O řece a lidechPADES T LET POVOD OHŘE

Otomar Dvořák a Marie Holečková

Nakladatelství MH Beroun

první projekt dispečerského řízení, vypracovaný Ing. Miroslavem Tmějem z Hydroprojektu Praha, začal realizovat při stavbě Přísečnice. Přenos dat z měrných míst do centrálního pracoviště v těsném sousedství počítačového sálu na ředitelství v Chomutově se prováděl prostřednictvím pronajatých a zčásti nových telefonních linek. Vzhledem ke vzdálenostem a odlehlosti mnohých míst s instalovanými měrnými zařízeními se později začalo zřizovat rádiové spojení. Informace zpracovával počítač RPP 16S. V době budování dispečinku byly nálady některých pracovníků zaměřené mnohdy proti tomuto novému systému práce, s poukazem na jeho nízkou technickou úroveň. Přitom takový novátorský přístup k řízení vodohospodářských procesů neměl ve světě obdoby. Důležitý moment, kdy hrozilo jeho zastavení, nastal na jednání odborníků na Celné, myslím že v roce 1980; naštěstí díky důkladné přípravě argumentů Ing. Jana Kubáta a vedoucího systémových analytiků Ing. Františka Koreckého byl projekt schválen. Zásadní rozvoj dispečerského řízení nastal po roce 1989, kdy se k nám díky zahraničním firmám, zastoupeným českými specialisty, dostala odpovídající technika. S přispěním firem TDE – Tele Data Electronic, GmbH, a TDC – Tele Data Control Praha se podařilo výrazně posunout dispečink pod vedením Ing. Petra Víta v celém spektru jeho činností a umožnit další rozvoj v následujících letech. O nových plánech a výsledcích práce tohoto pracoviště už budou vyprávět jiní,“ uzavřel své ohlédnutí za počátky dispečinku Povodí Ohře Ing. Ladislav Novák.

la  a   e   e  e ilech  a  hři   a e ici

21

a e  Ohře  e  i ch    a   e    e

26

Jezy a jezinky

O hře je na celém toku v Čechách sjízdná a zejména na svém romantickém horním úseku je vyhledávanou vodáckou řekou. Vodní turistika v našich zemích má velkou tradici a bohatou historii, ale teprve v posledních letech,

především díky komercionalizaci, zažívá obrovský rozmach. Na české řeky vyráží v posledních letech více než 600 tisíc lidí ročně. Často nezkušení a nepřipravení lidé, neznalí alespoň základních vodáckých pravidel, bez vybavení a často i zábran. Většina našich vodácky využívaných toků, Ohři nevyjímaje, patří naštěstí mezi klidné a mírně proudící, přesto i zde číhá řada nebezpečí. Nejčastěji to bývají jezy, ale často i zvýšené průtoky, náhlé změny podmínek, počasí a alkohol. Ve vodácké latině pod jezy na „ovíněné“ číhají zlomyslné jezinky.

Jezy jsou vzdouvací zařízení umístěná v korytě toku, která v něm trvale nebo dočasně vzdouvají vodu k různým vodohospodářským účelům. Nejčastěji to je ke stabilizaci koryta toku, vytvoření potřebné hloubky vody, zabezpečení odběru vody nebo k využití vodní energie. Přehrady vodu nadržují pro pozdější využití, proto vytvářejí nádrže, jezy vodu pouze zdržují a vytvářejí zdrže. Existuje celá řada typů a konstrukcí jezů. Není nebezpečný jez, pouze může být nebezpečné chování na něm. Pravdou však zůstává to, že při realizaci mnoha jezů se na potřeby vodácké turistiky zas až tak příliš nemyslelo.

Něco pro pěšáky…

N ejvětším lákadlem údolí je však bezesporu

žulové skalní město, nazývané Svatošské skály, tvořené věžemi s charakteristickou blokovou odlučností. Zdejší skály nabízejí ideální podmínky pro horolezectví. Naproti Svatošským skalám naleznete dvě výletní restaurace a oblíbenou visutou lávku přes Ohři, lidově zvanou „houpací most“.

V údolí Ohře se nacházejí i pozůstatky staré důlní činnosti. Ve strmých skalnatých svazích lze najít několik vyhloubených štol a struskových hald. Historie zdejší těžby železné rudy a dalších nerostů sahá patrně až do raného středověku. Jedním z dokladů této činnosti je například štola Benátčanů, nazvaná podle italských prospektorů, kteří na Karlovarsku ři  ch  c ch  e hladi   a  e     a     e   h ice

    řech d a  d c     a  e     i

64

intenzivně pátrali po nalezištích drahých kovů, minerálů a sklářských surovin. Štola se nachází na naučné stezce.

Údolí je přístupné pouze pro pěší, cyklisty a vodáckou turistiku, vjezd osobním automobilům je zamezen. Nejlepší přístup z Karlových Varů je z městské části Doubí po modré turistické trase. Do výchozího bodu vás zaveze od Tržnice autobus MHD. Na okraji Doubí se nachází také odstavné parkoviště pro osobní auta. Druhou možností je projít si údolí z opačné strany z města Loket, kam zajíždí meziměstské autobusy či vlak. V Lokti si můžete zapůjčit kánoe či rafty a splout řeku celým skalnatým kaňonem až do Karlových Varů. Celým údolím také prochází cyklostezka z Karlových Varů do Lokte, která je součástí páteřní cyklotrasy č. 204.

