NÁVRH ZÁKON ze dne ě ů ěně některých souvisejících zákonů … · 2007-07-16 · (4) V...

NÁVRH ZÁKON ze dne

o ochraně vynálezů a o změně některých souvisejících zákonů (patentový zákon)

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky

ČÁST PRVNÍ

Ochrana vynálezů

Hlava I Obecné ustanovení

§ 1

Předmět úpravy

Tento zákon stanoví podmínky patentovatelnosti vynálezů, upravuje řízení o patentech před Úřadem průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) a vztahy vznikající z vytvoření vynálezů.

Hlava II Podmínky patentovatelnosti

§ 2

Patentovatelné vynálezy (1) Patenty se udělují na vynálezy ve všech oblastech techniky, pokud jsou nové, jsou

výsledkem vynálezecké činnosti a jsou průmyslově využitelné.

(2) Za vynálezy ve smyslu odstavce 1 se nepovažují zejména a) objevy, vědecké teorie a matematické metody, b) estetické výtvory, c) plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti, hraní her nebo vykonávání

obchodní činnosti, jakož i programy počítačů, d) podávání informací.

(3) Odstavec 2 vylučuje patentovatelnost předmětu nebo činnosti uvedených v tomto ustanovení pouze pokud se patentová přihláška (dále jen „přihláška“) nebo patent týkají tohoto předmětu nebo činnosti jako takových.

(4) Vynálezy splňující podmínky podle odstavce 1 jsou patentovatelné i tehdy, pokud se týkají: a) biologického materiálu, který je izolován ze svého přirozeného prostředí nebo vyráběn technickým postupem, i když se již v přírodě vyskytl,

- 2 -

b) rostlin nebo zvířat, není-li technická proveditelnost vynálezu omezena na určitou odrůdu rostliny1) nebo plemeno zvířete, nebo c) mikrobiologického nebo jiného technického postupu a výrobku, jiného než je rostlinná odrůda nebo zvířecí plemeno, získaného tímto způsobem.

(5) Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) biologickým materiálem jakýkoli materiál, obsahující genetickou informaci a schopný samoreprodukce nebo reprodukce v biologickém systému, b) mikrobiologickým postupem jakýkoli postup používající mikrobiologický materiál nebo prováděný na mikrobiologickém materiálu nebo postup, jehož výsledkem je mikrobiologický materiál, c) v podstatě biologickým způsobem pěstování rostlin nebo chovu zvířat takový způsob, který je založen na plně přírodních jevech, jako je křížení a selekce.

§ 3

Výluky z patentovatelnosti

Patenty se neudělují: a) na vynálezy, jejichž obchodní využití by se příčilo veřejnému pořádku nebo dobrým mravům, zejména na způsoby klonování lidských bytostí, na způsoby modifikace zárodečné linie genetické identity lidských bytostí, na způsoby, při nichž se používá lidské embryo pro průmyslové nebo obchodní účely, nebo na způsoby úpravy genetické identity zvířat, které jim mohou způsobit utrpení bez podstatného medicínského užitku pro člověka nebo zvíře, a také na zvířata, která jsou výsledkem takového způsobu; rozpor s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy však nelze vyvodit pouze z toho, že využití vynálezu je zakázáno právním předpisem, b) na lidské tělo v různých stadiích vzniku či vývoje a pouhé objevení některého z jeho prvků, včetně sekvence nebo dílčí sekvence genu; to neplatí pro prvek izolovaný z lidského těla nebo jinak vyrobený technickým způsobem, včetně sekvence nebo dílčí sekvence genu, i když struktura tohoto prvku je totožná se strukturou přírodního prvku; c) na odrůdy rostlin a plemena zvířat nebo v zásadě biologické způsoby pěstování rostlin či chovu zvířat; toto ustanovení neplatí pro mikrobiologické způsoby a výrobky těmito způsoby získané, d) na postupy chirurgického nebo terapeutického ošetřování lidského nebo zvířecího těla a diagnostické postupy používané na lidském nebo zvířecím těle; to se nevztahuje na výrobky, zejména látky nebo směsi, určené k použití při těchto postupech.

§ 4

Novost (1) Vynález se považuje za nový, není-li součástí stavu techniky.

(2) Ke stavu techniky patří vše, co bylo přede dnem, od něhož přísluší přihlašovateli právo přednosti (§ 40) písemně, ústně, využíváním nebo jiným způsobem zpřístupněno veřejnosti.

(3) Ke stavu techniky patří i obsah přihlášek podaných v České republice s dřívějším právem přednosti, pokud budou v den, od něhož přísluší přihlašovateli právo přednosti, nebo

1) Čl. 1 bod (vi.) Mezinárodní úmluvy na ochranu nových odrůd rostlin z 2. prosince 1961 ve znění revidovaném

v Ženevě 10. listopadu 1972, 23. října 1978 a 19. března 1991 publikované pod č. 109/2004 Sb.m.s.

- 3 -

po tomto dni zveřejněny (§ 42). To platí i pro mezinárodní a evropské patentové přihlášky s dřívějším právem přednosti, ve kterých je určena Česká republika2), které byly zveřejněny v souladu s příslušnými mezinárodními smlouvami. Přihlášky utajované podle zvláštních předpisů3) se pokládají pro účely tohoto ustanovení za zveřejněné uplynutím 18 měsíců od vzniku práva přednosti.

(4) Odstavce 2 a 3 nevylučují patentovatelnost látky nebo směsi, která patří ke stavu techniky, pokud její použití při postupu uvedeném v § 3 písm. d) nepatří ke stavu techniky.

(5) Odstavce 2 a 3 nevylučují rovněž patentovatelnost látky nebo směsi uvedené v odstavci 4 pro jakékoli specifické použití při postupu uvedeném v § 3 písm. d), pokud takové použití nepatří ke stavu techniky.

(6) Ke stavu techniky nepatří takové zveřejnění vynálezu, ke kterému nedošlo dříve než 6 měsíců před podáním přihlášky a které přímo nebo nepřímo vyplývá a) ze zřejmého zneužití vzhledem k přihlašovateli nebo k jeho právnímu předchůdci, b) ze skutečnosti, že přihlašovatel nebo jeho právní předchůdce vystavil vynález na úřední nebo úředně uznané výstavě podle mezinárodní smlouvy4). V tomto případě je přihlašovatel povinen při podání patentové přihlášky uvést, že vynález byl vystaven a do čtyř měsíců po podání patentové přihlášky doložit osvědčením, že vynález byl vystaven na výstavě podle mezinárodní smlouvy.

§ 5

Vynálezecká činnost (1) Vynález je výsledkem vynálezecké činnosti, jestliže pro odborníka nevyplývá

zřejmým způsobem ze stavu techniky.

(2) Patří-li ke stavu techniky také přihlášky uvedené v § 4 odst. 3, při posuzování vynálezecké činnosti se k nim nepřihlíží.

§ 6

Průmyslová využitelnost

Vynález se považuje za průmyslově využitelný, může-li jeho předmět být vyráběn nebo jinak využíván v průmyslu, zemědělství nebo jiných oblastech hospodářství.

2) Čl. 11 odst. 4 Smlouvy o patentové spolupráci (sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 296/1991 Sb., o Smlouvě o patentové spolupráci a o Prováděcím předpisu k ní ) a čl. 66 odst. 1 Úmluvy o udělování evropských patentů (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 69/2002 Sb.m.s. o přístupu České republiky k Úmluvě o udělování evropských patentů (Evropská patentová úmluva) z 5. října 1973 ve znění aktu revidujícího článek 63 EPÚ ze 17. prosince 1991 a rozhodnutí správní rady Evropské patentové organizace z 21. prosince 1978, 13. prosince 1994, 20. října 1995, 5. prosince 1996 a 10. prosince 1998). 3) Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. 4) Úmluva o mezinárodních výstavách sjednaná v Paříži dne 22. listopadu 1928 (Sbírka zákonů a nařízení státu československého č. 46/1932).

- 4 -

Hlava III Právo na patent

§ 7

(1) Na udělení patentu má právo původce vynálezu nebo jeho právní nástupce.

(2) Pokud byl vynález vytvořen společnou tvůrčí prací více osob, mají tyto osoby právo na patent společně a nerozdílně.

Zaměstnanecký vynález

§ 8 (1) Zaměstnaneckým vynálezem je vynález, který spadá svým předmětem do oboru práce

zaměstnavatele, byl vytvořen v pracovním, členském nebo jiném vztahu jako součást pracovních nebo jiných povinností zaměstnance a jehož vytvoření bylo podstatně ovlivněno využitím zkušeností nebo materiálních prostředků zaměstnavatele. Právo na patent u zaměstnaneckého vynálezu má zaměstnavatel, pokud nebylo smlouvou s původcem stanoveno jinak. Právo na původcovství tím není dotčeno.

(2) Původce, který vytvořil zaměstnanecký vynález, je povinen zaměstnavatele o této skutečnosti neprodleně písemně vyrozumět a předat mu podklady potřebné k posouzení vynálezu. Ve vyrozumění popíše původce technický úkol, jeho řešení a vznik zaměstnaneckého vynálezu popřípadě připojí výkresy, které jsou potřebné k porozumění podstatě vynálezu. Ve vyrozumění se uvedou služebně udělené pokyny nebo směrnice a použité zkušenosti.

(3) Neuplatní-li zaměstnavatel ve lhůtě 3 měsíců od vyrozumění podle odstavce 2 vůči původci právo na patent, přechází toto právo zpět na původce. Zaměstnavatel i původce jsou v této lhůtě povinni zachovávat vůči třetím osobám o vynálezu mlčenlivost.

§ 9 (1) Uplatní-li zaměstnavatel ve lhůtě podle § 8 odst. 3 právo na patent, má původce

zaměstnaneckého vynálezu právo vůči zaměstnavateli na přiměřenou odměnu. Pro její výši je rozhodný technický a hospodářský význam vynálezu a přínos dosažený jeho možným využitím nebo jiným uplatněním, přičemž se přihlíží k materiálovému podílu zaměstnavatele na vytvoření vynálezu a k rozsahu pracovních úkolů původce. Pro potřeby odměňování se využíváním zaměstnaneckého vynálezu rozumí: a) využívání vynálezu (§ 16) nebo jeho nevyužívání z důvodu vytvoření či udržení výhodné obchodní pozice, b) udělení licence třetím osobám, c) úplný nebo částečný převod patentu nebo práva na patent.

(2) Dostane-li se již vyplacená odměna do zjevného nepoměru s přínosem dosaženým pozdějším využitím nebo jiným uplatněním vynálezu, má původce právo na dodatečné vypořádání.

(3) Pokud mezi původcem a zaměstnavatelem nedojde k dohodě o výši odměny nebo pokud z důvodů na straně zaměstnavatele není přínos dosažený využitím nebo jiným uplatněním vynálezu přiměřený technickému nebo hospodářskému významu vynálezu, bude pro stanovení odměny rozhodný přínos dosažitelný možným využíváním nebo jiným uplatněním vynálezu

- 5 -

s přihlédnutím k objektivním ekonomickým podmínkám existujícím nejméně po dobu 3 let následujících po roce, v němž zaměstnavatel uplatnil právo na patent.

(4) Nedojde-li k dohodě o splatnosti odměny, je odměna splatná do 6 měsíců ode dne uplatnění práva na patent ze strany zaměstnavatele.

§ 10

Práva a povinnosti vyplývající z § 8 a 9 zůstávají po skončení pracovního, členského poměru či jiného vztahu původce se zaměstnavatelem nedotčena.

§ 11

Spoluvlastnictví patentu (1) Přísluší-li práva z téhož patentu několika osobám (dále jen „spoluvlastníci“), spravují

se vztahy mezi nimi obecnými předpisy o podílovém spoluvlastnictví.

(2) Spoluvlastníci se na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví k patentu podílejí v rozsahu, v jakém se oni nebo jejich právní předchůdci podíleli na vytvoření vynálezu. Není-li stanoveno jinak, jsou podíly všech spoluvlastníků stejné.

(3) Pokud se spoluvlastník svého podílu vzdá, přechází tento podíl na ostatní spoluvlastníky v rozsahu odpovídajícím jejich podílům.

(4) Pokud není spoluvlastníky dohodnuto jinak, má právo využívat vynález každý ze spoluvlastníků patentu.

(5) K platnému uzavření licenční smlouvy je třeba, není-li dohodnuto jinak, souhlasu všech spoluvlastníků; každý ze spoluvlastníků je oprávněn uplatňovat nároky z porušení práv z patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení (§ 52) podle zvláštního právního předpisu5) samostatně.

(6) K převodu patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení je zapotřebí souhlasu všech spoluvlastníků. Spoluvlastník je oprávněn bez souhlasu ostatních převést svůj podíl jen na některého ze spoluvlastníků; na třetí osobu může převést svůj podíl jen v případě, že žádný ze spoluvlastníků nepřijme ve lhůtě jednoho měsíce od jejího doručení písemnou nabídku převodu.

(7) Dohoda o zrušení spoluvlastnictví musí být písemná, jinak je neplatná. Dohoda nabývá účinky vůči třetím osobám zápisem do patentového rejstříku. To neplatí ve vztahu k třetím osobám, které o zrušení spoluvlastnictví věděly nebo s přihlédnutím ke všem okolnostem vědět musely.

(8) Pokud spoluvlastník patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení nemá právního nástupce, přechází jeho podíl po jeho smrti či zániku na ostatní spoluvlastníky v rozsahu odpovídajícím jejich podílům.

5) Zákon č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví.

- 6 -

§ 12

Příslušnost soudů

Ve sporu o tom, kdo má právo na patent a ve sporu o odměnách za zaměstnanecké vynálezy rozhodují soudy podle zvláštního právního předpisu6).

Hlava IV Účinky patentu

§ 13

Účinky patentu a přihlášky (1) Vlastník patentu (§ 46 odst. 3) nebo dodatkového ochranného osvědčení (§ 52 odst. 1)

má výlučné právo využívat vynález, poskytnout souhlas k využívání vynálezu jiným osobám, nebo na ně patent nebo dodatkové ochranné osvědčení převést.

(2) Účinky patentu nastávají ode dne oznámení o udělení patentu ve Věstníku Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „Věstník“).

(3) Přihlašovateli přísluší přiměřená náhrada od toho, kdo po zveřejnění přihlášky (§ 42) její předmět využíval. Právo na přiměřenou náhradu lze uplatnit ode dne, od něhož nastávají účinky patentu.

(4) V případě mezinárodní přihlášky, jíž se žádá o udělení patentu v České republice, která byla zveřejněna podle mezinárodní smlouvy, přísluší přihlašovateli právo na přiměřenou náhradu podle odstavce 3 až po zveřejnění jejího překladu v českém jazyce.

Díl 1

Rozsah ochrany

§ 14 (1) Rozsah ochrany vyplývající z patentu, dodatkového ochranného osvědčení nebo

z přihlášky je vymezen patentovými nároky. K výkladu patentových nároků se použije i popis a výkresy.

(2) Do udělení patentu je rozsah ochrany vyplývající z přihlášky vymezen patentovými nároky obsaženými v přihlášce zveřejněné podle § 42. Patent, jak byl udělen nebo pozměněn v řízení o zrušení podle § 54, však zpětně určuje rozsah ochrany vyplývající z přihlášky, pokud tím není ochrana rozšířena. Při určování rozsahu ochrany se přihlíží i k prvkům, které jsou ekvivalentní prvkům uvedeným v patentových nárocích. Prvek je považován za ekvivalentní, pokud je odborníku zřejmé, že jeho použitím se dosáhne v podstatě stejného výsledku, jako v případě prvku uvedeného v patentových nárocích.

6) § 9 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

- 7 -

§ 15

(1) Ochrana vyplývající z patentu na biologický materiál, který má v důsledku vynálezu specifické vlastnosti, se vztahuje i na každý biologický materiál odvozený z tohoto biologického materiálu pohlavním nebo nepohlavním rozmnožováním v totožné nebo odchylné formě a mající stejné vlastnosti.

(2) Ochrana vyplývající z patentu na způsob, který umožňuje výrobu biologického materiálu majícího v důsledku vynálezu specifické vlastnosti, se vztahuje jak na biologický materiál přímo získaný tímto způsobem, tak na každý jiný biologický materiál odvozený z biologického materiálu přímo získaného pohlavním nebo nepohlavním rozmnožováním v totožné nebo odchylné formě a mající stejné vlastnosti.

(3) Ochrana vyplývající z patentu na výrobek obsahující genetickou informaci nebo spočívající v genetické informaci se vztahuje i na veškerý materiál, v němž je výrobek zahrnut nebo ve kterém je obsažena a plní svou funkci genetická informace, s výjimkou lidského těla v různých stadiích vzniku či vývoje.

§ 16

Zákaz přímého využívání

Nikdo nesmí bez souhlasu vlastníka patentu nebo vlastníka dodatkového ochranného osvědčení při podnikatelské činnosti a) vyrábět, nabízet, uvádět na trh nebo používat výrobek, který je předmětem patentu nebo

dodatkového ochranného osvědčení nebo k tomu účelu výrobek dovážet či skladovat anebo jiným způsobem s ním nakládat,

b) využívat způsob, který je předmětem patentu, popřípadě nabízet tento způsob k využití, c) nabízet, uvádět na trh, používat nebo k těmto účelům dovážet či skladovat výrobek přímo

získaný způsobem, který je předmětem patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení; přitom shodné výrobky se považují za získané způsobem, který je předmětem patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení, jestliže výrobek získaný patentovaným způsobem je nový nebo jestliže je nanejvýš pravděpodobné, že výrobek byl vyroben způsobem, který je předmětem patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení, a vlastníku patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení se přes přiměřené úsilí nepodařilo určit skutečně užitý výrobní způsob, dokud se neprokáže opak. Při dokazování opaku je nutno šetřit práv vyplývajících z ochrany obchodního tajemství.

§ 17

Zákaz nepřímého využívání (1) Nikdo nesmí bez souhlasu vlastníka patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení

dodávat nebo k dodání nabízet jiné osobě, než je osoba oprávněná využívat vynález, prostředky týkající se podstatného prvku tohoto vynálezu a sloužící v tomto ohledu k jeho uskutečnění, jestliže je vzhledem k okolnostem zřejmé, že tyto prostředky jsou vhodné a zamýšlené k uskutečnění chráněného vynálezu.

(2) Odstavec 1 se nepoužije, pokud těmito prostředky jsou výrobky běžně se vyskytující na trhu, ledaže třetí osoba ovlivnila odběratele, aby se dopustil zakázaného jednání podle § 16.

- 8 -

(3) Osoby vykonávající činnosti uvedené v § 20 písm. c) až e) se nepovažují za osoby oprávněné využívat vynález ve smyslu odstavce 1.

Díl 2 Omezení účinků

§ 18

Vyčerpání práv

(1) Vlastník patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení nemá právo zakázat třetím osobám nakládat s výrobkem, který je předmětem chráněného vynálezu, jestliže tento výrobek byl uveden na trh v členském státě Evropské unie nebo jiném státě Evropského hospodářského prostoru vlastníkem patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení nebo s jeho souhlasem, ledaže by tu byly důvody pro rozšíření práv z patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení na uvedené činnosti.

(2) Vlastník patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení není oprávněn zakázat rozmnožování biologického materiálu, který je předmětem chráněného vynálezu, jestliže jeho uvedení na trh bylo učiněno jím samým nebo s jeho souhlasem a jestliže rozmnožování nezbytně vyplývá z použití, ke kterému byl biologický materiál uveden na trh, pokud získaný materiál není následně používán pro další rozmnožování.

§ 19

Právo předchozího uživatele (1) Účinek patentu a dodatkového ochranného osvědčení se nevztahuje na toho, kdo

nezávisle na původci nebo jeho právním nástupci v dobré víře před vznikem práva přednosti (§ 40) využíval vynález nebo kdo k tomu vykonal prokazatelná opatření (dále jen „předchozí uživatel“).

(2) Nedojde-li k dohodě, může předchozí uživatel požadovat u soudu, aby vlastník patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení jeho právo uznal.

(3) Právo předchozího uživatele lze převést pouze s podnikem nebo jeho částí, kde k využívání, popřípadě k přípravě využití došlo.

§ 20

Práva vlastníka patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení nejsou porušena, využije-li se chráněného vynálezu: a) na lodích jiných zemí, které jsou členy Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví (dále jen „Pařížská úmluva“)7) (dále jen „unijní země“), v lodním tělese, ve strojích, v lodní výstroji, v přístrojích a v jiném příslušenství, když se tyto lodě dostanou

7) Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883 revidovaná v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června 1934, v Lisabonu dne 31. října 1958 a ve Stockholmu dne 14. července 1967, uveřejněná pod č. 64/1975 Sb.

- 9 -

přechodně nebo náhodně do České republiky, jestliže se tu těchto předmětů užije jenom pro potřeby lodi, b) při stavbě nebo provozu letadel či vozidel unijních zemí nebo u součástí těchto letadel či vozidel, dostanou-li se přechodně nebo náhodně do České republiky, c) při individuální přípravě léku v lékárně na základě lékařského předpisu včetně nakládání s lékem takto připraveným, d) při činnosti prováděné pro neobchodní účely, e) při činnosti prováděné s předmětem chráněného vynálezu pro experimentální účely včetně experimentů a testů nezbytných podle zvláštního právního předpisu8) před uvedením léčiva na trh, f) při užití sklizně pro vlastní zemědělskou činnost s výjimkou obchodního užívání, pokud rostlinný množitelský materiál, který je předmětem patentu, byl získán od vlastníka patentu nebo s jeho souhlasem, g) při užití živočišného množitelského materiálu pro vlastní zemědělskou činnost včetně zpřístupnění zvířete nebo jiného zvířecího množitelského materiálu s výjimkou obchodního užívání, pokud živočišný materiál, který je předmětem patentu, byl získán od vlastníka patentu nebo s jeho souhlasem.

§ 21

Nabídka licence (1) Prohlásí-li vlastník patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení písemně u Úřadu,

že poskytne právo k využití chráněného vynálezu každému, kdo nabídku přijme, sníží se udržovací poplatky za patent nebo dodatkové ochranné osvědčení stanovené zvláštním právním předpisem9), které jsou splatné po přijetí tohoto prohlášení, na jednu polovinu. Dojde-li na základě pravomocného soudního rozhodnutí ke změně vlastníka patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení, má se za to, že podáním žádosti o přepis osoby, která má právo na patent, do patentového rejstříku (§ 50), bylo prohlášení vzato zpět.

(2) Prohlášení o nabídce licence nelze učinit, jestliže je v patentovém rejstříku zapsána výlučná nebo výhradní licence nebo jestliže u Úřadu byla podána žádost o zápis takové licence.

(3) Na základě prohlášení podle odstavce 1 právo využívat vynález vznikne tomu, kdo přijme nabídku licence a písemně to oznámí vlastníku patentu a Úřadu.

(4) Po podání prohlášení není přípustná žádost o zápis výlučné licence do patentového rejstříku, pokud není prohlášení vzato zpět nebo není považováno za vzaté zpět.

(5) Prohlášení může být kdykoli vzato zpět písemným sdělením Úřadu za podmínky, že nikdo neinformoval vlastníka patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení o svém záměru využívat vynález a že částky, o které byly udržovací poplatky9) sníženy, byly doplaceny ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení zpětvzetí Úřadu. Zpětvzetí nabývá

8) Zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

9) Zákon č. 173/2002 Sb., o poplatcích za udržování patentů a dodatkových ochranných osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

- 10 -

účinnosti dnem, kdy částky, o které byly udržovací poplatky sníženy, byly doplaceny. Nebyly-li tyto částky doplaceny ve lhůtě, může je vlastník patentu uhradit dodatečně ve lhůtě 6 měsíců ode dne jejich splatnosti; v tomto případě je povinen zároveň se splatnými částmi udržovacích poplatků uhradit částku ve výši, která se rovná výši splatných částí udržovacích poplatků. Nejsou-li částky doplaceny ani v poshověcí lhůtě platí, že prohlášení nebylo vzato zpět.

(6) Pokud nedošlo k dohodě o ceně licence, stanoví její výši a platební podmínky na návrh kterékoli ze stran soud, a to s přihlédnutím k významu vynálezu a k obvyklým cenám licencí v dané oblasti. V případě podstatné změny okolností rozhodných pro stanovení úhrady může soud na návrh kterékoli ze stran původně stanovenou výši úhrady změnit.

(7) Nabídka licence nabývá účinky zápisem do patentového rejstříku.

Nucená licence

§ 22 (1) Nevyužívá-li vlastník patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení bezdůvodně

vynález vůbec nebo jej využívá nedostatečně a nepřijal-li v přiměřené lhůtě řádnou nabídku na uzavření licenční smlouvy, a nestanoví-li přímo použitelný předpis Evropského společenství10) jinak, může Úřad na základě odůvodněné žádosti udělit nevýlučné právo k využívání vynálezu (nucenou licenci); tuto nucenou licenci nelze udělit před uplynutím 4 let od podání patentové přihlášky nebo 3 let od udělení patentu, přičemž platí lhůta, která uplyne později.

(2) Nucená licence může být rovněž udělena, jestliže jsou dány důvody ohrožení důležitého veřejného zájmu.

(3) Pokud žadatel o licenci nemůže využívat vynález chráněný novějším patentem, aniž by porušil patent starší, má vůči vlastníku staršího patentu nárok na udělení nucené licence, pokud je naplněn předpoklad odstavce 1 a vynález chráněný novějším patentem vykazuje ve srovnání se starším patentem významný technický pokrok značné hospodářské důležitosti.

(4) Vlastník patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení má právo požadovat, aby mu žadatel o licenci udělil za přiměřených podmínek křížovou licenci na využití novějšího chráněného vynálezu.

(5) V rozhodnutí o udělení nucené licence Úřad s přihlédnutím k okolnostem případu stanoví podmínky, rozsah a dobu trvání nucené licence. Nucenou licenci lze udělit převážně pro dodávky na domácí trh.

(6) Nucenou licenci lze převést pouze s podnikem nebo jeho částí, kde k využívání vynálezu na základě nucené licence došlo.

(7) Nabyvatel nucené licence se může vzdát práva využívat vynález podáním učiněným u Úřadu; dnem doručení tohoto podání účinnost rozhodnutí o udělení nucené licence zaniká.

10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 816/2006 o nucených licencích na patenty týkající se výroby farmaceutických výrobků na vývoz do zemí s problémy v oblasti veřejného zdraví.

- 11 -

(8) Na žádost vlastníka patentu, v níž doloží, že se změnily podmínky pro udělení nucené licence, aniž by bylo možno očekávat obnovení původních podmínek, nebo že její držitel nucenou licenci po dobu jednoho roku nevyužívá, popřípadě neplní podmínky stanovené při udělení nucené licence, Úřad nucenou licenci zruší nebo změní podmínky, rozsah nebo dobu trvání nucené licence.

(9) Udělením nucené licence není dotčeno právo vlastníka patentu na úhradu ceny licence. Není-li cena licence dohodnuta, stanoví ji na návrh kterékoli ze stran soud s přihlédnutím k významu vynálezu a obvyklým cenám licencí v dané oblasti.

(10) Nucená licence se zapisuje do patentového rejstříku (§ 79).

§ 23

Nucená licence na léčiva

(1) Nucenou licencí na léčiva se v souladu s přímo použitelným předpisem Evropského společenství10) rozumí nucená licence udělená v souvislosti s patenty nebo dodatkovými ochrannými osvědčeními týkajícími se výroby a prodeje farmaceutických výrobků (dále jen „léčiva“), jestliže jsou tyto výrobky určeny pro vývoz do zemí, které je potřebují k řešení problémů v oblasti veřejného zdraví.

(2) Žádost o nucenou licenci podle odstavce 1 se podává u Úřadu.

(3) Výčet zemí, do kterých je možno léčiva vyrobená na základě nucené licence vyvážet, jakož i náležitosti žádosti o nucenou licenci, podmínky pro udělení nucené licence, práva a povinnosti vlastníka patentu a držitele nucené licence včetně úhrady ceny licence vlastníku patentu, podmínky pro změnu či ukončení platnosti a pro přezkum nucené licence, jakož i další práva a povinnosti spojená s nucenou licencí stanoví přímo použitelný předpis Evropského společenství10).

§ 24

Nucená licence na biotechnologické vynálezy (1) Nemůže-li šlechtitel11) využívat právo k rostlinné odrůdě, aniž by porušoval starší

patent nebo dodatkové ochranné osvědčení, může požádat o nucenou licenci na nevýlučné užívání chráněného vynálezu. Úřad nucenou licenci udělí, jestliže držitel šlechtitelského osvědčení neúspěšně žádal vlastníka patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení o uzavření licenční smlouvy a jestliže rostlinná odrůda představuje důležitý technický pokrok značného ekonomického významu ve srovnání s chráněným vynálezem. Je-li nucená licence udělena, má vlastník patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení právo na křížovou licenci k využívání chráněné odrůdy za stejných podmínek, jaké platí pro nucenou licenci podle zvláštního právního předpisu12).

11) § 2 písm. c) zákona č. 408/2000 Sb., o ochraně práv k odrůdám rostlin a o změně zákona č. 92/1996 Sb., o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochraně práv k odrůdám) ve znění pozdějších předpisů. 12) Zákon č. 408/2000 Sb., o ochraně práv k odrůdám rostlin, ve znění pozdějších předpisů.

- 12 -

(2) Byla-li vlastníku patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení udělena nucená licence k obchodnímu využívání rostlinné odrůdy podle zvláštního právního předpisu12), má majitel šlechtitelského osvědčení právo na křížovou licenci k využívání vynálezu.

Díl 3 Patent jako předmět vlastnictví

§ 25

Převod a přechod

(1) Práva z přihlášky, patent a dodatkové ochranné osvědčení lze převést smlouvou a přecházejí příklepem13), rozhodnutím soudu nebo správního orgánu. Smlouva o převodu musí mít písemnou formu.

(2) Práva z přihlášky, patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení přecházejí na dědice nebo na právního nástupce, pokud je přihlašovatelem, vlastníkem patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení právnická osoba.

(3) Převod práva podle odstavce 1 nabývá účinky vůči třetím osobám zápisem do patentového rejstříku, který provede Úřad na základě žádosti kterékoli ze stran. To neplatí ve vztahu k třetím osobám, které o uzavření smlouvy věděly nebo s přihlédnutím ke všem okolnostem vědět musely.

(4) Žádost o vyznačení převodu a přechodu v rejstříku obsahuje: a) údaje o přihlášce, patentu nebo dodatkovém ochranném osvědčení, b) jméno a příjmení, adresu místa trvalého pobytu fyzické osoby, nebo obchodní firmu, popřípadě jiný název a sídlo právnické osoby (dále jen „údaje o totožnosti“) nabyvatele přihlášky, patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení, c) datum a podpis žadatele.

(5) K žádosti o vyznačení převodu se přiloží smlouva nebo její ověřená kopie anebo výňatek ze smlouvy, popřípadě jiný doklad prokazující převod. Je-li smlouva, popřípadě doklad o převodu vyhotovena v jiném než českém jazyce, může Úřad žádat její překlad. K žádosti o vyznačení přechodu práva se přiloží doklad prokazující tuto skutečnost.

(6) Za podání žádosti o vyznačení převodu práva z přihlášky, patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení je žadatel povinen zaplatit správní poplatek podle zvláštního právního předpisu14).

13) Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů. 14) Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

- 13 -

§ 26

Jiná práva

(1) Patent nebo dodatkové ochranné osvědčení může být předmětem zástavního práva, předmětem výkonu rozhodnutí a může být zahrnut do majetkové podstaty v insolvenčním řízení.

