O jazyku Antonína Marka po stránce grammatické i lexikální

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

O jazyku Antonína Marka po stránce grammatické i lexikálníAuthor(s): František ŠimekSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 50, Čís. 1 (1923), pp. 24-32Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23448871 .

Accessed: 14/06/2014 16:17

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 194.29.185.251 on Sat, 14 Jun 2014 16:17:19 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/stable/23448871?origin=JSTOR-pdf

http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp


Hí František Simek:

v zlomku Euripidově o stálé lásce mužově к ženě γ manželství, o poslušnosti ženy vůči muži a o jejím vlastním manželství

předpokládá, že v takovém šťastném manželství sama žije a proto nechce z něho býti vyrvána. Toho v Epitrepontech nikterak není.

Konečně nepomýšlí v Epitrepontech nikde Smikrines na opětné

provdání své dcery. Tvrzení Robertsonovo, že to třeba předpoklá

dat!, ježto si Smikrines Pamfilu sotva doma ponechal, nic nezna

mená, rovněž tak jako podobný případ v Demosthenově řeči XLI, 4,

Robertsonem uvedený. Je to možné, ale děj Epitrepontů toho nevy

žaduje, zvláště když Smikrines jest lakomec, jemuž jde především o záchranu věna. (Příště konec.)

O jazyku Antonína Marka po stránce grammatické i lexikální.1

Napsal František Šimek.

Marek, nenalézal-li v současném spisovném jazyku přiléhavých

výrazů pro vyjádření určitého pojmu, čerpal z těch pramenů, jež

Jungmann — na základě praxe své i svých druhů —

vypočítává

později ve své klassické rozpravě »Další obohacování jazyka českého* (Slovesnost, 2. vyd., str. 22 —

24): ze starého jazyka, z mluvy >národní« (= z dialektů) a z jiných jazyků

slovanských. Proto nejsou

archaismv

ve spisech Antonína Marka vzácností. Jsou svědectvím toho, že

spisovatel rád čítal knihy staročeské a že se snažil zase uvésti

v život nejedno slovo, které již z jazyka spisovného a namnoze

i z nářečí bylo vymizelo. Následuje v tom svého učitele Jung

manna, který se zdarem obohatil tím způsobem slovní poklad současné spisovné češtiny. Marek excerpoval také nejeden starší

spis —

jak máme toho svědectví v korrespondenci obou mužů —

pro Jungmannův slovník; leckteré slovo se mu při této práci zalí

bilo, takže neváhal jím přispěti к rozmnožení slovního pokladu chudičké tehdy spisovné řeči české.

Tak užívá Marek hojných slov, která již Jungmann přejal ze starších spisů před ním, na př.: čackost, leb, mok, ohlas, okol,

podnět, schrána, tok, zloba, žel, šust, třesk, drahný, hvězdný, mrá

kotný, strastný, strojný, truchlý, čiti. Marek pravděpodobně první v době obrozenské počal užívati těchto slov ze staré češtiny mu

známých, pokud není u nich jinak poznamenáno: bláznice í. (bláznivá ženská): Nebudu já ta bláznice prst si

vtékajíc do oka a plačíc Omylové 25, 2.

1 Viz LF. 49, 1922, 24 nsl.



O jazyku Ant. Marka po stránce grammatické i lexikální. 25

blekotný adj. (žvanivý): (v městě je plno) zlodějů a blekot

ných dryáčníků ib. 10, 11.

bran1 f. (zbraň): proklestiv si branj vítěznau к západu cestu

Hlasatel 2. 1807, 248, 4; Vlasti к pomstě chop se bráně Nové

bás. 5 (1814) 46, 23; I Ladou (jsi se zaklínal), i tou, co mne

(Filidij) nejdůtklivěj(i) raní, zlou pochodní a lukem, boha lásky bránj (sic!) Prvotiny 1815, 6, 16.

dařitel m.: Dika Bohu, míra dařiteli Prvotiny 1814, 58, 17. dci2 f. (dcera): U okna se podepírala Afanazia, jeho sličná

dci Div. z och. 6, 2.