Vodácké propusti byly vzácností, maximem byly schody pro přenášení lodí v nadjezí a podjezí. Pro splutí jsou zvláště nevhodné jezy s tak zvanou proudnicovou přelivnou hranou a následným vývarem, kde vzniká vodní válec. Ten je za určitého průtoku velice nebezpečným jevem. Bohužel se stále najde každoročně mnoho dobrodruhů, kteří to prostě musejí zkusit, jako by je vábily „zlovolné jezinky“. Nevarují je ani výstražné tabulky a odkazy, ani viditelné křížky…

Naštěstí se i v této rovině objevují nové kroky ke zlepšení stavu. Mnoho jezů je postupně vybavováno výstražnou signalizací a bezpečnostními prvky pro případnou záchranu tonoucích. Na Ohři je také díky aktivitě správce toku rekonstruovaný jez v Tuhnicích s neblahou a tragickou minulostí, ještě nedávno strašák pro vodáky. Jeho nová vodácká propust v kombinaci s rybím přechodem a upravená přelivná hrana jezu může být vzorem k řešení problémů střetu vodáků a provozu jezů. Dalším příkladem je jez na Ohři v Radošově, kde za posledních 25 let zahynulo více než 30 lidí. Ten byl koncem roku 2011 vybaven bezpečnostními prvky pro možnost záchrany stále se vyskytujících hazardérů. Jde o kotvicí body na břehu, další jsou na stěnách vývaru nad hladinou, kde je navíc nastálo i záchytné lano. V případě záchrany vodáků se mohou hasiči lépe jistit a mohou si pomocí kotvicích bodů vytvořit lanový travers přes celou šíři jezu a snadněji se dostat do všech míst jezu i přímo pod splav.

e e   ech  d     e   ad

65

Cestami s Ohří Chomutovskem

Víte, kde najdeme Povodí Ohře na suchu? Kde se

skrývá železný drak? Kde jsou nejlepší pstruzi a co nám prozradí šupina? Nebo kde najdete v Krušných horách nejhezčí údolí a která přehrada u nás je tzv. „Císařská“?

Pro odpovědi se vydáme na velký okruh nejzajímavějšími místy nejen pro vodáky, ale také turisty, cykloturisty i rybáře, místy ve správě chomutovského závodu podniku Povodí Ohře, kam běžné značky nevedou a kde nalezneme i další důkazy péče vodohospodářů o řeku i její přítoky pod Krušnými horami.

Od poměrně málo narušené krajiny i její říční sítě na Chebsku a Karlovarsku se přesuneme do oblastí naopak velmi poznamenaných zásahy člověka. I s těmi se musí vodohospodáři vyrovnávat. Projděme se nejprve krajinou Chomutovska. Zde najdeme nejen mohutná novodobá a také malá a historická vodní díla v povodí Ohře, ale i významné přírodní a historické památky v kontrastu s „měsíční krajinou“ důlní těžby.

Kde je Povodí Ohře na suchu?

K de jinde než v Chomutově. Ohře je daleko, i říčka Chomutovka je od sídla závodu Chomutov z jižního okraje města také v nedohlednu. Závod má typický vzhled – bílé a modré správní a provozní budovy, objekty

dílen a garáže pro dopravní techniku. Vedle dalších dvou závodů, v Karlových Varech a Terezíně, je sice rozlohou nejmenší, ale počet vodních děl je zde nejvyšší z celého Povodí Ohře. Jeho součástí jsou i dva provozy – Chomutov a také Teplice, kde jsou vodohospodářské laboratoře. Při pohledu do mapy na oblast, kterou celý tento závod spravuje, jsme překvapeni. Necelé dvě stovky lidí – technici, hrázní, řidiči, údržbáři, pochůzkáři a další mají na starosti v rámci Povodí Ohře více než 1 000 km vodních toků, 13 přehrad: Kadaň, Nechranice, Přísečnice, Křímov, Kamenička, Jirkov, Jezeří, Otvice, Zaječice, Újezd, Janov, Fláje a Všechlapy. Také 8 jezů, z toho dva pohyblivé – Klášterec nad Ohří a Jiřetín; 11 malých vodních elektráren, včetně největších – Nechranic a Kadaně; 4 čerpací stanice: dvě velké – Stranná a Rašovice v provozu, řadu dalších objektů i převodů vody. To vše na území bývalých okresů Chomutov, Most, Teplice a z velké části Ústí nad Labem. Důležitost vodohospodářských objektů a jejich koncentrace především v oblasti Chomutova nemá v Čechách obdoby, nejspíše však ani v evropském měřítku. Ale my odtud máme blízko k prvnímu cíli, největší přehradě na Ohři – vodnímu dílu Nechranice.

Trasu našeho putování za vodou a nejzajímavějšími vodohospodářskými stavbami, ale i historickými a přírodními památkami navrhl a naším průvodcem byl ředitel závodu Chomutov Ing. Petr Vít.

el adl       a  a   e ce  ře e  d a   e e

a   a   e   ře e  d a

72

Chrání, nebo nechrání „Nechranice“ před povodní?

G igantické dílo z počátku sedmdesátých let bylo navrženo jako zásobní nádrž, ačkoliv mohlo celou krajinu pod hrází chránit – tehdy ale nebyla protipovodňová ochrana zvažována. Spodní výpusti by při

skutečně velkém ohrožení nestačily včas odpustit potřebné množství vody. Sestoupili jsme s Petrem Vítem do prostoru bezpečnostního přelivu pod korunu hráze, kde byla v letech 2003–2004 podle jeho technického návrhu realizována stavba, rekonstrukce středního pole bezpečnostního přelivu VD Nechranice. Byla to dobře připravená razantní a účinná opatření. Celá betonová komora hydrostatického uzávěru středního pole byla vybourána a tím se dosáhlo snížení prahu přelivu o 5 metrů. Uzávěr dnes tvoří zdvižný ocelový segment široký 13 metrů, hradící vodu na výšku téměř 8 metrů. Dvě boční pole zůstala hrazena hydrostatickými uzávěry, na něž navazuje 600 metrů dlouhý betonový

Tipy pro cykloturisty

P říznivci cykloturistiky mohou využít soubor

cyklotras Vikletice-Vadkovice-Libědice Nová Víska – Hradec – Rokle – Krásný

Dvoreček – Želina – Kadaň, které jsou zakresleny v cyklistických mapách.

