Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

O pramenech životopisných údajů o českých humanistechAuthor(s): JAN MARTÍNEKSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 93, Čís. 3 (1970), pp. 196-202Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23466400 .

Accessed: 16/06/2014 07:27

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 62.122.76.45 on Mon, 16 Jun 2014 07:27:02 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

O pramenech životopisných údajů

o českých humanistech

JAN MARTÍNEK

Před desíti roky jsem uveřejnil v tomto časopisu článek, v němž jsem pojednal o po vaze a způsobu dochováni humanistické literatury v českých zemích [LF 83, 1960, str. 128—134, 269—274). Soustředil jsem se především na otázky, v jaké podobě a v jaké souvislosti se dochovala humanistická literární díla a jaké literární údaje lze vyčíst z původních i umělých souborů humanistické produkce. Pojednání, které

zde uveřejňuji, má být protějškem ke zmíněnému článku. Týká se pramenů biogra

fických údajů o jednotlivých autorech.

Mohlo by se zdát, že zpracování tohoto námětu přichází poněkud opožděně, v době,

kdy práce na Rukověti humanistického básnictví již značně pokročila a kdy ]e publi kována (i jestliže přihlížíme к obsáhlým dodatkům, získaným zejména v zahraničí) téměř polovina materiálu, náležejícího do zmíněného díla, takže byla již v praxi dána

odpověď na některé otázky, které si zde chci položit. Nelze však zapomínat, že

v Rukověti nebylo možno zpracovat veškerý shromážděný materiál, že byla z nutnosti

nepřekročit povolený rozsah a ze snahy po větší přehlednosti vypuštěna řada bio

grafických údajů, které teprve čekají na zpracování v samostatných článcích nebo

publikacích. Bylo by ovšem hospodárné, aby i tyto články připravili zpracovatelé

Rukověti, kteří se již s materiálem seznámili. V některých případech to lze dokonce

považovat za jejich povinnost. Je to především tam, kde nebylo možno právě pro zmíněné omezení rozsahu přímo v Rukověti doložit vyslovená tvrzení, která nebyla

převzata z tištěné literatury, nýbrž získána studiem pramenů, dosud nezpracovaných nebo jinak interpretovaných. Badatelé se totiž po těchto dokladech budou ptát, a jestliže

je nenajdou, budou muset vynaložit neúměrně mnoho času na rozhodnutí otázek, které

již byly určitým způsobem zodpověděny, ale jejichž řešení nebylo publikováno. Přesto

nebude možno splnit ani tuto povinnost beze zbytku jednak pro nutnost soustředit se

na hlavní úkol — dokončení Rukověti — jednak pro nedostatek publikačních možností, zvláště v regionálních časopisech, kam by určitá zjištění místního významu svou po vahou patřila. Většina časopisů toho druhu, které v minulosti publikovaly rozsáhlé

práce z oblasti humanistické literatury, dnes nevychází. I když se podaří dokončit

Rukověť, bude tedy zbývat ještě celá řada životopisných otázek, které bude nutno

řešit, a to při využití všech dostupných zdrojů. Předpokladem к plnění zmíněného

úkolu je důkladná znalost těchto pramenů. Proto se nedomnívám, že by byl zbytečný

článek, který má pojednat o jejich povaze.

Jen letmo si všimnu těch pramenů, které jsou známy i badatelům v jiných oblastech, a podrobně budu sledovat ty, kterých je možno užít především pro životopisy humanistických autorů.