doba f. (podoba): Onde seděl vážný (R)íp w1 době kruhovaté

Slovesnost 1820, 47, 8.

druše, druž f. (družka): Ha, kdo jsem? čí mr.au к světu

krutá zloba zmítá, kde opice mau družj, nebo šelma lítá? Nové

bás. 5 (1814) 137, 4. halše f. (ozdoba na hrdlo, řetěz; z něm. Hals): Nuže, odepni

halže své čas. kat. duch. 1828, 120, 16.

hled m. 1. (pohled): Dvé panoší hned se zvedne smutným

hledem, vážným krokem Nové bás. 5 (1814), 97, 5; A to by vás

utěšilo? tázala se Laura skaumavým hledem Div. z och. 78, 29.—

2. (ohled): Jaké to ale bezpráví, od ponocného chtíti líbezné

hlásky a žádati, aby z hledu к vyššímu stavu některého neplechy na tenkost své zaškrcoval mluvení ib. 9, 24.

hmysiti se3 nedok. (hemžiti se, lézti): Zde к loupeži jsa uložen fe hmyzil ještěr noc i den Prvotiny 1814, 53, 6.

hnilost f. (hniloba): fiekl jsem (hříšník) hnilofti: Tys můj otec Šestero 100, 17.

hojébný4 adj.: při tom oltáři není více hogebných svátostí ib.31,5. hostinice f. (hostinská síň): Posléz w hoftinicy vkročí Nové

bás. 5 (1814) 102, 17. houzevný adj. (skoupý): je-li hostitel haužewný a skrbný host

Omylové 27, 18; můj ujec jest haužewný, ponavrhl hrabě. Se svým

tokajským se draží a jistě ani mně při tom nesleví (ist záhe) Div. z och. 113, 13.

hřbíti nedok. (pohřbívati; ničiti): Jsmeť živi, ne však svoji, pakli žije žena, jsouc verolomnou(l) šalbou muže svého hřbena

Prvotiny 1815, 178, 36.

hrditi se nedok. (pyšniti se): povýšenost nad opovrženými

jest povýšenost nehrubá, za kterauž, kdyby studu v mnohém bylo,

by se více hanbiti, než hrditi měl Slovesnost 1820, 276, 10; Hrditi může se výslovau kmenu Tvého (Valdštejnova) i jména národ

Logika 1820, 6, 17 Věnování.

1 Slova toho užil po Markovi i Jungrnann 1811 (Ztrac. ráj). 2 Akkus. dceř čteme i v Jungmannově překladu Ztrac. ráje 1811. 3

Jungrnann ve Ztrac. ráji má hmyzeti se. 4 Gebauer (Slovník stč.) sice nemá toho hesla, ale Jungrnann

cituje z Reš.



26 František Šimek:

hubenství п.: To jest právě nejžalostnější věc, že Gothe

vzácné květy svého ducha vynakládá na ozdobu zbrodně a huben

ftwjm býti domnívá se, aby nimi ozdoboval ctnost (weil er es filr

allzu philisterhaft ha.lt) Div. z och. 24, 11.

jedno1 adv. (jenom): Gedno z děsného se rumu pronáší duch

hrdinný Nové bás. 5 (1814) 43, 1; Z oblohy šlas bohyněj (Luna) popoláskati zemčana gedno Krok I. 4 (1823) 5, 13.

jeliš konj. (až): (Demofon Filidě) slíbil lásku její manželskym(!) sňatkem odměniti, geliž po svých důležitostech do Aten odšed

zpět se navratí(!) Prvotiny 1815, 5, 55.

ješitný adj. (marnivý): Vsickni(!) vůkol národy duchem vzhůru vstali, Gešitnj co Gallové ondy za své vzali (v poznámce:

Gešitnj = marnj) Slovesnost 1820, 48, 15.

klusák m. (kůň): Vyhna (jezdec) spěšně přímo jede... na ustalém klufáku Nové bás. 5 (1814) 94, 26.

koláceti se" nedok. (na mysli se vznášeti): není ničeho, co

by vám (Věslavu) tak snadno na pamět vzešlo a tak ouplně a živě

před vámi fe kolácelo, jako obrazové žalostivých příhod Prvotiny

1813, 205a, 8.

