, vylezl z rakety a rozběhl se zpátky k místu, kde stála raketa dřív.“Chyťte ho! Nejspíš z toho přišel o rozum!“ vykřikla Ančovička.Špuntík a Hvězdoslav vyskočili z rakety a vrhli se za Všeználkem. Všeználek odběhlasi na sto krokŧ, zastavil se a zapojil detěţkátor. Okamţitě ucítil, ţe tíţe zmizela. A vtéţe chvíli spatřil, jak se Špuntík s profesorem Hvězdoslavem odlepili od povrchuMěsíce a vylétli vzhŧru. Kdyţ viděl ten fantastický skok, vypjal detěţkátor, Špuntík iHvězdoslav znovu získali svou váhu, ţuchli dolŧ a rozplácli se jako ţáby. Stát se to naZemi, byli by si určitě polámali všecky kosti, tady to odnesli, jak se říká, pouze menšímleknutím. Kdyţ se Všeználek přesvědčil, ţe zase vyskočili, jako by se nechumelilo,pustil se nazpátek. Všichni vylezli z rakety a čekali, co řekne. Ale Všeználek neřekl nic.Proběhl kolem rakety, doběhl aţ k hoře a znovu zapojil detěţkátor. Tentokrát se stavbeztíţe neobjevil.“Tak co je, Všeználku?“ vyptávali se človíčkové a rozběhli se k němu. „Jak si tovysvětluješ?““Jaképak vysvětlování?“ rozhodil Všeználek rukama. „Sami jste viděli, ţe tam, nastarém místě, se beztíţe objevila. To tedy znamená, ţe energie lunitu nezmizela. Aletady beztíţný stav nevzniká. Zřejmě je tu někde nějaká látka, která energii lunitu

pohlcuje.“Profesor Hvězdoslav ani nečekal, aţ Všeználek domluví, přiskočil k němu a začal hoobjímat.“Nepochybně je to tak, drahý příteli!“ vykřikoval. „Vy jste skutečně velký učenec!Náleţí vám čest nejen za objev lunitu, ale i antilunitu - takový totiţ navrhuji název protuto novou látku.““Ovšem ještě jsem ji neobjevil,“ namítl Všeználek.“Ale ano, mŧj milý, objevil!“ zvolal Hvězdoslav. „Objevil jste antilunit takříkajícteoreticky. Zbývá nám uţ jen prakticky dokázat jeho existenci. Tak bylo přece učiněnove vědě mnoho objevŧ. Teorie vţdycky ozařuje cestu praxi, bez toho by neměla ţádnoucenu.““Kde by tak mohl být?“ zeptal se Krychlička.“Moţná někde tady pod námi. Nebo v horninách téhle hory. Ne nadarmo zmizelabeztíţe poblíţ ní,“ řekl Všeználek.“Tak honem lopaty a kopat!“ vykřikl Špuntík.“Musím bohuţel zchladit vaše nadšení,“ řekla Ančovička. „Prosím vás, proč tenspěch? Nač to bude, pustit se z ničeho nic do kopání?““Nač! Přece abychom ten antilunit našli, ne?“ řekl Špuntík.“A proč ho máme hledat?““To je otázka! Abychom překonali beztíţný stav.““Jenţe my, mŧj milý, nepotřebujeme beztíţný stav překonat, ale vyvolat,“ řeklaAnčovička. „Bez beztíţe nepohneme raketou z místa a z pátrání po Neználkovi a poBuchtíkovi nebude nic.““Budou zkrátka muset počkat,“ prohlásil profesor Hvězdoslav. „I kdyţ zatím nevíme,jaký nám přinese antilunit uţitek, musíme tu podivuhodnou látku stŧj co stŧj najít. Jetřeba jednat především v zájmu vědy. A věda si ţádá oběti.““Jaképak oběti!“ vmísila se do hovoru Petúnka. „Podle vás máme přinést Neználka zaoběť vědě? Tak to tedy ne! Nejdřív se vydáme pátrat po našich ztracených přátelích, apak si mŧţete hledat ten váš antilunit, jak vám bude libo.““Podívejte na ni!“ křičel profesor Hvězdoslav a ukazoval na Petúnku. „Jakýpak náš!Vy snad máte na antilunitu stejný zájem jako my. Takhle mluvit, to je nekulturnost!““Nekulturnost je ukazovat na druhého prstem,“ řekla Ančovička.Kdo ví, jak by byl tenhle spor skončil, kdyby se do toho nebyl vmísil doktor Pilulkin.“Přátelé,“ řekl přísně, „čas oběda je uţ dávno pryč, a to nepočítám, ţe jsmepromeškali i večeři. Já kategoricky protestuji proti takovémuto porušování programu. NaMěsíci stejně jako na Zemi je nutné přísně dodrţovat denní řád, protoţe nepravidelnost vjídle a odpočinku vede k nejrŧznějším onemocněním. A to je v kosmických podmínkách

obzvlášť neţádoucí. Konec nepořádku, nedbalostia nekázně! Okamţitě a bez řeči k večeři - a pakhajdy spát!““Správně!“ přidal se Všeználek. „Konec řečí!Na Měsíci kázeň především! Všichni do řady! Notak, rychle, rychle. Ty taky, Pilulkine, zařaď setaky! Tak. Hotovo? A teď pochodem v chod dorakety a k jídlu!“Kapitola třicátáBOJ ZAČÍNÁTak skončil první den. Ne ten měsíční, který trvá kolem čtrnácti pozemských dnŧ anocí, ale náš obyčejný, od slunka do slunka.Jakmile se kosmonauti navečeřeli, přešli do rakety NAB. Doktor Pilulkin totiţprohlásil, ţe tam jsou mnohem příznivější ţivotní podmínky, jelikoţ tam kaţdý mŧţespát ve zvláštní kajutě. Pravda, doktor Pilulkin by byl snáz uhlídal dodrţování denníhořádu, kdyby měl všechny pohromadě v jedné kabině, v zájmu obecného blaha se všakrozhodl obětovat vlastní pohodlí.“Ale pamatujte si,“ hrozil jim, „ţe se budu stejně čas od času probouzet a konat nočníobchŧzky. Sebemenší nekázeň neunikne mé pozornosti, to vám říkám. A doktor Pilulkinnemluví do větru!“Po tomto varování odešel do své kajuty a usnul tak tvrdě, ţe se za celých osm hodinani jednou neprobudil. Sotva človíčkové uslyšeli z Pilulkinovy kajuty jeho bohatýrskéchrápání, vylezli z postelí a kaţdý se pustil do nějaké práce.Tubička maloval měsíční krajiny; uţ dlouho se nemohl dočkat, aţ shodí skafandr a

zachytí v barvách vše, co za celý den viděl.Strunka vzal flétnu a popískával si jakési podivné melodie, které se mu rojily v hlavě.Cítil, ţe mu unikají, vzal proto list notového papíru, nahoru nadepsal: KOSMICKÁSYMFONIE a začal ho pokrývat notami. Nejdřív si vţdycky kousek přehrál a pak tozapsal. Ten by to byl schytal, kdyby se byl Pilulkin probudil a slyšel jeho noční koncert!Krychlička se dlouho nerozmýšlel, sehnal stoh papíru a pustil se do architektonickéhořešení obyvatelnosti měsíčních jeskyní. Uzavřel vchod uvaţované jeskyněvzduchotěsnou stěnou s přetlakovou komorou, napustil dovnitř vzduch a stěny a stropobloţil ţulou. Venku postavil sluneční baterie vyrábějící elektřinu k osvětlování avytápění příbytkŧ. Nitro jeskyně postupně přebudoval: na plánech se objevily pokoje,chodby, sály, sklepy, výtahy, telefonní budky, skladiště, fotolaboratoře,vědeckovýzkumné ústavy, a dokonce podměsíční dráha. Projekt se rychle doplňoval odalší a další podrobnosti.Šroubek s Vroubkem spekulovali, jak dostat raketu do jeskyně a spustit ji do nitraMěsíce. Výsledkem dlouhých úvah byl návrh přimontovat k ní kola a kormidla, aby semohla pohybovat na zpŧsob tryskového turboletu. Jediný problém byl v tom, kde vzít naMěsíci kolečka.Inţenýr Špuntík, který se vydal z posledních sil, kdyţ skákal po Měsíci ve skafandrujako blecha, se nezabýval ţádnými projekty a plány a místo toho se snaţil zjistit, jakévýhody přináší pobyt na Měsíci obyčejnému pozemskému človíčkovi a jakým je naopak

vystaven nepříjemnostem. Kdyţ si všeckojaksepatří promyslel a sečetl všecka pro a proti,došel k závěru, ţe kosmonaut získá čtyřiadvacetvýhod, za něţ však musí zaplatit dvěma stypadesáti šesti nevýhodami nejrŧznějšího druhu.Všeználek a profesor Hvězdoslav zatím řešilijiný problém: jaké vlastnosti musí mít nověobjevený antilunit. Vyšli z předpokladu, ţezřejmě opačné neţ lunit, a usoudili, ţe tedyantilunit je spíš prŧzračný neţ neprŧzračný, spíšnafialovělý nebo namodralý neţ naţloutlý či nazelenalý; tepelná vodivost ţe je spíš horšíneţ lepší, vodivost elektřiny spíše dobrá neţ špatná, jeho specifická váha spíš nízká neţvysoká a ţe leţí v nitru Měsíce spíš nehluboko neţ hluboko; z nerostŧ v jeho okolí ţe jespíše moţno jmenovat lunit neţ nějaký jiný nerost, neboť loţiska čistého lunitu bymohla ve vzájemném pŧsobení s kosmickým magnetismem vytvářet stav beztíţe aporušovat tak rovnováhu vrchních vrstev Měsíce, coţ se však ve skutečnosti spíšnepozoruje neţ pozoruje.Jak Petúnku, tak i Ančovičku nejvíc ze všeho zajímala otázka, co je třeba dělat, abypřístroj beztíţe začal zase fungovat i v nových podmínkách. Prodiskutovaly tuto otázkuze všech stran a zjistily, ţe překonat rušivé síly antilunitu by bylo moţno jedinězvětšením rozměrŧ detěţkátoru, k tomu ţe je však nezbytné nalézt dostatečně velkýkrystal lunitu a pouţít dostatečně silného magnetu.Druhého dne se Všeználkovi a jeho přátelŧm podařilo odkrýt v hloubi měsíčníjeskyně mohutná loţiska měsíčního kamene. Vybrali největší krystal, vzali nejsilnějšímagnet, jaký v raketě našli, a zkoušeli hned v jeskyni sestavit nový detěţkátor.Jak Petúnka a Ančovička předpokládaly, stav beztíţe vznikl okamţitě, sotva přiblíţilikrystal lunitu a magnet na patřičnou vzdálenost. Človíčkové se odlepili ode dna jeskyněa vznesli se vzhŧru. Plavali pod stropem v nejrŧznějších polohách a marně se snaţilidostat dolŧ - v neforemných skafandrech si nedovedli přesně vypočítat pohyby a správněvyuţít reaktivní síly k manévrování v prostoru. Všeobecný podiv vzbudila skutečnost, ţena Všeználka a profesora Hvězdoslava z jakýchsi neznámých příčin účinek beztíţenepŧsobil a ţe pokračovali v práci jakoby nic. Přenášeli detěţkátor z místa na místo,vzdalovali se od něho do odlehlých koutŧ jeskyně a měřili pomocí pruţinových vahzměny přitaţlivé síly. Na všechny otázky se jen mlčky usmívali a tvářili se, ţe neslyší.Kdyţ človíčky jaksepatří pozlobili, přiznali se, ţe uţ dávno našli antilunit, který jimumoţňuje ubránit se stavu beztíţe.Všeználek vypjal detěţkátor a všichni se okamţitě snesli dolŧ. Pak vysypal z tlumokuněkolik drobných kamínkŧ a človíčkové si je pozorně prohlíţeli; byly tvrdé, jadrné, napohled připomínaly křemen, nebyly však tmavošedé, ale jasně fialové. A navíc bylyobdařeny zvláštní energií, která zpŧsobovala, ţe se vzájemně přitahovaly jakozelektrizované předměty nebo zmagnetizované ţelezo. Všeználek prohlásil, ţe dalo

zelektrizované předměty nebo zmagnetizované ţelezo. Všeználek prohlásil, ţe dalovelikou práci odštípnout tyhle kousky od ohromného balvanu, který našli v hloubijeskyně - antilunit je totiţ neobyčejně tvrdý.“A čím si vysvětlujete pŧsobení antilunitu? Proč při stavu beztíţe zachovává tíţi?“vyptávali se zvědavě človíčkové.“Energie vyzařovaná antilunitem vytváří zřejmě v beztíţném stavu jakési pásmo, kdeúčinek beztíţe nepŧsobí,“ vysvětloval jim Všeználek.“Stačí mít u sebe maličký kousek antilunitu - a beztíţe se uţ nemusíte bát. Dávejtepozor, provedu pokus.“Rozdal kousky antilunitu a zapojil detěţkátor. Všichni zŧstali stát a nikdo nepocítilsebemenší stopy beztíţe; jen Všeználek, kterému nezbyl ani kamínek, se bezmocněklimbal v bezvzdušném prostoru.“Vidíte to!“ volal na ně dolŧ radiotelefonem. „Antilunit vás teď chrání od účinkulunitu v detěţkátoru. Ale kdyţ se k někomu přiblíţím, octnu se v chráněném pásmu i já.“Přesně si vypočítal pohyby, mávl rukama a doletěl k Pilulkinovi, který stál opodál.Okamţitě ho přitaţlivá síla doslova stáhla za nohy k zemi.“Viděli jste? Teď stojím taky pevně. Ale jen kousek poodejdu.“Udělal krok stranou, vyšel z pásma tíţe kolem Pilulkina a v mţiku zas vyletěl kestropu jeskyně.Zbytku dne vyuţili kosmonauti k těţbě lunitu a antilunitu. Část nechali v jeskyni, částnaloţili do rakety PAV, kam také přenesli semena pozemských rostlin. Na ráno příštíhodne byl stanoven sestup rakety PAV do nitra Měsíce. Teď uţ to byla maličkost. Napalubě umístili detěţkátor, sami se zabezpečili před stavem beztíţe antilunitem a bezvelké námahy dopravili raketu do rampouchové síně a do ledového tunelu. Postavili ji naledový svah, všichni zaujali svá místa a sestup započal.Všeználek rozsvítil v přídi hlavní reflektor, vypjal detěţkátor a raketa se vlastníváhou rozjela po ledovém dně tunelu a svítila si na cestu. Nečekal, aţ se rychlost přílišzvětší, a znovu zapjal přístroj beztíţe. Raketa ztratila váhu a pouhou setrvačnostíklouzala dál. Třením o ledové stěny se však její pohyb postupně zpomaloval, Všeználekopět zrušil beztíţný stav a kosmická loď zase zrychlila chod. Sklon tunelu byl stáleprudší. Zanedlouho se uţ raketa doslova řítila do propasti. Nakonec prolétla obalemMěsíce a vyplula do volného prostoru.Všeználek zapsal do palubního deníku na vteřinu přesný čas výjezdu z tunelu a zhaslreflektor - kolem uţ bylo světlo i tak. Výhled dolŧ zakrývala hustá oblaka. Raketa jimiprolétla a kosmonauté spatřili zemi se zelenými rovinami a kopci, jeţ přetínaly přímécesty a klikatá stuha řeky. Okulárek přitiskl oko ke svému dalekohledu a oznámil, ţe naobzoru vidí město. Nebyl to však Hrabillon, kam se dostal Neználek, ani Los Kabanos,kam slétl Buchtík, ale měsíční město Fantomas.Všeználek se svými přáteli pronikl sice do vnitřní dutiny Měsíce stejným otvoremjako Neználek a Buchtík, ale protoţe se Malá Země neustále otáčela, objevil se kaţdý znich nad jejím povrchem na jiném místě. Všeználek zapojil manévrovací motory, obrátilraketu do vodorovné polohy, spustil hlavní motor a zamířil ke vzdálenému městu. Zaněkolik minut uţ raketa krouţila nad Fantomasem.Všeználek se ani na okamţik nevzdálil od řídicího pultu a jen čas od času se podívaldo velkého triedru. Docela zřetelně viděl domy, auta, tramvaje, autobusy, a dokonce ijednotlivé chodce; vypadali všichni neobyčejně malilinkatí, kaţdý človíček jen jakozrnko máku. Ale Všeználek měl tuze ostrý zrak a dokázal rozeznat i z té výšky jakčlovíčkové vybíhají z domŧ, obracejí vzhŧru své mrňavé hlavičky a přívětivě mávajíručičkama.“Vidí raketu!“ vykřikl rozradostněně. „Vítají nás!“Zanedlouho zaplnili človíčkové všechny chodníky a jízdní dráhy. Teď uţ se dalo vtom mnoţství těţko něco rozeznat a Všeználkovi se zdálo, jako by se celá ulice vlnila,

klokotala a vřela.“Nemohu rozpoznat, co to tam dělají!“ křičelna Okulárka.“Vypadá to, jako by se prali,“ odpovědělOkulárek.Ve svém silném dalekohledu viděl, jak se naulicích objevily oddíly človíčkŧ v nablýskanýchpřílbách, sevřely zástup na ulicích, čímsi homlátily a honily zpátky do domŧ.

“Ano, ano!“ potvrdil vzrušeně Okulárek. „Vypadá to, ţe jedni mlátí druhé.“Všeználek s raketou sestoupil trochu níţ a Okulárek spatřil na střechách domŧ zase tyMěsíčany v přílbách a s jakýmisi hŧlkami. Nejdřív si myslel, ţe drţí v rukou obyčejnéhole, ale pak si všiml, ţe z těch hŧlek vyráţejí ohníčky zábleskŧ s bílými obláčky kouře.“Vţdyť to jsou pušky!“ pochopil konečně. „Na někoho střílejí!““Na někoho!“ usmál se hořce Všeználek. „Pálí do nás!“Vtom se jednomu policajtovi podařilo trefit raketu. Ozval se zvonivý úder kosmickáloď se zachvěla a začala se ve vzduchu otáčet. Kulka sice nemohla prorazit ocelovýplášť, ale pro raketu ve stavu beztíţe byl úder citelný. Nečekaná změna kursu srazilakosmonauty na podlahu. Nastal zmatek. Všeználek se vzpamatoval první; skočil křídicímu pultu, zapojil manévrovací motor, zastavil otáčení rakety a ustálil její let.Kdyţ se přesvědčil, ţe palba zdola pokračuje, zvýšil rychlost a odlétl z dostřelu.Objevení kosmické lodi nad městem Fantomasem nebylo pro měsíční hvězdáře ţádnýmpřekvapením. Včas a přesně určili místo, kde raketa na povrchu Měsíce přistála, a od téchvíle sledovaly desítky gravitonových dalekohledŧ v rŧzných měsíčních městech tentobod měsíční nebesbáně. Jakmile se to dozvěděl pan Skrbling, neprodleně vydal příkazzesílit policejní oddíly v těch městech, v jejichţ blízkosti bylo moţno očekávat výsadekkosmonautŧ. V dŧsledku těchto opatření si fantomaská policie neuřízla ostudu, ale bylana nohou přesně v okamţiku, kdy se kosmická loď objevila nad městem. Všeználekpřeletěl město a začal hledat vhodné místo k přistání. Shora viděl nevelké čtverečkyobdělaných polí a trpasličí chaloupky venkovanŧ stopené v zeleni zahrad. Pak letělakosmická loď nad lesem. Na jeho pokraji objevil Všeználek mezi kopci příhodnourovinku.“To je výborné místo, tady přistaneme,“ prohlásil. „Široko daleko ţádné stavení,aspoň neuděláme nikomu škodu.“Zakrouţil nad planinkou, brzdicím motorem sníţil rychlost a obrátil raketu zádí kzemi. Jakmile se kosmická loď dotkla pevné pŧdy, vypjal detěţkátor. Raketa se spolehlazádí o zem a zŧstala stát. Přistání se podařilo.Kosmonauti vystoupili, vzali se za ruce a provolali třikrát: Sláva! Jak bylo příjemnéstanout zas po tak dlouhé době bez skafandrŧ na svěţím vzdoušku! Nohy se bořily dozelené trávy, všude plno pestrých květŧ. Cestovatele udivilo, ţe tráva i květy jsoupřekvapivě maličké, vŧbec ne takové, na jaké byli zvyklí z daleké Země. Kdyţ si chtěliprohlédnout kvítek zblízka, museli si čapnout na bobek. Připadalo jim to tuze legrační.Rozhlédli se kolem a uviděli, ţe i stromy v lese jsou neuvěřitelně malé: ţádný nebylvětší neţ rybářský prut. Aţ na své nicotné rozměry se však ničím nelišily od našichpozemských - a to právě bylo to nejpodivuhodnější.Človíčkové běhali po lese, smáli se a volali: „Koukněte se, podívejte, břízka!“ „Atadyhleta borovice! Vidíte ji vŧbec? A to jehličí! Pro legraci!“ Šroubek našel podměsíční osikou trpasličího křemenáčka. Dlouho koumal co to vlastně našel, a ne a nepochopit, ţe drţí v ruce houbu; nakonec to poznal a dal se do smíchu.“Kamarádi! Houba!“ křičel. „No nazdar! To tedy těm Měsíčanŧm vŧbec nezávidím,jestli jim tu rostou takovéhle houbičky.“ A Všeználek řekl:“Tedy já vám řeknu, kamarádi, ţe jsou-li tady na Měsíci všechny rostliny takhlenanicovaté, pak naše semena, která jsme přivezli ze Země, budou pro Měsíčany hotovýpoklad.““Aby ne!“ připojil se doktor Pilulkin. „Ještě nám za ně budou muset náramněpoděkovat.““Jenţe zatím nám zrovna moc neděkují. Místo díkŧ po nás pálí z pušek,“ zabručelVroubek.“To nic, všecko jim vysvětlíme, však oni přestanou,“ řekla Ančovička.Po obědě Všeználek přikázal zatlouci kolem rakety několik kŧlŧ a připoutat ji k nim.“Místo je to pro nás naprosto neznámé,“ vysvětloval, „co kdyţ tu bývají silné větry -mohly by raketu převrhnout.““Podle všeho tu příliš velký vítr nebude,“ namítl inţenýr Špuntík. „Ze všech stran náschrání kopce, jsme tady jak v dŧlku.““Opatrnost nikdy neškodí,“ odpověděl Všeználek. „Nebo mŧţe přijít zemětřesení,vlastně lunotřesení - a co pak!“Potom dal poblíţ rakety postavit seismograf na zjišťování otřesŧ pŧdy, gravitometr naměření přitaţlivé síly, magnetometr na měření magnetismu, termohydrometr, sledujícíteplotu a vlhkost vzduchu, větrníčkový anemometr k zjišťování síly a směru větru afotometr na měření světla, barometr na měření tlaku vzduchu, dešťoměr a ostatnímeteorologické přístroje. Človíčkové porazili několik stromŧ a postavili všechnypřístroje na podstavce; pro větroměr vztyčili vysoký stoţár. Práce byla v plném proudu adoktor Pilulkin se uţ chystal vytáhnout mikroskop, aby se pustil do výzkumudrobnohledného světa Měsíce a odhalil případné choroboplodné mikroby, kdyţ vtomTubička zpozoroval na vrcholku jednoho kopce oddíl človíčkŧ v modrých uniformách as nablýskanými přílbami. Za oddílem jel otevřený automobil s obrovskou televizníkamerou.“Koukněte se! Měsíčani!“ vykřikl a ukazoval na policajty.“Tak vida, uţ nás vyslídili,“ podivil se Všeználek. „I co, snad to bude k něčemudobré. Aspoň se s nimi mŧţem domluvit a pokusit se něco vyzvědět o Neználkovi a

