Obsah

Duhovka str. 1

Fake news str. 3

Workshop v Opavě str. 5

Bitcoin str. 7

Efektivní učení str. 9

Designblok 2017 str. 10

Top česká značka str. 12

Veganství str. 14

To str. 15

Kukačka str. 17

Broučci str. 19

Vlastislav Hofman str. 21

Studentské volby 2017 str. 22

Bez peněz str. 23

Lena Brauner str. 25

„Tetování, které vytvářím, jsou pokračováním mého vesmíru.“

1

„Tetování, které vytvářím, jsou pokračováním mého vesmíru. S každou linkou ho rozšiřuji dál a dál,“odpovídá tatérka Bára Cielecká, známěj-ší pod jménem Duhovka, na otázku, proč tetuje a co její ab-straktní tvorba znamená.

Je jednou z mála, která se v Česku věnuje handpoku. Vlastně ne. Těch, kteří tetují handpokem, je spousta. Ona je ale jednou z malé skupinky těch, kteří se mu věnují na profesionální úrovni.

Handpoke je tetování vytvá-řené bez tetovacího strojku. Vlastně tak trochu „po staru“. K jeho realizaci potřebujete jen tetovací jehlu, inkoust a šikov-né ruce tatéra. Touto techni-kou se tak připravíte o štipla-vý zvuk strojku, ale také o čas, protože tetování handpokem trvá o mnoho déle. Tatér musí každý vpich udělat ručně. Liší se tedy i bolest. Místo jednolité bolesti cítíte každý vpich jehly do kůže.

Doba, kdy tetování bylo zn-kem propuštěného trestance, je dávno za námi. Obrázky, které lidé na kůži nosí, mají nespo-čet významů a stylů. Dokonce i těch nejněžnějších, jaké si umíte představit.Důkazem jsou třeba právě tetování od Duhovky.

V její tvorbě se pravidelně ob-jevují květiny, symboly lásky a velmi jemné zdobení těla, tře-ba jen pomocí malých teček. A lidé to milují. Na Instagramu ji odebírá něco přes 45 000 lidí a kalendář má plný na několik měsíců dopředu.Tetování je vyjádřením pocitů, zápisníkem vzpomínek, duševního rozpo-ložení, lásek i bolesti. Dává čas-to druhým možnost na první pohled spatřit, jací jsme uvnitř. Kůže se stává plátnem, které poskytuje nekonečné možnosti vyjádření.

Každý tatér se věnuje jinému stylu a každý obrázek se tetuje z jiného důvodu. Překvapivě vám ale mnoho tatérů na otázku, které tetování je nejhezčí, odpoví, že nejhezčí je právě čistá kůže.

2

Víte, že podle aktuálního výzkumu čerpá čtyřicet procent lidí v Českuaktuální zpravodajství z Facebooku? Před deseti lety by nás asi nenapadlo,že to bude tak rychlé. V posledních letech jsme svědky toho, jaký umí být

internet dobrý sluha, ale zároveň zlý pán. Když v devadesátých letech začalbýt dostupný běžné veřejnosti, společnost tehdy věřila, že došlo k novodobé

informační revoluci. Internet byl chápán jako médium, které měl umožniti tomu nejodřízlejšímu člověku na planetě, aby měl přístup k aktuálníminformacím ze světa a zároveň se k nim mohl okamžitě a bez jakýchkoliv

překážek vyjádřit. Revoluce demokracie. Zázrak a krásná představa.Skrývá to v sobě ale i řadu nevýhod.

KLÁRA PROCHÁZKOVÁ - RAJČE

Základem práce každého novi-náře a nejdůležitějším etickým principem žurnalistiky jsou pravdivé a potvrzené zdroje informací, ze kterých daný no-vinář čerpá do svých zpráv. Ne vždy ale jde tento princip do-hromady s internetem.

Dá se proti tomu nějak bránit?

Zatímco dříve byla novinařina vyhrazena profesionálům, kteří fungují po staletí podle určitých pravidel a etických zásad, dnes si stačí založit na webu Stránku a začít publikovat články, aniž bych musel dokazovat, že to, co píši je pravda. Když jsem pak dostatečně šikovný a motivo-vaný, dokážu tyto informace velmi úspěšně šířit pomocí so-ciálních sítí a vydávat je za něco seriózního. Předpokládám, že nikdo z nás ale nechce číst něco, co je vymyšlené. Dá se pro-ti tomu nějak bránit? Alespoň částečně určitě ano. Pojďme se na to podívat více podrobněji.

1. Mohu zjistit, kdo článek na-psal a kdo dané médium vlast-ní?

Základem toho, zda mohu in-formace v článku považovat za věrohodné, je vědět, kdo vlast-ní médium, které článek publi-kovalo a kdo je jehoautorem.

1.1 Vlastník média U internetových médií to větši-nou zjistíte v rubrice s názvem „o nás“ nebo v rubrice „redak-ce“. Dost často se tato informa-ce dá také zjistit z obchodního rejstříku. Do vhledávače si za-dejte IČO (identifikační číslo osoby - má ho každá společnost nebo živnostník, pozn. reci.) daného média a on vám najde, kdo ho vlastní. Pokud nějaké médium nechce zveřejnit, kdo ho vlastní, je třeba se mít na pozoru. Evidentně má totiž co skrývat.

3

1.2 Autor článku II tištěných médií informace o slo žení redakce najdeme v povinně zveřejňované tiráži. Malém sloupečku nebo řádku na spodní straně některé stra-ny média. V tiráži je většinou kromě sítila redakce uvedeno i jméno šéfredak tora a někte-rých členů redakce.

Taktéž zde většinou najdete pod jaké vydavatelství médi-um patří. U článku je pak vždy uveden jeho autor. Může to být několika způsoby. Jednak jeho vlastní jménem (na Internetu se díky tomu můžete prokliknout i na další články, které píše nebo jeho prolil), jednak pak novinářskou zkratkou, která většinou pochází z jeho jména. V případě, že se jedná o zprávu převzatou z České tiskové kan-celáře, najdete na konci článku podpis ČTK. Třetím způsobem, jak může být článek podepsán je, že ho napsala „redakce“. Zde to nutně nemusí znamenat, že je obsah nedůvěryhodný. Pokud jsou ale tak podepsané všechny články a ještě navíc ne-víme, kdo web vlastní, je opět třeba být opatrný.

2. Jaké zdroje informací člá-nek používá? V běžném novinářském člán-ku musí jeho autor uvést, kde dané Informace zjistil. Stejně tak, jako když třeba vy píšete nějaký referát do školy nebo seminárku. jinak totiž můžeme dát čtenáři pocit, že jsme si in-formace vymysleli. Když tedy článek nečerpá z žádných zdro-jů a jedná se jen o shluk domně-nek a myšlenek, není možné ho považovat za důvěryhodný. Pokud se tedy například au-tor od kazuje na důvěryhodný zdroj, který nechce být jmeno-ván nebo nějaký jiný web, kte-rý vypadá podezřele, neber ho vážně.