koleska f.: Na polo a plnokrytých kolefkách a obkročích

tarabila se semo šlechta okolní Div. z och. 5, 5.

konfekt3 m. (pamlsek, lahůdka): (V krámě petrohradském se

dostane) ovoce i hrozny, citrony i konfekty CCM. 1840, 308, 14.

konvrš m. (fráter, kostelník): Ba ani komorffe4 (sic!) tu

(v kostele) není, by při mši zastal poslaužení Prvotiny 1813, 34b, 39.

kot m. (kácení, pád): tu kácí se (saň) a mezy kotem mne

(jinocha) zkváqí valným těla hmotem ib. 1814, 54, 19.

kotiti nedok. (káceti): Národního ducha tvrz v rozvaliny kotj

(čas) Slovesnost 1820, 47, 27; — k. se: ze své vysosti(!) do

propasti klesáš a kotjš fe Šestero 96, 2.

kredenc m. (pohár): Sliditelů cizích loží (= cizoložníků), jichž se počet denně množí, všaký leb by místo sklenc(!) poslaužit měl za kredenc Nové bás. 5 (1814) 104, 16.

kuknati nedok. (naříkati): Pak škuhraje(l) se modlí (člověk), kukná, odslonává a přes hrad času к věčným pomezím se brává

ib. 139, 7. leniti nedok.: (Rcete, věže nebenosné,) kdo tu žil a domoval?

Marný dotaz! ozev lenj, trvá v tichém odmlčení ib. 43, 23.

1 V stejném významu už u Jungmanna (Ztrac. ráj). 2 Rovněž už u Jungmanna ve Ztrac. ráji. 5 Slovo to znal Marek jistě i z ruštiny a polštiny. 4 Viz o tom list Jungmannův Markovi (z Litoměřic 2. srpna 1813,

CČM. 1882, str. 34); píše: Ba věru! to mne nemálo mrzí, že ničeho ne může vydali ten p. Hromádka bez ohavných omylů, jichžto pramen on nejlépe znáti bude; spěchem-li či nedbalostí, čili dokonce neumě lostí to se děje? . . . Komorš (konvrš od sl. conversus) zdál se mi, že každému co omyl do oka padne, ač ovšem lépe bylo by i ten podo tknout!; snad to pan Hromádka na konci roku — udělá.



O jazyku Ant. Marka po stránce srammaticfeé i lexikální. 27

libadlo п.: (Goethe) se domnívá hýti Dalai Lama celé říše,

jehožto výtrusky vždy se hodí za libadla věrným klanitelům jeho

(dessen Excremente noch gut genug sind zu Amuieten .. .). Div.

z och. 25, 5.

linouti se1 nedok.: slze autrpnosti, crkotem fe linau Nové

bás. 5 (1814) 141, 12; Tok slzí fe lyne Gechoslav 1820, 22b, 27.

tubička f. (drahoušek, milenka): Antif(ol): Má sladinká lubičko! Jedno jest, oči zavři, anebo hleď v čirau noc. Luc(iana): Proč mne

zoveš lubičkau, nazvi tako sestru mau Omylové 35, 1.

matný adj.: (Zerovín vykládá, že se nebojí o ctnost své

choti): V tom Žerovín se cítí statný, žeť, soka bát se, smysl

matný (= je myšlenka pošetilá) Prvotiny 1813, 33b, 12; Vše míní

(člověk) vystihati matnau rozumností Nové bás. 5 (1814) 139, 5.

mdlíti2 nedok.: Než nelze dlauho mdljti, hořem vzkříšena

jsem (languere) Prvotiny 1815, 177, 35.

mlčečkyъ adv. (mlčky): (starosta) nebyl na ten čas s pro

mluvení, nébrž mlčečky toliko hněvivě oči své naň (na Bursu)

upíral Div. z och. 110, 26; Hrdě, mlčečky vítali oni (parketní

hrdinové) své známé ČČM. 1832, 78, 4.