Na těchto trasách jsou také vyznačena a instalována odpočívadla vybavená informačními panely a mapami okolí.

Na Nechranicku se nachází řada historicky a turisticky atraktivních míst. Jako inspiraci k zajímavým výletním cílům lze doporučit například mimořádnou památku obce Březno – barokní kostel sv. Petra a Pavla z let 1739–1763. Obec Nechranice má zase zachovalý cenný návesní prostor; na okraji kamenné vodní nádrže stojí opravená kaplička z konce 19. století.

Dominantou obce Stranná je jednolodní kostel Nejsvětější Trojice z r. 1842 s trojbokým presbyteriem, obdélnou sakristií a hranolovou věží.

V okolí Roztyl byl odkryt rozsáhlý sídelní areál z doby před 2 700 lety.

Hodnotnou venkovskou usedlost (čp. 1) najdete ve Vikleticích.

Ve svahu nad Libědicemi stojí kostel sv. Víta s výraznou hranolovou věží. Naproti zdejší faře se na místě původní tvrze nachází barokní zámek s rozsáhlým dvorem.

Nejvýraznější románskou stavbou na Chomutovsku je kostel sv. Vavřince z první poloviny 13. století v Želině. Ze zdejšího návrší před kostelem se otevírá krásný výhled na údolí Ohře s malebným panoramatem města Kadaně.

Asi 1 km severně od Hradce se nachází výšinné opevnění sídliště z doby eneolitu.

Mezi nejvýznamnější a nejstarší památky zde patří tak zvané sluňáky, které

i ř  řed h   le  e e h   řeli     ech a ice

78

Dispečink v síti informací

Ž e dispečink Povodí Ohře patří k prvním, kde se začaly prosazovat nové myšlenky budování moderních monitorovacích zařízení k řízení soustav velkých vodních děl nejen u nás, ale i v zahraničí, znělo již v úvodu

této publikace ve vzpomínkách bývalých vedoucích pracovníků. Petr Vít nám u přehrady Kamenička, prvního článku v rodícím se řízení vodních soustav, ještě připomněl, že již v průběhu 80. let docházelo k využívání dálkových přenosů dat na zdejším centrálním pracovišti.

„V této době existoval jeden centrální dispečink v Chomutově a dva pomocné dispečinky v Karlových Varech a v Terezíně,“ uvedl Ing. Petr Vít. „Ze začátku se přenosy dat prováděly pomocí telefonních linek, které přenášely na tyto pracoviště on-line data. Skutečný rozmach však začal v 90. letech 20. století, kdy jsme společně s Ing. Václavem Klečkou položili základ dnešní monitorovací sítě, tedy systému přenosu dat na základě radiové technologie a v posledním desetiletí i technologie GSM. To umožnilo pohotově a účinně řešit hrozící problémy s nevyrovnaným zásobováním vodou. Byla to jediná možná cesta – osvědčila se a následně se tímto systémem inspirovaly i další podniky Povodí v celé republice.“

Co je vodohospodářský dispečink?Místo, odkud se sleduje 22 velkých vodních nádrží s kapacitou vody téměř

530 milionů m3 a další důležitá vodní díla, jako jsou čerpací stanice, více než 200 kilometrů umělých kanálů a přivaděčů a hlavně šest a půl tisíc kilometrů vodních toků, pokud hovoříme jen o podniku Povodí Ohře. Dispečink by si laik mohl představovat jako obrovský velín plný blikajících světel a ovladačů nebo jako rušnou centrálu s množstvím monitorů, na nichž nabíhají stovky údajů. I když dispečink pro celé Povodí Ohře, který „hlídá a velí“ všem výše uvedeným vodním dílům v hodnotě desítek miliard korun, je mnohem civilnější, množství a význam jeho úkolů nejsou o to menší. Samozřejmě, počítače a monitory zde, v přízemních sálech ředitelství podniku Povodí Ohře, pracují v nepřetržitém provozu, jde o rutinní automatické shromažďování údajů z 236 pozorovacích a sběrných míst. Najdeme zde však i další náročné technické a programové vybavení na nejmodernější úrovni. Úroveň a kvalitu výsledků práce dispečinku však vytváří především vysoká úroveň a zaujetí zdejšího pracovního týmu. Ve spojení obou se uplatňuje původní a dodnes nejvýznamnější poslání dispečinku – operativní řízení hospodaření s vodou ve vodohospodářských soustavách a na vodních dílech Povodí Ohře.

Hlavní úkoly dispečinku

D ispečink zajišťuje operativní řízení hospodaření

s vodou ve vodohospodářských soustavách a na vodních dílech ve správě Povodí Ohře.

n  Jedná se především o zajištění: – potřebného množství kvalitní

povrchové vody pro zásobování průmyslu, energetiky, zemědělství a obyvatelstva,

– ochrany území, obcí a objektů před účinky velkých vod,

– specializované protipovodňové ochrany území s intenzivní důlní činností,

– minimálních zůstatkových průtoků v určených profilech,

– vytváření podmínek pro chov ryb a rekreaci,

de   ac i   d h d ř h  di e i     a   a  a  a  

96

Přehrada několika jmen – Janov

Ú dolní přehrada královského města Most v Čechách, Mostecká přehrada, přehrada Křižatky, vodní dílo Janov… Zastavme se u této pozoruhodné stavby, která v roce 2014 oslavila sto let od svého dokončení. Přehradní

hráz byla nejvyšší hrází v tehdejším Rakousku-Uhersku (v Čechách je vůbec nejvyšší zděnou hrází), což přispělo k tomu, že dodnes funkční přehrada je státem chráněnou technickou památkou. Právě zde nám Tomáš Pail na zajímavé historii výstavby přehrady Janov připomněl preciznost a důkladnost všech prací od přípravy po dokončení této ve své době unikátní stavby.