Co pro to dál můžeš dělat? a) zjisti, jestli se o daném tématu píše i někde jinde a téma prostě hoď do Googlu. Píšou o daném tématu jen jiné další zvláštní

weby nebo na sebe ve článcích navzájem odkazují? Nedoká-žeš se dohrabat k primárnímu zdroji, kterým by měla být fy-zická osoba nebo společnost? Neber zprávu vážně. b)zjisti, zda lidé, co jsou v člán-ku citovaní skutečně existují a zastáva jí ilanou funkci c) citují články nějaký zaručeně pravdivý výzkum? Zjisti, kdo je jeho autorem. d) cituje článek nějaké statistiky nebo fakta? Ověř je. Důvěryhodný článek bude odkazovat na konkrétní oficiální agenturu, která dané statistiky sbírá.

3. Nejde už o dávno vyvrá-cenou informaci nebo hoax? Občas není třeba si přidělávat práci s ověřováním zdrojů. Spoustu energie už totiž na to vynaložil někdo jiný. V Česku i zahraničí existují databáze hoa-xů a vymyšlených informací, které putují kdesi po interne-tu nebo lidem občas přistanou v emailové schránce. V první řadě proto vždy používej se-lský rozum. Pokud jsi o dané informaci nikdy neslyšel a pů-sobí poněkud podivně, ověř ho na jedné z databází. V Česku se ověřováním hoaxům rozsáhle věnují weby: www.hoax.cz a www. manipulatori.cz. Kromě uve dení hoaxu zde navíc na-jdete i důvod toho, proč není možné zprávu považovat za pravdivou a poctivou rekon-strukci jejího vzniku. Pokud narazíte na podezřelý článek napsaný v angličtině, hoďte si ho do vyhledávače na webu www.hoaxorfact. com,www.hoaxes.org, www.snopes.com nebo hoaxbuster.com

4. Váží se videa či fotky uve-dené v článku skutečně k dané události? 4.1 Ověření videa Někdy se stane, že videa uvedená u ne-pravdivých zpráv pochází z úplně jiné události, než na ja-kou autoři odkazují. Zjistit tuto skutečnost ale vůbec nemusí být lehké. Samozřejmě můžeš hledat třeba pomocí klíčových slov na Googlu, ale existují i ná-stroje, které jsou sofistikovaněj-ší. Organizace Amnesty inter-

national vyvinula vyhledávač, který je schopen vyhledat his-torii zveřejňování videa. Bohu-žel však funguje jen na videa z YouTube. Aplikaci najdeš zde: https:// citizenevidence. amne-styusa.org/ 4.2 Ověřeni fotky Podobně může být i nějaká fotka poří-zena na úplně jiné události, než k jaké odkazuje článek. Jak to zjistit? Základem je zjistit, kdo je jejím autorem. Ze záko-na musí každé médium totiž autorství fotky uvést. Pokud uvedené není, zpozorni a zkus zjistit, v jakém kontextu ji pou-žívají jiná média. To se dá zjistit velmi rychle například přes vy-hledávání obrázků na Googlu. Do vyhledávacího pole stačí vložit adresu obrázku nebo si ho stáhnout ze zprávy a nahrát ho do vyhledávače jako soubor.

4

Napsali o nás v Opavském deníku:

5

Workshop prozkoumá nepříznivý stav některých opavských objektů.

Opava – Společný projekt nazvaný Opavská rozhraní dnes spouští spolek Za Opavu a Střední od-borná škola umělecká a gymnázium v Ostravě. Celoroční projekt plánuje volenými formami reflek-tovat nepříznivý stav osmi objektů na území Opavy. . „Jde například o budovu České pošty na ulici Masarykova, historické silo na Husově ulici u západního nádraží nebo kapli sv. Tadeáše u cesty z Opavy do Otic,“ uvedla předsedkyně spolku Za Opavu Kateřina Skalíková. Jedním z výstupů budou klauzurní práce studentů a vrcholem Opavských rozhraní bude výstava v kapli sv. Alžběty v Opavě, která není veřejnosti běžně přístupná a bude otevřena při příležitosti Dnů evropského dědictví v září 2017.

„Jde například o budovu České pošty na ulici Masarykova, historické silo na Husově ulici u zá-padního nádraží nebo kapli sv. Tadeáše u cesty z Opavy do Otic,“ uvedla předsedkyně spolku Za Opavu Kateřina Skalíková.

Jedním z výstupů budou klauzurní práce studentů a vrcholem Opavských rozhraní bude výstava v kapli sv. Alžběty v Opavě, která není veřejnosti běžně přístupná a bude otevřena při příle

6

Zájem o digitální měnu bitcoin i další takzvané kryptoměny roste v Česku i na celém světě. Shodli se na tom experti oslovení médii. Současně se zvyšuje počet míst, kde bitcoiny přijímají. Ve čtvrtek se k přijímání bitcoinů jako platební metodě přidal největší e-shop s počítači a elektronikou v Česku Alza.cz.

7

„Používání bitcoinu k obchodování nadále po-roste. Bitcoin je totiž branou do světa krypto-měn, což je odvětví, které bude ještě několik let zažívat exponenciální růst,“ řekl Martin Šíp z projektu Paralelní polis. Význam bitcoinu a jeho technologie bývá podle něj často přirovnáván k významu samotného internetu. Šíp si myslí, že bitcoin má šanci se stát světovou rezervní mě-nou. „Je to proces, který se bude odvíjet příštích deset až dvacet let,“ poznamenal.

V Česku je nyní podle portálu Coinmap.org 200 míst, kde je možné bitcoin utratit. „Nejsou v tomto výčtu zahrnuti všichni, protože se tam ka-ždý sám přidává dobrovolně,“ uvedl bitcoinový expert Karel Fillner, který vydává internetový magazín btctip.cz. Krok e-shopu Alza.cz pova-žuje za významný přelom ve vnímání reálné po-užitelnosti digitálních měn v Česku.

V Česku se bicoinům daříČesko se svým příspěvkem k rozvoji ekosysté-mu bitcoinu a obecněji kryptoměn nezaostává za světem. „V některých ohledech jej dokonce po přepočtu na velikost populace předčí,“ doplnil analytik společnosti Cyrrus Lukáš Kovanda. Do bitcoinu podle něj v současnosti investují řádově desetitisíce Čechů.

„Česko je pro bitcoin velmi významné,“ souhla-sil Šíp. Je tu podle něj mnoho firem a lidí, kteří k vývoji bitcoinu přispívají značnou měrou. „V Česku vznikl první společný bitcoinový „těžeb-ní důl“ Slush pool, je tu výrobce první fyzické hardwarové peněženky Trezor a významný vý-robce bitcoinových bankomatů General Bytes,“ připomněl.

