O MODERNÍ (NE)ČEŠTINĚ František Jelínek Úvod Tato úvaha vznikla původně z přednášky o technickém vyjadřování (něco z ní zde zůstalo), ale zabloudila nakonec trochu jinam (jak ostatně bývá zvykem úvah). Účelem tohoto spisku není nic víc, než pozastavení se nad jevy v jazyce, kterým mluvíme, píšeme a zřejmě také myslíme (a podle toho to někdy vypadá). Jde o jevy, které jsou sice pochopitelné, ale přesto neomluvitelné, hlavně ale zbytečné a hloupé. Důkaz bude podán níže. Ony jevy jsou někdy legrační, ale neměly by se podceňovat. Stejně, jako skoro zázračná obnova a rozvoj češtiny v osmnáctém a devatenáctém století vedly až k ustavení moderního národa a k obnovení jeho samostatnosti, může současná situace vést ke ztrátě jeho identity a samostatnosti vůbec. Všeobecný úpadek jazyka vede nutně k úpadku vyjadřování a myšlení. S bohatstvím jazyka odejde i logika, o slušnosti a poctivosti ani nemluvě. Podívejme se třeba na záznamy hovorů některých politiků, zveřejňované při různých aférách. Plochost, ubohost, vulgárnost. Není tu místa na popis historického vývoje češtiny, ale konstatujme alespoň, že její existence v moderní době je, jak už bylo řečeno, tak trochu zázrakem. Ten zázrak, jako většina zázraků, byl výsledkem neuvěřitelného úsilí, obětavosti a cílevědomosti generací vědců, literátů, kněží, ale i lidí zcela běžných povolání. Bohužel, současné generace Čechů a Moravanů dávají své řeči zabrat, ba dalo by se říci, že jí dávají na... Spisek je určen kamarádkám a kamarádům, kteří ještě pamatují odlesk dřívější středoškolské vzdělanosti a určitě mají velký vliv ve svém okolí, školách, rodinách, spolcích a publikacích a jsou ještě pořád nadějí. Pozornost je věnována špatnostem v soudobém vyjadřování. V nesčetných projevech a písemných sděleních včetně těch, jejichž původci jsou vysokoškoláci (nejen technici, i absolventi FF UK), se setkáváme s hrůznými věcmi. Proprány budou časté chyby v logice sdělení, nevhodné jazykové konstrukce, nešťastné projevy vlivu angličtiny (aniž by autor směřoval k jakémusi „purismu“ ve smyslu „česky za každou cenu“) – i když zamyšlení nad potencí jazyka ve vyjadřování nových pojmů původními slovy by bylo zajímavé. Viz třeba islandština nebo moderní hebrejština. Špatnostem v pravopisu zde bude pozornost věnována jen okrajově, o tom jindy. Co není mnohým v mateřštině běžné A mělo by být běžné aspoň v základním mluveném i psaném projevu. Čeština je nesporně složitý jazyk a zvládnutí celého slovníku a všech jemností gramatiky je jistě výsadou specialistů, ale není to omluvou pro nás ostatní. Musíme ovšem o své vyjadřování dbát. Nemluvme zatím o přechodnících a jiných prostředcích, které se chápou jako trochu knižní (i když užitečné pro barvu a stručnost řeči). Něco příkladů běžných hrůz následuje. Začněme například zacházením s podstatnými jmény středního rodu. některé místa znamenaly místo některá místa znamenala z deseti uskutečněných měřeních tyto města zajistily ….
Transcript
O MODERNÍ (NE)ČEŠTINĚ
František Jelínek
Úvod
Tato úvaha vznikla původně z přednášky o technickém vyjadřování (něco z ní zde zůstalo), ale
zabloudila nakonec trochu jinam (jak ostatně bývá zvykem úvah). Účelem tohoto spisku není nic víc,
než pozastavení se nad jevy v jazyce, kterým mluvíme, píšeme a zřejmě také myslíme (a podle toho
to někdy vypadá). Jde o jevy, které jsou sice pochopitelné, ale přesto neomluvitelné, hlavně ale
zbytečné a hloupé. Důkaz bude podán níže.
Ony jevy jsou někdy legrační, ale neměly by se podceňovat. Stejně, jako skoro zázračná obnova a
rozvoj češtiny v osmnáctém a devatenáctém století vedly až k ustavení moderního národa a k
obnovení jeho samostatnosti, může současná situace vést ke ztrátě jeho identity a samostatnosti
vůbec. Všeobecný úpadek jazyka vede nutně k úpadku vyjadřování a myšlení. S bohatstvím jazyka
odejde i logika, o slušnosti a poctivosti ani nemluvě. Podívejme se třeba na záznamy hovorů
některých politiků, zveřejňované při různých aférách. Plochost, ubohost, vulgárnost.