Přípravné práce byly zahájeny 21. září 1910 kácením lesa a čištěním dna budoucí nádrže. V téže době byla vyřešena přeložka údolní silnice a spojení nové trasy s okresní silnicí vedoucí z Janova do Mníšku. Tyto práce dokončily místní stavební firmy začátkem roku 1911. Na stavbu přehrady město vypsalo veřejnou soutěž, které se zúčastnilo deset firem. Nabídky se pohybovaly od necelých 3 do 3,5 milionu korun. Na schůzi obecního výboru dne 10. května 1911 byla vybrána nejlevnější nabídka ve výši 2 935 640 korun, kterou podalo konsorcium Berndt, Schwarzer & Wurm z Mostu. Firma začala s přípravnými pracemi ještě téhož měsíce. Dne 27. května 1911 byly u budoucí přehrady smontovány baráky pro dělníky, především Italy a Chorvaty, najaté pro betonování a lámání kamene. Italové zde měli dokonce i vlastní kuchyni. Mostecký hoteliér Dietl si již v dubnu 1911 prozíravě zajistil koncesi k provozu kantýny. Nacházela se na levém svahu přibližně ve výši dnešního domku hrázného.

Loupnice a její nádrže

L oupnice pramení v Krušných horách

na jihovýchodním svahu vrchu Kamenec (814 m) v nadmořské výšce 781 metrů, protéká Hamerským údolím, kde byla pod soutokem s Klínským potokem v období od června 1911 do prosince 1913 vybudována vodní nádrž Janov. Její střední tok začíná pod nádrží. Protéká Litvínovem, jeho městskou částí zvanou Hamr, částečně v podzemí a regulovaným korytem. Nachází se zde i malé území pro rozliv řeky v případě povodní a přítok Janovský potok. Město opouští již posílený potok v korytě pod bývalou tratí do Horního Jiřetína a soutokem s Černým potokem. Za tímto soutokem se nachází suchá nádrž Loupnice.

Na dolním toku protéká zalesněnou oblastí a ústí do retenční nádrže, která leží u paty Hornojiřetínské výsypky. Stéká se zde s Panenským potokem, který teče z retenčních nádrží Rudý sever, kam je zaústěno odlehčovací koryto Bílého potoka. Odtud pokračuje k Hornímu Jiřetínu, kde je vybudována další nádrž Vítěz. Po jejím opuštění se do Loupnice vlévá Jiřetínský potok, do něhož na konci obce ústí přeložka Šramnického a Černického potoka. V prostoru bývalé obce Dolní Jiřetín protéká nádrží Jiřetín II a poté se vlévá do Bíliny.a  le   i a      a  a  h   i  h e  e ali    

ch     řed  e  d     a

108

188

Co zůstalo po uranu

Ž e likvidace následků těžby uranu na severu

Čech je velmi náročným a dlouhodobým úkolem, se diskutuje na veřejnosti již více než dvě desítky let. I tento bolestivý problém pravobřežních přítoků do Labe, zejména Ploučnice, spadá do správy Povodí Ohře. Jako by s uhlím už nebylo dost problémů, i v této romantické krajině Mimoňska a Ralska je nutno škody průběžně napravovat o to intenzivněji, že jde také o ochranu významných zásob podzemní vody. Ve Stráži pod Ralskem se uran těžil v letech 1967 až 1996. Za 30 let chemické těžby uranu byly do podzemí vtlačeny 4 miliony tun chemikálií na ploše 27 kilometrů čtverečních, což způsobilo kontaminaci více než 370 mil. m3 podzemních vod. Podle slov ředitele státního podniku DIAMO Tomáše Rychtaříka, který má sanaci území na starosti, se postup sanace následků

Ploučnice – konec pohádky

J ako každá začínající řeka, která na svém horním toku směřuje z hor, tak i Ploučnice rychle a bystře ubíhá od Ještědu směrem ke Stráži pod Ralskem, kde končí její „pohádka mládí”. O jejím zdejším uranovém prokletí

jsme již psali. Zprava přibírá vody neposedného Ještědského potoka, který pramení také pod Ještědem. Putují v souběhu, až spojí své vody ve Stráži pod Ralskem. Zde mění Ploučnice výrazně svůj charakter. Až pod Českou Lípu se líně vine náhorní planinou. Zde na ni číhalo ještě v nedávné minulosti další prokletí. Na více než 20 let zde rozbila svůj hlavní tábor sovětská armáda v rámci své bratrské pomoci po roce 1968. Na druhou stranu se možná Ploučnice zachránila před tvrdou úpravou a zachovala si zcela přírodní charakter.

Na středním toku Ploučnice postupně sílí celou řadou přítoků. Posledním významnějším přítokem je Robečský potok, který ústí do Ploučnice zleva těsně pod Českou Lípou. Na Robečském potoce je naše nejstarší přehrada, zapsaná v mezinárodním seznamu přehrad ICOLD, za níž vzniklo Máchovo jezero.