Buchtíkovi.“To uţ velitel policejního oddílu Friggel přiloţil ruce k ústŧm jako hlásnou troubu akřičel:“Hej, vy tam! Co tady chcete? Táhněte k čertu - a ţádné řřřeči!““Nejdřív musíme najít Neználka a Buchtíka!“ zavolal Všeználek.“Ţádné vaše hloupé Neználky a Buchtíky tady nemáme!““Pomozte nám je najít a my vám dáme semena našich rostlin,“ navrhl Všeználek.“Koukejte mazat i s tím vaším hloupým smetím!“ zařval Friggel.“Bez Neználka a Buchtíka neodletíme!“ odpověděl Všeználek.“Jestli okamţitě nevypadnete i s tou vaší hloupou raketou, dám rozkaz k palbě!“zasípěl rozzuřený Friggel. „Tak pozor, počítám do tří: jedna - dvě -“Všeználek viděl, ţe si policajti připravili pušky, a křikl:

“Všichni do rakety! Petúnka s Ančovičkouprvní!“Človíčkové jeden za druhým lezli rychle dorakety.“-tři. Pal!“ zařval zatím Friggel a mávlpendrekem.Ozvaly se výstřely, kolem hvízdly kulky.Špuntík býval zpravidla vţdycky všude první, tentokrát však zŧstal pozadu. Cítil, jak hokousek nad loktem cosi štíplo do ruky.Všeználek, který šel jako správný velitel aţ nakonec, uviděl, ţe se Špuntíkovi zkřivilobličej bolestí a na bílém rukávu košile se mu objevila rudá skvrna. Popadl ho, vtáhl dorakety a bez meškání za sebou přibouchl dveře. Doktor Pilulkin se okamţitě vrhl se svoupříruční lékárničkou k raněnému Špuntíkovi. Prohlédl mu ránu a zjistil, ţe kulka prolétlajen svalem a naštěstí nezasáhla kost. Rychle zastavil krvácení a ovázal mu ruku. Špuntíktrpělivě snášel bolest a ani nemrkl. Kdyţ Všeználek zaslechl, jak kulky bubnují poocelovém plášti rakety, nakoukl do prŧzoru; policajti pokračovali ve zmatené střelbě.Friggel poznal, ţe střely raketě nikterak neublíţí, znovu mávl pendrekem a houkl:„Kupředu!“Za nepřetrţité palby vyrazili policajti vpřed. Doběhli k raketě, zuřivě se vrhli napřístroje kolem a začali je rozbíjet. Rozbili barometr, rozlámali seismograf provrtalikulemi dešťoměr a nakonec vylezli na stoţár a rozmlátili anemometr.“Co je tohle za barbarství!“ vzkypěl hněvem Všeználek. „Ale počkejte, já vámukáţu!“A zapojil přístroj beztíţe. Nic netušícím policajtŧm jako by ujela pŧda pod nohama.Nebyli s to pochopit, co se vlastně stalo, a jen se bezmocně plácali ve vzduchu, zmateněmávali rukama, klimbali nohama a klátili celým tělem. K ničemu to samozřejmě nebylo- sráţeli se a rozlétali, stoupali vzhŧru a zase klesali, ale sotva se dotkli země, hned zasodskočili jako gumové míče. Automobil měsíční televize se taky vznesl do výše,kameraman vypadl, drţel se kamery a dělal ve vzduchu kotrmelce i s ní. Právě v té chvílipřijela prvnímu oddílu na pomoc posila. Přiřítila se čtyři nákladní auta, v kaţdém popětadvaceti policajtech. Jakmile se však auta dostala do pásma beztíţe, odlepila se odzemě a plavala vzduchem, obracela se vzhŧru nohama, policajti kvičeli strachy a jakoklíšťata se drţeli za korby vozŧ. Jedni měli strach, aby nevypadli, jiní naopakhorempádem vyskákali a teď se zoufale zmítali v povětří. Nikdo nechápal, co se to děje.Všechny zachvátila panika.“Teď uţ jsme ty protivné Měsíčany vyděsili dost, snad uţ bychom mohli detěţkátorzase vypojit,“ řekla Ančovička.“To by bylo příliš nebezpečné,“ namítl Všeználek. „Kdyţ zrušíme beztíţný stav,Měsíčani spadnou, seshora na ně ţuchnou auta a někdo by mohl náramně snadno přijít kúrazu. Radši ještě počkáme. Za chvíli vyletí z pásma beztíţe a nějak se uţ na zemdostanou.“Stalo se, jak Všeználek řekl. Zdvihl se vítr a pomalu odvál zmítající se policajty, aţzmizeli za lesem.

Kapitola třicátá první

KTERAK DOSTALKLÁSEK PRVNÍ

SEMENAÚtok policajtŧ byl odraţen, nastal večer, přišla noc a kosmonauti si konečně mohlivolně vydechnout. Z bezpečnostních dŧvodŧ nechali detěţkátor v činnosti, spali všakpřesto dobře, protoţe všichni byli chráněni před účinky beztíţe krystalkem antilunitu.Sotva ráno vstali a nasnídali se, svolal Všeználek mimořádnou poradu.“Drazí přátelé,“ pravil váţně, „situace vyţaduje nejvyšší opatrnosti. Zdejšíobyvatelstvo nás z neznámých dŧvodŧ přijalo nepřátelsky. Předpokládám, ţe je todŧsledek nějaké idiotské činnosti Neználka a Buchtíka - ale zřejmě především Neználka.Dorazili sem před námi a stačili se tu nepochybně představit z té nejhorší stránky.Domnívám se, ţe nám zatím nezbude neţ zŧstat zde a nepodnikat další lety. Mohlo by toMěsíčany podráţdit ještě víc. Zahájíme nyní stavbu prvního Kosmického městečka naMěsíci. Postavíme si obydlí vybudujeme hangár pro raketu, zasadíme pozemské rostliny,abychom si zajistili dostatek potravin, protoţe kdo ví, jak dlouho tu budeme musetzŧstat. Aţ Měsíčani poznají, ţe nemáme nepřátelské úmysly, začnou se k nám jistěchovat přátelštěji. Pak se snad od nich dozvíme i vše potřebné o Neználkovi aBuchtíkovi a zjistíme, kde se zdrţují.“Návrh byl jednomyslně schválen a človíčkové se pod vedením architekta Krychličkypustili do práce. Šroubek a Vroubek smontovali ze všeho nejdřív univerzálníkombinovaný kolopásový všudychod, jehoţ součásti byly uloţeny ve speciálním úsekurakety. Hodil se nejen k jízdě jakýmkoli terénem, ale poskytoval i další mnohostrannévyuţití: byl v něm kotlík na vaření vody, vrták na vrtání děr, pračka na praní prádla, pluhna orání země, pumpa s rozprašovačem na zavlaţování rostlin, přístroj na čištění astlačování vzduchu, dynamo na výrobu elektřiny, krátkovlnná vysílačka, hloubič příkopŧa vysavač prachu; kromě toho bylo moţno vyměnit přední kolo za cirkulárku a s jejípomocí poráţet stromy, ořezávat větve, rozřezávat kmeny a řezat prkna.Jakmile se Šroubek a Vroubek dostali se svým všudychodem do lesa, začaly se nastaveniště nepřetrţitým proudem hrnout klády, trámy, prkna, fošny, latě, lišty, tralářky aostatní řezivo. Samozřejmě ţe celá stavba probíhala ve stavu beztíţe; ohromně toulehčovalo práci človíčkŧ, chráněných kousky antilunitu, a zrychlovalo pracovní tempo.Kdyţ Všeználek viděl, ţe Šroubek a Vroubek zavalili stavebním dřívím div ne celéstaveniště, přikázal jim, aby prozatím zastavili práci a pustili se do opravy přístrojŧzničených Měsíčany.Všeználek s Petúnkou a s Ančovičkou byli zaměstnáni zkoumáním vlastností lunitu aantilunitu. Vyměňovali v detěţkátoru krystaly lunitu a objevili, ţe čím větší krystal, tímvětší i beztíţné pásmo. Petúnka umístila krystal lunitu mezi póly podkovovitéhomagnetu a zjistila, ţe pásmo beztíţe se přestalo šířit na všecky strany a šíří se jen jednímsměrem jako světelný paprsek. To byl významný vědecký objev a Všeználek prohlásil,ţe napříště bude moţno sestrojovat řiditelné detěţkátory a přenášet beztíţi na velkévzdálenosti. Provedli řadu pokusŧ i s antilunitem a objevili, ţe na jeho schopnost rušitbeztíţi nemá velikost krystalu podstatný vliv: i docela maličké fungují stejně, ovšem jenv bezprostřední blízkosti. Ančovička to vysvětlovala tím, ţe energie antilunitu je sicenesmírně velká, ale její účinnost je omezena na nevelký prostor.Byli tak zabráni do svých pokusŧ, ţe si ani nevšimli, jak se na kopci objevil Měsíčan,rychle se k nim blíţil a mával v ruce jakýmsi papírem. Seběhl s kopce, dostal se dopásma beztíţe, z ničeho nic vylétl do výše a vykřikl leknutím. Ohlédli se a uvidělineznámého človíčka, legračně se třepetajícího ve vzduchu.“Snaţte se nedělat zbytečné pohyby!“ zavolal na něj Všeználek. „Hned vámpomŧţeme!“Měsíčan zatím letěl setrvačností směrem k raketě uprostřed planinky. Teď ho zahlédlii človíčkové, kteří stavěli dŧm.“Zruším beztíţi a vy ho chytněte, aby si neublíţil!“ křikl Všeználek a vypjaldetěţkátor.Měsíčan okamţitě klesl k zemi - přímo do rukou Tubičky a Pilulkina, kteří doběhliprvní. Pilulkin viděl, ţe Měsíčan sotva dýchá, opatrně ho usadil na zem, opřel ho zády osloupek s barometrem a strčil mu pod nos lahvičku čpavku. Človíček se nadýchl azaškaredil se. Tvář mu trochu oţila. Uţuţ chtěl něco říci, ale cítil, ţe ho jazykneposlouchá, a mlčky podal Pilulkinovi akcii Společnosti obřích rostlin, kterou svíral vruce. Všichni si začali prohlíţet vyobrazení obrovských okurek, melounŧ a pozemsképšenice. Pilulkin obrátil akcii, a tu spatřili obrázek kosmické lodi a Neználka veskafandru.“Kamarádi! Vţdyť to je náš Neználek!“ vykřikl Tubička.“Počkat, a tady je něco napsáno,“ řekl Pilulkin a začal číst, co bylo natištěno na rubuakcie.Mezitím se uţ Měsíčan docela vzpamatoval. Vysvětlil kosmonautŧm, ţe se jmenujeKlásek a ţe je z vesnice Nejedlinky nedaleko odtud. Potom je poprosil o skleničku vodya řekl:“Teda to bylo tak: jednou jsem četl v novinách, ţe k nám přiletěla z nějaké daleképlanety Země ta, jak se to... kosmická loď. A plná semen obřích rostlin. A taky tamstálo, ţe kdo si koupí akcii, tak semena dostane. Naše vesnice je chudá, ale nějak jsme

ten shwindling dali dohromady a jednu jsme si koupili. Spousta chuďasŧ si tenkrátkoupila akcie takhle společně. To se ví, boháčŧm se to moc nelíbilo, ţe budou chudácipěstovat obří rostliny, ţe skoncují se svou bídou a přestanou se na ně dřít. A v novináchhned, ţe prý ţádné obří rostliny nejsou a kosmická loď taky ne a ţe prý si to všeckovymysleli nějací podvodníci, aby obrali dŧvěřivé chudáky. A tak všichni ty akcie honemzase prodávali. Ale pár nás pořád ještě věří, ţe to přece jenom byla pravda, a pořád ještějsme neztratili naději, ţe nějaké to obří semeno dostanem.“Človíčkové poslouchali, ale ničemu nerozuměli; nevěděli totiţ, ani co to jsou akcienebo shwindling, ani co to je kupovat nebo prodávat. Jedině Všeználek okamţitěpochopil a řekl:“A udělali jste správně, ţe jste nepřestali věřit. My jsme ta semena opravdu přivezli.“Klásek se rozzářil.“Kdyţ jsem viděl na nebi raketu,“ řekl šťastně, „hnedka jsem si pomyslel, ţe k námletí s těmi semeny.“Všeználek přikázal, aby pro Kláska připravili pytel semen, a začal se ho vyptávat,jestli něco neslyšel o Neználkovi nebo o Buchtíkovi.“Jakpak by ne!“ zvolal Klásek. „O Neználkovi jsem toho slyšel habaděj. Nejdřívříkali, ţe to je statečný hrdina, který přiletěl z vesmíru, dokonce i v televizi ho ukazovali.

A v biografu taky. A povídali, ţe nám přivezlsemena obřích rostlin. A ţe je tuze hodný a ţechce, aby se nám dobře vedlo. Ale pak začalinajednou povídat, ţe to není vŧbec ţádnýhrdina a ţe není vŧbec hodný a ţe vŧbecodnikud nepřiletěl, ţe je to zkrátka darebák,který si celou tu povídačku o semenechvymyslel, aby oblafl chudáky a připravil je o poslední groš. A ţe prý ho musí dopadnout,pořádně s ním zatočit a šoupnout ho do basy.““No a co, dopadli ho?“ zeptal se Všeználek.“I to to!“ mávl rukou Klásek. „Někam jim upláchl. Poslední dobou uţ o něm neníslyšet. Ale moţná ţe ho boháči přece jen dostali za mříţe. Copak jim mŧţe jít pod fousy,aby chodil a vykládal o obřích rostlinách? Nedávno psali v novinách, ţe i přemýšlet otěch obřích semenech je prý trestné, protoţe u nás se prý ţije náramně i bez nich. A kdoprý na ně myslí, ten ţe prý je nespokojený a patří do basy.““A kde tady máte tu vaši basu?“ zeptal se Všeználek.“Kdyby jenom jednu! Těch je tady spousta. V kaţdém městě.“ To uţ človíčkovépřivlekli velký ranec plný všelijakých semen a Všeználek Kláskovi vysvětlil, jak tapozemská semena vysévat a jak pečovat o vzešlé rostlinky. Nakonec si šťastný Klásekhodil ranec na záda a vydal se na zpáteční cestu.“A řekněte človíčkŧm z ostatních vesnic, ať si taky přijdou,“ rozloučil se s nímVšeználek.Klásek odešel a prozpěvoval si samou radostí.“Teď si k nám budou Měsíčani chodit pro semena a my se jich aspoň mŧţem zeptatna ty dva naše nešťastníky. Třeba se nakonec přece jen dovíme, kde je hledat,“pochvaloval si Pilulkin.“Nebo přijdou sami,“ řekl Všeználek. „Aţ se doslechnou, ţe přiletěla raketa - a to setady rozkřikne natotata - určitě pochopí, ţe jsme to my.““Přijít ovšem mohou, jen jestli jsou ještě na svobodě,“ řekla Ančovička. „Co kdyţ jeti hnusní boháči doopravdy zavřeli?““Nu coţ, pak budou muset počkat, dokud je nenajdeme.“Vtom se ozvaly výstřely. Človíčkové se otočili a uviděli Kláska, jak pádí nazpátek. Ato uţ za ním vyběhlo na kopec pět policajtŧ, seběhli dolŧ, jako na povel se zastavili,zalícili a chystali se znovu vypálit. Všeználek nemeškal a zapjal detěţkátor. Ozvala sesalva. Policajty, kteří neměli ani tušení o stavu beztíţe, reaktivní síla v tu ránu odmrštilazpátky - letěli vzduchem takovou rychlostí, ţe se v okamţiku změnili v sotva viditelnétečky a zmizeli za obzorem.“Aspoň si budou pamatovat, co to je, střílet do človíčkŧ!“ zabručel rozzlobeněVšeználek a honem zrušil beztíţný stav.Klásek, který se zase bezmocně mrskal vzduchem, slétl k zemi, a jen se vzpamatoval,hlava nehlava začal nadávat policajtŧm do hrdlořezŧ, pirátŧ, banditŧ, příţivníkŧ avypasených lotrasŧ.“Ještě jsem nedošel do lesa, kdyţ policajti vyskočili z křoví. Štěstí ţe jsem je viděl

včas a vzal nohy na ramena, jináč bych uţ seděl v base.““A kdo to vlastně jsou ti policajti?“ zeptala se Ančovička.“Banditi!“ řekl Klásek vztekle. „Čestné slovo - banditi! Správně mají za povinnost

chránit obyvatelstvo před lupiči, ale veskutečnosti chrání jenom boháče. To jsou tipraví lupiči! V jednom kuse nás okrádají a pakse schovávají za zákony, co si sami vymýšlejí.No řekněte, jaký je v tom rozdíl, jestli měboháč okrade podle zákona, nebo proti němu?Pro mě je to prašť jako uhoď.““Máte to tady nějaké divné,“ řekl Šroubek. „Proč je tedy posloucháte, ty policajty ity... no, jak jim říkáte... ty boháče?““Jen to zkuste, neposlechnout, kdyţ mají všecko: pŧdu, továrny, peníze - a navícpendreky a flinty! Teď přijdu domŧ,“ řekl sklesle, „policajti mě čapnou a šup do basy. Asemena si vezmou, to je jasná věc. Boháči nedovolí, aby někdo zasel obří rostliny. Jak jevidět, není nám souzeno zbavit se té zatracené bídy.““To nic,“ řekl Všeználek. „Dáme vám přístroj beztíţe - a pak ať si to zkusí, hnát se navás s těmi svými puškami! Viděl jste, jak těch pět policajtŧ letělo!“Šroubek a Vroubek okamţitě smontovali pro Kláska detěţkátor a naučili ho s nímzacházet.“A to se mám v jednom kuse plácat v tom beztíţném stavu?“ řekl nechápavě Klásek.“I kdepak!“ zasmál se Všeználek. „Vezmete si krystal antilunitu a mŧţete pracovat,jako by se nechumelilo.“A dal Kláskovi hrst antilunitových krystalkŧ.“Komu dáte tenhle kamínek, bude mít svou normální váhu i v pásmu beztíţe,“vysvětlil mu. „Ale buďte opatrný! Ani jeden krystalek nesmí padnout do rukou těchvašich boháčŧ nebo policajtŧ! Dokud se nezmocní tajemství beztíţe, nemŧţou vámublíţit.“Klásek na sobě vyzkoušel účinek antilunitu a hned se rozveselil.“Tak, a teď teprve uvidíme, kdo s koho! Ať boháči chtějí, nebo ne - obří rostlinybudou. Jen abych se dostal šťastně domŧ.““Sedněte si tuhle na všudychod,“ nabídl mu Šroubek. „My vás tam s Vroubkemdovezeme.“Klásek jim vysvětlil cestu a všichni tři nasedli; vpředu u řízení seděl Šroubek, za nímVroubek s detěţkátorem a za Vroubkem Klásek s rancem drahocenných semen, kterýtiskl k hrudi. Šroubek sešlápl startér, motor zahučel a všudychod se rozjel. V mţikupřejel planinku, přehoupl se přes kopec, vyjel na silnici a hnal se k lesu. Uţuţ dojíţděli kprvním stromŧm, kdyţ vtom se najednou znova ozvaly výstřely.“Policajti!“ vykřikl Klásek, leknutím se svalil ze sedadla a natáhl se i s rancem jakširoký tak dlouhý uprostřed silnice.Šroubek to postřehl, prudce otočil a jel zpátky.“Zapoj rychle detěţkátor, na co čekáš!“ křikl na Vroubka.Vroubek se vzpamatoval a smáčkl tlačítko přístroje. Výstřely v mţiku utichly.Šroubek zastavil, seskočil a běţel ke Kláskovi.“Je ti něco?““M-m-myslím, ţe ne,“ leknutím koktal Klásek.Za Šroubkem přiběhl i Vroubek, společně pomohli Kláskovi na nohy a posadili hozpátky na všudychod. Kdyţ Klásek viděl, ţe Šroubek chce jet dál, vykoktal zděšeně:“K-k-kampak? V lese jsou p-p-přece p-p-policajti!“