(2) Skutečnosti uvedené v odstavci 1 Úřad na žádost kterékoli ze stran zapíše do patentového rejstříku.

(3) Zástavní právo na základě písemné smlouvy vzniká dnem zápisu zástavního práva do patentového rejstříku.

(4) Žádost o zápis zástavního práva, výkonu rozhodnutí nebo insolvenčního řízení do rejstříku obsahuje: a) údaje o patentu nebo dodatkovém ochranném osvědčení, b) údaje o totožnosti oprávněné osoby, c) datum a podpis žadatele.

(5) K žádosti o zápis zástavního práva se přikládá zástavní smlouva nebo její ověřená kopie, pravomocné rozhodnutí soudu nebo správního orgánu nebo jejich ověřená kopie. Za podání žádosti o zápis zástavního práva na základě smlouvy je žadatel povinen zaplatit správní poplatek podle zvláštního právního předpisu14).

(6) K žádosti o zápis výkonu rozhodnutí či zástavního práva vzniklého pravomocným rozhodnutím soudu nebo správního orgánu se přikládá pravomocné rozhodnutí soudu, správního orgánu nebo exekuční příkaz nebo jejich ověřená kopie..

(7) K žádosti o zápis insolvenčního řízení se přikládá rozhodnutí soudu nebo jeho ověřená kopie.

§ 27

Licence (1) Vlastník patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení je oprávněn udělit souhlas

k využívání vynálezu chráněného patentem nebo dodatkovým ochranným osvědčením písemnou smlouvou podle zvláštního právního předpisu15)(dále jen „licenční smlouva“). Licence může být poskytnuta jako výlučná, výhradní nebo nevýlučná.

(2) Licenční smlouva nabývá účinnosti vůči třetím osobám zápisem do patentového rejstříku. To neplatí ve vztahu k třetím osobám, které o uzavření licenční smlouvy věděly nebo s přihlédnutím ke všem okolnostem vědět musely.

(3) Žádost o zápis licenční smlouvy do patentového rejstříku se podává písemně u Úřadu. Za podání žádosti je žadatel povinen zaplatit správní poplatek podle zvláštního právního předpisu14).

(4) K žádosti se přikládá licenční smlouva nebo její ověřená kopie anebo doklad prokazující poskytnutí licence.

15) § 508 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

- 14 -

(5) Žádost o zápis licenční smlouvy do rejstříku musí obsahovat:

a) údaje o patentu nebo dodatkovém ochranném osvědčení, k jehož využití se poskytuje licence, b) údaje o totožnosti poskytovatele a nabyvatele licence, c) údaj o tom, zda je licence výlučná, výhradní či nevýlučná, d) datum, podpis žadatele.

Hlava V Řízení o přihlášce

Díl 1 Přihláška

§ 28

(1) Řízení o udělení patentu se zahajuje podáním přihlášky u Úřadu, písemně nebo

elektronicky se zaručeným elektronickým podpisem. Za podmínky, že podání bude do 1 měsíce potvrzeno, popřípadě doplněno způsobem uvedeným ve větě první, je možno je učinit pomocí jiných technických prostředků, zejména prostřednictvím telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití zaručeného elektronického podpisu.

(2) Úřad je místem, u něhož občané České republiky, jakož i jiné osoby, které mají na území České republiky bydliště nebo sídlo, mohou podávat mezinárodní patentové přihlášky podle Smlouvy o patentové spolupráci16) (dále jen „mezinárodní přihlášky“). Mezinárodní přihlášky se podávají u Úřadu v jazyce anglickém nebo německém anebo francouzském.

(3) Úřad je místem, u něhož lze podat evropskou patentovou přihlášku podle Úmluvy o udělování evropských patentů (dále jen „Evropská patentová úmluva“)17); to neplatí pro rozdělenou evropskou patentovou přihlášku.

(4) Obsahuje-li evropská patentová přihláška a mezinárodní přihláška informace utajované podle zvláštního právního předpisu3), je přihlašovatel povinen ji podat u Úřadu a současně přiložit souhlas Národního bezpečnostního úřadu k podání takové přihlášky.

(5) Přihlašovatel je povinen za podání přihlášky podle odstavce 1 zaplatit správní poplatek podle zvláštního právního předpisu14) a v případě mezinárodní přihlášky podle odstavce 2 zaplatit rovněž poplatky stanovené podle Smlouvy o patentové spolupráci16) pro mezinárodní řízení o přihlášce, jejichž výši Úřad oznamuje ve Věstníku.

16) Smlouva o patentové spolupráci přijatá ve Washingtonu dne 19. června 1970, změněná v roce 1979 a 1984 publikovaná pod č. 296/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 17) Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 69/2002 Sb.m.s. o přístupu České republiky k Úmluvě o udělování evropských patentů (Evropská patentová úmluva), přijaté v Mnichově dne 5. října 1973.

- 15 -

§ 29

Obsah přihlášky (1) Přihláška obsahuje žádost o udělení patentu, podlohy objasňující vynález a potřebné

přílohy.

(2) Žádost o udělení patentu musí obsahovat:

a) údaje o totožnosti přihlašovatele, b) údaje o totožnosti původce vynálezu, není-li přihlašovatelem; na žádost původce Úřad při zveřejnění přihlášky a oznámení o udělení patentu neuvede jeho jméno, c) údaje o totožnosti zástupce, je-li přihlašovatel zastoupen, d) název vynálezu, e) projev vůle přihlašovatele, že žádá o udělení patentu, f) podpis přihlašovatele nebo jeho zástupce.

(3) Podlohy objasňující vynález obsahují popis vynálezu, popřípadě jeho výkresy, nejméně jeden patentový nárok a anotaci. Pokud jsou podlohy předkládány písemně, musí popis vynálezu, každý list výkresů a patentové nároky přihlašovatel nebo jeho zástupce podepsat.

(4) Předmět přihlášky musí být v přihlášce vysvětlen tak jasně a úplně, aby jej mohl odborník uskutečnit. V pochybnostech může Úřad vyzvat přihlašovatele, aby předvedením předmětu přihlášky nebo jiným vhodným způsobem prokázal jeho uskutečnitelnost. Neprokáže-li to, má se za to, že předmět přihlášky není uskutečnitelný.

(5) Vyhotovení popisu vynálezu, výkresů, patentových nároků i anotace musí odpovídat standardu stanovenému Úřadem a zveřejněnému ve Věstníku.

(6) Popis vynálezu musí obsahovat:

a) název vynálezu, b) oblast techniky, které se vynález týká, c) charakteristiku dosavadního stavu techniky, d) vysvětlení podstaty vynálezu a jeho výhody, popřípadě nevýhody proti dosavadnímu

stavu techniky, e) objasnění výkresů, pokud jsou přiloženy, f) alespoň jeden příklad uskutečnění vynálezu, g) způsob průmyslové využitelnosti vynálezu.

§ 30

Popis biologického materiálu (1) Obsahuje-li vynález použití biologického materiálu nebo týká-li se biologického

materiálu, který není přístupný veřejnosti a který nelze popsat v přihlášce tak, aby odborník mohl vynález uskutečnit, považuje se popis za dostatečný pouze tehdy, jestliže nejpozději ke dni, od něhož přísluší přihlašovateli právo přednosti, byl uložen biologický materiál u uznávané ukládací instituce v souladu s mezinárodní smlouvou18), přihláška v tom znění, jak

18) Vyhláška č. 212/1989 Sb., o Budapešťské smlouvě o mezinárodním uznávání uložení mikroorganismů

k účelům patentového řízení a Prováděcího předpisu k ní.

- 16 -

byla podána, obsahuje příslušné informace o vlastnostech uloženého biologického materiálu, které měl přihlašovatel k dispozici, a uvádí označení ukládací instituce a depozitní číslo vzorku.

(2) Přístup k uloženému biologickému materiálu se uskuteční v podobě poskytnutí vzorku

a) mezi prvním zveřejněním přihlášky a udělením patentu každému, kdo o to požádá (dále jen „žadatel“), nebo na žádost přihlašovatele pouze nezávislému expertu, nebo b) po udělení patentu, bez ohledu na jeho případné zrušení, každému, kdo o to požádá.

(3) Vzorek lze poskytnout jen tehdy, když se žadatel, popřípadě expert určený podle odstavce 2 zaváže, že po dobu platnosti patentu vzorek ani jakýkoli materiál z něj odvozený nezpřístupní třetí osobě, a vzorek nebo jakýkoli z něj odvozený materiál bude užívat pouze pro účely experimentální, ledaže jej vlastník patentu, popřípadě přihlašovatel tohoto závazku výslovně zprostí.

(4) Přihlašovatel je oprávněn omezit přístup k uloženému materiálu po dobu 20 let ode dne podání přihlášky každému, s výjimkou nezávislého experta, i pro případ zamítnutí zveřejněné přihlášky nebo zastavení řízení o ní; v takovém případě platí odstavec 3.

(5) Přihlašovatel oznámí omezení v přístupu k uloženému biologickému materiálu uvedené v odstavci 2 písm. a) a v odstavci 4 Úřadu nejpozději ke dni, ke kterému jsou ukončeny přípravy k zveřejnění přihlášky. Úřad takovéto omezení přístupu k uloženému biologickému materiálu zveřejní spolu s přihláškou ve Věstníku.

(6) Jestliže biologický materiál uložený v souladu s odstavcem 1 přestane být dostupným u uznávané ukládací instituce, je přípustné nové uložení tohoto materiálu za podmínek stanovených mezinárodní smlouvou18).

(7) Každé nové uložení musí být doloženo prohlášením podepsaným ukladatelem a osvědčujícím, že nově uložený biologický materiál je stejný jako materiál, který byl uložen původně.

(8) Týká-li se přihláška sekvence nebo dílčí sekvence genu, musí být jejich průmyslová využitelnost objasněna v přihlášce.

§ 31

Požadavky na přihlášku týkající se nukleotidových a aminokyselinových sekvencí

(1) Jsou-li v přihlášce objasňovány sekvence nukleotidů nebo aminokyselin, musí popis obsahovat sekvenční protokol vyhotovený podle standardu stanoveného Úřadem.

(2) Je-li přihláška podávána písemně, musí být sekvenční protokol podle odstavce 1 předložen i v elektronické formě na nosiči dat, v souladu se standardem stanoveným Úřadem, spolu s prohlášením, že informace uložená na nosiči dat je totožná se sekvenčním protokolem v písemné formě.

- 17 -

§ 32

Výkresy

Podstata vynálezu se znázorní schematickým zobrazením principu a všech znaků, na nichž je vynález založen. Na jednom výkrese může být více než jedno zobrazení.

§ 33

Patentové nároky

Patentové nároky musí vymezit předmět, pro který se požaduje ochrana. Musí být jasné, stručné a podloženy popisem.

§ 34

Anotace (1) Anotace slouží výlučně pro technickou informaci.

(2) Anotace musí obsahovat název vynálezu a stručné shrnutí toho, co je uvedeno v popisu, v patentových nárocích a na výkresech.

(3) Součástí anotace může být chemický vzorec.

(4) Přihlašovatel označí zobrazení, které má být s anotací zveřejněno. Výběr zobrazení může být Úřadem změněn.

(5) Úřad může anotaci změnit z moci úřední.

Jednotnost vynálezu

§ 35

(1) Přihláška se může týkat pouze jednoho vynálezu nebo skupiny vynálezů navzájem spojených tak, že tvoří jedinou obecnou vynálezeckou myšlenku.

(2) Je-li v jedné přihlášce požadována ochrana na skupinu vynálezů, je požadavek jednotnosti vynálezu splněn, jestliže mezi těmito vynálezy existuje technický vztah, který se týká jednoho nebo více shodných nebo si odpovídajících zvláštních technických znaků.

(3) Zvláštními technickými znaky se rozumí takové technické znaky, které určují přínos každého z vynálezů uvažovaných jako celek ke stavu techniky.

§ 36

(1) Zjistí-li Úřad, že přihláška nevyhovuje požadavku § 35, vyzve přihlašovatele, aby tento nedostatek ve stanovené lhůtě odstranil vyloučením přihlášek. Vyloučené přihlášky mají právo přednosti z původní přihlášky, podá-li je přihlašovatel do 3 měsíců od odstranění vady původní přihlášky.

(2) Přihlašovatel může rozdělit přihlášku do udělení patentu i z vlastního podnětu.

- 18 -

(3) Dojde-li k vyloučení popřípadě rozdělení přihlášky po zahájení úplného průzkumu podle § 44 zákona, považuje se vyloučená, popřípadě rozdělená přihláška za přihlášku, u níž byla podána žádost o úplný průzkum.

(4) Přihlašovatel je u vyloučené a rozdělené přihlášky povinen zaplatit splatné správní poplatky podle zvláštního právního předpisu14) odpovídající stavu řízení o původní přihlášce v době vyloučení či rozdělení.

Díl 2 Přiznání data podání přihlášky

§ 37

Datum podání přihlášky (1) Datem podání přihlášky (dále jen „datum podání“) je den, kdy přihlašovatel Úřadu

předloží: a) sdělení, podle něhož se žádá o udělení patentu, b) údaje identifikující přihlašovatele, nebo umožňující s ním navázat kontakt a c) objasnění vynálezu nebo odkaz na dříve podanou přihlášku.

(2) Odkaz na dříve podanou přihlášku podle odstavce 1 písm. c) musí udávat datum podání, číslo přihlášky a orgán, u kterého byla podána (dále jen „příslušný orgán“). Takový odkaz musí dále udávat, že nahrazuje popis a případné výkresy.

(3) Obsahuje-li přihláška odkaz podle odstavce 2 musí být ve lhůtě dvou měsíců od jejího podání předložena kopie dříve podané přihlášky. Pokud dříve podaná přihláška není v českém jazyce, musí být ve stejné lhůtě předložen i její český překlad.

Díl 3

Průzkum při podání

§ 38 (1) Zjistí-li Úřad, že podání nesplňuje požadavky uvedené v § 37 odst. 1 písm a) nebo c),

a odst. 2 a 3, sdělí přihlašovateli zjištěné nedostatky a vyzve jej, aby zjištěné nedostatky ve lhůtě dvou měsíců od doručení výzvy odstranil. Neodstraní-li přihlašovatel zjištěné nedostatky v této lhůtě, nebude s podáním nakládáno jako s přihláškou. Odstraní-li přihlašovatel ve stanovené lhůtě zjištěné nedostatky, bude den odstranění zjištěných nedostatků přiznán Úřadem jako den podání přihlášky. Přihlašovateli bude sděleno datum podání přiznané Úřadem.

(2) Na přihlášce vyznačí Úřad datum jejího podání, přidělí jí spisovou značku a vydá přihlašovateli potvrzení o podání přihlášky.

- 19 -

§ 39

Chybějící části popisu či chybějící výkresy (1) Zjistí-li Úřad, že zjevně chybí části popisu či výkresy, na které je odkazováno

v popisu či patentových nárocích, vyzve přihlašovatele, aby chybějící části popisu či chybějící výkresy ve lhůtě dvou měsíců od doručení výzvy předložil. Přihlašovatel se však skutečnosti, že takovou výzvu neobdržel, nemůže dovolávat.

(2) Jsou-li chybějící části popisu či chybějící výkresy předloženy po datu podání, ale během dvou měsíců od data podání nebo, pokud je vydána výzva podle odstavce 1, během dvou měsíců od této výzvy, bude datum podání změněno na datum, kdy chybějící části popisu či chybějící výkresy byly podány.

(3) Jsou-li chybějící části popisu či chybějící výkresy předloženy ve lhůtě podle odstavce 2 a v přihlášce je nárokováno právo přednosti z dřívější přihlášky, přičemž chybějící části popisu či chybějící výkresy jsou plně v dřívější přihlášce obsaženy, zůstane datum podání, kdy byly splněny požadavky podle § 37 odst. 1 zachováno, pokud o to přihlašovatel požádá a předloží ve lhůtě podle odstavce 2

a) kopii dřívější přihlášky, b) překlad dřívější přihlášky do českého jazyka, pokud tato není v českém jazyce, a vyznačí, kde jsou chybějící části popisu nebo výkresů v dřívější přihlášce a v případném jejím překladu plně obsaženy.

(4) Pokud přihlašovatel

a) chybějící části popisu či chybějící výkresy nepředloží ve lhůtě stanovené v odstavci 1 nebo 2, nebo b) jakoukoli část popisu či výkres předložené podle odstavce 2 vezme zpět podle odstavce 6, pak odkazy podle odstavce 1 budou považovány za vzaté zpět a předložení částí popisu či výkresů podle odstavce 2 za neučiněné. Úřad tuto skutečnost sdělí přihlašovateli.

(5) Nevyhoví-li přihlašovatel požadavkům podle odstavce 3, bude přihlášce přiznáno nové datum podání ze dne, kdy byly předloženy chybějící části popisu či chybějící výkresy. Úřad tuto skutečnost sdělí přihlašovateli.

(6) Přihlašovatel může během 1 měsíce od doručení výzvy podle odstavce 1 nebo oznámení podle odstavce 4 předložené chybějící části popisu či chybějící výkresy vzít zpět, v důsledku čehož bude přiznání nového data podání považováno za neučiněné. Úřad tuto skutečnost sdělí přihlašovateli.

§ 40

Právo přednosti (1) Dnem podání přihlášky vzniká přihlašovateli právo přednosti.

(2) Právo přednosti, které vyplývá z Pařížské úmluvy7), musí přihlašovatel uplatnit již v přihlášce a na výzvu Úřadu je ve stanovené lhůtě prokázat dokladem o právu přednosti (dále jen „prioritní doklad“), jinak se k němu nepřihlíží. Lhůtu k předložení prioritního dokladu

- 20 -

stanoví Úřad tak, aby nebyla kratší než 4 měsíce a neuplynula dříve než 16 měsíců ode dne vzniku práva přednosti.

(3) Právo přednosti podle odstavce 2 lze uplatnit, je-li přihláška podána v unijní zemi Pařížské úmluvy7) nebo ve státě, který je členem Světové obchodní organizace19). Jestliže stát, v němž je učiněno první podání přihlášky, není unijní zemí Pařížské úmluvy7) ani členem Světové obchodní organizace19), lze právo přednosti z tohoto podání přiznat jen za podmínky vzájemnosti.

(4) Přihlašovateli, který podal přihlášku ve lhůtě stanovené Pařížskou úmluvou7) pro přiznání práva přednosti (dále jen „prioritní lhůta“), avšak v přihlášce právo přednosti podle odstavce 2 neuplatnil, Úřad na základě žádosti toto právo dodatečně přizná, jestliže ode dne vzniku práva přednosti neuplynulo 16 měsíců a pokud žádost byla podána nejpozději v den podání žádosti o dřívější zveřejnění přihlášky.

(5) Podá-li přihlašovatel přihlášku po uplynutí prioritní lhůty, avšak do 14 měsíců ode dne vzniku práva přednosti, Úřad této přihlášce přizná právo přednosti, pokud o to přihlašovatel požádá a přiměřeně zdůvodní zmeškání podání přihlášky, zejména uvede skutečnosti, které ze závažných důvodů bránily jejímu včasnému podání a pokud zaplatí poplatek podle zvláštního právního předpisu14).

(6) Nepředloží-li přihlašovatel prioritní doklad ve lhůtě stanovené podle odstavce 2, Úřad na základě odůvodněné žádosti podané v téže lhůtě uzná dodatečné předložení prioritního dokladu za předpokladu, že a) žádost o vydání prioritního dokladu byla podána u příslušného orgánu, u něhož byla podána přihláška, z níž je dovozováno právo přednosti, nejpozději ve lhůtě 2 měsíců před uplynutím lhůty stanovené Úřadem a b) prioritní doklad byl předložen ve lhůtě 1 měsíce ode dne, kdy jej přihlašovatel od příslušného orgánu obdržel.

(7) Před vydáním rozhodnutí, jímž Úřad neuzná právo přednosti, popřípadě neuzná předložený prioritní doklad, musí být přihlašovateli umožněno vyjádřit se k podkladům, na jejichž základě má být o žádosti rozhodnuto.

Díl 4 Průzkum přihlášky

§ 41

Předběžný průzkum přihlášky (1) Úřad podrobí přihlášku předběžnému průzkumu

a) zda neobsahuje předmět, který je zjevně v rozporu s § 2 odst. 1 nebo § 29 odst. 4, § 30 a 31, b) zda neobsahuje předmět podle § 2 odst. 2 nebo § 3, c) zda nemá nedostatky, které brání jejímu zveřejnění, d) zda přihlašovatel zaplatil správní poplatky podle zvláštních předpisů14).

19) Sdělení č. 191/1995 Sb., o sjednání Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO).

- 21 -

(2) Má-li přihláška vady podle odstavce 1, vyzve Úřad přihlašovatele, aby nedostatky ve stanovené lhůtě odstranil, popřípadě se ve stanovené lhůtě k vytčeným vadám vyjádřil.

§ 42

Zveřejnění přihlášky (1) Úřad přihlášku zveřejní po uplynutí 18 měsíců od vzniku práva přednosti a toto

zveřejnění oznámí ve Věstníku.

(2) Přihláška může být zveřejněna před lhůtou uvedenou v odstavci 1, požádá-li o to přihlašovatel nejpozději ve lhůtě 3 měsíce před uplynutím data podle odstavce 1 a zaplatí-li správní poplatek podle zvláštních předpisů14). Úřad přihlášku zveřejní před uplynutím lhůty uvedené v odstavci 1, byl-li již na vynález udělen patent; bez souhlasu přihlašovatele však Úřad přihlášku nezveřejní před uplynutím 12 měsíců od vzniku práva přednosti.

§ 43

Připomínky k patentovatelnosti (1) Po zveřejnění přihlášky může kdokoli podat Úřadu připomínky k patentovatelnosti

předmětu, jehož se přihláška nebo patent týká.

(2) Osoby, které podaly připomínky podle odstavce 1, se nestávají účastníky řízení.

(3) Připomínky Úřad sdělí přihlašovateli nebo vlastníkovi patentu, který se k nim může vyjádřit.

(4) Úřad k připomínkám přihlédne při úplném průzkumu přihlášky.

§ 44

Úplný průzkum přihlášky (1) Úřad podrobí přihlášku úplnému průzkumu, v němž zjišťuje, zda splňuje podmínky

stanovené tímto zákonem pro udělení patentu a zda nemá nedostatky, které brání udělení patentu.

(2) Úřad provede úplný průzkum přihlášky na žádost přihlašovatele či jiné osoby, nebo jej může provést z moci úřední. Jiná osoba než přihlašovatel, která požádala o úplný průzkum, se nestává účastníkem řízení o přihlášce.

(3) Žádost o provedení úplného průzkumu musí být podána nejpozději do 36 měsíců od podání přihlášky a nelze ji vzít zpět. Žadatel je povinen spolu se žádostí zaplatit správní poplatek podle zvláštních předpisů14).

(4) Úřad zahájí úplný průzkum neprodleně po podání žádosti.

(5) Zahájení úplného průzkumu na žádost jiné osoby nebo z moci úřední Úřad neprodleně oznámí přihlašovateli.

- 22 -

(6) Jestliže žádost o provedení úplného průzkumu nebyla řádně podána ve lhůtě uvedené v odstavci 3, popřípadě v téže lhůtě Úřad nezahájil úplný průzkum přihlášky z moci úřední, Úřad řízení o přihlášce zastaví.

(7) Má-li přihláška vady, které brání dalšímu projednávání, vyzve Úřad přihlašovatele, aby se ve stanovené lhůtě k vytčeným vadám vyjádřil, popřípadě aby nedostatky odstranil.

§ 45

Odsouhlasení znění přihlášky (1) Došlo-li v průběhu řízení o přihlášce ke změnám v podlohách objasňujících vynález,

Úřad před rozhodnutím o udělení patentu (§ 46 odst. 3) vyzve přihlašovatele, aby ve stanovené lhůtě odsouhlasil upravené znění podloh. Současně přihlašovatele vyzve, aby v případě souhlasu se zněním, v němž má být patent udělen, zaplatil správní poplatek podle zvláštních právních předpisů14) za vydání patentové listiny.

(2) Zaplatí-li přihlašovatel správní poplatky podle odstavce 1 platí, že vyslovil se zněním, v němž má být patent udělen, souhlas.

(3) Nezaplatí-li přihlašovatel správní poplatek ve stanovené lhůtě a neuplatní-li v téže lhůtě proti znění, v němž má být patent udělen, věcné důvody, Úřad řízení o přihlášce zastaví.

(4) Uplatní-li přihlašovatel ke znění, v němž má být patent udělen, ve lhůtě stanovené Úřadem podle odstavce 1 věcné důvody, Úřad pokračuje v řízení o přihlášce.

Díl 5

§ 46

Rozhodnutí o přihlášce (1) Nejsou-li podmínky stanovené § 2 odst. 1, § 29 odst. 4 a § 30 a 31 pro udělení patentu

splněny nebo obsahuje-li přihláška předmět podle § 2 odst. 2 nebo § 3, Úřad přihlášku zamítne. Před zamítnutím přihlášky musí být přihlašovateli umožněno vyjádřit se k podkladům, na jejichž základě má být o přihlášce rozhodnuto.

(2) V případě, že přihlašovatel ve stanovené lhůtě neodstraní vady přihlášky, které brání jejímu dalšímu projednání, popřípadě nezaplatí-li příslušné správní poplatky14), Úřad řízení o přihlášce usnesením zastaví. Před zastavením řízení o přihlášce musí Úřad přihlašovatele vyzvat, aby se ke zjištěným nedostatkům ve stanovené lhůtě vyjádřil a tyto odstranil. Při stanovení lhůty musí Úřad přihlašovatele upozornit na důsledek zastavení řízení o přihlášce, pokud zjištěné nedostatky ve stanovené lhůtě neodstraní.

(3) Splňuje-li předmět přihlášky stanovené podmínky a přihlašovatel zaplatí správní poplatek podle zvláštních předpisů14), Úřad udělí přihlašovateli patent. Udělením patentu se přihlašovatel stává vlastníkem patentu.

(4) Vlastníku patentu vydá Úřad patentovou listinu, jejíž součástí jsou podlohy objasňující vynález, a udělení patentu oznámí ve Věstníku.

- 23 -

§ 47

Vstup mezinárodní přihlášky do národní fáze řízení (1) Přihlašovatel, který žádá o udělení patentu v České republice na základě mezinárodní

přihlášky podle mezinárodní smlouvy16), je povinen předložit Úřadu ve lhůtě 31 měsíců od vzniku práva přednosti její překlad do českého jazyka a zaplatit příslušné poplatky podle zvláštního právního předpisu14).

(2) Pokud přihlašovatel splní podmínky uvedené v odstavci 1, může Úřad na žádost přihlašovatele zahájit řízení o mezinárodní přihlášce i před lhůtou uvedenou v odstavci 1.

§ 48

Je-li více přihlášek se shodným předmětem, může být udělen jen jeden patent.

§ 49 (1) Bylo-li zahájeno u soudu řízení ve sporu o právo na patent, Úřad řízení o přihlášce

přeruší.

(2) Po dobu přerušení řízení se staví běh lhůt stanovených tímto zákonem s výjimkou lhůty podle § 42 odst. 1.

(3) Právo přednosti (§ 40) zůstává zachováno, požádá-li oprávněný přihlašovatel o další postup v řízení ve lhůtě 6 měsíců od právní moci rozhodnutí o právu na patent. Úkony učiněné před přerušením řízení směřující k udělení patentu se považují za platné i pro další řízení.

§ 50

Úřad přepíše přihlášku, popřípadě patent na tu osobu, o níž soud rozhodne, že má právo na patent.

Hlava VI

Doba platnosti patentu

§ 51

(1) Patent platí dvacet let od data podání přihlášky.

(2) Za udržování patentu v platnosti se platí každoročně poplatky podle zvláštního právního předpisu9).

(3) Práva třetích osob, které v dobré víře započaly po marném uplynutí lhůty k zaplacení poplatku s využíváním předmětu vynálezu nebo k takovému využívání provedly vážné a účinné přípravy, nejsou zaplacením poplatku v dodatečné lhůtě dotčena.

- 24 -

Hlava VII Dodatková ochranná osvědčení

§ 52

(1) Pro výrobek, který je na území České republiky chráněn platným patentem a který před uvedením na trh jako léčivý přípravek nebo jako přípravek na ochranu rostlin podléhá správnímu registračnímu řízení, může být uděleno dodatkové ochranné osvědčení. Pro udělení dodatkového ochranného osvědčení platí přímo použitelné předpisy Evropských společenství20). Doba ochrany dodatkového ochranného osvědčení uděleného na léčivý přípravek pro pediatrické použití může být prodloužena. Pro prodloužení doby platnosti dodatkového ochranného osvědčení platí přímo použitelné předpisy Evropských společenství21). Pokud přímo použitelné předpisy Evropských společenství neobsahují zvláštní úpravu, použije se pro řízení o dodatkovém ochranném osvědčení tento zákon.

(2) Žádost o udělení dodatkového ochranného osvědčení a žádost o prodloužení platnosti dodatkového ochranného osvědčení se podává u Úřadu. S podáním žádosti je nutné zaplatit správní poplatek podle zvláštního právního předpisu14). Dodatkové ochranné osvědčení uděluje a prodloužení doby platnosti dodatkového ochranného osvědčení schvaluje Úřad.

(3) Za udržování dodatkového ochranného osvědčení v platnosti je vlastník osvědčení povinen platit poplatky podle zvláštního právního předpisu9).

(4) Práva třetích osob, které v dobré víře započaly po marném uplynutí lhůty k zaplacení poplatku s využíváním předmětu dodatkového ochranného osvědčení nebo k takovému využívání provedly vážné a účinné přípravy, nejsou zaplacením tohoto poplatku v dodatečné lhůtě dotčena.

Hlava VIII

§ 53

Zánik patentu a dodatkového ochranného osvědčení (1) Patent zanikne, jestliže:

a) uplyne doba jeho platnosti,

20) Nařízení Rady (EHS) č. 1768/92 ze dne 18. června 1992 o zavedení dodatkových ochranných osvědčení pro léčivé přípravky. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1610/96 ze dne 23. července 1996 o zavedení dodatkových ochranných osvědčení pro přípravky na ochranu rostlin. Smlouva mezi Belgickým královstvím, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Řeckou republikou, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Irskem, Italskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Nizozemským královstvím, Rakouskou republikou, Portugalskou republikou, Finskou republikou, Švédským královstvím, Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (členskými státy Evropské unie) a Českou republikou, Estonskou republikou, Kyperskou republikou, Lotyšskou republikou, Litevskou republikou, Maďarskou republikou, Republikou Malta, Polskou republikou, Republikou Slovinsko, Slovenskou republikou o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii z 16. dubna 2003 (č. 44/2004 Sb. m. s. ). 21) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 191/2006 ze dne 12. prosince 2006, o léčivých přípravcích pro pediatrické použití a o změněn nařízení (EHS) č. 1768/1992, směrnice 2001/20/ES, směrnice 2001/83/ES a nařízení (ES) 726/2004.

- 25 -

b) nejsou ve stanovené lhůtě zaplaceny příslušné poplatky za udržování patentu v platnosti podle zvláštního právního předpisu9).

(2) Pro zánik dodatkového ochranného osvědčení platí přímo použitelné předpisy Evropských společenství20).

(3) Patent nebo dodatkové ochranné osvědčení rovněž zaniknou, jestliže se jich vlastník patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení vzdá; v tomto případě ochrana zanikne dnem, kdy písemné prohlášení vlastníka patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení dojde Úřadu. Patent nebo dodatkové ochranné osvědčení, na němž váznou práva třetích osob, zanikne dnem, kdy vlastník patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení doloží zánik těchto práv, popřípadě předloží souhlas oprávněných osob se zánikem patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení.