moutiti se nedok.: Proč tehdáž mauljm fe, když vody kormu

cují se (eur ego confundor) Krok I. 4. 1823, 7, 11.

mrtvina4 f. (mrtvola): Valem shltši (řeka) země živé rody, mezi své mne uvrz mrtviny Elegie 1813 (L. fil. 1909, 137b, 4);

jde s ním (rytíř s hostem) v tmavau hlubinu, kde jen čiti mrtwinu

Nové bás. 5 (1814) 100, 11; Slz teče výlev na mohyly mrtwin

Krok I. 2. (1821), 35, 15; (což pak vidíš?) vvzáblost a bledost, puch mrtwiny Čas. kat. duch. 1828, 123, 16.

mut6 m. (rmut): Už se nyní bauří moře, což až skot Olerický

rozjítřní je mutem, Plejas i Arktofylax Krok I. 4. (1823), 9, 2.

nábytek6 m. (majetek): Nábytek, Kristův počali jsme býti na smrti kříže Píseň při biřm. 1819, 3, 3; (o Novém roce člověk) váží nábytek a poklady, které nevetšeji a molem a rzí nehynau Slovesnost 1820, 285, 4; kterého umění nábytek jest náhradau

za tvůj ztracený čas? ib. 290, 10; Z moci a z ruky vypadl

tvůj (zesnulého Hály) nábytek, tvé jmění, tvůj auřad Čas. kal.

duch. 1829, 463, 9; Mohla by ta duha ve své kráse a stkvost

nosti míti nějaký nábytek, kdyby možno bylo, aby se od ní

odňalo něco, nebo к ní něco přidělilo (= zisk, zdokonalení) Šestero 5, 21; tak stkvostný klenot stal se 'naším nábytkem

1 Před Markem užil slovesa tolio už Jungm. ve významu hrnouti se: (v zápětí se vše to za ním line Hlasatel 1. 1806, 473, 20); bez se užil

slovesa linou ti několikrát ve významu »liti, vlévatu 1811 ve Ztrac. ráji. 2 Už u Jungmanna 1811 (Ztrac. ráj). 3

Jungm.uvádí ve Ztrac. ráji ve slovech pozatmělých sub mlčky. 4 Čteme už ve Ztrac. ráji 1811. 5 Slovo to mohl znáti Marek i ze slovenštiny. 6 Substantiva toho užil v stejném významu už Jungmann ve

Ztrac. ráji.



28 František Šimek:

Čas. kat. duch. 1834, 465, 28; (v hrobě) se nermautí pokojník nad

urážkou své cti — nad ztrátau všeho nábytku Pohřeb, řeč Nigr. 6, 28.

načitě adv. (velmi, neobyčejně): kdož může věděti, jak načitě se radost budoucího světa trápením pozemským zvyšuje?

Prvotiny 1813, 211a, 28; Jak se za šťastného pokládám, že spi sovatele poznal jsem, kterýž mne tak načitě poučil (so griindlich) Div. z och. 69, 15 (a j.).

nalit interj. (ejhle): je zřít tu hnusnou potvoru (ještěra), an v blízce vyhřevem(!) se sloní; i nalit psi se ženou po ní Prvotiny 1814,

53, 32; Trudná rytíři je chůze: Naliť zavzní к noční hrůze s hudbau

lautny z audolí pěných žalmů hlaholy Nové bás. 5. (1814) 100, 14.

náměstník1 m. (zástupce): v čele duchovenstva okresu turnov

ského stál j^i (Nigrin) co biskupský vikář a náměstník skrze

osmnácte let Pohřeb, řeč Nigr. 4, 2.

námluva f. (domlouvání): Však na přívětivou námluwu kmeta

hned zase к Věslavovi se schýlí (chlapec) Prvotiny 1813, 215a, 5.

nedělně adv. (= nic nedělaje, nemaje na práci): Vosva si

nedělně vykračoval po lešení (muBig) Div. z och. 148, 7.

neduživě adv.: Snem zmařil (člověk) živobytí jednu polovici a druhau nedužiwě ztrávil v nemocnici Nové bás. o (1814) 140, 4.

