Kontakty:
Obálka / Layout: Pavel Grulich
Doporuuji sledovat také uvedené internetové web stránky, kde se dozvíte více a tam budou i prbn pidávány nové píspvky.
Autora, jeho práci a další pipravované projekty mete podpoit finann na tomto ísle útu: 2700670549/2010
Úvodní slovo
tenái, kteí znají i pedchozí knihy autora, si moná všimnou a zamyslí se, pro tato kniha byla vydána na vlastní náklady autora a nevydalo ji vydavatelství (a nakladatelství), které vydalo jeho knihy pedchozí. Zájem o pokraující spolupráci ze strany autora rozhodn byl, ovšem pokud druhá strana pistoupí k celkovému obsahu knihy se zaujetím a postojem pevráceným tak, e jej staví nad prospch, který me pinést kniha svým celkovým obsahem všem hledajícím, potom nezbývá, ne knihu pivést na svt jiným zpsobem. Podrobnosti o této vci zde autor nechce uvádt, ale je ochoten se o n podlit s kadým, kdo o tom bude chtít vdt více. V kadém pípad platí, e moudrý a správný pístup spoívá v tom, vyslechnout si ob strany, nikoli se s vysvtlením obrátit pouze na vydavatelství, teba pro delší vzájemnou známost, a na základ toho si udlat celkový závr. tená, se správn nastaveným pístupem pak snadno pozná, co je hlavní myšlenkou - hlavním cílem této knihy.
Obsah:
1. CHARAKTER SVTA Kapitoly: Povaha tohoto svta Narušené vnímání „kým jsme“ Pevrácené hodnoty Narstající úpadek svta
2. PÍPRAVA NA NÁVRAT SPASITELE Kapitoly: Jméno našeho Spasitele První kroky k píprav Dv cesty ivotem Milost Pána J. Krista Ospravedlující funkce milosti Funkce milosti poskytující as Rst do Kristova charakteru Zrcadlit (být obrazem) Krista Najít a ctít pravého Boha Být skuten znovuzrozen (obrácen) Zdravotní reforma
3. ZPT K PÍTOMNÉ PRAVD Kapitoly: Co je pítomná pravda Symbol kíe Nauky o spasení Rozhodující pístup a postoj Znamení pro všechny generace
1.
2.
3.
4.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11
1.
2.
3.
4.
5
7
25
27 42 44 65 68 75 78 83 87 90 94
101
.............................................................. ..........................................
.............................................................. .....................................................
....................................................... .........................................................
.................................................................. ..............................................................
......................................... ..........................................
.............................................. ...........................................
..................................................... ............................
..................................................................
.......................................................... .............................................................................
...................................................................... .............................................. ........................................
Odolnost proti nejastjším omylm Ve svt a se svtem Ekumenické spojení Protest – dvody a souasný stav Kdy me Spasitel pijít? Vymený as Falešný píchod a 1000leté království
4. BIBLE – BOÍ SLOVO Kapitoly: Boj proti zapsané Boí pravd Porovnání rzných peklad Bible Který peklad Bible vybrat?
5. OSPRAVEDLNNÍ SKRZE VÍRu
6. STALO SE A CO NASTANE ? Kapitoly: Pvod lidského ivota Církev a spoleenství Boího lidu Velké odpadnutí Zstame pevn stát v Boí pravd Mezi lidmi a navzájem
7. ZÁVRENÉ uDÁLOSTI Kapitoly: Budoucnost svta po koronaviru Boí pee a znamení šelmy
6
7.
8.
9.
10.
11.
12
1.
2.
3.
1.
2.
3.
4.
5.
1.
2.
161
233
Povaha tohoto svta
Je velký rozdíl mezi tím, kdy si nkdo vybírá jen ást z toho, co je moné vidt a tak vidí jen to, co vidt chce, a mezi tím, kdy nkdo chce vidt vše. Lidé vymysleli dlení se, nebo jinak také eeno oznaování se za „optimisty“ a „pesimisty.“ Význam tchto slov urit známe. Zjednodušen by se dalo íci, e to jsou dva extrémní protipóly, kdy optimista má tzv. rové brýle a vše se snaí vidt pozitivn, naopak pesimista má erné brýle a vše se snaí vidt negativn. Mohou vznikat opakované dohady o tom, který pístup je lepší a vtšinou se tato úvaha uzave s tím, e lepší je být optimistou, protoe ten to pece vidí správn, kdy to vidí pozitivn. Je toti samozejm lepší vidt vci pozitivn. Je to však opravdu lepší pístup, kdy ve svt je tolik zla, utrpení, bídy a celkov mnoho rzných nepíjemností? Optimista si nasadí ty tak zvané „rové brýle“ a bude se dívat jen na ty ásti, nebo vci, které jsou skuten pozitivní. Je to však vhodný pístup, kdy se pak dostane mimo opravdovou skutenost? Od urité doby jsem zaal tvrdit, e nejrozumnjší je nebýt ani jedno z toho, tedy nebýt optimista, ani pesimista, ale být „realista.“ To znamená vidt vci pesn takové, jaké jsou. Kdy je nco špatné, tak od toho neutíkat nasazením tch rových brýlí, ale radji to zkoumat, zkusit poznat píiny, zjistit pro to tak je a kam nás to chce nasmrovat. Teba kvli tomu máme i na nco dleitého pijít. Take pokud u se chceme njak oznaovat a zaadit podle svého pístupu k pohledu na svt, tak potom je nejvhodnjší být nikoli optimista, ani pesimista, ale realista.
10
1. CHARAKTER SVTA
A jaký je tedy vlastn tento svt? Jaká je jeho povaha? A potom dále, pro to tak je a jaké je z toho východisko? Toto vše budeme postupn poznávat v této knize a nejprve zaneme zmínnou otázkou, jaká je povaha tohoto svta. To snadno a velmi jednoduše poznáme podle toho, jaký prbh je samozejmý, nebo samovolný. Z takto postavené i kdy jednoduše napsané odpovdi nepochopíme, nebo mnozí nedokáí pochopit, jak a co je tím myšleno, a proto si uvedeme rovnou i pár píklad. Pedmtem prvního píkladu je „úrodná pda,“ která je pipravena, aby na ní zaalo nco rst. Ješt na ní nic neroste, a tak pi pohledu na ni, kdy z toho udláme celkový obrazový dojem, vidíme hndou a ernou barvu. To podle druhu pdy, jestli je to hndozem, ernozem a podobn. Berme však v úvahu, e vidíme hndou barvu, která je nejastjší. A te k tomu pidáme ten samozejmý prbh, a to v pípad, e se o tu pdu nikdo nebude starat. Nikdo na ní nevykoná ádnou innost, ádnou práci a zstane zkrátka nedotená. Po njaké dob však i bez zásahu lidské innosti tato pda zaroste a zmní se její barva z hndé na zelenou. Z dálky bude vše vypadat dobe, e se to tam zelená, protoe je to zarostlé. Ale ím? Jaký je ten samozejmý a samovolný prbh toho, kdy pda zaroste, ani by do toho lovk zasahoval? Zaroste ušlechtilou rostlinou, nebo plevelem? Všichni dobe víme ze zkušeností, e rozhodn plevelem. To znamená, e necháme-li pipravenou pdu jen tak leet ladem, zaroste neuitenými rostlinami. Aby v ní naopak byly rostliny ušlechtilé, které mají pinést úrodu pro naši obivu, je nutné, aby se o ni nkdo staral a pracoval na ní. My se tu však zabýváme tím, jak to
11
1. Povaha tohoto svta
dopadne, kdy se pda ponechá bez zásahu, aby to njak samo dopadlo. A jestlie to me dopadnout bu jen dobe, a nebo špatn, tak potom to dopadne rozhodn špatn.
Ješt chvíli se zdríme v oblasti rostlin a jako píklad si vezmeme teba takové tešn. Je naprosto samozejmé a takka jisté, e kdy pijdeme k ovocnému stromu, v našem pípad tešni, tak kdy posbíráme jeho plody a do tch tešní se podíváme, budou tam ervi. Take, aby samovoln bez lidského zásahu, njakým napíklad postikem, dozrály tešn, ve kterých ervi nebudou, to by bylo asi velké štstí a zejm je takový pípad výjimený - moná nkteré odrdy nebývají postihnuty. Take na nenapadené tešn meme zapomenout a volíme jen mezi tešnmi s ervy, anebo tešnmi chemicky ošetenými. Z rostlinné íše pejdeme k ivoišné. Ze zvíat vybereme napíklad „koku domácí,“ mladou a hravou. Kdy chytne myš, nejde tu jen o njaký, na této zemi vládnoucí potravní etzec, na jeho základ by došlo k rychlému usmrcení myši a obstarání si potravy. Koka si pi chycení myši s touto obtí hraje a její lov tak nespoívá v okamitém a rychlém zabití myši. Zatímco si koka uívá zábavy a hry, myš svádí boj o ivot. Jedna strana se tak náramn baví a druhá proívá utrpení, strach a zkázu.
