REPORTREPORT1/20141/2014

Velká laserová bitvaVelká laserová bitvaCvičení Saber Junction II prověřilo těžkou technikuCvičení Saber Junction II prověřilo těžkou techniku

72. praporního úkolového uskupení AČR72. praporního úkolového uskupení AČR

obsah

„Na základnu byly vypáleny dvě povstalecké rakety a jeho kotec dostal plný zásah,“ vzpomíná psovod desátník Rostislav Bartončík z Centra vo-jenské kynologie Chotyně, tehdejší příslušník 10. kontingentu provinčního a rekonstrukčního týmu v afghánském Lógaru. „Život si zachránil zřejmě svým instinktem, na výbuchy a střelbu je po náročném výcviku zvyklý. Byla to pro mě strašná chvíle. Když jsem viděl, že z psince téměř nic nezůstalo, myslel jsem, že to Athos nepřežil.“

Díky rychlému ošetření amerických lékařů přímo na základně byl Athos neprodleně transportován do Bagramu a poté na základnu NATO do ně-meckého Ramsteinu, kde je specializované pracoviště. Prodělal tam něko-lik operací, následoval transport zpět do republiky do Ústředního veteri-nárního ústavu AČR v Hlučíně, kde se mu dostalo další potřebné péče.

Jeho návrat do služby si nikdo nedovolil garantovat. „Athos nás všechny ale překvapil svou vitalitou a regenerační schopností,“ dodává podplukov-ník Marek Purmenský, náčelník Centra vojenské kynologie. „Je to velký bo-jovník a za to, že se brzy vrátí, patří velký dík samozřejmě jeho psovodovi, ale zároveň i všem těm, kteří mu k jeho dnešní kondici pomohli.“

V současné době je ještě v rekonvalescenci, ale díky péči celého Centra vojenské kynologie tady v Chotyni a zvláště jeho psovoda to vypadá s jeho návratem velmi slibně. „Vše je podmíněno samozřejmě tím, jak uspěje při zkouškách. I přesto, že mu střepina zůstala v noze, myslím, že to zvlád-ne,“ konstatuje desátník Rostislav Bartončík. „Je to totiž voják a bombař k tomu. Ti se jen tak nevzdávají.“

Hrdinství Athose a jeho snahu o návrat mezi vojáky ocenil začátkem ledna letošního roku i ministr obrany Vlastimil Picek a brigádní generál Božetěch Jurenka, ředitel Agentury vojenského zdravotnictví Armády České republiky.

Autor: Jana DeckerováFoto: autorka a archiv des. R. Bartončíka

ATHOSbojuje

o návrat do služby

Athos 68/10 – čtyřnohý specialista na vyhledávání výbušnin, ale také velký bojovník, jenž se po těžkém zranění, které utrpěl v roce 2012 v Afghánistánu, pomalu vrací do služby. Jeho hrdinství a snahu o návrat mezi vojáky ocenil začátkem letošního roku i ministr obrany Vlastimil Picek.

HOSTNemusíme se stydět 2

VÝCVIKVelká laserová bitva 6Saber Junction II: Malá válka za českými hranicemi 12Virtuální „tygří“ setkání 18Do krypty cesta plná odříkání 40

PERSONALISTIKASpokojené dítě = spokojený zaměstnanec/rodič 14

POZEMNÍ SÍLYTam, kde jiní nestačí 16

VĚDA A VÝZKUMOd nuly k prosperitě 20

VOJENSKÉ ZDRAVOTNICTVÍDvojí modernizace 23Zdravotnická pevnost Boyard 34

TECHNIKA A VÝZBROJZaostřeno na úsporu paliva 24DSTS – virtuální realita ve výcviku US Army 26Bezpilotní kolibřík 29MiG-21 Fishbed 43Robot TALON 45

LOGISTIKASpoléháme na vás! 30

TĚLESNÁ PŘÍPRAVAWinter Survival letos po dvacáté 32Přebory a sportovní soutěže resortu MO v roce 2014 33Nové trendy ve vojenském lezení 39

MY A NATO

Střežíme vzdušný prostor Slovenska 36CIOR – místo pro spolupráci 48

Úhel pohledu vrchního praporčíka 5Digitální stopy 35Pomník armádnímu generálovi Tomáši Sedláčkovi 47

2 3

host

Nový rok je již tradičně časem určitých předsevzetí. Chystáte se i vy osobně při-jmout nějaké vůči naší armádě?

Ne, žádné předsevzetí nepřijímám. Většina těchto dobrých úmyslů se obrátí v prach v prvních hodinách nového roku. A pokud jde o armádu, už vůbec bych si netroufal dávat nějaká předsevzetí. Vnějších vlivů mimo moji vůli a možnosti je pří-liš mnoho. Pokud to bude alespoň trochu mož-né, rád bych udržel trend, jaký byl doposud. To znamená, že vojáci dělají dobře svoji práci a ta je také pozitivně vnímaná veřejností a našimi part-nery v Alianci. Jako celek můžeme být hrdí na to, že svoji práci zvládáme a nemusíme se za ni ani trochu stydět. To si myslím, když udržíme, je do-statečné předsevzetí.

Když se podíváte na ten rok a půl, co jste ve funkci, co všechno se vám za tu dobu podařilo udělat a kde jste naopak byl neúspěšný?

Nepovedlo se mi přesvědčit dostatečně po-litickou reprezentaci a veřejnost, aby se výdaje na armádu nesnižovaly a aby se obraně této země věnovala náležitá pozornost. Je pravda, že je to role spíš pro ministra obrany než pro mne. Vnímám to ale následovně. Dokud se nám v po-litické reprezentaci nepodaří dostatečně prosadit myšlenku, že obrana země je standardní součás-tí fungování státu a že také stojí nějaké fi nanční prostředky, které se na obranu musí dlouhodobě a plánovitě vynakládat, budeme se jen těžko vy-maňovat ze současných problémů. Na tu pozitivní

stranu bych naopak dal to, že i přes veškerá ome-zení a snižování počtů armáda funguje překvapi-vě dobře. Vojáci u útvarů pozemních i vzdušných sil intenzivně cvičí. Na cvičeních i v operacích dosahují velice dobrých výsledků. Naši spojenci nás berou jako partnery do boje. Což je nejvyšší známka ocenění. Nejsme jen partnerem na papí-ře, který rozmnožuje počet vlajek, ale jsme armá-dou, od které si ostatní nechají krýt záda. A právě to je podle mě nejvyšší známkou důvěry.

V rozpočtu na příští rok přišel resort o více než sedm set miliónů na provozní výdaje. Jak moc špatná je tato zpráva pro armádu?

Ten zatím poslední škrt je pro resort obrany stanoven na 731 miliónů korun. Z toho Armády České republiky se týká přibližně 330 miliónů z položky běžné výdaje, především z operací a výcviku. Již delší dobu přitom hovoříme o tom, že prostředky uvolněné z operací v důsledku sta-hování se z Afghánistánu budeme reinvestovat do výcviku. Znamená to tedy, že částka škrtnu-tá z operací bude reálně chybět ve výcviku. A to dost citelně. Nějakých dvě stě až dvě stě padesát

miliónů se určitě projeví. Zbytek úspor se má zís-kat z výcviku pilotů a snížením spotřeby pohon-ných hmot. Předpokládáme však, že v průběhu roku se nám, jako každý rok, nepodaří některé akviziční akce realizovat a peníze na ně alokované bychom pak mohli využít ke krytí schodků. Měli bychom tedy mít možnost to, co teď stáhneme z výcviku pilotů a z PHM, v průběhu roku doplnit. Je to ale jen vytloukání klínu klínem.

Rok 2013 byl rokem reorganizací. Jak úspěšně se podařilo tento proces dotáh-nout do konce?

To je jedna z pozitivních věcí uplynulých dva-nácti měsíců. Přes rozsah organizačních změn, kdy jsme na jedné straně rušili operační velitelství a na straně druhé vytvářeli agentury a zakláda-li dvě nová velitelství, přecházeli z brigád druhů vojsk na plukovní strukturu, rušili jsme základnu v Přerově, přesouvali stovky lidí a techniku, jsme všechno toto zvládli velmi dobře. Nejvíc si cením toho, že původní předpoklad, že nám bude mu-set odejít osm set až tisíc vojáků, se nám podařilo výrazně zredukovat. To sice pro ty, co musí odejít, není dobrá zpráva, z pohledu armády i společ-nosti je ale velký úspěch, že sociální dopady na-konec nebudou tak veliké. Někdo si může myslet, že s přesuny a novým umístěním nadbytečných vojáků není žádný problém. Ve skutečnosti je ale za tím spousta práce. A to především administra-tivní. Nabídky na umístění musely projít kolečkem všech útvarů a zařízení. Jedině tak se podařilo dát všem maximum šancí najít volné místo v celém re-sortu. S ohledem na rozsah reorganizačních změn je potřeba říci, že to všechno proběhlo až nečeka-ně hladce. Celý tento proces se nám přitom poda-řilo zvládnout v termínech stanovených plánem. Personální opatření pak ještě dobíhají v souladu s lhůtami stanovenými legislativou.

Jak moc bolestný byl přechod z brigádní struktury na plukovní a s tím spojené ru-šení posádky v Rakovníku?

Přechod na plukovní strukturu proběhl stejně jako ty velké reorganizační změny velice hladce. Celý proces byl velmi dobře připraven. Alespoň z mé úrovně jsem nezaznamenal žádné větší pro-blémy. Jednalo se přitom o obrovský záběr reor-ganizačních a personálních opatření spojený mimo jiné s ukončováním a změnou nemalého množství služebních poměrů. Od 1. 12. 2013 již fungují bri-gády druhů vojsk v plukovní struktuře. Nedávno jsem například navštívil Strakonice a ten přechod na mě působil plynulým dojmem. S reorganizací jsou vždy spojeny i negativní věci, jako je například v tomto případě uzavření posádky v Rakovníku. To ale tak úplně nesouviselo s přechodem brigád na pluky. Uzavření posádky Rakovník jsme pláno-vali delší dobu. Bylo to dáno především ekonomic-kými hledisky. V současné době máme více posá-dek, než je zapotřebí. Pro potřeby ženijního pluku je dosavadní posádka Bechyně kapacitně plně do-stačující. Postupně tak ztrácelo smysl udržovat ra-kovnickou posádku, která nás stála několik desítek miliónů korun ročně. Z tohoto pohledu bylo efek-tivnější rakovnickou posádku uzavřít při zachování jejích schopností v Bechyni. Společně s ministrem obrany jsme navštívili Rakovník a představitelům města celou záležitost vysvětlili. Hovořili jsme i s velením útvaru. Upozorňovali jsme je, že se ne-jedná jen o organizační opatření, ale o ekonomic-kou nutnost.

Je připravena nová armádní legislativa týkající se jak vojáků z povolání, tak těch v záloze. Kdy očekáváte její schválení a je pro případ jejího nepřijetí připraven ně-jaký plán B?

Tento soubor návrhů zákonů, ať již novel, anebo zákonů zcela nových, označovaný jako obranný balíček, je potřeba brát jako navzájem provázané právní normy. Zásah do kteréhokoliv z těch zákonů, případně jeho nepřijetí, vyvolá-vá změny i v těch dalších. V průběhu roku 2013 jsme vynaložili nemalé úsilí, aby tyto normy byly připraveny včas a prošly meziresortními připo-mínkovými řízeními. Snažili jsme se veškeré při-pomínky analyzovat a celou záležitost předjed-nat v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Těch jednání proběhly ne desítky, ale nejspíš stovky. Doufali jsme, že když se nám podaří projednat zmíněné zákony ještě dosavadní vládou, budou připraveny ke schválení ve sněmovně v nejbliž-ších termínech a díky tomu bychom mohli pře-devším zákon o vojácích z povolání uplatňovat již od jara letošního roku. Poslední vývoj naznačuje, že nejen časově bude tato záležitost náročnější, ale že zákony budou i po obsahové stránce vysta-veny novým návrhům a připomínkám. V důsledku toho může dojít ke zdržení, ale i úpravě některých norem. Případným nechválením zákonů ve lhů-tách, které jsme plánovali, nenastane však žádná katastrofi cká situace. Dosavadní zákon o vojácích z povolání nadále platí, jsou nastavena veškerá nezbytná pravidla. V předjímání nového zákona o vojácích z povolání jsme alespoň v armádě za-čali provádět výběr osob na vyšší funkce. V těchto výběrech budeme pokračovat, i kdyby zákon za-čal platit později. Na tento systém totiž stejně bu-deme muset přejít v celém resortu. Také v případě ostatních zákonů, pokud nebudou přijaty novely, platí stávající právní normy. Může nám to samo-zřejmě do určité míry komplikovat život. V přípa-dě zákona o vojácích z povolání jsme například počítali s uplatňováním kariérního řádu, s novým platovým systémem, u aktivních záloh jsme kalku-lovali s novým systémem jejich přípravy. Zdržení nebo nepřijetí by určité problémy představovalo, v žádném případě ale ne zásadní. Pouze se ten pokrok, který měla přinést nová legislativa, o ně-jaký čas odloží.

V případě výběru osob jste takříkajíc předběhli dobu. Jaké jsou v tomto směru vaše dosavadní zkušenosti a co plánujete do budoucna?

Směrnice pro výběr osob měla být od samého počátku na základě mé iniciativy směrnicí resort-ní. To se ale nesetkalo s podporou sekce perso-nální MO. A tak jsem, v očekávání významných personálních změn v roce 2013, přistoupil k tomu, že nebudeme obsazovat nová místa podle sta-rých pravidel. Připravili jsme prozatímní směrni-ci pro výběr na úrovni Armády České republiky. Podle ní jsme provedli výběry do všech hlavních funkcí v nových strukturách. Jednalo se o více než 900 výběrů. Při tomto obrovském počtu jsme měli pouze šest ofi ciálních stížností. Drtivá většina těchto výběrů proběhla bez jakýchkoliv problémů. Výběrové komise pracovaly naprosto transparent-ně. Možnost účastnit se jich měli nejen velitelé, ale otevřeli jsme je i pro pozorovatele z dalších struk-tur. Vedle zástupců sekce personální se to týkalo například i ředitele sekce pro obranné plánování a strategii. Naše zkušenosti jsou obecně pozitivní. Veškeré námitky byly vyřešeny tak, že s každým účastníkem byl znovu probrán celý proces. Tam, kde bylo shledáno, že nebylo všechno úplně stan-dardní, byla okamžitě zjednána náprava. Všechny tyto zkušenosti jsme promítli do nové směrnice, kterou jsem shodou okolností právě podepsal. Bohužel i tato směrnice se týká pouze AČR, ne-podařilo se nám ji povýšit na celoresortní úroveň. Sekce personální a paní náměstkyně argumentují tím, že po schválení nového zákona bude výběr prováděn jinak. K tomu připravují směrnici kore-spondující s novým zákonem o vojácích z povo-lání. Po jejím schválení pozbude naše prozatímní směrnice platnost. Vývoj posledních týdnů nám ale dává dostatečné důvody k tomu, abychom s ní nadále pracovali. A to do doby, než bude jasné, kdy začne platit nový zákon a jaká budou pravidla. Nejde přitom jen o to, abychom měli novou ce-loresortní směrnici v ruce, musíme se také ujistit, že obsahuje všechno to, co považujeme v rámci výběru za důležité. Do té doby se bez naší směr-nice neobejdeme. A to bez ohledu na to, že vůči ní existují jisté výhrady. Je potřeba si uvědomit, že žádná směrnice není ideální. Podle mého nej-lepšího přesvědčení je tím optimem, které jsme

Nemusíme se stydět

Generálporučík Petr Pavel: „Nepovedlo se mi přesvědčit dostatečně politickou reprezentaci a veřejnost, aby se výdaje na armádu nesnižovaly a aby se obraně této země věnovala náležitá pozornost.”

Armáda České republiky má za sebou velice rušný rok plný reorganizačního a transformačního úsilí. Do roku 2014 vstupuje opět o něco štíhlejší. Co všechno ji čeká v nadcházejících dvanácti měsících, o tom jsme hovořili s náčelníkem Generálního štábu AČR generálporučíkem Petrem Pavlem.

4 5

host

dnes na základě zkušeností a znalostí schopni dát dohromady.

Někteří lidé si stěžují, že ozbrojeným si-lám chybí strategická koncepce, která by eliminovala politické vlivy. Je Bílá kni-ha o obraně tímto dokumentem, bude se s ní pracovat i nadále?

Na rozdíl od obecně šířeného přesvědčení, že naše armáda, respektive resort obrany nemá žádnou strategickou koncepci, mám na tuto zá-ležitost poněkud jiný názor. Jsem přesvědčen, že propracovaností struktury strategických doku-mentů patříme mezi zeměmi NATO k těm lepším. Na druhé straně, pokud jde o praktické provázání těchto dokumentů s plány, zdroji a reálným živo-tem, za těmi lepšími aliančními partnery zaostá-váme. Některé státy to mají zajištěno formou ur-čité dohody na úrovni politických stran. Například v Dánsku se všechny hlavní parlamentní strany dokáží shodnout na dlouhodobějším horizon-tu budování ozbrojených sil. Je tam jednoznač-ně stanoveno, co všechno a jakým způsobem se bude z hlediska obrany zajišťovat. V okamži-ku, kdy na základě výsledku voleb dojde k nové situaci, nic se v dlouhodobých plánech nemění. Strany totiž, ať již vládní či opoziční, podepsaly dohodu o obraně. A tu všichni respektují. V na-šem prostředí je největším problémem nestabilita způsobená tím, že se stále mění zdroje, a tím nut-ně i plány. Snažíme se nyní na základě Bílé knihy, Bezpečnostní strategie ČR, Obranné strategie ČR a dlouhodobého výhledu MO připravit Koncepci výstavby Armády České republiky. Ta by měla být připravena ke schválení v polovině letošního roku.

Čím se bude lišit od těch dosavadních dokumentů?

Chceme v ní poprvé dlouhodobě provázat plán se zdroji. Měla by obsahovat nejen parametry,

podle kterých se budou rozvíjet jednotlivé dru-hy sil, ale veškeré tyto úvahy musí být doplněny o náklady. Budeme-li navrhovat určitou moderni-zaci na úrovni pozemních sil, musíme také přesně po jednotlivých letech rozplánovat, kolik to bude stát. Takto provázané plánování s rozpočtem a akvizičním procesem se bude týkat nejen poří-zení nové techniky, ale i udržení jejího provozního cyklu. Parlament a vláda, které budou schvalovat tuto novou koncepci, musí vzít odpovědně na vě-domí, že zabezpečení obrany v souladu s politic-kým zadáním bude vyžadovat konkrétní fi nanční zdroje. Pokud bude koncepce schválena, jakékoliv změny ve vládě či sněmovně by již neměly otřást stabilitou dlouhodobého plánu. Je samozřejmě otázka, zda se to takto povede. Nemohu předjí-mat vůli k rozhodnutí vlády a sněmovny. V kaž-dém případě to ale takto budeme koncipovat. Nedovedu si totiž představit, že by se dal dlouho-dobější rozvoj dělat na základě změn, ke kterým dochází každý rok. Dokud bude obranyschopnost země určovat výše limitu přiděleného Ministerstvu obrany, budeme ve stejné situaci, jako jsme nyní. I když dnes po dlouhé době existuje středně-dobý plán, jedná se spíše o soubor přání, která bohužel nejsou podepřena jakoukoliv stabili-tou rozpočtu. Vycházíme jen z jakéhosi výhledu, který, jak se nám nyní ukázalo, se může kdykoliv změnit. Pokud sestavíme střednědobý plán a pak přijde náhlý zásah do rozpočtu, dnes je to minus 731 miliónu, avšak příště to může být i víc, pak se to samozřejmě všechno rozsype a musí se to postavit znova. Tím, že to musíme takto každý rok slepovat, vytrácí se i sebelepší koncepce. Není to ale nedostatkem schopností koncepčně a promyš-leně plánovat na straně armády, je to způsobeno tím, že neexistuje sebemenší stabilita prostředí, ve kterém by se dalo něco dlouhodobě napláno-vat. V každém případě se však budeme snažit, aby koncepce armády byla jasně opřená o realistické hodnocení bezpečnostního prostředí, politické

zadání ve formě úkolů na teritoriu i spojeneckých závazků, o odpovídající požadované schopnosti armády a o nezbytné nároky na fi nanční krytí.

Na posledních aliančních cvičeních jsme měli možnost vidět nasazení velké pa-lebné síly a těžké obrněné techniky. Bude se i naše armáda přizpůsobovat tomuto trendu?

My se tomuto trendu nepřizpůsobujeme, my ho již několik let uplatňujeme. Pokud v NATO poměr-ně nedávno vznikla iniciativa, která má zachovat míru interoperability dosaženou v Afghánistánu, tak my jsme tento trend zachytili již před něja-kými dvěma třemi lety. Naše pozemní a vzdušné síly se orientují na to, aby svůj výcvik nezaměřo-valy pouze na dílčí úkoly v misích, ale připravují se na to, co je základem jejich činnosti, tedy obra-na území státu a území spojenců v NATO. Ta po-slední cvičení svědčí o tom, že obrněná technika, kterou jste zmínili, je stále ještě platnou součástí ozbrojených sil a zcela určitě bude sehrávat svoji roli i do budoucna. Tato cvičení nám ukázala i to, že zdaleka není všechno jen o té nejmodernější technice, ale že je to především o lidech, kteří ji obsluhují a řídí její použití v boji. Pokud to tedy převedu na konkrétní rovinu, to, že se zúčastníme cvičení anebo dokonce vedení bojové činnosti s vozidly BVP-2 či houfnicemi Dana, všeobecně dnes považovanými za zastaralé, nehraje žád-nou zásadní roli při dosahování úspěchu v těchto akcích. Cvičení na americké výcvikové základně Hohenfels, kterého se zúčastnilo úkolové usku-pení postavené na základě 72. mechanizované-ho praporu pod velením podplukovníka Martina Botíka, ukázalo, že i s relativně zastaralou tech-nikou se dá vést velice efektivně bojová činnost naprosto srovnatelná s jednotkami vyzbrojenými nejmodernějšími systémy. Není tedy nezbytné nakupovat novou techniku za každou cenu co nejrychleji, mnohem důležitější je udržet ji v plně použitelném stavu, včetně dostatečných zásob munice a náhradních dílů, ale hlavně mít dobře vycvičené vojáky a velitele, kteří ji budou schopni plnohodnotně využívat.

Takže s modernizací dělostřelectva a me-chanizovaných jednotek 7. brigády se za-tím nepočítá?

Na základě toho, co jsem zmínil, jsme přistou-pili k přehodnocení původního plánu přezbroje-ní bojových vozidel pěchoty a dělostřeleckých prostředků. Nic nás nenutí dělat tato opatření v původně naznačeném horizontu v letech 2018 až 2020. Neříkám, že bychom nebyli rádi, pokud bychom mohli nakoupit nové prostředky. Ovšem vzhledem k tomu, že z fi nančních důvodů nebu-deme schopni zajistit obměnu těchto poměrně drahých systémů v tak krátkém časovém úseku a navíc to není ani nezbytné, budeme mít mož-nost rozložit tuto záležitost do delšího období. V žádném případě bychom však nechtěli přistu-povat na nějaký další kompromis v opravách této techniky, v nákupu munice a ve výcviku osádek. Pokud tedy již budeme mít poněkud starší tech-niku, musí být plně použitelná a vojáci, kteří ji ob-sluhují, perfektně vycvičeni.

Text: Vladimír Marek, Jan ProcházkaFoto: Marie Křížová, Vladimír Marek

a Jana Deckerová

úhel pohledu vrchního praporčíka

Jednoho prosincového dne v závěru roku 2013 jsem obdržel e-mail, ve kterém se mne jeden pod-důstojník AČR ptal na radu ohledně případného přeložení a udělení služebního volna. Na jeho sdě-lení nebylo nic zvláštního, protože takových zpráv dostávám v průběhu roku celou řadu. Co mě však již poněkolikáté zarazilo, byla stejně jako v před-chozích případech skutečnost, že se mne dotyčný poddůstojník ptal na naprosto triviální věci, které by měl znát každý voják. Jinými slovy, jeho úroveň znalosti zákona o vojácích z povolání, realizační vyhlášky MO č. 263/1999 Sb. (Důvody pro posky-tování služebního volna VZP), RMO č. 23/2008 (Působnost služebních orgánů v personální prá-ci) a základního řádu ozbrojených sil ČR byly dle mého osobního názoru na neadekvátní úrovni.

Bohužel, nejedná se o ojedinělý případ. Jedná se o velmi nepříjemnou realitu dnešních dní. Dotazy tohoto charakteru jsem zaznamenal i na stránkách resortu MO na Facebooku, a i když musím ctít snahu vojáků dopátrat se správných odpovědí, nemůžu přehlédnout zásadní nedo-statky v jejich základních znalostech. Netvrdím, že takovému vojákovi neporadím, nicméně to vy-padá, že příslušníci mužstva, poddůstojníci a pra-porčíci v mnoha případech nejsou schopni pora-dit sami sobě. Prostě nemají odpovídající znalosti. Mnozí nevědí, kde hledat potřebné informace k řešení svých služebních nebo i osobních záleži-tostí. Pokud se k informacím dostanou, v mnoha případech nevědí, jak je interpretovat nebo zasa-dit do kontextu řešeného problému. Mají malou ochotu a schopnost průběžně se vzdělávat a do-plňovat si znalosti. Chybí jim aktivní přístup a to výrazným způsobem oslabuje jejich vyjednávací pozici s veliteli.

Jelikož se nejedná o první takový případ, do-mnívám se, že máme podle mne co do činění s jasnou a neklamnou známkou systémové chyby v procesu přípravy, vedení a rozvoje našich vojen-ských profesionálů, kteří v této oblasti rozhodně nedosahují kvalit profesionálních vojáků 21. sto-letí, a proto jsem se rozhodl věnovat svůj lednový příspěvek tomuto tématu.

Kde hledat příčiny tak tristního stavu? Proč vět-šina vojáků nižších hodnosti neví, na co má nárok a jaká práva mají jejich nadřízení velitelé? V reálu existují tři hlavní příčiny.

Primárně je chyba v samotných vojácích a v je-jich pasivitě. V době, kdy se profesionalizovaly naše ozbrojené síly, jsme všichni hleděli na nejlep-ší armády NATO, od kterých jsme se učili, a chtě-li jsme mít stejně efektivní a vzdělané mužstvo, poddůstojníky a praporčíky. Zcela evidentně je stále nemáme a ještě je nějakou dobu mít nebu-deme. Průběžné samostudium nebo řízené studi-um základních řádů, předpisů, rozkazů, vyhlášek a zákonů je mnohými vojáky na základních syste-mizovaných místech a jejich nejnižšími veliteli po-važováno za zcela zbytečnou a obtěžující součást profesní přípravy profesionálního vojáka. O jak velký omyl se jedná, ukazuje praxe. Tato neoblí-benost a její projekce v realitě denního života jed-notek a útvarů způsobuje nedostatečnou teore-tickou připravenost části mužstva, poddůstojníků a praporčíků k řešení jejich služebních a osobních problémů, s ještě menší schopností zajistit si do-držování vlastních práv a rozpoznání toho, co je

správné a co správné není. To je z mého pohledu velmi negativní trend, který se neslučuje s profi -lem moderního profesionálního vojáka a který by měl být vedením vnímán jako priorita k řešení.

Tento problém samozřejmě neleží jenom na bedrech řadových vojáků. Takové konstatování by vůči nim nebylo fér. Chyba je i u velitelů všech úrovní, kteří z různých důvodů nedostatečně plá-nují, řídí a vyhodnocují systém dalšího vzdělávání svých vojáků v této oblasti. Tolerují nízké znalosti základních řádů, předpisů, zákonů, vyhlášek apod. ze strany svých podřízených. Část z nich se tváří, jako by tato problematika neexistovala. Dovolte mi připomenout každému veliteli, že to je jedna z jeho základních povinností, které jsou mu pře-depsány k plnění v § 49 zákona o vojácích z po-volání. Stav obecné připravenosti vojáka k výkonu jeho profese je odpovědností každého velitele a nelze se spoléhat na to, že naši profesionální vojáci se k vlastnímu zdokonalování v této oblas-ti postaví čelem. Nelze se tvářit, že komplexnost přípravy se vztahuje jenom na některé části pří-pravy vojáků, a ty části, které jsou nepopulární, se budou zanedbávat. Dovedeno ad absurdum, velitelé sami si způsobují problémy se svými vo-jáky a podřízenými veliteli, pokud je nevedou k efektivní znalosti základních ustanovení záko-nů, rozkazů, nařízení, vyhlášek a předpisů. Jenom vzdělaný voják zná limity svých práv a způsob řešení svých služebních a osobních problémů a zbytečně nezatěžuje své velitele.

Zcela kontraproduktivní je nepřímé omezení přístupu k informacím pouze pro ty vojáky, kte-ří mají uživatelský účet ve Štábním informačním systému (ŠIS). Nebudu řešit, proč nemá každý voják účet na ŠIS atd., protože to je téma na sa-mostatný článek, ale aktuální nastavení systému prostě neumožňuje vojákům, kteří jsou zařazeni na funkčně a hodnostně nejnižší systemizovaná místa, mít online přístup ke všem dokumentům, které jsou bohužel zveřejňovány pouze v rámci ŠIS (normativní výnosy, rozkazy a předpisy). To je v os-trém kontrastu k zákonům a realizačním nařízením vlády a vyhláškám Ministerstva obrany, ke kterým mají řadoví vojáci online přístup, kdykoliv zavítají na internet. Malou vlaštovkou je v tomto směru Interní komunikační portál, kde došlo ke zveřejně-ní velmi malé části vybraných dokumentů a kde je vojákům poskytován výklad k jejich dotazům, nic-méně se nejedná o masovou záležitost. I přes tuto malou vlaštovku, takový přístup vůbec neodpovídá zásadám řízení moderní organizace ve společnosti, která je založena na sdílení a využívání informací. Je něco takového skutečně nutností a výhodou ve 21. století? Určitě ne.