nenabytně2 adv. (nenahraditelně): zkálená hříchem nenabytně mizí čistota srdce Píseň při biřm. 1819, 2, 7. ^

neroditi nedok. (nechtíti): Tíhna jednau (rytíř) z kolb a boje, domů zpět se zahodím, čeho vidět nerodj in, to tu, vstaupiv do

pokoje, vidím — jedva věřím oku — soka u jejího (ženy) boku

Nové bás. 5 (1814) 98, 19; (Páni a panoše) hledíce do moře

rozztekleného, zlaté nerodj získati číše (spisovatel vykládá v po známce: Nerodj, nechtj) Rozmanitosti 1817, 60, 18; tebe napomíná

(přítel) slovem přátelským. Nerodjšli(!) ho slyšeti Šestero 71, 15; Zanech právo zásluhám a neroď tenčiti a zlehčovati jich připo mínáním vad a nedostatků Pohřeb, řeč Nigr. 4, 18 (a jindy).

nesčitelne3 adv. (nesčíslně): Jasných dob (v životě) bylo více, nežli mrákotných, dobrého nefčitedlně více, nežli zlého Prvotiny

1813, 208a, 27.

nestatečník m. (mdlý člověk): My nestatečnjci ku všelikému

poznání potřebujeme mistra a učitele pravdy Čas. kat. duch.

1834, 466, 29. netáhnouti nedok. (netáhnu něco učiniti, až . ..): (jinoch)

jde pryč, šat tiše s sebe sňav a mistru ruku celovav, jenž netáhne

slát za ním sled, až laskavě se volá zpět (Marek vykládá pod čarou: Newáhá4) Prvotiny 1814, 55, 19.

1 Substantiva toho užil v stejném významu už Jungm. ve Ztrac. ráji. 2 U Jungm. (Ztrac. ráj) adj. nenabytný. 3 Srv. adj. nesčitedlný ve Ztrac. ráji. 4 К tomuto místu se vztahuje pochybnost Jungmannova (v listě

Markovi výše uvedeném, ČCM. 3882, str. 35): Není-Ii to slovce netáhne

germanismus (zCgern)?




odbojovati nedok. (proliviti se): červ směl by neskončenému, tvor věčnému stvořiteli odbogowati Prvotiny 1813, 203b, 22; O jak mnohem záhubnější byla tato vaše (Věslavova) tužba, nežli

tužba Ter(e)zinina! —

Zahubnější(l)? odvece Věslav, ana záhubě

odbogowala? ib. 212a, 16 (a jindy). odestati se1 dok.: Zdaliž by fe odeftalo, co již stalé minulo?

Prvotiny 1813, 205a, 40.

ochuditi dok.: Bůh by tě nemohl z nauze vymoci, jenž tak

často boháče ochudil a chudého obohatil? Šestero 20, 11.

okrotiti dok.: její splejvající nábožné oko prohlídalo к nebe

sům, jako by hněv jejich, jehož mládež učívá se báti, okrotiti

chtělo Prvotiny 1813, 211a, 34.

okuj f.: Ale ty, dobrý příteli, mi ten žertíček tak draho zaplatíš, že ti všecky okuge z kotců tvých na to nestačí Omylové 45, 8.

osudí n. (nádoba): (starosta si ťukl s assesorem) tak mocně, že to dobrosklenné ofudj jako stříbrné zvonky po pokoji zapělo

(die feinen englischen Glaser) Div. z och. 28, 24.

osvěta f. (světlo): Oswětu uzře pravím, aj, tam stane ohně mi

mého(Utprocul aspexi lumina) Krok 1.4(1823)5,32; Vpravoavlevo

vzplápolali z bání bengálští ohňové, přičiňujíce к jasnému osvětlení

ofwětu denní (einen neuen helleren Tagesglanz) Div. z och. 147, 27.

oštěpačka f. (sekera): Jestli tyto ostré offtěpačky do naších(!)

(stromů) se stonů dají Prvotiny 1813, 116a, 23.