“Klid! Policajti teď mají jiné starosti, copakneslyšíš?“Klásek poslouchal. Z lesa bylo slyšet úpění anářek.“Hned se mrknem, co se děje,“ řekl Šroubek aspustil motor.Zajeli do lesa a spatřili mezi stromy několikpolicajtŧ; bezmocně se plácali ve vzduchu, zoufalekřičeli a chytali se za větve a haluzky.“Musíme je setřást, ať je vítr odfoukne dál,“řekl Šroubek.“Správně!“ přisvědčil Vroubek. „Co tady snimi.“Přiskočil k jednomu stromu, chytil za kmen azačal třást.“Pomóóóc!“ zaúpěl policajt nahoře a mlátilsebou ještě víc.“Já ti pomŧţu!“ zavrčel Vroubek a zatřásl, aţ policajt odletěl stranou, vznesl se dovýše a plul nad lesem jako mýdlová bublina nesená větrem.Stejný osud stihl i několik dalších policajtŧ. Nejdéle se drţel nejtlustší, jménemHniggel. Šroubek ho ne a ne setřást, a tak popadl pušku, která tu nedaleko plavalavzduchem, vyšplhal na strom a hlavní začal šťouchat Hniggla do tlustého břicha.“Aúúú!“ křičel vyděšený policajt. „Opatrně! Vţdyť je to puška!““No a co?“ zeptal se Šroubek.“Jak to? Mŧţe přece vystřelit!““To by se toho stalo!“ ušklíbl se Šroubek. „Střílet do druhých, to vám nevadí, co?“Kdyţ tlustý policajt viděl, ţe uţ neunikne, vyuţil příhodného okamţiku a koplŠroubka přímo do čela.“Tak ty takhle!“ rozvzteklil se Šroubek. A píchl Hniggla tak prudce, ţe se větvičkaulomila, tlouštík v tu ránu vyletěl vzhŧru a vznášel se nad lesem za ostatními.Pomaloučku se převracel, pištěl strachy a pořád ještě se vší silou drţel ulomené větve.“Já ti dám kopat!“ křičel za ním Šroubek.Zbytek cesty uţ uběhl klidně a bez dobrodruţství. Netrvalo ani deset minut a našicestovatelé vyjeli z lesa a dorazili k vesnici Nejedlince; tvořilo ji několik polorozpadlýchchatrčí. Vesničané zaslechli hukot motoru, vyběhli z chýší, ale kdyţ spatřili, ţe se k nimblíţí nějaký podivný stroj, ztratili strachy odvahu.“Nebojte se, kamarádi!“ volal na ně Klásek.“To jsem já, koukněte se, a vezu semena!“Človíčkové poznali Kláska a radostně obklopili všudychod.“Jaká semena? Kde je máš?“ volal jeden přes druhého.“Tuhle přece! Podívejte, obří semena!“Co teď vypuklo, nelze popsat. Všichni křičeli radostí, skákali, tancovali - a jedenčlovíček si bŧhvíproč sedl na zem, chytil se za hlavu a rozplakal se.“Pročpak pláčete,“ zeptal se ho Šroubek, „stalo se vám něco?““I to to, kamarádíčku, copak by! Radostí pláču. Kdepak bych si byl pomyslel, ţe seještě doţijeme takového štěstí!“

Kdyţ radost trošku opadla, přišel keKláskovi človíček, kterému říkali Houštík, apotichounku řekl:“Ráno tu byli policajti.““Ba, ba,“ posmutněli človíčkové. „Spoustajich sem vtrhla. A jestli jsme prý neviděliraketu. A kdyţ jsme se přiznali, ţe viděli, ařekli jim, ţes ji šel hledat, hrozně se rozzuřili, a ať prý sedíme doma a neopovaţujeme sevystrčit ani nos.““Já si myslím, ţe nám stejně nedovolí zasít ta obří semena,“ řekl Houštík.“Jenomţe my se jich nebudem ptát,“ prohlásil Klásek. „Teď uţ si na nás policajtinetroufnou. Máme beztíţnost.““Jakou beztíţnost?“ zajímali se kolem.“Prostě takovou sílu, rozumíte,“ řekl Klásek a ukázal jim svŧj detěţkátor. „Smáčknuknoflík, síla vyskočí a odfoukne všecky policajty k čertu. Stŧjte teďka klidně, uvidítesami.“A Klásek smáčkl tlačítko přístroje. Človíčkŧm v tu ránu bylo, jako by se jim zeměpropadla pod nohama, octli se ve vzduchu a zoufale mávali rukama, škubali nohama asnaţili se dostat na zem, ale marně. Kdyţ viděli, ţe uţ je země nenese, začali křičetstrachy a prosili, ať uţ Klásek nechá těch svých kouzel. Ale Klásek křikl:“A teď si představte, ţe byste byli policajti a chtěli byste mě chytit! Jen si to zkuste.Tak pročpak mě nechytíte, no? Cha-cha-cha!“Kdyţ ale viděl, ţe človíčkŧm není vŧbec do smíchu, protoţe leckteří uţ dočista úpíhrŧzou, rychle zase přístroj vypnul. Človíčkové se svalili na zem a zŧstali sedět v trávě.Nechápavě se rozhlíţeli a nebyli s to pochopit, co se vlastně stalo. Konečně se Houštíkzvedl, zavrtěl hlavou a řekl:“Tak to jo, kamarádi, beztíţe je hrozná síla. Ta našim policajtŧm pod fousy nepŧjde!“Kapitola třicátá druháBEZTÍŢE ÚTOČÍOd chvíle, kdy se nad Fantomasem objevila kosmická loď, nedělaly televizní stanicev měsíčních městech nic jiného, neţ ţe vysílaly zprávy o této senzační události.Neuběhla ani pŧlhodinka a na obrazovkách se uţ objevil dokonale sestříhaný,otitulkovaný a komentovaný televizní film, v němţ se kameramanŧm podařilo zachytitnejen let kosmické lodi, ale i zástupy fantomaských obyvatel na ulicích města aneočekávaný zásah policie, která bez příčiny mlátila Měsíčany elektrickými pendreky,stříkala do nich ledovou vodou z hasičských stříkaček a házela mezi ně bombyslzotvorného plynu.Kvečeru byl hotov další televizní film, který ukazoval útok policejního oddílu protikosmonautŧm, vyloděným v lesnatém prostoru nedaleko města. Diváci mohli sledovat,jak policajti zahájili na kosmonauty palbu, a kdyţ je zahnali do rakety, pustili se dorozbíjení vědeckých přístrojŧ rozmístěných kolem. Ale to co se stalo pak, divákydoslova vyděsilo: byli svědky, jak se policajti pod vlivem jakési neznámé síly zčistajasnavznesli do výšky, bezmocně se kouleli vzduchem, jako by se jim propadla země podnohama, a všelijak se zmítali a třepotali v těch nejtrapnějších pozicích.Diváci byli dokonale ohromeni při pohledu na to, jak se ve vzduchu převracejí imohutné nákladní automobily s dalšími policajty. Druhého dne vysílala televizevědeckou konferenci, na kterou byli pozváni účastníci včerejší události.Nikdo z policajtŧ však nedovedl za nic na světě vysvětlit, co se s nimi vlastně stalo.

Jeden vyprávěl, ţe jakmile dostal rozkaz zaútočit na přístroje kolem kosmické lodi,rozbil paţbou pušky jakousi vědeckou mašinu a uţ se rozmáchl, aby jaksepatří praštil do

druhé, kdyţ vtom se vznesl do výšky jako signální raketa a přes všechny pokusy se uţnemohl dostat dolŧ. Jiný policajt vykládal, ţe znenadání pocítil jakoby ránu do prsou, aletak silnou, ţe vyletěl do vzduchu vzhŧru nohama a začal poletovat jako balón. Třetíprohlásil, ţe v prvním okamţiku nemohl popadnout dech a měl pocit, jako by mu někdostrčil roubík do úst, kdyţ se vzpamatoval, viděl, ţe plachtí nad zemí společně sostatními. Čtvrtý sdělil, ţe on sice pocit roubíku v ústech neměl, zato však cítil, jako bymu vstaly vlasy na hlavě; lekl se, aby mu nespadla přílba, zdvihl ruce, ale vtom sepřevrátil naznak, jenţe místo aby upadl na zem, klouzal po zádech vzduchem jako poledu. Pátý se přiznal, ţe naprosto nechápe, co se s ním dělo, a ţe si pamatuje jen to, ţeletěl v povětří a ţe mu přitom bylo tak hrozně zle od ţaludku, div ţe neomdlel. Někteříse přiznali, ţe jim bylo strachy zrovna tak, a jeden si vzpomněl, ţe pociťoval v celémtěle jakousi zvláštní lehkost: ruce a nohy jako by ani nebyly jeho a vŧbec nic neváţily,takţe vlastně ani necítil, ţe je má. Ostatní policajti potvrdili, ţe měli nachlup stejnépocity. V prŧběhu besedy se v televizním studiu objevili ještě čtyři další policajti. Naprvní pohled na nich bylo vidět, ţe se dostali dopěkné mely. Uniformy měli na cáry a samébláto, jednomu visela na šátku přes rameno rukazafačovaná aţ k lokti, druhý měl ovázanounohu, botu si musel zout a navléknout velkoubačkoru, všichni čtyři měli hlavy v obvazech,takţe jim přílby sotva drţely na šošolkách, akromě toho byli polepeni kříţem kráţemnáplastmi. Televizní hlasatel je neprodleněvyzval, aby vyprávěli, co se jim přihodilo.Sluţebně nejstarší policajt Smiggel sdělil, ţe byls ostatními odvelen do policejního oddílu, jehoţ úkolem bylo zabrániti místnímuobyvatelstvu ve styku s kosmonauty a v hovoru s nimi; vtom došlo hlášení, ţe jistývenkovan jménem Klásek se uţ vypravil k vetřelcŧm z vesmíru, jelikoţ doufal získati odnich semena obřích rostlin; v souvislosti s tím dostal Smiggel rozkaz vzíti si na povelpolicisty Kliggla, Briggla, Niggla a Griggla a číhati s nimi na cestě, po které se mělKlásek vraceti nazpět do vesnice.“Předpoklad se splnil,“ pokračoval Smiggel. „Zanedlouho se na cestě objevil výšeuvedený Klásek s rancem, v němţ se nepochybně nalézala zmíněná jiţ semena. Nechalijsme dotyčného přijíti blíţe a provedli výskok z úkrytu, avšak ničemný zločinec dal sena útěk a běţel zpátky. Jali jsme se ho pronásledovati, dokavad jsme v dálce nespatřiliraketu. Jelikoţ se jakékoli přiblíţení k raketě jevilo nebezpečným, nařídil jsem zastavenípronásledování a vydal rozkaz k palbě. Avšak po vypálení první salvy odhodila nás blíţenezjištěná síla zpátečním směrem a unášela nás vzduchem naprosto nedovolenourychlostí, takţe se nám rozţhavily přílby. V několika vteřinách jsme se přiřítili doprostoru města Fantomasu, v mţiku jsme je přelétli, dosáhli jakéhosi pustého místa apadli do baţiny. Výsledek akce: popáleniny od rozţhavených přílb, Kliggel - zraněnáruka, Briggel - odřený hřbet, Niggel - otřes vnitřností a já, jak račte vidět, lehkápohmoţděnina nohy; pokud jde o Briggla, musel býti v dŧsledku silných popálenindopraven k ošetřování do místní nemocnice.“Jako poslední promluvil doktor fyzikálních věd profesor Omega: „Váţení televiznídiváci! Vše, co jsme slyšeli, svědčí o tom, ţe příchozí z daleké planety Země vládnoutajemstvím beztíţe. Sami jste byli svědky, jak strašná je to síla. Policisté se v beztíţnémstavu stanou zcela bezmocnými. Nejsou pány svých údŧ a nezbude jim, neţ se nechatunášet větrem, kam se mu zlíbí. Při pouţití střelné zbraně mohou uškodit jen sami sobě.Konečně, drazí přátelé, nastala vytouţená chvíle, kdy mŧţeme svobodně vydechnout.Od nynějška nás uţ policajti nemohou ohrozit: nebudou nás uţ honit pendreky, střílet donás, zavírat nás do vězení...“Vtom se ozvalo řízné: „Fit! Fit!“ Byl to vrchní policejní inspektor Wriggel, který serovněţ účastnil vysílání. Vyskočil a velitelsky kývl prstem na dva policajty, kteří mělisluţbu u dveří. Bez dlouhých řečí se vrhli na profesora Omegu, zkroutili mu ruce zazády a odvlekli ho pryč. Kdyţ bylo po všem, vrchní policejní inspektor Wriggelpřistoupil k mikrofónu, obrátil se k posluchačŧm a pravil:“Váţení televizní diváci, dámy a pánové! Klid prosím! Nic se nestalo. Doktorfyzikálních věd profesor Omega byl pouze zatčen za šíření nebezpečných myšlenek apodrývání autority naší neohroţené policie. Nyní se mu za mříţemi dostane veškerýchmoţností po libosti svobodně vydechnout. Nechť je to pro vás výstraţným příkladem. Amlčet, ţádné řřřeči! Děkuji za pozornost!“To byl poslední příspěvek na vědecké konferenci. Dále bylo na pořadu opakovánífilmu o útoku policistŧ na kosmonauty a po něm pravidelná reportáţ. Na obrazovce seobjevil známý televizní reportér Keckinsl s mikrofonem v ruce.“Váţení diváci! Dámy a pánové! Naše kamera je umístěna nedaleko vesniceNejedlinky, jejímţ obyvatelŧm se podařilo navázat styky s kosmonauty a získat od nichdnes jiţ legendární semena obřích rostlin. Tyto svévolné činy vesnické chátry všakvzbudily ostrý nesouhlas ze strany superintendenta policie Zliggla, podle jehoţ míněnínám není ţádných obřích rostlin zapotřebí, jelikoţ boháčŧm... tedy vlastně - prosím zaprominutí, váţení diváci! - jelikoţ nejen boháčŧm, ale vŧbec všem se u nás ţije výtečně i

bez třeba těch největších rostlin...“Televizní reportér Keckins si zakryl ústa rukou, tichounce si odkašlal, rozhlédl se apokračoval:“Prosím o pozornost, dámy a pánové! Nyní uvidíte vesničany... Ano, to jsou oni.Vidíte je zajisté také, ano, tam v dálce. Ukazujeme vám je pomocí teleobjektivu. Ryjírýči zemi a sejí do ní semena, ano, váţení diváci, jsou to bezpochyby semena obříchrostlin... A nyní vidíte velký oddíl policie pod vedením policejního nadšerifa Mstiggla.Ano, váţení diváci, to je on. Vidíte ho zajisté i na svých obrazovkách. Policejní nadšerifMstiggel dává svým pomocníkŧm rozkaz rozdělit policejní oddíl na skupiny a připravitse k útoku. Vidíte, jak se jednotlivé skupiny policistŧ mistrně skrývají za stromy a keře,takţe je nevidíte, a zaujímají výchozí postavení kolem vesnice. Zanedlouho budemeočitými svědky toho, jak budou tato zhoubná semena, přivlečená k nám z cizí planety,zničena a vesničané dopraveni na policejní komisařství... Teď bude dán signál raketou apolicisté se vrhnou v boj... Sledujte, prosím, jak se vesničané hrabou v zemi. Netuší, ţejim nad hlavami visí hrozba... A to uţ je signální raketa, vidíte ji jistě na svýchobrazovkách jako neviditelnou skvrnu, ano, vznesla se vysoko na oblohu a jasně vzplála.Policisté se ze všech stran vrhají k vesnici s puškami v rukou. Všimněte si laskavě:vesničané teprve nyní postřehli přibíhající policisty, jsou vylekaní, pochopitelněvesničané, začínají pobíhat, někam běţí... Ale co to? Co se to děje s policisty? Z ničeho

nic se vznesli do výše a poletují vzduchem! Prosím za prominutí, váţení diváci...nechápu, co se to se mnou děje! Pokud mohu soudit, nejsem uţ na zemi, ale rovněţ jsemvyletěl do vzduchu! Jakási nepochopitelná síla mne udrţuje ve výšce. Beze všípochybnosti jsme se stali hříčkou beztíţe, o níţ hovořil v předešlém pořadu profesorOmega... Znovu vás prosím o prominutí, dámy a pánové! Ta síla mne zcela ovládla apřevrátila vzhŧru nohama! Cítím příznaky nevolnosti... Kameraman Shott nedaleko mneopisuje ve vzduchu kotrmelce i se svou kamerou... Na svých obrazovkách vidíte nejspíšpouze neorganizovaný zmatek...“Televizní diváci opravdu viděli v té chvíli na svých obrazovkách jen zmatenéklikyháky. Před očima se jim z ničeho nic objevovala hned vesnice s chalupami, hnedoblačná obloha, hned zas rozpláclá postava policajta s obličejem vyjeveným hrŧzou.“Dámy a pánové,“ pokračoval zatím reportér Keckins, „neţ náš váţený kameramanShott obnoví kvalitu obrazu, dovolte mi, abych alespoň slovy popsal vše to, co se zdeodehrává. Před sebou vidím mnoţství policajtŧ poletujících vzduchem. Zatímco jednizaujímají vodorovnou či nakloněnou polohu, jinívisí ve vzduchu hlavou dolŧ nebo vzhŧrunohama... Všichni mají strachem vytřeštěnéoči... Mnozí dělají rukama i nohama trhavépohyby a kroutí celým tělem jako ţíţaly naudici... Někteří naopak zŧstali trčet bez hnutí sroztaţenýma nohama a rozpřaţenýma rukama.Připomínají ţáby v policejních uniformách...Část policistŧ odvál uţ vítr stranou, ale většinajich je ještě nad vesnicí... Zvláštní věc Vidím, ţebeztíţe vŧbec nepŧsobí na vesničany. Stojí na zemi a se smíchem hledí za rojícími sepolicisty... Co by to mohlo znamenat? To mŧţe znamenat jedině to, ţe totiţ kosmonautipřibylí na Malou Zemi neobdařili vesničany jen kosmickými semeny, ale podělili se snimi i o tajemství beztíţe a jejího řízení! Pro policii mŧţe mít tento fakt zcela nedozírnénásledky, protoţe teď uţ nebude schopna někomu zakazovat pěstování obřích rostlin.“Reportér Keckins si znovu odkašlal a po chvíli pokračoval:“Prosím o pozornost, dámy a pánové! Slyšíte čísi křik. To je policejní nadšerifMstiggel, ţádá od policistŧ bezpodmínečnou poslušnost a nazývá je tupohlavými mezky,protoţe odhodili své zbraně, které se nyní bez uţitku vznášejí vzduchem. NadšerifMstiggel dává policistŧm rozkaz neprodleně pochytat pušky a pálit po vesničanech.Vidím, jak se pan nadšerif Mstiggel pokouší vlastnoručně ulovit pušku plující poblíţněho. Právě ji zachytil a chystá se k palbě... Prásk! Slyšeli jste výstřel? Ale co to? Jistějste zaslechli něco jako svištění vrtule. Cosi se s hlasitým bzučením mihlo kolem mne...Ale vţdyť to je sám pan nadšerif Mstiggel! Proletěl kolem a točil se ve vzduchu jakovětrník. Rychlost letu pana Mstiggela byla taková, ţe během dvou tří vteřin zmizel zaobzorem. Jak je vidět, s reaktivní silou nejsou ve stavu beztíţe ţádné ţerty. Střelnýchzbraní není skutečně moţno pouţít! Pozor, dámy a pánové! Vítr odnáší policejní oddílstále dál a dál. Kameraman Shott, který mne doprovází, nemŧţe přes veškerou snahu