Jezero je to však jen podle názvu – jde o klasický rybník, vybudovaný v roce 1272 za vlády Přemysla Otakara II. Máchovo jezero je dlouhodobě vyhledávanou

ch   e e     e a   e   d

189

chemické těžby uranu ve zdejší oblasti již poměrně výrazně projevuje na zkvalitnění životního prostředí. Situace je však o to komplikovanější, že oblast je rozsáhlou zásobárnou pitných vod pro severní a střední Čechy. Ekologové upozorňují na to, že jde o zdroj vysoce kvalitní pitné vody Severočeské křídy, která byla nařízením vlády stanovena jako „chráněná oblast přirozené akumulace vod“. Je to jeden z nejvýznačnějších středoevropských zdrojů kvalitní pitné vody.

Sanace území s chemickou těžbou je z tohoto hlediska velmi náročná. Vláda si je vědoma důležitosti této situace, a proto pro roky 2015 až 2017 uvolnila částku přesahující 4,5 miliardy korun na její řešení. Sanace však potrvá podle nejnovějších odhadů podniku DIAMO ještě dalších 30 let, nejméně do roku 2037, a přijde stát na dalších 50 miliard korun.

a atraktivní rekreační oblastí s centrem v Doksech. Robečský potok pod Máchovým jezerem protéká řadou rybníků, z nichž nejznámější je Novozámecký v Zahrádkách, pod kterým již vtéká do hlubokého a divokého kaňonu, zvaného Peklo. Strašidelné a tajemné místo to je, ale také nesmírně krásné.

Pod zaústěním Robečského potoka plyne Ploučnice ještě chvíli poklidně, ale na svém dolním toku, na rozdíl od většiny ostatních řek, podstatně zrychluje. Protéká hlubokým údolím Českého středohoří přes Benešov nad Ploučnicí až k Děčínu, cíli své cesty, kde ústí zprava do Labe. Na celém dolním úseku toku Ploučnice číhá poslední prokletí. Dostatek vody a velký spád láká k hydroenergetickému využití. Ploučnice tak v tomto úseku po většinu roku mizí v náhonech malých vodních elektráren, a jak už to v Čechách bývá, dnešní elektrárníci seberou většinu vody pro své turbíny. Je to neustálý boj řeky a jejích správců s nenasytnými „také podnikateli“, kteří vidí a sledují jen a jen své zájmy a své zisky.

Na skále pod děčínským zámkem, těsně pod zaústěním Ploučnice do Labe, je historický vodočet, na kterém jsou zaznamenány největší povodně na Labi – a tedy i v Čechách – za několik století. A téměř naproti jejímu soutoku s Labem ústí i Jílovský potok. To už je další kapitola…

a   l ice d   a e   

ea d c   l ice  a  ře       e

208

Napravujeme chyby minulosti

„H istorie odstraňování migračních

překážek na tocích ve správě Povodí Ohře sahá mnoho let před jeho založení. Jednalo se však o ojedinělé projekty. Až v devadesátých letech minulého století začala vznikat strategie a podpora zprůchodňování vodních toků. Stále však naráží na majetkoprávní vazby a neschopnost státu vytvořit kvalitní zákony k prosazování svých vlastních cílů,“ řekl nám Martin Cidlinský z Povodí Ohře.

Navrhnout plně funkční rybí přechod není jednoduché a následně ho zrealizovat je ještě těžší. Snahy po dokonalosti vyvrcholily ustavením Komise pro rybí přechody (KRP) při AOPK ČR a následně vydáním normy TNV 75 2321 Zprůchodňování migračních bariér rybími

e i ali ace    l   i     ch  ech

a   led    řad       řech d a  d c    a  e   e   l   a Ohři

Voda jako výzva

V ětšina lidí dnes považuje za naprostou samozřejmost, že otočí kohoutkem a teče z něj voda… Obyčejná voda… Dokážeme si uvědomit, že je to naopak velmi neobyčejný stav hmoty? Že to, co nám právě protéká mezi

prsty, je jakási krev země, nejen podmínka života, ale také rozpouštěč a přenašeč mnohých prvků, zajišťující jejich koloběh, dokonce nositel „informací“, že je to látka, která se v mnohém vymyká obvyklým fyzikálním zákonům? Naši předci si vody uměli vážit více než my, uctívali ji a věřili v její velikou očistnou a uzdravující sílu. Dobře rozeznávali živou a mrtvou vodu, o níž se vypráví v pohádkách. Voda patřila ke všem obřadům a rituálům jako nejposvátnější prvek. Svěcená voda zaháněla ďábla, ale také nemoci a zlé duchy; to nebyla jen pověrčivost „hloupých“ venkovanů, ale obrazné vyjádření zkušenosti, že tato poddajná a neuchopitelná hmota v sobě skrývá obrovskou sílu. Po dlouhá tisíciletí bývala voda hlavním zdrojem k pohonu strojů (mlýnů, hamrů, důlních zařízení) a říční toky sloužily jako dálkové dopravní cesty.

V posledních staletích jsme, bohužel, začali vodu vnímat jako surovinu, technický materiál, s nímž můžeme manipulovat podle své libosti. Ukázalo se, že to není pravda, že správné hospodaření s vodou je umění a náročná odborná disciplína. Vodohospodáři mají v rukou naši budoucnost – a to není žádná nadsázka. Právě oni musejí myslet daleko dopředu, plánovat v perspektivách přesahujících několik generací a nenechat se ovlivňovat politickými a obchodními tlaky, sledujícími momentální zisk.

209

přechody a ČSN P 75 2323 Zajištění poproudových migrací ryb ve vodních tocích.

Odstraňování migračních překážek není přímo spojeno se správou vodního toku. Mnoho rybích přechodů je realizováno jinými subjekty, zejména u vzdouvacích objektů malých vodních elektráren (MVE). Mnohdy záleží na libovůli majitele, jak se k zprůchodnění postaví.