Humanistická literární činnost se často soustřeďovala v sídlech uni versit. Velký podíl na pěstování humanistické literatury měli universitní

profesoři a studenti. Již z toho důvodu mají universitní záznamy a jejich opisy i edice velký význam pro životopisy humanistů. V českých zemích

je tento význam universitních zápisů ještě zdůrazněn tím, že universita

byla také řídícím orgánem latinského školství ve velké části Čech a v některých místech na Moravě. Učitelé a někdy i žáci těchto latin

ských škol přispěli rovněž výraznou měrou к pěstování humanistického

196

This content downloaded from 62.122.76.45 on Mon, 16 Jun 2014 07:27:02 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

O PRAMENECH ŽIVOTOPISNÝCH ÚDAJO O ČESKÝCH HUMANISTECH

písemnictví. Z toho důvodu jsou pro naši oblast důležité také ty spisy, které vyplynuly ze zmíněné řídící funkce university. Z novějších edic a zpracování tohoto materiálu je nutno uvést především Dvorského

Paměti o školách českých (Praha 1886) a díla W i η t r o v a, věnovaná vysokému a střednímu školství té doby. O školství některých význam

nějších měst byly publikovány samostatné práce nebo edice pramenů

(V. J. Nováček, Listář к dějinám školství kutnohorského, Praha 1894; O. Η e j η i c, Listář к dějinám školství kutnohorského, doplňky z let 1594—1623, Praha 1905). Pro Moravu je významná nedávno vydaná práce J. Holínkové, Městská škola na Moravě v předbělohorském období f Praha 1967). Součástí této publikace jsou seznamy učitelů v jed notlivých moravských městech. Čeští humanisté studovali i na cizích universitách. Proto nás zajímají matriky těchto vysokých škol a výpisy jejich bohemikálního obsahu, publikované většinou časopisecky. Přehled obojího podává Studie к dějinám university Karlovy υ letech 1433—1622, kterou uveřejnili F. Š m a h e 1 a M. Truc ve sborníku Acta universi tatis Carolinae — Historia universitatis Carolinae Pragensis 4 (1963), fasc. 2. Sborník, v němž je tato studie vydána, přináší i jiné významné práce z dějin vysokého školství v období humanismu i referáty o samo statných publikacích toho druhu, takže je možno pro nejnovější biblio grafii odkázat tam.

Cílem absolventů pražské university, kteří působili na městských ško lách, bylo nabytí městského práva a majetku v obci. Tohoto cíle dosa hovali často sňatkem. К upevnění jejich postavení v obci přispívalo také to, že jako vzdělaní lidé působili v městské správě. O této jejich činnosti a snahách svědčí další okruh dokladů — zápisy v městských knihách a spisy, vzniklé z činnosti městských rad. Novodobé zpracování posky tují dějiny jednotlivých měst a články, publikované v regionálních ča

sopisech do r. 1940 a výjimečně i později, které někdy sledují uvedenou látku s neobyčejnou důkladností. Jako doklad lze uvést Stáhlíkovy články, které vycházely téměř pravidelně v týdeníku Mělnické listy od prvního čísla pátého ročníku (1923) až do 46. čísla devátého ročníku

(1927). Příkladem toho, jaké bohatství bio?rafických údajů o huma nistech mohou přinést zpracování dějin jednotlivých měst, je bezpochyby nejdůkladnější práce toho druhu — Dobiášovy Dějiny královského města Pelhřimova, zvláště svazky III 1 a III 2 (1950, 1954). Naproti tomu

jsou dějiny některých měst v 16. a 17. stol. téměř nezpracovány, ačkoli

je po ruce dostatečné množství pramenných zpráv. Jen namátkou uvádím

v této souvislosti Stříbro a Rokycany. Přehled publikací, které si všímají dějin moravských měst v období reformace a humanismu, uvádí J. Holín ková v závěru zmíněné práce.