odstranit poruchu v obraze. Porucha není ve vašem přijímači! Náš přenosový vŧz serovněţ vznáší vzduchem. Naneštěstí se zachytil o strom, takţe nemŧţe letět za policisty,protoţe jak kamera, tak mŧj mikrofon jsou s přenosovým vozem spojeny kabely...Přetrhne-li se kabel, naše televizní reportáţ bude přerušena. Nárazy větru jsou stáleprudší. Stěţí udrţím mikrofon... Obávám se, ţe kabel nevydr...“Keckins uţ nestačil domluvit, ozval se třesk, televizní obrazovky rázem pohasly. Zaněkolik vteřin se na nich zamíhaly pruhy, objevila se hlasatelka a s příjemným úsměvemohlásila:“A nyní, váţení přátelé, vás zveme k tanci. Sbalte koberce, vyneste ţidle, stŧl odsuňtestranou...“Ozvala se hudba, objevily se taneční páry. Avšak diváky tentokrát tanec vŧbecnezajímal. Přesto se však dívali dál. Všichni doufali, ţe kaţdou chvíli začne dalšíprogram o kosmonautech. A skutečně se nezklamali. V těch dnech se v rozhlase i vtelevizi co chvíli vysílaly nejnovější zprávy o Pozemšťanech, obřích rostlinách a obeztíţi.Obzvláště ohromujícím dojmem zapŧsobil případ policajta Pliggla, který se dostal dostavu beztíţe, vystřelil z dalekonosné velkoráţné pušky, načeţ ho reaktivní síla odmrštilatakovou rychlostí, ţe za slabou pŧlhodinku vykonal cestu kolem vnitřního jádra Měsíce aspadl přibliţně na stejném místě, odkud vyletěl. Pliggel se z toho dlouho nemohlvzpamatovat; a kdyţ ho dopravili do studia, aby televizním divákŧm vyprávěl o svécestě kolem světa, nebyl s to pronést souvislou větu a jen brebtal:“Já... teda... jak se to... jo tohle: prásk! A: pšííííc!“A mával před sebou rukama a jeho tvář měla idiotský výraz. Poněkud rozumnějšízáblesk se na ní objevil jen v okamţiku, kdy hlasatel oznámil, ţe nedaleko města bylanalezena Pliggelova dalekonosná puška. Pliggel se zájmem poslouchal, a jakmilepřinesli zmíněnou zbraň, vyskočil, natáhl se po ní a oči mu zasvítily radostí. Ale jen muji podali, nastala s ním hrozná změna: ruce se mu roztřásly a chvěl se, jako kdyby doněho pustili elektrický proud. Obličej se mu bolestně zkřivil, puška mu vypadla a vykřiklstrašným hlasem:“Nikdy! Rozumíte? Uţ nikdy!“Nakopl pušku, aţ odletěla do kouta, převrhl několik ţidlí a vyběhl ze studia. A nikdouţ ho nespatřil. Tato scéna zapŧsobila nesmazatelným dojmem nejen na televiznídiváky, ale především na všechny policajty, kteří toho dne sledovali vysílání. Mnozí znich poprvé pochopili, ţe neodvolatelně nastala chvíle, kdy uţ nelze vzít beztrestněpušku a bezhlavě z ní střílet. Všem bylo jasné, ţe dosavadnímu ţivotu bude náramněbrzo odzvoněno.Pochopitelně ţe se teď policajti báli k raketě třeba jen přiblíţit, natoţ někde poblíţvystřelit, a vesničané si mohli bez překáţky chodit pro semena obřích rostlin. Seli je uţnejen v Nejedlince, ale i v Bosákově, v Bezchlebicích, v Hladomorkách, v Kručínku aleckde jinde. Všeználek ustanovil, aby Měsíčanŧm dávali nejen semena, ale idetěţkátory a antilunit, a vysvětloval jim, jak s tím vším zacházet, aby se dokázaliubránit policajtŧm.A zanedlouho se ke kosmonautŧm dostavilo i několik dělníkŧ ze Scouperfieldovýchmakarónových závodŧ. Prohlásili, ţe se rozhodli pana Scouperfielda z továrny vyhnat avyrábět makaróny sami a bez pánŧ továrníkŧ. K uskutečnění tohoto plánu potřebují prýv továrně beztíţný stav, jinak jim v tom policajti tvrdě zabrání. Kdyţ dostali detěţkátor adostatek antilunitu, provedli své a dali se do díla: připevnili v továrně všecky míchačky,sušičky, pařáky, lisy a pece pevně k podlaze, aby mohli pracovat i v beztíţném stavu,mouka ani těsto teď nic neváţily stroje pracovaly o mnoho rychleji, výroba těstovin seněkolikanásobně zvýšila a výrobky bylo moţno prodávat značně laciněji.Chuďasŧm, kteří neměli ani na jídlo, to přišlo náramně vhod. Prohlašovali, ţeScouperfieldovy makaróny, špagety, nudle, flíčky a kolínka - výrobkŧm z této továrny seříkalo jako dřív, i kdyţ uţ neměly s panem Scouperfieldem pranic společného - jsou teďnejen mnohem lacinější, ale i neporovnatelně lepší. A byla to, jak se potvrdilo, pravdapravdoucí: makarónové těsto připravené ve stavu beztíţe lépe kynulo a bylo kypřejší,coţ se pochopitelně příznivě projevilo i na jakosti výrobkŧ.Kapitola třicátá třetíBUCHTÍKOVA PROMĚNA

Odté doby,coBuchtíkpracoval jakovrtikolna čertově kole, se velice změnil. Dřív si ţil docela bezstarostně: jedl, pil, mezi tím setoulal po nábřeţí a točil se na čertově kole nebo na vodním paraboloidu a vŧbecnepřemýšlel o tom, jaká síla vlastně uvádí všechny ty mechanismy do pohybu.Teď se však na vlastní kŧţi přesvědčil, ţe se ţádné čertovo kolo netočí samo od sebe.Jak uţ bylo řečeno, čertovo kolo tvořil vlastně kruh na svislé ose postavený do jakésiobrovské kádě, pevně zakotvené nedaleko od břehu. Káď zakrytá svrchu diskem byla vícneţ z poloviny ponořena do vody, takţe se zdálo, jako by se obrovitánský dřevěný kruhtočil nad vodou docela sám. Uvnitř kádě pracovali zpravidla dva človíčkové; od rána dovečera chodili po dně té kulaté nádoby, vší silou se opírali do tyčí prostrčených osou aroztáčeli disk. Není těţké si představit, jaká to byla perná a vysilující dřina. V kádi bylotma, těsno, vlhko a tak hrozně dusno, ţe se z ubohých vrtikolŧ jen lilo. Shazovali se sebevšechen oděv a pracovali jenom v trenýrkách, ale ani to jim příliš neulevilo. Škvírami vprknech prosakovala voda, zaplavovala káď a vrtikolové ji museli co chvílivypumpovávat, jinak pracovali po kolena ve studené vodě, coţ mělo tuze zhoubný vlivna jejich zdraví.Buchtík se večer co večer vracel domŧ tak unaven, ţe padl vyčerpaně na postel avstával jen proto, aby něco snědl. Ale ani jídlo mu uţ neposkytovalo to potěšení jakodřív. Jedinou radostí teď pro něho bylo, kdyţ měl volný den vydat se na nábřeţí a sám sepovozit na nějakém tom čertově kole, paraboloidu nebo aspoň na vodním toboganu.“Tak,“ broukal si zlomyslně, „celý týden jsem roztáčel všelijaké otrapy já, ať teď jiníotrapové roztáčejí zase mne.“Za nějaký čas si ale uvědomil, ţe ani tohle ho uţ nebaví. Pravou radost ze zábavy mukazilo pomyšlení, ţe zatímco se tady bezstarostně vozí, někdo jiný musí roztáčet těţkékolo, dřít se z posledních sil a lapat po dechu v tmavé, vlhké kádi. Nakonec mu tahlepředstava jeho zábavu natolik zprotivila, ţe se na čertově kole přestal vozit docela. Teďuţ Buchtíkovi zbylo jenom jedno potěšení: povídat si s vrtikolem Cejnkem, s kterýmpracoval v jedné kádi.Cejnek si ho zpočátku moc nevšímal, měl mu za zlé ty jeho zábavičky. Říkával, ţe tose hodí leda pro bohaté zaháleče, kteří nevědí, co s časem a penězi, kdeţto obyčejnýčlovíček by se prý měl stydět utrácet těţce vydělané shwindlingy za takové legrácky.Kdyţ však viděl, ţe uţ Buchtík skoncoval s touhle malichernou zábavou, přestal se muposmívat. Teď s Buchtíkem mluvíval o všelijakých váţných věcech, neodbýval ho jenvtipy a dával mu sem tam přečíst zajímavou kníţku nebo noviny. Jednou se spolu vraceliz práce a Cejnek z ničeho nic řekl:“Ty, poslouchej, vidím, ţe jsi docela správný človíček a ţe ti mŧţu svěřit tajemství.Máme tady takový tajný spolek, říkáme mu Sdruţení svobodných vrtikolŧ. Jestli chceš,přihlásím tě taky. Čas od času se sejdem, popovídáme si o ţivotě, kupujeme sidohromady pěkné kníţky a předplácíme si noviny. To víš, jednomu je zatěţko utrácet zanoviny, společně to jde líp. Zkrátka chceme, aby všichni vrtikolové byli vzdělanější achytřejší.““A co budete dělat, aţ budete vzdělanější?“ zeptal se Buchtík. „Začneme se bouřitproti majitelŧm všech těch zábaviček. Ze všeho nejdřív budem ţádat zkrácení pracovnídoby. Copak nejsme všichni utrmácení aţ běda a v jednom kuse nemocní, kdyţ musímeod slunka do slunka dřít v těch jejich vlhkých kádích a dýchat špatný vzduch?““Jenţe jak je přinutíte, aby povolili?“ „To se ví, teď je to těţké, protoţe je nás pořádještě málo. Ale počkej, aţ nás bude víc! Přijdem k šéfŧm a řekneme jim, ţe uţ na nědělat nebudem, dokud nám nedají víc volna. A vyhlásíme stávku. A nakonec jevyţeneme vŧbec a budeme svobodní doopravdy.““Nu coţ, to by se mi líbilo,“ odpověděl Buchtík. A tak se rozhodl, ţe se stane členemSdruţení svobodných vrtikolŧ. Cejnek ho seznámil s vrtikoly Ouklejkou, Hrouzkem aSlunkou, ve volných chvílích se scházeli, besedovali, čítávali kníţky a noviny, adokonce si dělali plány, jak si společně ušetří na televizor. V té době se v novinách častopsalo o stávce ve Scouperfieldových makarónových závodech. Svobodné vrtikoly tuzezajímalo, jak ten boj skončí. Brzo se však vyrojily zprávy o příletu kosmické lodi a o

tom, ţe kosmonauti z daleké Země rozdávají Měsíčanŧm semena obřích rostlin. Sotva seto Buchtík dověděl, okamţitě si uvědomil, ţe to je určitě Všeználek se svými přáteli. Vtu ránu se chtěl rozjet do Fantomasu a pátrat po kosmické lodi. Ale pak si řekl, jak by tood Všeználka schytal, všecko si to rozmyslel a rozhodl se, ţe radši nikam nepojede,zŧstane v Los Kabanosu a bude pracovat na čertově kole jako dřív. V novinách semezitím objevovaly stále nové a nové podrobnosti o kosmonautech, obřích semenech a obeztíţi, s kterou měla policie takové potíţe. Velký ohlas vyvolala zpráva, ţeScouperfieldovi dělníci vyhnali s pomocí beztíţného stavu pana Scouperfielda a vládnousi v továrně sami.“Jo, kamarádi,“ prohlásil Cejnek, „udělat si tak beztíţi i tady! To bychom hnali pányšéfy jedna dvě. A točit kola, to by při beztíţi taky byla hračka.““Správně,“ přidal se Slunka. „Co kdyby někdo z nás zajel do Fantomasu a navštívil tykosmonauty? Třeba by nám tu beztíţi dali.“A to uţ to Buchtík nevydrţel: „Kamarádi, dlouho jsem o tom mlčel, ale dál uţnemŧţu. Myslím, ţe tou raketou přiletěli moji přátelé. Vţdyť já dřív taky ţil na planetěVelké Zemi a teprv pak jsem přiletěl sem k vám.“A vyprávěl jim, jak to všecko bylo. Cejnek viděl, ţe mluví pravdu, a tak řekl:“No ale to tam musíš hnedka jet a domluvit se s nimi! Myslím, ţe nám taky pomŧţou,aţ jim řekneš, jak tu ţijeme. Jenom to všecko musíš udělat tajně, jinak by nám mohliboháči pořádně zatopit.“Cejnek, Hrouzek, Ouklejka a Slunka ve vší tichosti sebrali všecky peníze, co měli,nakoupili všelijaké potraviny a zabalili je Buchtíkovi do batohu, aby měl cestou co jíst,koupili mu lístek na vlak do Fantomasu a vyprovodili ho aţ na nádraţí.“Hlavně se cestou s nikým nebav,“ radil mu Cejnek. „Měj, jak se říká, oči našťopkách a pusu zašitou. Kdyby satrapčíci vyčmuchali, kam jedeš, dostaneš se místo kekosmonautŧm rovnou do basy.“Za chvíli přijel vlak, Buchtík se rozloučil a nastoupil do vagónu. Bylo tam uţ plno,ale přece jen se mu podařilo najít si místečko k sezení. Pohodlně se uvelebil a začal siprohlíţet cestující a poslouchat, o čem si povídají. Uţ po chvilce mu bylo jasné, ţe sevšecky rozhovory točí kolem kosmonautŧ, obřích rostlin a beztíţe. Jeden cestujícívypravoval, ţe kosmonauti Jsou prý zvláštní holohlaví človíčkové se čtyřma ušima,

dvěma nosy a jedním okem vprostřed čela a ţeprý nedýchají plícemi, ale ţábrami, protoţeţijou pořád ve vodě a kdyţ vylezou na souš, takjen v potápěčském skafandru a místo rukou ţeprý mají ploutvičky. Buchtík chtěl uţuţ říci, ţeto je všecko nesmysl, ţe kosmonauti jsou zrovnajako všichni ostatní, ale vzpomněl si naCejnkovu radu drţet jazyk za zuby a radši se do toho nemíchal.Jiným Měsíčan zase vyprávěl, ţe beztíţe je prý síla, která láme človíčkŧm ruce anohy a drtí v těle všecky kosti, a kdo se jednou dostal do beztíţného stavu, nemŧţe prýani chodit, ani stát, protoţe mu v těle nezŧstala jedna kŧstka celá. Jediné, co prý ještějakţtakţ svede, je lézt po zemi jako housenka.Buchtík se chtěl zase ozvat, ţe jsou to všecko tlachy, ale i tentokrát si vzpomněl, ţemá drţet jazyk na uzdě. Třetí človíček vykládal, ţe prý četl v novinách, ţe obří rostliny,co rostou na Velké Zemi, doopravdy plodí obří plody, například melouny tam prý rostoujako hory - ale ţe to je prý všecko hořké, a dokonce jedovaté a vŧbec se to prý nehodí kjídlu.Takovéhle řeči, to uţ bylo i na Buchtíka moc, ale vtom se do hovoru vmísil malíčekve ţluté blŧze, který seděl vedle.“A co kdyţ jsou to všecko povídačky, kamarádi? V novinách se toho píše! Boháčŧmje přece proti srsti, ţe by u nás měly rŧst obří rostliny, a tak dávají tisknout takovéhlenesmysly.““Kdybys radši mlčel,“ okřikli ho ostatní. „Copak víš, kdo tu s námi jede? Třebazrovna vedle tebe sedí převlečený policajt a špicluje, co říkáš.“Človíček ve ţluté blŧze, který se jmenoval Dalamánek, se podíval na Buchtíka,Buchtík si toho všiml a vybuchl:“Kdo je podle tebe převlečený policajt? Já? Já ţe jsem převlečený policajt? Já ti dámpolicajta!““Co je ti? Copak mluvíme o tobě?“ začali se bránit človíčkové. A o kom teda? Slyšeljsem náhodou moc dobře, jak jsi mu říkal: Vedle tebe sedí převlečený policajt. A kdo