Kovanda upozornil na to, že bitcoin před pár dny poprvé ve své historii přišel o nadpolovič-ní podíl na tržní kapitalizaci celého segmentu kryptoměn. Po většinu své historie, jež se zača-la psát počátkem roku 2009, představoval více než 90 procent. Ačkoli tržní kapitalizace bitcoinu překročila 30 miliard dolarů, na záda mu znatel-něji začínají dýchat další kryptoměny, zejména Ripple (tržní kapitalizace 13,8 miliardy dolarů) a Ethereum (8,7 miliardy dolarů).Nezávislá měna

Růst tržní kapitalizace dalších kryptoměn vyvo-lává podle Kovandy otázky, zda není ohrožen samotný fundamentální zdroj růstu ceny bitco-inu z posledních let, totiž jeho vzácnost. Aktu-álně je v oběhu 16,4 milionu jednotek bitcoinů, přičemž jejich počet je limitován 21 miliony jed-notek. „Jestliže ovšem bude moci být bitcoin v praxi snadno nahrazován jinými kryptoměna-mi (Ripple či Ethereum), ale třeba i desítkami či stovkami dalších, efekt vzácnosti každé konkrét-ní kryptoměny, bitcoin nevyjímaje, se citelně sní-ží. Souhrnná nabídka kryptoměn totiž pak bude mnohonásobně vyšší,“ dodal.

Bitcoin vznikl v roce 2009 jako alternativa ofici-álních měn a během let se prosadil jako přední kybernetická měna světa. Vytváří ji síť počítačů se specializovaným softwarem, naprogramova-ným tak, aby uvolňoval nové virtuální mince stabilním a postupně se zpomalujícím tempem. Je navržen tak, aby ho nikdo nemohl jakkoli ovlivňovat, tedy ani vlády a centrální banky.

8

Ve škole je to jako ve sportu – kdo chce uspět, musí poctivě trénovat. Musí cvičit svou paměť, udr-žovat si nové poznatky opakováním, pravidelně se do školy připravovat. Cílem je, abys byl schopen své znalosti a dovednosti kdykoliv využít, a to nejen při zkoušení, ale i v osobním životě.

Metoda „5 P“

Existuje více metod efektivního učení. Zkus pod-le jedné z nich změnit své studijní návyky a zlep-šit domácí přípravu. Metoda „5 P“ přináší pět hlavních zásad pro zlepšení učení (upraveno z příručky Jak se efektivně učit, kterou zpracovala Mgr. Lenka Novotná, psycholožka z pedagogic-ko-psychologické poradny v Praze 10).

1. P – Podmínky k učení

Podmínkami je myšleno prostředí (pokoj, náby-tek, denní doba), ve kterém se doma učíš. Měl bys dodržovat určité postupy:

místem pro učení by měl být nelépe tvůj vlastní pokoj nebo klidný a stabilní kout

před učením pořádně vyvětrej

teplota v místnosti by měla být kolem 19 stupňů Celsia

osvětlení by měla zajistit jedna 60W žárovka (v lampičce)

nejvhodnější pro učení je ticho (nezapomeň si přepnout mobil na tichý režim). Pokud potře-buješ zvukovou kulisu, pusť si při učení tichou hudbu s cizojazyčným textem

učení v posteli moc vhodné není, tělo ji vní-má jako místo odpočinku. Když to nejde jinak a jsi tak zvyklý, mysli na pravidelné přestávky. Vstaň a něco dělej. Zkus se ale někdy učit vsedě u stolu a pak porovnej, co je lepší.

předem si připrav nějaké pití

„Ukliď si ten binec!“ Potřebuješ tužku, sešit a pomůcky při ruce, hledáním se budeš zbytečně rozptylovat. Úklid stolu zabere 10 minut a fakt to pomůže.

9

Prezentace firem často bývá vůbec tím nejlepším, co může návštěvník na pravidelné přehlídce De-signblok zažít. Značky, které chápou obrovský potenciál akce, napínají své síly i rozpočty k prask-nutí. Bohužel není stále málo těch, kteří se s konceptem vtáhnout-pohltit-zaujmout ještě nesblížili. Podívali jsme se na trojici největších propadáků a do kontrastu vybrali ty, kteří letos můžou slavit.

Zaprášený G. Benedikt

Výrobce keramiky s úctyhod-nou tradicí. To je firma G. Be-nedikt, která datuje svůj vznik až do roku 1882. Rok založení je ale asi to jediné, co vás při návštěvě jejich stánku pozitiv-ně zaujme. Nevýrazná a bez nápadu. Taková je prezentace, kterou firma letos zvolila…a bohužel nezabodovala. Tři sto-ly, na které vyskládala svůj kla-sický porcelán, ve vás žádnou touhu nevzbudí. Není zde pří-běh, kontext ani styl. Už chy-bí jen sfouknout letitý prach, který se v léta nevětrané firmě usadil.

Zmatek Dřevojasu

Opačný přístup zvolila firma Dřevojas. Kolemjdoucí lapá na barevně výrazný žlutomod-rý výkřik, který spíš mate, než láká. Tajemství koupelny hle-dej v naší kuchyni - to zní jako povedená dada hříčka. Prove-dení, font a vazba na vystavené produkty ale nechávají přihlí-žejícího v letargii. Méně je ně-kdy více. Najít cestu

k promovanému výrobku je tady totiž nadmíru těžké. Ta

jemství tak zůstává neprozra-zené. Nebo je to snad tajný fan-klub KDU – ČSL?

Banální Penta

Penta. Vlivná, silná a bohatá značka, která je rozkročená v mnoha oborech. Taky je namo-čena v různých skandálech a s větším či menším úspěchem přesvědčuje veřejnost o svých altruistických motivech.

Slibovaná mediálně atraktivní realizace, stavba Zahy Hadid, je tím pěkným důkazem. Tím opačným pak svérázná a k okol-ní zástavbě lhostejná budova Florentina. Pro letošní Design-blok slovenská finanční skupi-na chytře využila respektované a oblíbené jméno dvojice Olgoj Chorchoj. Jejich instalace je ale stejně prázdná, jako PR flosku-le nalepená na zdi. Obyčejné střepy se zářivými křišťály jen díky vůli mocných nestanou.¨

Přesná trefa sklárny Rückl

Nadsázku a vtip naopak pro-kázali majitelé znovuvzkříše-né značky Rückl. Za vydatné pomoci Ronyho Plesla se jim povedlo vytvořit nejen svěží a něžnou růžovou kolekci skla, kterou by snad každý chtěl po-muchlat, ale i vtipnou a přitom skromnou prezentaci. Černá maringotka trefně zapadá do areálu výstaviště, kde se kona-jí poutě. Přitom nechává plně vyniknout představený sorti-ment. Funkční a přitom krásné. Vystřelit si tu „sklo z poutě“ je opravdu radost.

Atak hudbou piva Excelent

Žádný výrazný vizuální záži-tek vás u této instalace nečeká. Přesto se ji podařilo vzbudit emoce asi jako letos žádné jiné. Plzeňský Prazdroj a jeho label Excelent vsadila na možná tro-chu prvoplánovou ale rozhod-ně efektní formu, jak k sobě přitáhnout pozornost. A to se v nepřehledné změti stánků počí-tá. Každý host jejich prezentace z dílny Boa Design mohl sám rozezvučet desítku lahví napl-něných vodou a užít si tak po-slech třeba Verdiho Primavery. Utéct před tóny linoucí se ne-přetržitě z jejich stánku neby-lo možné. A ačkoliv to mohlo mnohé otravovat, svůj účel to splnilo. Excelent byl letos vidět. Tedy pardon - slyšet.

And the winner is...Dokonalý TON

Pomyslným králem, vítězem - zkrátka hvězdou Designbloku - je firma Ton. Ačkoliv veřejnosti ukázali jen jedno křeslo jmé-nem Alba, zapůsobit dokázali jako světový trendsetter. Znač-ka z Bystřice pod Hostýnem, specializovaná na ohýbaný nábytek, je v čele pelotonu již dlouho. Chápe, že design, dob-rý nápad a precizní zpracování jsou rozbuškou vedoucí nejen k dobrému renomé, ale i vyso-kým prodejům. A letos přidali ještě smysl pro humor. Díky dvojici Plecháč a Wielgus jsou dnes tím, u kterého by se ostat-ní mohli učit. Protože nadhled a vtip je často víc než těžkopád-ná snaha být in.

11

Nejúspěšnější mladé české značky se stále častěji nacházejí na internetu. A je jedno, jestli jde o por-tál, e-shop či antivirový program.

Nejsilnější českou značkou, která vznikla po roce 1989, je podle odborníků Seznam.cz. Česká internetová ikona tomuto žebříčku vévodí prak-ticky od nepaměti.Letos se však vedle ní zařadily také další inter-netové firmy, které byste dříve v čele žebříčku hledali marně.

Druhou nejsilnější značkou se vůbec poprvé sta-la Alza.cz, největší tuzemský e-shop s tržbami přes 11 miliard korun. Na čtvrtém místě se umís-til další internetový obchod Mall.cz. Do první desítky se vešli rovněž světově úspěšní výrobci antivirového softwaru Avast a AVG.

Vyplývá to z tradiční studie reklamní společnos-ti Ogilvy & Mather, která oslovila na 150 marke-tingových odborníků v ČR.„Změnilo se nákupní chování, trendem je inter-net, internetové obchodování a e-shopy. Rychlé a dostupné informace se staly samozřejmostí, lidé si chtějí zajistit vše potřebné obratem a jed-noduše za výhodnou nebo konkurenceschop-nou cenu,“ glosuje výsledky Michal Richtr, řídí-cí partner společnosti Dynamo design, která se specializuje na grafický design značek a vizuální komunikaci.

Popularita e-shopů rosteZnačky jako Alza.cz či Mall.cz působí na trhu více než dekádu, ale jejich popularita vystřelila nahoru až v posledních pěti letech. Dokonce i oproti roku 2013, kdy se tento průzkum usku-tečnil naposledy, je vidět značný posun.Naopak z desítky nejznámějších dle mínění mar-ketérů zmizela investiční skupina PPF, značka prodejen s elektrospotřebiči Datart či sázková kancelář Fortuna. Oslabily autobazary AAA Auto stejně jako pivovar Bernard.

Nejznámější značky vzniklé po roce 1989Z tradičních „off-line“ značek své pozice statečně hájí jedině Student Agency podnikatele v dopravě Radi-ma Jančury a přes mírný pokles i jihočeská značka zahradní techniky Mountfield.„Kdybych to vzal z pohledu zákazníků, tak je jasné, že e-commerce značky jim jsou mnohem blíže a jejich vztah je intenzivnější než s ‚off-line‘ značkami. Zároveň je tam kus té novoty,“ myslí si Oldřich Bajer, marketingový odborník a internetový podnikatel, svého času spolumajitel a spoluzakladatel společnosti Centrum.cz.

2

12

„Pokud to hodnotí marketingoví odborníci, tak to může být i o paradoxu – tradiční značky stě-hují komunikaci na internet, naopak internetové značky jsou vidět více mimo internet. Je to dáno tím, že je tu obrovský boom nákupů na interne-tu a e-shopy se snaží co nejrychleji a inovativně oslovit nové zákazníky,“ dodává Bajer, který je spolumajitelem internetového obchodu s mó-dou Zoot. Právě ten, jako vůbec nejmladší pro-jekt v žebříčcích, odborníci zařadili mezi desítku značek s největší perspektivou růstu.

„Rosteme v obratu o sto procent ročně, výrazně jsme zvýšili počet výdejních míst. Kromě on-line marketingu za našimi zákazníky chodíme všude – na festivaly, do kina. Takže i my expandujeme mimo internet,“ dodává Bajer.

Vůbec nejvíce odborníci věří společnostem Alza.cz, Student Agency a Avastu.

S dalším vysvětlením ohledně pohybů populari-ty u jednotlivých značek přichází Ondřej Obluk, ředitel skupiny Ogilvy & Mather Prague, která průzkum připravila. „Některé pohyby jsou dané i tím, že lidé vybrané značky již nevnímají jako nové. Ostatně historie některých z nich je delší než 20 let. To je třeba případ PPF i Mountfieldu,“ myslí si Obluk.

13

preferujících rostlinnou stravu o 340 %. Vegeta-riánský či veganský způsob stravy v současnos-ti preferuje okolo půl milionu Britů. Ve věkové skupině 16 až 24 let vyznává bezmasou stravu až 20 % lidí.

Obchodní řetězce se rychle přizpůsobují poptáv-ce a životu bez masa a mléka se oddává stále více celebrit. Také pro vědce, politiky a ekonomy se veganská budoucnost stává velmi zajímavou.

Méně emisí, méně nemocných

Některé studie uvádějí, že kdybychom všichni šli cestou veganů, světové emise z potravin by do roku 2050 poklesly o 70 %. Podle expertů z Oxfordské univerzity by takové rozhodnutí při-neslo úspory ve výši 440 miliard liber.

Další vědecké studie předpokládají, že celosvě-tově praktikovaná veganská strava by přinesla dramatické snížení počtu úmrtí. Globálně by se mohlo jednat až o osm milionů lidí ročně. Změ

Na světě aktuálně žije více než 7,5 miliardy lidí. Co by se sta-lo, kdyby všichni přešli na ve-ganskou stravu, tedy na jídlo bez mléka, masa, medu a všech dalších produktů živočišného původu?

Ačkoliv se myšlenka, že by všichni lidé na světě přešli na veganskou stravu, zdá být zce-la extrémní, trendy hovoří jas-ně: počet lidí, kteří se rozhodli vzdát stravy a produktů živo-čišného původu strmě roste. V Británii se za poslední dekádu zvýšil počet lidí

na stravovacích návyků by také přinesla zásadní redukci nákladů na zdravotní péči v odhadova-né výši 700 až 1 000 miliard dolarů ročně.

Jedna z největších dosavadních metaanalýz, kte-rá byla na toto téma zpracována zase naznačuje, že vegetariánská dieta by mohla snižovat riziko vzniku ischemické choroby srdeční a celé řady nádorových onemocnění. Veganská dieta zase vede ke snížení rizika vzniku některých typů ra-koviny.

Stejná studie ale ukázala, že vegetariáni či vega-ni mají určité nutriční deficity, to znamená, že jim některé důležité složky potravy chybí. Na-příklad u veganů se objevovaly nízké hladiny vitamínů D, B6, niacinu neboli vitamínu B3 a některých stopových prvků. Některé vegany ob-líbené produkty navíc obsahují spousty kokoso-vého oleje, který má vysoký obsah nasycených tuků. Být veganem tak rozhodně neznamená žít zdravě.

14

Film silně evokuje seriál Stranger Things, nejen kvůli obsazení Finna Wolfharda a vynikajícím výkonům všech dětských herců, ale i celkovou atmosférou, kompozicemi záběrů a „retro-spiel-bergovskou“ barevnou stylizací. Kluci jezdí na kolech, domlouvají se vysílačkami a napětí mezi nimi zvyšuje opět jen jedna dívka. Ta tentokrát nemá žádné nadpřirozené schopnosti, pouze ne-zdravě přitahuje slut-shaming a svého otce.

Když už začíná být podobnost se seriálem příliš vlezlá, nastoupí některá z vynikajících násilných horrorových scén a pocit déjà vu je hned pryč.

Scény totiž opravdu nejsou laskavé, a i když jsem velice otrlým divákem, pětileté dítě pláca-jící se v kaluži krve po brutální amputaci pravé ruky mě celkem zneklidnit dokázalo. Pocit stra-chu a nejistoty ve vás film vyvolává právě spí-še šokem nebo drastickými či děsivými výjevy, překvapivě to ale nikdy nepůsobí lacině. Záslu-hu na tom má hlavně skvělé výtvarné ztvárnění Pennywisových „výstupů“. Scénu, kdy se klaun navzdory všem anatomickým pravidlům podiv-ně poskládá při vylézání z ledničky, asi nikdy nezapomenu.

Tvůrci se správně rozhodli nekopírovat otrocky knižní předlohu tak, jak to udělal televizní film z roku 1990, a místo střídání dvou časových rovin se soustředí jen na jednu. Tu, v které se hrdinové ještě jako parta dětí musí postavit svému strachu a zlu personifikovanému v klaunu Pennywisovi, vrahovi unášejícím své dětské oběti ve fiktivním americkém městečku Derry.

Postava Pennywise je vůbec mistrně uchope-na. Skvěle zahraná Billem Skarsgårdem a pak skvěle posunutá blíž své zrůdnosti různými tr-hanými animacemi a deformacemi týmem CGI specialistů. Jediný, kdo Pennywisovi ve filmu v odpornosti na chvíli konkuruje, je vůdce party starších kluků, který terorizuje ostatní děti a v závěru se promění v další vraždící monstrum. Společně s šíleně děsivou postavou flétnistky z obrazu (zhmotnělý strach jednoho z chlapců) re-prezentují působení univerzálního zla v městeč-ku Derry, jehož jsou oni pouze důsledkem nebo nástrojem, zlo na sebe bere jejich podobu tak, jak je tomu v knize – zde to ovšem není příliš vy-světlováno, což může být matoucí.

Velké finále v kanálech pod městem pak přinese jen částečnou satisfakci a příslib druhého dílu, ve kterém bychom zřejmě měli sledovat události po 27 letech.

15

V Ostravě začal ve středu sedmý ročník festivalu Kukačka nazvaný Pravidla hry. Po vzoru drzého ptáka instalují umělci své výtvarné objekty do veřejného prostoru města. Letošní ročník se koná po roční pauze a je již v pořadí třetí, který nese specifické téma.

Tentokrát se jedná o reflexi hry jakožto základu veškeré lidské činnosti, což je premisa vychá-zející z myšlení nizozemského historika a teoretika kultury Jo-hana Huizingy.

Hra z pohledu kurátorského záměru Tomáše Knoflíčka a Li-bora Novotného umožňuje od-lehčit existenciální racionalitu a bezbřehou výkonnost dnešní

společnosti poháněné silou ne-oliberálních dieselových moto-rů.

Tedy hrajme si a záměrně se osvobozujme od těžkých jílovi-tých nánosu vážnosti a mentor-ského poučování. Vyzvedněme hru jako základ umělecké svo-body, která je fundamentálním předpokladem autonomie a

pravdivosti.Některé z instalací v rámci sed-mého ročníku Kukačky, které jsem měl možnost při středeč-ním zahájení vidět, tento před-poklad naplňují. Je ale potřeba říct, že reportáž komentuje jen poměrnou část všech realizací.

Stejně jako nedávný festival akčního umění Malamut, i formát Kukačky se odvíjí na prostorovém rozptylu lokací. Jednotlivé instalace budou za-znamenány do mapy na webo-vých stránkách www.kukacka.org, takže si můžete vybrat, jestli obejdete celou trasu, nebo se třeba jen zastavíte na mís-tě instalace, u něhož jste zrov-na na blízku. To tedy platí pro zasvěcené, ale druhý rozměr projektu má možná ještě větší váhu, a to znejistit nic netuší-cí Ostravany a postavit jim do cesty formy současného umění, za nímž by možná do galerií nikdy nepřišli. Trochu násilná konfrontace všednodennosti se světem umělecké intervence ni-kdy neuškodí. Za mnohem vět-ší znásilňování veřejného pro-storu lze považovat nezájem o něj, na což jedna z instalací trefně reaguje, nebo jeho zapl-ňování zbytnělým reklamním balastem.

17

Festival byl zahájen na Smeta-nově náměstí, kde se nachází první instalace Ivety Čermá-kové a Elišky Perglerové s ná-zvem Galerie jedna hodina. Jedná se o interaktivní dílo v podobě otočné budky, která simuluje étos galerie. Můžete do ní zasednout a během jedné hodiny se s vámi tato “kukaň” otočí o 360 stupňů. Vazbení se zde odehrává v několika úrov-ních. Vůbec nejzajímavější je samozřejmě ona postupná pro-měna v čase, kdy je váš pohled rámcován výsekem předního skla a vy jste vytrženi z širší-ho kontextu vnímání, a to jak vizuálního, tak zvukového či pachového. Jste na Smetanově náměstí, ale vlastně jen v tako-vém rozsahu, v jakém vám to instalace umožní.

Mně osobně koncepce zpřítom-ňuje nekonečně diskutovanou problematiku subjektivního vnímání, a jeho předpojatosti, která je ovlivněna mnoha fak-tory. Omezenost uvidět širší kontext daného prostoru vyje-vuje obecnou omezenost člo-věka vidět objektivně a celistvě svět kolem sebe. Pokud se ale oprostíte od takovýchto složi-tých hermeneutických poloh, můžete zažít pomalé výsekové zjevování pohledů na prostředí náměstí, které je samo o sobě krásné, ale tak jako téměř vše v Ostravě i plné kontroverzí a nezhojených ran.

Celá kukaččí fronta se pak dala na pochod městem a další za-stavení bylo ve vnitrobloku administrativní budovy Nová Karolina Park u instalace Ada-ma Stanka a Heleny Sequens Je to má vina. Tato kukaččí snůš-ka světelnou a materiálovou afektivitou silně kontrastuje se sterilní učesaností developer-ské estetiky administrativní bu-dovy. Instalaci lze vnímat jako kontextuálně invazivní, což přispívá k onomu výše zmíně-nému konfrontačnímu ataku. Téma viny zdůrazněné a vyje-vené neonovým nápisem svítí do tmy jako reklama na kritic-kou sebereflexi, pod jejíž tíhou se rozkládá sama tělesnost.

Zbylé intervence, které jsem v rámci vstupní komentova-né prohlídky absolvoval, se již odehrávaly na Masarykově ná-městí nebo v jeho bezprostřed-ní blízkosti.

Přímo na ploše náměstí můžete vidět dva vstupy, které kriticky reagují na různé situace. Prv-ním z nich je zrcadlo situova-né v blízkosti sochy sv. Floriá-na tak, aby odráželo její obraz směrem k budově staré radni-ce. K ní se totiž tato staronově osazená barokní socha původ-ně obracela.

Druhou instalací přímo na ná-městí jsou Urban Green Houses od Petra Švolby, tedy jakési fó-liovníky s výsadbou pojaté jako kvaziarchitektura, která zcela přirozeně reaguje na neutěšený stav svého podloží, byť v sa-motném centru krajského měs-ta. Zabahněné prostředí spíše než urbanizovanou strukturu evokuje zorané pole … jen něco zasadit. Trendové propojování městského a venkovského cha-rakteru ve formě sázení a pěs-tování, které je v současnosti v evropských městech na vzestu-pu, je rámcováno snahou o na-vrácení ztracené přirozenosti a zdravosti obývaného prostředí. V Ostravě na Masarykově ná-městí by to v některých místech šlo zcela samo.

Se světelnou instalací v Dlou-hé ulici pracuje Jakub Rajnoch. Efemérní subtilní koncept bude pravděpodobně většinou lidí zcela nepovšimnut, ale kdo ví? Na jednom z domů je ve výš-ce lampy pouličního osvětlení umístěn projektor, který sice simuluje světelný tok, jenž není na první pohled rozpoznatelný od skutečných lamp, ale pokud se v tomto světelném výseku zastavíte a začnete se pohybo-vat, začne váš pohyb doplňovat duhová korona a vy se dostane-te do jakési světelné spektrální hry.

Komentovaná prohlídka skon-čila u objektu Kaverny Petry Doležalové. Poměrně složitý mnohovrstevnatý koncept od-kazuje ke specifické počítačové hře, k postupům italské umě-lecké skupiny Arte Povera nebo k výukovým strategiím maďar-ského umělce Lászla Moholy--Nagye, jenž užíval hapticitu zprostředkující poznání mate-riálů.

Svébytná krystalická architek-tura Kaverny jako uměle vy-tvořený průchod navazující na zapomenutý a nevyužívaný dlážděný chodník rozehrává v interiéru dotykovou hru, jeli-kož různé materiály instalova-né na vnitřních stěnách, přede-vším po setmění, nabízejí různé hmatové počitky, čímž pozmě-ňují a derivují prožívání samot-ného prostoru.

Festival Kukačka nepřináší jen současná umělecká díla do ve-řejného prostoru, jeho ambicí je také kriticky poukazovat na zanedbanost, hluchost nebo banálnost některých míst Os-travy, jichž je pořád mnoho. Hravost jako téma letošní pře-hlídky snad splní očekávání organizátorů a bude intenziv-ně interagovat se svým okolím bez toho, aniž by docházelo k vandalským destkrukcím, kte-ré festival bohužel tradičně do-provázejí.

18

20.01.2016 – 03.04.2016 Místo: Dvorana Kurátor výstavy: Marek Po-korný

Projekt Broučci se pokouší o shrnující pohled na intenzivní a stále se rozšiřující zájem Vladimíra Skrepla, jednoho z nejinspirativnějších českých umělců posledních třiceti let, o postavu jako před-mět a zdroj touhy, agrese a biologické i sociální mutace.

19

Nenávistné uspokojení spojené s prožíváním sociálního těla jako bitevního pole, na němž se střetává holý život s kulturními a mocenskými nároky, vtěluje Vladimír Skrepl do soch-objek-tů vytvářených z kulturního odpadu, banálních materiálů, textilu nebo předmětů denní potřeby. Právě tyto figurální variace na hysterickou kul-turní tělesnost se v posledních letech staly (vedle malby a instalací) nejrozsáhlejší částí Skreplovy tvorby. Pod názvem Broučci tedy představuje-me koncentrovaný výběr ze stále se rozrůstající-ho souboru soch-objektů. Pojmenování výstavy pak odkazuje na jednu z jeho prvních ironických figurální variací, jejímž tématem byly postavy stejnojmenného mravoučného bestseleru z roku 1876 od českobratrského faráře Jana Karafiáta (a populárního animovaného večerníčku z roku 1967). Zároveň však odkazuje ke stále ještě používané-mu důvěrnému oslovení blízké osoby. Mohli by-chom tedy také o vystavených dílech mluvit jako o „miláčcích“ – koneckonců zvířata se ve Skre-plově tvorbě těší specifické pozornosti a zvířa-ta-hračky se rovnou stávají součástí autorových prací, o něž nám tu jde.

Vladimír Skrepl (*1955) je výrazná osobnost současné výtvarné scény, malíř, tvůrce objektů a instalací, výtvarný „samouk“. Vystudoval ději-ny umění a etnografii (1976-1981) na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Působil jako kurátor Galerie hlavního měs-ta Prahy a Národní galerie, od roku 1996 vede ateliér Malířství II. na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 2007 obdržel Cenu od Jiří-ho Kovandy a v roce 2008 se stal laureátem Ceny Michala Ranného. Přes své rozsáhlé umělecké aktivity a pedagogické působení byl dlouho vní-mán jako jakási anomálie, kterou sice nelze obe-jít, ale s níž si nikdo neví rady. Svým založením inklinuje především k průzkumům afektivních reakcí tvůrčího subjektu za pomoci rozvolněné, expresivní formy, která reflektuje možnosti či klišé média (malby, instalace, objektu).Marek Pokorný

20

V pátek 6. října se studenti 3.G vypravili na výstavu do Galerie výtvarného umění v Ostravě, tentokrát na zajímavou expozi-ci pod názvem Vlastislav Hof-man – Pocta invenci.

Vlastní výstava, tematicky kon-cipovaná do tří částí, předsta-vila Vlastislava Hofmana jako architekta, malíře, designéra a scénografa. Příjemným zpes-třením byl mimo shlédnutí Hofmanových prací také do-provodný animační program s interaktivním přesahem. Pro zasvěcenějšího diváka nebyla překvapením šíře záběru toho-to všeobecně nadaného umělce, přesto nás výstava při pohledu na některé momenty jeho tvor-by obohatila o novou zkuše-nost.

Vedle známých ukázek jeho tvorby, zejména architektonic-kých, jsme obdivovali také mi-mořádná díla užitého umění a nábytku (vystavené originály porcelánu za sklem či unikátní židle instalované v prostoru jen podtrhly silné kubistické cítě-ní autora a my se tak mohli z blízka inspirovat smyslem pro kubistický detail a formu). Pů-sobivé ovšem byly rovněž pre-cizní autorské návrhy budov a areálů.

Nutné je vyzvednout přinej-menším kolorované kresby ar-chitektonických plánů pro dnes již neexistující a v pravdě uni-kátní krematorium v Moravské Ostravě. Z návrhů i z dobových fotografií si studenti učinili jas-nou představu o jedinečnosti této stavby, bez nadsázky ar-chitektonické perly, která bo-hužel byla koncem sedmdesá-tých let srovnána se zemí.

Pominuto však nezůstalo ani malířské dílo Hofmana, jemuž byla věnovaná nemalá část vý-stavních prostor. Malby byly doplněny o barevné scéno-grafické návrhy k divadelním hrám, především W. Shakespe-ara.

Nedílnou součástí expozice byla také Hofmanova grafická tvorba, v drtivé většině zastou-pena linoryty, včetně docho-vaných matric k jednotlivým pracím. Citem pro expresivi-tu, stylizaci a modernistickou zkratku, jež autor jasně v kres-bě i grafice přiznává, se studen-ti motivovali v praktické části pobytu v galerii. Sami si mohli vytvořit v duchu kuboexpresi-onismu vlastní kresebné návr-hy, které následně realizovali v linorytu. Výsledné matrice za-chycovaly stylizovaný portrét s výrazem emočního vytržení. Své linoryty si studenti také vy-tiskli. Náš pobyt v Domě umění tak dostal vedle zajímavé zku-šenosti s expozicí rovněž pří-jemný praktický rozměr.

21

Ve dnech 3. a 4. října 2017 pro-běhly na naší škole tradiční Studentské volby pořádané v rámci projektu Jeden svět. Or-ganizace akce se zhostili stu-denti 3G, kteří se pod vedením vyučujícího podíleli na propa-gaci voleb a přípravě volební místnosti. Studenti rovněž při-pravili základní přehled vybra-ných politických stran a hnutí s výčtem hlavních bodů jejich volebního programu.

Veškeré informace si mohli všichni zájemci pročíst na sto-janech, stejně jako na několika dalších místech ve škole. Kdo se u panelů zastavil, mohl se tak srozumitelnou formou se-známit s možnými kandidát-skými stranami, nebo se jen o svém favoritu ujistit. Svůj hla-sovací lístek mohli v určený čas do urny vhodit všichni studenti starší 15 let.

Urny byly dvě – jedna určená pro studenty gymnázia a dru-há náležela studentům oborů. Ve tříčlenné volební komisi zasedly proškolené studentky. Vedly si velice dobře, své role se všechny zhostily svědomitě a profesionálně.

Na druhý den bylo po ukon-čení vlastních voleb v odpo-ledních hodinách provedeno sečtení všech hlasovacích líst-ků. Výstupy byly vyučujícím (garantem akce) odeslány pro-střednictvím on-line formuláře k dalšímu zpracování. Výsled-ky voleb naleznete na strán-kách pořádající organizace htt-ps://www.jsns.cz/ Nechť si každý názor na výsledky Stu-dentských voleb vytvoří sám a ti, kteří se voleb z různých dů-vodů neúčastnili, přesto že se jednalo pouze o simulaci voleb skutečných, měli by mít obec-ně na paměti, že není řešením nevolit, ale využít právě tohoto demokratického kroku k tomu, aby se mohlo zlepšit to, co se nám ve společnosti nelíbí.

22

Zatímco miliony lidí v Evropě trápí přes vánoč-ními svátky otázka, kde vezmou peníze na dár-ky, Raphael Fellmer z Berlína se podobnou otáz-kou vůbec nezabývá. A to nikoliv kvůli tomu, že by patřil mezi boháče. Fellmer prostě ze svého života peníze vytěsnil.

Ačkoliv má manželku a malé dítě, nevlastní žád-né bankovní konto, a dokonce ani peněženku. Když najde na ulici minci, nechá ji ležet. Přesto bydlí v nájmu, jeho rodina materiálně nijak ne-strádá a může si dovolit i zahraniční dovolenou. Jak je to možné?

„Prostě jsem se odstřihl od mamonu,“ říká la-konicky Fellmer, absolvent vysoké školy v nizo-zemském Haagu. Před čtyřmi lety cestoval s ka-marádem do Mexika a při tom si údajně ověřil, že i tak dalekou cestu je možné absolvovat

bez jediné mince v kapse. Přes Atlantik přepluli na lodi italského milionáře, kterému pomáhali s údržbou plavidla, po Mexiku jezdili stopem a jídlo a ubytování platili tak, že si ho odpracovali.Jídlo ještě rozdávám sousedům

Fellmer se po této údajně velmi pozitivní zku-šenosti, rozhodl, že se pokusí žít bez peněz i v domovském Berlíně. A to i přesto, že si z cest přivezl těhotnou manželku, původem z Mallor-ky, a manželům se zanedlouho narodila dcera. Fellmerovi si pronajali malý byt ve spodní pat-ře vily jednoho berlínského advokáta, místo ná-jmu však majiteli pomáhají s úklidem, údržbou domu a zahrady. Touto protislužbou pak hradí i náklady za energie. „Pro jídlo chodím pravidelně do kontejnerů u velkých supermarketů. I když si vybírám pouze biopotraviny, najdu vždycky to-lik kvalitního jídla v originálním balení, že ještě rozdávám sousedům,“ říká Fellmer.

23

Oblečení získává rodina na šatních burzách, ze sbírek nebo opět pomocí nějaké protisluž-by. Mladý Berlíňan přitom sám přiznává, že se jeho styl života občas setkává s nepochopením. „Někdy slyším poznámky o tom, že jsem líný a odmítám pracovat. Jenže já se rozhodně jako pří-živník necítím. Beru si jen to, co jinde přebývá a zbytečně by skončilo na skládce,“ říká Fellmer. Hájí se také tím, že kromě příspěvku na dceru nepobírá žádné sociální dávky. To, co nedoká-že najít, získává formou práce za protislužbu. Třeba když potřeboval pračku, dostal ji za jeden den mytí oken.

Úplně bez peněz ale rodina přece jen nežije, pro-tože si musí platit zdravotní pojištění za sebe a za dceru. „Ještě bohužel nejsme úplně nezávislí na penězích ,“ přiznává Fellmerova žena Nieves. Na pojištění slouží její úspory a občasný výdě-lek psycholožky. To údajně ale nijak nepopírá základní životní filozofii Fellmerových, kteří pe-nězi platí jen naprosto nezbytné věci, které jinak než peněžní výměnou získat nemohou.Cítíme se bohatí, máme čas

„Lidé nepotřebují stále nové a nové auto, nemu-sejí vydělávat pořád víc a víc, mohou žít spoko-jeně i bez peněz. My se cítíme velmi bohatí, pro-tože volně disponuje něčím nesmírně vzácným a tím je čas,“ tvrdí Fellmer.

Němce jeho příběh zaujal, a Fellmer proto jezdí na přednášky, byl hostem několika televizních pořadů, napsal úspěšnou knihu. Jako honorář si nebere peníze, ale třeba lístky na vlak nebo na loď, aby rodina mohla cestovat. A to i do zahra-ničí. Po jednom televizním talkshow dostal Fell-mer například nabídku, zda by se za peníze a ubytování nestaral německému milionáři o jeho biofarmu v Toskánsku.

I když Fellmerův způsob života vyvolává u mnoha Němců rozpaky, pravdou zůstává, že po-dobných lidí, snažících se omezit „moc peněz“, rapidně přibývá. Jen v samotném Německu už fungují desítky komunit, jejichž členové si mís-to peněžní výměny vyměňují služby. V Severní Americe se počet takových skupin odhaduje na dva a půl tisíce.

24

25

Mluví se o vás jako o nekon-formní umělkyni. V čem tkví ta nekonformnost?

Lidem zřejmě přijde nekon-formní to, že nemám žádné školy, kromě základní. Zname-ním jsem Rak, a všechno je tedy u mě opačně, navíc má tvrdo-hlavost má opravdu výrazné formy. Jakmile přijde sebemen-ší tlak, třeba od rodiny nebo z okolí, okamžitě se postavím na zadní. Takže v těch patnácti letech, kdy vás okolí láme do různých variant studia, jsem se rozhodla sama.

Takže jste rovnou po základní škole šla na volnou nohu jako malířka?

V rámci odporu mě napadlo, že si vyberu tu nejbizarnější střed-ní školu, na kterou narazím. Bylo to Waldorfské lyceum, pro mě naprosto neznámá institu-ce. Po dvou letech mi přišlo, že myšlenku, pro kterou jsem tam šla, už mám a v pololetí jsem ukončila studium.

Pak už nastala vaše malířská kariéra?

Seděla jsem na Petříně a malo-vala nějaký obrázek. Šel kolem pán a zeptal se, za kolik bych ho prodala. Řekla jsem mu z hecu osm tisíc, on si je šel vy-brat a dal mi je za jednu kresbu. To byl impulz pro to, abych šla cestou malířky. Od šestnácti let se tedy živím uměním.

Ve vašich obrazech cítím spíše romantický nádech, z části je v nich Trnka a z části Chagall. Souhlasíte?

Trnka mi je blízký barevností a pohádkovostí. Chagall je pro mě trochu divoký barvami. Maluji sebe sama podle obrazu v zrcadle. Ale pro mě je důle-žitá spíš duchovní předloha než hmotná. Sedím sama před plátnem do té doby, dokud mi nevznikne v hlavě finální před-stava. Je to emoční zvracení do dané formy. Musím to dát hned, zpětně se k obrazu moc nevracím.

Pojmenováváte obrazy?

Ano, ale vždy volím tak pov-šechné názvy, aby pozorova-tele nijak neovlivnily. Líbí se mi, když dílo vyvolá v každém člověku něco jiného. Používám často symboliku, které však ro-zumím většinou jen já.Pro mě tvorba plní formu ar-teterapie a tím je účel dosažen. Ovšem příběh, který si tam ně-kdo najde, funguje už mimo mě.

Jak vás napadlo dělat obrazy z drobků nebo jehličí?

Došlo k tomu v kavárně v Brně. Jedla jsem čokoládový dort a můj přítel mi řekl, abych z těch zbytků čokolády namalovala medvěda. Takže to vlastně vy-myslel on. Já si pak tyto práce vyfotím na telefon a vystavuju je prostřednictvím sociálních sítí.Nicméně na Bali mé čokoládo-vé obrazce na talířích zalili do rezinu, dvousložkové prysky-řice, takže díla zakonzervovali. Jenže kvůli tomu ztratila krát-kodobost, která mě zajímá nej-víc.

I vaše čtyřletá dcera už maluje. Děláte spolu na nějakém díle?

V Karlíně budeme vystavovat společný obraz. Ona ovšem maluje abstraktní obrazy. Když se mnou jednou vystavovala, říkalo mi pár lidí, že se jim ty abstraktní obrazy líbí víc. Na internetu si její práci dokonce někdo spletl s obrazem Michala Rittsteina.

Dcera jde stejnou cestou jako vy. Váš děda herec nechtěl, abyste šla v jeho stopách?

Zpočátku tam asi nějaký ná-znak byl, ale brzy pochopil, že by to nešlo. Sice jsem děla-la zkoušky na konzervatoř, ale skončilo to na hudební nauce, když ode mě dostali na noto-vém papíře namalovaný obrá-zek. Děda mou malířskou kari-éru nakonec podporoval a stál za mnou. Myslím si, že dcera Jasmína půjde spíš v jeho šlépě-jích.

Proč bude vaše výstava v Ka-sárnách Karlín jen tři dny?

To souvisí s tou okamžitostí. Většinou vystavuji krátce. Líbí se mi, že tam někdo přijde a musí si to zažít hned, protože za dva dny už to tam nebu-de. Všechny mé výstavy byly prodejní. Neobklopuji se svý-mi obrazy, jakmile je odložím, pouštím je dál. Zajímá mě tvůr-čí proces, ne hotová věc. Ne-mám žádné obrazy pověšené na zdech. V části ateliéru, kde pracuji, jsou pouze bílé stěny, aby mě nic nerušilo.

V rámci výstavy bude i pre-zentace vašeho albového de-butu. Nastupujete na hudební dráhu?

S mým kamarádem a produ-centem Jiřím Burianem nahrá-váme elektronické album. On ho postavil po hudební stránce, já zpívám v anglickém jazyce. Budeme hrát v klubech ve dvo-jici s podporou světelné perfor-mance mého přítele Světlonoše.

Máte velký umělecký rozptyl. O návratu k herectví neuvažu-jete?

Pokud nepřijde nějaká zají-mavá nabídka, tak se do toho sama nepohrnu. Spíš mě zají-má tetování, mé vlastní motivy, ale místo plátna kůže. Ráda po-znávám nové materiály a nový obor beru jako výzvu.

Rejstřík odkazů

https://spotmagazine.cz/62-kuze-jako-umelecke-platno

Roverský kmen, číslo 101

http://umelecka.cz/workshop-opava/

http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/441267/bitcoin-v-cesku-prilakal-desetitisice-lidi--obchody-ho-ale-prilis-neberou.html

http://www.infoabsolvent.cz/Rady/Clanek/7-0-10

http://www.czechdesign.cz/temata-a-rubriky/lesk-a-bida-designbloku-kdo-letos-uspel-a-kdo--propadl

https://ekonomika.idnes.cz/znacky-cqo-/ekonomika.aspx?c=A160207_104402_ekonomika_skr

http://www.stoplusjednicka.cz/az-budeme-vsichni-vegany-co-znamenal-prechod-vsech-vegan-skou-stravu

https://www.vice.com/cs

http://www.ostravan.cz/43388/kukacka-v-ostrave-opet-klade-sva-vejce-do-hnizd-mestskeho--prostoru/

http://plato-ostrava.cz/vladimir-skrepl-broucci/

http://umelecka.cz/vlastislav-hofman-pocta-invenci/

http://umelecka.cz/studentske-volby-2017/

https://relax.lidovky.cz/berlinan-ukazuje-jak-zit-spokojene-bez-penez-f37-/zajimavosti.aspx?c=A131206_163229_ln-zajimavosti_mc

https://www.novinky.cz/kultura/451967-vytvarnice-lena-brauner-vlastnimi-obrazy-se-neobklo-puji.html