(4) Částečné vzdání se patentu není přípustné.

§ 54

Zrušení patentu a prohlášení dodatkového ochranného osvědčení za neplatné (1) Úřad na návrh patent zruší, zjistí-li se dodatečně,

a) že vynález nesplňoval podmínky patentovatelnosti platné v době udělení patentu, b) že vynález není v patentu popsán tak jasně a úplně, aby jej mohl odborník uskutečnit, c) že předmět patentu přesahuje obsah původního podání přihlášky nebo že předměty patentů udělených na základě rozdělení přihlášky přesahují obsah jejího původního podání nebo byl-li rozsah ochrany vyplývající z patentu rozšířen.

(2) Úřad na návrh oprávněné osoby zruší patent, zjistí-li dodatečně, že vlastník patentu na něj nemá právo podle § 7.

(3) Týkají-li se důvody zrušení jen části patentu, Úřad patent zruší částečně. Částečné zrušení patentu se provádí změnou jeho nároků, popisu nebo výkresů. Pokud změny omezující rozsah ochrany navrhne v průběhu řízení o zrušení patentu jeho vlastník, pak tyto změny tvoří podklad pro další řízení.

(4) Úřad zruší patent podle odstavců 1 nebo 3 na návrh vlastníka patentu bez ohledu na existenci důvodů podle odstavce 1. Pokud na patentu váznou práva třetích osob, Úřad na návrh vlastníka patent zruší, pokud vlastník patentu doloží zánik těchto práv, popřípadě předloží souhlas oprávněných osob se zrušením patentu.

(5) Pro prohlášení dodatkového ochranného osvědčení za neplatné platí přímo použitelné předpisy Evropských společenství20). Pro zrušení prodloužení doby platnosti dodatkového ochranného osvědčení platí přímo použitelné předpisy Evropských společenství21).

(6) Zrušení patentu a prohlášení dodatkového ochranného osvědčení za neplatné má zpětnou účinnost ode dne počátku jeho platnosti.

(7) Návrh na zrušení patentu a prohlášení dodatkového ochranného osvědčení za neplatné lze podat i po zániku patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení, prokáže-li navrhovatel právní zájem.

- 26 -

§ 55

(1) Návrh na zrušení patentu a prohlášení dodatkového ochranného osvědčení za neplatné musí být podán písemně ve 2 vyhotoveních s uvedením důvodů zrušení včetně označení důkazů, kterých se návrh dovolává. Spolu s návrhem je navrhovatel povinen zaplatit správní poplatek podle zvláštních právních předpisů14).

(2) Zrušení patentu a prohlášení dodatkového ochranného osvědčení za neplatné je přípustné jen v rozsahu uplatněném v návrhu a Úřad nemůže překročit jeho právní a skutkový rámec.

(3) Úřad vyzve vlastníka patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení, aby se k návrhu vyjádřil; nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, není to na překážku rozhodnutí o návrhu. To neplatí, je-li podán návrh vlastníkem patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení podle § 54 odst. 4.

(4) Pro řízení o zrušení patentu a prohlášení dodatkového ochranného osvědčení za neplatné platí obdobně ustanovení správního řádu o sporných řízeních22).

§ 56

Zvláštní ustanovení o účincích zrušení (1) Účinky zrušení patentu a prohlášení dodatkového ochranného osvědčení za neplatné

se netýkají a) rozhodnutí ve věci porušení práv z patentu nebo porušení práv z dodatkového ochranného osvědčení, která nabyla právní moci a byla vykonána před nabytím právní moci rozhodnutí o zrušení patentu nebo prohlášení dodatkového ochranného osvědčení za neplatné, b) smluv uzavřených před nabytím právní moci rozhodnutí o zrušení patentu nebo prohlášení dodatkového ochranného osvědčení za neplatné v rozsahu plnění poskytnutého na jejich základě před nabytím právní moci tohoto rozhodnutí.

(2) Odstavcem 1 není dotčena odpovědnost vlastníka patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení za škodu nebo bezdůvodné obohacení.

Hlava IX

Evropská patentová přihláška a evropský patent

§ 57

(1) Evropská patentová přihláška s účinky pro Českou republiku (dále jen „evropská patentová přihláška“), které bylo přiznáno datum podání, má v České republice stejné účinky jako přihláška podaná podle § 37 k témuž datu. Požívá-li evropská patentová přihláška právo přednosti z dřívějšího data, než je den podání evropské patentové přihlášky, platí pro přiznání účinků přihlášky toto dřívější datum.

22) § 141 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.

- 27 -

(2) Byla-li evropská patentová přihláška vzata zpět nebo je-li považována za vzatou zpět, má to účinky jako zastavení řízení o přihlášce. Byla-li evropská patentová přihláška zamítnuta, má to stejný účinek jako zamítnutí přihlášky podle § 46 odst. 1.

(3) Rozhodnutí o pokračování v řízení či navrácení práv Evropským patentovým úřadem přihlašovateli evropské patentové přihlášky, popřípadě vlastníku evropského patentu s účinky pro Českou republiku (dále jen „evropský patent“), platí rovněž v České republice.

(4) Jestliže evropská patentová přihláška byla Evropským patentovým úřadem zveřejněna, její přihlašovatel předložil překlad patentových nároků do českého jazyka a zaplatil správní poplatek za zpřístupnění podle zvláštního právního předpisu14), Úřad na žádost tento překlad zpřístupní veřejnosti a tuto skutečnost oznámí ve Věstníku. Přihlašovatel se může po tomto zpřístupnění domáhat přiměřené náhrady podle § 13 odst. 3, bude-li mít patent udělený Evropským patentovým úřadem účinky v České republice (§ 59). Současně je přihlašovatel povinen sdělit Úřadu adresu v České republice, kam mu budou zasílány úřední zprávy.

(5) Pro výklad rozsahu ochrany vyplývající z evropské patentové přihlášky je rozhodný obsah evropské patentové přihlášky upravený zněním evropského patentu v jazyce, v němž před Evropským patentovým úřadem o evropské patentové přihlášce probíhalo řízení; vyplývá-li z evropského patentu ochrana širší než ze zveřejněné evropské patentové přihlášky, je ochrana poskytována jen v tom rozsahu, který vyplývá ze zveřejněné evropské patentové přihlášky. Evropský patent, jak byl udělen nebo pozměněn v řízení o odporu, o omezení nebo o zrušení však zpětně určuje ochranu vyplývající z evropské patentové přihlášky, pokud tím není ochrana rozšířena. Jestliže překlad patentových nároků podle odstavce 4 neodpovídá jejich znění v jazyce řízení, lze ochranu z evropské patentové přihlášky uplatnit pouze v rozsahu, který je zřejmý z jejího překladu do českého jazyka.

(6) Předloží-li přihlašovatel Úřadu opravený překlad patentových nároků do českého jazyka, bude tento opravený překlad platit místo původního překladu ode dne oznámení o jeho zpřístupnění ve Věstníku; za toto zpřístupnění je přihlašovatel povinen zaplatit správní poplatek podle zvláštního právního předpisu14).

(7) Práva třetích osob, které v dobré víře využívaly nebo provedly vážné a účinné přípravy k využívání předmětu evropské patentové přihlášky, který podle překladu předloženého přihlašovatelem nespadal do jejího rozsahu, nejsou dodáním nového překladu dotčena.

§ 58

Změna evropské patentové přihlášky na národní přihlášku (1) Úřad na žádost přihlašovatele evropské patentové přihlášky podané ve smyslu čl. 135

odst. 2 a Pravidla č. 155 odst. 1 Evropské patentové úmluvy zahájí řízení o této přihlášce jako o přihlášce podle § 28 odst. 1.

(2) Obdrží-li Úřad žádost podle odstavce 1, vyzve přihlašovatele, aby do 3 měsíců předložil ve trojím vyhotovení překlad evropské patentové přihlášky do českého jazyka a zaplatil poplatek za podání přihlášky podle zvláštního právního předpisu14).

- 28 -

(3) Jestliže přihlašovatel splnil podmínky stanovené v odstavci 2 a Úřad žádost o změnu evropské patentové přihlášky obdržel do 20 měsíců ode dne vzniku práva přednosti, Úřad přizná přihlášce právo přednosti z původně podané evropské patentové přihlášky.

(4) Úřad na žádost přihlašovatele projedná evropskou patentovou přihlášku podanou podle odstavce 1 jako přihlášku užitného vzoru podle zvláštního právního předpisu23). Odstavce 2 a 3 se použijí obdobně.

§ 59

Účinky evropského patentu (1) Patent udělený Evropským patentovým úřadem má stejné účinky jako patent udělený

podle § 46.

(2) Účinky evropského patentu v České republice nastávají dnem, v němž bylo oznámeno udělení evropského patentu v Evropském patentovém věstníku; vlastník patentu je povinen do 3 měsíců od tohoto dne předložit překlad patentového spisu do českého jazyka a zaplatit správní poplatek za jeho zveřejnění podle zvláštního právního předpisu14). Vlastník patentu je v téže lhůtě povinen sdělit Úřadu adresu v České republice, kam mu budou zasílány úřední zprávy týkající se jeho patentu. Úřad udělení evropského patentu oznámí ve Věstníku a překlad evropského patentového spisu zveřejní.

(3) Nebude-li překlad evropského patentového spisu do českého jazyka předložen ve lhůtě podle odstavce 2, může jej vlastník evropského patentu předložit v dodatečné lhůtě 3 měsíců, zaplatí-li současně správní poplatek podle zvláštního právního předpisu14).

(4) Pokud vlastník patentu nesplní požadavky stanovené v odstavci 2 nebo 3, evropský patent se v České republice pokládá za neúčinný od samého počátku.

(5) Po oznámení o udělení evropského patentu v Evropském patentovém věstníku zapíše Úřad evropský patent do rejstříku evropských patentů s účinky pro Českou republiku s rozhodnými údaji, které jsou ke dni oznámení uvedeny v evropském patentovém rejstříku.

§ 60

Rozsah ochrany z evropského patentu (1) Pro stanovení rozsahu ochrany vyplývající z evropského patentu je rozhodné jeho

znění v jazyce, v němž před Evropským patentovým úřadem probíhalo řízení o evropské patentové přihlášce; jestliže však z překladu patentového spisu podle § 59 odst. 2 vyplývá ochrana užší než v jazyce řízení, třetí strany se mohou dovolávat tohoto překladu.

(2) Vlastník evropského patentu je oprávněn podat opravený překlad evropského patentového spisu do českého jazyka. Opravený překlad bude platit místo původního překladu po zveřejnění tohoto opraveného překladu Úřadem. Za toto zveřejnění je vlastník evropského patentu povinen zaplatit poplatek podle zvláštního právního předpisu14).

(3) Práva třetích osob, které na území České republiky v dobré víře využívaly nebo provedly vážné a účinné přípravy k využívání předmětu, který podle překladu platného v době

23) Zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů.

- 29 -

před zveřejněním opraveného překladu Úřadem nespadal do rozsahu evropského patentu, využívat tento předmět nejsou dodáním nového překladu dotčena.

§ 61

Zákaz dvojí ochrany (1) Pokud je podle § 46 patent udělen na vynález, na který byl témuž vlastníku nebo jeho

právnímu nástupci udělen evropský patent se stejným právem přednosti, patent se v rozsahu, ve kterém se shoduje s evropským patentem, stává neúčinným dnem, k němuž uplynula lhůta pro podání odporu proti evropskému patentu, aniž byl odpor podán, anebo dnem právní moci rozhodnutí, jímž byl v řízení o odporu evropský patent zachován.

(2) Patent nenabývá účinky podle § 13 odst. 2 v rozsahu, ve kterém se shoduje s evropským patentem, je-li udělen až po uplynutí lhůty pro podání odporu proti evropskému patentu, aniž byl odpor podán, nebo po právní moci rozhodnutí, jímž byl v řízení o odporu evropský patent zachován.

(3) Zrušením evropského patentu podle § 62 odst. 5 nejsou odstavce 1 a 2 dotčeny.

§ 62

Zrušení evropského patentu (1) Zruší-li Evropský patentový úřad evropský patent v řízení o odporu ve smyslu čl. 99

nebo v řízení o omezení nebo o zrušení ve smyslu čl. 105 Evropské patentové úmluvy, považuje se tento patent v České republice za neúčinný od samého počátku; zachová-li Evropský patentový úřad evropský patent v pozměněném znění v řízení o odporu, nebo omezení anebo zrušení, platí toto pozměněné znění v České republice od nabytí účinnosti patentu v České republice.

(2) Zrušení evropského patentu, popřípadě jeho zachování v pozměněném znění podle odstavce 1 oznámí Úřad ve Věstníku.

(3) Je-li evropský patent Evropským patentovým úřadem v řízení podle odstavce 1 zachován v pozměněném znění, je jeho vlastník povinen do 3 měsíců ode dne oznámení této změny v Evropském patentovém věstníku předložit překlad pozměněného znění patentového spisu do českého jazyka a zaplatit poplatek za zveřejnění podle zvláštního právního předpisu14). Úřad zachování evropského patentu v pozměněném znění oznámí ve Věstníku a překlad pozměněného znění patentového spisu zveřejní.

(4) Pokud vlastník patentu nesplní požadavky stanovené v odstavci 3, pokládá se evropský patent v České republice za neúčinný od samého počátku.

(5) Uplynula-li marně lhůta stanovená Evropskou patentovou úmluvou k podání odporu, popřípadě jestliže v řízení o odporu nebyl evropský patent zrušen, může být evropský patent zrušen Úřadem podle § 54; Úřad řízení o zrušení evropského patentu přeruší, probíhá-li před Evropským patentovým úřadem řízení o odporu nebo řízení o zrušení nebo omezení podle čl. 105a až 105c Evropské patentové úmluvy v téže věci. Po skončení takového řízení bude Úřad na žádost v řízení o zrušení patentu pokračovat.

(6) V řízení o zrušení evropského patentu je závazným znění patentu v jazyce řízení.

- 30 -

§ 63

(1) Za udržování evropského patentu v platnosti je jeho vlastník povinen platit poplatky podle zvláštního právního předpisu9).

(2) Práva třetích osob, které v dobré víře započaly po marném uplynutí lhůty k zaplacení poplatku s využíváním předmětu vynálezu nebo k takovému využívání provedly vážné a účinné přípravy, nejsou zaplacením tohoto poplatku v dodatečné lhůtě dotčena.

Hlava X Obecná ustanovení o řízení

Díl 1

§ 64

Správní řízení (1) Pro řízení před Úřadem platí správní řád s odchylkami uvedenými v tomto zákoně

a s výjimkou ustanovení o povinnosti ustanovit účastníku řízení, jemuž se nedaří doručovat, opatrovníka24), o ověřování plných mocí pro neurčitý počet řízení25), o možnosti volby několika společných zmocněnců nebo ustanovení několika společných zástupců26), o přerušení řízení27), o lhůtách pro vydání rozhodnutí28), o ochraně před nečinností29), z ustanovení o zvláštnostech řízení o rozkladu, ustanovení o složení rozkladové komise a o možném způsobu ukončení řízení o rozkladu30) a dále ustanovení o účastnících řízení31); ustanovení správního řádu o účastnících řízení podle zvláštního zákona32) se však použijí. Účastník nemůže odvolat zpětvzetí své žádosti33).

(2) Úřad doručuje písemnosti adresované přihlašovatelům a vlastníkům patentů a dodatkových ochranných osvědčení na adresu uvedenou v rejstříku.

(3) Úřad v řízení nemůže žádat předložení listinného důkazu, je-li jím přihláška podaná u Úřadu nebo je-li Úřadu takováto přihláška dostupná z jím uznané digitální knihovny.

(4) Pro podání účastníků k Úřadu v řízení podle tohoto zákona se § 28 použije obdobně.

(5) Řízení se vede v českém jazyce. Nestanoví-li tento zákon nebo mezinárodní smlouva jinak, může v řízení Úřad požadovat překlad dokladů, jež byly předloženy v jiném než českém jazyce.

(6) Za úkony spojené s řízením podle tohoto zákona vybírá Úřad správní poplatky podle zvláštního právního předpisu14).

24) § 32 odst. 2 písm d) a e) správního řádu. 25) ) § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu. 26) § 35 odst. 3 správního řádu. 27) § 64 a 65 správního řádu 28) § 71 odst. 1 a 3 správního řádu. 29) § 80 správního řádu. 30) § 152 odst. 3 a 5 správního řádu. 31) § 27 odst. 1 a 2 správního řádu. 32) § 27 odst. 3 správního řádu. 33) § 66 odst. 1 písm a) správního řádu.

- 31 -

§ 65

Rozklad (1) Proti rozhodnutí Úřadu, s výjimkou rozhodnutí o žádosti o pokračování v řízení

(§ 73) a navrácení práv (§ 74), lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí rozklad.

(2) O rozkladu rozhoduje předseda Úřadu na návrh jím ustavené rozkladové komise.

(3) Proti pravomocnému rozhodnutí Úřadu je přípustná žaloba proti rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu34).

§ 66

Náklady řízení (1) Účastník řízení o zrušení patentu a dodatkového ochranného osvědčení včetně

opravného řízení v téže věci, který v řízení neměl úspěch, hradí správní poplatky, které zaplatil druhý účastník, jakož i veškeré nezbytné náklady, které v řízení druhý účastník vynaložil, včetně nákladů na cestovné a odměnu zástupci, v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem35).

(2) Pokud účastník uspěje ve věci jen částečně, nebo z důvodu spravedlnosti, může Úřad rozhodnout o jiném rozdělení náhrady nákladů.

(3) Účastník, který ukončí řízení zpětvzetím návrhu na zrušení nebo zpětvzetím rozkladu, vzdáním se patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení, hradí poplatky, jakož i náklady vynaložené druhým účastníkem za podmínek uvedených v odstavcích 1 a 2.

(4) Nedojde-li k rozhodnutí ve věci samé, rozhodne Úřad o nákladech podle vlastní úvahy.

(5) Dohodnou-li se účastníci řízení na jiném rozdělení nákladů, než jak vyplývá z předchozích odstavců, rozhodne Úřad o nákladech řízení v souladu s touto dohodou.

(6) Účastník řízení musí žádost o náhradu nákladů řízení uplatnit do vydání rozhodnutí Úřadem a na výzvu tyto náklady ve stanovené lhůtě vyčíslit.

§ 67

Změny (1) V přihlášce nelze během řízení před Úřadem provést takové změny, které by vedly

k rozšíření předmětu nad rámec původního podání.

(2) V patentu a dodatkovém ochranném osvědčení nelze provést takové změny, které by vedly k rozšíření ochrany z něj vyplývající. 34) Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů 35) Vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za

poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.

- 32 -

§ 68

Utajované vynálezy

Pro řízení o vynálezech, které jsou utajovány podle zvláštního právního předpisu3) nebo mezinárodní smlouvy, jíž je Česká republika vázána, platí tento zákon s výjimkou ustanovení o zveřejnění.

§ 69

Nahlížení do spisu přihlášky (1) Z nahlížení do spisu jsou vyloučeny jeho části, které obsahují utajované informace.

(2) Před zveřejněním přihlášky Úřad třetím osobám sdělí pouze údaje o původci vynálezu, pokud původce nepožádal o neuvádění svého jména (§ 29), o přihlašovateli, o právu přednosti, název vynálezu a spisovou značku přihlášky.

(3) Třetí osoby mohou dále před zveřejněním přihlášky nahlédnout do spisu, pokud a) k tomu dal souhlas přihlašovatel, b) jde o původní přihlášku, jestliže z ní vyloučená nebo rozdělená přihláška již byla zveřejněna.

(4) Po zveřejnění přihlášky a po podání žádosti o udělení dodatkového ochranného osvědčení mohou třetí osoby nahlédnout do všech položek spisu, s výjimkou

a) návrhů rozhodnutí a sdělení, jakož i veškerých dalších dokumentů, sloužících pro přípravu rozhodnutí a písemností, které se účastníkům nesdělují,

b) údajů o původci, pokud požádal o neuvádění svého jména, c) písemností, jejichž zpřístupnění by ohrožovalo oprávněné zájmy účastníků řízení;

o vyloučení těchto částí spisu z nahlížení rozhodne Úřad na odůvodněnou žádost účastníka řízení usnesením, které se poznamená do spisu,

d) písemností, které Úřad výjimečně vyloučil z možnosti nahlížení, neboť jejich zpřístupnění zjevně ohrožuje oprávněné zájmy třetích osob. O vyloučení těchto částí spisu z nahlížení rozhodne Úřad z moci úřední usnesením, které se poznamená do spisu. (5) Úřad na žádost pořídí kopii spisu o přihlášce nebo jeho částí a na žádost tuto kopii

úředně ověří. Za úřední ověření je žadatel povinen zaplatit správní poplatek podle zvláštního právního předpisu14). Úředním ověřením se potvrzuje shoda kopie se spisem nebo s jeho částí.

(6) Úřad může zpřístupnit spis přihlášky způsobem umožňujícím dálkový přístup.

§ 70

Oprava chyb v písemnostech podaných Úřadu

Zjevné pravopisné chyby a jiné chyby v psaní nebo zřejmé omyly v písemnostech podaných Úřadu lze na žádost opravit. Pokud se však žádost týká popisu, patentových nároků nebo výkresů, musí být omyl tak nasnadě, aby bylo okamžitě patrné, že nemohlo být zamýšleno nic jiného než to, co se jako oprava navrhuje.

- 33 -

§ 71

Oprava chyb v listinách a v rejstříku (1) V rejstříku a listinách vydaných Úřadem lze opravit pouze zjevné pravopisné chyby

a jiné chyby v psaní nebo zřejmé omyly, které lze přičíst Úřadu.

(2) Na žádost Úřad vydá vlastníkovi opravenou patentovou listinu, popřípadě dodatkové ochranné osvědčení.

(3) O vydání opravené listiny se učiní poznámka do spisu a vydání takové listiny se oznámí ve Věstníku.

Díl 2 Lhůty

§ 72

Lhůty stanovené Úřadem

(1) Není-li zákonem stanoveno jinak, Úřad vyzve účastníka řízení k provedení úkonu v přiměřené lhůtě, která nemůže být kratší než 2 měsíce.

(2) Stanovenou lhůtu lze prodloužit na žádost podanou před jejím uplynutím. Spolu se žádostí musí být zaplacen správní poplatek podle zvláštního předpisu14). Prodloužení lhůty Úřad pouze poznamená do spisu.

§ 73

Pokračování v řízení o přihlášce

(1) Nedodrží-li přihlašovatel nebo žadatel o dodatkové ochranné osvědčení lhůtu stanovenou Úřadem k provedení úkonu v řízení a je-li přímým důsledkem tohoto nedodržení zastavení řízení či zamítnutí přihlášky nebo žádosti, může přihlašovatel požádat o pokračování v řízení o přihlášce.

(2) Úřad pokračuje v řízení, pokud je žádost podle odstavce 1 podána nejpozději do dvou měsíců od doručení rozhodnutí vydaného v důsledku zmeškání lhůty, v téže lhůtě je učiněn zmeškaný úkon a zaplacen správní poplatek podle zvláštního předpisu14); jinak žádost zamítne. . Před zamítnutím žádosti musí být žadateli umožněno vyjádřit se k podkladům, na jejichž základě má být o žádosti rozhodnuto.

(3) Je-li žádosti vyhověno, má se za to, že právní následky nedodržení lhůty nenastaly. Úřad vyhovění žádosti vyznačí ve spise a sdělí ji žadateli.

§ 74

Navrácení práv (1) Nedodrží-li přihlašovatel nebo žadatel o dodatkové ochranné osvědčení anebo vlastník

patentu přes veškerou okolnostem přiměřenou péči vůči Úřadu lhůtu a důsledkem tohoto

- 34 -

nedodržení je zamítnutí přihlášky nebo žádosti či zastavení řízení o přihlášce nebo žádosti, popřípadě ztráta jiného práva či opravného prostředku, může požádat o navrácení práv.

(2) Úřad žádosti vyhoví, pokud žádost je podána písemně do 2 měsíců po odpadnutí překážky, pro níž byla lhůta nedodržena, nejpozději však do 1 roku od uplynutí zmeškané lhůty. Žádost musí být řádně odůvodněna a musí dokládat skutečnosti, o něž se opírá. V téže lhůtě musí být učiněn i zmeškaný úkon a zaplacen správní poplatek podle zvláštního předpisu14). Je-li žádosti vyhověno, má se za to, že právní následky nedodržení lhůty nenastaly.

(3) Navrácení práv je vyloučeno, pokud žadatel může požádat o pokračování v řízení podle § 73, jakož i v případě lhůty k podání rozkladu (§ 65) a lhůty stanovené § 40 odst. 5.

(4) Pokud žádost nebyla podána ve lhůtách podle odstavce 2, Úřad žádost zamítne. Před zamítnutím žádosti musí být přihlašovateli nebo žadateli o dodatkové ochranné osvědčení anebo vlastníku patentu umožněno vyjádřit se k podkladům, na jejichž základě má být o žádosti rozhodnuto.

(5) Práva nabytá třetími osobami v dobré víře mezi ztrátou práv a jejich opětovným nabytím v důsledku navrácení práv zůstávají nedotčena.

Díl 3 Určovací řízení

§ 75

(1) Úřad na žádost rozhodnutím určí, zda předmět v žádosti popsaný (dále jen „předmět určení“) spadá do rozsahu ochrany určitého patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení (dále jen „žádost o určení“).

(2) Pokud je žadatelem o určení třetí osoba, stává se účastníkem řízení podle odstavce 1 vlastník dotčeného patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení pouze na výslovnou žádost žadatele o určení.

§ 76

Náležitosti žádosti

(1) Žádost o určení, v počtu vyhotovení odpovídajícím počtu účastníků řízení, musí obsahovat: a) údaje o totožnosti účastníků řízení o určení, b) údaje identifikující dotčený patent nebo dodatkové ochranné osvědčení, c) odůvodnění žádosti.

(2) K žádosti o určení musí být přiložen ve 4 vyhotoveních samostatný popis, popřípadě výkresy předmětu určení umožňující porovnání se znaky patentových nároků příslušného patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení.

(3) Žádost o určení, popis, popřípadě výkresy předmětu určení musí být žadatelem podepsány.

- 35 -

(4) Současně s podáním žádosti o určení musí žadatel zaplatit správní poplatek podle zvláštních předpisů14).

§ 77

Řízení o žádosti (1) Úřad vyzve účastníky řízení, aby se k žádosti vyjádřili. Nevyjádří-li se ve stanovené

lhůtě, není to na překážku rozhodnutí o žádosti.

(2) Pro řízení o určení platí obdobně ustanovení správního řádu o sporných řízeních22).

§ 78

Posudky o stavu techniky

Na žádost soudů, orgánů moci výkonné a jiných orgánů moci veřejné je Úřad povinen poskytnout posudek týkající se jím uděleného patentu a dodatkového ochranného osvědčení, zejména pokud se týká rozsahu ochrany vyplývající z takového patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení.

Díl 4 Rejstříky a Věstník

§ 79

Patentový rejstřík a rejstřík evropských patentů s účinky pro Českou republiku (1) Úřad vede patentový rejstřík, který obsahuje rozhodné údaje o přihláškách

a patentech udělených Úřadem, a rejstřík evropských patentů s účinky pro Českou republiku, který obsahuje rozhodné údaje o těchto patentech; součástí uvedených rejstříků jsou údaje o dodatkových ochranných osvědčeních. Údaje jsou stanoveny tímto zákonem nebo určeny Úřadem.

(2) Přihlášku zapíše Úřad do patentového rejstříku s těmito údaji: a) spisová značka přihlášky, b) zatřídění vynálezu podle mezinárodního patentového třídění, c) datum podání přihlášky, d) datum zveřejnění přihlášky, e) údaje o totožnosti přihlašovatele, f) údaje o totožnosti zástupce přihlašovatele , je-li přihlašovatel zastoupen, g) údaje o totožnosti původce vynálezu, pokud původce nepožádal o neuvádění svého jména, h) název vynálezu, i) údaj o uplatněném a uznaném právu přednosti podle mezinárodní smlouvy, j) nabídka licence, k) jiná práva a údaje o totožnosti oprávněného, l) převod,

- 36 -

m) právní stav, n) další rozhodné údaje týkající se přihlášky.

(3) Po udělení patentu Úřad zapíše do patentového rejstříku kromě údajů uvedených v odstavci 2 dále tyto údaje:

a) číslo patentu, b) datum udělení patentu, c) datum zveřejnění udělení patentu ve Věstníku, d) údaje o totožnosti vlastníka patentu, případně jeho zástupce, e) licence a údaje o totožnosti nabyvatele licence, f) nucená licence, g) právo předchozího uživatele, h) zrušení, popřípadě částečné zrušení patentu, i) zánik patentu, j) dodatkové ochranné osvědčení a k němu rozhodné údaje a údaje o řízení podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství20), 21), k) další rozhodné údaje týkající se patentu a dodatkového ochranného osvědčení.

(4) Úřad zapíše do rejstříku a zveřejní údaje o dodatkových ochranných osvědčeních dle odstavce 3 písmeno j ) a k) týkající se:

a) podání žádosti o dodatkové ochranné osvědčení, b) vydání dodatkového ochranného osvědčení, c) zamítnutí žádosti o dodatkové ochranné osvědčení, d) zániku nebo neplatnosti dodatkového ochranného osvědčení, e) podání žádosti o prodloužení doby platnosti dodatkového ochranného osvědčení, f) schválení či zamítnutí žádosti o prodloužení doby platnosti dodatkového ochranného osvědčení, g) zrušení prodloužení doby platnosti dodatkového ochranného osvědčení.

(5) Do rejstříku evropských patentů s účinky pro Českou republiku se zapisují kromě údajů uvedených v odst. 2, 3 a 4 tyto údaje:

a) datum zveřejnění oznámení o udělení evropského patentu v Evropském patentovém věstníku, b) údaje o totožnosti zástupce vlastníka patentu v České republice, je-li vlastník zastoupen, popřípadě adresa vlastníka patentu v České republice pro doručování, c) datum zpřístupnění překladu patentových nároků zveřejněné evropské patentové přihlášky do českého jazyka, popřípadě opraveného překladu patentových nároků do českého jazyka, d) datum zveřejnění překladu evropského patentového spisu do českého jazyka, datum zveřejnění opraveného překladu evropského patentového spisu do českého jazyka, popřípadě datum zveřejnění překladu pozměněného znění evropského patentového spisu do českého jazyka, e) podání odporu a výsledek rozhodnutí o odporu, f) zrušení evropského patentu či jeho zachování v pozměněném znění Evropským patentovým úřadem na návrh vlastníka patentu, g) další rozhodné údaje týkající se evropského patentu.

- 37 -

(6) Patentový rejstřík a rejstřík evropských patentů s účinky pro Českou republiku jsou veřejné a po zveřejnění přihlášky má každý právo do nich nahlížet, pořizovat si kopie a výpisy. Na žádost vydá Úřad úředně ověřený výpis z rejstříku obsahující údaje zapsané v rejstříku ke dni vydání výpisu, nebo potvrzení o tom, že určitý údaj v rejstříku není. Žadatel o výpis je povinen spolu se žádostí zaplatit správní poplatek podle zvláštního právního předpisu14).