jsem náhodou moc dobře, jak jsi mu říkal: Vedle tebe sedí převlečený policajt. A kdosedí vedle něho? Já! To tedy znamená, ţe ten převlečený policajt jsem já.““Kamarádi!“ zasmál se kdosi vzadu. „Támhle sedí převlečený policajt! Ten tlustý.Sám se přiznal: Povídá: Ten převlečený policajt jsem já. Tak proto jen seděl, mlčel aposlouchal.““Pozor na jazyk!“ ozvalo se ze všech stran. „Je tu policajt!“Hned bylo ticho. Rázem přešla kaţdého chuť na zábavu. Všichni mlčky seděli aúkosem pokukovali po Buchtíkovi. Jen kola bylo slyšet, jak ťukají po kolejích. Nakonecněkdo řekl:“Tuhle jsem viděl, kamarádi, v televizi pěkně popáleného policajta. Teda hrŧzapohledět, jak ho to zřídilo.“ Jiný človíček se koukl zpod obočí na Buchtíka a zeptal se:„A taky byl převlečený?““Kdepak převlečený, v opravdovské uniformě, jenom ji měl hrozně roztrhanou.Vystřelil prý ve stavu beztíţe. A to se nesmí.““U nás zas jednoho policajta vyhodili v plné jízdě z vlaku,“ řekl malíček naprotiBuchtíkovi.“A byl taky převlečený?“ zeptal se ten první. „Jasně, taky. A navíc tlustý.“Všichni se rozchechtali a jeden přes druhého vyprávěli všelijaké směšné historky opolicajtech. Buchtík nevěděl, jestli se má taky smát, nebo být radši zticha, a tak nejdřívmlčel a jen se křivě usmíval, potom vstal a vylezl si na horní lŧţko, kde ho nikdoneviděl. Zatím nastal večer. Cestující se ukládali k spánku. Buchtík usnul, ale v noci sezčistajasna probudil. Vzpomněl si, ţe nevečeřel, vytáhl z batohu chleby s máslem, sesýrem a se salámem a pustil se do nich. Vtom zaslechl hovor dvou malíčkŧ, co leţelidole.“A kam ty jedeš?“ ptal se první.“Do Fantomasu,“ odpověděl druhý. „A ty?““Taky. Ale ne do města, chci se nějak dostat ke kosmonautŧm.““A co tam?““Rozumíš, rozhodli jsme se, celá vesnice, získat obří semena a zasázet je. A tak měpro ně poslali.““A ty víš, kde jsou - jako ti kosmonauti?““Jasně. Nejdřív se musí jít do Nejedlinky a tam prý uţ mi řeknou. V novinách psali,ţe z Nejedlinky uţ u nich byli. A ţe dostali i semena.“Buchtík chtěl zjistit, který z těch dvou se to chystá ke kosmonautŧm, úkradkem sepodíval dolŧ a poznal, ţe to je ten v ţluté blŧze. To je dobře, pomyslel si. Stačí se hodrţet a dostanu se s ním aţ na místo. Vyšlo mi to tedy znamenitě. Jenţe ve skutečnosti tonebylo zdaleka tak jednoduché. Ráno, sotva dojeli do Fantomasu, Buchtík vystoupil avydal se na cestu pár krokŧ za malíčkem ve ţluté blŧze. Zpočátku šlo všecko jako nadrátku. Ţlutou blŧzu bylo dobře vidět a Buchtík ji neztratil z očí ani v tlačenici. Brzo sivšak přece jenom všiml, ţe Dalamánek bŧhvíproč chodí městem pořád stejnými ulicemia pořád dokolečka. Někdy se jakoby naschvál schoval za roh domu, nechal Buchtíkapřejít a pak se rozběhl na opačnou stranu. To jsem padl na nějakého bláznivéhoMěsíčana! vrčel v duchu Buchtík. Kdyţ nezná cestu, tak co se nezeptá? Konečně vyšli změsta. Buchtík byl uţ dočista utrmácený, ale Dalamánek šel jako z udělání pořádněostrým krokem. Buchtík zŧstával stále víc pozadu. Za chvíli je dohonil nákladníautomobil. Dalamánek zamával, auto předjelo Buchtíka a zabrzdilo. Dalamánek poprosilřidiče, jestli by ho nesvezl, ţe jde do Nejedlinky.“No dobrá, vylez si dozadu,“ přikývl řidič.Buchtík viděl, jak Dalamánek nasedá do auta, sebral všecky síly a rozběhl se za ním.Auto se rozjelo, ale Buchtík je přece jen stačil dohonit a chytil se vzadu za korbu. Sotvasi toho Dalamánek všiml, popadl maticový klíč a klepl ho přes prsty.“Au!“ vykřikl Buchtík, pustil se a svalil se na silnici jako pytel písku.“Patří ti to, zatracený policajte!“ zavrčel Dalamánek. „Teď mi uţ snad konečně dášpokoj.“Řidič zatím přidal plyn a auto zmizelo Buchtíkovi z očí. Zanedlouho se uţDalamánek druţně bavil s obyvateli Nejedlinky. Přátelsky ho přivítali a vyprávěli mu, ţeuţ zaseli semena obřích rostlin, a vedli ho na pole, aby mu ukázali první výhonky.Chudák Dalamánek se aţ rozplakal radostí, kdyţ uviděl ty něţné zelené výhonky,vykukující na mnoha místech ze země. Sotva Klásek zjistil, ţe si Dalamánek přijel takypro obří semena, hned se nabídl, ţe ho ke kosmonautŧm doprovodí. Zrovna se chystalina cestu, kdyţ Dalamánek spatřil Buchtíka, jak se belhá do vesnice.“Koukněte se, kamarádi!“ polekal se. „Zas ten zatracený převlečený policajt! Uţ vevlaku se na mne přilepil. Nejspíš slyšel, kam jedu.“

“Tak ho čapnem a dáme mu pořádně zavyučenou!“ navrhl Klásek. Schovali se za plot, ajak došel Buchtík blíţ, hodili mu pytel přeshlavu, popadli ho za nohy a šoupli ho dovnitř.„Co to děláte, kamarádi!“ křičel Buchtík z pytle.“Pusťte mě!““Tak ses přece chytil, policajte. Radši mlč!“okřikl ho Klásek.“Jakýpak policajt! Já jsem Buchtík, kosmonaut! Musím k raketě!““Ale prosím tebe, co bys nechtěl!“ poškleboval se mu Dalamánek.“Nepouštějte ho, kamarádi! Nebo se za mnou potáhne jako stín.““Dobrá, vy s Kláskem jděte, my ho zatím zavřem do kurníku,“ řekl malíček kterémuříkali Hmoţdík.Zavázali pytel a odvlekli zajatce do kurníku. Klásek s Dalamánkem odešli a ještědlouho slyšeli, jak Buchtík řve:“Já nejsem policajt! Já jsem Buchtík! Kosmonaut! Pusťte mě!“Přišli ke kosmonautŧm. Všeználek rozhodl, aby Dalamánkovi vydali semena adetěţkátor se zásobou antilunitu na ochranu před policajty. A pak se ho začal vyptávat,jestli něco neslyšel o pohřešovaném Neználkovi nebo Buchtíkovi.“O Neználkovi jsem toho slyšel moc,“ řekl Dalamánek. „Dokonce i v novinách oněm psali. Ale o nějakém Buchtíkovi, to teda ne - kromě toho, ţe ten prokletýpřevlečený policajt si taky říká Buchtík.““Počkat! Jaký převlečený policajt?“ zajímal se Všeználek.“Ále, přilepil se na mě takový jeden otrapa,“ odpověděl Dalamánek. „Uţ ve vlaku vjednom kuse poslouchal a pošilhával po mně, ve Fantomasu vystoupil a stopoval mě aţdo Nejedlinky.““A kde je teď?“ vyptávali se kosmonauti.“Buďte klidní, kamarádi,“ řekl Klásek, „strčili jsme ho do pytle a šoupli do kurníku.““A jak vypadal?“ zeptal se Všeználek.“Jak to tak říct,“ odpověděl Dalamánek. „Takový tlusťoučký, obličej jakolívaneček...““Coţe?“ vykřikl Všeználek. „Aby to tak byl doopravdy Buchtík!“Jak to Šroubek s Vroubkem slyšeli, vrhli se ke svému všudychodu a uháněli kNejedlince. Za slabou pŧlhodinku byli zpátky - a s Buchtíkem. Kosmonauti se nahrnulikolem a Buchtík s pusou dokořán seděl na sedadle a koukal na Všeználka, na Petúnku aAnčovičku, na Tubičku, na doktora Pilulkina a na všechny ostatní. Dojetím ze sebenemohl vypravit ani slovo. Nakonec přece jenom řekl:“Kamarádi!“A z očí mu vyhrkly slzy. Človíčkové mu pomohli slézt a začali ho utěšovat. Buchtíkchodil od jednoho ke druhému, kaţdého objímal, utíral si pěstí slzy a pořád jenomopakoval:“Kamarádi! Kamarádi!“Nic víc z něho nedostali. Doktor Pilulkin prohlásil, ţe to nic, ţe se z toho Buchtíkbrzo vzpamatuje a bude mluvit jako dřív, jenom je potřeba dát mu trošku najíst, pak ţebude zase všecko v pořádku. A opravdu! Usadili Buchtíka za stŧl, postavili před něj talířzelňačky a talíř kaše, Buchtík to všecko natotata spořádal a hned se rozpovídal jedna

radost. Vyprávěl, co všechno zaţil, jak vlezli sNeználkem potajmu do rakety a odletěli naMěsíc; jak cestovali po měsíčním povrchu adostali se do jeskyně; jak Neználek sklouzl a jak

on zŧstal sám; jak seděl v raketě, dokud nesnědlvšecky zásoby, a jak se potom svalil do Měsícea dostal se do města Los Kabanosu, kde začalobchodovat se solí; a jak nejdřív zbohatl a pak zase zchudl a jak teď pracuje na čertověkole a je členem Sdruţení svobodných vrtikolŧ.“No a to je všecko, kamarádi. Teď jsem přijel za vámi, abyste nám dali taky kousekbeztíţe, moc by to nám vrtikolŧm ulehčilo práci. A pomohlo by nám to od lakomýchšéfŧ,“ zakončil své vyprávění.“A co je s Neználkem? To ses s ním od té doby nesetkal?“ zeptal se Všeználek.“Jo, Neználek!“ mávl rukou Buchtík. „O tom mi radši nemluvte. Však podle mého uţani ţádný Neználek není!““Prosím tě, snad nezahynul?“ vyděsili se človíčkové.“Kdyby zahynul, to by ještě nebylo tak zlé, ale kdyţ on se asi změnil v berana!“povzdechl si Buchtík. „Určitě ho čapli policajti a odvezli ho na Ostrov hlupákŧ. A tam sevšichni změní v ovce a berany.““A proč ho odvezli zrovna tam?““Protoţe prodával holuby na střeše.““Jak to?“ divili se všichni.“To se tak říká. Kdyţ někdo prodává něco, co nemá. A Neználek si usmyslil prodávatobří semena, a ţádná neměl. Tak ho za to potrestali. I v novinách o tom psali.““Ty, Buchtíku, a nešlo by ho ještě nějak zachránit?“ zeptala se Ančovička.„Nemŧţem ho přece nechat na holičkách.“Buchtík se hluboce zamyslil a potom řekl:“Mohl bych dostat ještě talíř kaše? Třeba ve mně uzraje nějaký plán.“Donesli mu rychle další porci, Buchtík splivl i tu a pravil:“Pozor, plán zrovna dozrál: zmocníme se některé z těch lodí, co na nich vozíMěsíčany na Hlupácký ostrov - zastavují u nás v Los Kabanosu. Měsíčany pustíme, za tonám jedině poděkují, a poplujeme vysvobodit Neználka.““A víš vŧbec, kde ten ostrov je?“ zeptal se Všeználek.“Ţádný strach,“ uklidnil ho Buchtík, „vezmem s sebou nějakého starého mořskéhovlka, těch je u nás v Los Kabanosu habaděj. Znám dokonce jednoho kapitána, Kotvičkase jmenuje, zrovna teď je bez místa. To uţ je maličkost, kdyţ je loď, kapitán se vţdyckynajde.“Kapitola třicátá čtvrtáNEZNÁLEK NA OSTROVĚ HLUPÁKŦ

To, co o Neználkovi vyprávěl Buchtík, bylapravda pravdoucí: dostal se doopravdy naOstrov hlupákŧ. Kdyţ tehdy Neználka, Kozlíka,Bajku, Kopista, Buráka a ostatní nocleţníkysebrala pod mostem policejní hlídka, dopravilije do Los Kabanosu a naloţili do podpalubí lodi,kde uţ byly namačkány dobré tři stovkypodobných nešťastníkŧ.Mnozí plakali při loučení s rodnou zemí, a kdyţ se tak na ně Neználek díval,rozplakal se taky. Ale nějaký břichatý malíček bez košile, bos, zato však ve slamáku a sestrakatou vlněnou šálou kolem krku, vylezl na prázdný sud a začal je chlácholit:“Kamarádi, poslouchejte! Proč pláčete? Čeho litovat? Tady nemáme nic, a tam seaspoň najíme. Však uvidíte: s plným břichem houby zle. Proč si zoufat, však i naHlupáckém ostrově ţijou človíčkové. A ţe se tam změníme v berany? To ještě není takjisté. Ono se toho napovídá! Nějak bylo, nějak bude.““Bude, bude - ale z tebe beran!“ zabručel Kozlík.“Ty mlč!“ obořili se na Kozlíka človíčkové. „Tady ho jeden utěšuje, a on začne sberanem!““Já se nikoho neprosím, aby mě utěšoval.““Kdyţ ne ty, nekaţ to těm, co to potřebujou. A zmiz, neţ dostaneš na hřbet!“Kozlík se urazil a poodešel stranou. Břicháč zatím řečnil dál a skoro za kaţdé slovovkládal své oblíbené věty: Nějak bylo, nějak bude! a: S plným břichem houby zle! Jehořeč zapŧsobila a ubozí Měsíčané se uklidnili. Přestali naříkat, nálada se jim zvedla a zevšech stran se ozývalo:“Nějak bylo, nějak bude! S plným břichem houby zle!“Jen Kozlík byl pořád zachmuřený.

“Jen se utěšujte!“ bručel. „Aţ z nás budou berani, to nám taky s plným břichem budehouby zle? Utéct musíme!““Utéct! Ale jak?“ zeptal se Neználek.“Tady odtud samo sebou ne, ale aţ přijedem na ostrov, nesmíme sedět s rukama vklíně. Uděláme si loďku - a pryč!“Zanedlouho odrazila loď od břehu a vydala se na cestu. Plavba to byla dlouhá a těţká.Dva dny a dvě noci se zmítal koráb na vlnách. Človíčkové, kteří do té doby nevidělimoře zblízka, měli strach, ţe loď ztroskotá a klesne ke dnu. Po celou plavbu okanezamhouřili a ke konci cesty se sotva drţeli na nohou. Třetího dne vplula konečně loďdo klidné zátoky a utrápené človíčky pustili z vlhkého podpalubí. Uboţáci výskaliradostí, kdyţ spatřili zelený břeh s bujnými palmami, broskvoněmi, banánovníky,ořešáky a pomerančovníky. Uţ i to se jim zdálo dobré, ţe mohli vystoupit na pevnoupŧdu. S divokým křikem se rozběhli na břeh a jako o závod se hnali ke stromŧm. Začalipod nimi skákat a tancovat, rvali banány a fíky, broskve a pomeranče, klátili ořechy.Dosyta se najedli a hned hurá na houpačky, kterých tu stálo mezi stromy spousta, a nakolotoče a čertova kola a na horskou dráhu a na tobogany! Vtom se ozval zvonec.Človíčkové dlouho neuvaţovali a běţeli za hlasem zvonu. Spatřili jídelnu, ve dveříchstál kuchař v bílé čepici a zval je k obědu. Jenţe nikdo neměl hlad, všichni se uţ najedliovoce. V rozpacích se zastavili a tu se ozval zvonec z druhé strany. Jako na povel se

vrhli tam a uviděli kino odshora aţ dolŧpolepené barevnými plakáty. Na největším stáloobrovskými písmeny:VRAŢDA NA DNĚ MOŘEanebKRVAVÉ ZNAMENÍNOVÝ STRHUJÍCÍ VELKOFILM ZE SVĚTA ZLOČINU!VRAŢDY!LOUPEŢE!SMRT VE VLNÁCH!TRAGÉDIE POD KOLY VLAKU!ROZSÁPÁN DIVOKOU ZVĚŘÍ!POUZE V NAŠEM KINU!NEOPOMEŇTE ZHLÉDNOUT!Kdyţ se človíčkové dověděli, ţe představení začne co nevidět, nahrnuli se dovnitř.Ještě ani všichni nedosedli, světlo zhaslo a po plátně začaly pobíhat prapodivnépodezřelé osoby v maskách i bez masek, s noţi, dýkami i pistolemi v rukou. A to uţ setaky objevili po zuby ozbrojení policajti, pronásledovali lupiče a lupiči honili zas je apouţívali kdejakého dopravního prostředku: aut, autobusŧ, vrtulníkŧ a letadel, vlakŧ,motorových člunŧ, parníkŧ a ponorek a všichni co chvíli padali, někam se řítili, plácalisebou do vody, tonuli nebo topili druhé, mlátili se, čím se dalo, a pálili po sobě z pistolía samopalŧ. Ubozí diváci pištěli strachy při pohledu na všechny ty hrŧzy.Hluk v sále však přece jen slábl, aţ ztichl docela. Človíčkové, unaveni dlouhoucestou, usínali a ani nečekali, jak to všecko dopadne. Místo sedadel tu byla totiţměkoučká křesla se sklopnými opěradly jako v autokarech nebo v letadlech. Opěradlo sesklopilo pěkně dozadu a přímo v kině bylo moţno tuze pohodlně leţet a spát, úplně jakodoma v posteli. Všichni byli tak utrmácení, ţe se probudili aţ příštího dne ráno.Uslyšeli zvonec zvoucí k snídani, vyskočili a hnali se do jídelny. Pak vyběhli ven azačali si hrát na schovávanou, na babu, škatule, škatule, hejbejte se! a všelijaké hry.Někteří běţeli na houpačky a na kolotoče, jiní zaslechli zvonek a hnali se zpátky do kina,kde se hrálo od samého rána. Mezi pomerančovníky objevili človíčkové palouk s velkýmhřištěm. Našli i dřevěné pálky s dlouhými rukojeťmi a dvě dřevěné koule, prostě všecko,co je třeba k napínavé hře, které se říká pálkovačka.Hráči se rozdělí po dvanácti na dvě druţstva: první dvanáctka, ozbrojená dřevěnýmipálkami, hraje bílou koulí a snaţí se ji zahnat do jamky uprostřed hřiště. Přitom bránídruhému druţstvu, aby zahnalo do jamky svou černou. Vyhrávají pochopitelně ti, kdo sedostanou první k jamce. Jako kaţdá hra, má i měsíční pálkovačka svá přesná pravidla.Spočívají v tom, ţe hráči nesmějí mlátit jeden druhého pálkami po nohou a po hlavách;všechno ostatní je dovoleno: na kouli se smí stoupnout a tak ji drţet, smí se odpálkovatven z hřiště, protihráč se mŧţe odstrkovat tělem nebo rukama.Človíčkové okamţitě utvořili čtyři muţstva. Protoţe však čtyři muţstva najednou hrát

nemohla, hrála vţdycky jenom dvě a ostatníčekali, aţ na ně dojde řada. Pravda, toho dne seuţ nedočkali, zato nazítří si přivstali a zabrali sihřiště na celý den zase pro sebe. Od té dobyhráli pálkovačku vţdycky ti, kdo se nejdřívprobudili a přiběhli první. Skončilo to tím, ţe tinejnenasytnější spali přímo na hřišti - a proč byne, kdyţ podnebí je na Ostrově hlupákŧ velice teplé, prší zřídkakdy a spát se dá i podširým nebem. A tak nakonec zŧstaly jen dvě dvanáctky pálkovačŧ, zato však lítaly pohřišti od rána do večera, aţ se z nich kouřilo. To uţ se i ostatní človíčkové dávnorozdělili podle svých zájmŧ: kolotočníci se celé dny vozili na kolotočích; kolaři dávalipřednost čertovým kolŧm; škatulisti neuznávali nic jiného neţ škatule, škatule, hejbejtese!; domináři zas od rána do večera vysedávali za stolky a třískali kameny domina;karbaníci od slunka do slunka seděli v trávě a mazali mariáš; a konečně kinaři obsadilihned ráno všechna místa v kině a koukali na jedno představení za druhým. Toť se ví, ţetakováhle jednostranná činnost nenápadně otupovala človíčkŧm zdravý rozum apřispívala k jejich přeměně v ovce a berany.Chodit do kina by moţná leckdo povaţoval za mnohem rozumnější zábavu neţ třebapálkovačku nebo domino. To by se však zatraceně spletl! Obsah filmŧ byl taknesmyslný, ţe o nějaké uţitečné duševní činnosti nemohlo být řeči. Celé dny koukat, jakna plátně někdo běhá, skáče, padá, dělá kotrmelce nebo střílí z pistolí, z toho se dalo ledazhloupnout, ale zmoudřet ne. Nutno říci, ţe i Neználek a Kozlík tomuhle nerozumupropadli. Den co den trčeli v biografu, bez hnutí seděli v křeslech a od rána do večerapoulili oči na plátno. Jednou večer zčistajasna ucítili, ţe jim jakoby zdřevěněl hřbet: anijeden, ani druhý nemohli vstát z místa. Hrozně se vylekali, vší silou se přinutili seskočitz křesel na podlahu a se zády dočista ztuhlými vylezli z biografu. Chvíli lezli v trávě počtyřech, aţ si trochu rozhýbali hřbety a mohli se zase narovnat. Nejdřív na sebenechápavě koukali, nakonec se Neználkovi objevil v obličeji aspoň trochu rozumnývýraz a stísněně řekl:“Ty, Kozlíku, kdy začneme dělat loďku?““Jakou loďku?“ nechápal Kozlík.“Jakou, jakou! Co plave na vodě, ne?““A nač by nám byla na vodě?““Copak jsme se nechystali utéct?““Jo tááák!“ vzpomněl si konečně Kozlík. „No co, tak zítra začneme.“Nazítří ovšem na loďku uţ zase zapomněli a běţeli se houpat na houpačky, vozit nakolotoč a klouzat na tobogan. Starali se jenom o zábavu, myšlenky na útěk se jim dávnovykouřily z hlavy a dny ubíhaly jako dřív. Neználek se sice sem tam někdy večer troškuvzpamatoval a říkával:“Ach jo, Kozlíku, nějak se mi zdá, ţe se uţ pomaloučku měníme v ty ovce.“Ale Kozlík vţdycky jen mávl rukou: „Jdi ty! Kdyţ jsme se nezměnili doposavad,proč bychom se měli změnit zrovna teď? Nějak bylo, nějak bude.““Bude, bude, ale pozdě.““Tak dobrá, zítra začnem stavět loďku.“Jenţe zase přišlo zítra a zase bylo všecko při starém. Kozlík měl plnou hlavukolotočŧ, houpaček, čertových kol a ostatních atrakcí a o útěku nechtěl ani slyšet. Sotva