Jak z toho ven? Zcela jednoznačně, vojáci i je-jich velitelé musí změnit způsob svého myšlení a přístupu ke svému rozvoji. Ten pokládám za ne-vyhovující. Ano, základním faktorem, který může ovlivnit zlepšení stavu, jsou totiž vojáci sami. Bez ohledu na to, zda se to příslušníkům mužstva, poddůstojnického a praporčického sboru líbí, nebo ne, jsou to primárně oni, kdo musí ve svém vlastním zájmu aktivně pracovat na průběžném doplňování a udržování svých znalostí. Pasivita, lenost, pohodlnost, neochota, jiné priority apod., to je vše, na co musí zapomenout, pokud chtějí kvalitně řídit vlastní služební a osobní život. Musí

znát všechny zákony, vyhlášky a vnitřní předpisy, které se týkají jejich služby v ozbrojených silách. Každý voják si musí být vědom nejenom svých povinností, jak žádají velitelé, ale i svých práv, způsobů jejich uplatňování a omezení, která jsou velitelům dána různými právními nebo vnitřními normami. Všichni vojáci by měli umět využívat všechny zákonné nástroje a prostředky k řeše-ní svých problémů a nespoléhat se na někoho jiného. Voják, který nemá dostatečnou znalost zákonů, vyhlášek, předpisů, rozkazů atd., nikdy nebude schopen posoudit adekvátnost řešení situace nebo problému ze strany svého nadří-zeného. Každý voják musí začít zpytovat vlastní svědomí a zamyslet se nad tím, co dělá sám pro sebe. Je nutné chápat, že každá mince má dvě strany. Na jedné straně je zde silnější pozice ve-litele, ale na druhé straně je zde zákonné právo vojáka domáhat se stanoveným způsobem svých práv, a pokud je voják neznalý nebo nečinný, pak dopouští, že on sám může být jednou z příčin jeho problému a ztrácí jeden z mála nástrojů, jak formovat chování a jednání svých nadřízených.

Velitelé musí konat svoji práci a starat se o kom-plexní rozvoj svých podřízených. Vyšší velitelé musí dohlédnout na to, aby tomu tak bylo a aby se to stalo standardem. Zde vidím jasnou roli vedoucích a vrchních praporčíků, kteří mají schopnosti a mož-nosti zásadním způsobem se podílet na takovém rozvoji. Nelze se tvářit, že tím, že voják nastřílí, uběhne nebo přežije, splní vše, co se od něj žádá. To v žádném případě. Stejně tak si nelze myslet, že znalost ustanovení zákonů, předpisů a jiných dokumentů patří do náplně práce pouze právníků nebo příslušníků fi nanční služby. To je velký omyl a velitelé s vedoucími a vrchními praporčíky musí dohlédnout na to, aby si to uvědomovali i podří-zení velitelé a řadoví vojáci. Ať chtějí nebo nechtě-jí, musí položit důraz na aplikaci ustanovení § 49 zákona o vojácích z povolání. To je jejich práce, za kterou jsou placeni.

Dále, vedení resortu musí nalézt „odvahu“ k volnému přístupu všech vojáků k veškerým předpisům, rozkazům, normativním výnosům a odborným směrnicím v rámci systému, který jim umožní přístup k nim bez ohledu na to, zda mají nebo nemají ŠIS. Pokud tak neučiní, záměrně drží své vojáky v informačním vakuu a nikdy nebude mít právo nazývat se moderní organizací 21. sto-letí. Něco takového není v zájmu ani resortu, ani jeho vojáků.

Závěrem bych rád zdůraznil, že se zcela urči-tě dá očekávat, že budu v roce 2014 prosazovat praktickou aplikaci výše popsaných poznatků do náplně revidovaných nebo opětovně zavede-ných kariérních a velitelských kurzů tak, aby do-šlo k celkovému zlepšení práce nejnižších velitelů s řadovými vojáky a zvýšení kvality našeho muž-stva, poddůstojníků a praporčíků.

Všechny příslušníky mužstva, poddůstojníky a praporčíky žádám, aby nerezignovali na svůj ne-ustálý rozvoj a zvyšovali své vědomosti a znalosti platných zákonů, vyhlášek, nařízení, rozkazů, nor-mativních výnosů a předpisů. Je to v jejich vlast-ním zájmu a ve prospěch celých ozbrojených sil.

Vrchní praporčík AČRštábní praporčík Petr Seifert

Neznalost neomlouvá

6 7

výcvik

Ve společném mezinárodním výcvikovém cen-tru ozbrojených sil USA v německém Hohenfelsu se v listopadu loňského roku uskutečnilo mezi-národní cvičení Saber Junction II. Účastnilo se ho deset armád států NATO a aliančního programu spolupráce Partnerství pro mír. Za Armádu České republiky se na něm podílelo téměř 590 vojáků se 120 kusy techniky.

Dříve ale než se zapojili do samotného cvi-čení, čekal je náročný několikasetkilometrový přesun do Německa. A to včetně tanků, samo-hybných houfnic Dana, bojových vozidel pěcho-ty a další těžké techniky a stovek tun materiálu. Všechno tohle se vagónovalo ve Velké Bystřici. Odtud sedm set metrů dlouhý vlak dorazil

do německého Parsbergu. Zde se muselo všech-no přeložit na podvalníky a po silnici dopravit do výcvikového prostoru.

Všichni čeští vojáci stejně jako technika dostali k dispozici soubojový laserový systém MILES. Ten dokáže rozpoznat při střelbě slepými náboji veš-keré zásahy jak živé síly, tak i techniky. Díky tomu bylo možné přiblížit tento výcvik co nejvíce reál-nému boji.

„Velkou výhodou zdejšího centra je právě masové nasazení těchto systémů. Umožňují ma-ximální přiblížení výcviku realitě. A to nejen tím, že jsou všichni vojáci, včetně techniky, zapojeni do jednotného systému. Ten umožňuje i zařazení dalších záležitostí, jako jsou vrtulníky, bezpilotní

prostředky, letadla, ale třeba i vliv veřejnosti a řadu dalších faktorů, které mohou ve skutečné situaci nastat. To je samozřejmě nenahraditelné. Za relativně skromné peníze získáváme schop-nosti zvládat situace, které by nás v reálu stály mnohem více,“ připomenul náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Petr Pavel.

Jestliže v první fázi si měli možnost vojáci vy-zkoušet zbraňové systémy a secvičit si součinnost s partnery, ve druhé muselo běžet všechno již naplno.

Zaujetí manévrové obrany

„Nyní přecházíme do poslední fáze cviče-ní, kterou celá záležitost vyvrcholí. Od americké 173. výsadkové brigády, jejíž jsme součástí, jsme dostali rozkaz, na základě kterého jsme se rozmís-tili v operačním prostoru. Naším úkolem je ubrá-nit tuto provincii před případným agresorem. Je nás zde téměř šest set a máme těžkou bojovou techniku. Představujeme tedy hlavní bojovou sílu této brigády, proto nám také byl přidělen úkol zaujmout obranu v nejobtížnější oblasti,“ upozor-nil nás velitel českého 72. praporního úkolového uskupení podplukovník Martin Botík. „V prosto-ru předpokládaného směrování hlavního útoku jsme soustředili dvě mechanizované roty posílené tanky, dělostřelectvem a letectvem. Domníváme se, že se protivník pokusí prolomit obranu právě v tomto koridoru. V minulých dnech jsme již měli příležitost se s ním střetnout. Víme, že je velice mobilní a pohyblivý. Proto jsme se snažili konci-povat naši obranu manévrovým způsobem tak, abychom mu při postupu do hloubky způsobovali co největší ztráty. Naším dalším úkolem je obrana strategického letiště, přes které by se měly pře-sunovat nejen posilové jednotky, ale zároveň by mělo sloužit ke střídání hlavních sil.“ Na jednom z vyvýšených míst výcvikového centra naši vojáci budují hlavní místo velení. Přesunuli se sem v ran-ních hodinách. Bylo potřeba postavit stany a zřídit komunikační uzly. „Musíme mít spojení jak s nad-řízeným stupněm, tedy brigádou, tak i podřízený-mi jednotkami. Kromě toho průběžně zajišťujeme plánování operace,“ vysvětluje zástupce velitele praporního úkolového uskupení major Martin Hajduch. „V následujících hodinách a dnech bu-deme z tohoto prostoru řídit zajišťování obrany praporu, vedení obranného boje a v poslední fázi, pokud se nám to podaří, bychom rádi přešli do protiútoku.“

Noční můra spojařeHlavní osobou zodpovědnou za zabezpeče-

ní komunikačně informační podpory je zástupce náčelníka skupiny KIS 7. mechanizované brigády kapitán Marek Koutný. Úkolem jeho podřízených bylo zajistit komplexní spojení všemi prostředky. Tedy prostřednictvím jak radiokomunikace, tak i datové komunikace. „Pohybujeme se v meziná-rodním prostředí, takže musíme spojení orga-nizovat nejen na národní, ale i na mezinárodní úrovni. Kromě rádiového a datového spojení nám zde pomáhají Američané zajišťovat ještě satelitní spojení a napojení do datových systémů americ-ké armády,“ vysvětluje kapitán. „Setkáváme se zde s velice členitým terénem, což je noční můra pro každého spojaře. Navíc v tomto prostoru působí

VELKÁlaserová bitva

Cvičení Saber Junction II dokonale prověřilo obranné a útočné operace těžké techniky 72. praporního úkolového uskupení AČR

Protivník udeřil na náš lehký výsadek ze všech stran tanky a bojovými vozidly. Po nějaké době se zdálo, že se mu ho podařilo celý zlikvidovat. Americká obrněná vozidla popojížděla vítězně po silnici a demonstrovala svoji převahu. Dole v lese se ale shromáždilo několik vojáků, kteří přežili. Ti se zkonsolidovali, velkým obloukem obešli americkou kolonu a na jeden z tanků zaútočili pancéřovkou. Okamžitě se rozpoutala prudká střelba.

8 9

výcvik

spousta techniky, hodně armád. Takže dochází k vzájemnému rušení prostředků. Tohle všechno jsme museli zohlednit při výběru místa velení.“

Zatím ale stále ještě dochází jen k jakémusi oťukávání. Simulační systém zaznamenává při každém výstřelu případné zásahy. Ne pokaždé ale po nich dochází k vyřazení vojáka či techniky z boje. Dvě krátká pípnutí oznamují zranění, dlou-hý nepřerušovaný tón smrt. Na těžké obrněné technice se rozsvítí světlo. A aby její vyřazení bylo i zdálky viditelné, měla by zvednout kanón smě-rem nahoru. Z pancéřovky je ji ale potřeba zasáh-nout třikrát, někdy i pětkrát, než dojde k jejímu vyřazení. Některé zbraně ji samozřejmě nejsou schopny zničit vůbec.

„Zatím ještě nikdo v naší armádě neměl mož-nost cvičit v takto širokém měřítku s těmito simu-lačními systémy. Je to skutečně mimořádně velké cvičení nejen pro naši brigádu, ale pro celou naši armádu. Naposledy jsme se něčeho tak rozsáhlé-ho měli možnost účastnit někdy v roce 2006. Je to obrovská příležitost pro všechny ověřit si své činnosti stejně reálně, jako by se jednalo o sku-tečný boj. Není zde nikdo, kdo by nesehrával jis-tou roli. Všechno je naprosto reálně simulované, a to od bojových činností až po sběr raněných či

zavážení PHM do prostoru,“ upozorňuje podplu-kovník Botík.

Exodus uprchlíkůZatímco bojová část úkolového uskupení za-

ujímá obranné pozice, také další složky plní své úkoly. Ani skupina pro civilně-vojenskou spolu-práci CIMIC není výjimkou. Má zjistit situaci v obci Merklabí, z jejíhož okolí hrozí exodus místního obyvatelstva. Kolona bojových vozidel pěchoty vyráží na cestu. Proti ní se valí davy uprchlíků. Táhnou káry a vozíky přetížené kufry a dalšími zavazadly. Od kolony se oddělují dva vojáci a za-čínají jednat.

„Dostali jsme za úkol vyzvednout důstojníka CIMIC, přepravit ho do obce Merklabí a tam zajis-tit jeho jednání s místní samosprávou a obyvateli. Po cestě jsme potkávali skupinky uprchlíků, právě od nich zástupce CIMIC získával první informace,“ vysvětluje velitel 3. mechanizované čety rotmis-tr Jindřich Podivínský. „Při každé zastávce jsme ze všeho nejdříve dělali bojové zajištění kolony. Obec Merklabí se nachází na předním okraji naší obrany, museli jsme tedy zajišťovat bezpečnost i na otevřených plochách. Nemohli jsme také

vyloučit, že v některé ze skupin uprchlíků nejsou příslušníci separatistické armády.“

S nejvyšší opatrností postupují příslušníci me-chanizované čety i při vstupu do obce Merklabí. Příslušnici CIMIC nadporučici Michaelu Řehovou ze všeho nejvíce zajímá místní nemocnice. Právě zde se dozvídá ty nejdůležitější informace o situa-ci v celé aglomeraci. Ordinace lékaře je plná zdra-votnického materiálu a skutečně až příliš nápadně připomíná zdravotnická zařízení, s jakými se naši vojáci běžně setkávají v zahraničních misích. Také kompars, který pro toto výcvikové centrum ame-rické armády sehrává domorodé obyvatelstvo, ovládá svou roli velice dobře.

Žádost o doprovodTo už ale Michaelu Řehovou odchytává je-

den z místních farmářů a stěžuje si na to, že prý mu naši vojáci rozjezdili pole a poničili úrodu. Nakonec se ale ukazuje, že nemá pravdu. Takže se situace uklidňuje. „Pokud by skutečně k ta-kovémuto případu došlo, snažíme se za armádu omluvit. Mnohdy totiž takovéto problémy nastá-vají v okamžiku, kdy děláme všechno proto, aby-chom ochránili místní obyvatele před nějakým

ohrožením,“ říká nadporučice Řehová. „Naším hlavním úkolem ale tady bylo prověřit současnou situaci v obci Merklabí. Jak jste mohli sami vidět, již po cestě jsme potkávali spoustu uprchlíků, což naznačovalo, že všechno asi není v pořádku. Přímo na místě jsme pak zjišťovali životní pod-mínky, bezpečnostní situaci v obci a především to, jak bychom obyvatelům mohli co nejúčelněji pomoci. Nemají totiž dostatek jídla, pití, je zde špatná bezpečnostní situace, postrádají jakoukoliv ochranu. Výsledkem toho všeho je velká migrace. Lidé utíkají do sběrných uprchlických táborů.“ Český CIMIC jim sice nemůže bezprostřed-

ně pomoci, je ale schopen kontaktovat místní obyvatele s civilními humanitárními organiza-cemi. Může jim rovněž ukázat, jakým způsobem by se dala jejich situace řešit. Po skončení akce se také vypracovává hlášení pro nadřízený stupeň. A právě na brigádě působí americký CIMIC, kte-rý by mohl rovněž pomoci. Nadporučice Řehová se zdraví s obyvateli obce a ptá se, jak se jim daří. Právě komunikace představuje základní kámen činnosti příslušníků CIMIC. „Musíme se snažit být k místním obyvatelům vstřícní a navázat s nimi co nejintenzivnější komunikaci. Jedině takto od nich můžeme získat informace, o kterých mnohdy

vůbec netušíme, že by je mohli mít. Všechno je to o komunikaci a vzájemné důvěře,“ upozorňuje nadporučice.

Mezi tím přijíždí vozidlo s označením mise UNIDO. Osádka se prokazuje legitimacemi této organizace a dožaduje se jednání s velitelem kon-voje. Rotmistr Jindřich Podivínský se od nich do-zvídá, že potřebují ozbrojený doprovod po cestě, která vede z osady směrem na jih. Celou záležitost konzultuje prostřednictvím vysílačky se svým nad-řízeným. „Velitel mi řekl, že záleží jen na mně, zda jim poskytnu doprovod. Protože naším prioritním úkolem je zajistit bezpečnost skupiny CIMIC, do-stali ode mne nakonec zápornou odpověď,“ do-dává rotmistr Podivínský.

Prošli přes SlovinceNad dvěma sty kilometry čtverečními vojen-

ského výcvikového prostoru Hehenfels začíná pomalu svítat. Naši vojáci měli být podle rozka-zu přichystáni zaujmout obranu v plné síle ráno v šest hodin. V obranných pozicích jsou ale již od půlnoci. Během noci je atakovaly první tan-ky a bojová vozidla pěchoty protivníka. Podařilo se jim zničit dva norské leopardy. Další velkou

bitvu svádějí v tomto okamžiku. Po urputném boji se jim podaří vyřadit četu tanků a četu bojových vozidel pěchoty. Pak ale jako když do našich obr-něnců střelí. Nejvyšší rychlostí se ženou směrem, kterým se rozkládá zázemí úkolového uskupení.

„Když nepřítel zjistil, že neprorazí přes naše pozice, rozhodl se jít severním směrem. Podařilo se mu prolomit obranu slovinského praporu a dostal se do našeho týlu. Na vzniklou situaci jsme museli velice rychle reagovat. Bohužel in-formace o tom, že se rozpadla slovinská obrana, k nám nedorazila včas,“ popisoval podplukov-ník Botík. „Postavení protivníka se měnilo velice rychle, musel jsem otočit celou obranu a obě ma-névrové roty přesunout do našeho týlu. Podařilo se mu totiž obsadit letiště. Dostal se až k našemu hlavnímu místu velení. V bojích o něj jsme měli ztráty, nakonec ho ale nedobyl. Krátce po něm tam dorazila naše záloha, získali jsme letiště zpět a protivníkovy jednotky jsme zlikvidovali.“

Naštěstí se jednalo jen o jakýsi taktický před-voj v síle jedné roty. Další protivníkovy jednotky se do oblasti již nedostaly včas. Našim obráncům se je podařilo předejít. Na severu vytvořili mané-vrovou obranu, aby je z této strany nemohl nikdo překvapit.

10 11

fakta

1111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111

výcvikPřipraveni na druhou vlnu

Mezitím se ale přihnala přes slovinské území další útočná vlna. Tu tvořily především norské tan-ky Leopard 2. „Na ně jsme však byli již připraveni, tři jsme zničili a poté začal protivník ustupovat. V tomto okamžiku jsme dostali z brigády rozkaz, abychom využili situace a vytlačili ho na původní linii. Což se nám také povedlo. Přišli jsme o čty-ři bojová vozidla a dva tanky. Pokud vezmeme v úvahu, že jsme do tohoto střetnutí nasadili dva-cet čtyři bojových vozidel pěchoty a šest tanků, tak naše ztráty nebyly velké. Proti nám totiž stály dva tankové prapory. Celkem zhruba čtyřicet obr-něnců,“ upozorňuje podplukovník Botík. „Když nám na určitou dobu ochromili hlavní místo vele-ní, byl jsem nucen řídit operaci z taktického místa velení. O to bylo složitější celou záležitost koor-dinovat. Tato improvizace skončila v okamžiku, kdy se nám podařilo protivníka zatlačit a obnovit fungování hlavního místa velení. Nespornou vý-hodou dnešního dne bylo, že jsme měli možnost procvičit si jak mobilní obranu, tak i protiútok a opětovné zaujetí obrany.“

Problém slovinské defenzivy spočíval v tom, že se jednalo o jednotku lehkého charakteru, vy-zbrojenou sice obrněnými transportéry, ovšem pouze s kulometem ráže 12,7 mm. Jejich střelba proti tankům měla minimální účinnost. Brigáda je sice posílila protitankovými střelami, to ale bylo proti čtyřiceti tankům a bojovým vozidlům nedo-statečné. Vázla také koordinace s našimi jednot-kami. Pokud by dostaly včas informaci o vážném ohrožení slovinské obrany, mohly ji posílit a ne-musely by se vracet až do svého týlu a odtud vy-tlačovat protivníka. Mnohem větší problémy než s norskými tanky měli naši s opozičními silami, které tvořili Američané ze základny Hohenfels. Ti měli nasimulované tanky T-80 a bojová vozidla pěchoty BVP-2 na obrněncích Bredley a M113, která jsou mnohem rychlejší a pohyblivější. „Bylo to hodně náročné. Museli jsme absolvovat několik těžkých manévrů. Rychle něco zplánovat a zaúto-čit. Podařilo se to jen díky tomu, že naši vojáci a velitelé jsou skutečně dobří, podobná zadání pravidelně procvičují. Náš manévr se líbil i ame-rickým pozorovatelům. Kladně kvitovali způsob, jakým jsme přehradili útok protivníka a následně získali opětovnou kontrolu nad letištěm,“ zdů-raznil velitel 72. praporního úkolového uskupení. „Pro nás z toho plyne následující poučení. Pokud chceme působit společně s partnery z jiných zemí, je nezbytné, abychom s nimi byli secvičeni. Když se protivníkovi podařilo projít přes slovinský pra-por, chyběly nám v jedné fázi absolutně jakékoliv informace. V případě, že bychom se o prolomení obrany dozvěděli včas, mohli jsme tento útok přehradit a zablokovat mnohem dříve. Skutečně platí, že válku vyhrávají informace.“

Přípravy na útokHohenfels přikrývá sametová noc. Jako světluš-

ky jí poletují světla z „čelovek“ na přilbách vojáků. I vojenská technika se většinou přesunuje po-tmě. Pokud jsou k dispozici, využívají se přístroje nočního vidění. Našemu prapornímu úkolovému uskupení se podařilo stabilizovat červenou linii. Ráno by podle rozkazu mělo přejít do protiúto-ku. Podplukovník Botík si na jednadvacátou ho-dinu pozval k sobě podřízené velitele. Čeká je

bezesná noc. Musí všechno zplánovat. Je potřeba také konsolidovat jednotky a logisticky je doplnit. Zaváží se jídlo, pohonné hmoty a munice. Navíc na červené čáře není ani chvíli klid. Protivník po-řád útočí, prověřuje bdělost obrany.

Hlavní tíhu útoku má nést první a druhá rota. Tento útočný klín se otře o obec Ravensdorf, kte-rou mají obsadit slovinské jednotky postupující na našem pravém křídle. Třetí rota plní na tom-to cvičení roli lehké pěchoty. V brzkých ranních hodinách má být vysazena na vrtulnících v týlu protivníka, a zajistit tak co nejsnadnější průnik prvních dvou rot hlavními křižovatkami a dalšími strategickými body.

Nad ránem se ale mění situace. Počasí se vý-razně zhoršuje. Ocelová oblaka se doslova do-týkají krajiny. Padají z nich velké rozmočené vločky sněhu. Neletové počasí se nezmění mini-málně do oběda. Výsadek se tedy musí uskutečnit po zemi.

Namísto vzduchem po zemi

Je ještě tma, když vyrážíme na sedmi vozidlech humvee. První kilometry na území protivníka jsou bez problémů. Vypadá to, jako kdyby snad spal. Pak ale průzkum hlásí bojové vozidlo pěchoty monitorující jednu z důležitých křižovatek, kte-rou musíme projet. Velitel roty kapitán Andrej Tomaščák se se svými nejbližšími podřízenými snaží najít řešení vzniklé situace. Existují jen dvě možnosti. Buďto křižovatku objedeme oklikou, anebo vyšleme hlídku s pancéřovkou, která vozi-dlo zlikviduje. Nějakou dobu se snažíme najít pří-padnou objížďku. Nikde se ale nedá projet, a tak nezbývá než volit druhou variantu.

V okamžiku, kdy naši vojáci napadli bojové vo-zidlo, odpověděl jim protivník mohutnou palbou. Vozidlo bylo totiž kryté dalším pancéřovaným

vozidlem a seshora dokonce tankem. Do bitvy se nakonec zapojila většina s dvaceti sedmi mužů výsadku. Pouze vozidlo velitele roty s malou zálo-hou čekalo necelý kilometr před místem inciden-tu. Dvě americká bojová vozidla jsou vyřazena, zbývá již jen tank. Jeden z našich vojáků se rozči-luje, že ho třikrát zasáhl pancéřovkou, a on pořád střílí. Nepomáhá ani reklamace rotmistra Jindřicha Němce u amerického pozorovatele. Nakonec je ale i tento americký prostředek vyřazen. Čeští vojáci scházejí dolů na silnici a rychle doplňují střelivo. Nastává chvíle oddechu. V této fázi boje je ještě skóre jednoznačně v náš prospěch. Přišli jsme sice o pět vojáků a dvě vozidla humvee, ztráty protivníka jsou ale podstatně větší. Právě tento okamžik se záhy ukáže jako rozhodující pro případné stažení.

Odčinila to ocelová lavina

Během několika minut je ale naše jednotka napadena střelbou tanků z paralelní silnice ve-doucí dole pod lesem. Okamžitě se tím směrem vydává jedno z našich družstev. Další nečekaný útok přichází po silnici, kterou se před chvílí po-dařilo uvolnit. Nikdo z českých vojáků ještě netuší, že se dostávají do dobře připravené léčky. Střelba se ozývá ze všech stran. Všude jsou americké tan-ky a bojová vozidla. Jako první kanonáda utichá nahoře na silnici. Všechna naše auta na ní jsou zlikvidována a vojáci vyřazeni.

Dole v lese se stále ještě bojuje. Zůstalo nám však jen pár vojáků. Protivník postupuje lesem směrem nahoru. Ani v těch nejtěžších okamžicích ale naše kluky neopouští smysl pro humor. Dobře kryti za stromy vyzývají protivníka, aby se vzdal, že se mu nic nestane. Odpovědí je ale jen smích. Přesto se jim ještě podařilo odpoutat a obejít protivníka obloukem. Následuje poslední zoufalý útok, který jsme popsali v úvodu. Český výsadek je zničen. Jediné řešení, kte-

ré za dané situace mohlo vést k úspěchu, bylo obětování části jednotky v první fázi boje. Zbytek mohl projet a pokračovat v plnění úkolu. Vojáci ale diskutují o tom, zda jsou něčeho podobného vůbec schopni. Odříznout všechna pouta, která je váží k jejich spolubojovníkům, navíc s vědomím, že by ve skutečném boji zemřeli, určitě není snad-né rozhodnutí.

Také velitel roty kapitán Tomaščák se snaží při-jít na to, kde se stala chyba. „Měli jste se stáhnout hned po tom prvním útoku. Snažil jsem se vás odvolat vysílačkou, ale nějak blblo spojení.“ Vojáci kroutí nevěřícně hlavou. „Spojení bylo v pořád-ku, ale nic se k nám nedostalo.“ Ať již to bylo, jak chce, na vlastních chybách se člověk nejlépe učí. A právě to je smysl tohoto cvičení.

Ostatně jen o málo později tuto chybu více než odčinil zbytek úkolového uskupení. Jeho bojová vozidla pěchoty a tanky doslova smetly protivní-ka a přehnaly se podél obce Ravensdorf. Jedinou chybou bylo, že slovinská jednotka, která ji měla obsadit, byla zničena. A tak i s touto vyčišťovací operací si museli následně poradit naši vojáci.

Text a foto: Vladimír Marek

Systém simulace střelby MILES (Multiple Integrated Laser Engagement Systems)

Jeho základem je laserový zářič, který se upevňuje na hlaveň zbraně počínaje útočnou puškou a konče kanónem tan-ku. Každá zbraň vybavená tímto systé-mem vysílá při střelbě slepým nábojem laserový paprsek. Pro zjištění zásahu je každý jednotli-vec vybaven popruhy se sadou senzorů umístěných na těle a přilbě. Obdobné senzory jsou i na technice. Doplňuje je zařízení zvukové výstrahy a modul dekodéru s displejem. Ten zobrazuje informace o účincích zásahu a o stavu jeho nositele. Cvičící se tak ihned dozví, zda zahynul, nebo přežil. Každý zásah v simulovaném boji se zároveň ukládá do paměti dekodéru. Po skončení je tak možné vyhodnotit, kolik nepřátel každý voják zasáhl, případně kým byl vyřazen on. Vše je napájeno lithiovou baterií. Laserové vysílače jsou naprogramované tak, že mají stejný účinný dostřel jako skutečné zbraně.

12 13

výcvik

O cvičení Saber Junction mluví vojáci s nadšením. Čím bylo tak výjimečné?

Bylo to, jako bychom se ocitli uprostřed sku-tečné války. Proti nám stál reálný nepřítel, bojo-vala tu obrněná vozidla, tanky. Nad hlavou nám létaly roje vrtulníků i bezpilotní letouny. To, co jsme si během cvičení mohli dovolit a využít, bylo téměř neskutečné.

Věděli jste dopředu, co vás čeká? Nejsou taková obří cvičení spíš jen představením pro funkcionáře?

Z úvodní konference, kde jsem řekl, kolik vojá-ků a jaké schopnosti přivezu, jsem věděl, že bude-me cvičit obranu, protiútok a útok. Jinak nic. Náš prapor byl spolu s americkým a slovinským sou-částí mnohonárodní brigády pod americkým ve-lením. Proti nám stál OPFOR sestavený z místních Američanů, kteří jsou speciálně cvičení k tomu, aby hráli nepřítele. Jim pomáhali Norové. Na za-čátku jsme absolvovali přípravnou fázi, při níž šlo o to, aby se kluci poznali a zvykli si, že budou pra-covat například s ženisty nebo dělostřelci. A pak už nás čekalo šest dní cvičení naostro. Velitel bri-gády vydal bojový rozkaz, řeklo se, co který pra-por splní, co celá brigáda. Vydal jsem rozkaz svým jednotkám a šli jsme bojovat. Nic jsem si nemusel chystat, přímo jsem dostal úkol, co mám splnit, a to jsem plnil.

Měl jste jen minimum informací, navíc vašimi spolubojovníky byli cizinci. Asi nebylo jednoduché všechno sladit, nebo ano?

O to právě šlo. Každý ví, že pokud se v Evropě v budoucnu vyskytne nějaký konfl ikt konvenč-ního charakteru, který bude vyžadovat zapojení armád podle článku 5 Severoatlantické smlouvy, takhle nějak to bude vypadat – nikdo si nebude

velet sám. Byli jsme tři různé útvary, které se nikdy neviděly, každý mluvil jiným jazykem. Bojeschopní jsme byli po čtrnácti dnech a stejné by to bylo i ve skutečnosti, což je podle mě velice rychlé. Pokud vím, doba na „oživení“ záložáků by byla v řádu měsíců. Tomu, že jsme byli tak rychle na nohách, samozřejmě hodně pomáhá podobná metodika a postupy, a také vojenský jazyk se stej-nými značkami a symboly.