раку adv. (pak): Kde раку ležel Holand a Dolansko? Omy lové 38, 11; Věř mi, v tom že se případná podobá к předu cesta,

když раку odcházím, zdá se horau lenivau Krok I. 4 (1823) 7, 4.

páteř m. (otčenáš): (Milovín si říká) šestkráte páteř ještě s tichau Prvotiny 1813, 35a, 38.

pchýři n. (chmýří): (Bůh káže:) Ať pcheyřj kryje labuť, štít ať želvy chrání Nové bás. 5 (1814) 137, 25.

pitomý3 adj. (krotký): naehazí(!)-li se tam jaká pitomá zvěř a dobytek? Prvotiny 1813, 118b, 1.

porok m. (hanba, bana): Protož buďme trvale к vlasti roz

fnuženi, za porok si kladauee od ní uchýlení (v poznámce: za

hanbu) Slovesnost 1820, 48, 35; Pak porokůw nijakých proti bauřce hluché nevypustím (Leander;convicia)Krok I. 4 (1823) 9,25; Ačkoli se zdá, že vyhnancové к nim (Sibiřanům) zasílaní svau

nákazau je poruší, předce zůstávají čistí od jich poroků (= po

horšení) CČM. 1838, 244, 31. porokovati nedok. (haněti): Vy (starosta) porokugete,... kde

bych spíše pochvalu udílel (sie tadeln) Div. z och. 117, 26.

postřed3 m. (střed): w poftředu pokoje ib. 39, 30; W poftředu těchto divů žije básnotvorný Morlach Jindy a n. 1833, 134a, 11.

1 Slovesa tohoto užil již J. Nejedlý 1808: bojovník (dříve vůdce) odestal se sprostým vojákem (Numa Pomp.), i Jungmann 1811 (Ztrac. ráj).

2 U Jungm. 1811 (Ztrac. ráj) adv. pitomě ve význ. krotce. 3 Marek znal jistě také podobné tvary polské a ruské.



30 ■ František Šimek:

přečiniti dok. (s dat. == proviniti se proti komu): ret

(Demofon), v čem, krom přímé lásky, fem(!) ti přečinila Prvotiny 1815, 6, 3.

přečiňovati nedok. (proviňovati se): přečiňugjce proti Bohu v zaufání nad jeho odpuštěním, nabýváte slušné odplaty

— totiž

neodpuštění Šestero 31, 14.

přibesděčiti dok. (přinutiti): Schillercvu duchu! zvolal sta rosta, nikna sklenici panu Bursovi, kterýž přibezděčen gfa, sladko

trpkau tváří i svoji přirazil (nothgedrungen) Div. z och. 28, 20.

příbuznice f.: co z toho pojde, leč škaredá zasmušilá těžko

myslnost, ta pokrevní přjbuznice temného, neutěšeného zaufalství

Omylové 67, 9.

přílepek m. (náplast): Co pak jest to za černý přjlepek na

židovinách, jehož jste kadeří tak dobře zakryii(!)? (Pflaster) Div. z och. 128, 12.

přitovaryšili se dok. (přidružiti se): A vy všickni, kteří jste podílným omylem tohoto dne křiřdu nesli, к nám se přitowaryšte

Omylové 80, 22; (Nabuchodonozor) s převráceným srdcem fe

к zvířatům přitowaryffíl Šestero 97, 29.

ručest f. (rychlost): Kromě toho nelze mu (řemeslníku) do

sici(!) bez vynaloženi(!) rozumu, obraznosti a paměti v rukou

svych(!) onu ručesť (sic!), hbitost, s kterouž jméno mistrovske(!)

spojeno jest Prvotiny 1816, 286, 11; Zadní závěsa rozlítla se na

ručeft od sebe (rasch) Div. z och. 161, 8.

rytěřovati nedok. (rytířsky bojovati): dokud církev na Petru

skále založena zde na zemi rytěřowati nepřestane čas. kat. duch.