Není tu místa na popis historického vývoje češtiny, ale konstatujme alespoň, že její existence v
moderní době je, jak už bylo řečeno, tak trochu zázrakem. Ten zázrak, jako většina zázraků, byl
výsledkem neuvěřitelného úsilí, obětavosti a cílevědomosti generací vědců, literátů, kněží, ale i lidí
zcela běžných povolání. Bohužel, současné generace Čechů a Moravanů dávají své řeči zabrat, ba
dalo by se říci, že jí dávají na...
Spisek je určen kamarádkám a kamarádům, kteří ještě pamatují odlesk dřívější středoškolské
vzdělanosti a určitě mají velký vliv ve svém okolí, školách, rodinách, spolcích a publikacích a jsou ještě
pořád nadějí. Pozornost je věnována špatnostem v soudobém vyjadřování. V nesčetných projevech a
písemných sděleních včetně těch, jejichž původci jsou vysokoškoláci (nejen technici, i absolventi FF
UK), se setkáváme s hrůznými věcmi. Proprány budou časté chyby v logice sdělení, nevhodné
jazykové konstrukce, nešťastné projevy vlivu angličtiny (aniž by autor směřoval k jakémusi „purismu“
ve smyslu „česky za každou cenu“) – i když zamyšlení nad potencí jazyka ve vyjadřování nových
pojmů původními slovy by bylo zajímavé. Viz třeba islandština nebo moderní hebrejština. Špatnostem
v pravopisu zde bude pozornost věnována jen okrajově, o tom jindy.
Co není mnohým v mateřštině běžné
A mělo by být běžné aspoň v základním mluveném i psaném projevu. Čeština je nesporně složitý
jazyk a zvládnutí celého slovníku a všech jemností gramatiky je jistě výsadou specialistů, ale není to
omluvou pro nás ostatní. Musíme ovšem o své vyjadřování dbát.
Nemluvme zatím o přechodnících a jiných prostředcích, které se chápou jako trochu knižní (i když
užitečné pro barvu a stručnost řeči). Něco příkladů běžných hrůz následuje.
Začněme například zacházením s podstatnými jmény středního rodu.
některé místa znamenaly místo některá místa znamenala
z deseti uskutečněných měřeních tyto města zajistily ….
Jako druhou potíž soudobé češtiny je třeba zmínit tvary podmiňovacího způsobu (abyste rozuměli, kondicionálu ); autor si tu není jistý, zda jde v tomto odstavci všude o kondicionál, ale špatnost pozná na sto honů. Mimochodem – 1 hon je bratru 120 m až 150 m, takže necelý furlong. K věci:
aby jste místo abyste, dokonce abysme – říkají to i ministři v TV
by jste, by jsme – v chtěně správném písemném projevu samozřejmě i kdybysme
Pěkná je taky dvojice Jakoby a jako by, ale to se týká jen psaného projevu, v řeči je to jedno.
Ono i obyčejné zájmeno on má svá úskalí a přehršli možných tvarů. Rodilý mluvčí se zde ale
orientuje. Horší je to ovšem u takové trochu knižní záležitosti, často ale užívané v písemném projevu,
totiž u zájmen jenž, jež, již. Tady bývá chyb! V příloze je to sepsáno.
Skloňování číslovek Moc často lidé chtějí být hodně spisovní, a potom vzniknou tvary:
Dvěmi podpěrami místo dvěma, bez třech, čtyřech místo tří, čtyř atd. Že by některá TV celebrita řekla „osm set čtyřicet dva muži“, to už je jen sen. Každá řekne „ …mužů“.
Samostatným problémem jsou dublety s/z (podle pravidel z r. 1993). Uvádí se sice, že je možné psaní
se s i z, ale za slohově neutrální se považují podoby se s: busola – buzola, desén – dezén. U diskuse,
renesance, disertace je kultivovaný projev jen se s! Jenže se na to nedbá. Hrůzou hrůz je kurz. Zkuste
to vyslovit. A pak prý „píšeme foneticky!“
Přece jen jeden pravopisný jev; je to sice kodifikováno, ale z pochybných důvodů. Takže musíme
v adrese psát jméno ulice Na Hrázi, Nad Dráhou – prý proto, aby se nemuselo přemýšlet nad tím, zda
ona hráz nebo dráha není náhodou vlastní jméno. Vida, zase se vyhneme přemýšlení, a o to přece
šlo.