Pro tetí a poslední píklad se pesuneme do lidské oblasti. Tak jako pole pirozen zaroste neušlechtilou rostlinou (plevelem), tak i z lovka samovoln roste, a to meme
12
1. CHARAKTER SVTA
velmi dobe sledovat u malých dtí, vtšinou sobec, který chce co nejvíce urvat pro sebe a druhému nedopát. Pro dít je pirozené pijít ke druhému dítti a vzít mu vc, kterou se zrovna njak baví. A zásah dosplého uiní poádek podle práva a dítti se následn vysvtluje, e takto se to nedlá.
Kdy skupina mladých lidí, vyjde ven do ulic a jeden z nich se bude chtít ped ostatními pedvést, zaujmout je, nebo získat obdiv – co udlá? Bude hledat píleitost ukázat zde pítomným kamarádm, jak dokáe ušlechtile prospt njakému jinému lovku, teba njakou pomocí? Nebo se zamyslí nad tím, jak by se dalo nco zlepšit ve prospch obyvatel? ekne nco jako „pojme a udláme poádek v parku tím a posbíráme odhozené odpadky?“ Nic z toho. Naopak! Pedvede se tím, e udlá njakou lumpárnu, i jinak nazvanou špatnou vc, a to od udlání njakého nepoádku a po vandalismus. Nebo udlá i horší vci. ím horší postoj a projev, tím vtší obdiv a uznání od ostatních zúastnných získá.
Všechny tyto píklady nám ukazují povahu tohoto svta. Je padlý a híšný! Píinou toho všeho je prvotní neposlušnost prvních lidí, která zavinila pád svta do híchu. Tím byl pevrácen daný ád a vci se zaaly dít jinak, ne bylo na poátku (pi stvoení svta) Bohem Stvoitelem stanoveno. A proto také za to, jaký je tento svt, není správné vinit Boha, ale lidi. První selhání lidí sebou nenese pouze pád svta do híchu, co je zásadní, ale je v tom ješt i nco víc. Jde o zmnu vnímá sebe, kým jsme a za koho se povaujeme.
13
Narušené vnímání „kým jsme“
Koenem dvodu, pro došlo k neposlušnosti a pádu do híchu je penesení dvry. Dvra k Bohu byla nahrazena dvrou k satanovi, který pišel oklamat první lidi. Toto je hlavní vc, kterou je teba si ujasnit, vysvtlit a zapamatovat, protoe je s ní spojeno mnohem víc, ne jen zmínka o první chyb, i prvním pestoupení prvních lidí. K tomuto principu se ješt znovu vrátíme a poznáme, jak zásadní a velkou roli sehrává i v souasné dob napíklad v otázce vrouk a evangelií. Kdy Bh ustanovil a prvním lidem ekl, e ze všech strom v zahrad smjí jíst, ale z jednoho ne, dal tím urité pravidlo, pedpis, nebo zákon. První lidé tak Bohu dvovali, e pro n udlal to nejlepší, a e Jeho ustanovení je správné. Potom, kdy satan, v podob hada, pišel k Ev, první en, se snahou ji svést a oklamat, sdlil jí monost s velmi lákavým cílem:
Had en ekl: Nikoli, nezemete smrtí! Ale Bh ví, e v ten den, kdy z nho budete jíst, se otevou vaše oi a budete jako bohové, vdt, co je dobré a zlé.
t [ Genesis 3:4,5 ]
První lidé dobe vdli kým jsou, e jsou stvoené bytosti a také souasn vdli, e jejich Stvoitelem je Bh.
» BH OTEC JE STVOITEL! «
1. CHARAKTER SVTA
Nyní se však objevila zajímavá a lákavá nabídka, být jako Bh - být jako bohové.
K emu tedy pesn došlo, kdy se rozhodli, e ovoce ze zakázaného stromu sní?
První skutenost, která nastala, je penos dvry. Dvra, která byla dosud nasmrována k Bohu Stvoiteli, byla penesena jinam. V tomto pípad smrem k hadovi – satanovi.
Druhá skutenost je pak ta, e kdy lidé zakázané ovoce sndli, tak tato neposlušnost vi Bohu zapíinila pád do híchu a lidé tím získali padlou a híšnou pirozenost. To je první vc, kterou si od té doby nesou všechny následující generace.
Tetí skuteností je, e sami sebe pesvdili, na základ nabídky, i sdlení, e pokud ovoce ze zakázaného stromu sndí, budou jako bohové. Toto je druhá vc, kterou si od té doby takté v sob nesou všechny následující generace. Píslib, nebo-li nabídka, e lidé budou jako bohové, vznikla ped pádem do híchu, bhem pádu se upevnila a následn se stala bným a samozejmým pohledem na sebe samého v otázce „kým jsem.“ Nastalo opravdu poznání dobrého a zlého, první lidé vidli, e píslib se naplnil a nyní opravdu rozpoznávají to dobré a zlé. Tím souasn automaticky pijali i další píslib, e budou jako bohové a tuto identitu si pivlastnili. Byl to napl splnný slib satana, takový jeho poloslib, polopravda a polole. Tímto oklamal první lidi a ti
15
2. Narušené vnímání „kým jsme“
pak získali nové mínní o sob, kým nyní jsou. Probhlo tak pijetí falešné identity – jsme bohové. A to je velmi dleitá a vlastn nejdleitjší a první vc, kterou je teba odhalit, objasnit a na sob zmnit. Zbavit se této falešné identity a nesprávného vnímání, kdo jsme, a pijmout identitu správnou a pvodní. Je tedy nutné, a tím to musí zaít, e si uvdomíme kým ve skutenosti jsme a za koho se musíme zaít povaovat, tedy, e já nejsem Bh, ale jsem stvoená bytost, jinak eeno to znamená, e jsem „stvoení.“
Zásadní, hlavní, nejdleitjší a prvotní je to proto, e od toho se odvíjí vše ostatní, nevyjímaje pedpoklad pro záchranu spasením. Falešná identita „já jsem Bh“ nás me toti pimt i k pesvdení, e se meme zachránit sami, bez poteby njakého prostedníka mezi námi a Bohem Stvoitelem. Rovn je tato nesprávn pijatá identita píinou všech problém, potíí, konflikt a tak bychom mohli pokraovat dále ve vyjmenovávání dalších moných negativních stav. Tato identita je záludná v tom, e i kdy lovk ve vší skromnosti sob, i jiným v okolí ekne, e „samozejm nejsem Bh,“ nebo „jako Bh,“ pesto toto mínní v sob uchovává a nese sebou tak, jako padlou híšnou pirozenost. Lidi to pak me vést k sebepovyšování, egoismu, nadazování se nad druhé, k vyvolávání hádek a všem moným druhm nevhodného a nesprávného chování lovka k lovku. Lidé s identitou „já jsem Bh“ mohou napíklad oekávat poslušnost od druhých. Dále také teba i to, e budou stedem zájmu v mnoha rzných pípadech. Nechtjí,
16
1. CHARAKTER SVTA
aby si k nim ostatní urité vci dovolovali, ale sami si je vi tm ostatním klidn dovolí. ím více je rozvinuto špatné pesvdení o tom kým jsme, a ím více je takto pstována falešná identita „já jsem Bh,“ tím více se objevují sklony chovat se k ostatním nadazen, jako k „pouhým“ stvoením, to znamená tak, e mi jsou vlastn podízeni, nebo jsou nco mén ne „já.“ Proto je velmi dleité toto pochopit, zaít pracovat na tom, aby tato falešná identita byla odstranna a pijata ta správná, e „já jsem pouze stvoení.“ Tím se pak vše mní, protoe stvoení chápe pozici jiných stvoení a rovnost mezi nimi. To pak ovlivní celkový pístup jak v chování k lidem, tak i v postoji vi cest k záchran spasením. Stvoená bytost si pak dokáe uvdomovat, e i jiná stvoená bytost má tatá práva, je mi rovna, a u já i ona dosáhla ehokoli a pedevším, e ta jiná stvoená bytost by mla poslouchat Boha Stvoitele, a ne m. Pak i napíklad mezi partnery skoní nárokování si toho, aby mi protjšek byl vrný. Jediný, komu by ml být partner vrný je Bh. Tím se však nenabízí monost, e musí být vrný Bohu a svému protjšku (partnerovi) nikoli. Tak to není. To, pro by ml být v prvé ad vrný Bohu je proto, e potom bude samozejm a automaticky vrný i svému partnerovi. Vrnost Bohu toti znamená vrnost Jeho Zákonu (pikázáním) a v tom je souasn zahrnuta i vrnost partnerovi.
17
Pevrácené hodnoty
Na otázku: „Co vládne svtu?“ snad kadý odpoví, e to jsou peníze. Kvli zisku si nkteré výrobní podniky platí dokonce odborníky, kteí mají za úkol dosahovat toho, aby výrobky vydrely co nejmén a nejkratší dobu s pihlédnutím k ádnému naasování, aby se porucha dostavila krátký as po uplynutí záruní doby. Dje se tak proto, aby byl spotebitel nucen si znovu koupit nový kus, to znamená, zase co nejdíve za tentý výrobek zaplatit.
lovk by se pak mohl divit, jak je moné, e s narstajícím pokrokem a novými monostmi vznikají produkty, které vydrí tak málo a krátce. Navíc podstatn mén ne ty, které se vyrábly díve. A to vše má jeden a tentý dvod: Zisk - peníze.