1834, 466, 21.

skýtati nedok. (podávali): (jinoch) kleče číši jemu (králi) fkytá(!) Rozmanitosti 1817, 63, 15.

sláti1 nedok. (posílati): (jinoch) jde pryč, mistru ruku ce

lovav, jenž netáhne flát za ním sled Prvotiny 1814, 55, 19; Tobě šle pozdravení Abydenčan, dívko ze Sestu (mittit salutem) Krok J. 4 (1823) 3, 3.

směnný adj. (vzájemný): Hle, tuto verše, které jí psal (sluha

zemance) o svém plameně, kde šlahaun milost obmejšlí а к fměnné

lásce zve Prvotiny 1813, 34a, 2; v tichém, v bauřném živobytí toku směj se na nás (Marka a Sedláčka) fměnné2 přízně duch

Čechoslav 1820, 73b, 4.

sobiti si nedok. (přivlastňovali si)» ta haladrye čarodějná sobila si mne Omylové 38, 13.

sjjas m. (spasitel): svou vylít nešetřili (rekové) krev, kde

lidem mohli býti fpafy Prvotiny 1814, 50, 41; i pro nás zemřel

on (Kristus), i s námi smířil Boha — jak bychom tohoto vojvody, tohoto fpafa mohli nedržeti se? Šestero 13, 3.

1 Jungm. ve Ztrac. ráji má sloveso sláti dokonavé.

2 Jakubec 1. c. 1Č5 tiskovým omylem cituje: směvné.




stonali nedok. (lkáti): úpěnlivě (!) daupnák v hnízdě flůně Prvotiny 1813, 38b, 36.

stříti nedok. (s. rámě = vztahovati ruce): Ten tam (The

zeus)! tu rámě ftru své znova к vyšetření a tápám v loži po něm,

jehož nikde není ib. 1815, 177, 13; hle, mdlé ty ruce -od ran

v prsy — zarmoucená ftru přes daleké moře ubohá já žena

ib. 180, 6. šemný adj. (ošemetný, falešný): Což má býti jen Sáracén

křesťana zbrojí zachvácen, má on jen kácet ffemné modly? ib. 1814, 51, 4; A zaufalost-li svírá srdce, které jemné, toť

básnivá jim (pomlouvačům) bolest, pitvoření ffemné Nové bás.

5 (1814) 141, 8; (Ať) pronevěření Bohu ffemné výstražný anděl

odhání srdce slabého Uvítání Hurd. 1819, 3, 24; tak se na tě

hodí slova Ezechiele, že ffemnj proroci vzdy(!) pokoj, pokoj

volají, když pokoje není Šestero 8, 31.

tušiti nedok. (s d. — doufati veě): Ne milosti mé srdce, ale právu tuffj Nové bás. 5 (1814) 143, 3; — t. sobě: Když hladil tiché moře větřík přívětivý, hned tuffila fem fobě: jestli

přijde (Demofon) živý Prvotiny 1815, 5, 39. udesatati dok. (pohnouti, donutiti): Ponaučen a výstrahami

udefatán, vydal se Chozrev Mirza na své cestě dále к Moskvě

Světozor 1834, 190b, 59.

úkora1 f. (posměch, potupa; výčitka): Když vkora mu (člo

věku) na chléb hořké slze roní Nové bás. 5 (1814) 140, 19:

lysý stojíš (Veliš), oplchalý, věkům na potupnau vkoru Gecho

slav 1822, 73a, 23; Ty (Adriana) se přiznáváš, že tvé úkory mu

(manželu) nedaly usnauti Omylové 67, 1.

um2 m. (rozum): Jest (čitedlnost) u vnitřnosti mého srdce

a žádná umu závírka ze mne jí nevyrve Prvotiny 1813, 204b, 43,

ustalý adj. (unavený) v. klusák.

vládeni3 n. (vláda, řízení): Léta požehnaná budau značiti

život i wládenj Tvoje (Hurdálkovo) Slovesnost 1820, 17, 22.

vřepiti se dok. (vraziti; v. se do sebe = dáti se do sebe): Skaušená (!) bitvina (na jevišti)... dobře se zavedla, co jen naši

dragoni tomu porozuměli, jen že trochu povztekle fe do sebe

wřepili, až skoro do opravda (sic) (wurden so verbissen auf ein

ander) Div. z och. 128, 24.

zabýti se dok. (zapomenouti se, pozdržeti se): Tím fe déle

zabydeme(!) při své sladké památce ib. 211b, 7; Řekněte, že jsem se zabyl v dílně u vás Omylové 26, 8.

zakázka f. (zákaz): (Starosta se zlobí, že přes daný zákaz

kdosi nepovolaný vstoupil na jeviště.) Při tomhle hostu neplatí ta zakázka, odvece důchodní (láuft keine Contravention unter) Div. z och. 12, 1.

