Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav

Martin Hájek Odsun Němců z Olomouce

Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Martin Markel, Ph.D. 2011

2

Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím

uvedených pramenů a literatury.

………………………………….

3

Zde bych chtěl poděkovat vedoucímu magisterské práce Mgr. Martinu Markelovi,

Ph.D. za jeho podnětné rady, otevřený přístup a spoustu času, který mi ke konzultaci této

práce věnoval.

Dále bych chtěl poděkovat za pomoc Ondřeji Košatovi z Českého statistického úřadu a

Dr. Helmutu Demattiovi z Bavorského hlavního státního archivu v Mnichově.

Nakonec bych chtěl také vyjádřit díky svým přátelům za psychickou podporu během

přípravy a psaní této práce.

4

Obsah:

Úvod 5

1. Vymezení tématu práce 7

Obsahové vymezení tématu 7

Geografické vymezení tématu 8

Použité prameny, literatura a metodologie 9

Dosavadní zpracování tématu 11

2. Historický úvod 15

Olomouc a místní Němci mezi léty 1918-1938 15

Olomouc a místní Němci v letech 1938-1945 23

3. Postavení a odsun německé komunity v Olomouci v letech 1945-1946 27

Olomouc po druhé světové válce 27

Olomoučtí Němci od konce války do konce srpna 1945 30

Internační tábor Olomouc – Nové Hodolany 39

Další tábory na Olomoucku 46

Mimořádný lidový soud v Olomouci 48

Zvláštní postavení některých skupin osob německého obyvatelstva 52

Olomoučtí Němci od konce války od září do prosince 1945 55

Olomoučtí Němci a příprava na organizovaný odsun (leden až pol. dubna 1946) 57

Organizovaný odsun 60

Olomouc a místní Němci po skončení odsunu 65

4. Osudy odsunuté německé komunity od r. 1946 68

Olomoučtí Němci v nové vlasti 68

Vývoj po Sametové revoluci 69

Závěr 72

Použité zkratky 76

Použitá literatura a prameny 77

Přílohy 81

5

Úvod

Odsun německého obyvatelstva z Československa po druhé světové válce výrazně

změnil obraz českých zemí. Po sedm století spolu zde vedle sebe žili česky a německy

mluvící lidé. Toto soužití bylo po celou dobu provázeno spoluprací, přátelskými i rodinnými

vazbami a obchodními vztahy, ale bylo také poznamenáváno i nedůvěrou, nepřátelstvím a

nacionálními konflikty. Spolu se vznikem moderních národů a národního vědomí v 19. století,

rostlo soupeření mezi Čechy a Němci a objevovaly se různé národní konflikty, které

vygradovaly v první polovině 20. století. Přes nadějná léta česko-německé spolupráce

v dobách první republiky, kdy se mohlo zdát, že národnostní rozepře budou postupem času

otupeny, přišla hospodářská krize, nástup nacismu k moci v sousedním Německu a spolu

s ním i postupná radikalizace velké části sudetských Němců. Desetitisíce z nich ale

nepodlehly propagandě a nátlaku ze strany henleinovců a zůstaly věrní ideálům demokracie a

národnostního smíru, čímž si tehdy získaly sympatie českého obyvatelstva. V dobách

nacistické okupace, která byla provázena do té doby nebývalou brutalitou, se mezi oběma

národy vytvořila obrovská propast, jež vedla k odsunu německého obyvatelstva z českých

zemí. Nenávist k Němcům byla v české společnosti natolik silná, že ta již nebyla ochotná a

schopná rozlišovat mezi „hodnými“ a „zlými“ Němci a podporovala radikální vyřešení

národnostního konfliktu formou vystěhování veškerého německého obyvatelstva

z Československa.

Předkládaná magisterská práce se, jak již její název napovídá, zabývá především

odsunem německého obyvatelstva na regionální úrovni (město Olomouc). Pro lepší pochopení

výkladu zachází i do předchozích i pozdějších událostí. Po teoretickém úvodu, který obsahuje

vymezení tématu práce po obsahové a geografické stránce a hodnocením použitých pramenů,

následuje popis historického vývoje v dobách první a druhé republiky a nacistické okupace.

Hlavní těžiště je ale kladeno na poválečný vývoj. Nejprve je popsána politická a společenská

situace Olomouce po druhé světové válce, která nám může posloužit k lepšímu pochopení

lokálních reálií. Poté se výklad soustředí na popis postavení německého obyvatelstva města

v prvních měsících po druhé světové válce (květen – srpen 1945). Chronologický výklad je

přerušen několika kapitolami, které se věnují specifickým tématům – Internačnímu táboru

Olomouc – Nové Hodolany a několika dalším menším táborům na Olomoucku,

Mimořádnému lidovému soudu Olomouc a postavení několika specifických kategorií

německy mluvícího obyvatelstva. Poté pokračuje chronologický výklad, rozdělený na tři

části: První část se věnuje poslední měsícům roku 1945 (září – prosinec), kdy došlo ve vztahu

k německému obyvatelstvu k jistému uklidnění situace. Druhá se věnuje počátečním měsícům

6

roku 1946 (leden – polovina dubna), které byly ve znamení příprav na organizovaný odsun.

Třetí část se věnuje popisu samotného organizovaného odsunu, který trval od 17. dubna do

19. října 1946. Poslední část práce je věnována popisu situace po odsunu. Nejprve je zde

popsána situace olomouckých Němců v době následující bezprostředně po ukončení

organizovaného odsunu. Poté je věnován prostor k popisu situace odsunutých olomouckých

Němců ve SRN, přičemž hlavní důraz je kladen především na společenské aktivity (jejich

adresář, spolek a časopis) s vazbou k jejich bývalému bydlišti. Nakonec následuje několik

stručných poznámek k porevoluční spoluprácí mezi Olomoucí a Nördlingenem, který nad

vysídlenými olomouckými Němci převzal v r. 1976 patronát.

Problematika odsunu Němců z Olomouce nebyla doposud podrobněji zpracována.

Doufám tedy, že tato práce přispěje k lepšímu poznání regionální historie.

7

1. Vymezení tématu práce

Obsahové vymezení tématu

Tematika odsunu Němců z Československa patří v posledních dvaceti letech mezi

oblíbené náměty prací české historiografie. Zatímco celostátní (a mezinárodní) aspekty

odsunu jsou již poměrně velmi dobře probádány a vyšlo o nich velké množství literatury,

v regionální historiografii zůstávají stále ještě některá bílá místa. V předchozích letech

vzniklo mnoho prací věnujících se odsunu Němců na lokální úrovni. Z nich bychom mohli

jmenovat např. práce Karla Řeháčka o Karlovarsku,1 Milana Skřivánka o Svitavsku,2 Tomáše

Knoppa o Jesenicku3, Jiřího Petráše o Českobudějovicku4 nebo Martina Markela o jižní

Moravě.5 Mimoto vyšlo ještě velké množství odborných článků a odsun Němců na lokální a

regionální úrovní rovněž patří i mezi oblíbená témata bakalářských a magisterských

diplomových prací. Jedním z několika míst někdejšího německého osídlení v českých zemích,

které doposud zůstávalo stranou pozornosti historiků, je město Olomouc.

V této práci klademe hlavní důraz na výzkum situace německého obyvatelstva

Olomouce od konce druhé světové války až po ukončení organizovaného odsunu na podzim

roku 1946. Především zde bude zdůrazněno postavení německého obyvatelstva, velká

pozornost bude věnována internačním táborům, především táboru v Olomouci – Nových

Hodolanech, a organizovanému odsunu. Pro lepší pochopení a zasazení do širšího kontextu se

předkládaná práce bude věnovat i historii česko-německého soužití v Olomouci v dobách tzv.

první a druhé republiky a Protektorátu. Zároveň zde bude stručně zmíněna i situace po

ukončení odsunu, život vysídlených olomouckých Němců ve Spolkové republice Německo a

porevoluční spolupráce mezi Olomoucí a Nördlingenem, který nad vysídlenými Olomoučany

převzal patronát a kde také sídlí jejích spolek.

Při přesnějším vymezení tématu výzkumu je také nutné si přesně definovat, kdo je

považován za „Němce“. Přestože národnost nepovažujeme za objektivní kategorii, důležité je,

že tehdejší doba ji za takovou považovala. Podle § 6 dekretu prezidenta republiky 5/1945 Sb.

„za osoby národnosti německé nebo maďarské jest považovati osoby, které při kterémkoliv

1 ŘEHÁČEK, Karel: Němci na Karlovarsku v letech 1945-1948. Plzeň 2011. 2 SKŘIVÁNEK, Milan: Odsun Němců ze Svitavska 1945-1947. Hradec Králové 1995. 3 KNOPP, Tomáš: Předkládám na vědomí. Jesenicko 1945-1948. Jeseník 2005. 4 PETRÁŠ, Jiří: Česko-německá problematika v Českých Budějovicích po skončení druhé světové války. České Budějovice 2007. 5 MARKEL, Martin: Vysídlení Němců z jižní Moravy 1945-1949. Brno 2002.

8

sčítání lidu od roku 1929 se přihlásili k německé nebo maďarské národnosti nebo se staly

členy národních skupin nebo útvarů nebo politických stran, sdružujících osoby německé nebo

maďarské národnosti.“6 Později vydaný dekret č. 33/1945 Sb.7 z 2. srpna 19458 pak zbavil

všechny Němce, s výjimkou těch, kteří se zbraní v ruce bojovali proti nacismu, trpěli pod

nacistickým útlakem a nebo se v době ohrožení ČSR přihlásili k české národnosti,

československého státního občanství, čímž z nich udělal cizince a právně tak vytyčil cestu

k jejich vysídlení z Československa.

Geografické vymezení tématu

V naší práci se budeme věnovat odsunu Němců z Olomouce v tehdejších hranicích

města. Olomouc byla tehdy tvořena patnácti městskými částmi: Olomouc – vnitřní město

(Olmütz – Stadt), Bělidla (německy Bleich), Černovír (Czernowier), Hejčín (Hatschein),

Hodolany – Rolsberk (Hodolein), Chválkovice (Chwalkowitz), Klášterní Hradisko (Kloster

Radisch), Lazce (Laska), Neředín (Neretein), Nová Ulice (Neugasse), Nové Sady (Neustift),

Nový Svět (Neue Welt), Pavlovičky (Paulowitz), Povel (Powel) a Řepčín (Hřebtschein).9

Společně tvořily tyto městské části zároveň i okres Olomouc – město, který byl po druhé

světové válce zpravován Ústředním národním výborem Olomouc – město. Německé

obyvatelstvo tvořilo před první světovou válkou většinu ve Vnitřním městě a převahu mělo i

ve čtvrtích Neředín, Nová Ulice, Nové Sady, Nový Svět a Povel, zatímco v ostatních

městských částech převažovalo české obyvatelstvo.10

Německá menšina v Olomouci tvořila jazykový ostrov mimo souvislé německé

osídlení v pohraničí. Před připojením národnostně převážně českých obcí v r. 1919 byla

Olomouc německým městem se silnou českou menšinou, po připojení se poměr obrátil.11

Souvislé německé osídlení začínalo na sever od Olomouce až v oblasti u Šternberka a na

východ v Oderských vrších. Stručně lze konstatovat, že německá populace obývala především 6 5/1945 Sb. Dekret presidenta republiky ze dne 19. května 1945 o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů. Dostupné na http://www.psp.cz/docs/laws/dek/51945.html 7 33/1945 Sb. Ústavní dekret presidenta republiky ze dne 2. srpna 1945 o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské. Dostupné na http://www.psp.cz/docs/laws/dek/331945.html 8 Ve skutečnosti podepsaný až 3. srpna. ARBURG, Adrian von: Problematika návratu „neprávem odsunutých“ osob v projednávání ústředních státních orgánů. In: ARBURG, Adrian von, DVOŘÁK, Tomáš, KOVAŘÍK, David a kolektiv: Německy mluvící obyvatelstvo v Československu po roce 1945. Brno 2010. 9 Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960. Svazek III. Okresy: Olomouc město a venkov, Litovel, Šternberk, Mor. Beroun. Ostrava 1972, s. 42. 10 Tamtéž, s. 53-60. 11 Podle sčítání lidu z r. 1930 žilo v Olomouci – městě 47 861 Čechů, 15 017 Němců, 2 613 příslušníků jiných národností a 949 cizinců. Historický, s. 30.

9

střed Olomouce a některá jeho jižní předměstí a obce nacházející se na jih od města –

výraznou většinu měla v obcích Kyselov (Giesshübel), Nemilany (Nimlau) a Slavonín

(Schnobolin).

V okrese Olomouc – venkov existovalo ještě několik obcí s německou většinou.

Jednalo se o obce Hlubočky (německy Hombok), Hrubá Voda (Gross Wasser), Jestřabí

(Habicht; po druhé světové válce obec zanikla), Pohořany (Pohorsch), Posluchov (Posluchau)

a Varhošť (Haslicht). Přibližně vyrovnaný poměr mezi českou a německou složkou

obyvatelstva měly obce Hněvotín (Nebotein), Nedvězí (Nedweis) a Rataje (Rattei). Silnou

německou menšinu měla většinově česká obec Velká Bystřice (Gross Wisternitz).12 Pro lepší

přehled o geografickém rozmístění německého osídlení ve městě Olomouci a v okrese

Olomouc – venkov viz mapu, která se nachází v přílohách k této práci (Příloha čís 1. na s. 82).

Asi 25 km západně od Olomouce se na Konicku nacházel brodecký německý jazykový

ostrůvek tvořený šesti obcemi.

Použité prameny, literatura a metodologie

Jedním z nejdůležitějších pramenů k této práci byly zápisy z jednání Rady a Pléna

Ústředního národního výboru v Olomouci – městě a Okresního národního výboru Olomouc –

venkov, které hodně vypovídají o tehdejších opatřeních vůči Němcům, o jejich nasazování na

práce a změnách v majetkových poměrech. Většinou se jedná o velice stručné zprávy, které

ale mají vysokou informační hodnotu. Dozvíme se z nich mnoho konkrétních informací

především o tehdejší politice, ale nedozvíme se z nich příliš o společenské náladě. K tomu

nám mohou posloužit měsíční zprávy Sboru národní bezpečnosti, v nichž se objevují hlášení o

změnách nálad obyvatelstva mj. i ve vztahu vůči Němcům.

Důležitým pramenem pro výzkum odsunu Němců z Olomouce je dochovaný archivní

fond Internačního tábora v Olomouci – Nových Hodolanech a Odsuvného střediska

v Olšanech – Lutíně. Nachází se v něm soupisy všech osob, které prošly hodolanským

internačním táborem, nejrůznější seznamy osob roztříděných podle kategorií, k dispozici nám

mohou být i dokumenty Vyšetřovací komise, která působila při táboře. Je ale potřeba

zdůraznit, že materiály internačního tábora nám nic nevypovídají o poměrech, které v táboře

panovaly. Z literatury i primárních pramenů je známo, že v době, kdy byl tábor spravován

pseudopartyzánskou Moravskou brigádou, byly poměry v něm krajně nehumánní. Docházelo

12 Tamtéž, s. 61-126.

10

tehdy k falšování úmrtních oznámení, takže se z těchto dokumentů nemůžeme např.

věrohodně dozvědět, jaké byly skutečné příčiny smrti. Poměry v táboře se změnily k lepšímu

poté, co byl převzat pod správu Okresního národního výboru Olomouc – venkov. Součástí

tohoto archivního fondu jsou i evidenční knihy, v nichž se nacházejí soupisy všech lidí, kteří

byli odsunuti z Odsuvného střediska Lutín – Olšany.

K vylíčení situace uvnitř Internačního tábora v Nových Hodolanech nám mohou

pomoci vzpomínky pamětníků, publikované v časopise Olmützer Blätter, v souborech

vzpomínek vysídlených Němců nebo ze sbírek Sudetoněmeckého archivu, který je spravován

Bavorským státním archivem v Mnichově. K těmto vzpomínkám je ale nutno přistupovat

kriticky. Je potřeba si všímat, s jak velkých časovým odstupem vznikaly, kdo je jejich

autorem a co svým svědectvím sledoval, jaké je celkové zabarvení vyprávění atp. Za nejvíce

relevantní považujeme vzpomínky ze sbírky Wenzela Jaksche, jež měla sloužit jako podklad

pro petici sudetských Němců, adresovanou OSN a čtyřem světovým velmocím, které se

zúčastnily postupimské konference. Tyto vzpomínky byly zaznamenávány v období těsně po

odsunu, jsou známá jména (a tehdejší adresy) pamětníků a byla ověřována jejich minulost

(jedná se o lidi, kteří nebyli členy NSDAP). Souhrnně lze říct, že ověřování vzpomínek

každého z pamětníků je možné pouze vzájemnou komparací a konfrontací jednotlivých

vyprávění. Lze v nich pak najít určité styčné body, které bychom mohli považovat za

věrohodné.

Dalším důležitým pramenem pro nás může být dobový lokální tisk. Zde ovšem,

bohužel, musíme konstatovat, že spíše než jako zdroj informací nám může posloužit jako

doklad tehdejší společenské atmosféry. Konkrétních informací o situaci olomouckých Němců

se v něm nachází málo, mnohem více prostoru je zde ale věnováno různým protiněmeckým

komentářům, pranýřování ohleduplného zacházení s Němci atp. Nacionálně nejvíce

šovinistickým se jeví komunistický deník Stráž lidu, oproti tomu národně socialistické Volné

Slovo poněkud překvapivě psalo mnohem věcnějším tónem. Poměrně dobrým zdrojem

informací byl i sociálně demokratický deník Čin, který ale oproti zbylým deníkům začal

vycházet až mnohem později,13 takže nezachycuje léto a podzim roku 1945. Lidovecký

Osvobozený Našinec obsahuje jen velmi málo zpráv k naší tématice.

Kromě těchto pramenů bylo při psaní této práce využito i nejrůznějších statistických

přehledů, které jsou zmíněny na konci práce v seznamu literatury.

13 První číslo Činu vyšlo až 11. prosince 1945.

11

Zaměření na regionální dějiny není možné bez hlubšího pochopení celostátních

souvislostí. Při psaní této práce jsme se opírali především o dnes již klasickou práci Tomáše

Staňka Odsun Němců z Československa 1945-1947.14 Další pomůckou nám byla práce Emilie

Hrabovec Vertreibung und Abschub. Deutsche in Mähren 1945-1947.15 Pro lepší pochopení

vývoje česko – německých vztahů nám dobře posloužila především dvoudílná kniha bývalého

německého sociálního demokrata Johanna Wolfganga Brügela Češi a Němci16 a úvod k edici

pramenů Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951 od kolektivu historiků

pod vedením Tomáše Staňka a Adriana von Arburga.17 Vedle těchto prací bylo při psaní této

magisterské práce využito k různým aspektům mnoho dalších odborných publikací, jejichž

seznam je k dispozici na konci práce.

Pro základní přehled o lokálních souvislostech jsme využívali tři kolektivní práce

historiků z Univerzity Palackého v Olomouci Malé dějiny Olomouce,18 Olomouc. Malé dějiny

města19 a nejnověji vydané velké dvousvazkové Dějiny Olomouce.20

Dosavadní zpracování tématu

V dobách komunistického režimu nebyla německá menšina v Olomouci a její

následný odsun příliš připomínána. Autoři Malých dějin Olomouce21 z r. 1972 se sice otázkou

německé menšiny v Olomouci zabývají, ale svůj výklad historie města skončili osvobozením

v květnu 1945 a poválečné historii se raději vůbec nevěnovali.

Osvobozená Olomouc, sborník prací vydaný k výročí 40 let od osvobození

Československa od nacismu, věnuje odsunu německé menšiny pouze několik vět. Josef Bartoš

a Miroslav Pospíchal v kapitole Čtyřicet let svobodné Olomouce22 píší: „Jestliže koncem

války byla Olomouc po všech stránkách přelidněná, po osvobození se situace začala rychle

měnit, hlavně ovšem v důsledku původně živelného odchodu a později organizovaného

odsunu německého obyvatelstva. Nejnebezpečnější a nejaktivnější nacisté byli po osvobození 14 STANĚK, Tomáš: Odsun Němců z Československa 1945-1947. Praha 1991. 15 HRABOVEC, Emilia: Vertreibung und Abschub. Deutsche in Mähren 1945-1947. Frankfurt am Main 1995. 16 BRÜGEL, Johann Wolfgang: Češi a Němci 1918-1938. Praha 2006.; BRÜGEL, Johann Wolfgang: Češi a Němci 1939-1946. Praha 2008. 17 Češi a Němci do konce druhé světové války. In: ARBURG, Adrian von, STANĚK, Tomáš (eds.): Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951 : Díl I., Češi a Němci do roku 1945 : úvod k edici. Středokluky 2010, s. 71-119. 18 Malé dějiny Olomouce. Ostrava 1972. 19 Olomouc. Malé dějiny města. Olomouc 2002. 20 Dějiny Olomouce. 2. svazek. Olomouc 2009. 21 Malé dějiny Olomouce. Ostrava 1972. 22 BARTOŠ, Josef, POSPÍCHAL, Miroslav: Čtyřicet let svobodné Olomouce. In: Osvobozená Olomouc. Sborník ke 40. výročí osvobození Československa. Olomouc 1985, s. 17.

12

zajištěni a soustředěni v táborech, např. v Hodolanech a na Nové Ulici23, ostatní byli (kromě

německých antifašistů) na základě Postupimské dohody odsunuti do Německa, hlavně v

průběhu roku 1946. V Olomouci se tak stav obyvatel snížil asi na 58 000, avšak od té doby již

město stále, i když pomalu početně rostlo.“24 V následujícím příspěvku Vývoj obyvatelstva

Olomouce od roku 1945 Tomáš Niesner píše, že „k nejvýraznějšímu zásahu do populace

města Olomouce po válce došlo v souvislosti s odsunem německé menšiny. Po II. světové

válce byla převážná většina příslušníků této menšiny, kteří se zpronevěřili životním, národním

a státním cílům ČSR, odsunuta podle dohody velmocí protihitlerovské koalice z

Československa. Odsun Němců byl řešen v duchu směrnic VIII. kapitoly Košického vládního

programu ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. o úpravě československého

státního občanství osob národnosti německé a maďarské a byl mezinárodně politicky a

mezinárodně právně stanoven Postupimskou dohodou.“25 Těchto několik vět obsahuje

tehdejší oficiální výklad o tom, proč k odsunu Němců z Československa došlo a proč byl

nutný. Zároveň ale neříkají vůbec nic o lokální situaci olomouckých obyvatel německé

národnosti. Po odsunu Němců z Olomouce, zůstalo ve městě (podle sčítání z r. 1950) pouhých

655 Němců, tedy 1,04 % obyvatel, což citovaný Tomáš Niesner interpretuje takto: „Němci se

na národnostní skladbě obyvatelstva města podíleli pouhým 1 %. Byl tak dovršen proces

zahájený v prvních letech samostatného československého státu po I. světové válce, ovšem za

zcela jiných podmínek a na zcela jiných základech. Z Olomouce se stalo město národnostně

homogenní.“26

Vývoj po r. 1989 umožnil svobodné historické bádání, takže se historici mohli začít

věnovat i tématům, které předchozí komunistický režim považoval za tabu.

V letech 1996 a 1997 publikoval olomoucký historik Josef Bieberle dva články pod

souhrnným označením Olomoučtí Němci. K 50. výročí jejich přesídlení27, ve kterých se

věnoval historii Němců v Olomouci a na Olomoucku od r. 1918 až do organizovaného

odsunu. V prvním díle nazvaném Mezi dvěma světovými válkami ukazuje společenský a

politický vývoj obyvatel německé národnosti. Dokládá v nich změnu postojů od nesouhlasu se

vznikem Československé republiky přes později převládající aktivistickou politiku až po

23 O tomto táboře se žádné prameny nezmiňují. Pokud existoval, není nám o něm nic známo. 24 BARTOŠ, Josef, POSPÍCHAL, Miroslav: Čtyřicet let svobodné Olomouce. In: Osvobozená Olomouc. Sborník ke 40. výročí osvobození Československa. Olomouc 1985, s. 17. 25 NIESNER, Tomáš: Vývoj obyvatelstva Olomouce od roku 1945. In: Osvobozená Olomouc. Sborník ke 40. výročí osvobození Československa. Olomouc 1985, s. 39. 26 Tamtéž, s. 40. 27 BIEBERLE, Josef: Olomoučtí Němci. K padesátému výročí jejich přesídlení. 1. Mezi dvěma světovými válkami. Střední Morava 3/1996, s. 4-12; BIEBERLE, Josef: Olomoučtí Němci. K padesátému výročí jejich přesídlení. 2. Poválečný rozchod. Střední Morava 4/1997, s. 4-22.

13

vzestup Henleinovy Sudetoněmecké strany. Autor se snaží nabourávat dodnes společensky

zažité představy o tom, že každý Němec byl henleinovec nebo nacista, a poukazuje tím na

nutnost diferenciovanějšího přístupu. Na mnoha příkladech ilustruje, že na Olomoucku

existovaly obce, kde negativistické strany vždy prohrávaly, potažmo kde se dokonce ani

neodvažovaly kandidovat. Dodává ale, že existovala místa se silnou podporou negativistů

(brodecký jazykový ostrůvek na Konicku). Tento článek se zaměřuje především na politické

dějiny (popis úspěchů a neúspěchů německých politických stran v různých obcích). Nic se

z něj bohužel nedozvíme např. o kultuře, spolcích a zájmových sdružením, nebo o

významných osobnostech. Bieberleho druhý článek Poválečný rozchod se opět snaží

ukazovat na nutnost diferenciovaného postupu vůči Němcům. Na jedné straně ukazuje

zvěrstva nacistů, spáchaná na samém konci války, na druhou stranu poukazuje na činnost

německých antifašistů. Popisuje excesy páchané proti německým civilistům krátce po druhé

světové válce a zmiňuje se i o poměrech v internačním táboře v Nových Hodolanech. Cílem

článku bylo upozornit na do té doby nijak nezpracované téma olomouckých Němců a

nabourat jednostranný pohled na tematiku sudetských Němců poukazem na činnost

německých antifašistů. V závěru autor vyhodnocuje, kolik Němců bylo odsunuto a kolik jich

na Olomoucku zůstalo. Velkým přínosem obou Bieberleho článků je snaha pustit se do

neprobádaného tématu a vytýčit základní směr bádání. V závěru sám autor přiznává, že je

ještě mnoho nezodpovězeného a nedořešeného a očekává další výzkum tématu.

V r. 2001 publikoval Josef Bieberle další článek nazvaný K novodobé historii Němců

na Olomoucku28 s podtitulem Kritický komentář k regionální historiografii včetně autoreflexe.

Jak už název napovídá, věnuje se v článku nedostatečnému historiografickému zpracování

tématu olomouckých Němců, přičemž sebekriticky zdůrazňuje, že pro to sám mohl něco

udělat. V textu konstatuje, že „doposud se nepodařilo uskutečnit systematický výzkum

pramenů (archivních fondů, německé historiografie, tištěných pramenů, ani pamětníků).“29

František Mezihorák, profesor na Univerzitě Palackého v Olomouci, vydal v r. 2008

dvojjazyčnou popularizačně pojatou knížku Olomoučtí Němci po druhé světové válce30, která

stručně informuje o poválečném životě Němců na Olomoucku a jejich odsunu do SRN. Píše

se v ní i o jejich novém domově a začleňování se do německé společnosti. V textu autor

popisuje i setkávání bývalých obyvatel Olomouce, jejich periodika Olmützer Anschriftenbrief

a Olmützer Blätter a zastřešující organizaci olomouckých vysídlenců Svaz domoviny 28 BIEBERLE, Josef: K novodobé historii Němců na Olomoucku. Střední Morava 12/2001, s. 124-130. 29 Tamtéž, s. 124. 30 MEZIHORÁK, František: Olomoučtí Němci po druhé světové válce. Olmützer Deutsche nach dem zweiten Weltkrieg. Olomouc 2008.

14

Olomouce a střední Moravy. Krátce se věnuje i porevoluční spolupráci mezi městem

Olomoucí a vysídlenými olomouckými Němci. Bohužel kniha má velmi malý rozsah, který

neumožňuje, aby jakékoliv z témat bylo rozpracováno podrobněji. Smyslem knihy bylo

zřejmě obeznámit širokou veřejnost s osudem olomouckých Němců.

Nejnovější dvousvazkové Dějiny Olomouce31, zpracované historiky z Univerzity

Palackého, představují zatím největší a nejpodrobnější zpracování dějin města Olomouce.

Karel Konečný zde ve třístránkové podkapitole Odsun Němců32 popisuje situaci olomouckých

Němců po druhé světové a jejich následné vysídlení. Poměrně hodně prostoru je zde

věnováno především hodolanskému internačnímu táboru a poměrům, které v něm panovaly,

zmíněny jsou zde i některé menší tábory. Konečný se zde věnuje, ale i roli místního tisku ve

stupňování protiněmeckých nálad ve společnosti. Jistý prostor je zde dán i místním

německým antifašistům a celkovému bilancování odsunu Němců z Olomouce. Oproti

předchozím textům se zde objevují nová fakta, resp. jsou zpřesňovány některé skutečnosti.

Jedná se o velice kvalitní zpracování tématu s odkazy především na primární prameny.

31 Dějiny Olomouce. 1. svazek. Olomouc 2009; Dějiny Olomouce. 2. svazek. Olomouc 2009. 32 Dějiny Olomouce. 2. svazek. Olomouc 2009, s. 277-279.

15

2. Historický úvod

Olomouc a místní Němci mezi léty 1918-1938

Vznik Československé republiky přivítalo české obyvatelstvo Olomouce s nadšením.

Německé obyvatelstvo bylo vývojem sice šokováno, ale nezmohlo se na odpor. K drobným

šarvátkám došlo jen na některých předměstích. Zpočátku olomoučtí Němci uvažovali o tom,

že by se jejich město mohlo připojit k nově vzniklé provincii Sudetenland, která byla utvořena

v oblasti severní Moravy a Slezska a která se měla podle představ jejich zástupců stát součástí

Německého Rakouska. Jejich naděje se ale brzy ukázaly jako liché, když bylo území

Sudetenlandu obsazeno československým vojskem.33 Političtí představitelé českého

obyvatelstva Olomouce si ustavili Národní výbor, kterému předsedal pozdější dlouholetý

starosta Richard Fischer. Činnost Národního výboru byla ukončena až 30. prosince 1918.34

Počátkem listopadu podalo dosavadní vedení města v čele se starostou Karlem

Brandhuberem35 demisi. 17. listopadu byla do čela města vládou jmenovaná komise v čele

s vládním komisařem Richardem Fischerem. Do komise bylo jmenováno 16 Čechů a 8

Němců. Za jednací řeč byla stanovena čeština a pro německé úředníky byly vypsány kurzy

češtiny. K tomu navíc městský úřad přijal 81 českých úředníků.36 „Počeštění“ Olomouce bylo

ještě umocněno připojením předměstí (1919), v nichž převažovali obyvatelé české národnosti.

V tomto ohledu jde o analogický postup vzhledem k jiným moravským městům, ve kterých

tvořilo německé obyvatelstvo před první světovou válkou většinu (Brno, Moravská Ostrava,

Jihlava). K městu Olomouc tak byly připojeny obce Bělidla, Černovír, Hejčín, Hodolany-

Rolsberk, Chválkovice, Lazce, Neředín, Nová Ulice, Nové Sady, Nový Svět, Pavlovičky,

Povel a Řepčín,37 z nichž obce Neředín, Nová Ulice, Nové Sady, Nový Svět a Povel byly

obce s převahou příslušníků německé národnosti, zatímco ostatní jmenované obce měly

českou většinu.38 Celkově se počet obyvatel Olomouce připojením třinácti předměstských

obcí zvýšil ze 22 tisíc na 57 tisíc.39 Rozloha města se zvětšila z 300 na 4 053 ha.40 Výrazně se

změnila národnostní struktura, resp. poměr mezi českým a německým obyvatelstvem: podle

33 TRAPL, Miloš: V republice. In: Olomouc. Dějiny města. Olomouc 2002, s. 219-220. 34 Tamtéž, s. 218-220. 35 Karl Brandhuber byl starostou již od r. 1896. 36 TRAPL, s. 220. 37 Historický, s. 42. 38 Tamtéž, s. 54-60. 39 Údaje vycházejí ze sčítání lidu z let 1910 a 1921. Historický s. 30. 40 Tamtéž, s 29.

16

sčítání lidu z r. 1921 žilo 39 213 občanů české národnosti (68,5 %), 15 818 německé (27,7 %)

a 1 072 jiné (z nichž nejvíce se hlásilo k národnosti židovské – 792).41 Oproti tomu podle

sčítání z r. 1910 byl poměr českého a německého obyvatelstva 8 030 (36,1%) ku 13 253 (59,6

%).42 Považujeme ale za nutné poznamenat, že zatímco v dobách první Československé

republiky byla zjišťována přímo národnost občanů, při sčítáních lidu, které proběhly ještě

v době Rakouska-Uherska, byla zjišťována obcovací řeč (Umgangssprache), což mohlo vést

k jistému zkreslení. Např. občané židovského vyznání v Olomouci se hlásili k německé

obcovací řeči, ale v době první republiky využili mnozí z nich možnosti přihlásit se

k židovské národnosti. Mohlo docházet i k jiným přesunům mezi národnostmi např. mezi

příslušníky smíšených manželství nebo mezi národnostně indiferentními lidmi.

Pro větší přehlednost uvádím tabulku (Tab. 1.) růstu počtu obyvatel Olomouce a počtů

lidí, hlásících se k české a německé národnosti, převedenou na hranice města z r. 1919:

obyvatel národnosti

obyvatel celkem české německé

1910 50 999 26 733 22 856 1921 57 206 39 213 15 818 1930 66 440 47 861 15 017

Tab. 1. Vývoj počtu obyvatel Olomouce43

Následující tabulka (Tab. 2.) vychází z dat z posledního předválečného sčítání lidu

(1930) a vyjadřuje procentuální podíl německého obyvatelstva na celkové populaci

podle jednotlivých městských čtvrtí:

41 TRAPL, s. 223. 42 Historický, s. 30. 43 Data převzata z Historický, s. 30. Údaje z r. 1910 byly přepočítány na území Olomouce v hranicích z r. 1919, tzn. že k údajům za město Olomouc byly připočteny údaje za obce, které se staly součástí Olomouce až v r. 1919.

17

Bělidla 9,99% Černovír 1,07% Hejčín 5,99% Hodolany 8,75% Chválkovice 7,31% Kl. Hradisko 7,92% Lazce 7,78% Neředín 15,37% Nová Ulice 30,36% Nové Sady 45,41% Nový Svět 22,00% Olomouc V. m. 64,40% Pavlovičky 44,30% Povel 44,80% Řepčín 0,95%

Tab. 2. Podíl obyvatel německé národnosti na celkové populaci v jednotlivých čtvrtích

Olomouce podle sčítání lidu z r. 193044

Vedle Čechů, Němců, Židů a příslušníků dalších národností a cizinců,45 existovala ve

městě ještě jedna skupina lidí, která není zachycena v žádných statistických přehledech.

Jednalo se o lidi ze smíšených rodin, popř. lidi, kteří neměli jasnou národní identitu a

nevnímali se ani jako Češi ani jako Němci.46 Jelikož nebylo možné nechat kolonku národnosti

při sčítáních lidu nevyplněnou, hlásili se tito lidé střídavě za Čechy nebo za Němce. Česká

společnost tyto „obojživelníky“47 vnímala po druhé světové válce velmi negativně jako

oportunisty, kteří se hlásili ke svému češství, když z toho měli prospěch, a naopak v době

německé okupace oprašovali své němectví. „Město Olomouc je – bohužel – jedním z mála

našich měst, kde spousta občanů nevěděla snad nikdy, zda jsou Češi nebo Němci“, psal v r.

1946 sociálnědemokratický deník Čin a odsuzoval tyto lidi jako bezcharakterní chameleóny.48

Chad Bryant ve práci Prague in Black. Nazi Rule and Czech Nationalism píše: „Especially in

language islands like Brno and Olomouc many people were unaware of their national heritage

44 Data pro tuto tabulku byla převzata z knihy Statistický lexikon obcí v republice Československé 1930: 2: země Moravskoslezská. Praha 1935, s. 85. 45 Podle sčítání lidu z r. 1930 žilo v Olomouci kromě zmiňovaných Čechů, Němců a Židů ještě 1215 Maďarů, 304 Ukrajinců a Rusů, 146 Poláků, 20 příslušníků jugoslávských národů, 1 Cikán (Rom) a 10 lidí, u kterých se nepodařilo zjistit jejich národnost. Kromě toho žilo v Olomouci ještě 949 cizinců. 46 Obdoba českobudějovických Budweisers, jevu popsaném v knize KING, Jeremy: Budweisers into Czechs and Germans. A Local History of Bohemian Politics, 1848-1948. Princeton and Oxford 2002. 47 Pojem „obojživelníci“ („amphibians“) jsme převzali z knihy BRYANT, Chad: Prague in Black. Nazi Rule and Czech Nationalism. Cambridge (Massachusetts) and London (England) 2009. 48 Chtějí nazpět to, čeho se zřekli. Na 3000 žádostí o češství v Olomouci. Čin, roč. 2, čís. 83, 7. 4. 1946, s. 5.

18

or inhabited an »intermediary stratum« that hovered above cultural boundaries.“49 S odstupem

času je těžké tyto lidi nějak soudit, zvláště pokud nevíme, co si o své identitě skutečně mysleli

a jak se cítili. Mnozí z nich se možná skutečně přidávali k Němcům z oportunismu, stejně

jako se před tím z oportunismu hlásili k Čechům. Je potřeba si ale uvědomit, že takovéto

skupiny na pomezí mezi národními identitami vznikají všude, kde existuje velká promíšenost

obyvatelstva.50 Přestože není možné tuto skupinu „obojživelníků“ – lidí na pomezí mezi

češstvím a němectvím – přesně kvantifikovat, je potřeba brát je do úvahu při uvažování o

českém vypořádávání se se vším německým a o odsunu německého obyvatelstva po druhé

světové válce.

Politický vývoj olomouckých Němců v době první republiky se v zásadě kryje

s postoji příslušníků německé národnosti v celé Československé republice. Po krátkém

období, kdy dávali němečtí politici najevo nesouhlas se vznikem republiky, se s novým

vývojem smířili a začali vést konstruktivní politiku. Německé strany v ČSR by bylo možné

rozdělit na dva základní tábory: aktivistické a negativistické. Zatímco negativistické byly

silně nacionalisticky zaměřeny a nesmířily se se vznikem Československa, aktivistické se

snažily provádět konstruktivní politiku směřující k postupnému zlepšování postavení německé

menšiny. Díky své „státotvorné pozici“ získaly pro své členy i místa ve vládě. Třetím

proudem německé politiky byl proud komunistický – Komunistická strana Československa

byla v dobách první republiky jedinou relevantní multinacionální stranou, jejímiž členy byli

příslušníci všech národnostních skupin žijících v zemi. V souvislosti s vypuknutím

hospodářské krize a s nástupem nacistů k moci v Německu v r. 1933 začala posilovat

německá negativistická politika, reprezentovaná od r. 1935 Henleinovou Sudetendeutsche

Partei (SdP), která se v následujících třech letech stala hegemonem německé politiky

v Československu. Proti ní stály oslabené aktivistické strany, z nichž mnohé se s ní postupně

sloučily, a od r. 1938 již pouze němečtí sociální demokraté, komunisté a nově vzniklý

Německý hospodářský svaz, založený živnostníkem Adolfem Hrochem.51

Dne 15. června 1919 proběhly první komunální volby po vzniku republiky. Volilo se

v nich poprvé podle všeobecného, rovného a tajného hlasovacího práva. Německé

nacionalistické strany utvořily jednotný předvolební blok, samostatně kandidovali němečtí 49 BRYANT, s. 65. 50 Zde bychom si dovolili udělat paralelu k tzv. Jugoslávcům v bývalé Jugoslávii, nebo „sovětským lidem“ v bývalém SSSR. 51 O této sympatické, byť marginální, iniciativě se stručně zmiňuje např. BIEBERLE, Josef: Olomoučtí Němci. K padesátému výročí jejich přesídlení. 1. Mezi dvěma světovými válkami. Střední Morava 3/1996, s. 8. nebo Vlastivěda moravská. Dějiny Moravy. Díl 4. Svobodný stát a okupace. Brno 2004, s. 106. Adolf Hroch za svou aktivistickou protihenleinovskou politickou činnost zaplatil životem. V noci ze dne 24. na 25. září 1938 byl zavražděn nacisty.

19

sociální demokraté a křesťanští sociálové. Ve volbách zvítězila Československá sociálně

demokratická strana dělnická s hlasy 27,6 % voličů (získala 17 mandátů v zastupitelstvu),

následovaná německými sociálními demokraty (Deutsche sozialdemokratische Arbeitspartei)

se 17,5 % hlasů (10 mandátů) a národními demokraty s 16,1 % hlasů (10 mandátů). Německý

nacionalistický blok získal 13,1 % hlasů (8 mandátů). Do zastupitelstva se dostali ještě lidovci

(5 mandátů), živnostníci (4), národní socialisté (2), němečtí křesťanští sociálové (2) a Spojené

strany židovské (2). České strany získaly 64,7 % hlasů, německé 32,2 % a židovské 3,1 %.52

Na první schůzi zastupitelstva byl starostou zvolen Karel Mareš, jeho prvním tajemníkem

Němec A. Kraus, druhým tajemníkem národní demokrat F. Rompart.53 Po celé meziválečné

období pak panovala zvyklost, že starostou Olomouce byl příslušník české národnosti a

jedním ze dvou tajemníků se stal příslušník německé národnosti.

Další komunální volby se konaly v září 1923. Při nich utvořily všechny německé

strany s výjimkou sociálních demokratů jednotný volební blok a volby s 24 % hlasů vyhrály

(14 mandátů). Za nimi skončili čeští sociální demokraté se 17,1 % (11 mandátů). Lidovci

získali 14 % (9), národní demokraté 10,4 % (6), živnostníci 6,6 % (4), komunisté 6,5 % (4),

němečtí sociální demokraté 4 % (2). Po dvou mandátech získali ještě národní socialisté,

agrárníci a Spojené strany židovské. Voleb se zúčastnily i tři lokální politická uskupení – Svaz

národního osvobození (3), Hospodářská občanská strana (1) a Sdružení státních a veřejných

zaměstnanců (1).54 Jak vyplývá z výše uvedených údajů, zastupitelstvo bylo roztříštěno na

velké množství stran. Komplikace nastaly již během voleb starosty, kdy proti sobě stáli

dosavadní starosta sociální demokrat Karel Mareš a bývalý předseda Národního výboru z r.

1918 a představitel národních demokratů Richard Fischer. R. Fischer v tajné volbě zvítězil a

ve funkci starosty zůstal až do r. 1939.55 Prvním náměstkem se stal lidovec Antonín Vlček,

druhým náměstkem zástupce německého volebního společenství Robert Fritscher.56

Komunální volby v prosinci 1927 skončily opět vítězstvím volebního sdružení

německých stran, které získalo 20,9 % (13 mandátů), následované sociálními demokraty s 20,

3% (12 mandátů) a lidovci s 14,2 % (9 mandátů). Do městského zastupitelstva se dostali ještě

národní demokraté (6), živnostníci (4), národní socialisté (3), zástupci Národní strany práce

(2), němečtí sociální demokraté a komunisté (2), zástupci Spojených stran židovských (2),

agrárníci (1), přívrženci Stříbrného (1) a zástupci Strany majitelů domů (1). Starostou byl

52 TRAPL, s. 222. 53 Tamtéž. 54 TRAPL, s. 225. 55 Tamtéž; Historický, s. 52. 56 TRAPL, s. 226.

20

zvolen Richard Fischer, prvním tajemníkem sociální demokrat Josef Lang, druhým

představitel německého volebního společenství Rudolf Sallinger.57

Při komunálních volbách v r. 1932 zvítězili sociální demokraté s 18 % hlasů (11

mandátů), následováni lidovci s 14, 2 % (9). Jako třetí skončilo německé volební společenství,

složené tentokrát pouze z nacionalistů, agrárníků a živnostníků – získalo 9,9 % hlasů (6

mandátů). Další německé strany kandidovaly samostatně – něm. sociální demokraté (3),

křesťanští sociálové (3) a nacisté (3). Z českých stran usedli v zastupitelstvu ještě zástupci

národních demokratů (5) a živnostníků (4). Agrárníci, Národní liga, majitelé domů a skupina

nespokojených měli po jednom mandátu. Starostou byl stejně jako v předchozích volbách

zvolen Richard Fischer. Také místa dvou náměstků zůstala nezměněna – prvním se stal Josef

Lang, druhým Rudolf Sallinger.58

Komunální volby v roce 1932 byly poslední, které se v Olomouci v době první

republiky konaly.59 Volby do obecních zastupitelstev, které probíhaly ve třech termínech

v květnu a červnu 1938, zde neproběhly.

Výše uvedená suchá řeč čísel nám nemůže ukázat, jak konkrétně vypadala každodenní

komunální politika. Přesto z nich můžeme vyčíst pár poznatků: 1) Několik let po vzniku

Československé republiky se politická situace v Olomouci stabilizovala a strany dosahovaly

v různých volbách podobně velkých výsledků. 2) Panovala spolupráce mezi českými a

německými stranami. Představitelé německé politiky obsazovali vždy k dispozici místo

jednoho ze dvou náměstků starosty. 3) Mezi léty 1923-1939 byl starostou Richard Fischer

z nepříliš velké strany Čs. národní demokracie. Díky své autoritě a oblibě získával stále více

hlasů a ve volbách starosty v r. 1932 získal dokonce 50 hlasů z 59 přítomných zastupitelů.

Pro ilustraci změn obliby jednotlivých politických stran uvádíme tabulku výsledků

parlamentních voleb v Olomouci v meziválečném období (Tab. 3). Světle žlutou barvou jsou

zde vyznačeny německé strany, aby bylo jednodušší sledovat vývoj postojů německých

voličů. Z tabulky jednoznačně vyplývá postupný odklon německých voličů od aktivistických

stran, které dosáhly svého vrcholu ve volbách v r. 1929, směrem k negativistické

Sudetendeutsche Partei ve volbách v r. 1935.

57 Tamtéž, s. 227. 58 Tamtéž, s. 245. 59 Tamtéž.

21

1920 1925 1929 1935 Celkem voličů 31538 31129 29932 33861 Čs. soc. dem. strana dělnická 10460 5260 6833 5547 Československá strana lidová 2650 4760 3988 4524 Československá strana nár. soc. 1240 3540 3288 4495 Československá národní demokracie 4060 1810 2493 3591 Deutsche soz.-dem. Arbeitspartei 2680 1400 2000 1072 Čs. živnostenskoobch. strana 1870 2210 1902 3431 Deutsche christ.-soz. Volksspartei 800 1970 1805 1251 Deutsche nat.-soz. Arbeitspartei 2980 1230 1617 Čs. strana pracujícího lidu 1620 Deutsche demokratische Freiheitspartei 1680 Bund der Landwirte 240 980 1419 108 Rep. strana zem. a malor. lidu 600 690 1098 1102 Deutsche Nationalpartei spolu s DNSAP 2490 1054 Spojené strany židovské 665 940 768 Komunistická strana Československa 1860 1224 2922 Národní strana práce 1745 Čs. strana agrární a konzervativní 205 Strana domkářů a malorolníků 65 Liga proti vázaným kandidátním listinám 365 Hlinkova slovenská ľudová strana 78 Sudetendeutsche Partei 5060 Národní obec fašistická 472 Sudetendeutsche Wahlblock 286

Tab. 3. Výsledky parlamentních voleb v Olomouci60

Německá aktivistická politika ztrácela postupně své pozice. Dne 1. května 1938 se v

Olomouci konala velká manifestace proti nacismu,61 jíž se zúčastnili němečtí sociální

demokraté z nedalekých Hluboček a němečtí komunisté z Mariánského údolí.62 Dne 23. září

proběhla v Olomouci mobilizace. Na podporu československé armády zde vystoupili i

němečtí antifašisté, kteří dokonce internovali místní představitele henleinovců v objektu

bývalých štěpánovských železáren.63

60 Převzato z: Historický,s. 47. 61 TRAPL, s. 248. 62 Zajímavému fenoménu německých antifašistů z oblasti v okolí Hluboček a Mariánského údolí se věnuje Josef BIEBERLE ve své práci Olomoučtí Němci. K padesátému výročí jejich přesídlení. 1. Mezi dvěma světovými válkami. Střední Morava 3/1996, s. 7-8. Občané německé národnosti zde zůstali i v r. 1938 věrní Československé republice a henleinovci v těchto obcích měli naprosto minimální podporu. Není nám bohužel známo nic konkrétního o tom, jak se situace v těchto obcích vyvíjela po připojení k Německu a jaký byl rozsah německé represe. 63 TRAPL, s. 248.

22

Olomouc hrála význačnou roli nejen pro úzkou německou komunitu na střední

Moravě, ale byla považována za centrum kulturního, společenského a hospodářského života i

pro Němce z oblasti Jeseníků a Oderských vrchů.

V Olomouci vycházely v meziválečném období dva německy psané deníky. První

z nich – Mährisches Tagblatt – založený již v r. 1810, byl umírněný a stavěl se proti

nacionalistickým výstřelkům, druhý deník Deutsche Zeitung (vycházel od r. 1875) byl oproti

tomu zaměřen silně nacionalisticky.64 Z německých spolků působících v Olomouci byl

nejvýznamnější Bund der Deutschen Nordmährens (Svaz Němců severní Moravy), který měl

v Olomouci své hlavní ústředí a který sdružoval celkem 58 tisíc členů ve 471 místních

skupinách.65 Bund der Deutschen Nordmährens se snažil podporovat národní vědomí a

podporoval např. německé menšinové školy.66 Německé školství bylo po první světové válce

spíše omezováno, což ale souviselo především se snižujícím se počtem žáků. V průběhu

dvacátých let zanikla německá reálka a učitelský ústav.67 V r. 1937 působilo v Olomouci šest

německých obecních škol (pro srovnání: 24 českých) a tři měšťanské (12 českých). Dále zde

fungovalo ještě německé gymnázium založené již v 18. stol.68 Z kultury je třeba zmínit

především německé divadlo, které hrávalo dvakrát až třikrát týdně a které úzce

spolupracovalo s brněnským německým divadlem.69

64 Historický, s. 52.; TRAPL, s. 240. 65 Údaj pochází z r. 1923. 66 Vlastivěda moravská. Dějiny Moravy. Díl 4. Svobodný stát a okupace. Brno 2004, s. 111. 67 TRAPL, s. 245. 68 Historický s. 49. 69 TRAPL, s. 237-238.

23

Olomouc a místní Němci v letech 1938-1945

Mnichovská dohoda silně ovlivnila život v Olomouci. Olomouc se stala příhraničním

městem, do kterého navíc plynuly davy uprchlíků – Čechů, německých odpůrců nacismu a

Židů. Proti novým přistěhovalcům panovaly často mezi starousedlíky nepřátelské nálady. Šířil

se strach z přelidnění a k dobré atmosféře nepřispívaly ani fámy o dodatečném připojení

Olomouce k zabranému území.70 Z pohraničí se do města přistěhovalo asi 1 500 lidí,71 čímž se

celkový počet obyvatel zvýšil zhruba na 71 000 lidí.

15. března 1939 došlo k obsazení zbytku českých zemí vojsky Wehrmachtu.

Následujícího dne byl zbaven funkce dosavadní starosta Richard Fischer a jeho první

náměstek Josef Lang. Starostou se stal nacista Heinrich Schmidt, který do té doby vykonával

funkci druhého náměstka. Ve svém úřadě se ale příliš dlouho „neohřál“, již v červnu 1939

bylo rozpuštěno městské zastupitelstvo a starosta byl zbaven funkce. Do čela města nastoupil

jako vládní komisař Fritz Czermak, který tuto funkci vykonával do r. 1942, kdy byl nahrazen

Juliem Schreitterem. Zajímavé je, že ani jeden z nich nebyl původem olomoucký Němec.72

Přestože byl Fritz Czermak (1894-1966) již v meziválečném období členem

nacionalistických spolků a posléze i SdP, vystupoval vůči českému obyvatelstvu relativně

slušně. Bylo mu vytýkáno, že nedostatečně prosazuje říšskoněmeckou ideu a chová se jako

„starosta dvojího lidu“. Po svém propuštění z funkce vládního komisaře nastoupil do

Wehrmachtu, kde bojoval až do r. 1942. Poté pracoval jako obhájce u Volksgerichtu. Po válce

byl v Olomouci souzen Lidovým soudem, ale byl díky četným svědectvím mnoha Čechů,

kterým pomohl, propuštěn na svobodu.73

Olomouc se stala centrem nových okupačních úřadů. Stala se sídlem Oberlandratu pro

politické okresy Olomouc-město a Olomouc-venkov, Přerov a Hranice (od června 1940 i pro

okresy Prostějov, Litovel a Kroměříž)74 a krajským sídlem NSDAP. Ve městě byla zřízena i

pobočka brněnského gestapa s působností pro celou střední Moravu a úřadovna

Sicherheitsdienstu.75

Nacisté od počátku okupace vypracovávali plány na germanizaci Olomouce, kterou

považovali za starodávné německé město, a jejího okolí. Počítali i s tzv. kmenovými

zvláštnostmi, podle kterých byli „Moravané méně národnostně vyhranění než Češi a z nich 70 TRAPL, s. 248-249. 71 VÁLKA, Zbyněk: Olomouc pod hákovým křížem. Olomouc 2001, s. 13. 72 BARTOŠ, Josef: Za nacistické okupace. In: Olomouc. Dějiny města. Olomouc 2002, s. 252. 73 BIEBERLE, Josef: Olomoučtí Němci. K padesátému výročí jejich přesídlení. 2. Poválečný rozchod. Střední Morava 4/1997, s. 14; NATHER, Friedrich: Němec v Československu a v protektorátu Čechy a Morava. Olomouc 2008, s. 41. 74 Oberlandrát Olomouc byl v r. 1942 zrušen a připojen k Oberlandrátu Mor. Ostrava. 75 BARTOŠ, s. 255.

24

pak přicházejí v úvahu pro germanizaci jako nejvhodnější rozvážní a přizpůsobiví Hanáci.“76

Součástí germanizace bylo i zabírání majetků a půdy židovským majitelům, zvýhodňování

německých obyvatel před českými a dokonce osidlování hanáckého venkova etnicky

německými sedláky z Besarábie.77 Nástrojem poněmčování se mělo stát i školství. Česky

vyučující Slovanské gymnázium mohlo sice ve skromnější podobě působit i v době okupace,

ale jinak bylo české školství silně potlačeno. Český učitelský ústav byl nahrazen německým.

Počet českých obecných škol se snížil ze 24 na 16, měšťanských z 12 na 8 (počet německých

měšťanských škol naopak vzrostl z 9 na 12). Zdvojnásobil se i počet německých středních

škol ze tří na šest a německé gymnázium bylo rozděleno na dvě vyšší školy. Celkově se však

germanizační plány nacistů ukázaly jako neúspěšné, když na konci války tvořili Němci 27 %

obyvatel Olomouce, což byl nárůst o pouhých pět procent v porovnání s r. 1930.78

I přes postupně se zhoršující česko-německé vztahy byla často uzavírána smíšená

manželství. Nacistické zákony uznávaly muže jako hlavu rodiny, podle které je určována

národnost a státní příslušnost ostatních členů rodiny. Pokud se Češka vdala za Němce, získala

tak automaticky říšské občanství. Naopak pokud si Němka vzala za manžela Čecha, ztratila

tím říšskou příslušnost. Ze strany nacistických funkcionářů nebyly tyto sňatky příliš vítané, i

když k jejich přímému zákazu nikdy nedošlo.79 Dnes není možné z dostupných pramenů

přesně kvantifikovat, kolik smíšených manželství bylo v době nacistické okupace v Olomouci

uzavřeno.

Nejtvrději zasáhl nacistický režim na místní židovskou komunitu, která byla již od

počátku okupace vystavována šikaně a ponižování. V r. 1942 bylo ve školní budově

v Hodolanech soustředěno 3 445 Židů80 z Olomouce a střední Moravy, kteří byli ve čtyřech

transportech odvezeni do Terezína, odkud pak většinou putovali do vyhlazovacích táborů.

Poslední transport zbývajících 53 Židů a „židovských míšenců“ z Olomouce byl vypraven

dokonce až 7. března 1945. Konce války se jich dožilo pouze 288.81

Represi se nevyhnuli ani příslušníci české národnosti. Již na počátku okupace byli

během akce Albrecht I. „preventivně“ zatčeni významní představitelé veřejného života –

funkcionáři českých národních spolků, významní podnikatelé, duchovní, levicoví politici ad.

76 Tamtéž, s. 253. 77 VÁLKA, s. 65. 78 BARTOŠ, s. 261. 79 BRYANT, s. 56-57. 80 Jako „Židé“ byli tito lidé definováni podle Norimberských zákonů. Oni sami sebe mohli identifikovat jako Čechy, Němce nebo Židy. Mnozí z nich se mohli považovat za židy pouze nábožensky a jiní se se svým židovstvím na základě svého původu vůbec neidentifikovali. 81 BARTOŠ, s. 260.

25

Celkem se jednalo o 204 lidí. Byli internováni v objektu bývalých štěpánovských železáren.82

Menší část z nich byla později propuštěna, ale většina putovala do koncentračních táborů.83

Olomouc se v době okupace stala velmi významným centrem protinacistického

odboje. Největší odbojovou organizací zde byla Obrana národa, která zde měla své velitelství

pro celou východní Moravu. Organizace se opírala o mimořádně početnou vojenskou

posádku, která v Olomouci v meziválečném období působila. Zajímavým fenoménem

místního odboje byla propojenost s Pořadatelskými sbory nacisty povolené a podporované

(nebo alespoň tolerované) organizace Národní souručenství. Již koncem roku 1939 bylo proto

Národní souručenství na Olomoucku rozpuštěno a zakázáno.84 V létě 1940 se nacistickým

bezpečnostním orgánům podařilo hlavní představitele Obrany národy vypátrat a pozatýkat.

Mnozí z nich pak byli popraveni.

Poměrně významná byla i role komunistického odboje, který se začal výrazněji

projevovat až po napadení SSSR Německem v červnu 1941. Hlavním představitelem

komunistického odboje na Olomoucku byl Jura Sosnar – Honzák, kolem kterého se utvořilo

okresní a počátkem r. 1945 i krajské ilegální vedení KSČ.85 Jura Sosnar, jak ještě později

uvidíme, hrál v poválečném vývoji velmi výraznou roli v lokální olomoucké politice a svými

aférami zasáhnul i do politiky celostátní. Z mnoha dalších odbojových organizací bychom si

dovolili zmínit ještě významnou partyzánskou skupinu mjr. Aloise Petráše, která se

zaměřovala především na diverzní akce poškozující telegrafní spojení a železniční tratě.86

Kousek od Olomouce, v nedaleké Velké Bystřici, jejíž obyvatelstvo bylo v meziválečném

období silně levicově zaměřeno, působili němečtí partyzáni.87

V několika posledních dnech před koncem druhé světové války vznikla komunisty

organizovaná pseudopartyzánská jednotka Moravská brigáda. Přestože se někteří její členové

zapojili do osvobozování města,88 výrazněji se začala projevovat a silně rozrůstat až po

skončení bojů.89 Založila a vedla internační tábor pro Němce v Nových Hodolanech, který

proslul svými nelidskými poměry.

82 Jsou to ty samé železárny, kde byli v r. 1938 internováni místní nacisté. Potřetí byly objekty opuštěných štěpánovských železáren podobně využity v letech 1945-1946, kdy sloužily jako tábor pro Němce před jejich odsunem do Německa. 83 BARTOŠ, s. 256-257. 84 Podrobněji se činnosti Obrany národa v Olomouci věnuje VÁLKA, s. 47-49. Dále: BARTOŠ, s. 262. 85 BARTOŠ, s. 262-266. 86 Vlastivěda, s. 251. 87 VÁLKA, s. 124-125, 135. 88 BARTOŠ, s. 266. 89 V dubnu 1945 měla Moravská brigáda 400 členů. Po válce se jejich počet rozrostl dokonce na několik tisíc! BIEBERLE, Josef: Olomoučtí Němci. K padesátému výročí jejich přesídlení. 2. Poválečný rozchod. Střední Morava 4/1997, s. 6.

26

Koncem dubna 1945 se z Olomouce začaly vypravovat omnibusy, které měly

evakuovat německé ženy a děti do Německého Brodu (dnešní Havlíčkův Brod).90 Německé

armádní velení se rozhodlo proměnit Olomouc ve vojenskou pevnost.91 Pro svůj strategický

význam bylo v okolí města soustředěno velké množství německých i sovětských jednotek.

V olomouckém okolí muselo 24 tisíc lidí kopat zákopy, přímo ve městě pak byly budovány

dřevěné i betonové zátarasy.92

1. května vypuklo v Přerově povstání, které bylo nacisty brutálně potlačeno. Zprávy o

přerovském povstání vyvolaly neklid i na olomouckém hlavním nádraží a v blízkých

Hodolanech. Také tyto nepokoje byly brzy zpacifikovány. Účastníci přerovského povstání a

dva lidé z Hodolan byli popraveni v Lazcích.93 Je pravděpodobné, že i tyto brutální činy

spáchané na samotném konci války mohly mít vliv na poválečné protiněmecké nenávisti.

30. dubna byla Olomouc poprvé bombardována Rudou armádou. Další bombardování

přišlo 4. května, kdy začaly boje o město. Teprve 8. května se boje přesunuly do středu města

a celé město bylo postupně osvobozeno.94 Přestože literatura často liší v údajích o počtu obětí,

je třeba zdůraznit, že boje o Olomouc byly velmi tvrdé a padlo jim za oběť velké množství

lidí na obou stranách. Olomoucký archivář a historik Václav Nešpor uvádí počet mrtvých

Čechů přes 200 a počet mrtvých sovětských vojáků na 185.95 Počet německých vojáků není

známý.

90 Die Vertreibung der deutschen Bevölkerung aus der Tschechoslowakei 2. Augsburg 1994, s. 19-20. 91 Po válce byly tyto německé plány nalezeny a dostaly se do majetku města. Je jim věnován článek Opevňovací plán nalezen. Volné Slovo, roč. 1., čís. 74, 2. 9. 1945, s. 2. 92 VÁLKA, s. 122-123. 93 BARTOŠ, s. 266. 94 BARTOŠ, s. 266-268; NEŠPOR, Václav: Jak bylo dobyto Olomouce Rudou armádou. In: Český máj. Pamětní spis k prvnímu výročí osvobození Olomouce. Olomouc 1946, s. 17-19. Velice podrobně je osvobození Olomouce vylíčeno v knize CEKL, Jan: Kraj, jímž táhla válka. Olomouc 1946, s. 71-75. 95 NEŠPOR, s. 19.

27

3. Postavení a odsun německé komunity v Olomouci v letech 1945-1946

Olomouc po druhé světové válce

Jak již bylo uvedeno výše, boje o strategicky významnou Olomouc byly velmi tvrdé,

což zanechalo výraznou stopu na tváři města. Ing. Josef Kšír96 uvádí, že „z celkového počtu

5.627 domů bylo lehce poškozeno 1284, těžce poškozeno 417 a úplně zničeno 62 domů; byla

tedy celá třetina všech domů poškozena, nepočítajíc v to domy, ve kterých bylo rozbito jen

sklo.“97 V Olomouci byly zničeny všechny významnější železniční a silniční mosty, zůstalo

jen několik menších. Poškozeno bylo i mnoho památek – uveďme např. dómský kostel sv.

Václava nebo Michalský kostel.98 (Poničená byla i radnice s orlojem, který byl později velmi

necitlivě opraven a dostal novou podobu ve stylu socialistického realismu.) Podle úředního

zjištění byla škoda na městském a státním majetku ve městě odhadnuta na 75 000 000 Kčs. Po

připočtení poškození soukromého majetku, veřejných komunikací a železnic mohla být

celková škoda až 200 000 000 Kčs.99

Vojáci Sovětské armády, která osvobodila Olomouc, pobývali ve městě až do podzimu

1945. Snažili se nijak nezasahovat do chodu města, pouze pomáhali při obnově infrastruktury.

Velitelé armády ale v létě 1945 předali představitelům místní KSČ velké množství zbraní,

které jim měli sloužit při případném ozbrojeném převzetí moci.100 Přestože místní komunisté

dostali od vedení strany příkaz, aby zbraně odevzdali, ti jej nerespektovali a část zbraní si

ponechali. V r. 1947 došlo k odhalení tajného úkrytu zbraní, což vyvolalo obrovský skandál a

vedlo k pádu šéfa místních komunistů Jury Sosnara.101,102 Řešením bezpečnostních otázek ve

městě v období těsně po skončení války se na popud Národního výboru ujala kontroverzní

Moravská brigáda.103 Ještě mnohem záhadnější minulost měli údajní jugoslávští partyzáni,

kteří sami sebe nazývali Titovou brigádou. Patrně se jednalo jen o jugoslávské dělníky

96 Ing. Josef Kšír byl předsedou stavebního oddělení ÚNV Olomouc – město. 97 KŠÍR, Josef: Olomouc po skončení bojů. In: Český máj. Pamětní spis k prvnímu výročí osvobození Olomouce. Olomouc 1946, s. 21. 98 Tamtéž, s. 20-23. 99 CEKL, s. 141. 100 KONEČNÝ, Karel: Od demokracie k totalitě. In: Olomouc. Malé dějiny města. Olomouc 2002, s. 271. 101 Tamtéž, s. 280. 102 Jura Sosnar byl navíc podezřelý z toho, že nechal vyrobit balíčkové bomby v tzv. krčmaňské aféře. Dalo by se tedy říct, že nález úkrytu zbraní byl až poslední kapkou, která učinila jeho pozici neudržitelnou. 103 KONEČNÝ, s. 271.

28

pobývající v Olomouci, kteří nevyvíjeli žádnou odbojovou činnost a na konci války se

prohlásili za partyzány.104

V Olomouci byly těsně po válce ustaveny dva národní výbory – Národní výbor

hlavního města105 Olomouce (později přejmenovaný na Ústřední národní výbor Olomouc –

město) a Okresní národní výbor Olomouc – venkov. Zatímco první z nich vykonával funkce

městského a zároveň okresního výboru v hranicích města (Olomouc byla statutárním

městem), druhý z nich vykonával funkci okresního národního výboru pro všechny obce

v okrese Olomouc – venkov. Národní výbor hlavního města Olomouce, který nás bude

zajímat především, se poprvé sešel 10. května 1945. Na své první schůzi zvolil své

předsednictvo a radu a rozhodnul i o složení jednotlivých komisí. Prvním předsedou výboru

se stal komunista Václav Stibor – Kladenský.106 Schůze měla slavnostní charakter. Slavilo se

na ní osvobození od nacismu, přednášely se oslavné projevy a celá schůze byla ukončena

státní hymnou.107

Brzy však ale začala praktická politika a s ní soupeření jednotlivých politických stran

o pozice ve městě. Největší spory mezi sebou vedli národní socialisté s komunisty, zatímco

pozice lidovců a sociálních demokratů byla slabší. Přestože v některých otázkách panoval

mezi představiteli jednotlivých stran konsenzus (snaha o posílení role Olomouce v rámci

Moravy, snaha o znovuobnovení univerzity atp.), celkově spolu vedli tvrdý boj. Ústřední

národní výbor hlavního města Olomouce měl 60 členů. Jeho prvním předsedou se stal již

zmiňovaný Václav Stibor – Kladenský (KSČ), který měl čtyři náměstky zastupující každou ze

stran: Josefa Frydrycha za ČSL, Jana Šenka za ČSSD, Adolfa Novotného za ČSNS a Roberta

Pantůčka za KSČ. Celkem v šedesátičlenném ÚNV zasedalo 13 lidovců, 13 sociálních

demokratů, 12 komunistů, 12 národních socialistů a 10 zástupců dalších společenských

organizací (čtyři za ROH, po dvou za Jednotný svaz českých zemědělců, Svaz české mládeže

a Národní tělovýchovný výbor).108

104 Tamtéž. 105 Olomouc po druhé světové válce stejně jako v dobách první republiky stále užívala titulu „hlavní město“, které si ponechala z doby, kdy byla jedním ze dvou hlavních měst Markrabství moravského. Jak v době meziválečné, tak i poválečné, se představitelé Olomouce neúspěšně snažili posilovat roli svého města a vymezovat se tak vůči Brnu. To se jim povedlo až v r. 1949, kdy byly vytvořeny nové kraje a Olomouc se stala krajským městem. 106 KONEČNÝ, s. 270. 107 SOkA Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 5, inv. čís. 132, sign. 1/9 Plénum ÚNV Olomouc – zápisy ze schůzí (kopie), seznamy členů 1945-1948. Zápis o plenární schůzi Národního výboru města Olomouce a jejích náhradníků, konané dne 10. května 1945 o 3. hod. odpol. v zasedací síni městské radnici v Olomouci. 108 SOkA Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 5, inv. čís. 132, sign. 1/9 Plénum ÚNV Olomouc – zápisy ze schůzí (kopie), seznamy členů 1945-1948. Seznam členů Ústředního národního výboru hlavního města Olomouce. 6. 11. 1946.

29

Při volbách do Národního shromáždění získali v Olomouci komunisté 30 %, těsně

následovaní národními socialisty s 29 %. Sociální demokraté získali 21 % a lidovci 20 %.

Olomoučtí národní socialisté byli sice zklamaní z těsné prohry, ale ihned po volbách se

pokusili zorganizovat nekomunistickou koalici na radnici. O totéž se pokoušeli i v ONV

Olomouc – venkov.109 Předsedou Ústředního národního výboru zůstával provizorně

komunista Václav Stibor – Kladenský, protože se strany nebyly schopny domluvit na nějakém

kompromisním řešení. Poté co Stibor – Kladenský v dubnu 1947 odstoupil, byl dokonce

zaveden ojedinělý provizorní systém, kdy se zástupci všech čtyř stran střídali po měsíci v

řízení města. Tento systém vydržel do října 1947, kdy se lidovci dohodli se sociálními

demokraty a komunisty a zvolili za předsedu člena KSČ Jana Kučeru.110

Jak vyplývá ze studia pramenů Ústředního národního výboru Olomouc – město, přes

veškerou řevnivost, která panovala mezi jednotlivými stranami (zvláště mezi ČSNS a KSČ) se

místní politici věnovali především řešení akutních otázek města jakými byly např. obnova

infrastruktury, oprava domů nebo řešení neudržitelné sociální situace některých obyvatel.111

Ze studovaných pramenů Ústředního národního výboru nevyplývá, že by se německá otázka

ve městě stala předmětem sporu politických stran. O postupu vůči německé menšině panoval

mezi stranami široký konsenzus a spory nebyly ani v jeho naplňování.

Pokud chceme pochopit tehdejší dobu, nelze výklad redukovat pouze na popis

politické situace, byť společnost v této době byla mimořádně přepolitizovaná, ať už se jedná o

množství lidí organizovaných v politických stranách či jen rezonancí politických témat ve

společnosti. Ze studia tehdejšího tisku vyplývá, že hlavní starostí lidí byly existenciální

otázky, opravy infrastruktury poničené válkou apod. Válka byla v myslích lidí stále přítomná:

konaly se oslavy osvobození, připomínaly se oběti války, zločiny nacistů, a velmi silná byla

protiněmecká nálada, jak ještě bude popsáno níže. Velkými lokálním společenskými tématy

ve městě v měsících, následujících těsně po druhé světové válce, byly především snaha o

znovuobnovení univerzity a posílení role Olomouce v rámci Moravy.

109 Nekomunistický blok se pokusil zvolit za předsedu lidoveckého politika Vojtěch Medka. S tím se nechtěla spokojit radikálnější část komunistů. Vyvolala proto demonstraci „mas“. Nekomunističtí politici se odmítli podrobit nátlaku, na protest opustili sál a zbývající komunističtí zastupitelé si za předsedu zvolili komunistu. Tento postup nebyl legální, distancovali se od něj i umírnění komunisté. Nakonec došlo ke kompromisnímu řešení, kdy byl za předsedu zvolen umírněný komunista Otto Rysnar – Kant. (KONEČNÝ, s. 278-279.) 110 KONEČNÝ, s. 279. 111 SOkA Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 5, inv. čís. 132, sign. 1/9 Plénum ÚNV Olomouc – zápisy ze schůzí (kopie), seznamy členů 1945-1948. SOkA Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 5, inv. čís. 132, sign. 1/9 Rada ÚNV – zápisy schůzí (kopie), seznamy členů 1945-1949.

30

V Olomouci vycházely v období 1945-1948 čtyři deníky – Osvobozený Našinec

(vydávaný ČSL), Stráž lidu (KSČ), Volné slovo (ČSNS) a Čin (ČSSD). Kromě nich krátce

vycházely i noviny ÚNV Olomouc – město Lidový večerník. Obsah všech těchto listů byl

velice podobný. Po zprávách ze světa a mezinárodní politiky se objevovala politika domácí.

Následovaly regionální zprávy z Olomouce a nejbližšího okolí. Velice často se v listech

objevovaly zprávy o zvěrstvech nacistů. Rozdílné bylo samozřejmě ideologické zabarvení

jednotlivých listů, které se tolik neprojevovalo ve zprávách jako spíše v komentářích a

úvodnících. Důležitou součástí těchto deníků byly i informace ze života politické strany, která

deník vydávala. Je vcelku zajímavé, že Stráž lidu, Volné slovo, Čin i Osvobozený Našinec

v číslech z let 1945-1946 věnují poměrně malý prostor situaci olomouckých Němců. Kromě

obecných protiněmeckých komentářů, pranýřování přílišné shovívavosti vůči Němcům a

obecných článků o připravovaném odsunu se toho z těchto deníků příliš nedozvíme. Oproti

tomu větší pozornost je věnovaná jednání Lidového soudu v Olomouci. Většinu z případů,

popisovaných v tisku, ale tvořili čeští kolaboranti. Vyšetřováním provinění příslušníků

německé menšiny se mj. věnovala vyšetřovací komise při středisku v internačním táboře

v Nových Hodolanech.

Olomoučtí Němci od konce války do konce srpna 1945

V období nacistické okupace došlo v Olomouci k výrazným změnám v národnostní

struktuře obyvatelstva. Především se jednalo o vyvraždění početné židovské menšiny. Do jisté

míry se měnil se i poměr mezi podílem českého a německého obyvatelstva. Počet obyvatel za

války výrazně rostl (přistěhovalci, uprchlíci, ale možná i zvýšená porodnost). Vývoj počtu

obyvatel a jeho národnostní strukturu ilustruje následující tabulka:

Rok Počet obyvatel Čechů Němců Židů

1939 71 665 52 647 16 518 2 500 1944 74 274 54 006 20 256 12 1946 61 009 50 859 9 970 180

Tab. 4. Národnostní struktura obyvatel Olomouce mezi léty 1939 a 1946112

112 Údaje pro rok 1946 jsou zaznamenána k 1. lednu. Vypovídají tak o národnostní skladbě obyvatel Olomouce těsně před započetím organizovaného odsunu. Data převzata z knihy: MEZIHORÁK, František: Olomoučtí Němci po druhé světové válce. Olmützer Deutsche nach dem zweiten Weltkrieg. Olomouc 2008, s. 11.

31

Nedocházelo ale jen ke kvantitativním změnám v nacionální struktuře, ale měnily se i

vztahy mezi příslušníky jednotlivých národností. Zatímco před druhou světovou válkou

panoval v Olomouci relativní národnostní smír a nedocházelo zde k větším konfliktům mezi

Čechy a Němci, nacistický útlak vytvořil mezi českým a německým obyvatelstvem

nepřekonatelnou bariéru.

Nacistická diktatura a doba okupace zanechaly v českém obyvatelstvu odpor ke všemu

německému a podle tehdejšího mínění nebylo soužití mezi Němci a Čechy v jednom státě

možné. Doba byla vyhroceně nacionalistická. Extrémní nacionalismus a rasismus

nacistického okupačního režimu a značné části Němců vyvolal nacionalistické tendence u

porobených národů. S odstupem času se nám mohou zdát tyto společenské nálady

nepochopitelné, ale většina českého obyvatelstva nebyla tehdy schopná a ochotná rozlišovat

mezi jednotlivými Němci, ale vnímala všechny Němce jako nacisty.

Pro ilustraci tehdejších společenských nálad bych odcitoval např. z článku „Nelitujte

Němců“ z komunistické Stráže lidu z 19. května 1945: „Dochází nám celá řada stížností na

chování Němců a hlavně žen, které jsou posílány na různé práce. Nejen, že jsou vzpurné a

drzé, ale odvažují se dokonce i ještě dnes, hovořit mezi sebou německy. […] Netýrejte je, ale

je nelitujte! Neulehčujte jim v jejich práci, nechť na svém vlastním těle pocítí aspoň tisícinu

toho, co musely vytrpět naše české mámy. Nejpřísnější jednání s nimi je nejvýš

spravedlivé.“113 O několik dní později se ve stejných novinách v článku „Pozor na ty, kteří

reklamují pro sebe milost“ vybízí k tomu, aby lidé nepodepisovali Němcům žádná potvrzení o

tom, že byli loajální k českému národu a pomáhali Čechům. „Nevěřte jim a neexponujte se za

ně. Prokazování osobních úsluh jednotlivců nemůže být důvodem k tomu, aby těmto osobám

bylo vráceno čsl. státní občanství a všechna práva s tím spojená. Jen ať pracují! Byli za

Hitlerova režimu šťastní, podíleli se vědomě na všech výhodách, které jim nacistický režim

poskytoval, okupovali nás a žili z našeho utrpení.“114

Otázka německé menšiny byla v období těsně po skončení druhé světové války

považována za mimořádně akutní.115 Rada Národní výboru hl. m. Olomouce o ní jednala na

své první schůzi 15. května 1945. Pplk. Jemelka, hlavní velitel Moravské brigády a nově i

politický vedoucí bezpečnostní komise Národního výboru, informoval přítomné o založení

113 Nelitujte Němců. Stráž lidu, roč. 1., čís. 4, 19. 5. 1945, s. 2. 114 Pozor na ty, kteří reklamují pro sebe milost. Tvrdě, ale spravedlivě! Stráž lidu, roč. 1., čís. 13, 31. 5. 1945, s. 3. 115 Již 8. května 1945 byli z městských služeb propuštěni všichni němečtí úředníci. Celkem se jednalo o 320 zaměstnanců z 852. Přijato bylo poté 164 nových zaměstnanců české národnosti. SOkA Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 5, inv. čís. 132, sign. 1/9 Plénum ÚNV Olomouc – zápisy ze schůzí (kopie), seznamy členů 1945-1948. Zápis o plenární schůzi Národního výboru v Olomouci dne 8. června 1945.

32

táboru pro německé obyvatele Olomouce v Nových Hodolanech a o registraci všech Němců

od 14 do 55 let, kteří měli být rozděleni do tří kategorií: 1) tvrdí nacisté 2) loajální 3) ti, kteří

pomáhali revolučnímu hnutí. Lidé, spadající do třetí skupiny, měli být z tábora propuštěni.116

Pro tuto dobu bylo charakteristické, že Jemelkův návrh uvažuje nejen o internaci nacistů, ale i

všech osob německé národnosti, kteří byli vůči nacionálně socialistickému režimu loajální –

tedy téměř všechny. Jak se později ukázalo, tato očekávání byla nerealistická – nebylo možné

zajistit ubytovací prostory, pro tak obrovské množství osob, takže mnoho z nich zůstávalo

ubytováno ve svých původních bytech.

Kromě internačního tábora v Nových Hodolanech, kterému bude v této práci

věnována samostatná kapitola, existovaly na Olomoucku ještě další tábory. Pod správou ONV

Olomouc-venkov se nacházely tábory ve Slavoníně a Lutíně – Olšanech. V Hněvotíně

existovalo karanténní středisko pro Němce.117 Tomáš Staněk uvádí, že v květnu 1945 se

nacházel pracovní tábor i v městské části Olomouce – Neředíně118, ale o něm se žádné jiné

prameny ani literatura nezmiňují. Patrně fungoval pouze dočasně a nebyl příliš významný. Na

Olomoucku, v okrese Šternberk, existoval ještě tábor v Štěpánově, který se nacházel

v prostorách bývalé železárny.

Tábor v Nových Hodolanech byl původně určen pro všechny muže od 10 do 60 let a

ženy, které buďto byly členkami NSDAP, nebo byly někým udány. Ke 30. květnu 1945 bylo

v táboře celkem 1392 osob, z nichž 1112 mužů a 280 žen.119 Jak vyplývá ze seznamu vězňů120

a z počtu internovaných, tábor v Nových Hodolanech nebyl určený pro veškeré německé

obyvatele Olomouce. V táboře byli zpočátku soustřeďováni především příslušníci NSDAP,

SS, bývalí členové SdP a členové dalších nacistických organizací. Mnoho osob německé

národnosti zůstávalo přímo v Olomouci ve svých bytech, nebo byli přidělováni na zemědělské

práce v okolních obcích. Všichni Němci (kromě dětí a osob přestárlých, tělesně postižených,

116 SOkA Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 5, inv. čís. 132, sign. 1/9 Rada ÚNV – zápisy schůzí (kopie), seznamy členů 1945-1949. Zápis o schůzi Rady Národního výboru, konané dne 15. května o 15. hod. odpol. v zasedací síni městské radnice, s. 3. 117 KONEČNÝ, s. 274. 118 STANĚK, Tomáš: Tábory v českých zemích 1945-1948. Opava 1996, s. 36. 119 ABS. Fond B 7-5-1, kart. 1, inv. čís. 5. Obl. úradovňa ŠtB. Mesačné správy obl. úr. o politickej situácii, schôdzách a relácíí r. 1945-1947. Ředitelství Národní bezpečnosti v Olomouci. Zpráva za měsíc srpen 1945. 31. 8. 1945. 120 SOkA Olomouc. Fond M 1-32, kart. 2, inv. čís.33. Seznam internovaných osob ve sběrném táboře v Olomouci – Nových Hodolanech ke dni 6. 11. 1945. [Tento soupis internovaných se soustřeďuje na členství v nacistických organizacích a ve Wehrmachtu. Lidé, kteří nebyli členy NSDAP, nacistických vojenských formací a organizací v něm nejsou zmíněny. – pozn. MH]

33

těhotných žen a žen starajících se o děti do šesti let) podléhali pracovní povinnosti,121 většinou

za minimální mzdu. Jejich příděly potravin byly stejné, jaké dostávali v době okupace Židé.122

Již v půli května byla provedena registrace všech Němců žijících ve městě. Byla

ustanovena komise, která měla řešit otázku smíšených manželství,123 kterých bylo v Olomouci

poměrně velké množství. Tehdejší úřední prameny, ale i místní tisk, který z těchto údajů

vycházel, často zdůrazňovaly, že v Olomouci žije asi 2000 – 2500 osob německé národnosti

v manželstvích s Čechy nebo Češkami.

V červnu byla Národním výborem vydána vyhláška ještě více diskriminují německé

obyvatelstvo. „Národní výbor hlavního města Olomouce zakazuje Němcům (příslušníkům

německé národnosti, tedy osobám, které při kterémkoli sčítání lidu se přihlásily k německé

národnosti, nebo se staly členy národních skupin nebo útvarů, nebo politických stran,

sdružujících osoby německé národnosti, zejména těm, kteří nabyli německé státní příslušnosti,

jakož i těm, kteří byli v třetím lístku pro domácnost zapsáni jako Němci, t. j. označeni

písmenem „D“), jimž byl povolen do odvolání jakýmkoliv úřadem volný pohyb po městě

nebo zproštění nositi označení „N“ 1. mluviti veřejně německy, 2. prodlévati nebo procházeti

se mimo cestu do práce, na nákupy a zpět po veřejných prostorách, zejména náměstích,

ulicích a pod., 3. používati jakýchkoliv dopravních prostředků, tedy zejména vlaku, tramvaje,

autobusů, aut a podob., 4. zúčastňovati se veřejných projevů Čechů, ať jsou tyto pořádány

kdekoliv, 5. navštěvovati veřejně přístupné místnosti, tedy zejména hostince, kavárny,

vinárny, čítárny a pod., 6. navštěvovati divadla, kina a jakékoliv sportovní, kulturní nebo

zábavní podniky, 7. prodlévati v parcích, alejích, nebo konati jakékoliv výlety mimo město, 8.

používati plováren a říčních lázní. Pro Němce platí všeobecně ta opatření, která ukládali oni

Židům. Němci nesmějí nosit trikolóry a jakékoliv odznaky. Němci mohou nakupovati

v obchodech pouze mezi 11-12 hodinou dopoledne.“124 Následoval soupis míst, kde si mohou

koupit mléko a mléčné výrobky a sankce za neuposlechnutí vyhlášky.

Tyto omezující opatření nebyly vydávány pouze úřady. Stranou nezůstali ani někteří

místní čeští obchodníci. Na mnoha obchodech se začaly objevovat cedulky s nápisy

121 Pracovní povinnost stanovil Dekret presidenta republiky ze dne 19. září 1945 o pracovní povinnosti osob, které pozbyly československého státního občanství (71/1945 Sb.). Tento zákon je dostupný na http://www.psp.cz/docs/laws/dek/711945.html 122 SOkA Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 5, inv. čís. 132, sign. 1/9 Rada ÚNV – zápisy schůzí (kopie), seznamy členů 1945-1949. Zápis o schůzi Rady Národního výboru, konané dne 15. května o 15. hod. odpol. v zasedací síni městské radnice, s. 1. 123 SOkA Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 5, inv. čís. 132, sign. 1/9 Rada ÚNV – zápisy schůzí (kopie), seznamy členů 1945-1949. Zápis o schůzi Rady Národního výboru, konané v pátek dne 18. května 1945 v pracovně pana starosty. 124 Přísná omezení pro Němce v Olomouci. Vyhláška Národního výboru. Volné Slovo, roč. 1., čís. 18, 27. 6. 1945, s. 2.

34

"Němcům vstup zakázán". Také na plakátech místních kin bylo uvedeno "Němcům

nepřístupno".125

Je v celku pochopitelné, že za dané společenské situace (a vzhledem ke specifické

situaci ve městě, kde existovalo množství etnicky smíšených manželství) žádalo velké

množství Němců o navrácení československého státního občanství a o vyjmutí

z diskriminačních opatření. Dochovalo se velké množství materiálů Vyšetřující komise

Národního výboru při sběrném táboře v Olomouci – Nových Hodolanech.126 Lidé, žádající o

navrácení čs. státní příslušnosti, často poukazují na své zdravotní problémy, na svůj pozitivní

vztah k Čechům a k loajálnímu přístupu k Čechům za války. Často jsou tyto žádosti

podloženy svědectvím Čechů, vypovídajících v jejich prospěch, nebo naopak vyvraceny tak,

že žadatel byl za války „zuřivým nacistou“, který udával Čechy. Dnes s velkým odstupem

času není možné tato svědectví verifikovat a zjistit, zda se někomu neudála křivda a zda

naopak někteří skuteční zločinci neunikli potrestání. Mnoho lidí bylo vyšetřováno

Mimořádným lidovým soudem, který měl rozhodovat o jejich „národní a státní spolehlivosti“.

V novinách vycházely „seznamy žadatelů o osvědčení o národní spolehlivosti“127, kteří

tvrdili, že jsou české národnosti a československé státní příslušnosti. Jednalo se o lidi, kteří se

dříve hlásili k české národnosti, ale za nacistické okupace byli zapsáni nebo žádali o zapsání

k německé národnosti. Podle odstavce 4 § 1 dekretu čís. 33/1945 měli být z protiněmeckých

opatření vyjmuti jen ti, kteří se k německé národnosti přidali „donuceni nátlakem nebo

okolnostmi zvláštního zřetele hodnými“.128 Veřejnost se měla k těmto seznamům vyjadřovat a

dosvědčit nebo vyvrátit chování žadatelů. Teprve mnohem později se v tisku začali objevovat

i seznamy osob německé národnosti, kteří se považovali za antifašisty a kteří také žádali o

navrácení československého občanství.129

Dlouhou dobu panovala nejasnost, zda se mají diskriminační protiněmecká opatření

týkat i německy mluvících Židů nebo židů německé národnosti. V těchto otázkách existoval

zpočátku zmatek i na státní úrovni. Ještě 17. července píše místní Volné slovo, že otázka Židů

zůstává nedořešena a že německy mluvícím Židům nejsou prozatím přiznána práva Čechů a

jsou drženi v internaci.130 Lidový večerník ve stejné době informuje o tom, že německy

125 Život v Olomouci se vrací do normálních kolejí. Lidový večerník, roč. 1, čís. 2, 16. 5. 1945, s. 2. 126 SOkA Olomouc. Fond M 1-32, kart. 2, inv. čís. 31. Jednotlivé spisy vyšetřující komise při sběrném táboře Olomouc – Nové Hodolany osob, které prošly táborem a byly postupně odsunuty do Německa (abecedně). 127 Poprvé se tyto seznamy objevují v listopadu 1945. Viz např. Bdělost příkazem národní cti. Stráž lidu, roč. 1, čís. 147, 13. 11. 1945, s. 1-2. 128 33/1945 Sb. Ústavní dekret presidenta republiky ze dne 2. srpna 1945 o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské. Dostupné na http://www.psp.cz/docs/laws/dek/331945.html 129 Viz např. Co o nich můžete Nár. výboru říci? Stráž lidu, roč. 2, čís. 156, 12. 7. 1946, s. 2. 130 Časové otázky olomoucké. Plenární schůze MNV. Volné Slovo, roč. 1., čís. 35, 17. 7. 1945, s. 3.

35

mluvící Židé, kteří prošli koncentračním táborem budou patrně zproštěni z opatření vůči

Němcům, ale zároveň jim nebudou přiznána stejná práva jaká náleží Čechům.131

Vedoucí představitelé tehdejší politiky se snažili po druhé světové válce koncipovat

Československo jako národní stát dvou národů – Čechů a Slováků. Za této situace národnost

lidí přestávala být osobní záležitostí občanů a stávala se veřejnou kategorií. Přestože lidem

německé národnosti, kteří aktivně bojovali proti nacismu, mělo být československé občanství

navráceno, stát nepočítal s ochranou menšin v rozsahu, jaký existoval v dobách první

Československé republiky a počítalo se s postupnou asimilací místních Němců. V dobách

první republiky nebyla národnost jednotlivých občanů evidována – údaje ze sčítání lidu

sloužily státu jako informace pro výkon státní správy (jednací jazyk na úřadech, školství atp.).

Teprve za nacistické okupace začala hrát národnost důležitou roli. Také ve třetí republice,

která se měla stát národním státem Čechů a Slováků bez neslovanských menšin a bez

menšinových práv, se národnost člověka stala důležitou veřejnou kategorií. Jako primární

zdroj informací pak státu sloužily sčítací archy ze sčítání lidu z r. 1930, popř. další přihlášení

se k národnosti.

Důležitou otázkou se stalo zaměstnávání Němců při zemědělských pracích. Přibližně

1200-1400132 jich bylo v průběhu května posláno na polní práce. Někteří z nich měli být

umístěni v táboře ve Slavoníně, který měl zároveň sloužit i pro přeškolování pracovníků

k zemědělským činnostem. Co se týče platu, neměl být žádný – veškeré platy Němců měly jít

na účet Národního výboru. Němci, kteří dosud žili ve svých bytech, byli postupně

sestěhováváni ve větším množství do menších bytů. Mnozí při tom žádali, aby si s sebou

mohli vzít oblečení a nábytek. Povolováno jim ale bylo pouze životní minimum.133 Postupně

se začaly objevovat i zprávy o rozkrádání německého majetku. Věcí se začal zabývat i

Národní výbor, který vydal výzvu, aby ti, kteří odcizili německý majetek jej okamžitě vrátili,

jinak se nevyhnou trestu.134 Není ale jasné, s jakým úspěchem se tato výzva setkala a zda

131 Poměry Olomouce se ve všech směrech zlepšují. Z plenární schůze NV v Olomouci. Lidový večerník, roč. 1., čís. 23, 14. 7. 1945, s. 3. 132 Údaje z různých zdrojů (úřad práce x NV hl. m. Olomouce) se liší. Viz: SOkA Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 5, inv. čís. 132, sign. 1/9 Rada ÚNV – zápisy schůzí (kopie), seznamy členů 1945-1949. Zápis o schůzi rady Národního výboru, konané v pátek dne 25. května 1945 v pracovně starosty. SOkA Olomouc.; Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 5, inv. čís. 132, sign. 1/9 Rada ÚNV – zápisy schůzí (kopie), seznamy členů 1945-1949. Zápis o schůzi rady Národního výboru v Olomouci, konané v pátek dne 1. června v pracovně pana starosty. 133 SOkA Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 5, inv. čís. 132, sign. 1/9 Rada ÚNV – zápisy schůzí (kopie), seznamy členů 1945-1949. Zápis o schůzi rady Národního výboru hlav. města Olomouce, koanné v pátek dne 22. června 1945 v úřadovně starosty. 134 SOkA Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 5, inv. čís. 132, sign. 1/9 Rada ÚNV – zápisy schůzí (kopie), seznamy členů 1945-1949. Zápis o schůzi rady Národního výboru hlav. města Olomouce, konané dne 4. července v úřadovně starosty.

36

někdo skutečně něco vrátil. V souvislosti se žněmi se zvyšoval počet lidí německé národnosti,

které byly posílány na zemědělské práce. Na žňové práce nastoupilo 6668 žen a 1482 mužů

německé národnosti, tedy celkem 8150 lidí. Okresní žňová komise hlásila dokonce přebytek

pracovních sil.135 Objevovaly se stížnosti, že Němci se mají na venkově příliš dobře a že mají

větší příděly potravin než Češi. Předseda ONV Olomouc – venkov Otto Rysnar k tomu řekl:

„Stává se také, že je s Němci na venkově zacházeno lépe než-li jest nutné. Nesmějí dostávati

více než-li dříve dostávali židé. Jestli některý sedlák nebude se tím říditi, jest zrádcem národa

a dle toho s ním bude jednáno.“136 Pracovní síly Němců byly využívány i k odklízení barikád,

které měly ke konci války sloužit nacistům k opevnění města před příchodem Sovětské

armády.137 K těmto pracím byli přidělováni většinou Němci z okolí města. Nabízí se otázka,

proč se těchto prací neúčastnili především místní Němci, kteří naopak byli ve velkém

přidělováni k zemědělským pracím na venkov. Patrně šlo o snahu vykořenit je z jejich

domácího prostředí, kde se díky rodinným, sousedským a přátelským vazbám mohly dočkat

lepšího zacházení než v cizím prostředí. V této souvislosti bylo s nasazováním osob německé

národnosti na práci, poukazováno na to, aby nebyli posíláni ke svým příbuzným,138 kde by

pochopitelně měli mnohem lepší životní podmínky.

V srpnu rozjitřil veřejné mínění v Olomouci obrovský požár ve velkém chemicko-

potravinářském závodě Milo, specializujícím se především na výrobu margarínu. Podnik

s dlouholetou tradicí (zal. 1870) měl původně židovské vlastníky – rodinu Heikornů, za války

byl „arizován“ Hitlerovým osobním lékařem T. Morellem, po válce byl spravován národní

správou. Protože v podniku pracovali Němci a požár zřejmě vypukl v šatně, kde se němečtí

zaměstnanci podniku Milo převlékali, panovalo přesvědčení, že se jedná o sabotáž.139 Škoda

byla odhadována na sedm až devět milionů korun. Jak se později ukázalo, nešlo o sabotáž, ale

135 SOkA Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 5, inv. čís. 132, sign. 1/9 Rada ÚNV – zápisy schůzí (kopie), seznamy členů 1945-1949. Zápis o schůzi rady Národního výboru hlav. města Olomouce, konané dne 27. července 1945 v úřadovně starosty. 136 SOkA Olomouc. Fond M 1-30 Okresní národní výbor Olomouc – venkov, inv. čís. 6 Plénum ONV 1945. Protokol o plenární schůzi Okresního národního výboru, konané dne 16. 6. 1945, s. 3. 137 SOkA Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 5, inv. čís. 132, sign. 1/9 Plénum ÚNV Olomouc – zápisy ze schůzí (kopie), seznamy členů 1945-1948. Zápis o plenární schůzi Národního výboru v Olomouci, dne 3. srpna 1945. 138 SOkA Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 5, inv. čís. 132, sign. 1/9 Plénum ÚNV Olomouc – zápisy ze schůzí (kopie), seznamy členů 1945-1948. Zápis o plenární schůzi Národního výboru v Olomouci, dne 3. srpna 1945. 139 Vyšetřování požáru v Milo-závodech v Olomouci. 38 Němců zajištěno – škoda 7 ½ milionu K. Volné Slovo, roč. 1., čís. 70, 25. 8. 1945, s. 2.; Sabotážní čin nenapravitelných Němců. Požár v Milo-závodech v Olomouci. Stráž lidu, roč. 1., čís. 83, 26. 8. 1945, s. 2.

37

o hrubou pracovní nedbalost (odhození nedopalku cigarety).140 V této době jinak k žádným

skutečným sabotážím v Olomouci nedocházelo.141 Reakce na požár v závodě Milo nejenže

dobře ilustruje tehdejší protiněmeckou hysterii, ale zároveň ukazuje i tehdejší obecně

přijímanou představu o sabotážích, kdy při jakékoliv nešťastné náhodě je hledaná příčina

v záškodnictví.

Koncem srpna zřejmě došlo k jedinému doloženému divokému odsunu Němců

z Olomouce. Jakýsi úředník Ústředního národního výboru (podpis je nečitelný) sděluje

v důvěrném dopise Komisi pro zajištění německého majetku: „Jak již Vám bylo ústně

úředníkem právního referátu Karlem Pospíšilem oznámeno bude v dohledné době z Vel.

Olomouce odsunuto asi 800 až 1.000 Němců. Den a hodina není dosud známa a bude Vám

zavčas sdělena.“142 O tomto divokém odsunu neexistují žádné další úřední záznamy (což zase

není až tak překvapivé), ale žádné zprávy se o něm nevyskytují ani ve vzpomínkách

pamětníků. Je možné, že podobných vysídlovacích akcí v Olomouci se mohlo v prvních

poválečných měsících odehrát více.

V srpnu také začalo také přesídlování obyvatel z okresu Olomouc – venkov143 do

hodolanského tábora a do internačních táborů na Olomoucku. Z obcí Hrubá Voda, Hlubočky a

Mariánské Údolí bylo přestěhováno asi 2000-3000 obyvatel do internačních a pracovních

táborů.144,145 Během těchto přesídlovacích akcí docházelo i k nepromyšleným činům, které

měly pro jejich účastníky negativní důsledky. Dne 27. srpna byly vystěhovány čtyři německé

obce (Pohořany, Nepřívazy, Jestřabí a Varhošť). Na vystěhování se podílely komise pro

bezpečnost, komise pro konfiskaci majetku, stráž Národní bezpečnosti a zástupci vojska. Bylo

naplánováno vystěhované Němce umístit v Nových Hodolanech, ale město bylo o tomto

140 ABS. Fond B 7-5-1, kart. 1, inv. čís. 5. Obl. úradovňa ŠtB. Mesačné správy obl. úr. o politickej situácii, schôdzách a relácíí r. 1945-1947. Zemský národní výbor v Brně, kriminální úřadovna v Olomouci. Věc: Měsíční zprávy. 30. 8. 1945. 141 ABS. Fond B 7-5-1, kart. 1, inv. čís. 5. Obl. úradovňa ŠtB. Mesačné správy obl. úr. o politickej situácii, schôdzách a relácíí r. 1945-1947. Ředitelství Národní bezpečnosti v Olomouci. Zpráva za měsíc srpen 1945. 31. 8. 1945. 142 SOkA Olomouc. Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 522, inv. čís. 517, sign. 21/15. Národní výbor hlavního města Olomouce. Právní oddělení. Čís: II-90/10. Věc: Odsun Němců – opatření. 143 O vystěhování německých obcí bylo rozhodnuto na poradě okresní přesídlovací komise ONV Olomouc – venkov, které se zúčastnili i zástupci ÚNV Olomouc – město, posádky sběrného tábora v Nových Hodolanech, Úřadu ochrany práce a Okresní správní komise v Šumperku. Viz: ARBURG, Adrian von, STANĚK, Tomáš (eds.): Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951 : Díl II., svazek 1, Duben – srpen/září 1945: "Divoký odsun" a počátky osídlování. Středokoluky 2011. Dokument č. 341C. 1945, 31. července, Olomouc. – Zápis o poradě okresní přesídlovací komise v Olomouci o plánování vyhoštění Němců z některých obcí a jejich převodu do tábora v Olomouci-Nových Hodolanech; spojení osídlovacích akcí s přesuny německého obyvatelstva. 144 SOkA Olomouc. Fond M 1-30 Okresní národní výbor Olomouc – venkov, inv čís. 1 Zápisy schůzí Rady 1945. Zápis o schůzi Rady ONV v Olomouci, konané dne 1. srpna 1945. 145 SOkA Olomouc. Fond M 1-30 Okresní národní výbor Olomouc – venkov, inv čís. 1 Zápisy schůzí Rady 1945. Protokol o schůzi Rady, konané dne 23. srpna 1945, s. 4.

38

záměru informováno až ráno toho dne, kdy mělo ke stěhování dojít. Jednalo se o rozdělení

těchto lidí mezi tábory ve Štěpánově a Lutíně, přičemž do Nových Hodolan by mělo odejít

1600 lidí. Navíc pracovní úřad prohlásil, že 1000 z nich ihned převezme a v Nových

Hodolanech pak zůstane jen 600 lidí ze čtyřech vystěhovaných obcí. Pracovní úřad ale tento

slib nedodržel, a tak došlo k chaosu, když hodolanský internační tábor nebyl schopný

přijmout tak velký nápor lidí.146,147

O tuto přesídlovací akci se začalo zajímat dokonce i Ministerstvo vnitra, avšak nikoliv

kvůli chování vůči tamnímu obyvatelstvu, ale kvůli masivnímu rozkrádání, ke kterému během

tohoto divokého vysídlování docházelo. Během vyšetřování bylo zjištěno, že akce byla

„naplánována“ ONV Olomouc – venkov a řídili ji její tehdejší dva členové – npor. Němeček,

referent osidlovací komise, a Alfons Kittner, referent konfiskační komise. Alfons Kittner

později u výslechu vypovídal, že mu není známo, že by se během této akce cokoliv ukradlo,

ale že nebylo možné veškerý majetek během jednoho dne inventarizovat, a tak se domy

zapečetily a vše se v nich nechalo. V noci tam prý (podle něj) šli krást různí vojáci Rudé

armády a odnášeli si odtamtud oblečení. Podle prošetřování Zemským národním výborem

v Brně „případy krádeží tohoto zajištěného majetku civilním obyvatelstvem nebyly ONV

v Olomouci hlášeny.“148 Alfons Kittner byl později na jaře 1946 zatčen za rozkrádání

národního majetku (byly u něj nalezeny zlaté a stříbrné předměty v hodnotě 60 000 Kč), ke

kterému se přiznal. Ze stejného zločinu byl obviněn i další funkcionář ONV – místopředseda

bezpečnostní komise, který také spolu s dalšími třemi lidmi kradl majetek zabavený

Němcům.149

K podobným velkým chybám správních orgánů, jako bylo toto masivní nepromyšlené

stěhování lidí ze čtyř vesnic, už v pozdější době nedocházelo a poměry se více stabilizovaly.

Není známo, že by mimo internační tábor došlo k nějakým násilnostem vůči německému

obyvatelstvu, což souviselo patrně s postupným uklidňováním poměrů a návratu do

normálních poměrů. Nedá se ale říci, že by se nějak výrazně zlepšily vztahy mezi příslušníky

146 SOkA Olomouc. Fond M 1-30 Okresní národní výbor Olomouc – venkov, inv čís. 1 Zápisy schůzí Rady 1945. Zápis o schůzi Okresního národního výboru Olomouc -venkov, konané dne 10. září. 147 Předseda referátu komise pro přesidlování Jaroslav Němeček tyto problémy bagatelizoval konstatováním: „Při této akci došlo k nějakým chybám, neboť došlo k první akci tohoto druhu, jest však nám to dobrou zkušeností pro příště.“ (SOkA Olomouc. Fond M 1-30 Okresní národní výbor Olomouc – venkov, inv. čís. 6 Plénum ONV 1945. Zápis o plenární schůzi Okresního národního výboru Olomouc – venkov, konané dne 15/9 1945, s. 16.) 148 MZA, fond B 280 Zemský národní výbor Brno, kart. 788. Zemský národní výbor v Brně, č. j. 23965/1945. Vyšetřování Němců na Olomoucku. 149 ABS. Fond B 7-5-1, kart. 1, inv. čís. 5. Obl. úradovňa ŠtB. Mesačné správy obl. úr. o politickej situácii, schôdzách a relácíí r. 1945-1947. Ředitelství Národní bezpečnosti v Olomouci. Týdenní zpráva o činnosti OblKÚ v Olomouci od 24. 2. do 3. 3. 1946.

39

české a německé národnosti. České obyvatelstvo očekávalo odsun Němců z ČSR, který

očekávalo mnohem dříve než v r. 1946. V souvislosti s ujasněním otázek týkajících se odsunu

postupně přestávala být německá otázka probíraným společenským tématem a dostávala se do

pozadí.

Internační tábor Olomouc – Nové Hodolany

Internační tábor v Olomouci – Nových Hodolanech byl založen 12. května 1945;

formálně bylo jeho zřízení potvrzeno rozkazem velitele Moravské brigády plukovníkem

Janem Lipovským – Jemelkou 16. května.150 Moravská brigáda poté zajišťovala ozbrojený

dohled nad táborem až do přelomu roku 1945/1946, kdy byl tábor převeden pod správu

Zemského národního výboru v Brně a hospodářskou správu Okresního národního výboru

Olomouc – venkov. Dozor nad táborem pak byl prováděn Sborem národní bezpečnosti.

V době, kdy byl tábor hlídán Moravskou brigádou, zde docházelo k velkému množství

násilných činů ze strany strážců, čímž si získal nechvalnou proslulost a označení „hodolanské

peklo“ („die Hölle von Hodolein“). Jak vyplývá ze Staňkovy práce Tábory v českých zemích

1945-1948, patřil tento internační tábor od počátku počtem zadržených k největším

v Moravskoslezské zemi.151 Táborem prošlo velké množství osob, z nichž některé byly

později přeposílány do jiných sběrných táborů, byly nasazovány na práce, předány

Mimořádnému lidovému soudu v Olomouci nebo byly propuštěny. Není v našich silách

analyzovat obrovské množství dochovaných materiálů o pohybu osob v táboře (seznamy nově

příchozích152, seznamy propuštěných osob153). Díky těmto dochovaným materiálům můžeme

ale poměrně přesně sledovat osudy konkrétních jedinců, jejichž osudy nás zajímají.154

Velkému množství internovaných (v době největšího přeplnění zde bylo umístěno

okolo 2500 osob) odpovídalo velké množství příslušníků strážního personálu, který měl

internované hlídat. Ve druhé polovině srpna 1945 tvořil strážní oddíl v hodolanském táboře

120 mužů.155 Často se jednalo o patnácti- až dvacetileté mladíky.156 Počátkem roku 1946

150 STANĚK: Tábory, s. 36. 151 Větší byl už jen PT Opava a IaST Krnov. STANĚK, Tomáš: Tábory v českých zemích 1945-1948. Opava 1996, s. 55. 152 SOkA Olomouc. Fond M 1-32 Internační středisko Olomouc – Nové Hodolany a Odsuvné středisko Lutín – Olšany, kart. 2, inv. čís. 42. Seznam osob zařazovaných do tábora chronologicky podle data zařazení 1945-1946. 153 SOkA Olomouc. Fond M 1-32 Internační středisko Olomouc – Nové Hodolany a Odsuvné středisko Lutín – Olšany, kart. 2, inv. čís. 43. Seznam osob vyřazovaných z tábora chronologicky podle data vyřazení 1945-1946. 154 StB dokonce uchovávala seznam všech Němců, kteří za druhé světové války žili v Olomouci. Z materiálu není zřejmé, jaká instituce tento soupis vyhotovila a za jakým účelem. ABS. Podsvazek objektového svazku č. 5230, č. 24. Seznam osob německé národnosti, žijících v době okupace v Olomouci. 155 STANĚK: Tábory, s. 58.

40

hlídalo tábor 48 mužů, v průběhu roku klesl jejich počet na 25 mužů. Musíme ale uvážit, že

ne všichni příslušníci strážního personálu byli vždy ve službě. Např. bylo běžné, že na stráži

bylo zhruba okolo 14 mužů, z nichž 8 mělo na starosti hlídání tábora, 2 tvořili doprovod

vězňů, pokud je bylo potřeba někam přemístit a 2 byli spojky. Další tři pak měli na starosti

velení tábora.157

Při popisu poměrů v hodolanském táboře jsme odkázáni jen na vzpomínky pamětníků.

Je potřeba přistupovat k nim kriticky. Ne všechna líčení musí být nutně pravdivá a lidská

paměť bývá dosti ošemetná (zvláště s větším odstupem času). Přesto však lze najít ve

vzpomínkách velké množství styčných bodů, kdy se vzpomínky různých lidí v mnoha

ohledech shodují a společně tak vytvářejí plastický obraz poměrů a událostí v internačním

táboře.

Všechna dostupná svědectví osob, kteří prošli táborem v Nových Hodolanech, se

shodují v tom, že tamní poměry byly velmi nehumánní. Uvěznění byli vystavování bití

gumovými obušky a ocelovými pruty, byli okrádáni, šikanováni a ponižováni a několik z nich

bylo dokonce zavražděno. V několika prvních ohledacích listech je dokonce uvedena násilná

smrt vězňů (zastřelení, oběšení)158, později se tyto činy snažili strážní kamuflovat a nutili

lékaře, aby podepisovali zfalšované lékařské zprávy, o čemž vypovídá tehdejší tamní

německá lékařka dr. F. [= Frömmelová].159 Poměrně časté bylo dlouhé několikahodinové

stání vězňů hlavou u zdi baráku, kdy byli uhozeni do hlavy, aby se praštili o zeď.160 Za

neuposlechnutí příkazu nebo jiné přestupky mohli být internovaní zavíráni za trest do

betonového bunkru, který byl součástí areálu tábora. Bunkr byl temný prostor, kam

nepronikalo světlo. Lidé v něm museli přespávat na chladné a vlhké betonové zemi.161

Největšímu teroru byli vystavováni čeští kolaboranti a němečtí představitelé

nacistického režimu. Tak např. vysoký úředník olomouckého magistrátu dr. Karl Zebo, strážci

tábora mylně považovaný za olomouckého starostu, byl vystavován nelidskému mlácení,

156 O tom vypovídá několik svědectví pamětníků, např. Bayerisches Hauptstaatsarchiv. Sudetendeutsches Archiv: Vetrtreibungs- und Erlebnisberichte, inv. čís. 209. Bericht von Karl Meistner zur Vertreibung aus Herrnsdorf bei Grulich sowie zur Internierung im Lager in Olmütz und den dort verübten Misshandlungen (Beglaubigt: Bürgermeister von Gebrontshausen, Kreis Pfaffenhofen, handschriftlich, 1 Blatt). 157 SOkA Olomouc. Fond M 1-32 Internační středisko Olomouc – Nové Hodolany a Odsuvné středisko Lutín – Olšany, kart. 4, inv. čís. 52. Denní hlášení o stavu strážního oddílu v táboře 1. 1.-21. 11. 1946. 158 SOkA Olomouc. Fond M 1-32 Internační středisko Olomouc – Nové Hodolany a Odsuvné středisko Lutín – Olšany, kart. 5, inv. čís. 54. Ohledací listy osob zemřelých v táboře 1945-1948. 159 BERGENTHUN-KUTTIN, E.: Kinder unterm Galgen. Olmützer Blätter, roč. 41, čís. 9/10, září-říjen 1993, s. 202. 160 Die Hölle von Hodolein. Olmützer Blätter, roč. 25, čís. 5, květen 1977, s. 67. [Jedná se o vzpomínky katolického faráře z Hluboček] 161 MATZENAUER, Christl: Erinnerungen nach 25 Jahren. Olmützer Blätter, roč. 18, čís. 5, květen 1970, s. 65-67.; Die Hölle von Hodolein. Olmützer Blätter, roč. 25, čís. 5, květen 1977, s. 66.

41

musel pobývat dlouhou dobu v bunkru a nakonec byl zavražděn tak, že mu bylo do žaludku

hadicí pumpováno velké množství vody, které mu roztrhalo vnitřnosti.162 Podle ohledacího

listu byla příčinou jeho smrti srdeční mrtvice.163 Ještě několik dalších vězňů bylo

zavražděno.164 Kvůli odmlouvání členovi strážního oddílu byl např. oběšen jeden vězeň před

nastoupeným táborem (včetně dětí). Mrtvola pak visela na šibenici pět dní a střídali se u ní

vždy dva Němci, kteří pod mrtvolou museli klečet.165

Asi nejstrašnější čin, ke kterému došlo v tomto táboře, bylo hromadné zastřelení 32

starých lidí, přivezených z místního německého domova důchodců, ke kterému došlo během

několika červnových dnů r. 1945.166 Podle ohledacích listů většina z nich zemřela na

„stařeckou sešlost“ nebo „srdeční slabost“.167

Ani stravování a ubytování nebylo příliš humánní. Lidé internovaní v táboře měli

nárok na kousek chleba a černou kávu k snídani, polévku k obědu a kousek chleba s kávou

k večeři.168 Příděly potravin pro dospělé Němce byly navíc nižší než příděly potravin pro děti

české národnosti mezi 6.-12. rokem.169 Všichni dospělí lidé, zadržení v táboře, měli navíc

s výjimkou přestárlých a nemocných pracovní povinnost, takže potřebovali ke své mnohdy

velmi těžké fyzické práci dostatečnou výživu. Někteří pamětníci poznamenávají, že ráno se

stála dlouhá řada na příděl kávy a chleba, hned po ní se stála dlouhá řada na přidělování práce,

takže se mnohdy cítili unavení již před nástupem do práce.170

Areál tábora (viz nákres v Příloze čís. 2 na s. 83) sestával ze třinácti dřevěných baráků,

z nichž devět sloužilo k ubytování. Každý barák sestával z několika pokojů, v nichž byli lidé 162 MATZENAUER, Christl: Erinnerungen nach 25 Jahren. Olmützer Blätter, roč. 18, čís. 5, květen 1970, s. 65-67.; BERGENTHUN-KUTTIN, E.: Kinder unterm Galgen. Olmützer Blätter, roč. 41, čís. 9/10, září-říjen 1993, s. 202. 163 SOkA Olomouc. Fond M 1-32 Internační středisko Olomouc – Nové Hodolany a Odsuvné středisko Lutín – Olšany, kart. 5, inv. čís. 54. Ohledací listy osob zemřelých v táboře 1945-1948. [Ohledací list K. Zeba je označen číslem 21] 164 Die Hölle von Hodolein. Olmützer Blätter, roč. 25, čís. 5, květen 1977, s. 66. 165 BERGENTHUN-KUTTIN, E.: Kinder unterm Galgen. Olmützer Blätter, roč. 41, čís. 9/10, září-říjen 1993, s. 203. 166 Tamtéž. 167 SOkA Olomouc. Fond M 1-32 Internační středisko Olomouc – Nové Hodolany a Odsuvné středisko Lutín – Olšany, kart. 5, inv. čís. 54. Ohledací listy osob zemřelých v táboře 1945-1948. 168 V tomto ohledu se shodují svědectví lidí, kteří prošli s táborem s dochovaným sešitem z internačního tábora, ve kterém jsou zaznamenávány nákupy potravin, jídelní lístky atp. V poledne se k obědu střídavě vařily fazolová, bramborová, kroupová, špenátová, hrachová a zelná polévka. SOkA Olomouc. Fond M 1-32 Internační středisko Olomouc – Nové Hodolany a Odsuvné středisko Lutín – Olšany, kart. 6, inv. čís. 62. Ukázky různých formulářů a korespondence spojené s odsunem. [Neoznačený sešit] Jídelní lístek pro Němce ve sběrném táboře v Nov. Hodolanech. 169 Fond M 1-32 Internační středisko Olomouc – Nové Hodolany a Odsuvné středisko Lutín – Olšany, kart. 6, inv. čís. 62. Ukázky různých formulářů a korespondence spojené s odsunem. 23. zásobovací období: Měsíční náležitost potravin pro děti do 14 let a pro Němce. 170 MATZENAUER, Christl: Erinnerungen nach 25 Jahren. Olmützer Blätter, roč. 18, čís. 7/8, červenec-srpen 1970, s. 104-106.; PESCHEL, Albert: Erlebnisse 1945. In: Letzte Tage im Sudetenland. Herausgegeben von Walli Richter. München 1993 (4. Auflage), s. 204.

42

ubytováni až po 60 lidech.171 Až do února 1946 nebyly v barácích žádné postele a lidé museli

přespávat na holé zemi bez jakýchkoliv přikrývek jen v tom co měli na sobě.172 Albert

Peschel k tomu ještě ve svých vzpomínkách dodává: „So lagen wir auf dem Fußboden – einer

an dem anderen. Wenn es regnete, mußte mancher einen anderen Platz suchen. Wenn ein

Aufseher oder ein Partisan kam – auch in der Nacht – mußten alle aufspringen und in

Achtungstellung dastehen.“173

Lidé navíc nosili stále stejné oblečení od doby, kdy do tábora přišli. Teprve poté, co se

jim oblečení zcela roztrhalo, jim bylo umožněno, aby si ze svých dřívějších domácností

přinesli nové. Otřesné hygienické podmínky samozřejmě vedli k tomu, že se v táboře šířily

nakažlivé nemoci a vyskytovalo se zde obrovské množství štěnic, vší a jiného hmyzu. V

listopadu 1945 muselo vedení tábora provést dezinfekční akci, při níž bylo vězňům

vyměňováno oblečení.174

Součástí areálu tábora byl i nemocniční barák, ve kterém pracovalo několik

německých lékařů a sester. Chodili za nimi často i „volní Němci“, kteří sice mohli žít

v Olomouci, ale které někteří čeští lékaři odmítali ošetřovat. Také nemocniční barák byl velmi

přeplněný. Na železných postelích s matracemi, částečně se slamníky a s vlněnými dekami,

avšak bez měnitelných povlaků, leželo obrovské množství pacientů. Na jednu postel připadali

dva až tři pacienti. Někteří navíc museli spát na zemi. Hygienické poměry byly strašné –

povlaky na postelích se nedaly měnit, takže byly špinavé od krve, hnisu a během epidemie

úplavic i od fekálií. Přestože se lékaři snažili pacientům pomáhat, neměli dostatek léků ani

obvazů. Nemocní, kteří byli schopní chodit, se často starali o jiné pacienty nebo je

přenášeli.175

Zpočátku bylo v táboře umístěno i velké množství dětí a mladistvých. I ti trpěli

nedostatkem potravy. Dospívající mezi jedenáctým a osmnáctým rokem byli často nasazováni

171 MATZENAUER, Christl: Erinnerungen nach 25 Jahren. Olmützer Blätter, roč. 18, čís. 5, květen 1970, s. 66. 172 BERGENTHUN-KUTTIN, E.: Kinder unterm Galgen. Olmützer Blätter, roč. 41, čís. 9/10, září-říjen 1993, s. 202. 173 PESCHEL, Albert: Erlebnisse 1945. In: Letzte Tage im Sudetenland. Herausgegeben von Walli Richter. München 1993 (4. Auflage), s. 204. 174 BERGENTHUN-KUTTIN, E.: Kinder unterm Galgen. Olmützer Blätter, roč. 41, čís. 9/10, září-říjen 1993, s. 202. 175 Bayerisches Hauptstaatsarchiv. Sudetendeutsches Archiv: Vetrtreibungs- und Erlebnisberichte, inv. čís. 209. Bericht von Karl Meistner zur Vertreibung aus Herrnsdorf bei Grulich sowie zur Internierung im Lager in Olmütz und den dort verübten Misshandlungen (Beglaubigt: Bürgermeister von Gebrontshausen, Kreis Pfaffenhofen, handschriftlich, 1 Blatt).; BERGENTHUN-KUTTIN, E.: Kinder unterm Galgen. Olmützer Blätter, roč. 41, čís. 9/10, září-říjen 1993, s. 203.; Bayerisches Hauptstaatsarchiv. Sudetendeutsches Archiv: Vetrtreibungs- und Erlebnisberichte, inv. čís. 451/2. Protokoll Nr. 623. Ernst Lux, 23. 3. 1946.

43

na fyzicky vyčerpávající práce (např. vykládání na vlakovém nádraží, práce na silnicích,

kopání kanálů).176

Pro celkový přehled o úmrtích v táboře Olomouc – Nové Hodolany uvádíme tabulku

s počtem mrtvých internovaných sestavenou podle dochovaných ohledacích listů zemřelých

(Tab. 5.).177 Je otázkou, zda je tato evidence kompletní. Ohledací listy z roku 1945 byly

očíslované a asi 50 čísel v evidenci chybí. Dá se proto předpokládat, že počet obětí mohl být

až o 50 osob vyšší. Jisté také je, že navíc čísla za květen nemohou odpovídat realitě, protože

evidence zemřelých začala být prováděna až v posledních květnových dnech. Podle situace

v jiných místech českých zemích by se dalo předpokládat, že množství nejrůznějších excesů

vůči německému obyvatelstvu bylo v květnu 1945 nejvyšší. Celkově lze přibližný počet úmrtí

vyčíslit na 128 (+50) v roce 1945, 41 v roce 1946, tři v roce 1947, devět v roce 1948 a čtyři

nedatované. Minimálně zde tedy zemřelo 185 (+50) lidí. Způsoby smrti mohly být různé: od

přirozených úmrtí, nemocí, smrti z vyčerpání, ale i v důsledků násilných činů, vražd a

sebevražd.

† květen ´45 6 červen ´45 46 červenec ´45 19 srpen ´45 27 září ´45 14 říjen ´45 6 listopad ´45 8 prosinec ´45 6 leden ´46 3 únor ´46 6 březen ´46 8 duben ´46 6 květen ´46 8 červen ´46 6 červenec ´46 3 srpen ´46 1 září ´46 0 říjen ´46 0 listopad ´46 0 prosinec ´46 0 rok 1947 3 rok 1948 9

Tab. 5. Počty zemřelých v táboře Olomouc – Nové Hodolany v letech 1945-1948

176 Bayerisches Hauptstaatsarchiv. Sudetendeutsches Archiv: Vetrtreibungs- und Erlebnisberichte, inv. čís. 451/2. Protokoll Nr. 496. Alois Stenzel, 7. 9. 1946. 177 SOkA Olomouc. Fond M 1-32 Internační středisko Olomouc – Nové Hodolany a Odsuvné středisko Lutín – Olšany, kart. 5, inv. čís. 54. Ohledací listy osob zemřelých v táboře 1945-1948.

44

Výše uvedená tabulka poměrně dobře ilustruje proměnu od chaosu a bezpráví

v prvních měsících po skončení války, kdy docházelo k velkému množství nejrůznějších

násilných excesů, směrem k návratu k právnímu státu, kdy se postupně obnovoval pořádek a

kdy už k takovýmto násilným činům ve velkém měřítku již nedocházelo. Souviselo to také

s tím, že se podobná internační zařízení dostávala pod kontrolu nadřízených orgánů a místní

velitelé si nemohli svévolně dělat, co se jim zlíbilo.

Poměry v Internačním táboře Olomouc – Nové Hodolany, v době, kdy byl spravován

Moravskou brigádou, byly kritizovány i místními představiteli. Již v červenci 1945 kritizoval

poměry v táboře („esesácké mravy“, „nemístný šovinismus“) olomoucký komunista Jura

Sosnar.178 Později navštívil tento tábor i místopředseda Okresního národního výboru Olomouc

– venkov Josef Zima, který si stěžoval na lajdáctví a neochotu zaměstnanců tábora. Kritizoval

také hygienické poměry, kvůli kterým podle něj hrozilo vypuknutí epidemie.179 V této době

(listopad 1945) provoz tábora spadal pod pravomoc ÚNV Olomouc - město, přesto Josef

Zima informoval své kolegy v Radě ONV Olomouc – venkov o neutěšeném stavu. Při jedné

z následujících schůzí Rady, které se zúčastnil i jakýsi pan Samec z Vyšetřovací komise při

Internačním táboře v Olomouci – Nových Hodolanech, si místopředseda Zima vzal slovo a

začal opět kritizovat poměry v táboře, kde byl podle něj velký nepořádek a měla tam být

sjednána náprava, protože tehdejší stav považoval za naprosto neudržitelný. Pan Samec se

oprávněně bránil tím, že jako člen Vyšetřovací komise nezodpovídá za poměry v táboře.180 Po

něm vystoupil ještě předseda zdravotní komise František Richter, který četl lékařskou zprávu

ze slavonínského tábora, do kterého prý byla zavlečena epidemie úplavic z Nových

Hodolan.181

Bezpráví, otřesné hygienické poměry a chaos, který panoval v táboře, se postupně opět

stávaly terčem kritiky. Nadřízené orgány státní správy se pokoušely zjednat nápravu: Např.

v listopadu 1945 bylo vedení tábora přinuceno zavést pořádek v evidenci internovaných a

z centrálního skladu Zemského národního výboru ve Svatobořicích byly do tábora poslány

zásoby šatstva a chybějícího inventáře. V této době také vypukla epidemie záškrtu a

178 SOkA Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 5, inv. čís. 132, sign. 1/9 Plénum ÚNV Olomouc – zápisy ze schůzí (kopie), seznamy členů 1945-1948. Protokol o plenární schůzi Národního výboru v Olomouci dne 13. července 1945. 179 SOkA Olomouc. Fond M 1-30 Okresní národní výbor Olomouc – venkov, inv. čís. 1, Zápisy schůzí Rady 1945. Zápis o 23. schůzi Rady Okresního národního výboru Olomouc – venkov, dne 20. listopadu 1945. 180 SOkA Olomouc. Fond M 1-30 Okresní národní výbor Olomouc – venkov, inv. čís. 1, Zápisy schůzí Rady 1945. Zápis o 26. schůzi Okresního národního výboru Olomouc – venkov, dne 4. prosince 1945. 181 Tamtéž.

45

úplavic.182 Koncem roku 1945 byla správa tábora odňata Ústřednímu národnímu výboru

v Olomouci a předána Zemskému národnímu výboru v Brně.183 Ve dnech 4. a 5. února 1946

navštívila hodolanský tábor ministerská komise, která zjistila velké množství nedostatků

(nedostatek základního inventáře např. postelí, slamníků, dek). Po této inspekci, přidělilo

Ministerstvo vnitra hodolanskému táboru z centrálního skladu v Ruzyni 400 slamníků a stejné

množství přikrývek a polštářů.184

Kromě internovaných osob, které byly zatčeny kvůli své německé národnosti nebo

spolupráci s nacismem, bylo mnoho osob zavřeno v internačním táboře neprávem. Již

citovaná dr. Frömmelová uvádí jako příklady Frederika Treyhorna, britského státního občana,

bývalého lesního správce u jednoho německého šlechtice, Židovku Sternbergovou

z Olomouce s její dcerou, která byla nemocná na srdce, „polovičního Žida“ Schiena, který byl

dlouhá léta zavřený v Buchenwaldu pro své židovství a který byl nyní zavřený jako Němec,

dvě cikánky vracející se domů z koncentračního tábora nebo tři komunistické odbojáře a

odpůrce nacionálního socialismu.185

Je poměrně těžké dobrat se přesného počtu lidí, kteří prošli tímto internačním táborem.

Především v prvních měsících panoval v evidenci velký chaos. Josef Bieberle, který zkoumal

týdenní výpisy nově příchozích mezi 28. červnem 1945 a 24. říjnem 1946, uvádí, že mezi

těmito dvěma daty prošlo hodolanským táborem přibližně 10 000 osob.186

Po ukončení organizovaného odsunu v říjnu 1946 byl Internační tábor Olomouc –

Nové Hodolany přejmenován na Oblastní sběrné středisko (OSS). Takových středisek

existovalo na počátku roku 1948 v českých zemích celkem dvanáct. Jejich smyslem bylo

zajistit ubytování a stravu lidem, kteří neměli ani domov ani práci. K 31. lednu 1948 mělo

OSS Olomouc – Nové Hodolany 244 osob, k 30. červnu 215 osob a k 30. září již jen 86

osob.187 Do konce roku 1948 bylo toto středisko úplně zrušeno.

182 Dějiny Olomouce. 2. svazek. Olomouc 2009, s. 278. 183 Tamtéž. 184 MZA, fond B 280 Zemský národní výbor Brno, kart. 788. Ministerstvo vnitra. Č. 1624-7/2-46-81-Vb/3. Věc: Přidělení lůžkovin z ústředního skladu v Ruzyni.; HRABOVEC, Emilia: Vertreibung und Abschub. Deutsche in Mähren 1945-1947. Franfurt am Main 1995, s. 180. 185 BERGENTHUN-KUTTIN, E.: Kinder unterm Galgen. Olmützer Blätter, roč. 41, čís. 9/10, září-říjen 1993, s. 202. 186 BIEBERLE, Josef: Olomoučtí Němci. K padesátému výročí jejich přesídlení. 2. Poválečný rozchod. Střední Morava 4/1997, s. 7. 187 STANĚK: Tábory, s. 183-185.

46

Další tábory na Olomoucku

Tábor v Olomouci – Nových Hodolanech patřil počtem internovaných Němců mezi

největší tábory v českých zemích. Oproti tomu další tábory na Olomoucku patřily spíše mezi

menší zařízení. Přesto jimi ale prošlo velké množství olomouckých Němců. Jak již bylo

uvedeno výše, existovala tendence posílat německé obyvatele města na práci na venkov, a

naopak německé obyvatele vesnic internovat ve městě (v Internačním táboře Nové

Hodolany). Bohužel se nedochovala dokumentace těchto menších táborů, takže informace,

které o nich jsou k dispozici, jsou jen velmi kusé.

Tábor Hněvotín (okres Olomouc – venkov). O tomto táboře se nedochovaly žádné

relevantní informace. V pramenech je pouze doloženo (v únoru a březnu r. 1946), že

existoval.188

Tábor Lutín (okres Olomouc – venkov). Původně se jednalo o tábor, ve kterém byly

umístěny ženy a děti. Přestože některé ženy se chodily na práce, mnoho se jich staralo o své

malé děti a tábor tudíž nebyl finančně soběstačný.189 V táboře byl velký nepořádek a špína,

hygienické poměry byly špatné a nebyl zde ani jediný lékař. Podle zprávy z prosince 1945 zde

bylo umístěno 85 osob. Tábor měl pouze dva zaměstnance – jednoho vedoucího a jednoho

strážného.190 Od jara 1946 získal lutínský tábor (přejmenovaný na Odsuvné středisko Lutín –

Olšany) mezi internačními tábory na Olomoucku významné postavení, protože začal sloužit

jako shromaždiště lidí určených pro organizovaný odsun Němců do Německa. Z něj pak byly

vypravovány vlaky, které vysídlovali Němce z Olomouce a z okresu Olomouc – venkov.

Pracovní tábor Neředín (okres Olomouc – venkov) existoval patrně pouze velmi

krátkou dobu. Tomáš Staněk uvádí191 jeho existenci v květnu 1945. V žádných jiných

dostupných pramenech ani literatuře o něm není žádná zmínka.

188 SOkA Olomouc. Fond M 1-30 Okresní národní výbor Olomouc – venkov, inv. čís. 1, Zápisy schůzí Rady 1945. Zápis o 35. schůzi rady Okresního národního výboru Olomouc – venkov, dne 5. února 1946.; SOkA Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 5, inv. čís. 132, sign. 1/9 Rada ÚNV – zápisy schůzí (kopie), seznamy členů 1945-1949. Zápis o schůzi rady Národního výboru, konané dne 29. března 1946. 189 SOkA Olomouc. Fond M 1-30 Okresní národní výbor Olomouc – venkov, inv. čís. 1, Zápisy schůzí Rady 1945. Zápis o schůzi rady okresního Národního výboru v Olomouci, konané dne 21. září 1945, s. 5. 190 SOkA Olomouc. Fond M 1-30 Okresní národní výbor Olomouc – venkov, inv. čís. 6, Plénum ONV Olomouc – venkov 1945. Zápis o plenární schůzi 28 Okresního národního výboru Olomouc – venkov, dne 10. prosince 1945.; SOkA Olomouc. Fond M 1-30 Okresní národní výbor Olomouc – venkov, inv čís. 1, Zápisy schůzí Rady 1945. Zápis o schůzi rady okresního Národního výboru, konané dne 1. října 1945.; SOkA Olomouc. Fond M 1-30 Okresní národní výbor Olomouc – venkov, inv čís. 1, Zápisy schůzí Rady 1945. Zápis o schůzi rady 26 Okresního národního výboru Olomouc – venkov, dne 4. prosince 1945. 191 STANĚK: Tábory, s. 36.

47

Pracovní tábor Slavonín (okres Olomouc – venkov) byl založen již v květnu 1945192

a sloužil k dočasnému ubytovávání a zaškolování Němců, kteří byli přidělováni na polní práce

na Olomoucku. Co se týče zdravotních podmínek, nebyly zde zaznamenány žádné větší

problémy až na výskyt úplavice v prosinci 1945. Bylo zjištěno, že byla do tábora dovlečena

lidmi, kteří zde byli přesunuti z Nových Hodolan. Po vyklizení tábora a následné dezinfekci

bylo stanoveno, že žádní další lidé z hodolanského internačního tábora nesmějí být do

Slavonína přijímáni.193

Tábor Štěpánov (okres Šternberk) se sice nenacházel v pravomoci okresů Olomouc –

venkov a Olomouc město, ale přesto byl využíván pro internaci Němců z těchto okresů. Jak

již bylo uvedeno výše, tábor zřízený v areálu bývalých železáren ve Štěpánově měl pohnutou

historii. V r. 1938 v něm byli internováni henleinovci, za války odpůrci nacismu, po skončení

války Němci. V táboře byli umístěni starší lidé a děti.194 Ze Štěpánova bylo odsunuto celkem

30 olomouckých Němců (tento transport byl vypraven 27. listopadu 1946).195

Bohužel se k těmto menším a méně významnějším táborům dochovalo pouze velmi

malé množství materiálů,196 které nám neumožňují udělat si o jejich fungování plastičtější

obrázek.

192 SOkA Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 5, inv. čís. 132, sign. 1/9 Rada ÚNV – zápisy schůzí (kopie), seznamy členů 1945-1949. Zápis o schůzi rady Národního Výboru, konané v pátek dne 25. května 1945, s. 5. 193 SOkA Olomouc. Fond M 1-30 Okresní národní výbor Olomouc – venkov, inv čís. 1 Zápisy schůzí Rady 1945. Zápis o schůzi rady 26 Okresního národního výboru Olomouc – venkov, dne 4. prosince 1945.; SOkA Olomouc. Fond M 1-30 Okresní národní výbor Olomouc – venkov, inv čís. 6, Plénum ONV Olomouc – venkov 1945. Zápis o plenární schůzi 28 Okresního národního výboru Olomouc – venkov, dne 10. prosince 1945. 194 SOkA Olomouc. Fond M 1-30 Okresní národní výbor Olomouc – venkov, inv čís. 1 Zápisy schůzí Rady 1945. Zápis o schůzi rady okresního Národního výboru Olomouc – venkov konané dne 10. září.; STANĚK, Tomáš: Tábory v českých zemích 1945-1948. Opava 1996, s. 91. 195 SOkA Olomouc. Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 522, inv. čís. 517, sign. 21/15. Ústřední národní výbor hlav. města Olomouce – bezpečnostní oddělení. Věc: Odsun Němců – porada odsunových referentů v pondělí 2. 12. 1946 o 10. hod. dopoledne v zasedací síni obchod. a živnost. komory. 196 Tyto menší tábory jsou zmiňovány např. při jednáních Rady a Pléna ÚNV Olomouc – město nebo ONV Olomouc – venkov. Žádná dokumentace těchto táborů se patrně nedochovala. Nejsou nám známé ani žádné dochované vzpomínky lidí, kteří si těmito tábory prošli.

48

Mimořádný lidový soud v Olomouci

Těsně po skončení druhé světové války vyvstal problém se soudním potrestáním

zločinů okupantů, místních nacistů a kolaborantů. Dne 19. června 1945 byl vydán dlouho

připravovaný dekret prezidenta republiky č. 16/1945 Sb. o potrestání nacistických zločinců,

zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech,197 známý též jako „Velký

retribuční dekret“, který se zpětnou účinností vymezil jednotlivé zločiny a který ustanovil

mimořádné lidové soudy, jež měly tyto zločiny soudit. Mimořádné lidové soudy (MLS) byly

ustanovovány ve městech, ve kterých sídlily krajské soudy; celkem jich bylo vytvořeno 24.198

Přípravy pro založení Mimořádného lidového soudu v Olomouci začaly hned v květnu

1945. Již 18. května oznamuje Národní výbor, že v Olomouci založil lidový soud.199 Na

plenární schůzi ONV 11. června bylo oznámeno, že MLS Olomouc a vyšetřující komise již

byly ustanoveny. Veřejný žalobce ale začal úřadovat až 3. září a první přelíčení se konalo

dokonce až 1. října.200 Tato časová prodleva vyplývala z velkého zahlcení vyšetřovací komise

a soudu obrovským počtem udání. Volné Slovo již v polovině července psalo: „Denně

dochází výboru množství udání, které jsou ihned předmětem vyšetřování. Až dosud vyšetřuje

výbor 690 různých udání proti Němcům, z nichž je 340 v soudní vazbě. Proti českým

zrádcům a kolaborantům bylo učiněno dosud 642 udání, z nichž je ve vazbě 160 osob. Kromě

toho je vyšetřováno 35 případů krádeže národního majetku a 8 případů lichvy. Všechny tyto

případy jsou z větší části z Olomouce a okresu a jen část z oblastí, v nichž nejsou soudy a

věznice. Vyšetřování Němců a kolaborantů v ostatních okresích provádějí samostatné

vyšetřující výbory a po vyšetření bude veškerý materiál zaslán Lidovému soudu v Olomouci,

který bude projednávat případy z celého obvodu olomouckého krajského soudu. Ovšem v

Olomouci budou projednávány jen závažné věci, kdežto menší provinění projednají soudy

okresní.“201 Obrovský počet udání souvisel s podstatnou vadou retribučního soudnictví, které

nestanovilo žádnou sankci za křivé udání. Falešné udávání se tak stalo masovým jevem, při

kterém se lidé v hojném množství snažili z osobních důvodů kriminalizovat naprosto nevinné

lidi, což vedlo k podkopávání právních jistot a k rozčarování nad retribučním soudnictvím

197 16/1945 Sb. Dekret presidenta republiky ze dne 19. června 1945 o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech. Plné znění např. v FROMMER, Benjamin: Národní očista. Retribuce v poválečném Československu. Praha 2010, s. 451-466. 198 BORÁK, Mečislav: Spravedlnost podle dekretu. Retribuční soudnictví v ČSR a Mimořádný lidový soud v Ostravě (1945-1948). Ostrava 1998, s. 47-48. 199 Slovo bude mít lidový soud. Stráž lidu, roč. 1, čís. 4, 19. 5. 1945, s. 1. 200 BORÁK, s. 52. 201 Sta a sta udání proti Němcům a kolaborantům na Olomoucku. Vyšetřující výbor vyšetřuje dosud 1320 udání. Volné Slovo, roč. 1, čís. 39, 21. 7. 1945, s. 3.

49

jako takovým.202 Toto masové udavačství vedlo nejen k zahlcení Mimořádného lidového

soudu v Olomouci, ale i k přeplnění tamní vazební věznice, která neměla dostatečnou

kapacitu, aby pojala všechny podezřelé. Ve vazební věznici tak byli zavřeni pouze Němci

podezřelí z těžkých zločinů, Němci podezřelí z lehčích zločinů byli posíláni zpět do sběrných

táborů a Češi podezřelí z lehčích zločinů byli propouštěni a vyšetřováni na svobodě. Zároveň

se soud snažil obstarat si náhradní vězeňské prostory. Velkým problémem byl i nedostatek

soudního personálu.203

Mimořádný lidový soud v Olomouci zasedal přímo v budově krajského soudu a měl i

stejnou územní působnost – až na jednu výjimku: byla pod něj přidělena pravomoc nad

soudním okresem Město Libavá, který byl vyčleněn z pravomoci Krajského soudu Nový

Jičín.204

Co se týče národnostní struktury obžalovaných, výrazně mezi nimi převažovali Němci,

což patrně souviselo s územní působností soudu, který zahrnoval mnoho okresů s německou

většinou obyvatelstva. Jiří Grézl, který zkoumal činnost MLS Olomouc v roce 1945, ve své

práci uvádí, že ze 298 osob, které toho roku stanuly před soudem, jich 249 bylo německé

národnosti (z toho 215 mužů a 34 žen), 48 české národnosti (41 mužů, 7 žen) a jeden muž

ukrajinské národnosti. Mezi osoby německé národnosti ale mohli být započítáváni i lidé

českého původu, kteří se v době okupace přihlásili k německé národnosti.205

Celkem stanulo v roce 1945 před Mimořádným lidovým soudem v Olomouci 300 lidí,

z nichž 2 dostali trest smrti, 8 trest doživotního žaláře, 171 trest dočasného žaláře, 23 bylo

osvobozeno, u 5 bylo upuštěno od potrestání; 12 bylo postoupeno řádnému soudu, 1 byl

vyřízen jinak a 78 jich zůstalo nevyřízeno.206

Nás budou ale nejvíce zajímat Olomoučané, kteří stanuli před MLS Olomouc.

Z analyzovaného materiálu207 vyplývá, že v roce 1945 bylo obžalováno a souzeno 29 obyvatel

města, z nichž 10 bylo české národnosti (pouze muži) a 19 německé národnosti (14 mužů a 5

žen). Z těchto dvaceti devíti osob byl jeden odsouzen k trestu smrti a popraven (městský

úředník české národnosti Antonín Laštůvka). Jeden byl osvobozen (hudebník František

Konečný) a další dva byli sice uznáni vinnými, ale bylo u nich upuštěno od trestu.208

202 FROMMER, s. 243-248. 203 Trestní udání na Němce a kolaboranty v Olomouci. Volné slovo, roč. 1, čís. 75, 2. 9. 1945, s. 2. 204 GRÉZL, Jiří: Činnost mimořádného lidového soudu v Olomouci 1945. Šumperk 2007, s. 18. 205 Tamtéž, s. 19. 206 Činnost MLS v českých zemích do 31. 12. 1945, citováno podle BORÁK, s. 341. 207 Přehled případů projednávaných MLS v Olomouci v roce 1945 je k dispozici v práci GRÉZL, s. 25-105. 208 Tamtéž.

50

V roce 1946 byl souzen bývalý vládní komisař Olomouce z let 1942-1945 dr. Julius

Schreitter. Svědkové většinou vypovídali v jeho prospěch a popírali, že by někoho udal

Gestapu, z čehož byl viněn. Mimořádný lidový soud jej nakonec odsoudil pouze za členství

v SA k pěti letům těžkého žaláře.209 V květnu 1950 byl Schreitter propuštěn na svobodu a

následně vysídlen.210

V následujícím roce bylo MLS Olomouc souzeno několik dalších významných

představitelů nacistického režimu a jeho bezpečnostního aparátu. Před soudem stanul

příslušník olomoucké pobočky Gestapa Bohumil Loibner – Košťál.211 Byl obžalován ze 60

zločinných případů, z nichž u 40 zavinil smrt lidí – deset jich osobně zastřelil. Byl mj.

obviňován z toho, že vyslýchal účastníky přerovského květnového povstání, z nichž některé

později i popravil, a mnoho případů týrání při výsleších na Gestapu. Během dvoudenního

soudního přelíčení, při kterém bylo vyslechnuto 64 svědků, byla žaloba ještě rozšířena. Byl

uznán vinným z celkem 70 zločinů, přičemž zavinil smrt nebo se přímo podílel na smrti 42

lidí. Loibner – Košťál byl odsouzen k trestu smrti provazem a ještě téhož dne popraven.212

Dalším souzeným byl vedoucí místní služebny Sicherheitsdienstu Ernst Liedke, který byl

odsouzen k doživotnímu těžkému žaláři.213 Pracovník Gestapa Julius Wilke, který měl na

starosti osobní věci a majetkové záležitosti vězňů, kradl zabavený majetek vězněných. Byl

také odsouzen k doživotnímu žaláři.214 Jiný pracovník Gestapa Leopold Brantsch byl

posuzován mírně, protože se na rozdíl od svých kolegů choval lidsky. „Řada dalších svědků

vypovídala příznivě ve prospěch Brantschův. Potvrdili, že zachránil několik desítek českých

lidí před koncentračními tábory, intervenoval v jejich prospěch a proti svým předpisům

poskytoval jim různé úlevy. Zejména úředníci Židovské náboženské obce B. Deutsch a Z.

Böhm potvrdili, že Brantsch jako referent pro židovské záležitosti olomouckého gestapa se

choval k židům lidsky a poskytoval jim o své vlastní újmě různé výhody. Po dobu jeho

působení nebyl ani jeden z olomouckých Židů, pokud ve městě ještě zůstali, zatčen.“215 Byl

209 Bývalý olomoucký starosta Schreiter odsouzen. Čin, roč. 2, čís. 200, 1. 9. 1946, s. 2. 210 Dějiny Olomouce. 2. svazek. Olomouc 2009, s. 178. 211 Bohumil Loibner – Košťál pocházel ze smíšeného česko-německého manželství. V dobách první republiky používal příjmení po otci Košťál, za protektorátu užíval příjmení po matce Loibner. 212 Gestapák Loibner – Košťál před lidovým soudem. Volné Slovo, roč. 3, čís. 5, 1. 1. 1947, s. 2.; Strašné podrobnosti o řádění gestapa v olomouckém kraji. Volné Slovo, roč. 3, čís. 6, 8. 1. 1947, s. 2.; Gestapácký vrah Loibner – Košťál popírá. Čin, roč. 3, čís. 5, 7. 1. 1947, s. 4.; Byla to nejsprostší vražda. Gestapák Gauner o postřílení českých vlastenců na Lazcích. Čin, roč. 3, čís. 6, 8. 1. 1947, s. 2.; Poslední chvíle gestapáka Loibnera. Čin, roč. 3, čís. 7, 9. 1. 1947, s. 5. 213 Jak soudil německý stanný soud. Volné Slovo, roč. 3, čís. 8, 10. 1. 1947, s. 2. 214 Hyenismus olomouckého gestapáka. Volné Slovo, roč. 3, čís. 23, 28. 1. 1947, s. 2. 215 Gestapák Branč před soudci lidu. Volné Slovo, roč. 3, čís. 38, 14. 2. 1947, s. 2.

51

odsouzen ke třem letům těžkého žaláře, protože mu bylo prokázáno pouze násilí vůči jedné

osobě.216

V únoru 1947 stanul před soudem první vládní komisař Olomouce dr. Fritz Czermak,

původním povoláním advokát, který byl obviněn ze tří zločinů. Ve funkci vládního komisaře

se choval k českému obyvatelstvu až příliš přátelsky, kvůli čemuž mu bylo ze strany vyšších

představených vyhrožováno vězením. Byl donucen odstoupit a aby se vyhnul vězení, přihlásil

se dobrovolně jako voják na východní frontu. Později opět vykonával svoji původní profesi

advokáta. Zastupoval především Čechy před náhlým a lidovým soudem. V mnoha případech

se zasadil o jejich propuštění. Před MLS Olomouc vypovídalo množství svědků v jeho

prospěch. Nakonec byl Fritz Czermak uznán vinným pouze z podpory nacismu. Soud přihlédl

k polehčujícím okolnostem (záchrana životů mnoha lidí) a upustil od jeho potrestání.217 Ještě

téhož měsíce byl pak odsunut do Německa.218

Posledními významnějšími případy byli příslušníci Gestapa Franz Langer, Kurt

Rauner, R. Heidan a Friedrich Carmenn. Jednalo se o skutečně masové zločiny. Franz Langer,

který byl zástupcem vedoucího místní pobočky Gestapa, měl podle soudu na svědomí 30

životů a dalších 870 lidí bylo na jeho příkaz posláno do koncentračních táborů. Byl odsouzen

k trestu smrti provazem.219 Kurt Rauner byl viněn z násilí páchaném na 70 lidech, z nichž dva

zemřeli. MLS jej odsoudil k trestu smrti provazem. Carmenn byl viněn z vraždy, zavinění

smrti 16 osob, a z toho, že asi 30 lidí poslal do vězení a koncentračních táborů.220 Jedním

z úplně posledně souzených byl samotný šéf olomoucké pobočky Gestapa Richard Heidan,

který byl viněn z toho, že nechal zatknout až 2000 lidí. Přímo a nepřímo zavinil smrt 45

osob.221

Činnost všech mimořádných lidových soudů byla ukončena ke dni 4. května 1947.

Případné nedořešené případy byly předávány k řádným soudům, ale souzeny také podle

„Velkého retribučního dekretu“ (zákon čís. 16/1945 Sb.). Ostatní trestné činy, které se udály

v době zvýšeného ohrožení republiky (tedy od 21. září 1938 až do 28. října 1945), které byly

oznámeny po 4. květnu 1947 již byly souzeny podle normálních právních předpisů.222

216 Tamtéž. 217 Bývalý vl. komisař Olomouce Czermak před Lidovým soudem. Volné Slovo, roč. 3, čís. 39, 15. 2. 1947, s. 2. 218 Dějiny Olomouce. 2. svazek. Olomouc 2009, s. 178. 219 Zloduch z olom. gestapa popraven. Volné Slovo, roč. 3, čís. 68, 21. 3. 1947, s. 2. 220 Poslední gestapáci v Olomouci zmizí. Volné Slovo, roč. 3, čís. 79, 3. 4. 1947, s. 4.; Gestapák Rauner popraven. Volné Slovo, roč. 3, čís. 87, 13. 4. 1947, s. 2. 221 Šéf olomouckého gestapa před soud. Dal rozkaz k zatčení 2 000 osob. Volné Slovo, roč. 3, čís. . 87, 13. 4. 1947, s. 4. 222 BORÁK, s. 71.

52

Mimořádný lidový soud v Olomouci projednal za dobu své činnosti 2142 návrhů na

žalobu, z nichž 525 se týkalo mužů a 142 žen české národnosti, 1330 mužů a 213 žen

německé národnosti. Zbylých 7 obžalovaných mělo jinou (v uvedené statistice blíže

nespecifikovanou) národnost. Nejčastěji byli obvinění odsuzováni k odnětí svobody. Celková

výše těchto trestů dosahovala 11 324 let a pět měsíců. Dále bylo 61 osob odsouzeno k trestu

doživotí. Čtyřicet jedna lidí dostalo trest smrti, který ale nemohl být u jednoho nebo dvou lidí

vykonán. 58 lidí bylo osvobozeno, 37 jich bylo uznáno vinnými, ale bylo u nich upuštěno od

potrestání, 76 případů bylo předáno řádnému soudu a dalších 75 případů bylo vyřízeno

jinak.223 Tento statistický přehled nám ale bohužel ukazuje data za celý obvod Mimořádného

lidového soudu v Olomouci, takže si z ní nemůžeme udělat přesný obrázek o souzených

obyvatelích Olomouce. Podrobnější obrázek o fungování Mimořádného lidového soudu v

Olomouci si bohužel prozatím udělat nemůžeme, protože fond MLS Olomouc je bohužel

zatím stále nezpracovaný a nepřístupný veřejnosti.

Zvláštní postavení některých skupin osob německého obyvatelstva

Mezi lidmi, kteří byli považováni za Němce, bylo postupně úředně vyčleněno několik

zvláštních kategorií. Tito získali poněkud lepší postavení než ostatní Němci a vztahovala se

na ně řada úlev.224 Na příslušníky těchto kategorií se ale často (jak ze strany společnosti, tak i

ze strany úřadů) pohlíženo jako na Němce a byli často vystavováni diskriminačním

opatřením. Jednalo se především o Němce žijící v tzv. smíšených manželstvích s příslušníkem

české národnosti, německé antifašisty, německy mluvící Židy, německé specialisty, kteří byli

považováni za nepostradatelné pro hospodářství, a tzv. Rakušany, tedy ty, kteří měli před

anšlusem Rakouska rakouské státní občanství.

Zastavme se nejprve u smíšených manželství, která tvořila v Olomouci největší

specifickou skupinu německého obyvatelstva. Ve smíšených manželstvích žilo v Olomouci

asi 2000 Němců.225 V prvních měsících po osvobození, byli Češi i Němci žijících ve

společných domácnostech vystavováni protiněmeckým opatřením. Rozdílné bylo postavení

mužů a žen ve smíšených domácnostech. Zatímco německé ženy českých mužů dostávaly

většinou zpět československé občanství (byť byla tato jednání mnohdy zdlouhavá), na české

223 Bilance lidového soudu v Olomouci. Čin, roč. 3, čís. 109, 10. 5. 1947, s. 6. 224 SOkA Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 505, inv. čís. 513, sign. 21/15. Ministerstvo vnitra, Č. B-300/3825-46. Směrnice o úlevách pro některé osoby německé národnosti. 225 Odsun Němců do závěr. stadia. Žluté pásky z Olomouce zmizí. Stráž lidu, roč. 2, čís. 231, 6. 10. 1946, s. 3.; Většina Němců z Olomouce odsunuta. Čin, roč. 2, čís. 225, 2. 10. 1946, s. 4.

53

ženy německých mužů bylo často pohlíženo (v duchu předchozí okupační moci) jako na

Němky a byly většinou vystavovány diskriminačním protiněmeckým opatřením, a to i tehdy,

pokud jejich manžel už nežil. Často se pak stávalo, že tyto ženy v těžké životní situaci se

hlásily k dobrovolnému odsunu s manželem nebo naopak žádaly o rozvod.226 Dá se

předpokládat, že většina olomouckých Němců, žijících ve smíšených manželstvích s osobu

české národnosti, zůstala po ukončení odsunu v ČSR. Směrnice k provádění odsunu, vydaná

Ministerstvem vnitra, uváděla, že odsun se nevztahuje „na manželky a nezletilé děti

československých státních občanů, žádajících podle §3 a §4, odst. 2 úst. dekretu č. 33/45 Sb. o

vrácení československého státního občanství, kterým bylo vydáno osvědčení podle vzoru C

výše cit. oběžníku min. vnitra, pokud jejich žádost nebyla zamítnuta; odsun se nevztahuje také

na manžele (jejich nezletilé děti) žen české a slovenské národnosti (československých státních

občanek, pokud jejich žádost o udělení občanství nebyla zamítnuta.“227 Tato zásada byla

dodržována a do Německa byli v rámci organizovaného odsunu vysídlováni jen lidé německé

národnosti.

Další skupinou byli tzv. antifašisté, tedy občané německé národnosti, kteří zůstali

věrní Československé republice a navíc buďto se zbraní v ruce bojovali proti nacismu, nebo

byli obětí nacistické perzekuce. O přiznání průkazů antifašistů rozhodovaly komise, v nichž

zasedali jiní důvěryhodní a již předtím prověření němečtí antifašisté – většinou komunisté

nebo sociální demokraté. Žádosti antifašistů o přiznání československého občanství byly

posuzovány velice tvrdě a hodně zdlouhavě. V březnu 1946 psal sociálnědemokratický deník

Čin, že ze 495 žádostí lidí, kteří o sobě tvrdili, že jsou antifašisté, bylo kladně vyřízeno

pouhých 17. Třicet osm jich bylo zamítnuto, 176 jich bylo vyhlášeno, aby se k nim lidé mohly

vyjadřovat a dalších 226 bylo v „běžném řízení“.228 Karel Konečný uvádí,229 že celkem bylo

uznáno 84 žádostí o antifašistický status. Přestože jim podle dekretu 33/1945 Sb. náleželo čs.

občanství a mohli zde zůstat, praxe byla poněkud jiná. Tak se stalo, že např. i německý

sociální demokrat Roman Fuchs z Nových Sadů, který se za války zapojil do odboje a

schovával u sebe českého partyzána, musel být odsunut. Proti tomuto rozhodnutí se

odvolával, ale nakonec byl v r. 1948 vysídlen.230

226 STANĚK, Tomáš: Odsun Němců z Československa 1945-1947. Praha 1991, s. 166-167. 227 SOkA Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 522, inv. čís. 517, sign. 21/15. Ministerstvo vnitra, Čj. B-300/1990. Směrnice k provádění soustavného odsunu (transferu) Němců z Československa. 228 Jak se rozhoduje o Němcích v Olomouci. Z 10.000 Němců jen 17 antifašistů. Čin, roč. 2, čís. 56, 7. 3. 1946, s. 5. 229 Dějiny Olomouce. 2. svazek. Olomouc 2009, s. 278. 230 Tamtéž.

54

Židé, kterým se podařilo přežít holocaust, tvořili velice malou skupinu lidí.

V Olomouci se jednalo asi o 180 lidí ze 2500,231 tedy pouhých zhruba 7 %. Olomoučtí Židé se

před druhou světovou válkou hlásili především k židovské národnosti. Jako jazyk komunikace

používali především němčinu. V období těsně po skončení druhé světové války panoval

zmatek v tom, jak s těmito osobami nakládat.232 Jak již bylo uvedeno, původně jim nebyla

přiznána občanská práva, která měli občané české a slovenské národnosti. Zpočátku se navíc

stávalo, že tito Židé, navracející se z koncentračních a vyhlazovacích táborů, byli zavřeni do

Internačního tábora v Olomouci – Nových Hodolanech.Otázka postavení německy mluvících

Židů zůstávala dlouho otevřená, až nakonec v r. 1947 bylo rozhodnuto, že nebudou odsunuti a

mohou v Československu zůstat.233

Další specifickou skupinou Němců byli tzv. specialisté. Jednalo se o vysoce

kvalifikované odborníky, nebo o lidi, kteří vykonávali profese, ve kterých byl velký

nedostatek pracovních sil a nebylo je tudíž možné nahradit českými zaměstnanci (např.

hornictví, lesnictví atp.). Počítalo se s tím, že tito lidé budou moci (i se svými rodinami)

zůstat.234 Není známé, že by některý z olomouckých Němců byl považovaný za hospodářsky

nepostradatelného a byl zařazen do kategorie specialistů.

Na osoby, které měly před rokem 1938 rakouskou státní příslušnost a kteří se nijak

neprovinily vůči českému národu, se nevztahovala protiněmecká opatření, což ovšem nebylo

vždy a všude dodržováno. Podle různých právních norem a předpisů bylo stanoveno, že

mohou volně nakládat se svým majetkem, nesmějí být internováni a zařazováni do odsunů.235

Pokud se ale jednalo o osoby provinilé, byli považováni za Němce. Předpokládalo se, že

Rakušané postupně opustí ČSR, přičemž si budou moci odvést část svého majetku.236 Na

základě dostupných pramenů není možné přesně určit, kolik osob bylo v Olomouci

považovaných za Rakušany. V souvislosti s výhodným odsunem Rakušanů a jiných cizinců se

dokonce objevila kuriózní žádost jakési paní Nesslové, která chtěla být vystěhována do

Albánie a měla k tomu i povolení tamních úřadů, protože její švagr byl (podle ní) prezidentem

Albánie.237

231 O 10.000 obyvatel méně proti roku 1939. Z 2.500 Židů je dnes v Olomouci 180. Odsunuto kolem 7000 Němců – počet obyvatelstva se stabilisuje asi na 53 tisíc. Stráž lidu, roč. 2, čís. 232, 8. 10. 1946. 232 Židé hlásící se před válkou k české národnosti nebo česky mluvící Židé nebyli ze strany československých úřadů vystavováni žádné diskriminaci. 233 Němečtí židé zůstanou u nás. Osvobozený Našinec, roč. 80, čís. 45, 22. 2. 1947. 234 STANĚK: Odsun, s. 155-161. 235 Tamtéž, s. 161-162. 236 Tamtéž, s. 332. 237 SOkA Olomouc. Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 522, inv. čís. 517, sign. 21/15. Ústřední národní výbor hlav. města Olomouce – bezpečnostní oddělení. Věc: Odsun Němců – porada odsunových referentů v pondělí 2. 12. 1946 o 10. hod. dopoledne v zasedací síni obchod. a živnost. komory.

55

Olomoučtí Němci od konce války od září do prosince 1945

V září začal Ústřední národní výbor projednávat vytvoření komise, která měla

projednávat žádosti o navrácení čs. občanství osobám německé národnosti238 podle dekretu č.

33/1945 Sb.,239 který přenesl rozhodování o státním občanství na okresní národní výbory a

stanovil pravidla, podle kterých se má o případném navrácení občanství rozhodovat. Do té

doby v těchto otázkách panoval chaos. Rada ÚNV rozhodla, že seznamy osob, o kterých se

bude jednat budou uveřejněny v rozhlase, tisku, vyvěšeny na úředních deskách ÚNV,

vylepeny ve čtvrtích, kde tito žadatelé žijí, a informovány mají být i místní organizace

jednotlivých politických stran, aby se veřejnost mohla k těmto osobám vyjadřovat. Zároveň

měl být vytvořen výbor z německých antifašistů, kteří se mohli k těmto seznamům také

vyjadřovat.240 Ve stejné době byla utvořena komise i v okrese Olomouc – venkov, která měla

čtyři členy (paritně zastoupeni příslušníci jednotlivých politických stran) a pět německých

antifašistů (čtyři komunisté, jeden sociální demokrat).241 Všech pět německých členů komise

pocházelo z Hluboček, kde po celou dobu před Mnichovem velice výrazně vítězily

aktivistické strany a kde se ustavující schůze henleinovců konala až v létě 1938 pod ochranou

československého četnictva.242

Přestože naprostá většina českých obyvatel Olomouce souhlasila s odsunem Němců,

někteří si uvědomovali hospodářské potíže, které by jím mohly vzniknout. Pracovní sílu

Němců nebylo možné hned nahradit. Německé obyvatelstvo mělo v této době vysokou

pracovní morálku.243 Odsun Němců byl považován za mimořádnou prioritu, takže ohledy na

ekonomiku musely jít stranou. Zůstat v Československu mohly pouze ti Němci, kteří byli

považováni za naprosto nenahraditelné pro hospodářství.

238 SOkA Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 5, inv. čís. 132, sign. 1/9 Rada ÚNV – zápisy schůzí (kopie), seznamy členů 1945-1949. Zápis o schůzi rady Národního výboru v Olomouci, dne 14. září 1945. 239 Ústavní dekret presidenta republiky ze dne 2. srpna 1945 o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské. Dostupný na http://www.psp.cz/docs/laws/dek/331945.html 240 SOkA Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 5, inv. čís. 132, sign. 1/9 Rada ÚNV – zápisy schůzí (kopie), seznamy členů 1945-1949. Zápis o schůzi rady Národního výboru v Olomouci, dne 14. září 1945. 241 SOkA Olomouc. Fond M 1-30 Okresní národní výbor Olomouc – venkov, inv. čís. 1, Zápisy schůzí Rady 1945. Zápis o schůzi rady okresního Národního výboru v Olomouci, konané dne 21. září 1945.; SOkA Olomouc. Fond M 1-30 Okresní národní výbor Olomouc – venkov, inv. čís. 1, Zápisy schůzí Rady 1945. Zápis o 23. schůzi Rady Okresního národního výboru, konané dne 20. listopadu 1945. 242 BIEBERLE, Josef: Olomoučtí Němci. K padesátému výročí jejich přesídlení. 1. Mezi dvěma světovými válkami. Střední Morava 3/1996, s. 7-8. 243 ABS. Fond B 7-5-1, kart. 1, inv. čís. 5. Obl. úradovňa ŠtB. Mesačné správy obl. úr. o politickej situácii, schôdzách a relácíí r. 1945-1947. Ředitelství Národní bezpečnosti v Olomouci. Situační zpráva na měsíc říjen 1945, 1. listopadu 1945.; SOkA Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 5, inv. čís. 132, sign. 1/9 Plénum ÚNV Olomouc – zápisy ze schůzí (kopie), seznamy členů 1945-1948. Zápis o plenární schůzi okresního Národního výboru v Olomouci, dne 16. října 1945.

56

V listopadu se v měsíční zprávě Sboru národní bezpečnosti o náladě lidí žijících

v Olomouci v souvislosti s německou menšinou píše: „Obyvatelstvo s klidem očekává

slibované započetí odsunu Němců a je uspokojeno nad tím, že ku př. žádosti o národní

spolehlivost, přiznání změny národnosti apod., podléhají kontrole veřejnosti, takže každému

je dána možnost proti podobným možnostem vznést námitky.“244

Veřejnost byla spokojená s rozhodnutím o započetí odsunu, ke kterému mělo dojít na

počátku roku 1946. Zároveň ale začaly mezi některými lidmi panovat obavy z toho, zda

k odsunu vůbec dojde.245 Ve společnosti se také začaly objevovat požadavky, aby byly

odsunuti dokonce i antifašisté, což se odůvodňovalo tím, že ti budou v poválečném Německu

důležití pro budování demokratického režimu.246 Německé obyvatelstvo se snažilo dobře

pracovat a snažilo se navazovat přátelství s Čechy. Většina německých obyvatel Olomouce po

odsunu netoužila a chtěla v zůstat v místě svého bydliště, přestože jejich situace byla tíživá.247

Dobré chování a vztahy ze strany Němců vůči Čechům ale nebyly považovány za upřímné.248

244 ABS. Fond B 7-5-1, kart. 1, inv. čís. 5. Obl. úradovňa ŠtB. Mesačné správy obl. úr. o politickej situácii, schôdzách a relácíí r. 1945-1947. Ředitelství Národní bezpečnosti v Olomouci. Situační zpráva na měsíc listopad 1945, 1. prosince 1945. 245 ABS. Fond B 7-5-1, kart. 1, inv. čís. 5. Obl. úradovňa ŠtB. Mesačné správy obl. úr. o politickej situácii, schôdzách a relácíí r. 1945-1947. Ředitelství Národní bezpečnosti v Olomouci. Měsíční zpráva o politické situaci. Koncept. 14. 12. 1945. 246 ABS. Fond B 7-5-1, kart. 1, inv. čís. 5. Obl. úradovňa ŠtB. Mesačné správy obl. úr. o politickej situácii, schôdzách a relácíí r. 1945-1947. Ředitelství Národní bezpečnosti v Olomouci. Měsíční zpráva o politické situaci, 12. 12. 1945. 247 ABS. Fond B 7-5-1, kart. 1, inv. čís. 5. Obl. úradovňa ŠtB. Mesačné správy obl. úr. o politickej situácii, schôdzách a relácíí r. 1945-1947. Ředitelství Národní bezpečnosti v Olomouci. Měsíční zpráva o politické situaci. Koncept. 14. 12. 1945. 248 Pokud se týče německé otázky, tu si lid přeje, aby už byl proveden odsun němců z Československé republiky a vinníci z jejich řad, aby byli potrestáni. Je pozorovati, že ti Němci, kteří se volně pohybují, předstírají vůči občanům české národnosti velkou podlízavost, okázale zdraví, avšak uvnitř sebe chovají velkou nenávist vůči všemu českému. (ABS. Fond B 7-5-1, kart. 1, inv. čís. 5. Obl. úradovňa ŠtB. Mesačné správy obl. úr. o politickej situácii, schôdzách a relácíí r. 1945-1947. Ředitelství Národní bezpečnosti v Olomouci. Situační zpráva za měsíc prosinec 1945, 31. prosince 1945.)

57

Olomoučtí Němci a příprava na organizovaný odsun (leden až pol. dubna 1946)

V počáteční měsících roku 1946 probíhaly přípravy na organizovaný odsun

německého obyvatelstva. Bylo stanoveno, že v každém transportu, sestávajícím z 1200 lidí,

bude 600 lidí z okresu Olomouc – město a 600 z okresu Olomouc – venkov. Za místo, ze

kterého měly být odsuny vypravovány, byl určen tábor v Lutíně – Olšanech. Původně se ale

uvažovalo o tom, že Němci budou odsunováni ze školní budovy v Olomouci – Nových

Hodolanech.249 Proti tomu se ale vznesla kritika, protože někteří členové ONV chtěli, aby

hodolanská školní budova opět sloužila ke svému původnímu účelu. Později se uvažovalo

ještě i táboře ve Štěpánově, který byl pod správou Okresní správní komise Šternberk.250

Nakonec byl, jak už bylo uvedeno, vybrán lutínský tábor. Při konečném rozhodnutí hrála

největší roli potenciální kapacita tábora – lutínský tábor mohl pojmout najednou všech 1 200

osob určených k jednomu transportu, zatímco při ostatních variantách by museli být tito lidé

rozeseti do více míst.251

Mezi českým obyvatelstvem panovalo počátkem roku 1946 určité rozčarování

z odkládání odsunu a vyskytovaly se mezi ním i obavy, zda vůbec k odsunu dojde. Zároveň si

ale někteří lidé (odborníci v průmyslu) uvědomovali, že to může přinést určité hospodářské

škody v době, kdy není možné německé pracovní síly nahradit.252 Jako zvláště tíživá byla tato

situace považována především v závodech Moravia v Hlubočkách, kde většinu pracovníků

tvořili Němci. Přestože bylo německé obyvatelstvo vystavováno diskriminaci a jeho životní

podmínky po skončení druhé světové války byly velmi tíživé, velké množství německých

obyvatel Olomouce si přálo ve městě zůstat. Tito lidé se pak snažili získat si přízeň Čechů,

aby se za ně přimlouvali.253 Objevovala se ale i kritika poklesu pracovní morálky německých

pracovníků,254 což patrně mohlo souviset s tím, že Němci, kteří na možnost setrvání

v Československu již rezignovali, zde nechtěli dále jako levná pracovní síla pracovat. Mezi

obyvateli české národnosti prý kolovaly názory, že v internačních táborech jsou umísťování

především chudáci a staré osoby, které za nic nemůžou, zatímco bývalí aktivní nacisté jsou

většinou na svobodě.255

249 1200 Němců bude denně odsouváno z Olomoucka. Čin, roč. 2, čís. 28, 2. 2. 1946, s. 1. 250 SOkA Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 5, inv. čís. 132, sign. 1/9 Plénum ÚNV Olomouc – zápisy ze schůzí (kopie), seznamy členů 1945-1948. Zápis o schůzi plenární Národního výboru, konané dne 12. února v zasedací síni radnice. 251 Odsunový tábor Němců připraven. Čin, roč. 2, čís. 70, 23. 3. 1946, s. 5. 252 ABS. Fond B 7-5-1, kart. 1, inv. čís. 5. Obl. úradovňa ŠtB. Mesačné správy obl. úr. o politickej situácii, schôdzách a relácií r. 1945-1947. Měsíční zpráva o politické situaci [pochází ze 14. 1. 1946]. 253 Tamtéž. 254 ABS. Fond B 7-5-1, kart. 1, inv. čís. 5. Obl. úradovňa ŠtB. Mesačné správy obl. úr. o politickej situácii, schôdzách a relácií r. 1945-1947. Situační zpráva za měsíc leden 1946. 255 Tamtéž.

58

V březnu se objevila zpráva, že někteří Němci opustili svá zaměstnání nebo utekli

z věznic soudů nebo jiných vězeňských zařízení (k útěkům z internačních táborů prý v této

době nedocházelo).256 Není známo, kolik osob takto zmizelo a zda se jednalo o masový jev, či

spíše o jednotlivé případy. Všeobecně panovala tendence co nejvíce využívat pracovní síly

německých obyvatel až doby, než dojde k jejich odsunu. Rada ÚNV v Olomouci rozhodla,257

aby na jaře byly zaházeny zákopy, které byly budovány v posledních měsících okupace, a aby

na tyto práce byli nasazeni místní internovaní Němci. Bezpečnostní referent Zemského

národního výboru v Brně ale práci lidí, umístěných v internačním táboře, na odklízecích

pracích zakázal, a tak se Rada ÚNV rozhodla pro náhradní řešení – využít práci místních

neinternovaných Němců.258 Na téže schůzi bylo oznámeno, že na základě dohody mezi

okresními národními výbory Olomouc – město a Olomouc – venkov bylo stanoveno, že

Okresní národní výbor Olomouc – venkov přebírá od 5. února hospodářskou správu nad

pracovními tábory Slavonín, Hněvotín a Lutín, nad internačním táborem Olomouc – Nové

Hodolany i nad Odsuvným střediskem Olšany – Lutín.259

Koncem března byla již dokončena úprava tábora Lutín – Olšany, který byl určen

k soustřeďování Němců určených pro jednotlivé odsunové transporty. Odsuvný tábor byl

zřízen ve velkém továrním areálu, který se nacházel mezi obcemi Olšany a Lutín, a ve kterém

se za války vyráběly součástky pro rakety V 1. Pro příchozí z okresu Olomouc – venkov a

Olomouc – město platila odlišná pravidla. Zatímco lidé z Olomouce se podrobili lékařské

prohlídce již ve městě, a poté byli hromadně ubytováni v táboře, lidé z venkova se lékařské

prohlídce podrobili až při vstupu do tábora, a teprve poté mohli být v táboře ubytováni.

Předpokládalo se, že lidé pobudou v táboře čtyři dny před tím, než budou odsunuti.260

Očekávalo se, že celkem bude vysídleno asi 14 000 Němců, z nichž asi 8 000 bude z města,

kde jich t. č. žilo podle odhadů asi 10 000, a 6 000 z venkova, kde jich žilo 8460.261 Nakonec

bylo přes lutínsko – olšanský tábor z města vysídleno pouze něco přes 6 000 lidí a dalších asi

256 ABS. Fond B 7-5-1, kart. 1, inv. čís. 5. Obl. úradovňa ŠtB. Mesačné správy obl. úr. o politickej situácii, schôdzách a relácií r. 1945-1947. Situační zpráva za měsíc březen 1946. 257 SOkA Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 5, inv. čís. 132, sign. 1/9 Rada ÚNV Olomouc – zápisy schůzí (kopie), seznamy členů 1945-1949. Zápis o schůzi rady Národního výboru, konané dne 15. března 1946 v kanceláři pana předsedy na radnici v I. poschodí. 258 SOkA Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 5, inv. čís. 132, sign. 1/9 Rada ÚNV Olomouc – zápisy schůzí (kopie), seznamy členů 1945-1949. Zápis o schůzi rady Národního výboru, konané dne 29. března 1946 v pátek, v kanceláři pana předsedy Národního výboru na radnici. 259 Tamtéž. 260 Odsunový tábor Němců připraven. Čin, roč. 2, čís. 70, 23. 3. 1946, s. 5. 261 Počátkem března odsun Němců z Olomoucka. Bude odsunuto asi 14000 Němců. Čin, roč. 2, čís. 29, 3. 2. 1946, s. 2. Zápis o schůzi plenární Národního výboru hlav. města Olomouce, konané dne 16. dubna 1946 v zasedací síni radnice.

59

12 000 bylo vysídleno z okresů Olomouc – venkov a z okresů Holešov, Kroměříž, Litovel,

Prostějov, Přerov, Šternberk, Uherské Hradiště, Uherský Brod a Zlín.

Otázka připravovaného odsunu byla projednávána na Plénu ÚNV Olomouc. Bylo

schváleno využití pracovních sil Němců k odklízení zákopů a zároveň bylo navrhnuto, aby se

začalo s odsunem nepracujících lidí, kteří nejsou hospodářsky využitelní, a pracovní síly byly

odsunovány až později.262

262 SOkA Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 5, inv. čís. 132, sign. 1/9 Rada ÚNV Olomouc – zápisy ze schůzí (kopie), seznamy členů 1945-1948. Zápis o schůzi rady Národního výboru, koané dne 29. března 1946 v pátek, v kanceláři pana předsedy Národního výboru na radnici.

60

Organizovaný odsun

Mezi 10. a 15. dubnem začaly být Němci, kteří měli být odsunuti v prvním transportu,

soustřeďování v internačním táboře Olšany - Lutín. Jednalo se především o staré osoby, které

nebylo možné použít na práci, a rodiny s velkým množstvím dětí.263 Projevila se zde tak

obecná tendence, kterou je možné pozorovat i v celostátním srovnání, že nejprve se začalo

s odsunem lidí v neproduktivním věku, které nebylo možné využít k pracím, zatímco pracovní

síly byly odsunovány až později.264 Tento nepoměr mezi produktivními a neproduktivními je

dobře patrný z následujících tabulek (Tab. 6. a Tab. 7.), které ukazují pohlaví, věkovou

strukturu a povolání olomouckých Němců z prvního transportu.

Věk Mužů Žen Celkem 0 - 5 44 45 89 6 - 10 23 24 47 11 - 15 35 19 54 16 - 20 12 30 42 21 - 25 7 46 53 26 - 30 3 16 19 31 - 35 8 40 48 36 - 40 10 30 40 41 - 45 9 30 39 46 - 50 9 25 34 51 - 55 12 29 41 56 - 60 14 21 35 61 - 65 9 9 18 66 - 70 2 7 9 71 - 75 3 3 6 76 - 80 3 2 5 81 - 85 1 1 2 86 - 90 0 19 19 Celkem 204 396 600

Tab. 6. Pohlaví a věk olomouckých Němců odsunutých v prvním transportu (17. dubna

1946)265

263 ABS. Fond B 7-5-1, kart. 1, inv. čís. 5. Obl. úradovňa ŠtB. Mesačné správy obl. úr. o politickej situácii, schôdzách a relácií r. 1945-1947. Situační zpráva za měsíc duben 1946. 264 HRABOVEC, Emilia: Vertreibung und Abschub. Deutsche in Mähren 1945-1947. Frankfurt am Main 1995, s. 236-237. 265 Data vycházejí z evidenční knihy 1. transportu. SOkA Olomouc. Fond M 1-32 Internační středisko Olomouc – Nové Hodolany a Odsuvné středisko Lutín – Olšany, inv. čís. 2. Seznamy odsunovaných osob v transportu č. 1, 17. 4. 1946.

61

ženy v domácnosti 174 žáci a žákyně 65 úředníci a úřednice 47 dělníci a dělnice 37 krejčí a švadleny 16 obchodníci a obchodnice 14 studenti a studentky 9 zahradníci a zahradnice 6 zdrav. sestry 5 holiči a holičky 5 zámečníci 5 obuvníci a obuvnice 4 ostatní povolání 39

Tab. 7. Zaměstnání olomouckých Němců odsunutých v prvním transportu (17. dubna 1946)266

Mezi 600 osobami z pocházejícími z Olomouce bylo 15 dětí mladších jednoho roku,

94 dětí mladších šesti let a dalších 99 mladších čtrnácti let. Tito lidé pocházeli především

z několika předměstí, ve kterých žila větší koncentrace německého obyvatelstva – z Povelu,

Nových Sadů, Nové Ulice a Nového Světa. Jen menší část pocházela z vnitřního města. První

vlak byl vypraven 17. dubna.267

Americkým okupačním úřadům v Německu se nelíbilo, pokud byly rozdělovány

jednotlivé rodiny, což porušovalo jak mezinárodní dohody o odsunu, tak i československou

Směrnici k provádění soustavného odsunu (transferu) Němců z Československa.268 Okupační

úřady v Bavorsku odmítaly neúplné rodiny přijmout, a ty pak byly vraceny zpět domů. Např.

z druhého transportu ze dne 7. května, bylo vráceno celkem 54 osob (13 z okresu Olomouc –

město a 41 z okresu Olomouc – venkov).269 Také v květnu a červnu byly odsunováni

především lidé, kteří nebyli ekonomicky produktivní, a rodiny s velkým množstvím dětí.270

266 Data vycházejí z evidenční knihy 1. transportu. SOkA Olomouc. Fond M 1-32 Internační středisko Olomouc – Nové Hodolany a Odsuvné středisko Lutín – Olšany, inv. čís. 2. Seznamy odsunovaných osob v transportu č. 1, 17. 4. 1946. 267 ABS. Fond B 7-5-1, kart. 1, inv. čís. 5. Obl. úradovňa ŠtB. Mesačné správy obl. úr. o politickej situácii, schôdzách a relácií r. 1945-1947. Situační zpráva za měsíc duben 1946. 268 SOkA Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 522, inv. čís. 517, sign. 21/15. Ministerstvo vnitra, Čj. B-300/1990. Směrnice k provádění soustavného odsunu (transferu) Němců z Československa. 269 ABS. Fond B 7-5-1, kart. 1, inv. čís. 5. Obl. úradovňa ŠtB. Mesačné správy obl. úr. o politickej situácii, schôdzách a relácií r. 1945-1947. Měsíční zpráva o politické situaci, 14. května 1946. 270 ABS. Fond B 7-5-1, kart. 1, inv. čís. 5. Obl. úradovňa ŠtB. Mesačné správy obl. úr. o politickej situácii, schôdzách a relácií r. 1945-1947. Měsíční zpráva o politické situaci, 14. května 1946.; ABS. Fond B 7-5-1, kart. 1, inv. čís. 5. Obl. úradovňa ŠtB. Mesačné správy obl. úr. o politickej situácii, schôdzách a relácií r. 1945-1947. Situační zpráva za měsíc červen 1946.

62

Největší intenzity dosáhlo vysídlování v letních měsících – v červnu byly vypraveny

čtyři transporty, v červenci tři. Celkový soupis jednotlivých odsunových transportů můžete

vidět v následující tabulce (Tab. 8.). První sloupec označuje číslo transportu, druhý označuje

datum odjezdu, třetí sloupec vyjadřuje počet odsunutých z okresu Olomouc – město, čtvrtý

sloupec celkový počet odsunutých v jednom transportu. V této tabulce není zahrnuto 75

antifašistů, kteří byli vystěhováni jinými vlaky, ani 30 olomouckých Němců, kteří byli

vystěhováni ze Štěpánova 27. listopadu 1946.

I. 17. 4. 600 1200 II. 7. 5. 600 1200 III. 22. 5. 600 1199 IV. 2. 6. 600 1200 V. 10. 6. 503 1200

VI. 20. 6. 600 1200 VII. 26. 6. 600 1200 VIII. 1. 7. 540 1200

IX. 22. 7. 576 1200 X. 29. 7. 174 1200

XI. 15. 8. 204 1200 XII. 22. 8. 185 1200

XIII. 5. 9. 124 1200 XIV. 15. 9. 72 1200 XV. 19. 10. 138 1196

Celkem 6116 17995

Tab. 8. Přehled jednotlivých odsunových transportů z Odsuvného střediska Lutín – Olšany

K odsunu z lutínsko – olšanského tábora se zachovaly vzpomínky jisté úřednice M. H.

z Olomouce: „Wir Waren in Waggon Nr. 20. Vom Zuge aus sahen wir also an diesem letzten

Mittwoch in Juni 1946 unser Olmütz ein letztes Mal im Vorbeifahren, und nun ging es der

neuen Heimat entgegen. Die Fahrt ging über Eger, an der Grenze gab es keine

Schwierigkeiten mehr; das Begleitpersonal verließ an der Grenze den Zug, und so mancher

dachte bei sich, könnte ich doch mit diesen weiter mitfahren, mancher sprach es auch aus,

aber leise. An der Grenze kam plötzlich ein Strauch, der wie mit Blüten übersät war. Als wir

näherkamen, sahen wir, daß es die weißen, gelben und roten Armbinden waren, die wir

Deutsche als Kennzeichen tragen mußten und die nun für uns überflüssig geworden waren,

denn wir waren ja nun in der neuen Heimat.“271

271 Erlebnisbericht der Büroangestellten M. H. aus Olmütz: Lebensbedingungen einer deutschen Familie in Olmütz Anfang 1946; ihre Ausweisung Ende Juni über das Sammellager Luttein. Olmützer Blätter, roč. 38, čís. 5, červen 1990, s. 61-62.

63

Po desátém odsunu z plánovaných dvanácti se objevil v lidoveckém Osvobozeném

Našinci krátký článek, který se snažil bilancovat dosavadní průběh vysídlovacích akcí.

„Olomoucko se takto zařazuje mezi první okresy u nás, které budou zbaveny německého

nebezpečí, ačkoliv byl jedním z nejvíc zamořených německou nákazou.“272 Přes ostře

protiněmecký styl se zde ale uvažuje o hospodářských těžkostech, které tímto vzniknou. „Je

jisté, že jejich odsunem nastal značný úbytek pracovních sil pro náš kraj, jak v sektoru

zemědělském, tak i průmyslu, takže bylo nutno sáhnout k různým svépomocem.

Nejsvízelnější situace je v závodech Moravia, kde byla většina zaměstnanců z řad německých

příslušníků, a proto také tyto pracovní síly budou odsunuty až v posledním transportu. Stalo

se tak pochopením ONV, který podnikům vyšel vstříc.“273

V posledních čtyřech transportech tak byli vysídlování pracovníci z německých vesnic

na východ od Olomouce, ale např. i lidé z někdejšího brodeckého německého jazykového

ostrova a jednotlivci z různých koutů bývalého německého osídlení na střední a severní

Moravě. V těchto odsunových transportech se nacházely již jen poslední zbytky olomouckých

Němců. Následující tabulka (Tab. 9.), zobrazující pohlaví a věk odsunovaných olomouckých

Němců v posledních čtyřech transportech. Struktura se poněkud proměnila – už nebylo

odsunováno tolik dětí a starých lidí, mezi odsunovanými převládají lidé produktivního věku.

Stále ale převládají ženy nad muži, což souviselo s demografickou situací německé komunity

(padlí muži v produktivním věku) a s tím, že mnoho německých mužů bylo v zajetí a

nevrátilo se do svých původních domovů.

272 Poslední transport Němců z Olomoucka. Osvobozený Našinec, roč. 79, čís. 185, 15. 8. 1946. 273 Tamtéž.

64

XII XIII XIV XV Věk mužů žen mužů žen mužů žen mužů žen 0 - 5 8 7 4 4 0 1 0 0 6 - 10 4 4 5 1 1 0 1 0 11 - 15 1 5 2 3 1 2 1 3 16 - 20 6 4 2 2 3 2 2 3 21 - 25 2 5 4 3 2 3 2 1 26 - 30 2 1 1 1 7 0 3 4 31 - 35 0 8 3 8 1 0 2 4 36 - 40 3 8 3 5 2 6 5 6 41 - 45 2 11 6 8 2 7 4 9 46 - 50 2 18 2 8 1 3 6 10 51 - 55 3 12 3 3 2 5 14 7 56 - 60 6 6 7 7 2 2 7 4 61 - 65 3 11 2 7 4 3 5 4 66 - 70 6 13 4 7 1 2 1 6 71 - 75 3 12 1 4 0 1 1 5 76 - 80 1 5 0 2 0 4 0 2 81 - 85 0 1 0 1 0 1 0 1 86 - 90 0 2 0 1 1 0 0 0 Celkem 52 133 49 75 30 42 54 69

Tab. 9. Pohlaví a věk olomouckých Němců odsunovaných ve XII. až XV. transportu274

Po ukončení hlavní vlny organizovaných odsunů bylo Odsuvné středisko Lutín –

Olšany zrušeno a areál tohoto tábora byl předán armádě.275

Celkově bylo z Olomouce v patnácti odsunech od 17. dubna do 19. října 1946

vysídleno 6116 lidí.276 K tomu bylo dalších 75 lidí vystěhováno speciálními transporty

antifašistů, třicet jich bylo odsunuto přes tábor ve Štěpánově a tři byli odsunuti z jiných

táborů.277 Celkem tedy bylo v r. 1946 vystěhováno 6224 olomouckých Němců.

U těchto čísel se ještě na chvíli zastavme. V r. 1930 se k německé národnosti hlásilo

přibližně 15 000 lidí. Po válce jich bylo odsunuto 6 224, zhruba 2 000 jich mohlo zůstat a

minimálně 185 (patrně ale více) jich zemřelo v internaci, čímž se dostáváme přibližně k číslu

8 500. Co se stalo se zbylými šesti a půl tisíci lidmi? Zde už se musíme pouštět do spekulací.

V průměru zhruba 15 % předválečného německého obyvatelstva tvořili muži, kteří narukovali

a buďto padli, nebo byli v zajetí a již se nevrátili do svých původních bydlišť.278 V Olomouci

by tuto skupinu mohlo tvořit asi 2 250 mužů. Další část mohli tvořit lidé, kteří se z Olomouce 274 Data vycházejí z evidenční knih 12.-15. transportu. SOkA Olomouc. Fond M 1-32 Internační středisko Olomouc – Nové Hodolany a Odsuvné středisko Lutín – Olšany, inv. čís. 13, 14, 15 a 16. 275 Likvidace odsunových táborů na Olomoucku. Volné Slovo, roč. 2, čís. 266, 21. 11. 1946. 276 SOkA Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 522, inv. čís. 517, sign. 21/15. Zpráva o odsunu Němců z Olomouce. 277 Tamtéž. 278 MARKEL, Martin: Vysídlení Němců z jižní Moravy. Brno 2002, s. 44.

65

vystěhovali v povozech (zřejmě se jednalo o menší počty v řádech desítek, maximálně stovek

lidí). Část obyvatelstva byla patrně vysídlena v rámci divokých odsunů v prvních měsících po

skončení druhé světové války. Poslední zbývající část pak tvořili lidé, kteří byli přidělováni na

práce na venkově a mohli tak být vystěhováváni z různých jiných táborů.

Olomouc a místní Němci po skončení odsunu

Když 19. října 1946 odjel poslední odsunový transport z Olšan – Lutína do Německa,

zbývalo v Olomouci ještě přibližně 2 000 Němců, kteří žili převážně ve smíšených

manželstvích. Mezi ně byli započítáni i ti, kteří získali československé občanství, ale i tací,

kteří na jeho vyřízení teprve čekali. O některých z nich se uvažovalo, že budou v budoucnu

ještě vysídleni, ale zároveň bylo jasné, že velká část z nich ve městě zůstane. V souvislosti

s ukončením organizovaného odsunu začala být rušena některá diskriminační opatření vůči

německému obyvatelstvu. Němci přestali mít povinnost nosit žlutou pásku,279 jejich děti

mohli navštěvovat školy. Některá jiná práva jim byla v této době ještě upřena – např. nemohli

volit.280 Zároveň k těmto lidem panovala ze strany úřadů a samosprávy určitá nedůvěra.

Ústřední národní výbor Olomouc – město na své listopadové plenární schůzi (1946) rozhodl,

že tito lidé by měli být pod dozorem pracovního úřadu a měli by být posíláni na těžké fyzické

práce do kamenolomů, uhelných dolů, do zemědělství, cihelen atp.281 Zároveň navrhoval, aby

69 lidí, kteří se provinili za války, bylo prohlášeno za Němce, a byla jim poté zabavena půda

na základě dekretu o konfiskaci německé půdy.282 Jedná se o zajímavou ukázku toho, jak se

národnost mohla stát utilitárním politickým nástrojem k potlačování vlastnických práv i u

osob jež nebyly německého původu. Ojediněle se začaly objevovat žádosti odsunutých

Němců, kteří žádali o to, aby se mohli vrátit zpět. Tak se např. Rada ÚNV zabývala šesti

žádostmi olomouckých Němců, kteří se chtěli vrátit, protože v Olomouci žili jejich příbuzní.

Všechny žádosti byly zamítnuty s odůvodněním, že se jedná o osoby německé národnosti.283

Ještě na počátku roku 1947 se uvažovalo o vystěhování asi dalších 378 obyvatel

německé národnosti, z nichž 310 žilo volně v Olomouci. Někteří z nich se proti tomuto

vystěhování odvolávali a není jasné, zda k jejich vysídlení později došlo.284 V květnu 1947

279 Odsun Němců do závěr. stadia. Žluté pásky z Olomouce zmizí. Stráž lidu, roč. 2, čís. 231, 6. 10. 1946, s. 3. 280 STANĚK, Tomáš: Německá menšina v českých zemích (1948-1989). Praha 1993, s. 39. 281 Zbylí olomoučtí Němci na práci. Volné Slovo, roč. 2, čís. 261, 15. 11. 1946, s 4. 282 Tamtéž. 283 Olomoučtí Němci chtějí zpět. Čin, roč. 3, čís. 203, 3. 8. 1947, s. 5. 284 SOkA Olomouc. Olomouc. Fond M 1-29 Ústřední národní výbor v Olomouci, kart. 522, inv. čís. 517, sign. 21/15. Bezpečnostní oddělení /21/, 21-100 (Kr.), 20. února 1947.

66

proběhlo provizorní sčítání obyvatel. Během sčítání nebyla zjišťována národnost. V Olomouci

toto sčítání probíhalo mezi 19. a 24. květnem. Na základě tohoto sčítání bylo zjištěno, že

v Olomouci žije 50 872 obyvatel, z toho 23 571 mužů a 27 301 žen.285 To představuje úbytek

obyvatel o více než 15 000 lidí oproti sčítání z r. 1930.

Otázka německé menšiny přestala být zajímavým tématem pro média, politiku i

společnost. Do popředí se tak dostávala celá řada jiných problémů. V olomoucké lokální

politice proti sobě soupeřily v boji o moc nad radnicí a stranický tisk všech barev si liboval

v popisech kauz politických oponentů. Vedle boje o moc mezi KSČ, ČSNS, ČSSD a ČSL, se

začaly stále větší rozpory mezi jednotlivými křídly uvnitř KSČ.286 Už jsme viděli, jak byl po

řadě skandálů nucen rezignovat významný představitel komunistů Jura Sosnar a jak se

komunisté s národními socialisty snažili navzájem vyšachovat z vedení města. Spory o pozici

předsedy Ústředního národního výboru po rezignaci V. Stibora – Kladenského na tuto funkci

trvaly několik měsíců a stávaly se nepřehlednými. KSČ zpočátku prosazovala umírněného

komunistu Kučeru. Sociální demokraté váhali, zda jej mají podpořit, nebo mají postavit

vlastního kandidáta. Národní socialisté začali poněkud překvapivě podporovat komunistu

Roberta Pantůčka, který nebyl oficiálním kandidátem KSČ.287 Nakonec se předsedou ÚNV

stal komunista Jan Kučera. Spory mezi politickými stranami se ale vyhrocovaly až do převzetí

moci komunisty v únoru 1948.

Komunistický režim nastolený po Únoru neměl zájem nadále diskriminovat německé

obyvatelstvo, které v Československu zůstalo. Poté co komunisté po druhé světové válce

využívali (a rozněcovali) vyhrocený český nacionalismus vůči německému obyvatelstvu

k získání sympatií a politického vlivu mezi českým obyvatelstvem, vrátili se zpět ke svému

tradičnímu „proletářskému internacionalismu“.288 Kromě dalšího rušení různých

285 Sčítání obyvatelstva v Olomouci. Čin, roč. 3, čís. 108, 9. 5. 1947, s. 7.; Ženy v Olomouci vedou. Téměř o 4000 více nežli mužů a dožívají se mnohem vyššího věku. Čin, roč. 3, čís. 291, 14. 12. 1947, s. 4. 286 Krise v olomoucké KSČ vyvrcholuje. Spory mezi staro- a novokomunisty. – Musí zakročit ústředí KSČ. Osvobozený Našinec, roč. 80, čís. 85, 11. 4. 1947.; Olomoucká KSČ již neposlouchá ani příkazů z ústředí. Osvobozený Našinec, roč. 80, čís. 89, 16. 4. 1947. 287 Před volbou předsedy ÚNV v Olomouci. Osvobozený Našinec, roč. 80, čís. 103, 3. 5. 1947.; O předsedovi ÚNV dosud nerozhodnuto. Osvobozený Našinec, roč. 80, čís. 8. 5. 1947.; Prosadí svou vůli KSČ nebo tři stran NF? Osvobozený Našinec, roč. 80, čís. 112, 14. 5. 1947.; Bezvýsledné jednání o předsedu ÚNV v Olomouci. Osvobozený Našinec, roč. 80, čís. 113/4, 16. 5. 1947. Těžká volba předsedy ÚNV v Olomouci. Osvobozený Našinec, roč. 80, čís. 140, 18. 6. 1947.; O předs. UNV dosud nerozhodnuto. Osvobozený Našinec, roč. 80, čís. 155, 5. 7. 1947.; Dohoda o volbě předsedy ÚNV v Olomouci. Osvobozený Našinec, roč. 80, čís. 157, 9. 5. 1947.; Sobecké zájmy osob a strany nad zájem celku. Osvobozený Našinec, roč. 80, čís. 158, 10. 7. 1947. V říjnu dostane Olomouc předsedu ÚNV. Osvobozený Našinec, roč. 80, čís. 192, 20. 8. 1947. 288 Českoslovenští komunisté projevovali ve vztahu k místnímu německému obyvatelstvu mimořádnou ideologickou pružnost. Zatímco v prvních do r. 1935 prosazovali právo národů na sebeurčení až do odtržení (tedy právo českých Němců odtrhnout se od ČSR a připojit se k Německu), po r. 1935 zastávali vlasteneckou pozici k obraně republiky před fašismem. Po okupaci ČSR zůstávali vůči nacismu, který se je snažil potírat neutrální. Na stranu boje proti nacismu se přidali až po přepadení SSSR nacistickým Německem. Poté se stali

67

diskriminačních opatření, byl rozšiřován i okruh lidí, kteří mohli žádat o navrácení

československého občanství. Žádostem mohlo být vyhověno, pokud žadatel neporušil

povinnosti čs. občana, nezískal jinou státní příslušnost a měl trvalý pobyt v Československu.

Žadatelé starší čtrnácti let navíc museli prokázat přiměřenou znalost češtiny nebo

slovenštiny.289 Dne 24. dubna 1953 byl schválen zákon (č. 34/1953 Sb.), který udělil

československé občanství kolektivně všem Němcům trvale žijícím v Československu (tedy i

těm, kteří o něj nestáli a kteří o něj nežádali).290, 291

V roce 1950 proběhlo v Československu sčítání lidu. V Olomouci žilo tehdy podle

výsledku sčítání 63 625 obyvatel. K německé národnosti se přihlásilo pouze 665 lidí, což

odpovídá zhruba 1 % populace.292 Docházelo tedy k postupné asimilaci a lidé, kteří se dříve

považovali (a byli považováni) za Němce, se ke svému původu vzhledem k politické situaci

postupně přestávali hlásit. Předpokládáme, že asimilace byla urychlena tím, že většina

obyvatel německé národnosti žila ve smíšených manželstvích, jejich děti navštěvovali školy,

kde se vyučovalo česky, a osob německé národnosti žilo v této oblasti již jen velmi málo,

takže se tím i snižovala možnost používat němčinu jako dorozumívací jazyk.

nejhlasitějšími zastánci odsunu Němců z Československa a hlasatelé nacionálního šovinismu. V době, kdy se dostali k moci, se vrátili zpět (aspoň v teorii) k ideologii tzv. proletářského internacionalismu. Ke změnám postojů KSČ vůči německému obyvatelstvu v prvních deseti letech po druhé světové válce viz: SPURNÝ, Matěj: KSČ a „naši Němci“. Mezi nacionalismem, internacionalismem a pragmatismem. In: ARBURG, Adrian von, DVOŘÁK, Tomáš, KOVAŘÍK, David a kolektiv: Německy mluvící obyvatelstvo v Československu po roce 1945. Brno 2010, s. 269-278. 289 STANĚK: Německá, s. 73. 290 Tamtéž, s. 109-111. 291 Podrobněji se k právnímu postavení Němců po Únoru věnuje PETRÁŠ, René: Specifika právního postavení Němců na počátku komunistické éry. In: ARBURG, Adrian von, DVOŘÁK, Tomáš, KOVAŘÍK, David a kolektiv: Německy mluvící obyvatelstvo v Československu po roce 1945. Brno 2010, s. 318-335. 292 Sčítání lidu a soupis domů a bytů v republice Československé ke dni 1. března 1950: díl 1. Praha 1957, s. 77.

68

4. Osudy odsunuté německé komunity od r. 1946

Olomoučtí Němci v nové vlasti

Odsunutí Němci z Olomouce a okolí byli usídleni na mnoha místech (především

v Bavorsku). Již v roce 1947 začali někteří z nich pátrat po svých příbuzných a přátelích.

Heinrich Podhorny začal spolu s několika přáteli vydávat a rozesílat Olmützer

Anschriftenbrief (Olomoucký adresář), z nichž první obsahoval 733 adres. Díky tomu mohlo

již v r. 1949 dojít k prvnímu setkání olomouckých Němců v Augsburku, na kterém jako

hlavní řečník vystoupil bývalý vládní komisař Olomouce Fritz Czermak.293 V několika

německých městech v pozdějších letech vznikly tzv. stolové společnosti, což byly spolky

olomouckých Němců, kteří se pravidelně setkávali, podporovali se a pořádali různé kulturní a

společenské akce.294

V roce 1957 byl založeno sdružení Heimatverband Olmütz und Mittelmähren e. V

(Svaz domoviny Olomouce a střední Moravy). Prvním předsedou se stal Fritz Czermak a

funkci vykonával až do své smrti v r. 1966.295,296 Sdružení plnilo funkci zastřešující

organizace různých kulturních a společenských aktivit. Zpočátku měl 269 členů, vrcholného

rozmachu dosáhnul v r. 1971, když sdružoval 762 členů. Pokud uvážíme, že ze samotné

Olomouce bylo odsunuto asi 6 tisíc lidí a z oblasti střední Moravy přibližně dalších 12 tisíc

lidí, jedná se o pouhý zlomek. Přestože se různých kulturních a vzpomínkových akcí mohl

účastnit širší okruh lidí, mnozí lidé zřejmě neměli potřebu setkávat se s lidmi ze svého

původního bydliště. Začali žít nový život a ohlížení se do minulosti pro ně nebylo tak

důležité. Členská základna se postupem času stále snižovala. Starší lidé umírali a mladí lidé,

žijící ve druhé třetí generaci v Německu, neměli o podobné sdružování zájem. Heimatverband

Olmütz und Mittelmähren ale existuje dodnes.297

V roce 1976 vyhlásilo bavorské město Nördlingen patronát nad odsunutými Němci

z Olomouce a střední Moravy, protože nejvíce těchto lidí žilo ve městě a jeho okolí a

293 BIEBERLE, Josef: Olomoučtí Němci. K padesátému výročí jejich přesídlení. 2. Poválečný rozchod. Střední Morava 4/1997, s. 12-13. 294 MEZIHORÁK, František: Olomoučtí Němci po druhé světové válce. Olmützer Deutsche nach dem zweiten Weltkrieg. Olomouc 2008, s. 20. 295 BIEBERLE: Olomoučtí 2, s. 13-14. 296 O životě Fritze Czermaka vyšel článek: Zur Erinnerung an Dr. Fritz Czermak. Olmützer Blätter, roč. 27, čís. 2, únor 1979, s. 21-22. 297 MEZIHORÁK: Olomoučtí, s. 22-25.

69

Nördligen býval již tehdy centrem většiny jejich aktivit. Z peněz vybraných při sbírkové akci

byla postavena Olomoucká kašna.298

V r. 1953 začal vycházet měsíčník Olmützer Blätter (Olomoucké listy).299 Prvním

redaktorem se stal archivář (tehdy již v důchodě) Julius Röder.300 Hlavní náplní tohoto

periodika bylo informovat o společenských akcích vysídlených olomouckých Němců, ale

objevovaly se zde i historické a vlastivědné články o minulosti Olomouce a přilehlých

německých vesnic, osobní vzpomínky na život v Olomouci atp. K různých životním výročím

zde vycházely medailonky významných členů Heimatverbandu Olmütz und Mittelmähren.

Díky tomu se tento časopis může stát zajímavým pramenem k historii Olomouce, ale zároveň

nám toho může hodně vypovídat o činnosti Heimatverbandu. Po Sametové revoluci začaly

v souvislosti se snadnějším cestováním v Olmützer Blätter častěji vycházet zprávy z cest do

Olomouce a okolí, často zde vycházely také současné fotografie z těchto míst. Časopis

Olmützer Blätter vychází i v současnosti, i když již pouze jednou za dva měsíce. Stále častěji

a v hojnější míře se v něm vyskytují úmrtní oznámení olomouckých Němců. Komunita

odsunutých Němců, narozených v Olomouci, se tak stále zužuje.

Kromě Olmützer Blätter bylo Heimatverbandem Olmütz und Mittelmähren a

spřátelenými nakladatelstvími vydáno mnoho knih věnujících se minulosti Olomouce a

olomouckým Němcům.301 Studium těchto materiálů nám do budoucna může pomoci lépe

poznat naši minulost.

Vývoj po Sametové revoluci

Vývoj po r. 1989 umožnil začít svobodně bádat o poválečné historii a debatovat o

otázkách, které do té doby byly tabu. Spolu s tím začaly být navazovány vztahy mezi

představiteli Olomouce a zástupci vysídlených olomouckých Němců. První porevoluční

primátor Milan Hořínek navázal kontakty s Heimatverbandem a v jeho stopách pokračoval i

298 Tamtéž, s. 42. 299 Tamtéž, s. 30. 300 20 Jahrgänge „Olmützer Blätter“. Olmützer Blätter, roč. 21, čís. 1, leden 1973, s. 1. 301 Soupis německy psaných knih z vysídleneckého prostředí věnujících se Olomouci a olomouckému německému jazykovému ostrovu se nachází v knize: HEMMERLE, Rudolf: Heimat im Buch. Sudetendeutsche Heimatbücher, Ortsmonographien, Karten, Heimatblätter, Heimatzeitschriften, Jahrbücher und Kalender nach 1945: eine Bibliographie. 2. überarb. und erw. Aufl. München 1996, s. 227-232; Bibliografie knih vydaných v prostředí vysídlených olomouckých Němců a především článků z Ölmützer Blätter seřazenou podle tematických kategorií najdete v knížce: MEZIHORÁK, František, NELEŠOVSKÁ, Alena: Bibliografie německé krajanské literatury o Olomouci a Olomoučanech. Bibliographie der deutschen landmannschaftlichen Literatur über Olmütz und Olmützer. Olomouc 2010.

70

jeho nástupce Martin Tesařík.302 Významný přínos k navázání vztahů mezi Nördlingenem a

Olomoucí měl i prof. František Mezihorák z Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, který

se olomouckým Němcům dlouhodobě věnuje a který o nich vydal knížku, která se mj. stala

jedním z podkladů pro zpracování této kapitoly.303 Spolupráce mezi Univerzitou Palackého a

bývalými olomouckými Němci vedla např. k tomu, že v r. 1995 na Právnické fakultě

přednášel jako hostující profesor Fritz Czermak, syn prvního vládního komisaře Olomouce.

V roce 2004 na Pedagogické fakultě hostoval Friedrich Nather, další z významných

představitelů Heimatverbandu304 a autor knih Němec v Československu a v protektorátu Čechy

a Morava305 a Co spojuje Čechy a Němce?306

Natherova vzpomínková kniha Němec v Československu a v protektorátu Čechy a

Morava ukazuje život jeho dětství a dospívání v Olomouci. Bohužel nám tato kniha neříká nic

o období, které je pro naši práci nejdůležitější, protože v červenci 1942 byl autor povolán do

Wehrmachtu a konec války zažil ve Vídni. Do Olomouce se již tehdy nevrátil. Ačkoliv

Friedrich Nather není historik, a jak sám píše, nesnaží se jim nijak konkurovat, z knihy je

patrný jeho dlouhodobý zájem o poznání historie a dobrou znalost odborné literatury.

V popisu obecnějších historických faktů se odvolává např. na Ferdinanda Seibta, Johanna

Wolfganga Brügela, Detlefa Brandese nebo Zdeňka Kárníka. K poválečné době a hodnocení

odsunu mj. píše: „Navzdory všem běžným tvrzením bylo zacházení s Němci (plné nenávisti a

pomsty) v Československé republice po porážce Třetí říše ve druhé světové válce

předvídatelné. Dalšímu spolužití bránilo příliš mnoho spáchaného pokoření. Předvídatelné

však nebylo, že nucené vysídlení postihne všechny sudetské Němce. Dalo by se předpokládat,

že Češi umějí diferencovat. Že tomu tak nebylo, že byli postiženi nevinní, kteří se dokonce

roku 1938 zasadili o další trvání republiky (němečtí sociální demokraté), že byli vyhoštěni

dokonce Němci a německy mluvící Židé, kteří byli týráni nacionálními socialisty, že byli na

Němcích spáchány zčásti ty největší brutality, to se dá označit za zločin.“307 Domníváme se,

že Natherův Němec v Československu a v protektorátu Čechy a Morava může být dobrým

pramenem pro studium česko-německého soužití v Olomouci do r. 1942 a zároveň nám může

302 MEZIHORÁK: Olomoučtí, s. 44. 303 MEZIHORÁK, František: Olomoučtí Němci po druhé světové válce. Olmützer Deutsche nach dem zweiten Weltkrieg. Olomouc 2008.; Spolu s dalšími autory se F. Mezihorák podílel i na MEZIHORÁK, František, NELEŠOVSKÁ, Alena: Bibliografie německé krajanské literatury o Olomouci a Olomoučanech. Bibliographie der deutschen landmannschaftlichen Literatur über Olmütz und Olmützer. Olomouc 2010. MEZIHORÁK, František, HOŘÍNEK, Milan: Padesát německých Olomoučanů. Fünfzig deutsche Olmützer. Olomouc 2004. 304 MEZIHORÁK: Olomoučtí, s. 44. 305 NATHER, Friedrich: Němec v Československu a v protektorátu Čechy a Morava. Olomouc 2008. 306 NATHER, Friedrich: Co spojuje Čechy a Němce? Was verbindet Tschechen und Deutsche? Olomouc 2006. 307 NATHER: Němec, s. 52.

71

sloužit obecně jako pramen k historii Olomouce. Natherova další kniha Co spojuje Čechy a

Němce? se snaží esejistickou formou poukazovat na pozitivní aspekty česko-německého

soužití. Poukazuje na rodinné vztahy, hospodářské vazby, dlouhotrvající společné dějiny, ale i

na vzájemné obohacení na kulturním a vědeckém poli. Obě knihy působí smířlivým dojmem,

plným pročeských sympatií a přes utrpení, které jeho rodina zažila,308 jsou prosté jakéhokoliv

nacionalistické zášti.

26. listopadu 1994 byl na hřbitově v Olomouci – Nové Ulici na znamení usmíření

slavnostně odhalen pomník s pamětní deskou, připomínající české oběti nacistické okupace a

německé poválečné oběti.309 Dvojjazyčný nápis na pomníku v české verzi říkal: „Památce

českých občanů Olomouce, kteří zahynuli v letech druhé světové války. Památce německých

občanů Olomouce, kteří přišli o život v důsledku poválečných událostí. Tyto oběti vybízejí

oba národy, aby v budoucnosti žily spolu v míru.“310

15. listopadu 2008 bylo v Nördlingenu oficiálně podepsáno partnerství mezi městy

Nördlingen a Olomouc,311 čímž spolupráce obou měst dostala nový rámec.

308 Jeho otec zemřel v táboře Olomouc – Nové Hodolany. NATHER: Němec, s. 54. 309 Warum! Olmützer Blätter, roč. 43, čís. 1/2, leden – únor 1995, s. 1-2. 310 Tamtéž. 311 SCHILLINGER, Rolf: Vertriebene beschließen mit. Olmützer Blätter, roč. 57, čís. 1/2, leden – únor 2009, s. 1. HORKA, Sona: Partnerschaft zwischen Nördlingen und Olmütz offiziel unterzeichnet. Olmützer Blätter, roč. 57, čís. 1/2, leden – únor 2009, s. 2-3.

72

Závěr

Olomouc bývala před koncem první světové války městem s většinou obyvatelstva

německé národnosti. Po první světové válce byly učiněny změny ve vedení města a došlo

k připojení několika okolních vesnic a městeček, většinou s převahou českého obyvatelstva,

což vedlo k velkému nárůstu počtu obyvatel a k proměně národnostní struktury obyvatelstva.

Vedle Čechů a Němců žila v Olomouci ještě početná židovská minorita, lidé různých dalších

národností a cizinci. Kromě toho žili ve městě i lidé s nevyhraněnou národní identitou; jejich

podíl na městské populaci ale dnes není možné vyčíslit.

Prvním českým starostou Olomouce se v roce 1919 stal sociální demokrat Karel

Mareš, od mezi léty 1923 až 1939 zastával tuto funkci národní demokrat Richard Fischer.

Mezi německými stranami uspěla v prvních komunálních volbách v době první republiky

nejvíce německá sociální demokracie (DSAP), ostatní německé strany spojily své síly

v Německém volebním bloku. V pozdějších volbách již němečtí sociální demokraté

nezaznamenali výraznější úspěchy. DSAP kandidovala vždy samostatně, ostatní německé

strany se při různých volbách připojovaly či odpojovaly k Německému volebnímu bloku.

Stranou stáli němečtí komunisté, kteří byli multinacionální stranou, za kterou kandidovali lidé

různých národností. Německý volební blok vládl na radnici v koalici s vládnoucími českými

stranami, což jim vždy přinášelo křeslo jednoho ze dvou zástupců starosty. Poslední

komunální volby v době první republiky se v Olomouci konaly v r. 1932. Není známé, že by

v době před Mnichovem docházelo mezi jednotlivými národnostmi v Olomouci k nějakému

pnutí nebo výraznějším konfliktům.

Situace se změnila po Mnichovu, kdy se z Olomouce stalo pohraniční město a kdy se

v Olomouci usídlilo mnoho uprchlíků z pohraničních oblastí, což vedlo k pocitům přelidnění

a ke xenofobiím náladám. 15. března 1939 byl zbytek českých zemí okupován nacistickým

Německem. Po krátkém období, kdy se starostou města stal místní nacista, byl do čela města

byl dosazen vládní komisař – nejprve tuto funkci vykonával Fritz Czermak, po něm od r. 1942

Julius Schreitter. Město se stalo sídlem Oberlandratu a působila zde i pobočka brněnského

Gestapa. Olomouc hrála v představách nacistů důležitou roli v germanizaci českých zemí.

Silně potlačováno bylo především české školství. Nejtvrději ale zasáhnul okupační režim

místní židovskou komunitu, která téměř celá zahynula v nacistických koncentračních

táborech. Olomouc patřila v prvních letech nacistické okupace k významným centrům odboje,

ale brzy byla veškerá odbojová činnost potlačena a k jejímu obnovení došlo až ke konci

války. Olomoucké Gestapo se v posledních dnech okupace podílelo na potlačení přerovského

povstání a na potrestání jeho účastníků. Německé vojenské velení uvažovalo o Olomouci jako

73

o strategicky významném bodě, takže boje mezi německou armádou a Rudou armádou byly

velmi tvrdé.

Po skončení druhé světové války spolu čtyři politické strany vedly boj o moc. Toto

mocenské soupeření mělo oproti jiným místům určitá specifika. Místní národní socialisté se

pokusili vytvořit nekomunistickou koalici, čemuž bylo zabráněno, a posléze se naopak

komunisté pokoušeli vyšachovat národní socialisty. Výsledkem byla dlouhotrvající politická

krize. Všechny politické strany se ale dovedly shodnout na několika společných cílech,

jakými byla např. snaha o posílení role Olomouce vůči Brnu nebo snaha o založení univerzity.

Ani postup vůči německému obyvatelstvu se nestal součástí politického boje nebo vzájemné

kritiky.

V poválečné době se uvnitř české společnosti vyhrotil odpor k Němcům a ke všemu

německému, což bylo způsobeno šesti léty nacistického útlaku. V lokálních poměrech mohlo

zapůsobit na nálady českého obyvatelstva i brutální potlačení přerovského povstání (hlavní

organizátoři byli zastřeleni v Olomouci) několik dní před koncem války. Na stupňování

protiněmeckých nálad mohl hrát svou roli i lokální tisk. K výraznému zostření protiněmecké

hysterie došlo v souvislosti s požárem v Milo – závodech, který byl považován za německé

sabotérství.

Hned v prvních dnech po skončení druhé světové války byl založen internační tábor

v Olomouci – Nových Hodolanech. Tento tábor patřil již od svého vzniku mezi největší

zařízení svého druhu v českých zemích. Hodolanský tábor, spadající od svého založení

v květnu 1945 do přelomu roku 1945/1946 pod správu Ústředního národního výboru

Olomouc – město, proslul svými nelidskými poměry a mnohokrát se stal předmětem kritiky

místních politiků. Docházelo zde ke svévolným vraždám, šikanování, týrání a krádežím ze

strany dozorců. Tábor byl přeplněný a hygienické poměry velmi špatné, takže zde docházelo i

k epidemiím. Někteří internovaní spáchali sebevraždu, ale s odstupem času není možné

přesně vyčíslit, ke kolika sebevraždám došlo a kdy se „sebevraždou“ pouze zakrývaly vraždy.

Poměry v Internačním táboře Olomouc – Nové Hodolany se zlepšily po výměně vedení tábora

na přelomu roku 1945 a 1946, kdy byl tábor převeden pod správu Zemského národního

výboru v Brně, a po návštěvě ministerské komise, která táboru přidělila chybějící inventář.

Kromě hodolanského tábora existovalo v okolí Olomouce ještě několik dalších menších

táborů, které sloužily k soustřeďování německého obyvatelstva. Diskriminační pravidla vůči

německému obyvatelstvu se vztahovala i na tzv. volné Němce, kteří nemuseli být internovaní

v táborech.

74

V archivních pramenech jsou doloženy dva případy divokého odsunu (jeden

olomouckého venkova do města, druhý z města neznámo kam).

V průběhu času došlo k vyčleňování několika zvláštních skupin z řad německého

obyvatelstva. Jednalo se především o tzv. smíšená manželství, o antifašisty a německy

mluvící Židy. Těmto skupinám se postupně dostávalo různých úlev. Většina příslušníků

smíšených manželství pravděpodobně dostala československé občanství a mohla ve městě

zůstat.

Důležitou otázkou se po skončení války stalo potrestání zločinů z dob okupace.

Olomouc se stala jedním ze čtyřiadvaceti sídel mimořádného lidového soudu (MLS), který

měl trestat provinění z doby okupace podle tzv. Velkého retribučního dekretu. Jelikož je

archivní fond MLS Olomouc doposud nezpracovaný, není možné si o jeho činnosti udělat

přesnější obrázek. Před MLS Olomouc stáli mj. bývalí vládní komisaři Olomouce (Fritz

Czermak byl propuštěn, Julius Schrietter byl odsouzen k pěti letům vězení) a představitelé

olomouckého Gestapa, kteří byli obviněni z mnoha vražd odbojářů a většinou odsouzeni

k trestu smrti.

Od počátku roku 1946 začaly přípravy na odsun olomouckých Němců. Za místo pro

vypravování odsunových vlaků pro okresy Olomouc – město a Olomouc – venkov byl vybrán

tábor v Lutíně – Olšanech, který byl schopný pojmout 1 200 lidí, kteří měli být vypravováni

v každém transportu. Celkem z něj bylo mezi 17. dubnem a 19. říjnem 1946 vypraveno 15

transportů, během kterých bylo vystěhováno 17 995, z nichž 6 116 pocházelo v města

Olomouce. Kromě nich bylo speciálními vlaky vysídleno z Olomouce ještě dalších 75

německých antifašistů. Třicet olomouckých Němců bylo odsunuto z tábora ve Štěpánově

(okres Šternberk) a tři z jiných táborů. Celkem tedy bylo v r. 1946 odsunuto 6 224

olomouckých Němců.

Odsunutí olomoučtí Němci založili v Bavorsku spolek Heimatverband Olmütz und

Mittelmähren a začali vydávat časopis Olmützer Blätter, ve kterém vycházely informace o

činnosti tohoto spolku, o aktivitách bývalých Olomoučanů, osobní vzpomínky a příspěvky

k dějinám Olomouce. Patronát nad vysídlenými olomouckými Němci převzalo bavorské

město Nördlingen, které se stalo hlavním centrem jejich aktivit. Po Sametové revoluci

navázali členové Heimatverbandu styky s představiteli Olomouce a Univerzity Palackého.

Spolupráce mezi Nördlingenem, odsunutými olomouckými Němci a Olomoucí pokračovala

na mnoha úrovních. V r. 2008 byla podepsána smlouva o partnerství mezi městy Olomouc a

Nördlingen.

75

V rámci německého osídlení českých zemí tvořila Olomouc specifický případ

jazykového ostrůvku s velkým národnostním promíšením obyvatelstva. Po druhé světové

válce nedošlo přímo ve městě k žádným násilným excesům vůči německému obyvatelstvu

jako tomu bylo jinde, ale veškeré násilnosti byly páchány v areálu Internačního tábora Nové

Hodolany, který patřil mezi největší internační zařízení v českých zemích po druhé světové

válce. Protože ve městě žilo poměrně velké množství smíšených manželství, které nesměly

být odsunuty, měla místní samospráva zájem co nejvíce eliminovat podíl ostatních skupin

německého obyvatelstva, které by zde jinak mohly zůstat (antifašisté, odborníci, něm. mluvící

Židé). Samotný organizovaný odsun probíhal spořádaně a bez větších problémů. Odsunové

středisko Lutín – Olšany sloužilo nejen pro potřeby města a okolí, ale bylo využíváno i

k vysídlování Němců z širšího pásu okresů severní a střední Moravy.

Odsun německého obyvatelstva, připravovaný v letech nacistické okupace

československou exilovou vládou v Londýně a odsouhlasený (nebo spíše vzatý na vědomí) na

postupimské konferenci vítěznými velmocemi, zasáhnul výrazně do dějin českých zemí a

ovlivnil životy téměř tří a půl milionu německy mluvících obyvatel Československa. Tehdejší

česká společnost toto radikální „řešení“ podporovala a neuvědomovala si, že se tímto krokem

nejen odlišuje od demokratických ideálů, na kterých byla postavena první Československá

republika, ale i od právního státu (zbavení občanství velkého počtu obyvatel státu, ztráta

jejich práv, nucené vysídlení, konfiskace jejich majetku). Přestože nepovažujeme za

jednoznačně ověřitelné zjednodušující výklady, že odsun urychlil nástupu komunistů k moci,

je zřejmé, že komunisté využili odsunu německého obyvatelstva k získání sympatií českého

obyvatelstva nejvíce. Po svém nástupu k moci pak strach z možného návratu sudetských

Němců využívali ve své propagandě, která zanechala kořeny v části české společnosti a

dodnes se jí snaží někteří politici využívat ke svým osobním účelům.

Přestože osobně hodnotíme poválečný odsun jako nesprávné řešení ve stylu „vylévání

vaničky i s dítětem“, jedná se dnes s odstupem několika generací už o pouhý historický fakt,

který nemá velký vliv na život mladších generací, kteří již vyrostli ve svobodné společnosti a

nebyli poznamenáni nacionalistickými schématy a ideologickými klišé. Považujeme za

důležité zapojit tuto kapitolu i do regionální historické paměti a přispět tím tak k lepšímu

pochopení minulosti.

76

Použité zkratky:

ABS – Archiv bezpečnostních složek

ČSL – Československá strana lidová

ČSNS – Československá strana národně socialistická

ČSSD – Československá strana sociálně demokratická

DSAP – Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei in der Tschechoslowakischen Republik

KSČ – Komunistická strana Československa

MLS – Mimořádný lidový soud

MNV – Místní národní výbor

MSK – Místní správní komise

MZA – Moravský zemský archiv

NSDAP – Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei

ONV – Okresní národní výbor

OSK – Okresní správní komise

ROH – Revoluční odborové hnutí

SdA – Sudetendeutsches Archiv

SdP – Sudetendeutsche Partei

SOkA – Státní okresní archiv

ÚNV – Ústřední národní výbor

77

Použitá literatura a prameny:

A) Archivní prameny

Archiv bezpečnostních složek v Kanicích u Brna:

Fond B 7. Krajská správa MV Ostrava a útvary MV v Severomoravském kraji.

Bayerisches Hauptstaatsarchiv v Mnichově.

SdA: Vetrtreibungs- und Erlebnisberichte.

Moravský zemský archiv v Brně.

Fond B 280 Zemský národní výbor Brno.

Státní okresní archiv v Olomouci:

Fond M 1-29. Ústřední národní výbor v Olomouci.

Fond M 1-30. Okresní národní výbor Olomouc – venkov.

Fond M 1-32. Internační středisko Olomouc – Nové Hodolany a odsuvné středisko Lutín –

Olšany.

B) Periodický tisk

Čin. 1945-1948.

Lidový večerník. 1945.

Olmützer Blätter. 1970-2010.

Osvobozený Našinec. 1945-1948.

Stráž lidu. 1945-1946.

Volné Slovo. 1945-1948.

C) Knihy, články

ARBURG, Adrian von, DVOŘÁK, Tomáš, KOVAŘÍK, David a kolektiv: Německy mluvící

obyvatelstvo v Československu po roce 1945. Brno 2010.

78

ARBURG, Adrian von, STANĚK, Tomáš (eds.): Vysídlení Němců a proměny českého

pohraničí 1945–1951 : Díl I., Češi a Němci do roku 1945 : úvod k edici. Středokluky 2010.

ARBURG, Adrian von, STANĚK, Tomáš (eds.): Vysídlení Němců a proměny českého

pohraničí 1945–1951 : Díl II., svazek 1, Duben – srpen/září 1945: "Divoký odsun" a počátky

osídlování. Středokoluky 2011.

ARBURG, Adrian von, STANĚK, Tomáš (eds.): Vysídlení Němců a proměny českého

pohraničí 1945–1951 : Díl II., svazek 3, Akty hromadného násilí v roce 1945 a jejich

vyšetřování. Středokluky 2010.

BIEBERLE, Josef: K novodobé historii Němců na Olomoucku. Střední Morava 12/2001, s.

124-130.

BIEBERLE, Josef: Olomoučtí Němci. K padesátému výročí jejich přesídlení. 1. Mezi dvěma

světovými válkami. Střední Morava 3/1996, s. 4-12.

BIEBERLE, Josef: Olomoučtí Němci. K padesátému výročí jejich přesídlení. 2. Poválečný

rozchod. Střední Morava 4/1997, s. 4-22.

BORÁK, Mečislav: Spravedlnost podle dekretu. Retribuční soudnictví v ČSR a Mimořádný

lidový soud v Ostravě (1945-1948). Ostrava 1998.

BRANDES, Detlef, IVANČIKOVÁ, Edita, PEŠEK, Jiří (eds.): Vynútený rozchod. Vyhnanie a

vysídlenie z Československa 1938-1947 v porovnaní s Poľskom, Maďarskom a Juhosláviou.

Bratislava 1999.

BRÜGEL, Johann Wolfgang: Češi a Němci 1918-1938. Praha 2006.

BRÜGEL, Johann Wolfgang: Češi a Němci 1939-1946. Praha 2008.

BRYANT, Chad: Prague in Black. Nazi Rule and Czech Nationalism. Cambridge

(Massachusetts) and London (England) 2009.

CEKL, Jan: Kraj, jímž táhla válka. II. doplněné vydání. Olomouc 1946.

Český máj. Pamětní spis k prvnímu výročí osvobození Olomouce. Olomouc 1946.

Dějiny Olomouce. 2. svazek. Olomouc 2009.

Die Vertreibung der deutschen Bevölkerung aus der Tschechoslowakei 1, 2. Augsburg 1994.

FROMMER, Benjamin: Národní očista. Retribuce v poválečném Československu. Praha

2010.

GRÉZL, Jiří: Činnost mimořádného lidového soudu v Olomouci 1945. Šumperk 2007.

HEMMERLE, Rudolf: Heimat im Buch. Sudetendeutsche Heimatbücher, Ortsmonographien,

Karten, Heimatblätter, Heimatzeitschriften, Jahrbücher und Kalender nach 1945. Eine

Bibliographie. 2. überarb. und erw. Aufl. München 1996.

Historická Olomouc a její současné problémy VII. Olomouc 1989.

79

Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960. Svazek III. Okresy: Olomouc město

a venkov, Litovel, Šternberk, Mor. Beroun. Ostrava 1972.

HRABOVEC, Emilia: Vertreibung und Abschub. Deutsche in Mähren 1945-1947. Frankfurt

am Main 1995.

I oni byli proti. Sborník z mezinárodní historické konference, která se konala ve dnech 13.-15.

listopadu 2006 v Ústí nad Labem v rámci projektu „Dokumentace osudů aktivních odpůrců

nacismu, kteří byli po skončení druhé světové války postiženi v souvislosti s opatřeními

uplatňovanými v Československu proti tzv. nepřátelskému obyvatelstvu“. Ústní nad Labem

2007.

JUNGBAUER, Gustav: Německý národopis v ČSR. In: Československá vlastivěda. Řada II.

Národopis. Praha 1937, s. 341-378.

KING, Jeremy: Budweisers into Czechs and Germans: A Local History of Bohemian Politics,

1848-1948. Princeton 2002.

KŘEN, Jan, BROKLOVÁ, Eva (eds.): Obraz Němců, Rakouska a Německa v české

společnosti 19. a 20. století. Praha 1998.

Letzte Tage im Sudetenland. Herausgegeben von Walli Richter. München 1993 (4. Auflage).

Malé dějiny Olomouce. Ostrava 1972.

MARKEL, Martin: Vysídlení Němců z jižní Moravy 1945-1949. Brno 2002.

MEZIHORÁK, František, HOŘÍNEK, Milan: Padesát německých Olomoučanů. Fünfzig

deutsche Olmützer. Olomouc 2004.

MEZIHORÁK, František, NELEŠOVSKÁ, Alena: Bibliografie německé krajanské literatury

o Olomouci a Olomoučanech. Bibliographie der deutschen landmannschaftlichen Literatur

über Olmütz und Olmützer. Olomouc 2010.

MEZIHORÁK, František: Olomouc jménem Nördlingen. Hanácké noviny, roč. 6, čís. 148, 16.

12. 1995.

MEZIHORÁK, František: Olomoučtí Němci po druhé světové válce. Olmützer Deutsche nach

dem zweiten Weltkrieg. Olomouc 2008.

NATHER, Friedrich: Co spojuje Čechy a Němce? Was verbindet Tschechen und Deutsche?

Olomouc 2006.

NATHER, Friedrich: Němec v Československu a v protektorátu Čechy a Morava. Olomouc

2008.

Olomouc. Malé dějiny města. Olomouc 2002.

Olomoucké listy. Olmützer Blätter. Výběr z článků. Olomouc 2000.

Osvobozená Olomouc. Sborník ke 40. výročí osvobození Československa. Olomouc 1985.

80

Sčítání lidu a soupis domů a bytů v republice Československé ke dni 1. března 1950: díl 1.

Praha 1957.

Sčítání lidu v republice Československé ze dne 1. prosince 1930: díl 1: růst, koncentrace a

hustota obyvatelstva, pohlaví, věkové rozvrstvení, rodinný stav, státní příslušnost, národnost,

náboženské vyznání. Praha 1934.

Sčítání lidu v republice Československé ze dne 1. prosince 1930: díl 4: část 2: domácnosti a

rodiny. Praha 1938.

SCHWARZ, Ernst: Jazyk německý na území ČSR. In: Československá vlastivěda. Díl III.

Jazyk. Praha 1934, s. 524-597.

STANĚK, Tomáš: Německá menšina v českých zemích 1948-1989. Praha 1993.

STANĚK, Tomáš: Odsun Němců z Československa 1945-1947. Praha 1991.

STANĚK, Tomáš: Tábory v českých zemích 1945-1948. Opava 1996.

Statistický lexikon obcí v republice Československé 1930: 2: země Moravskoslezská. Praha

1935.

VÁLKA, Zbyněk: Olomouc pod hákovým křížem. Olomouc 2001.

Vlastivěda moravská. Dějiny Moravy. Díl 4. Svobodný stát a okupace. Brno 2004.

81

Přílohy

Seznam příloh:

Příloha č. 1. Mapa podílu německého obyvatelstva v jednotlivých městských částech

Olomouce a v obcích okresu Olomouc – venkov podle sčítání lidu z r. 1930312

Příloha č. 2. Plán Internačního tábora Olomouc – Nové Hodolany313

312 Jako mapový podklad byla s několika menšími úpravami využita Mapa 1, která byla přílohou v knize Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960. Svazek III. Okresy: Olomouc město a venkov, Litovel, Šternberk, Mor. Beroun. Ostrava 1972. Data o národnostní struktuře byla převzata jednak z uvedeného svazku Historického místopisu a dále z knihy. Statistický lexikon obcí v republice Československé 1930: 2: země Moravskoslezská. Praha 1935. 313 Podle schématu publikovaném v Olmützer Blätter, roč. 18, čís. 10, říjen 1970, s. 140. nakreslil Pavel Přidal.

82

Příloha č. 1. Mapa podílu německého obyvatelstva v jednotlivých městských částech

Olomouce a v obcích okresu Olomouc – venkov podle sčítání lidu z r. 1930

83

Příloha č. 2. Plán Internačního tábora Olomouc – Nové Hodolany (nakreslil Pavel Přidal).

Popis nákresu se nachází na následující straně.

84

Legenda k plánu internačního tábora

1. Polovina baráku pro komisaře, druhá polovina pro ošetřovnu

2. Pro internované

3. Kuchyň pro dozorce, krejčovské a obuvnické dílny

4. Táborová kuchyně, sklad potravin, jídelna

5. Pracovní úřad, policejní kanceláře, skladiště, noclehárny

6. Policejní stanice, tři čtvrtiny pro internované ženy a děti

7.-11. Internovaní

12. Baráky pro nemocné a invalidy

13. Internovaní

I. Bunkr bez oken

II. Garáže, stáje

III. Umývárna, odvšivovací zařízení, truhlářská dílna

IV.-V. Skladiště pro věci zabavené vězňům

VI.-VII. Střelecké stanoviště, márnice

VIII. Volné místo s odpadky

IX. Strážní věž s reflektorem a kulomety

X. Totéž.

XI. Hodiny

XII. Stráž u vchodu, vchod do tábora

XIII. Stráž okolo tábora

XIV. Vodní nádrž

XV. Sklad pracovních nástrojů

XVI. Policejní kontrola pracujících