Tato hodnota natolik potlaila lidskost, e peníze urují dokonce i to, jak se kdo bude ke komu chovat. Podstatné je v tomto principu vdy to, odkud kam, to znamená jakým smrem peníze teou, nebo mono íci, se pesunují. Kdy si vezmeme teba píklad, e do restaurace pijdou hosté. Zajisté známe poekadlo, e náš zákazník – náš pán. Obsluha a majitel se budou k hostm chovat se vší pozorností, mile, váit si jich a to jen, nebo pedevším proto, e v tomto pípad se pesunují peníze od host smrem k majiteli podniku. Kdy si pi té píleitosti jeden z host promluví s majitelem s dotazem a prosbou, aby ho majitel ve svém podniku zamstnal, teba i jen jako brigádu, je zajímavé porovnat,
18
1. CHARAKTER SVTA
jak se pak zmní chování majitele, kdy se z hosta najednou stane zamstnanec. Zatímco jako k hostu se majitel k tomuto lovku choval zdvoile, te najednou je schopen se chovat zcela opan: Hrub, neuctiv, jako hulvát a podobn. To vše jen proto, e v tomto pípad u teou peníze opaným smrem a majitel není ji tím, kdo peníze od dotyné osoby dostává, ale kdo jí je vydává.
Mohli bychom se tím zabývat dále a vnovat velký as tomu, jak se dnes majitelé podnik chovají ke svým zamstnancm. Tedy, co z doslechu vím, tak asi ne všude ve svt to tak je, ale zde v eské republice, kde vznikla tato kniha, je to tak ve velkém mítku. Majitelé podnik si dovolují ke svým zamstnancm chovat tak, jako by i oni - lidé - byli jejich majetkem. Take ne pouze podnikové prostory a technická vybavení pracoviš, ale i ti pracovníci (lidé) jakoby byli jen majetkem. Chovají se k nim, jak je napadne a úpln se zapomíná na to, e pedevším se tu stále potkává pouze lovk s lovkem. Nikdo není po lidské stránce nikomu nadazen, i kdy nco vybudoval.
Znám i pípad, kdy se jeden zamstnanec na nem s majitelem podniku nedohodl kvli majitelov neochot, a tak se rozhodl pracovní pomr ukonit a našel si nové pracovní místo. Rozhnvaný majitel pak prohlásil: „Já si zjistím kam potom pjdeš pracovat, tu firmu já koupím a pak t z ní vyhodím!“ Zvláštní, co vše se dnes me odehrát.
19
Narstající úpadek svta
Kdo nechce vidt neuvidí, ale kdo vidt chce, uvidí velmi dobe, jeliko souasný stav svta a jeho neustálé zhoršování je viditelné velmi dobe.
Jedním z nejvtších znamení blíícího se konce svta a pedevším pak druhého píchodu Pána J. Krista na tuto zem, je velký pokles morálky spolenosti. Boí slovo v Bibli se o nm zmiuje takto:
Vz to, e v posledních dnech nastanou nebezpené asy. Nebo lidé budou samolibí, milující peníze, vychloubaní, pyšní, rouhaví, neposlouchající rodie, nevdní, bezboní, nelítostiví (bezcitní), nedodrující dohody, pomlouvaní, neukáznní, nesmiitelní, hrubí, a kterým není milé dobro, zrádci, ukvapení, nadutí, milující rozkoše více ne Boha. Budou mít zpsob zbonosti, ale její moci se zeknou. Od takových se odvracej.
t [ 2 Timoteovi 3:1-5 ]
V jakém stavu je dnešní svt vidíme dobe a meme také poznat, e uvedený prorocký popis lidské spolenosti v posledním ase ped ukonením djin zem, se pesn naplnil. Pokles morálky spolenosti je jedno z nejvtších znamení konce a projevuje se v mnoha oblastech. Velmi dobe je to
20
1. CHARAKTER SVTA
viditelné napíklad v automobilové doprav a tento píklad asto uvádím proto, e se zde osobn a dosti pohybuji.
Kdy jsem jel nedávno po silnici II/366 na hranici nejvyšší povolené rychlosti 90 km/h, najednou m postupn dojela bhem krátkého asu 4 auta. Všechna tato 4 auta m potebovala pedjet a pokraovat vyšší rychlostí dál. Jestlie jedete tsn kolem hranice nejvyšší povolené rychlosti a nkdo vás nejen dojede, ale i celkem rychle pedjede, jednoznan tuto nejvyšší povolenou rychlost musel pekraovat a tím pestoupit stanovený pedpis. Pokud bych v tom asovém úseku udlal statistiku a ml by to být vzorek, podle kterého vyhodnotíme piblinou celkovou úrove idi, tak výsledkem bude to, e dnes u tko najdeme slušného a ukáznného idie. Jestlie všichni, tyi ze ty jedou jak nemají, pak to opravdu znaí, jaká je úrove idi a tedy celkov lidí. Osobnost lovka se projevuje v innosti a ízení vozidla rozhodn inností je. Kdyby i jen polovina jela jak se nemá, tak je to poád hodn. Ale všichni?
Dnes u je naprosto nemoné oekávat, pokud pojedeme autem mstem, nebo ne píliš krátkou cestu mimo msto, e nenarazíme ani na jednoho neslušného a neukáznného idie. To by jsme museli cestu uskutenit v noních hodinách, kdy nikoho nepotkáme. Ovšem pes den je dnes u nemoné, abychom bhem naší cesty potkávali jen samé slušné a ukáznné idie. To u nelze. Skutenost je taková, e ím vtší msto, tím horší chování. A na silnicích za volantem se charakter lidí projeví znateln a velmi viditeln.
21
4. Narstající úpadek svta
Morálka u poklesla natolik, e neukáznní idii nejen e sami nedodrují pedpisy, ale vadí jim, kdy nkdo druhý je dodruje a dávají mu to najevo. Nejastji se jedná opt o dodrování nejvyšší povolené rychlosti. Neukáznný idi, který jede podstatn rychleji, ne je povoleno, tak kdy se piblíí k jinému vozidlu, které jede rychlostí podle pravidel, nalepí se tsn za nj a zane i teba nervózn pejídt zleva doprava. Doleva hlavn proto, aby se pesvdil, jestli me pedjet. Take mimo rychlosti tu nastane ješt druhý váný pestupek, kvli kterému asto vznikají nehody, a to je nedodrení bezpené vzdálenosti mezi vozidly. Na rychlostních silnicích (dálnicích) je pak obvyklé i blikání na vozidla, pokud jedou v mezích povolené rychlosti v levém pruhu, ureném pro pedjídní. Kdy to shrneme, tak samotné úmyslné nedodrování pedpis vypovídá o tom, e se jedná o neslušného a neukáznného idie, no a kdy ješt k tomu dává najevo, jak mu vadí, e nkdo jiný pedpisy dodruje, tak je ta neukáznnost a neslušnost doplnna ješt o zvrácenost.
Take to dnes na silnicích vypadá tak, e tam slušný idi u nemá co dlat.
Dalším znamením blíícího se konce je stav ekonomiky a ekologie. Ekonomická krize, která mla podle znalc vypuknout u v prbhu roku 2019, se sice o nco opozdila, ale eká se, e zajisté pijde. Koronavirus a s ním související opatení, jsou nejlepším prostedkem, jak tuto krizi vyvolat. Pinese to velké zmny v oblasti finanní. Stejn tak ekologie a konkrétn zmny klimatu, se
22
1. CHARAKTER SVTA
eší natolik, e vznikají hnutí, protesty a je do toho zapojen dokonce i pape, který chce zachránit tento svt. Zde je však teba poznat pravdu o budoucnosti tohoto svta. Boí slovo v Bibli jasn ukazuje, e tato zem má svj poátek a bude mít i svj konec. Na píchod konce budou ukazovat práv znamení. A protoe tato planeta u má svj konec uren, jakákoli snaha o její záchranu je marná a zbytená. Mohou se vymýšlet rzná opatení a pape me pijít s ustanovením jednoho dne v týdnu, který má slouit pro odpoinek jak lidí tak planety, a e tím dnem má být nedle… A lidé vymýšlí cokoli a jakkoli se snaí ešit zmny klimatu, k záchran zem to stejn nepovede. Smysl v zachování našeho bytí není v tom, zachránit tuto zemi, zachránit tento padlý a híšný svt, ale jednat tak, abychom mohli ít na zemi nové, která je pislíbena samotným Bohem Stvoitelem. Na novém svt, nové zemi, kde bude vše probíhat v úpln jiném, spravedlivém reimu zbaveném všech zvráceností, nepíjemností a veškerých špatností, se kterými se musíme potýkat tady na této zemi nyní.
Nemli bychom se tedy soustedit na to, jak zachránit tuto zemi, ale jak zachránit sebe pro zemi píští. To znamená, nezamit se na záchranu tohoto svta, ale na blízký návrat, jinak eeno na druhý píchod Spasitele Pána J. Krista.
25
2.
