Führung
n;
50,4 kmSTŘEDNÍ138 m
Na projetí trasy je doporučený jeden směr. Značení v opačném směru je omezené. Cyklista jede na vlastní zodpovědnost a nebezpečí. Pro trasu jsou doporučena treková kola. Tato trasa je nenáročná, vhodná i pro rodiny s dětmi.
VYDEJTE SE S NÁMI NA KOLE ZA POZNÁNÍM
Náměstí Míru 456 Slavonice 378 81 Czech Republic Phone/FAX: +420 384 388 448
INSTITUT SLAVONICE
1
2
3
4
made by:kagy ©
Čes
ká re
publ
ika
Rak
ousk
o
Čes
ká re
publ
ika
Rak
ousk
o
CH
VALE
TÍN
VÁ
CLA
VO
V
SLA
VO
NIC
E
WE
IKE
RTS
CH
LAG
PÍS
EČ
NÉ
NO
VÉ
SA
DY
ŽUPA
NO
VIC
E
DE
ŠN
Á
RA
NC
ÍŘO
V
WE
TZLE
S
WA
LDH
ER
S
RA
PP
OLZ
SLA
VO
NIC
E
Dešná - obec se 700 obyvateli a 7 místními částmi. Všechny vznikaly na přelomu 13. a 14. století. Byly to charakteristické osady na česko-rakouském pomezí s převážně německým (rakouským) obyvatelstvem a silnou českou menšinou. Místní kostel sv. Jana Křtitele je pozdně gotická stavba, vystavěná v roce 1494 s renesančně upravenou předsíní a barokní boční kaplí. Hlavní loď je uzavřena pětibokým presbytářem. Před západním průčelím stojí štíhlá hranolová věž s cibulovou střechou a lucernou. Na hřbitově je barokní kaple sv. Kříže z roku 1739.
2 Dešná
Písečné - obec s přibližně 700 obyvateli, vzdálená jenom kilometr od rakouských hranic. Obec se skládá ze sedmi místních částí: Chvaletín, Marketa, Modletice, Nové Sady, Písečné, Slavětín a Václavov. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1366. Před rokem 1945 v obci převažovalo německo-jazyčné obyvatelstvo. V roce 1921 žilo v samotném Písečném celkem 732 obyvatel, z toho 271 (60%) se jich hlásilo k české národnosti, 430 k německé, 2 k židovské a zbytek k ostatním. Ještě v 19.století žila v obci početná židovská menšina, o čemž dodnes svědčí pozůstatky tří židovských sídelních okrsků: severojižní jednostranně zastavěná ulice na levém břehu Dyje, náměstíčko východně od návsi a dvě řádky domů západně od návsi. Součástí posledního ze sídelních okrsků bývala synagoga, dnes již zaniklá. Nejvýznamnější dochovanou památkou zdejší židovské komunity je starý židovský hřbitov o rozloze 1514 metrů čtverečních, s celkovým počtem 450 náhrobních kamenů v barokovém a klasicistním stylu.
1 Písečné
Nejvýznamnější pamětihodnost Rancířova je kostel Nanebevzetí Panny Marie. Původně gotická stavba, která sloužila jako opevněný kostel s dřevěným ochozem, prošla mnoha přestavbami. Ta poslední je pozdně barokní s rokokovými prvky. Před kostelem jsou 4 sochy. Původní jsou dvě horní, sv. Martin a sv. Jiří, a jsou zhotoveny z eggenburského vápence (jako většina plastik v okolí). Dvě spodní sochy jsou kopie původních soch sv. Anny a sv. Jáchyma. Za zmínku stojí i opravený vesnický hřbitov, který byl upraven v roce 2009 a je pojat jako pietní místo usmíření zemřelých i žijících obyvatel tohoto regionu, kteří se po staletí snažili zušlechťovat tento prostor a do jejichž životů mnohdy tak tragicky zasáhla historie.Zřetelná forma péče všech generací obyvatel o území je i to veliké množství drobné sakrální architektury, se kterou se návštěvník setkává doslova na každém kroku.
3 Rancířov
Již v roce 1230 bylo město Weikertschlag obchodním centrem. K rozvoji obchodu přispěla i řeka Dyje (jeden pramen uvádí, že její název vymysleli Keltové kolem roku 980, ze slova „Taja“, co znamenalo „tichá“, protože její vody tak tiše plynuly krajinou.) Město i jeho obchod dlouho sužovaly náboženské války. Nejvíc však utrpělo za požáru v roce 1755, kdy téměř do základů vyhořelo celé náměstí se školou, kostelem, farou a se všemi vzácnými dokumenty a kronikami, co se v budovách nacházely.
4 OBEC WEIKERTSCHLAG
Hraniční hrad Weikertschlag býval místem střetů české a rakouské strany. Byla to mocná pevnost, která se tyčila v místech, kterým se i dnes říká Hradní kopec. Po zániku rodu Babenbergerů, si zámek nárokoval český král Přemysl Otakar II. Roku 1276 oficiálně žádal rakouského krále Rudolfa Habsburského o jeho navrácení, ale k tomu již nedošlo. Hrad se dostal do českých rukou ještě jednou, roku 1399 byl však vojskem Albrechta IV. dobyt zpět a od té doby již zůstal v troskách. Do dnešní doby se dochovaly jen malé zbytky hradní věže, tzv. Pankrátiusové kapličky.