Podle toho, co jste naznačil, to muselo v Hohenfelsu vypadat jako na skutečném bojišti.

Něco takového jsme ještě nezažili, bylo to úžasné. Dokonce i pro většinu místních to bylo výjimečné, naposledy prý takhle cvičili před víc než deseti lety. Všechno jsme si chystali a budo-vali, jako by nás čekala opravdová operace. Ne jako Afghánistán, ale konvenčního typu – tře-ba když se jelo poprvé do Iráku, kdy Norman Schwarzkopf zavelel a všechny tanky vyjely. My jsme fungovali úplně stejně. Šest dní jsme byli venku, spalo se v technice, ve stanech. Velitelské stanoviště se pořád stěhovalo, měli jsme reálné-ho nepřítele, dvakrát silnějšího, který většinou útočil na nás, protože jsme měli tanky a BVP. Cvičení mělo obrovskou dynamiku, pořád při-cházelo něco nového. Přestávka na oddych? Neexistovala – to ve válce také nemáte. Provedli jsme obranu a už jsme plánovali protiútok. Nepřítel nám dělal naschvály, neustále nás napa-dal, ve dne v noci jsme něco řešili. Všechno bylo imitované cvičnou municí, bez přestání se kolem nás ozývaly rány a výbuchy. Měli jsme milesy, na lidech i technice, takže vojáci hned viděli, jestli něco zničili, nebo ne. Spali jsme tři čtyři hodiny denně, ale nikomu to nevadilo, byli jsme napumpovaní adrenalinem. Neuvěřitelný zážitek pro mě i pro kluky.

Když to bylo jako ve skutečnosti, byli i mrtví?

Samozřejmě. Zabití nebo ranění v první linii se obrněnou ambulancí převezli dva kilometry do týlu, kde se udělalo shromaždiště. Doktor si převzal raněné a buď je odvezl na své obvaziš-tě, nebo pro ně přilétl MEDEVAC. Mrtvé ohle-dal. Rozhodčí, kteří nás kontrolovali, dokonce šli do takových detailů, že ho upozornili, že lůžka musejí být rozdělena prostěradly kvůli psycholo-gickému efektu. Jediný rozdíl oproti skutečné vál-ce byl v tom, že mrtví se do hry po osmi hodinách vrátili. (Smích.)

Nestávalo se, že se vojáci nechali schvál-ně zabít, aby si odpočinuli?

Naopak. Z téměř šesti stovek lidí jsem měl za celou dobu asi deset nemocných a ti bojovat opravdu nemohli. Většinou šlo o podvrtnuté kot-níky, kolena, vysoké horečky. Na nějaký kašel si ni-kdo nehrál. Můj spojař si dal na zlomený prst dla-hu a fungoval dál. A takových tam bylo víc. Kluka s podvrtnutým kolenem jsme poslali na rentgen a tam zjistili, že v něm má krev. A on chtěl pořád válčit! Už je to prostě jiné, ne jako se záklaďáky, kteří by nadávali, že je jim zima a nemají co jíst.

Podmínky během cvičení byly nicméně asi drsné i pro profesionály. Mysleli orga-nizátoři na to, aby vojákům válku alespoň trochu zpříjemnili?

V žádném případě. Navíc logistika a kompletní příprava byly v rukou velitelů. Zhruba jsem tušil, co nás čeká, a všechno jsem tedy musel naplánovat tak, abychom splnili úkol. Asi jsme to zvládli dob-ře, nic nám po celou dobu nechybělo, byli jsme naprosto nezávislí. Během boje jsme si doplňo-vali jídlo, pohonné hmoty, spali ve svých stanech. Američané říkali, s vámi nejsou žádné starosti, vy

máte všechno, co potřebujete. Vzal jsem s sebou dokonce i sprchy, aby se kluci měli kde umýt. Bylo nádherně vidět, když se po třech dnech osprcho-vali, jako byste je polil živou vodou. Ze zombie se stali znovu bojovníci. (Smích!)

Být v koalici se spojenci v konvenčním konfl iktu by znamenalo využívat i je-jich prostředky. Jak to fungovalo během Saber Junction?

Úplně stejně. Kromě vlastního 72. mechani-zovaného praporu mě podporovaly jednak naše další jednotky – ženisté, tankisté a dělostřelci. Pak jsem dostal od Američanů přidělené spojaře kvůli spojení s velením brigády a styčného důstojníka k americkému letectvu. A během cvičení pro nás létala rota víc než dvanácti bojových vrtulníků Apache a stejný počet přepravních Black Hawků. Dokonce jsme si troufl i nasadit i bezpilotní pro-středky Raveny a simulované Predatory. Co jsme mohli, to jsme využili, a nebáli se. Řekli jsme si: Je to jedinečná příležitost a musíme se to naučit.

Jaký to byl pocit? Je to paráda. Dá to člověku úplně jiné možnos-

ti rozhodovat se. Nikdy se mi nesnilo, že budu mít v jednom dni čtyři hodiny přidělené UAV na ske-nování předního okraje obrany nebo dva týmy „apačů”, které kryly můj postup. Bylo to něco úžasného, nehledě na to, že už se mi asi nikdy ne-podaří velet tolika vojákům různých odborností, jako by to bylo ve skutečnosti.

Poslední velká konvenční válka byla ta druhá. Jak se její podoba liší, když máte k dispozici nejnovější zbraně?

Díky moderní technice máte větší přehled o bojišti, můžete se rychleji a přesněji rozhodovat. Ale pořád platí, že tam, kde nepřejede pás vozi-dla a nevstoupí noha vojáka, není území dobyté. Rozhodující je voják a to, jak je vycvičený a jak ovládá svoji techniku. Je jedno, jestli máte zbraň první nebo třetí generace. Pokud ji neumíte pou-žívat, je vám k ničemu.

My jsme například měli naše BVP-2, které spousta lidí zavrhuje, a poráželi jsme s nimi norské tanky Leopard! A bylo to právě tím, že moji kluci jezdí na bévépéčkách spoustu let a dokonale je znají. Ví, jak se chovají v terénu, umějí s nimi manévrovat, dokáží využít jejich schopnosti. BVP jsou dobré stroje a nikdy bych je nevyměnil.

Zkuste mi jako laikovi vysvětlit, čím je téměř třicet let staré pásové vozidlo tak úžasné.

Dám příklad, který se nám stal právě během cvičení: Máte prostor, kde se můžete pohybo-vat po cestách nebo v terénu. Slovinský prapor byl vybavený kolovými vozidly, kterým se v te-rénu moc nedařilo, a tak se drželi při cestách. Co uděláte jako nepřítel? Počkáte si na Slovince u cest a – jak tomu bylo při cvičení – rozstří-líte je RPG. Kde se ale objeví naše pásy, nikdo netušil.

Vymyslel jste během cvičení nějakou strategii, kterou jste nepřítele „dostal“ a na kterou jste pyšný?

Bylo to při posledním útoku, kdy jsme využili schopnosti právě našich BVP. Objeli jsme nepří-telem nachystané minové pole na cestách tak, že jsme projeli lesem, což nikdo nečekal. Připravili jsme klamný útok, na který jsem poslal jen dílny a dvě BVP, a nikým nespatřeni jsme obsadili měs-to téměř bez jediné ztráty. Tam pak začalo pek-lo. Celý den jsme bojovali, jednou jsme město ovládali my, jednou oni. Chvílemi jsem měl pocit, že se na nás sesypal veškerý nepřítel, který stál proti všem praporům. Bylo to neskutečné a říkal jsem si, že to je jak u Kurska. Všude, kam jsem se podíval, blikala zasažená technika, horizont byl posetý obrněnými vozidly, našimi i soupeřovými. Vypadalo to, jako kdyby právě skončila obrovská tanková bitva.

Říkal jste, že nepřátel bylo dvakrát víc než vás. OPFOR byl místní, znal perfektně terén. Nebylo to trochu demotivující?

Vůbec ne. Byla to maximální výzva. Každý se snažil dát do toho všechno už jen proto, aby-chom si neutrhli ostudu. Člověka to vtáhne, je plný adrenalinu, a nemyslí na nic jiného, než kde a jak by využil, co je schopen z lidí a techniky do-stat. Že jsme nebyli domácí, nevadilo. Jak už jsem zmínil, měli jsme obrovskou výhodu, že díky na-šim „bévépéčkům” projedeme les i nejhustší po-rost. Musím říct, že to, že doma cvičíme na Libavé a na Doupově v terénu a nejezdíme po cestách, nám hodně prospělo.

Kdo nakonec vyhrál? Nešlo o to, kdo vyhraje, ale abychom si všech-

no vyzkoušeli do posledního detailu. Když jsme začínali mít navrch, ti, kdo cvičení řídili, uděla-li něco, čím nám zabránili rychle to ukončit. Jen poslední útok nás nechali dotáhnout do konce. OPFOR nezbylo nic, nám asi tři vozidla, šli jsme úplně na krev.

Jak se nám dařilo, jsem pak mohl zkontrolovat zpětně v simulačním centru. Milesy mají zabudo-vané GPS a na počítačových mapách bylo vidět nejen, jak manévr vypadal, ale i to, že jsme byli vždy o fous před nepřítelem.

Vojáci už dnes běžně místo map používají GPS a další vymoženosti. Co vy?

Celé cvičení jsem byl na obyčejných mapách, dělal jsem si tečky, kde jsme my a kde protivník. Byl jsem jediný a občas se na mě dívali jako na po-divína. Všichni ostatní byli na GPS a trackerech. Staromilci by tyhle novinky odmítli, ale fungují-li, je to velká výhoda, která nám bohužel chybí. Když jsem například žádal vrtulník o sestřelení nepřá-telského vozidla v lese – a já nebyl pilotovi schop-ný dát rychle jeho polohu – nevystřelil, protože by mi mohl zničit vozidlo vlastní. Díky moderní technice víte, kdo je váš a kdo nepřítel, pohyb všech můžete sledovat on-line na monitorech. A to se hodí. Když ale počítače kleknou, musíte to zvládnout i bez nich. Proto moji vojáci s obyčej-nými mapami pořád cvičí. A přestane-li technika fungovat a ostatní „oslepnou“, my o sobě bude-me pořád vědět.

Text: Olga HaladováFoto: archiv 72. mechanizovaného praporu

Přáslavice

Saber Junction II:Malá válka za českými hranicemi

„Připomínalo to Irák, kdy Norman Schwarzkopf zavelel a všechny tanky vyjely,“ popisuje listopadové mezinárodní cvičení Saber Junction velitel našeho úkolového uskupení a současně 72. mechanizovaného praporu Přáslavice podplukovník Martin Botík. Do německého Hohenfelsu se vydalo na šest set českých vojáků se 130 kusy techniky a cvičení bylo unikátní. Bojovalo se totiž konvenčním způsobem.

14 15

personalistika

Vážení zaměstnanci resortu, vojáci, rodiče,dovolte nám vás touto formou pozvat do objektu vily U Vorlíků a představit vám projekt předškolní-ho zařízení resortu MO, který byl spuštěn 2. ledna 2014 a v jehož rámci bylo zařízení slavnostně ote-vřeno dne 14. ledna 2014 za účasti ministra obra-ny Vlastimila Picka. Mottem tohoto zařízení je: Spokojené dítě = spokojený zaměstnanec/rodič.

Jedním z impulzů pro realizaci tohoto projek-tu byly výsledky dotazníkového šetření Sladění práce a rodinného života, které provedla sekce personální MO v roce 2012. Z jeho závěrů vyply-nulo, že o umístění dětí má, napříč celým resor-tem MO, zájem téměř stovka jeho zaměstnanců. Rovněž statistická data pro následující léta hovo-ří o více než sedmi stovkách zaměstnanců - žen a mužů na mateřské a rodičovské dovolené, kteří se potýkají s nepříznivou situací v oblasti služeb

péče o děti předškolního věku. Od roku 1999 totiž výrazně poklesl počet mateřských školek a ztížila se možnost návratu pečujících rodičů do zaměstnání.

Ale vraťme se ještě o pár let dříve...

První podnět týkající se podpory sladění pro-fesního a rodinného života vzešel již v roce 2011 od tehdejšího prvního náměstka ministra obrany, který uvedl, že zaměstnanci pečující o děti před-školního věku mají často problém skloubit péči o dítě s plněním pracovních povinností, pokud je-jich pracovní zařazení předpokládá nepravidelné a předem neodhadnutelné prodloužení doby vý-konu práce nad rámec stanovené pracovní doby. Jako řešení navrhoval využívání upravené pracov-ní doby, zavedení pružné pracovní doby a dále zřízení předškolního zařízení péče o děti v rámci resortu obrany.

Problematikou sladění pracovního, soukro-mého a rodinného života se začala zabývat vláda České republiky, která pro rok 2012 uložila progra-movým dokumentem Priority a postupy vlády při prosazování rovných příležitostí pro ženy a muže všem svým členům, v návaznosti na programové prohlášení vlády, samostatně nebo ve spolupráci více resortů usilovat o rozšíření možností péče

o děti předškolního věku pro své zaměstnankyně i zaměstnance.

Vedení resortu vnímalo a vnímá současné pro-blémy s umísťováním dětí svých zaměstnanců velmi intenzivně. Rozhodlo se vybudovat a pro-vozovat vlastní zařízení péče o předškolní děti. Nad projektem převzal v roce 2013 záštitu mi-nistr obrany Vlastimil Picek, který zřídil pracovní skupinu a pověřil Agenturu plánování a rozvoje lidských zdrojů (APRLZ) přípravami a provozem zařízení.

„Pro Ministerstvo obrany jako zaměstnavatele je velmi důležité, aby se v rámci řízení a rozvoje lidských zdrojů zvyšovala efektivita práce zaměst-nanců a aby prostředky vložené zaměstnavate-lem do zapracování a vzdělávání zaměstnanců a zaměstnankyň resortu nepřišly vniveč jejich odchodem,“ uvádí plukovník Pavel Vobůrka, ředi-tel APRLZ, a pokračuje: „Jsem velmi rád, že tento projekt byl pilotním provozem zahájen a pevně věřím, že se nám podaří v této doplňkové, spe-cifi cké a potřebné službě pro zaměstnance nejen pokračovat, ale zároveň ji, po vyhodnocení všech kladů i záporů, rozšířit do dalších organizačních útvarů a zařízení MO v rámci celé republiky. Vše pochopitelně záleží hlavně na zájmu o tuto službu ze strany zaměstnanců.“

Předškolní zařízení, které funguje v mezích sou-časné legislativy, je umístěno v bývalé diplomatic-ké vile MO v ulici U Vorlíků 10/82 v Praze-Bubenči. Několikaminutová dosažitelnost a dostupnost MHD spolu s krásnou zahradou a vnitřním uspo-řádáním rozhodly o výběru tohoto objektu a dle spokojenosti dětí i rodičů měla pracovní skupina zřejmě šťastnou ruku.

Vila prošla pochopitelně úpravami a přemě-nou, za kterou jsou stovky hodin práce nejen pracovní skupiny, ale hlavně zaměstnanců APRLZ, VUSS Praha a provozního střediska 0014, kteří pomáhali nejen při rekonstrukci a zařizování vily, ale jsou nám k dispozici v případě technických problémů téměř denně. Poděkování patří rovněž

skvělým truhlářům a odborníkům z VOZ Lázně Bohdaneč, kteří odvedli velký kus řemeslně per-fektní práce (kryty radiátorů i skleněných výplní, madla na schodištích apod.).

První děti nastoupily do zařízení hned druhý lednový den a v současné době do něj dochází patnáct dětí. Pilotní provoz v délce šesti měsíců je určen pro přibližně 24 dětí ve věku od dvou let do začátku povinné školní docházky. Do konce

SPOKOJENÉ DÍTĚ= spokojený

zaměstnanec/rodič

Vážení čtenáři, pokud vás tento článek zaujal, srdečně vás jménem svým, dětí i personálu zařízenízvu na návštěvu vily U Vorlíků ve dnech 21. a 22. ledna 2014, a to v rámci Dnů otevřených dveří

od 08:00 do 11:30 nebo od 15:00 do 17:00 hodin.

pilotního provozu, tj. června 2014, bude zařízení kapacitně naplněno. Již v současné době eviduje-me více než 30 žádostí o návazný provoz od září 2014.

O děti se stará pět zaměstnanců APRLZ s pe-dagogickým vzděláním pod vedením Michaely Cvanové, koordinační a projektové manažerky APRLZ. Ti poskytují dětem výchovnou a vzdělá-vací péči zaměřenou na rozvoj schopností dítěte přiměřených jeho věku. Mají rámcový vzdělávací program a činnost v jednotlivých dnech je zamě-řena na různou programovou činnost (např. cvi-čení, výtvarná činnost, hudební příprava, prosoci-ální aktivity).

„Neb ale nejen vzděláním syt je člověk“, důleži-tým článkem je rovněž stravování dětí. To zabez-pečuje cateringová fi rma, kterou zajistila příspěv-ková organizace Vojenská lázeňská a rekreační zařízení. Díky panu řediteli Fedorkovi mají děti denně nutričně vyváženou stravu.

„Rád bych touto cestou upřímně poděkoval všem zaměstnancům resortu obrany, kteří se ak-tivně zapojili do sbírky pro toto zařízení,“ řekl před otevřením plk. Vobůrka a dodal: „Ve sbírce se ob-jevilo mnoho krásných plyšových hraček, které zdobí okna vilky, dále úžasné knihy i hry a další hračky, které dětem dělají velkou radost. Do sbír-ky se rovněž zapojilo občanské sdružení military-muzeum Sergěje Jana Ingra z Vlkoše.“

Připravila: Michaela CvanováFoto: archiv APRLZ a Miroslav Šindelář

16 17

pozemní síly

Základním kamenem nově tvořené brigády se stal 71. výsadkový prapor v Chrudimi, který se transformoval ve 43. výsadkový mechanizova-ný prapor. Také další jednotky vznikaly na základě existujících tankových, dělostřeleckých a mecha-nizovaných útvarů. Konkrétně 42. mechanizovaný prapor byl vytvořen na základech 18. tankového pluku v Táboře a 41. mechanizovaný prapor vznikl z 79. motostřeleckého pluku v Benešově.

Ofi ciálně vznikla 4. brigáda rychlého nasazení (4. brn) nařízením náčelníka Generálního štábu generálmajora Jiřího Nekvasila 14. ledna 1994. Cvičit začala ale až 1. července. Jejím prvním veli-telem se stal pozdější náčelník Generálního štábu, v té době plukovník Jiří Šedivý. Téměř roční pří-pravné práce bezprostředně řídil její další velitel podplukovník František Štěpánek.

Kromě velitelství brigádu původně tvořil 43. vý-sadkový mechanizovaný prapor, 41. a 42. mecha-nizovaný prapor, 4. průzkumný prapor, 4. spo-jovací prapor, ženijní rota, která byla později transformována na 4. ženijní prapor, prapor za-bezpečení a rámcový zdravotnický oddíl. Původní 4. dělostřelecký oddíl byl později vyzbrojen sa-mohybnými houfnicemi DANA a transformován v 46. smíšený dělostřelecký oddíl. Brigáda měla mít 3 500 vojáků.

Kořeny 41. mechanizovaného praporu je nutné hledat v zeměbraneckém praporu č. 30, který vzni-kl v roce 1870 ve Vysokém Mýtě. Z této jednotky a z pěšího pluku 98 byl po unifi kaci v roce 1919 vy-tvořen nový pěší pluk 30. Ten získal v březnu 1930 čestný název „Aloise Jiráska“. Po druhé světové válce byl tento útvar obnoven v původní posádce. Koncem roku 1950 prošel reorganizací na 30. me-chanizovaný pluk. Jeho posádkovým městem se stal Benešov. Zde byl také v roce 1958 transfor-mován na 79. motostřelecký pluk, který se v roce 1994 stal personálním a materiálním základem při budování 41. mechanizovaného praporu.

Tradice dalšího praporu, 42. mechanizovaného, sahají až k 3. tankovému praporu 1. čs. samostat-né tankové brigády v SSSR. Z něho byla po válce vytvořena 3. tanková brigáda v Pardubicích, která se po reorganizačních a redislokačních peripe-tiích stala v roce 1950 základem pro zformování 18. tankového pluku se sídlem v Táboře. A právě z něho vznikl v roce 1994 nový – 42. mechanizova-ný prapor. O šest let později mu prezident repub-liky propůjčil historický název „Svatováclavský“.

Také historie 46. dělostřeleckého oddílu saha-la do prvních poválečných dnů. V létě roku 1945 vznikl v Příbrami dělostřelecký pluk 203. Z toho se po celé řadě reorganizací stala v roce 1956 pro-titanková brigáda. Po jejím zániku o sedm let poz-ději se osamostatnil 216. protitankový dělostřelecký pluk. Z jeho podstaty vznikly 11. a 21. protitanko-vý oddíl v Jincích a Žamberku. V roce 1994 došlo k transformaci 21. oddílu na dělostřelecký oddíl 4. brigády rychlého nasazení. V roce 1997 se útvar přesunul ze Žamberku do posádky Pardubice a zís-kal historický název „Generála Netíka“.

Brigáda byla budována jako moderní svazek s velkou mobilitou a vysokým stupněm bojové pohotovosti. Výsadkovým výcvikem měli postup-ně projít všichni vojáci z povolání. Ani červený baret ale nebyl úplnou samozřejmostí. Po určitém období diskusí a zvažování různých variant se ho ale nakonec podařilo zavést u všech jednotek.

Výstavba brigády byla spojena i s řadou problé-mů. Svazek sídlil v sedmi posádkách. Ne všechny objekty byly v dobrém technickém stavu. Také jejich charakter ne vždy odpovídal novým po-žadavkům výcviku. Bylo tedy potřeba budovat. Ve většině posádek nebyl dostatek vojáků, kteří by dosahovali kvalit příslušníků 71. výsadkového praporu z Chrudimi. Vše umocňoval rovněž ne-dostatek padákového materiálu. Určité potíže byly s letovými hodinami přepravní a výsadkové techni-ky. To mělo samozřejmě vliv na výsadkový výcvik. A tak se muselo přistoupit k určité redukci. Přesto se již do konce roku 1996, tedy za pouhých třicet měsíců, podařilo v přeškolovacích kurzech vycvičit 989 mužů a 15 žen v profesi výsadkář. Postupně se tedy začaly dostavovat výsledky. Vojáci přija-li za své heslo brigády – „Tam, kde jiný nestačí“. Uvědomovali si, že patří k určité elitě armády. Tato motivace je vedla k tomu, že se heslo snažili v praxi naplnit i činy. Brigáda byla od svého vzniku pod-řízena přímo náčelníkovi Generálního štábu AČR. Až v roce 1997 přešla pod velení Velitelství pozem-ního vojska v Olomouci a po jeho transformaci pak pod Velitelství společných sil. S blížícím se vstupem České republiky do NATO se jednotky brigády za-členily do aliančních sil okamžité reakce.

V květnu 1999 svazek obdržel od prezidenta České republiky Václava Havla historický název „Obrany národa“. Přihlásil se tak k tradicím stej-nojmenné ilegální odbojové vojenské organizace,

která působila na území protektorátu za druhé světové války.

Při reformě armády v roce 2003 hrozilo, že bude brigáda přejmenována na 11. mechanizovanou lehkou brigádu. Toto „nebezpečí“ se podařilo na-štěstí zažehnat. Svazek však musel projít reorgani-zací a redislokací. V jeho organizační struktuře zů-staly pouze tři bojové prapory, 41., 42. a 43., které v roce 2008 doplnil čtvrtý – 44. lehký motorizovaný prapor dislokovaný v Jindřichově Hradci.

Brigádu dále tvořilo velitelství a štáb, spojovací rota a provozní četa. Ostatní jednotky byly buď-to zrušeny, anebo převedeny do jiných struktur. Například 46. dělostřelecký oddíl byl přejme-nován a začleněn do 13. dělostřelecké brigády. Jeho příslušníci však odolávali tlakům a nosili nadále červené barety. Byli totiž vyčleněni pro dělostřeleckou podporu 4. brigády rychlého na-sazení. Velitelství brigády se také přestěhovalo z Havlíčkova Brodu do Žatce. Sem se přemístil z Benešova i 41. mechanizovaný prapor.

První společné cvičení příslušníků 4. brigá-dy rychlého nasazení se zahraničními vojáky Cooperative Spirit se uskutečnilo již v březnu 1994 ve vojenském výcvikovém prostoru Boletice. Cvičili zde chrudimští výsadkáři s nizozemskou námořní pěchotou. Boj muže proti muži se teh-dy odehrával v zájmu otužování naboso na sně-hu. Na ně navazovala celá řada velice úspěš-ných vystoupení vojáků brigády nejen u nás, ale i v USA, Velké Británii, Španělsku, Nizozemsku,

Tam,kde jinínestačí

Od založení 4. brigády rychlého nasazení uplynulo v těchto dnech dvacet let

O vzniku brigády rychlého nasazení se začalo rozhodovat v souvislosti s celkovou reorganizací Armády České republiky v druhé polovině roku 1993. Duchovním otcem tohoto nového svazku se stal generál Karel Kuba. Původem výsadkář, který kdysi sloužil v 22. výsadkové brigádě, si uvědomoval, jak moc se mění charakter konfl iktů ve světě a že těžké obrněné svazky je potřeba urychleně nahradit jednotkami, které kromě bojových budou schopny plnit i úkoly mírových operací. Belgii, Francii, Německu, Itálii, Maďarsku, Turecku,

Polsku, ale i v tak exotických zemích, jako je napří-klad Peru či Francouzská Guyana.

V roce 1995 se příslušníci brigády účastnili cvičení Cooperative Nuget na území USA a mezi-národního cvičení Cooperative Challenge v České republice. Především cvičení ve Spojených státech bylo mimořádné. Vojáci brigády se ve většině pří-padů dostali poprvé na americkou základnu Fort Polk. Manévrů se kromě nich účastnili i Kanaďané, Britové, Američané a příslušníci čtrnácti dalších zemí Partnerství pro mír. Kromě náročného a ve-lice realistického výcviku se simulačním soubo-jovým systémem MILES se museli v Luisianě vy-rovnat i s vysokou teplotou, převyšující padesát stupňů, a vlhkostí.

Příslušníci brigády působili již od roku 1994 v mírových misích UNPROFOR a UNCRO na Balkáně. Stali se také základem prvního kon-tingentu mise IFOR v Bosně a Hercegovině v roce 1996, řízené již NATO. Velitelem prvního kontin-gentu byl generálmajor Jiří Šedivý a velitelem praporu pplk. Josef Sedlák. V jejich podřízenosti bylo okolo osmi set českých vojáků, z nichž větši-na patřila ke 4. brigádě.

Později plnili příslušníci brigády úkoly v Kosovu, Makedonii, Kuvajtu, Iráku a Afghánistánu. V sou-časné době jsou chrudimští výsadkáři nasazeni v africkém Mali.

Text a foto: Vladimír Marek

kromě bi úkoly mírových

18 19

výcvik

Na úvod je třeba připomenout impozantní vstup čáslavské „dvěstějedenáctky“ do elitního seskupení aliančních leteckých jednotek. Stalo se tak v říjnu 2010 na Tiger Meetu v Nizozemsku, jehož hostitelskou letkou byla 313. squadrona dislokovaná na základně Volkel. Tam se českým letcům povedl výjimečný double – získali plné členství v „tygří“ asociaci NTA a zároveň nej-prestižnější ocenění, a to Silver Tiger Trophy, pro nejlepší alianční letku. Mimochodem, to se v do-savadní historii NATO Tiger Association povedlo nováčkovi v NTA vůbec poprvé! Čtvrtým říjnovým dnem 2010 se tak 211. taktická letka Čáslav ofi ci-álně stala v pořadí dvacátou „tygří“ letkou v NATO a po 221. vrtulníkové letce z náměšťské základny druhou leteckou jednotkou vzdušných sil Armády České republiky, jež se může pyšnit plným člen-stvím v tomto prestižním profesním společenství Severoatlantické aliance. Připomínáme, že ná-měšťská letka bitevních vrtulníků Mi-24/35 se sta-la plným členem NTA na belgickém Tiger Meetu v roce 2001. Hned následující rok zaznamenali příslušníci tehdejší 331. letky bitevních vrtulníků Přerov velký úspěch. Na aliančním cvičení Daring Eagle 2002 v portugalské Beji, jehož součástí byl NTM, vyhráli sošku stříbrného tygra, a stali se tak prvním vrtulníkovým držitelem tohoto nejprestiž-nějšího ocenění „tygří“ asociace a první nejlepší letkou z bývalého Východu. Nesmazatelným dů-kazem je štítek na Silver Tiger Trophy s vyrytým nápisem 331: SQN CZAF 2002.

Premiéra po českuUspořádat Tiger Meet, což je v daném

roce zpravidla největší cvičení spojeneckého

letectva v Evropě, je úkolem nadmíru těžkým. Jelikož se na něj slétne šedesát a více kusů letec-ké techniky různých typů, které potřebují nemalý vzdušný prostor pro společné letecké operace COMAO (Composite Air Operations), nepřipa-dá de facto v úvahu, aby hostitelskou jednotkou byla letka vzdušných sil Armády České republiky. Avšak ani tento „logistický“ a „prostorový“ han-dicap nezabránil čáslavské „dvěstějedenáctce“, která plní úkoly ochrany vzdušného prostoru v rámci aliančního systému protivzdušné obrany NATINAMDS (NATO Integrated Air and Missile Defence System), podpořit motto „tygrů“ – zdo-konalovat společné operační postupy při plánová-ní a provádění leteckých operací jednotek NATO v případných zahraničních misích. „Tato premiéro-vá akce, Virtual NATO Tiger Meet (VNTM) 2013, je pro nás optimálním způsobem, jak přispět ke zvýšení profesní připravenosti aliančních letců. Do tygří asociace NTA přicházíme s novým know--how, a když se osvědčí, budeme v této aktivitě periodicky pokračovat. Letové úsilí v pardubickém Taktickém simulačním centru bude nejen intenziv-ní, ale také efektivní. Scénáře vzdušných soubojů se blíží realitě a jakýchkoliv omezení bude mini-mum. Je to velice dobré složení profesního výkonu a ceny výcviku. Klíčové je, že tady sdílíme vzájem-né zkušenosti,“ říká zástupce velitele 211 taktické letky Čáslav kapitán Pavel Pavlík a představu-je další účastníky virtuálního „tygřího“ setkání, kterými jsou němečtí piloti letounů Eurofi ghter Typhoon ze 74. Jagdgeschwader Neuburg a letci z 51. Taktisches Luftwaffengeschwader Schleswig--Jagel vyzbrojené stroji Tornado. Účast dále přijali maďarští piloti z 59/1 Puma Squadron Kecskemét, provozující víceúčelové bojové letouny JAS-39

Gripen, a profesionálové z rakouského Jet Trainer Squadron Vogler na strojích Saab 105. Společně s nimi se zapojili do virtuálního leteckého cvičení také pozemní naváděči (GCI – Ground Controlled Interception).

„Oslovili jsme de facto všechny ‚tygří‘ letky a nabídli jim létání simulovaných misí, které jsou obdobou operačních úkolů na Tiger Meetech. Z nejrůznějších důvodů, převážně však kvůli jejich vytíženosti, je účast taková, jaká je. Najít volný tý-den není jednoduché. Každopádně nejsme zkla-máni, neboť jsme na samém začátku realizace to-hoto nápadu. Přítomných třicet ‚tygrů‘ je na hraně kapacitních možností TSC Pardubice,“ vysvětluje zástupce velitele čáslavské „tygří“ letky a odchází do jedné z brífi nkových místností, aby komuniko-val s dalšími účastníky nadcházející letové mise některé detaily. „Zevrubně probereme taktický námět a reálné provedení mise. Bude to v mezi-národní komunitě a v angličtině, což je pokaždé skvělý trénink,“ říká stroze, ale zcela výstižně kapi-tán Pavel Pavlík, přezdívaný Speedy.

Výcvikový přínosMístem konání VNTM 2013, přesněji řečeno si-

mulovaných vzdušných soubojů „modrých“ a „čer-vených“, se stalo pardubické Tactical Simulation Center (TSC), které je začleněno do Centra letec-kého výcviku v LOM Praha, s. p. A jak se shodli všichni zainteresovaní, toto unikátní výukové pracoviště pro simulovaný taktický letecký výcvik bylo místem nadmíru profesně vhodným a fi -nančně efektivním. „Intenzita letového úsilí byla maximální. Jedna letová mise COMAO, většinou obranného charakteru, navazovala na druhou.

Činnost se vedla z osmi pilotovatelných kokpitů víceúčelových nadzvukových bojových letounů JAS-39 Gripen a do děje se vždy zapracovala celá řada počítačově řízených identit. Scénáře byly komplexní a vycházely ze zkušeností získaných při bojových nasazeních v reálných operacích. Když bylo třeba procvičit specifi cké taktické prvky, připravili jsme je účastníkům Virtual NATO Tiger Meet takzvaně na klíč,“ konstatuje vedoucí oddě-lení taktického výcviku v TSC Pardubice Otakar Prikner.

Není tajemstvím, že čáslavští stíhači létají na Tiger Meetech úkoly, které vycházejí z jejich profesního zaměření. Jinými slovy, jsou prioritně zaměřeni na tzv. úkoly vzduch–vzduch neboli Air--to-Air. V tuzemském vzdušném prostoru je zpra-vidla cvičí čtyři na čtyři nebo dva na čtyři letouny. Při VNTM 2013 v Pardubicích se nabízela mno-hem širší škála nasazení. Vše bylo v gesci velitele dané formace aliančních letadel neboli mission commandera. Ten dostal zadání a poté už bylo na něm a jeho „podřízených“, jaký taktický plán zvolí, aby úkol splnili. Profesní invenci se meze nekladly.

V Taktickém simulačním centru se léta-lo ve dvou vlnách, a to jak dopoledne, tak od-poledne. Jedna „osma“ pilotů bojovala, druhá „osma“ pilotů se připravovala. Každá mise trvala zhruba půldruhé hodiny, včetně plánování a tzv.

debrífi nku, přičemž reálná, respektive simulo-vaná letová činnost v zájmovém vzdušném pro-storu byla přibližně čtyřicet minut. Je nabíledni, že se vzdušné souboje na konci každé akce zpět-ně přehrávaly, rozebírala se taktika zásahů a vy-hodnocovala efektivita nasazení. Role „modrých“ a „červených“ se navzájem měnily. Každý z pilotů si opakovaně vyzkoušel obě pozice. Celkově pro-běhlo šest společných leteckých operací COMAO během tří letových dnů v centru taktické simulace. To je nesporné pozitivum! A nikterak ho nesnižuje ani skutečnost, že se nelétalo naostro. „Reálný let je vždy mnohem těžší než cvičení ve vysoce věrné replice kokpitu. Ve vzduchu musíte brát v potaz celou řadu indicií, se kterými můžete být každým okamžikem konfrontováni. Jedete na maximum s naprosto přesnou činností. Na simulátoru je to o metodice, potažmo o taktice. Na zemi to v klidu drilujete, abyste ve vzduchu neudělali zbytečnou chybu. Učíte se optimálnímu řešení situace,“ argu-mentuje kpt. Pavlík a neholedbá se zkušenostmi svých kolegů z letky. „I když nejsme v gripenu žádní začátečníci, stále potřebujeme intenzivní le-tecký výcvik. Bez tvrdého tréninku nemůžete být úspěšný. Dosaženou úroveň našeho profesního mistrovství je třeba udržovat, případně zvyšovat. Simulátory nám v tom velice pomáhají a jsou ne-sporným výcvikovým přínosem. Proto přicházíme s touto premiérou. Proto rozšiřujeme ‚tygří‘ duch

Virtuální„tygří“ setkání

Ojedinělý příspěvek čáslavských letců do „tygřího“ seskupení NATO Tiger Association

Tři roky a tři měsíce jsou profesionálové čáslavské 211. taktické letky, provozující víceúčelové bojové letouny JAS-39 Gripen, takzvaně plnými členy (Full Member) prestižní asociace „tygří“ elity Severoatlantické aliance – NATO Tiger Association (NTA). V doposud třiapadesátileté historii NTA sice proběhly desítky „tygřích“ setkání (Tiger Meet), avšak iniciativa čáslavských letců a pracovníků podniku LOM Praha, s. p., respektive Taktického simulačního centra (TSC – Tactical Simulation Center) v Pardubicích byla vskutku ojedinělá. Stali se organizátory virtuálního „tygřího“ setkání neboli Virtual NATO Tiger Meet 2013!

o Virtual NATO Tiger Meet,“ říká zkušený pilot nadzvukového bojového letounu JAS-39 Gripen a chválí sofi stikované technické vybavení i zázemí v Tactical Simulation Center Pardubice.

Pro pracovníky TSC, kteří mají k „tiger spiritu“ hodně blízko, byl Virtual NATO Tiger Meet 2013 jedním z klíčových úkolů roku. „Pokračujeme ve vzájemné spolupráci, protože čáslavští piloti le-tounů JAS-39 Gripen a L-159 ALCA u nás absolvu-jí výcvikové kurzy. Nápad s virtuálním NATO Tiger Meetem nás zaujal, a proto jsme se aktivně zapo-jili do jeho organizace. Předvést reprezentantům operačních letek NATO simulační možnosti cen-tra pro nás představuje prestižní záležitost,“ říká Otakar Prikner a přibližuje program VNTM 2013. Ten první dva dny spočíval v rychlokurzu zamě-řeném na létání s gripenem a na zbraňové sys-témy JAS-39. Následující tři dny se nad územím České republiky létaly mise „blue“ versus „red“. Byť se jednalo o simulované vzdušné souboje, prohrát nechtěl nikdo. Tudíž nejeden odpal pro-tiletadlové řízené střely AIM-9 Sidewinder nebo AIM-120 AMRAAM (Advanced Medium Range Air-to-Air Missile) byl provázen multinárodním komentářem v simulační hale Tactical Simulation Center Pardubice.

Text: Pavel LangFoto: Jan Kouba

20 21

věda a výzkum

Pane řediteli, jaký je váš komentář ke vzniku Vojenského technického ústavu?

Hovořit o všech skutečnostech by nepochybně vydalo na samostatnou publikaci. A věřte, že by to nebylo příliš pohodové čtení. Prvopočátek Vojenského technického ústavu bych charakteri-zoval jako extrémně hektické období. První září 2012 je sice avizovaným dnem vzniku VTÚ, ale jednalo se pouze o administrativní úkon a moje jmenování do pozice ředitele. Historie ústavu se začala fakticky psát od 27. září 2012, a to zá-pisem do obchodního rejstříku. Následující tři měsíce jsem za vydatné pomoci Ing. Víta Ševčíka, současného technického ředitele VTÚ, intenziv-ně pracoval na potřebných dokumentech, včet-ně celé řady oprávnění a certifi kací. Neskutečná agenda. Pro lepší představu, na podobném za-dání by pracoval tým expertů a zabralo by jim to minimálně rok. Navíc jsme v tomto období pře-bírali od státních podniků VOP CZ a LOM Praha do naší podřízenosti tři odštěpné závody sídlící v Praze-Kbelích, ve Vyškově a ve Slavičíně. Také nelze nezmínit skutečnost, že deponované fi -nanční prostředky na založení státního podniku nám byly zaslány až v listopadu 2012. Jisté trans-akce se tedy musely uhradit takzvaně z vlastních

kapes. To proto, abychom k prvnímu lednu loň-ského roku mohli tento státní podnik začít reálně provozovat.

Očividně je to pro vás stále emocionální záležitost. Proč i po půldruhém roce?

Protože to považuji za profesní unikum. Povedla se nám věc, která je v České republice naprosto jedinečnou záležitostí. Během jednoho roku se nám podařilo zkonsolidovat nově zalo-žený státní podnik. Dokázali jsme to, i když nám stály v cestě nemalé překážky různého charakteru. Je to pro nás veliká satisfakce. Zcela pochopit to mohou jenom ti, kteří u toho přímo byli. Výsledek neskutečně tvrdé práce však stojí za to. Jen pro názorný příklad podotýkám, že jsme převzali hodně přes 300 lidí ve třech organizačních celcích ze dvou státních podniků, každý s jinou organi-zační strukturou, jinými procesy fungování, navíc se zakázkovým krytím nákladů na výši zhruba tři-cet procent, přesto budeme mít za rok 2013 klad-ný hospodářský výsledek. Leckoho to může tahat za uši, ale já jsem na to opravdu hrdý.

Jakými argumenty zdůvodníte, že se nad třemi vojenskými technickými ústavy musel založit nový řídící orgán?

Přes poměrně krátkou dobu existence Vojenského technického ústavu se již opakovaně potvrdilo, že to byl krok správným směrem. Tím klíčovým argumentem je zachování výzkumné-ho a vývojového know-how v resortu obrany. Do výše uvedeného potenciálu je totiž třeba cí-leně investovat. Bohužel, tak tomu dříve nebylo. Další negativní indicií byla nekoncepčnost. Kdyby tento stav pokračoval, tak by to během několika následujících let neslavně skončilo. Vyčlenění vý-zkumných a vývojových kapacit se ukázalo jako efektivní řešení. Tři „vétéúčka“ zastřešil Vojenský technický ústav, který je představitelem předmětu podnikání.

Úplně jste nám neodpověděl na otáz-ku týkající se spravování tří samostat-ných vojenských ústavů. Můžete být konkrétnější?

Vojenský technický ústav nepředstavuje na-bobtnalé ředitelství s desítkami funkcionářů. Vrcholný management s rozhodovací pravomocí tvoří osm pracovníků. V nově vytvořeném řídícím prvku jsou koncentrovány, a to v mnohem men-ších počtech a s výrazně nižšími náklady, společné činnosti ve prospěch tří odštěpných závodů. Vede se tady například centrální účetnictví, centrální re-žijní nákupy a podobně. Tento centrální prvek je postaven největší měrou efektivně.

Lze považovat stávající organizační struk-turu Vojenského technického ústavu za konečnou?

Vojenský technický ústav má tři odštěpné zá-vody, které se zaměřují na výzkum, vývoj a zku-šebnictví ve svých oborech. Konkrétně se jedná o Vojenský technický ústav letectva a protivzduš-né obrany (VTÚLaPVO) v Praze, dále Vojenský technický ústav pozemního vojska (VTÚPV) Vyškov a Vojenský technický ústav výzbroje a mu-nice (VTÚVM) Slavičín. Tuto organizační strukturu považujeme de facto za fi nální. K dílčím změ-nám může dojít v odborných činnostech a služ-bách. Záleží na realizaci konkrétních projektů. Proto vznikl státní podnik VTÚ, aby uspokojoval

strategické zájmy státu v oblasti obrany a bezpeč-nosti. Konkrétním požadavkům podřídíme profi -laci ústavu.

Co konkrétního tímto názorem vyja-dřujete?

Především to, že dokážeme operativně reago-vat na požadavky našich zákazníků. Tím hlavním je resort obrany, potažmo Armáda České republi-ky. Tudíž je našim cílem v maximálně možné míře přispívat k realizaci její strategie rozvoje. Snažíme se také profi lovat do pozice systémového integrá-tora. To znamená, že jsme schopni naše produk-ty integrovat s produkty třetích stran a společně nabídnout resortu obrany jednotné a efektivní řešení. Důraz klademe na fl exibilitu. Některé naše činnosti utlumíme, viz munice, a naopak někte-ré posílíme, viz systémy podpory velení a řízení. S jejich využitím počítáme nejenom pro armá-du, ale i další bezpečnostní složky. Jako příklad nadcházejícího progresu mohu uvést výcvikovou základnu předurčenou pro nasazení vojenských jednotek a složek integrovaného záchranné-ho systému. Disponujeme potřebným zázemím i technologiemi, a tudíž věřím, že se nám tato vize podaří dotáhnout do zdárného konce.

Doposud nepadlo ani slovo o profi -lu Vojenského technického ústavu. Co k tomu řeknete?

Realizujeme aplikovaný výzkum a vývoj, výrobu a modernizaci výzbroje a techniky Armády České republiky a dalších ozbrojených bezpečnostních sborů a integrovaného záchranného systému s přednostní realizací dodávek a služeb pod-statných pro zabezpečení obrany a bezpečnosti České republiky. V reálu to znamená, že uspoko-jujeme strategické a další specifi cké požadavky státu v oblasti obrany a bezpečnosti a poskytuje-me v tomto směru širokou škálu služeb, činnos-tí a řešení. V případě zájmu mohu uvést stručné curriculum vitae VTÚLaPVO, VTÚPV a VTÚVM, i když mnohé napovídá už jejich pojmenování.

Prosím…Hlavní činností Vojenského technického ústa-

vu letectva a protivzdušné obrany je integrace komunikačních a informačních systémů do roz-hodovacích procesů v oblastech podpory vele-ní. VTÚLaPVO je gestorem obranného výzkumu, vývoje a implementace vojenské techniky v ob-lastech své technické působnosti a dále se po-dílí i na zkušebnictví a logistickém zabezpečení

Od nuly k prosperitě

Devatenáctého června 2012 schválila na svém zasedání vláda České republiky založení dvou nových státních podniků – Vojenského výzkumného ústavu (VVÚ) a Vojenského technického ústavu (VTÚ). Důvod byl nabíledni. Vyčlenit výzkumné a vývojové kapacity z tehdejších státních podniků zaměřených zejména na strojírenskou výrobu a opravy techniky, a tím zefektivnit poskytování strategických dodávek a služeb potřebných pro zajištění obrany a bezpečnosti České republiky. O tom, jaká je současná situace ve VTÚ, s. p., respektive, co jí předcházelo, jsme hovořili s jeho ředitelem Václavem Irovským.

22 23

věda a výzkum vojenské zdravotnictví

O loňské prosincové „double“ modernizaci v Ústřední vojenské nemocnici – Vojenské fakult-ní nemocnici Praha se bude ještě dlouho hovo-řit. Konstatujeme, že zcela po právu, neboť nové přístrojové vybavení komplexního cerebrovasku-lárního centra a nový operační robotický systém da Vinci Si představují další výrazný progres v po-skytované péči tohoto prestižního zdravotnického zařízení, jehož zřizovatelem je Ministerstvo obra-ny České republiky.

Nejeden přínosMinisterstvo zdravotnictví stanovilo dvoustup-

ňovou síť pracovišť specializovaných na léčbu ce-rebrovaskulárních onemocnění. Vyšší stupeň tvoří komplexní cerebrovaskulární centra (KCC), která musí splňovat nejpřísnější kritéria v celé řadě ob-lastí. V České republice je těchto center deset. Patří mezi ně i KCC ÚVN Praha.

Komplexní cerebrovaskulární centrum ÚVN za-jišťuje nejen pro Prahu, ale také v rámci České re-publiky vysoce specializovanou akutní péči všem nemocným s jakýmkoliv typem cévní mozkové příhody. Specializuje se nejen na její efektivní léč-bu, ale i na léčbu ostatních cévních onemocnění nervového systému.

Pro lepší představu lze uvést, že KCC ÚVN je funkční multidisciplinární jednotkou Ústřední vojenské nemocnice – Vojenské fakultní nemoc-nice Praha a zahrnuje neurochirurgickou klini-ku, neurologické oddělení, kliniku anesteziolo-gie, resuscitace a intenzívní medicíny, oddělení

rehabilitační a fyzikální medicíny a radiodiagnos-tické oddělení.

Projekt modernizace a obnovy přístrojové-ho vybavení KCC ÚVN byl zahájen v roce 2011 a dokončen v říjnu loňského roku. Ze čtyřiaosm-desáti procent byl spolufi nancován Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Zbývajících šestnáct procent nákladů uhradil zři-zovatel nemocnice – Ministerstvo obrany ČR. Celková investice činila 37,4 milionů korun, včetně DPH. Komplexní cerebrovaskulární centrum tak získalo například nová lůžka vybavená moderním monitorovacím systémem, infuzními pumpami, dávkovači a ventilátory, dále ultrazvukový přístroj pro vaskulární vyšetřování s kontrastní látkou, anesteziologický přístroj včetně elektronického vedení záznamu, transkraniální ultrazvuk, přístroj pro neinvazní monitorování hemodynamiky, ope-rační mikroskop s ICG (indocyanine green) angio-grafi í (mikroangiografi e s kontrastním obarvením indocyaninovou zelení), přístrojové vybavení pro reedukaci postury a lokomoce: dynamický chod-ník pro nácvik chůze s integrovanými tlakovými senzory a posturografi cký systém, neuroinfor-mační systém (plánovací stanice, virtuální 3D mo-delování) pro neuronavigační systém nebo přístroj pro elektrofyziologickou monitoraci motorických a somatosenzorických evokovaných potenciálů.

„Nové vybavení podpoří zabezpečení narůs-tající potřeby neurochirurgických a zejména en-dovaskulárních výkonů a především rozvoj léčby aneuryzmat, AV malformací a mozkových kaver-nomů, v jejichž léčbě zaujímá ÚVN Praha přední

místo v České republice,“ říká prof. Vladimír Beneš, přednosta neurochirurgické kliniky 1. LF UK a ÚVN a vedoucí lékař Komplexního cerebrovaskulárního centra Ústřední vojenské nemocnice – Vojenské fakultní nemocnice Praha.

První v České republiceRobotický systém da Vinci se v „úvéence“ po-

užívá od roku 2005. Ve čtvrtek 19. prosince 2013 byla prezentována jeho modernější verze třetí generace – da Vinci Si. Mimochodem první svého typu instalovaná v České republice! Pořízení no-vého robotnického systému v hodnotě 52,7 mili-onů Kč bylo fi nancováno z převážné části zřizova-telem, jímž je Ministerstvo obrany České republiky. Původní, takzvaně standardní modifi kace, která již nesplňovala dané parametry (v červnu 2014 skončí homologace) byla za přijatelných fi nančních pod-mínek odkoupena dodavatelskou fi rmou, která následně zabezpečila sofi stikovanější typ tohoto robotického systému. Za zmínku nepochybně stojí, že za uplynulých osm roků bylo s robotickým sys-témem da Vinci uskutečněno celkem 1 630 výko-nů, z nichž bylo 1 417 urologických a kolem dvou set gynekologických a chirurgických.

Použití robotického operačního systému da Vinci má významný přínos pro pacienta – zákrok způsobí menší trauma organismu, menší ztrátu krve, menší jizvy, minimální riziko infekce a v ne-poslední řadě i zkrácení hospitalizace, rychlejší uzdravení a návrat do běžného života ve srovnání s otevřenou operací. Zkrácení doby hospitalizace a minimalizace komplikací pak přináší i pozitivní ekonomický efekt, ať již díky zkrácené době léče-ní nebo díky snížení nákladů na léčbu. Nelze opo-menout ani skutečnost, že minimálně invazivní robotika spojuje odbornou práci lékaře specialisty s nejmodernější technologií – mikromechanikou, trojrozměrnou vizualizací a počítačovým řízením.

S novým robotem da Vinci Si byly dopo-sud provedeny již bezmála dvě desítky operací. Prvním výkonem byla robotická radikální prosta-tektomie u pacienta s nádorem prostaty.

Text: Pavel LangFoto: Jan Kouba

Dvojí modernizaceSofi stikovanější přístrojové vybavení s sebou nepochybně přinese ještě vyšší kvalitu poskytované zdravotní péče v Ústřední vojenské nemocnici – Vojenské fakultní nemocnici Praha

Nové přístrojové vybavení komplexního cerebrovaskulárního centra a nový operační robotický systém třetí generace da Vinci Si – to by si nepochybně přálo nejedno zdravotnické zařízení na světě. Pod vánočním stromečkem je našla Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha. Modernizace s sebou přináší vyšší kvalitu poskytované zdravotní péče. A to je dobrá zpráva nejen pro lékařský a zdravotnický personál „úvéenky“, ale především pro její pacienty.

různých integračních systémů napříč segmentem v ČR.

Mezi aktivity Vojenského technického ústavu pozemního vojska patří zkušebnictví, výzkum, vý-voj a speciální výroba, zejména v oblastech bojo-vé a dopravní pozemní techniky, ženijní techniky a materiálu, vybraných prostředků logistiky, mo-bilních zdrojových, rozvodných a osvětlovacích souprav. VTÚPV je svým zákazníkům schopen nabídnout komplexní řešení od vývoje zadaných projektů přes výrobu prototypů, případně malé série, až po zkoušky techniky. K výše uvedené čin-nosti využívá mimo jiné celou řadu specializova-ných pracovišť, zkušeben a laboratoří.

Proč je dobré být zaměstnancem Vojenského technického ústavu?

Zajímavá práce a sociální jistota. K takovýmto specifi ckým projektům se nikde jinde nedostane. Podnik je v kladném hospodářském výsledku, jak jsem již jednou uvedl. Dosažení fi nanční stability s sebou nese personální stabilitu. Je to také o jisté spojitosti s výkonem té či oné odbornosti.

Jakou roli v prosperitě státního podniku VTÚ sehrává jeho zakladatel, kterým je Ministerstvo obrany České republiky?

Podstatnou roli. Pro zřizovatele to nemůže kon-čit tím, že státní podnik založí. Následovat musí vzájemná spolupráce. Bohužel, ta nebyla v našem případě příliš intenzivní. Zprvopočátku nebyla de facto žádná. Osvětu v resortu obrany jsme si dě-lali sami a dlouhý čas trvalo, než si kompetentní pracovníci uvědomili, že vznikl VTÚ, který má při-spívat k rozvoji schopností Armády České repub-liky. Situace se zásadně změnila díky ministrovi obrany v demisi Vlastimilu Pickovi. Po jeho jed-noznačném stanovisku k našim činnostem a služ-bám ve prospěch resortu obrany jsme dostali zelenou. Za klíčovou indicii lze považovat jeho aktivní komunikaci s vrcholným managementem VTÚ. Zdůrazňuji, že to není zdvořilostní fráze vůči panu ministru Pickovi, ale upřímné poděkování. Také jeho přispěním je podnik v současné době v optimistické realitě. Jinými slovy, na začátku vzestupné trajektorie. V této souvislosti nemo-hu opomenout také podporu VTÚ od náčelníka Generálního štábu Armády ČR generálporučíka Petra Pavla.

V působnosti Vojenského technického ústavu není poskytování vývojové, ex-pertní a zkušební činnosti pouze pro

Armádu České republiky, ale i pro další bezpečnostní složky. Umožníte nám na-hlédnout do zákulisí?

Budu zcela konkrétní. Armáda České republiky má ve Vojenském technickém ústavu jednoznač-nou prioritu. Zhruba osmdesát procent výzbroje a systémů, které profesionálové v současnosti používají, má přímou souvislost s naším státním podnikem. Příklad? V gesci Vojenského technic-kého ústavu letectva a protivzdušné obrany byla kromě víceúčelových bojových letounů JAS-39 Gripen a transportních strojů CASA C-295M de facto kompletní dodávka provozované techni-ky, včetně modifi kací nebo údržby.

Nejednoho čtenáře by zajímalo, zda pro-dukce VTÚ našla uplatnění na zahranič-ních trzích.

Státní podnik VTÚ byl založen k uspokojová-ní strategických potřeb České republiky. Jednou ze zákonných podmínek je, že převážná část naší činnosti musí být ve prospěch zakladate-le. Dodávky mimo republiku nejsou pro státní podnik našeho založení prioritou. Osobně jsem propagátorem toho, že státní podnik není zří-zen ke konkurenci komerčním fi rmám. Komerční fi rmy mají dodávat do zahraničí, my jsme zde za jiným účelem. U nás se nevyrábí vysokozdviž-né vozíky pro německý trh. Nás nemůže nikdo srovnávat s Českou poštou nebo Řízením leto-vého provozu. Máme osobité postavení. Dalším specifi kem je bezpečnostní prověrka. VTÚ je držitelem certifi kátu bezpečnostní způsobilosti na stupeň tajné.

Jaká je ve VTÚ praxe při poskytování slu-žeb zákazníkům?Řeknu to velice obecně, ale výstižně. Zákazník

nás osloví, že by potřeboval například speciální zaměřovač nebo bezpilotní prostředek, a prezen-tuje jejich specifi kaci. Od VTÚ očekává realizaci projektu. Není to tak, že bychom něco vyvinuli a pak to zákazníkům nabízeli. Realizujeme poža-davky státu, respektive resortu obrany. Pravdou je, že požadavků od státu je mnoho. Avšak ne-mnoho z nich končí smluvním vztahem. Proč? Je to o iniciativě potenciálních zákazníků při uzaví-rání obchodních smluv s VTÚ. Doposud ne každý má správnou představu o našich schopnostech. O tom, v čem jim může být náš státní podnik prospěšný. Navíc v tom nesmějí být ani jejich jisté osobní zájmy.

Text: Pavel LangFoto: autor a archiv Vojenského

technického ústavu, s. p.

Vojenský technický ústav výzbroje a munice disponuje potřebným know-how a vybavením pro výzkum, vývoj, expertní činnost, kusovou a malo-sériovou výrobu, zkoušení, servis a opravy, případ-ně ekologickou likvidaci zbraňových, průzkumných a muničních systémů, a je tak schopen zákazníkům z řad bezpečnostních a záchranných sborů či sou-kromých fi rem nabídnout komplexní řešení zahr-nující celé trvání technické životnosti produktu.

K realizaci vašich záměrů potřebujete kvalifi kované zaměstnance. Disponujete jimi?

V současné době pracuje ve VTÚ tři sta osm stálých zaměstnanců. Po roku konsolidace před-pokládáme, že se jejich počet zvýší. Není tajem-stvím, že stavíme zejména na odbornících, kteří již nejsou ve služebním nebo pracovním poměru v resortu obrany. Jejich kvalifi kace a profesní zku-šenosti jsou nenahraditelné. Navíc je třeba brát v potaz, že stát do nich investoval nemalé fi nanč-ní prostředky a bylo by jistým pochybením, kdyby pokračovali jinde než třeba ve státním podniku. U nás de facto navazují na činnost, kterou vyko-návali v armádě. Mimochodem, ve VTÚ jsou za-městnáni také bývalí vysocí armádní důstojníci, včetně generálů, nebo příslušníci zahraničních misí na území bývalé Jugoslávie a Afghánistánu. V žádném případě to není pro podnik handicap. Naopak. S potěšením konstatuji, že například mým prvním zástupcem a zároveň ředitelem odštěpného závodu VTÚLaPVO je generálporu-čík ve výslužbě Ing. František Padělek. Uznávaná autorita, která má z praxe nejen ve vojenském le-tectvu, ale také na Generálním štábu Armády ČR a Ministerstvu obrany ČR jedinečné znalosti této odborné oblasti. Není to však pouze o osobnos-tech. Preferujeme týmového ducha.

24 25

technika a výzbroj

Program FED probíhá ve výzkumném a vý-vojovém středisku TARDEC (Tank Automotive Research, Development and Engineering Center) americké armády, které sídlí na základně US Army Detroit Arsenal ve Warrenu (stát Michigan). Mezi stěžejní cíle uvedeného programu patří identifi ka-ce technologií, které u lehkých taktických vozidel podpoří zvýšení účinnosti využití paliva a sníží jeho spotřebu. Dále bylo rozhodnuto vyvinout koncepty těchto úsporných vozidel, které na-bídnou shodné operační schopnosti jako dosud standardní terénní automobil americké armády HMWWV (High-Mobility Multipurpose Wheeled Vehicle) alias Humvee.

Průběh programu FED byl rozdělen na dvě sys-témové fáze a v té první bylo během října 2010 dokončeno zkušební vozidlo FED Alpha. Tvůrci mu vtiskli atraktivní styling, jenž v sobě nezapřel alespoň částečně příbuznost s vozidlem Humvee. Nicméně designérské cvičení nebylo na pořadu dne. Šlo totiž primárně o ověření technických a technologických řešení nasměrovaných strikt-ně na zvýšení efektivnosti využití paliva. Vozidlo předně dostalo do vínku podvozek s rámem z lehké hliníkové slitiny, která se společně s kom-pozity uplatnila též ve skořepinové karoserii. „Je lehčí, pevnější a odolnější,“ uvádí v této souvislosti

její dodavatel - fi rma Alcoa Defense. Není bez za-jímavosti, že se do konceptu FED Alpha již pro-mítly zkušenosti z Iráku a Afghánistánu: požada-vek na odolnost proti minám a improvizovaným výbušným nástrahám IED (Improvised Explosive Device). Proto se spodní partie automobilu

vyznačuje tvarováním do písmene V a posádka má k dispozici odolná sedadla GSS Cobra se sa-močinným seřízením úrovně absorpce ničivé energie miny či IED v závislosti na hmotnosti vo-jáka. Nízká pohotovostní hmotnost vozidla, daná aplikací již zmíněné hliníkové slitiny a uhlíkového kompozitu, nesporně přispívá k palivové efekti-vitě. Ještě větší zásluhu však na tom má pohon-ná soustava. V případě popisovaného konceptu padla volba na řadový čtyřválcový turbodiesel Cummins ISL, jenž ze zdvihového objemu 4,5 l vy-víjí maximální výkon 149 kW. A co víc, je schopen používat rozšířené palivo JP-8. Motor spolupracuje

s šestistupňovou samočinnou převodovkou od fi -rem Aisin a Ricardo. Povrch řady komponentů byl přitom pro snížení tření, které rovněž ovlivňuje palivovou účinnost, opatřen zvláštním povlakem od společnosti REM Chemical. Za zaznamenání stojí též použití akcelerátoru FFP (Force Feedback Pedal), který pomocí elektroniky optimalizuje množství paliva dodávaného do válců motoru s ohledem na jeho maximální využití.

Součástí průmyslového zázemí programu FED se stala též gumárenská fi rma Goodyear, která vyvinula a dodala speciální 22,5palcové pneuma-tiky Custom Compound Low Rolling Resitance Tyres s maximálně sníženým valivým odporem. Vlivem toho se podařilo povýšit palivovou efek-tivitu o 7,8 procenta v porovnání s klasickým „obutím“. Sice se to nezdá mnoho, ale při použití těchto pneumatik v celé fl otile taktických vozidel US Army by to přineslo podle propočtů nezávis-lých odborníků fi nanční úsporu minimálně 45 mil. USD ročně. A konečně, demonstrátor FED Alpha vyzkoušel rovněž technicky nevšední řešení brzd Performance Friction Brakes – Zero, převzaté ze zá-vodních automobilů, i kompletní osvětlení včetně hlavních světlometů a zadních skupinových svíti-len prostřednictvím LED diod. Ty jsou proti tradič-ním žárovkám energeticky výrazně méně náročné a mají též větší trvanlivost. Ještě významnějším prvkem výbavy demonstrátoru FED Alpa je ovšem zařízení ISG (Integrated Starter-Generator) od fi r-my Kollmorgen Corporation, které se po spuštění motoru promění v generátor elektrické energie. Je přitom schopno dodávat až 30 kW na „export“, tedy pro napájení nejrůznějších spotřebičů i vně vozidla. O dobíjení jeho palubní sítě se stará též solární panel na střeše kabiny. Koncept FED Alpha zahájil zkoušky na proslulém armádním polygonu Aberdeen Proving Ground (stát Maryland) během července 2011. Při nich se uplatnil též největší automobilový simulátor na světě, Aberdeen test Center Roadway Simulator. Umožnil prověřit vo-zidlo ze širokého spektra hledisek: od jeho dyna-mických charakteristik přes výkonnost pohonné soustavy až její po vibrace. Výsledky potvrdily původní očekávání tvůrců. „FED Alpha má všech-ny schopnosti Humvee s přídavnou balistickou ochranou, ale spotřebuje o přibližně 70 procent paliva méně,“ konstatoval s uspokojením jeden z inženýrů střediska TARDEC Steve Kramer.

Loni v dubnu se představil odborníkům při pří-ležitosti kongresu americké společnosti automo-bilových specialistů SAE (Society of Automotive Engineers) hmatatelný výsledek druhé fáze pro-gramu FED: Bravo. A ten proti svému staršímu sourozenci Alpha posunul technickou a techno-logickou „laťku“ o notný kus výše. Předně ověřil možnosti lehkých taktických vozidel s tzv. hyb-ridním pohonem, přičemž se hovoří o paralelním systému. Koncept je vybaven přeplňovaným vidli-covým osmiválcem Ford o zdvihovém objemu 4,4 l a s největším výkonem 200 kW. Tato jednotka je primárně určena ve spolupráci se šestistupňovou samočinnou převodovkou k pohonu zadních kol, na kterém se ale údajně může například při rychlé jízdě po silnici podílet též elektromotor. Podle do-stupných informací je zřejmě napájen generáto-rem elektrické energie, propojeným s již zmíněnou převodovkou. Vozidlo je dále opatřeno soupravou A123 s lithium-iontovými akumulátory o úhrnné kapacitě až 22,5 kWh, do které se ukládá „vyrobe-ná“ elektrické energie. Ta pak putuje též do elek-tromotoru, jenž je určen výhradně pro pohon kol

přední nápravy. Bližší údaje o pohonné soustavě konceptu FED Bravo však nebyly dosud zveřejně-ny. Je ale známo, že v jeho výbavě nechybí systém Stop-Start. Ke snížení spotřeby paliva přispívá tak, že vypne motor při volnoběžném běhu (například po zastavení a při čekání vozidla) a opětovně jej spustí až po sešlápnutí pedálu akcelerátoru řidi-čem. Jde ovšem o technický prvek, jenž se dnes běžně používá v řadě modelů civilních osobních automobilů. Je tedy patrné, že se program FED vůbec nevyhýbá přebírání vhodných řešení v rám-ci přístupu COTS (commercial off-the-shelf), tedy transferu technologií z civilní do vojenské sféry. Koncept FED Bravo se dále vyznačuje podvoz-kem, jehož základ tvoří dostatečně tuhý a přitom lehký prostorový trubkový rám z hliníkových sli-tin. Z dalších technických pozoruhodností, které byly zveřejněny, stojí za zmínku uhlíkokeramické kotouče brzd či jednotný hydraulický systém pro brzdovou soustavu i posilové řízení, což snižuje pohotovostní hmotnost vozidla.

U konceptu FED Bravo byla posílena funkce „dodavatele“ elektrické energie, což umožňuje již zmíněná akumulátorová souprava A123. „Když se vozidlo připojí do rozvodné mikrosítě, dokáže pokrýt potřebu elektrické energie předsunutých operačních základen a jiných malých vojenských postů,“ uvádí informační zdroje US Army. „TARDEC

FED Alpha a BravoFED Alpha a Bravo

ZAOSTŘENOna úsporu palivaCo nejefektivnější využití paliva není lhostejné americké armádě, která za tím účelem vypsala program FED (Fuel Effi cient Ground Vehicle Demonstrator). V jeho rámci vznikly dva zkušební koncepty lehkých taktických vozidel, nazvané Alpha a Bravo.

POHLED DO INTERIÉRU KONCEPTU FED ALPHA, KTERÝ V SOBĚ NEZAPŘE RYSY TERÉNNÍHO AUTOMOBILU HMMWV.

integroval všechny technologie do demonstrátoru FED Bravo tak, aby předvedl vyspělý návrh vozi-dla s palivovou hospodárností,“ shrnuje vedoucí komunikace TARDEC Derhun Sanders. A vedou-cí projekční inženýrka Rachel Agustiová dodává: „FED není něco, co půjde do výroby. Jde o produkt, který posune technologická řešení vpřed.“ Již nyní se prokázalo, že tento koncept zajistil o 90 procent lepší využití paliva v porovnání s terénním vozidlem HMMWV. Není bez zajímavosti, že se FED Bravo stal jednou z ozdob akce US Army All American Bowl 2013. Ta byla sice zaměřena na přehlídku fotbalových talentů mezi studenty amerických středních škol, ale měla i další rozměr. S její po-mocí totiž americká armáda „draftuje“ adepty pro budoucí vysokoškolské studium exaktních oborů, jako jsou matematika, fyzika či strojírenské tech-nologie. Jednou z významných součástí specifi kací programu FED je totiž maximální podpora proce-su „vytvoření nové generace specialistů pro vládní projekty“. A to, že se tento záměr plní, dokazuje též účast 18členné skupiny studentů z vysokoškol-ského zařízení CCS (College for Creative Studies) na vývoji demonstrátoru FED Bravo.

Ing. Zdeněk ODEHNALFoto: TARDEC, Ricardo

Připraveno ve spolupráci s redakcí ATM.

DRUHÝ DEMONSTRÁTOR PROGRAMU FED, POJMENOVANÝ BRAVO, SE POPRVÉ PŘEDSTAVIL NA KONGRESU SAE 2012.

U KONCEPTU FED BRAVO BYLA POSÍLENA SCHOPNOST FUNGOVAT JAKO MOBILNÍ ZDROJ ELEKTRICKÉ ENERGIE.

26 27

technika a výzbroj

V minulém a letošním roce obrovské fi nanční škrty velmi těžce dolehly i na doposud relativně „nedotknutelné pilíře“ celosvětové války proti terorismu – US Army a US Marine Corps. Proto jistě nikoho nepřekvapí zvýšená pozornost, kte-rou věnují výše jmenované složky amerických ozbrojených sil simulátorům využívajícím techno-logii virtuální reality (dále pouze VR). Nejnovějším přírůstkem v této rodině se v nedávné době stal Dismounted Soldier Training System (DSTS), jenž byl slavnostně předán svému koncovému uživateli US Army dne 26. července 2012 na základně Fort Bragg. Do první poloviny letošního roku bude systém DSTS nainstalován již na 28 amerických základnách po celém světě.

Simulační systém DSTS vyvinutý společnos-tí Intelligent Decisions Inc. je zaměřen primárně

na výcvik jednotlivce a malých jednotek (do stup-ně družstvo) a kombinuje v sobě běžně komerčně dostupnou herní technologii s širokou škálou sen-zorů a realistickými maketami zbraní. V prostředí simulovaném DSTS je skupina až devíti vojáků umístěna do VR, ve které pro ni lze vytvořit kom-plexní výcvikový scénář. Jednotlivé systémy DSTS je možné taktéž propojovat do sítě, a tak zabez-pečit výcvik vyšších organizačních celků (např. četa či dokonce rota). Do simulace lze zapojit i NPC (Non-Player Characters neboli cizí postavy), což dále zvyšuje počet účastníků dění ve VR.

Provoz tohoto systému je nejen fi nančně mnohem výhodnější a logisticky jednodušší než skutečná příprava jednotek v poli, ale DSTS je taktéž schopen uchovávat detaily činnosti každé-ho jednotlivce účastnícího se simulace. Instruktor

obsluhující DSTS je tak schopen v reálném čase či ze záznamu vyhodnocovat, kterým směrem se např. ten či onen voják dívá, kam míří svou zbraní nebo zda náhodou neopomněl udělat ně-který ze standardních úkonů. Všechny simulova-né scénáře mohou být okamžitě spuštěny znovu od začátku nebo vráceny zpět do určitého bodu na časové ose.

Každý DSTS je rozdělen do pěti hlavních pra-covních oblastí – na výcvikový prostor (Soldier Simulated Training Area), řídicí stanici (Exercise Control Workstation), doplňkové stanice učené k ovládání NPC (Virtual Soldier Multi-function Workstations), doplňkové stanice určené k tvorbě a změnám „virtuálního světa“ (Semi-Automated Forces Workstations) a prostor pro vyhodnocení činnosti po ukončení výcviku (After Action Review Area).

Soldier Simulated Training Area sestává z devíti čtvercových pracovních ploch (pro každého pří-slušníka cvičícího družstva je určena jedna) o roz-měrech přibližně 3x3 m. Uprostřed každé z nich se nachází „individuální pracovní stanice“, tvořená okrouhlou pryžovou podložkou s integrovanými

pohybovými senzory o průměru zhruba 120 cm. Ta každému cvičícímu slouží především ke zpět-né vazbě o jeho pohybu uvnitř pracovní plochy tak, aby neohrožoval své okolí a ostatní cvičí-cí vojáky. Všichni příslušníci družstva vidí a slyší dění ve VR prostřednictvím nasazovacího displeje

(k připevnění na přilbu slouží standardní úchyt na přístroj nočního vidění) a sluchátek, přičemž mezi sebou mohou komunikovat pomocí integro-vaného mikrofonu.

Senzory umístěné na těle cvičícího vojáka re-gistrují jeho pohyby (např. rozmach při hodu ruč-ním granátem, vyklonění se zpoza rohu budovy apod.) a přenášejí je do VR na jeho „avatara“.

Exercise Control Workstation – jak logicky vy-plývá již z jejího názvu – slouží k tvorbě, úpravě a řízení jednotlivých výcvikových scénářů. Virtual Soldier Multi-function Workstations pak umož-ňují řídícímu cvičení a jemu podřízeným instruk-torům přidávat a obsluhovat „virtuální“ osoby a techniku zakomponované do výcviku. Zejména se může jednat o vlastní jednotky (např. sestřele-ný pilot, jehož je nezbytné zachránit, popřípadě různé podpůrné prostředky – obrněná technika, dělostřelectvo, letectvo apod.), nepřátelské síly či neutrální NPC (např. civilní obyvatelstvo apod.).

Semi-Automated Forces Workstations slouží řídícímu cvičení a jeho týmu k vytváření a změ-nám virtuálního prostředí – k rozmisťování a pře-misťování budov nebo jiných statických objektů (včetně nástražných výbušných zařízení, tzv. IED), ke změnám v jejich vnitřních dispozicích (např. k úpravám jednotlivých místností či celých pa-ter v rámci jednotlivých budov) a k „oživení“ VR dalšími objekty (např. přidáním nezbytné fauny a fl óry), které vytvářejí věrohodné prostředí.

Poslední díl „skládačky“ tvoří After Action Review Area, jež je předurčena k rozboru a vyhod-nocení jednotlivých výcvikových scénářů. Po ukon-čení výcviku zde lze cvičícímu promítnout celý jeho záznam (včetně komunikace mezi jednot-livými osobami) nebo některý z jeho segmentů.

DSTS –virtuální realita ve výcviku US Army

Realistická příprava jejich příslušníků pro vedení bojové činnosti na současném a budoucím válčišti je jedním z hlavních úkolů moderních ozbrojených sil v době míru. Vzhledem k neutěšené ekonomické situaci ve světě je však stále větší důraz, kromě už zmiňované realističnosti, kladen na fi nanční dostupnost takovéhoto výcviku. Není proto žádným překvapením, že s nástupem stále dostupnějších a výkonnějších informačních technologií se neustále zvyšuje podíl času, který vojáci tráví v simulovaném „virtuálním světě“ místo na skutečném cvičišti.

K DOTVOŘENÍ VR SLOUŽÍ PROSTOROVÝ ZVUK, JENŽ KAŽDÉHO CVIČÍCÍHO VOJÁKA DOKONALE „OBKLOPÍ“. DYNAMICKÉ OZVUČENÍ „VIRTUÁLNÍHO SVĚTA“ SE AUTOMATICKY GENERUJE NA ZÁKLADĚ PARAMETRŮ, JAKO JE SMĚR, VZDÁLENOST, DENNÍ DOBA ČI NAPŘ. POUŽITÁ ZBRAŇ NEBO TECHNIKA. TO UMOŽŇUJE ÚČASTNÍKŮM VÝCVIKU RELATIVNĚ PŘESNĚ ODHADOVAT MOMENTÁLNÍ STAV SVÉHO OKOLÍ NEBO PŘEDVÍDAT DALŠÍ VÝVOJ SITUACE.

PŘÍSLUŠNÍK ŽENIJNÍ ROTY 4. PRAPORU 2. JÍZDNÍHO PLUKU US ARMY VYUŽÍVÁ NA ZÁKLADNĚ V NĚMECKÉM GRAFENWÖHRU K VÝCVIKU VIRTUAL CLEARANCE TRAINING SUITE (VCTS). V BLÍZKÉ BUDOUCNOSTI SE POČÍTÁ S PROPOJENÍM DSTS S ŘADOU DALŠÍCH OBDOBNÝCH SYSTÉMŮ.

SYSTÉM DSTS TVOŘÍ ŘADA BĚŽNĚ KOMERČNĚ DOSTUPNÝCH KOMPONENTŮ INTEGROVANÝCH DO UCELENÉHO KOMPLETU.

US ARMY JIŽ ŘADU LET UVAŽUJE O ZAVEDENÍ OSOBNÍCH „AVATARŮ“. KAŽDÝ VOJÁK V ČINNÉ SLUŽBĚ ČI ZÁLOZE BY TAK MĚL SVŮJ „VIRTUÁLNÍ OBRAZ“, KTERÝ BY SE VYVÍJEL V ZÁVISLOSTI NA JEHO ÚSPĚŠÍCH V REÁLNÉM SVĚTĚ A DOPROVÁZEL BY JEJ PO CELOU JEHO KARIÉRU. POKUD BY NAPŘ. VOJÁK PODÁVAL VÝTEČNÉ VÝKONY PŘI PŘEZKOUŠENÍ Z TĚLESNÉ VÝKONNOSTI NEBO PŘI STŘELECKÉ PŘÍPRAVĚ, BYLY BY TYTO VÝSLEDKY ZAPRACOVÁNY DO JEHO OSOBNÍHO „AVATARA“. ÚSPĚŠNÝ VOJÁK BY TAK VE VR KUPŘÍKLADU RYCHLEJI BĚHAL, ZVEDAL TĚŽŠÍ PŘEDMĚTY A PŘESNĚJI STŘÍLEL. NAOPAK „AVATAR“ NEÚSPĚŠNÉHO VOJÁKA BY BYL PENALIZOVÁN.

28 29

technika a výzbrojTak jako v případě skutečného cvičení v poli totiž jeho vyhodnocení tvoří klíčový krok k identifi kaci silných a slabých stránek každé jednotky a k její-mu následnému zlepšení. Systém DSTS umožňu-je sledovat záznam z různých pohledů – mj. třetí osoby či „ptačí perspektivy“. Tento prostor může být taktéž např. z důvodu návštěvy nadřízených cvičící jednotky nebo VIP upraven pro sledování výcviku v reálném čase.

jasným důkazem, že k žádnému výraznému sníže-ní operačního nasazení v příštích letech pravdě-podobně nedojde.

Jakkoli se může DSTS zdát jako prakticky bez-chybná a univerzální výcviková pomůcka, i v tom-to případě bohužel zdání klame. Velkou chybou by bylo např. považovat tento systém za jakousi náhradu střelecké přípravy jednotlivce – cílem DSTS je totiž především prohloubení znalos-tí a návyků v taktické přípravě malých jednotek. Dalším významným omezením je volný pohyb (či spíše jeho nemožnost) cvičících vojáků. Zatímco skuteční uživatelé se mohou, vzhledem k bezdrá-tovému přenosu informací z jejich senzorů a zbra-ně do řídicí stanice, volně pohybovat po pracovní ploše, k pohybu jejich „avatara“ ve VR musí po-užívat malý křížový ovladač (tzv. joystick) připev-něný na své zbrani. V současné době totiž nee-xistuje vhodná a především fi nančně dostupná

technologie, která by odpovídajícím způsobem vyřešila tento problém. Veškeré technologie pře-nášející pohyb reálných osob do VR jsou totiž prozatím značně nedokonalé, rozměrné a/nebo velice ekonomicky nákladné.

Jednou z možností by bylo např. využití 360° běžeckého trenažéru (konstruovaného ve stylu počítačového polohovacího zařízení trackball), který by každému uživateli zajistil pohyb všemi směry bez toho, aby se skutečně přemisťoval po pracovní ploše. Předpokládaná cena – devět takových jednotek by stálo přibližně 250 000 USD – je však naprosto mimo rámec fi nančních mož-ností dokonce i amerických ozbrojených sil. Stejně tak se uvažovalo o opačném principu, tedy využití rozměrných uzavřených sfér (podob-ných těm, jakých se využívá např. při zorbingu), do nichž by byl uživatel uzavřen a které by se při jeho pohybu otáčely na místě. Pravděpodobně nejméně nákladnou variantou by bylo připevně-ní speciálních tlakových senzorů na podrážky bot každého ze cvičících, jež by podle náklonu jeho těla simulovaly pohyb „avatara“ ve VR. Toto řešení ovšem de facto nic neřeší (není např. jasné, jak by senzory rozpoznaly, kdy má „avatar“ kráčet a kdy již běžet) a oproti současnému stavu nepřináší žádné výrazné zlepšení.

S nemožností pohybu cvičících po pracovní plo-še je velmi složité do systému DSTS promítnout únavu jejich „avatarů“ ve VR. Je totiž jasné, že exis-tuje obrovský rozdíl mezi bojeschopností odpo-čatého vojáka a vojáka, který právě např. v rámci pěší hlídky ušel 20 km v těžkém terénu. I z tohoto důvodu zůstává nalezení adekvátního řešení výše popsaného problému jednou z priorit společnosti Intelligent Decisions Inc. a v budoucnu lze v tomto směru zcela nepochybně očekávat výrazné úpravy.

Text: Dušan ROVENSKÝFoto: US DoD, Intelligent Decisions Inc.

Připraveno ve spolupráci s redakcí ATM.

DSTS JE SCHOPEN VYHODNOCOVAT ZDRAVOTNÍ STAV KTERÉHOKOLI „AVATARA“ A NÁSLEDKY ZRANĚNÍ, JEŽ KAŽDÝ Z CVIČÍCÍCH VOJÁKŮ UTRŽIL VE VR. K NIM DOCHÁZÍ OBVYKLE TŘEMI ZPŮSOBY – PŘÍMOU A NEPŘÍMOU PALBOU A NÁSLEDKY BLÍZKÝCH EXPLOZÍ (NAPŘ. PŘI VÝBUCHU IED).

DSTS JE SKLADNÝ A MOBILNÍ SYSTÉM, KTERÝ LZE ROZVINOUT NA JAKÉMKOLI VHODNÉM MÍSTĚ DO ČTYŘ HODIN. TÍM JE MOŽNÉ ZNAČNĚ OMEZIT VÝDAJE NA VÝSTAVBU NEZBYTNÉ INFRASTRUKTURY A JEJÍ NÁSLEDNÝ PROVOZ A ÚDRŽBU. CELKOVÁ HODNOTA JEDNOHO KOMPLETU DSTS JE PŘIBLIŽNĚ 550 000 USD.

Systém DSTS poskytuje svým uživatelům pod-mínky pro realistický výcvik v celém spektru ope-rační činnosti, přičemž se zaměřuje především na konfl ikty vysoké a nízké intenzity (neboli pro-tipovstalecké operace). Dále lze jeho prostřednic-tvím simulovat mírové, stabilizační a humanitární operace. Stejně jako různé typy bezpečnostního prostředí si jeho uživatelé mohou vybrat ze tří různých variant exteriérů – vysokohorského, za-lesněného nebo pouštního. Z uvedených skuteč-ností je jasné, že DSTS byl vytvořen specifi cky pro přípravu malých jednotek před nasazením v Iráku nebo Afghánistánu. Přestože by se mohlo zdát, že zavedení celého systému do služby je poně-kud opožděné (z Iráku se poslední američtí vojáci stáhli koncem roku 2011 a v Afghánistánu se vel-mi reálně schyluje k obdobnému kroku na konci roku 2014), není tomu tak – nedávné intervence mezinárodního společenství v Libyi a Mali jsou

SYSTÉM DSTS VYUŽÍVÁ BĚŽNĚ KOMERČNĚ DOSTUPNÝ CRYENGINE 3, KTERÝ BYL POUŽIT K TVORBĚ PROSTŘEDÍ NAPŘ. VE ŠPIČKOVÝCH POČÍTAČOVÝCH HRÁCH CRYSIS 2 A 3. PRO SOUČASNOU MLADOU GENERACI VOJÁKŮ, „ODKOJENÝCH“ HERNÍMI KONZOLEMI PLAYSTATION A XBOX, JSOU SKVĚLÁ GRAFIKA A INTUITIVNÍ OVLÁDÁNÍ STANDARDEM, KTERÝ POŽADUJÍ I U VÝCVIKOVÝCH POMŮCEK.

Program MAV (Micro Air Vehicle) vypsala v roce 2005 vládní agentura pro pokročilé obran-né projekty DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency). „Program má proniknout do li-mitů aerodynamiky a přenosu energie, vytrvalosti a manévrovatelnosti pro velmi malé létající systé-my s mávací nosnou plochou,“ vysvětluje poslá-ní MAV programový manažer v agentuře DARPA dr. Todd Hylton. Podle jejích představ měl výsled-ný produkt, řadící se mezi tzv. křídelníky alias or-nitoptéry, splňovat následující charakteristiky: co do vnějších rozměrů nepřekročit 0,16 m, mít leto-vou hmotnost do 20 g a být schopen dopředného letu do rychlosti 10 m/s (36 km/h). Mimochodem, tyto parametry neodpovídají podle nyní všeobec-ně uznávané klasifi kace systémů UAS (Unmanned Aerial Systems) třídě nano, nýbrž spíše mikro. Od prostředku se dále očekávaly dosah do 1 km od řídicího stanoviště a v neposlední řadě též možnost operovat uvnitř budov i mimo ně. To konkrétně znamenalo vyřešit problematiku ae-rodynamických nástrojů pro vývoj nosné plochy s vysokým poměrem vztlaku k odporu a připravit lehkou a účinnou pohonnou soustavu. A konečně, program MAV si vytkl za cíl vnést jasno do pro-blematiky výroby takového systému.

Miniaturní bezpilotní systémy zaujaly též fi rmu AeroVironment z kalifornské Monrovie, která si v kategorii UAS získala dobré jmé-no především komplety RQ-11 Raven či Wasp. Připomeňme, že první uvedený komplet používá též Armáda České republiky. A právě návrh vel-mi malého bezpilotního systému od konstrukté-rů AeroVironment vybrala v roce 2005 agentura DARPA pro další realizaci v rámci programu MAV, přičemž výzkumné a vývojové práce podpořila částkou 4 mil. USD. V prosinci o tři roky pozdě-ji se uskutečnilo úspěšné předvedení řízeného „mávacího“ letu v trvání 20 s prostřednictvím fi remního demonstrátoru Mercury. Šlo o jeden z významných mezníků v letectví – v jeho raných dobách byla koncepce křídelníku velmi populární, avšak u pilotovaných letadel se ji dosud nepoda-řilo dotáhnout do využitelné fáze především kvůli provozní nespolehlivosti. Demonstrace prostřed-ku Mercury však potvrdila pouze to, že technický

a technologický přístup fi rmy AeroVironment skýtá naději na zdárné vývojové dokončení. Její konstruktéři pak během Phase I programu NAV přistoupili k návrhu prostředku pro operační zkoušky. Není bez zajímavosti, že prozkoumali více než 90 alternativ křídla i nemalý počet tech-nických řešení mávacího mechanismu a prvků řízení. Na tomto základě se pak zrodil v úvodu zmíněný demonstrátor Nano Hummingbird. Jde o prostředek s hmotností 19 g (pro srovnání – je to méně, než váží běžná tužková baterie velikos-ti AA) a s rozpětím křídla 0,16 m, jenž je vybaven nejen pohonnou elektrosoustavou s akumulátory a systémem řízení, ale též specializovanou vý-bavou – videokamerou a dostatečně výkonnou komunikační soustavou pro přenos obrazu. Vše se ukrývá pod odnímatelným plastovým pouz-drem, které bylo vytvarováno a zbarveno jako živý kolibřík. Jak uvádí fi rma AeroVironment, výsledek je jen o málo větší a těžší než průměrný exemplář tohoto ptáka, avšak menší a lehčí než v přírodě dosud největší zaznamenaný kolibřík.

Komplet Nano Hummningbird sehrál význam-nou roli i v následující Phase II daného programu. „Naše úsilí se koncentruje na optimalizaci létajícího prostředku tak, aby měl větší vytrvalost, schop-nost konverze z režimu visení do dopředného letu a opačně, jakož i na snížení hmotnosti a zvukové významnosti,“ vy-světlil cíl Phase II projekto-vý manažer AeroVironment Matt Keennon. Fakt, že snaha byla korunována úspěchem, vešel ve známost v polovi-ně února 2011 při příleži-tosti odborné konference AAAS (American Association for the Advancement of Science). Výrobce z kalifornské Monrovie se tam měl opravdu čím pochlubit. Jeho demon-strátor Nano Hummingbird totiž krátce předtím předvedl

spolehlivě všechny požadované letové režimy a navíc i schopnost letu do všech směrů včet-ně „couvání“. Dosáhl přitom největší rychlosti 18 km/h a ve vzduchu vydržel osm minut, což je s ohledem na jeho velikost a hmotnost úctyhod-ný výkon. Od té doby ale nepronikly na veřejnost další informace o osudu „bezpilotního nanoko-libříka“, což platí i pro průběh programu NAV. S největší pravděpodobností to ale neznamená, že byl ukončen. Spíše se skryl do pozadí a není vyloučeno, že o něm opět uslyšíme již v blíz-ké budoucnosti. Jeho plody by totiž bezesporu vnesly nové dimenze například do bezrizikového systému zpravodajství, sledování a průzkumu ISR (Intelligence, Surveillance and Reconnaissance) především v zastavěných oblastech. To ostatně již zřetelně prokázal komplet Black Hornet ve služ-bách britského kontingentu v Afghánistánu (viz ATM 3/2013).

Ing. Zdeněk ODEHNALFoto: AeroVironment

Připraveno ve spolupráci s redakcí ATM.

NANO HUMMINGBIRD PŘIPOMÍNÁ ŽIVÉHO KOLIBŘÍKA NEJEN TVAREM A VELIKOSTÍ, ALE TÉŽ ZBARVENÍM.

BezpilotníBezpilotníkolibříkkolibřík

Jedním z hmatatelných plodů amerického programu NAV (Nano Air Vehicle), zacíleného na miniaturní bezpilotní vzdušné systémy, je Nano Hummingbird (v překladu kolibřík) od fi rmy AeroVironment. Svůj žijící vzor připomíná tvarem i zbarvením.

30 31

Devět roků znala vojenská veřejnost tento útvar pod názvem Distribuční centrum Pardubice. Od prvního července loňského roku však zahá-jila svoji činnost jeho nástupnická organizace – Centrum zabezpečení zahraničních operací a mi-mořádných stavů. Tento nový organizační prvek je v přímé podřízenosti Agentury logistiky, která je odborným orgánem ředitele sekce podpory Ministerstva obrany.

Vstupní brána všech majetkových uskupení

Na samý úvod je třeba dát vysvětlení k pů-sobnosti pardubického centra. „Veškerá logistic-ká podpora českých profesionálů v zahraničí jde za námi. Jedná se o materiál a vojenskou techni-ku všech majetkových uskupení, které v případě požadavků do míst působení misí distribuujeme. Požadované komodity shromažďujeme buď z ar-mádních zásob ve skladech nebo se musejí pořídit takzvaným decentrálním způsobem neboli náku-pem,“ říká náčelník Centra zabezpečení zahranič-ních operací a mimořádných stavů podplukovník

Jaroslav Beneš a dodává, že přes pardubické cen-trum se také vrací již nepotřebné vybavení ze za-hraničních operací a dalších misí.

Mnohý čtenář možná nemá představu o tom, jak veliký „záběr“ zabezpečení se ve skutečnosti jedná. Tudíž je třeba připomenout, že čeští vojáci a vojákyně neplní úkoly pouze v rámci úkolové-ho uskupení AČR ISAF na území Afghánistánu, ale jsou také v Kosovu, Bosně a Hercegovině, Somálsku, na Sinajském poloostrově a v Mali. Přitom každá mise má nejen svoje specifi ka, ale také ji v místě působení zabezpečuje různý po-čet profesionálů Armády ČR. Říct tedy, která akce je nejnáročnější, kategoricky nelze. „Centrum je de facto vstupní bránou veškerého majetku, který jde do mise. Každé nasazení v zahraničí vyžaduje po logistické stránce svoje. Z naší strany je třeba vynaložit nemalé úsilí k tomu, aby byl požado-vaný materiál shromážděn, proclen a dopraven k přepravci,“ argumentuje zástupkyně náčelníka centra majorka Radka Martykánová. Nad opako-vaným dotazem, aby zmínila to nanejvýš složité zabezpečení, chvíli přemýšlí a poté uvede Litvu. Tím má na mysli dvojí nasazení čáslavských stí-hačů v rámci mise Baltic Air Policing na litevském

letišti Šiauliai, odkud letci zabezpečovali ochranu vzdušného prostoru pobaltských republik. „Vedle misí v Litvě bych ještě zmínila nasazení polní ne-mocnice Armády ČR. To pro nás byly skutečně ne-snadné úkoly. Podstatné ale je, že jsme je zvládli,“ říká mjr. R. Martykánová.

Díky vstřícnosti managementu centra je možné nahlédnout pod pomyslnou pokličku zabezpeče-ní zahraničních operací. „Požadavky o logistickou podporu jdou cestou Společného operačního centra Ministerstva obrany a poté přes Agenturu logistiky k nám. Jestliže není v možnostech ná-rodního podpůrného prvku neboli jednotky NSE dané úkolové uskupení AČR v zahraničí zabez-pečit, přebíráme zadání my. Požadavek realizuje-me buď vyskladněním, nebo nákupem. Realitou

Spoléháme na vás!Spoléháme na vás! Tato slova adresují příslušníci Armády České republiky nasazení do zahraničních operací a misí mezinárodních vládních organizací (EU, OSN, OBSE) do pardubické části Semtína. To proto, že se tam nachází unikátní vojenské zařízení, které naplňuje jejich požadavky na logistickou podporu – Centrum zabezpečení zahraničních operací a mimořádných stavů.

Komplexní logistická podpora profesionálů Armády České republiky z pardubického Centra zabezpečení zahraničních operací a mimořádných stavů

PODPLUKOVNÍK JAROSLAV BENEŠ

logistika

je, že čtyři pětiny požadovaných položek nejsou v armádních zásobách a musejí se nakupovat. Samozřejmě, že veškerý potřebný materiál nevy-vážíme z tuzemska. V místě nasazení úzce spolu-pracujeme s aliančními partnery. Pokud je možná vzájemná logistická výpomoc, tak ji realizujeme. Jde o maximálně možné efektivní řešení,“ říká podplukovník Beneš.

Při zmínce o fi nancích je třeba uvést další ne nezajímavý údaj. Centrum má na každý kalendář-ní rok přidělený fi nanční limit, z něhož se hradí požadované položky. Přitom je vázáno zákonem o veřejných zakázkách, který mu povoluje nákup komodit do výše jednoho milionu korun čes-kých (bez DPH) za rok. Podléhat panice však není na místě. Za poslední roky není známa událost, že by došlo ze strany pardubického vojenského zařízení k sebemenší újmě profesionálů Armády České republiky při zabezpečování jejich činnosti v zahraničí. „Takový případ nenastal,“ konstatuje majorka Martykánová.

Leckoho může zajímat, jaké časové limity jsou praktikovány při realizaci dílčích požadavků.

Ze slov náčelníka centra vyplývá, že mnohé závi-sí na tom, zda je třeba danou zakázku vysoutě-žit v takzvaném tendrmarketu. To s sebou nese nezbytnost striktně dodržovat jednotlivé postu-py, včetně zákonných časových lhůt. Přesto lze konstatovat, že standardní dobou, a to od zadá-ní požadavku až do stadia realizace, je přibližně šest týdnů. Pracovníci centra však dokáží – je-li potřeba – reagovat operativně. Když dojde k ve-lice akutní situaci, tak to zvládají doslova ze dne na den. Za tímto účelem určují takzvanou pracov-ní skupinu s pohotovostí do sto dvaceti minut, která je schopna reagovat okamžitě. Potřebnou komoditu náležitě připraví k distribuci a to další je již v rukou pracovníků silniční, železniční nebo letecké dopravy. Zvláště důležité je, aby přeprava letadlem splňovala náležitosti Mezinárodní asoci-ace leteckých dopravců (IATA – International Air Transport Association), která stanovuje podmínky pro přepravu nebezpečného nákladu.

Pro úplnost je třeba doplnit komentář i k dru-hé „části“ v názvu centra – mimořádných stavů. Pravdou je, že se nejedná o nic srdcervoucího.

V případě mimořádné události, respektive živel-né pohromy je centrum připraveno poskytnout svoje profesní know-how. To spočívá jak v auto-mobilní technice, včetně nakladačů a jeřábů, tak ve speciální technice, kterou představují například elektrocentrály nebo přepravní kontejnery, včetně mrazicích boxů. „Pokud by byly naše provozovaná technika a vybavení použitelné pro likvidaci ná-sledků mimořádných stavů, tak je poskytneme,“ uvádí náčelník Centra zabezpečení zahraničních operací a mimořádných stavů.

Pozorný čtenář zaznamenal, že doposud ne-padlo ani slovo o negativních jevech v centru. Zasvěcení však vědí, že tím hodně citlivým úkazem je snižující se počet zaměstnanců. Mimochodem, oproti bývalému distribučnímu centru je stávající stav o více než pětadvacet procent nižší. Úkolů však neubylo, ba naopak: v lecčem se působnost centra rozšířila. Není tajemstvím, že výkon ně-kterých pozic je již takzvaně na hraně. Nicméně, veškeré termíny, někdy i šibeniční, je třeba dodr-žet. Z tohoto konstatování nelze ustoupit. Tisíce kilometrů od České republiky totiž čekají vojáci na potřebné zabezpečení. I zdánlivá maličkost může přivodit fatální následky. „Našim centrem praktikovaný systém zabezpečení je funkční. Dokonale jej prověřily desítky misí za poslední roky. Ani skutečnost, že jsou s ním profesionálové Armády ČR v zahraničí spokojeni, nás však neve-de k zachování současného stavu. Vždycky se dá ještě něco vylepšit,“ uvádí pplk. J. Beneš.

Rozsáhlá škála úkolů S jistou nadsázkou lze říct, že každý (ne)úspěch

v tom či onom vojenském útvaru nebo ve vojen-ském zařízení má spojitost s jeho vrcholným ma-nažérem. V případě Centra zabezpečení zahranič-ních operací a mimořádných stavů Pardubice je to podplukovník Jaroslav Beneš.

Centru velí necelých pět měsíců, přesně od 1. srpna 2013. Do semtínských kasáren přijel z Wilhelmsburgkasarne v německém městě Ulm. Tam bylo dislokováno alianční operační velitel-ství sil rychlé reakce (RFOC – Response Forces Operations Command), kde pplk. Beneš tři roky pracoval na sekci řízení operací J3 (1. červen-ce 2013 vzniklo v Ulmu nové mezinárodní spo-lečné velitelství: MN JHQ – Multinational Joint Headquarters Ulm – pozn. red.).

Je nabíledni, že mu náčelnický post nespadl shůry. Zvítězil ve výběrovém řízení na tuto funkci. „V žádném případě to po Ulmu neberu jako ně-jaký profesní pád. Naopak. Vracím se k logistice a navíc v pozici, ze které ji můžu bezprostředně řídit. Mám představu, co a jak zlepšit, ale vím, že to nepůjde ze dne na den. Stavím na vzájem-né komunikaci se svými spolupracovníky,“ říká podplukovník Beneš a přiznává, že jej v prvopo-čátku překvapila široká škála úkolů pardubického centra. „Denně mi prochází rukama značný po-čet dokumentů, které jsou spojeny s nemalými fi nančními částkami,“ konstatuje náčelník Centra zabezpečení zahraničních operací a mimořádných stavů Pardubice a pochvaluje si profesní způsobi-lost svých podřízených, postavenou na odborné praxi.

Text: Pavel LangFoto: archiv Centra zabezpečení zahraničních

operací a mimořádných stavů Pardubice

32 33

tělesná příprava

PŘEBORY AČR 2014Název Místo Datum

Otevřené přebory v lyžování Eduard, Klínovec 8.–10. 1. 201420.–22. 1. 2014

Mezinárodní mistrovství AČR v zimním přírodním víceboji (Winter Survival 2014) Ovčárna pod Pradědem 27.– 31. 1. 2014

Přebor AČR v leteckém pětiboji PrahaŽatec 12.–16. 5. 2014

Přebor AČR ve vojenském pětiboji – s mezinárodní účastí

PlzeňVyškov 26.–30. 5. 2014

Turnaj MO a velení AČR v tenise dvojic Měřín 25.–29. 6. 2014Mezinárodní mistrovství AČR v letním přírodním víceboji (Summer Survival 2014) Vyškov 29. 9. – 3. 10. 2014

Přebor AČR v přespolním běhu a CISM DAY RUN Praha 4. 11. 2014

OTEVŘENÉ PŘEBORY AČRNázev Místo DatumOtevřený přebor AČR ve squashi Praha 18.–19. 3. 2014

Otevřený přebor AČR ve sportovním skialpinismu Špindlerův Mlýn, Brádlerovy boudy 19.–20. 3. 2014

Otevřený přebor AČR ve sportovním lezení Brno 10.–11. 4. 2014Otevřený přebor AČR ve stolním tenisu Praha 15.–16. 4. 2014Otevřený přebor AČR v golfu Liberec, Ještěd 3. 6. 2014Otevřený přebor AČR v plážovém volejbalu Opava 17.–20. 6. 2014Otevřený přebor AČR – letní terénní triatlon –Xterra 2014 Davidův Mlýn, Kružberk 2. 8. 2014

Otevřený přebor AČR na horských kolech Praha 8. 10. 2014Otevřený přebor AČR v nohejbaluO pohár A reportu Praha 15. 10. 2014

Otevřený přebor AČR ve fl orbalu Praha 22.–23. 10. 2014Otevřený přebor AČR v badmintonu Praha 12.–13. 11. 2014Otevřený přebor AČR ve volejbalu smíšených družstev Praha 19.–20. 11. 2014

Otevřený přebor AČR Běžecká liga 2014 dle propozic dle propozic

HARMONOGRAM BĚŽECKÉ LIGY 2014Název Místo Datum

I. kolo UO Brno 23.–24. 4. 2014

II. kolo Opava 6.–7. 5. 2014

III. kolo Jince 18.–19. 6. 2014

IV. kolo Sedlec 15.–16. 7. 2014

V. kolo Žatec 12.–13. 8. 2014

VI. kolo Bechyně 26.–27. 8. 2014

VII. kolo Lipník nad Bečvou 24.–25. 9. 2014

VIII. kolo Přáslavice 15.–16. 10. 2014

IX. kolo Praha 3.–5. 11. 2014

PŘEBORY MO A PPÚZ MONázev Místo DatumFutsal Praha 15.–16. 1. 2014Malá kopaná Praha 23.–24. 4. 2014Plážový volejbal Praha 13.–14. 5. 2014Tenis Praha 10.–11. 6. 2014

Přebory a sportovní soutěže resortu MO v roce 2014

Družstva Vojenské policie v tomto náročném závodě téměř nikdy nechybí. Nadporučík Michal Škobrtal z Hlavního velitelství Vojenské policie (dále HVelVP) Praha je jedním z účastníků, který pravidelně stává se svými kolegy na bedně vítězů. „K tomuto závodu mě přivedl major Pavel Soural, v té době vedoucí tělesné přípravy Vojenské poli-cie,“ vzpomíná nadporučík Škobrtal, který nyní pů-sobí jako starší důstojník skupiny výcviku HVelVP. „Tento závod je téměř životní výzvou. S přípravou kluků, kteří se survivalu letos zúčastní, jsme zača-li již v létě předchozího roku kurzem vojenského lezení. Absolvování kurzu je pro zvládnutí závo-du nezbytnou podmíkou. Předávání zkušeností novým kolegům od těch, kteří závodem prošli, je alfou a omegou přípravy na závod. Vychytávky, které zakusíte až v samotném závodě, jsou nej-lepší praxí, a v žádné příručce je nevyčtete.

„V roce 2007 jsme přebor AČR ve Winter Survivalu vyhráli poprvé. Členem týmu byl tehdy i prap. Radek Vysloužil, který tragicky zahynul při individuální přípravě na další ročník tohoto zá-vodu,“ vzpomíná Michal Škobrtal na nepříjemné

okolnosti přípravy jednoho ročníku závodu. „Proto mu každým úspěchem v této soutěži vzdá-váme hold a vzpomínky na našeho kamaráda nás ženou stále dopředu.“

Závod je výběrový a zúčastnit se ho nemůže nikdo, kdo by neznal do detailů problematiku přežití, vojenského lezení, orientace v neznámém terénu bez použití GPS či střelbu z ručních zbraní. Zároveň představuje vyvrcholení výcviku u vojen-ských útvarů a ověřuje kvality a zkušenosti vojá-ků. Specifi kou je i extrémní psychická zátěž, která z tohoto závodu činí unikát, který nemá v armá-dách cizích zemí obdoby. To potvrzují i rakouští horští myslivci, donedávna pravidelní účastníci závodu, kteří ve své domovině suplují horskou službu. Přiznali, že s něčím obdobným se ještě

nesetkali. Zásluhu na tom mají především učite-lé z Centra tělesné výchovy a sportu Univerzity obrany, kteří neustále vymýšlejí nové a náročněj-ší disciplíny, se kterými jsou účastníci seznámeni prakticky až téměř před startem.

„Přípravě na tuto soutěž věnujeme hodně vlast-ního času, ale nezbytnou součástí jsou pravidelné soustředěné přípravy, které nám velení Vojenské policie umožňuje uskutečnit. Kouzlo závodu tkví v tom, že prakticky do poslední chvíle nevíme, co nás čeká,“ svěřuje se Michal Škobrtal. Například v roce 2012 dosahovaly teploty až k -28 °C, na což se v našich podmínkách nedá prakticky připravit. Představte si situaci, kdy jste vyčerpaní, promoče-ní, a musíte v těchto podmínkách strávit dvě noci pod širým nebem bez možnosti použití stanu.

Jste tým a v tom týmu se vzájemně musíte po-držet. Psychika tu dostává hodně zabrat, ale pro život se to určitě hodí. Člověk nejede totiž jenom na sebe, ale má odpovědnost i za ty druhé.“

Účastníci využijí realitu ze závodů nejenom u svých útvarů, ale především v praktickém živo-tě. „Všechny tyto extrémní zkušenosti, při kterých si sáhnete na samé dno, se vám určitě pro život hodí,“ konstatuje nadporučík Škobrtal. „Proto se snažíme v rámci tělesné přípravy vojenských policistů všechny tyto naše zkušenosti předat. Považuji to za nesmírně důležité, ale i za zcela přirozené.“

S tím souhlasí i podplukovník Miroslav Jebavý, vedoucí oddělení záchranné a výsadkové služby a tělesné výchovy SRPS MO. „Všichni, kteří do to-hoto závodu jdou, projdou nejenom náročnou tělesnou přípravou, ale musí do toho vložit také mnoho svého volného času i mimo službu, který by třeba mohli strávit s nohama na stole. Ve vol-ných chvílích si zvyšují svoji fyzičku, protože ta v tomto závodě hraje jednu z hlavních rolí. Není to jen tak nějaký výlet, nejezdí si jen tak zalyžovat, ale je to především o prověření fyzických a ze-jména psychických kvalit jedince a zároveň celé hlídky. Není přece náhoda, že mnoho týmů závod nedokončí. Velitelé by tyto vojáky mohli náležitě ocenit a hlavně využít jejich zkušenosti i v rámci vojenského výcviku.“

Drsná příroda Hrubého Jeseníku přivítá le-tošní účastníky Winter Survivalu již po dvacáté ve dnech 27. až 31. ledna 2014. Mezi letošními zahraničními účastníky nebudou chybět dva týmy z Rakouska, Německa a Polska, jeden tým dorazí z Belgie. Závod si během dvaceti let získal vel-ké renomé a je vysoce hodnocen a vyhledáván. Proto všem držíme letos palce, a těm, kteří repre-zentují české barvy, včetně týmu Vojenské policie, obzvlášť.

Text: Jana DeckerováFoto: archiv npor. Michala Škobrtala

WINTER SURVIVALWINTER SURVIVALletos po dvacátéletos po dvacáté

Černé barety Vojenské policie budou opět u tohoSurvival rovná se schopnost přežít. Armádní Winter Survival je mezinárodní vytrvalostní přírodní víceboj, který prověřuje kvality vojáků po fyzické, ale hlavně po psychické stránce v drsném prostředí zimní přírody Hrubých Jeseníků. Dát se totiž do boje nejen s nástrahami přírody, ale i se sebou samým, to chce přece jen notnou dávku odvahy. Letos koncem ledna startuje již jubilejní 20. ročník.

NadporučíkMichal ŠKOBRTAL

od 1. října 2001 Vojenská policie sporty: házená, atletika, duatlony, triatlony, běhy

působí jako instruktor STP: boj zblízka, vojenské plavání, vojenské lezení, přesuny na sněhu a ledu, základy přežití; instruktor sjezdového a běžeckého lyžování v civilním sektoru

3× účast na mistrovství světa ve vojenském pětiboji

reprezentant VP na mezinárodních závodech Summer a Winter Survival

2012: 3. místo Sportovec AČR, 2013: 1. místo Sportovec AČR

34 35

vojenské zdravotnictví

Jedním z takových odkazů byla i nedávná vzdě-lávací akce v areálu Centra biologické ochrany Těchonín. Špičková armádní instituce pro izolaci a výzkum zvlášť nebezpečných biologických pa-togenů se zhostila role pořadatele Zdravotnické pevnosti Boyard. Strategickou polohou, profesní jedinečností a historií zařízení bylo možné do-sáhnout maximálního možného zájmu odborné veřejnosti, což je pro samotný fakt, že šlo o pi-lotní ročník, nesmírně důležité. „Zájem jsme sice předpokládali, ale překvapila nás aktivita, s jakou se účastníci na volná místa projektu hlásili,“ říká autor projektu, kapitán MUDr. Tomáš Březina.

Původně se jednalo o nápad „naaranžovat“ tří-denní praktickou výuku na stanovištích intenzivní

péče, kterými těchonínské CBO disponuje. Až dru-hotně přišlo vnuknutí, které mělo zajistit originál-ní etiketu akce. A to tím, že se přizpůsobí výklad lektorů neboli lékařů specialistů soutěžnímu formátu, a výše uvedená francouzská předloha se tudíž stala pro organizátory vhodnou inspira-cí. „Měli jsme pomyslnou pevnost, úkoly, výborný tým nadšených lidí a jisté zkušenosti s pořádáním podobných projektů. Nešlo to nezkusit,“ dodává kpt. Březina.

První soutěžní den proběhl v seznamovacím duchu. Jinými slovy, byl exkluzivní možností na-hlédnout do jednotlivých klinických a laborator-ních provozů Centra biologické ochrany. Zajímavý přehled o historii výzkumu v Těchoníně a o bi-ologických zbraních přednesli Mgr. Ota Pavliš a RNDr. Ondřej Holý. V mezidobí se mezi soutě-žícími objevil i patron soutěže – legendární otec Fura. Dlužno poznamenat, mistrovská byla i práce maskérů, kteří za čtyři hodiny latexových úprav proměnili mladého muže ve vrásčitého a hádan-kami opředeného starce.

Ve specifi ckém prostředí CBO Těchonín bylo vytvořeno jedenáct simulačních profesních sta-novišť, na kterých se soutěžící setkali s pestrou škálou náhlých zdravotních příhod, a to od úskalí domácího porodu přes diagnostiku CT sním-ků mozku až po zajištění pacienta s rozsáhlou popáleninou. V každé „komnatě“ byli přítomni dva zkušení lékaři s danou specializací a vlastní scénu pak dotvářelo realistické maskování sku-pinou maskérů z Asociace dobrovolných záchra-nářů Praha. „Na některých soutěžících bylo znát, že mají spoustu informací, ale občas měli pro-blém dané znalosti pospojovat a vytvořit pracovní představu a zejména řešení vzniklé situace. S tím jim pomohli lektoři. Důraz byl kladen především na strukturovaný přístup k nemocnému,“ hodnotí akci zkušený vojenský lékař.

To, co si mohli medici vyzkoušet na jednot-livých simulátorech, fi gurínách či namaskova-ných dobrovolnících, museli následně realizovat ve čtyřčlenných týmech na stanovištích. Museli se pokusit získat na každém z nich indicii, která měla symbolizovat heslo Boyardu. Mimochodem, pozice jednotlivých stanovišť byly sice stejné jako předchozí den, i přesto působily útroby zdejší in-fekční nemocnice jako labyrint, který zamotal hla-vu nejednomu družstvu.

Očividné bylo, že si soutěžící hru užívají a záro-veň přistupují k připraveným úkolům zodpověd-ně. „Bylo to nadmíru realistické a chvílemi nám bušilo srdce napětím,“ říká medička z vítězného družstva. Tým s největším počtem indicií se po-sléze ucházel o přednostní možnost skládat heslo Boyardu jako první.

Jako pokladna posloužila dekontaminační spr-cha. Samozřejmostí bylo obléci se před vstupem do ní do přetlakových skafandrů. Po chvíli ticha byla vedoucí týmu vyzvána k vyřčení zvoleného hesla. „Rajský plyn,“ pronesla přesvědčivě šéfo-vá družstva Mentolek. Po několika sekundách se ze sprchových rozprašovačů začal linout stude-ný vlhký příděl. Správná odpověď!

Při závěrečném ceremoniálu se prezentova-ly také dva odborné portály, které akci mediál-ně zastřešovaly, a to akutně.cz a rajskyplyn.cz. Poděkování rovněž patří Centru letecké záchranné služby v Líních, ZZS Libereckého kraje, FN Olomouc i patronům soutěže doc. MUDr. Jarmile Drábkové, CSc., a řediteli Agentury vojenského zdravotnictví Armády ČR brigádnímu generálovi MUDr. Božetěchu Jurenkovi.

Z podkladů kpt. MUDr. Tomáše Březinypřipravil: Pavel Lang

Foto: archiv akutně.cz(Zdravotnická pevnost Boyard)

ZDRAVOTNICKÁpevnost Boyard

Ojedinělé soutěžně-vzdělávací klání lékařů a zdravotníků v těchonínském Centru biologické ochrany

Otec Fura, pokladnice se zlatými boyardy, indicie, myšlenka dne. Kdo by si nevzpomněl na pořad francouzské televizní produkce z prostředí bývalé věznice na jednom z ostrůvků při západním pobřeží Francie. Mladí Francouzi, kolegové z práce nebo jen kamarádi, zde skládali účty z týmového hráčství a po dobu osmdesáti minut bojovali se strážci pevnosti o poklad, jehož zhodnocení posloužilo pro charitativní účely konkrétních nadací a humanitárních projektů. Popularita této hry pro dospělé strmě stoupala a její odkaz se objevuje v nejrůznějších podobenstvích i v aktuální době.

Například Google o vás ví téměř všechno: jaké stránky rádi navštěvujete, co jste vyhledávali loni touto dobou nebo jakou posloucháte hud-bu. Stává se vám, že vidíte na různých serverech v reklamních pruzích přesně to zboží, které jste si prohlíželi včera nebo minulý týden? Není náho-dou, že je vám neustále nabízeno zboží ze stej-ných kategorií a vašemu kolegovi zase ty služby, které zajímají jeho. I pokud budou tato data vy-mazána, nadále zůstávají vaše digitální stopy – jméno, e-maily, telefony atd. Ten samý e-mail, který máte na profi lu Facebooku, možná máte v inzerátu seznamky nebo dokonce jej zároveň používáte pro komunikaci s fi rmami. A vaše jmé-no? Možná fi guruje v nejrůznějších seznamech, třeba i v seznamech dlužníků. Personalisté umí Google a sociální sítě maximálně využívat a také to dělají.

Vyzkoušejte si to. Zadejte do Google svoje jméno a zjistěte, co všechno si o vás může kdokoli na celém světě najít. Vaše příspěvky v diskusích, veškeré informace na sociálních sítích, názory, blogy, registrace, členství, telefonní seznamy, kontakty, údaje na mapách, nemovitosti na vás napsané, plné znění bakalářských či diplomových prací… Ještě pořád si myslíte, že máte své soukro-mí pod kontrolou?

Od okamžiku vytvoření účtu na Googlu (@gmail) a po každém vašem přihlášení jsou o vás neustále sbírány tyto informace – všechny e-maily, chaty, e-mailové kontakty, kalendář, úko-ly, co a kdy jste viděli na YouTube, kolik aplikací jste si stáhli z Obchodu Play (dříve Google Store)

a jejich kompletní seznam, počet hesel k webům uložených v prohlížeči Chrome, vaše vytvořené dokumenty a vámi otevřené dokumenty jiných lidí, veškeré informace z Google Wallet (kredit-ní karty včetně těch propadlých, dodací adresy, položky nákupů), detailní informace o synchro-nizovaných zařízeních Android včetně jejich po-lohy a v neposlední řadě vaše veškerá vyhledávání na Googlu řazené podle kategorií (web, obrázky, mapy…). Pokud využíváte funkci trvalého přihlá-šení a z účtu se neodhlašujete, jsou všechny in-formace sbírány nepřetržitě. Nevěříte? Zadejte do prohlížeče www.google.com/dashboard a při-hlaste se pod svým účtem na gmailu. Zná někdo další heslo k vašemu účtu? Všechny výše popsané informace má jako na dlani, včetně polohy vašeho mobilního zařízení – tedy vás.

Dalším rizikem, kromě ztráty soukromí, je zne-užití identity. Pokud má někdo dostatek informací, může lehce vytvořit falešný profi l, který ale půso-bí díky pravdivým informacím důvěryhodně. Profi l je pak využit například k podvodům, kyberšikaně, šíření nepravdivých informací, poškození dobrého jména.

Minimalizovat digitální otisky, které po sobě při běžném používání internetu zanecháváte, lze několika způsoby:

Nastavte v prohlížeči automatické mazání coo-kies po jeho vypnutí.

Používejte různé e-maily pro pracovní a sou-kromé záležitosti.

Nebuďte neustále přihlášeni ke svým účtům.

Pokud vás obtěžuje přepínání poštovních schránek, nastavte si propojení schránek a na-čítejte si všechny zprávy pouze do jedné.

Pro různé situace je vhodné vytvořit si speciál-ní e-mail pro jedno použití, schránka se poté automaticky vymaže.

Některé prohlížeče nabízí zapnutí zvýšené ochrany soukromí na několika úrovních, vyu-žijte toho.

I e-mailové účty nabízí různé možnosti ochra-ny soukromí.

Techniky na automatické rozpoznání obličejů a osob se stále rozvíjejí, proto zveřejňujte své fotografi e s rozmyslem.

Občas se podívejte na fotografi e svých přátel, zda na nich nejste i vy.

Než zveřejníte jakoukoliv informaci, rozmyslete si, zda je vhodné, aby se ji dozvěděli kolegové, sousedi, vaše děti nebo váš nadřízený.

Můžete Google zažádat o odebrání obsahu z webových stránek, který vás poškozuje.

- Můžete si nastavit upozornění Google Alerts na své jméno, e-mail nebo cokoli dalšího. Výsledky vám budou chodit do schránky nebo je můžete odebírat pomocí RSS.

V dnešní době není možné se vyhnout elek-tronickému světu a také to není žádoucí. Ale správným používáním informačních technologií můžete maximalizovat jejich výhody a naopak mi-nimalizovat jejich rizika.

Připravila kpt. Aneta Coufalíková

Digitální stopyS rozmachem internetových služeb ztrácíte soukromí v online světě v daleko větší míře, než byste tušili. Za informace o vašich preferencích a zálibách, vyčtených kupříkladu z historie vyhledávání na webových stránkách, jsou různé společnosti ochotny zaplatit nemalé peníze.

36 37

my a NATO

Pane generále, kdy naposledy proběhla reorganizace vzdušných sil Ozbrojených sil Slovenské republiky a jaké zásadní změny přinesla?

Poslední reorganizace Ozbrojených sil Sloven-ské republiky, a tedy i vzdušných sil OS SR, pro-běhla 1. července 2009 se záměrem vytvořit pro-fesionální a ekonomicky dostupné ozbrojené síly. Důraz byl položen na vytvoření podmínek efek-tivnější funkčnosti celého systému a především vyvážení poměru mezi úkoly, zdroji a strukturami. Mezi hlavní zásadní změny patřila optimalizace struktury velitelství v souladu s novou strukturou NATO a reorganizace leteckých základen na letec-ká křídla.

Jaký je aktuální počet příslušníků vzduš-ných sil OS SR?

Ve vzdušných silách OS SR jsou v současné době zhruba tři tisíce dvě stě profesionálů. Z uve-deného počtu jsou přes dvě stovky příslušníků lé-tajícího personálu se specializacemi pilot, palubní inženýr, palubní technik, létající letovod a palubní průvodčí.

Můžete přiblížit organizační struktu-ru vzdušných sil OS SR a upřesnit, zda se zvažují změny, respektive snížení po-čtu leteckých základen a jednotek?

Vzdušné síly OS SR jsou základní složkou Ozbrojených sil Slovenské republiky. Jejich pri-márním úkolem je zabezpečení nepřetržité obra-ny vzdušného prostoru Slovenska. Velitelství vzdušných sil, dislokované ve Zvolenu, má v podřízenosti tři letecká křídla a dvě brigády. Konkrétně – dopravní křídlo generála Milana Rastislava Štefánika na základně Malacky--Kuchyňa, vyzbrojené letouny An-26 a L-410, dále smíšené křídlo Otto Smika na základně Sliač, vyzbrojené letouny MiG-29 a L-39, a vrtul-níkové křídlo generálplukovníka Jána Ambruše na základně Prešov, vyzbrojené vrtulníky Mi-17 a Mi-2. Do struktury VzS OS SR ještě spadají protiletadlová raketová brigáda s velitelstvím v Nitře (technika S-300, 2K12 KUB a IGLA)

a brigáda velení, řízení a průzkumu s velitelstvím ve Zvolenu s operačním centrem a jednotkami radiolokačního a radiotechnického průzkumu. A co se další části vaší otázky týká, tak mohu konstatovat, že Bílá kniha o obraně Slovenské republiky, schválená vládou SR v roce 2013, ne-počítá se žádnou změnou počtů personálu ani se změnou dislokace leteckých základen a jed-notek vzdušných sil OS SR.

Zastavme se u hlavního úkolu vzdušných sil OS SR, a to zabezpečení nedotknu-telnosti vzdušného prostoru Slovenské republiky v rámci aliančního integro-vaného systému protivzdušné obrany NATINAMDS (NATO Integrated Air and Missiles Defence System). Co k tomu lze říct?

Slovenská republika zabezpečuje obranu vzdušného prostoru v rámci integrovaného systé-mu protivzdušné obrany NATO – NATINAMDS – od roku 2006. Vyčleněné jednotky vzdušných sil zabezpečují tuto operaci v systému 24/7, což je sedm dnů v týdnu a čtyřiadvacet hodin denně. Pohotovostní systém je předurčen nejen k za-bezpečení nepřetržitého průzkumu vzdušného prostoru, ale také k výměně informací o vzdušné situaci s okolními státy, ke kontrole dodržování letového provozu, poskytování pomoci letadlům

STŘEŽÍMEvzdušný prostor Slovenska

A reportu poskytl exkluzivní rozhovor velitel vzdušných sil Ozbrojených sil Slovenské republiky brigádní generál Miroslav Korba

Pět set třicet jedna kilometrů dělí od sebe velitelství vzdušných sil Armády České republiky a velitelství vzdušných sil Ozbrojených sil Slovenské republiky. Blízkost obou institucí však není dána kilometry mezi Prahou a Zvolenem, ale historickými fakty. Je tedy nabíledni, že jakákoliv informace z leteckých základen a jednotek právě tohoto aliančního partnera je pro laickou i odbornou veřejnost České republiky vždy velmi vítána. Tentokrát nám poskytl rozhovor velitel vzdušných sil OS SR brigádní generál Miroslav Korba.

v nouzi a zadržení jakéhokoliv narušitele vzduš-ného prostoru.

Vedle zabezpečení pohotovostního systé-mu NATINAMDS je primárním posláním vzdušných sil OS SR také pátrací a zá-chranná služba...

Vzdušné síly v souladu se zákonem č. 143/1998, o civilním letectví, a zákonem č. 129/2002, o in-tegrovaném záchranném systému, udržují v ne-přetržité pohotovosti vyčleněné sily a prostředky pozemní a letecké pátrací a záchranné služby na zabezpečení úkolů pátrání a záchrany posádek a cestujícich ve stavu nouze vojenských a civil-ních letadel. Pro úplnost je třeba dodat, že pů-sobíme také ve prospěch národního krizového managementu.

V souladu s poslaním Ozbrojených sil SR vy-plývajícim z národní legislativy Slovenské republi-ky vzdušné sily vyčleňují ve prospěch plnění úkolů

průzkumnými prostředky. Řízení a zabezpečení letového provozu je realizované systémy řízení le-tového provozu, radarovými systémy přistání a ra-diovými komunikačními systémy vzdušných sil.

Nejen letecké fajnšmekry by zajímal způ-sob přijímání nových pilotů ke vzdušným silám OS SR. Můžete být konkrétní?

Ozbrojené síly SR doplňují létající personál formou výběrových řízení (rekrutacemi) na ne-obsazené pozice pilot. Kvalifi kační podmínkou na obsazení této kategorie je vysokoškolské vzdě-lání v příslušném studijním oboru. V současné době se volné pozice pilotů obsazují absolventy civilních vysokých škol, konkrétně z Vysoké školy dopravy a spojů v Žilině a z Technické univerzity v Košicích, které poskytují požadované vzdělání. Nově přijatí uchazeči jsou následně připravováni v Akademii OS SR, kde absolvují vstupní odbor-ný důstojnický kurz pro specializaci pilot. Podle

Tiger Meet, které proběhlo na francouzské le-tecké základně v Cambrai. Právě tato prestižní letecká akce byla naší zahraniční premiérou a my se na ní prezentovali s letouny MiG-29 a An-26. Svoji vysokou profesionalitu jsme předvedli také na letecké základně Solenzara (Francie), kde jsme se zúčastnili mezinárodního cvičení Serpentex. Cvičení bylo zaměřené na procvičení postupů a taktiky podle aktuálních poznatků z operace ISAF Afghánistán při navádění letadel na po-zemní cíle. Tady byli nasazeni příslušníci z letec-kých základen Sliač a Kuchyňa s technikou L-39 Albatros a An-26. Dále jsme se zapojili do mezi-národního cvičení Eagle Talon v Polsku. Přínosem cvičení bylo procvičování standardního plánová-ní a provádění misí v souladu s normami NATO. V dubnu 2012 zorganizovaly vzdušné síly OS SR v našem vzdušném prostoru mezinárodní cvičení Mace XIII. Důraz byl položen na společné postu-py při vedení taktických leteckých operací zamě-řených na překonávání prostředků protivzdušné obrany za podmínek radioelektronického rušení. Akce se zúčastnilo 720 profesionálů vzdušných sil OS SR a 150 zahraničních účastníků. Velení a říze-ní vzdušných operací bylo zabezpečované letou-ny včasné výstrahy a uvědomování E-3A AWACS ve vzdušném prostoru SR a Maďarska.

Můžete nám připomenout zahraniční mise, do kterých byli nasazeni příslušníci vzdušných sil OS SR?

Od roku 2010 vzdušné sily převzaly plnou zod-povědnost za přípravu personálu vyčleňovaného na plnění úloh do vojenské operace UNFICYP na Kypru. Každoročně personálně zabezpečujeme a připravujeme dvě rotace. Komplexní přípravu provádějí vybraní příslušníci velitelství vzdušných sil, protiletadlové raketové brigády Nitra a bri-gády velení, řízení a průzkumu Zvolen. Výcvik je prováděn v podmínkách, které se v maximální možné míře přibližují realitě v prostoru nasazení. V roce 2013 bylo do prostoru operace připraveno a vysláno 157 profesionálů, z toho dvanáct žen. V předcházejících letech jsme také působili v ope-racích Trvalá svoboda a ISAF Afghánistán, jakož i v celé řadě misí na území bývalé Jugoslávie, kon-krétně v Bosně a Hercegovině a v Kosovu.

Nelze se nezeptat na spolupráci se vzduš-nými silami Armády České republiky...

Spolupráce se vzdušnými silami Armády České republiky byla nejintenzívnější zejména

národního krizového managementu síly, speciální a leteckou techniku způsobilou plnit záchranné, pátrací a lokalizační práce. Jako neoddělitelná součást integrovaného záchranného systému Slovenské republiky se vzdušné sily v posledním období podílely na odstraňování následků sněho-vých kalamit, povodní a požárů velkého rozsahu a požárů v nedostupném terénu.

Podělíte se s námi o základní informace týkající se protiletadlové raketové brigá-dy a brigády velení, řízení a průzkumu?

Úlohou protiletadlové raketové brigády s veli-telstvím v Nitře je zabezpečení nedotknutelnosti vzdušného prostoru SR, ochrana objektů zvlášt-ní důležitosti a dalších strategických lokalit. Pro plnění těchto úkolů mají v současnosti vzdušné sily ve výzbroji protiletadlové raketové komplety středního dosahu, malého dosahu a přenosné protiletadlové komplety blízkého dosahu.

Posláním brigády velení, řízení a průzkumu s velitelstvím ve Zvolenu je zabezpečení velení jednotkám vzdušných sil při plnění jejich operač-ních úkolů. K zabezpečení nepřetržitého přehledu o vzdušné situaci brigáda provádí radiolokační a radiotechnický průzkum. Zdrojem těchto infor-mací jsou 3D radiolokátory středního dosahu, ra-diolokační dálkoměry malého dosahu, radiolokač-ní výškoměry a systém RATES s radiotechnickými

vyškolení na daný typ letecké techniky je absol-vent umístěný k příslušnému leteckému křídlu.

Jak byste hodnotil spolupráci vzdušných sil OS SR s aliančními partnery?

Příslušníci vzdušných sil OS SR se v posledních letech zúčastnili několika desítek cvičení jak v tu-zemsku, tak i v zahraničí. Z těch nejvýznamějších bych uvedl například mezinárodní cvičení NATO

3938

my a NATOv průběhu jednotlivých ročníků mezinárodních cvičení, jakými byly Ramstein Rover a NEWFIP. V rámci společného výcviku vrtulníkových jedno-tek proběhly v loňském roce první společné ak-tivity na letecké střelnici B v Kuchyni, při kterých se procvičovaly lety vrtulníků VzS AČR v prašném prostředí. Od května 2014 plánujeme provádět takzvané přeshraniční lety v rámci alianční opera-ce NATINAMDS.

Zabezpečují vzdušné síly OS SR pře-pravu ústavních činitelů a vládních představitelů, tak jako je tomu v České republice?

V případe požadavku jsou vzdušné sily OS SR schopné zabezpečit přepravu ústavních a vlád-ních činitelů. V současné době tento úkol plní letka Ministerstva vnitra Slovenské republiky.

Důležitá je i prezentace leteckého mi-strovství a provozované techniky před veřejností a na zahraničních leteckých dnech. Jak si v této aktivitě stojíte?

V roce 2013 jsme se zúčastnili celé řady za-hraničních a domácich leteckých dnů, ze kterých vzpomenu třeba účast v rakouském Zeltwegu, nizozemském Volkelu, maďarském Kecskemétu, polské Radomi a samozřejmě Dny NATO a vzduš-ných sil AČR na mošnovském letišti a CIAF v Hradci Králové. Z domácich akcí stojí za zmín-ku největší letecká událost, a to SIAF na letišti Sliač. Uvedeného leteckého show se zúčastnilo bezmála 100 letadel ze 14 zemí světa. Vzdušné síly OS SR jako hlavní programový partner se vý-znamnou mírou podílely na organizaci a průbě-hu této prestižní akce. Leteckého dne na Sliači, který měl velice pozitivní ohlas na veřejnosti, se zúčastnili nejvyšší ústavní a státní představi-telé SR, desítky zahraničních hostů a více jak 120 tisíc diváků. Všechny výše uvedené aktivity vý-razně přispěly k propagaci Slovenské republiky doma i v zahraničí.

Za opravdovou zkoušku profesního mistrovství letců jsou považovány os-tré bojové střelby. Jak je provádíte u vzdušných sil OS SR?

Ostré střelby na území SR jsou pravidelně prováděné na letecké střelnici Valaškovce a letecké střelnici „B“ Kuchyňa. V zahraničí využíváme, a to pro letouny MiG-29, střelnici Ustka v Polské republice. Vloni tam provedly ostré bojové střelby také protiletadlové raketové komplety 2K12KUB.

Jaký je nálet letových ho-din na pilota podle provo-zovaného typu?

Vzdušné síly OS SR udržují stanovený počet operačních pi-lotů stíhacích letadel a posádek vrtulníků a dopravních letadel na minimální požadované úrovni stanovené ná-rodními požadavky (BMQ). Pro zařazení pilota na plnění operačních úkolů je potřebné, aby byl pilot vycvičený minimálně do úrovně BMQ.

Klíčovou roli nepochybně sehrávají přidě-lené fi nanční prostředky. Mají v případě VzS OS SR konstantní, nebo sestupnou výši?

V letech 2010 až 2012 byly vyčleněné fi nanč-ní prostředky přibližně ve stejném objemu, avšak vloni byl rozpočet menší o deset procent opro-ti předcházejícím rokům. Finanční prostředky na činnost vzdušných sil jsou zaměřené hlavně na zabezpečení vzdušné suverenity Slovenské re-publiky v rámci aliančního systému protivzdušné obrany NATINAMDS, dále na trvalé udržování po-žadované operační připravenosti deklarovaných

sil a prostředků pro jejich nasazení v operacích mezinárodního krizového managementu v soula-du s mezinárodními závazky Slovenské republiky a rovněž na udržování úrovně vycvičenosti pilotů a zabezpečení plánovaného ročního náletu po ty-pech letecké techniky.

Do čeho je v současné době u vzdušných sil OS SR zapotřebí prioritně investovat?

Vzdušné síly OS SR vyčleňují nejvíce fi nanč-ních prostředků na udržení stávající způsobilosti. Ve střednědobém horizontu, v souladu se schvá-lenou Bílou knihou o obraně SR, ministerstvo obrany zvažuje obměnu výzbroje vzdušných sil Ozbrojených sil Slovenské republiky.

Text: Pavel LangFoto: Jan Kouba a archiv velitelství vzdušných sil

Ozbrojených sil Slovenské republiky

tělesná příprava

Cílem setkání byla každoroční výměna zku-šeností z oblasti vojenského lezení jako součásti speciální tělesné přípravy, tvorba nových meto-dik pro potřeby výcviku útvarů a zařízení armá-dy a seznámení se s novými zkušenostmi v ob-lasti horolezeckého výcviku zahraničních armád. Důležitou součástí byl i rozbor nových poznatků z oblasti lezeckých technik při nasazení našich jednotek v zahraničních misích. Letošní odborné

shromáždění bylo obohaceno o nové zkušenosti z výcviku boje gruzínské armády v horském te-rénu, kterého se zúčastnili v rámci mezinárodní-ho kurzu vedoucí instruktoři z VO FTVS UK (viz A report č. 11/2013). Vybrané techniky z tohoto kurzu, který se uskutečnil v pohoří Kavkaz, bu-dou převzaty naší armádou do systému přípravy instruktorů vojenského lezení. Jedná se hlavně o systém vypínání lana metodou Barmich urče-nou pro překonávání horských strží a řek.

Neméně zajímavou částí shromáždění bylo seznámení se s novými metodickými postupy Českého horolezeckého svazu (ČHS). Tuto část odborného shromáždění vedl člen metodické ko-mise ČHS rotmistr Emil Ponikelský ze 43. výsad-kového a mechanizovaného praporu v Chrudimi, který je jediným zástupcem AČR v tomto vrchol-ném orgánu horolezeckého svazu. S jeho přispě-ním došlo v posledních letech k provázanosti vo-jenského lezení s ČHS ať už v oblasti vzdělávání instruktorů vojenského lezení nebo v převzetí ně-kterých záchranných technik do našeho systému výcviku.

Vyvrcholením týdenního zaměstnání byla ob-nova stálé fi xní cesty (v zahraničí spíše známa jako Klettersteig nebo Via ferrata) na okraji VVP Libavá, na cvičných horolezeckých skalách Malý Rabštejn. Materiál pro stavbu byl z velké části zabezpečen 153. ženijním praporem z Olomouce. Zmíněná skalní oblast je velkou měrou využívána k výcvi-ku speciální tělesné přípravy mnoha jednotek AČR a fi xní cesta byla posledním článkem, který završil přípravu důstojného zázemí pro výcvik ve vojenském lezení. Téměř dvouletou rozsáh-lou obnovu vedl po dohovoru se správcem skal

rotmistr Boleslav Klapuch ze 73. tankového pra-poru z Přáslavic.

Vedoucí instruktoři při obnově Via ferraty zúro-čili své bohaté zkušenosti z vedení výcviku, z po-hybu a výstavby fi xních cest v horském terénu, ze zahraničních kurzů, ale i z vlastních horolezec-kých aktivit. Obnova cesty byla prováděna v kraj-ně nepříznivých klimatických podmínkách. Nutné bylo vyřezat náletové dřeviny, odstranit kořenové systémy rostlin a odkopat zeminu. V další fázi obnovy došlo k ukotvení ocelového lana pomo-cí 11 kotevních bodů. Po dopnutí lana a bezpeč-nostní kontrole instruktoři vojenského lezení jako první přelezli cestu, kdy prověřili systémy upnutí lana a zatížení cesty po celé délce. Následně člen metodické komise ČHS stanovil obtížnost cesty písmenem B (lze defi novat jako strmější skalní úseky s kratšími kolmými místy).

Obnovená Via ferrata byla slavnostně pojme-nována Zdenova na počest jednoho z duchovních otců a zakladatelů vojenského lezení v novodobé historii AČR, plk. v. v. PaedDr. Zdenka Kvaky, který v letech 1999 až 2004 organizoval první lezecké kurzy právě na Rabštejně.

Dnešní Via ferrata se stala plnohodnotnou nástupkyní staré cesty, která vlivem počasí a za-nedbané údržby postupně zanikla. Tento výcvi-kový prostředek citelně chyběl pro výcvik kurzů vojenského lezení v tematice pohybu jednotlivců a jednotek po stálých fi xních cestách a díky obno-vě se znovu stal potřebnou součástí výcvikové zá-kladny AČR pro kurzy vojenského lezení v oblasti Malého Rabštejnu.

Připravil mjr. Mgr. Ladislav Michalička

Začátkem listopadu se v oblasti pohoří Hrubého Jeseníku na cvičných horolezeckých skalách Velký Rabštejn a v prostorech VVP Libavá uskutečnilo odborné shromáždění vedoucích instruktorů vojenského lezení AČR. Garantem semináře bylo oddělení záchranné a výsadkové služby a tělesné výchovy sekce rozvoje a plánování schopností GŠ, organizátorem pak Vojenský obor při FTVS UK Praha.

NOVÉ TRENDYNOVÉ TRENDYve vojenském lezeníve vojenském lezení

40 41

výcvik

To je jen pár vět z motivačního dopisu, který sepsali účastníci podzimního kurzu Komando. Ten se uskutečnil od 4. do 30. listopadu 2013 ve vo-jenském výcvikovém prostoru Březina. Tento běh byl především specifi cký tím, že organizátoři mu-seli reagovat na skutečnost, že podzimní výběr uchazečů o kurz Komando úspěšně dokončilo jen několik vojáků (psali jsme o tom v AR 10/2013 – pozn. red.). Po zorganizování dalšího běhu výbě-rového řízení se počet účastníků, kteří se postavili na startovní čáru samotného kurzu Komando, uzavřel na čísle 16.

Novinkou bojová dráhaSamotný kurz byl koncipován tak, aby cvičící

strávili co nejvíce času v lese. Pobyt ve srubovém táboře představoval pro ně jistý druh odměny. Také se v obsahu kurzu objevila některá nová za-městnání. Jedním z takových nových prvků byla například dráha bojovníka. Překážkovou dráhu

dlouhou zhruba sto metrů sestavili organizáto-ři výhradně z vlastních zdrojů. Skládá se z řady překážek, které musí účastníci nejrůznějším způ-sobem zdolat. Mezi nimi jsou pytle imitující pro-tivníka. Úkolem absolventů kurzu je zneškodnit protivníka bodákem, případně úderem útočné pušky. Celá tato záležitost probíhá za mohutného povzbuzování instruktorů, vše je doplněno imitač-ním materiálem. Dráha se absolvuje nejen ve dne, ale i v noci. Cílem tohoto zaměstnání je podpořit agresivitu při vedení bojové činnosti.

Výběr do kurzu je zaměřen především na in-dividuální dovednosti vojáka, taktické přesuny, základy bojových drilů, tedy na útok, odpoutání se od protivníka a reakce na jeho další aktivi-ty. A právě znalost těchto dovedností je jeden z předpokladů pro zvládnutí samotného kurzu Komando. První týden v něm je věnován pro-cvičování bojových drilů z výběrového řízení a trhacím pracem. Druhý týden je zaměřen pře-vážně na téma léčka. Třetí týden se orientuje

na problematiku přepadu. Během prvních třech týdnů jsou rozebírána a prakticky procvičována především témata jako plánovací proces, aero-mobilní operace, překonávání vodních překážek a skalnatého terénu, operace v noci, házení ruč-ních granátů, přežití a principy patrolování. V po-sledním týdnu se uskutečňuje komplexní výcvik, kde musí cvičící prodat to, co se naučili během výcviku, případně během dosavadní praxe. „Je koncipován tak, aby cvičící během něho nenacho-dili příliš velké vzdálenosti, ale zaměřili se hlavně na velení a organizování bojové činnosti. Úkoly se plní na poměrně malém prostoru, abychom

Do krypty cesta plnáODŘÍKÁNÍ

Kurz Komando, organizovaný dvakrát do roka Velitelstvím výcviku – Vojenskou akademií, prochází určitými změnami a výrazně posiluje motivační stránku

„Je právě jednadvacet hodin, 24. listopadu. Máme za sebou jednadvacet dní strávených na nejdelším, nejobtížnějším a nejelitnějším kurzu v České republice, kurzu Komando. Jsme zde jen čísla, odloučeni od rodin a svých blízkých, bez možnosti kontaktu s civilizací a v podstatě odkázáni jeden na druhého. Defi cit spánku, psychické a fyzické vypětí jsou tady na denním pořádku, přesto všechno se za žádnou cenu nevzdáme a navzdory nevlídnému a nepříjemnému listopadovému počasí nás nemůže nic jen tak zastavit. Chlapská hrdost, touha, vůle a odhodlání nás ženou kupředu...“

byli schopni vystřídat co nejvíce lidí ve velitel-ských funkcích a aby se stihlo kvalitně procvičit co nejvíce probírané problematiky ve stanoveném časovém limitu. Vzhledem k délce samotného kurzu se tento způsob cvičení jeví jako nejopti-málnější. Fyzickou zátěž, v podobě dlouhých pře-sunů, si mohou vojáci procvičovat u svých mateř-ských útvarů, případně ve volném čase. Vzhledem k nutnosti rotace velitelských funkcí zde není čas na to, abychom nechali cvičící pochodovat desít-ky kilometrů, pak provedli léčku a další desítky ki-lometrů se vraceli zpět nebo do místa vyzvednutí. Chceme, aby vojáci co nejvíce procvičili danou problematiku zasazenou do reálného prostředí,“ vysvětluje zástupce náčelníka oddělení výcviku Komando nadporučík Jan Kratochvíl. „Obsahem závěrečného komplexního výcviku byl především plánovací proces, přepad, léčka, bojové drily, zkrátka základní taktické činnosti, na kterých mo-hou cvičící předvést, jak zvládají organizování bo-jové činnosti a velení přidělené jednotce. Zatímco

první den měli vojáci za úkol za podpory vrtul-níků Mi-24 obsadit a udržet polní letiště, druhý den byla na programu bojová patrola, při které jednotka procházela po stanovené trase a rotova-ní velitelé museli adekvátně reagovat na nastalé situace. Jednalo se především o reakce na sil-ného a slabého protivníka. Třetí den byl zamě-řen na přepad a léčku s cílem získání informací. Poslední den je čekalo zajetí s následnou aplikací základů přežití.“

Seznamovací zaměstnání

Na určité problémy a nedostatek motivace při výběru do kurzu Komando reagovaly i útvary, které do něho své vojáky vysílají. Především pak 7. mechanizovaná brigáda. „Vojáci nám vypadáva-li na postupových testech ze střelecké a spojovací přípravy, z topografi e. Snažili jsme se přijít na to,

čím to je. Kurz Komando má za sebou bohatou historii. Vždy to byla prestižní záležitost. Bylo by určitě chybou o něco podobného přijít. Chtěli jsme tedy změnit přístup lidí k tomuto zaměstná-ní. Šlo nám o to, aby pochopili, že během tohoto kurzu se mohou nejen mnohému naučit, ale také si velmi dobře zacvičit. Proto jsme zorganizovali čtrnáctidenní přípravu pro všechny vybrané vojá-ky z naší brigády. Zaměstnání vedli přímo instruk-toři Komanda, kteří své svěřence zasvětili do toho, co obnáší kurz a jak samotné zaměstnání probíhá. Chceme tímto způsobem zvýšit pravděpodob-nost úspěchu našich vojáků,“ upozorňuje vrchní praporčík 7. mechanizované brigády nadprapor-čík Vladimír Blažek. „Námi organizované zaměst-nání má sice charakter přípravy, pokud ale v jejím průběhu zjistíme, že někdo na to nemá, tak ho do Vyškova již neposíláme. Vojáci, kteří úspěšně absolvují kurz Komando, jsou pro nás určitou značkou, jsou to lidé, kteří museli překonat ne-příznivé podmínky a něco dokázali. Snažíme se,

aby tento kurz absolvovali všichni vojáci na nej-nižších velitelských funkcích. Jsme přesvědčeni, že to přispívá ke zvýšení bojové hodnoty druž-stva. Rádi bychom také posílili prestiž tohoto vý-cviku. A proto voják, který ho absolvuje, je pozva-ný k veliteli brigády na neformální posezení, má možnost si s ním promluvit. Navíc každý absol-vent kurzu má kariérovou výhodu. Pokud budou dva uchazeči aspirovat na místo velitele družstva, dostane přednost ten s kurzem Komando. Stejné je to i v případě vysílání do misí.“

Kurz Komando není požadavek kariérní, ale odborný. A to je rozdíl. U 7. mechanizované bri-gády je tento kurz povinný pro velitele malých bojových jednotek, tedy velitele rojů, družstev, zá-stupce velitelů čet a velitele čet. Kromě toho jsou na tomto seznamu ještě odstřelovači a průzkum-níci. Velitelství brigády dostává z Vyškova hodno-cení každého absolventa. Voják, který nezvládl tento kurz, je vyslán do Vyškova znovu a musí se pokusit o opravu. Pokud odejde ze zdravotních

42

technika a výzbrojvýcvikdůvodů anebo proto, že neudělal nějaký postu-pový test, bude se o absolvování kurzu pokoušet tak dlouho, než splní tyto požadavky, anebo ode-jde z funkce. Voják, který skončí pro ztrátu moti-vace, nemá co dělat na bojové jednotce. Přišel to-tiž o morální kredit. Těžko se může postavit před vojáky a říkat jim, že musí něco udělat, když sám to nedokáže splnit.

Spolupráce s aktivními zálohami

Patrola se prodírá lesem. Nikde nejsou známky přítomnosti protivníka. Vtom v relativní blízkosti práskne rána, po chvíli následovaná další a další. Skupina vojáku kurzu Komando právě narazila na protivníka. V cestě jí stojí minometná jednotka. Velitel musí vyhodnotit situaci a rozhodnout se, zda zvolí ústup, anebo naopak protivníka zničí. Je totiž hodnocen podle toho, jak je schopen vyhod-nocovat situace, se kterými se setkává. Musí vzít v úvahu několik faktorů, jako je nastalá situace, dispozice vlastní jednotky, vycvičenost a vybavení, dále postavení protivníka, jeho sila, zbraně, který-mi disponuje, hloubka jeho sestavy atd.

Velitel se po krátkém průzkumu rozhodl pro útok a zničení protivníka. Během několika minut byla minometná jednotka zlikvidována. Vojáci během přechodu přes minometné postavení likvidují poslední jedince a kontrolují místo inci-dentu. V tomto případě opoziční síly imitují pří-slušníci roty aktivních záloh z Brna a příslušníci praporu zabezpečení. „Je zde deset příslušníku aktivních záloh, kteří nám pomáhají se samotným značkováním činností během kurzu. Tato spolu-práce je prospěšná pro obě strany. Dobrovolníci z aktivních záloh se mohou účastnit kvalitního vý-cviku pod vedením zkušených instruktorů a jsou s nimi procvičována stanovená témata, my nao-pak máme k dispozici dostatečný počet značkařů. Díky tomu si můžeme dovolit komplexně simulo-vat činnost protivníka v prostoru, kde se nacházejí cvičící,“ zdůrazňuje organizátor kurzu.

Kromě likvidace minometné jednotky plní účastníci kurzu řadu dalších úkolů. Podle sa-motného námětu kurzu stojí proti nim ve státě Březinko povstalecká armáda. Mezi další úkoly, se kterými se cvičící setkávali, patřilo například

získávání určitých informací z prostředků, který-mi povstalecká armáda disponuje. Snahou bylo, aby vojáci přicházeli do styku s reálnou technikou a aby počítali s tím, že po každé akci následuje reakce. Techniku poskytoval prapor zabezpečení.

Plusy a minusy„Kurz musí opustit voják, který se dopustil zá-

važného porušení bezpečnostních opatření, drže-ní nepovoleného materiálu, případně neuposlechl pokyny instruktora, či nerespektoval jiné pokyny, se kterými jsou cvičící seznámení při počáteč-ní prezentaci. Cvičící jsou každý den hodnoceni instruktory, získávají drobné plusy či minusy. Při komplexním výcviku je tomu trochu jinak. Cvičící je hodnocen na velitelské funkci a jako jednotli-vec. Musí dosáhnout na stanovený počet bodů tak, aby nedostal velký minus. Za tři velké minusy je cvičící vyloučen z kurzu pro neznalost. V přípa-dě, že cvičící nedosáhne při komplexním výcviku minimální bodové hranice, odchází okamžitě, bez ohledu na počet minusů. „Nejvíce si účastní-cí kurzu stěžují na nedostatek spánku a poměrně široký záběr problematiky a na reálnou možnost zranění. Největším omylem ale je, když si někdo myslí, že náš kurz udělá bez toho, aby se na něj fyzicky připravoval. Udělat ho takříkajíc z chodu si mohou dovolit jen vojáci, kteří se komplexně připravují s dostatečným předstihem. Občas zde vznikají i určité třecí plochy mezi instruktory a je-dinci, kteří si myslí, že mohou absolvovat kurz bez větší fyzické námahy. Kurz má přitom nasta-vený svůj systém s přesně stanoveným cílem. Kdo se s ním dřív vyrovná, ten vyhrává,“ dodává nad-poručík Kratochvíl. „V poslední době také zazna-menáváme převahu příslušníků 7. mechanizované brigády. Nevíme, čím je to způsobené. Připadá nám, že příslušníci 4. brigády rychlého nasazení mají poněkud zkreslené povědomí o tom, co je zde čeká.“

Kurz dozná v budoucnu další změny. Měl by se rozšířit o další prvky výsadkové přípravy. Organizátoři plánují slaňování z vrtulníku a vysa-zení z nízkého průletu do vodní překážky a pro výsadkáře seskok spojený se zahájením komplex-ního výcviku. Organizátoři zvažují rovněž myšlen-ku, zda v budoucnu nedělat pro každý běh dvě výběrová řízení. Tuto variantu si měli nyní možnost vyzkoušet a zdá se, že se osvědčila. Samozřejmě zde musí být po výběrovém řízení dostatečný čas na regeneraci organizmu. Již delší dobu se uva-žuje i o zahraniční účasti. O těchto možnostech se jedná například se zástupci ozbrojených sil Slovenské republiky.

Samotný kurz nakonec úspěšně ukončilo sedm absolventů. Osvědčení o jeho absolvování společně s odznakem Komando obdrželi z ru-kou posledního žijícího parašutisty vysazeného za druhé světové války z Velké Británie nad pro-tektorátem generála Jaroslava Klemeše. A to na tak památném místě, jako je krypta v kostele sv. Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici, kde svedli svůj poslední boj atentátníci na zastupující-ho říšského protektora a další parašutisté. Také to je novinka, se kterou se počítá do budoucna. Vše tedy vypadá velice nadějně.

A co dodat na závěr? Snad jen ještě jednu větu z motivačního dopisu absolventů kurzu Komando. „Jsme dobrá parta a ta nás drží pohromadě.“

Text a foto: Vladimír Marek

technika a výzbroj

MiG-21 FishbedMiG-21 Fishbed

První úvahy o přezbrojení letectva na nový stíhací typ schopný létat dvojnásobnou rychlostí zvuku padly na úrov-ni Generálního štábu ČSLA již v době zavádění prvních MiG-19. Sousední Německo totiž připravovalo zavedení dvoumachových F-104G Starfi ghter a ČSLA neměla ve vý-zbroji adekvátní protiváhu. Vzhledem k politické orientaci hledali českoslovenští představitelé náhradu „devatenác-tek“ v SSSR. Jako jediný vhodný se zdál MiG-21, u nějž byla reálná i licenční výroba. Podobně jako v případě MiG-15 a MiG-19 se proto československá vláda dohodla s před-staviteli SSSR na stavbě strojů MiG-21F-13 v domácí to-várně Aero. Ještě před samotnou sériovou výrobou SSSR dodal jeden vzorový kus, díly na stavbu dalších čtyř strojů a patřičnou dokumentaci. První čtyři letouny byly smonto-vány v továrně Aero Vodochody v roce 1962 a 1963, první stroj sestavený z domácích dílů vzlétl v roce 1963. Celkem v Aeru vzniklo 195 kusů letounů MiG-21F-13 včetně čtyř již zmíněných rozsypových. Jeden postavený letoun z nul-té série sloužil k lámacím a únavovým zkouškám a nikdy nelétal. Část techniky později putovala k zahraničním zá-kazníkům, například do Sýrie. I když měla čs. vláda později zájem o stavbu modernějších verzí MiG-21, Sovětský svaz s tímto záměrem nesouhlasil a za nosný výrobní program pro domácí průmysl i továrnu Aero považoval stavbu L-39. Po verzi F-13 získala ČSLA přepadovou variantu MiG-21PF, která díky palubnímu radiolokátoru umožňovala zachytá-vat cíle i ve ztížených povětrnostních podmínkách, avšak oproti MiG-21F-13 nenesla kanón. Celkem 39 stíhačů MiG-21PF bylo dodáváno v letech 1964 až 1965, přičemž poslední dolétal v roce 1990. V roce 1966 začaly do ČSSR přicházet i výkonnější MiG-21PFM. Celkem 50 strojů bylo dodáno do roku 1968. K průzkumným úkolům sloužilo 25 letounů MiG-21R. Koncem šedesátých let začaly dodáv-ky nové generace MiG-21. Nejdříve ČSLA získala 24 kusů MiG-21MA (někde značeny MiG-21M) a poté i 102 kusů typu MiG-21MF. Letouny měly pět podtrupových závěsní-ků (oproti třem u MiG-21F-13/P/PF) a palubní radiolokátor.

Jako zajímavost lze uvést, že letectvo k některým strojům objednalo i pomocné startovací rakety umožňující zkrá-tit délku vzletové dráhy. Rozdíl mezi cvičným MiG-15UTI a MiG-21 všech verzí byl natolik výrazný, že od velení ar-mády vyžadoval pořízení dvousedadlového typu speci-álně pro výcvik pilotů MiG-21. První provozovaná verze MiG-21U vychází z varianty F-13 a slouží k výcviku jejích pilotů. Celkem ČSLA ze SSSR převzala jedenáct MiG-21U. Po zařazení modernějších variant MiG-21PF a PFM vláda přistoupila k nákupu odpovídající cvičné verze MiG-21US. V letech 1968 až 1970 ČSLA získala 13 kusů. Pro vari-anty MiG-21MA a MF bylo ze SSSR dodáno 33 strojů MiG-21UM.

Hlavní takticko-technická data MiG-21MF:Délka trupu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15,76 mVýška trupu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4,12 mRozpětí křídel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7,15 mPrázdná hmotnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 350 kgVzletová hmotnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 260 kgMaximální rychlost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 230 km/hDostup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 000 mDolet (s PPN) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 716 km

Letouny MiG-21 se již krátce po dodání zapojily do proti-vzdušné obrany státu a tuto roli zajišťovaly následující čtyři desítky let. Rozpad Československa vedl k dělení techniky na nástupnické státy. Zvolený poměr 2:1 ve prospěch Čes-ké republiky odeslal několik desítek letounů na Sloven-sko. Z části šlo o uložené rezervní stroje, které již nějakou dobu nelétaly. Slovensko provozovalo letouny MiG-21 jako doplňkový stíhací typ, za hlavní sílu letectva byly pova-žovány typy MiG-29, zatímco v České republice tuto roli po prodeji MiG-29 a po vyřazení MiG-23 převzal právě typ MiG-21. Po vstupu ČR do Severoatlantické aliance musely být „hotovostní migy“ upraveny, aby jejich vybavení bylo kompatibilní se stroji NATO. Stroje získaly nový odpovídač a mnoho prvků, které do té doby piloti těchto letounů vů-bec nepoužívali, jako například GPS či navigační zařízení VOR-32. Celkem přestavbu podstoupilo deset strojů, které v letech 1999 a 2000 sloužily na základně v Čáslavi. Po-slední let a symbolické ukončení provozu letounů MiG-21

v československém a českém letectvu se uskutečnily v po-lovině roku 2005. Na základně v Čáslavi v té době převzaly hotovostní zajištění ostrahy našeho vzdušného prostoru nové JAS-39 Gripen.

Základní technický popisMiG-21MF je jednomístný jednomotorový nadzvukový středoplošník celokovové poloskořepinové konstrukce. V přídi se ve vstupním otvoru pro nasávání vzduchu nachá-zí radiolokátor a bloky elektroniky, následuje jednomístný pilotní prostor přístupný na stranu odklápěcím překrytem. Pilot sedí na vystřelovacím sedadle KM-1. Ke střední části trupu jsou připevněna křídla ve tvaru trojúhelníku. Záď tru-pu zakončuje svislá ocasní plocha se směrovkou a vodo-rovné ocasní plochy. Tříbodový kolový zatahovací podvo-zek se skládá z příďové nohy uložené v přední části trupu a ze dvou hlavních noh. Pohon MiG-21MF obstarává jeden proudový dvouhřídelo-vý motor R-13-300 s komorou přídavného spalování. Jeho tah dosahuje maximálně 40,21 kN a při přídavném spalo-vání pak 64,74 kN.Výzbroj letounu tvoří pevně instalovaný dvojhlavňový ka-nón GŠ-23 ráže 23 mm se zásobou 200 nábojů. Podvěs-ná výzbroj se skládá z kombinace řízené a neřízené mu-nice (protiletadlové řízené střely, raketové bloky, bomby) na čtyřech podkřídelních závěsnících. Podtrupový závěsník může sloužit k nesení přídavných palivových nádrží o ob-jemu po 490 nebo 800 litrech.

Text: Jakub FojtíkFoto: autor a Jan Kouba

technika a výzbroj

RRobotobot TALON TALONDálkově ovládaný robot Talon byl primárně vyvinut k za-bezpečení řady úkolů v různých a často odlišných oblas-tech bojového nasazení. Konstruktéry byl navržen tak, aby mohl být použit v širokém spektru misí od průzkumu až po boj v různém nepřátelském prostředí. Jeho výrobce – fi rma Foster-Miller Inc. v městě Waltham (stát Massachu-setts) – uvádí, že může být použit jak v písčitém prostředí, tak ve sněhu a dokonce také ve vodě do hloubky sto stop. Je schopen zdolávat schodiště a v místě nasazení může operovat po dobu několika dní v závislosti na stavu nabití baterie (pozn. – baterie vydrží v modu stand by). V normál-ní operační rychlosti je schopen pracovat po dobu několika hodin v závislosti na druhu použité baterie. Robot je scho-pen ustát opakovanou dekontaminaci umožňující pracovat po dlouhou dobu v zamořeném prostředí. Talon byl mimo jiné použit po teroristickém útoku 11. září 2001 na Ground Zero, kde pracoval nepřetržitě 45 dní bez elektronické po-ruchy, a to i přes prodělání celé řady dekontaminačních procesů. Robot je ovládán pomocí duplexního (obousměr-ného) rádiového signálu nebo pomocí optického kabelu.

Robot Talon se vyrábí v několika modifi kacích:Standardní (EOD/IEDD) Talon – je vybaven senzory a ro-botickým manipulátorem (pohyblivým ramenem). Používa-jí ho především příslušníci EOD jednotek pro likvidaci UXO a IED.Special Operations Talon (SATAL) – nedisponuje manipu-lačním ramenem, ale je vybaven kamerami pro den i noc a odposlechovým zařízením. Je lehčí z důvodů absence ra-mene a používá se k průzkumným operacím.

4747

ŠéfredaktorJan Procházka telefon: 973 215 553 mobil: 724 033 407 e-mail: jan_prochazka@klikni.cz

RedaktořiPavel Lang telefon: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: pavellang@centrum.czVladimír Marek telefon: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: v.mare@post.cz

Grafi kAndrea Bělohlávková telefon: 973 215 786 mobil: 601 579 644 e-mail: andrea.belohlavkova@seznam.cz

Aby mohla redakce proplatit honorář za zveřejněný příspěvek, musí jí autor zaslat tyto údaje:

jméno a příjmení, datum narození (NE rodné číslo!), údaj, zda jde o VZP, o. z., AZ anebo osobu mimo resort, adresu bydliště.

V případě VZP, o. z. i přísl. AZ dále: číslo VÚ či VZ a město posádky, číslo RFO, který je vyplácí.

V případě osoby mimo resort: číslo účtu, na který má být poslán honorář, název a číslo banky, na faxové č. 973 215 933 poslat kopii průkazního lístku k tomuto účtu.

Tyto údaje je účelné uvádět současně se zasílaným článkem. Není v silách redakce je zpětně zjišťovat.

Informace pro autory

Kontakty do redakce

Hlavní takticko-technická robota Talon:Výška . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 cm – 1,5 mŠířka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57,2 cmDélka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86,4 cmHmotnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34–54 kg (dle určení)Rychlost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 0–8,3 km/h

SWORDS Talon – je využíván k plnění úkolů spojených s ostrahou a bojem za použití lehkých (malých) střel-ných zbraní, jako jsou M16, M240 lehký kulomet a 40mm granátomet.HAZMAT Talon – je vybaven chemickými, plynovými, tep-lotními a radiačními senzory, jež zobrazují data v reálném čase v ručním zařízení, kterým disponuje operátor robota.Dálkově ovládaný robot Talon se pro vojenské účely po-užívá od roku 2000. Poprvé byl nasazen v Bosně pro od-stupnou manipulaci s municí, kde byl zařazen do výzbroje jednotek EOD, které ho používaly k průzkumu a likvidaci UXO. Talon byl také použit pro klasifi kované (tajné) mise americ-kými speciálními jednotkami (U. S. Special Forces) ve válce proti Talibanu v Afghánistánu. Hlavní roli zde však plní při zásazích EOD týmů. V Iráku spočívala jeho standardní role rovněž jako prostředku pro EOD činnost. Jeho bojová ver-ze SWORDS je tu nyní používána jako „strážce/hlídka”, kdy slouží k ochraně budov a důležitých objektů před různými útoky. Firma Forster-Miller tvrdí, že robot Talon byl použit při 20 000 EOD zásazích v ozbrojených konfl iktech v Iráku a Afghánistánu.

Získané zkušenosti operátorů byly využity při úpravách a modernizaci celého zařízení. Analogové ovládání nahra-dilo digitální, prodloužila se doba jeho nasazení díky lep-ším technologiím baterií a možnosti použití různých typů, došlo k úpravě ramene a kamerových systémů. Změny k lepšímu prodělal i ovládací panel tak, aby lépe vyhovoval potřebám operátora.Firma Foster-Miller pružně reagovala a stále reaguje na re-levantní připomínky všech uživatelů. Společnost tak po-stupně vyvinula několik modifi kací určených pro různé podmínky a zabývá se vývojem a výrobou dalších robotů různých velikostí a schopností v závislosti na typu mise, pro kterou má být určen – například typy: Dragon Runner, Dragon Runner 10 (DR10), Rascal, MAARS a Rangemaster.Na poli robotiky, jež se pojí s EOD odborností, se nachází řada produktů. Můžeme najít roboty velké, střední a malé. Každý je spojen se specifi ckou činností a určitými úkoly. Abychom získali univerzálního robota, museli bychom vy-tvořit hybrid, který by se zvětšoval a zmenšoval, byl rych-lý a zároveň pracoval s téměř lékařskou přesností. Taková technologie momentálně zřejmě neexistuje. Velikostí střední robot Talon, který je mezi operátory vel-mi oblíben, bezesporu patří mezi světovou špičku. Srov-návání robotických prostředků je velmi složité. Zatímco jedni se soustředí na preciznost a jemnou mechaniku, jiní se soustředí na prostupnost terénem, operabilitu nebo schopnost zvedat těžká břemena. Talon tedy představuje jakýsi kompromis, který spojuje rychlost s jednoduchým ovládáním a širokými možnostmi průzkumu. Jeho mecha-nická a pohybová preciznost je na střední úrovni, kde plně vyhovuje požadavkům operátora v prostředí, jako je na-příklad Afghánistán, Irák a jiná podobná prašná prostředí s členitým terénem.Robot Talon je vysoce sofi stikované zařízení, jež ulehčuje operátorovi EOD činnost při zásahu. Je užíván především k průzkumu prostředí na místě operace a dále na určené pyrotechnické úkony tak, aby nebyl bezprostředně ohro-žen zasahující operátor. Jedná se o velmi rychlý a obratný prostředek odstupné manipulace. Je variabilní a nabízí ce-lou řadu účinných a jednoduchých nástrojů pro jednotlivé činnosti. Jeho ovládání je velmi prosté a intuitivní. Příno-sem také je, že jeho údržba není pro obsluhu zatěžující a náročná. Výměnu poškozených částí na robotovi je scho-pen provést proškolený operátor sám, pokud má k dispo-zici správné náhradní díly.

Připravil praporčík Michal Mairych

Vydává MO ČROdbor komunikace a propagaceTychonova 1, 160 01 Praha 6 IČO 60162694www.army.cz

RedakceRooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 553 973 215 786Fax: 973 215 933E-mail: areport@centrum.cz

Šéfredaktor: Jan Procházka

Grafi cká úprava: Andrea Bělohlávková

Jazyková korektura: Jana MenšíkováJaroslav Pajer

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřujeVHÚ Praha – produkční odděleníRooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563

Tisk: EUROPRINT, a. s.

Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254

Uzávěrka čísla: 14. 1. 2014

Toto číslo vyšlo dne: 20. 1. 2014

Foto na titulní straně: Vladimír Marek

POMNÍKarmádnímu generálovi

Tomáši Sedláčkovi

Veřejná sbírka

Číslo účtu 2100476240/2010, Fio Bank

Případné dotazy zasílejte na e-mail: sedlacek.pvp.os@gmail.com

Armádní generál Tomáš Sedláček byl a na-

vždy zůstává čestným příslušní-kem Posádkového velitelství Praha. Svým jednáním, chováním a vystu-pováním patřil k nejvýznamnějším osobnostem našich vojenských tradic a pro mnohé z nás předsta-voval symbol houževnatosti, od-hodlání a obrovské vitality. Jeho odkaz je pro všechny příslušní-ky Posádkového velitelství Praha závazkem.

Prvotní myšlenka vytvoření památníku vznikla z podnětu pří-slušníků praporu Čestné stráže, kteří chtěli důstojným způsobem vyjádřit poctu tomuto statečnému muži. Inspirací jim bylo odhalení základního kamene sochy generála Rudolfa Pernického (blízkého příte-le gen. Sedláčka) v Praze-Suchdole. Tehdy se zrodila myšlenka oslovit Akademii výtvarných umění v Praze,

zda by se neujala vytvoření busty pana generála, která by byla umístěna v prostorách velitelství.

Profesor Peter Siegl, aka-demický sochař z Akademie výtvarných umění Praha, vypracováním návrhu po-věřil studenty, pro které se tento úkol nakonec stal zadáním ročníko-

vé práce. K posouzení jednot-livých návrhů byla určena komise ze zástupců Posádkového velitel-ství Praha – pplk. Jaromír Jančura, Lubomír Adamus, mjr. Miroslav Leška, nprap. Milan Magerčák –, vojenských historiků – Jiří Bílek, plk. Eduard Stehlík – a rodinných příslušníků – dcery Klementýny Vilímové s manželem. Z řady prací nakonec bylo vybráno deset, které byly umístěny v útvarové síni tradic. Zde se k nim měla možnost vyjádřit také široká veřejnost.

V červenci 2013 se osobně s ce-lým projektem seznámil náčelník Generálního štábu AČR generál-poručík Petr Pavel. Ten také pře-vzal záštitu nad celým projektem. V úterý 6. srpna 2013 si vystavené návrhy osobně prohlédl ministr obrany České republiky Vlastimil Picek. Také on vyjádřil projektu pl-nou podporu.

Největší pozornost jak u laické veřejnosti, tak i u komise získaly

návrhy pod označením č. 8 a č. 1. A právě tyto dva návrhy byly na Akademii výtvarných umění Praha studenty dopracovány.

Financování památníku bude vel-mi náročné. Komise oslovila a na-dále vyhledává partnery a sponzory k jeho realizaci. V současné době jsou partnery projektu: Akademie výtvarných umění Praha, tým ve-dený prof. arch. Peterem Siegelem, Úřad městské části Praha 6, za-stoupený starostkou Ing. Marií Kousalíkovou a místostarostou Janem Zárubou, Československá obec legionářská, zastoupená před-sedou plk. v z. Pavlem Budinským, a městys Lázně Toušeň, zastoupený starostou Lubošem Valihrachem.

Základní myšlenkou fi nancování však i nadále zůstává forma dob-rovolných příspěvků jednotlivých dárců. Prosíme všechny kamarády, přátele a příznivce, kteří generála Sedláčka znali, ale i ty, kteří chtě-jí tímto způsobem zachovat jeho odkaz dalším generacím, aby nám pomohli. Dobrovolné příspěvky v libovolné výši budou shromažďo-vány na transparentním účtu, který je zřízen u Fio banky, číslo účtu: 2100476240, číslo banky: 2010, pod názvem Společenství přátel ar-mádního generála Tomáše Sedláčka, posádka Praha, o. s. Z této veřejné sbírky budou fi nancovány příprav-né práce, vlastní výroba, instalace památníku a jeho následná údrž-ba. V etuji, v duši památníku, bude uložen vzkaz budoucím generacím, který bude obsahovat určité písem-nosti včetně výpisu z účtu. Zde bu-dou uveřejněna také jména všech, kteří přispěli na zhotovení pomní-ku, včetně výše částky jejich daru. Za každý příspěvek organizátoři projektu výstavby pomníku armád-nímu generálovi Tomáši Sedláčkovi předem děkují.

Připravili: Lubomír Adamus a Vladimír Marek

Foto: archiv Posádkového velitelství Praha

Armádní generál Tomáš Sedláček byl a na

zda bybusty pbyla uvelite

Prdemvýtvyvěss

vé prácelivých návrhze zástupcůství Praha

48 49

my a NATO

Zástupci jednotlivých zemí svou pozornost mimo jiné zaměřili na oblast spolupráce přede-vším skupiny nižších důstojníků. Jde o skupinu napříč spektrem všech vojenských odborností, která sehrává klíčovou roli v rozhodovacím pro-cesu v rámci ozbrojených sil především na úrovni velitele roty/baterie a čety. Jde tedy hlavně o část velitelského sboru s úkolem vést a vychovávat „stříbrný sbor“ – tedy hlavní bojovou sílu armády.

Důležitou otázkou je, kdo jsou instruktoři CIOR/YROW? Jedná se o vyšší důstojníky a ge-nerály z vyspělých armád NATO (především Spojených států amerických, Velké Británie nebo zemí Beneluxu), kteří svoji pozornost zaměřují zejména na leadership. Tito instruktoři za sebou mají bohatou praxi a zkušenosti, jak organizovat taková zaměstnání, aby měla maximální efektiv-nost. Při tom nejde jen o přednášky nebo prezen-tace, ale také o různá cvičení v mnohonárodních týmech, které mají za úkol řešit určitý problém. Je to simulace situace, která posluchačům poskytne dovednosti důležité pro případ jejich reálného za-hraničního nasazení, mezinárodního cvičení nebo jejich možného působení v štábu v mezinárod-ních strukturách.

Dalším benefi tem je rozšíření odborných jazy-kových schopností, včetně dovednosti diploma-tického vystupování před cizím publikem a v cizí řeči. To je zejména důležité pro působení v zahra-ničí. V této oblasti významnou roli sehrává přede-vším CIOR Language Academy, pořádaná každý rok v jiném státě (Česká republika pořádala CLA ve Vyškově naposledy v roce 2012). V rámci CLA se vyučují dva ofi ciální jazyky NATO (angličtina a francouzština) na několika úrovních. Učiteli jsou rodilí mluvčí z různých zemí. Jde o prvotní přípra-vu pro další zdokonalovací aktivity v rámci CIOR.

CIOR/YROW organizuje výcvik i v dalších ob-lastech. Na jednání v Brně se uskutečnilo zaměst-nání, jehož předmětem bylo právo v ozbrojených konfl iktech. Přednášku vedl předseda právní ko-mise CIOR. Na závěr zaměstnání byl pro poslu-chače připraven test v angličtině. Úspěšní absol-venti obdrželi po složení zkoušky certifi kát.

Další aktivitou byla simulace jednání Severoatlantické rady NATO. Zde bylo kromě vlastního zážitku z jednání v radě nutné správně interpretovat zadaný postoj „vlastní země“, kterou posluchači reprezentovali, a správně koordinovat svoji činnost s činností kolegů. Nutno podotknout, že každý pár byl složen z důstojníků odlišné národ-nosti a nikdo nereprezentoval zemi svého původu.

Na příkladu fungování YROW je vidět efektivita a smysl mezinárodní spolupráce v rámci výcviku nižších důstojníků. Brněnského kongresu se zú-častnilo přibližně 50 nižších důstojníků z celé Aliance (včetně Kanady a Spojených států) a ně-kolik důstojníků z Austrálie a Jihoafrické republiky. Pro většinu zúčastněných byl tento kongres pres-tižní akcí, na které již samotná účast byla jistým ocenění práce každého z nich.

Další zajímavostí, o které se v moravské metro-poli hovořilo, byla spolupráce mezi záložní a pro-fesionální částí ozbrojených sil. Přestože v názvu je použito označení „záložní“, považují představitelé CIOR/YROW participaci profesionálních důstojníků za zcela legitimní a užitečnou pro obě skupiny. Je třeba si uvědomit, že mnoho záložních důstojníků

má za sebou profesionální kariéru a nyní řada z nich působí v armádních institucích jako ob-čanští zaměstnanci (různá velitelství, ministerstva obrany, agentury a podobně). Tito lidé mají tedy stále velice blízko k aktivní službě. Dalším faktorem podporujícím vzájemnou spolupráci mezi záložní a profesionální částí ozbrojených sil je reálné na-sazení řady příslušníků záložních sil (v době aktivní služby nebo v případě některých států i v době je-jich služby u záloh). Tím se stávají plnohodnotnými partnery pro „aktivní“ posluchače. Sami funkcio-náři odpovědní za přípravu a aktivity YROW jsou s touto spoluprací nadmíru spokojeni. Skutečnost, že se jedná v zahraničí o běžnou záležitost, potvr-zuje i množství profesionálních vojáků – například

CIOR –místo pro spolupráci

V loňském roce se poprvé v České republice uskutečnil kongres CIOR (Confédération Interalliée des Offi ciers de Réserve). U jednacího stolu se v Brně sešli představitelé organizací zabývajících se záložními silami a jednotlivých komisí CIOR. Proto zde v rámci kongresu zasedali i lékaři – CIOMR (The Interallied Confederation of Medical Reserve Offi cers), Komise národních záložních sil – NRFC (The National Reserve Forces Committee), komise nižších důstojníků – YROW. Hlavním tématem brněnského sympozia byla podpora záložních důstojníků civilními zaměstnavateli. Součástí programu byla také soutěž ve vojenském víceboji MILCOMP.

z americké armády –, kteří se tohoto kongresu zúčastnili. Zde se nedělají rozdíly mezi záložními a aktivními důstojníky. Všichni musí spolupraco-vat společně a všem to prospívá. Příslušníci záloh pak mají speciální funkci, kterou je jakési pomyslné spojení profesionální armády s civilním sektorem. To je také jeden z důvodů, proč nelze oddělovat záložní důstojníky od profesionálních kolegů. V případě reálného nasazení budou také všichni spolupracovat bez rozdílu...

Brněnský kongres přispěl k posílení velmi dobrého jména Armády České republiky u členů CIOR. Využít získaný potenciál mimo jiné před-pokládá zahájit intenzivní spolupráci mezi pro-fesionální a záložní částí AČR na ofi ciální úrovní i v mezinárodním prostředí v rámci CIOR. Hlavní funkcionáři CIOR/YROW jsou této spolupráci na-kloněni, a proto bychom měli jejich nabízenou pomoc přijmout a rozšířit řady našich důstojníků, kteří se zúčastňují těchto akcí. Získané zkušenosti pak mohou uplatňovat v dalším výcviku na útva-rech a při vedení podřízených.

Připravil por. Jan Smetana

POMOZTE NÁM BOJOVAT S KORUPCÍ!Podporujte odhalování korupce a objasňování jejích příčin tím, že informujete o podezření na korupční jednání související s působností rezortu MO.

K dispozici Vám je

protikorupční linka Ministerstva obranykorupce@army.cz

provozovaná Inspekcí ministra obrany

umožňující efektivní komunikaci s pisatelem za současného zajištění jeho anonymity

Všem přijatým elektronickým zprávám, ať už podepsanýmnebo anonymním, je věnována náležitá pozornost.

50

rubrika

VSTUPNÍ PODMÍNKY: VZP, předchozí praxe v bojových jednotkách AČR výhodou středoškolské vzdělání s maturitou pro místa s hodností praporčík pokročilá znalost AJ zdravotní klasifi kace „A“ výsadkář předpoklad pro získání BP „Tajné“ fyzické a psychické předpoklady další vojenské dovednosti výhodou

NAŠE NABÍDKA: prestižní funkce FAC v hodnostech praporčíků získání jedné z nejžádanějších specializací pro operace NATO dynamicky se rozvíjející profese odborná příprava a výcvik v zahraničí odpovídající zázemí na moderní letecké základně včetně přímé účasti na leteckém výcviku výcvik ve výsadkové přípravě pravidelné nasazení v zahraničních operacích

PRŮBĚH VÝBĚRU: Registrace uchazečů se uskuteční formou zaslání strukturovaných profesních životopisů (včetně kontaktních čísel

na mobilní telefon a Alcatel) na adresu czechfac@yahoo.com a bude uzavřena 14. března 2014. Uchazeči budou vyrozuměni o výsledcích prvotního výběru na základě posouzení životopisů do 28. března 2014. Druhá část výběru je dvoudenní a uskuteční se ve dnech 3.–4. dubna 2014 u 22. zvrl Sedlec, Vícenice u Náměště

nad Oslavou. Další podrobnosti budou uchazečům sděleny individuálně, popř. je možné kontaktovat telefonicky velitele roty FAC

na alc. čísle 438 613 nebo na mobilu 702 000 427.

Velitel 22. základny letectva organizuje výběr kandidátůna obsazení systemizovaných míst u jednotky

předsunutých leteckých návodčích (FAC)