Jméno našeho Spasitele
Vtšina svta, kdy mluví o našem Spasiteli, tak pouívá jméno, které vzniklo pekladem do jejich jazyka. V eské republice a na Slovensku se íká „Jeíš,“ další a snad nejrozšíenjší je ve svt jméno psané jako „Jesus,“ které se v anglitin te jako „Dízis“ a ve španlštin je toto jméno stejn tak napsáno, ale te se „Chesús.“ Potom také známe další píklady, kdy toto jméno zní (vysloveno) „Jezus,“ co je pvodn z etiny, a tak bychom mohli pokraovat dále.
U to, e jméno se rzn píše a vdy se jinak te, podle toho, ve kterém jazyce jej vyslovíme, tak nám naznauje, e nepouíváme skutené, pravé a pvodní jméno našeho Spasitele. Vše jsou to jen peklady do rzných jazyk svta.
V tomto okamiku me vzniknout nkolik následujících otázek: „Je nutné pouívat pvodní jméno, nebo to nutné není?“ „Je to správnjší a lepší, nebo na tom naprosto nezáleí?“ Je jisté, e Bh i Boí syn rozumí všem lidským jazykm. Oba znají e všech národ a také dovedou chápat a respektovat lidskou neznalost. Mnoho modliteb bylo vyslyšeno, kdy byly vysloveny ve jménu „Jesus“ i „Jeíš.“ To znamená, e Bh ví, jaké jméno má lovk na mysli a jaké volá, kdy pouije jeho peklad do jazyka svého národa. Ovšem, pokud chce lovk vyslovit a pouívat skutené a pravé jméno našeho Spasitele, potom je teba, aby znlo tak, jako v dobách, kdy Spasitel chodil po zemi, a jak byl tenkrát oslovován. V tom pípad bychom mli Jeho jméno vyslovovat tak, jak je tenkrát
28
2. PÍPRAVA NA NÁVRAT SPASITELE
lidé vyslovovali. „Matouš 1:21“ nám v Bibli vypovídá o tom, e Pánv andl sdlil, jaké jméno má dostat dít, které bude Spasitelem a vysvobodí svj lid z jeho hích. Muselo tedy zaznít jméno, které je moné vyslovit i dnes.
Donedávna jsem tomu sice nepikládal nijakou dleitost a zastával názor, e náš Spasitel ml své jméno u díve, ne vbec byli Hebrejové a jejich jazyk. Avšak stává se, e kdy se lovk po ase vrátí k njaké záleitosti a zane se o ni více zajímat, ne kdy ped tím, potom me svj postoj upravit. Uvidíme, kolik názor budeme muset nejen upravit, ale dokonce zcela pehodnotit a zmnit, a nám na nové zemi budou vysvtlovány nové skutenosti a odhalovány dosud neznámé pravdy. Proto, bránit se novému svtlu, není správný postoj. Nové svtlo bychom nemli odmítat kvli vlastnímu pesvdení, e u víme to hlavní, a nic dalšího nepotebujeme poznávat. Nové svtlo je teba zkoumat a teprve potom má pijít rozhodnutí, zda ho pijmeme, nebo odmítneme. Jestlie si nkdo myslí, e nové svtlo u nepotebuje a drí se pevn dosud poznaného, ten nepochopil, e máme stále rst, a také zapomnl na to, e na nové zemi budeme stále poznávat a studovat plán spasení.
Pouívat pravé a pvodní Spasitelovo jméno, místo jeho peklad, není zajisté podmínkou spasení, avšak je to rozhodn správnjší a vhodnjší z následujícího dvodu:
A není v nikom jiném spasení; nebo není pod nebem jiného jména daného lidem, skrze které bychom mohli být spaseni.
t [ Skutky apoštol 4:12 ]
1. Jméno našeho Spasitele
Jemu všichni proroci vydávají svdectví, e skrze jeho jméno pijme odpuštní hích kadý, kdo v nho uví.“
t [ Skutky apoštol 10:43 ]
Zde vidíme, e je pouze jediné jméno, skrze které je moné získat odpuštní hích a záchranu spasením. Jméno znjící tak, tak znlo pvodn. Anglicky tené jméno „Dízis“ a eské „Jeíš“, zní naprosto odlišn, a pitom ob jsou velmi vzdálena od jména pvodního. V následujících odstavcích si ukáeme, e jméno „Jeíš“ není ve skutenosti peloeno z pvodního jazyka. Celé je to trochu jinak. Nejde tu jen o odlišnou výslovnost, kdy na poslech zaznívají úpln jiná slova, ale je v tom i hlubší význam Spasitelova jména. To je teba vysvtlit a pochopit, místo laciného tvrzení, e na tom vbec nezáleí.
Jakékoli otázce se meme vnovat bu povrchn, nebo do hloubky. Celou záleitost meme jednoduše uzavít s tím, e Kristus ml své jméno u díve, ne byli Hebrejové a e pisatelé text Nového zákona nemli problém s tím, zapsat Jeho jméno napíklad jako „ησος = Jezus“. Pokud si ale nepoloíme otázku, pro to jméno tak zapsali, a uzaveme celou vc s tím, e ji povaujeme za vyešenou, potom jsme se jí vnovali pouze povrchn a uinili jsme laciný závr. V této kapitole se jí však budeme vnovat do hloubky, a proto pokraujeme dále.
Zstaneme tedy u otázky: „Pro pisatelé text Nového zákona nemli problém s tím, zapsat jméno našeho
30
2. PÍPRAVA NA NÁVRAT SPASITELE
Spasitele jako „ησος“ (Jezus)?“ K tomu se potebujeme ponoit hloubji do této vci, protoe pak zjistíme, e s tím naopak problém mli. etina toti nezná písmena (hlásky) „j“ a „š“. „J“ se ješt dá pro výslovnost nahradit spojením písmen „η (ii, iy),“ nebo „ε (ie),” ale u „š“ to nijak pomocí jiných písmen nevyešíme. Proto tedy pisatelé, pokud nechtli do textu zalenit hebrejské znaky a Kristovo jméno jimi zapsat, ili zachovat, nemli jinou monost, ne je pepsat podle moností eckého jazyka a jeho píslušných písmen. Pokud ml být text psán výhradn v etin, potom nutn ke zmn dojít muselo. Tak se zaalo pvodní a pravé jméno našeho Spasitele vytrácet. Meme si být jisti, e z toho ml nkdo velkou radost, toti ten, kdo povauje Boha Stvoitele a Boího syna za svého nepítele, ten dávný odprce – satan. On toti nejen, e nenávidí Boha a Jeho syna, ale protiví se mu i jejich jména. Jeden ze satanových cíl je proto ten, aby se jméno BOHA OTCE a BOÍHO SYNA pošlapávalo a pestalo pouívat. Aby nebylo slyšet, ani vidt, to znamená, aby nebylo zapsáno a nevyslovovalo se. Úspšnost tohoto zámru meme dobe vidt. Jak jméno Boha Otce Stvoitele, tak jméno Boího syna bylo z text Bible vymazáno, a nebylo pouíváno. Místo toho se Bohu Stvoiteli zaala dávat uráející a nevhodná pezdívka „Hospodin,“ která vychází ze slova „hospodá (i hospodský),“ co je degradace Boha Otce z pozice „Stvoitel,“ na pozici „stvoení (stvoená bytost).“ Jméno Boího syna se pak zaalo bn pekládat do všemoných jazyk. Pokud budeme tvrdit, e Jeho jméno je „Jeíš“, potom jsme v protikladu se zbytkem svta, který toto jméno pesn takto nevyslovuje, ale íká ho jinak. Sdlil snad andl jméno, které má dít dostat v eském
31
1. Jméno našeho Spasitele
jazyce? Potom nememe tvrdit, e správné a pravé jméno je „Jeíš“. V otázce pvodního a pravého jména našeho Spasitele tu máme rzná tvrzení, která se jejich zastánci snaili co nejlépe podloit a vysvtlit. Nejprve se podíváme na jméno Boha Otce Stvoitele, a potom porovnáme dv nejastjší vysvtlení jména Boího syna.
Jméno Boha Otce je vyjádeno písmeny naší abecedy jako „JHVH“ (americko-anglický zápis je: „YHWH“). Takto zapsané jméno je neitelné, a proto se pouívají pomocné pídavné samohlásky. Ale jaké? Vzniklo toti nkolik provedení výslovnosti a kadý se snaí zastávat „ten svj“ pohled na vc. Kdy budeme hledat, meme se dozvdt i tvrzení, které íká, e pravá výslovnost u vešla v zapomnní. Dále pak zjistíme, e nejvíce se pouívají tato psaná provedení: „Yahuwah, Yahwe, Jehovah“. První samohláska je tedy „a“, nebo „e“? Bhem pokraujícího pátrání pak meme nalézt vysvtlení, e pokud je „JH“ na zaátku slova, tak se na vloení mezi n pouívá samohláska „e“, a pokud je „JH“ na konci slova, tak potom se pouije „a“. To meme znát napíklad v pípad slova „Hallelujah,“ které se pouívá na oslavu Boha. Slovo je utvoeno ze slov „hallelu“, to znamená „oslavuj“, a k tomu slovo „JaH“. Slovo „Hallelujah“ tedy íká: „Oslavuj (Boha) JHVH“. U Boha Otce se tedy dostáváme ke jménu „JeHoVaH“.
32
PRVNÍ VYSVTLENÍ SPASITELOVA JMÉNA:
Kristus ekl, e pišel ve jménu svého Otce. Znamená to tedy, e jméno Otce bude vtleno do jména Spasitele - Jeho Syna. Obsaené jméno Otce, pesnji jeho zkrácené provedení, je: “ „ = „JeH“, a je doplnno o Synovu úlohu, která je „spasit.“ Ucelen nás toto spojení dvou slov pivádí k významu, i lépe eeno, poselství: „JeHoVaH zachrauje,“ nebo „JeHoVaH dává spásu.“ Potom jméno, které z toho vyplývá, a ke kterému máme dojít, zní: „Jehošua“. Moné zápisy jména jsou:
DRUHÉ VYSVTLENÍ SPASITELOVA JMÉNA:

Máme tu nyní ped sebou dv odlišná vysvtlení, kdy k prvnímu z nich meme dohledat obsáhlé, dkladn rozebrané a dvryhodn vypadající odvodnní. Druhé
33
1. Jméno našeho Spasitele
vysvtlení je krátké, bez hlubšího rozboru a jednoduše vlastn popírá to, co o jménu Spasitele íká první vysvtlení. Jsou tu tedy dv jména: „Jehošua“ a „Ješua“. Jak se dopátráme k tomu, které je vlastn to správné?
Pokud je ped nás poloen dobe zpracovaný výklad, který je navíc doplnn i ním, co budí dojem o znalosti hebrejštiny, potom jej lovk snadno pijme za dvryhodné vysvtlení. Ze všeho nejlepší ovšem je, pokud nám na otázku dokáe podat odpov sama Bible. Ponoíme se tedy spolen do hebrejského textu a budeme pátrat po jménu „Jehošua“. Moná nás v tomto okamiku napadne, e tu je jistá pekáka. O našem Spasiteli pojednává druhá ást Bible, známá jako „Nový zákon“ a tato druhá ást pece hebrejsky psána nebyla. Pesto však máme i Nový zákon peloen do hebrejštiny, a tak meme pracovat s celou Biblí. Následn však zjistíme, e to, co se zdálo jako moná pekáka, je naprosto bezvýznamné. Jméno „Jehošua“ se toti nachází ve Starém zákon a nejedná se vbec o jméno Spasitele Krista. Zamíme se na jeden pípad z nkolika a podíváme se do 2. kapitoly „Soudc“, verše 6 a 7.
Hledáme jméno „Jehošua“, které je hebrejsky moné zapsat tmito zpsoby:
t ( Aleppo codex )
t ( Tanach (masoretský text s vokalizací) )
t ( Westminster Leningradský kodex )
Jméno se ve verších 6 a 7 nachází 3x.
Jak vidíme, jméno se tam vyskytuje zapsáno naprosto pesn a nyní se podíváme, jak je pekládáno do jiných jazyk. Pouijeme ty nejlepší peklady Bible, které jsou dostupné.
BIBLE KRALICKÁ 1613: Rozpustil pak byl Jozue lid, a rozešli se synové Izraelští, jeden kadý do ddictví svého, aby vládli zemí. I slouil lid Hospodinu po všecky dny Jozue, a po všecky dny starších, kteí dlouho ivi byli po Jozue, jen vidli všecky skutky veliké Hospodinovy, které uinil Izraelovi.
ROHÁKV PEKLAD: A tedy Jozua prepustil ud, a synovia Izraelovi išli kadý do svojho dedistva zauja zem dedistva. A ud slúil JeHoVaHovi po všetky dni Jozuove a po všetky dni starších,
35
1. Jméno našeho Spasitele
ktorí preili Jozuu, ktorí videli všetky tie veké skutky JeHoVaHove, ktoré inil Izraelovi.
KING JAMES VERSION (Peklad Krále Jakuba): And Joshua sent the people away, and the sons of Israel each went to his inheritance, to possess the land. And the people served Jehovah all the days of Joshua, and all the days of the elders who prolonged their days after Joshua, who saw all the great work of Jehovah which He had done for Israel.
LUTHER BIBLE 1545: Denn als Josua das Volk von sich gelassen hatte, und die Kinder Israel hingezogen waren, ein jeglicher in sein Erbteil, das Land einzunehmen, dienete das Volk dem HErrn, solange Josua lebte und die Ältesten, die lange nach Josua lebten und alle die großen Werke des HErrn gesehen hatten, die er Israel getan hatte.
Z uvedených verš lze poznat, e „Jehošua“, o kterém se tu píše, il ve starozákonní dob. Navíc, vzhledem k tomu, co verše uvádí je naprosto jasné, e tu nemohlo jít o Spasitele Krista. Hebrejské jméno „Jehošua“ tedy není pravým jménem našeho Spasitele, ale toto jméno se pekládá jako „Jozue“. Potvrzují to všechny uvedené peklady Bible a samotný pekladový slovník Bible uvádí:
Moné zápisy jména s vyuitím „niqqudem“ - co jsou znaménka pro samohlásky a pro spoustu jiných charakteristik (skloování...):
36
Pepis: Yehôshûa Výslovnost: Yeh-ho-shoo‘-ah (Jehošua) Jehoshua (that is Joshua) the Jewish leader: - Jehoshua
Dále pak si toté meme potvrdit, kdy se podíváme na název knihy ve SZ, která se sama o sob jmenuje „Jozue“. Souasn, pokud se podíváme do Nového zákona v hebrejském jazyce, tak tam je Spasitelovo jméno vdy zapsáno jako „Ješua“. Toto jméno v sob poselství o spasení nese rovn. Je moné ho vyloit jako „spasení,“ nebo „spasit.“
Pravé jméno Krista, našeho Spasitele, je:
JešuA
Poznáváme, e pvodní hebrejská jména nejsou pouze jména, jak je známe dnes, ale obsahují njaké poselství a mají svj význam. Nco sdlují. Oproti tomu jejich peklady jsou naprosto prázdná slova a nic neíkající jména. eský peklad „Jeíš,“ který byl patrn peloen z etiny, ze slova „Iesous,“ co u samotné je náhraka za hebrejské „Ješua,“ vlastn vbec nic neznamená. Je to jen peloené jméno, ve kterém není ádné poselství, ani nám nesdluje njaký význam. Dobré je si také ujasnit, z eho je to jméno ve skutenosti peloeno? Nevychází toti z pvodního jména „Ješua“, které je prvotní a hebrejské, ale z eckého „ησος = Jezus“, co tedy znamená, e místo z pvodního jména, vychází a z následn
37
1. Jméno našeho Spasitele
vzniklé a pouhé zkomoleniny. Jméno „Jezus“ u v sob nenese pvodní poselství, jako ho neslo jméno „Ješua“. Jak u víme, tak „Ješua“ znamená „spasení (spása),“ a tím vypovídá o tom, e jde o spasitele. Kdyby byla tenkrát snaha u Kristova jména poselství o spasení zachovat, co bylo moné, potom by nedošlo ke znehodnocení jména na slovo „Jezus,“ ale pouilo by se slovo, které v etin znamená „spasení.“ Stejn tak by se postupovalo i u peklad do jiných jazyk a eština by pak místo nic neznamenajícího pojmenování „Jeíš,“ pijala jméno „Spasení“, nebo vhodnji pizpsobeno na jméno „Spasitel“. Pouze „Spasitel,“ nebo „Spasení,“ je adekvátní peklad jména Ješua. Nikoli „Jeíš.“
Je tedy vhodnjší pouívat jméno pravé. Jednoduše, chceme-li vyslovovat jméno našeho Spasitele pesn tak, jak byl oslovován On v tehdejší dob a jaké jméno oznámil andl, e mu má být dáno, potom zapomeme na veškeré peklady do jiných jazyk, ím vznikla jména bez významu i poselství, a pouívejme to nejvhodnjší moné jméno: „Ješua“. Ale je na kadém, jak se rozhodne. Bu bude pouívat pravé Spasitelovo jméno, anebo jeho prázdnou zkomolenou náhraku, která ztratila pvodní poselství.
Práv pro dvody vysvtlené v této kapitole, bude v celé této knize náš Spasitel zapsán jako „Pán J. Kristus“ a potom, kdo se bude chtít dret nadále eského pekladu jak je zvyklý, tak si za písmeno „ J “ místo teky doplní „eíš“ a bude pouívat jméno „Jeíš“, a kdo bude chtít u pouívat jméno pravé, tak si za „ J “ místo teky doplní „ešua.“ Slovo „Kristus“ zstane zapsáno stejn, protoe se nejedná o jméno,
38
2. PÍPRAVA NA NÁVRAT SPASITELE
ale o vyjádení neho jiného (vlastností, nebo titulu… .) Od tohoto titulu „Kristus“ je odvozeno i slovo „kesan,“ jakoto „kristovec,“ co je ten, kdo uznává Pána Ješua (Jeíše) jako Krista – Mesiáše – Spasitele. Kristus znamená „pomazaný,“ Mesiáš, Bohem vyvolený král a v kesanství je to jeden z nejdleitjších titul našeho Spasitele a Pána. Souasn doporuuji jméno „Ješua“ neskloovat, protoe tím nastává ástená promna podle zvyklostí daného jazyka. V našem pípad by to pak bylo tak, jak si nyní uvedeme a za pomlkou bude vdy uveden doporuený zápis: Následuji Ješuu – Následuji Spasitele Ješua Druhý Ješuv píchod – Druhý píchod Pána (Krista) Ješua Ješuovi uedníci – Uedníci Spasitele (Krista) Ješua
Dále si tu upesníme, e i kdy se sám Stvoitel pedstavil jménem, a to jsme tu ji zmínili, e se jedná pi pepsání znak do abecedy, o písmena „JHVH“, tak v této knize nebude pouíváno pro oznaení Stvoitele toto jméno, ale bn zaité slovo „Bh.“ asto však bude také doplnno i o slovo „Stvoitel.“ Chyba to rozhodn není, kdy si uvdomíme význam jednotlivých slov: Slovo „JHVH“ vyjaduje jméno Stvoitele; Slovo „Bh“ ukazuje na Jeho pozici - roli ve vesmíru; Slovo „Stvoitel“ potvrzuje a vysvtluje, e je autorem velkého vesmírného díla.
Je teba ale pedevším ít Kristv ivot, následovat Jej a mít Jeho víru. Nikomu nepome, kdy tímto smrem nepjde, a bude se jen zabývat správností Spasitelova jména.
39
1. Jméno našeho Spasitele
Potom by vešel do zatracení i ten, kdo Jeho jméno vyslovoval správn. Ješt ne opustíme záleitost Spasitelova jména, pidáme jisté vysvtlení pro pípad, e by pece jen nkdo chtl namítat, e jméno našeho Spasitele bylo ustanoveno mnohem díve, ne se objevil národ Hebrej a tedy i jazyk hebrejština. A proto tedy jméno Spasitele vlastn vbec ve svém poátku nebylo hebrejské.
Je teba se na to dívat správn nastaveným pohledem. Jeho jméno obsahuje poselství, má v sob obsaen význam a vysvtluje Jeho úlohu. V hebrejštin bylo toto jméno zapsáno pesn tak, jak bylo vyslovováno (a slyšeno). Take, pokud bylo peteno v hebrejštin, bylo vysloveno a znlo pesn tak, jak bylo pvodn andlem oznámeno. Meme také zjistit, e v rzných jazycích lze zapsat slovo tak, e v onom jazyce se nevyskytuje, nic neznamená a je zcela neznámé, ale po jeho petení je toto slovo totoné se slovem jiného jazyka. Kdy ho uslyšíme vyslovené, tak poznáme, e patí do toho a toho jazyka. Zde bude vhodné uvést píklad. eské jméno „Miroslava“ lze v etin zapsat takto: „Μηρωσλαβα“ a jméno „Leopold“ pak takto: “Λεωπολδ”. Kdy tato napsaná slova uvidí ek neznající eštinu, nic to pro nj nebude znamenat a dodá k tomu, e tato slova nemají ádný význam a do etiny nepatí. Kdy ho poádáme, aby tato slova peetl, tak vysloví: Miroslava, Leopold. Stále nebude nic chápat, ale my uslyšíme slova, kterým budeme rozumt a rozpoznáme, e patí do eského jazyka. Proto tenkrát, kdy pišel andl oznámit jméno Spasitele, mohl klidn tento princip také pouít, pokud by bylo teba, aby se
40
2. PÍPRAVA NA NÁVRAT SPASITELE
vyslovovalo njaké pesn znjící jméno, které je zcela mimo hebrejštinu. Toté by pece šlo uskutenit i v hebrejštin a pomocí hebrejských symbol zapsat pro Hebreje neznámé slovo, které však po petení bude znít naprosto stejn, jako kdy ho vyslovil andl. To se však nestalo a andl sdlil jméno, kterému Hebrejové souasn i rozumli. Pro? Zejm proto, e toto jméno poukazuje na jeho význam a poselství. Nebo je hebrejština totoný jazyk s jazykem prvních lidí? To asi není podstatné. Bylo zapsáno zkrátka tím jazykem, který se v té dob a na tom míst práv pouíval. Kdyby se v té dob a na tom míst pouívala eština, bylo by jméno zaznamenáno esky. Potom by ale andl nesdlil jméno „Jeíš“, ale „Spasení“, nebo „Spasitel“. Podle významu slov v eském jazyce, pak slovo „Jeíš“ nemá význam ádný (známe jej pouze jako peklad jména), ale slovo „spasitel“ význam i poselství má. Satanovi se tak podailo odstranit pravé jméno našeho Spasitele a takka celý kesanský svt se drí tohoto vydaeného podvodu. Pro tedy pouívat zavádjící zkomolenou pezdívku, která je zfalšovaným jménem, kdy meme pouívat jméno pravé a pvodní? Je to jméno, které v sob nese to správné poselství. Ješua není toté co Jeíš. JEŠUA je SPASITel.
V krátkosti doplníme ješt nco na zamyšlení: Pedstavme si, e máme setkání v italském mst „Venezia“ s lovkem, který tam celý ivot ije. Pouijeme ped ním pro toto jeho rodné msto eský název „Benátky“, který tím, jak zní, je naprosto odlišný od pravého názvu msta „Venezia“. Kdy to místní domorodec uslyší, bude to pro nj naprosto neznámé slovo a moná se i podiví nad tím,
41
1. Jméno našeho Spasitele
co je to za prapodivný peklad a název. Urit bude radji, kdy pouijeme název msta, kde ije, v jazyce, který je mu vlastní, a ve kterém byl tento název mstu dán (a na poátku ustanoven). Zvláštní ale je, e napíklad u msta „Los Angeles“ se to tak dodruje. Kdy se nkdo vrátí z cest, tak ekne: „Byl jsem v Americe a navštívil jsem i Los Angeles.“ Nepeloí to a neekne, e byl ve mst, které se jmenuje „Ztracení andlé.“ Bylo mi z odborných kruh eeno, e názvy a jména se v Americe nepekládají. To je tedy zajímavost. Tak z hebrejštiny se to pekládá, ale Amerika má celosvtové výsadní právo na to, aby její názvy a jména celý svt ponechával v pvodním znní.
JeHoVaH
42
První kroky k píprav
ást lidí, kteí jsou nevící, pesnji neví v Boha a Spasitele J. Krista, nechce ve svém ivot nejlépe nic mnit v tom smyslu, aby ze stavu bez víry v Boha, pešli do stavu víry v Nj. Staí jim proít tento ivot a smrt povaují za tak samozejmou souást lidského pobytu na zemi, e ani neznají pvodní zámr, který smrt vbec nezahrnoval. Nabídka vného ivota je pro mnohé nezajímavá, protoe jsou siln ovlivnni zkušeností tohoto svta. Sice vyhledávají rzné píjemné okamiky, sbírají záitky a snaí se, aby jim bylo co nejlépe, pi tom však stále vnímají a uvdomují si dopad všech moných negativních skuteností. Ty zahrnují celou adu hrozeb, jako jsou nemoci, vliv nespravedlnosti, špatné zkušenosti s chováním lidí, neštstí, nehody, monost stát se obtí lupi na ulici, nebo obydlí mohou navštívit zlodji, na majetku me být spáchán vandalismus a podobn. Kdo by v tom chtl ít vn? Zde je však teba pochopit, jaký charakter nové zem je nám pislíben, e v ní nebude nic práv vyjmenovaného. Jen samé dobré i krásné vci a to, co spasené eká, je dokonce mnohem lepší, ne si tady nyní dokáeme vbec pedstavit.
Lidé dávají mnohdy dvojnásobky i mnohonásobky svého msíního platu za to, aby na 8 dní odcestovali za lepším ivotem, do hezkého prostedí, odpoinout si, takzvan na dovolenou, ale kdy by mohli mít ješt nco lepšího, dokonce napoád a ješt navíc bez nutnosti do toho finann investovat, tak to nechtjí. Tolik se na dovolenou
43
2. První kroky k píprav
tší a nkteí se z tch míst i neradi vracejí. O vný ivot, který bude mnohem lepší ne tohle, však nestojí. Ké se jejich myšlení i pístup zmní a dojdou k dleité otázce: „Co tedy mám uinit, abych mohl(a) být zachránn(a) spasením?“ Jsou ti základní tzv. stavební kameny, kterými je teba se zabývat a pochopit je. Na nich stojí pilíe, které znamenají to základní z plánu spasení, co zde na této zemi meme poznat. A to celé nám pak odhalí pravé podmínky spasení. Tyto ti základní kameny, máme-li je napsat jedním slovem, jsou: MILOST, POKáNÍ, KRISTUS.
Podíváme se postupn blíe na všechny, nebo je to velmi dleité pi cest lovka k záchran spasením. Toti v okamiku, kdy si lovk poloí onu otázku, co je nutné uinit pro svoji záchranu (spasení), ješt vbec nemá vyhráno. To je úplný zaátek a nyní pichází velké riziko, e tento hledající upadne do klam falešného evangelia, jako se to stává mnohým. Dá se tedy íci, e dv moné cesty lidským ivotem jsou: 1. Cesta bez víry 2. Cesta s vírou
A ta druhá - cesta s vírou, se pak dále dlí na: 2a. Cesta s vírou vedená falešným evangeliem 2b. Cesta s vírou vedená pravým evangeliem
Následující kapitola se dotkne všech tí „základních kamen,“ jak jsme si je nazvali, a poté se k nim ješt vrátíme jednotliv.
44
Dv cesty ivotem
Po celou dobu djin, a tedy v celé historii, lidé vdy smovali k tomu, aby si v co nejvíce oblastech vše pokud mono usnadovali. Zpsob dopravy se postupn mnil, aby se pesun lidí stal rychlejší a pohodlnjší. Práci, kterou díve vykonávaly lidské ruce, pevzaly stroje a takto bychom mohli pokraovat dále. Jak ale správn rozeznat hranici, kdy je ulehování ješt v poádku a kdy u naopak neprospívá? Prvním krokem je zaít tuto otázku vbec ešit a ne pouze bezmyšlenkovit usnadovat vše, co jen usnadnit jde. Ne vdy to, co je jednodušší, snadnjší a pohodlnjší, také slouí k našemu prospchu. Pokud se napíklad kvli pohodlnosti pokadé, jak to jde, pesouváme i do velmi blízkých míst automobilem místo vlastními silami, chybí nám pak pro nás uitený pohyb. To se pak snadno odrazí na našem zdraví. Zde tak platí píslušná zákonitost:
„Hledáme pohodlí, pohodlí zpsobí ulehení, ulehení zpsobí slabost a slabost zpsobí obtíe.“
Z toho vyplývá, e to, co se nám zdá jednodušší a pohodlnjší, nemusí vdy nutn vést k výsledku, i cíli, který nám prospje. Je proto dobré rozpoznat, kam by nás pivedla pohodlná cesta a kam ta nepohodlná. Pohodlná nám me v jejím prbhu dopát klid a bezstarostnost, avšak pivede nás za to do zhoubného cíle. Naopak, nepohodlná cesta je v prbhu asto doprovázena nepíjemnostmi, úskalími, ale pivede nás k cíli, kde nás bude ekat vítzství.
45
3. Dv cesty ivotem
Tento princip platí také i pro oblast víry, duchovna a Boí pravdy. Zde nám Boí slovo v Bibli sdluje následující:
Vcházejte tsnou branou; nebo prostorná je brána a široká cesta, která vede do zahynutí, a mnoho je tch, kteí skrze ni vcházejí. Však tsná je brána a úzká cesta, která vede k ivotu, a málo je tch, kteí ji nalézají.
t [ Matouš 7:13, 14 ]
Historie nám ukázala, e v dobách temného stedovku byli likvidováni ti, kteí zstali stát v Boí pravd. Zakusili pronásledování i muení a také byli mnohdy vradni. To vše jen proto, e se v myšlení, postojích, uení a víe neztotonili s ímskou církví (katolickou) a nepodídili se jí. Stát v Boí pravd a dvovat Bohu namísto církvi a papei, je pesn to, co bylo tkou a nepohodlnou úzkou cestou ivotem. Bylo to ovšem také souasn tím, co vedlo pes tsnou bránu, do budoucího vného ivota. Na této zemi, zkaené híchem, byl sice jejich ivot násiln ukonen, ale jeliko vytrvali v pravd dané Bohem, tak je eká nový vný ivot. Naproti tomu podízení se ímskokatolické církvi a papei byla ta pohodlnjší cesta ivotem, protoe se tak dalo vyhnout hrozbám a trestm. A to byla ta široká pohodlná cesta, která však z pohledu vnosti vede do zahynutí.
Toto biblické vyjádení a srovnání obou cest se v dnešní dob dá stejn tak pouít pro pijetí a ití podle pravého, nebo falešného evangelia. Máme tu tedy pohodlnou cestu oproti nepohodlné, jednoduchou oproti nároné a kadá
46
2. PÍPRAVA NA NÁVRAT SPASITELE
z nich se vztahuje k jednomu z evangelií. Velmi snadno rozpoznáme, e ta cesta pohodlná, jednoduchá je souástí falešného evangelia a naopak ta nepohodlná a nároná, pak evangelia pravého.
My se te podíváme na 3 taková nejastjší tvrzení, která iní z evangelia falešné evangelium.
1. Bh nám dal Zákon, který se nedá dodret
Toto tvrzení se asto pouívá a dodává se k nmu, e i z toho dvodu také pišel Pán J. Kristus na tuto zemi, aby ten Zákon dodrel, nebo se také íká, naplnil za nás. S tím je spojeno také navazující tvrzení, e práv pro nemonost našeho dodrení Zákona budeme hešit a do konce ivota, nebo a do píchodu Pána J. Krista, podle toho, co nastane díve. A co nám Boí slovo v Bibli íká o tom, jak tký Zákon Bh dal a jestli je moné ho dodret?
Nebo to je láska Boí, abychom jeho pikázaní dodrovali; a jeho pikázání nejsou tká.
t [ 1 List Janv 5:3 ]
Jestlie Bible íká, e Boí pikázání nejsou tká, není pak moné tvrdit, e Bh dal Zákon, který se nedá dodret. Zde je teba ješt ujasnit, e jak je psáno u „Jana 13:34, 35“ o tom, e Pán J. Kristus nám dává nové pikázání, tak se nejedná o nahrazení Desatera pikázání, ale pouze o njaký
47
3. Dv cesty ivotem
obecnjší zpsob jeho vysvtlení, co je dále objasnno v „1. Listu Janov 2:3-8.“ A tak tedy, pokud ádné pikázání není tké, pak Zákon dodret pece moné je. Dále pak Bible zmiuje ve „Zjevení 14:12“ skupinu nazvanou jako „svatí,“ o kterých íká, e to jsou ti, kteí zachovávají (dodrují) Boí pikázání a mají víru Pána J. Krista. Take Pán pímo oekává, e tu na zemi tato skupina svatých bude, a ujasuje nám, e dokáou dodrovat všechna pikázání. U toto první nahlédnutí do Bible by nám mlo stait k tomu, abychom zjistili, e neme být pravdivé tvrzení, kterým se nyní zabýváme, a e ve skutenosti Bh dal Zákon, který se dodret dá. Avšak pojme dále a ješt se na to podíváme z pohledu dalšího místa v Bibli. K tomu je však teba se nejprve vnovat objasnní slova pokušení. Co je cílem pokušení? K emu nás chce pimt? K híchu. Co je híchem podle Bible? 1. Janv 3:4 vysvtluje, e hích je pestoupení Zákona. A tak pokud my lidé nemáme být schopni Zákon dodret, jak se asto tvrdí, potom i ta pokušení musí být postavena nad naše monosti jim odolat a zvítzit nad nimi. A v tomto nám udlá poádek opt samotné Boí slovo v Bibli:
Nezachvátilo vás pokušení jiné ne lidské. Ale vrný je Bh, který vás nedopustí pokoušet nad vaši monost, ale zpsobí z pokušení také i vysvobození, abyste je mohli unést.
t [ 1. Korintským 10:13 ]
Take Bh nedopustí, abychom byli pokoušeni nad naše monosti, a tím jsme schopni Jeho Zákon dodret.
48
2. PÍPRAVA NA NÁVRAT SPASITELE
A tady vidíme, e lidské tvrzení se neshoduje s tím, o em vypovídá tvrzení Bible. A je v tom i ješt nco dalšího, závaného, ne co je na první pohled vidt. Toti tvrdit, e Bh dal Zákon, který se nedá dodret, naznauje, e Bh udlal nco špatn. e uinil chybu, a to je útokem na Jeho stav absolutní dokonalosti. Absolutn dokonalá bytost se neme dopustit chyby. Neme ustanovit nco, co se nedá splnit a dodret, protoe by se projevilo její pochybení v tom, e správn neodhadla monosti a schopnosti tch, pro které Zákon ustanovila. A to je v podstat jedna z forem rouhání se Bohu. Ta hlavní definice rouhání je podle Bible to, kdy si lovk nárokuje Boí pravomoci, napíklad odpouštt híchy. To znamená, e se staví na úrove Boha, nebo dokonce nad Nj. Pak jsou ješt jiné zpsoby rouhání, a to teba rouhání se Boímu jménu, a v pípad, kterým se zabýváme nyní, kdy nkdo tvrdí, e Bh nco udlal špatn a udlal chybu, kdy ustanovil nco, co nelze dodret, se pak jedná o rouhání vi Boímu inu (ustanovení).
2. Máme jistotu spasení (Pán J. Kristus nás u spasil, jsme u zachránni)
Toto tvrzení vychází z vybraných ástí Bible, a to nejastji tchto:
Amen, amen pravím vám: Kdo ví ve mne, má ivot vný.
t [ Jan 6:47 ]
3. Dv cesty ivotem
Ješua jí ekl: Já jsem vzkíšení i ivot. Kdo ví ve mne, i kdyby zemel, bude iv.
t [ Jan 11:25 ]
Nebo Bh tak miloval svt, e dal svého jednorozeného Syna, aby ádný, kdo ví v nho, nezahynul, ale ml ivot vný.
t [ Jan 3:16 ]
Na základ tchto nejastji uvádných verš z Bible se uí, e pokud uvíme v Pána J. Krista a pijmeme Jej, tak získáváme spasení, a tedy jistotu naší záchrany. Potom od tch, kteí takto ví, je moné uslyšet napíklad také: „Já u jsem spasen od roku 20??.“ Pouívají se tvrzení, e Pán J. Kristus nás (u) zachránil, jsme (u) spaseni. Zásadní roli zde hraje zpsob pochopení milosti, ale tomu se budeme vnovat a v dalším, tetím bod. Te je teba si ujasnit dleitou vc a správný postoj k tomu, jak správn najít a pochopit pravdu, kterou nám Bible sdluje. A tak, pokud chceme vdt, co íká Bible o spasení a jaká je celá pravda, potom se musíme podívat na všechna místa, která o podmínkách spasení vypovídají. Pokud je napíklad celkem 8 míst, která nám objasují podmínky spasení, my si však vybereme jen dv z nich a postavíme na nich svoji víru a nauku o spasení, tak nás to me zavést úpln jinam, ne kam by nás to mlo zavést, pokud bychom zahrnuli všech 8 míst. Takto snadno vzniká falešná nauka i víra v blud a porušenou pravdu. To celé je pak úrodnou pdou pro celé falešné evangelium.
50
2. PÍPRAVA NA NÁVRAT SPASITELE
A my se te podíváme na další místo v Bibli, které hovoí o podmínkách spasení. Postaí nám toto jediné místo a další u nepotebujeme k objasnní, e jistotu spasení na základ pouhé víry v Pána J. Krista a Jeho pijetí, tedy na základ uvedených verš Bible, rozhodn ješt nemáme.
Šastni jsou ti, kteí dodrují jeho pikázání, aby mli právo na strom ivota a aby vešli branami do msta. Venku pak budou psi a arodjové, smilníci, vrahové, modlosluebníci a kadý, kdo miluje a iní le.
t [ Zjevení Janovo 22:14, 15 ]
Právo na strom ivota znamená právo na vný ivot získaný spasením (záchranou). A zde teme, e toto právo budou mít jen ti, kteí dodrují Jeho pikázání a naopak o n pijdou ti, kteí se dopouští hích nedodrováním Boího zákona. A zde jsou pímo uvedeny píklady, dané Desaterem pikázání: Smilník, to se vztahuje k 7. pikázání; vrah, k tomu se vztahuje 6. pikázání; modlá, toho se týká 2. pikázání; a tak dále.
Dá se to snadno znázornit jako
napíklad kolá, který je rozdlen
na 8 dílk,
e jste sndli celý kolá.
51
3. Dv cesty ivotem
Píslušný verš nám uvádí jen nkteré vybrané nepravosti, aby tím naznail, e je to práv hešení zpsobované nedodrováním Boích pikázání, co zabrání pístupu ke stromu ivota. Kdy tedy uvíme v Pána J. Krista a pijmeme Jej a splníme tak v úvodu sdlené podmínky podle „Jana 6:47“ a „Jana 11:25,“ pitom však budeme vradit, cizoloit, tak budeme spaseni? Zjevení Janovo 22:14 a 15 jasn ukazuje, e ne! Je tedy nutné také dodret Boí pikázání daná Desaterem. A jeliko pouze Bh vidí do budoucnosti, ale my nikoli, neme nikdo z nás dnes vdt, jestli se z nás asem, teba tsn ped koncem ivota, nestane modlá, smilník, a podobn. A protoe to nememe vdt, nememe ani tvrdit, e u jsme spaseni a e Pán J. Kristus nás u zachránil. Ani není moné tvrdit, e máme jistotu spasení. Jediná jistota je v tom, e Bh dodrí dohodu, a kdy stanoví podmínky spasení, tak budeme spaseni pi jejich dodrení. Pi dodrení všech pikázání, a ne jen nkterých, která si sami vybereme, protoe se nám líbí a jsou pro nás pohodlná a jednoduchá. Bh dobe vdl, e v otázce spasení budou vznikat a šíit se bludy, které mají za cíl spasení slibovat, ale ve skutenosti od nj odvést. Proto také v knize „Zjevení Janovo“ v kapitole 3. a tam ve verších 17 a 18 je psáno:
Nebo íkáš: Jsem bohatý a zbohatl jsem, nepotebuji nikoho, a nevíš, e jsi ubohý, mizerný a chudý, slepý i nahý. Radím ti, aby sis ode mne koupil zlato peištné v ohni, abys zbohatl, a bílé roucho, abys byl obleen a neukazovala se hanba tvé nahoty, a své oi poma mastí, abys vidl.
52
Co je tím eeno?
Máme koupit zlato pímo od Pána J. Krista. Zlato symbolizuje Jeho víru, lásku a uení. To zlato je petavené a proištné ohnm. To znamená, e je zcela v souladu s Boí pravdou a je tak zbaveno všech blud a falešných nauk. Práv proto to Pán J. Kristus radí, jeliko pijmout víru, lásku a uení z jiného zdroje snadno zpsobí, e se staneme obtí klamu a podvodu. A my si tu nyní ukazujeme práv dva odlišné pohledy na záchranu spasením. Je tedy rozdíl v tom, zda pijmeme tvrzení njakého lovka, uení církve a nebo je pijmeme pímo od Pána J. Krista. Jestli pímo od Nj koupíme to zlato – tu Jeho víru, lásku a uení. Pokud to neudláme a pijmeme místo toho nauku církve, i jen lovka, teba jen proto, e to vyhovuje našim pedstavám a líbí se nám to, tak potom nejsme duchovn bohatí, ale naopak bídní, chudí, slepí a tak dále.
Kdy se podíváme zpt na vtu ve verši 17.: „Jsem bohatý a zbohatl jsem, nepotebuji nikoho“ pipomíná nám to nco?
Jsem bohatý → jsem spasen Zbohatl jsem → jsem zachránn Nepotebuji nikoho → nemusím na sob nic mnit.
Ale ve skutenosti nevíš, e jsi bídný, mizerný, a chudý, a slepý, i nahý. Bohatým se toti stáváš a tehdy, kdy nakoupíš od Pána J. Krista a získáš postupn charakter, jaký ml On.
53
Bible v „ímanm 6:14“ íká:
Nebo hích nad vámi nebude panovat, nejste zajisté pod Zákonem, ale pod milostí.
Na základ tohoto sdlení Bible se ve vtšin kesanského svta uí a tvrdí, e Zákon u neplatí a vztahuje se na nás pouze a jen milost. Je tedy úpln jedno, e budeme hešit a do konce svého ivota, nebo do píchodu Pána J. Krista, protoe Jeho milost je dostaující na to, aby veškeré híchy smazala. Zde se také uí, e Pán J. Kristus vzal na sebe všechny naše híchy a díky Jeho milosti i ty, kterých se budeme dopouštt i po tom, co Jej pijmeme a uvíme v Nj – to znamená, a se tak zvan obrátíme. Jeliko jsme od narození híšní a budeme hešit a do samého konce, tak tu musela být pro nás dána Jeho milost, aby byl smazán kadý náš hích, a se ho dopustíme kdykoli.
Toto je tedy bný postoj a uení, které se dostaly snad u do všech kesanských církví.
My se na to te podíváme na základ Boího slova a pokusíme se porozumt tomu, jak je to ve skutenosti správn.
Úpln první, ím je teba zaít, je správn si vysvtlit a pochopit funkci milosti. Jsou toti dv. Aby to bylo moné, je nutné se nejprve zabývat otázkou híchu a jeho následk.
54
2. PÍPRAVA NA NÁVRAT SPASITELE
Bible nám spolehliv vysvtlí, e odplata za hích je smrt (ímanm 6:23).
Smrt je tedy následek híchu.
A hích je ve své nejzákladnjší podstat neposlušnost vi Bohu, která se dále me vysvtlit také jako pestoupení Zákona. Tato neposlušnost, která vede ke híchu, je poprvé zmínna (a následuje) po ustanovení zaznamenaném v knize Genesis, kapitola 2., verš 17, kde je psáno:
„Ale ze stromu poznání dobrého a zlého nejez. Nebo v den, ve který bys z nho jedl, smrtí umeš.“
Zde je opt vysvtleno, e následkem híchu, vzniklého neposlušností, je smrt. Znamená to tedy, e Bh dal ustanovení, zavedl pravidlo, dal ZáKON a jeho nedodrení znamená hích a smrt. A to dokonce smrt okamitou, protoe je psáno, e v den, ve který bys z nho jedl, smrtí umeš. Take ne nkdy v budoucnu po nkolika letech, ale v den, kdy se dopustíš híchu. A te se meme zeptat: „Zemeli ihned Adam s Evou, kdy se stali neposlušnými? Zemeli hned v den, kdy padli do híchu?“ Ne. Ale a o mnoho let pozdji. Pro? Práv díky milosti. Zaslouili si zemít, protoe vdli, e tato jejich neposlušnost má být odmnna smrtí. Avšak nepedstavitelná Boí láska jim poskytla milost, díky které ihned nezemeli, ale dostali dal&s