Neználek otevřel ústa, aby mu připomnělloďku, Kozlík jen netrpělivě mával rukou akřičel:“Zítra! Zítra!“

Dopadlo to tak, ţe se Neználek o loďce uţradši nezmiňoval. Jednoho dne se vydali nakolotoč a jezdili tak dlouho, dokud seNeználkovi nezatočila hlava a nesvalil se na zem. S velkým úsilím se zvedl a jako opilýse odpotácel do pomerančovníkového háje. V dálce spatřil modře natřený plot. Aninevěděl jak, najednou stál u ohrady - a vtom odtamtud zaslechl zvláštní smutné zvuky:„Bé-e-ééé! Bé-e-ééé!“ Zajímalo ho, co to je, chtěl tam nakouknout, jenţe prkna bylapřitlučená těsně u sebe. Dlouho se nerozmýšlel, chytil se nahoře za plot a vylezl naohradu. Spatřil zelenou louku, nedaleko tekl potok a za ním se černal les. Na louce sepáslo v houfu stádo bílých beránkŧ. Hlídali je dva zrzaví psi. Jakmile některý beránekodběhl z houfu, psi se za ním se štěkotem vrhli a zahnali ho zpátky. U plotu se tyčilahromada ovčí vlny. Několik človíčkŧ sedělo na bobku vedle té hromady a velkýminŧţkami stříhali beranŧm srst. Ubohá zvířata leţela poslušně na zemi se svázanýmanohama a ani nehlesla. A tu jeden človíček dokončil stříţ, rozvázal beránkovi nohy,chytil ho pod břichem a postavil na kopýtka. Beránek nemotorně ťapal na zdřevěnělýchnoţkách k stádu. Bez svého bohatého koţíšku vypadal hrozně hubeňoučký a taklegrační, ţe se Neználek div nerozesmál.Beránek se zastavil, pootočil hlavu a ţalostivě zabečel „Bé-e-ééé!“Tak vida, kdo to tady bečí! uvědomil si Neználek a bylo mu z toho pomyšlení nějakdivně po těle. Vtom se ozval hukot motoru. K hromadě vlny zajel nákladní automobil,človíčkové přerušili práci a nakládali vlnu na vŧz. Řidič se vyklonil z kabiny, uviděl naplotě Neználka a vesele mu zamával:“Hej, to se uţ nemŧţeš dočkat? Jen počkej, co nevidět tě tu uţ taky ostříhají! Chacha-cha!“Mráz přeběhl Neználkovi z toho smíchu po zádech. V mţiku si vzpomněl, co ţe se toděje s ubohými človíčky na Ostrově hlupákŧ, roztřásl se strachy, seskočil s ohrady aběţel zpátky, co mu nohy stačily.“Zastavte to, kamarádi!“ křičel, kdyţ doběhl k človíčkŧm na kolotoči. „Slyšíte!Musíme rychle pryč!“Viděl, ţe si ho nikdo nevšímá, popadl Kozlíka za límec a stáhl ho dolŧ. UbohémuKozlíkovi se z toho věčného točení taky zamotala hlava, přičapl na bobek a opřel serukama o zem. A ať ho Neználek tahal sebevíc, dřepěl tu na čtyřech a vydával jakésimekavé zvuky.“Kozlíku, kamaráde, musíme utéct, slyšíš?“ vykřikl zoufalý Neználek.Kozlík se na něj pomateně podíval a zablábolil: „Ty, Ne-e-e-ználku, já se tak za-aamotal, ţe ne-e-eřeknu ani a-a-á, ani be-e-ééé.“Připitoměle se rozesmál, rozběhl se po všech čtyřech a hlasitě zabečel: „Bé-e-ééé !Bé-e-ééé !““Kozlíku, chlapče zlatá, nech toho, slyšíš, přestaň!“ prosil ho úpěnlivě Neználek.Popadl zhlouplého Kozlíka do náručí a rozběhl se s ním k moři. Zdálo se mu, ţe seKozlík kaţdou chvíli změní v berana a pak ţe ho uţ pranic nezachrání. Za chviličkudoběhl na kraj palmového háje. Mezi kmeny probleskovala blyštivá hladina moře, v

dálce bylo vidět přístaviště s vysokým stoţárem,na němţ se třepotala vlajka. Z posledních silvyběhl Neználek na mořský břeh a vysíleně padlna písek. Sevření jeho rukou povolilo a on ztratilvědomí.Kozlík se chvíli nechápavě rozhlíţel. Chladivýmořský větřík ho osvěţil, hlava se mu přestalatočit a konečně pochopil, ţe uţ nesedí na kolotoči,ale na mořském pobřeţí. Vedle něho se zavřenýmaočima leţel Neználek. Spí, řekl si Kozlík a zadíval

se na vlny, které se se sykotem a burácenímrytmicky valily na povlovný písečný břeh aklouzaly zase zpátky do moře. Kdovíjak dlouho bytu byl Kozlík seděl a kochal se pohledem navlnobití, kdyby byla jeho zrak neupoutala temnáskvrna v dálce, velká jako zrnko máku. Zpočátku

se mu zdálo, ţe to krouţí nad hladinou nějaký mořský pták, avšak skvrnka se pomalublíţila a zanedlouho uţ bylo zřejmé, ţe to není pták, ale spíš vzducholoď. Neuběhlo všakani pár minut a Kozlík rozeznal, ţe to je - parník. „Co je zas tohle!“ brumlal rozpačitě.„Odkdypak lítají parníky vzduchem?“ Zatřásl Neználkem, a kdyţ viděl, ţe se nehýbá,strašně se polekal a začal mu stříkat do obličeje chladnou mořskou vodu. To přivedloNeználka k vědomí.“Co je? Kde to jsem?“ zeptal se a otevřel oči.“Koukej, parník!“ vykřikl Kozlík.“Kde?“ zeptal se Neználek, nadzvedl se a obhlíţel moře.“Ale tam ne! Tamhle, nahoře!“ ukazoval mu Kozlík.Neználek zdvihl hlavu a uviděl, jak se vysoko ve vzduchu vznáší parník s komíny,stěţni, kotvami a záchrannými čluny zavěšenými nad palubou. Neználek údivem dočistazkameněl. Parník se blíţil a rychle se zvětšoval. Na palubě bylo uţ moţno rozeznatčlovíčky. Neználek s Kozlíkem div neumřeli strachem, kdyţ viděli, jak se na ně hrne tenobrovský kolos. Kozlík otevřel pusu, vytřeštil oči, chtěl něco říct, ale nevypravil ze sebeani slovo.“Beztíţe!“ vyhrkl najednou Neználek. „Tojsou naši! Všeználek! Já to věděl, ţe námpřijdou na pomoc. Sláva!“Vyhodil klobouk do vzduchu a radostí začalskákat po břehu. Parník zakrouţil a lehounce sesnesl na hladinu. Neználek a Kozlík se popadliza ruce a pádili k přístavišti. Ještě ani nevyběhlina molo a z parníku uţ vystupoval Všeználek,doktor Pilulkin, Šroubek, Vroubek, Buchtík aněkolik neznámých Měsíčanŧ. Neználkovi sevzrušením rozbušilo srdce, zŧstal stát a jen tišemumlal:“No nazdar, teď bude mazec!“Všeználek s ostatními človíčky přišel k Neználkovi, podal mu ruku a řekl: „Tak buďzdráv!““A to jste nemohli přiletět dřív?“ zabručel Neználek hrubě, aby zakryl dojetí arozpaky. „My tu na vás čekáme, div z nás uţ nejsou berani, ale vy - kdepak! To jste mipěkní zachránci!““No dovol - tak to se s tebou uţ vŧbec nebavím!“ odsekl rozzlobeně Všeználek.“Kdybys radši poděkoval, ţe jsme vŧbec přiletěli,“ řekl doktor Pilulkin. „Jak secítíš?““Dobře. Proč?““Tak marš na parník! Prý je tady hrozně nezdravý vzduch. Nebudeme tu zbytečněokounět.““No, chvilku to snad ještě vydrţíme,“ namítl Neználek. „Musím přece zachránit iostatní. Nás sem přijelo víc.““To uţ obstaráme bez tebe,“ řekl přísně doktor Pilulkin.“Kdepak, kamarádi, beze mne byste to mohli poplést - někoho tu zapomenete, a copak? Nechte mě, já docela všecky najdu. A ještě něco: nemáte náhodou nějaký zbytečnýdetěţkátor?“

“Prosím tě, na co?“ zeptal se Šroubek.“Ale, vymyslel jsem zkrátka takový vynález,“odpověděl Neználek. „Zakopeme tadydetěţkátor, vznikne pásmo beztíţe, vzduchnebude nic váţit, začne stoupat a místo něho sesem nahrne čerstvý mořský vzdoušek. Ovzdušíse vyčistí a nikdo se uţ tady nebude pro nic zanic měnit v berana.““Koukněme se,“ řekl nadšeně Vroubek, „z Neználka se stal i vynálezce!““A co si myslíš? Já v poslední době zmoudřel, no hrŧza! A tohle čištění vzduchu, tojsem náhodou vymyslel uţ na parníku, abys věděl. Kdyţ nás sem vezli. V podpalubínebylo do čeho píchnout, a tak jsem začal vymýšlet všelijaké takovéhle věci.““No dobrá,“ kývl Šroubek, „nějaký šikovný detěţkátorek se uţ najde. Ale teď námukaţ, kde jsou ti tvoji človíčkové - jestli se uţ ovšem nezměnili v berany.“Kapitola třicátá pátáČAS VELKÝCH ZMĚNOd té doby, co Scouperfieldovi dělníci vyhnali z továrny svého pána, nemluvilo se naMalé Zemi o ničem jiném. Ke kosmonautŧm teď houfně jezdili dělníci z nejrŧznějšíchtováren a montovali si pak detěţkátory i ve svých dílnách. V některých závodech dostalidělníci takovou odvahu, ţe se bouřili i bez přístrojŧ beztíţe a vyháněli továrníky jen tak.Policie byla do té míry vylekaná, ţe uţ se do ničeho nepletla. Policajti zahazovalipušky a pistole, zakopávali do země uniformy a přílby, oblékali se jako obyčejníčlovíčkové a šli pracovat někam do továrny. Libovali si, ţe to je mnohem příjemnějšíneţli létat ozlomvaz vzduchem a v jednom kuse mít nějaké škrábance a boule.Dělníci teď dostávali za svou práci mnohem vyšší plat, protoţe uţ nemuseli dávatčást výdělku boháčŧm, ceny klesly, všichni se mohli dosyta najíst a dopřát si víc zboţí; aprotoţe bylo potřeba víc zboţí, všecky továrny zvyšovaly výrobu, a k tomu bylo zasepotřeba víc dělníkŧ. Nezaměstnaní zmizeli, kaţdý našel lehce práci. Nikdo uţ nemělchuť slouţit jako lokaj u boháčŧ, utíkali od nich sluţky, komorné i pradleny, vrátní,uklízečky i šoféři. Všichni kuchaři a kuchařky dávali teď přednost práci v jídelnách a vrestauracích, kde si byli sami svými pány. Jídelny a restaurace rostly jako houby podešti, protoţe se uţ nikdo nepotřeboval trápit s vařením a kaţdý měl dost peněz, aby semohl naobědvat v restauraci nebo si přinést oběd z jídelny.Scouperfield, který prohospodařil všechny svoje peníze uţ dávno před tím neţ muvzali továrnu, nevěděl, co si počít. Nejdříve chodil vyjídat své staré známé, ale kdyţ sepřesvědčil, ţe jim to nečiní ţádné zvláštní potěšení, našel si práci ve svém bývalémzávodě. Nikdo mu v tom nebránil - všichni věděli, ţe má výrobu makarónŧ rád a ţe budepracovat svědomitě a pilně. Nejdřív dělal několik dní pomocníka u míchačky těsta, alepak mu dali práci u makarónového lisu. Scouperfieldovou povinností bylo kontrolovatmakarónové rourky a regulovat jejich tuhost; kdyţ těsto příliš zřídlo, dával signálmíchačŧm těsta, aby přidali mouku; kdyţ bylo příliš husté, dal přidat vody. Jakmilemakarónové trubičky dosáhly patřičné délky, stiskl tlačítko a elektrický nŧţ je odřízl, vpařáku prošly horkou párou a padaly na pás, který je dopravil do sušárny.

Scouperfield pracoval u lisu něco přestýden, a uţ vymyslel zlepšovák: přimontoval klisu kolečko se zoubkem, kolečko se otáčelo, vpravidelných intervalech stisklo zoubkemtlačítko a spustilo elektrický nŧţ. Scouperfielduţ nemusel pokaţdé mačkat tlačítko sám amohl pracovat na dvou lisech současně. Říkal,

ţe to ještě není všecko a ţe dokáţe, aby stroj automaticky reguloval i hustotu těsta asamočinně přidával potřebné mnoţství mouky nebo vody.Teď, kdyţ musel pracovat sám, moc dobře pochopil, jak dŧleţité je ulehčovatdělníkŧm práci. Práce se Scouperfieldovi zalíbila, tím spíš, ţe měl kolem sebe pořádčlovíčky s kterými si mohl popovídat, zaţertovat nebo se poradit o nějakém novémzlepšováčku.Často si teď po práci kupoval velkou housku a spokojeně se vydával do zoologickézahrady. Tuze rád se tam díval na všelijaká zvířata, obzvláště na vodní ptactvo. Kdyţviděl uprostřed jezírka plavat kachny, smál se a volal: „Koukejte, kachny, kačenky - abyje čert vzal!“ Drobil housku na břeh, kachny připlouvaly a pochutnávaly si na tompohoštění. Časem si tak zvykly, ţe Scouperfielda poznaly uţ z dálky. Jen zahlédly jehočerný cylindr, honem pospíchaly ke břehu. Scouperfield byl celý šťastný, nalámalkachnám pŧlku housky a pak řekl: „Tak, a dost, miláčkové, jděte zase pěkně plavat.Příště vám přinesu zas. A? Říkali jste něco?“ A odcházel do oddělení mláďat, kde rozdalzbytek. Kdyţ tam byl náhodou sám, poprosil hlídače, jestli by mu nedovolil trošku sipohrát. Hlídač mu to někdy dovolil, Scouperfield přelezl přes ohradu, hladil zvířátkajedno po druhém, pomazlil se na rozloučenou s nějakým medvídkem a dokonale šťastnýse zas vracel domŧ. V neděli a ve svátek jezdíval s některým ze svých nových přátel dopřírody za město. Dýchal tam svěţí vzduch, poslouchal zpěv ptactva a koukal nakvětiny. Časem si zapamatoval i jejich jména a teď uţ to pro něj nebyla jen modrá,červená a ţlutá kvítka, ale pomněnky, lekníny, konvalinky, zvonky, fialky, pampelišky,chrpy nebo macešky. Od té doby, co se naučil znát kytky jménem, jako by to byly jehoblízké příbuzné, a měl ještě větší radost, kdyţ je uviděl. „Jak je ten svět krásný!“ říkávalokouzleně. „A ta příroda! A? Dřív jsem z toho neměl nic. V jednom kuse jsem vymýšlel,jak co nejvíc vydělat, a na nic ostatního mi uţ nezbyl čas, aby to čert vzal! Zato teď uţvím, ţe největší vzácnost nejsou peníze, ale všecka tahle krása kolem. A? Říkal jsteněco? Nějak jsem nerozuměl.“Mnoho boháčŧ, kteří s továrnami ztratili i všechny příjmy, si teď muselo hledat práci.Nakonec však přece jenom pochopili, ţe je to o moc lepší neţ se celé dny a noci třást osvé bohatství, ztrácet spánek i chuť k jídlu a přemýšlet jen o tom, jak někoho obrat a jaknedovolit druhým, aby obrali vás. Byli ovšem i takoví, kteří sice přišli o své továrny, alezachránili aspoň peníze.Jenţe dělníci si řekli, ţe i tyhle peníze patří všem, protoţe je boháči stejně získali jentím, ţe nutili jiné, aby na ně dřeli. Vydali proto příkaz, ţe všechny nepoctivě nabytépeníze musí být odevzdány do společné pokladny a ţe se za ně budou stavět divadla amuzea a galérie, stadióny a výletní parníky.A tak boháčŧm nezbylo neţ se s penízky pěkně rozloučit. Někteří samozřejměchytračili i teď a část svého jmění si tajně uschovali.Mezi těmihle chytráky byl i známý pan Skrbling. Nikdo přesně nevěděl, kolik má

vlastně peněz, a tak polovičku odevzdal a druhou pŧlku schoval. Počítal, ţe s plnýmměšcem si bude moci ţít bez práce jako dřív. Jenţe ţít bez práce a zŧstat přitompoctivým a čestným človíčkem, to nejde dohromady ani na Měsíci. Nikdo se neobejdebez práce druhých, a tak musí pro ostatní taky něco udělat. Ovšem Skrbling to chtělzaonačit tak, aby všichni dělali jen na něj, a on přitom nemusel hnout ani prstem.Především potřeboval, aby mu někdo vařil; ale protoţe mu všechno sluţebnictvo dávnouteklo, začal chodit na obědy do restaurace. Zpočátku ho tam ochotně krmili, alejednoho dne k němu přišel vrchní kuchař a řekl:“Poslyšte, pane Skrbling, my tady na vás pracujeme, připravujeme vám všelijakájídla, a vy pro nás neděláte nic. Nepracujete a jenom jíte.““No dovolte, copak vám za to neplatím?“namítl pan Skrbling. „To ano, ale kde beretepeníze, kdyţ nepracujete? Nejspíš jsteneodevzdal všecko, co jste nakradl.“Skrbling se samo sebou nepřiznal, ţepolovinu peněz zatajil, a drze zalhal: „Co vásnemá, odevzdal jsem všecko do posledníhocentigu, zŧstalo mi jen pár shwindlingŧ. Ale teďjsem projedl i ty, a tak si najdu práci.“A rozhodl se, ţe uţ do restaurace choditnebude. Nakoupil si v obchodě vajíčka,brambory a jiné potraviny a nanosil to všecko domŧ. Polovinu vajec rozbil uţ cestou, z

