Vážení čtenáři, po půl roce se k vám opět dostává další, v pořadí již třetí číslo zpravodaje Rotaract clubu Poděbrady. Díky předchozím číslům, která si mohli přečíst např. návštěvníci knihovny, kulturního a informačního centra, městského úřadu a dalších institucí, studenti středních a vysokých škol nebo senioři z poděbradského Luxoru, se s naším klubem již seznámila široká veřejnost z Poděbrad a okolí. Nyní máte další možnost nahlédnout do činnosti mladých lidí, kteří se ve svém volném čase věnují vzdělávacím a dalším prospěšným aktivitám, které vedou k rozvoji našeho okolí. V tomto čísle se od našich členů dozvíte, co nového se u nás za uplynulý půlrok událo, za zmínku stojí jistě sbírka pro Senegal, také se můžete těšit na poznatky z cestování po Etiopii a příspěvek moldavské studentky Ingy, která minulý rok navštěvovala jazykovou školu na zámku a aktivně se zapojila do naší činnosti. Doufám, že vám náš zpravodaj zpříjemní vánoční chvíle a dlouhé zimní večery, a za celý klub vám přeji šťastný nový rok 2011. S pozdravem OBčASNÍK ROTARACT CLUB u PODěBRADY číSLO 3 ROčNíK 2 ZIMA/JARO 2011 www.rotaract-podebrady.cz OBSAH CO SE U NáS UDáLO? (2) souhrn našich aktivit PLáNOVANá čINNOST 2011 (3) v čem budeme pokračovat, na co se chystáme JINý POHLED NA čESKOU REPUBLIKU (4) povídání Ingy z Moldavska SBíRKA PRO SENEGAL (5) projekt RAC Poděbrady REPORTᎠZ ETIOPIE (6) ... cesta ke kořenům lidské civilizace TOUR DE LABE ROTARY HANDICAP (8) od pramene Labe až do Drážďan Tomáš Holub Prezident RAC Poděbrady Rotaract club Poděbrady (RAC Poděbrady) je nezisková organizace, která je součástí celosvětové sítě Rotaract klubů sdružujících mladé lidi a patří do mezinárodní organizace Rotary International. Rotaract club Poděbrady se schází pravidelně každou první sobotu v měsíci (kromě července a srpna) od 18 hodin obvykle na zámku v Poděbradech a organizuje řadu dalších veřejněprospěšných činností. Veškeré naše aktivity jsou veřejně přístupné. Aktuální informace naleznete na www.rotaract-podebrady.cz nebo na emailu [email protected]
Transcript
Vážení čtenáři,po půl roce se k vám opět
dostává další, v pořadí
již třetí číslo zpravodaje
Rotaract clubu Poděbrady.
Díky předchozím číslům,
která si mohli přečíst např. návštěvníci knihovny,
Vámi nás baví svět“, tentokrát v zámeckém divadle v Poděbradech. A my jsme zde nechyběli.
Videofestival je přehlídkou snímků ze života osob s handicapem a o činnosti humanitárních organizací. Každý, jehož krátký film byl na festivalu promítán,
byl oceněn skleněným „zlatým“ Albertem. Tato soška symbolizuje postavu Alberta z filmu S tebou mě baví svět, kterou ve filmu hrál Julius Satinský, kmotr festivalu. Diváci mohli shlédnout filmy o životě lidí na vozíku, o nevidomých, ale největší zastoupení měly filmy o lidech s mentálním handicapem. Nejenže byly osoby s mentálním postižením hlavními aktéry amatérských snímků, ale některé z nich i sami natočili.
Celkem bylo soškou Alberta oceně-no osmnáct snímků. A naše role tady byla jasná, pomoci s průběhem celého dne. Po ránu jsme uvítali všechny hos-ty, rozdali jim program dne a pomohli jim najít jim určená místa k sezení. Během promítání a během celého dne jsme fungovali jako zdroj informací a pomoci v případě potřeby.