Někteří spisovatelé reformačního období opustili školskou službu s úmyslem věnovat se kněžskému povolání. V tomto případě jsou pro jejich životopisy důležité seznamy ordinovaných, z nichž některé vyšly tiskem (G. В u с h w a 1 d, Wittenberger Ordiniertenbuch 1537—1560, Leipzig 1894; články v Jahrbuch der Gesellschaft fiir die Geschichte des Protestantismus in Osterreich), a záznamy nadřízených církevních institucí (K. Borový, Jednání a dopisy konsistoře katolické i utra kvistické, Praha 1868—1869; F. Τ i s с h e r, Dopisy konsistoře podobojí z let 1610—1619, Praha 1917—1925 atd.]. Zvláště významné jsou zmíněné seznamy ordinovaných, protože zpravidla obsahují životopisy uchazečů

197

This content downloaded from 62.122.76.45 on Mon, 16 Jun 2014 07:27:02 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

JAN MARTÍNEK

o kněžský úřad. V těchto životopisech však často chybějí přesné časové

údaje; někdy se totiž uvádí pouze doba pobytu na jednotlivých učilištích a působištích, ale nikoli letopočty.

Humanisté, kteří dosáhli hmotného zajištění v královských městech, dbali také o to, aby zlepšení jejich společenského postavení bylo pro vázeno vzrůstem jejich autority v obci. Jeden z prostředků viděli v do sažení šlechtického titulu a erbu. Proto jsou pro životopisy humanistů důležité záznamy o nobilitacích a jejich edice (A. von D o e r r, Der Adel der bohmischen Kronlander, Prag 1900) i jiné genealogické a he raldické příručky.

Mnoho latinských spisovatelů odešlo po r. 1620 do exilu. O jejich osudech poučují pochopitelně především prameny v zahraničí. Pokud jde o Sasko, kam se nejčastěji uchylovali čeští humanisté, najdeme rukopisné zpracování těchto pramenů v rozsáhlé Bergmannově sbírce

v Drážďanech.1 Tištěná zpracování podali Pescheck (1857), Schmer tosch von Riesenthal (1902),2 Loesche (1923), E. Winter a mnozí jiní. Publikace naposledy uvedeného autora, nazvaná Die tsche

chische und slowakische Emigration in Deutschland im 17. und 18. Jahr hundert, přináší bibliografii předchozích prací.

Až doposud jsem se zabýval prameny, které nejsou specifické pro danou oblast.

Universitní záznamy jsou důležité i pro životopisy vzdělaných lidí, kteří se neuplatnili na literárním poli (i když takových bylo málo), městské registratury svědčí také

o činnosti měšťanů bez vyššího vzdělání, kněžími se stávali též odpůrci humanistic

kých literárních snah, do exilu neodcházeli jen spisovatelé a doklady o nobilitaci

se netýkají pouze humanistů, protože šlechtictví bylo udělováno i za jiné zásluhy než literární. Proto jsem se těmito zdroji, netypickými pro obor našeho zájmu, zabýval

jen v nejširších obrysech. Přechod do oblasti pramenů, specifických pro náš výzkum, uvedu stručným exkursem z dějin bádání o humanismu.

Po vydání Jirečkovy Rukověti byly časopisecky (nejčastěji v ČCM) uveřejňo

vány dodatky к životopisům jednotlivých autorů. Často šlo jen o paběrkování, o vy hledávání dokladů, které měly jen malý význam, zvláště když byly uveřejňovány samostatně a nikoli ve spojitosti s ostatními údaji podobného druhu. Když za této

situace vydal A. Truhlář životopisy některých humanistů (ČČM 1907, 1908] a když

pak přikročil к vydávání samostatného díla — tehdejší Rukověti к písemnictví huma

nistickému —, překvapil současné badatele množstvím přesných údajů. Životopisy

některých méně významných humanistů dovedl sledovat takřka po jednotlivých letech,

přesně uváděl, kde který humanista v určitém roce nebo v určité části roku působil.

Tento rozdíl proti dřívější praxi byl jistě nápadný zvláště těm badatelům, kteří učinili

Truhlářovu knihu základem dalšího zkoumání a proto hlouběji pronikli do zásad, na

nichž byla vybudována. Jestliže totiž eliminovali ty doklady, které Truhlář převzal

z citované moderní literatury, zbývalo zpravidla ještě mnoho zpráv, pro které v knize

zdánlivě chyběl ručitel. Byly to údaje, čerpané přímo ze starých humanistických tisků

a rukopisů. Truhlář byl první, kdo plně využil v publikované práci tohoto bohatého

zdroje poučení. Za jeho předchůdce by se po té stránce dal snad označit pouze

J. Р. С e r r o η i, který nashromáždil na svou dobu a možnosti velké množství materiálu

a zpracoval jej podobně jako později Truhlář, ale výsledky své práce neuveřejnil.