4 Zřícenina hradu Weikertschlag
Mezi výrazné památky města se řadí i kostel svatého Štěpána. Je jedním z nejstarších v regionu (1155) i když v minulosti 2x úplně vyhořel (1659 a 1755). Kostel představuje původně gotickou jednolodní baziliku, se středovým presbytářem (kněžištěm), ukončenou západní věží se zvonicí. Po ničivém požáru v roce 1760 byl kostel přestavěn v barokním stylu. Středová část hlavní lodi je zdobená dvanácti pompézními obrazy, zobrazujícími 12 apoštolů v krajině, s vyobrazením jejich mučednictví. Třináctý obraz situovaný ve středu, znázorňuje ukřižování Krista. Nad hlavním oltářem se tyčí obraz nejsvětější tro-jice, obklopený anděly a sochami čtyř světců. V dalším bohatě zdobeném rámu je vyobrazen svatý Štěpán.Kostel je součástí hřbitova, na jehož východním konci leží malá kostnice (tzv. Karner). Tato krypta je podzemním pozůstatkem původní rotundy, má 8 metrů v průměru a je plná lidských kostí.
Přímo na návsi, v centru malé obce Weikertschlag, stojí kamenný pranýř z roku 1735, kterému se lidově říkalo popravčí sloup neboli, sloup nižšího hrdelního práva. Je to svědectví z dob dávno minulých, které připomíná hrdelní právo obce, tedy právo k výkonu trestu na veřejném místě. Na jeho vrcholu stojí malá postava bojovníka, tak zvaný „Prangerhansl” (pranýř Jeníček), který se opírá o meč a pod ním na řetězu visí kamenná koule. Pranýř dával obci důležitost, symbolizoval disciplínu a odlišoval ji od vesnice, takže si ho místní lidé patřičně považovali. K pranýři se přivazovali nepoctiví obchodníci, zloději, neplatiči a smilníci. Někdy měl sloup v horní půlce malý stupínek, na němž odsouzený stál i v několikametrové výšce. Začátek i konec trestu se označoval jedním odbitím zvonu, i v případě, že trest končil popravou. Nejčastěji se ale trestalo veřejným posměchem, obléváním studenou vodou nebo pardusem, tedy výpraskem.
V centru města se nachází budova bývalé radnice, která byla postavena v roce 1932 – 1933 podle návrhu architekta Franze Voglera z města Raabs. Plány k fasádě byly poskytnuty bezplatně náměstkem památkového úřadu Sigirs a městem. Od roku 1994 v budově sídlí místní muzeum, které představuje 3 vzájemně propojená témata. Prvním je minulý i současný život místních oby-vatel, druhým je ukázka místních řemesel a cechů a třetím tématem je historie hradů a zámků, které najdete v údolí Dyje. Ačkoliv je muzeum jen skromných rozměrů, je zde mnoho zajímavých a vzácných exponátů, které se vyplatí vidět.
V Rakousku se k roku 2011 hlásilo ke katolické víře 67% obyvatel (5,4 mil. lidí), přičemž ještě v roce 1951 to bylo téměř 90% populace. Při pohledu do minu-losti, náboženství hrálo ve vývoji země a v životech lidí velkou roli. Nasvědčuje tomu velké množství drobné sakrální architektury, jako jsou boží muka a pomníčky rozeseté v krajině a nejedna kaplička na vesnické návsi. Boží muka z kamene se také nazývají kříži husitskými, nebo švédskými nebo kříže pokání. V krajině najdeme i kříže votivní, což jsou kříže „děkovné“, kterými se lidé obraceli k Bohu v případě válek, moru, chudoby, přírodních katastrof a jiných nepřízní osudu a skládali u nich, jak své sliby a prosby, tak i slova vděčnosti. V České republice se za věřící označilo 20% obyvatel (2,16 mil. lidí), 34% (3,6 mil. lidí) se považuje za ateisty a téměř polovina populace (4,6 mil.) se k otázce náboženství nevyjádřilo (údaje ze sčítání v r.2011). Na těchto číslech se odrazila nejenom 40ti-letá komunistická nadvláda v zemi, ale i předešlá nestabilní historie země, jako potlačování protestantizmu Habsburky po bitvě na Bílé hoře v r. 1620.
FAUNA/FLÓRA47,1 km
TERÉN40,2 km
POŽÁRNÍ ZBROJNICE61,7 km
DALŠÍ NAUČNÉ CYKLOTRASY
Svatý Koloman byl nábožný poutník z Irska, možná syn Irského krále, který se v roce 1012 vydal na pouť do Svaté Země. Nedaleko Vídně padl do zajetí vojenským hlídkám, které si ho spletly s bohémským špionem. Mučily ho a nakonec oběsily na stromě. Když se omyl vysvětlil, po krajině se zvedla vlna úcty k nevinně zabitému poutníkovi. Henrych Den jeho pohřbu- 13.10.1014 v Melku se dosud slaví. Henrich II mu tam nechal vybudovat honosnou hrobku. Už krátce po jeho smrti mu lidé začali stavět kapličky a pojmenovávat po něm vodní prameny. Uctíval ho hlavně venkovský lid, jako ochránce hospodářských zvířat, ochránce proti moru, nemocem, bolestem hlavy, nohou, při hojení ran, ochránce před bouří, živelnými pohromami, invazemi hlodavců a požáry. V roce 1713 ochránil městečko Melk před morovou epidemií. Koloman se stal také patronem všech odsouzených k trestu smrti oběšením a cestovatelů.
(m.n.m.)
km
Náboženství v Rakousku a v Čechách 4 Kostel svatého Štěpána a kostnice
4 Pranýř
4 Muzeum v bývalé radnici
Svatý Koloman, patron Rakouska
VÝŠKOVÝ PROFIL zalesněné oblasti
Pranýř na návsi Svatý Koloman
Projekt vytvořil:Centrum pro budoucnost,[email protected]+420 775 030 186