Zlozvyky poslední doby
O nich tohle povídání je, tak snad čtenář promine, že se zmínky možná budou opakovat.
Provádění, realizace – dvě oblíbená, téměř „zdeúřední“ slova. Takže se v Kocourkově provádí
stavění, provádí se měření – místo prostého staví se, měří se. Provádět lze koně nebo turisty, možná
lumpárny, ale ne činnosti, jejichž označení má původ ve slovese.
Realizace – velmi oblíbené slovo, hodí se na vše. Takže se realizuje také leccos, ať je to stavba, úkol,
záměr, představení, myšlenka, dokonce činnost (včetně policejního zátahu)! Hrůzy z praxe: Zdroj byl
realizován do modulové skříně. Činnost, kterou útvar v oblasti dohody realizuje,...
Implementace - zrovna tak - implementovat lze mnohé, ale třeba výtah prostě zřídíme, vestavíme.
Možná bychom mohli i směrnice a jiná pravidla zavádět, začleňovat místo implementovat. Ale možná
by tomu právníci nerozuměli. Ostatně – rozumíte našim zákonům? Nemyslím obsahově, tam je
takový zmatek, že nerozumí ani právníci, ale co stavba textu, vět? Co třeba občanský zákoník? Třeba
HLAVA III?
Komunikace. Česká televize oznámila, že zavádí novou on-line komunikaci s diváky. Oni holt to už
jinak nedovedou (autor také ne). Ne, že by to bylo špatně, ale je to doklad toho, jak jazyk nedovede
některé pojmy vyjádřit svými slovy. Dalo by se v daném případě říci přímé spojení? Slovo komunikace
má tolik významů, že se stejně jen ze souvislosti pozná, o co jde.
Úplná hrůza ovšem je časté: „Komunikovali jsme s ním tento problém“, jak praví pseudovzdělanec.
Ještě větší hrůza – „Vykomunikovali jsme s ním postup…“. Jak jen je to možné?
Zrušování. Tohle je slovo, které se objevuje v českých zákonech – „zrušuje“ se ustanovení to či ono,
místo správného ruší se. Vůbec naše skvělé právníky nevzrušuje, že jde správně o „rušení“. Jak krásně
muselo být za císaře pána, když zákony psali lidé uvažující. Mimochodem - lze doložit i kontrast
technického předpisu z doby Franze Josefa I. s předpisem dnešním. Navštivte Národní archiv.
Pookřejete.
Trpný rod všude, kde to jde i nejde – například jistý představitel mezinárodní organizace (Čech podle
jména, mladý, jistě absolvent univerzity) pravil: „Pokud je hovořeno o této věci…“. Vůl.
Cizí slova a vliv angličtiny
V předminulém století tu byla němčina, jazyk hospodářsky, kulturně, politicky a technologicky
silnějších vrstev. To se určitě projevilo převzetím mnoha slov a vedlo to následně ke snahám o
počešťování. Někde úspěšným, jinde ne. Děda měl v dílně vercajk, štospan, colštok atd., ostatně ve
Švejkovi je poučení dost.
My už jsme zažili silný vliv ruštiny, uplatňovaný bohužel hlavně podlézavostí a zbytečným přejímáním
slov vytvořených prostředky, které češtině neodpovídají – viz třeba chozrasčot, kolchoz. Jenže s tím
vším se jazyk ještě dovedl vyrovnat, aniž by ztratil sdělnost. Aspoň to byly jasně vymezené pojmy a
poskytovaly jednoslovné vyjádření.
Ale dnes je tu angličtina nebo spíš její jistá vrstva, a uplatňuje se nejméně po třech cestách a navíc v
prostředí, které je k tomu nekriticky tolerantní:
První z těch cest je asi nezbytná – interfejs, nebo chcete-li interface, meziksichtem nenahradíme;
prostě v odborné řeči se toho nedá mnoho dělat. I když – třeba vytvoření českého chemického
názvosloví v minulosti bylo příkladem. Nebo jen taková slova jako bod, tečna... Ta taky vznikla teprve
nedávno. A šlo to.
Druhá cesta je jaksi „propagační“ – obchodníci si holt myslí, že budou světoví, když mají místo tržnice
market a místo obchodu šop. Je to fuj a nesvědčí to o sebevědomí národa. Navíc je dost těžké vyznat
se ve všech těch outletech a outfitech. Alespoň autor neví, oč jde.