Shoda pracovního postupu obou badatelů se zdá být náhodná.3

1 Srov. Věstník ČSAV 70 (1961], str. 684 n. 2 Vierteljahrschrift fiir Wappen-, Siegel- und Familienkunde 30, Berlin 1902, str.

66—264. 3

Bylo by možno vytknout, že Truhlář neuvedl ve svém díle citace těch částí

198

This content downloaded from 62.122.76.45 on Mon, 16 Jun 2014 07:27:02 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

O PRAMENECH ŽIVOTOPISNÝCH ODAJO O ČESKÝCH HUMANISTECH

Významným zdrojem poučení o životních osudech humanistů jsou především jejich vlastní díla, dochovaná v soudobých rukopisech a tis cích. Přispívá к tomu neobyčejná sdílnost humanistických autorů a jejich zájem o významné události v životě jednotlivců.4 Cenu jejich údajů zvyšuje přesná datace mnohých publikací z 16. a 17. stol.

Pramenem biografických zpráv jsou:

1. Údaje o titulech, povolání, působišti a příbuzenských vztazích při jménech autorů i adresátů dedikací.

2. Životopisné (zčásti autobiografické) zprávy v textu literárních děl. 3. Souvislost, v jaké se jména humanistů vyskytují.

První dva body nevyžadují podrobnější vysvětlení, к třetímu připojím několik poznámek. V titulech některých sborníků je udáno jen vše obecně, že autory jsou přátelé (amici) osoby, к jejíž poctě byl sborník napsán, jindy je však okruh těchto přispěvatelů přesněji určen výrazy jako schola Cuttnensium lacobaea acclamabat (Rukověť — dále R — 1, str. 305), schola Aeqidiana Palaeopragae gratulabunda scripsit (R 2, str. 250). V tomto případě je zřejmé, že přispěvatelé byli v době vydání sborníku na škole, jejíž jméno je v titulu uvedeno, a to bud jako žáci, nebo jako učitelé. Zřídka se v takto označených sbornících vyskytují také příspěvky přátel školy. Někdy nejsou uvedeny údaje o povolání a příspěvky učitelů i žáků následují za sebou bez patrného odlišení. Umístění příspěvku na začátku sborníku bylo však považováno za čest

nější, takže tato místa bývala vyhrazena učitelům. Na prvním místě byl

zpravidla uveřejněn příspěvek rektora školy, který byl často též pořa datelem sborníku.5 Učitelé a žáci městských škol měli zřejmě významný podíl i na některých sbornících, v jejichž titulu tato věc není výslovně uvedena. Určit takové případy je důležité právě pro zjištění životopisných údajů o přispěvatelích. Není to vždy snadný úkol. Je nutno vycházet z již známých životopisných údajů o osobách, které se na publikaci podíleli. Obdobou sborníků, vydávaných partikulárními školami, jsou vysokoškolské gratulační sborníky к bakalářským a magisterským pro mocím. O jejich využití jsem se již zmínil ve dvou článcích,6 proto odkazuji tam.

starých tisků a rukopisů 16. a 17. stol., odkud své údaje čerpal. V oddílech, v nichž

vypočítává přispěvatele do sborníků, uvádí zpravidla pouze zkrácená křestní Jména a plná příjmení, ale záznam o povolání a působišti nereprodukuje, třebaže těchto