Povodí Ohře realizovalo na počátku tisíciletí rybí přechody na jezech na Ohři pod nádrží Nechranice. Jednalo se o jezy Terezín, Hostěnice a Libočany v rámci programu PHARE a předtím o Doksany v rámci výstavby MVE. Návrh i výstavba jsou na každém jezu jiné a zejména Hostěnice vyžadovaly opakovaně úpravu rybího přechodu doplněním dalších přepážek. Ve stejné době proběhla i realizace rybího přechodu u horního jezu v Lokti a na pravém náhonu u jezu v Kynšperku nad Ohří.

V rámci Plánu oblasti povodí Ohře a dolního Labe (POP) se Povodí Ohře rozhodlo zahájit přípravu všech

    řech d  a  i ce

Voda z nebe

V ýznamná je právě v Čechách, které tvoří pomyslnou „střechu Evropy“. Pouhé tři významné řeky, Ohře, Dyje a Lužnice, pramení mimo naše území a přinášejí nám vodu od sousedů. Všechny ostatní jsou závislé

na našich zdrojích, naše voda nám musí „napršet“. Když si vodu nezadržíme, přijdeme o ni.

Vodohospodáři nesmějí podléhat momentálním náladám veřejnosti, která je jednou nutí, aby se zaměřili na boj se suchem, podruhé, aby urychleně budovali něco proti povodním. Vodohospodář ví, že sucha a povodně se střídají v nepravidelných cyklech, a neustále musí počítat s oběma extrémy. Ví, že musí vyjít ze studia přírodních zákonů, že krajinu lze sice měnit podle lidské vůle, ale jenom tak, aby se nenarušila pravidla přírody. Dokonalým vzorem jsou díla našich předků, slavných rybníkářů, kteří například nevlídný močálovitý kraj jižních Čech proměnili v malebný přírodní ráj, který je dodnes celosvětově uznávanou ukázkou promyšleného díla, v němž se hospodářská užitkovost snoubí s estetickou krásou krajiny.

Podobnou výzvou je pro pracovníky Povodí Ohře oblast narušená intenzivní těžbou uhlí. Musí tady dojít k postupnému procesu obnovy území. Vlastně vznikne úplně nová krajina, protože návrat k její podobě před začátkem dolování už není možný. Nejde jen o zatopení dolů po ukončení těžby, čímž vznikne zajímavá jezerní oblast, musejí se zbudovat přírodně vypadající meandrující koryta pro potoky a říčky, které jsou zatím odváděny mimo těžební jámy betonovými kanály nebo přímo potrubím. Vlastně se buduje nová hydrografická síť. Především je však třeba domyslet – a to už samozřejmě není úkol vodohospodářů, ale celé společnosti – další fungování rekultivovaného kraje, způsob, jakým tady budou lidé žít a čím se budou živit. Mělo by se především napřed myslet na budoucnost a pak se k ní blížit postupnými kroky.

Leckoho možná překvapí, že když konečně zmizí proklínané zdroje znečištění, nastane situace, která je mnohdy ještě horší, než byla ta předtím. Vodohospodáři vědí, že čím je voda čistší, tím náchylnější je k bujení „zeleného květu“ – sinic, neboť zmizely jedovaté látky, které předtím bránily jeho rozvoji. Když přestaly padat kyselé deště, rozmohly se nebývalou měrou plísně, invazivní rostliny a hmyzí škůdci. Je to logické: život je připraven obsadit všechna prázdná okna, nevyužitá konkurencí. Příroda startuje do nové fáze a jako první nastupují ti nejagresivnější, negativní činitelé, kteří pokračují v rozvratu. Tento zákon platí všeobecně, najdeme ho i v lidské společnosti, kde také osvobozující revoluce přinese další, ještě větší problémy.

Člověk by se ovšem s tímto jevem neměl smiřovat, spíše se mu musí naučit čelit. Nelze proto lpět na dogmatických představách z minula. Nepříznivé podmínky držely některé živočišné druhy na pokraji vyhynutí, a proto byly přísně chráněny. Zákonodárství by ovšem mělo počítat s tím, že jakmile se

210

odsouhlasených opatření na majetku ve své správě, neboť bylo zcela zřejmé, že zdaleka ne všechna se podaří zrealizovat. U opatření, která jsou na majetku jiných vlastníků, je úspěšnost zprůchodnění migrační překážky zpravidla minimální. Povodí Ohře realizovalo rybí přechody na horní Ohři na jezech Jindřichov, Černý Mlýn, Loket (dolní), na Ploučnici v České Lípě (Prádelna), na Svitávce v Kunraticích a na Liboci v Libočanech.

Ke zprůchodnění Ploučnice na jezu Brenná nedošlo, neboť majitel s tím nesouhlasil. Přitom technické řešení bylo jednoduché a finančně nepříliš náročné. Migrační neprostupnosti vlastního jezu se podařilo odstranit realizací prvního kartáčového rybího přechodu na území ve správě Povodí Ohře.

Zcela zásadním rybím přechodem se stal vstup z Labe do Kamenice ve Hřensku, který byl plně funkční pro návrat lososa již v podzimních měsících roku 2014.

elice  dařil   e i ali ace    a  a i  e  

  řech d  a  a e ici    ře   e  l     a e

podmínky změní, může se vzácný živočich ve velmi krátké době přemnožit a stát se škůdcem – a začne se řešit nikoliv otázka, jak ho chránit, ale jak ho udržet na uzdě v prostředí, kde nemá přirozené nepřátele. To je v poslední době případ kormoránů, jejichž hejna dokážou vyčistit toky od většiny ryb, nebo bobrů, jejichž dřevorubecká a stavitelská činnost se stane zhoubou, když se z přírodní divočiny přesune do kultivovaného prostoru v blízkosti lidských sídel.