druhé poloviny si chtěl udělat omeletu, ale zakoukal se a omeleta se mu nadrancpřipálila; začal tedy vařit brambory, ty se mu však rozvařily a zbylo mu z nich něco, covypadalo jako lepidlo. Ať dělal co dělal vţdycky se mu podařilo něco, co nechtěl, a to,co chtěl, to se mu ne a ne podařit. Všecko musel jíst buď nedovařené nebo rozvařené,nedopečené anebo připálené a sem tam dokonce syrové nebo spálené. Samo sebou, ţe hoz takového jídla kaţdou chvíli bolelo břicho a ţe byl vzteklý jako pes. Protoţe nemělnikoho, kdo by mu uklízel - a sám byl příliš líný, neţ aby vzal koště nebo rejţák, byl uněho v domě nepořádek hrŧza povídat. A navíc ještě myl hrozně nerad nádobí. Posnídani, po obědě nebo po večeři postavil vţdycky špinavé nádobí někam do kouta adruhého dne si vzal čisté. A ţe měl nádobí víc neţ dost, ve všech koutech byly brzy horyšpinavých šálkŧ, talířŧ a sklenic, lţiček, vidliček a noţŧ, talířŧ, mís a omáčníkŧ, čajníkŧ,kávových konvic a konviček na mléko, misek na salát, broušených lahví, starýchplechovek od konzerv a lahviček nejrozmanitějších tvarŧ; na stolech, na oknech i naţidlích se hromadily začouzené hrnce, litinové ţelezňáky, kastroly, kotlíky, pekáče,pánve a pánvičky se zbytky zkaţených jídel; po podlaze se válela kŧra z citrónŧ apomerančŧ, banánové slupky, skořápky z vajec a ořechŧ, kusy papíru, prázdné krabičky,okoralé kŧrky pokryté zelenavou plísní, ohryzky z jablek, drŧbeţí kosti a ocasy a hlavyze slanečkŧ. Po pravdě řečeno, tyhle ocasy a hlavy, a dokonce celé rybí kostry bylomoţno najít nejen na podlaze, ale všude: na stolech, na okenních rámech, na knihovnách,na opěradlech pohovek i křesel. Toť se ví, ţe takováhle hojnost zbytkŧ vydávala děsnýsmrad a lákala celá mračna much. Pan Skrbling seděl uprostřed té špíny a jen doufal, ţese ty nové pořádky dlouho neudrţí, ţe se zas všechno postupně změní a pŧjde postaru, ţese mu vrátí sluţebnictvo a dá zase všecko v domě do pořádku. Ale čas ubíhal nic senezměnilo a pan Skrbling uţ ani nevnímal, ţe v té špíně vězí aţ po krk. Avšak neštěstí,jak moudrost praví, nechodí nikdy samo: Skrblingovi došly zásoby uhlí. A protoţe bylopotřeba něčím topit, začal pálit nábytek. A tak se teď kromě kopcŧ neřádu a smetí válelapo zemi i látka strhaná z pohovky a křesel, vyrvaná pera a ţíně, úlomky lehátek azrcadlových skříní. Vypadalo to tam jako po bitvě.Pan Skrbling jako by ani neviděl tu zkázu a jen čas od času vylézal potají z domu,aby si doplnil zásoby potravin. Nebylo to lehké, vţdyť ho kdekdo znal, málo platné,sotva se bývalý miliardář, předseda Velkého pindamu, majitel mnoha cukrovarŧ aznámých Skrblingových tkalcoven, jehoţ fotografie byly donedávna div ne denně vnovinách, objevil někde v obchodě, prodavači se mu hned začali smát, tropit si z něhovšelijaké ţerty a někteří mu řekli rovnou, ţe je na čase, aby přestal dělat naschvály amísto ţivoření z nakradených peněz šel konečně někam pracovat a ţil pořádně jakoostatní.“Podívejte, pane Skrbling,“ říkávali mu, „nejvyšší čas, abyste se polepšil. Hodláte-lipokračovat v tomhle darmojedství, neprodáme vám uţ zboţí ani za centig.“Místo odpovědi se pan Skrbling obyčejně obrnil mlčením a jen vztekle supěl. Nebotaky říkával, ţe není ţádný Skrbling, ţe si ho s někým pletou, ale vyslouţil si zase jenomsmích. To všecko ho nesmírně hnětlo, a protoţe posměšky nepřestávaly a byly den odedne horší, rozhodl se, ţe se bude objevovat na ulici co moţná nejméně. Vycházel pak zdomu opravdu, jen kdyţ uţ nebylo zbytí. Jednou večer seděl jako obyčejně doma, vzimě, o hladu a potmě. Vtom někdo zaklepal. Skrbling sešel se schodŧ, otevřel domovnívrata a ve světle pouliční lucerny uviděl snědý, širokolící obličej ozdobený malýmčerným, pečlivě upraveným knírkem, černou špičatou bradkou a uzounkýma černýmaočkama neklidně běhajícíma sem a tam. Panu Skrblingovi připadala ta tvář docela cizí,ale sotva se příchozí představil, hned si vzpomněl, ţe to jméno uţ někdy někde slyšel.Pozval ho dál a řekl:“Vaše jméno mi je povědomé, pane Lumpino. Mohl byste mi laskavě připomenout,odkud se známe?““My ţe se známe? To ne!“ odpověděl Lumpino a s údivem si prohlíţel mohutnévrstvy prachu, smetí, zbytkŧ, úlomkŧ, špinavého nádobí a rybích kostí. „Měl jsem pouzetu čest prokázat vám sluţbu, kdyţ jste se chtěl před časem vypořádat s jistou Společnostíobřích rostlin.““Ach ano, máte pravdu!“ zvolal pan Skrbling. „Ovšem, pokud se pamatuji, dali jste siza tu sluţbu dobře zaplatit: tři milióny shwindlingŧ, nemýlím-li se.““Tři? To nevím,“ odpověděl chladnokrevně Lumpino. „Řeč byla tehdy o dvoumiliónech, pokud pamatuji. Nicméně jsem si ani z těch dvou neměl moţnost vzít svŧjdíl. Ten ničema Scouperfield mě tenkrát v lese praštil holí a ti dva lumpové, Juks aWesh, mě nechali na holičkách a pláchli se vším všudy. Od té doby vandruji po světě amarně hledám toho darebáka Jukse. A teď jsem si dovolil obrátit se na vás, jestli bych senedověděl, kde hledat aspoň toho druhého lotra, Weshe.““Nemohu bohuţel ukojit vaši zvědavost. Velectěný pan Wesh uţ ode mne dávnoutekl a vzal si s sebou kolem miliónu z mojí vlastní pokladny,“ odpověděl pan Skrbling.“V tom případě byste mi mohl nabídnout aspoň večeři. Jestli se totiţ nenajím jsemschopen zločinu - od rána jsem neměl v ústech.““Mohu vás pozvat pouze na míchaná vajíčka,“ zabručel suše pan Skrbling.Vydal se s hostem do kuchyně, rozštípal pár ţidlí, zatopil v kamnech a rozbil vajíčko.Ale místo na pánev si je vyklopil rovnou na kalhoty. Lumpino pochopil, ţe jestli to

takhle pŧjde dál, nebude z večeře nic, vzal Skrblingovi vajíčka a pustil se do toho sám.Našel si pořádnou pánev a vyrobil obrovskou omeletu z dvaceti vajec. Pak zasedli kvečeři. Pan Skrbling jedl, jedl a v jednom kuse si pochvaloval, ţe uţ dávno nepamatujetak dobrou večeři. A uvědomil si, jak by mu mohl být Lumpino uţitečný, kdyby muchodil nakupovat a pomáhal mu vařit. Velkomyslně mu proto nabídl, aby se u něhoubytoval. Lumpino souhlasil a od té chvíle dostal Skrblingŧv ţivot přece jenom jakýstakýs řád. Lumpino chodil po nákupech aspolečně pak vařili - Skrbling ovšem dělalspíše hrubší práce, to znamená: štípal nábytek,zatápěl v kamnech a loupal brambory, kdeţtoLumpino si vzal na starost řízení přípravy jídela dozor nad jakostí pokrmŧ. Kromě péče ojídlo projevil Lumpino i péči o čistotu.“Nějak se vám, váţený, v tomhle pokojinahromadilo trochu moc krámŧ,“ řekl jednoupanu Skrblingovi. „Ovšem uklízet tady, to za tonestojí. Jednoduše se přestěhujeme do dalšíhopokoje, a aţ bude nepořádek i tam, pŧjdem do třetího, do čtvrtého a tak dále, dokudnezaneřádíme celý dŧm. A pak se uvidí.“Protoţe topit se jim povětšinou nechtělo a v noci bývalo uţ chladno, Lumpinovymyslel zvláštní zpŧsob spaní: ne v postelích, ale v truhlách. Vlezli si i s peřinou dotruhlice, přiklapli se víkem, zadýchali si tam a spali v teple.V té době bylo jejich největším potěšením sednout si večer co večer po denníchstarostech k televizoru a proklínat nové pořádky. V televizi teď velice často vysílalireportáţe o dělnících, kteří sami řídili své továrny a dílny; zvláštní zájem budilo i to, jakprobíhá výroba ve stavu beztíţe. Pan Skrbling i Lumpino v duchu počítali, co by tovyneslo boháčŧm, kdyby se byla beztíţe dostala do rukou jim, a ne dělníkŧm, a div přitom nevyletěli z kŧţe. Ale ze všeho nejvíc je dovedly rozzuřit rozhovory o obříchrostlinách, které skutečně rostly jako z vody. Neuběhl den, aby v televizi neukazovaliobrovské okurky, rajská jablíčka, zelí, červenou řepu, melouny a dýně, zasázené ještěnavíc na bývalé pŧdě boháčŧ. Skrblingovi i Lumpinovi z toho bylo dočista nanic, kdyţviděli třeba velikánské klasy nalévající se pšenice.“To je ona! Vidíte ji? To je ta naše zkáza!“ prskal Skrbling a hrozil pěstí doobrazovky.“Všecko je totam!“ ţalostně mávl rukou Lumpino. „Teď uţ není ţádná naděje, ţe seto zas všecko vrátí.“Jednou večer hlasatel oznámil, ţe za okamţik začne přenos z Kosmického městečka,vybudovaného kosmonauty z Velké Země. Skrbling a Lumpino sotva vydrţeli sedět naţidlích, tak byli netrpěliví, uţ aby spatřili své úhlavní nepřátele. Konečně se naobrazovce objevil Všeználek. Představil televizním divákŧm své druhy, ukázal několikmalých útulných domkŧ, které si postavili, a diváci měli dokonce moţnost vidět jedenzevnitř. Potom předvedli rŧzné vědecké přístroje a Petúnka vyprávěla o vědeckémvýzkumu, který na Měsíci provádějí. Tubička Měsíčanŧm namaloval několikpozemských krajin a vysvětlil jim, čím se liší ţivot na Velké Zemi od ţivota na Měsíci.Po něm vystoupil Strunka a zahrál na flétnu několik melodií, aby seznámil Měsíčany shudbou, kterou provozují pozemští človíčkové. Po hudební vloţce uviděli televizní

diváci pokusnou zahradu s dozrávající zeleninou, kde obzvláště vynikaly obrovskémelouny. Všeználek sdělil, ţe zelenina tu nevyrostla menší, ale dokonce větší neţli naZemi, coţ je moţno vysvětlit menší přitaţlivou silou Měsíce. Za zahradou se rozkládaloměsíční pokusné pole, které Měsíčané zpočátku povaţovali za jakýsi fantastický obří les.

A na závěr byla předvedena kosmická raketa, na níţ byl uskutečněn bezpříkladnýmeziplanetární let. Raketa uţ nestála jako dřív na volném prostranství, ale byla umístěnave speciálním hangáru za pšeničným polem.Kdyţ pan Skrbling spatřil raketu, doslovazesinal vztekem. „To všecko kvŧli ní!“ sípal.„Mít tak dynamit, v tu ránu bych ji bez lítostivyhodil do povětří! Nebýt té proklaté rakety,šlo by u nás všecko postaru, ţili bychom podlesvého gusta a nekoukali bychom od rána dovečera na tyhle hnusné hlouposti.““Copak o to, dynamit bych měl - tedy: mohlbych ho obstarat,“ prohodil spikleneckyLumpino.A vyprávěl panu Skrblingovi, ţe měl kdysiobchod všeráţovým zboţím, kde prodával pušky, pistole, střelný prach, dynamit i ostatnívýbušniny.“Nakonec jsem ten obchod prodal,“ řekl Lumpino, „ale protoţe jsem tenkrát musel zHrabillonu odjet nakvap, nestačil jsem odvézt všecko zboţí. Zŧstalo mi ještě v tajnémskladě pár sudŧ prachu a dvě bedny s dynamitem. Určitě tu skrýš nikdo neobjevil,mŧţeme se tam podívat.““Zítra pojedeme!“ vykřikl pan Skrbling. „Já jim ukáţu! Uţ si to dál nenechám líbit.Všecky je vyhodím do povětří!“Vtom televizní přenos z Kosmického městečka skončil a na pořadu byla nová filmováveselohra o bývalém boháči: jak nechtěl pracovat a jak ho vyhodili z restaurace; jak serozhodl vařit si sám a jak to špatně dopadlo; jak si nakoupil vajíčka, poloţil je na stŧl apak si do nich sedl; jak mu spadl na zem balíček másla, jak na něj šlápl, sklouzl a upadl ajak drcnul do čajníku a vychrstl si vodu přímo na pleš; jak se celý večer motal v kuchyni,nakonec se svalil do prázdné bedny, usnul tam a jak hned ráno běţel hledat práci.“No tohle!“ zuřil Skrbling. „Vţdyť to je o mně! Jak se opovaţují! Zapomněli kdojsem? Nejsem pro ně ţádný šašek! Já jsem Skrbling! Dostat je do ruky dřív, já bych jimto byl spočítal! Ale teď - kdo jsem teď? Kdo - no, ptám se vás! Teď jsem pro ně nula,protoţe šlo všecko k čertu. Dřív mě krmili a oblékali, koupali a dávali mě spát, vozili měa kaţdý prášek ze mne sfoukávali, všecku špínu za mnou uklízeli, starali se o mne - ateď abych se o sebe staral sám. A první poslední abych si udělal já. Proč, ptám se vás? Zjakého dŧvodu? Dřív mi všichni prokazovali úctu a váţili si mě pro moje bohatství,podlézali, klaněli se mi aţ k zemi - a teď se mi kdekdo směje, a ještě o mně natáčejíkomedie! To je uráţka! Nestrpím to! Já jim ukáţu! Roztrhám je na cucky! Na kousíčky!Kde je ten dynamit? Dejte mi dynamit! Zítra jedem pro dynamit!“Ještě dlouho křičel a vyváděl. Teprve kdyţ ho Lumpino ujistil, ţe se hned ráno vydajído Hrabillonu, uklidnil se a nechal se uloţit do truhlice, aby si před cestou odpočinul.

Kapitola třicátá šestáKONEČNĚ K ZEMIOd chvíle, kdy Neználek přijel sesvýmipřáteli do Kosmického městečka,uběhloteprve pár dní. Ráno co ráno chodíval

dozahrady a procházíval se tam v houštiněčervenéřepy, mrkve, okurek, rajských jablíček a melounŧ nebo kolem vysokánských stébel obřípšenice, ţita nebo ovsa.“Tady je to skoro jako u nás v Kvítečkově,“ liboval si, „aţ na to, ţe to v Kvítečkověbylo lepší. Jako by tu přece jenom něco chybělo.“Jednou se Neználek probudil a cítil jakousi nevolnost. Nic ho nebolelo, ale měltakový divný pocit, jako by byl hrozně unavený. Protoţe byl pomalu čas k snídani, přecejenom nějak vstal, umyl se a oblékl, ale kdyţ uţ seděl u stolu, uvědomil si, ţe nemá najídlo ani pomyšlení.“Tak to vidíte, jak to tady na Měsíci chodí!“ bručel dopáleně. „Kdyţ chceš jíst, taknení co, a kdyţ je, tak zas nemáš hlad.“Nakonec se přece jen se svou porcí vypořádal, poloţil lţičku na stŧl a vyšel ven. Zachviličku se však celý vylekaný vrátil.“Kamarádi, a kde je vlastně sluníčko?“ zeptal se a nechápavě koukal kolem.“Ty jsi přece osel, Neználku!“ ozval se Všeználek. „Jaképak sluníčko tady na Měsíci,nebo vlastně v Měsíci?““No jasně, já zapomněl,“ mávl rukou Neználek.Po téhle příhodě celý den myslel jenom na sluníčko, při obědě málo jedl a teprvekvečeru se uklidnil. Jenţe druhého dne to začalo znova:“Kde je sluníčko? Já chci, aby tady bylo sluníčko! U nás v Kvítečkově bylo vţdyckysluníčko.““Víš co, kamaráde? Přestaň hloupnout!“ poradil mu Všeználek.“Ale co kdyţ je nemocný?“ řekl doktor Pilulkin. „Snad bych ho měl prohlédnout.“Zatáhl Neználka do své ordinace a začal ho dŧkladně prohlíţet. Prohlédl mu uši, krk,nos a jazyk, pak rozpačitě pokrčil rameny a přikázal Neználkovi, aby si svlékl košili.Proťukal mu záda, ramena i hruď a poslouchal, jaký vydávají zvuk. Zvuk zřejměnevydávaly takový, jaký měly, protoţe Pilulkin se pořád mračil, krčil rameny apokyvoval hlavou. Potom Neználkovi přikázal, aby si lehl na záda, mačkal mu dlaněmibřicho tu i onde a pořád jenom opakoval:“Bolí? Nebolí? A teď?“A zase pokaţdé ztrápeně pokýval hlavou. Nakonec změřil Neználkovi teplotu, puls akrevní tlak, nakázal mu leţet v posteli a sám šel za ostatními a potichoučku řekl:“Je to špatné, kamarádi, Neználek nám onemocněl.““A co ho bolí?“ zeptala se Ančovička.“To je právě to: nic, a přece je váţně nemocný. Nemoc je to tuze vzácná. Dostávají jijenom človíčkové příliš dlouho vzdálení od svých rodných míst.““Jdi ty!“ podivil se Všeználek. „Tak ho musíš léčit.““Jenţe jak?“ odpověděl doktor Pilulkin. „Na tuhletu nemoc není ţádný lék. Pacient semusí zkrátka rychle vrátit domŧ. Jinak to s ním mŧţe špatně dopadnout.““To tedy znamená, ţe se máme vrátit na Zemi? To tím chceš říct?“ zeptal seVšeználek.“Ano, a co nejdřív,“ potvrdil doktor Pilulkin. „Počítám, ţe jestli se vydáme na cestuuţ dneska, snad ještě s Neználkem doletíme.““V tom případě musíme opravdu startovat hned dnes, jaképak dlouhé rozmýšlení,“prohlásila Petúnka.“A co s Buchtíkem?“ zeptal se Všeználek. „Zŧstal přece v Los Kabanosu u svýchvrtikolŧ. Nemŧţem ho tady nechat.““Vezmeme všudychod a dojedeme pro něj,“ navrhl Šroubek. „Kvečeru tam budem,zítra ráno se vydáme zpátky a k obědu jsme tu.““Určuji tedy odlet na zítřek,“ oznámil Všeználek. „Dřív to zkrátka nestihneme.““Nu coţ, do zítřka to snad Neználek ještě vydrţí,“ řekl doktor Pilulkin. „Ale pospěštesi, ţádné zbytečné zdrţovaní.“Šroubek s Vroubkem okamţitě vytlačili z garáţe všudychod, vzali s sebou Kozlíka,kterého učili řídit, a odjeli do Los Kabanosu. Doktor Pilulkin pospíchal k Neználkovi,aby mu oznámil, ţe se zítra letí zpátky. Neználka to tuze potěšilo. Vyskočil z postele arozpovídal se, ţe jen co se vrátí domŧ, hned napíše psaní Modroočce, protoţe jí to slíbil,a teď ho trápí svědomí, ţe nesplnil slib. Po tomhle rozhodnutí se rozveselil, a dokonce sizačal prozpěvovat.“Nebuďte smutní, kamarádi,“ říkal, „za chvilku uvidíme sluníčko.“Doktor Pilulkin ho napomenul, aby tak nedivočil, protoţe ho nemoc oslabila a musí sišetřit síly. Však také Neználkova radost brzy opadla; vystřídala ji netrpělivost.“Kdy uţ se vrátí ten Šroubek s Vroubkem?“ doráţel co chvíli.“Dneska přece přijet nemohou, milý zlatý, aţ zítra, to uţ vydrţíš. A teď si radši lehnia vyspi se,“ domlouval mu doktor Pilulkin.Neználek si zase lehl, ale za chvíli to začalo nanovo: „A co kdyţ zítra nepřijedou?““Ale přijedou, milý zlatý, přijedou, proč by nepřijeli,“ uklidňoval ho Pilulkin.V těch dnech byli v Kosmickém městečku na návštěvě astronom profesor Tangens,lunolog profesor Coctangens a dva fyzikové Proton a Foton. Přijeli se obeznámit skonstrukcí kosmické lodi a skafandrŧ, protoţe se sami chystali sestrojit raketu a vykonat

meziplanetární let k Zemi. Teď, kdyţ bylo odhaleno tajemství beztíţe, staly semeziplanetární lety dostupné i Měsíčanŧm. Všeználek se rozhodl věnovat měsíčnímučencŧm přesné plány rakety a přikázal, aby jim odevzdali i zbytek lunitu a antilunitu.Profesor Tangens slíbil, ţe zachovají Kosmické městečko v pořádku a zřídí tadykosmodrom s plošinou pro přistávání kosmických lodí, které k nim přiletí, i k vypouštěnívlastních raket k jiným planetám.Jakmile byl určen start ke zpáteční cestě, vydali se Všeználek, Petúnka a Ančovičkado hangáru provést poslední kontrolu všech součástí a přístrojŧ. Účastnili se jí i profesořiTangens a Coctangens a Proton s Fotonem, aby se na raketu podívali jaksepatří zblízka.Navíc bylo rozhodnuto, ţe Tangens a Coctangens s nimi poletí aţ na povrch Měsíce, tamkosmonauti přestoupí do rakety NAB a Tangens s Coctangensem se vrátí raketou PAVdo Kosmického městečka. Prověrka přístrojŧ a zařízení rakety skončila aţ pozdě večer.