Nejhorší je ale třetí směr a to je prostá blbost. Vzhledem k tomu, že blbost je mocná čarodějka, je
nutné rozdělit hrůzy této cesty na několik případů, aby vůbec byl přehled.
Především je to blbost jaksi přirozená, nebo spíš nedostatek pozornosti k mateřštině. Takže ve hrách
nejsou odstupňovány úrovně (obtížnosti), ale levely. Zaměstnanci nemají výhody, ale benefity. Už
neužíváme slunce a vzduchu, máme outdoorové aktivity. Jejda, jejda! Kolik jen máme šourůmů!
Druhou, mnohem více zavrženíhodnou podmnožinou, je blbost úředníků a politiků a vůbec těch, kdo
dávají najevo svou nadřazenost uplatňováním zbytečných anglicizmů. Tak například jistí (je to
skutečně ze života) úředníci jedou do Bruselu „negociovat“ a budou „evaluovat projekt“ (rozuměj
jednat a hodnotit). Potom zkrátka není divné, když „evaluují management kvality a environmentální
management“. Bože, smiluj se! Mnozí také věci medializují, nikoliv zveřejňují a tak dále a tak dále.
Všimněme si také, že už nemáme zemědělce, rolníky, sedláky ale farmáře. Možná proto už musíme
dovážet máslo z Belgie, brambory z Francie, maso z Německa, česnek z Číny.
Jsou i chvíle, kdy je dobrá rada drahá. Co si počít s genderovou politikou, genderovou studií. Co
platno, pohlaví se jaksi nehodí a rod asi nikoho nenapadl, i když máme rod mužský a ženský a jedním
ze způsobů označování pojmů je využití víceznačnosti. Přitom to slovo gender je češtině hodně cizí a
hrozné. Což by nemohla být „rodová“ politika? Třeba?
Něco by se určitě sneslo, pro oživení slohu, pro stylistický záměr. Jenomže naprosto zbytečných
anglicizmů je už moc a část Čechů to pokládá za přirozené, ne-li docela za účelné. Autor se setkal při
diskusi o terminologii s názorem „používejme přímo anglických slov, čeština stejně do dvaceti let
zanikne…“ (řečník se zcela vážně odvolával na výrok jednoho z tehdejších ministrů). V tisku je možné
už najít případy, ve kterých původce sdělení pokládá za nutné uvést za českým slovem v závorce
anglický ekvivalent. Až tam jsme dospěli!
Pár příkladů ze života:
Jistá kulturní instituce pořádá edukativní programy. Slova edukativní, edukovat se bohužel stávají
součástí běžné slovní zásoby, v rozhovoru v MHD můžeme zaslechnout „postoupil na vyšší levl…“ a
podobně. Další kulturní instituce v dobrém úmyslu podpořit kulturní projev pořádala „storyteling“.
Rozhovor s podnikatelkou v novinách (20. 12. 2010) „... mám firmu, která organizuje kulturní eventy
...“ (V první verzi článku zde následovalo nevybíravé a asi žalovatelné označení této dámy slovem
označujícím zvíře s vlahýma velkýma očima.)
Dům stavíme v této lokalitě, nikoliv na tomto místě. Náš spoj nelétá do určitého cíle, ale do
destinace. Ve městě, které je spjato s českou kulturou, mají „destinační management“ (stránky úřadu
města Písku). Přitom nejde o nic tajemného, jen o záslužnou pomoc návštěvníkům kraje.
Lidé už podle našich vzdělanců nejsou tvořiví, ale zásadně vždy kreativní. Kapitolou pro sebe jsou
sportovní komentátoři, ale u těch to člověk očekává a kupodivu mluví většinou správně, jen jsou
nuceni užívat zažité výrazy.
„Vcelku dobrý point, autor skutečně v této věci argumentuje pochybně…“píše jakýsi filosof, když
„ ... splňuje meze“ ..lépe „leží v mezích, vyhovuje mezím“
„ ...se jedná o problém smluvního kontraktu laboratoře s ...“ pleonasmus – kontrakt je
smlouva
dvojí zápor v technickém stylu nepoužívat! příklad: nemůžeme neříci = musíme říci
Zvláštní kapitola – větný přízvuk a logický důraz
V poslední době se zahnízdil v televizi další zlozvyk. Mnozí hlasatelé (chcete-li moderátoři) ve svém
projevu zanedbávají pravidla o přízvuku a logickém důrazu. Pro laika je těžké popsat tento jev
profesionálně správným způsobem, ale snad bude popis srozumitelný. Zmínění vystupující totiž
nevhodně spojují slova. Tak například – když nám paní Toušlová v pořadu Toulavá kamera (dobrém a
záslužném) přeje krásnou neděli, činí to formou „Přeji vám krásnouneděli a…“ místo správného
„Přeji vám krásnou neděli a…“ Poslechněte si pořad v neděli dopoledne!