(7) Skutečnosti zapsané do rejstříku vedeného podle tohoto zákona jsou účinné vůči každému ode dne jejich zveřejnění, ledaže osoba, jíž se zápis týká, prokáže, že třetí osobě byla takováto skutečnost známa dříve. Proti tomu, kdo jedná v důvěře v zápis v rejstříku, nemůže ten, jehož se takový zápis týká, namítat, že tento zápis neodpovídá skutečnosti.

(8) Patentový rejstřík a rejstřík evropských patentů s účinky pro Českou republiku jsou vedeny způsobem umožňujícím dálkový přístup. Patentový rejstřík v úplném znění je zpřístupněn až po zveřejnění přihlášky. Do zveřejnění přihlášky mohou být v rejstříku uvedeny pouze údaje podle § 69 odst. 2.

§ 80

Věstník

Úřad vydává Věstník, v němž zveřejňuje zejména údaje ve smyslu tohoto zákona týkající se přihlášek, patentů udělených Úřadem, evropských patentových přihlášek a evropských patentů s účinky pro Českou republiku a dodatkových ochranných osvědčení, jakož i úřední sdělení, úřední opravy a rozhodnutí zásadní povahy.

Díl 5

§ 81

Vztahy k zahraničí (1) Osoby, které mají místo podnikání, bydliště nebo sídlo na území unijní země Pařížské

úmluvy7) nebo státu, který je členem Světové obchodní organizace19), popřípadě jsou státními příslušníky tohoto státu, mají stejná práva jako osoby, které mají státní příslušnost České republiky nebo mají na území České republiky místo podnikání, místo trvalého bydliště, sídlo nebo mají podnik nebo jeho organizační složku umístěnou na území České republiky; jestliže stát, jehož je osoba státním příslušníkem nebo na jehož území má místo podnikání, bydliště nebo sídlo, není unijní zemí Pařížské úmluvy7) nebo členem Světové obchodní organizace19), lze práva podle tohoto zákona přiznat jen za podmínky vzájemnosti.

(2) Osoba, která nemá na území České republiky místo trvalého bydliště, místo podnikaní, sídlo ani podnik nebo jeho organizační složku, musí být v řízení podle tohoto zákona zastoupena podle zvláštních právních předpisů36) s výjimkou podání přihlášky pro účely přiznání data podání nebo pouhého zaplacení poplatku; v tomto případě současně

36) Zákon č. 417/2004 Sb., o patentových zástupcích a o změně zákona o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.

- 38 -

s provedením úkonu sdělí Úřadu adresu v České republice, kam jí budou doručovány písemnosti.

(3) Odstavec 2 se nevztahuje na fyzické osoby, které jsou státními příslušníky členského státu Evropské unie nebo státu, který je smluvní stranou smlouvy o Evropském hospodářském prostoru, a jsou usazeny nebo mají bydliště na území České republiky anebo poskytují služby na území České republiky, a na právnické osoby, které mají správu své podnikatelské činnosti anebo sídlo na území členského státu Evropské unie nebo státu, který je smluvní stranou Smlouvy o Evropském hospodářském prostoru, a jsou usazeny na území České republiky anebo poskytují služby na území České republiky. Tyto osoby musí pro řízení před Úřadem uvést adresu v České republice, kam jim budou doručovány písemnosti týkající se přihlášky, patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení.

Hlava XI

Ustanovení společná, přechodná a závěrečná

§ 82

Přechodná ustanovení (1) Patenty a dodatková ochranná osvědčení, které byly uděleny podle dosavadních

předpisů, zůstávají v platnosti. Je-li podán návrh na zrušení patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení z důvodu jeho udělení v rozporu se zákonem, posuzuje se splnění podmínek pro udělení patentu a dodatkového ochranného osvědčení podle zákona platného v době udělení.

(2) Pro řízení o přihláškách, která neskončila přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije tento zákon. Účinky procesních úkonů učiněných v těchto řízeních zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle tohoto zákona. Má-li přihláška podaná přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona vady, které podle tohoto zákona brání jejímu projednání, Úřad vyzve přihlašovatele k jejich odstranění a stanoví mu k tomu přiměřenou lhůtu.

(3) Je-li v řízení o přihláškách Úřadem stanovená lhůta, která dosud běží a je kratší, než je lhůta podle tohoto zákona, platí lhůta podle tohoto zákona.

(4) Byla-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona platně podána žádost o prominutí zmeškání lhůty posoudí ji Úřad jako žádost o pokračování v řízení byla-li zmeškána lhůta stanovená Úřadem nebo jako žádost o navrácení práv, byla-li zmeškána lhůta stanovená zákonem.

(5) Vztahy z patentů a dodatkových ochranných osvědčení udělených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se řídí ustanoveními tohoto zákona.

(6) Pro posouzení vzniku, změny či zániku právních vztahů, které nastaly před nabytím účinnosti tohoto zákona, se použijí právní předpisy účinné v době vzniků těchto vztahů.

§ 83

Zrušovací ustanovení Zrušuje se :

- 39 -

1. Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 116/2000 Sb., zákona č. 207/2000 Sb., zákona č. 173/2002 Sb., zákona č. 59/2005 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 413/2005 Sb. a zákona č.221/2006 Sb., s výjimkou § 72 až 75.

2. Zákon č. 206/2000 Sb., o ochraně biotechnologických vynálezů a o změně zákona č. 132/1989 Sb. , o ochraně práv k novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat, ve znění zákona č. 93/1996 Sb.

3. Vyhláška Federálního úřadu pro vynálezy č. 550/1990 Sb.,o řízení ve věcech vynálezů a průmyslových vzorů ve znění vyhlášky č. 21/2002 Sb.

ČÁST DRUHÁ

Změna zákona o užitných vzorech

Čl. 1

§ 84 Zákon č. 478/1992 Sb. , o užitných vzorech, ve znění zákona č. 116/2000 Sb., zákona č. 501/2004 Sb. a zákona č. 221/2006 Sb. se mění takto:

1. V § 2 se dosavadní text se označuje jako odstavec 1. a doplňuje se odstavec 2, který zní:

„(2) Předměty uvedené v odstavci 1 jsou vyloučeny z ochrany užitným vzorem pouze potud, pokud se v přihlášce užitného vzoru pro ně požaduje ochrana jako takové.“. 2. V § 3 písmena b) a c) znějí: „ b) biologické materiály, jakož i postupy týkající se těchto materiálů, c) způsoby chirurgického nebo terapeutického ošetřování lidského nebo zvířecího těla

a diagnostické metody používané na lidském nebo zvířecím těle. To se nevztahuje na výrobky, zejména látky nebo směsi, určené k použití při těchto způsobech ošetřování a při těchto diagnostických metodách.“.

3. V § 4 odst. 3 se slova „šesti měsících před podáním přihlášky užitného vzoru“ nahrazují slovy „12 měsících přede dnem práva přednosti přihlášky užitného vzoru“.

4. V § 8 odstavec 3 zní : „ (3) Přihláška musí obsahovat: a) jméno a adresu přihlašovatele, b) žádost o zápis do rejstříku užitných vzorů, s uvedením názvu užitného vzoru, c) popis technického řešení, d) výkresy, na něž odkazuje popis nebo nároky na ochranu, e) nároky na ochranu, definující předmět, který má být chráněn užitným vzorem; nároky musí být jasné, stručné a podloženy popisem, f) anotaci. “.

5. V § 8 se doplňuje odstavec 6, který zní: „(6) Pokud přihláška nebo její část není podána v českém jazyce, musí přihlašovatel předložit Úřadu v dvouměsíční lhůtě její překlad.“.

- 40 -

6. V § 9 odst. 1 se za větu první vkládá věta „Přihláška se považuje za podanou, obsahuje-li označení přihlašovatele, projev jeho vůle k zápisu užitného vzoru do rejstříku a část představující zjevně popis technického řešení.“. 7. V § 10 odstavce 1 a 2 včetně poznámky pod čarou č. 2 znějí:

„(1) Požádal-li přihlašovatel již dříve o udělení patentu2) s účinky pro Českou republiku na stejné technické řešení, může při podání přihlášky požadovat přiznání data podání, popřípadě i právo přednosti, z této patentové přihlášky. Úřad přizná přihlášce datum podání, popřípadě i právo přednosti, z původní patentové přihlášky, pokud bude přihláška podána nejpozději do dvou měsíců od doby, kdy rozhodnutí o patentové přihlášce nabylo právní moci, nejdéle však do deseti let od jejího podání.

(2) Přihlašovatel uplatňující právo podle odstavce 1 je povinen ve lhůtě dvou měsíců od podání přihlášky předložit stejnopis patentové přihlášky, jejíhož data podání, popřípadě práva přednosti, se dovolává, jinak se k němu nepřihlíží. Pokud je patentová přihláška v cizím jazyce, musí přihlašovatel v téže lhůtě předložit i její překlad do českého jazyka. 2) § 28 zákona č. /2008 Sb., patentový zákon. Čl. 11 odst. 4 Smlouvy o patentové spolupráci (sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 296/1991 Sb., o Smlouvě o patentové spolupráci a o Prováděcím předpisu k ní ) a čl. 66 odst. 1 Úmluvy o udělování evropských patentů (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 69/2002 Sb.m.s. o přístupu České republiky k Úmluvě o udělování evropských patentů (Evropská patentová úmluva) z 5. října 1973 ve znění aktu revidujícího článek 63 EPÚ ze 17. prosince 1991 a rozhodnutí správní rady Evropské patentové organizace z 21. prosince 1978, 13. prosince 1994, 20. října 1995, 5. prosince 1996 a 10. prosince 1998).“.

8. § 11 zní: „§11

(1) Splňuje-li přihláška podmínky stanovené v § 8 a není-li její předmět zjevně v rozporu s § 2, 3 a 5, zapíše Úřad užitný vzor do rejstříku a ode dne zápisu zpřístupní podlohy přihlášky veřejnosti.

(2) Zápis užitného vzoru oznámí Úřad ve věstníku. Dnem oznámení nastávají účinky zápisu užitného vzoru do rejstříku. Majiteli užitného vzoru vydá Úřad osvědčení.“.

9. Za § 11 se vkládá nový § 11a, který včetně poznámky pod čarou 2a zní :

„§ 11a

(1) Na žádost kohokoliv provede Úřad na předmět přihlášky, resp. zapsaného užitného vzoru rešerši na stav techniky ve smyslu § 4 odst. 2. Za žádost o provedení rešerše je žadatel povinen zaplatit správní poplatek podle zvláštního právního předpisu2a).

(2) Pokud žádost podá třetí osoba, sdělí Úřad tuto skutečnost přihlašovateli, popřípadě majiteli užitného vzoru.

(3) Při rešerši vychází Úřad ze znění nároků na ochranu platného v době podání žádosti podle odstavce 1.

(4) Zprávu o rešerši Úřad zašle žadateli a přihlašovateli nebo majiteli užitného vzoru, pokud o rešerši nepožádali, a tuto skutečnost oznámí ve Věstníku.

2a) Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.“.

- 41 -

10. V § 15 odst. 3 se na konci tečka nahrazuje čárkou vkládají se slova „avšak nejpozději v den skončení doby platnosti. Žádost o prodloužení platnosti je zpoplatněna podle zvláštního právního předpisu2a).“.

11. V § 15 se za odstavec 4 vkládají odstavce 5 a 6, které znějí: „(5) Žádost o prodloužení doby platnosti užitného vzoru lze podat v dodatečné lhůtě 6 měsíců po uplynutí doby platnosti. V tomto případě musí být správní poplatek za přijetí žádosti o prodloužení zaplacen v dvojnásobné výši. (6) Práva třetích osob, které po marném uplynutí lhůty k podání žádosti o prodloužení doby platnosti užitného vzoru podle odstavce 3 v dobré víře započaly s využíváním užitného vzoru nebo k takovému využívání provedly vážné a účinné přípravy, nejsou prodloužením na základě dodatečného podání žádosti o prodloužení dotčena.“.

12. V § 16 písm. b) se za větu první vkládají věty „Částečné vzdání se užitného vzoru není přípustné. Užitný vzor, na němž váznou práva třetích osob, zanikne dnem, kdy majitel užitného vzoru doloží zánik těchto práv, popřípadě předloží souhlas oprávněných osob se zánikem užitného vzoru.“.

13. V § 17 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní: „(4) Pokud je navrhovatelem úplného či částečného výmazu sám majitel užitného vzoru Úřad důvody výmazu nezkoumá. K návrhu na částečný výmaz musí majitel současně přiložit nové znění nároků na ochranu, které mají oporu jak v popisu užitného vzoru, tak i v původních nárocích na ochranu. Pokud na užitném vzoru váznou práva třetích osob, má návrh na výmaz účinky jen pokud majitel užitného vzoru doloží zánik těchto práv popřípadě předloží souhlas oprávněných osob s výmazem užitného vzoru.“. Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5.

14. V § 18 odst.2 se za slovo „rejstříku“ vkládají slova „podaný třetí osobou“. 15. V § 18 odst.3 se za slovo „rejstříku“ vkládají slova „podaný třetí osobou“. 16. V § 18 odst. 5 se věta druhá zrušuje. 1. V § 19 odst. 3 se slova „do jednoho měsíce“ nahrazují slovy „do 6 měsíců“.

18. V § 20 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno s, které

zní : „s) vyhotovení rešeršní zprávy.“.

19. V § 21 odst. 1 a 2 včetně poznámek pod čarou 3 až 3h znějí:

„(1) Pro řízení před Úřadem platí správní řád s odchylkami uvedenými v tomto zákoně a s výjimkou ustanovení o povinnosti ustanovit účastníku řízení, jemuž se nedaří doručovat, opatrovníka3), o ověřování plných mocí pro neurčitý počet řízení3a), o možnosti volby několika společných zmocněnců3b), přerušení řízení3c), o lhůtách pro vydání rozhodnutí3d) a o ochraně před nečinností3e), dále z ustanovení o zvláštnostech řízení o rozkladu, ustanovení o složení rozkladové komise a o možném způsobu ukončení řízení o rozkladu3f), dále ustanovení o účastnících řízení3g); ustanovení správního řádu o účastnících řízení podle zvláštního zákona3h) se však použijí. Účastník nemůže odvolat zpětvzetí své žádosti3i).

- 42 -

(2) Pro práva na užitný vzor, pro spolumajitelské vztahy, pro zápis licenčních smluv k využití předmětu chráněného užitným vzorem, pro převody užitných vzorů, pro vztahy k zahraničí, pro zastupování v řízení před Úřadem, pro prokázání práva přednosti, pro pokračování v řízení a navrácení práv, pro nahlížení do spisů, pro změny v přihlášce, popřípadě užitném vzoru, pro stanovení nákladů řízení, pro určovací řízení, pro zápis užitných vzorů utajovaných podle zvláštních předpisů, pro řízení o rozkladu, pro doručování a pro udělování nucených licencí se obdobně použijí ustanovení patentového zákona. 3) § 32 odst. 2 písm d) a e) správního řádu. 3a) § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu. 3b) § 35 odst. 3 správního řádu. 3c) § 64 a 65 správního řádu. 3d) § 71 odst. 1 a 3 správního řádu. 3e) § 80 správního řádu. 3f) § 152 odst. 3 a 5 správního řádu. 3f) § 27 odst. 1 a 2 správního řádu. 3h) § 27 odst. 3 správního řádu. 3i) § 66 odst. 1 písm a) správního řádu.“.

Čl. 2

§ 85

Přechodné ustanovení 1. Řízení zahájená podle dosavadního zákona se dokončí podle tohoto zákona. 2. Pokud přihláška užitného vzoru nevyhovuje podmínkám podle tohoto zákona, je přihlašovatel povinen ji na výzvu Úřadu upravit.

ČÁST TŘETÍ

Změna zákona o ochraně topografií polovodičových výrobků

§ 86 Čl. 1

Zákon č. 529/1991 Sb. o ochraně topografií polovodičových výrobků, ve znění zákona č. 116/2000 Sb., zákona č. 501/2004 Sb. a zákona č. 221/2006 Sb. se mění takto: V § 18 odst. 1 a 2 včetně poznámek pod čarou 1 – 1h znějí: „ (1) Pro řízení před Úřadem platí správní řád s odchylkami uvedenými v tomto zákoně a s výjimkou ustanovení o povinnosti ustanovit účastníku řízení, jemuž se nedaří doručovat, opatrovníka1), o ověřování plných mocí pro neurčitý počet řízení1a), o možnosti volby několika společných zmocněnců1b), o přerušení řízení1c), o lhůtách pro vydání rozhodnutí1d) a o ochraně před nečinností1e), dále z ustanovení o zvláštnostech řízení o rozkladu a ustanovení o složení rozkladové komise a o možném způsobu ukončení řízení o rozkladu1f), dále ustanovení o účastnících řízení1g); ustanovení správního řádu o účastnících řízení podle zvláštního zákona1h)se však použijí. Účastník nemůže odvolat zpětvzetí své žádosti1i). (2) Pro spolumajitelské vztahy, pro nakládání s topografiemi, pro vztahy k zahraničí, pro zastupování v řízení před Úřadem, pro pokračování v řízení a navrácení práv, pro nahlížení do spisů, pro změny v přihlášce, popřípadě v zapsané topografii a pro doručování se obdobně použijí ustanovení patentového zákona. 1) § 32 odst. 2 písm d) a e) správního řádu.

- 43 -

1a) § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu. 1b) § 35 odst. 3 správního řádu. 1c) § 64 a 65 správního řádu. 1d)§ 71 odst. 1 a 3 správního řádu. 1e) § 80 správního řádu. 1f) § 152 odst. 3 a 5 správního řádu. 1g) § 27 odst. 1 a 2 správního řádu. 1h) § 27 odst. 3 správního řádu. 1i) § 66 odst. 1 písm a) správního řádu.“.

Čl. 2

Přechodné ustanovení

Řízení zahájená podle dosavadních předpisů se dokončí podle tohoto zákona.

ČÁST ČTVRTÁ

Změna zákona o poplatcích za udržování patentů a dodatkových ochranných osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin a o změně některých zákonů

§ 87 Zákon č. 173/2002 Sb., o poplatcích za udržování patentů a dodatkových ochranných osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 377/2005 Sb. se mění takto:

1. § 3 se včetně nadpisu zrušuje. 2. V § 6 odst. 3 se číslice „2“ nahrazují číslici „3“. 3. V § 11 odst. 1 písmeno a) včetně poznámky pod čarou č. 4 zní:

„a) prominout zmeškání lhůty k jeho zaplacení, ledaže by majitel patentu předložil zřejmý důkaz o tom, že k zmeškání došlo přes vynaložení řádné péče z jeho strany; požádal o prominutí zmeškání lhůty do 2 měsíců ode dne, kdy odpadla překážka, která bránila včasnému zaplacení udržovacího poplatku, nejpozději však do 12 měsíců ode dne, kdy uplynula dodatečná poshověcí lhůta, zaplatil udržovací poplatek ve výši podle § 8 odst. 4 a zaplacen další poplatek za navrácení práv podle zvláštního právního předpisu4). Práva nabytá třetími osobami v dobré víře mezi ztrátou práv a jejich opětovným nabytím v důsledku navrácení práv zůstávají nedotčena,

4) Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.“. 4. Příloha k zákonu - Sazebník udržovacích poplatků se v bodě 3. Sazebník poplatků za udržování dodatkových osvědčení v platnosti se v písmeni e) tečka nahrazuje čárkou a připojuje se nové písmeno f), které zní:

„f) za udržování dodatkového ochranného osvědčení pro léčivo pro pediatrické použití 20000,- Kč.“.

ČÁST PÁTÁ

Změna zákona o správních poplatcích § 88

- 44 -

Zákon č. 634/2004 Sb.,o správních poplatcích, ve znění zákona č. 217/2005 Sb., zákona č.228/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 553/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 48/2006 Sb., zákona č. 56/2006, zákona č. 57/2006 Sb., zákona č.130/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 215/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 227/2006 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 136/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb. , zákona č. 575/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 312/2006 Sb. a zákona č. 106/2007 Sb.……………

1. V Sazebníku správních poplatků položka 126 zní: „Vydání výpisu z rejstříku, stejnopisu nebo opisu úředních listin a záznamů - do 5-ti stránek Kč 100 - za každých dalších započatých 5 stránek Kč 100 je-li pořizován na kopírovacím stroji - do 5-ti stránek Kč 50 - za každých dalších započatých 5 stránek Kč 50 Ověření shody kopie Kč 30 za každou i započatou stránku Poznámka Stránkou se pro účely tohoto zákona rozumí vydaná stránka formátu A4 a menší.“. 2. V položce 127 písm a) se doplňují nové položky: „- přijetí žádosti o pokračování v řízení Kč 700 přijetí žádosti o navrácení práv Kč 1 400“. 3. V položce 127 písm c) bod třetí zní: „- o zápis převodu nebo přechodu Kč 600“. 4. Položka 127 se doplňuje poznámkou, která zní: „Poznámka Poplatek za rozklad bude poplatníkovi vrácen, pokud o rozkladu bude rozhodnuto správním orgánem, který správní rozhodnutí vydal (autoremedura).“. 5. V položce 128 písm b) se doplňuje nová položka „- o dodatečné přiznání práva přednosti Kč 5 000“. 6. V položce 128 písm e) druhý bod zní „- za zveřejnění opraveného překladu nebo pozměněného znění Kč 500“ 7. V položce 128 se doplňuje písmeno h), které zní: „h) Přijetí žádosti o prodloužení doby platnosti osvědčení podle čl. 13 odst. 3 Nařízení (EHS) č. 1768/92 a článku 36 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1901/2006 ze dne 12. prosince 2006 o léčivých přípravcích pro pediatrické použití Kč 1 000“. 8. Položka 129 se doplňuje poznámkou, která zní:

- 45 -

„Poznámka Za návrh na zrušení patentu, evropského patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení v celém rozsahu podaný jeho vlastníkem se poplatek nevybírá.“. 9. Za položku 132 se vkládá položka 132a, která zní: „Položka 132a Přijetí žádosti o provedení rešerše na stav techniky do 5 nároků Kč 2 500 Za šestý a každý další nárok na ochranu Kč 500 10. . Položka 133 se doplňuje poznámkou, která zní: „Poznámka Za návrh na výmaz užitného vzoru v celém rozsahu podaný jeho vlastníkem se poplatek nevybírá“. 11. U položky 134 se zrušuje poznámka č. 2 a zároveň se zrušuje číslování poznámek. 12. U položky 137 se zrušuje poznámka č. 2 a zároveň se zrušuje číslování poznámek. 13. Položka 139 se doplňuje poznámkou, která zní: „Poznámka Dojde-li k zápisu ochranné známky do rejstříku po uplynutí doby její platnosti, je poplatek za obnovu zápisu splatný do 2 měsíců ode dne zápisu.“.

ČÁST ŠESTÁ

ÚČINNOST

§ 89

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2009.

- 46 -

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

Obecná část I.

Rozbor platné právní úpravy a důvody její změny Ochrana předmětů vzniklých technickou tvůrčí činností vytváří právní prostředí stimulující inovační procesy a optimální podmínky pro investory, kteří se opírají o vyspělé technologie a know-how a mají zájem o dlouhodobé ekonomické aktivity na území toho kterého státu. Takováto ochrana je rovněž nezbytná pro fungování volného, ale přitom bezpečného pohybu zboží. Vytvoření harmonizovaného právního prostředí ve prospěch každého, kdo působí v průmyslu a obchodě tak, aby se výlučná práva z průmyslového vlastnictví sama o sobě nestala překážkou obchodu, je cílem mezinárodního patentového práva, jehož rozvoj od prvé poloviny 20. století posléze vyústil v přijetí řady multilaterálních smluv, jako např. Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, Štrasburské dohody o mezinárodním patentovém třídění, Úmluvy o zřízení WIPO, Smlouvy o patentové spolupráci (PCT), v přístupu České republiky k Úmluvě o udělování evropských patentů, Budapešťské smlouvě týkající se mikroorganismů aj. Všechny tyto úmluvy si kladou za cíl unifikaci požadavků kladených na patentové přihlášky a řízení o udělení patentů tak, aby podmínky kladené na přihlašovatele patentů k ochraně podle jednotlivých národních právních úprav si byly co nejbližší a pro přihlašovatele snadno splnitelné. Rovněž Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPs) jako součást Dohody o zřízení Světové obchodní organizace, která dne 1. ledna 1995 vstoupila v platnost pro Českou republiku, v čl. 7 označuje za cíl snahu přispět k podpoře technických inovací a k převodu a rozšiřování technologie, ke vzájemným výhodám výrobců a uživatelů technických znalostí způsobem, přispívajícím k sociálnímu a ekonomickému blahobytu a k rovnováze práv a povinností, čehož by se mělo dosáhnout ochranou a dodržováním práv k duševnímu vlastnictví. Platné národní patentové právo pak tyto úpravy přejímá do svého právního řádu jednak výslovným převzetím jednotlivých institutů, jednak obecným závazkem o přednosti mezinárodních smluv před vnitrostátním právem. Tak je tomu rovněž i v dosud platném zákoně č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů. Ve dnech 11. května až 2. června 2000 proběhla v rámci Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) diplomatická konference k přijetí Smlouvy o patentovém právu (Patent Law Treaty), jejímž obsahem je sjednocení a zjednodušení formálních požadavků týkajících se patentového řízení před národními a regionálními patentovými úřady. Přijatá Smlouva, která má 27 článků, a Prováděcí předpis, který má 21 pravidel, při své aplikaci přináší vynálezcům, přihlašovatelům a vlastníkům patentů úspory práce, času i finančních prostředků a zjednodušuje i práci jednotlivých patentových úřadů. Smlouva o patentovém právu především stanoví maximální soubor jednotných formálních požadavků, které smí národní patentový úřad klást na přihlášku se žádostí o udělení patentu a na další úkony týkající se této přihlášky; Smlouva rovněž stanoví jednotný mezinárodní standard formálních požadavků, jejichž splnění stačí přihlašovateli k tomu, aby podle národního práva byla jeho přihláška považována za řádně podanou. Tento standard je potom povinný pro všechny smluvní strany Smlouvy o patentovém právu. Smlouva o patentovém právu umožňuje účastníkům řízení o udělení patentů, aby nemuseli být povinně zastoupeni v řízení před národními patentovými úřady při některých úkonech, např. při pouhém podání přihlášky za účelem přiznání data podání, nebo při pouhém placení poplatků. To by mělo přinést přihlašovatelům finanční úspory. Smlouva rovněž zakazuje patentovým úřadům

- 47 -

požadovat ověření, legalizaci podpisu přihlašovatele nebo vlastníka patentu, což povede k odstranění nadměrné a povětšinou i nadbytečné administrativní zátěže. Patentové úřady však nadále budou oprávněny požadovat v patentovém řízení na přihlašovateli nebo vlastníku potřebné důkazy s tím, že Smlouva stanoví, že tak mohou činit pouze v odůvodněných případech, zejména má-li úřad odůvodněné pochybnosti o věrohodnosti uváděných údajů. Řada ustanovení Smlouvy o patentovém právu odpovídá již platnému zákonu o vynálezech a zlepšovacích návrzích, nicméně provedení této Smlouvy v českém právním řádu vyžaduje určité změny, které jsou navrženy a jejichž přijetí je nezbytným předpokladem pro ratifikaci této Smlouvy. Spolu se zapracováním Smlouvy o patentovém právu do národního právního předpisu byla navržena rovněž úprava některých dalších ustanovení dosud platného patentového práva. Stalo se tak v důsledku potřeby harmonizovat příslušnou právní úpravu s jinými mezinárodními předpisy na ochranu vynálezů, zejména s Evropskou patentovou úmluvou, která je regionální úmluvou pro udělování evropských patentů a u níž od doby jejího zavedení do národního právního prostředí do 29. listopadu 2000, kdy byl v Mnichově přijat Revizní akt Evropské patentové úmluvy, došlo k posunu při definování některých právních institutů. Nejednotnost - byť formální - mezi národní úpravou a mezinárodní smlouvou by pak mohla v činnosti národního a evropského patentového úřadu působit nejednotnost řízení. Navržená právní úprava tak představuje další krok při harmonizaci práva v oblasti ochrany vynálezů v souvislosti s vývojem této oblasti podle mezinárodní smlouvy.

Úpravy platného patentového zákona, zejména zavedení nových institutů, jakými jsou prodloužení lhůty, pokračování v řízení a navrácení práv, se odráží i v řízení o užitných vzorech a topografiích polovodičových výrobků stejně tak i v zákoně o správních poplatcích a zákoně o poplatcích za udržování patentů a dodatkových ochranných osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin a o změně některých zákonů.

Přístupem České republiky k Evropské unii došlo rovněž k úpravě řízení o udělování dodatkových ochranných osvědčení na některé vynálezy. Zatímco před přístupem Česká republika implementovala nařízení Rady (EHS) č. 1768/92 o zavedení dodatkových ochranných osvědčení pro léčivé přípravky a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1610/96 o zavedení dodatkových ochranných osvědčení pro přípravky na ochranu rostlin do národního právního prostředí, po přístupu platí tato nařízení v České republice přímo a jejich implementace do zákona o ochraně vynálezů nadále není třeba. Úprava zákona o udržovacích poplatcích a zákona o správních poplatcích je vyvolána změnami v řízení o patentových přihláškách a přihláškách užitných vzorů, které jsou navrženy k provedení Smlouvy o patentovém právu.

II. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

a s právem Evropských společenství

- 48 -

Navrhovaným zákonem o ochraně vynálezů a o změně některých zákonů (patentový zákon), bude novelizován rovněž zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, zákon č. 459/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových výrobků, zákon č. 634/2004 Sb. o správních poplatcích a zákon č. 173/2002 Sb., o poplatcích za udržování patentů a dodatkových ochranných osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin a o změně některých zákonů. Zákon je navržen zejména z důvodu slučitelnosti národní úpravy se Smlouvou o patentovém právu a rovněž slučitelnosti s Evropskou patentovou úmluvou. V rámci Evropských společenství není úprava poskytování patentů a úprava poskytování ochrany užitným vzorům dosud regulována žádným aktem práva Evropských společenství. Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

III. Zhodnocení dopadů

Přijetí navrhovaného zákona nebude mít hospodářský ani finanční dopad na státní rozpočet, na ostatní veřejné rozpočty, ani na podnikatelské subjekty, zejména malé a střední podnikatele. Přijetí navrhovaného zákona nebude mít žádné sociální dopady ani dopady na životní prostředí. Zákon je koncipován tak, aby vytvářel přátelštější prostředí pro přihlašovatele patentů, užitných vzorů či topografií polovodičových výrobků a žadatele o dodatkové ochranné osvědčení a v důsledku toho oproti dosavadní právní úpravě sníží administrativní zátěž dotčených podnikatelských subjektů.