údajů využil v přispěvatelově životopisu. Podobně je tomu i v některých jiných pří padech. Když se vytvářely zásady pro přepracované vydání Rukověti, bylo rozhodnuto tento nedostatek napravit a umožnit tak uživateli knihy kontrolovat životopisná data

přímo z pramenných údajů, v knize otištěných. Nutnost nepřekročit stanovený rozsah a zároveň připojit radu doplňků však takový postup znemožňovala. Biografické údaje se tedy objevují v díle nadále pouze jednou, totiž v česky psaných životopisech, ale nikoli v citacích z původních tisků. Pouze ve zvláště závažných případech byla učiněna

výjimka. 4 O tom v práci O významu a možnostech zpracování příležitostného latinského bás

nictví z období humanismu, která má vyjít ve sborníku Strahovská knihovna. 5 Srov. R 2, str. 294 (V. Ripa). 6 Gratulační sborníky к bakalářským a magisterským promocím v 16. a 17. stol.,

Acta universitatis Carolinae, Historia universitatis Carolinae Pragensis 7 (1966), fasc. 1, str. 118—126; Přehled gratulačních sborníků к promocím υ letech 1583—1620, tamtéž θ (1967), fasc. 1, str. 103—108.

199

This content downloaded from 62.122.76.45 on Mon, 16 Jun 2014 07:27:02 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

JAN MARTÍNEK

Zásada o umísťování příspěvků významných autorů na začátku sbor

níků platila i mimo publikace, vydané školami. Poučné je po té stránce zjištění, jak často byl ve všech druzích sborníků příspěvek Jana Campana zařazen jako první (R 1, str. 280—294]. Někdy bylo považováno za čestné i umístění veršů na samém konci sborníku.7 Znalost těchto zá

sad umožňuje aspoň přibližně poznat společenské postavení autora, který ke svému jménu nepřipojil žádné údaje.

Značný počet sborníků má lokální charakter. Nejsou-li při jménu při spěvatelovu uvedeny údaje o pobytu, ukazuje již samo umístění jeho veršů ve sborníku lokální povahy s určitou pravděpodobností na pobyt v tomto místě. Nelze však zapomínat, že к napsání sborníku se někdy

spojoval větší počet městských humanistických okruhů. Proto je v tako vém případě nutné ověření z konvenčních pramenů, o nichž jsem se zmínil v první části tohoto článku. Cena literárních údajů spočívá v da ném případě v tom, že nás přivádějí na stopu, kde máme zprávy o po bytu hledat.

Heuristickou práci pro životopis určitého autora nelze považovat za ukončenou, pokud sestavovatel biografie nenahlédne do děl spisovatelů, jimž jeho autor věnoval své verše. Lze totiž předpokládat vzájemnost. Je také nutno sledovat spisy těch humanistů, kteří nejčastěji vystupují spolu s autorem, jehož životopis zpracováváme, jako přispěvatelé ve sbornících. Ukazuje to na příslušnost к témuž literárnímu okruhu. Je známo, že uvnitř takových okruhů se uplatňovala výměna dedikací lite rárních výtvorů, které pro nás mohou být zdrojem biografických údajů.8

Množství dokladů o životních osudech jednotlivých autorů není vždy úměrné rozsahu jejich literární tvorby. Závisí na jejich sdílnosti, na literárních druzích a útvarech, které pěstovali [nejvíce životopisných údajů poskytují sbírky drobných útvarů, nejméně díla na náboženské náměty) a na poměru počtu jejich samostatných děl к počtu příspěvků. Lepší podmínky pro shromáždění biografického materiálu jsou zpravidla tam, kde převažují příspěvky, jejichž údaje často tvoří spolehlivý základ životopisu. U některých spisovatelů jsou však příspěvky ve srovnání

se samostatnými díly v nápadné menšině. Jde především o ty autory, kteří hledali styky v oblastech, kde bylo kolektivní pěstování literatury neobvyklé nebo pro malý počet stejně smýšlejících vzdělaných lidí v dané územní souvislosti nesnadné. Patří sem spisovatelé, kteří usilo

vali o styky se šlechtou (Matouš Philomathes) a autoři katolického za měření (Jiří Bartholdus Pontanus). Relativně malý počet příspěvků mají také autoři, kteří vyhledávali především přátelství s cizinci (Pavel z Jiz bice). U některých spisovatelů nastává souběh příčin, které bránily lite rárnímu sžití s domácím prostředím (Michal Pěčka z Radostic}.9

