ČtrnáctideníkMinisterstva obrany ČR

Zdeněk Hoffmanntel.: 973 215 935e-mail: z.h@volny.cz

Martin Kollertel.: 973 215 572e-mail: martin.koller@email.cz

Pavel Langtel.: 973 215 868mobil: 724 002 623e-mail: pavellang@centrum.cz

Vladimír Marektel.: 973 215 648mobil: 724 033 410e-mail: v.mare@post.cz

Jaroslav Pajertel.: 973 215 686mobil: 724 033 412e-mail: pajer.jaroslav@seznam.cz

Šárka Sádkovátel.: 973 215 527e-mail: sarka.sadkova@email.cz

KontaktyKontakty

Z Z obsahuobsahu

Vydává MO ČR – Prezentačnía informační centrum MORooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694

Šéfredaktor: Jaroslav Pajer

RedakceRooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 686 973 215 916Fax: 973 215 933E-mail: areport@centrum.cz

Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová

Grafi cká úprava: Andrea Bělohlávková

Foto na titulní straně: kpt. SabinaIntrovičová

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřujePIC MO, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563

Tisk: ČTK Repro

Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254

Uzávěrka čísla: 24. 9. 2008

Toto číslo vyšlo dne: 13. 10. 2008

Genpor. v. v. Tomáš Sedláček, plk. v. v. Jaroslav Buršík, plk. v. v. Karel Čermín, plk. v. v. Rudolf Kollár, plk. v. v. Pavel Mesár, pplk. v. v. František Ištvan a čet. v. v. František Svatoň – sedm přímých účastníků mobilizace v roce 1938, které ocenil náčelník Generálního štá-bu AČR genpor. Vlastimil Picek pamětními listy. Společně s náměstkem ministryně obrany--ředitelem Kanceláře Ministerstva obrany Radkem Šmerdou je předal 23. září u Památníku veteránům z 2. světové války na Vítězném náměstí v Praze. Stalo se tak po 70 letech přesně v den vyhlášení tehdejší mobilizace čs. branné moci.„Armáda České republiky se hlásí k hrdinským činům našich předků a pokládá za svou povin-nost chránit bojové tradice,“ uvedl v krátkém projevu generál Picek. Kromě jiného v něm také označil datum vyhlášení mobilizace roku 1938 za důležitý mezník, který chce armáda zařadit mezi tradiční vojenské svátky.Po ukončení ceremoniálu pokračoval program promítáním dokumentárních fi lmů „Mo-bilizace 1938“ a „Armáda ČR 1993 – 2008“ na velkoplošné obrazovce.

Text: Jaroslav PAJER, foto: Olga HALADOVÁ

OObjektivembjektivem

Vyjednávání pokračuje . . . . . . . . . . 2

Vítězství začíná v TRADOC . . . . . . 4

Důležitý mezník přípravy . . . . . . . . . 6

Ruslan na Dnech NATO . . . . . . . . . 8

Dotyky víkendové války . . . . . . . . . 10

Ukázkový den . . . . . . . . . . . . . . . . 14

Obdarovávali druhé . . . . . . . . . . . . 16

Jen netříštit síly . . . . . . . . . . . . . . . 17

Ve třech čtvrtinách cesty . . . . . . . . 22

Jubilující „ertézetka“ . . . . . . . . . . . 24

Sport jako odměna . . . . . . . . . . . . 26

Vzniká staronová tradice? . . . . . . . 28

Kouzlo pochodového kroku . . . . . . 29

AKA – deset let existence . . . . . . . 32

Mračno červených baretů . . . . . . . 35

Kaleidoskop . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

Zlato skropené kapkami deště. . . . 39

Úspěch našich pilotů-sportovců. . . 42

Jazykový koutek . . . . . . . . . . . . . . 44

Boje i oslavy v Milostovicích . . . . . 46

A spoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

2 3

Počátky programu vzdušného systému včasné výstrahy a kontro-ly (NATO Airborne Early Warning and Control) sahají do sedmdesátých let minulého století a vrcholí podpisem Mnohonárodního memoranda o poro-zumění (prosinec 1978) třinácti ministry obrany členských států NATO (Belgie, Kanada, Dánsko, SRN, Řecko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Turecko, USA a Velká Británie). Posledně jmenovaná země však z programu odstupuje a v roce 1991 zakládá vlastní E-3D Component na zá-kladně Royal Air Force ve Waddingtonu (E-3A Component se 17 operační-mi stroji AWACS a třemi výcvikový-mi letouny je dislokován v němec-kém Geilenkirchenu). Ke zmíněnému

programu se postupem času přidávají ještě Španělsko, Maďarsko a Polsko. Česká republika má v současné době statut pozorovatele.

Operační využití letounu AWACS má mimořádný význam. Velice efektivně doplňuje nepřetržitý přehled o situaci v zájmovém vzdušném prostoru získaný pozemními prostředky a také umožňu-je řízení vzdušných operací v případě defi citu pozemního místa velení alianč-ních vzdušných sil na daném teritoriu. Výhody poskytuje zejména při působení nad územím protivníka, kde není možné získat informace z pozemních radarů. Není tajemstvím jeho aktivní nasazení

při operacích na Balkáně, v Iráku nebo v Afghánistánu. V současné době se plánuje využití systému v součinnosti se silami rychlé reakce NATO. AWACS však nepůsobí pouze v operacích vojen-ského charakteru, ale je využíván také při humanitárních misích nebo v návaz-nosti na ochranu vzdušného prostoru při akcích mimořádné důležitosti.

Vrcholem zářijové prezentace dvou letounů včasné výstrahy na letišti Praha- -Ruzyně je prohlídka modifi kovaného Boeingu 707-320B. Po představení šest-náctičlenné posádky AWACSu lze vstou-pit jak do kabiny, tak do elektronikou „prošpikovaného“ nákladového prostoru,

kde se nacházejí početné navigační, ko-munikační a počítačové subsystémy, jež slouží ke zpracování, analyzování a dis-tribuci informací ze zájmového prostoru. Přítomní operátoři a technici v jednotli-vých sekcích ochotně odpovídají na čet-né dotazy. Nejvíce jich směřuje k „rotodo-me“ (radom s otočnou anténou) na trupu stroje. Pilot podplukovník Hans Grunwald objasňuje, že její průměr činí 9,1 metru, výška 3,35 m a maximální rychlost otáče-ní je 8,7 m/s. Dále upřesňuje, že zpravidla z letové hladiny okolo devíti tisíc metrů a při rychlosti osmi set kilometrů za hodi-nu monitorují veškerý pohyb vzdušných nebo pozemních cílů až do vzdálenos-ti 450 kilometrů. „Je to týmová práce. Činnost jednotlivých operátorů vytváří detailní komplexní informaci o zájmovém prostoru,“ zdůrazňuje důstojník.

Vyjednávání o podmínkách zapojení České republiky do programu vzduš-ného systému včasné výstrahy a řízení probíhá od roku 2001. Tehdy vláda ČR vyjádřila souhlas s podáním žádosti o vstup do organizace NAPMO i s vyčle-ňováním fi nančních prostředků na úhra-du příspěvku České republiky z kapitoly MO ČR a zmocnila ministra obrany k za-hájení příslušných jednání.

V květnu 2004 bylo konstatováno, že z procedurálního hlediska jsou spl-něny předpoklady pro zapojení ČR do programu, nicméně existují okolnos-ti, na jejichž základě by měl být tento proces uzavřen až po roce 2008, a to zejména z důvodu, že celková fi nanční náročnost programu by v souběhu s ji-nými, již započatými resortními aktivi-tami nepřiměřeně zatěžovala rozpočet MO ČR. Jedním z důležitých faktorů byl i požadavek na zpětné platby za účast

y p gsystému včasné výstrahy a kontro-

Počátky programu vzdušného

Představitelům resortu MO ČR byl prezentován alianční letoun včasné výstrahy a kontroly E-3A AWACS

Text: Pavel LANGs využitím www.army.cz

Foto: Jan KOUBA

V souvislosti s obnovením rozhovorů o podmínkách přistoupení České republiky do alianční Organizace pro řízení programu vzdušného systému včasné výstrahy a kontroly (NAPMO – NATO Airborne Early Warning and Control Programme Management Organisation) se na pražském ruzyňském letišti uskutečnila prezentace letounu E-3A AWACS (Airborne Warning and Control System) pro vrcholný management Ministerstva obrany ČR a zástupce sdělovacích prostředků.

programu se postupem času přidávají

v modernizačním programu, který byl v roce 2004 v konečné fázi realizace.

V říjnu 2007 předseda správní rady NAPMO zaslal na české ministerstvo obrany dopis, ve kterém žádal o obnove-ní dialogu. V návaznosti na výše uvede-nou skutečnost proběhlo několik jednání vrcholných představitelů obou institucí. Ta poslední ve dnech 2. a 3. září 2008, to když MO ČR navštívili reprezentan-ti agentury NAPMA (NATO Airborne Early Warning and Control Programme Management Agency) v čele s jejím generálním manažerem brigádním ge-nerálem Berndtem Glowackim, a poté 17. září 2008, kdy delegaci NAPMO a NAPMA přijala ministryně obrany ČR Vlasta Parkanová v doprovodu svých náměstků a náčelníka Generálního štá-bu AČR generálporučíka Vlastimila Picka.

„V současné době posuzují zástupci Ministerstva obrany ČR prvotní návrhy smluv o zapojení České republiky do to-hoto aliančního programu. Další kolo vyjednávání o konkrétních podmínkách, respektive o obsazení pozic v organi-začních strukturách NAPMA, proběhne v měsíci říjnu. Dokončení vyjednávání předpokládáme v průběhu příštího roku. V případě, že ČR přijme nabízené pod-mínky, bude zahájen proces schvalování a ratifi kace. Ten trvá zhruba rok. Z toho vyplývá, že za možný termín zapojení ČR do programu NATO Airborne Early Warning and Control lze považovat rok 2010. Naše snaha je prioritně zamě-řena na vyjednání optimálních podmí-nek, aby využití programu vedlo k příno-su pro Českou republiku,“ dodává hlavní vyjednavač programu Milan Dvořák, ře-ditel odboru strategického rozvoje sekce obranné politiky a strategie MO ČR.

Do programu vzdušného systému včasné výstrahy a kontroly (NATO Airborne Early Warning and Control) je v současné době zapojeno 16 členských států NATO. Česká republika má statut pozorovatele. Přínos případného zapojení ČR do aliančního programu lze spatřovat jak v operačním využití, tak v personální oblasti a v průmyslové spolupráci.

Součástí výměny informací se zástupci NAPMO byla prezentace dvou letounů E-3A AWACS, které se ve dnech 17. a 18. září na letišti Praha- -Ruzyně zúčastnili vrcholní představitelé resortu MO ČR na čele s ministryní obrany Vlastou Parkanovou.

4 5

Stalo se tak na pozvání náčelníka Generálního štábu Armády České re-publiky generálporučíka Vlastimila Pic ka, který se s ním setkal v Praze. „Americký TRADOC je velmi významný nejenom pro ozbrojené síly Spojených států, ale i pro ostatní armády členských států NATO,“ uvedl před novináři gene-rál Picek. Připomněl rovněž, že s tímto americkým velitelstvím česká armáda velmi úzce spolupracuje. Jedná se pře-devším o čerpání informací a zkušeností ze dvou oblastí – výcviku a pak zpraco-vání vojenských doktrín, předpisů a dal-ších pomůcek využitelných pro přípravu jednotek.

Na obdobných principech, jako je vystavěn americký TRADOC, už něko-lik let buduje Armáda České republiky Ředitelství výcviku a doktrín ve Vyškově. „Naše postupy používané při výcviku máme postavené stejným způsobem,“ konstatoval náčelník Generálního štábu. Výcvik začíná u jednotlivce, pokračuje prací s malou jednotkou a na to poté na-vazují odborné kurzy. „Pouze pan gene-rál k tomu má k dispozici podstatně více výcvikových středisek. Velitelství, které řídí, je ohromný kolos.“

„TRADOC má na starost čtyři zá-kladní oblasti,“ objasnil generál William Wallace. „Předně jsme odpovědní za nábor pro americké pozemní síly. Dále provádíme veškerý výcvik jejich vojáků i důstojníků, vedeme další vzdě-lávání důstojníků a vyšších představite-lů amerických pozemních sil a konečně odpovídáme za tvorbu doktrín a nezbyt-ných standardů. Motto Velitelství výcvi-ku a doktrín zní: Vítězství začíná zde. Naším posláním je vychovat, vycvičit a vyškolit nové vojáky a důstojníky. Bez bytelných základů se nedá postavit pev-ný dům. A my v TRADOC věříme, že ta-kové základy vytváříme.“

Vyškovské Ředitelství výcviku a doktrín kromě náboru, který provádí Ředitelství personální podpory společ-ně s krajskými vojenskými velitelstvími, zajišťuje ve svých zařízeních ostatní tři oblasti. Není tedy divu, že každá příle-žitost k setkání s odborníky z americké vojenské vzdělávací instituce je u nás vítána. To potvrdil i Vlastimil Picek, když řekl: „Chtěl bych, aby nás pan generál seznámil s novými metodami, které po-užívají při výcviku, a také s jejich systé-mem předávání zkušeností.“

Jedná se o tak zvaný systém Lessons Learned, který americká armáda už řadu let efektivně využívá. Zjednodušeně řečeno, jde o intranetovou databázi, jež umožňuje širokému spektru vojáků, velitelů a specialistů seznámit se s po-znatky a zkušenostmi, které v součas-ných operacích – především z Iráku a Afghánistánu – získali jejich kolegové z již nasazených jednotek. Pochopitelně

s těmito podklady intenzivně pracuje též Velitelství výcviku a doktrín.

Generál Vlastimil Picek svého hosta informoval také o přípravě našich pilo-tů a vrtulníků do mise v Afghánistánu chystané na příští rok. „Spojené státy velmi oceňují příspěvek našeho české-ho partnera v zahraničních operacích,“

elníka ké

„TRADOC má na starost čtyři zákl d í bl ti “ bj il ál Willi

nziktrcerae k. ek čn

níka „TRADOC má na starost čtyři zá-

s těmito podklady intenVelitelství výcviku a dok

Generál Vlastimil Piinformoval také o příptů a vrtulníků do misechystané na příští rokvelmi oceňují příspěveho partnera v zahranič

Text: Jaroslav PAJERa Pavel KOČVARA

Foto: Radko JANATAa Pavel KOČVARA

V polovině září zavítal do České republiky velitel amerického Velitelství výcviku a doktrín TRADOC (United States Army Training and Doctrine Command) generál William S. Wallace.

prohlásil při té příležitosti generál William Wallace. „Na to, co vy, Češi, děláte, byste měli být pyšní. Nás zase těší, že můžeme ruku v ruce s vámi spo-lupracovat při budování české armády. A jsme hrdí na to, co se česká armáda naučila od americké a naopak americká od české. Je to vojenská profesionalita,

jež staví vaši republiku na přední místo mezi evropské státy.“

V odpoledních hodinách 15. září na-vštívila delegace U. S. Army Training and Doctrine Command posádku Vyš-kov. V doprovodu velitele společných sil generálmajora Jiřího Halašky a ředi-tele Ředitelství výcviku a doktrín krále Jana Lucemburského plukovníka gšt. Jaromíra Zůny se seznámila s pos-láním zdejších výcvikových a vzdě-lávacích institucí. Součástí programu byla i přednáška generála Wallace pro posluchače aplikačních kurzů Vojenské akademie o hlavních úkolech jeho ve-litelství v oblasti výcviku. Hosté si také prohlédli prostory odboru simulačních a trenažérových technologií a výcvi-kovou halu vzdušných sil. Seznámili se rovněž se současnou bojovou tech-nikou Armády ČR, zhlédli dynamickou ukázku výcviku na výsadkovém tre-nažéru Koloseum a navštívili Zařízení na ochranu proti zbraním hromadného ničení, které od loňského roku funguje jako alianční Centre of Excellence, jež poskytuje v oblasti OPZHN expertní po-radenství vrchním velitelům NATO.

6 7

Celý letošní rok probíhá výcvik jednotek česko-slovenského Battle Group EU, který by měl vyvrcholit v po-lovině příštího roku. Toto bojové usku-pení bude v pohotovosti během druhé poloviny roku 2009. V případě potřeby

a po schválení českým parlamentem může být vysláno do některé z krizových oblastí. Neofi ciálně se hovoří zejmé-na o Africe. Právě proto se v rámci této přípravy uskutečnila beseda s plukovní-ky Philippem Francoisem a Nicolasem

de Driesenem, kteří se podělili o zku-šenosti vojáků francouzských jednotek z nasazení v tropických oblastech.

Společné česko-slovenské bojové uskupení vzniká na bázi 43. výsadkové-ho mechanizovaného praporu a podle potřeby jej doplní vojáci z dalších složek armády. „Příprava Battle Group EU by měla vyvrcholit v březnu příštího roku, kdy se uskuteční závěrečné cvičení, jež prověří připravenost vojáků,“ řekl velitel 4. brigády rychlého nasazení plukovník gšt. Ladislav Jung.

Výcvik příslušníků brigády na misi v Lógaru vyvrcholí už v listopadu tohoto roku. „Na konci listopadu nás čeká po-slední odborně-taktické cvičení. Bude to závěrečná příprava před odjezdem jed-notek do Afghánistánu,“ upřesnil plukov-ník Jung.

Chrudimský 43. výsadkový mechani-zovaný prapor byl ve Vojenském újezdu Hradiště, ale i v posádce Chrudim prově-řován z připravenosti pro plnění plného spektra operací sil rychlé reakce NATO. Stupeň připravenosti byl zjišťován me-todikou NATO typu CREVAL (Combat Readiness Evaluation – Vyhodnocení bojové připravenosti) a hodnocení se účastnili nejen představitelé Velitelství

Jednotky 4. brigády rychlého nasazení mají za sebou dvoutýdenní výcvik ve Vojenském újezdu Hradiště

potřeby jej doplní vojáci z dalšícouštícvřep

y ads ní.ezdsn

ý mémdi

řován z připravenosti pro plněn

armády. „Příprava Battle Groměla vyvrcholit v březnu příškdy se uskuteční závěrečné cprověří připravenost vojáků,“ 4. brigády rychlého nasazení gšt. Ladislav Jung.

Výcvik příslušníků brigádyv Lógaru vyvrcholí už v listoparoku. „Na konci listopadu násslední odborně-taktické cvičenzávěrečná příprava před odjenotek do Afghánistánu,“ upřesník Jung.

Chrudimský 43. výsadkovýzovaný prapor byl ve VojenskéHradiště, ale i v posádce Chrudř á ři ti l ěText: Jan ZEMAN s přispěním

kpt. Miroslava JORDÁNKAFoto: autor

a kpt. Miroslav JORDÁNEK

Příprava na nasazení v rámci mise ISAF v afghánských provinciích Lógar a Uruzgan a pod vlajkou Evropské unie v rámci CZE/SK Battle Group EU nebo kontrola bojové připravenosti 43. výsadkového mechanizovaného praporu Chrudim pro síly rychlé reakce NATO. To byly hlavní úkoly zářijového vyvedení jednotek brigády do Vojenského újezdu Hradiště.

společných sil AČR, ale i akreditovaní po-zorovatelé NATO.

Chrudimští výsadkáři bojovou připrave-nost úspěšně prokázali a s největší prav-děpodobností se tak zařadí do systému sil rychlé reakce v rámci Severoatlantické aliance. Zahraniční pozorovatelé ocenili zejména kvalitu výcviku, která ve vysoké míře simulovala reálné podmínky a situ-ace. „Prokázáním bojové připravenosti nic nekončí, ale všechno teprve začíná,“ zhodnotil úspěšný krok praporu velitel brigády plukovník gšt. Ladislav Jung.

Na průběh celé certifi kace dohlíželi dva zástupci z LCC v Heidelbergu, ale hodnotitelský tým tvořili pouze čeští zá-stupci a jeho velitelem byl velitel pozem-ních sil plukovník gšt. Miroslav Žižka. A výsledek? Prapor je „combat ready“, tedy připraven k nasazení. „Prapor spl-nil všechny hodnocené oblasti výtečně nebo velmi dobře. Pouze oblast logistiky byla hodnocena jako nevyhovující, ale tu nemůže ovlivnit ani prapor a není to ani v silách brigády. Je nutné, aby se to řešilo z úrovně ministerstva obrany,“ po-psal hlavní výsledky kontroly velitel po-zemních sil plk. Žižka.

Jde o problém se zabezpečením do-statečného množství náhradních dílů.

„Normy NATO přesně předepisují, kolik souprav náhradních dílů musí mít prapor k dispozici, když je vysílán do nějakého konfl iktu,“ pokračuje plukovník. Nicméně získané celkové hodnocení umožňuje nasazení jednotky v operaci. Navíc byla přijata taková opatření, aby nejpozději do 30. června 2009 měla jednotka do-statečný počet souprav náhradních dílů.

Celá prověrka CREVAL probíhala velmi realisticky, nic nebylo děláno pou-ze na efekt. Vojáci museli řešit reálné incidenty, které pro ně byly přichystá-ny. Postup přípravy a její obsah oceni-li i zástupci z velitelství v německém Heidelbergu.

8 9

Samotná akce byla odstartová-na ohlušujícím výstřelem čtyř 152mm samohybných kanonových houfnic. Velkolepé představení nabídlo návštěv-níkům nejmodernější vojenské letouny současnosti, atraktivní dynamické ukáz-ky na zemi i ve vzduchu, výzbroj a vý-stroj elitních armádních, policejních i zá-chranářských jednotek.

I přes vytrvalý déšť dorazily na os-travské letiště tisíce diváků. Podle Zbyňka Pavlačíka z občanského sdruže-ní Jagello 2000, které je hlavním orga-nizátorem akce, déšť a velká oblačnost prakticky nenarušily program přehlídky.

Diváci mohli na letišti v Mošnově ob-divovat letouny a vrtulníky domácích vzdušných sil i stroje z Velké Británie, Francie, Německa, Nizozemska, Polska,

Španělska, Ukrajiny a USA. Velkým lá-kadlem bylo vystoupení španělské akro-batické skupiny Patrula Áquilla na letou-nech CASA C-101EB Aviojet. Kvůli dešti a nízké oblačnosti však museli letci svou akrobatickou ukázku přizpůsobit.

Premiér Mirek Topolánek, pod jehož záštitou se letošní ročník akce konal, vy-znamenal během slavnostního zahájení pět vojáků z mise v Afghánistánu. Dva padlí a tři zranění vojáci se stali nosite-li medaile Karla Kramáře za hrdinství. In memoriam dostali tyto medaile poručík Vojenské policie Milan Štěrba, který za-hynul při sebevražedném útoku během operace speciálních jednotek, a Radim Vaculík, jehož zabil výbuch miny.

Medaili nemohl převzít ani Jiří Schams, který je po těžkém zranění stá-le v kómatu. Vyznamenání dostali osob-ně praporčík Miroslav Lidimský a nad-poručík Robert Chudý, těžce zraněný při výbuchu nástražné miny, při kterém přišel o ruku a nohu.

Celodenní program na letišti se sklá-dal z prezentace těžké vojenské, policej-ní i záchranářské techniky, dynamických ukázek výcviku speciálních jednotek, le-teckých ukázek a prezentace výzbroje, výstroje a vybavení útvarů. „Dny NATO považuje armáda za velmi významnou zá-ležitost, o čemž svědčí také naše účast,“ řekl náčelník Generálního štábu AČR

Vlastimil Picek. Česká armáda tradičně patří k hlavním účastníkům akce.

Nikde jinde přitom není možné na je-diném místě zhlédnout špičkové umě-ní a techniku nejenom vojáků, hasičů a policistů, ale také celníků, Vězeňské služby, městské policie a dalších elitních útvarů.

Společně se 7. mechanizovanou bri-gádou se divákům představili i vojáci 131. smíšeného dělostřeleckého oddílu z Pardubic pod velením kapitána Jana Morávka. Jejich úkolem bylo při napade-ní konvoje na vyžádání velitele 73. tan-kového praporu provést dělostřelecký přepad četou 152mm samohybných kanonových houfnic. Úkolu se zhosti-li na jedničku, mnohým divákům se při výstřelu tajil dech. Návštěvníci se také v prezentačním stanu mohli dozvědět bližší informace o 13. dělostřelecké brigádě.

Vůbec poprvé se této akce účastnila Francie, Nizozemsko a Ukrajina, která do Ostravy vyslala obří transportní le-toun An-124 Ruslan. Veřejnost v České republice měla možnost prohlédnout si

tohoto leteckého obra teprve podruhé. První příležitost byla před dvaceti lety shodou okolností právě na mošnovském letišti. V červnu 1988 se zde Ruslan pro-vozovaný leteckou společností Aerofl ot zúčastnil dětského dne při návratu z pa-řížské airshow do Moskvy a vzbudil ne-bývalý zájem.

„V rámci oslav 90. výročí založení čes-koslovenského letectva jsme se na Dny NATO snažili zajistit něco opravdu vý-jimečného,“ sdělila ministryně obrany Vlasta Parkanová, která Ruslan na Dny NATO v Ostravě osobně pozvala. „Přestože je na letošních Dnech NATO k vidění špičková technika západních armád, má pro mne velký symbolický význam právě účast Ukrajiny, která je partnerem NATO v zajišťování strategic-ké přepravy. Není náhodou, že Ukrajina v Ostravě představuje právě své strate-gické letectvo,“ dodala ministryně. Vedle letounu Ruslan se totiž akce dále zú-častnil další ukrajinský těžký dopravní letoun Il-76 MD.

Velkou dopravní kapacitu stro-jů An-124 Ruslan pravidelně využívá

současnosti, atraktivní dynamické ukáz- akrobatickou ukázku přizpůsobit.

131 smíšeného dělostřeleckého oddílu

Vůbec poprvé se této akce účastnila

NATO čnta O stoděádam

nerřeptra

é leletounu

Samotná akce byla odstartová-na ohlušujícím výstřelem čtyř 152mm samohybných kanonových houfnic. Velkolepé představení nabídlo návštěv-níkům nejmodernější vojenské letouny současnosti atraktivní dynamické ukáz

Španělska, Ukrajiny a USA. Velkým lá-kadlem bylo vystoupení španělské akro-batické skupiny Patrula Áquilla na letou-nech CASA C-101EB Aviojet. Kvůli dešti a nízké oblačnosti však museli letci svou akrobatickou ukázku přizpůsobit

131. smíšeného dělostřeleckého oddílu z Pardubic pod velením kapitána Jana Morávka. Jejich úkolem bylo při napade-ní konvoje na vyžádání velitele 73. tan-kového praporu provést dělostřelecký přepad četou 152mm samohybných kanonových houfnic. Úkolu se zhosti-li na jedničku, mnohým divákům se při výstřelu tajil dech. Návštěvníci se také v prezentačním stanu mohli dozvědět bližší informace o 13. dělostřelecké brigádě.

Vůbec poprvé se této akce účastnila

NATOjimečVlastNATO„Přesk vidarmávýznapartnké přv Osgickéletou

Špičková technika, vojenské dynamické ukázky a letečtí akrobaté přilákali na Dny NATO na ostravské letiště tisíce lidí

Text: Lubomír SVĚTNIČKAa kpt. Michal ABRHÁM

Foto: Lubomír SVĚTNIČKA

Na ostravském Letišti Leoše Janáčka se uskutečnil osmý ročník unikátní přehlídky Dny NATO. I přes nepřízeň počasí se na celodenní show, ve které se představila vojenská technika z devíti zemí včetně nejmodernějších bojových letounů, přišlo podívat kolem čtyřiceti tisíc lidí.

Armáda České republiky pro přepravu těžké techniky a logistického zabez-pečení do Afghánistánu. Královské ni-zozemské letectvo představilo dnes již legendární a celosvětově známé vrtul-níky AH-64D Apache a CH-47D Chinook americké výroby. Kromě toho se na moš-novském letišti uvedl nizozemský Demo Team létající se supersonikem F-16. Z Polska pak přiletěl nový letoun vzduš-ných sil F-16C Block 52+ a z Německa stíhací bombardér Tornado IDS z 31. bombardovací eskadry „Boelcke“. Francie na Dny NATO v Ostravě vyslala stíhací letoun Mirage 2000.

Mezi největší lákadla patřily dva letou-ny včasné výstrahy AWACS, nejmoder-nější stroj E-3D ze základny britského Královského letectva ve Waddingtonu i letoun verze E-3A ze základny NATO u německého Geilenkirchenu.

10 11

Kolem třiadvacáté hodiny se Jaroslav Unger nacházel již v tzv. českém domě. Martin Stuchlík čekal v pancéřovaném autě Toyota Land Cruiser před branou základny v Gali. Nějakých dvě stě me-trů za ním se ozvala mohutná exploze. Hned nato dostal pokyn od ostrahy vjet okamžitě z bezpečnostních důvodů zpět do objektu. Místní lidé a milice za-čali přinášet první raněné. Bylo potřeba co nejrychleji přivolat lékaře a jeho po-mocníka, kteří pracují v pozorovatelské misi. Martin Stuchlík tedy musel opustit základnu. Ve městě vládl chaos, lidé se snažili protlačit k místu výbuchu. Do hlídkování se zapojili i ruští vojáci, kteří sídlí v blízkých kasárnách.

V okamžiku, kdy se kapitán Stuchlík vracel zpátky na základnu, shromáž-dilo se před jejím vchodem asi třicet frustrovaných a dezorientovaných mi-licionářů ozbrojených samopaly a pis-tolemi a někteří místní občané. Situace

byla nepřehledná, při otevření brány hrozilo nebezpečí incidentu. Kapitánu Stuchlíkovi nezbylo nic jiného, než čekat venku na další instrukce rádiem. Dostal za úkol přivézt na základnu členy ope-rační skupiny, řidiče pancéřované sanit-ky, německý lékařský tým a velitele sek-toru. Mezitím přinášeli lidé další zraněné. Po splnění zadání se kapitán Stuchlík již dostal na základnu. Společně s dalšími pozorovateli začal asistovat lékařskému týmu. Nastal boj o životy tří těžce zraně-ných. Jeden zemřel po hodině vytrvalé lékařské péče a srdečních masážích přímo na ošetřovně. Druhý pacient byl stabilizován, později ale zemřel při pře-vozu do ruské nemocnice v Suchumi. Třetí těžce zraněný zemřel až při ope-raci v suchumské nemocnici. Ostatní lidi se podařilo ošetřit a zachránit. Výbuch zabil ještě jednu ženu, ta ale byla převe-zena rovnou do místní nemocnice v Gali. V oblasti Abcházie došlo v poslední

době k několika teroristickým výbuchům. Ten v Gali však patřil k nejkrvavějším.

NAPLŇUJÍ MANDÁT OSNI takto dramatické dny prožívají naši

pozorovatelé v Gruzii. Celkem je jich zde nasazených pět. Kapitán Tomáš Rada je v misi od září 2007, zastává funkci styčného důstojníka v sektoru Zugdidi. Kapitán Richard Fuchs je v Gruzii jako senior offi cer od dubna 2008. Pracuje v tzv. týmu Kodori. Major Milan Kempský je od dubna 2008 zástupce velitele týmu Foxtrot v sektoru Zugdidi. Stejně dlouho je kapitán Jaroslav Unger v sektoru Gali zástupcem velitele týmu Hotel. Kapitán Martin Stuchlík působí od června 2008 jako člen týmu Golf v sektoru Gali.

Mise UNOMIG byla ustanovena rezo lucí Rady bezpečnosti OSN č. 858 24. srpna 1993. Od října 1994 jsou v ní zapojeni i naši pozorovatelé, a to vždy

po dobu jednoho roku. Zadání plní na území Gruzie a Abcházie. Jejich úko-lem je ověřovat pozorováním a patrolo-váním, zda zúčastněné strany nenaru-šují bezpečnostní zónu a nepřesouvají do ní těžkou výzbroj. Monitorují rovněž místa uložení těžké vojenské techniky. Patrolují ve strategickém Kodorském průsmyku. Na základě žádosti míro-vých jednotek CIS PKF (Community of Independent States – Peace Keeping Forces), ale i z vlastní iniciativy vyšetřují případné porušení zastavení bojů a sna-ží se přispět k vyřešení těchto incidentů.

K úkolům pozorovatelů patří také udr-žování pravidelného kontaktu se zne-přátelenými stranami, spolupráce s jed-notkami CIS PKF a vůbec vytvoření bezpečnějšího prostředí, které by umož-ňovalo návrat utečencům.

NEJČASTĚJŠÍ JE PATROLOVÁNÍ

Pracovní den pozorovatele začíná v devět hodin ráno briefi ngem, na kterém je seznámen s událostmi za posledních

čtyřiadvacet hodin. Dostává zde také po-kyny, kterými se bude po celý den řídit. Jednotlivé týmy pak odjíždějí na patroly do prostoru odpovědnosti. Pozorovatelé většinou musejí navštívit několik míst, kde sbírají potřebné informace. Znamená to komunikovat nejen s míst-ními lidmi, ale i s příslušníky jednotlivých vojenských kontrolních stanovišť.

Patrola se skládá ze dvou automobi-lů, většinou se používá obrněné vozi-dlo Nyala, případně terénní vůz Nissan Patrol. Kromě vedoucího ji tvoří dva řidiči a tlumočník. Délka patrolování je závislá na vzdálenosti jednotlivých lokalit, většinou trvá pět a více hodin. Po návratu na základnu se ze vše-ho nejdříve musí zpracovat písemné

Čeští pozorovatelé zažili v Gruzii nejen útok v Kodorském průsmyku,ale i řadu dalších horkých okamžiků

Text: Vladimír MAREKFoto: archiv pozorovatelů

Čeští pozorovatelé v Gruzii plnili onen červencový den letošního roku své běžné povinnosti. Kapitán Jaroslav Unger patroloval, kapitán Martin Stuchlík měl tzv. Romeo. Jeho úkolem mimo jiné bylo rozvážet ve večerních hodinách, kdy platí zákaz vycházení, ostatní kolegy do míst jejich ubytování.

hlášení a umýt, dotankovat a zkontrolo-vat vozidlo.

Patrolování se provádí prakticky non-stop sedm dní v týdnu po celý měsíc. Za každý týden služby je přitom nárok na jeden a půl dne volna. V praxi to tedy vypadá tak, že pozorovatelé si po měsí-ci služby vyberou šest dní volna.

Kromě patrolování drží pozorovate-lé služby hotovostních řidičů a velitele hotovosti. Z bezpečnostních důvodů mají zakázáno po setmění vycházet. Proto se organizuje i rozvozová služ-ba, ta zajišťuje jejich dopravu do místa ubytování.

Samotná mise se dělí na dva sekto-ry, Gali a Zugdidi. Ty mají svá vlastní velitelství. Kromě toho existuje ještě ob-last Kodorského průsmyku, kde působí samostatný tzv. tým Kodori. Ten spa-dá přímo pod velení mise v Suchumi.

12 13

V galském sektoru operují týmy Hotel, Golf a India, v Zugdidi Foxtrot a Papa. Každý z týmů má zhruba osm až devět lidí a předem přidělenou oblast, ve které zajišťují patrolování. Na jednotlivých ve-litelstvích pracují pozorovatelé i ve funk-cích personalistů, logistiků, styčných a operačních důstojníků, zástupců a ve-litelů sektoru a příslušníků CIMIC (civil-ně-vojenská spolupráce).

ČEŠI SI UMĚJÍ PORADITPozorovatelé se většinou ubytová-

vají v domech pronajatých místními obyvateli. Předpokladem je, aby spl-ňovaly určité podmínky. Jejich využí-vání schvaluje bezpečnostní oddělení. Samozřejmostí v těchto případech je nejen hygienický standard a bezpečná lokalita, ale třeba i mříže na oknech. Právě z těchto důvodů bydlí pozorova-telé ve vybraných domech delší dobu, většinou několik rotací. V Gali a Zugdidi máme tzv. české domy. V obou přípa-dech udržují naši vojáci velmi dobré vztahy s rodinami, které jim tyto objekty pronajaly. V Gali se jedná o rodinu pů-vodní migreliánské národnosti, se kte-rou se dorozumívají rusky. S domácími si je možné za určitý poplatek dohod-nout i stravování. Také to si zajišťují pozorovatelé individuálně.

V Suchumi bydlí v hotelovém kom-plexu Aitar, který je vyhrazen pouze pro příslušníky OSN a je hlídán bez-pečnostní službou. Leteckou dopravu v misi má na starost najatá ukrajinská společnost, k dispozici je vrtulník Mi-8 a letadlo An-24. Čeští vojáci mají nemalou prestiž ne-

jen mezi místními obyvateli, ale i mezi ostatními pozorovateli. „Oceňují pře-devším naši profesionalitu, fl exibilitu a schopnost poradit si v každé situaci. Nemalou výhodou v tomto prostředí je i to, že se domluvíme nejen anglicky, ale i rusky,“ upozorňuje kapitán Fuchs. „Naše armáda je zde známá i dobrým zázemím, které poskytuje svým přísluš-níkům. Máme k dispozici kvalitní obuv, zimní a letní výstroj, termoprádlo, mos-kytiéry, brýle apod., také zdravotní vy-bavení a zabezpečení je na velmi dobré úrovni.“

Pozorovatelská mise OSN učí vojáky spoléhat se především na sebe, často

musejí pracovat osamoceně. Působení v mnohonárodním prostředí je prý život-ní zkušenost, kterou by měl absolvovat každý důstojník. A nejde přitom podle kapitána Fuchse jenom o to, že naši vojáci se v Gruzii měli možnost naučit řídit obrněná vozidla Nyala a zacházet s další technikou. Mnohem důležitější je, že se tady smazávají rozdíly mezi národnostmi, lidé se respektují a tolerují navzájem.

POCIT BEZMOCIBojové operace mezi gruzínskou

a ruskou armádou, ke kterým došlo v srpnu letošního roku, samozřejmě ovlivnily nejen působení našich pozoro-vatelů, ale celkový život v oblasti. Podle kapitána Fuchse měl on i jeho podřízení obavy, jak jsou na tom ostatní kolegové v jiných sektorech, a tak byli v neustá-lém telefonickém kontaktu. Připravovali se na eventuality, které mohou nastat.

Takovýmto postupům je ostatně uči-li v přípravných kurzech. Již tak přísná bezpečnostní opatření byla ještě umoc-něna. Všichni pozorovatelé měli od půl-noci do šesti do rána zákaz vycházení, pokaždé hlásili službě, že jsou již na ubi-kaci. Bezprostřední nebezpečí přísluš-níkům OSN prý nehrozilo, ale již samot-ný fakt, že se nacházejí v oblasti, kde se očekává bojový konfl ikt, představoval sám o sobě nemalé riziko.

Pozorovatelé dostali pokyn připravit si evakuační zavazadlo, které bylo váho-vě omezeno limitem patnáct kilogramů. Naštěstí ho ale nevyužili. „Stažení pozo-rovatelů je vždy velice citlivou záležitostí. Pro místní obyvatelstvo je jejich přítom-nost zárukou, že nedojde k vojenským akcím,“ vysvětluje kapitán Fuchs. „Odjezd a opuštění pozic, byť dočasné, může vést k panice. Proto se o rozkazu k evakuaci rozhoduje až jako o krajní variantě.“

Nejvíce se tyto události dotkly kapi-tána Richarda Fuchse. Ten se v době

konfl iktu zrovna podílel na monitorování problematického Kodorského průsmy-ku. „Společně s korejským kolegou, ně-meckým zdravotníkem a místní tlumoč-nicí jsme byli na předsunuté základně v Ajare. V sobotu 9. srpna někdy po jed-né hodině v noci jsme zaregistrovali pře-lety vrtulníků přes průsmyk, a tak jsme byli nuceni strávit noc v krytu,“ vzpomíná kapitán. Hned ráno obdrželo velitelství od abcházské strany informaci o připra-vovaném útoku na Kodorský průsmyk. Skupina dostala rozkaz opustit základ-nu. „Většina z nás měla v tomto okamži-ku velice nepříjemný pocit bezmoci a ne-možnosti pomoci lidem, kteří s obavami sledovali náš odjezd. Bylo jim totiž jas-né, že končí klidný mírový život a dojde k boji. Již během cesty do Suchumi jsme měli možnost vidět první nálety na prů-smyk a jeho bombardování. Do těchto míst se přesunovaly i početné abcház-ské jednotky. My jsme se naštěstí dosta-li do večera bez úhony do Suchumi.“

14 15

Ženisté cvičí na misi Začátkem září zahájili ženisté intenzivní přípravu na lednové vyslání 15. ženijní brigády do mírové operace KFOR

do Kosova. K výcviku CRC (Crowd and Riot Control) zaměřeného na zvládání davu nastoupila v protiúderových soupra-vách i četa poručíka Radima Veselého ze 151. ženijního praporu. „Naším úkolem je připravit se na plnění veškerých za-dání, která budeme v misi plnit, a CRC je pouze jedním z mnoha,“ uvedl. Intenzivní výcvik ve zvládání davu řídí instruktoři Vojenské policie za přísného dohledu příslušníků Speciální pořádkové jednotky Policie ČR z Prahy.

Výcvik je rovněž zaměřen na střeleckou přípravu a bojové drily, patrolování, zřizování kontrolně-propouštěcích míst, ochranu objektů, jazykovou přípravu, prohledávací operace a na výuku v kurzech logis-tických a jiných odborných specialistů. Příprava vyvrcholí čtrnáctiden-ním prosincovým cvičením ve výcvikovém prostoru Boletice. Rotace kontingentu do mise KFOR je plánována na začátek ledna 2009.

Od 1. října 2008 se podstatným způsobem mění organizace 15. že-nijní záchranné brigády. Svazek bude nadále působit pod hlavičkou 15. ženijní brigády, jeho strukturu ale nově tvoří ženijní prapory dislo-kované v Bechyni, Rakovníku, Olomouci a dvě samostatné záchran-né roty z Rakovníka a Olomouce. Organizační struktura umožní větší zapojení ženistů do mírových misí a také vytvoření kontingentu pro Kosovo.

Text a foto: kpt. Jiří KOVAŘÍK

Záložní rota spadá pod přímé vele-ní velitele mnohonárodního úkolového uskupení Střed a bude tedy působit na celém jejím operačním prostoru. Ten spravuje český, fi nský, irský, slo-venský a švédský kontingent. „Příští tý-den se přesunujeme z české základny na britskou. Odtud budeme přibližně čtrnáct dnů zajišťovat jednotlivé operač-ní úkoly. Jednou to bude ve švédském prostoru odpovědnosti, podruhé napří-klad ve fi nském operačním prostoru. Proto jsme připravili pro naše kolegy z mnohonárodního úkolového uskupení Střed prezentační den záložní roty,“ řekl nám její velitel kapitán Vlastimil Urban. „Považuji za nutné seznámit je s naší organizační strukturou, systémem vý-cviku, stavem připravenosti, materiálním a zbraňovým vybavením.“

Po nezbytné prezentaci se týž den, tedy 21. září, společně přesunuli zá-stupci všech kontingentů velitelství Střed na střelnici 13. kontingentu AČR mise KFOR, která se nachází v bývalém

kamenolomu u obce Hrtice. Zde nejprve zhlédli střeleckou přípravu záložní roty a potom vyslechli výklad o jednotlivých zbraních. Krátce nato se postavili na pa-lebnou čáru a vyzkoušeli si, jak přesné

jsou zbraně českých vojáků. Obrovský zájem byl především o legendární sa-mopal vzor 58, který zahraniční vojáci vnímají jako „Kalašnikov“.

„Výborná zbraň, překvapila nás svou lehkostí, jednoduchostí ovládání, ale především perfektní přesností,“ sdělili své hodnocení po odstřílení fi nští vo-jáci. Svůj um dokázali také při střelbě na přesnost. Dva z nich dokonce nastří-leli z pěti ran padesát bodů. Ani ostatní vojáci si nevedli špatně. Nejhorší výsle-dek byl třiačtyřicet bodů.

Odpolední část patřila ukázkám lehké a těžké kolové techniky, včetně té páso-vé. Vojáci záložní roty se ihned dostali pod „palbu“ otázek, na které ochotně odpovídali. „Pro nás je to velmi přínos-né. Mnohdy známe tuto techniku jen z obrázků nebo ze vzájemného míjení se na zdejších silnicích. Možnost vidět ji i zevnitř a osahat si ji je pro nás velice prospěšné. Jsem rád, že velitel záložní roty tuto ukázku připravil,“ sdělil velitel fi nské mechanizované roty major Jyrki

Záložní rota spadá pod přímé vele- kamenolomu u obce Hrtice. Zde nejprveZál ž í t dá d ří é l k l b H ti Zd j

Příslušníci fi nského, slovenského, švédského a irského kontingentu KFOR měli možnost se seznámit s českou výzbrojí a technikou

Text a foto: kpt. Michal PREJZEK

Krátce poté, co dorazila do mise KFOR do Kosova záložní rota, zahájila svůj výcvik zaměřený na převzetí operačních úkolů. Během krátké doby prošli vojáci mechanizované roty F-Coy (Foxtrot Company) výcvikem na zvládání davů, prohledávací operace, kontrolu osob, vozidel a zajišťování mobilních a pěších patrol.

ŽenZa

do Kvách dání,Vojen

dek byl tOdpol

a těžké kvé. Vojápod „paodpovídané. Mnoz obrázkse na zdi zevnitř prospěšnroty tutofi nské m

ty ch

pa-sné

e

Ryhanen. Obdobná slova chvály vyjad-řovali také irští vojáci.

Na závěr prezentačního dne přislíbili velitelé zahraničních mechanizovaných rot

uspořádání obdobného dne i u jejich kon-tingentů, aby i čeští vojáci měli stejnou pří-ležitost vyzkoušet si materiální a zbraňové vybavení ostatních kontingentů.

16 17

„V místě nehody dnes stojí pomník, který nám stále připomíná, co se tu sta-lo. Vím, že si vojáci při průjezdu tohoto místa uvědomují, jak je život křehký. Na znamení toho vždy dvakrát zatroubí pro šťastný návrat,“ řekl velitel 13. kon-tingentu AČR v silách KFOR podplukov-ník Jiří Roček.

Vzpomínkového aktu se účastnili i pří-slušníci, kteří před šesti lety v osudový okamžik byli na základně a se zahynulý-mi vojáky společně sloužili. „Stalo se to na den přesně před šesti lety v odpo-ledních hodinách. Nikdo tomu nechtěl uvěřit. Byli jsme opravdu zdrceni touto událostí, protože se to stalo v době, kdy

jsme končili naši misi a postupně jsme odlétali domů. Nikdy na své kamarády nezapomenu,“ smutně pronesl jeden z příslušníků tehdejšího 1. česko-sloven-ského praporu praporčík Petr Dresler, který je dnes v sestavě 13. kontingentu AČR mise KFOR.

Po položení věnce k uctění památky pronesl svou řeč kaplan 13. kontingentu nadporučík Kamil Vícha: „Občas slyší-me o zmařeném životě, často ve spojení se smrtí mladého člověka. Ale můžeme se ptát, co je to zmařený život? Nezáleží na tom, kolik roků, dnů a hodin má život

člověka, ale na tom, čím ten čas dokáže člověk naplnit a zda je tento život bohatý na dobro, lásku a radost. Pokud člověk dokáže dávat více, než dostává, nemyslí jen na sebe, dokáže obdarovávat druhé i obyčejnými maličkostmi, tak není život takového člověka zmařen. A právě vojá-ci sloužící v zahraničních misích, aniž by si to vždy plně uvědomovali, toto každo-denně dělají.“

Na závěr pietního aktu uctili vojáci pa-mátku zahynulých kolegů minutou ticha, po které zazněla státní hymna České republiky.

Vojáci 13. kontingentu AČR mise KFOR v Kosovu uctili u příležitosti šestého výročí pietním aktem památku tragicky zesnulých kamarádů

Text a foto: kpt. Michal PREJZEK

Poblíž vojenské základny Šajkovac v Kosovu došlo 14. září 2002 k nehodě obrněného transportéru OT-64.Při ní přišli o život štábní rotmistr Luděk Severa a nadrotmistr Vlastislav Hendrich. Ani po šesti letech od tragické události na ně kamarádi nezapomněli.

r

Text: Vladimír MAREKFoto: kpt. Sabina INTROVIČOVÁ

V závěru srpna letošního roku ukončil 1. kontingent českého provinčního rekonstrukčního týmu působení v afghánské provincii Lógar a poslední jeho vojáci se vrátili do českých posádek. Při této příležitosti jsme požádali jeho velitele plukovníka gšt. Iva Střechu o následující rozhovor.

V poslední době se hovoří o nedostatečné přípravě kontingentů před misí, jak tento problém vnímáte vy osobně?

Podobný názor jsem zaregistroval. Na tuto otázku nelze jednoznačně odpo-vědět. V armádě je široké spektrum jed-notek, které jsou na různé úrovni připra-venosti. A to nemluvím jen o průměrné délce služby vojáků, jejich dovednostech a zkušenostech, ale i o jejich materiál-ním zabezpečení. U každé jednotky tedy může být forma přípravy různá. Všechno nové přináší určité těžkosti. S tím jsem počítal nejen já, ale i všichni ostatní, kteří se na přípravě, nasazení a činnosti PRT podíleli. S těmito těžkostmi jsme se do-kázali vyrovnat. Nicméně jednu zásadu

vidím jako prioritní. Příprava jednotky musí probíhat na technice, se zbraňo-vými systémy a spojovacími prostředky, které bude později používat v prostoru operace. Velitelé v misích neradi slyší o požadavcích na zabezpečení času pro tzv. IN-PLACE výcvik. Potřebují jed-notky, které jsou schopny zahájit plnění úkolu v co nejkratší době, a ne jednot-ky, které se teprve po svém příjezdu učí ovládat výše jmenované prostředky.

Překvapilo vás či zaskočilo něco v Afghánistánu?

Překvapení je celá řada. Největší pra-menila ze setkávání s lidmi. S lidmi, kteří prožili velkou část svého života v utrpení a strádání. Zaskočila mne také obrovská

18 19

přípravná, společně s americkými kole-gy se řešila implementace PRT do pro-storu odpovědnosti regionálního veli-telství Východ včetně přípravy hlavních funkcionářů kontingentu, zapůjčení vo-zidel Humwee, zabezpečení přepravy materiálu do prostoru operace a vybu-dování základny. To je jen výčet něko-lika z mnoha aktivit ve prospěch PRT. Rád bych využil této příležitosti a podě-koval zejména vojenskému přidělenci při Velvyslanectví USA v ČR plukovní-ku Jeffrey Holachekovi, bez jehož úsilí a podpory by bylo nastartování celého projektu daleko obtížnější. Druhá fáze představovala denní spolupráci s jed-notkami přímo v prostoru operace. Učili jsme se spolu žít a pracovat. Zpočátku nešlo vše hladce, ale s postupujícím ča-sem to bylo jen lepší a lepší. Nastavila se určitá pravidla a vzájemná součin-nost mnohdy přešla do roviny přátel-ství. Velice si vážím jednání amerických kolegů v době, kdy jsme při minovém

incidentu ztratili život vojáka a další čtyři byli zraněni. Takovou podporu ze všech úrovní velení amerických sil jsem neče-kal. Neustále mi bylo připomínáno, jak si váží toho, že Česká republika se aktivně zapojuje do boje proti terorismu a přiná-ší i oběti nejcennější.

Zaujalo vás na amerických partnerech něco, co by stálo za to zavést v naší armádě?

Nesetkali jsme se s ničím speci-fi ckým, o čem bychom již nevěděli. Američané řešili obdobné problémy jako náš kontingent. Američtí partneři nebyli jednotkou bojovou, na provádění ofen-zivních operací se připravovali krátce

zahraničních věcí ČR zastoupeného vedoucím civilní části. Za zajištění bez-pečnosti civilních specialistů nesou od-povědnost vojáci. Ne vše bylo možné formulovat v dokumentech předem, spousta věcí se vyjasňovala v průběhu setkání s realitou. Podařilo se nám spo-lečně vytvořit fungující tým, vycházející si navzájem vstříc.

Hlavním úkolem provinčního rekonstrukčního týmu bylo zajistit rekonstrukční proces v provincii Lógar. Jak se vám s tímto podařilo vyrovnat?

Rekonstrukční proces v Afghánistánu je opravdová výzva. Pracuje tam spous-ta organizací zabývajících se pomocí

a rozvojem. Vzájemná spolupráce je velmi komplikovaná. V našem případě byla práce o to těžší, že jsme byli prv-ní. Očekávání místních, kteří se rado-vali, že mají vlastní PRT určené pouze pro Lógar, byla nemalá. Někdy jsem měl pocit, že stejně velká očekávání byla i u nás v republice. Jenže ono to není vůbec jednoduché, je potřeba prostudo-vat ohromné množství dokumentů a plá-nů, zmapovat prostor, navázat kontakty, diskutovat o tom, zda plány rozvoje vy-cházejí z požadavků obyvatel atd. Těch úkolů bylo mnoho. Navíc paralelně jsme museli dozorovat deset již probíhajících projektů převzatých od americké strany. Snažili jsme se přitom naučit místní vlá-du, jak se celý rozvojový proces dělá. Museli jsme přistoupit na řadu kompro-misů. Navíc vše probíhalo za ne moc příznivých bezpečnostních podmínek. Udržitelný rozvoj Afghánistánu je běh na dlouhou trať. Představa, že za pět měsíců vybudujeme desítky projektů, je samozřejmě mylná.

Tragická událost z 30. dubna letošního roku zřejmě ovlivnila plnění operačního úkolu. Jak dlouho vám trvalo, než jste obnovili výjezdy, nemuseli se vojáci vyrovnávat s určitou psychickou bariérou?

Událost nás zasáhla všechny. Její ná-sledky si poneseme v sobě po zbytek ži-vota. Situace po ní nebyla vůbec jedno-duchá. Na tři dny jsem zastavil výjezdy ze základny a provedli jsme rozbor, proč se to stalo a jak dál. Tři dny je mezní

Velitel 1. kontingentu českého provinčního rekonstrukčního týmu Lógar se ohlíží za působením svých vojáků v Afghánistánu

před nasazením. Úroveň v tomto přípa-dě není a ani nemůže být srovnatelná s bojovými jednotkami. Pro mne ale byla fl exibilita schopností amerických vojáků překvapující.

Před zahájením mise se diskutovalo o dvojím vedení PRT, tedy jeho civilní a vojenské části, nezpůsobovalo právě tohle určité problémy? Jaká vůbec byla vaše spolupráce s civilní částí týmu?

V přípravné fázi se tato skutečnost mnohokrát diskutovala. Já osobně jsem z toho měl určité obavy. Dohodou mezi ministerstvy byly jasně defi nované po-vinnosti a působnost. Rozvoj a rekon-strukce je odpovědností Ministerstva

nedůvěra. Bylo velice obtížné poznat, komu je možné důvěřovat, s kým sto-jí za to spolupracovat. A to neplatí jen o kontaktu s představiteli vlády, místní policií, ale i s obyčejnými lidmi.

Nakolik se lišily informace, které

jste dostali před misí, od reality přímo na místě?

Nelišily se příliš od těch, které jsme získali při přípravě. Především zástupci americké jednotky, se kterou jsme naši činnost v Lógaru zahajovali, nám po-skytli přesné údaje. Bylo přitom velice obtížné odhadnout, co způsobí nárůst počtu koaličních sil v provincii Lógar.

Na základně Shank jste působili společně s Američany, jak hodnotíte vzájemnou spolupráci?

Obecně je nutné posuzovat tuto spo-lupráci v několika fázích. Ta první byla

20 21

druh techniky by to měl být, se liší. Jsem přesvědčen, že MO bude při rozhodo-vání o nákupu vycházet i ze zkušeností 1. kontingentu. Jen bych byl rád, aby jakákoliv obměna techniky byla podlože-na také patřičným servisem a dodávkou náhradních dílů. V případě, že tato ser-visní podpora nebude zajištěna, mohla by se nová technika stát noční můrou velitelů.

Rekonstrukční proces v provincii Lógar je dlouhodobou záležitostí, jaké úkoly v tomto směru čekají na další naše kontingenty?

To je teď těžké odhadnout. Dlou-hodobý cílový stav je ten, že místní

doba, kdy se měl kontingent možnost vzpamatovat ze šoku. Po tomto období jsme opět zahájili plnění úkolu. Jakékoliv vyčkávání by vedlo k nárůstu psychické bariéry, o které mluvíte. Improvizovaný výbušný prostředek je věc, proti kte-ré se jen těžce hledá způsob obrany. Žádné zvláštní opatření nebo změny v plnění úkolu jsme nepřijali. Dodržování

pozorovacích týmů, odřadu EOD/IED a skupiny leteckých návodčích, kteří se na výjezdech podíleli.

Rychlá pomoc vojáků zraněným kolegům přímo na místě prý zachránila další životy, na podobný případ jste tedy byli dostatečně připraveni?

Určitě. Bez schopnosti reagovat na takovéto případy by byl jakýkoliv výjezd velkým hazardem. Svoji profe-sionalitu ukázali tzv. CLS (Combat Life Savers), tedy vojáci, kteří prošli nároč-ným výcvikem v poskytování pomoci při traumatických zraněních. Úroveň jejich dovedností a znalostí je vysoká, řekl bych, že odborná erudice těchto vojá-ků odpovídá střednímu zdravotnickému personálu.

vláda bude schopna plnit, co se od ní očekává. Tedy, že se postaví na vlastní nohy a nebude závislá na cizí pomoci. Můj názor je, že by Česká republika, armádu nevyjímaje, měla koncentrovat svoje schopnosti a zdroje vyčleněné pro pomoc Afghánistánu do provincie Lógar. Podle toho, čeho tam dosáhneme, bude asi hodnocený přínos České republiky ke stabilizaci tohoto regionu. Zatím mám pocit, že naše úsilí se tak trochu tříští.

Česká diplomacie si nemálo slibovala od zřízení samostatného českého PRT, podařilo se tato očekávání naplnit?

To nevím, od toho jsou jiní, aby tuto otázku zodpověděli. Jsem přesvědčen,

že 1. kontingent svůj úkol splnil. Bylo jím vybudování zázemí na FOB Shank pro český PRT Lógar. Podařilo se mu navázat kontakty v provincii a nastar-tovat rekonstrukční proces. Navštívili jsme všechny distrikty Lógaru a měli tak možnost hovořit s klíčovými osobnost-mi. Myslím si, že za 1. kontingent můžu říci, že jsme udělali vše, co bylo v našich silách.

Vracíte se zpátky k 7. brigádě, přinášíte si s sebou některé nové poznatky, o které byste chtěl rozšířit výcvik vojáků?

Na svoje vojáky se hrozně moc tě-ším. Původně jsem měl odletět do Af-ghánistánu až teď, s 2. kontingentem

tvořeným vojáky 7. mechanizované brigády. Situace se však vyvinula jinak. Sledoval jsem činnost všech kontingen-tů, které naše brigáda v průběhu roku zajišťovala. Jsem hrdý na to, čeho vojáci 7. mechanizované brigády dosáhli nejen v Iráku a Kosovu, ale také u nás doma. Nové poznatky do své přípravy zakom-ponoval už 2. kontingent a podle toho, co jsem doposud viděl, jsou na plnění úkolu v Afghánistánu připraveni velice dobře.

A poznatky? Je jich mnoho, hlavní je ten, že armá-

da má obrovský potenciál v nadšených a odhodlaných lidech, kteří v ní slouží. Jen je potřeba ho nepromarnit.

zavedených operačních postupů bylo maximální možnou prevencí. Žádnou chybu neudělali ani velitelé a vojáci bě-hem patroly, ani operační skupina při plánování a následném řešení celého incidentu. Naopak, průběh záchranných opatření byl nejen naprosto správný, ale také velice rychlý. Bohužel, zranění našich vojáků se ukázala natolik závaž-ná, že více se pro záchranu jejich životů a zdraví udělat nedalo. Před tímto inci-dentem, který se stal v době, kdy jsme působili v Lógaru zhruba měsíc, jsme provedli něco kolem padesáti výjez-dů mimo základnu. Během dalších čtyř měsíců pak dalších dvě stě. Oceňuji odvahu zejména příslušníků mobilních

Událost vyvolala mohutnou vlnu obav ze strany rodinných příslušníků o své blízké. Jakým způsobem se je vám podařilo uklidnit?

Pominu-li ten šok z toho, co se stalo, tahle fáze byla jednou z nejsložitějších. Z případů v minulosti jsem věděl, že na-kládání s informací tohoto charakteru je velice citlivá a komplikovaná záležitost. Přesto, že i na tyto možnosti jsme se při-pravovali a měli zpracovaný operační po-stup, realita je vždy trochu jiná. Informace rodinám padlého a zraněných vojáků byla prioritou číslo jedna a hned po ní následo-valy informace rodinám o stavu ostatních vojáků kontingentu. Myslím si, že jsme celý problém zvládli velmi dobře. Jestli

to vedlo k uklidnění příbuzných v České republice, to si nedovolím posoudit. V té době jsme měli ještě čtyři měsíce před sebou a nebylo možno říct, že tento pří-pad byl a bude ojedinělý.

PRT by měl dostat novou obrněnou techniku. Znamená to, že HMMWV, která jste mělizapůjčena od Američanů,se pro tyto podmínky ukázalajako nedostatečná?

Ale vůbec ne. Osobně si myslím, že zapůjčená vozidla bylo to nejlepší, čím jsme v dané době a situaci mohli jednotku vybavit. Na změnu taktiky pro-tikoaličních sil musíme reagovat i my. A to se podle dostupných informací děje prostřednictvím nákupu nových lehkých obrněných vozidel. Názory na to, jaký

22 23

ochrany v Liberci. Právě z velitelství této brigády vzešel jeho základní kádr. V pří-padě nasazení bude také tato velitelská složka ARRC doplňována především li-bereckou brigádou.

Úkolem velitelství brigády pro ARRC je připravovat se k nasazení v operacích jako součást těchto mezinárodních sil rychlé reakce, sjednotit jejich koncep-ci ochrany proti zbraním hromadného ničení v rámci sboru, velet přiděleným jednotkám v operaci a koordinovat jejich činnost a činnost jednotlivých divizí proti

V příštím roce by 31. brigáda radiační, chemické a biologické ochrany měla dosáhnout v ARRC počátečních operačních schopností

Text: pplk. Radek ČERNÝ,kpt. Jan ŠULC

Foto: archiv 31. brchbo

V září letošního roku navštívil Českou republiku náčelník štábu spojeneckého sboru rychlé reakce ARRC (Allied Rapid Reaction Corps) generálmajor James Bucknall. Doprovázel ho přidělenec obrany-vojenský letecký přidělenec Velké Británie v České republice plukovník Jamie Athilla.

Cílem cesty obou důstojníků bylo seznámení se s pokroky, kterých do-sáhlo za uplynulého tři čtvrtě roku ve-litelství 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany při přípravě vy-členěné skupiny k získání počátečních operačních schopností pro ARRC. Tento proces by měl být ukončen k 1. lednu 2009.

Velitelství brigády radiační, chemic-ké a biologické ochrany pro ARRC vzniklo na základě dohody podepsané v roce 2006 mezi náčelníky generálních štábů Armády ČR a ozbrojených sil Velké Británie letos v lednu. Byl tak vytvořen stálý česko-britský prvek pod českým velením, který je dislokovaný u 31. bri-gády radiační, chemické a biologické

ARRC byl zřízen na základě závěrů summitu NATO v Římě konaném v roce 1991 a aktivován v roce 1992. Po celé jedno desetiletí byl jediným sborem vysoké připravenosti sil NATO. Výsledky dosahované sborem ARRC při přípravě a nasazení v zahraničních operacích byly posléze impulzem k budování několika dalších obdobných sborů, včetně pražským summitem schváleného konceptu sil NATO NRF.ARRC je určen k nasazení kdekoli na světě pod velením NATO, a to jako součást sil EU či jiných koaličních uskupení.

V letech 1995 – 1996 byly prováděny pod velením ARRC operace v Bosně a Hercegovině. V letech 1998 – 1999 v Kosovu a v letech 2006 – 2007 v Afghánistánu.

ARRC je mnohonárodním sborem pod britským velením s velitelstvím dislokovaným v Rheindahlenu (SRN) a je schopen nasazení jako formace až o sto šedesáti tisících vojáků. Složení využitelných sil je proměnlivé podle charakteru jednotlivých operací. Základní strukturu tvoří čtyři vševojskové mechanizované divize (britská, italská, dánská, německá), brigády a další uskupení druhů vojsk.Podrobnější informace je možné získatna www.arrc.nato.int.

zbraním hromadného ničení. Při případ-ném nasazení bude velitelství brigády radiační, chemické a biologické ochrany pro ARRC tvořeno 44 českými a 25 brit-skými vojáky. Jeho velitelem je podplu-kovník Radek Černý.

Generálmajor James Bucknall oce-nil stav přípravy velitelství brigády pro ARRC. Zároveň vyjádřil přesvědčení, že bude pro síly rychlé reakce přínosem, zvýší jejich schopnosti v oblasti ochra-ny proti zbraním hromadného ničení i ochrany proti toxickým látkám.

2524

Sedmnáctý zářijový den se v praž-ském hotelu Praha sešlo několik ge-nerací specialistů radiotechnického zabezpečení letectva, aby vzpomenuli 50. výročí zřízení většiny praporů PZN a 45. výročí jejich reorganizace na útva-ry RTZ. Konference se zúčastnil také ná-čelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Vlastimil Picek a představitelé fi rem, které dlouhodobě spolupracují s AČR v oblasti radiotech-nického zabezpečení a řízení letového provozu.

Úvodním vystoupením pozdravil pří-tomné ředitel sekce logistiky MO brigádní generál Libor Krejcar: „Služba radiotech-nického zabezpečení letectva se za pa-desát let své existence přesvědčivě zařadila mezi specializace s vysokým odborným kreditem. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že se příslušníkům RTZ

přezdívalo dělníci letectva, neboť pat-řili mezi ty, kteří na letišti první začínali a poslední končili,“ řekl a ujistil současné pokračovatele, specialisty LRNS, že ve-lení armády, i přes časté reorganizační změny, trvá na zachování kvality tohoto druhu pozemního zabezpečení vzduš-ných sil Armády ČR.

Příslib generála Krejcara potěšil i tři-aosmdesátiletého plukovníka ve výsluž-bě Vlastimila Žehru. Zasvěcení vědí, že V. Žehra byl dlouhodobě náčelníkem radiotechnického zabezpečení na veli-telství letectva a pod jeho vedením došlo k výraznému rozvoji této služby (po od-chodu do důchodu v roce 1983 funkci převzal plk. Jaroslav Blinka). „V odbor-nosti radiotechnického zabezpečení letectva jsem sloužil čtyřicet let a za tu dobu prošel sedmnácti posádkami. Ať už to bylo na letišti v Piešťanech nebo

na velitelství letectva v Praze, vždy jsem ctil jeden princip, a to udělat maximum možného pro bezpečný start a přistání pilotů našeho vojenského letectva. Moje zkušenost mě rovněž utvrdila v tom, že na žádné funkci nelze uspět bez po-třebné dávky předvídavosti,“ konstatoval pamětník.

Součástí ofi ciální části konference bylo i několik přednášek jak bývalých, tak současných specialistů této odbor-nosti. O historii radiotechnického zabez-pečení letectva hovořil plk. v. v. Jaroslav Blinka, o současných úkolech a organi-zační struktuře letecké radionavigační služby podplukovník Josef Kopp. Řeč byla i o rozvoji technologií RTZ v posled-ních deseti letech a o tvorbě provozních a technických standardů.

Krátce po poledni přišel mezi účastní-ky konference náčelník GŠ AČR genpor. V. Picek. „Vím, že šíře záběru činností, kterou specialisté každodenně při zabez-pečování letového provozu prezentují obsah RTZ, je značná. Tento široký roz-sah klade vysoké požadavky na přípravu jeho příslušníků. Vždyť zásluhou rychlé-ho rozvoje moderních technologií a s tím spojené digitalizace všech procesů řízení a velení přímo úměrně rostou také potře-by kvalitního výběru a profesionality le-teckého pozemního personálu,“ zdůraznil ve svém projevu generál Picek. Všem přítomným připomenul, že dnešní doba klade zvýšené nároky na úzkou spolu-práci v rámci všech odborností s cílem garantovat bezpečný start, let a návrat

jak pilotům vzdušných sil AČR, tak pilo-tům našich aliančních partnerů.

Náčelník Generálního štábu AČR vy-užil této příležitosti k poděkování za prá-ci specialistům RTZ. „Dovolte mi, abych upřímně poděkoval všem těm známým i neznámým příslušníkům jednotek a útvarů RTZ za jejich náročnou a zod-povědnou práci, kterou za uplynulých padesát let vykonávali ve prospěch pilo-tů a osádek letadel. Aktivním specialis-tům přeji, aby v rámci své činnosti pod novým názvem letecká radionavigační služba navázali na historii psanou jejich předchůdci a svou poctivou službou při-spívali k bezpečnému a efektivnímu ra-dionavigačnímu zabezpečení vzdušných sil Armády ČR,“ řekl na závěr svého vy-stoupení generálporučík Picek.

Avšak nejen slovy ocenil NGŠ AČR pracovní nasazení těch nejlepších. Za vynikající plnění služebních a pra-covních povinností a za dlouhodobý osobní podíl na rozvoji služby RTZ letec-tva předal čestný odznak AČR Přemysla Otakara II., krále železného a zlaté-ho, plukovníkovi ve výslužbě Jindřichu Švarcovi a 34 vybraným příslušníkům konference pamětní listy při příležitos-ti 50. výročí vzniku praporů pozemního zabezpečení navigace (radiotechnické-ho zabezpečení letectva).

„Je to pro mne veliké ocenění. V šesta-šedesáti letech se ještě cítím profesně využitelný a naplňuje mě, že mohu svo-je bohaté zkušenosti z odbornosti RTZ předávat mladším kolegům. Jako celoži-votní patriot radiotechnického zabezpe-čení letectva vzkazuji našim nástupcům, ať jsou silní duchem a zapáleni srdcem. Je to tvrdá, ale zároveň krásná služba,“ konstatuje plk. v. v. J. Švarc.

Na závěr konference prezentovaly některé fi rmy spolupracující v oblasti RTZ a ŘLP s Armádou ČR svoje produk-ty. Výstavu nesoucí název „Malý IDET“ zahájili slavnostním přestřižením pásky ředitel sekce logistiky MO brigádní ge-nerál L. Krejcar a náčelník Generálního štábu AČR generálporučík V. Picek.

ý j ý pském hotelu Praha sešlo několik ge

p , přili mezi ty kteří na letišti první začínali

Sedmnáctý zářijový den se v praž- přezdívalo dělníci letectva, neboť pat-

Název služby se během padesáti let sice několikrát změnil, ne však její poslání

Text a foto: Pavel LANG

Od pozemního zabezpečení navigace (PZN) přes radiotechnické zabezpečení letectva (RTZ) až po současnou leteckou radionavigační službu (LRNS). To je historie jedné z rozhodujících složek leteckého pozemního zabezpečení. Padesáté výročí této odbornosti důstojně připomněla konference, kterou uspořádala sekce logistiky Ministerstva obrany ČR za organizačního přispění české pobočky neziskové, vzdělávací a vědecké organizace AFCEA (Armed Forces Communications and Electronics Association).

K 1. lednu 1953 byly zřízeny první tři samostatné roty leteckých zabezpečovacích prostředků. Ke stejnému datu pak nově sedmnáct radiotechnických čet letecké zabezpečovací služby I., II. a III. třídy. První dva prapory PZN vznikají jako zkušební koncem roku 1957. Většina dalších praporů má ve svém „rodném listě“ uvedeno datum 1. září 1958.

K 1. 9. 1963 došlo ke změně názvu praporů PZN na prapory radiotechnického zabezpečení (RTZ).

Základním cílem letecké radionavigační služby (LRNS) je vytvářet provozováním prostředků a systémů LRNS základní pracovní podmínky pro činnost orgánů letových provozních služeb na stanovištích řízení letového provozu a pro činnost osádek letadel v rámci vymezené působnosti. LRNS je v rámci struktury AČR v gesci ředitele sekce logistiky MO. Náčelníkem služby je pplk. Ing. Josef Kopp.

26 27

Hlavní ceny – týdenní pobyty ve Vojenské zotavovně Bedřichov ve Špindlerově Mlýně – vyhrály děti ze Základní školy Boženy Němcové z Opavy za snímek „Poezie za mříže-mi“ o knězi Josefu Veselém a v katego-rii audiodokumentů žáci Základní školy a gymnázia Jiřího Gutha-Jarkovského z Prahy. Ti zvítězili s patnáctiminutovým dokumentem o bývalém příslušníkovi po-mocných technických praporů, vnukovi zakladatele Českého olympijského výbo-ru a dlouholetého člena Mezinárodního olympijského výboru.

Děti z obou vítězných tříd přijely se svými učiteli do bedřichovské zota-vovny s mírnými rozpaky a obavami, jak bude jejich „zlatý pobyt“ vypadat. „Soutěž se neobešla bez dílčích pro-blémů, způsobovaných hlavně při spo-lečné koordinaci jednotlivých fází pro-jektu,“ svěřuje se při naší návštěvě dětí ve VZ Bedřichov učitelka z pražské zá-kladní školy Helena Sisrová, ale hned s úsměvem dodává: „Tady je ale všech-no super. Vůbec nevadí, že nám zatím počasí moc nepřeje a museli jsme dnes-ka vynechat horolezeckou stěnu. Děti se nenudí, Volareza pro ně připravila program i pro případ špatného počasí.“

A jak to vidí samy děti? Sarah Christensenová s Mikolášem Arsen-jevem, které jsme zastihli se svými spo-lužáky ve Špindlerově Mlýně na minig-olfu, si pochvalují nejen sportovní vyžití,

ale také stravu a ubytování v hotelové budově. „Zatím nejvíc se mi líbilo na bo-bové dráze a v bazénu s vodními atrak-cemi,“ svěřuje se Sarah, zatímco Anna Kekeláková z opavské základní školy je nadšená z jízdy na koloběžkách, kuže-lek a sedmnáctimetrové obří houpačky.

„Perfektně se tu o nás stará delegát Volarezy Aleš Jiráček, který operativně reaguje na změny počasí, zajišťuje pro-gram a je neustále s námi. Máme tu dvě desítky dětí a není jednoduché udržet je neustále v činnosti, aby se ani na oka-mžik nenudily,“ říká učitelka informatiky a matematiky z opavské základní školy Kristina Musilová. Řeč přišla i na vítězný projekt: „Děti

během jeho tvorby získaly jednak zajíma-vé a cenné poznatky z osobního setkání s hlavním protagonistou Msgre. Ve selým, ale také si osvojily základní prvky práce s kamerou, zvukem, střihem i s tvorbou scénáře,“ pochvaluje si učitelka.

Poradce ministryně obrany Viktor Meca nám na Ministerstvu obrany ČR

Partneři projektu „Bojovníci proti totalitě očima dětí“:

Ministerstvo obrany ČR Konfederace politických vězňů Sdružení válečných veteránů ČR Československá obec legionářská Nadační fond Československé obce legionářské Svaz pomocných technických praporů-vojenských táborů nucených prací Český rozhlas Česká televize

ale také stravu a ubytování mi lvodzatklaěžk

lek a sedmnáctimetrové obří Perfektně se tu o nás sta

ale také stravu a ubytovánbudově. „Zatím nejvíc se mbové dráze a v bazénu s vcemi,“ svěřuje se Sarah, zKekeláková z opavské záknadšená z jízdy na kolobělek a sedmnáctimetrové ob

Text a foto: Václav KUPILÍKa archiv VLRZ

Pomyslnou tečkou za mediálním projektem „Bojovníci proti totalitě očima dětí“ bylo předání cen vítězům jednotlivých kategorií z rukou ministryně obrany Vlasty Parkanové. Odehrálo se v areálu tábora „Vojna“ u Příbrami a A report o něm nedávno podrobně informoval.

ohledně skončeného projektu mimo jiné řekl: „Do konce letošního dubna obdržela hodnotící komise dvacet vi-deo a třináct audiodokumentů z jedna-dvaceti škol. Vzhledem k tomu, že šlo o dosud neznámý projekt, považujeme to za úspěch. Překvapila nás i poměr-ně vysoká, někdy až profesionální úro-veň řady dokumentů. Ty nejlepší zařa-dily do svého vysílání Česká televize i Český rozhlas. S podobnou fi lozofi í jako při organizování minulého ročníku chceme pokračovat i v dalším období. Kromě základních škol jsme ale oslovi-li i středoškoláky. Budou mít příležitost vyjádřit se ve svých projektech v ju-bilejním roce dvacátého výročí konce totality v naší zemi ke stále naléhavým otázkám předlistopadového období i k totalitě jako takové. Jejich projekty budou mít podobu magazínu sesta-veného z jednotlivých příspěvků. Žáci a studenti, kteří nemají k dispozici ka-meru, mohou zpracovat magazín v tiš-těné podobě. Středoškoláci mají větší

rozhled a pracují soustředěněji než žáci základních škol. Jejich pohled na ob-dobí totality může být promyšlenější a v mnohém zajímavý.“

28 29

„Potřebovali jsme si vyzkoušet, jak dlouho vlastně budeme pochodovat, a zjistit, jaké limity má Evropská třída. A tak jsme si přečetli z letecké mapy její rozměry a přenesli je na plochu be-chyňského letiště, kde probíhá výcvik,“ vysvětluje zástupce velitele společ-ných sil-velitel pozemních sil plukovník gšt. Miroslav Žižka. Vojáci nacvičují v Bechyni od 18. září (jen během první-ho dne nácviku odpochodovali patnáct kilometrů) především z toho důvodu, aby Evropská ulice byla uzavřena co nej-kratší dobu. Stane se tak až v nočních

hodinách 27. října, kdy bude probíhat generálka, a 28. října odpoledne, kdy se od třinácti do patnácti hodin usku-teční samotná přehlídka. Nad Prahou při této příležitosti přeletí letouny JAS-39 Gripen, L-159, L-39, airbusy a vrtulní-ky. Celkově by se mělo jednat o dvacet strojů. Jedna z ukázkových akcí před-vede výsadek z vrtulníku s následným zásahem.

Na zemi pak budou defi lovat tanky, obrněné transportéry, lehká obrněná vozidla, raketomety, děla, landrovery a další zbraňové systémy. Od každého

druhu techniky pojede ale jen několik kusů. Celkový počet by neměl přesáh-nout sto dvacet. V žádném případě by se totiž nemělo jednat o nějakou demon-straci síly, jak tomu bývalo do roku 1989. Jen pro srovnání, přehlídky v roce 1955 se účastnilo sto padesát tanků a dvě stě letounů. Akce se koná nejen na jiném místě, ale především u příležitosti jiné-ho jubilea. Smyslem přehlídek moder-ních armád v demokratických zemích je mimo jiné ukázat veřejnosti, že prostřed-ky daňových poplatníků nejsou vynaklá-dány nadarmo.

Po Evropské třídě budou pochodovat i elitní armádní útvary, hasiči, policisté, zdravotníci a další složky integrovaného

První přehlídka československých jednotek se uskutečnila dávno před vznikem samostatného státu. A to

u příležitosti svěcení bojového praporu Československé družiny 28. září 1914 na Sofi jském náměstní v Kyjevě.

Hlavním organizátorem vojenské přehlídky je Armáda České republiky, zapojí se do ní ale i policisté, hasiči a zdravotníci

Text: Vladimír MAREKFoto: archiv redakce

Vojáci pochodují pevným krokem po Evropské třídě v Praze. Namísto tramvají, dopravní zácpy a výškových budov jsou však všude kolem jen lesy. Ve skutečnosti totiž pouze nacvičují přehlídkový pochod, který se uskuteční u příležitosti devadesátého výročí vzniku Československa na této frekventované pražské ulici.

Naše vojenské přehlídky mají bohatou tradici sahající až do dob před vznikem samostatného Československa

Text: Vladimír MAREKFoto: VHÚ, VÚA-VHA a archiv redakce

Historie vojenských přehlídek v Československu není v žádném případě limitována pouze čtyřiceti lety nesvobody. I když právě přehlídky Československé lidové armády patřily k těm největším.

záchranného systému. Projdou po ní na-příklad jednotky 4. brigády rychlého na-sazení, průzkumného praporu a Hradní stráže. Celkem by se mělo jednat o se-dmnáct set lidí. „Naším cílem je předvést veřejnosti expediční schopnosti naší ar-mády,“ dodává plukovník gšt. Miroslav Žižka.

V čele policejních jednotek poje-de jízdní oddíl na koních. Veřejnosti se představí rovněž sněžné skútry, vod-ní čluny s potápěči a pyrotechnický vůz. Ve vzduchu se objeví policejní vrtulníky. Hasiči se budou prezentovat mobilními čerpacími stanicemi a zásahovými vozy. Další z ukázek bude věnována akci inte-grovaného záchranného systému.

Původně se měla přehlídka konat na hradčanské třídě Mariánské hradby, nakonec ale byla přeložena na mnohem frekventovanější a dopravně lépe do-stupnou Evropskou ulici. Což samozřej-mě ještě umocňuje její význam.

Hlavní tribuna bude vybudována v blízkosti hotelu Diplomat. Přehlídky by se měl účastnit prezident repub-liky Václav Klaus, ministryně obrany Vlasta Parkanová a další představi-telé státu. Na přehlídku naváže i řada doprovodných a kulturních akcí. Mimo jiné přijede do Prahy z celé republiky zhruba dvě stě historických vojenských vozidel. Část z nich se zúčastní jízdy Prahou.

Na závěr slavnostního ceremoniálu čes-koslovenští vojáci defi lovali před gene-ralitou a diváky. Jejich cesta pak vedla přímo na frontu.

Stejně významným aktem byla i přehlídka československých legií ve Francii spojená s předáním praporu 21. střeleckému pluku, která se kona-la 30. června 1918 ve francouzském Darney. Právě tento den, spojený na-víc s uznáním Československé národní

30 31

rady francouzskou vládou, se již řadu let slaví jako Den Armády České republiky. Další náš pluk ve Francii, 22. střelecký, se rozloučil přehlídkou s obyvateli Paříže 18. července 1918.

Vojenské přehlídky za účasti nejvyš-ších představitelů státu včetně prezi-denta T. G. Masaryka se konaly i v době první republiky, a to především ve třicá-tých letech minulého století. Tedy v oka-mžiku, kdy se v sousedním Německu dostal k moci nacismus.

Samostatnou kapitolu představovaly vojenské přehlídky k uctění význam-ných zahraničních osobností, jako byl například velitel spojeneckých vojsk za 1. světové války na západní frontě maršál Ferdinand Foche. Vojenské pře-hlídky se konaly i u příležitosti návštěvy některých hlav států. Zatímco egyptský král Fuad ji zhlédl v roce 1929 společ-ně s prezidentem T. G. Masarykem na pražském Vypichu, rumunského krá-le Carola II. zdravili vojáci v roce 1936 v samotném centru Prahy. Příjezd hlavy státu malodohodového spojence se stal vítanou příležitostí k demonstraci od-hodlání, soudržnosti a samozřejmě i síly. Byla to zjevná reakce na rostoucí ohro-žení ze strany hitlerovského Německa.

Stejně významná přehlídka se ko-nala v následujícím roce u příležitosti

dvacátého výročí bitvy u Zborova. Její součástí byl komponovaný pořad, který divákům přibližoval průběh této válečné akce.

Na tyto vojenské přehlídky se bezpro-středně navázalo i v poválečných letech. Nejvřeleji byli lidmi přijímány ty, které se konaly v centru Prahy bezprostředně po návratu československých jednotek z východní a západní fronty. V roce 1946 se už ale vojenská přehlídka vrátila na strahovský Spartakiádní stadion, kde se podobné akce konaly již před válkou. Tato defi lé měla propracovaný scénář a účastnila se jich i těžká vojenská tech-nika. Opět se na scénu vrátily kompono-vané pořady. V roce 1948 při příležitosti všesokolského sletu seskočili například nad stadionem parašutisté, kteří pak na jeho ploše předvedli dobytí nepřátel-ského letiště.

Počátkem padesátých let se přehlídky přesunuly na Letnou, která pro podob-nou demonstraci síly nabízela ideální prostory. Konaly se každý rok při příleži-tosti květnových výročí.

Od roku 1970 získaly státní vojen-ské přehlídky pravidelný pětiletý cyk-lus. Pořádaly se ve stejném roce jako spartakiády. Vybraní vojáci, kteří se měli přehlídky účastnit, se na ni připravo-vali dlouhé měsíce. Dostali speciálně

okované kanady, jejichž údery o povrch pražských ulic vydávaly velice intenzivní zvuk. Secvičit jednotný krok a naprostou vyrovnanost vojáků pochodujících se sa-mopaly se vztyčenými bodáky v dvanác-tistupech nebylo právě jednoduchou záležitostí. Součástí přípravy příslušní-ků Československé lidové armády bylo i intenzivní opalování. Mužstvo mělo při přehlídkách dávat na odiv také své snědé tváře. Poslední přehlídka ČSLA se konala v roce 1985. Přípravy na pře-hlídku v roce 1990 byly sice zahájeny, ale přišel listopad 1989 a tradiční de-monstraci síly jedné z armád Varšavské smlouvy bylo defi nitivně odzvoněno.

U příležitosti šedesátého výročí ukon-čení druhé světové války v Evropě se v roce 2005 uskutečnila na Letné pře-hlídka armádní historické techniky. Akce, kterou organizoval major aktivních záloh, režisér a scenárista fi lmového dramatu „Tobruk“, se setkala s nemalým ohlasem veřejnosti. V menších počtech se jí účast-nili i vojáci Armády České republiky.

Konec osmdesátých let minulého sto-letí představoval umíráček pro většinu vo-jenských přehlídek ve střední a východní Evropě. V poslední době dochází ale k je-jich renesanci. Letos v květnu se po osm-nácti letech konala tradiční přehlídka na Rudém náměstí v Moskvě, která má

devadesátiletou tradici. K přehlídkám se vrátilo u příležitosti výročí vítězné vál-ky s Ruskem také Polsko. Stranou nezů-staly ani některé další země.

Nejznámější přehlídkou na světě je nejspíš defi lé nejen francouzských jed-notek při příležitosti pádu Bastily 14. čer-vence po pařížské Avenue des Champs--Elysées. V této souvislosti je potřeba

zdůraznit, že tvrzení o neúčasti našich vo-jáků na vojenských přehlídkách v posled-ních více než dvaceti letech není tak do-cela pravdivé. Příslušníci pražské Čestné stráže měli v minulých letech možnost účastnit se právě pařížských přehlídek.

Poněkud jiná situace je v USA. Zde se největší přehlídky konaly při příle-žitosti ukončení první a druhé světové

války a samozřejmě také státního svátku 4. července. Od padesátých let minulého století se ale podobné akce na federální úrovni již neorganizují. Na druhou stranu návraty z nejrůznějších úspěšně vyřeše-ných zahraničních operací stejně jako celá řada svátků a výročí bývají na ko-munální úrovni spojovány s oslavami, je-jichž součástí jsou i vojenské přehlídky.

32 33

Co to ale AKA vůbec je? Stručně ře-čeno, asociace sdružuje lidi profesně spjaté se službou v AČR, kteří se hlásí ke křesťanské víře. Hlavní myšlenkou je možnost sdílení duchovních hodnot a vzájemného poznávání, a to v pro-středí, které se s křesťanstvím na první pohled vylučuje – v armádě. Každým rokem je organizováno víkendové se-tkání asociace, jež účastníkům přináší dostatek prostoru k diskusím, k hlub-šímu poznávání různých témat formou

a proto je zahájení pro navození příjem-né atmosféry velmi důležité. Po uvítání a nezbytných formalitách jsme účastní-ky rozdělili do několika skupin, kde byli nově příchozí promícháni s těmi, kdo AKA znají již mnoho let. V těchto sku-pinkách mají lidé nejen možnost se lépe poznat, ale mohou i mnohem otevřeněji diskutovat na různá témata. Jako nosné téma jsme zvolili na první pohled zcela zřejmou věc: Co to AKA vlastně je, proč existuje a proč jsem na setkání přijel také já?

A ještě jedno téma bylo v pátek na po-řadu dne. Téma vcelku těžké, takže dokázalo zchladit i dost odvážné a roz-hodné. V bibli, například v tzv. desateru, je psáno „nezabiješ“. A my jsme vojáci a v konečném důsledku jedním z hlav-ních úkolů vojáka je zabíjet. Jde to vů-bec dohromady? Mnoho z nás si může

myslet, že se nás to netýká, že jsme v pozici, kde prostě tuto otázku řešit nemusíme. Ale je tomu skutečně tak? Stále více českých vojáků vyjíždí do za-hraničních misí, které mohou mít růz-né přívlastky, jen ne „poklidné“. V misi se může ocitnout prakticky každý, a když už tam je, snadno se dostane do situace, kdy bude nucen zbraň použít. Jsem tedy jako křesťan připraven zabíjet a zároveň se s tím vnitřně vyrovnat? Tuto otázku si ale po vynechání slova „křesťan“ vlastně

Tomáš Holub nazval svou přednášku, „Jdeme spolu, ačkoliv nejsme stejní“. Hovořil o ekumenismu, o tom, jak by mohl či měl ekumenismus vypadat a jak to pak často dopadá v praxi. Dokázal vysvětlit jasným způsobem, co nás jako křesťany (v našich luzích a hájích se jedná především o katolíky a evange-líky) ještě stále rozděluje, ale především co nás spojuje.

Diskuse k přednášce Jiřího Ungera se strhla vlastně ještě dříve, než začala,

protože její název zněl až poněkud pro-vokativně: „Díky Bohu, že je pondělí“. Vlastní vystoupení však představovala výborná úvaha nad tím, co je to shon, nestíhání, co je či má být důležité, co se jako důležité jenom tváří a taky jak ně-které věci změnit. Opravdu platí, že ten správný čas pro křesťany je víkend? Jen tehdy máme více času na děti, na Boha, chodíme do sboru či do kostela? Je naše zaměstnání jen nudná činnost, kterou musíme nějak přetrpět, protože správná práce křesťana je jen „duchovní“? (Obě přednášky stejně jako přednášky z mi-nulých let je možno stáhnout ve formátu MP3 z našich webových stránek.)

Samozřejmě nejen duchovní stravou je křesťan živ, a tak se sobotní večer nesl v duchu již tradičního táboráku, je-muž předcházel zcela netradiční táborák jen pro malé děti, které pak nejen mohly jít dříve spát, ale především si mohly tá-borák a „opékaní klacíků“ užít bez ruši-vého elementu ve formě „dospěláků“.

Bylo by též trestuhodné zapomenout na odpolední „siestu“ v podobě nelítost-ného fotbalového zápasu, kde nikdo ne-znal bratra, a to ani když by oním bratrem byl kaplan. (Nutno podotknout, že hráčem zápasu by po zásluze mohl být vyhlášen právě kaplan.) Méně otrlé povahy volily procházku po nádherném okolí střediska či blbnutí s dětmi na trampolíně, případně v bazénku s plastovými kuličkami.

slet, že se nás to t

mojáé „p

kticdoň pn znaa

myslet, že se nás tov pozici, kde prostě nemusíme. Ale je tomStále více českých vohraničních misí, kteréné přívlastky, jen ne se může ocitnout prakuž tam je, snadno se dkdy bude nucen zbraňjako křesťan připravense s tím vnitřně vyrovnale po vynechání slova

Text a foto: mjr. Jan JEZL a Kamil GLOMBEK,organizátoři 10. setkání AKA

Každé jubileum s sebou přináší více příležitostí ohlédnout se zpět, hodnotit věci dobré i méně vydařené, případně přemýšlet o budoucnu. Podobně tomu bylo i v Asociaci křesťanů v AČR (AKA), která nedávno oslavila 10. výročí svého vzniku.

přednášek a workshopů. Setkání je ote-vřené všem, nejsou zde proto jen aktivní vojáci a vojákyně, neméně důležití jsou jejich partnerky a partneři, děti, vojáci v záloze, v penzi, občanští zaměstnanci a prakticky každý, koho myšlenka po-dobného společenství nějak oslovuje.

Své desáté výročí AKA oslavila v rám-ci víkendového setkání, které proběhlo ve dnech 12. – 14. září v Evangelickém středisku u Chotěboře. Přítomno bylo přes třicet dospělých účastníků dopl-něných o mnoho jejich dětí. Jak takové setkání probíhá, je určitě nejlepší vidět, slyšet a zkusit na vlastní kůži, protože některé věci, zejména atmosféra či pro-žitky, se velmi těžko popisují jen pomo-cí psaného slova a fotografi í. Přesto se o to pokusíme.

Pátek je vždy zahajovací den, kdy se někteří zúčastnění teprve poznávají,

může zkusit zodpovědět každý voják: „Jsem jako voják připraven zabíjet, pří-padně za zabití nést odpovědnost?“

Sobota je hlavním dnem celé akce. Začala krátkým ranním setkáním za-měřeným na studium bible a modlitbu. Témata si zvolili a vše připravili dva mla-dí důstojníci, Pavel Jáger a Martin Lojda. Oba to měli možnost v poměrně nedáv-né době studovat a trénovat ve spe-ciálním programu v USA, v Coloradu ve Skalistých horách. A jak to dopadlo? Jak se zdá, příště budeme muset vstá-vat ještě dříve, protože se to hodně líbilo a dvacet minut prostě nestačilo.

V sobotu jsou vždy dva bloky před-nášek. Témata jsou různá, řečníci také. Tentokrát byli pozváni bývalý hlavní kap-lan AČR (současný poradce ministryně obrany) Tomáš Holub a tajemník evan-gelikální aliance Jiří Unger.

Asociace křesťanů v Armádě ČR je otevřené sdružení všech lidí profesně spjatých s armádou a jejich rodinných příslušníků

34 35

Strakoničtí uspořádali první „Běh naděje“Okolo 2700 malých a velkých běžců ze Strakonic a okolí se ve čtvrtek 18. září zúčastnilo nezávodní humanitární

akce „Běh naděje 2008“ pořádané příslušníky 25. protiletadlové raketové brigády, Muzeem středního Pootaví a městem Strakonice.

Tento charitativní podnik navazuje na „Běh Terryho Foxe“, který se v České republice konal v letech 1999 až 2007. Pro chybnou strategii se ale nadace Terryho Foxe v Torontu dostala do neřešitelných problémů a od letoška běh neprobíhá v žádném českém městě.

Účelem nového „Běhu naděje“ je i nadále sbírka fi nančních prostředků na výzkum rakoviny, podpora a šíření osvě-ty zdravého životního stylu a předcházení civilizačním chorobám. Všechny prostředky získané od účastníků a dárců jsou poukázány na základní výzkum rakoviny v českých a moravských výzkumných pracovištích.

„Běh Terryho Foxe“ vždy byl ve Strakonicích jed-nou z nejvýznamnějších sportovních akcí, které se zúčastňovaly přes tři tisíce běžců a na jejímž po-řádání se významně podílela místní 25. plrb. Proto se i letos posádka rozhodla pokračovat v dobré věci. Program běhu doplnil bohatý kulturní program s hu-debním vystoupením účastníka X-Faktoru Ondřeje Rumla a účastí předních sportovců ASC Dukla Praha. Na konto pro výzkum rakoviny bylo letos poukázáno téměř 29 tisíc korun.

Text: npor. Martina DIENOVÁ,foto: rtm. Petr NOVOTNÝ

Ještě bychom se rádi vrátili k té-matu ekumenismu, které je pro AKA charakteristické a svým způsobem unikátní. Nejen v České republice, ale ani ve světě neexistuje mnoho eku-menických společenství, kde by vedle sebe na jedné bohoslužbě seděli ka-tolíci a protestanti a již desátým rokem se nejen navzájem tolerovali, ale i na-prosto přirozeně se bavili a diskutovali o odlišnostech mezi jednotlivými církve-mi a často docházeli k závěru, že těch rozdílů mezi křesťanskými církvemi zas až tak moc není.

Atmosféra při bohoslužbách je větši-nou tak živá a silná, že mnohým „běhá mráz po zádech“. Při jedné z bohoslu-žeb si připomínáme ještě jednu věc, a to naši jednotu. I když nemůžeme z někte-rých příčin společně přijímat symboly smrti Ježíše Krista, chléb a víno, v rám-ci Svatého přijímání nebo Večeře páně jejich náhrada ručně pečeným chlebem a kuličkami hroznového vína je natolik symbolická, že se stala téměř nedílnou součástí našich bohoslužeb.

Na tomto místě bychom rádi poděko-vali Duchovní službě AČR, tedy našim kaplanům. Jsou to právě oni, kdo cele-brují či vysluhují tyto bohoslužby. Jen pro pořádek, katolickou mši svatou letos celebroval vojenský kaplan Jan Pacner a druhou v evangelikálním či protes-tantském duchu, tentokrát na způ-sob, který používají v Církvi adventistů

sedmého dne, vysluhoval vojenský kap-lan Zdeněk Mikulka.

Život asociace samozřejmě nesestá-vá pouze z jednoho setkání za rok, ale rozepisovat se o všech jejích aktivitách, by bylo mírně nad rámec tohoto článku. Více informací o AKA a připravovaných akcích můžete nalézt na webových stránkách www.aka-acr.cz.

Klub vojenských veteránů Liberec totiž pořádal 4. ročník memoriálu zakladatelů výsadkového vojska v branném víceboji. Tříčlenná družstva zápolila mezi sebou ve střelbě z pistole, vzduchovky, v běhu a v hodu granátem na cíl. Základní pod-mínkou pro účast v soutěži bylo, aby součet věku dvou účastníků přesahoval sto dvacet let. Pokud někde platí ono coubertinovské „není důležité zvítězit, ale zúčastnit se“, pak to bylo právě tady.

Spíš než o sportovní zápolení se jedna-lo o společenské setkání lidí různého společenského postavení a věku, které spojuje jediné, a to láska k parašutismu.

„Jsou tady například vojáci základní služby, současní profesionální vojáci, vý-sadkoví veteráni i s rodinami a příznivci výsadkového vojska. Něco podobného je s výjimkou letectva v naší armádě nemyslitelné,“ upozorňuje předseda or-ganizačního výboru soutěže a předseda

Čtvrtý ročník memoriálu zakladatelů výsadkového vojska v branném víceboji byl spíš než sportovním kláním přátelským společenským setkáním

Text a foto: Vladimír MAREK

Kasárna libereckých chemiků v pátek 5. září zalilo doslova mračno červených baretů. Vysloužilým výsadkovým veteránům, ať již byli oblečeni v maskáčích či ve společenském oděvu, nechyběla totiž zásadně pokrývka hlavy. Krvavě rudý baret s hodnostním označení nejen majorů a kapitánů, ale třeba i četařů a svobodníků.

36 37

klubu Jaroslav Chromek na nevídanou soudržnost výsadkářů. „Náš klub má ve stanovách dvě základní klauzule. První je uctívat tradice výsadkového vojska a druhá pomáhat současným vo-jenským útvarům. Před více než deseti lety jsme začali spolupracovat s první profesionální jednotkou, 9. rotou che-mické ochrany, a později s 31. brigádou radiační, chemické a biologické ochrany. Tyto kontakty se rok od roku stále více rozvíjejí k oboustranné spokojenosti.“

Mezi soutěžícími bylo například druž-stvo z Luštěnic. Jednotlivých ročníků memoriálu se účastní pravidelně. Jedná se o bývalé vojáky základní služby. „Jsou to staří pardálové, kteří sloužili u výsadkářů v polovině šedesátých let. Jejich bydliště jsou rozeseta po celé republice, a přesto se pokaždé dají do-hromady a přijedou,“ vysvětluje osmase-dmdesátiletý kapitán ve výslužbě rovněž z Luštěnic Jiří First.

Mezi organizátory nechyběl ani pří-slušník 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany praporčík Robert Dolozim. Do Klubu vojenských výsad-kových veteránů Liberec se prý přihlásil proto, že před příchodem k chemikům sloužil u výsadkového vojska, u prů-zkumné roty. „Mohu zde skákat a navíc se setkávám s lidmi, kteří mi mají co říci. Mezi námi je věkový rozdíl pomalu dvě

generace, přesto je velice zajímavé je poslouchat. Nechat si vyprávět o jejich zážitcích a porovnávat to se současnos-tí. Je úžasné, když potkáte takové legen-dy, jako je plukovník Šolc, když slyšíte o tom, jaký byl generál Paleček.“

Další raritou Klubu vojenských vý-sadkových veteránů Liberec jsou výsadková dvojčata Petr a Pavel Braunovi. Jejich matka prý celý život toužila skákat s padákem. Své přání si splnila až ve třiaosmdesáti letech. „Nebyli jsme z toho tenkrát moc nadše-ní, měla po mozkové příhodě a přitom skákala i ze čtyř tisíc metrů, měli jsme o ni pochopitelně strach, ale nedala si říci. Parašutismu se věnovala v podsta-tě až do své smrti, do jednadevadesáti let. Jednou dokonce nastala taková si-tuace, že na palubě letounu byly z naší rodiny tři generace. Matka, bratr a jeho dcera, která také propadla parašutis-mu,“ říká Pavel Braun.

Braunovi skákali od šestnácti let. Nejdříve ve Svazarmu Česká Lípa. Také na vojně se hlásili k výsadkářům. Nastoupili ke stejnému útvaru a vůbec jim přitom nevadilo, že slouží něko-lik stovek kilometrů od domova. Byli na sobě hodně závislí. Tehdejší 7. pluk zvláštního určení Holešov, kde sloužili, představoval to nejlepší, co v naší armá-dě existovalo.

Zasedání Gaminské iniciativy Ve dnech 18. až 21. září se uskutečnilo v Novom Meste ve Slovinsku zasedání Gaminské iniciativy. Jednání se zúčast-

nilo devět evropských států – Česká republika, Slovenská republika, Německo, Rakousko, Švýcarsko, Itálie, Maďarsko, Slovinsko a Chorvatsko. Naši zemi zastupoval Svaz důstojníků a praporčíků AČR. Delegaci ve složení pplk. Miroslav Tlamicha, kpt. Radim Josef Marušák vedl ústřední předseda plk. v. v. Václav Prokeš.

V pátek 19. září se účastníci zasedání seznámili se systémem náboru do slovinské armády a prohlédli si výcvikové středisko, kde se dobrovolníci nebo smluv-ní vojáci připravují na profesio-nální dráhu vojáka na dobu pěti let. V sobotu seznámil přítomné Pavle Vuk z ministerstva obra-ny s politikou Slovinské repub-liky. Poté vystoupil náměstek náčelníka Generálního štábu Slovinského vojska generálma-jor Alois Steiner. Hovořil na téma současný stav slovinské armády, její činnost v aliančních struktu-rách a v misích. Česká delegace položila na závěr zasedání věnec k pomníku slovinského odboje.

Text a foto: Miroslav TLAMICHA

„Hodně si nás mezi sebou pletli, jed-nou se stalo, že jsem si při střelbách vystřílel opušťák a v rozkaze vyšel mís-to mne bratr, šel jsem tedy za velitelem a protestoval. Ten mě však odbyl s tím, ať se uklidním, že je to v rodině. Vrátil jsem to bráchovi až asi za půl roku. Dostal tehdy nějakou peněžní odměnu. Přihlásil jsem se a vyzvedl ji za něj,“ směje se i po letech Pavel Braun.

Patří k těm lidem, kteří říkají, že na voj-ně to bylo perfektní. Většinu času trávili v terénu, cvičili přežití, skryté pozorová-ní, přesuny na velké vzdálenosti. Psal se tehdy osmašedesátý rok a lidé vní-mali naši armádu úplně jinak. „Často jsme se skrytě přesunovali i několik dní, namísto abychom nocovali v záhrabech a nejrůznějších skrýších, nechali nás lidé přespat u nich doma v posteli a ješ-tě nám dali najíst,“ líčí Pavel.

Na tehdejšího velitele ani dnes nedá dopustit. Byl to starý fronťák, prošel vý-cvikem commandos. Přestože byl už po-měrně v letech, fyzickou kondicí se mu málokdo vyrovnal.

Na memoriál přijelo i tříčlenné druž-stvo ze Slovenska. Vedl ho plukovník ve výslužbě Jozef Tuček. Dohromady měli jeho členové téměř dvě stě let. Plukovník sloužil v Prostějově, později zakládal v Žilině 5. pluk speciálního ur-čení Jozefa Gabčíka. Závěr své kariéry

strávil na ministerstvu obrany jako po-radce. „Je mi šedesát čtyři let, stále ješ-tě skáču, mám tisíc sto dvacet seskoků. Hlavním důvodem, proč jsme sem při-jeli, je, že se zde setkáme se známými, zasoutěžíme si a popovídáme o tom, co bylo. Znovu se vrátíme do mladých let.“ vtipkuje Jozef Tuček. Někdo prý bere tento memoriál víc sportovně, jiný naopak společensky. Každý si na něm ale něco najde. „Zastupujeme tady Klub vojenských výsadkářů Slovenské republiky Bratislava. Takže musíme re-prezentovat. Zatím jsme stále na me-dailovém místě a doufáme, že se to po dalších disciplínách ještě zlepší. A když ne, tak se nic neděje. Bereme to tak napůl sportovně a napůl společen-sky. Odvahu sice máme, ale síly už do-cházejí. V každém případě naší silnou stránkou bude večerní společenské se-tkání,“ žertuje Tuček.

38

kaleidoskopkaleidoskop

39

Parlamentní podvýborpro vědu v LOM Praha

V LOM Praha, s. p., se 12. září uskutečnilo zasedání Podvýboru pro vědu, výzkum, letectví a kosmonautiku Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR za účasti jejího předsedy Pavla Hojdy, náměstka ministryně obrany Františka Padělka a dalších představitelů institucí spja-tých s českým leteckým průmyslem.

Zástupci LOM Praha, s. p., seznámili účastníky akce se strukturou podniku a prezentovali jeho stra-tegické cíle a záměry. Program byl završen ukázkou prací na projektu úprav a modernizace vrtulníků pro Afghánskou národní armádu a modernizace strojů Mi-171Š české armády.

Text: Martina FIŠEROVÁIlustrační foto: Michal ZDOBINSKÝ

Patnáct let armádní logistikyPatnácté výročí založení logistiky AČR je dobrým

důvodem pro setkání a vzpomínání bývalých i součas-ných kolegů z oboru. Ve Vojenské zotavovně Měřín, kde se setkání 12. září uskutečnilo, proto logistika byla hlavním tématem. Pozvání přijali velitel sil podpory a výcviku brigádní generál Jaroslav Kocián, ředitel sek-ce logistiky MO brigádní generál Libor Krejcar, poslední ředitel ŘeLogZdrP plukovník gšt. Ota Netrval a dalších bezmála devadesát účastníků.

Akci zahájil ředitel Ředitelství logistické a zdravotnic-ké podpory z pověření plukovník gšt. Štefan Muránský, který krátce shrnul historii a současnost logistiky AČR. Ve svém projevu neopomněl zmínit nelehkou úlohu všech dosavadních velitelů a ředitelů logistiky při re-organizačních změnách, jimiž tato významná resortní složka za uplynulých patnáct let prošla. Slavnostní se-tkání proto využil také k tomu, aby ocenil některé vý-znamné hosty pamětním odznakem logistiky.

Text: Hana SELNEROVÁ, foto: Ing. Miroslav FOJTŮ

Ze sto třiceti čtvrtý, třináctý a pětatřicátýV německém Weißkeißelu se 6. září konala zemská střelecká sou-

těž 2008 pořádaná Zemskou skupinou Sasko s podporou Svazu vojáků v záloze Bundeswehru. Akce se zúčastnili také tři zástupci české armá-dy – šrtm. Petr Beneš a rtn. Jan Pavlíček ze 151. pěší roty Krajského vojenského velitelství Ústí nad Labem a rtm. Pavel Beneš ze 4. brigády rychlého nasazení v Žatci.

Soutěž jednotlivců i družstev probíhala ve dvou disciplínách – ve střel-bě z pistole P-8 na vzdálenost 25 metrů a z pušky G-36 na vzdálenost 100 metrů. Z celkového počtu sto třiceti soutěžících se čeští reprezen-tanti umístnili následovně: v pistoli si rtm. Pavel Beneš vystřílel čtvrtou příčku nástřelem 95 kruhů ze 100 možných, rtn. Jan Pavlíček 13. místo s 84 kruhy a šrtm. Petr Beneš se 74 kruhy skončil pětatřicátý. V pušce se naši vojáci zařadili do první poloviny soutěžících. V pořadí družstev české družstvo obsadilo šestnácté místo z celkových čtyřiceti dvou.

Text a foto: -PB-

S jakým předsevzetím jsi do Pekingu na olympiádu odjížděl?

Odjel jsem s cílem podat co nejlepší výkon a doufal jsem, že se mi povede dostat se do fi nále, což u nás znamená mezi šest nejlepších střelců. Ale že to bude zlatá...?

Čím vás, sportovce, Čína přivítala? Jak hodnotíš sportoviště, ubytování, organizaci her? Bylo něco, co bys vysloveně považoval za negativum?

K této otázce se nedá říci jiné slovo než super – a to ať už po stránce vy-bavení, stadionů, dopravy sportovců

z olympijské vesnice až po vlastní organi-zaci jednotlivých soutěží. Lidé kolem byli příjemní, úslužní, vstřícní. Olympiádou žila celá země a zdálo se, že všichni dě-lají všechno pro to, aby byla se vším všu-dy perfektní. A to se jim podařilo. Číňané se skutečně vytáhli a pro své následovní-ky nasadili vysokou laťku.

Dají se popsat pocity štěstí, když člověk stojí na vytoužené metě, vidí stoupat českou vlajku a slyší českou hymnu?

Pocit je to krásný a popsat se asi moc dobře nedá. Vím, že jsem měl hroznou

radost, protože to bylo poprvé, protože se mi to podařilo, ale i proto, že jsem ne-jen sobě dokázal, že na to mám. Přišlo mi však, že to všechno strašně rychle uteklo.

Stálo hodně sil zadržovat slzy dojetí?

Moc ne. Já jsem měl v hlavě spíš všechny ty roky tréninku a celou tu

S jakým předsevzetím jsi z olympijské vesnice až po vlastní organi-S j ký ř d tí j i ol mpijské esnice až po lastní organi

Text: Pavel FILLAFoto: autor a archiv Jana Sychry

Stál se sklopenou hlavou. Jen když se dostal na řadu, vystřelil. Bezchybně. Střelu za střelou. Pětadvacetkrát ve fi nále zasáhl. Jedinkrát neminul, a to i přesto, že čínské nebe překryly dešťové mraky a z nich se spustil prudký déšť. Vyhrál. Brokař David Kostelecký, příslušník Armádního sportovního oddílu Dukla Hradec Králové, vybojoval pro Českou republiku medaili v trapu po 16 letech.

40 41

cestu, kterou jsem musel ujít až po tento okamžik.

Vzpomínáš si na poslední výstřel, který pečetil zlato? Co jsi v té chvíli prožíval?

Věděl jsem, jak na tom jsem, a vnímal jsem chyby soupeřů, takže jsem to kon-troloval. A na poslední výstřel, na ten si vzpomínám velice dobře. Byla to obrov-ská úleva. Schoval jsem si prázdnou ná-bojnici do kapsy a cítil obrovskou úlevu.

Prý jsi dal po návratu z olympijského domu medaili do boty a ráno ji nemohl najít?

Byl jsem na pokoji se svým oddílo-vým kolegou Honzou Sychrou. Nechtěl jsem ho cinkáním probudit, a tak jsem strčil medaili do boty. Na chvíli jsem usnul. Když jsem se vzbudil, říkal jsem si, jestli se mi to vše jen nezdálo. Šátral jsem rukou v botě, medaile tam nebyla. Na chvíli jsem znejistěl. Co když to byl opravdu jen sen. Medaile ale svítila v té druhé... Polilo mne horko štěstím.

Spočítal jsi, kolik ti přišlo gratulací? Které z nich řadíš mezi ty nejcennější?

Nespočítal, bylo jich opravdu hod-ně. Všem těm, kteří mi přáli k úspě-chu, moc děkuji. A které z nich si vá-žím nejvíc? Od táty a mámy, od rodiny.

Vedoucího střediska Armádního sportovního oddílu Dukla Hradec Krá lové Václava Patrmana jsme se zeptali:

Co říkáte na olympijské zlato příslušníka vašeho armádního oddílu střelců Davida Kosteleckého ve střelbě na trap?

Mám z toho obrovskou radost. Věřil jsem mu a držel palce. Přiznám se, že jsem v průběhu soutěže byl snad víc nervózní než on. David ale před-vedl, že umí, že je světová extratřída. Ve svých 33 letech vyzrál v absolutní-ho profesionála.

Jak hodnotíte Davida jako člověka a sportovce?

Je to slušný a citlivý člověk, součas-ně však i velmi silná osobnost, která umí a dokáže jít za svým cílem. Velmi jsem obdivoval jeho cílevědomost a poctivý přístup k přípravě. Nedělal rozdíly mezi tréninkem a vrcholnými soutěžemi. Plně se věnoval nejen střelbě, ale i kondiční a psychické přípravě. A právě to všechno dokázal plně zúročit tam, kde si to zúročit přál.

Patřil jste k těm, kteří mohli sledovat celou jeho olympijskou přípravu. Jak ji hodnotíte?

Od 1. července 2004, kdy se David stal příslušníkem královéhradeckého Armádního sportovního oddílu střelců Dukly Hradec Králové, jsem obdivoval jeho poctivý přístup k tréninku i ke všem sportovním soutěžím, které v průběhu těch let absolvoval. Po návratu z nedávného mistrovství Evropy v Bělehradě, kde získal stříbro, bylo na něm vidět, v jaké je psychické pohodě, jak je klidný a vyrovnaný.

Mluvili jste spolu před odletem na olympiádu. S jakým předsevzetím odjížděl?Říkal, že jeho osobním přáním je o jednu příčku vylepšit šestou pozici, kte-

rou si přivezl z minulé olympiády v australském Sydney. Vím ale, že ve skrytu duše bylo jeho tajným přáním dokázat víc...

Vedoucí střediska Armádního sportovního oddílu Dukla Hradec

Králové Václav Patrman

Olympijského vítěze ve střelecké soutěži v trapu Davida Kosteleckého společně s dalšími úspěšnými armádními reprezentanty přijala začátkem září ministryně obrany Vlasta Parkanová. Za jeho ojedinělý sportovní výkon mu předala plaketu ministryně obrany.

Kam jsi uložil medaili?Medaili mám na bezpečném místě.

A když řeknu kde, pak už to místo bez-pečné nebude.

Přivezl sis něco na památku z Číny?

Přivezl jsem si nějaká trička a pár suvenýrů pro rodinu. Dostal jsem také spoustu dárků od pořadatelů. A pokud mne se týká, mám takovou tradici, že si nechávám vestu. V ní už nestřílím.

Změnilo se teď pro „zlatého olympionika“ něco v osobním životě?

Všechno je ještě čerstvé a velmi živé. Cítím větší zájem o mou osobu, ale mys-lím, že to brzy pomine. Přibudou další vítězové. Na ně se přesune pozornost a můj život se vrátí do starých kolejí. Přesto je ale možná moc brzy na to hod-notit, do jaké míry to všechno můj život ovlivnilo či ještě ovlivní.

Celou olympijskou přípravu jsi absolvoval v armádním sportovním oddíle střelců. Jaké ti zde vytvořili podmínky pro to, abys mohl stát na stupni nejvyšším?

Co se týče materiální péče, nemohu si na nic stěžovat. Po lidské a vztahové stránce musím přiznat, že ne vždy jsem se setkal s důvěrou a občas jsem mu-sel i pár věcí překousnout. Nemyslím to zle, možná to bylo dáno tím, že jsem zvyklý pracovat jinak, než je ve středis-ku běžné. V každém případě jsem rád, že jsem pro Duklu vyhrál zlato a ukázal tak, že moje cesta byla správná.

Na olympiádě jsi vyhrál ten nejcen-nější kov. Jaký máš teď před sebou cíl?

Určitě bych chtěl někdy vyhrát mis-trovství světa. To je největší motivace. A samozřejmě se nominovat na příští olympiádu do Londýna.

Motivaci tedy určitě neztrácíš...Motivaci opravdu neztrácím, na to

jsem střelecky příliš mladý. Ve svém nitru jsem moc rád, že se mi podařilo ve třiatřiceti letech získat metu nejvyšší – olympijské zlato. O to víc si teď mohu svoji kariéru užívat. Ten nejvyšší cíl a sen jsem si splnil. Přál bych to každé-mu sportovci.

A telegramu od prezidenta republiky Václava Klause.

Po návratu z Pekingu jsi prohlásil,

že už se těšíš na to, jak s tátou vykouříte oslavný doutník. Došlo na to?

Došlo a nezůstalo u jednoho. I to se dá považovat za pocit nesmírného štěstí.

S jakou tě přivítali doma na Moravě? Tekla slivovice?

Vítala mě celá rodná obec a samo-zřejmě rodina. Oslavy proběhly v kli-du. Pili jsme převážně víno a šampus, ale decentně. Alkohol mi nedělá dob-ře. Jsem Moravák, a tak raději to víno. Pozval jsem přátele k nám na střelnici do Holasic, aby to byla stylová střelecká oslava.

t íh ddíl D kl H dVedoucího střediska Armádního

VVeddoucííí tstřřředidi kska AAr áámáddnííhího

42 43

Přebor Armády ČR ve střelběNa Armádním střeleckém stadionu v Plzni-Lobzích se za účasti zástupce náčelníka GŠ-ředitele SOC MO brigádního ge-

nerála Miroslava Bálinta 11. září konal 2. ročník přeboru AČR ve střelbě ze služebních zbraní. Čtrnáct tříčlenných družstev, která zastupovala jednotlivé armádní složky, měřilo svoje síly ve střelbě z pistole vz. 82 a ze samopalu vz. 58.

Systém soutěžení byl u obou zbraní stejný. Lišila se pouze vzdálenost k terči, u pistole byla 25 metrů, u samopalu 100, a měnila se také poloha, neboť z pistole se střílelo vestoje, ze samopalu vkleče. Na nástřel tří ran měla družstva šest

minut. Po jeho vyhodnocení následovalo deset minut, ve kterých musel každý vypálit deset ran. Do výsledného součtu se započítávalo deset nej-lepších zásahů.

A jak přebor skončil? Z pistole nejpřesněji mí-řili prap. Veronika Roletzká, mjr. Radek Bečvář a kpt. Vladimír Port. Z družstev dosáhla nejvíce bodů Základna munice Týniště nad Orlicí před Univerzitou obrany Brno a Velitelstvím společ-ných sil. Se samopalem si nejlépe vedli kpt. Šárka Soukopová, mjr. Petr Eisenhammer a rtm. Petr Žůrek. V družstvech zabodovala UO Brno, Hradní stráž a ZM Týniště n. O. V jednotlivcích se nejvýše umístili prap. Veronika Roletzká, kpt. Milan Petr a mjr. Petr Eisenhammer, v druž-stvech UO Brno, ZM Týniště n. O a Hradní stráž.

Text a foto: kpt. Milan PETR

Samotné mistrovství světa ve vojen-ském pětiboji MAP (Military Aeronautical Pentatlon) je rozděleno do sedmi částí. První disciplínou je soutěž v letecké na-vigaci. Při ní mají zástupci jednotlivých reprezentačních týmů za úkol po před-letové přípravě absolvovat zhruba čty-řicetiminutový orientační let, ve kterém se hodnotí dodržení časového limitu pro vzlet, časová a distanční odchylka při přeletu tří kontrolních bodů a včasnost korekčních manévrů. Závodníci absol-vují celý let v roli navigátora a svými pokyny zcela určují průběh letu. Český

Za poslední čtyři roky trenérská dvo-jice kpt. Radek Jančík a kpt. Marek Heidingsfeld přivezli se svými svěřenci

z vrcholných soutěží již třetí mistrovský titul. V roce 2006 zkrotil nejlépe turbovr-tulové T-27 Tucano pilot 21. zTL Čáslav npor. Pavel Pavlík a s přehledem zví-tězil v letecké navigaci. V roce 2004 v tureckém Istanbulu nadporučík Mi-roslav Šajban v bouřlivé atmosféře zví-tězil v šermu kordem. Stejného úspěchu

ském pětiboji MAP (Military Aeronautical jice kpt. Radek Jančík a kpt. MarekSamotné mistrovství světa ve vojen- Za poslední čtyři roky trenérská dvo-

Mistrem světa v šermu pro rok 2008 se ve vojenském leteckém pětiboji stal poručík Jiří Janeček z 23. zVrL Přerov

Text a foto: kpt. Marek HEIDINGSFELD, reprezentační trenér

Dějištěm letošního mistrovství světa ve vojenském leteckém pětiboji se v druhé polovině srpna stalo fi nské městečko Tikkakoski. V pořadí již 51. ročník mistrovství hostila tamní vojenská letecká akademie. Účastnila se ho i reprezentace české armády. Úspěšně.

Výsledky družstva AČR z MS ve vojenském leteckém pětiboji

Rok Místo konání PAIM body Celkové umístění1995 Florennes, Belgie 8218 9. místo1996 Lulea, Švédsko 10 621 8. místo1997 Trondheim, Norsko 9579 10. místo1999 Zaragoza, Španělsko 9289 8. místo2000 Tikkakoski, Finsko 9460 9. místo2001 Blekingewing, Švédsko 9704 8. místo2002 Dijon, Francie 10 060 5. místo2003 Salamanca, Španělsko 10 029 8. místo2004 Istanbul, Turecko 10 559 5. místo2006 Pirasununga, Brazílie 10 455 7. místo2007 Vyškov, Česká republika 10 934 5. místo2008 Tikkakoski, Finsko 11 358 5. místo

tým v této části zastupoval nadporučík Miroslav Šajban, pilot z 22. zL v Náměšti nad Oslavou, který skončil na 4. mís-tě – pouhé dvě vteřiny za domácím závodníkem.

Další disciplíny, jako jsou střelba ze vzduchové pistole na deset metrů, plavání na 100 metrů s překážkami, šerm kordem, basketbalové dovednosti, překážková dráha na 400 metrů a orien-tační běh, absolvují již všichni čtyři zá-vodníci reprezentující národní výpravu. Vítěz každé soutěže kromě zlaté medai-le získává i titul mistra světa.

dosáhl na letošním mistrovství i poručík Jiří Janeček, pilot z 23. zVrL v Přerově, když postupně porazil třiadvacet šermířů z celkových sedmadvaceti.

Vojenský letecký pětiboj bude v ro-ce 2011 začleněn jako jeden ze sportů

na Armádní olympiádu. To by mohla být výzva pro všechny zdatné sportov-ce-vojáky z povolání sloužící u útvarů vzdušných sil, kteří by rádi změřili své síly a dovednosti v jeho zajímavých disciplínách.

44 45

SoldiersThe armed forces are formed of soldiers. The armed forces need young men and women with ambition, energy, and desire.When a civilian person joins the military, he/she becomes a trainee. He/she starts

his/her basic training.The recruits must have a physical and medical examination before they enter

the military. Basic training is pretty tough. Trainees are learning to live their lives in the military. During the basic training trainees will learn to follow instructions. They are supposed

to do everything the training instructors tell them to do. Drill instructors drill the new recruits. They give them physical training and teach

them to guard the military base. Trainees learn to stand at attention, fall in, march, run, jump, climb, crawl, etc. They

wear battle dress uniforms.When they graduate from the basic training, they can be posted to a unit.Every soldier is assigned an appropriate rank. From time to time, he/she can be

promoted.Soldiers live in barracks, and they are subject to strict discipline.They are responsible for keeping their rooms clean and tidy.They have their meals at a mess hall. When they are sick, they go to sick call.Military personnel wear a uniform.Their clothing must be in perfect order, and their boots must be clean and highly

polished.Their personal weapons must be in perfect order, too. Soldiers must follow all orders, verbal as well as written. Offi cers and NCOs give

orders.It is soldiers’ responsibility to be well informed and to know exactly what they are

supposed to do. All activities in barracks are carried out according to a routine.Every activity has its exactly assigned place and time.Daily activities of soldiers start with reveille and end with tattoo.Their daily training tasks are specifi ed in the orders of the day. An inseparable part of the daily routine is physical training. Soldiers must be fi t that

is why they do exercises every day. They train on the assault course and in simulated battle conditions as well.The training of every soldier and every unit depends on assigned specialization. They receive different kinds of training, do a lot of exercises, and they attend various

courses according to their specialization. For example, there is communication training, fi rst aid training, weapon training,

NBC training, training in map reading, etc.Soldiers are tested in military skills such as shooting, attack and ambush drills,

night patrolling, map reading, etc.They must be excellent at shooting, so they spend a lot of time at a fi ring range.Soldiers must have no obligations or convictions that will prevent their bearing arms

and supporting and defending their country.

TEXT 1

EXERCISE 1 – 1:Answer the following questions.1. Where do soldiers live during the

basic training?2. What are they responsible for?

7. Soldiers have moral __________ to protect and defend their country.

8. I can’t say that the training was easy because, in fact, it was pretty __________.

9. The offi cer was promoted and __________ a pay increase after that.

10. Soldiers __________ the main entrance to the embassy.

EXERCISE 1 – 4:a) Turn these adjectives into nouns.

simulatedresponsibledailystrictsickfi tclean

b) Turn these verbs into nouns.to liveto preventto dependto trainto graduate

c) Read the text once more and fi nd at least 10 words that can be used in the same form as nouns and verbs.

EXERCISE 1 – 5:Translate the following sentences into English. 1. Každý voják má určenu příslušnou

hodnost. 2. Vojáci jsou podrobeni přísné kázni. 3. Vojáci musí být dobře informovaní

a musí plnit rozkazy svých nadřízených.

4. Vojáci musí být upravení, jejich uniformy musí být v perfektním pořádku a boty musí být vyleštěné.

5. Každá vojenská činnost má své přesně určené místo a čas.

6. Činnost je specifi kována v denním rozkaze.

7. Denní činnost vojáků začíná budíčkem a končí večerkou.

8. Výcvik každého vojáka a každé jednotky záleží na určené specializaci.

9. Vojáci musí umět dobře střílet, proto tráví hodně času na střelnici.

according to . . . . . . . . . . . . . . . . . . podleto ambush . . . . . . . . . . . . . . . . . . . přepadnout ze zálohyappropriate . . . . . . . . . . . . . . . . . . . příslušný, vhodnýassault course . . . . . . . . . . . . . . . . . bojová dráhato attend (a course) . . . . . . . . . . . . . . navštěvovat (kurz)battle dress uniform (BDU). . . . . . . . . . . polní uniformato be assigned . . . . . . . . . . . . . . . . . být určen, stanoven, přidělento be promoted . . . . . . . . . . . . . . . . . být povýšento be subject to strict discipline. . . . . . . . . být podroben přísné kázniconviction. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . přesvědčeníto crawl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . plazit sedaily routine . . . . . . . . . . . . . . . . . . denní zaměstnánídesire. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . touha, přáníto desire . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . toužit (po), přát sidrill instructor . . . . . . . . . . . . . . . . . . instruktor výcvikuto fall in . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . nastoupitfi ring range . . . . . . . . . . . . . . . . . . . střelniceguard . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strážto guard . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . střežit, hlídat, chránitinseparable. . . . . . . . . . . . . . . . . . . neoddělitelnýto join the military. . . . . . . . . . . . . . . . vstoupit do armádyto march . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . pochodovatmess hall . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . jídelnamilitary skills . . . . . . . . . . . . . . . . . . vojenské dovednostinight patrolling . . . . . . . . . . . . . . . . . noční hlídkováníobligation . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . závazekorders of the day . . . . . . . . . . . . . . . . denní rozkazpolished . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . naleštěnýto receive. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . přijmout, přijímat, obdržetreveille . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . budíčeksick call . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . návštěva vojenského lékaře;

nástup nemocnýchsimulated battle conditions . . . . . . . . . . . simulované bojové podmínkyto stand at attention . . . . . . . . . . . . . . stát v pozorutattoo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . večerkatough . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . obtížný, nesnadný, těžký

3. What does a soldier do when he/she is ill?

4. Where do soldiers have their meals? 5. Why do you think soldiers are

supposed to follow orders?

6. What do their daily activities start and end with?

7. What military skills are soldiers tested in?

8. What do you consider an inseparable part of the daily routine for soldiers?

9. What could prevent soldiers from defending their country?

10. What kind of men and women do the armed forces need?

EXERCISE 1 – 2:Match the following words with their defi nitions. 1) appropriate a) l ikely to be violent or

to contain violence; not kind or pleasant

2) barracks b) a binding contract, promise, moral responsibility

3) to guard c) to get or be given something

4) inseparable d) suitable, proper 5) tough e) pretended; mock 6) simulated f) that cannot be parted 7) to receive g) a strong wish 8) obligation h) a building or

buildings for housing soldiers, etc.

9) conviction i) to protect someone or something from being attacked or stolen

10) desire j) a strong belief

EXERCISE 1 – 3:Use the appropriate forms of the words from the previous exercise to complete the following sentences. 1. It was really very diffi cult for the allied

soldiers to fulfi ll the task because of the enemy’s deep religious __________.

2. Soldiers have to train in __________ battle conditions.

3. Emergency leave is available to soldiers when __________.

4. The ex-POWs released by the enemy have become __________ as a result of their captivity.

5. The commander felt a __________ to show his subordinates he was the best.

6. The units were ordered back to __________.

VOCABULARY 1

ANSWER KEY

EXERCISE 1 – 1: 1. In barracks. 2. It is soldiers’ responsibility to be well informed and to

know exactly what they are supposed to do. They are also responsible for keeping their rooms clean and tidy.

3. When they are sick, they go to sick call. 4. They have their meals at a mess hall. 5. Individual answers. 6. Daily activities of soldiers start with reveille and end with tattoo. 7. They are tested in military skills such as shooting, attack and

ambush drills, night patrolling, map reading, etc. 8. Individual answers. 9. Some obligations or convictions.10. Young men and women with ambition, energy, and desire.

EXERCISE 1 – 2:1) d 2) h 3) i 4) f 5) a 6) e 7) c 8) b 9) j 10) g

EXERCISE 1 – 3:1. conviction 5. desire 9. received2. simulated 6. barracks 10. guard/guarded3. appropriate 7. obligation4. inseparable 8. tough

EXERCISE 1 – 4:a) simulation, responsibility, day, strictness, sickness, fi tness,

cleanlinessb) life, prevention, dependence, training, graduationc) need, start, drill, guard, march, jump, call, order, exercise, test,

attack, ambush

EXERCISE 1 – 5: 1. Every soldier is assigned an appropriate rank. 2. Soldiers are subject to strict discipline. 3. Soldiers must be well informed and they have to follow the

orders of their superiors. 4. Soldiers must be neat, their uniforms must be in perfect order,

and their boots (shoes) must be polished. 5. Every military activity has an exactly assigned place

and time. 6. The activities are specifi ed in the orders of the day. 7. Daily activities of soldiers start with reveille and end

with tattoo. 8. The training of every soldier and every unit depends on

assigned specialization. 9. Soldiers must be good at shooting, so they spend a lot of time

at a fi ring range.Podle publikace „Základy anglické vojenské terminologie do kapsy“ Mgr. Jany Stodolové z Centra jazykové přípravy UO Brno

jazykový koutekjazykový koutek

46 47

Bezplatná inzerce pro všechny příslušníky AČR!

Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu:redakce A reportuRooseveltova 23161 05 Praha 6-Dejvice

elektronickou poštou na adresu:areport@centrum.cznebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933.

V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává.

Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.).

Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

Lze tak činit následujícími způsoby: e-mailem: areport@centrum.cz poštou na adresu: Redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6

faxem na číslo: 973 215 933 prostřednictvím intranetové sítě AČR (všichni pracovníci redakce mají svoji intranetovou adresu).

Nejvhodnější je texty zasílat v elektronické podobě jako dokument v textovém editoru Word bez jakýchkoli grafi ckých úprav (pouze holý text). K e-mailu, kde kromě jména uvádějte i své telefonické spojení, článek připojte vždy jako přílohu.Fotografi e zasílejte také elektronickou poštou ve větším rozlišení (o velikosti cca 500 kB až 1 MB) jako samostatné přílohy. Snímky nevkládejte do wordového dokumentu!!! Fotografi e lze do redakce dodat i v klasické podobě na lesklém papíře o rozměrech minimálně 13 × 9 cm. Nevyžádané snímky redakce nevrací.O zaslání příspěvku je vhodné se nejdříve telefonicky nebo osobně dohodnout se šéfredaktorem či některým z redaktorů (viz spojení uvedené v tiráži).

Příspěvky spolupracovníků redakce, které byly v A reportu otištěny, jsou honorované takto:– 1 normostrana textu (cca 2000 znaků včetně

mezer): 150 až 250 Kč– 1 fotografi e: 100 až 150 Kč.Pokud má být honorář vyplacen, musí redakce obdržet o autorovi textu i autorovi snímků následující údaje:– jméno a příjmení– rodné číslo– údaj, zda jde o vojáka z povolání, občanského

zaměstnance, případně osobu mimo resort obrany

– adresu bydliště-– číslo a místo VÚ nebo VZ, kde dotyčný slouží– u VZP a o. z. číslo RFO, který je služebně

vyplácí– název banky a číslo účtu, na který má být

honorář poslán– kopii průkazního lístku k tomuto účtu (možno

zaslat na výše uvedené faxové číslo).Vzhledem k tomu, že není v silách redakce tato data zpětně zjišťovat, zasílejte je současně s článkem. Pokud tyto údaje nejsou k dispozici, nemůže redakce honorář cestou příslušného regionálního fi nančního odboru odeslat.

Jak zasílat články do A reportu?

V roce 1938 bylo Opavsko jedním z nejlépe opevněných míst u blízké hrani-ce s nacistickým Německem. Na obraně se vedle čs. armády podílel také prapor Stráže obrany státu Moravská Ostrava. Výstavbu opevnění střežil Strážní pra-por XIII, v němž sloužil tehdejší čet. dsl. Jan Kubiš, jeden z hlavních aktérů aten-tátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha v květnu 1942. Pevnosti,

těžké objekty, hájili vojáci elitního Hraničářského pluku 4 Jana Satorie.

Po mnichovské kapitulaci se obránci museli stáhnout za nové hranice a Opavu

a minovými poli úspěšně využili k hou-ževnaté obraně při ostravsko-opavské operaci Rudé armády. Na té se podílela 1. čs. samostatná tanková brigáda i 1. čs. smíšená letecká divize v SSSR. Těžké boje na dnešním území Opavy trvaly od 17. dubna do 6. května 1945, kdy byly osvobozeny Milostovice.

Tyto události připomněla tisícům diváků různého věku jediná bojo-vá ukázka věnovaná 90. výročí vzni-ku československé armády pořádaná v Moravskoslezském kraji. Zahájily ji střety strážců našich hranic s nacis-tickými bojůvkami. Následoval fi ktivní útok Wehrmachtu na linii opevnění, kte-rý čs. armáda odrazila. Nejrozsáhlejší část programu byla věnována bojům na konci 2. světové války. Poválečnou historii naší armády znázornila ukázka taktického cvičení někdejší ČSLA, jíž se zúčastnili příslušníci aktivních zá-loh Moravskoslezského kraje. Součástí programu byla rovněž velká prezentace současné techniky opavské 53. brigá-dy pasivních systémů a elektronického boje generála Heliodora Píky, konkrétně jejího 532. praporu elektronického boje. S velkým zájmem návštěvníků se se-tkal i průlet a přistání bitevního vrtulní-ku Mi-24 z letecké základny v Náměšti nad Oslavou.

Text: Petr ŠILERFoto: Jaromír BREUER

Opavský klub vojenské historie připravil již pošesté za podpory Statutárního města Opavy, Ministerstva obrany ČR, ČSOL, ČSBS, VHÚ a dalších subjektů velkou bojovou ukázku na bývalé linii čs. opevnění. Akce konané v Opavě- -Milostovicích 13. září se zúčastnily kluby vojenské historie z Česka i zahraničí s velkým počtem vojenské techniky.

bez boje 8. října 1938 obsadila německá armáda. Část opevnění využila k výcviku a získání cenných zkušeností pro útok na Belgii a Francii. Z mnoha objektů vytr-hala pancéřové prvky, špičkové pevnost-ní kanony vz. 36 jí posloužily ještě za in-vaze Spojenců do Francie. Počátkem roku 1945 nacisté zdejší opevnění provizorně opravili, vyzbrojili a po do-plnění polním opevněním, překážkami

Volná místa

Vážení čtenáři A reportu!K dosažení vyšší efektivnosti při vydávání polygrafi ckých produktů a snižování fi nančních nákladů na jejich pořízení

bylo dnem 1. května 2008 ukončeno rozesílání A reportu individuálním odběratelům. Časopis je nadále distribuován podle platného rozdělovníku do všech útvarů a součástí resortu.

Každé číslo A reportu čtenáři naleznou v den jeho vydání ve formátu pdf na www.army.cz – Dokumenty a publikace – Časopisy.

Hradní stráž nabízí SM: střelec – strážní služba, Ho 41, ČVO 11, PT 06, vzdělání: výuční list, BP „D“, výška 180 – 188 cm, štíhlá postava, bez kosmetických vad

Zájemci se mohou hlásit na alc. 209 331. Velitel VÚ 2316 Praha nabízí volné

systemizované místo pro občanského zaměstnance na pozici:

krejčí / krejčová skladů logistiky – PT 07, BP „V“, vzdělání střední odborné s výučním listem v oboru

Nástup od 1. 10. 2008.Bližší informace: alc. 204 719, 204 720

Náčelník SMU ŘeLogZdrP Stará Boleslav nabízí volná systemizovaná místa pro o. z.:

správní rada oddělení vojenské metrologie a technického dozoru, obor elektrická zařízení, KvPř 61, BP „D“, PT 11 správní rada oddělení vojenské metrologie a technického dozoru, obor zdvihací zařízení, KvPř 61, BP „D“, PT 11 správní rada oddělení vojenské metrologie a technického dozoru, obor tlaková a plynová zařízení, KvPř 61, BP „D“, PT 11

správní rada oddělení vojenské metrologie a technického dozoru, obor metrologie, KvPř 61, BP „V“, PT 11

Předmětem pracovní náplně je řízení oborů odborného technického dozoru s celoarmádní působností, resp. řízení certifi kačního a akreditačního systému AČR (obor metrologie). Předpokladem je technické vzdělání, orientace v oblastech odborného technického dozoru, resp. metrologie, a schopnost získat osvědčení zkušebního komisaře OTD AČR. Osvědčení revizního technika OTD výhodou.Kontakt a bližší informace: alc. 230 704, pplk. Veselák, nebo 230 741, mjr. Zubalík.Termín nástupu 1. 1. 2009

Ředitel ŘePP nabízí volná systemizovaná místa pro VZP:

vedoucí starší důstojník-specialista – SH 71 (64, 63), ČVO 41, KvaPř 13, KvaPo 6, PT 12, BP „D“.

Požadujeme: schopnost samostatné štábní práce, vynikající znalosti výpočetní techniky (znalost SQL, programování VB nebo .NET a databází výhodou). Nástup od 1. 1. 2009

starší pracovník štábu – SH 53, ČVO 41, KvaPř 10, KvaPo 4, PT 09, BP „D“.Nástup od 1. 11. 2008.

Požadujeme: schopnost štábní práce, vynikající znalosti výpočetní techniky (znalost SQL a databází). Žádosti se strukturovaným životopisem posílejte elektronicky na e-mail: bednarz@army.cz. Kontakt: pplk. Ing. Zdeněk Bednář, alc. 216 379. Bližší informace na intranetu ISSP

Velitel VÚ 1825 Tábor nabízí volná systemizovaná místa pro VZP:

velitel minometné baterie – SH 64, PT 10, KvPř 12, ČVO 14, KvPo 5, BP „T“, AJ 1111 velitel mechanizované čety – SH 62, PT 09, KvPř 12, ČVO 11, KvPo 5, BP „V“, AJ 1111 důstojník plánovací skupiny operačního odd. – SH 62, PT 09, KvPř 12, ČVO 16, KvPo 5, BP „T“, AJ 1111

Kontakt: por. Bc. Pavel Šanc, alc. 305 605,mob. 602 434 065

Velitel Základny neopravovaného materiálu Brno vyhlašuje výběrové řízení na obsazení systemizovaného místa pro občanského zaměstnance:

vedoucí oddělení vývoje, výzkumu a zkušebnictví výstrojní služby, PT 13, BP „D“ – zařazení dle katalogu prací: č. f. 2.15.1 výzkumný a vývojový pracovník, místo výkonu práce: Brno

48

spojspoj

Různé

Předpokládaný termín obsazení SM je 1. 12. 2008Podmínky pro zařazení: všeobecné– VŠ magisterské vzdělání (nebo Ing.) – bezpečnostní prověrka na stupeň utajení „

Důvěrné“ (nebo splnění podmínek pro vydání Osvědčení fyzické osoby)

– jazykové znalosti: Angličtina STANAG 1111– občanská a morální bezúhonnost (doložená čestným prohlášením)

odborné– praxe v oboru výstrojní služby min.10 let– základní znalosti z problematiky zákonů: č. 137/2006 Sb., o zadávání veřejných zakázek, č. 309/2000 Sb., o obranné standardizaci, kata-logizaci a státním ověřování jakosti výrobků a slu-žeb určených k zajištění obrany státu a o změně živnostenského zákona, č. 22/1997 Sb., o tech-nických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů

– INA Odborné nařízení náměstka ministra obrany pro vyzbrojování: zavádění vojenského materiálu a komerčních produktů do užívání u organizačních celků MO č. 865/2008-5888 ze dne 4. 4. 2008

Požadovaný osobnostní profi l:Samostatnost v rozhodování a schopnost plnit zodpovědně úkoly bez přímého dohledu nadřízeného, odpovědnost, aktivita a kreativita, ochota, vstřícnost a časová fl exibilita, dobré komunikační schopnosti, prokazatelná schopnost manažerských činností, řídit kolektiv podřízených zaměstnanců, správně vytyčovat hlavní směry činností vyplývajících z výzkumných a vývojových úkolů v oblasti služeb logistiky výstroje resortu MOObsah činnosti:– Tvůrčí a samostatné řešení závažných

a složitých výzkumných a vývojových úkolů v oblasti služeb logistiky výstroje resortu MO s rozhodujícím významem pro rozvoj vědního oboru.

– Řešení komplexu výzkumných a vývojových úkolů s defi novanými vstupy a rámcově urče-nými výstupy ve stanoveném čase s konkrét-ními vazbami na ostatní vědní obory.Tvůrčí zpracování, posuzování a koordinace náročných programů, projektů a koncepcí vývoje služby logistiky výstroje MO s vazbami na příbuzné vědní obory, ekonomiku a obranu státu.

– Řízení aplikovaného výzkumu a vývoje v systé-mu služby logistiky výstroje resortu MO, na jeho základě navrhování hlavních směrů rozvoje výstrojní služby AČR a programů vystrojování.

– Odpovědnost za zastupování ČR v pracovní skupině NATO pro polní stejnokroje, osobní výstroj a ochranu a za spolupráci se státy NATO a státy PfP v otázkách standardizace a interoperability.

– Řízení zadávaných odborných podmínek pro vyhodnocování nabídek zájemců o dodávky dle Zákona č. 137/2006 Sb., o zadávání veřejných zakázek v oblasti takticko-technických paramet-rů součástek materiálu osobního použití.

Podkladové materiály:– ověřený doklad o nejvyšším vzdělání– osvědčení NBÚ – profesní strukturovaný životopis– vysvědčení o dosažení jazykové úrovně

STANAG 1111

– další dokumenty o dosažené odborné kvalifi kaci– písemný souhlas se zpracováním osobních

údajů pro účely výběrového řízení v souladu se zákonem č. 101/2000Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů.

Uchazeči předloží přihlášky s podkladovými materiály k výběrovému řízení do 6. 11. 2008 v označené obálce „Personální řízení ZNM Brno“ por. Ing. Olze Kleinhamplové (tel. 973 442 841, alc. 442 841)Vojenské zařízení 8521, Personální pracoviště ZNM, Štefánikova 53, 602 00 BrnoVelitel ZNM Brno si vyhrazuje právo v případě nesplnění podmínek uchazeče o zařazení do výběrového řízení nebo i z jiných, v době vyhlášení výběrového řízení neznámých důvodů nevybrat žádného z přihlášených uchazečů. Všem nevybraným uchazečům bude vrácena veškerá písemná dokumentace předložená v rámci výběrového řízení.

Ředitel VZ 8731 Praha nabízí volná SMpro VZP:– náčelník skupiny vnitřní správy – SH 71 (mjr.,

možné kpt.), KvPř VŠ (Mgr., Ing.), BP „T“, případně splnění podmínek pro získání, KvPo 6 (kurz pro vyšší důst.), AJ 2211 dle normy Stanag 6001 (je možné doplnit), PT 11, znalost plánování, organizačního a logistického zabezpečení a ŘP sk. „B“ výhodou

pro o. z.:– projektant informačních a komunikačních

technologií – KvPř VŠ (Ing.) elektrotechnického směru, BP „T“, případně splnění podmínek pro získání, AJ 1111 dle normy Stanag 6001 (je možné doplnit), PT 12, znalosti a praxe v oblasti měřicí a výpočetní techniky předností, znalosti z oblasti fyzické a technické bezpečnosti a systému jakosti dle ISO nebo EN standardů výhodou

Zájemci se mohou hlásit na alc. 216 806.

Hledám za sebe náhradu k VÚ 2395 Pardu-bice na funkci řidič ČVO (173). Nutné řidičské oprávnění skupiny „C“. Kontakt: 602 648 936

Hledám za sebe náhradu k VÚ 5008 Klatovy na funkci starší řidič-mechanik. Tel.: 774 635 955

Pozvánka na setkání absolventů studia oboru geodezie a kartografi e VA (UO) Brno. Dne 20. 11. 2008 se bude u příležitosti 90. výročí vzniku vojenské zeměpisné služby konat odborná konference v prostorách UO Brno, Kounicova 44/50, 229, po které bude následovat posezení všech účastníků v prostorách klubu UO v Šumavské ul. Zveme všechny absolventy studia oboru (od r. 1954) a prosíme o zaslání kontaktů (adresa, E-mail, tel. č. na Vás, příslušníky Vašeho ročníku, příp. i další absolventy) vedoucímu org. výboru setkání doc. Rybanskému, UO Brno, K 210, Kounicova 65, 612 00 Brno, marian.rybansky@unob.cz, tel.: 973 446 407, následně Vám bude zaslána pozvánka a další informace.

Hledám za sebe náhradu k VÚ 4428 Hranice na funkci starší řidič-řidič autobusu. Podmínkou je vojenské řidičské oprávnění sk. „D“.Tel.: 776 562 696 nebo e-mail: frisek@seznam.cz

Hledám za sebe náhradu k VÚ 2395 Pardubice na funkci řidič. Kontakt: 774 302 088

Hledám za sebe náhradu k VÚ 2395 Pardu-bice. Nutný VŘP sk. „C“. Kontakt: 737 725 045

Koupím útočný nůž vz. 75 (uton) série 0001 za vaši cenu. Kontakt: 737 400 026

Prodám kevlarovou přilbu značky Schuberth (nová) – 2800 Kč, neprůstřelnou vestu těžký typ včetně dvou balistických panelů v odolnosti 4 (zadrží 7.62 × 54R) – 7500 Kč (nová), nehořlavé nové nomexové kombinézy SOG, olivová a písková, kus za 2000 Kč.Tel.: 773 079 783

Hledám za sebe náhradu k VÚ 2395 Pardu-bice na funkci řidič sk. „C“. Tel.: 602 793 291

Vyměním místo u VZÚ Rakovník, funkce starší odmořovač, četa chemické ochrany, BP „V“, PT 06), za místo v Náměšti nad Oslavou.Tel.: 773 141 292

Hledám náhradu k VÚ 3072 České Budějo-vice na funkci st. řidič-mechanik, případně elektromechanik. Nástup možný ihned.Kontakt: 723 203 420, alc 322 430

Prodám tlumok malý pro průzkumníky – objem 20 až 30 litrů (nový, nevyužitý). Cena 1100 Kč. Tel.: 721 566 285

Prodám tlumok velký pro průzkumníky– objem 70 až 120 litrů (nový). Cena 5500 Kč.Tel.: 721 566 285

Pozvánka na XII. mezinárodní prodejní výstavu sběratelů starých i moderních militarií. Burza se koná 8. listopadu 2008 od 10 do 14 hod. v Praze 6-Dejvicích v menze ČVUT, roh Kolejní a Bechyňovy ul. (cca 200 m od metra „A“, stanice Dejvická). Tato specializovaná akce si získává stále větší oblibu jak ze strany vystavovatelů, tak i sběratelů ze zahraničí. Uskutečňuje se pouze 2× ročně a je jediná takového rozsahu v ČR (výzbroj, výstroj, technické vybavení, spojovací technika, optika, vyznamenání, insignie, chladné zbraně, literatura, aj.). Bližší informace na tel.: 604 717 897 nebo www.antiktrhy.cz

Setkání absolventů a učitelů VSS JL Vyškov 24. 10. 2008 ve Vyškově od 18.00 hod.Info: 777 861 972

Vyměním obecní byt 2 + 1 v Brně za podobný nebo menší v Praze. Tel.: 776 310 902

Pronajmu byt 3 + 1 v Jincích, ul. Zborovská. Tel.: 773 222 199

Hledám za sebe náhradu k VÚ 2395 Pardubice na funkci řidič PHM. Řidičský průkaz sk. „C“. Tel.: 724 954 009

Hledám za sebe náhradu k VÚ 5834 Strakonice na funkci řidič-strojník.Tel.: 776 674 620

Hledám za sebe náhradu k VÚ 1923 Pardubice na funkci velitel obsluhy 122mm RM vz. 70. Kontakt: 724 023 908

Koupím zápalkové nálepky. Kontakt: mob. 607 702 994, alc. 443 667

Prodám zelenou uniformu vz. 97 – 2× kalhoty služební a 1× vycházkové (182/88), blůza – sako (stříbrné knofl íky, 182/100/88), čepice vycházková (57), lodička (57), 2× košile zelená (39/40), zimní kabát s vložkou a límcem, vesta, 2× kravata. Vše ve velmi dobrém stavu, bližší info na tel.: 775 277 128

Hledám za sebe náhradu k VÚ 8595 Praha na funkci st. střelec, každý měsíc čtrnáctidenní turnusy práce a volna. Tel.: 777 833 340