- 49 -

Zvláštní část

K § 2

V souladu s dosavadní pozitivní zkušeností a praxí ostatních členských států Evropských společenství navrhovaný zákon nevymezuje vynález pomocí legální definice, ale patentovatelnost vynálezu je stejně jako v jiných státech vymezena podmínkami stanovenými zákonem. Stejná je úprava hmotného patentového práva rovněž podle Smlouvy o patentové spolupráci (sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 296/1991 Sb., o Smlouvě o patentové spolupráci a o Prováděcím předpisu k ní), jakož i Evropské patentové úmluvy (sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 69/2002 Sb.m.s. o přístupu České republiky k Úmluvě o udělování evropských patentů), i podle Dohody o patentech Společenství uzavřené v Lucemburku 15. prosince 1989 (89/695/EEC), která dosud nevstoupila v účinnost, ale je všeobecně uznávaná soft acquis. Podmínkami patentovatelnosti jsou novost vynálezu, jeho průmyslová využitelnost a skutečnost, že vynález je výsledkem vynálezecké činnosti. V souladu se závazky z mezinárodní smlouvy (Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, která je přílohou Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) publikované pod č. 191/1995 Sb.) zákon výslovně stanoví, že patentovatelné jsou vynálezy ve všech oblastech techniky, což jsou technické pojmy s relativně uzavřeným obsahem, který dosavadní právní úprava neobsahovala a tuto skutečnost bylo nutno dovozovat výkladem. Výslovná úprava klade na patentovatelný vynález stejné požadavky, jaké vyplývají z Evropské patentové úmluvy, popřípadě i z čl. 27 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPs). Rovněž výčet řešení, která nejsou pokládána za vynálezy, je standardní. V souladu s Evropskou patentovou úmluvou je stanoveno, že tato řešení nejsou patentovatelná pouze tehdy, pokud by byla předmětem patentování sama o sobě. Do návrhu zákona o ochraně vynálezů je začleněna rovněž úprava ochrany biotechnologických vynálezů, která byla dosud stanovena zákonem č. 206/2000 Sb., o ochraně biotechnologických vynálezů a o změně zákona č. 132/1989 Sb. , o ochraně práv k novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat, ve znění zákona č. 93/1996 Sb., a to bez podstatných změn. S ohledem na okolnost, že zákon upraví i část patentování vynálezů, které se týkají živých organizmů, jeví se důležité definovat pojmy, které jsou nezbytné pro vymezení předmětů, jimž bude možné poskytovat ochranu podle tohoto zákona. Návrh zákona výslovně stanoví patentovatelnost biologického materiálu, který se již v přírodě vyskytl, za podmínky, že tento materiál byl získán nebo vyráběn technickými prostředky. Technickými prostředky jsou činnosti umožňující identifikaci materiálu, jeho purifikaci, klasifikaci a reprodukci, což jsou vesměs činnosti, jichž je schopen pouze vynálezce, jako fyzická osoba nadaná intelektuálními schopnostmi, a nikoli příroda sama o sobě. Genetickou informací je informace primárně obsažená v nukleotidové sekvenci; tato informace je dědičná. Mikrobiologickým materiálem je veškerý biologický materiál mikroskopických rozměrů, který zahrnuje zejména mikroorganismy, jako jsou bakterie, kvasinky, viry, ale rovněž buňky, plasmidy, vektory, a dále nukleotidové sekvence, s nimiž se může manipulovat a mohou být kultivovány v laboratorních podmínkách. Přesto, že zákon v jednotlivých ustanoveních obsahuje pojmy „odrůda rostlin“ a „zvířecí plemeno“, není tyto pojmy nutné definovat v tomto zákoně, neboť pro potřeby národního právního řádu jsou již definovány zákonem č. 132/1989 Sb., o ochraně nových odrůd rostlin a plemen zvířat, který však byl, a to jen v rozsahu nových odrůd rostlin, nahrazen zákonem

- 50 -

č. 408/2000 Sb., o ochraně práv k odrůdám rostlin a o změně zákona č. 92/1996 Sb., o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, ve znění pozdějších předpisů (zákon o ochraně práv k odrůdám). K § 3 Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPs) umožňuje, aby členové Světové obchodní organizace vyloučili z patentovatelnosti vynálezy, jejichž obchodní využití na jejich území musí být vyloučeno v zájmu ochrany veřejného pořádku nebo dobrých mravů, včetně ochrany života a zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, nebo k zabránění vážnému ohrožení životního prostředí. Dobré mravy přitom odpovídají etickým či morálním zásadám obecně uznávaným v demokratické společnosti a je obzvlášť důležité, aby tyto zásady byly respektovány s přihlédnutím k významu vynálezů. Tyto etické a mravní zásady pak doplňují standardní právní kontrolu v patentovém právu bez ohledu na oblast činnosti. Navržené znění stanoví určité meze pro výklad pojmů “veřejný pořádek a dobré mravy”. Porušování právních předpisů je sice v rozporu s veřejným pořádkem, avšak tato skutečnost sama o sobě nemusí znamenat vyloučení patentovatelnosti vynálezu. Přestože v době udělení patentu může být využití jeho předmětu zakázáno, v průběhu doby platnosti patentu (20 let od data podání přihlášky) může dojít ke změně tohoto zákazu. Tato výjimka z obecného zákazu patentování předmětů, jejichž obchodní využití by bylo v rozporu s veřejným pořádkem, byla stanovena rovněž v čl. 27 odst. 2 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPs). Výhrada nepatentovatelnosti vynálezu, který by jinak splňoval podmínky patentovatelnosti je v ochraně průmyslového vlastnictví všeobecně uznávaná a běžně známá. V oblasti biotechnologických vynálezů pak návrh zákona demonstrativně stanoví okruh činností, které umožní Úřadu průmyslového vlastnictví při rozhodování o patentovatelnosti předmětu přihlášky vynálezu určit, zda je vhodné mu poskytnout ochranu, a v důsledku toho mu udělit výlučné - i když časově omezené - právo. Podle zákona proto budou vyloučeny z ochrany patentovým právem - a v důsledku toho i z monopolizace - vynálezy spočívající v zásazích do lidské zárodečné linie a klonování lidských bytostí, tj. způsob vytvoření lidské bytosti se stejnou prvopočáteční genetickou informací, jako má jiná živá či mrtvá lidská bytost. Dále jsou vyloučeny modifikace genetické identity zvířat, které jim mohou způsobit utrpení, aniž by to člověku nebo zvířeti přinášelo podstatný medicínský prospěch z hlediska výzkumu, prevence, diagnostiky nebo terapie, jakož i zvířata, která jsou výsledkem takových způsobů. Z patentování je rovněž vyloučeno lidské tělo v různých stádiích vývoje, včetně použití lidských embryí pro průmyslové a obchodní účely; to se netýká vynálezů k terapeutickému či diagnostickému účelu, které jsou aplikovány na lidských embryích a jsou pro ně prospěšné. V důsledku toho předmětem vynálezů může být prvek izolovaný z lidského těla nebo jinak získaný technickým způsobem, i když struktura tohoto prvku je totožná s přírodním prvkem, avšak práva plynoucí z patentu se nevztahují na lidské tělo a jeho prvky v přirozeném prostředí. Rovněž již podle nyní platného patentového práva jsou z patentování nadále vyloučeny odrůdy rostlin a plemena zvířat. Vynálezy, které se týkají rostlin nebo zvířat a jejichž využití není technicky omezeno na jedinou rostlinnou odrůdu nebo zvířecí plemeno, jsou obecně vzato patentovatelné. Z tohoto důvodu např. skupina rostlin, které jsou charakterizovány určitým genem, avšak nikoli celým svým genomem, nespadá do pojmu rostlinná odrůda a jako taková není vyloučena z patentování. Na straně druhé pokud vynález bude spočívat pouze v genetické úpravě jedné rostlinné odrůdy či zvířecího plemene, a je-li v důsledku tohoto genetického zásahu vypěstována nová odrůda nebo nové plemeno, bude takovéto řešení vyloučeno z patentování, a to přesto, že genetická úprava byla výsledkem biotechnologického a nikoli biologického způsobu. Způsob pěstování rostlin či chovu zvířat se pokládá za v podstatě biologický, je-li založen na přírodních jevech, jako jsou křížení a selekce.

- 51 -

K § 4 Podmínky patentovatelnosti vynálezu, zejména podmínka jeho novosti vzhledem ke světovému stavu techniky, zůstávají novou úpravou nedotčeny, vymezuje se však jednoznačně dosavadní stav techniky. Při definování stavu techniky, který je relevantní pro posouzení přihlášek s mladším právem přednosti, akceptuje návrh existenci prioritně starší mezinárodní a evropské patentové přihlášky, u níž je požadována ochrana vynálezu v České republice.

Odstavec 3 a 4 navrhovaného ustanovení řeší základní otázku současného patentnictví v oblasti látkové ochrany, zejména léčiv, které tvoří téměř čtvrtinu přihláškového nápadu.

Návrh zákona výslovně umožňuje patentování již známé látky pro medicínské použití (tzv. medicínská indikace), které představuje zvláštní vyřešení technického problému - použití známé věci k novému účelu. Navržená úprava, která koresponduje s úpravou čl. 54 odst. 4 a 5 Evropské patentové úmluvy, však v podstatě nebrání ani patentování vynálezu, spočívajícího v použití věcí k jiným účelům, jestliže účinek tohoto použití nebyl dříve zpřístupněn veřejnosti. Návrh zákona pak dále výslovně upravuje možnost patentování vynálezu k tzv. další medicínské indikaci.

Navržená úprava přebírá i pravidlo, podle něhož určitá zveřejnění, pokud jsou učiněna ve stanoveném šestiměsíčním období, nejsou na závadu novosti vynálezu. Zákon tím chrání původce, popřípadě přihlašovatele, kteří ještě před podáním přihlášky z určitých důvodů zveřejní svůj vynález na výstavě nebo dojde-li ke zveřejnění vynálezu třetí osobou (např. porušením povinnosti mlčenlivosti), před ztrátou patentovatelnosti vynálezu. Tím se odstraňují některé tvrdosti vznikající z předuveřejnění vynálezu. Důkaz o tom, že vynález byl přímo nebo nepřímo zveřejněn původcem nebo přihlašovatelem, leží v případě pochybností na přihlašovateli vynálezu. Tato úprava je v souladu s celosvětovou tendencí harmonizace patentového práva. K § 5 Podmínka patentovatelnosti vynálezu vyplývající ze skutečnosti, že vynález je výsledkem vynálezecké činnosti, se v dosavadní právní úpravě osvědčila a není třeba ji měnit.

Tuto podmínku splní jen ta řešení, která pro odborníka nevyplývají z dosavadního stavu techniky, ale naopak přesahují rámec poznatků a předvídavosti odborníka. Odborníkem pro účely návrhu zákona se rozumí průměrně kvalifikovaný pracovník s všeobecným přehledem o příslušném stavu techniky v příslušném oboru. Podmínka vynálezecké činnosti je založena na kvalitativním přístupu k problému řešenému vynálezem a odpovídá náročnějším měřítkům na kvalitu chranitelných výsledků technické povahy.

Patentové přihlášky, které nebyly dostupné pro původce vynálezu, nemohou ovlivnit vynálezeckou činnost, a proto k nim nelze přihlížet. Pro hodnocení vynálezecké činnosti jsou proto rozhodné jen ty informace a znalosti, které jsou veřejně dostupné ke dni podání, respektive datu práva přednosti přihlášky. K § 6 Hmotněprávní podmínku průmyslové využitelnosti splňují jen ta řešení, která lze kdykoli reprodukovat, tj. opětovat jejich výrobu nebo využití. Tato možnost opětovnému využití musí být dána objektivně; subjektivní nemožnost naplnění této podmínky není rozhodná.

- 52 -

Pro splnění této podmínky není rozhodné, při jaké činnosti k opakované výrobě vynálezu dochází s tím, že hospodářstvím je jakákoli oblast společenské činnosti, prostřednictvím níž dochází k výrobě, rozdělování, směně a spotřebě užitných hodnot. Podmínku průmyslové využitelnosti nesplňují řešení neuskutečnitelná, například ta, která odporují přírodním zákonům (perpetuum mobile), která vykazují zjevné vady, popřípadě jejichž uskutečnitelnost je vázána na určité neopakovatelné podmínky. V pochybnostech platí vyvratitelná právní domněnka, že vynález je neuskutečnitelný (§ 29 odst. 4). Podmínka průmyslové využitelnosti vynálezu je příznačnou pro všechny předměty veřejnoprávní ochrany průmyslového vlastnictví. K § 7 Původce vynálezu je původním (originárním) subjektem patentového práva. Původcem může být jen osoba fyzická, která vynález vytvořila vlastní tvůrčí prací. Vytvoření vynálezu je právní skutečností – nikoli právním úkonem, proto otázka způsobilosti původce k právním úkonům je v této souvislosti právně nevýznamná.

Právním nástupcem původce vynálezu se rozumí ten, na něhož původce své právo převedl nebo na něhož toto právo přešlo (např. dědic původce). Z uvedené věty vyplývá, že právo na patent je právem převoditelným.

Původce vynálezu nemusí nikterak prokazovat, že vynález je výsledkem jeho vlastní tvůrčí práce. V patentovém řízení platí vyvratitelná právní domněnka, že původcem vynálezu je ten, kdo je takto označen na patentové přihlášce, to znamená, že přihlašovatel, jenž podal přihlášku jako původce vynálezu, nemusí dokazovat, že je subjektem patentového práva, a může vyčkat důkazu opaku. Třetí osoba naopak při uplatnění nároku na patent musí podat důkaz, že na ni právo na patent bylo převedeno, popřípadě, že na ní takové právo přešlo. Na rozdíl od dosavadní úpravy pro právo na patent u společně vytvořeného vynálezu neplatí princip podílový, ale bezpodílový, což je rozumné z hlediska imateriálního vytvoření přihlášeného řešení. Podíly pak mají svůj význam jen pokud jde o majetková práva z patentu. K § 8 Ustanovení upravuje zvláštní režim práva na patent, pokud byl vynález vytvořen za hmotné podpory subjektu, k němuž má původce vynálezu zaměstnanecký nebo obdobný vztah.Jedná se o úpravu podmínek práva na patent v převážné většině vytvoření vynálezů. Jde o zákonný přechod (cessi) práva na patent, tj. právo přihlásit vytvořené řešení k ochraně a vice versa řešení k ochraně nepřihlásit. Právo na původcovství, které je nepřevoditelné, není cessí dotčeno. Zaměstnanecký vynález může být vytvořen jak v pracovněprávním nebo jemu obdobném vztahu, tak i v takovém vztahu, kde vytvoření vynálezu bylo ovlivněno zkušenostmi získanými původcem u takového subjektu nebo při využití jeho materiálních prostředků. Podstatnou je rovněž skutečnost, že vytvořené řešení spadá do oboru práce takového subjektu. V důsledku této zpřesněné úpravy budou mít práva k vytvořenému vynálezu například školy, jestliže dané řešení vytvořili jejich studenti při plnění studijních povinností. Pro ustanovení o cessi je navrženo dispozitivní řešení, což znamená, že tato úprava bude platit jen tehdy, pokud by případná smlouva mezi zaměstnavatelem a původcem vynálezu nestanovila jinak. Návrh zákona zpřesňuje, že vynálezce jednak musí uvést, jaký mu byl zadán úkol, a jednak, jaké podklady je povinen původce při oznámení o vytvoření vynálezu zaměstnavateli předat, a to tak, aby zaměstnavatel byl schopen kvalifikovaně posoudit, zda hodlá využít práva na

- 53 -

patent, které mu návrh zákona po určitou lhůtu zabezpečuje. Aby vyrozumění o vytvoření zaměstnaneckého vynálezu mělo účinky předpokládané zákonem, musí být písemné. Právo zaměstnavatele uplatnit vůči původci právo nakládat s vynálezem z hlediska jeho patentování zaniká marným uplynutím lhůty, v níž zaměstnavatel musí své právo uplatnit vůči původci vynálezu. Lhůta pro uplatnění práva na patent je lhůtou propadnou; nevyužije-li zaměstnavatel možnost uplatnit vůči původci právo na patent v zákonem stanovené lhůtě, může takové právo od původce získat později, avšak nikoli na podkladě zákonné cesse, ale smluvním převodem, tj. jen se souhlasem původce vynálezu.

Povinnost mlčenlivosti je stanovena v zájmu ochrany práv k vytvořenému řešení tak, aby nebylo ohroženo právo zaměstnavatele, popřípadě původce vynálezu uplatnit vůči Úřadu nárok na udělení patentu. Porušení práva mlčenlivosti by mohlo zhoršit postavení přihlašovatele vynálezu, který by musel případně dokazovat, že případné zveřejnění vynálezu nepředstavuje stav techniky ve smyslu ustanovení § 4 odst. 6. K § 9 a 10 Právo původce na přiměřenou odměnu od zaměstnavatele je výrazem hmotného ocenění jeho tvůrčí práce. Zákonným předpokladem vzniku práva na odměnu přitom není udělení patentu, ale nárokování si práva na patent ze strany zaměstnavatele. Zákon stanoví základní kritéria pro výši odměny a nově stanoví, co se pro potřeby odměňování pokládá za využívání vynálezu. Při jejím stanovení zaměstnavatel přihlédne k hmotné podpoře, kterou původci poskytl. Uvedené ustanovení má napomoci zaměstnavatelům, kteří uplatnili právo na patent, určit spravedlivou odměnu vynálezci za vytvoření nového technického řešení. Návrh zákona stanoví kritéria, podle nichž bude možné určit spravedlivou odměnu i v případě, že zaměstnavatel vynález nevyužívá sám, ani neposkytne právo k užití vynálezu třetím osobám. Úprava, jež přiznává původci právo na dodatečné vypořádání, které má charakter doplatku k vyplacené odměně (tzv. droit de suit), jež se stala ve srovnání s dosaženým přínosem neúměrně nízkou, vychází z dosavadní úpravy, na níž není třeba nic měnit. Je běžná u všech výsledků duševní tvůrčí činnosti (např. v právu autorském), kdy nelze předem odhadnout komerční význam takového výsledku

Skončení zaměstnaneckého vztahu nemá vliv na zvláštní režim přechodu práva na patent.

K § 11

Právo na patent a v důsledku toho i právo nakládat s vynálezem může vzniknout několika subjektům současně, např. v důsledku společné tvůrčí práce několika původců apod.

Jakkoli je nárok na patent koncipován jako právo, které přísluší původcům, popřípadě jejich právním nástupcům společně a nerozdílně (ideálně) neboť vynález chráněný patentem je jediným nedělitelným nehmotným statkem, z uděleného patentu vznikají práva a povinnosti spoluvlastníkům v rozsahu podílů, v jakém se na vytvoření chráněného řešení podíleli. Vztahy spoluvlastníků patentu, popřípadě dodatkového ochranného osvědčení jsou obdobné vztahům spoluvlastníků ke společné věci, a proto návrh zákona odkazuje v tomto směru na obecné předpisy, jimiž se rozumějí předpisy upravující tyto spoluvlastnické vztahy. Návrh zákona upravuje výslovně pouze ty vztahy mezi spoluvlastníky patentu, jejichž řešení nevyplývá z těchto obecných předpisů.

- 54 -

K § 12

V případě sporu mezi zaměstnavatelem a původcem vynálezu o právo na patent a na přiměřenou odměnu není tento spor oprávněn řešit Úřad průmyslového vlastnictví, u něhož se uplatňuje nárok na udělení patentu jako nárok vůči státu, ale příslušný soud. Rozhodovat ve sporu o právo na patent včetně práva podat patentovou přihlášku bude obecný soud přihlašovatele, jehož právo podat patentovou přihlášku bylo zpochybněno. Spor o právo na patent je sporem o určení, zda tu právo je či není na základě žaloby určovací; žalobce musí prokázat naléhavý právní zájem na tomto určení. Spor o právo na patent může mít povahu sporu o určení původcovství k vytvořenému řešení, popřípadě sporu o to, zda vynález byl vytvořen jako zaměstnanecký, potažmo ve sporu ze smlouvy či dědictví. S ohledem na okruh možných soudních sporů je zřejmé, že příslušnost soudu nebude stanovena podle §°6 Zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví (zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví), pro Městský soud v Praze jako soud prvního stupně, neboť se pojmově nejedná o nárok vycházející z průmyslového vlastnictví, ani o nárok z ohrožení a porušení práv z průmyslového vlastnictví, ani o nárok na vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu svědčí práva z průmyslového vlastnictví. K § 13

Základní účinek patentu spočívá ve výlučném právu jeho vlastníka vynález využívat a s vynálezem nakládat. Bez souhlasu vlastníka patentu nikdo nesmí vynález využívat. Dispoziční právo vlastníka patentu zahrnuje zejména právo udělit svolení k využívání předmětu práva jinému a právo převést patent na jiného. Výlučná dispoziční práva mají tedy obsah jak pozitivní (tj. právo k pozitivnímu výkonu), tak i negativní (tj. právo každého jiného z možnosti takového výkonu vyloučit). Totéž platí pro vlastníka dodatkového ochranného osvědčení.

S ohledem na zachování právní jistoty třetích osob návrh zákona setrvává na úpravě vzniku účinků patentu až po zveřejnění oznámení o jeho udělení ve Věstníku. Vůči třetím osobám je tedy možné uplatnit nároky z porušování patentu až poté, kdy má každý možnost se seznámit se skutečností, že vynález je předmětem ochrany patentem. Oznámení o udělení patentu ve Věstníku je rozhodující právní skutečností pro účinnost patentu.

Pro období od zveřejnění přihlášky do udělení patentu se zachovává institut prozatímní ochrany vynálezu, na jejímž základě sice přihlašovatel nemůže zabránit neoprávněnému využívání zveřejněného vynálezu v období mezi zveřejněním přihlášky a dnem nabytí účinnosti patentu, ale vzniká mu právo na přiměřené odškodnění za toto neoprávněné využívání. S ohledem na okolnost, že toto právo lze uplatnit až po oznámení o udělení patentu, promlčecí lhůty k uplatnění práva na náhradu škody počínají běžet až tímto okamžikem. Vzniku pouze prozatímní ochrany podle § 13 odst. 3 návrhu zákona může přihlašovatel účinně čelit tím, že o úplný průzkum přihlášky vynálezu požádá zároveň s podáním přihlášky.

Návrh zákona výslovně stanoví, že prozatímní ochrana pro mezinárodní přihlášky nezačne dříve, než se mohou případní porušovatelé seznámit s předmětem přihlášky, tj. po zveřejnění jejího překladu do českého jazyka.

K § 14

Rozsah ochrany vyplývající z patentu je vymezen patentovými nároky, přičemž k výkladu patentových nároků se použije popis a výkresy. Shoda s obdobným ustanovením Evropské

- 55 -

patentové úmluvy, konkrétně s jejím čl. 69 přitom není náhodná. Vzhledem k tomu, že na území České republiky jsou platné i tzv. evropské patenty, je nanejvýš účelné, aby rozsah ochrany ze všech patentů platných na našem území byl interpretován jednotně, a to zejména na základě obecné zásady, formulované v tzv. Protokolu o výkladu článku 69 uvedené Úmluvy. Rozsah patentu je jednou z nejzávažnější technickou otázkou patentového práva, protože souvisí s problematikou obejití patentu, tj. vyhnutí se odpovědnosti za jeho porušení.

Ustanovení §14 odst. 1 tak nelze vykládat v tom smyslu, že by měl být rozsah ochrany vyplývající z patentu chápán tak, že je určen přesným, doslovným zněním patentových nároků a že popis a výkresy slouží pouze k odstranění nejasnosti nároků. Nelze jej však vykládat ani v tom smyslu, že patentové nároky slouží pouze jako vodítko a že skutečnou ochranu lze rozšířit i na to, co s přihlédnutím k popisu a k výkresům zamýšlel podle názoru odborníka vlastník patentu chránit. Naopak, těžiště výkladu rozsahu ochrany musí spočívat mezi těmito protipóly, a představovat tak současně jak spravedlivou ochranu pro vlastníka patentu, tak i přiměřený stupeň jistoty pro třetí osoby.

Jednou z možností, kdy se lze odpoutat od výkladu na základě doslovného znění patentových nároků, představuje tzv. teorie ekvivalentů, kdy se pro účely určení rozsahu ochrany přihlédne i k prvkům, které představují ekvivalent prvků uvedených v nárocích. Tento, historicky vzniklý a běžně užívaný způsob extenzívního výkladu rozsahu ochrany však dosud neměl přímou oporu v zákoně. Návrh zákona proto výslovně možnost extenzívního výkladu rozsahu ochrany na podkladě teorie ekvivalentů upravuje, přičemž současně definuje, co se pod pojmem „ekvivalentní prvek“ v daném kontextu rozumí. Prvek je považován za ekvivalentní, pokud je odborníku po seznámení se s patentovým spisem zřejmé, že jím lze nahradit prvek uvedený v patentovém nároku, neboť řešení s takovým „ekvivalentním prvkem“ poskytne v podstatě stejný výsledek, jako řešení s prvkem uvedeným v patentovém nároku.

Ekvivalentním prvkem mohou být jak různé technické prostředky plnící určitou funkci, tak i technologické kroky. I když tyto prvky - samy o sobě – patří již zpravidla ke stavu techniky, použitelnému při posuzování patentovatelnosti příslušného vynálezu, nelze vyloučit ani případy, kdy půjde o prvky, které se staly součástí stavu techniky až po právu přednosti příslušného patentu. Jak již bylo uvedeno, rozhodné je to, aby výklad představoval jak spravedlivou ochranu pro vlastníka patentu, tak i přiměřený stupeň jistoty pro třetí osoby. Návrh zákona výslovně stanoví, že rozsah práv z přihlášky (prozatímní ochrana podle § 13 odst. 3 návrhu zákona) je vymezen patentovými nároky tak, jak byly zveřejněny podle § 42 návrhu zákona. Dojde-li v průběhu úplného průzkumu k předefinování patentových nároků a patent bude udělen v jiném znění, než v jakém byla zveřejněna patentová přihláška, bude rozsahem práv z uděleného patentu korigován i rozsah práv, jež by vyplýval z patentové přihlášky. K § 15 Rovněž toto ustanovení je převzato z dosud platného zákona č. 206/2000 Sb. Tato úprava se osvědčila, je v souladu se Směrnicí Evropského Parlamentu a Rady č. 98/44/ES ze dne 6. července 1998 o právní ochraně biotechnologických vynálezů, a v důsledku toho na ní není třeba nic měnit. U biotechnologických vynálezů, které mají schopnost samoreprodukce nebo reprodukce v biologickém systému, se jeví nezbytné omezit práva třetích osob využívat nejen vynález tak, jak je definován v patentu, ale omezit je v užití materiálu, který v důsledku reprodukce či samoreprodukce byl z patentovaného vynálezu odvozen a který má stejné vlastnosti jako

- 56 -

patentovaný vynález. To se týká nejen vynálezu, jehož předmětem je biologický materiál jako takový, ale rovněž vynálezu řešícího způsob, jímž je umožněna výroba biologického materiálu.

Návrh zákona současně zabezpečuje ochranu vyplývající z biotechnologického vynálezu týkajícího se pouze části materiálu, jako je např. sekvence nebo dílčí sekvence DNA, plasmid nebo vektor, všemu materiálu, v němž je tato jeho část obsažena, za podmínky, že tato část plní v celém materiálu svou funkci genetické informace. Tím je celá ochrana rozšířena i na materiál, kterým může být nejen jednotlivá buňka, ale i tkáňová kultura a dokonce celý organismus, jako např. rostlina nebo zvíře. K § 16 a 17 Vymezení pojmu využití vynálezu a potažmo konstatování porušení práv z patentu či dodatkového ochranného osvědčení, je v patentovém právu klíčovou otázkou. Proto návrh zákona stanoví jednotlivé způsoby využívání vynálezu. V souladu s praxí dosaženou v zemích Evropské unie se výslovně stanoví, jaké činnosti představují využívání vynálezu, tj. ke kterým činnostem potřebují třetí osoby souhlas vlastníka patentu. Výslovná a precizní úprava tzv. přímého a nepřímého porušování patentu tak, aby bylo znemožněno obcházení práv vlastníka patentu, vychází z Úmluvy o evropském patentu pro společný trh (CPC). Jde-li o vynález, jehož předmětem je věc prostorově vyjádřená, má vlastník patentu výlučné právo věc vyrábět, prodávat ji či ji jinak uvádět do oběhu, dovážet ji nebo upotřebit k účelu, k němuž je určena. Jde-li o vynález, jehož předmětem je postup, popřípadě použití věci, má vlastník patentu výlučné právo používat tento postup. Za využívání se ani nadále nebude považovat pouhé zkoušení vynálezu, výroba vzorku pro zkoušení, pro osobní potřebu apod.

Návrh zákona shodně s dosavadní úpravou stanoví, že se účinky patentu na výrobní postup vztahují nejen na tento postup, ale zároveň i na výrobky bezprostředně tímto postupem vyrobené. Nově se pak stanoví, že takto vztáhnout účinek patentu i na výrobek lze pouze při splnění určitých podmínek: výrobek získaný patentovaným způsobem je nový, nebo je nanejvýš pravděpodobné, že výrobek byl vyroben způsobem, který je předmětem patentu, a vlastníku patentu se přes přiměřené úsilí nepodařilo určit skutečně užitý výrobní způsob; to nevylučuje důkaz opaku. Touto úpravou je posíleno postavení vlastníka patentu, který jinak může jen velmi obtížně prokázat, že dochází k porušování jeho patentových práv, neboť běžně nemá možnost proniknout do míst, kde může být jeho chráněný postup využíván. Existence shodného výrobku je tu často jediným vodítkem. Z uvedených důvodů se proto ukládá tomu, kdo vyrábí shodnou věc, popřípadě ji dováží, nabízí nebo uvádí do oběhu, důkazní povinnost prokázat, že shodnou věc získal jinak než patentovaným postupem. Jde o výjimku z obecné zásady, podle níž prokazovat porušování práv musí vlastník patentu. Přitom při dokazování nesmí být ohroženo obchodní tajemství předpokládaného porušovatele. K § 18 Funkcí patentu je poskytnout vynálezci výlučné právo exploatovat vynález a oprávnění zakázat všem třetím osobám jeho využívání pro průmyslové a obchodní účely. Vyčerpání práv je návrhem zákona nově upraveno v tom smyslu, že nadále nebude pro vyčerpání rozhodné, zda výrobek, který je předmětem chráněného vynálezu, byl vlastníkem patentu či dodatkového ochranného osvědčení nebo s jeho souhlasem uveden na trh v České republice, ale právně významné bude i uvedení na trh v kterémkoli členském státě Evropské unie či Evropského hospodářského prostoru. Tato úprava je v souladu s čl. 23 Smlouvy o založení Evropských společenství. Institut vyčerpání práv chrání oprávněné zájmy třetích osob před zásahy vlastníka patentu či dodatkového ochranného osvědčení, který svá práva z patentu konzumoval již tím, že je vykonal, a to tím, že je využil. Tato úprava je ve vzájemné

- 57 -

souvislosti s navrženou úpravou § 16 zákona, v níž jsou taxativně stanovena jednání, která je vlastník patentu oprávněn třetím osobám zakázat. Na straně druhé však k takovémuto zákazu nebude oprávněn, jestliže své základní právo využít vynález spotřeboval tím, že výrobek na trh uvedl sám, popřípadě jestliže se výrobek ocitl na trhu s jeho souhlasem. Vyčerpání práv vlastníka patentu na biologický materiál poté, co byl biologický materiál uveden na trh jím nebo s jeho souhlasem, obsahuje rovněž oprávnění třetích osob používat tento biologický materiál, včetně jeho pohlavního (generativního) a nepohlavního (vegetativního) rozmnožování. Podmínkou vzniku takovýchto oprávnění třetích osob je, že rozmnožování biologického materiálu nezbytně vyplývá z jeho použití. Z uvedeného ustanovení vyplývá např. právo třetích osob použít určitou kulturu pouze k určitému použití, tyto osoby však z umístění kultury na trhu nejsou oprávněny k další produkci identické kultury; vlastník patentu je tak oprávněn zakázat reprodukci výrobku, který je předmětem chráněného vynálezu jako takového, ale neumožňuje mu to zakázat využívání výrobku a obchodní zhodnocení produkce získané využitím tohoto výrobku. K § 19 Právo předchozího uživatele je klasickým omezením práv vlastníka patentu, který nemůže uplatnit své zápovědní právo ve vztahu k osobě, která započala s využíváním shodného vynálezu, popřípadě k tomu učinila prokazatelné přípravy nezávisle na přihlašovateli vynálezu nebo jeho právním předchůdci. Předchozím uživatelem patentové právo označuje subjekt, který využíval vynález dříve a nezávisle na původci nebo vlastníku patentu. Tento subjekt je oprávněn předmět vynálezu chráněného patentem využívat, aniž by byl povinen s vlastníkem patentu uzavírat licenční smlouvu, včetně povinnosti platit licenční poplatky. Pro vznik a existenci práva předchozího uživatele je rozhodná doba vzniku práva přednosti. Nezávislost předchozím uživatelem užívaného řešení na přihlášeném vynálezu je nutno vykládat jako nezávislost absolutní, neboť předchozí uživatel musel dospět k jím užívanému řešení samostatně, vlastními silami a prostředky. Jestliže vlastník patentu nebude ochoten právo předchozího uživatele respektovat, bude o něm rozhodovat soud zpravidla jako o otázce předběžné ve sporu o porušení práv z patentu. Je-li právo předchozího uživatele uznáno vlastníkem patentu, popřípadě o něm rozhodl soud, bude na žádost účastníků vztahu zaznamenáno do patentového rejstříku. Právo předchozího uživatele lpí na podniku a smluvně je nelze převést samostatně. O právu předchozího uživatele rozhodují obchodní senáty krajských soudů, neboť mezi spory spadající pod ustanovení § 9 odst. 3 písm. o) občanského soudního řádu, v platném znění, je třeba zahrnout nejen spory z práv z patentu jako předmětu licenční nebo jiné příslušné smlouvy, nýbrž i spory z porušení těchto práv spočívajícího v tom, že v rozporu se zákonem je předmět vynálezu užíván osobou odlišnou od vlastníka patentu, aniž k uzavření takové smlouvy došlo. Po 1.1. 2008 bude příslušným soudem Městské soud v Praze (viz zákon č. 221/2006 Sb.) K § 20 Právní úprava jednání, která jsou ze zákona třetím osobám povolena, bude nadále upravena taxativním výčtem. Tím bude odstraněna možnost extenzívního výkladu rozsahu povolených činností, který naopak poškozuje zájmy vlastníka patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení. Jedná se jednak o dosavadní úpravu omezení účinků patentu, která je v souladu s Pařížskou úmluvou na ochranu průmyslového vlastnictví, jednak je nadále výslovně povolena výroba léku magistraliter, včetně nakládání s tímto lékem; tato výjimka je odůvodněna zájmem na zdraví lidu a je obsažena v čl. 27 písm. c) Úmluvy o patentu společenství (CPC). Rovněž činnosti, které nejsou prováděné za účelem dosažení zisku

- 58 -

v rámci podnikatelských aktivit, tj. aktivit prováděných v rámci podnikání ve smyslu obchodního zákoníku, nepředstavují zásah do práv vlastníka patentu.

Práva vlastníka patentu na biotechnologický vynález jsou omezena v případech, kdy množitelský materiál obsahující chráněný vynález nebo množitelský materiál, který je předmětem chráněného vynálezu, je prodán vlastníkem patentu či dodatkového ochranného osvědčení nebo s jeho souhlasem zemědělci pro potřeby pěstování. Tato výjimka opravňuje zemědělce, aby používal výsledek své sklizně pro další rozmnožování - ať vegetativní či generativní - pro potřeby své hospodářské činnosti, neopravňuje jej však k prodeji množitelského materiálu, který je předmětem chráněného vynálezu. Další výjimka z práv vlastníka patentu je stanovena zákonem pro identická chování, jestliže se předmět vynálezu týká použití živého inventáře. V důsledku aplikace těchto ustanovení pak pro vlastníka patentu vyplyne odlišné postavení v případě, že zemědělec umístí mládě, které získal od geneticky upraveného zvířete, které mu bylo prodáno vlastníkem patentu, do svého chovného stáda, či zda toto mládě učiní předmětem obchodu s výsledky své chovatelské činnosti. Dosavadní právní úprava ochrany vynálezů nepřipouštěla výslovně možnost provádění experimentů nezbytných pro uvedení generického léčivého přípravku na trh. Tzv. ustanovení Roche – Bollard bylo do práva Evropských společenství zavedeno čl. 10 odst. 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/27/ES, kterou se mění směrnice 2001/83/ES o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků a čl. 13 odst. 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/28/ES, kterou se mění směrnice 2001/82/ES o kodexu Společenství týkajícím se veterinárních léčivých přípravků. Navržené ustanovení je transpozicí práva Evropských společenství do národního patentového práva. K § 21

Prohlášením o nabídce licence se vlastník patentu či dodatkového ochranného osvědčení vzdává svého výlučného práva rozhodovat o tom, kdo je oprávněn využívat chráněný vynález. Nabídku licence může učinit vlastník patentu či dodatkového ochranného osvědčení. Okolnosti, které bylo dříve nutno vyvodit implicitně z obsahu ustanovení, totiž že nabídku licence nelze učinit v případě, byla-li poskytnuta k využití vynálezu výlučná licence, zákon nyní stanoví explicitně s tím, že po prohlášení nabídky licence je Úřadu zapovězeno takovouto licenci v patentovém rejstříku vyznačit. Nabídka licence se činí písemným prohlášením adresovaným Úřadu; nabídka licence nabývá účinky vůči třetím osobám po jejím vyznačení v patentovém rejstříku. Právo využívat vynález, k němuž byla poskytnuta nabídka licence vzniká každému v okamžiku, kdy jeho akceptace nabídky licence dojde vlastníku patentu. Vznik práva využívat vynález není vázán na uzavření dohody o ceně licence. Licenciát má přitom práva shodná s právy licenciáta smluvního. Nově se výslovně upravuje, a to v zájmu ochrany práv oprávněného vlastníka patentu, že prohlášení o nabídce licence je považováno za zpětvzaté k okamžiku podání žádosti o přepis patentu z osoby neoprávněné na osobu oprávněnou, k němuž dojde v důsledku pravomocného soudního rozhodnutí v řízení o tom, kdo měl právo podat patentovou přihlášku. Nově se rovněž navrhuje, aby vlastník patentu mohl svou nabídku licence vzít zpět, to však jen tehdy, dokud vlastníku patentu nebyla doručena akceptace nabídky licence. S ohledem na okolnost, že s nabídkou licence je spojeno snížení udržovacího poplatku na polovinu, bude možné nabídku licence vzít zpět jen za podmínky, že udržovací poplatky budou dodatečně doplaceny do jejich základní výměry. Pravidlo o poshověcí lhůtě, která vyplývá z ustanovení čl. 5bis Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, bylo v návrhu vztaženo i na doplatek udržovacích poplatků při zpětvzetí nabídky licence.

- 59 -

Práva třetích osob, které využily nabídky licence v dobré víře mezi zpětvzetím nabídky licence a jeho vyznačením v rejstříku, zůstávají nedotčena. K § 22 až 24 Přesto, že institut nucené licence nebyl doposud v České republice vůbec využit a změna právní úpravy se z tohoto pohledu jeví být nadbytečnou, návrh reflektuje existenci závazku České republiky z Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPs) a výslovně upravuje podmínky, kterými je možnost udělení nucené licence vymezena přímo ve znění zákona. Takto stanovené podmínky pak vyplývají z pojetí, že stát může zasahovat do vlastnických práv vlastníka patentu či dodatkového ochranného osvědčení jen v míře nejnutnější a za podmínek přesně stanovených zákonem. Úprava nucené licence vyplývá z čl. 31 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPs) tak, že nucenou licenci je možné udělit, pokud vlastník patentu bezdůvodně vynález nevyužívá vůbec nebo jej využívá nedostatečně a nepřijal-li v přiměřené lhůtě řádnou nabídku na uzavření licenční smlouvy. Návrh zákona nově stanoví, že nucenou licenci je možné udělit i v případě, pokud vlastník patentu nemůže zužitkovat vlastní vynález chráněný novějším patentem, aniž by porušil patent starší a pokud jeho vlastní vynález vykazuje ve srovnání se starším patentem významný technický pokrok značné hospodářské důležitosti (tzv. křížová licence). V srpnu 2003 bylo nejdříve přijato Rozhodnutí Světové obchodní organizace WTO o (dočasné) výjimce z čl. 31 písm. f) a h) Dohody TRIPs, podle něhož mohou členové této smlouvy vyvážet patentovaná léčiva vyrobená na základě nucené licence do rozvojových zemí s žádnými nebo nedostatečnými výrobními kapacitami, které mají problémy s veřejným zdravím (tj. jde o výjimku z druhé věty odst. 3 a druhé věty odst. 7 § 20 o nucených licencích dosud platného zákona č. 527/1990 Sb.). V návaznosti na tuto výjimku přijala Evropská společenství nařízení č. 816/2006 o nucených licencích na patenty týkající se výroby farmaceutických výrobků na vývoz do zemí s problémy v oblasti veřejného zdraví. Podstatou této úpravy je, že nucená licence je poskytována jen pro léčiva, a to s předpokladem, že tato léčiva budou umístěna na jiný než domácí trh. V prosinci 2005 přijala následně generální rada Světové obchodní organizace za účelem přeměny rozhodnutí ze dne 30. srpna 2003 na trvalou změnu Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví Protokol, jímž se mění Dohoda TRIPs. V oblasti využívání nových vlastností rostlin vyplývajících z genetického inženýrství, musí být umožněno šlechtiteli tak, jak je definován zákonem č. 408/2000 Sb., o ochraně nových odrůd rostlin, získat možnost užívat chráněný vynález, jestliže je nezbytné jej využívat k šlechtění nových odrůd rostlin a jestliže takováto odrůda představuje významný technický pokrok značného ekonomického zájmu. K § 25 až 27 Vlastník patentu, popřípadě dodatkového ochranného osvědčení je ze zákona oprávněn ke všem úkonům týkajícím se chráněného vynálezu. K jeho právům tak patří zejména umožnit třetím osobám využívat řešení chráněné patentem nebo dodatkovým ochranným osvědčením licenční smlouvou nebo na třetí osoby tato práva převést. Práva plynoucí z patentu i dodatkového ochranného osvědčení jsou právy výlučnými, působícími erga omnes. S patentem lze s ním nakládat jako s předmětem vlastnického práva; lze jej převádět, přechází na právní nástupce, může být předmětem licenční smlouvy nebo může tvořit zástavu, podléhá výkonu rozhodnutí a může být zahrnut do konkurzní podstaty v konkurzním řízení nebo do seznamu majetku v insolvenčním řízení. S ohledem na ustanovení článku 5 nařízení Rady (EHS) č. 1768/92 o zavedení dodatkových ochranných osvědčení pro léčivé přípravky a

- 60 -

nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1610/96 o zavedení dodatkových ochranných osvědčení pro přípravky na ochranu rostlin se způsoby nakládání s dodatkovými ochrannými osvědčeními spravují režimem nakládání s patenty podle vnitrostátního práva. Převodem patentu se mění vlastnictví k patentu. Nový vlastník vstupuje do veškerých práv předchozího vlastníka tak, jak mu tato práva příslušela v době uskutečnění převodu, tedy včetně práva přednosti. K převodu dochází již samotným uzavřením písemné převodní smlouvy; vůči třetím osobám účinky převodu však nastávají až formálním zápisem do rejstříku. Zápis do rejstříku má deklaratorní charakter. Uvedené ustanovení je v souladu s mezinárodními závazky, které na sebe převezme Česká republika přístupem ke Smlouvě o patentovém právu. Žádost o zápis převodu bude moci nadále podat kterýkoli účastník smluvního vztahu. Jakkoli¨Prováděcí předpis ke Smlouvě o patentovém právu neumožňuje členskému státu této Smlouvy vyžadovat originál smlouvy, prokazující převod práva, jiné právo váznoucí na patentu nebo uzavření licenční smlouvy, zákon tuto možnost účastníkům řízení dává s tím, že výběr dokladu, jímž se bude rozhodná skutečnost prokazovat, je na straně žadatele o vyznačení změny v rejstříku. Patent může být převeden spolu s podnikem, ale zákon umožňuje, aby byl převeden i samostatně, tj. bez podniku. Uvedená úprava byla obsažena i v dosud platném zákoně; osvědčila se a není třeba ji měnit. Přechodem nabývá patent právní nástupce jeho vlastníka. Dědic nabývá patent dnem smrti zůstavitele - dosavadního vlastníka; u právnických osob dochází nejčastěji k přechodu v souvislosti s přeměnami obchodních společností podle § 69 a násl. obchodního zákoníku, při kterých veškeré jmění zanikajících obchodních společností včetně patentů, přechází na právní nástupce. Účinky přechodu patentu vůči třetím osobám nastávají právní skutečností, která přechod způsobila. Skutečnost, že patent a dodatkové ochranné osvědčení může být předmětem zástavního práva, výkonu rozhodnutí i konkurzního a jiného insolvenčního řízení, vyplývá z toho, že patent i dodatkové ochranné osvědčení je věcí v právním smyslu. Uvedené nakládání, včetně zřízení zástavního práva, upravují předpisy občanského a obchodního práva (občanský zákoník, občanský soudní řád, insolvenční zákon). Úřad provede vyznačení v rejstříku bezodkladně po přijetí žádosti, která má veškeré náležitosti. Obecná úprava licenční smlouvy k předmětům průmyslového vlastnictví je obsažena v ustanovení § 508 a násl. obchodního zákoníku. V souladu s tendencemi harmonizace práv na ochranu průmyslového vlastnictví se zavádí nový pojem licenčních smluv výhradních, jimiž jsou smlouvy, které umožňují využívat chráněné řešení jak vlastníku práv, tak jedinému – výhradnímu – licenciátu. V § 27 návrhu zákona je stanovena zvláštní úprava licenční smlouvy týkající se patentu a dodatkového ochranného osvědčení. Uzavřením licenční smlouvy se realizují dispoziční práva vlastníka patentu. Na základě této smlouvy poskytuje vlastník patentu třetím osobám, nabyvatelům licence, právo užívat vynález. Podobně jako u jiných dispozičních práv vlastníka patentu, je smlouva platná a účinná mezi smluvními stranami již jejím uzavřením; účinky vůči třetím osobám nastávají však až zápisem této skutečnosti do rejstříku, který provede Úřad na žádost kterékoli ze smluvních stran.

Zápisem do rejstříku Úřad pouze deklaruje, že zde k takové dispozici s patentem došlo; není oprávněn a ani v stavu zkoumat pravost předloženého dokumentu – dle Smlouvy o patentovém právu je totiž Úřad povinen změnu vyznačit i na základě kopie smlouvy o poskytnutí licence. Licence může být buď výlučná nebo nevýlučná; zatímco u nevýlučné licence není vlastník patentu ve svých dalších dispozicích s patentem omezen a je oprávněn patent nadále užívat nebo jej poskytnout k užívání třetí osobě, u licence výlučné dochází k omezení užívacích práv vlastníka patentu v rozsahu uvedeném v licenční smlouvě a vynález je oprávněn ve

- 61 -

stanoveném rozsahu užívat pouze nabyvatel licence. Mimoto je vlastník patentu oprávněn poskytnout tzv. výhradní licenci, která k užívání patentu opravňuje mimo licenciáta i vlastníka patentu. Údaj o sjednání výlučné nebo nevýlučné licenční smlouvy musí být uveden v žádosti o zápis do rejstříku. Nabyvateli licence vznikají uzavřením licenční smlouvy vedle práva užívat vynález i procesní práva k jeho ochraně podle zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví (zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví). Nabyvatel licence je oprávněn jako vedlejší účastník vstoupit do řízení o porušení práv z patentu nebo je za určitých podmínek oprávněn takové řízení dokonce sám zahájit. K § 28 až 31 V souladu s dosavadním stavem se o udělení patentu žádá patentovou přihláškou podanou u Úřadu průmyslového vlastnictví, který je jediným přihlašovacím místem v České republice. To odpovídá závazkům vyplývajícím z Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví.

Návrh zákona výslovně stanoví způsoby podání patentové přihlášky, a to s ohledem na okolnosti, jež jsou rozhodné pro přiznání práva přednosti. S ohledem na okolnost, že podle § 29 návrhu zákona jsou nezbytnou náležitostí přihlášky podlohy objasňující vynález – tj. jeho popis, popřípadě výkresy - patentovou přihlášku nelze podat „ústně do protokolu“.

Lhůta pro podání písemného potvrzení přihlášky podané jinými technickými prostředky vyplývá ze Smlouvy o patentovém právu (PLT). Ve smyslu této Smlouvy pak sankcí za nestvrzení podání přihlášky není tzv. nepodání, jak by vyplývalo ze správního řádu, ale toto nestvrzení je pokládáno za formální vadu řízení vedoucí k jeho zastavení. Podle návrhu zákona je Úřad rovněž přijímacím úřadem podle čl. 10 Smlouvy o patentové spolupráci (PCT), u něhož mohou české fyzické a právnické osoby a další osoby, které mají na území České republiky bydliště nebo sídlo, podávat mezinárodní přihlášky vynálezů. Forma mezinárodní přihlášky je stanovena v Prováděcím předpise ke Smlouvě. Vypracovává se výhradně na předepsaném formuláři. Mezinárodní přihláška, jíž bylo přiznáno datum mezinárodního podání, má v každém členském státě určení účinky řádně podané přihlášky národní. Jazyk podání mezinárodní přihlášky se odvíjí od místa, kde bude prováděna mezinárodní rešerše. Tímto místem je pro Českou republiku Evropský patentový úřad. Podle čl. 75 Evropské patentové úmluvy lze evropskou patentovou přihlášku podat jednak u Evropského patentového úřadu a jednak u patentového úřadu smluvního státu, pokud to právo tohoto státu dovoluje. Ochrana informací utajovaných podle národního práva je zabezpečena obligatorním vyjádřením příslušného správního orgánu (Národní bezpečnostní úřad) s podáním přihlášky, jež by takovéto informace mohla obsahovat, před postoupením přihlášky k dalšímu řízení. Úprava týkající se podávání přihlášek vynálezů, které jsou utajované, koresponduje s úpravou podle § 70 zákona č. 412/2005 Sb., která stanoví povinnosti při ochraně průmyslového vlastnictví. S členstvím v NATO Česká republika je vázána „Dohodou o vzájemném zabezpečení utajení vynálezů týkajících se obrany, na něž byla podána žádost o udělení patentu” sjednanou členskými státy NATO v Paříži dne 21. září 1960, která se týká vzájemné ochrany tajemství vůči vynálezům, které se vztahují k obraně a které byly přihlášeny k udělení patentu. Podle této Dohody pak je Česká republika povinna zacházet s informacemi utajovanými ve třetích zemích jako s informacemi utajovanými podle vnitrostátního předpisu. Poplatek za podání přihlášky je stanoven zákonem č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, v platném znění.

- 62 -

K podání přihlášky je oprávněn ten, jenž má právo na patent podle § 7 a následujících návrhu zákona. Není-li původce přihlašovatelem, může požádat o neuvedení svého jména v dokladech, které v souvislosti s řízením o patentové přihlášce Úřad zveřejňuje. Právo původce na zveřejnění svého jména je právem osobnostním, které vyplývá z čl. 4ter Pařížské unijní úmluvy. S tímto právem pak koresponduje povinnost Úřadu toto jméno na všech dokladech týkajících se vynálezu uvádět. Návrh zákona pro obsah přihlášky charakterizuje tři rozlišitelné skupiny dokladů, to je žádost o udělení patentu, podlohy objasňující vynález a potřebné přílohy. Žádost o udělení patentu a podlohy objasňující vynález dále podrobněji charakterizuje, popis potřebných příloh ponechává na konkrétní okolnosti (např. prioritní doklad podle § 40 odst. 2). Vynález musí být v přihlášce vysvětlen natolik jasně a úplně, aby jej odborník dokázal v případě potřeby reprodukovat, aniž by na jeho straně byla potřeba jakékoli další vynálezecké činnosti. Požadavky na jasnost a úplnost jsou závislé na oblasti techniky, jíž se vynález týká. Vzniká-li na straně Úřadu pochybnost o uskutečnitelnosti vynálezu, tj. o možnosti dosáhnout splnění požadavku průmyslové využitelnosti, jenž je na konkrétní vynález kladen, má důkazní břemeno k prokázání této skutečnosti přihlašovatel. Pokud přihlašovatel nepodá patřičný důkaz, platí bez dalšího zákonná domněnka o neuskutečnitelnosti řešení a Úřad přihlášku ve smyslu § 46návrhu zákona zamítne. Pro získání patentové ochrany vynálezu, který zahrnuje užití biologického materiálu nebo se týká biologického materiálu, jenž není přístupný veřejnosti a který nelze v přihlášce popsat tak, aby mohl odborník vynález uskutečnit, se považuje popis za dostatečný pouze tehdy, jestliže bylo provedeno uložení vzorku biologického materiálu u autorizované instituce, která má statut ukládacího místa IDA (international depositary authority), a to nejpozději ke dni podání přihlášky. Deponování mikrobiologických kultur se v mezinárodním měřítku řídí Budapešťskou

smlouvou o mezinárodním uznávání uložení mikroorganismů k účelům patentového řízení a Prováděcího předpisu k ní., jejímž hlavním principem je povinnost všech smluvních stran uznat jediné uložení u kteréhokoliv z mezinárodních ukládacích míst za platné pro potřeby národního patentového řízení a z něho vyplývající ochrany průmyslového vlastnictví.

K zamezení zneužití deponovaných biologických materiálů jsou stanovena základní pravidla přístupu třetích osob k uloženému vzorku, a to v závislosti na fázi, v níž se nachází řízení o přihlášce vynálezu, popřípadě patentové ochrany; vzorek se poskytne nejdříve po zveřejnění patentové přihlášky podle § 42 návrhu zákona, a to komukoli, kdo o to požádá, nebo - jestliže tak stanovil přihlašovatel, pouze expertu, jehož si ustanovil žadatel o poskytnutí vzorku. Expertem přitom může být každá fyzická osoba, pokud žadatel o poskytnutí vzorku prokáže, že přihlašovatel souhlasí se jmenováním této osoby jako experta. V době po udělení patentu a bez ohledu na jeho případné zrušení může být vzorek poskytnut každému. Žadatel o poskytnutí vzorku, popřípadě jím jmenovaný expert je povinen se zavázat, že získaný vzorek neposkytne třetí osobě a že jej sám použije pouze pro účely experimentální. Přihlašovatel, popřípadě vlastník patentu je oprávněn žadatele, popřípadě jeho experta tohoto závazku výslovně zprostit. Přihlašovatel je oprávněn omezit přístup k uloženému vzorku i pro případ, že by přihláška nevedla k udělení patentu z důvodu jejího zamítnutí, popřípadě zastavení řízení o ní. Omezení, podle něhož by vzorek mohl získat pouze expert, může přihlašovatel oznámit pouze do doby, než budou ukončeny technické přípravy k zveřejnění přihlášky. Úřad tuto výhradu spolu s přihláškou zveřejní ve Věstníku jako důležitou informaci týkající se přihlášky a uloženého biologického materiálu.

- 63 -

Zákon výslovně stanoví, že má-li být chráněným předmětem takováto sekvence nebo její část, musí takovýto vynález splňovat všechna kritéria patentovatelnosti: novost, vynálezeckou činnost a průmyslovou využitelnost. Pouhé uvedení sekvence nebo dílčí sekvence genu bez uvedení jejich funkce neobsahuje technickou informaci, a v důsledku toho není patentovatelným vynálezem. Zákon proto vyžaduje ke splnění kritéria průmyslové využitelnosti takového vynálezu, např. v případech, kdy je sekvence nebo dílčí sekvence genu použita k výrobě proteinu nebo části proteinu, aby v přihlášce vynálezu bylo uvedeno, jaký protein nebo jeho část se vyrábí a jakou funkci tento protein plní. V případech, kdy se však sekvence genů překrývají v částech, které nejsou pro vynález podstatné, bude každá sekvence z hlediska patentového práva pokládána za samostatnou sekvenci. Zvláštní požadavek na přihlášku týkající se nukleotidových a aminokyselinových sekvencí je vyvolán velkým rozsahem takovýchto patentových přihlášek a technických možností jejich průzkumu. K § 32 až 34

Je-li toho třeba, podstata vynálezu se znázorní schematickým zobrazením technického principu a všech znaků, na nichž je vynález založen, a to tak, aby se řešení technického problému stalo srozumitelnější pro posouzení a pro využití vynálezu. Technologická schémata a diagramy se považují za výkresy.

Patentové nároky definují předmět, pro který se požaduje ochrana, uvedením jeho znaků. Patentové nároky určují rozsah ochrany, která z uděleného patentu plyne. Bližší informace o náležitostech přihlášky a jejich jednotlivých částí stanoví standard. Anotace slouží veřejnosti k seznámení se s podstatou vynálezu. Formuluje se tak, aby mohla účinně sloužit jako orientační pomůcka pro účely rešerše v příslušném odvětví techniky. Anotace musí být tak stručná, jak to dovoluje podstata vynálezu. Úřad anotaci zveřejní po předběžném průzkumu přihlášky po uplynutí 18 měsíců od data podání přihlášky (§ 42). Zveřejněním anotace se poskytuje veřejnosti základní technická informace o stavu techniky, jak vyplývá z vytvoření vynálezu. Úřad současně zpřístupní obsah celé patentové přihlášky.

K § 35 a 36

Návrh zákona shodně s dosavadní úpravou vyžaduje, aby předmětem patentové přihlášky byl jen jeden vynález, popřípadě skupina vynálezů spojena navzájem jedinou vynálezeckou myšlenkou. Jednotnost vynálezu je formální náležitostí přihlášky a nikoli hmotněprávní znak patentovatelnosti předmětu přihlášky. Jednotnost vynálezu je dána tehdy, jestliže všechna řešení uplatněná v jediné patentové přihlášce uskutečňují jedinou vynálezeckou myšlenku. Charakteristické pro požadavek jednotnosti je, že předměty vykazují alespoň jeden společný technický znak, a to v té části, kterou tyto nároky převyšují dosavadní stav techniky.

Jednotnost vynálezu je zejména porušena, tedy pokud v popisu vynálezu a v patentových nárocích je obsažen uměle sestavený souhrn jednotlivých předmětů ve zdánlivý celek. Navržené ustanovení proto stanoví kritéria, která budou na vynález v rámci průzkumu patentovatelnosti předmětu přihlášky kladena.

Pokud přihláška není jednotná, může dojít k odstranění nejednotnosti buďto vyloučením nebo rozdělením přihlášky (§ 36).

- 64 -

K § 37 Požadavky, které zákon klade na patentovou přihlášku odpovídají maximálně přípustným požadavkům, jak je stanoví čl. 5 Smlouvy o patentovém právu (PLT). Splněním tohoto jednotného mezinárodně stanoveného standardu postačí přihlašovateli k tomu, aby jeho přihláška byla považována za řádně podanou u příslušného patentového úřadu. To má potom zásadní význam pro vznik práva přednosti z takovéto přihlášky. Tento standard je pro všechny smluvní strany závazný a nemohou se od něj odchýlit. Uvedený postup pak usnadní postavení přihlašovatelů při zajištění práva přednosti ve všech smluvních státech. Orgánem, u něhož mohla být podána dřívější přihláška, z níž je dovozováno právo přednosti, je Světová organizace duševního vlastnictví, Evropská patentová organizace, dále úřady regionálních a národních organizací, které jsou oprávněny přijímat patentové přihlášky ve smyslu národních zákonodárství nebo mezinárodních smluv. Návrh zákona v souladu s požadavky Smlouvy o patentovém právu (PLT) vytváří v procesních ustanoveních tzv. přátelské prostředí, které přihlašovateli umožňuje v průběhu řízení o přihlášce odstraňovat formální vady, které podle národního zákonodárství státu brání řádnému projednání jeho přihlášky, a současně ukládá Úřadu, aby přihlašovatele na takovéto vady upozorňoval. V otázce přiznání data podání patentové přihlášky proto návrh zákona v souladu s čl. 5 odst. 1 Smlouvy o patentovém právu (PLT) a s čl. 11 Smlouvy o patentové spolupráci (PCT) stanoví, že Úřad je povinen přiznat přihlášce datum podání, jestliže přihláška splňuje požadavky v zákoně stanovené a vice versa nemůže přihlášce, která takové požadavky splňovala, takovéto datum podání zrušit. Splňuje-li pak přihláška požadované podmínky, nemůže být datum podání zrušeno ani tehdy, je-li přihláška dodatečně zamítnuta nebo považována za zpětvzatou. Nesplňuje-li přihláška stanovené požadavky na stanovenou formu a prostředky podání, lze požadovat, aby za účelem pokračování projednávání přihlášky přihlašovatel splnil tyto požadavky ve stanovené lhůtě. Nesplnění těchto požadavků však nemá za následek ztrátu data podání přihlášky. Zákon nadále nebude vyžadovat, aby přihlašovatel byl zcela přesně identifikovatelný, ale pro přiznání data podání postačí, jestliže přihláška obsahuje takto údaje, které umožní s přihlašovatelem procesně komunikovat. Nebude-li možné se s přihlašovatelem spojit, nebude přihlášce přiznáno ve smyslu § 37 návrhu datum podání. Část patentové přihlášky, která je zjevně popisem vynálezu, může být jednak podána v cizím jazyce, aniž by tato skutečnost měla vliv na přiznané datum podání přihlášky, a jednak nahrazena odkazem na patentovou přihlášku podanou u zahraničního patentového úřadu, jestliže tuto přihlášku přihlašovatel ve své přihlášce podané u Úřadu identifikuje a jestliže ji v kopii dodatečně Úřadu předloží. Úřad jako část, která je zjevně popisem vynálezu, připustí i pouhé nároky. K § 38 a 39 Průzkum při podání přihlášky je do návrhu zákona zakomponován ke splnění povinnosti, kterou na patentové úřady klade čl. 5 odst. 3 Smlouvy o patentovém právu (PLT). Jeho účelem je poskytnout příležitost přihlašovateli, aby splnil všechny požadavky, které na patentovou přihlášku klade Smlouva tak, aby bylo možné přihlášce přiznat datum podání. Ve smyslu článku 5 pak těmito údaji pro přiznání data podání přihlášky jsou výslovný nebo implicitní údaj o tom, že podání je patentovou přihláškou, údaje, které umožňují určit totožnost přihlašovatele, nebo umožňující spojení Úřadu s přihlašovatelem a údaje, které zjevně představují nebo nahrazují popis vynálezu. Není-li takovýto požadavek na přihlášku splněn, pak Úřad přizná za datum podání den, kdy dodatečně budou všechny náležitosti splněny, pokud se tak stane od dvou měsíců ode dne