Moudrý hospodář tedy ví, že i dobré věci se mění ve špatné, když nám „přerostou přes hlavu“, a dbá na nejdůležitější zákon, jímž je neustálé dodržování správné rovnováhy. Naše umělé ochranitelské zásahy bohužel tuto rovnováhu neustále narušují. Bylo by nebezpečné, kdybychom se dostali do záludné spirály, kde budeme čím dál víc škodit nejen přírodě, ale i sami sobě.

Když otočíme kohoutkem a natočíme si sklenici vody, abychom uhasili žízeň, neuvědomujeme si, jak vzácné je to privilegium. Nejenže nám závidí pouštní země, kde žíznící lidé putují několik kilometrů vyprahlou krajinou, aby si nabrali trochu kalné vody z nevábné nádrže, ale i mnohé vyspělé státy, včetně USA, se dostaly do situace, že z kohoutků jim teče pouze užitková voda, nevhodná k pití. Tato voda se filtruje ze znečištěných řek, získává se odsolováním mořské vody, nebo dokonce neustále obíhá v recyklačním cyklu, kdy se čištěné splaškové vody vracejí do oběhu. Takový roztok je ovšem nasycen desinfekčními látkami, takže je samozřejmě nepoživatelný.

Naši vodohospodáři mají před sebou náročný úkol zachování vody a její čistoty. Ale současně se hodlají zaměřit na vzdělávání veřejnosti, na to, aby lidé pochopili význam péče o vodní síť a zvýšila se jejich ohleduplnost k vodě. Mnohdy ještě přežívá, snad podvědomě, dávná představa, že očistná síla vody je tak mocná, že odnese všechnu špínu a nepořádek z našeho dosahu. To snad mohlo platit ve středověku; ale kupodivu ještě dnes si někteří lidé myslí, že když

211

Obnovujeme…

M nohem lepším řešením pro migrační zprůchodnění je přirozená obnova

koryta vodního toku. Jedním z příkladů je postupný zánik jezu Číňov na Ohři pod Nechranicemi, který probíhá několik desítek let a dnes již netvoří migrační překážku. Dalším příkladem je jez na Kamenici v Janské, kde průchodem povodní v letech 2009 a 2010 došlo k narušení stupně, takže již nepředstavuje migrační bariéru. Na základě vyjádření KRP bylo odsouhlaseno úplné odstranění zbytků původní konstrukce jezu.

Povodí Ohře vybudovalo či připravuje v rámci takových šetrnějších opatření náhradu některých spádových objektů jinými konstrukcemi (balvanitými rampami apod.) v celém příčném řezu koryta. Jedná se o stupeň na toku Chomutovka v Minicích, zprůchodnění dvou stupňů v Chodově na Chodovském potoce, velkého počtu stupňů na Liboci (pravostranný přítok Ohře v Libočanech), revitalizaci Svitávky v Lindavě na soutoku s Boberským potokem a také o odstranění jezů na Teplé (Krásný jez a jez pod Bečovem nad Teplou).

a     řech d    ch  a  a e ici

se chci něčeho zbavit, hodím to do vody a ono to klesne ke dnu nebo to odnese proud a tím mi to zmizí z očí. Je nepochopitelné, že ve vodních tocích pořád nacházíme plastové obaly, láhve, pneumatiky a další předměty. Je to vrchol neúcty k přírodě – a vlastně k životu vůbec. Dalším problémem jsou látky, které lze identifikovat ve zdánlivě již čisté vodě pouze citlivými přístroji. Podnik Povodí Ohře se rozhodl investovat nemalou částku do chromatografu, zařízení k rozborům vody. Ten zjistí i takové látky, jako jsou zbytky léčiv, antibiotika nebo hormony. Zatím nevíme, jak je z vody odstranit, ale můžeme se pokoušet odhalovat jejich zdroje a zaměřit se na prevenci. Tyto látky mají totiž devastující vliv na veškerý život ve vodě, vedou k úhynu, degeneraci nebo neplodnosti ryb.

Vodohospodáři musejí tedy pracovat s větší perspektivou než ostatní obory. Měli by mít nejmodernější technické vybavení. Bude nutné také vyřešit, jakým způsobem bude v budoucnu fungovat ekonomika vodního hospodářství. Zpoplatnění odběrů vody průmyslem, zemědělstvím a vodárnami by mělo být doplněno o náhrady za další činnosti, jako například zatápění dolů. Lidé by si měli uvědomit, že vodohospodáři nejsou placeni ze státních příspěvků a že je jejich povinností veškeré zisky investovat zpátky do péče o vodní toky. Není – a nesmí to být výdělečná organizace, proto je dobře, že odolala tlakům na privatizaci.

Poznali jsme, že zaměstnanci Povodí, s nimiž jsme se během svého putování setkali, jsou nadšenci, kteří svým oborem žijí a kteří si vodní toky doslova zamilovali. Nedivím se jim; vždyť voda ve svých mnohotvárných podobách, ať už jako zurčící bystřina, majestátně se valící řeka, či poklidná jezerní hladina, v níž se zrcadlí oblaka, má v sobě neodolatelné, podmanivé kouzlo. Kdo mu jednou podlehne, už se ho nemůže vzdát. Voda je láska na celý život.

e i ali ac   e  ře  le   d     i   e  d  

Veřejnost se o naši práci zajímá…

I nformovat veřejnost nejen v dobách povodní je nezbytné, aby byla správně chápána různá nutná vodohospodářská opatření. V současnosti Povodí Ohře v této oblasti využívá různé možnosti komunikace i spolupráce ať

prostřednictvím mluvčího a tiskových zpráv, nebo na poli prezentací různých situací.

Práce je to soustavná, náročná, ale hlavně – přináší výsledky v podobě lepšího chápání vodohospodářské činnosti v naší průmyslové oblasti. Názornou pomůckou a současně jistou odměnou pro zvědavé laiky jsou dny otevřených dveří, které pořádá Povodí Ohře každý rok.