Všeználek dokončil poslední zkoušky aprohlásil:“Tak, raketa je připravena, ráno mŧţemstartovat. A teď spát! Před letem si musímepořádně odpočinout.“Vyšli z hangáru, zamkli vrata a vrátili se doKosmického městečka. Ještě ani nezmizeli zdohledu, kdyţ za plotem vykoukly dvě hlavy v černých maskách. Chvíli mlčky trčelynad ohradou a bylo slyšet jen jejich sípavý dech. Pak řekla jedna hlava Lumpinovýmhlasem:“No konečně se jim uráčilo zmizet, hrom aby do nich!““Jakýpak hrom, radši dynamit!“ zavrčela druhá hlava hlasem pana Skrblinga.Byli to skutečně ti dva. Lumpino ještě chvilku počkal, přesvědčil se, ţe jsou sami, ašeptl:“Tak lezte, podám vám to.“Skrbling supěl a funěl, nakonec však přece jen vylezl na plot a seskočil na druhoustranu. Lumpino zvedl bedýnku a podával mu ji přes plot. Skrbling se pro ni natáhl, alebednička byla pořádně těţká, neudrţel ji a upadl na zem i s ní.“Co s tím mlátíte!“ zasyčel Lumpino. „To je dynamit, a ne makaróny! Bouchne to anezŧstane po nás ani mastný flek.“Přelezl přes plot za Skrblingem a zkoušel otevřít vrata hangáru. „Zamčeno!“zamumlal vztekle. „Musíme se podhrabat.“ Rozsvítil opatrně baterku, klekli si ke stěně,vytáhli zavírací noţe a začali rýpat hlínu pod vraty.Človíčkové v Kosmickém městečku uţ dávno spali. Nikdo netušil nic zlého. Nespalijen Všeználek a profesor Hvězdoslav. Museli ještě vypočítat dráhu letu kosmické lodi,aby se po startu dostala přesně k otvoru v měsíčním obalu, který vedl na povrch. Bylo uţdávno po pŧlnoci, kdyţ skončili všechny výpočty a chystali se spát. Všeználek seodstrojil, zhasl, lehl si do postele a uţ se chtěl zachumlat do přikrývky - kdyţ vtom seozval výbuch. Stěny pokoje se zatřásly, se stropu padala omítka, okenní skla sevysypala, postel se převrátila a Všeználek spadl na zem. Profesor Hvězdoslav se probraltaky na podlaze. Všeználek přes sebe přehodil přikrývku a v tu ránu byl na dvoře. Spatřilvysoký sloup plamenŧ a kouře.“Raketa!“ vykřikl na profesora Hvězdoslava, který vyběhl za ním.Nedbali padajících úlomkŧ dřeva a rozběhli se k místu, kde stával hangár - zbyla zněho jen hromada dýmajících trosek. Na místo zkázy přibíhali uţ i ostatní človíčkové.“Někdo vyhodil raketu do povětří!“ volal Všeználek vzrušeně.“Určitě policajti!“ křikl Proton. „Chtěli se nám pomstít.““Jak se teď dostaneme zpátky?“ zoufali si človíčkové.“Třeba to pŧjde spravit,“ těšil je profesor Coctangens.“Spravit! Co kdyţ je na kusy?“ vybuchla Petúnka.“Klid, kamarádi!“ prohlásil nakonec Všeználek. „Musíme rychle odklidit troskyhangáru a zjistit, co je s raketou.“Okamţitě se pustili do práce, ale teprve k ránu mohli spatřit rozsah katastrofy:výbuch převrátil raketu na bok, urval jí záď, poškodil hlavní motor a vyrazil skla vprŧzorech.“Tohle se nám nepodaří spravit ani za čtrnáct dní,“ přiznal zoufale Všeználek.

„Musíme odloţit start.““To tak!“ vykřikl doktor Pilulkin. „To těnesmí ani napadnout! Čtrnáct dní Neználeknevydrţí. Musí odtud ještě dnes.““Copak to nevidíš?“ ukázal Všeználek nazničenou raketu.“A co to zkusit jenom ve skafandrech,“navrhla Ančovička. „Dá se v nich přece létat vestavu beztíţe. Aţ doletíme na povrch Měsíce,nasedneme do rakety NAB a odstartujeme k Zemi.““To je výborný nápad!“ zaradoval se Všeználek. „Jen jestli budou skafandry vpořádku - byly přece v raketě.“Petúnka a Ančovička běţely ke vchodu do rakety a smáčkly tlačítko dveří přetlakovékomory. Motor nefungoval, dveře se neotevřely. Inţenýr Špuntík, který se uţ úplněuzdravil z nedávného zranění, vlezl do rakety rozbitým prŧzorem a otevřel dveřeskafandrového úseku.“Sláva! Skafandry jsou celé!“ vykřikl, kdyţ se přesvědčil, ţe jim výbuch neublíţil.Nakonec se mu podařilo opravit i dveře do rakety. Človíčkové hned vytáhli skafandrya pečlivě je zkontrolovali. K polednímu se vrátili Šroubek, Vroubek a Kozlík sBuchtíkem. Kosmonauti se okamţitě začali připravovat k odletu. Za chvíli to věděla celáNejedlinka. Všichni se přišli rozloučit se svými přáteli.“Pokusná zahrada a všecko, co je nasázeno kolem Kosmického městečka, je vaše,“řekl vesničanŧm Všeználek. „Zanedlouho budete moci sklízet. Sami na to nestačíte,pozvěte si na pomoc človíčky z ostatních vesnic. Společně vám to pŧjde líp. A snaţte sepak vypěstovat ještě víc obřích rostlin, ať se rozšíří po celé Malé Zemi. Pak tu budevšeho dost.“Vesničané plakali radostí. I Kozlík měl radost, protoţe mu Šroubek a Vroubekdarovali svŧj všudychod.“Škoda,“ říkal Neználkovi, „teď u nás teprv začne opravdovský ţivot - a ty letíšpryč.““To nic,“ těšil ho Neználek, „my sem ještě přiletíme a vy zas přiletíte k nám. Já tu uţteď zŧstat nemŧţu, hrozně rád bych viděl sluníčko.“Jen vyslovil to slovo, vyhrkly mu slzy, síly ho opustily a sesul se na zem. Přiběhldoktor Pilulkin, a kdyţ viděl, ţe tu Neználek leţí jako bez ducha, rychle mu dal čichnoutčpavku. Neználek se sice vzpamatoval, ale byl bledý jako stěna.“Jakpak teď s tebou máme letět?“ trápil se doktor Pilulkin. „Ty bys měl leţet vposteli, a ne se chystat na meziplanetární let. Nevím, nevím, jak se v takovémhle stavudostaneš zpátky.““Neboj se,“ řekl Šroubek, „vezmeme s Vroubkem houpací křeslo a přimontujeme kněmu kolečka. Mŧţeme Neználka všude vozit, aby se moc neunavil.“A tak to taky udělali. Jakmile bylo křeslo hotové, dal Všeználek povel obléknoutskafandry. Poněkud se lišily od těch, kterých pouţívali Neználek a Buchtík. Čtyřlistávrtulka na vzduchotěsné přílbě mohla kosmonauta vynést do výšky jako vrtulník a let sedal řídit jen změnou polohy těla. Kromě toho slouţila i jako padák: elektrický motorek arychlé otáčky vrtulky zpomalily pád. Nakonec Všeználek přikázal, aby se navázali nadlouhé lano. Tangens s Coctangensem usadili Neználka do houpacího křesla, připoutali

ho k sedadlu a navázali k lanu i tuhle kosmickousedačku. Teď bylo všechno připraveno.Kosmonauti si zastrčili za pás cepíny a geologickákladívka, postavili se do zástupu, Všeználek sistoupl první, zapjal detěţkátor, který mělpřipevněný ke skafandru na zádech, a smáčkltlačítko elektromotoru. Ozvalo se tiché bzučení,vrtulka se roztočila, Všeználek se lehounce vznesldo vzduchu a táhl za sebou i ostatní. Měsíčani aţvydechli údivem, kdyţ spatřili kosmonauty, letícív dlouhém řetězu vzhŧru k obloze. Volali na ně,mávali, tleskali, vyhazovali čepice, leckdo sedokonce rozplakal. Kosmonauti stoupali výš a výš,zanedlouho se změnili v sotva viditelné tečky, aţkonečně zmizeli úplně. Měsíčani se však ne a nerozejít, jako by doufali, ţe se návštěvníci z dalekéZemě ještě vrátí a ţe se spolu ještě uvidí.Kosmonauti však uţ šplhali po ledovém svahu tunelu v obalu Měsíce. Vzduch tu bylřídký, vrtulky uţ příliš nepomáhaly, a tak si vzali na pomoc cepíny. Konečně se jimpodařilo překonat všechny překáţky, dosáhnout rampouchového sálu a odtud proniknoutdo jeskyně, která vedla na povrch Měsíce. Tady Všeználek rozdělil celý oddíl na dvěskupiny. První se měla okamţitě vydat dál a neprodleně provést pečlivou kontrolu raketyNAB před dlouhou cestou; do této skupiny určil sebe, profesora Hvězdoslava a Petúnkus Ančovičkou. Ostatním přikázal, aby zŧstali v jeskyni a vytěţili zatím co nejvíc lunitu aantilunitu k odvozu na Zemi.Doktor Pilulkin prohlásil, ţe se Neználek cítí velmi špatně a ţe je ho potřeba bezmeškání dopravit do rakety, kde by mohl odloţit těţký skafandr. Ale Všeználek řekl:“Teď je měsíční noc, Slunce zapadlo a na povrchu Měsíce je krutý mráz. Bude-liraketa poškozená, stejně se v ní neobejdem bez skafandru. Zŧstaňte radši zatím sNeználkem tady v jeskyni, je tu aspoň trochu tepleji. Jestli zjistíme, ţe je v raketě všeckov pořádku, dáme vám vědět a pak ho okamţitě dopravíte k nám.“Přísně všem z druhé skupiny nakázal, aby nevycházeli ven a zbytečně senevystavovali nebezpečným účinkŧm neviditelných kosmických paprskŧ, a vydal se sesvým oddílem k raketě. Kosmonauti v jeskyni neztráceli zbytečně čas a pustili se dopráce. Asi za hodinu se jim ozval Všeználek a přikázal, aby přivezli Neználka do rakety;zároveň sděloval, ţe raketa je v pořádku, jen některé přístroje prý potřebují seřídit aakumulátory znovu nabít; mají tedy zbytek času vyuţít k naloţení lunitu a antilunitu doskladŧ rakety.Doktor Pilulkin se bez meškání vydal na cestu a tlačil před sebou houpací křeslo sNeználkem ve skafandru. Kdyţ se konečně dokodrcali k raketě, byl uţ Neználek natolikzesláblý, ţe ani nemohl vstát. S pomocí Všeználka, Petúnky a Ančovičky ho Pilulkinvtáhl do rakety, svlékli mu skafandr i oblek a uloţili ho na lŧţko. Neználkovi se trochuulevilo a dokonce se pokoušel vstát, ale za chvíli ho síly znovu opustily a přepadla hotaková slabost, ţe jen stěţí pohnul rukou nebo nohou.“Co je to za nemoc?“ naříkal zoufale. „Jako bych byl celý z olova a váţil třikrát víc.““To se ti jen zdá,“ uklidňoval ho Všeználek, „jsi přece na Měsíci, tady musíš váţit ne

třikrát víc, ale šestkrát méně...““No dobrá, dobrá,“ přerušil ho doktorPilulkin, „neunavuj ho ciframi a radši sepostarej, abychom mohli co nejdřívodstartovat.“Všeználek odešel a společně sHvězdoslavem se pustili do kontrolysamočinného elektrického operátoru. Za pár hodin byly všechny přístroje vyzkoušeny,akumulátory, na nichţ závisela přesná činnost všech přístrojŧ a motorŧ, nabity, raketanaloţena a připravena ke startu.Pilulkin se od Neználka nehnul ani na krok. Viděl, jak pacient ztrácí uţ i poslednízbytky sil, a nevěděl, co počít. Pravda, jakmile cestovatelé zapojili detěţkátor a raketakonečně odstartovala, cítil se Neználek chvíli trošku líp, ale dlouho ne; brzy si začalznovu stěţovat, ţe ho dusí hrozná tíha, třebas byl ve stavu beztíţe. Doktor Pilulkinchápal, ţe tyto chorobné pocity jsou dŧsledkem pacientova stísněného duševního stavu,a pokoušel se v Neználkovi rozptýlit trudné myšlenky: laskavě s ním rozmlouval,vyprávěl mu pohádky, a i ostatní človíčkové nakukovali co chvíli do kajuty a přemýšleli,jak by mohli Neználkovi pomoci. Ale zanedlouho si všimli, ţe uţ ani neposlouchá, comu říkají. Oči mu pomalu bloudily po stropě, oschlé rty cosi nehlasně šeptaly. Pilulkinpozorně poslouchal, ale nerozuměl mu ani slovo. Za chviličku Neználek zavřel oči ausnul. Hruď se mu těţce zdvíhala, sípavě dýchal, tváře mu hořely. Pak se mu dechpostupně uklidnil, hruď se zdvíhala pořád míň a nakonec se Pilulkinovi zdálo, ţeNeználek uţ nedýchá vŧbec. Uvědomil si, ţe je to zlé, a popadl Neználka za ruku. Tepbyl sotva znatelný.“Neználku!“ vykřikl polekaně. „Neználku, probuď se!“Ale Neználek se neprobudil. Pilulkin mu rychle strčil k nosu lahvičku s čpavkem.Neználek pomaloučku otevřel oči.“Nemŧţu... dýchat...,“ zašeptal s nesmírnou námahou.A znovu zavřel oči. Pilulkin jím začal třást.“Neználku, nespi!“ volal na něho. „Musíš bojovat o ţivot, slyšíš? Nesmíš se dát! Anespi! Musíš ţít, Neználku! Musíš přece ţít!“Uviděl, jak Neználkovu tvář polévá jakási zvláštní bledost, a znovu ho vzal za ruku -tep uţ nenahmatal; přitiskl ucho k Neználkově hrudi - údery srdce neslyšel; dal muznovu čichnout k čpavku - všecko marné, nic.“Kyslík!“ křikl Pilulkin a odhodil lahvičku s čpavkem.Šroubek a Vroubek pádili do plynového úseku a Pilulkin, aby neztratil ani okamţik,začal s umělým dýcháním. Človíčkové shromáţdění u dveří s obavami sledovali, jakzvedá Neználkovy paţe a zase mu je tiskne k hrudi. A znovu rytmicky tyto pohybyopakuje. Pak na okamţik přestane, přiloţí ucho Neználkovi na prsa, snaţí se zachytitúdery srdce a dech a hned zas pokračuje. Nikdo by nedovedl říci, kolik času uběhlo;všem se zdálo, ţe celá věčnost. Konečně Pilulkin zaslechl, jako by Neználek slabouncevzdychl. Zpozorněl, ale s umělým dýcháním nepřestával, dokud se nepřesvědčil, ţe uţNeználek začíná opravdu dýchat sám.Šroubek s Vroubkem zatím přinesli kyslíkovou bombu a Pilulkin jim přikázal, abynemocnému pomalu a opatrně pouštěli trubičkou kyslík do úst. Človíčkové si sulehčením všimli, jak z Neználkovy tváře začíná mizet ta hrozná bledost. Nakonec

otevřel oči.“Dýchej, Neználku, dýchej,“ řekl laskavěPilulkin. „Teď uţ dýchej sám. A hezkyzhluboka. A nespi, kamaráde, nespi. Vydrţ to

chvíli.“Vtom někdo z človíčkŧ vykoukl prŧzoremven a zvolal: „Koukněte se, kamarádi, Země! Ablizoučko!“Neználek se chtěl nadzdvihnout, aby se taky podíval, ale slabostí nemohl ani hlavuotočit.“Zvedněte mě,“ zašeptal. „Ať ji aspoň naposledy uvidím.““Zvedněte ho,“ souhlasil doktor Pilulkin.Petúnka s Ančovičkou vzaly Neználka v podpaţí a nadzvedly ho k prŧzoru. Neználekspatřil Zemi: ne uţ zářivý, jasně bílý, lehounce namodralý disk, jak byla vidět z Měsíce,ale obrovskou kouli se světlými skvrnami pevnin a s tmavými moři a oceány. Zářivýopar ji zahaloval jako teplá, měkká prachová přikrývka. Zatímco se Neználek díval,Země se viditelně přiblíţila. Uţ se nedala obsáhnout jedním pohledem.“Oblečte mě,“ zašeptal Neználek.“Dobře, dobře,“ řekl Pilulkin, „chvilku si odpočiň, hned tě oblékneme.“Petúnka s Ančovičkou mu oblékly jeho kanárkově ţluté kalhoty a oranţovou blŧzu,navlékly mu ponoţky a obuly boty, na krk mu uvázaly zelenou vázanku, a dokonce ijeho milovaný modrý klobouk mu posadily na hlavu.“A teď mě... odneste, odneste... mě...,“ zašeptal přerývaným hlasem Neználek.“Kampak bys chtěl, kamaráde?“ podivil se Pilulkin.“Na zem! Rychle! Domŧ chci!“Kdyţ Pilulkin viděl, ţe Neználek znovu horečnatě dýchá a celý se chvěje, uklidňovalho: „Počkej, kamaráde, hned to bude, odnesem tě do výtahu.“Vynesli Neználka z kajuty a sjeli do zádi rakety. Za nimi přijeli Šroubek s Vroubkem,profesor Hvězdoslav a ostatní človíčkové. Neználek si všiml, ţe zŧstali stát u dveří, avylekal se.“Proč nejdeme dál, co je? Otevřte dveře!“ šeptal a těţce lapal po dechu.“Hned to bude, kamarádíčku, počkej, hned otevřeme,“ chlácholil ho Pilulkin.„Okamţitě, kamaráde, jen co se zeptáme Všeználka, jestli uţ mŧţem otevřít.“Vzápětí, jakoby v odpověď, ozval se v reproduktoru Všeználkŧv hlas z řídicí kabiny:„Pozor! Pozor! Jdu na přistání! Připravte se na zemskou tíţi!“Človíčkové si ani nestačili uvědomit co a jak, a uţ na ně zapŧsobila zemská tíţe. Byloto jako náraz - v tu ránu leţeli všichni na podlaze. Šroubek a Vroubek první pochopili,ţe jsou konečně na Zemi, vyskočili, zvedli nemocného Neználka a Pilulkin sHvězdoslavem pomohli vstát Petúnce a Ančovičce. A znovu se ozval Všeználkŧv hlas:“Země! Připravte se k opuštění rakety! Otevřít dveře přetlakové komory!“Profesor Hvězdoslav, který stál nejblíţ, odhodlaně stiskl tlačítko. Otevírajícími sedveřmi probleskl paprsek světla.“Pomozte mi! Jdeme!“ vykřikl Neználek.Šroubek a Vroubek ho vynesli z rakety a opatrně s ním sestupovali po kovovýchschŧdkách. Neználkovi se aţ zatajil dech, kdyţ spatřil nad hlavou světle modré nebe sbílými oblaky a zářícím sluníčkem vysoko na obloze. Ovanul ho svěţí jarní vzduch. Před

očima mu plula louka se ţlutými pampeliškami, s bílým heřmánkem a modrými zvonkyve smaragdově zelené trávě, ve větru se mihotalo listí stromŧ, v dálce se modrala hladinařeky. Všiml si, ţe Šroubek s Vroubkem uţ stojí na zemi, a vzrušeně vykřikl:“Postavte mě taky! Postavte mě na zem!“ Šroubek s Vroubkem ho úzkostlivěpodpírali v podpaţí. „A teď mě pusťte! Uţ pŧjdu sám.“Viděl, ţe se to bojí udělat, a začal se jim vyškubávat, dokonce se snaţil Vroubkaodstrčit. Pustili ho. Neználek udělal několik nejistých krokŧ, ale pak klesl na kolena apřitiskl obličej k zemi. Klobouk mu sletěl s hlavy, z očí mu vytryskly slzy a on jenomšeptal:“Země moje... Země moje...“Sluníčko ho laskavě hřálo, svěţí větřík mu čechral vlasy, jako by ho hladil po hlavě, aNeználek cítil, ţe se ho zmocňuje jakýsi velký, převeliký cit. Nevěděl jak se mu říká, alevěděl, ţe je krásný, ţe není na světě krásnějšího. Tiskl se k zemi a věděl, ţe se mu znovuvracejí síly a nemoc odchází tak rychle, jak přišla. Konečně vyplakal všechny slzy avstal. A vesele se zasmál, kdyţ spatřil ostatní, jak se radostně vítají s rodnou Zemí.“Tak, kamarádi, hotovo!“ křikl zvesela. „A teď se mŧţem vydat znova na nějakoucestu!“Vidíte to, takový to byl človíček, tenhle Neználek.