- 65 -

uskutečnění podání, popřípadě do dvou měsíců ode dne doručení výzvy k odstranění nedostatků. Návrh zákona v souladu se Smlouvou o patentovém právu (PLT) stanoví, že chybějící popis vynálezu, popřípadě výkresy mohou být nahrazeny odkazem na dříve podanou zahraniční přihlášku, pokud bude kopie této zahraniční přihlášky, její překlad do češtiny a vyznačení části této přihlášky obsahující popis vynálezu nebo výkresy předloženy ve stanovené lhůtě Úřadu. S ohledem na ustanovení § 72 lhůta nemůže být kratší než 2 měsíce. Požadavky na formu a obsah přihlášky podle národního práva nesmí jít nad rámec, který na mezinárodní přihlášku klade Smlouva o patentové spolupráci (PCT). Odstraňování vad a dodatečné přiznání data podání přihlášky je v návrhu upraveno v souladu s čl. 5 odst. 3 Smlouvy o patentovém právu (PLT) a v souladu s pravidlem 39 návrhu Prováděcího předpisu Evropské patentové úmluvy. Úprava týkající se doplnění neúplného podání patentové přihlášky vychází z čl. 5 odst. 5 a 6 Smlouvy o patentovém právu (PLT) a z pravidla 39a Prováděcího předpisu Evropské patentové úmluvy 2000, které však ve své podstatě nepožadují, aby Úřad při zjišťování data podání přihlášky kontroloval, zda chybí část popisu nebo výkresu. Pokud přihlašovatel do jednoho měsíce po uplynutí dvouměsíční lhůty pro doplnění popisu vynálezu, popřípadě jeho výkresu, vezme část popisu či výkres zpět, platí, že datum podání přihlášky nebylo přiznáno. S ohledem na skutečnost, že se tak stane po úkonu přihlašovatele, postačí, že tento přihlašovatel o tom bude pouze informován. K § 40 Ustanovení týkající se práva přednosti je navrženo shodně s úpravou, která na daném úseku již platí, je osvědčená a není na ni třeba nic měnit. Podstata práva přednosti (priority) spočívá v tom, že přihlašovatel, který podal patentovou přihlášku dříve, má ve smyslu nároku na patent přednost před přihlašovatelem, který podal přihlášku se shodným předmětem později. Zásada, že přihlašovatel je povinen uplatnit právo přednosti podle čl. 4 Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví již v přihlášce, je aplikována již v současnosti s tím, že aktivní procesní legitimaci k uplatnění práva přednosti má každý přihlašovatel, který podal svou přihlášku, z níž dovozuje právo přednosti, v unijní zemi Pařížské unijní úmluvy nebo ve smyslu článku 3 Dohody o obchodních aspektech práv z duševního vlastnictví (TRIPs), v členském státě Světové obchodní organizace. Rovněž úprava, podle níž, pokud přihláška není podána v členských zemích Pařížské unijní úmluvy ani Světové obchodní organizace, je možno přiznat právo přednosti na základě vzájemnosti, je úpravou osvědčenou a obvyklou ve všech průmyslově právních systémech. Úprava navržená k dodatečnému uplatnění práva přednosti vyplývá z čl. 13 Smlouvy o patentovém právu (PLT) ve spojitosti s pravidlem 14 Prováděcího předpisu k této Smlouvě s tím, že modifikace čl. 4 Pařížské unijní úmluvy, podle níž se právo přednosti uplatňuje a přiznává, představuje beneficium zákona, podle něhož lze při splnění zákonem stanovených podmínek přiznat právo přednosti i po uplynutí 12timěsíční lhůty. V souladu se Smlouvou o patentovém právu zákon rovněž umožní dovolat se práva přednosti i pro přihlášku podanou po uplynutí lhůty stanovené v čl. 4 Pařížské unijní úmluvy, avšak v takovém případě bude na přihlašovateli, aby odůvodnil skutečnosti, které objektivně - bez zavinění přihlašovatele- bránily včasnému podání přihlášky. Podle dosavadní úpravy nebylo možné napravit skutečnost, že přihlašovatel při podání přihlášky neuplatnil právo přednosti vyplývající z Pařížské úmluvy, popřípadě že nepodal přihlášku vynálezu v prioritní lhůtě stanovené touto úmluvou. Přístupem ke Smlouvě

- 66 -

o patentovém právu (PLT) se Česká republika zaváže k vytvoření přátelského prostředí i při takovýchto opomenutích přihlašovatele. Navržená úprava odpovídá čl. 13 a Pravidlu 14 Smlouvy o patentovém právu (PLT). Průkaz existence práva přednosti zůstává se současnou úpravou shodný avšak s tím, že ve smyslu čl. 13 Smlouvy o patentovém právu (PLT) ve spojení s pravidlem 17 Prováděcího předpisu ke Smlouvě o patentovém právu přihlašovatel je povinen toto právo doložit ve lhůtách stanovených návrhem zákona, tj. nejpozději do 16 měsíců ode dne vzniku uplatňovaného práva přednosti. S ohledem na existenci zvláštní úpravy pro uplatnění a prokázání práva přednosti přímo v tomto navrženém ustanovení, nebude možné lhůtu stanovenou v odstavci 5 restituovat (viz § 74 odst. 4 návrhu zákona) Pokud však podmínky stanovené zákonem k uplatnění a prokázání práva přednosti nebudou splněny, Úřad v zájmu ochrany práv třetích osob je povinen rozhodnout o tom, že právo přednosti nebude přiznáno. K § 41 Mimo kontroly obligatorních náležitostí patentové přihlášky, kterou Úřad provádí ihned po jejím podání, se vlastní průzkum přihlášky dělí na dvě části, které ovšem mohou – v případě že přihlašovatel současně s podáním přihlášky požádá o provedení úplného průzkumu - splynout v průzkum jediný. Řízení o patentové přihlášce založené na odloženém úplném průzkumu bylo zavedeno již v nyní platné úpravě. Tento způsob se osvědčil a není třeba na něm nic měnit. Účelem předběžného průzkumu je vyloučit z dalšího řízení takové patentové přihlášky, jejichž obsahem jsou zjevně nepatentovatelné předměty, odstranit zjevnou nejednotnost vynálezů, jež jsou předmětem přihlášky, popřípadě odstranit zjevné vady formálního rázu bránící řádnému zveřejnění patentové přihlášky. V průběhu předběžného průzkumu jsou zkoumány pouze ty podmínky patentovatelnosti, které nevyžadují srovnání předmětu patentové přihlášky se stavem techniky. V předběžném průzkumu se odstraňují vady přihlášky, které brání jejímu řádnému zveřejnění. Neodstraní-li přihlašovatel na výzvu vytčené nedostatky, Úřad řízení zastaví podle § 66 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Proti rozhodnutí o zastavení řízení může přihlašovatel podat rozklad podle § 65 návrhu zákona. Pokud se během předběžného průzkumu zjistí, že předmět přihlášky je zjevně nepatentovatelný, sdělí se tato skutečnost přihlašovateli s výzvou k vyjádření. Důsledkem nepatentovatelnosti vynálezu je zamítnutí přihlášky podle § 46 návrhu zákona. K § 42 a 43 Právní úprava zveřejnění patentové přihlášky byla převzata z dosavadní úpravy. Zveřejnění přihlášky slouží především k seznámení veřejnosti s řešením, na které může být později poskytnuta ochrana udělením patentu, ale i ke kontrole ze strany odborné veřejnosti, která uplatněním připomínek k patentovatelnosti předmětu přihlášky napomáhá při jejím úplném průzkumu. Úprava možnosti dřívějšího zveřejnění přihlášky odpovídá dispozitivní zásadě uplatňované v řízení o patentové přihlášce. S ohledem na možnosti časnějšího vydávání Věstníku Úřadu návrh zákona umožní, aby lhůta pro podání žádosti o dřívější zveřejnění přihlášky byla posunuta až na 15 měsíců ode dne práva přednosti. Tím je navržená úprava přátelštější než úprava dosavadní, jež umožňovala podat tuto žádost nejpozději do 12 měsíců ode dne vzniku práva přednosti. Bez souhlasu přihlašovatele je možné přihlášku i v případě udělení patentu

- 67 -

na její předmět zveřejnit až po uplynutí 12 měsíců ode dne jejího podání. Předčasným zveřejněním by mohlo být v některých případech ohroženo přiznání práva přednosti ve smyslu Pařížské unijní úmluvy v případě přihlášení vynálezu do zahraničí. Lhůta pro zveřejnění přihlášky má hmotněprávní povahu, neboť z tohoto úkonu plynou takové účinky, jakými jsou rozšíření stavu techniky, vznik předběžné ochrany a možnost třetích osob uplatnit k předmětu patentování své připomínky. Úřad přihlédne k připomínkám, popřípadě k vyjádření přihlašovatele k nim pokud ještě probíhá provádění úplného průzkumu. Na jejich základě lze vydat i zamítavé rozhodnutí o patentovatelnosti předmětu přihlášky. O připomínkách se však nevede samostatné správní řízení. Ustanovení, podle něhož osoba, která podala připomínky, není účastníkem řízení o patentové přihlášce, je převzato z dosavadní úpravy; jeho účelem je zamezit případným obstrukcím, které by třetí osoby v řízení o patentové přihlášce jako účastníci řízení mohli klást na rozhodnutí o udělení patentu. Podání připomínek přichází v úvahu nejen v případě, pokud řízení o přihlášce dosud probíhá, ale i v případě, pokud jsou již ukončeny technické přípravy k udělení patentu či již patent byl udělen. Připomínky jsou i v případě takového rozhodnutí obsahem správního spisu a může k nim být přihlédnuto v případě podání návrhu na zrušení patentu. Z tohoto důvodu zákon stanoví, že připomínky se sdělí jak přihlašovateli – to pokud řízení o přihlášce probíhá, tak vlastníku patentu – to v případě, pokud na předmět přihlášky již byl udělen patent.

K § 44 Odložený průzkum byl v řízení o patentových přihláškách zaveden dosud platnou právní úpravou; jeho význam je ve zhospodárnění činnosti v ochraně patentních práv. Smyslem této úpravy je, aby časově i finančně náročný věcný průzkum přihlášek vynálezů byl prováděn jen u vynálezů, u nichž je reálný předpoklad jejich hospodářského uplatnění. Tato úprava je v plném souladu s moderní ochranou průmyslových práv ve vyspělých průmyslových zemích a odpovídá i zájmům přihlašovatelů.

Při úplném průzkumu se u předmětu přihlášky zkoumá novost řešení, jeho použitelnost v průmyslové výrobě a existence vynálezecké činnosti při vytvoření řešen, tj. rozhodné materiální podmínky pro udělení patentuí.

Lhůta pro provedení úplného průzkumu neběží při přerušení řízení v důsledku sporu o právo na patent podle ustanovení § 49, v případě, že přihlašovatel prokáže, že nemohl tuto lhůtu pro zahájení úplného průzkumu dodržet, může mu být postupem podle § 74 toto právo požádat o úplný průzkum navráceno. V tom je tedy navrhovaná úprava pro přihlašovatele příznivější.

Úplný průzkum z moci úřední provede Úřad zejména v případě, kdy rozhodnutí o konkrétní přihlášce vynálezu je otázkou předběžnou v řízení o přihlášce jiné.

Z důvodu, aby třetí osoby nemohly mařit udělení patentu, se výslovně stanoví, že tyto třetí osoby nejsou účastníky řízení o patentové přihlášce ani v případě, že požádaly o úplný průzkum přihlášky. K § 45 V průběhu řízení může dojít k mnoha úpravám znění přihlášky, které jsou přípustné, pokud v jejich důsledku není obsah přihlášky rozšířen. Každá taková úprava, ať v popisu vynálezu, výkresech či patentových nárocích může pak mít vliv na výklad rozsahu patentu. Toto nově navržené ustanovení dává možnost přihlašovateli před vlastním rozhodnutím Úřadu o udělení patentu vyjádřit se k jeho navrženému znění tak, jak vyplynulo z přihlášky a úprav

- 68 -

provedených v průběhu řízení, tedy ve své podstatě vyjádřit se k rozsahu práv, jež z uděleného patentu vyplynou.

Konstrukce právních vět v tomto ustanovení založená na právních domněnkách pak umožňuje, aby přihlašovatel ve správním řízení v případě souhlasu s navrženým zněním patentu nemusel činit určité úkony s tím, že na povinnosti zaplatit správní poplatek za vydání patentové listiny, jež vyplývá již z dosavadních předpisů, se nic nemění. Přihlašovatel však získá možnost uplatnit své věcné námitky proti znění patentu, v němž by měl být udělen. K § 46 Dosavadní úprava rozlišuje tři možné způsoby rozhodnutí o přihlášce – její zamítnutí v případě, že nejsou splněny hmotněprávní podmínky pro udělení patentu, zastavení řízení pokud přihláška nesplňuje formálněprávní podmínky pro řádné pokračování v řízení, a udělení patentu, pokud přihláška splňuje jak formálněprávní, tak hmotněprávní podmínky pro udělení patentu.

Navrhovaná úprava rozlišuje negativní a pozitivní rozhodnutí o patentové přihlášce podle toho, zda byly či nebyly splněny hmotněprávní podmínky stanovené zákonem.

Patentní listina, která je vydávána vlastníku patentu, osvědčuje jeho práva k vynálezu. Její součástí je popis vynálezu včetně patentových nároků, které osvědčují rozsah práv vlastníka patentu.

K § 47 Lhůta pro vstup mezinárodní přihlášky do národní fáze řízení platí od roku 2002, kdy nabyla účinnosti vyhláška 21/2002 Sb., kterou se mění vyhláška 550/1990 Sb., o řízení ve věcech vynálezů a průmyslových vzorů. Tuto úpravu si vyžádala změna čl.22 Smlouvy o patentové spolupráci, platná od 1. dubna 2002.

K § 48

Ustanovení brání udělení dvou patentů na totožný vynález. V tomto směru je navrhované ustanovení v souladu s ustanovením § 61 návrhu zákona, který rovněž brání tomu, aby v České republice měly účinky dva patenty na shodný vynález – zde národní a evropský patent. K § 49 a 50

Spor o právo na patent je sporem o určení práva. Z důvodu, aby původní přihlašovatel nemohl negativně ovlivnit průběh správního řízení o přihlášce, návrh zákona tím, že řízení je přerušeno, brání tomuto přihlašovateli činit v řízení jakékoli úkony, tedy i ty, které by v konečném důsledku mohly vést k zastavení řízení o přihlášce, popřípadě k zamítnutí přihlášky.

S ohledem na okolnost, že přerušení řízení nepřerušuje běh lhůty pro zveřejnění patentové přihlášky, není přerušení řízení podle návrhu zákona přerušením identickým s přerušením správního řízení podle § 64 správního řádu. V zájmu ekonomiky řízení se stanoví, že úkony učiněné v řízení tím, kdo nebyl oprávněn vynález přihlásit, pokud směřují k udělení patentu, jsou platně učiněné i pro další řízení, v němž pokračuje oprávněný přihlašovatel. Pokud by však takové úkony vedly k zápornému nebo omezujícímu rozhodnutí o přihlášce, může oprávněný přihlašovatel tyto úkony rozporovat.

- 69 -

S ohledem na okolnost, že soudce vyznačí právní moc s odstupem času poté, co rozhodnutí již právní moc nabylo, nově se navrhuje prodloužit lhůtu, v níž musí oprávněný přihlašovatel požádat o další postup v řízení, na 6 měsíců. Návrh ustanovení o vyznačení nového přihlašovatele, popřípadě vlastníka patentu, odráží skutečnost, že o těchto změnách se nevede správní řízení, ale Úřad je provede jako úřední úkon na základě pravomocného rozhodnutí soudu.

K § 51

Doba platnosti patentu tak, jak je stanovena stávajícími předpisy zůstává zachována i v návrhu zákona, neboť odpovídá požadavku uvedenému v článku 33 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPs). Navrhovaná doba platnosti vyplývá podle čl. 63 odst. 1 Evropské patentové úmluvy i pro evropské patenty, které rovněž mají účinky v České republice. Jakkoli je udržování platnosti patentu placením poplatků a tudíž esenciální náležitostí veřejnoprávní ochrany vynálezů, povinnost udržovat patent v platnosti pravidelným placením správních poplatků byla patentovým zákonem stanovena výslovně až v roce 2000, před tímto datem existenci takovéto povinnosti bylo nutno dovozovat jednak ze zákona patentového a jednak ze zákona o správních poplatcích. Poplatky za udržování patentu v platnosti již nadále nejsou stanoveny zákonem o správních poplatcích, ale zákonem č. 173/2002 Sb., o poplatcích za udržování patentů a dodatkových ochranných osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin a o změně některých zákonů. Úpravou tohoto zákona bude dosaženo stavu, kdy platit udržovací poplatky může kdokoli a nikoli jen vlastník patentů, jak tomu bylo doposud. Uvedená úprava umožní, aby třetí osoby mohly udržovat patent v platnosti i tehdy, pokud tak vlastník činit nechce (např. při použití patentu jako zástavy). Výslovně jsou nadále chráněna práva těch, kteří započali vynález využívat před tím, než vlastník využije svého práva zaplatit poplatky za udržování patentu v platnosti v tzv. poshověcí lhůtě, která vyplývá z Pařížské unijní úmluvy. K § 52 Dodatková ochranná osvědčení jsou formou právní ochrany výrobků účinně chráněných na území České republiky patentem. Výrobky, jejichž doba využití na trhu je zkrácena o dobu povinného schvalovacího řízení, se rozumí účinná látka nebo kombinace účinných látek léčiva nebo přípravku na ochranu rostlin. Tato osvědčení umožňují prakticky prodloužit patentovou ochranu, která je 20 let od data podání přihlášky, v těch případech, kdy vynález chráněný patentem nemůže být na trh dodán okamžitě poté, co je vytvořen, ale k tomuto dodání se vyžaduje povolení jinými veřejnoprávními orgány. Tak je tomu zejména u léčiv, a to jak humánních tak veterinárních, tak i u přípravků na ochranu rostlin. Schvalovací proces před umístěním vynálezu na trh fakticky zkracuje dobu, po kterou vlastník patentu může těžit z využívání vynálezu chráněného patentem.

Úprava dodatkových ochranných osvědčení zahrnuta do zákona o ochraně vynálezů není tak zcela nová; byla zavedena novelou zákona č. 527/1990 Sb. v roce 2000. S ohledem na okolnost, že v té době Česká republika nebyla členským státem Evropských společenství, bylo nutno v národním právním řádu upravit udělování a nakládání s dodatkovými ochrannými osvědčeními tak, jak je pro členské státy Evropských společenství stanovila nařízení Rady (ES) č. 1768/92 z 18. června 1992, o zavedení dodatkového ochranného osvědčení na léčiva, a nařízení Rady (ES) č. 1610/96 z 23. července 1996, o zavedení dodatkového ochranného

- 70 -

osvědčení pro výrobky na ochranu rostlin. Obě tato nařízení jsou však předpisy s přímou závazností v členském státě a z tohoto důvodu návrh zákona obsahuje pouze tu úpravu, jež přímo z textu obou nařízení nevyplývá. Zákon tak stanoví, že k udělení dodatkového ochranného osvědčení, i k jeho zrušení za podmínek stanovených oběma nařízeními je příslušný Úřad průmyslového vlastnictví, že platnost dodatkových ochranných osvědčení je podmíněna placením udržovacích poplatků a že údaje o dodatkových ochranných osvědčeních Úřad zaznamenává v jím vedených rejstřících. S ohledem na ustanovení článků 18 nařízení Rady (EHS) č. 1768/92 o zavedení dodatkových ochranných osvědčení pro léčivé přípravky a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1610/96 o zavedení dodatkových ochranných osvědčení pro přípravky na ochranu rostlin se pro řízení o dodatkových ochranných osvědčeních v případě, že přímo použitelné předpisy Evropských společenství neobsahují dostatečnou procesní úpravu, použijí vnitrostátní právní předpisy pro patent. Rovněž udržování platnosti dodatkových ochranných osvědčení placením zvláštních poplatků je upraveno zákonem č. 173/2002 Sb., o poplatcích za udržování patentů a dodatkových ochranných osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin a o změně některých zákonů, a stejně jsou nadále chráněna práva těch, kteří započali vynález využívat před tím, než vlastník dodatkového ochranného osvědčení využije svého práva zaplatit poplatky za jeho udržování v platnosti v tzv. poshověcí lhůtě, která i pro tento způsob ochrany vynálezů vyplývá z Pařížské unijní úmluvy. Dobu platnosti dodatkového ochranného osvědčení je možno prodloužit o 6 měsíců podle čl. 13 odst. 3 Nařízení (EHS) č. 1768/92 a článku 36 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1901/2006 ze dne 12. prosince 2006 o léčivých přípravcích pro pediatrické použití. Cílem nového nařízení č. 1901/2006 je usnadnit vývoj a dostupnost léčivých přípravků pro použití u pediatrické populace, zajistit, aby byly léčivé přípravky používané k léčbě pediatrické populace podrobovány vysoce kvalitnímu etickému výzkumu a aby byly řádně registrovány a konečně zlepšit dostupné informace o použití léčivých přípravků u různých skupin pediatrické populace. Možnost prodloužení doby ochrany dodatkového ochranného osvědčení uděleného na léčivý přípravek pro pediatrické použití je tedy určitým bonusem. K § 53 Zákon zachovává dosavadní úpravu důvodů zániku patentu a dodatkového ochranného osvědčení. Zánik těchto práv působí od doby, kdy nastala skutečnost, jež zánik způsobila (ex nunc). K zániku patentu, popřípadě dodatkového ochranného osvědčení dojde přímo ze zákona bez dalšího rozhodování.

Vzdání se patentu a dodatkového ochranného osvědčení je možné provést jen písemně, přičemž vzdát se ochrany je možné jen v jejím celku.

Částečné vzdání se patentu je návrhem vyloučeno z důvodu, že ohledně rozsahu patentu, jehož se jeho vlastník nevzdal, by bylo nutné provést nový průzkum na splnění podmínek patentovatelnosti. Návrh zákona však umožňuje tuto situaci řešit částečným zrušením patentu.

Z důvodu právní jistoty třetích osob návrh zákona stanoví, že pokud na patentu váznou práva těchto třetích osob, tj. pokud práva nebo oprávněné zájmy třetích osob mohou být zánikem patentu dotčena, lze se účinně patentu vzdát jen se souhlasem těchto třetích osob. K § 54 a 55 Ke zrušení patentu dojde, zjistí-li se, že při jeho udělování nebyly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho udělení. Zrušení patentu působí od počátku jeho platnosti, takže nastane stav, jako by patent nebyl vůbec udělen. Z tohoto důvodu je možné podat návrh na zrušení patentu i poté, kdy patent zanikl.

- 71 -

Navrhované ustanovení je ustanovením procesním ve vztahu k hmotně právnímu nároku na zrušení patentu. Je vyjádřením dispoziční zásady ovládající koncepci zrušovacího řízení, popřípadě prohlášení dodatkového ochranného osvědčení za neplatné. Řízení o zrušení patentu je tedy omezeno jen na nároky, které navrhující strana v návrhu uplatnila a k ostatním Úřad v tomto řízení nepřihlíží. Je tedy věcí navrhovatele, aby v návrhu označil důvod zrušení, popřípadě prohlášení neplatnosti a důkazní prostředky, jichž má být použito k prokázání skutkových okolností pro zrušení patentu, popřípadě prohlášení dodatkového ochranného osvědčení za neplatné. V případě pozdějšího návrhu s jiným předmětem řízení nebo se shodným předmětem řízení, ale opřeným o jiné důkazní prostředky, nepředstavuje dřívější rozhodnut. Návrh upravuje možnost podání návrhu na zrušení vlastníkem patentu, a to jak úplného, tak částečného. Z důvodu právní jistoty třetích osob návrh zákona stanoví, že pokud na patentu váznou práva takovýchto osob, tj. pokud práva nebo oprávněné zájmy třetích osob mohou být zrušením patentu dotčena, může vlastník patentu navrhnout jeho zrušení jen se souhlasem těchto třetích osob. K § 56 Dojde-li ke zrušení patentu nebo prohlášení dodatkového ochranného osvědčení za neplatné, má toto zrušení účinky ex tunc, tj. na patent či dodatkové ochranné osvědčení se hledí, jako by nebyly uděleny. Právě z důvodu, že rozhodnutí o zrušení či prohlášení neplatnosti působí do minulosti, je nutné upravit právní vztahy z porušení patentů či dodatkových ochranných osvědčení, o nichž již bylo pravomocně rozhodnuto a rozhodnutí již byla vykonána. To se týká i smluv týkajících se patentů či dodatkových ochranných osvědčení. Zvláštní ustanovení o účincích zrušení či prohlášení neplatnosti má význam pro právní jistotu těch osob, které v době před zrušením patentu nebo prohlášením dodatkového ochranného osvědčení za neplatné uzavřely smlouvy nebo se účastnily soudních řízení ve věci porušení práv z patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení. Takové smlouvy nebo taková rozhodnutí o porušení zůstávají nadále v platnosti; to však nebrání tomu, aby vlastník zrušeného patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení odpovídal za škodu nebo bezdůvodné obohacení, které v důsledku zrušení patentu vznikly.

K § 57

Uvedená ustanovení zabezpečují v České republice účinky evropské patentové přihlášky a evropského patentu podle Evropské patentové úmluvy (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 69/2002 Sb.m.s. o přístupu České republiky k Úmluvě o udělování evropských patentů (Evropská patentová úmluva) z 5. října 1973 ve znění aktu revidujícího článek 63 Evropské patentové úmluvy ze 17. prosince 1991 a rozhodnutí správní rady Evropské patentové organizace z 21. prosince 1978, 13. prosince 1994, 20. října 1995, 5. prosince 1996 a 10. prosince 1998) a v souladu s Revizním aktem Evropské patentové úmluvy z roku 2000. Podáním evropské patentové přihlášky vznikají přihlašovateli v České republice stejná práva a povinnosti, jaké má ten, kdo podá přihlášku se žádostí o patent podle § 28 patentového zákona. Tato práva a povinnosti vznikají dnem podání evropské patentové přihlášky - není-li pro evropskou patentovou přihlášku uplatňováno právo přednosti podle mezinárodní smlouvy, a to bez ohledu na to, zda evropská patentová přihláška byla podána u Evropského patentového úřadu nebo u Úřadu průmyslového vlastnictví. Účinkem podání přihlášky je nutno rozumět zejména vznik práva přednosti, které znamená, že při kolizi více přihlášek vynálezu se stejným obsahem je rozhodující, která přihláška požívá dřívější právo přednosti. Podle čl. 67 odst. 1 Evropské patentové úmluvy zajišťuje evropská patentová přihláška ve státě, v němž je požadována ochrana evropským patentem, od data svého zveřejnění přihlašovateli stejná práva, jaká by vyplývala z patentu uděleného v tomto státě. Podle

- 72 -

následujících ustanovení této Úmluvy však toto pravidlo může být národním zákonodárstvím upraveno v tom smyslu, že ochrana poskytnutá zveřejněním evropské patentové přihlášky nesmí být menší, než jakou smluvní stát poskytuje zveřejněním národní přihlášky. Výslovně se stanoví, že v České republice jsou pokládány za platně učiněné ty úkony, které v řízení o evropské patentové přihlášce s účinky pro Českou republiku učiní Evropský patentový úřad, nově se však stanoví, že evropský patent, jak byl udělen nebo pozměněn v řízení o odporu, o omezení nebo o zrušení zpětně určuje ochranu vyplývající z evropské patentové přihlášky, pokud tím není ochrana rozšířena. Národní zákonodárství smluvního státu, jehož úředním jazykem není jazyk, v němž probíhá řízení o evropské patentové přihlášce (angličtina, francouzština či němčina), pak podle čl. 67 odst. 3 Evropské patentové úmluvy může stanovit, že ochrana ze zveřejnění evropské patentové přihlášky v tomto státě bude poskytována až poté, kdy bude zpřístupněn překlad nároků z evropské patentové přihlášky do úředního jazyka smluvního státu. Navrhuje se proto setrvat na úpravě, podle níž ochrana ze zveřejněné evropské patentové přihlášky v České republice přísluší přihlašovateli až od doby, kdy se případný porušovatel je s to seznámit s obsahem evropské patentové přihlášky. Toto seznámení je zákonem formulováno jako právní domněnka působící vůči všem, k jejímuž splnění dojde překladem patentových nároků do českého jazyka, zpřístupněním tohoto překladu ve studovně Úřadu průmyslového vlastnictví a oznámením o tomto zpřístupnění ve Věstníku Úřadu průmyslového vlastnictví. Ochrana je přitom poskytována v rozsahu přiměřené náhrady, jak je stanovena § 13 odst. 3 návrhu patentového zákona pro přihlášky národní. Jak z uvedeného vyplývá, podmínkou kvalitní ochrany práv vyplývajících z evropské patentové přihlášky i evropského patentu v těch státech, jejichž úředním jazykem není jazyk, v němž je prováděno řízení o evropské patentové přihlášce, je kvalitní překlad, z něhož bude rozsah poskytované ochrany patrný bez dalšího. Obstarání takového překladu je v plné dispozici přihlašovatele, popřípadě vlastníka evropského patentu. Pravidlo o výkladu rozsahu ochrany vyplývající z evropské patentové přihlášky v jazyce řízení a o překladech nároků z evropské patentové přihlášky koresponduje s čl. 67 odst. 3 Evropské patentové úmluvy. Možnost dodat nové, opravené překlady a ustanovení chránící práva třetích osob odpovídá čl. 70 odst. 4 a) a b) Evropské patentové úmluvy. K § 58 Podle článku 135 odst. 1 Evropské patentové úmluvy patentový úřad smluvního státu, pro jehož území byla požadována ochrana, může provést řízení o evropské patentové přihlášce jako o přihlášce národní, jestliže evropská patentová přihláška nebyla předána ve stanovené lhůtě Evropskému patentovému úřadu a jestliže se evropská patentová přihláška pokládá za vzatou zpět (čl. 77 odst. 5 úmluvy). Přeměna evropské patentové přihlášky na přihlášku národní tedy přichází v úvahu v případě evropských patentových přihlášek, které nebyly včas předány k dalšímu řízení, zejména z důvodu administrativních. V souladu s článkem 135 úmluvy byla-li evropská patentová přihláška podána u Úřadu, podává se žádost o konverzi této přihlášky u Úřadu. Byla-li evropská patentová přihláška podána u jiného národního patentového úřadu a nebyla-li ve stanovené lhůtě předána Evropskému patentovému úřadu, pak Úřad o ní zahájí řízení jako o národní přihlášce z podnětu toho národního patentového úřadu, u nějž byla evropská patentová přihláška původně podána. Formální podmínky pro projednání evropské patentové přihlášky jako přihlášky národní vyplývají z Evropské patentové úmluvy a jsou analogicky upravené v národních zákonodárstvích států, které již jsou členy této úmluvy. Zákon umožní přihlašovateli evropské patentové přihlášky, aby při přechodu do národní fáze zvolil, zda pro přihlašovaný předmět požaduje ochranu patentem nebo užitným vzorem.

- 73 -

K § 59 a 60

Podle čl. 65 odstavce 1 Evropské patentové úmluvy může každý smluvní stát, jehož úředním jazykem není jazyk, v němž byl evropský patent udělen, požadovat překlad spisu evropského patentu do úředního jazyka smluvního státu. Lhůta je Evropskou patentovou úmluvou stanovena na 3 měsíce s tím, že smluvní stát je oprávněn stanovit lhůtu delší. Současně Úmluva umožňuje smluvnímu státu požadovat zaplacení správního poplatku za zveřejnění překladu. Sankcí za nedodání překladu a nezaplacení správního poplatku za zveřejnění je - v souladu s Evropskou patentovou úmluvou - neúčinnost evropského patentu v konkrétním státě od počátku. Zákon proto stanoví, že evropský patent se zamýšlenými účinky v České republice ve znění, v němž byl Evropským patentovým úřadem udělen, popřípadě zachován v řízení o odporu podle článku 99 Evropské patentové úmluvy, není v České republice účinný, jestliže jeho vlastník nedodal překlad patentového spisu do českého jazyka. Vzhledem k tomu, že evropská patentová přihláška je v řízení před Evropským patentovým úřadem zveřejněna, je patent, který je v České republice neúčinný, stavem techniky ve smyslu § 4. Bude-li překlad dodán řádně a přihlašovatel zaplatí příslušný správní poplatek, účinky evropského patentu v České republice nastanou ke dni, v němž bylo udělení evropského patentu zveřejněno ve Věstníku Evropského patentového úřadu. Úřad zveřejní překlad spisu evropského patentu stejně, jako zveřejňuje patent udělený na základě národní přihlášky, a zveřejnění oznámí ve Věstníku Úřadu. Spisem evropského patentu je ve smyslu článku 98 Evropské patentové úmluvy popis vynálezu, patentové nároky a případné výkresy. Pro rozsah ochrany z evropského patentu je rozhodné jeho znění v jazyce řízení. Pokud by z českého překladu patentového spisu vyplynula ochrana užší než v jazyce řízení, bude v České republice poskytována ochrana pouze v tom rozsahu, který je pokryt jak autentickým zněním, tak překladem dodaným vlastníkem evropského patentu. Ustanovení o výhodě pro uživatele v dobré víře koresponduje s čl. 70 odst. 4 Evropské patentové úmluvy a je obsaženo v národních právních předpisech členských států této Úmluvy.

K § 61

Zákaz dvojí ochrany je obsažen v § 48 platného zákona č. 527/1990 Sb., a to ve formě zákazu udělení více než jednoho patentu na tentýž vynález. Navrhované ustanovení má za účel zabránit kolizi, která by nastala, kdyby v České republice existovalo více patentů se shodným předmětem ochrany, a to získaných jednak cestou národní přihlášky vynálezu se žádostí o udělení patentu, jednak podáním evropské patentové přihlášky s účinky v České republice.

K § 62

Evropský patent s účinky pro Českou republiku může být zrušen jednak Evropským patentovým úřadem v řízení o odporu podle článku 99 a násl. Evropské patentové úmluvy, jednak Úřadem průmyslového vlastnictví poté, co marně uplynula lhůta k podání odporu, popřípadě co byl evropský patent v řízení o odporu zachován v platnosti. Zatímco zrušení evropského patentu v řízení o odporu nebo v řízení o omezení podle čl. 105 Úmluvy Evropským patentovým úřadem má účinky ve všech zemích, v nichž patent měl účinek, rozhodnutí o zrušení evropského patentu v řízení podle § 54 má účinky pouze v České republice. S ohledem na okolnost, že úkony v řízení před Evropským patentovým úřadem mají účinky ve všech státech, v nichž má posléze udělený evropský patent účinky, stanoví se, že probíhá-li před Evropským patentovým úřadem řízení o odporu nebo řízení o zrušení nebo omezení

- 74 -

podle čl. 105a až 105c Revizního aktu Evropské patentové úmluvy z roku 2000 v téže věci, jako v řízení o zrušení evropského patentu před národním úřadem, tento úřad řízení přeruší a pokračuje v něm až po skončení takového řízení. Účelem této úpravy je stanovit rozsah ochrany poskytované evropským patentem jako základu pro zrušovací řízení.

K § 63

Poplatky vybírané Úřadem průmyslového vlastnictví za udržování evropského patentu v platnosti jsou uvedeny v sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 173/2002 Sb., o poplatcích za udržování patentů a dodatkových ochranných osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších zákonů. Požadavek na placení poplatků za udržování evropského patentu v platnosti je stanoven článkem 141 Evropské patentové úmluvy. Úřad průmyslového vlastnictví bude – shodně se stávající úpravou - povinen v souladu s článkem 39 Evropské patentové úmluvy odvádět část takto přijatých plateb Evropské patentové organizaci ke krytí jejích nákladů. Z tohoto důvodu nelze poplatek za udržování evropského patentu v platnosti vybírat jako správní poplatek podle zákona o správních poplatcích, které jsou příjmem státu a nelze je převádět do zahraničí. V návrhu zákona je z tohoto důvodu zachována úprava, podle níž poplatky za udržování evropského patentu v České republice bude vybírat přímo Úřad průmyslového vlastnictví a příslušnou část těchto poplatků - v souladu s Evropskou patentovou úmluvou - bude odvádět Evropské patentové organizaci. Poplatky za udržování evropského patentu v platnosti v České republice jsou stanoveny ve stejné výši, jako jsou stanoveny poplatky za udržování národního patentu v platnosti. K § 64

Řízení o přihláškách má charakter řízení správního s tím, že některé úkony v řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví vyžadují speciální právní úpravu. Takováto úprava je dána zpravidla přímo v textu návrhu zákona. V některých případech, a to i v těch, kdy speciální úprava není dána patentovým zákonem, ustanovení obecného správního řádu nebude možné aplikovat jednak v důsledku závazků z mezinárodních smluv týkajících se harmonizace patentového práva, jednak z toho důvodu, že aplikace správního řádu by mohla vytvářet překážky řádného řízení o patentové přihlášce .

Takovým ustanovením, které tvoří překážku patentového řízení, je ustanovení správního řádu o povinnosti správního orgánu ustanovit právnické osobě, která nemá orgán způsobilý za ni jednat, popřípadě jemuž lze doručovat, osobám neznámého pobytu nebo sídla a osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, popřípadě osobám, které nejsou známy, opatrovníka.

Ve smyslu příslušných nálezů Ústavního soudu (např. Nález II US 171/06) pokud jsou dány důvody pro ustanovení opatrovníka, je třeba vhodnou osobu hledat v okruhu osob blízkých zastoupeného, případně těch, jež jsou schopny skutečně reprezentovat jeho zájmy. V řízení o patentových přihláškách však může svá práva účinně hájit jen osoba, která je obeznámena s podstatou vynálezu. Stejně tak v řízení určovacím a zrušovacím, jež se týkají již uděleného patentu, v důsledku aplikace ustanovení § 141 správního řádu nelze určit za opatrovníka kohokoli, ale pouze osobu, která v důsledku znalosti patentu je s to obhajovat. Uvedená situace v řízení před Úřadem není příliš častá - s ohledem na § 32 odst. 3 správního řádu je Úřad povinen určit opatrovníka pouze účastníku řízení osobám neznámého pobytu nebo sídla a osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, a osobám, které nejsou známy, pokud jím má být v řízení uložena povinnost nebo odňato právo. Přihlašovatel a vlastník patentu / dodatkového ochranného osvědčení jsou Úřadu známí z jeho úředních listin – přihlášky,

- 75 -

rejstříků, správních spisů. Zahraniční přihlašovatelé musí být v řízení zpravidla zastoupeni advokátem nebo patentovým zástupcem – v takovýchto případech Úřad doručuje zástupcům. Nemožnost doručení pak vznikne pouze tehdy, pokud přihlašovatel a vlastník patentu / dodatkového ochranného osvědčení nepožádá o vyznačení změn údajů, které se provádí v rejstřících a k nimž dojde v průběhu řízení o patentové přihlášce, popřípadě po dobu platnosti patentu / dodatkového ochranného osvědčení.

Tato výluka ze správního řádu však neodbřemeňuje Úřad vyčerpat všechny dostupné možnosti ke zjištění místa pobytu přihlašovatele nebo vlastníka patentu či dodatkového ochranného osvědčení. Pokud se však Úřadu všemi možnými způsoby nepodaří zjistit adresu pro doručování, a nebude ani platit fikce doručení podle § 24 správního řádu, bude takovémuto účastníku doručováno veřejnou vyhláškou. Výhrada vůči ustanovení správního řádu o ověřování úředních razítek a podpisů na veřejných listinách je v souladu se Smlouvou o patentovém právu, které vyžaduje opuštění jakýchkoli formalit, které by nad míru nezbytnou obtěžovaly přihlašovatele. Ustanovení o ověřování presidiálních plných mocí je vyloučeno v řízení o vynálezech v souladu se Smlouvou o patentovém právu, která má umožnit bezformální styk mezi přihlašovateli a jednotlivými patentovými úřady, kdy většina podání má být umožněna elektronickou cestou.

V důsledku toho, že o získání patentové ochrany na vynález je rozhodováno v průběhu poměrně složitého řízení, nelze aplikovat ustanovení o lhůtách pro rozhodování a z tohoto důvodu i o ohrazení proti nečinnosti. S ohledem na dispoziční zásadu, která ovládá řízení o udělení patentu, nemůže být v tomto řízení aplikováno ustanovení o přerušení řízení tak, jak je upraveno správním řádem.

Udělená průmyslová práva působí erga omnes. Lze předpokládat, že jako dotčené osoby by mohly vystupovat takové osoby, které mají zájem na určité oblasti veřejného zájmu, avšak tento zájem je protichůdný se zájmy přihlašovatele (např. svazy výrobců generických léčiv ve vztahu k řízení o přihlášce vynálezu týkajícího se originálního léčiva).

S ohledem na okolnost, že otázka nahlížení do spisu je patentovým zákonem upravena odlišně od obecného správního řádu, oznámení o udělení patentu se vyhlašuje ve Věstníku Úřadu průmyslového vlastnictví, tj. nedoručuje se jako jiné správní rozhodnutí, a náprava případných pochybení Úřadu při vydání patentu není omezena jen na odvolací řízení, ale je možná ve zrušovacím řízení, je nutno konstatovat, že institut dotčených osob není slučitelný s průběhem a výsledkem řízení o udělení patentu. Patentový zákon obsahuje vlastní úpravu pokračování v řízení a navrácení práv, která lépe vyhovuje potřebám řízení o udělení patentu a je přímým provedením závazku, který pro Českou republiku vyplývá ze Smlouvy o patentovém právu. Na straně druhé stávající právní úprava vylučuje aplikaci ustanovení o čestném prohlášení a z tohoto důvodu některé důkazy v řízení o patentování vynálezů není možné nahradit svědeckou výpovědí či výpovědí účastníka řízení. Tyto důkazy však mohou najít své místo v řízení o určení, popřípadě v řízení o zrušení patentu či dodatkového ochranného osvědčení. Z tohoto důvodu již tyto důkazy nebudou v řízení před Úřadem vyloučeny. Výhrada vůči ustanovení ohledně složení rozkladové komise je odůvodněna počtem rozkladů, které jsou v průměru jednoho roku podány proti rozhodnutí Úřadu. Řízení o udělení patentu, popřípadě o jeho zrušení zahrnuje zpravidla posouzení otázek ryze technických (porovnání s jinými řešeními téhož problému, přínosu ke stavu techniky, posouzení uskutečnitelnosti, apod.), včetně otázek patentoprávních (volba a interpretace příslušných ustanovení, včetně zajištění řádného procesu). Ve správním řízení před Úřadem tak činí posuzovatelé

- 76 -

s příslušnou odbornou specializací při technickém průzkumu v rámci státní expertizy. Mimo státní experty pak příslušné znalosti a dovednosti mají zpravidla jen patentoví zástupci, jež však nelze pokládat za „nezávislé“ odborníky. Přesto, že nelze vyloučit existenci odborníků mimo prostor Úřadu průmyslového vlastnictví, Komoru patentových zástupců či členů České advokátní komory, při nutnosti obsazení jedné rozkladové komise 3 nezávislými odborníky, jeví se tento požadavek obecného správního řádu v řízení před Úřadem jako nereálný. Možnost potvrzení, popřípadě doplnění podání učiněného elektronickou cestou do 1 měsíce vyplývá ze Smlouvy o patentovém právu. S ohledem na lhůty stanovené Smlouvou o patentovém právu se odlišně od správního řádu upravuje potvrzení či doplnění podání, které bylo učiněno pomocí jiných technických prostředků, zejména prostřednictvím telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití zaručeného elektronického podpisu. Nemožnost zpětvzetí návrhu na zastavení řízení je odůvodněna právní jistotou třetích osob. K § 65

Proti rozhodnutí Úřadu lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí rozklad. Oproti dosavadnímu stavu se jedná o prodloužení lhůty k podání rozkladu, což odpovídá obecnému požadavku na jednotné stanovování lhůt podle Smlouvy o patentovém právu. Rozklad má odkladný účinek. Lhůtu k podání rozkladu nelze prodloužit, ani ji nelze navrátit v předešlý stav. Povinnost složení kauce se pro nová řízení, tj. řízení zahájená po dni účinnosti zákona ruší, neboť tato kauce neplnila původně zamýšlenou prohibiční funkci. S ohledem na článek 32 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPs), podle něhož jakékoli rozhodnutí o zrušení nebo odnětí patentu bude moci být přezkoumáno soudem a s ohledem na ustanovení § 70 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, podle něhož jsou ze soudního přezkumu vyloučeny úkony správního orgánu, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení technického stavu věcí jen nestanoví-li zvláštní zákon jinak, navrhuje se výslovná úprava, podle níž soudy ve správním soudnictví budou povinny přezkoumávat i ty věci, z nichž podle dosavadní úpravy existovala kompetenční výluka.

K § 66

Navržená úprava umožní, aby dvoustranná řízení týkající se patentů či dodatkových ochranných označení nezhoršovala právní postavení účastníka řízení v těch případech, kdy v takovém řízení mají úspěch. Z důvodu, že na takováto řízení se obdobně použije ustanovení § 141 správního řádu, návrh zákona stanoví, jaké náklady bude v těchto dvoustranných řízeních oprávněný moci požadovat po druhém účastníku řízení, popřípadě umožňuje Úřadu přenést náklady řízení o zrušení na tu stranu, která v řízení neměla úspěch stejně, jako je tomu v řízení občanskoprávním.

K § 67

Zákaz úprav přihlášky, v jejichž důsledku by mohlo dojít k rozšíření jejího původního předmětu, je příznačný pro jednotlivé předměty průmyslových práv, jejichž ochrana je založena na prioritním právu. V současnosti se jeví nezbytné zavést tuto úpravu explicitně zákonem. Ustanovení o povoleném rozsahu úprav přihlášky bylo doposud obsaženo jen v prováděcím předpisu k zákonu č. 527/1990 Sb., totiž ve vyhlášce Federálního úřadu pro vynálezy č. 550/1990 Sb. ve znění vyhlášky Úřadu průmyslového vlastnictví 21/2002 Sb., a to přesto, že

- 77 -

s překročením povoleného rámce úprav v současnosti platný zákon v ustanovení § 23 odst. 3 spojuje sankci zrušení patentu. K § 68

V souladu s povinností utajovat určité informace podle zvláštních předpisů, upravuje návrh zákona režim řízení o patentových přihláškách, popřípadě dodatkových ochranných osvědčeních, které obsahují utajované informace. Takovéto přihlášky se nezveřejňují. Pro účely vymezení stavu techniky se považují za zveřejněné uplynutím 18 měsíců od vzniku práva přednosti (viz § 4 odst 3). Tatáž právní domněnka pak platí i pro vznik nároku na přiměřenou náhradu za využití vynálezu po zveřejnění přihlášky.

Utajované vynálezy se zapisují do zvláštní části patentového rejstříku, která je rovněž utajována. Popisy utajovaných vynálezů, na něž byl udělen patent, se nevydávají tiskem. Po přístupu České republiky k NATO je Česká republika vázána i „Dohodou o vzájemném zabezpečení utajení vynálezů týkajících se obrany, na něž byla podána žádost o udělení patentu” sjednanou členskými státy NATO v Paříži dne 21. září 1960, která se týká vzájemné ochrany tajemství vůči vynálezům, které se vztahují k obraně a které byly přihlášeny k udělení patentu. Podle této Dohody pak je Česká republika povinna zacházet s informacemi utajovanými v členských státech NATO jako by byly utajovány vnitrostátním předpisem.

K § 69

Ustanovení upravuje nahlížení do spisu odchylně od správního řádu a rovněž odchylně od dosavadní úpravy.

Jednak je chráněn obsah patentové přihlášky, a to až do jejího zveřejnění podle § 42, s výjimkou těch případů, kdy již není důvod k odepření přístupu předmětu přihlášky. Tak tomu bude v případech výslovného souhlasu přihlašovatele, a pak rovněž v případech, kdy bude nutno nahlédnout do přihlášky, z níž vyloučené nebo rozdělené přihlášky byly již publikovány, a to z důvodu, aby bylo možné provést důkaz o tom, že rozdělené / vyloučené přihlášky nejsou podány v širším rozsahu, než jsou přihlášky, které z původní přihlášky dovozují právo přednosti.

Z nahlížení do spisu jsou vyloučeny takové písemnosti, které jsou přípravnými fázemi rozhodnutí, popřípadě písemnosti, které jsou z nahlížení vyloučeny z důvodu možných zásahů do osobnostní či hospodářské sféry účastníků řízení. Pracovní verze nebo poznámky jsou především pracovní pomůckou úřední osoby, které jednak zpravidla nemají formu určenou na prezentaci, jednak obsahují údaje, které nemusí mít v dalším řízení právní význam.

Ustanovení o povinnosti zachovat anonymitu původce vynálezu vyplývá z dosavadního stavu prací na harmonizaci patentového práva. Osobnímu právu na vyznačení původce v písemnostech týkajících se vynálezu odpovídá právo na zachování jeho anonymity ze strany Úřadu, které bylo upraveno i v dosud platném zákoně, osvědčilo se a není na něm třeba nic měnit. Anonymita původce však nebude zachována, je-li zároveň přihlašovatelem vynálezu.

K § 70

Platný správní řád umožňuje opravovat pouze chyby a nesprávnosti v protokolech o jednání a chyby a nesprávnosti rozhodnutí, které jsou úkony správního orgánu. S ohledem na okolnost, že zákon nepřipouští takové změny přihlášky, které rozšiřují její předmět, nelze pod

- 78 -

záminkou opravy chyb v podání připustit takové úpravy přihlášky, které by ve své podstatě tuto zásadu prolomily, a to tím spíše, že opravy mají účinky ex tunc.

Návrh zákona proto upravuje možné úpravy údajů, které přihlašovatel již předložil k dalšímu řízení tak, aby těmito opravami nemohlo dodatečně dojít k rozšíření ochrany. K § 71

Návrh ustanovení vymezuje rozsah oprav v listinách a v rejstřících vedených Úřadem tak, aby se třetí osoby mohly spoléhat na údaje Úřadem vydané. Nově se přitom stanoví, že v případě chyby v patentových listinách, popřípadě v dodatkových ochranných osvědčeních, bude Úřad jejich vlastníkům na žádost vydávat nové perfektní dokumenty tak, aby tyto dokumenty mohly sloužit pro uplatnění práv z chráněného vynálezu, popřípadě i určení jejich rozsahu.

K § 72 až 74

Pravidlo 6 Prováděcích pravidel ke Smlouvě o patentovém právu stanoví, že lhůty, které v řízení o přihláškách určí přihlašovatelům Úřad průmyslového vlastnictví, nemohou být kratší než dva měsíce od doručení výzvy k odstranění vad, popřípadě k vyjádření se k výměru Úřadu.

Návrh zákona proto respektuje uvedené pravidlo a stanoví, že Úřadem stanovené lhůty je možné na žádost prodloužit. Žádost o prodloužení lhůty je možné podat jen před jejím uplynutím, poté bude možné požádat o pokračování v řízení podle § 73 u lhůt stanovených Úřadem, popřípadě požádat o navrácení práv u lhůt stanovených zákonem. Takovéto procesní kroky však budou podmíněny zaplacením správních poplatků, které budou mít vzestupnou úroveň. Úvaha o prodloužení lhůty bude podmíněna složitostí vyžadovaného úkonu, popřípadě četností jednotlivých žádostí o prodloužení lhůty. Při kladném rozhodnutí o prodloužení lhůty Úřadem stanovené lhůty bude postupováno ve smyslu správního řádu, tj. usnesení se jen poznamená do spisu a účastník řízení bude případně o prodloužení lhůty pouze neformálně informován.

Institut pokračování v řízení je moderním procesním postupem, který způsobem posilujícím právní jistoty upravuje způsob a právní důsledky prominutí zmeškání lhůty. Tato úprava vychází z článku 11 Smlouvy o patentovém právu a je odrazem úpravy podle článku 121 Evropské patentové úmluvy. Procesní postup spočívá v tom, že o kladném rozhodnutí o pokračování v řízení se nebude vydávat formální rozhodnutí a usnesení o prominutí lhůty se pouze poznamená do spisu a formalizované se bude vydávat jen usnesení o zamítnutí žádosti. To však jen tehdy, pokud přihlašovatel nesplní některou zákonem vyžadovanou náležitost.

Na rozdíl od pokračování v řízení je restitutio in integrum závislé na existenci objektivní překážky, která účastníku řízení bránila učinit úkon. V takovém případě je na účastníku řízení, aby důvody, které mu bránily v řádném řízení, uvedl. V zájmu jistoty třetích osob zákon výslovně stanoví, že práva těchto osob, která získaly v dobré víře, zůstávají i po navrácení práv v platnosti.

K § 75 až 78 Smyslem určovacího řízení je zjistit základ možných majetkových nároků z chráněného vynálezu nebo dodatkového ochranného osvědčení, popřípadě vyloučit zásah třetích osob do práv vlastníka patentu, popřípadě dodatkového ochranného osvědčení. Rozhodnutí o určení

- 79 -

nelze ztotožňovat s rozhodnutím ve sporu o porušování práv z průmyslového vlastnictví podle zákona č. 221/2006 Sb.

Předmětem řízení je posouzení, zda určité řešení spadá do rozsahu ochrany vyplývající z patentu, popřípadě dodatkového ochranného osvědčení. S ohledem na okolnost, že jde o posouzení odborných otázek, zákon předpokládá zachování dosavadní úpravy, podle níž je věcně příslušným k určovacímu řízení Úřad. Ustanovení o určení rozsahu ochrany vyplývající z patentu vzhledem k určovanému předmětu je pojato jako zpravidla dvoustranné řízení. Návrh zákona nově rovněž řeší otázku, jak nahlížet na žádosti o dotazy a dožádání, která jsou dnes vyžadována soudy či orgány činnými v trestním řízení (např. Policie České republiky), popřípadě jinými státními orgány od Úřadu z důvodu, že výklad rozsahu patentu, ale i jiných otázek týkajících se konkrétního patentu, může autoritativně a legitimně učinit jen ten vrchnostenský orgán, který patent udělil a je k tomu nadán odbornou způsobilostí. Podle návrhu zákona se povinnost úředního posudku vztahuje pouze na žádost soudů, orgánů činných v trestním řízení a jiných správních úřadů; “jinými orgány“se pak rozumí ústavní orgány výslovně nezařazené mezi orgány moci výkonné nebo subjekty s nejasným statutem, jako je např. veřejný ochránce práv nebo Nejvyšší kontrolní úřad. Z uvedeného je zřejmé ,že o posudek nebudou moci žádat fyzické a právnické osoby jako subjekty práva soukromého, čímž se má čelit zneužívání ustanovení pro účely jejich soukromoprávních nároků. K § 79

Zápisy do patentového rejstříku a do rejstříku evropských patentů s účinky v České republice mají zejména povahu deklaratorní a v některých případech i charakter evidenční, to znamená, že zápis v rejstříku není podmínkou účinnosti zapsaného úkonu. To se netýká zápisu licence k patentu nebo dodatkovému ochrannému osvědčení a zápisu převodu patentu nebo dodatkového ochranného osvědčení, které vůči třetím osobám nabývají účinnosti teprve tímto procesním úkonem. Patentový rejstřík, rejstřík evropských patentů s účinky v České republice jsou veřejnými knihami, v nichž jsou zaznamenávány všechny důležité údaje týkající se řízení o přihlášce a chráněných vynálezech jako takových. Z principu veřejnosti rejstříků vyplývá princip formální publicity, který spočívá v právu každého - aniž by prokazoval právní zájem - nahlížet do rejstříku a žádat výpisy nebo opisy. S principem publicity v materiálním smyslu souvisí ochrana dobré víry třetích osob jednajících v důvěře v zápisy do rejstříku. Zákon zavádí povinnost Úřadu vést rejstřík v elektronické podobě a zveřejnit jej na internetu.

K § 80

Povinnost vydávat Věstník vyplývá pro Úřad z čl. 12 odst. 2 Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, podle níž se jednotlivé unijní země zavázaly vydávat periodický úřední list. Zveřejnění skutečností vztahujících se k patentovým přihláškám i k udělené ochraně ve Věstníku Úřadu má převážně povahu informační. To neplatí pro vznik předběžné ochrany a vznik účinků z uděleného patentu. Oproti stávající úpravě nedoznala ustanovení o rejstříku a Věstníku zásadních změn.

K § 81

- 80 -

Zákon zabezpečuje naplnění článku 3 Pařížské úmluvy, který stanoví, že příslušníkům unijních zemí jsou naroveň postaveni ti příslušníci zemí nepatřících k Unii, kteří mají na území některé unijní země bydliště nebo skutečné (opravdové) závody, a to průmyslové nebo obchodní. Ve smyslu čl. 1 odst. 3 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví se pak toto vymezení oprávněných subjektů vztahuje i na osoby, které mají sídlo, nebo bydliště v členském státě Světové obchodní organizace. Požadavek na povinné zastoupení právním zástupcem těch osob, které nemají na území České republiky skutečný podnik, místo trvalého bydliště nebo sídlo, je obvyklý ve všech zákonech na ochranu průmyslového vlastnictví přijatých v členských zemích Pařížské úmluvy, neboť umožňuje lepší komunikaci mezi úřady průmyslového vlastnictví a přihlašovateli. Zvláštními předpisy, které zmocňují k zastupování těchto přihlašovatelů před Úřadem, jsou zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, a zákon č. 417/2004 Sb., o patentových zástupcích. Tato povinnost se po přístupu České republiky k Evropské unii netýká těch osob, které jsou příslušníky členského státu Evropské unie nebo státu, který je smluvní stranou Smlouvy o Evropském hospodářském prostoru, a jsou usazeny na území České republiky anebo poskytují služby na území České republiky. Stanovené výjimky vyplývají z čl. 7 odst. 2 Smlouvy o patentovém právu (PLT). K ČÁSTI DRUHÉ Úprava zákona o užitných vzorech je navržena z důvodu zachování možnosti propojení systému ochrany vynálezu patentem a ochrany poskytnuté zápisem do rejstříku užitných vzorů. S ohledem na okolnost možnosti odbočení z přihlášky na přihlášku užitného vzoru je nutné zabezpečit, aby úkony, které byly platně učiněny pro přihlášku se žádostí o udělení patentu, byly platně učiněnými i pro řízení o přihlášce užitného vzoru, včetně stanovení lhůt, v nichž je úkon třeba učinit, popřípadě následků a možnosti jejich překonání, jestliže lhůta nebyla dodržena. K odstranění nejasnosti a sjednocení principů uplatňovaných u průmyslových práv se doplňuje §15 o nová ustanovení, která jasněji formulují možnost prodloužení platnosti užitného vzoru a právních následků podání žádosti o prodloužení platnosti v dodatečné lhůtě v souladu s principy platnými pro placení udržovacích poplatků za patenty a pro obnovu doby ochrany průmyslových vzorů . S ohledem na možnost činit úkony elektronicky se zaručeným podpisem, stává se požadavek na písemnou formu podání ve věci užitných vzorů obsoletní. K ČÁSTI TŘETÍ Úprava zákona o ochraně topografií je vyvolána změnami v řízení podle nového patentového zákona, který se posléze odrazí i v řízení podle zákona č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových výrobků. K ČÁSTI ČTVRTÉ Zrušením § 3, který upravoval jednoznačně plátce udržovacích poplatků za patent, evropský patent a dodatkové ochranné osvědčení, se otevřela možnost, aby se poplatníkem stala kterákoli osoba ( např. zástavní věřitel, nabyvatel licence). Možnost, aby se poplatníkem mohla stát i další osoba odlišná od vlastníka průmyslového práva byla vynucena praxí. Úprava ustanovení § 6 představuje prodloužení lhůty pro zaplacení prvního udržovacího poplatku bez penále a to z 2 měsíců na 3 měsíce a též uvedení této lhůty pro splatnost prvního udržovacího poplatku do souladu a její krytí se s 3 měsíční lhůtou pro podání překladu patentového spisu u evropského patentu dle § 59 odst. 2 tohoto zákona.

- 81 -

V rámci unifikace řízení o patentových přihláškách či dodatkových ochranných osvědčení, popřípadě řízení týkající se již udělených patentů, bylo nutno upravit a nově vymezit i ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 173/2002 Sb., o poplatcích za udržování patentů a dodatkových ochranných osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin a o změně některých zákonů. Nová úprava umožňuje prominout zmeškání lhůty k zaplacení udržovacího poplatku, je-li Úřadu předložen důkaz prokazující vynaložení řádné péče při snaze udržet patent v platnosti a jsou-li splněny další stanovené podmínky, podána žádost v průběhu objektivní i subjektivní zákonné lhůty a je-li dodatečně proveden zmeškaný úkon. Udržovací poplatek ve výši stanovené § 8 odst. 4 zákona tedy musí být uhrazen zároveň s podáním žádosti o navrácení práv k zaplacení udržovacího poplatku. Za přijetí žádosti o navrácení práv je žadatel povinen uhradit správní poplatek ve výši 1400 Kč dle zákona o správních poplatcích. Bylo nutno vymezit a ozřejmit i práva třetích osob, která tato nabyly v dobré víře v mezidobí od uplynutí lhůty k zaplacení poplatku a rozhodnutím Úřadu o prominutí zmeškání lhůty k zaplacení. Zmíněným subjektům nelze přičítat k tíži stav, jestliže jednají s vědomím a v dobré víře, že daný patent již zanikl. Nový je poplatek za prodloužení doby platnosti dodatkového ochranného osvědčení podle čl. 13 odst. 3 Nařízení (EHS) č. 1768/92 a článku 36 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1901/2006 ze dne 12. prosince 2006 o léčivých přípravcích pro pediatrické použití.

K ČÁSTI PÁTÉ Jelikož budou v patentovém zákoně i v zákoně o užitných vzorech upraveny i nové instituty, které si může členský stát Smlouvy o patentovém právu zpoplatnit, navrhuje se změnit i zákon o správních poplatcích, resp. sazebník týkající se správních poplatků vybíraných v řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví. Novou právní úpravou dochází k sjednocení výše sazby za vydání výpisu z rejstříku, stejnopisu nebo opisu úředních listin a záznamů, jejichž rozsah nepřekročí 5 stránek na 100 Kč. K sjednocení došlo na základě požadavku praxe, a to s ohledem na urychlení procesu vydávání listin, aniž by bylo nutno stanovovat cenu dle jednotlivého počtu stran, neboť většina listin uvedených v položce 126 sazebníku je právě v rozsahu do 5 stran. Ověření shody kopie s originálem je novým institutem, který si vynutila praxe a to zejména s ohledem na rozšíření služeb veřejnosti. Tato položka sazebníku má návaznost na právní úpravu obsaženou v § 68 odst. 5 patentového zákona, kdy je osobě, která provádí nahlížení do spisu na její žádost provedeno úřední ověření originálu uloženého ve spise, do něhož je nahlíženo, s kopií, kterou si nahlížející osoba nechá pořídit. Za toto ověření je pak žadatel povinen uhradit správní poplatek ve výši 30 Kč za každou i započatou stránku. Nově se dále jedná o dva nové poplatky v položce 127 za pokračování v řízení a navrácení práv a je rovněž doplněn poplatek za dodatečné přiznání práva přednosti. Nový je poplatek za přijetí žádosti o prodloužení doby platnosti dodatkového ochranného osvědčení podle čl. 13 odst. 3 Nařízení (EHS) č. 1768/92 a článku 36 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1901/2006 ze dne 12. prosince 2006 o léčivých přípravcích pro pediatrické použití. K odstranění nejasnosti se položka týkající se poplatku za obnovu ochranné známky doplňuje o poznámku, která upravuje splatnost poplatku za obnovu ochranné známky v případě, že k zápisu ochranné známky do rejstříku dojde až po uplynutí doby platnosti ochranné známky stanovené zákonem č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách.

Date post:	23-Jan-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

NÁVRH ZÁKON ze dne ě ů ěně některých souvisejících zákonů … · 2007-07-16 · (4) V...

Documents