Otevírá pro ně brány přehrad, kam se za normálních provozních situací nikdo nepovolaný nemá šanci dostat. Při těchto příležitostech je možné návštěvníkům osvětlit řadu aktivit podniku srozumitelnou a názornou formou a také jim předat některé tištěné materiály.

Důležité je, že se tyto akce neomezují jen na dospělé zájemce, ale obvykle jsou hojně navštěvovány celými rodinami s dětmi, pro které je to inspirující zážitek.

214

O a i a     la    le     a

K 50. výročí VD Fláje

P adesát let je obvykle v životě člověka časem

bilancování, a nejinak je tomu i v životě přehrady. Pátek 17. května 2013 se stal pro vodní hospodářství mimořádným dnem. Poprvé v historii se stala ústředním motivem české poštovní známky přehrada. V Galerii Radniční sklípek v Litvínově byla inaugurována poštovní známka „Vodní dílo Fláje“, vydaná k 50. výročí uvedení do provozu této národní technické a kulturní památky. Autorem výtvarného návrhu je RNDr. Adolf Absolon a rytcem známky Martin Srb, oba patří ke světové špičce v oboru známkové tvorby.

Následně, v sobotu 18. května 2013, uspořádalo Povodí Ohře den otevřených

  e   e ře ch d eř           l e

Setkávání vodohospodářů

R ůzné konference, semináře, přednášky a školení jsou významné pro sdílení nových zkušeností z odborné praxe na různých pracovištích v rámci naší republiky, ale i Evropy. Mezi významné partnery našich

vodohospodářů patří Zemská správa přehrad svobodného státu Sasko. Jejich činnost je dosti blízká té naší, i problémy k řešení jsou často velmi podobné. Výměna informací v oblastech s různou legislativní i odbornou podporou přináší velmi dobrou možnost pro konfrontaci a pro zefektivnění některých kroků. Konkrétním příkladem spolupráce je příprava Informačního centra Fláje, jehož převážná část, jak praví název, bude spočívat na české straně v okolí vodního díla Fláje a menšinová část bude ležet na straně německé v sousedním Sasku, v okolí vodního díla Rauschenbach. Kromě plánované budovy informačního centra na Flájích a odpočívadla na Rauschenbachu jsou připravovány stezky pro pěší i cyklotrasy spojující obě vodní nádrže i jejich okolí.

A vzhledem k tomu, že vodohospodáři jsou také lidé, je potřeba jejich střetnutí nerozvíjet pouze na poli odborném, pracovním, ale i na poli společenském – sportovním. Ano, vodohospodáři pravidelně pořádají i celostátní vodohospodářské sportovní hry, kde se na rozdíl od vazeb pracovních tvoří vazby osobní, přátelské. A to je v té naší „vodohospodařině“ také zapotřebí.

215

dveří na VD Fláje. I přes značnou nepřízeň počasí využil této nabídky neočekávaně velký počet návštěvníků – střízlivý odhad byl až 7 tisíc lidí. Pravdou je, že již v 8:30 hod., za vytrvalého a silného deště, čekala na zahájení více než stovka zájemců a během celého dne až do 16:30 hod. stála fronta čekajících na schodišti až k parkovišti. Součástí celého dne byla i výstava více než 200 historických a dobových fotografií.

Fláje jsou jedinou pilířovou přehradou ve střední a východní Evropě; i díky tomu jsou vyhledávaným cílem exkurzí jak odborné, tak i laické veřejnosti. Povodí Ohře si je vědomo výjimečnosti přehrady Fláje a připravuje výstavbu informačního centra přímo na přehradě, s napojením na naučné stezky pro pěší, cyklisty i motoristy.

Ing. Petr Vít

  e   e ře ch d eř           l e

e e e a i  d  Ohře  a cel ch  d h d ř ch  ch h ch   

O ŘECE A LIDECH50 let Povodí OhřeOtomar Dvořák a Marie Holečková

Obálka: Ohře pod Svatošskými skalamiZadní strana obálky: Pracovníci Povodí Ohře při kontrole bezpečnostního přelivu přehrady ÚjezdFrontispis: Cheb s kostelem sv. Mikuláše, pohled z nábřeží Ohře, obr. nahoře – vodní dílo Stanovice, střed – vzdutí jezu v Klášterci nad Ohří, dole – vodní dílo ChřibskáOdborný poradce: Ing. Petr VítFoto: Marie Holečková a archiv Povodí Ohře, státní podnikGrafická úprava: Studio Machart Beroun, Tiskárna Didot, spol. s r.o.Grafický návrh, úprava foto a obálka: Petra MejstříkováTechnická redakce: Marie HolečkováKorektury: Česky hezky (www.ceskyhezky.cz)Tisk: Tiskárna Didot, spol. s r.o.Vydalo Nakladatelství MH Beroun, 2016, 1. vydání, Beroun 2016

PoděkováníAutoři děkují za spolupráci při přípravě této publikace především generálnímu řediteli Povodí Ohře, státního podniku, Ing. Jiřímu Nedomovi a ředitelům závodů Karlovy Vary, Chomutov a Terezín Ing. Martinu Zoulovi, Ing. Petru Vítovi a Ing. Pavlu Egerovi. Dík patří i bývalým vedoucím pracovníkům podniku Ing. Ladislavu Novákovi, Ing. Václavu Pondělíčkovi a Ing. Zdeňku Círusovi. Podnětná byla spolupráce s Vítem Slabyhoudem a Ing. Tomášem Pailem. Také setkání s pracovníky Povodí přímo v terénu nám přineslo řadu námětů a za ně všem, kdo nám pomáhali, patří velký dík a uznání.