Životopisné doklady, čerpané z literárních děl, nejsou vždy rovno měrně časově rozvrženy, stejně jako nejsou rovnoměrně zastoupena tato

7 To platilo především při sestavování větších publikací. Redaktoři sbírek Farrago prima-quarta (Praha 1561—1562) umístili v úvodu a v závěru významných oddílů těchto sborníků především své vlastní básně.

8 Srov. ZJKF 4, 1962, str. 139—156. 9 Srov. tamtéž 11, 1969, str. 91 n. a Příspěvek к poznání vlivu university na rozvoj

humanistické literární činnosti v českých zemích. Tento článek má vyjít ve sborníku, citovaném v pozn. 6 (rok 1969). Kromě příčiny tam uvedené (působení cizího prostředí) měla později negativní vliv na vytvoření Pěčkova vztahu к domácímu literárnímu životu také jeho katolická orientace.

200

This content downloaded from 62.122.76.45 on Mon, 16 Jun 2014 07:27:02 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

O PRAMENECH ŽIVOTOPISNÝCH ÚDAJO O ČESKÝCH HUMANISTECH

díla sama. Jak jsem podrobněji vyložil při jiné příležitosti,10 spadá za čátek literární tvorby pozdně humanistických autorů do let středoškol

ských nebo vysokoškolských studií, vrcholné tvůrčí období se zpravidla kryje s dobou učitelského působení, po dosažení hmotné jistoty ve městech a odchodu ze školské služby nastává úpadek. Nemůžeme-li pro toto poslední období získat biografické zprávy z vlastních děl humanistů,

přicházejí vhod údaje z dedikací jim určených, jejichž počet v tu dobu zpravidla vzrůstá. Dobře to vidíme na životní dráze a literární činnosti i literárních vztazích Matěje Grylla z Gryllova (R 2, str. 238—240]. Jeho první známý příspěvek byl vydán v době dosažení bakalářství. Z třináctiletého období dalších studií a učitelské činnosti od roku 1570 do roku 1582 včetně známe 5 latinských spisů a 11 příspěvků. Z třiceti letého období po roce 1582, kdy se stal radním písařem v Žatci, až do

jeho smrti 2. 9. 1611 tamtéž se dochoval pouze jediný spis a 4 příspěvky. Ze čtvř registrovaných věnování jemu určených pochází naopak jen jedno z doby před rokem 1582 a tři dedikace byly napsány po tomto roce. Jsou ovšem i výjimky z uvedených pravidel (Jan Černovický, Bar toloměj Havlík z Varvažova].11

V česky psaných literárních dílech nelze zpravidla shledat tolik do kladů pro životopisy jejich autorů jako ve spisech latinských. Zaměření českých spisů je obecnější, neprojevuje se v nich tak výrazně zájem 0 společenské události, týkající se jednotlivců. Výjimkou je memoirová literatura, spisy věnované přímo zpracování historických námětů a ká zání ke křtům, při svatbách, pohřbech atd. Česky psané sborníky biblio

graficky rovnocenných příspěvků většího počtu autorů jsou mnohem

vzácnější než latinské. V tvorbě česky píšících autorů proto nejsou tak výrazně zastoupeny drobné příspěvky, které, jak již bylo naznačeno, v oblasti latinské tvorby neobyčejně citlivě registrují cursus honorum a změny v pobytu svých autorů, protože jsou často uveřejňovány v přesně datovaných publikacích v odstupu několika měsíců, týdnů nebo dokonce 1 dnů.