Jiný velmi častý případ je nevhodný důraz a spojování křestního jména s příjmením. Takže
„Připravena je zde Marcelapotůčková…“ místo správného „Připravena je zde Marcela Potůčková…“
První způsob by snad byl oprávněný, kdyby slečen Potůčkových bylo více a my bychom chtěli
zdůraznit, že jde mezi nimi právě o Marcelu, nebo kdybychom chtěli zdůraznit, že tentokrát, proti
jindy, přejeme neděli skutečně jen a jen krásnou. Více a lépe o tom v *1+ na str. 43. Citát:
A k přirozeným zásadám o logickém důrazu v logických segmentech patří i ta, že ve všech
uvedených případech je tento důraz vždy na posledním slově v segmentu, a tedy platí, že
v segmentech, jako jsou vlastní jména, názvy a jiná skupinová označení, nese důraz vždy poslední
slovo – takže jistě říkáme: František Novák, Josef Kajetán Tyl, místní úřad, 1. června 1986
(devatenáct set osmdesát šest) apod.
Druhým zlozvykem je drmolení. Mistrovské úrovně v tom dosáhla paní Zárybnická v předpovědi
počasí. Nevím, jestli TV nepožaduje určité množství slov v určité době, potom bych to omlouval, ale
snad probůh ne! Předpověď počasí takto podaná je navíc na nic (nemyslím to, že bude stejně jinak),
mnoho sdělovaných skutečností se opakuje a některé nejsou pro posluchače ani tak moc důležité.
Krása je v přehlednosti a stručnosti. Podobně je tomu například ráno v radiožurnálu. Než člověk
nějakou skutečnost uchopí, rozšifruje a posoudí, zda stojí za uložení do paměti, je pan hlasatel už
daleko za obzorem. Zdá se, že heslo „míň je víc“ už neplatí. Ale možná je třeba být rychlejší.
Upozorňuji na publikaci, která koluje na internetu, ale momentálně ji neumím najít; kdybyste na ni
narazili, napište mi, prosím! Dal bych na stránky ročníku odkaz. Našel jsem ji bohužel až po stvoření
první přednášky na toto téma, byl bych si mohl ušetřit práci. Autor - Ing. Josef Zvoníček, stať - Ta naše
čeština česká.
Na závěr
Jan Amos Komenský - KŠAFT UMÍRAJÍCÍ MATKY JEDNOTY BRATRSKÉ:
„… odevzdávám tobě také i synům tvým snažnost v pulerování, vyčišťování a vzdělávání milého
našeho a milostného otcovského jazyka, v čemž synů mých bedlivost známá byla časů předešlých,
když od rozumnějších říkáno, že češtiny lepší není jako mezi Bratřími a v knihách jejich. Ale pilněji se
na to ještě někteří vydali nyní, teď z vlasti vypuzeni byvše, aby přihotovením knih užitečných a nad
předešlý způsob vybroušenějším perem psaných napomohli synům tvým k uvedení tím snáze všeliké
ušlechtilé spanilosti ve věcech i v řeči, v moudrosti i výmluvnosti, k šťastnému vynahrazení podešlého
teď zpuštění, jakž by jen časy k rozvlažení přivedl Pán.“
Literatura:
[1] LUKAVSKÝ, Radovan. Kultura mluveného slova. Praha: Akademie múzických umění, 2000. ISBN 80-85883-61-9.
[2] EISNER, Pavel. Rady Čechům, jak se hravě přiučiti češtině. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0947-7.
Příloha na další stránce se týká jednoho z jevů, které dokládají obtížnost češtiny pro nás, natož pro cizince
Prožluklé zájmeno , jenž,
jehož správné skloňování je problém. Všimněme si občas sdělení, přenášených televizí nebo rozhlasem, nebo psaných projevů. V hovorové řeči se to použije zřídka, proto mluvčí
v „oficiálním“ nebo spíše knižním projevu často klopýtne. ☻v tabulce označuje místa, kde
se nejvíc chybuje. ☻označuje tvar, který je v daném místě vhodnější. V tabulce nejsou
uvedeny tvary s n na začátku, možné ve všech rodech a pádech kromě pádu prvního, tedy například jehož/něhož, jemuž/němuž (všimli jsme si změny e/ě).