Videofes-tival byl zají-mavou zkuše-ností. Poznali jsme, že i když je svět lidí s handicapem opředen růz-nými předsudky, není to svět bez rado-sti. Ba naopak, člověk si uvědomí, že je třeba si v životě vážit všech maličkostí, i když je bereme za samozřejmé.
Tereza Němečková
Na začátku listopadu jsem se spo-lečně s Michalem Matějů zúčast-
nil distriktní konference Rotaract v Bratislavě, kde jsme reprezentovali náš klub.
Na konferenci se převážně řeši-ly provozní záležitosti a plány do budoucna. Chystá se například mezi-národní akce darování krve během Rotaract týdne v březnu.
Na setkání dorazili zástupci větši-ny Rotaract klubů z České a Slovenské republiky. S těmi nejbližšími (Praha, Říčany) jsme se dohodli na užší spo-lupráci. Zúčastnil se také guvernér Rotary distriktu 2240 (ČR+SR), pan
2
Martin Timr, který obdivoval náš zpravodaj a podpořil další činnost poděbradského klubu. Další konfe-rence se chystá na jaře v Brně.
Martin Štrobl
„Afghánistán - historie, současnost a
budoucnost“
Tolik název a obsah přednášky, pronesené v Rotaract klubu Podě-
brady na závěr listopadové schůze, která byla navíc spojená s volbou nové-ho viceprezidenta klubu, stal se jím Marco Hrabinský, a začátkem klubo-vého projektu: ,,Sbírka pro Senegal“.
Pan přednášející, prezident podě-bradského Rotary klubu, Ing. Haško-vec, přišel s problematikou do styku již během svého působení v Armádě ČR. Jeho synovec, zbrojíř, pak nedávno pobýval v Afghánistánu v rámci osmi měsíční stáže, kromě krásných foto-grafií tak přivezl domů i nové postře-hy o dění v Zemi mudžahedínů. Pan Haškovec byl ochotný udělat přednáš-ku, kterou měl v Rotary klubu, i pro naše členy a hosty (studenty Gymná-zia), ti mu poděkovali zaslouženým, nadšeným potleskem.
Přednáška doplněná dataprojek-torovou prezentací v powerpointu, nepodala pouze obvyklé informace a shrnutí, ale i svěží názory a pohled, neovlivněný etnocentrickými měřít-ky. První část poskytla stručný úvod k tématu, pozornost byla věnována především geografii a historii země i současného konfliktu.
Přednášející pak nastínil někte-ré další vojenské operace, které se v posledních letech ve světě odehrály,
rotaract club Poděbrady
Plá
no
va
ná
činn
ost
Plánovaná činnost Rotaract clubu Poděbrady pro rok 2011PokrAčování - prezentace vysokých škol našich členů pro studenty gymnázia Poděbrady,- pomoc zahraničním studentům na ÚJOPu formou neformálních posezení, sportovních aktivit a zapojením do činnosti Rotaract clubu Poděbrady,- tematické přednášky našich členů v Domově pro seniory Poděbrady (Luxor) a pro členy Akademie třetího věku (Červený kříž),- projekt „Sbírka pro Senegal“- Červená stužka- hudební vystoupení v domově pro seniory
novÉ ProJektY- navázání spolupráce s Hotelovou školou, Zemědělskou školou a Ekogymnáziem v Poděbradech a Nymburským gymnáziem,- spolupráce s ostatními Rotary a Rotaract kluby u nás i v zahraničí- založení Interact clubu Poděbrady pro mladé do 18 letoDreAgování - výlety: Mikulov, Znojmo, Sněžka, Zoo Praha,- navštěvování kulturních zařízení a sportovních utkání (basketbal apod. )- sportovní aktivity, paintball
3
poukázal především na jejich dopa-dy na společnost a ekonomiku, které působí ještě děsivěji, když je porovná-me s výsledky. V případě Afghánistá-nu se totiž zdá, že situace směřuje k návratu do talibanského stavu. Něco se však přeci změnilo. Tamní lidé měli možnost poznat, že se dá žít i jinak, je tedy možnost, že dojde i ke kulturním změnám podníceným zevnitř.
Další skutečností je, že z Afghánis-tánu se stala skutečná velmoc. Dro-gová. Podle některých odhadů z něj pochází celých 87% celosvětové pro-dukce opia a 90% produkce heroinu.
Tyto skutečnosti jsou dobrými podněty pro úvahy, nad úskalími akulturace, úspěchů a potřeb kultur-ních importů a exportů.
Druhá část přednášky byla již rela-xační. Promítaly se skvělé fotografie, strhující výjevy z afghánské krajiny a současné společenské situace. Také prezentace byla prokládána komentá-řem a vysvětlením tam, kde tomu bylo třeba.
Eduard Petiška
kolem druhé hodiny odpo-ledne nastoupili v Poděbra-dech na vlak a vyrazili jsme směr Pardubice.
Atmosféra byla po celou dobu velice příjemná a všich-ni byli sportovně nalazeni. Mezi zahraničními studenty bylo i pár Srbů, kteří svůj tým podporovali hlasitěji než ostatní. Veliký úspěch měli také nymburské roztleskávač-ky, které byly dalším důvo-dem, proč byla naše účast na zápase tak vysoká.
Zápas skončil výhrou nymburského týmu a všichni, kromě některých srbských studentů z UJOP, odjížděli domů značně spoko-jeni. Jelikož byl tento výlet tak úspěš-ný, v prosinci roku 2010 byly uspo-řádány další dva zájezdy na basket do Pardubic se stejně hojnou účastí. Pokud bude zájem o tento sport stále veliký, Rotaract klub Poděbrady bude v těchto aktivitách nadále pokračovat i do budoucna.
Michal Matějů
Stejně jako minulý rok, se i letos první prosincový den zapojili stu-
dentky Gymnázia Jiřího z Poděbrad a budoucí členky Rotaract-Clubu Podě-brady (jmenovitě: Tereza Fričová, Veronika Szabóová, Eva Harapesová, Markéta Švejcarová, Lucie Vaňková a Martina Plichtová) do prodeje červe-ných stužek „Boje proti AIDS“.
Nehledě na kruté teplotní a pově-trnostní podmínky celé dopoled-ne obcházeli Poděbrady a snažili se prodat co nejvíce stužek. Cena jed-né stužky činila 20,- Kč. Celkem se našim dobrovolnicím podařilo vybrat 2890,- Kč, což považujeme za veliký úspěch. Touto cestou bych rád podě-koval všem kteří přispěli a také našim otužilým slečnám.
Marco Hrabinský
Dne 13.11.2010 uspořádal podě-bradský Rotaract klub zájezd
na basketbalové utkání mezi týmy Nymburk a Beograd do Pardubic. Zájem byl veliký nejen od samotných členů Rotaractu, ale také od studen-tů z UJOP v Poděbradech, se kterým Rotaract klub úzce spolupracuje. Spolu se zahraničními studenty jsme
rotaract club Poděbrady
káBul
Jin
ý p
oh
led
na
ČR
Spolupráce s jazyko-vou školou ÚJOP, kte-rá sídlí v Poděbradech na zámku nám přináší poznání mnoha nových lidí. Studenti z celého světa zde studují čes-ký jazyk a následně si podávají přihlášky na
české vysoké školy. Jednou z nich je Inga, která
pochází z Moldavska. Během jejího pobytu v Poděbradech se s námi učastnila nemá-la akcí, které byly pořádány Rotaract klubem Poděbrady.
Jsme rádi, že nám Inga sepsala pár řádků o tom, jak se jí v Čechách žije a také něco o její zemi. Jak už je pravidlem, necháváme text v původním znění autorky.
Vánoce jsou čím dál tím blíž, čas nelítosných válek a krizí se promění na čas radosti
a pokoje kdy si každý z nás přeje být doma s rodinou. Svátky přináší dobrou náladu, spoustu pozitivních emocí a příjemné vzpomínky. I když člověk nebydlí ve své rodné zemi, Vánoce jsou obdobím, kdy by na vašich tvářích neměl chybět úsměv radosti, že je někdo v dálce, kdo na vás myslí a má vás rád. Protože se člověk někdy setká s různými
příležitostmi, které si vyžadují právě to, že tenhle okamžik musí přežít v jiné zemi bez svých blízkých. Tohle je i můj příběh.
Před tím než jsem přijela do České republiky, jsem měla veliký strach, jelikož jsem tuhle zemi ješte nikdy předtím nepoznala. To nebyl jediný důvod mé obavy, protože jsem nikdy předtím nebydlela sama v jiné zemi. Už od prvního dne jsem pochopila, že Češi jsou milí a pohostiní lidé a že Česká republika se stane alespoň na čas mým druhým domovem.
Žijem v České republice téměř jeden a půl roku a za toto období jsem tady prožila mnoho příjemných i méně příjemných, no hlavně nezapomenutelných chvil. První rok byl velice náročný, jelikož jsem se musela naučit nový jazyk, který jsem před tím neznala. Tohle období jsem prožila v Poděbradech, které podle mého názoru patří k jednomu z nejkrásnejších měst, které jsem kdy navštívila. V takovém krásném prostředí jsem strávila jeden rok, který patřil k nejlepším v mém životě. Tady jsem poznala spoustu kamarádů na které nikdy nezapomenu. K takovým patří i moji učitelé, kteří mi častokrát velice pomohli za co jsem jim velice vdečná.
Důvod mé cesty do České
MolDAvsko rePuBlICA MolDovA
4
republiky bylo studium na vysoké škole. Jelikož jsem neuměla český jazyk, bylo se ho nutné v prvním roce naučit. V době tohoto období jsem se také měla rozhodnout, který obor na Vysoké škole ekonomické chci studovat. Tohle rozhodnutí bylo náročné, protože jsem nevědela pro který obor se mám rozhodnout. Mými favority byly Mezinárodní obchod a také Bankovnictví a pojišťovnictví. Na základě setkání s několika studenty Vysoké školy ekonomické a jejich referencí jsem se nakonec rozhodla pro Bankovnictví a pojišťovnictví. A teď když tady
rotaract club Poděbrady
SB
ÍRK
A P
RO
SEN
EG
AL
5
studuji prvním rokem, jsem zjistila, že to byla nejlepší volba.
Odchod z mé rodné země pro mě nebyl ani zdaleka jednoduchý. Učinit tuhle volbu si vyžádalo velkou změnu v mém životě. Dnes vím, že kdybych jsem se opět rozhodovala jestli využít tuhle šanci, určitě bych neváhala ani chvilku. Poznala jsem také
hodně dobrých k a m a r á d ů , prožila mnoho nepopsate lných zážitků a věřím, že mě ještě spousta takových chvil v budoucnu čeká.
Inga
MoldaVsko(Republica Moldova)
je východoevropský v n i t r o z e m s k ý stát ležící mezi Ukrajinou a Rumun-skem. Žijí zde necelé 4 milióny obyvatel. Jeho hlavním městem je Kiši-něv (Chisinau).
Úředním jazykem je moldavština, která je někdy považována pou-
ze za dialekt rumunštiny, užívá se též ruština, ukrajinština a gagauz-ština.
Moldavsko je členskou zemí Společenství nezá-vislých států. Moldavsko bývá někdy nazýváno jako Moldávie, avšak zaujímá pouze část historické země Moldávie.
Moldavská republika je poměr-ně nový stát, který vznikl až ve 20. století. Navazuje ale na his-torické království Moldávie, kte-ré bylo na celém území dnešní Moldávie, a na části Rumunska a Ukrajiny.
V listopadu a v prosinci zor-ganizoval náš klub sbírku s názvem „Pomožme spo-
lečně senegalu“. Cílem této sbírky bylo vybrat a posléze poslat různé drobné předměty senegalským dětem i dospělým, které zaručeně udělají tamějším lidem radost. Jed-nalo se především o drobné předmě-ty, které jsou stále funkční, ale my už jsme je vyměni-li za nové (např. staré fotoaparáty, přehrávače, slu-chátka, dioptrické
brýle nebo drobné kancelářské potřeby).
Celkově se nám podařilo před-měty zaplnit jedno zavazadlo, které již dopravili francouzskému kamarádu Ericovi naši členové, kte-
ří studují v Paříži. Eric do Senegalu jezdí pravidelně a sám v této zemi pomáhá (finančně podporuje něko-lik chudých žáků, vozí potřebné věci apod.). V lednu Senegal opět nav-štíví a předá naše dárky. V příštím čísle našeho zpra-
sBí r k A Pro se negAlvodaje vám přineseme zprávu i s fotkami a již nyní plánujeme další sbírku.
Co můžete tedy přinést?Např.: fotoaparáty, USB flashky,
MP3 přehrávače, sluchátka, mobil-ní telefony, hodinky, dioptrické brýle, sluneční brýle, propisky, tužky a jiné drobné kancelář-ské potřeby, bižuterie, sportovní obuv, kosmetické produkty apod. Jednoduše drobnosti, které jsou stále funkční, ale vy už jste je vyměnili za nové.
Anna Šaldová, Tomáš Holub
Více na www.rotaract-podebrady.cz
rotaract club Poděbrady
Moldavsko
nechissar national Park - ztraceni v africké krajině
Cestování afrikou
REP
OR
TÁ
Ž Z
ETIO
PIE
N a začátku předešlého roku jsem se spolu
se třemi spolužáky z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy vypravil na tři týdny cestovat do Etiopie. V myslích Evropanů často spjatá s hladomorem, chudobou a typickými africkými problémy je
na vlastní kůži (chtělo by se říci samozřejmě) úplně jiná. Jediný stát subsaharské Afriky jež nebyl nikdy kolonizován má nejvyšší průměrnou nadmořskou výšku v Africe. V důsledku toho jsme se často pohybovali v horách a zažili i tak nečekanou situaci jako stanování v minus 10°C.
Cestování po Etiopii je možno dvěma způsoby. Turisté si obvykle pronajímají velká auta 4x4, které zde dostanete zásadně s místním řidičem. Půjčení auta patří k dražším i v porovnání s civilizovaným světem – stát s druhou největší populací v Africe uvaluje na dovoz aut vysoká cla. I tak je v Addis Abebě (hlavním a zdaleka největším městě v zemi) na ulici přes den rušno a zácpy jsou běžným jevem. Naopak ve vesnických oblastech, do kterých se řadí velká většina země, je auto obrovský luxus. Máte-li štěstí, tak řidič rozumí anglicky, dojede kam mu řeknete a auto
cEsta kE koŘEnŮM lIdskÉ cIVIlIZacE
6
přežije váš výlet. Do některých národních parků a odlehlých oblastí je vlastní auto jedinou možností dopravy. Druhou možností je dopravovat se jako místní – tedy hlavně autobusy a v odlehlejších oblastech pak na korbě náklaďáku. O jízdních řádech či zastávkách autobusu si můžete nechat jen zdát. My jsme kombinovali oba typy dopravy – ve snaze ušetřit, ale dostat se do míst co nás zajímaly.
Našim prvním cílem byly Bale Mountains s národním parkem hostícím poslední životaschopnou populaci jednoho z nejvzácnějších savců na Zemi – vlčka etiopského (vypadá jak vlk s barvou lišky). Než jsme v horách, den chůze od nejbližší vesnice, potkali nizozemskou studentku zoologie a popovídali
si s ní, tak jsme stihli navštívit i etiopskou svatbu. Při takové příležitosti jsme rádi obětovali den zpoždění. Obřady v kostele (protože svatba byla křesťanská, přestože populace Etiopie se dnes dělí na zhruba obdobně početné
skupiny vyznavačů islámu a křesťanství) jsou v Africe velmi živé, plné zpěvu, barev a veselé atmosféry při obřadu. Jako zahraniční hosté , těžko přehlédnutelní mezi domorodci, nám byla nabízena nejlepší místa v kostele, na hostině i při večerní oslavě.
V horách jsme potkali pastevce kmene Oromo, kteří mají několik chýší a mezi nimi ženou své stáda skotu a koz. V jedné z nich , zrovna opuštěné, jsme také přespali a následně zdolali druhý nejvyšší vrchol Etiopie – Tullu Demtu s 4377 m n. m.
Další naší zastávkou bylo Wondo Genet se svými horkými
prameny a původním zbytkem lesa. Ten je v Etiopii opravdu vzácný, protože za posledních 40 let pokleslo zalesněné území ze 40 % rozlohy země na pouhá 4 %, která se nacházejí obvykle v národních parcích (pro srovnání – Česko je
rotaract club Poděbrady
žena kmene Mursi
trhy - obchodní výměna mezi kmeny
REP
OR
TÁ
Ž Z
ETIO
PIE
7
uviděli naše auto znova, byli jsme živý a zdraví asi jen díky návštěvě kontrolního stanoviště strážců parku a jejich slané kávě. To vše v parku, kde je běžně zakázáno pohybovat se jinak než v autě.
Na jihu Etiopie žije poměrně dost více či méně rozdílných kmenů různého původu. Pro Evropana je nejzajímavější kmen Mursi, jehož ženy si nařezávají spodní rty a ušní boltce a vyplňují si je keramickými plackami. Prý to funguje tak, že čím větší placka, tím hezčí žena a tím pádem bohatší manžel. Každému co jeho jest, my jsme však více přemýšleli o nepraktičnosti takového řešení. Především při jídle, protože kromě spodních rtů je potřeba pro větší placku ve rtu odstranit dolní přední zuby. Navštívili jsme i jiné kmeny, ale jejich dredy s hlinkou či pestrobarevné korále (vše na skoro nahém těle) se Mursiům nemohly vyrovnat.
Honza Kříž
zalesněno zhruba z 32%). Jde o důsledek velkého a rychlého populačního růstu od 70. let a velké poptávce po půdě. Ta je ve velké části Etiopie poměrně úrodná s dostatečnými srážkami. Problémem viditelným i z hlavních (to znamená že kdysi asfaltových) cest je masivní půdní eroze – paradoxně tvořící krásné kaňonky a jiné zajímavé tvary až v rozměrech několika metrů. Podél cest se velmi často prodává dřevěné uhlí a ženy v předklonech nosí obrovské nůše dřeva – paliva je zkrátka nedostatek a ženy se o domácí krb postarat musí.
Při cestování po Etiopii člověk z Evropy postřehne dvě hlavní věci – všudypřítomnost mobilních telefonů (ač se signálem to je vždy boj) a absolutní nadvláda firmy Coca-Cola ve všem co teče a dá se pít. Často jediný generátor ve vesnici dodává proud ledničce se „soft drinks“. Viděli jsme dokonce i jednu reklamní ceduli tvrdící že skutečný domov Coca-Coly je ve východní Africe. Jinak ale každý cestovatel povinně ochutná indjaru (místní potravina sloužící v roli našeho chleba) jí se se
vším, jí se rukama a jí se denně. Ve skutečnosti jde o nakyslou placku zhruba vypadající jako náš (hodně velký) lívanec. A samozřejmě obřad přípravy kávy, protože ta zde má skutečně svůj domov.
Následně jsme dorazili do Awassy – hlavního města jižního regionu kmenových národů. Zde působí česká neziskovka Člověk v tísni s několika projekty, z nichž nejznámější je asi Postavme školu v Africe, při kterém z peněz sesbíraných skauty v Česku Člověk v tísni spolu s místními komunitami buduje školy pro děti z odlehlých oblastí, kde často do školy pro velké vzdálenosti nechodí. Město leží ve Velké příkopové propadlině a ve stejnojmenném jezeře žijí hroši a zimuje zde množství ptáků afrických, evropských i asiatských. To je ornitologův sen.
Občas se cestovatelům stane nemilá věc. O to více je na co vzpomínat. Tak jako na rozbité auto pár kilometrů za branou národního parku Nechissar. Bláhové uvěření slibu že do dvou hodin bude vše spraveno a budeme pokračovat nás čtyři a průvodce ponechalo v parku s f laškou vody. Když jsme se západem slunce
rotaract club Poděbrady
TO
UR
DE L
AB
E 2
01
0tour dE labE rotary HandIcap
Př í p a d n é d o t a z y n e b o p ř i p o m í n k y k n a š e m u o b č a s n í k u m ů ž e te z a s í l at n a r o t a r a c t- p o d e b r a d y@ e m a i l . c z .
Výtisk 500 kusů. Online verze k dispozici na www.rotaract-podebrady.cz a facebooku. Šéfredaktor Honza Machálek.
nulovou remitendu. Veškeré peníze získané z reklamy investujeme
do tisku a propagace média. Čím více peněz tedy investujete, tím
více lidí Vás uvidí. Plánujeme postupně pokrýt spektrum čtenářů
od středních škol, přes podnikatele, až po domovy pro seniory.
KO NTAK TUJTE NÁ S PROSí M NA AD R ESE
r ot arac t- p o d e b rad y@e mai l . c z
8
Letošní Tour de Labe, která se konala od 13.9 do 21.9. 2010,
měla za cíl zmapovat bariéry pro vozíčkáře, cyklisty se závěsnými vozíky ale i pro maminky s kočárky, na známé cyklostezce podél Labe. Její trasa vedla tedy z Krkonoš od pramene Labe až do Děčína a dále do Německa. Mezi účastníky byli kromě členů Rotary klubů a široké veřejnosti i sportovci – vozíčkáři. Členové Rotary klubu a Rotaractu Poděbrady se k nim připojili pátý den etapy, která byla naplánována z Velkého Oseka do Nymburka.
Start proběhl v ranních hodinách a pro ty, kteří nenocovali v hotelu v místě konání, znamenalo toto opravdu brzké vstávání a ranní rozcvičku v podobě 20 km v sedle kola, ještě než se vůbec dostali na začátek
etapy. Ta vystartovala v hojném počtu cyklistů jízdou přes Velký Osek, Libici nad Cidlinou se zastávkou u památníku, a pokračovala podél Labe do Poděbrad. V Poděbradech proběhla na náměstí Jiříka
z Poděbrad předváděcí akce elektrických vozíků spojená se skvělou projížďkou po lázeňské kolonádě, kde si účastníci i přihlížející mohli vozíky vyzkoušet.
Po vydatném a posilňujícím obědě se k členům připojili další účastníci i s maminkami s kočárky a vydali se na druhou část etapy do Nymburka, kde se v tento den konala pod hradbami ukázka bitvy z první světové války. Zde už jen všichni odpočívali a
pozorovali jak se vojska přesouvají z jednoho břehu řeky na druhý a pak opět zpět. Byla to vynikající podívaná, doplněná ohlušující střelbou a leteckou přehlídkou.
Večer se ještě konal pro všechny zúčastněné této etapy koncert, nicméně ti, kteří to měli ještě na kole k domovu dalších 20 km, radši vyrazili před setměním a koncert si nechali ujít. Druhý den, už skalní členové posádky pokračovali z Nymburka do Mělníka, kde na ně čekalo vinobraní, ale také 70 km cesty v sedle kola či pojízdných vozíčů.