1 Subst. úkor m. má Jungmann ve Ztraceném ráji. 2 Už u Jungmanna, Ztrac. ráj. 3 U Jungmanna tamtéž.



32 Oldřich Hujer:

zastonati dok. (zastenati): Auwe! zaftonal referendár nad

protivenstvím svévolně Způsobeným (seufzte) ib. 19, 25 a j. zliti se nedok. (zlobiti se): aniž i vy zlete fe, že vás ne

opovídám Prvotiny 1813, 112b, 6; — Terezinin porod byl šťastný,

ale sledující příhody, které fe den ode dne zljly(!), činily živo bytí její pochybno (horšily se) ib. 202a, 17.

ztepilý1 adj.: nebeská mocnost duši mu (jinochovi) svírá

pohledem na tuto ztepilau robu (v pozn. Marek vykládá: Ztepilá

roba, fftjhlá djwka. Tak staří.) Rozmanitosti 1817, 66, 8. •

žádný adj. (žádoucí, žádostivý): první předmět jeho (Věsla

vovy) milostivosti at jest dítě, plné neviny a neporušené přiro

zenost^!), žádné otce Prvotiny 1813, 214a, 43; Byť bydleli zde

muži, nebudu jich žádna ib. 1815, 179, 9; bohdejž (byste zasedl) к vlastenské — naší (literatuře)

— tak chudé, pracovníkův žádné!

Slovesnost 1820, 270, 16.

šváti nedok. (žvýkati, kousati): (kůň) uzdu hryze, pěny žwe

Prvotiny 1814, 52, 14; žvajiec (sé nazývá to,) co se žwe Krok I.

4 (1823) 142, 11. — (žvaniti): chlape, nechtěj žwát! Prvotiny 1813, 33b, 6; zde jest lotr, který mi do očí žwe, že mne na

trhu potkal Omylové 26, 10 — (Žvanivě nazývati): Svau ženau

mne žweš, lotrase?! ib. 29, 28. Kromě toho užíval Ant. Marek hojně slov, která již před

ním jiní spisovatelé naši v době obrozenské ze staré češtiny uvedli

do současné řeči spisovné, a přispěl tak к jejich obnově.

(Příště dále.)

1 Už u Jungmanna ve Ztrac. ráji.

Drobnosti grammatické.2 Napsal Oldřich Hujer.

24. К dissimilaci souhlásky h v češtině.

Vykládaje čes. interjekci ahá ze staršího haha dissimilaci

dvojího h, uvádí V. Flajšhans ČasModFil. 8,1922, 218 na dotvrzení

tohoto výkladu několik jiných příkladů pro dissimilaci souhlásky h. Není nejmenší pochyby o tom, že právě tak jako při jiných souhláskách také při h může se vyskytovati dissimilace.3 Ale

příklady Flajšhansem uvedené, z nichž má vyplývati, že dissimi

lační zánik souhlásky h je dost hojně doložen, z největší části

nejsou bezpečným svědectvím pro zjev, jenž se jimi dotvrzuje. Řehoř, Říha za starší Hřehoř, Hřéha (z lat. Gregorius) na první pohled bylo by možno vykládati tak, že první h zaniklo

dissimilačním vlivem h druhého. Ale vzpomeneme-li, že se říká

2 V. LF. 49, 1922, 288. 3

Srovnej dissimilaci aspirát v řečtině a v jaz. stindickém.



Date post:	20-Jan-2017
Category:	Documents
Upload:	ledung
View:	217 times
Download:	0 times

O jazyku Antonína Marka po stránce grammatické i lexikální

Documents