V článku, uveřejněném v LF 91 (1968) na str. 151—162, jsem na kon krétních příkladech ukázal podobnost českých a zahraničních, především

německých příležitostných publikací v latinském jazyce. Z toho plyne, že zásady, uvedené v předchozích odstavcích, platí do značné míry i pro sestavování životopisů zahraničních, zvláště německých humanistů. Jak bylo rovněž doloženo v citovaném článku, uplatňovala se literární vzá

jemnost, projevující se především v kolektivním pěstování písemnictví, na značné části prostoru, obývaného Němci, takže je úkol sestavit životo

pisy německých autorů humanistické příležitostné tvorby mnohem obtíž

nější, protože vyžaduje shromáždění materiálu, který se týká rozsáhlého území.

V závěru chci vyslovit očekávání, že tento článek nepřispěje pouze к poznání pomůcek, o něž se může opírat biografická práce, nýbrž také

10 Viz práci, citovanou v předchozí poznámce [Příspěvek ...). 11 Pokud jde o rozsah literární tvorby v jednotlivých obdobích života humanistických

spisovatelů, mohu uvést ze 4. svazku Rukověti, který je připraven к tisku, další cha

rakteristický doklad. Pod heslem Štěpán Prunerus (1600 žák latinské školy, 1604 student na pražské universitě, 1605 bakalář, 1606 mistr a unlv. prof., 1608 radní písař v Kolíně, 1613 měšťan tamtéž, 1626 exulant) jsou registrovány příspěvky к jednotlivým letům v tomto počtu: 1600: 1, 1602: 1, 1605: 2, 1606: 11, 1607: 28, 1608: 10, 1609: 1, 1610: 1, 1611: 1, 1612 1, 1614: 1, od 1615 žádné.

201

This content downloaded from 62.122.76.45 on Mon, 16 Jun 2014 07:27:02 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

JAN MARTINEK

к lepšímu poznáni předpokladů a zásad, na nichž je vybudována Rukověť humanistického básnictví, jejíž jednotlivé svazky se nyní dostávají do rukou uživatelů. Bylo by možno namítnout, že tyto věci měly být uvedeny

již v její předmluvě. Nebylo by však vhodné zatěžovat předmluvu tako

vými výklady. Zkušenost poučuje, že značná část badatelů požaduje od souborného díla toho druhu, jako je Rukověť, aby bylo schopné infor movat, aniž by se předpokládalo podrobné prostudování nějaké obsáhlé

předmluvy, přetížené různými údaji a úvahami. Někteří badatelé před mluvy ani nečtou. Pro ty, kdo díla častěji užívají, bylo nutné vysvětlit základní zásady v předmluvě, která však nemohla být v poměru к cel kovému rozsahu díla příliš obšírná. Ti, kdo snad budou chtít Rukověť učinit hlavním základem dalšího zkoumání (a takových badatelů bude

jistě relativně nejméně), nebudou snad považovat za příliš obtížné a ča sově nehospodárné opatřit si časopisy a publikace, v nichž jsou uve

řejněna pojednání, к nimž se odkazuje v předmluvě prvního svazku nebo

odkáže v předmluvě к dodatkům. К takovým doplňujícím sdělením má

patřit i tento článek.

Quibus fontibus vitae auctorum qui humaniore RÉSUMÉ aevo floruerunt illustrentur?

JAN MARTINEK

Diversa voluminum saeculis 16. et 17. exaratorum genera necnon potissima recen tioris aetatis scripta, ex quibus vitae poetarum Bohemorum Graecae et Latinae anti

qultatis studiosorum cognosci possunt, breviter enumeravi et descripsi. Inter praeci puos fontes non solum alba universitatum aliique libri manu scripti in tabulariis

depositi habendi sunt, verum ipsa etiam renascentium litterarum monumenta, quorum auctores, cum mutuas amicitias ardenti studio colerent, multa de se invicem memoriae

prodiderunt materiamque hoc modo nobis ad suas ipsorum vitas enarrandas suppe ditarunt.

202

This content downloaded from 62.122.76.45 on Mon, 16 Jun 2014 07:27:02 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions