ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY XXIV. ročník 2010...

Den a noc kdysi a dnes • Ekologické důsledky nočního svícení • Obnovení paměti krajiny na Frýdlantsku • Přírodní park Ještěd• Princ Charles v Hostětíně • Hodina Země • Obora Radějov •Ekologická poradna: jak cestovat bez emisí • Tma Jizerských hor

ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY XXIV. ročník 2010 Číslo 2 Cena 75 Kč

2

Z obsahu:

Den a noc kdysi a dnesJan Hollan 1

Himantoglossum 4

Vliv umělého světla na hmyzDalibor Povolný 5

Důsledky nočního osvětlováníTrevis Longcore, Catherine Rich 6

Zaostřeno na korályChristoph Aubrecht, Chris Elvidge 6

Čtyři otázky o Hodině Země 9

Evropské krajiny – ZselicZoltán Kolláth 10

Galerie o Olze KarlíkovéYvona Ferencová 12

Krajina mého srdceBlažena Hušková 14

Recept na obnovu paměti krajinyJan Heinzl 16

Přírodní park JeštědMarie Malcová 18

Princ Charles v Hostětíně a Brně 20

Prohlášení k Oboře Radějov 24

Zajímavosti / Recenze 26

Ekoporadna / Luštěnky / Kronika 30

Zprávy z Veroniky 33

Do čísla dále přispěli:Jiří Bartl, Antonín Buček, Veronika Fišerová, Ma-těj Hollan, Karel Hudec, Lukáš Kala, Zuzana Kos-třicová, Romana Košťálová, Miroslav Kundrata, Miroslav Kutal, Pavel Kyzlík, Zdeněk Laštůvka, Blanka Lehotská, Erika Pogačnik, Pavel Suchan, Hana Šefrová, Dušan Šlosar, Rudolf Šmíd, Mojmír Vlašín, Helena Vlašínová, Dana Zajoncová

Autoři kreseb a fotografi í:David David, Jitka Doubnerová, Alžběta Hanzlo-vá, Jan Heinzl, Jiří Hušek, Ibra Ibrahimovič, Olga Karlíková, Zoltán Kolláth, Jan Kondziolka, Maud Kotasová, Oleg Kozlov, Zdeněk Laštůvka, Nadja Meister, Martin Modrý, Franz Neumann, Rostislav Pospíšil, Jan Steklík, Michal Stránský

Titulní strana obálky:Rudolf Šmíd: Krysař, Slavošov 2008, foto

© ZO ČSOP Veronica 2010ISSN 1213-0699

Veronica – časopis pro ochranu

přírody a krajiny

XXIV. ročník 2010

Vydavatel: Regionální sdružení ČSOP BrnoRedakce: Časopis Veronica, Panská 9, 602 00 Brnotel. 542 422 756, www.casopis.veronica.cz

Kontakt pro autory:Dana Zajoncovámob. 777 323 742e-mail: [email protected]

Šéfredaktorka: Mgr. Dana ZajoncováKorektury: Ing. Jiří TurekVýtvarná redakce a grafi cká úprava: MgA. Alžběta HanzlováRedakční rada: doc. Ing. Antonín Buček, CSc., doc. Ing. Petr Čermák, Ph.D., Ing. Ivo Dostál, RNDr. Yvonna Gaillyová, CSc., Mgr. Pavel Klvač, Ing. arch. Jarmila Kocourková, RNDr. Miroslav Kundrata, doc. Ing. Jan Lacina, CSc. (místopředseda), Ing. Pavel Pešout, RNDr. Václav Petříček, Mgr. Ing. Věra Pospíšilíková, RNDr. Jana Ružičková, Ph.D., RNDr. Olga Skácelová, Ph.D., Jan Steklík, PhDr. Václav Štěpánek, Ph.D. (předseda), Ing. Jiří Turek, RNDr. Mojmír Vlašín

Tisk: DaL tisk, s.r.o.Distribuce: 5 P Agency, spol. s r.o.Vychází šestkrát ročněToto číslo vyšlo v dubnu 2010Evidenční číslo Ministerstva kultury: 5622

Na vydávání časopisu Veronica přispívá statu-tární město Brno.

Tištěno na recyklovaném papíru. Hlavní člán-ky jsou recenzovány, všechny příspěvky jsou redigovány. Ne všechny texty vyjadřují názor redakce.

Cena ve volném prodeji 75 Kč

Předplatné na rok 2010:Řádné předplatné: 390 KčZvýhodněné předplatné (studenti, důchodci): 300 Kč (podmínkou kopie ISIC karty nebo roz-hodnutí o přiznání starobního důchodu)Sponzorské předplatné: předplatné navýšené o dar na podporu časopisu VeronicaKoupí časopisu či jiných produktů a služeb Eko-logického institutu Veronica podporujete nevlád-ní aktivity zaměřené na udržitelný vztah ke kraji-ně a jejím přírodním a kulturním hodnotám.

Kontakt pro předplatitele:Olga Krejčířovámob. 775 723 742e-mail: [email protected]ář pro předplacení a kontrolu údajů: www.casopis.veronica.cz/predplatne/číslo účtu: 994404-0549081004/0800variabilní symbol: pětimístné číslo předplatitele

Na Slovensku činí roční předplatné 15 €Distribuuje a objednávky přijímá: CEEV Živica, Vysoká 18, 811 06 Bratislava tel./fax 02 / 52 96 29 29, [email protected]

Časopis Veronica můžete zakoupit:Dům ochránců přírody, Panská 9, BrnoModré knihkupectví, Zemědělská 9, BrnoKnihkupectví Barvič a Novotný, Kounicova 65a (Moravská zemská knihovna), Brno Knihkupectví Academia, Národní tř. 7 a Václavské nám. 34, Praha 1Knihkupectví Academia, Zámecká 2, OstravaKnihkupectví Anežka Chvílová, FSS MU, Joštova 10, BrnoHana Smílková, Knihkupectví FF MU, Veveří 26, BrnoKnihkupectví M. Ženíška, Alfa pasáž, Poštovská 4, BrnoKnihkupectví Skleněná louka, Kounicova 23, BrnoLiterární čajovna Skleněná louka, Kounicova 23, BrnoCentrum Veronica Hostětín, Hostětín 86

Ekologický institut Veronica je profesionální pracoviště Základní organizace Českého svazu ochránců pří-rody Veronica. Svou expertní a vzdělávací činností poskytuje interpretaci odborných environmentálních témat. Působí v Brně a v Hostětíně, zabývá se jak městským, tak venkovským prostředím. Aktivity rozvíjí v širokém záběru od místního detailu po mezinárodní souvislosti – „z Hostětína po Evropu“.Veronica vydává od roku 1986 stejnojmenný environmentálně kulturní časopis, založila a rozvíjí ekolo-gické poradenství v České republice a vybudovala Centrum Veronica Hostětín, kde ověřuje teoretické poznatky na modelových projektech udržitelného rozvoje.Odborná a vzdělávací činnost je určena pro nejširší veřejnost, odborníky, představitele a pracovníky veřejné správy, vzdělávací instituce, jiné nevládní organizace, učitele a studenty středních i vysokých škol, malé a střední podniky.Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.

Vydání tohoto čísla podpořila Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor.

XXIV. ročník 2010 | číslo 2 | www.veronica.cz | Veronica 1

Editorial

Den a noc kdysi a dnesJan Hollan

Cyklus světla a tmy je natolik základním parametrem života, že bývá zmíněn hned na začátku kosmogonických (vznik světa popisujících) mýtů. Výchozím pojmem přitom bývá noc, např. v řecké mytologii bohyně Nyx, den se rodí až z noci. Evropskému prostředí je asi nejbližší popis monoteistický v prvních větách knihy Genesis:„Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propast-nou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první…“Slovo den má dva významy, jednak označuje celý jeden cyklus (kalendářní den), a jednak tu část cyklu, kdy je hojnost světla, kdy není noc. Text naznačuje i počátky kalendářních dní s večerem – tak je tomu dosud v kalendáři např. židů a muslimů. Bývalo to tak i u nás, dosud se tak slavívají narozeniny, rozhodně pak sv. Mikuláš, který začíná s koncem soumraku, ze stejného důvodu máme Štědrý večer, protože tehdy začíná Boží hod vánoční.

Rozsah přírodních světelných změnSvítání, východ slunce, jeho cesta po obloze, západ, stmívání a noc, občas světlá s Měsícem, občas tmavší jen s hvězdami a občas ještě mnohem tmavší, když je zataženo, jsou miliardy let starým rytmem. Slunce sice za polárním kruhem kolem zimního slunovratu nevychází, ale svítání a stmívání je za jasného počasí dobře patrné až nad 80. rovnoběžku, čili ve všech arktických osadách.V šířkách, kde slunce bývá vysoko na nebi, může intenzita osvětlení krajiny dosáh-nout přes sto tisíc luxů, zato když je slunce hluboko pod obzorem, svítí noční nebe na svět pod sebou jen tisícinou luxu, stomilionkrát méně. Pokud se v noci zatáhne hustými mraky, ubude světla běžně ještě desetkrát, a může ho tak být miliardkrát méně než kolem poledne.Celému takovému rozsahu se náš zrak umí přizpůsobit, v otevřené krajině se i při oné desetitisícině luxu ještě orientujeme. Světlý chodník v tmavém okolí dokáže náš zrak rozeznat i při stotisícině luxu, např. v lese. Podobně málo světla stačí, aby-chom rozpoznali hodně kontrastní předměty někde v domě daleko od oken. Na to si ovšem musíme zvykat řadu hodin, a pokud jsme přes den byli na prudkém slunci na bílé pláži nebo sněhové pláni, ani to do rána nemusíme stihnout (potřebujeme-li v noci dobře vidět, doporučuje se na slunci nosit tmavé brýle). Pro adaptaci na běžnou tmu, jaká je v otevřené krajině, nám ale stačí samotné stmívání, tak se (ne-jen) náš zrak vyvinul. V tropech se stmívá rychle, tak hodinu a čtvrt, u nás to trvá aspoň dvě hodiny (protože slunce nezapadá svisle dolů, ale šikmo), v létě i více než tři hodiny (slunce se jen prosmýkne nehluboko pod severním obzorem), kolem letního slunovratu se úplně nesetmí vůbec.To vše vlivem Slunce. I za hluboké noci je desetkrát více světla, které má sluneční původ. Projevuje se to tak, že obloha je směrem k obzoru postupně světlejší. Díky tomu je v noci dobře vidět rozhraní obzoru a oblohy, mořeplavci tak mohli měřit úhlové výšky hvězd, aby z nich zjistili svou polohu.Proč je nebe nad obzorem světlejší, když do vesmíru hledíme přes spoustu vzduchu, který světlo zeslabuje? Hlavně proto, že vzduch ve velkých výškách nad zemí sám trochu svítí. Ve dne se „nadopoval“ slunečním ultrafi alovým zářením, ke svícení jej vedou také rychle se pohybující nabité částice ze slunečního větru zachycené zemskou magnetosférou. Jde o tentýž mechanismus, který někdy vede až k polárním zářím.

Zhaslo světloV době, kdy jsme začínali připravovat toto číslo, se mi poštěstil zajímavý zážitek. Vrace-la jsem se k večeru přes Vysočinu do Brna. Uháněli jsme rychlíkem stmívající se krajinou a do toho stmívání v celém vlaku zhaslo svět-lo. Blik. Přesně v tom bodě, kdy se den a noc potkávají. Dobrou půlhodinu až do Tišnova jsme jeli potmě. Umělé světlo zmizelo. Neby-lo nikde, ani ve vlaku, ani v krajině. Vesnič-ky a města se teprve líně rozsvěcely. Někteří netrpěliví cestující sem tam jako světlušky zablikali svými mobilními telefony. Rázem jsem pocítila klid a údiv. Uvědomila jsem si, jak dlouho už jsem neviděla tmu. Tak dlou-ho, že už jsem téměř zapomněla, jak vypadá. V 80. letech, když jsem byla malá, se občas stávalo, že za bouřky „vypnuli elektřinu“. To jsme pak zůstali o svíčce nebo i bez ní a ne-mohli psát domácí úkoly. V dnešní Evropské unii už je taková nedokonalost vzácná.V posledním půlroce se dosud spíše opomí-jené znečištění světlem uměle přidaným do noci začíná tematizovat i v českém prostředí. Od podzimu tu máme přeshraniční Jizerskou oblast tmavé oblohy. Před týdnem na pro-blém upozornila celosvětová zhasínací kam-paň Hodina Země, kterou poprvé ve větším měřítku refl ektovali i uvědomělí čeští staros-tové a podnikatelé.Několik dobře fungujících příkladů, jak žít v současném západním světě šetrněji, před pár dny zviditelnil environmentálně osvíce-ný princ z Walesu. „Ocitli jsme se v pohádce s princem, který chrání planetu. Musíme mu pomoci,“ komentoval garant tohoto čísla ast-ronom Jan Hollan jeho návštěvu v Hostětíně. Možná nepatřičně, ale přesto se mi vybavuje scéna, jak si malý princ poposedával se svou židličkou, aby mohl třiačtyřicetkrát uvidět zá-pad slunce na své malinké planetě.Toto číslo dokončujeme na Velký pátek, dva dny a dvě noci před působivou křesťanskou bohoslužbou, která začíná ještě za tmy vykře-sáním ohně a zapálením paškální svíce a spě-je k rozednění a oslavě světla vzkříšení. Velká noc světlo a tmu propojuje tajuplným způ-sobem, jenž má moc proměnit i nás. Kéž by rostla naše odvaha a schopnost přebrat vlast-ní zodpovědnost za sebe i místo, kde žijeme. „Jsem zodpovědný za svou růži…,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.Pěkné jarní počtení přeje

Dana Zajoncová

2 Veronica | XXIV. ročník 2010 | číslo 2 | www.veronica.cz

Světelné znečištěníJan Hollan

Základním atributem čistého nočního pro-středí je absence uměle přidaného světla, ale-spoň v exteriéru. Uvnitř budov je to složitější, tam máme prostředí záměrně jiné než venku, je to navíc prostředí jen naše, nedělíme se o něj se všemi ostatními druhy. Za znečištění tam je vhodné označit jen takovou změnu, která zhoršuje zdraví. V noci to je pravdě-podobně jakékoliv světlo silnější než několik luxů, není-li zcela žluté – to dokud bdíme, pro spánek vadí cokoliv většího než setina luxu.Znečišťování není automaticky problémem morálním, ne každé znečištění je závažné a nepochybně škodlivé. Obvykle je to ale tak, že mnohé znečištění považované dříve za ne-škodné se časem ukáže jako škodící nezane-dbatelně, ne-li velice. Oxid uhličitý z fosilních paliv, hluk a světlo jsou právě takové případy. U CO₂ jde jen o jeho zvýšenou koncentraci v ovzduší, u zvuku a světla také o směry, od-kud přicházejí, a o jejich spektrální složení.

Jak to napravitPokud to jde, nesvítit vůbec nebo svítit jen ve chvilkách, kdy je to nutné. Nesvítit o nic víc, než opravdu potřebujeme, světla provo-zovat většinou ztlumená. Nesvítit jinam, než musíme. Méně zřejmé opatření je vyhnout se vlnovým délkám, které jsou nejškodlivější – v noci to znamená potlačit nebo eliminovat krátkovlnné záření, tj. zejména ultrafi alové (narušuje život hmyzu), fi alové a modré, ale i modrozelené. Používat jen taková svítidla (li-dově lampy), která nemohou vyzařovat světlo vodorovně a šikmo vzhůru. Na železnicích to bývalo samozřejmé, ve Švýcarsku dosud je, což velmi přispívá ke komfortu a bezpeč-nosti. Světla, která nejsou zdáli vidět, nelákají z okolních lesů do vsi hmyz, neruší vzácné druhy netopýrů, kteří pro svou aktivitu potře-bují tmu, nesvítí do oken domů nad sebou.Sama existence dobré techniky nevede k tomu, že se špatná přestane užívat. Všeo-becné opuštění nedobré praxe zajistí jen legis-lativní nástroje. Již se uplatnily ve Slovinsku a většině provincií Itálie. Světelné znečištění tam díky nim neroste, ve Slovinsku dokonce rychle klesá spolu se spotřebou elektřiny na svícení.

V noci jen žlutěOchrana nočního prostředí před umělým svícením je obor, který je teprve na počát-ku rozvoje, leckdo o něm ještě ani neslyšel.

Kromě takového světélkování vzduchu se uplatňuje ještě sluneční světlo rozptýlené na prachu v meziplanetárním prostoru, kterého je nejvíce poblíž roviny Sluneční soustavy – na obloze tak je vidět tzv. zvířetníkové aneb zodiakální světlo (v tzv. zvířetníku, pásu podél ekliptiky). Nejjasnější je poblíž Slunce. Působí dojmem stmívání či svítání, v naší zeměpisné šířce se ale prozradí tím, že je našikmo, podél ekliptiky, ne roztažené doširoka podél obzoru. Další světlejší oblast je v opačném směru, „v protisluní“. Na přírodním nebi je tak nejen vidět, kudy jde po nebi ek-liptika, ale i kolik je hodin: světlejší skvrna v protisluní, zvaná protisvit (gegen-schein), se zvolna pohybuje během noci po obloze. Vidět je dobře tehdy, když je vzduch velice průzračný a když ekliptika prochází vysoko po nebi (až na leden, to je protisvit zrovna v Mléčné dráze).

Přírodní průběh bezměsíčné noci v zeměpisné šířce Brna (49°)Stupnice intenzity osvětlení je logaritmická, od tisíciny luxu po sto tisíc luxů. Krajní čárky označují okamžiky, kdy je horní okraj Slunce právě vodorovně (západ či východ slunce na rovině), a pak postupně, kdy je střed Slunce v úhlové výšce –6°, –12° a –18°. Tyto hloubky Slunce pod obzorem ohraničují tři druhy noci: občanskou, nautickou a astronomickou. Pod grafy jsou udané délky ob-čanské noci a astronomické noci (plné přírodní tmy). Všimněte si také, že při zimním slunovratu dopadá na krajinu v poledne pětkrát méně světla než v létě. (Noc je v prvních dvou grafech „šejd-rem“ vinou toho, že tehdy užíváme letní čas.)

Třetím hlavním zdrojem nočního světla jsou nerozlišené slabé hvězdy, především Mléčná dráha. Jasné hvězdy, přímo viditelné, svítí dohromady mnohem méně. Stmívání, zvířetníkové světlo, noční hvězdné nebe, případně světelné jevy, jako jsou světélkování planktonu (běžná a úžasně krásná věc viditelná v moři, když je tma a hrábnete do vody rukou, plavete v ní, nebo třeba jen pohnete ponořeným lanem – zasvítí tucty, ba tisíce zelenavých jiskřiček), světlušky nebo občas polární záře jsou vzácné dary, které odjakživa lidi uchvacovaly. Byly i důvodem, proč se na noc těšit. Genesis zmiňuje alespoň ty hvězdy stručným „viděl, že je to dobré“.Denní pravidelnost přírodního střídání denního světla a hluboké noční tmy na-rušuje samozřejmě Měsíc. Za úplňku z nebe téměř vymaže hvězdy – ne že by je zahnal, jak se někdy uvádí v moderních pohádkách, ale moc silně svítí na vzduch nad námi. Světla dává tolik, že při něm lze číst, hlavně v zimě, když chodí za úplň-ku vysoko po nebi a přírodního světla je tím až 300× více než za bezměsíčné noci. Ale i dorůstající Měsíc, když je ho půlka, přidá světla až 30×. Není divu, že život v přírodě se odehrává i podle toho, jestli zrovna svítí Měsíc, nebo ne. Třeba zvěř si troufne na palouk, teprve když se Měsíc schová za hustým mrakem. Zatmíte-li na výletě, při dorůstajícím jarním Měsíci na jasné obloze to nemusí být problém, na cestu je všude dobře vidět.

letní slunovrat (6,3 h, astron. nenastává)

rovnodennost (10,7 h, 8,2 h)

zimní slunovrat (14,5 h, 11,9 h)


Je ale hodně důležitý: ono to přírodní střídá-ní, fungující po miliardy let, nelze beztrestně zrušit. A naštěstí ho lze ve velké míře obno-vit. Někdy i tak trochu trikem: odfi ltrováním krátkovlnné poloviny světelného spektra, tedy hlavně modré složky. Zkrátka „v noci jen žlutě“ – tak si můžeme posvítit, aniž tělu lžeme, že je pořád ještě den. Venku lze noční prostředí velmi napravit dokonalým směrová-ním světla, a samozřejmě svícením mnohem slabším, než je dnes (zlo)zvykem. I při slab-ším svícení můžeme vidět lépe, pokud nás nebude nic oslňovat. Svítit si v noci jen tak, jak je nezbytně nutné, by měla být samozřej-most. Navazující téma je méně fyzikální, jde o dnešní životní styl, označovaný zlomkem 24/7: spousta aktivit probíhá (či je nabízena) dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu. Nejen, že mnozí lidé nemohou v noci odpo-čívat (aby neztratili zaměstnání, jsou nuceni pracovat na noční směny, často úplně zbyteč-ně), ale z našeho života vymizely i svátky, po-čínaje nedělí. Zdravou noc můžeme obnovit. Jen s tím začít. Třeba se podívat na www.veronica.cz/noc.

RNDr. Hollan, Ph.D. (1955) – astronom, v le-tech 1970–2010 působil na Hvězdárně a pla-netáriu Mikuláše Koperníka v Brně. Je členem ZO ČSOP Veronica.

úplněk, večer částečné zatmění (téměř 0,2 lx)

půl dne po první čtvrti (max. 0,004 lx)

0,5 d před poslední čtvrtí (až 0,03 lx)

Měsíčné noci v BrněZvečera 1. září Měsíc již krajinu stěží osvětloval, ale zatažené nebe svítilo na Kraví horu desetinou luxu. Když se po půlnoci rozjasnilo, světla ubylo na tisícinu luxu. Teoretická intenzita osvětlení sluncem za jasného počasí je zde vyznačena tečkovaně, kostrbatá křivka udává signál z fotovolta-ického panelu. „Hrby“ u spodního okraje grafu uvádějí teoretickou intenzitu osvětlení Měsícem.

Elektrický den a nocJeště před sto lety lidé chodili s koncem stmívání spát a vstávali (v létě už, v zimě až) za svítání. V zimě spali dlouho, běžně i více než dvanáct hodin. Umělé svícení bylo drahé a ne na všechnu práci bylo při něm dobře vidět. Ne že by se tím kazily oči, ale třeba čte-ním při svíčce se prostě oči a mozek dřív unaví, nezbývá než je nechat odpočinout.Během posledního století ale jako by se střídání dne a noci postupně vytratilo. Většina lidí v bohatých zemích tráví většinu dne v budovách, kde je světla ve dne v noci stejně, desítky až stovky luxů (připomeňme, že v přírodním cyklu se ze dne na noc osvětlenost krajiny mění většinou víc než jedna ku deseti milionům, jen při úplňku to může být „pouze“ jedna ku sto tisícům). Ani venku není v noci normální tma, např. v Brně je i daleko od lamp aspoň tolik světla, jako když je na nebi půlmě-síc. Ani tam, kde bychom čekali ryzí přírodu, ji ale v noci nenajdeme: na hřebenech Krkonoš je vždy alespoň dvakrát více světla (dva mililuxy místo jednoho), když jsou ale nad horami mraky, pak je světla i tisíckrát více než v přírodním prostředí. První zóny národního parku v noci vlastně neplatí. Z osvětlených parků se stávají téměř pouště. Sice zelené, ale jinak do značné míry mrtvé. Množství světla kolem nás je tak velké, že normální noční fáze metabolismu (kdy se tvoří např. velmi důležitý hormon melatonin) trvá jen o málo více než doba, kdy spíme. Navíc i průměrná délka spánku se za posledních padesát let snížila více než o hodinu. Je velmi pravděpodobné, že absence někdejšího střídání dne a noci má zásadní zdravotní důsledky. Pomineme-li samotné nevyspání, mluví se o nárůstu počtu nádorů, výskytu diabetu, ba i epidemii obezity.Nepochybné jsou velké změny v našich kulturních zvycích. Kdysi lidé vyšli i ve městě na dvůr či na ulici a byli v noci uprostřed vesmíru, obsypáni hvězdami. Dnes se hvězdy hojně objevují jen v reklamách, zmínky o hvězdách zůstaly v literatuře. Z libovolného náměstí jich neuvidíte více než pár tuctů, mnohdy si nevšimnete žádné až na jednu dvě nejjasnější, pokud se po nich budete pídit. V rušných ulicích ani nepoznáme, jestli je zrovna na nebi Měsíc.Rostoucí světelné znečištění způsobilo nedozírné ztráty kulturní, zejména ztrátu kontaktu s vesmírem, který fascinoval všechny lidské generace a vedl i ke vzniku náboženství.

Pánu Bohu do oken. Foto Jan Kondziolka


Himantoglossum

Tma a světlo

Podle bible vzniklo světlo hned po stvoření světa: tak měla být oddělena tma a světlo. Obě slova jsou skutečně prastará: naší tmě odpovídá už staroindické tamas, přítomnost t a m v obou jazycích svědčí pro indoevrop-ský původ slova. Toto pojmenování (s odvo-zeninami) nám pak zůstalo jako jediné. Na druhé straně existoval i indoevropský prapře-dek našeho slova svět, což bylo (stejně jako třeba v ruštině) původní pojmenování světla. Takže to odvěké odlišení světla a tmy je stvr-zeno jazykově. Navíc Indoevropané vycházeli ze základu leuk-. Tomu odpovídá latinské po-jmenování světla lux i praslovanské luč (což je dochováno v českém louč).Další slova svědčí o tom, jak přibývalo svět-la: paprsek jako název pro „prskání“ světla od středu, kde vznikalo, svíce jako název pro umělý zdroj světla, pochodeň jako zdroj svět-la pro chůzi (pochod). To byla pojmenování domácí. S kulturními vlivy cizími se objevily názvy další: lampa přejaté německým zpro-středkováním z francouzštiny, ovšem původu latinského, knot původu německého, fakule z latiny, rovněž latinské lucerna či nářeční latinsko-německé laterňa.A dvacáté století nás ozářilo žárovkami, re-fl ektory, zářivkami či LEDy. Světla zatím při-bývat nepřestává.

Dušan Šlosar

Najít místo, odkud by byly vidět krásy hvězd-ného nebe, není jednoduché. Častým argu-mentem bývá, že hvězdy do města nepatří – jeďte si pozorovat třeba do hor. Bohužel svě-telné znečištění nezná hranic a pohled z vyso-kých hor nabízí jen panorama zářící krajiny

Řešení existuje – vždy je možné zvolit způ-sob osvětlení, který rušivé světlo minimalizuje a svítí jen tam, kam má. Pod sebe!

V pozdních nočních hodinách, kdy už většina lidí spí, je možné slavnostní osvětlení vypnout, nebo ztlumit. I přesto, nebo právě proto může krása památek dostatečně vyniknout.Všechna foto Jan Kondziolka

Jan Steklík


Vliv umělého světla

na hmyzDalibor Povolný

Po zavedení plynových lamp zejména po-dél nábřeží evropských velkoměst během 19. a počátkem 20. století vzbuzovaly celá desetiletí pozornost hromadné nálety jepic. V navečerních hodinách obtěžovala jejich hejna veřejnost korzující na pobřeží Vltavy a denní a popularizační tisk (u nás např. Ves-mír, Malý čtenář) popisovaly hromady uhynu-lých jepic pod svítilnami, které museli poulič-ní zametači po rozednění odklízet. Dnes jsou populace jepic omezené na neosvětlené nebo méně osvětlené úseky vodních toků. Dlou-hodobě je úbytek hmyzu pozorován také na refl ektorech automobilů během nočních jízd místy s hojným umělým osvětlením. Na jejich omytí postačí dnes i mírný déšť, zatímco ještě v polovině minulého století bylo třeba refl ekto-ry čistit téměř po každé noční jízdě.V Brně záhy po válce prosadil u minister-stva zemědělství jistý nadšenec, který si vši-ml hromadného náletu komárů na světelné zdroje na hrázi brněnské přehrady, aby teh-dejší Ústav pro ochranu rostlin Zemských výzkumných ústavů zemědělských vyzkoušel jeho „zařízení na hubení komárů“. Světelný zdroj ultrafi alové rtuťové výbojky byl ze čtyř stran obklopen drátěnou konstrukcí nabitou elektrickým proudem, takže naletující hmyz byl po nárazu na drátěné sítivo upalován. Koncem 20. století se objevila na trhu podob-ná komerční zařízení zvaná např. Fly-Killer. Byla určená k hubení hmyzu tam, kde je to hygienicky významné, jako v řeznictvích, stá-jích, rybárnách, velkokuchyních, v menším provedení i v domácnostech. Přes upozorně-ní některých výrobců na druhovou ochranu a zdůraznění, že se zařízení má užívat jen v uzavřených prostorách, se Fly-Killer stále více užívá i na balkonech a v zahrádkách k hubení komárů, bodalek a much vůbec.Již při prvním použití zmíněných zařízení se konstatovalo, že působí neselektivně, takže kromě komárů (tvořících zlomek naletující-ho hmyzu) dochází k hromadnému vybíjení nočního hmyzu vůbec (chrostíků, motýlů, brouků, blanokřídlých, much). Uvážíme-li, že ze zhruba 3 500 druhů našich motýlů je kolem 80 % nočních (zejména můry, píďal-ky, obaleči, zavíječi, makadlovky, klíněnky, vzpřímenky, pouzdrovníčci), znamená to ohrožení skupiny organismů, v níž převládají fytofágové, opylovači atd., kteří v potravním řetězci tvoří významnou složku potravy hmy-zožravého ptactva a netopýrů. Jde o vážné

ohrožení druhové diverzity a potravních zře-tězení, z nichž první je významným kritériem narušenosti ekosystémové rovnováhy, druhá narušením energetických toků v přírodě.

Proč je hmyz světlem hypnotizovánZa noci aktivní hmyz (což je převážná vět-šina hmyzích druhů – u některých řádů až čtyři pětiny) se za letu orientuje UV-složkou měsíčního světla a noční oblohy. Hmyz při-tom vidí převážně v ultrafi alovém a modrém oboru spektra zhruba od 350 nm do 450 nm. Je to podmíněno tím, že hmyzí oko se skládá z dílčích „oček“. Každé tvoří světlolomný ku-žel bočně izolovaný pigmentovými buňkami. Světločivé části (rhabdomy) opatřené dlou-hými tyčinkami nasedají přímo na světlolom-ný kužel, takže jsou podrážděny jen úzkým svazkem paprsků dopadajících a procházejí-cích rovnoběžně s osou očka. Zmíněné pig-mentové buňky působí jako stěny refl ektoru, takže každý paprsek světla, který mine tyčin-ku rhabdomu, je odražen a znovu se k němu vrací. Tím se vidění hmyzu v UV-oboru stup-ňuje. Hromadné používání rtuťových výbojek a podobných zdrojů s vysokým podílem člo-věkem nevnímaného UV-oboru hmyz oslňuje a dezorientuje. Ten pak nutkavě naletuje na světelný zdroj tak dlouho, až pod ním hyne vyčerpáním nebo dokonce shoří.Tímto způsobem umělé světelné zdroje „vy-krádají“ z přírody miliony jedinců hmyzu. Kromě ničení ho ruší při příjmu potravy a ak-tivitách, jako je opylování, kopulace a kladení vajíček, na okraji dosahu světelného zdroje z něj činí snadnější kořist nočních ptáků a ne-topýrů. Umělá svítidla uvězňují hmyz v bu-dovách, ničí ho v noční dopravě (zejména zabíjením v refl ektorech).Veřejnost tak vnímá vlastně jen zlomek hmy-zu, např. pouze denní motýly, k nimž si vytváří emocionálně pozitivní vztah. O nočním hmy-zu však neví téměř nic, protože se s ním setká-vá jen náhodně (např. pod svítilnami – a to už je obvykle mrtvý). Jeho vymírání má proto jaksi plíživý, nepozorovatelný „noční“ průběh. Dochází k řídnutí populací. Nejprve mizí cit-livé druhy, které jsou vázány na několik málo živných rostlin z chráněných stanovišť nebo na přírodě blízká stanoviště vůbec, kterých v přírodě úprkovitě ubývá. Tak se na listině ohrožených, vymírajících nebo již vymřelých druhů ocitá jejich stále vyšší počet. Snižují se také populační hustoty běžných druhů.

Vliv umělých svítidelPři studiu hmyzu za úplňku a novu při použití různých světelných zdrojů a jejich stínidel je největší noční nálet pozorován na zdroje rtu-ťové, následují sodíkové. Při použití fólie, která odfi ltruje krátkovlnnou složku záření, klesne atrakce pro hmyz několikrát. Ukazuje se, že noční nálet na zmíněné zdroje je nejvyšší za novu, kdežto při úplňku je i na rtuťových vý-bojkách téměř zanedbatelný. Intenzitu náletu ovlivňuje také teplota a její kombinace s vlhkos-tí. Teplé a vlhké, zejména předbouřkové noci nálet hmyzu na světelné zdroje stupňují a nej-více, a to rušivě, zasahují do druhové intenzity stanovišť. Pokud jde o vliv pouličního osvětlení a stanoviště na intenzitu nočního náletu hmy-zu, bylo zjištěno, že všechna používaná poulič-ní svítidla (rtuťová, sodíková a sodíko-xenono-vá) hmyz hromadně přitahují.Proto tam, kde je zachování biodiverzity žádoucí (národní parky, přírodní rezervace nebo oblasti ekologického zemědělství), se trvalé noční svícení má časově omezovat. Obecně se doporučuje zhasínání nočních světelných zdrojů, pokud jich není třeba. Je potřeba zásadně preferovat nízkotlaké sodí-kové světelné zdroje.

Další příklady z hmyzí říšeVýzkum adaptivní predace pavouků k mikro-habitatům v blízkosti pouličních svítidel uka-zuje, že kořisti pavouků jsou větší v blízkosti svítidel oproti stanovištím neosvětleným. Usuzuje se, že jde o dědičnou preadaptaci, protože v laboratorních chovech pavouků, kteří před tím nikdy nelovili v osvětlených místech a nepřišli ani do styku s umělým světlem, bylo pozorováno totéž.Z vlastní zkušenosti mohu dodat, že za posled-ních 40 let inventarizačních odlovů molů čeledi makadlovek v oblasti kalifornských příbřežních dun a Channel Islands se ukázalo, že denní odlov tohoto hmyzu a chov z podkopěnek byl kvantitativně vydatnější než noční lov na ul-trafi alový zářič – v tomto případě pro blízkost moře a téměř neustálé větrné počasí, za něhož je lov hmyzu na světlo značně obtížný.Literatura k tématu na www.urbanwildlands.org/nightlightbiblio.htm

Prof. Ing. Dr. Dalibor Povolný, DrSc. (1924–2004) – entomolog, autor asi 350 vědeckých prací, objevil a popsal více než 250 druhů hmyzu. – Redakčně kráceno.

Jan Steklík


Ekologické důsledky umělého

nočního osvětlováníTravis Longcore a Catherine Rich

Dezorientace a přitahování světlemZvýšené osvětlení může prodlužovat chování denních nebo soumrakových typů živočichů do noční doby, zmást může i živočichy přivyklé navigaci v nočním pro-středí. Nejznámějším příkladem je dezorientace čerstvě vylíhlých mořských želv, které vylézají z hnízd na písečných plážích. Za normálních okolností se želvy pohy-bují pryč od nízkých temných siluet (historicky jde o vegetaci na dunách), což jim umožňuje plazit se rychle k oceánu. S osvětlením pláží přestávají být patrné siluety, které by jinak byly nápovědou k pohybu. Osvětlení také ovlivňuje jejich chování, pokud jde o kladení vajec.Rozsah anatomických přizpůsobení, která umožňují noční vidění, je široký a rych-lé nárůsty intenzity osvětlení snižují schopnost vidět. Zrak se pak může zotavovat minuty až hodiny. Ale např. žáby poté, co se na světlo adaptují, jím mohou být také přitahovány. Noční osvětlení může ovlivnit i komunikaci uvnitř druhů. Nelétavé samičky svět-lušek přitahují samečky až ze vzdálenosti 45 m záblesky bioluminiscence. Umělé osvětlení dosah takových signálů snižuje. Kojoti skupinově vyjí více za novoluní, kdy je nejtemněji. Komunikace je nezbytná ke snížení vniků z ostatních smeček nebo ke shromáždění smečky k lovu větší kořisti. Umělá zář oblohy by mohla vést až k eliminaci takového vzorce chování.

RozmnožováníUmělé noční osvětlení může pozměnit reprodukční chování. Například samičky žáby Physalaemus pustulosus jsou méně vybíravé při volbě samečka, když je hla-dina světla zvýšená; lze předpokládat, že se chtějí spářit rychle, a vyhnout se tak zvýšenému predačnímu riziku. Noční osvětlení může také zabránit pohybu obojži-velníků na místa a z míst, kde se rozmnožují. Žáby v pokusném prostoru zastavily pářící činnost během nočních fotbalových utkání, kdy světla z nedalekého stadionu zvýšila zář oblohy. Žabí chór se obnovil, když byl pokusný prostor zakryt a žáby před světlem ochráněny.

PredaceTuleni obecní se shromažďují pod umělými světly, aby konzumovali mladé lososy při jejich migraci po proudu; vypnutí světel úroveň predace snižuje. Na městských noco-vištích vran byla zjištěna vyšší intenzita osvětlení než na jiných vhodných místech, jelikož vranám zřejmě pomáhá vyhnout se predaci ze strany sov. Pouštní hlodavci snižují potravní aktivitu, když jsou vystaveni světlu jediné táborové lucerny. Zejména rtuťové výbojky narušují interakci mezi netopýry a nočními motýli se slu-chovými orgány (konkrétně píďalkami podzimními). Píďalkám ztěžují rozpozná-vání ultrazvukových impulsů používaných netopýry při echolokaci, což jim brání, aby podnikly obvyklý únikový manévr. Z těchto příkladů vyplývá, že skladba společenstev se mění tam, kde světlo ovliv-ňuje mezidruhové interakce. „Trvalý úplněk“ působený umělými světly zvýhodní druhy tolerantní ke světlu a vyloučí ostatní. Pokud se nejtemnější přírodní podmín-ky nevyskytnou nikdy, pak druhy, které se živí nejvíce během novoluní, mohou být vystaveny riziku, že nezvládnou naplnit měsíční energetický rozpočet. Výsledná struktura společenstva se zjednoduší a může změnit ekosystém.

Prudká expanze lidské civilizace vyústila v globální snížení biodiverzity a změny v geo-fyzikálních procesech, které udržují život na Zemi. Otisk lidské činnosti ve formě umělé-ho nočního osvětlení je názorně vidět z ves-míru počínaje hořícími deštnými pralesy přes obrovské rybářské fl otily na širém moři až po všudypřítomná světla velkých i malých měst a vesnic. Družicové pozorování nočního osvětlení otevírá celou paletu výzkumných a aplikačních oborů zabývajících se přímým a nepřímým vlivem světla na životní prostře-dí. Americký Národní úřad pro oceán a atmo-sféru (NOAA) zpracovává a archivuje noční světelná data získaná systémem původně navrženým pro detekci měsícem osvětlených mračen. Ten je proto vybaven fotonásobičem, který v noci zesiluje viditelnou část spektra a umožňuje zjistit světla na povrchu země. Dodává tak aktuální informace o místech těžby ropy a zemního plynu, polohách silně osvětlených rybářských lodí a zónách, které svým světlem ovlivňují, stejně jako o zvýše-ném jasu nebe, jenž může dosahovat mnoho kilometrů od městských sídel.Umělé noční osvětlení přímo ohrožuje moř-ské ekosystémy a je také výborným nepří-mým měřítkem dalších dopadů lidské činnos-ti, například trvalého znečištění vody. Stále pádnější důkazy naznačují, že uměle zvýšený jas oblohy je výrazným stresujícím faktorem mnoha mořských živočichů včetně ptáků a ryb. Dálkové snímání nabízí jedinečnou možnost pozorovat prostorové rozložení ta-kových vlivů soustavným a cenově efektivním způsobem i v odlehlých místech a globálním měřítku. Vyvinuli jsme ukazatel (index blíz-kosti světla, LPI), který měří vzdálenost ko-rálových útesů od tří vybraných stresorů (ob-lasti zástavby, fakule hořícího plynu, noční rybaření) a zahrnuje v sobě i jejich intenzitu. Výsledky měření z roku 2003 jsou ke stažení na http://ngdc.noaa.gov/dmsp/download_ coral_reefs.html. Na základě archivních úda-jů o nočních světlech od roku 1992 vytváří-me a postupně doplňujeme časové řady, které umožňují sledovat trendy a vytipovat oblasti, kde se ovlivnění útesů světlem snižuje nebo naopak zhoršuje, a to v místním i regionál-ním měřítku.Ukázalo se, že potenciálním dopadům urba-nizace jsou nejvíce vystaveny útesy Portori-ka, Rudého moře a Perského zálivu, přičemž poslední dvě oblasti jsou velmi ovlivněné

Zaostřeno na

korálové útesyChristoph AubrechtChris Elvidge

Ekosystémové efektyPokud se vlivy změn chování na soutěž a predaci vyvolané umělým nočním osvětle-ním kumulují, mohou narušit klíčové ekosystémové funkce. Ilustrací je průnik svě-telného znečištění do vody a jeho vliv na vodní bezobratlé. Mnoho z nich se zvedá a spouští ve vodním sloupci během 24h periody. O této vertikální migraci se soudí, že vyplývá z potřeby vyhnout se predaci během doby, kdy je hladina osvětlena, tak-že spousta zooplanktonu se živí blízko hladiny jen v podmínkách tmy. Světlo slabší než od „půlměsíce“ (pod 0,1 lx) stačí, aby ovlivnilo vertikální distribuci některých vodních bezobratlých. Vzorce vertikální migrace se s lunárním cyklem mění. Po-kud ke hladině za potravou migruje méně zooplanktonu, mohou vzrůst populace řas. A rozkvět řas může přinést řadu nežádoucích dopadů na kvalitu vody.

Výzva pro výzkum i ochranuPlnému rozsahu ekologických důsledků umělého nočního osvětlování zatím moc nerozumíme. Pro zkoumání hypotéz vytvořených v laboratořích jsou nezbytné studie přírodních populací, je potřeba sledovat vliv lunárních cyklů, stejně jako zaznamenávat jejich změny. Umělé noční osvětlení dosud nebylo považováno za významný environmentální faktor, ochrana přírody opomíjela zahrnovat noční prostředí do návrhu rezervací a biokoridorů.Badatelé by měli věnovat zvláštní pozornost tropům. Pokud jde o osvětlení, stálost vzorců střídání dne a noci zde pravděpodobně vyústila v malou šířku nik. Rovněž vodní ekosystémy zasluhují zvýšenou pozornost. Přes ústřední význam světla ve sladkovodní a mořské ekologii bylo až dosud umělé osvětlení bráno v úvahu jen omezeně. Sledování vlivů umělého nočního osvětlení zlepší i porozumění urbánním ekosystémům.Pečlivý výzkum zaměřený na umělé noční osvětlení pravděpodobně odhalí, že jde o mohutnou sílu strukturující místní společenstva narušením vztahů predátor–ko-řist. Badatelé stojí před úkolem rozplést vlivy ostatních složek lidského rušivého vlivu, jako jsou silnice, expanze výstavby, hluk, masový odlov a těžba surovin, se kterými bude umělé noční osvětlení často korelovat. Aby to zvládli, měla by se měření světelného narušení stát rutinní součástí monitorování životního prostředí. Lze očekávat, že budoucí výzkum ukáže umělé noční osvětlování jako důležitý, nezávislý a kumulativní faktor narušující přírodní ekosystémy a jako velkou výzvu pro jejich ochranu.

Přeložil a upravil Jan Hollan, redakčně kráceno.


pálením plynu. Rybaření nejvíce stresuje úte-sy v Thajském zálivu. Od roku 1992 se vliv urbanizovaných oblastí globálně zvyšuje, nejnápadnější je to v Rudém moři, Malajsku a Singapuru. Přesto existují místa, kde je trend pozitivní, příkladem je ostrov Oahu na Havaji, kde se situace zlepšuje zřejmě proto, že zde zákon nařizuje opatření proti světelné-mu znečištění. Vliv nočního rybaření se moc nemění, mírné zlepšení nastalo v Thajském zálivu a mírné zhoršení na Filipínách. Expo-zice útesů v Perském zálivu světlu ze spalová-ní plynu celou dobu rostla a nejspíš poroste i dále.Výsledky analýzy poskytují správcům útesů a vládám základní přehledová data k pro-jektům ochrany korálových útesů. Lze tak vybrat oblasti vyžadující obnovu a přijetí pre-ventivních opatření a podrobit je podrobněj-šímu zkoumání. Doufáme, že náš výzkum po-skytne dalším zájemcům názornou představu a povzbudí jejich účast na záchově a obnově světa přírody.

Christoph Aubrecht – Rakouský technologic-ký institut (Austrian Institute of Technology), Vídeň, [email protected]

Chris Elvidge – National Oceanic and Atmos-pheric Administration (NOAA), National Geo-physical Data Center (NGDC), Boulder, Colo-rado, USA

…a to dokonce i v oceánech. Foto Oleg Kozlov

Uměle zvýšený jas oblohy má nepříznivý dopad také na vodní živočichy…


Temná noc

Fenomén noci v tradici křesťanstvíMarek Orko Vácha

Noc je již od doby Starého Zákona považová-na především za místo setkání člověka s Bo-hem. V noci nás přestávají rozptylovat jevy a události dne, tma zahaluje vše, co by nás mohlo rušit. Tato tradice provází křesťanství ve všech fázích jeho pestrých dějin. Vznik a rozkvět kontemplativních klášterů (kartu-ziáni sv. Bruna a cisterciáci, navazující na benediktinskou tradici) dávají značný prostor modlitbě v noci. R. B. Lockhart v knize Na cestě do nebe píše: „Kartuziánský den začíná v hodinu, kdy se velká část světa veselí nebo se zrovna chystá vyspat se ze zhýralosti ma-terialistického světa. Mnich vstává ze svého prostého lože čtvrt hodiny před půlnocí, aby se pomodlil malé hodinky k Panně Ma-rii, potom opustí celu a ubírá se ambity do klášterního kostela. Chórová místa se naplní, mniši se sliby jsou v bílých hábitech, novicové v černých. Kostel tone téměř v absolutní tmě, jediné světlo vychází z lampičky u svatostán-ku a z nízkých zastíněných lamp v chóru.“Tato tradice je zachována i v dnešních kartu-ziánských klášterech. Rovněž současní cister-ciáci vstávají ve čtvrt na čtyři ráno (v zimním období o půl čtvrté), a první dlouhá modlitba (trvající asi 60 minut), matutinum, probíhá v téměř naprosté tmě. Je noc, ve které bdí pou-ze mniši, modlící se za odpočívající svět.

Tmavé noci španělskéV klášterech karmelitánů v tzv. zlatém 16. sto-letí (období španělského křesťanství naplněné výraznými duchovními osobnostmi) vzniká nejslavnější dílo křesťanské mystiky, napsa-né zakladatelem reformovaných, tzv. bosých karmelitánů, Janem od Kříže. Nese příznačný název Temná noc. O Janovi od Kříže je známo, že se s oblibou modlil v noci v naprosté tmě kaple před svatostánkem a mnohé noci strávil v modlitbě v okně své klášterní cely, kontem-plující Boha skrze pohled do odpočívající tma-vé španělské přírody. Ve své teologii rozlišuje noc smyslů a noc ducha. Noc smyslů přirovnává k domu tonoucímu ve tmě, kde jsou všechna světla již zhasnuta. Má tím na mysli situaci člověka, kterého již neuspokojují žádné vjemy, které do něj prou-dí branou jeho pěti smyslů, v hledání smyslu bytí na Zemi mu již nepřinášejí žádnou ra-dost. Ani požitky chuti jídla, hudby, nic, co je příjemné pro zrak či hmat, již mystika neu-spokojuje. Dostává se do jistého vakua, z jed-né strany viditelné opory našeho světa (přáte-lé, požitky světa) utichají, z druhé strany Bůh mlčí. Je v „noci“, nachází se v duchovním vzduchoprázdnu, které bývá okolím vnímáno

jako krize. Podobnou situaci líčí i anonymní spis Cloud of Unknowing ze středověké An-glie, ve kterém se člověk hledající Boha do-stává do mraku tmy: lidské opory již zmizely zahaleny oblakem, Bůh ale není v dohledu. Noc ducha je podle Jana od Kříže druhou fází cesty člověka k Bohu, mnohem horší: tma je zde dokonalá, opory rovněž mizí, s nimi ale i smysl života, Bůh je dokonale skrytý. Je to ono Kristovo „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“. Celá tato teologie má svůj po-čátek ve chvílích modliteb v tmavých nocích španělských klášterů a spící přírody.

Noční modlitby 20. stoletíTradice pokračuje i ve století dvacátém. Dlouhé noční modlitby vzpomínají životo-pisci Matky Terezy a Jana Pavla II., jako by motorem jejich vyčerpávajícího aktivního života byly právě chvíle prožité o samotě noci. Carlo Caretto, italský člen řádu Malých

bratří Ježíšových, prožívá pět let života na Sa-haře, kde na něj měly rozhodující vliv noční modlitby. Později se vrací do Evropy a věnuje se dávání exercicií a psaní knih. Z jeho nej-známější knihy Listy z pouště je často citová-na zejména kapitola Moje přítelkyně noc, ve které popisuje tiché saharské noci pod nebem naplněným hvězdami.Edita Steinová – konvertitka ze židovství ke katolicismu a členka stejného karmelitánské-ho řádu jako Jan od Kříže, jedna z největších mystiček 20. století umučená v koncentrač-ním táboře – věnuje značnou část své teologie úvahám o noci: „Noc je … něco přírodního: je to protipól světla, …, neboť nás i všechny věci zahaluje do tmy. Není to předmět v do-slovném smyslu: nestojí před námi a nemů-že existovat sama o sobě. Není to ani obraz, pokud tím rozumíme nějaký viditelný tvar. Noc je neviditelná a beztvará. A přece ji vní-máme, ba je nám mnohem blíže než všechny

věci a tvary, je s naším bytím spjata mnohem úžeji. Tak jako světlo dává věcem s jejich vi-ditelnými vlastnostmi vyniknout, noc je po-hlcuje a hrozí pohltit i nás. Nic z toho, co se do ní ponoří, nepřestává být: existuje to dále, avšak neurčité, neviditelné a beztvaré jako noc sama, nebo podobné stínu, přízračné, a proto hrozivé. Naše vlastní bytí přitom není jen ohroženo zvnějšku nebezpečími, které v sobě noc skrývá, nýbrž je jí také samo vnitř-ně zasaženo. Noc nám znemožňuje používat naše smysly, omezuje naše pohyby, ochromu-je naše síly, podivným kouzlem z nás činí za-jatce samoty, nás samotné proměňuje v stíny a přízraky. Noc má pro nás příchuť smrti. A to všechno platí nejen v biologické, nýbrž i v psychologické a duchovní sféře.“Druhá polovina 20. století je v katolicismu vní-mána jako doba vzniku nových křesťanských komunit, které v sobě spojují obecně charis-matické hnutí a tradici katolické církve. Není proto překvapující, že i v těchto ponejvíce laic-kých komunitách jsou běžným jevem modlitby v noci. Jedno z těchto společenství, komunita Blahoslavenství, vzniklá 1974 ve Francii a po-koušející se v sobě spojit mnišský a rodinný život, zavádí dokonce zvláštní litanie, které se její členové modlí pravidelně v noční tmě. Podobně mají noční modlitby zásadní vý-znam pro komunitu Pain de Vie, jejíž zakla-datel Pascal Pingault popisuje, že rozhodnutí založit komunitu věnující se převážně práci s bezdomovci přišlo po delším období, kdy věnoval pravidelně dvě hodiny spánku ve pro-spěch meditace.Z protestantských komunit je podobně zají-mavé svědectví venkovského kazatele Davida Wilkersona, který se později stal světozná-mým svou velmi úspěšnou činností mezi newyorskými narkomany. Wilkerson k ní do-spěl poté, co každý den od půlnoci do dvou ráno věnoval čas modlitbě.

Chvíle modlitby v tmavých nocích, považova-né v nepřerušené linii křesťanské mystiky za zvláštním způsobem požehnané, zcela jistě bu-dou v tradici církve pokračovat i nadále. Osvět-lení v noci, ona nepřirozená záměna světla a tmy, je tak vnímána jako fenomén porušující přirozený rytmus noci a dne. Jako den má svoje povinnosti a úkoly a je vyhrazen spíše činnos-ti a skutkům, noc je prostorem spíše modlitby a kontemplace. Tato kontemplace má však pro křesťanství větší vážnost než chvíle aktivity.

Mgr. Marek Orko Vácha, Ph.D. (1966) – přednos-ta Ústavu etiky 3. LF UK a římskokatolický kně[email protected]

Raně křesťanský kostel kláštera Sopočani, Novi Pazar. Foto Alžběta Hanzlová


Andreas Beckmann z WWF

o hodině, v níž svět společně zhasne

Největší světová organizace pro ochranu pří-rody, WWF, vyzvala celý svět, aby se 27. břez-na ve 20.30 hod. připojil ke klimatické akci Hodina Země 2010.

Co je hlavním cílem Hodiny Země?Akce Hodina Země má za cíl propojit co nej-více lidí po celém světě, co nejvíce měst, obcí, fi rem a jednotlivců. Společné zhasnutí mnoha milionů světel má sloužit jako výrazné gesto obyvatel této planety, že berou vážně hroz-bu klimatických změn a že spolu dokážeme k tomuto problému odpovědně přistoupit. To znamená i domluvit se globálně na razantním snížení emisí CO₂. Za jednu hodinu se mnoho energie neušetří, to je jen vedlejší efekt. Pod-statné je to, že tato akce bude hodně vidět.

Kdo a proč akci Hodina Země pořádá?Hodinu Země iniciovala a pořádá již třetím rokem světová organizace ochrany přírody

matice globálního oteplování, dáváme mož-nost jednoduchým způsobem se zapojit do celosvětové kampaně za záchranu klimatu. Je nutné, aby politikové viděli, kolik lidí po celém světě problém klimatických změn zají-má. V prosinci 2009 na Kodaňské konferen-ci bylo znát, že politiků, kteří chtějí domlu-vu o snižování emisí skleníkových plynů, je opravdu mnoho.

Není to jen prázdné gesto, aby si města a fi rmy mohly hrát na to, že se chovají ekologicky?Záleží samozřejmě na každé obci, na každé fi rmě i na každém z nás, zda budeme eko-logicky žít jen hodinu za rok, nebo trvale. V každém městě je to jiné. Nechť posoudí vo-liči, zda si pan starosta jen dělá PR, nebo zda se šetrně k životnímu prostředí chová trvale.

Za rozhovor děkujeMatěj Hollan

Z historie Hodiny ZeměPrvní Hodina Země (Earth hour) proběhla 31. března 2007, kdy více než 2,2 milionu domácností a fi rem v australském Sydney vypnulo na hodinu světla. Uplynul jeden rok a Hodina Země dosáhla do 370 měst a obcí ve více než 35 zemích a 18 časových pásmech. Kampaň se z události v Sydney proměnila v celosvětové hnutí za trvale udržitelný život. Odhadem 50 až 100 milionů lidí po celém světě zhaslo v roce 2008, potemněly i světo-vě známé dominanty, včetně mostu Golden Gate v San Francisku, římského Kolosea, re-klamy na Coca-Colu na náměstí Times Squa-re nebo hotelu Jumeirah v Dubaji.Třetí ročník Hodiny Země 2009 se stal do-sud nejrozsáhlejší dobrovolnou akcí vůbec. Svá světla vypnulo 4 159 měst v 88 zemích, včetně 79 hlavních měst a 9 z 10 nejlidna-tějších velkoměst. Mezi světově známými stavebními památkami, které akci podpořily, byla např. Sfi nga a pyramidy v Gíze, socha

WWF (World Wildlife Fund). Hlavním po-sláním naší organizace je ochrana (divoké) přírody. Ukázalo se, že největším ohrožením pro přírodu v tomto století je právě globální oteplování. V důsledku klimatických změn může vymřít množství druhů organismů, bude to veliký zásah do biodiverzity, změní se životní prostředí na mnoha místech planety. Proto společně s mnoha dalšími organizace-mi bijeme na poplach a vyzýváme veřejnost a odpovědné politiky, aby – i s ohledem na samotnou přírodu – začali usilovně pracovat na dohodách o snížení emisí CO₂.

Jak je Hodina Země úspěšná z hlediska svého vytčeného cíle?Akce slouží jako podpora pro politiky, kteří berou téma globálního oteplování jako pri-oritní. Politici díky Hodině Země poznají, že miliony lidí to vidí stejně. Akcemi, jako je tato, se rozšiřuje povědomí lidí o proble-

Krista Spasitele v Brazílii nebo pařížská Eif-felova věž. V ČR se jako jediná obec zapojil Hostětín. Tento jednoduchý, přitom viditelný čin – zhasnutí světla – poskytl silný mandát světovým leadrům pro přípravu kodaňské konference OSN o klimatických změnách v prosinci 2009.WWF pro letošní rok oslovila Český svaz ochránců přírody, aby Hodinu Země 2010 koordinoval v Česku. Konkrétní organizač-ní práci má na starosti ZO ČSOP Veronica. Mezi prvními v ČR se do akce přihlásila tato města a obce: Křižánky (veřejné osvět-lení), Říčany (Masarykovo náměstí), Třeboň (osvětlení kostelní věže a věže historické rad-nice), Ústí nad Labem (nasvícení dominant), Desná (nasvícení kulturních památek Ried-lova vila a Riedlova hrobka), Telč (veřejné osvětlení v centru města, na historickém ná-městí Zachariáše z Hradce, které je zapsáno na seznamu světového kulturního a historic-

kého dědictví UNESCO), Vimperk (celonoč-ní zhasnutí vimperského zámku a městské zvonice), Nový Jičín (vybrané části města), Topolany (veřejné osvětlení), Ostopovice (veřejné osvětlení). Celkem se v Česku při-pojilo 34 obcí a měst, 35 fi rem a společností, prostřednictvím Facebooku přes 20 000 lidí. Děkujeme. Fotografi e a další info na http://www.veronica.cz/hodinazeme/.Povzbuzováním měst, fi rem i jednotlivců k účasti na této akci – vypnout světla byť i na pouhou jednu hodinu – obdržel svět důležité poselství, že je nutné zaměřit se na klimatické změny. Potvrdilo se, že přispět může každý z nás. Máte-li zájem se do této akce zapojit příští rok, oslovte svého šéfa nebo starostu, aby se k akci přidal, nebo si doma udělejte černou hodinku.

Matěj Hollančlen ZO ČSOP Veronica

koordinátor akce v ČR

Čtyři otázky pro...

Andreas Beckmann – zástupce ředite-le WWF, koordinuje dunajsko-karpatský program, zodpovídá za síť WWF v jiho-východní Evropě a rozvoj vztahů s part-nery z globálního businesu (Coca-Cola, IKEA, Tetra Pak). Dohlíží také na čin-nost WWF v oblasti klimatických změn a energie.


Zselic

Park hvězdného nebeZoltán Kolláth

Region Zselic (čti želic) patří patří k nej-krásnějším zalesněným oblastem Maďarska. Od severu k jihu ho protínají široké hřebe-ny se zvolna se svažujícími údolími. Oblast je součástí Karpatské pánve, kde je jedním z příčných hřbetů oddělujících toky Dunaje a Drávy. Geologická báze tohoto kopcovité-ho útvaru je tvořena krystalickými hornina-mi a panonskými mořskými sedimenty. Na ní se v průběhu pleistocénu ukládaly spra-šové vrstvy, ve kterých se pak působením srážkové vody zformovala údolí. Následně byla celá oblast po určitou dobu zalesněná, s čímž souvisí vznik a výskyt místních hně-dých lesních půd. Díky příznivým přírodním a klimatickým podmínkám se Zselic stal ob-líbeným cílem turistů a lidí toužících po rela-xaci v přírodě. Zselické kopce člení množství různě velkých údolí, díky kterým je oblast též známá jako „kraj tisíců roklí“. Milovníci pří-rody jistě ocení túry přes zselické podmáčené louky, hvozdy i svažité hřbety kopců. Oblast bujných a romantických lesů kdysi sloužících jako útočiště psancům se nyní stala domovem srnčí a jelení zvěře. Toto svěží zelené území poskytuje čerstvý vzduch okresnímu městu Kaposvár a jeho 70 000 obyvatelům.

CHKO ZselicChráněná krajinná oblast Zselic (CHKOŽ) vznikla v roce 1976 za účelem ochrany přírod-ního bohatství tohoto regionu. Její rozloha činí 9 042 ha, nadmořská výška se pohybuje v roz-mezí 137 až 283 m. Oblast spadá pod správu národního parku Dunaj–Dráva. Celá oblast je také součástí soustavy Natura 2000.V roce 2005 bylo zjištěno, že CHKOŽ je jed-ním z míst s nejtmavší noční oblohou v Ma-ďarsku. Stávající forma ochrany zalesněné krajiny byla tedy rozšířena i na oblohu nad ní. Prostředí s nízkou úrovní světelného znečiš-tění vysoce prospívá biodiverzitě oblasti, ob-jevují se zde noční a stěhovavé druhy. Umělé světlo má závažný negativní vliv zejména na hmyz, obojživelníky, ptáky a netopýry a ochra-na temné noční oblohy hraje významnou roli při jejich ochraně. Rušení chráněných druhů, jemuž se lze vyhnout, by nemělo být tolerová-no – např. zbytečné osvětlení či emise, jež je možné minimalizovat vypnutím, odstíněním nebo záměnou svítidel. Pod kontrolou by mělo být i rozptýlené světelné znečištění působené mnoha místními zdroji světla.

Maďarský park přírodního nebeProjekt maďarského parku temného nebe započal během druhého setkání na téma svě-

telné znečištění, které se uskutečnilo 27. října 2006 v Maďarsku. Při této příležitosti pode-psali ředitel národního parku Dunaj–Dráva a prezident Maďarské astronomické asociace dohodu o vytvoření chráněné oblasti tmavé oblohy v CHKOŽ. V souladu s touto doho-dou zahrnuje ředitelství národního parku Dunaj–Dráva konzervaci noční oblohy do svého plánu činnosti a Maďarská astrono-mická asociace oblohu v oblasti a jejím okolí monitoruje.Po podpisu dohody začaly výše uvedené in-stituce vyjednávat se starosty přilehlých obcí. Pozitivní reakci obdrželi ode všech 17 oslo-vených úřadů. Ve druhé dohodě se za účasti Maďarské společnosti pro osvětlení (EEM) a Aliance Zselica (svaz obcí v regionu) pro-jekt rozšířil o osídlené oblasti. Za pomoci společnosti začlení obce opatření k ochraně temné noční oblohy do svých regulačních plánů. V poslední době měly obce jen zane-dbatelný světelně znečišťující vliv na chrá-něnou oblast, dohoda garantuje uchování či dokonce zlepšení tohoto stavu.Jediná cesta vedoucí k ochraně kvality noční oblohy v CHKOŽ je vyhýbání se zbytečným světelným emisím vzhůru, zejména těm smě-rovaným těsně nad horizont. Uvnitř parku se nenacházejí žádná obydlí, jen několik staveb lesního hospodářství a budovy sloužící k re-kreaci (hotel Kardosfa). Hotel byl renovován a rozšířen během roku 2007 a jeho vnější osvětlení (parkovací místa, stezky atd.) byla postavena podle doporučení EEM za použi-tí pouze plně cloněných svítidel. Hotel není v noci v lese viditelný, dokud člověk nedorazí po lesní cestě až do jeho těsné blízkosti.

Jak dopadlo měřeníV oblasti byla po tři roky během jasných bez-měsíčných nocí prováděna měření za pomo-ci přístroje pro sledování jasu oblohy (Sky Quality Meter, SQM) a digitálních zrcadlo-vých fotoaparátů. Jde prokazatelně o vhodné nástroje pro rychlé zaznamenání jasů. SQM se jako kapesní zařízení jeví jako obzvlášť užitečné při mapování světelného znečištění na řadě míst během celonoční monitorovací relace. Fotoaparáty se širokoúhlou optikou (např. digitální zrcadlovky s objektivem typu „rybí oko“) přinášejí doplňkové informace o kvalitě oblohy.Hlavním zdrojem světelného znečištění v par-ku je město Kaposvár. Místní osídlení má jen velmi omezený vliv na kvalitu noční oblohy. Všude uvnitř chráněné krajinné oblasti je kvalita oblohy lepší, než jsou minimální po-

žadavky doporučené Mezinárodní asociací tmavé oblohy (International Dark-Sky Asso-ciation, IDA) k dosažení tzv. stříbrné stuhy (po splnění minimálních požadavků uděluje asociace každému parku dle kvality místní oblohy jednu ze tří stuh – bronzovou, stříbr-nou a zlatou – pozn. překl.).

Veřejnost park vítáŠíření a publikování znalostí souvisejících s přirozeným nočním prostředím je považo-váno za důležitou součást osvěty. Vzdělávací programy a názorné ukázky objasňují škodli-vost světelného znečištění pro noční prostře-dí, zvířenu a krajinný ráz. CHKOŽ pravidelně organizuje prohlídky, výlety a školy v přírodě, na kterých se může široká veřejnost obezná-mit s ničím nerušenou noční oblohou a kraji-nou. Spolupořadateli jsou astronomické a en-vironmentální instituce.Od prvního nočního výletu se počet účastní-ků rozrůstá nad původní očekávání. Rekord byl 160 návštěvníků kráčejících bez baterek temným lesem. Koncept parku temné oblo-hy má velký význam pro turismus a celkově pozitivní dopad na veřejnost. Dostává se mu podpory od různých médií, počínaje bulvár-ním tiskem a konče prestižními časopisy. I centrální maďarské rádio a televize podaly zprávu o významu regionu Zselic, naší práci a nočních výletech, které jsme zorganizovali. Významná část maďarské populace se tak do-zvěděla o parku hvězdného nebe.

Pokračuje to dobřeKritéria parku temného nebe dle IDA byla splněna a park byl ofi ciálně vyhlášen 15. lis-topadu 2009. Avšak práce ještě není u kon-ce. Existují plány pro další rozvoj chráněné krajinné oblasti, jako např. zřízení naučné stezky nebo stálého pozorovacího stanoviště. V budoucnu má být chráněná oblast parku rozšířena i do větších vzdáleností. Dalším důležitým krokem by měla být realizace plá-nu pro veřejné osvětlení v nejbližším městě Kaposvár, která pomůže eliminovat hlavní ohrožení temné oblohy regionu Zselic.Naše snahy už přinesly první plody i v oblasti legislativy: do maďarského zákona o ochra-ně životního prostředí byl vložen odstavec o světelném znečištění. Zákon umožňuje dal-ším národním parkům a chráněným krajin-ným oblastem zahrnout do svých plánů také ochranu proti světelnému znečištění.Práce v Maďarsku pokračuje, dalším kandi-dátem na park temného nebe je národní park Hortobágy. Doufejme, že v blízké budoucnosti

XXIV. ročník 2010 | číslo 2 | www.veronica.cz | Veronica 11Jan Steklík

splní všechny podmínky pro získání titulu. Aby se pilotní projekt chráněné oblasti dostal i na reálnou oblohu, Mezinárodní astronomická unie (IAU) potvrdila jména dvou planetek ob-jevených Krisztiánem Sárneczkym. Planetka č. 84995 se nyní ofi ciálně nazývá Zselic a její následovnice na seznamu Mezinárodní astro-nomické unie byla pojmenována Hortobágy.

Zoltán Kolláth (1961) – astrofyzik, prezident Maďarské astronomické asociace a vedoucí maďarské sekce Mezinárodní asociace tmavé oblohy, jeden ze zakladatelů Zselicu – parku temného nebe.

Lastovo 2010Zájem o kvalitu noční oblohy trvá již řadu let, globální nárůst světelného znečištění vyprovokoval celosvětové hnutí za ochranu nočního nebe a nočního prostředí vůbec. V roce 2007 se na ka-nárském ostrově La Palma setkaly mezinárodní organizace (UNESCO, Světová organizace pro turistiku, Mezinárodní astronomická unie ad.), sekretariáty úmluv vztahujících se k biodiverzitě (Úmluva o biologické diverzitě, Úmluva o stěhovavých druzích, Ramsarská úmluva) a představi-telé akademické obce a společně přijali Deklaraci pro ochranu nočního nebe a práva vidět hvězdy (Declaration in Defence of the Night Sky and the Right to Starlight), www.starlight2007.net.Letos v září (6.–10. 9.) se na ostrově Lastovo v Chorvatsku bude konat již třetí Mezinárodní tábor temného nebe. Ostrov leží téměř uprostřed Jadranu, a tak se tu oproti ostatní Evropě zachovala poměrně přírodní noční obloha. Zároveň tu proběhne také třetí Mezinárodní symposium pro parky tmavé oblohy. Obojí v rámci Iniciativy pro Mezinárodní sdružení parků tmavé oblohy, která chce deklaraci uvést do praxe – zejména její 10. článek:Místa zahrnutá do světové sítě biosférických rezervací, ramsarské mokřady, místa světového dědictví, národní parky a všechny podobné chráněné oblasti, které spojují výjimečné krajinné a přírodní hodnoty s kvalitou noční oblohy, vyzýváme, aby učinily ochranu čistého nočního nebe zásadním nástrojem pro posílení svého poslání v ochraně přírody.Symposium má vybudovat pevnou síť lidí, kteří budou v jednotlivých zemích pracovat na snížení světelného znečištění. Cílem je zlepšovat povědomí o významu přírodního nočního nebe a ob-jasňovat a zdůrazňovat cenu takto ohroženého dědictví pro vědu, vzdělání, kulturu, technický rozvoj, ochranu přírody, turistiku a kvalitu života. Mohou hrát roli při vytváření účinného rámce pro ochranu před rostoucím světelným znečištěním a poskytovat k tomu vědecké podklady. Ini-ciativa sdružuje všechny, kdo mají znalosti, zkušenosti, odpovědnost nebo motivaci přispět ke změně k lepšímu. Více na www.darkskyparks.org.

Erika Pogačnik

Evropské krajiny

Mléčná dráha z lesa v parku Zselic. Zářivá část naší galaxie bývá na letní obloze dobře vidět. Foto Zoltán Kolláth


Monodialog…

ještě za tmy

Patříte-li k těm, kteří se zalykají v domech a ulicích měst a kteří čekají na první příležitost k ná-dechu ve volné krajině, budou vám připadat kresby a obrazy Olgy Karlíkové až nečekaně blízké. Olga Karlíková byla a je (to je výsadou slavných) mluvčí poutníků s úctou hladících chodidly svých nohou Zemi. Krásu autorka nehledala v balastu náruživostí přetékajícího města, ale v pří-rodě, ohromena prostotou, ale i důrazností odvěkého řádu světa řízeného akordem ročních dob. Hlavními motivy jejích obrazů se staly let i pád (Ikaros, 1963; Lindušky, 1976), světlo ustupující temnotě (Bílá krajina, 1978), kolmice kmenů dělené horizontem polí. Bílá s pozadím nekonečné škály valérů modří nebe, zemité umbry, okry i zeleně obzorů s černí tůní určily malířčinu paletu. Soustředěná v pozorování neminula i jen sebemenší pohyb a zvuk. Šla dál… kreslila. Cvikem po čase rozpoznávala po hlase sólisty koncertů větrem dirigovaných skladeb. Ve svých dílech zachytila pohyb (Skřivan, 1971) i dějové proměny (Elipsa, 1989). Mistr pravil: „Zastavit kroky je snadné, těžší je postupovat, aniž bychom se dotýkali země.“ (Mistr Čuang, Vnitřní kapitoly) Od poloviny 60. let Olga Karlíková zaznamenávala zpěvy ptáků, ale i žab a velryb (zpěv ptáků ráno, přímý záznam, červen 3–5 hodin). Její tvorba vrcholí kresebnými záznamy (svitky) mnohohlasů ohlašujících ústup dominance noci.

„Ptáky jsem začala dělat, vlastně kreslit, asi tak v pětašedesátým roce, když jsem šla v Praze v jednom parku a zpíval drozd. A najednou jsem zjistila, že ten tón vidím, že melodii vidím. No a tak jsem měla takový kapesní sešitek a do toho jsem si pár takových hrozně tenkrát neobrat-ných pokusů – jako kresbiček – udělala. Pak jsem dělala ještě další ptáčky, ale ten drozd mi tak nějak nejvíc utkvěl… Nějakej čas mě to vlastně přestalo ne zajímat, ale nemyslela jsem nějak moc na to. To byl ten zážitek z toho asi tak pětašedesátýho roku. Pak když jsem jezdila na náš domeček venkovskej, kde se to teďka odehrává, a začala jsem to dělat intenzivněji. Začala jsem se seznamovat s těma ptákama a taky je poznávat podle hlasu, ale některé jsem poznala i podle vzhledu… Pak jsem tomu propadla, kreslila jsem ve tři ráno a kreslila, kreslila a kreslila, a hroz-ně mě to bavilo a zajímalo. Ono se to děje v čase, to je taky ještě jedna věc, na těch zápiscích ptačího zpěvu, taková ošemetná. Jak to vlastně člověk má řadit? Jako písmo, že jo. Jak jinak než jako písmo… Ráno začali tak slaboulince, nesměle a taky to byl většinou drozd, který začínal tak švivi švivi a pak to bylo hasicííííc hasicííííc, přidávali se další a až tak dejme tomu před čtvrtou hodinou se to rozezpívalo, to byl kravál, já jsem honem nevěděla vůbec kam sáhnout. Ten tamhle zpíval a támhle zpíval, tak jsem to všelijak sázela přes sebe na sebe… No a pak to pomalu utichlo a zjistila jsem, že nejlínější jsou vrabci. Ti se buděj tak v pět hodin (smích)… švt švt švt švt švt, to je jejich zpěv, nic moc (smích), ale jsou takový ještě některý lenoši… Hrozně pilnej je teda drozd, ten vstává hodně brzo a večer zase jde nejpozději spát. Až už za tmy se ozývá, na jaře, teď už vů-bec ne… a pak se ozývají během dne… tak sem tam nějakej. Takže celá ta kresba zřídne přes den. Ale přece jenom jsem se k tomu vracela přes den, něco jsem udělala a pak večer, tak kolem šestý sedmý hodiny k večeru začínají na jaře – pořád o tom melu, o tom jaru, květen, červen, už v dub-nu… a ještě v červenci jsem něco dělala, to už ti kosové a drozdi moc toho nenadělají, no a večer ten zpěv je trošičku jinej, trošku se odlišuje. Obzvlášť ten drozd má takový zpěvnější večer. Teď, když už je mi trošku víc let, hodně víc let, tak už nejsem tak čiperná, abych vstala tak brzo, tak to dělám tak, že si zotvírám okna, když to už jde, tak koncem května, v červnu, aspoň jedno okno do zahrady třeba… zůstanu v posteli, nerozsvítím si a kreslím jenom podle sluchu. A pokládám ty kresby za asi nejzdařilejší… že jsou dělaný jenom podle sluchu, že se nekontroluju… dělá to ruka podle toho, co slyší ucho… tak jsem přišla na to, že to jde dělat takhle.“

Přepis nahrávky autorčina komentáře k dílu, které darovala do Kolekce uměleckých děl Moravské galerie v Brně pro nevidomé a slabozraké v roce 2001. Sbírku tvoří díla předních autorů sou-časného umění (Adrieny Šimotové, Jiřího Koláře, Radka Kratiny, monogramisty T. D., Petra Nikla aj.). Jejím specifi kem je možnost přímého (haptického) kontaktu. Kolekce vznikla v rámci rozsáhlého projektu pro handicapované návštěvníky Moravské galerie v Brně Možná sdělení. Au-torčina kresba Zpěv ptáků, 2001 byla pro potřeby sbírky převedena do plastické podoby (pomocí tzv. suseru) a při prezentaci doplněna synchronním zvukovým záznamem.

Yvona Ferencová

Yvona Ferencová, Ph.D. (1962) – v letech 1998–2004 působila v Moravské galerii v Brně na oddělení práce s veřejností, od roku 2001 jako správce Kolekce uměleckých děl Morav-ské galerie v Brně pro nevidomé a slabozraké. Roku 2004 nastoupila na místo kurátora sbírky moderního a současného umění. Dlouhodobě se zabývá otázkami souvisejícími s možnostmi interpretace výtvarného umění nejširší veřej-nosti včetně handicapovaných návštěvníků galerie. Je autorkou projektů Možná sdělení (s Petrem Peňázem) a Neviditelná příčina. [email protected]

Zpěv ptáků, akryl na sololitu, 122 x 138 cm Zpěv ptáků, akryl na sololitu, 122 x 122 cm

Zpěv velryb, akryl na sololitu, 76 x 66 cm

Skřivan, olej na plátně, 75 x 90 cm


Galerie

Olga Karlíková (1923–2004) v roce 1948 ukončila studium na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze (prof. Strnadel, Kybal). Její vstup na uměleckou scénu byl kontrován po-žadavky zástupců minulého režimu. Přestože mnoho nevystavovala, podepsala Chartu 77. Po celý život se držela doporučení: „Vyko-náš-li něco dobrého, vyhýbej se slávě.“ (Mistr Čuang) Olga Karlíková svým dílem významně obohatila české umění v oblasti tematizace přírody a refl exe přírodních procesů. Její život je spojen především se dvěma místy – praž-skou Malou Stranou a Deštnou u Mělníka.

Žáby, akryl na plátně, 84 x 79 cm

Zpěv ptáků, detail

Zpěv ptáků, akryl na plátně, 100 x 110 cm


Krajina mého srdce? Na první očichání je to prosté: no Jizerky přece! Žiju tu přes čtyřicet let, tuhle krajinu žulových balvanů, bukových lesů, něžně vlnitých rašelinišť a rudých jeřa-bin na skalnatých vrcholech pojímám všemi smysly, hýčkám ji v sobě a sdílím se svými nejmilejšími. Stačilo ale chvilku se zamyslet a vynořily se hned dvě nejistoty. Poprvé: jaká je to vlastně krajina? Ta, která je mi blízká, líbí se mi, k níž se ráda vracím? Zkoumám tu myšlenku ze všech stran a nakonec si říkám: krajina mého srdce je krajina, kde jsem doma, kde mám své kořeny. A podruhé: opravdu jsou jediným mým domovem Jizerky? Bylo to tak vždy? Kdepak, nebylo, přiznej si to, byly doby, kdys to tu, holka, vůbec neměla ráda a toužilas jinam.Mé dětské srdce je doma poblíž mosteckých dolů a chemických závodů v Záluží, a když jsem odtud jako sedmiletá musela odejít, plakávala jsem po večerech do polštáře, že chci zpátky

Můj jizerský domovBlažena Hušková

tam domů, kde oči pálí a špatně se dýchá, kde šlehají plameny ze štíhlých vysokých komínů litvínovské Petrochemie, kde se Bořeň a Zlatník ztrácejí v podivných mlhách a doly pohltily víc než stovku obcí. Mnoho let jsem pak na Mos-tecko jezdila zřídka a moji dětskou duši netrá-pily hynoucí krušnohorské lesy, vůbec jsem je nevnímala. Zastínily je opečovávané smrky na tatínkově zahradě. Pak se můj pohled proměnil a já plakala znovu, již ne dětským pláčem, ale jako úplně dospělá ženská.Na počátku devadesátých let jsem na Mos-tecku strávila týden ve skupině odborných pra-covníků tehdejšího Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody. Nahlíželi jsme do dolů, v odsvěceném kostele v Českých Zlatníkách nevěřícně procházeli mezi množstvím zde shromážděných a tak zachráněných božích muk a křížků, které by jinak skončily podobně jako ruiny obětovaných vesnic, vystoupali na Zlatník a rozhlíželi se po zpustošené krajině.

A já jsem najednou pocítila s touto krajinou podivné spojení, jako by mé nitro bylo napoje-no kamsi do tohoto místa neviditelnou nitkou, vláknem jemným a nehmatným, i myšlence uhýbajícím, a přesto nezrušitelným. Snad mé tělo rozpoznalo ve zdejší hlíně pozůstatky mých prapradědečků a praprababiček, snad si duše vzpomněla, že na tuhle krajinu jsem se dívala maminčinýma očima, že její voda mě napájela a vytvářela, její vzduch se skrze ma-minčin dech dostával ke mně.Pokusila jsem se předat tuto krajinu jako dě-dictví svým dětem: kdysi jsme vyrazili pěšky od našeho domu pod severními svahy Jizer-ských hor, tři malí poutníčci a já, a přešli přes Lužické hory do Českého Švýcarska, v Děčí-ně překročili Labe a přes Děčínský Sněžník a Loučnou dál po hřebenech Krušných hor. Spali jsme, kde se dalo, někdy ve stanu, jed-nou velkopansky v hotelu na Mezní Louce a pak zas v díře po granátu kousek od Komáří


Krajina mého srdce

vížky. Jak jsme se blížili Cínovci, krajina pust-la a podivně vysychala, les nás přestal chránit před sluncem a povětřím, poodrostlé břízy visely přes cesty polámané zimním větrem a sněhem… smutný pohled. Po devíti dnech jsme došli k cíli, do tatínkova domu, a já jsem si uvědomila, že toto dědictví je nepředatel-né, mé děti už patří jinam.Moje babička trávívala u nás pravidelně je-den letní týden, během kterého mi vyprávěla o životě v Kopistech, městečku blízko Mostu. Byla skvělá vypravěčka a hodně pamatovala, a tak jsem před sebou živě viděla cestu mezi poli, kam chodila na zapovězené schůzky, po-líčko s tuřínem a hejnko husí, náměstí, cestu k Pacinovic papírnictví a k obchodu s metráží a galanterií, kde se vyučila, školu a také mís-to, kde měli s dědečkem sklenářskou dílnu. Mozek obluzený babiččiným vyprávěním se vzpíral přijmout realitu, totiž že poslední oby-vatelé byli z Kopist vystěhováni roku 1980, neexistuje náměstí, obchod, cesta, škola, je jen důl. Musela jsem to vidět na vlastní oči, a tak jsem se vydala na cestu. Vrátný z blízké chemičky, kterého jsem se ptala na správný směr, si ťukal na čelo a ujišťoval mě, že Ko-pisty už dávno nejsou, no věřte mi, mladá pani, nic tam neuvidíte, jen díru do země! Ale mladá pani potřebovala vidět, a tak jela dál po rozbité cestě až na sám konec, a pak plakala nad zmizelým městem, cestou, ná-městím a školou, a nejvíc nad všemi lidmi, kteří tu přišli o domov, kořeny a krajinu svého srdce, a cítila, že k nim patří.

Můj jizerský domov je mnohovrstevnatý, pro-měnlivý, trochu bolí a trochu laská, ale pře-

devším, oživují ho moji lidé. Kdo ví, třeba by se ten domov přesunul za těmi lidmi, pokud by se rozhodli vydat se na cestu… Nevnímám zdejší krajinu plošně, ale spíš jako smyslo-vou mapu, síť míst, z nichž každé má pro mě nějaký význam, je s ním spojen příběh, slovo, vůně, dotek. K žulovým božím mukám s laskavou tváří Panny Marie na křižovatce lesních cest za vsí nosím své radosti i smutky. Vyslechne mě s nepohnutou tváří, tichá a ne-hybná, ale já přesto odcházím s lehčím srdcem, proměněná. Na téhle skále jsme si kdysi řekli, že se máme rádi, a na suché stráňce pod lesem trhávám mateřídoušku na čaj. Z oken pracov-ny hledím na bukovými lesy porostlé svahy Stržového vrchu a Špičáku, z nichž vykuku-je šedavá Uhlířova čapka, a vzpomínám, jak těžce jsem se kdysi škrábala na vrchol a jaká odměna mě čekala nahoře. Někde tady jsem, holka nepozorná, před lety ztratila prstýnek po babičce, a pod touhle skálou jsem kojila svého prvorozeného chlapečka. Jezevce jsem potkala jen jednou, u žulových sloupů dávné panské obory za domem, zato srnčí se chodí pást až pod okna ložnice. U brodu kousek od krmeliště pije z potoka náš pejsek, když jdeme na vycházku, a já piju o kousek výš proti vodě. Ostružin je nejvíc na mezi směrem k Tobiášům (ale ubývá jich!), lesní jahody rostou hned nad vlakovou zastávkou a šťavel spásáme skoro všude. Jarní zeleň svěžích bukových lístků na Hemmrichu je nejkrásnější barva, jakou znám, a rašelinná voda v potocích září ve slunci jako měď. Vzduch po dešti má kořennou vůni a ve spadaném bukovém listí nad Viničnou cestou jako drahokamy svítí černooranžoví salaman-dři s jemnými tlapkami. Když jedu v noci na

běžkách přes hory, jen já a tma a temné siluety stromů, zažívám zvláštní pocit: v tuto chvíli sem nepatřím, svist lyží klouzajících ve stopě i moje lapání po dechu je v nočním tichu nad-bytečné, a současně cítím vděčnost, že toto smím zažívat, že tyto stromy a kopce mi dovo-lí se přiblížit, prožít ticho a tmu a osamělost, dají mi něco ze své síly a tajemna a zase mě propustí k teplu, světlu a lidské pospolitosti našeho domu v údolí.Toto je krajina, kterou sdílím se svými dět-mi, ony vyrostly ze zdejší vody a vzduchu. Měníme se z přivandrovalců v hospodáře, učíme se zdejší krajině rozumět. Nejsme zde dočasně a náhodou jako mnozí lidé z genera-ce poválečných osídlenců, jsme zde natrvalo a z vlastního rozhodnutí. Ucházíme se o zdej-ší krajinu, snažíme se jí porozumět, učíme se o ní. Ze zájmu a poznání roste láska a pocit zodpovědnosti. Smlouva, kterou spolu uzaví-ráme, nenese podpisy ani kolky, není na papí-ře a nenajdete ji v archivech, ale zavazuje nás radostně a opravdově.

Blažena Hušková – nar. 1960 v Mostě, absol-ventka Přírodovědecké fakulty Univerzity Kar-lovy, v letech 1986–1996 pracovala jako kra-jinná ekoložka na Správě CHKO Jizerské hory. V roce 1993 se podílela na založení Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor, v le-tech 1995–2002 působila jako její ředitelka. Je členkou správní rady Nadace Partnerství. Od roku 1996 se zabývá zejména udržitelným rozvojem venkova, pracuje jako školitelka a konzultantka. Podílí se na činnosti místních občanských sdružení (Frýdlantsko, Náš kraj). Žije v Oldřichově v Hájích. [email protected]

Z rozhledny na Smrku (1 124 m n.m.) – nejvyšší hory české části Jizerských hor. Pohled ze severních svahů k jihozápadu. Foto Jiří Hušek Betlém z bahna před mosteckým kostelem, 1993. Foto Ibra Ibrahimovič


Stoupal jsem k vrcholu Paličníku za krásného jarního dne. Nad hlavou modré nebe a teplý vítr vířil vůni smaragdového bukového lesa. Po zdolání vrcholové stezky ke kříži jsem usedl na ještě chladnou skálu a rozhlédl se. Frýdlantsko, kraj za horami, se přede mnou rozprostřelo a já hleděl na celou tu zem. Od jihu klesají zelené koberce lesů, na které nava-zují první sídla. Očima hledám třpytící se kří-že věží hejnického poutního chrámu a ještě dál, na nevýrazném pahorku hrad Frýdlant, symbolizující centrum Terra felix (Šťastné země, jak se Frýdlantsku začalo říkat v době Albrechta z Valdštejna). Ještě v 16. století sahaly jizerskohorské lesy až k Frýdlantu a i dál k zemské hranici Čech bývalo lesa víc, než kolik jej vidím dnes. Osídlování výběžku bylo intenzivnější od 14. století, začala vzni-kat první významnější sídla a lid, který na tzv. Záhvozd přicházel, měnil krajinu kolem sebe k obrazu svému. Tehdy přišli pod svahy jednoho ze sudetských pohoří i mí předci. Generací od té doby spočinulo v zemi již mnoho a jejich příběhy znám až tam, kam sahá paměť mého rodu. Dnes je Frýdlantsko jiné, a to možná mnohem více, než si dovede-me připustit. Dějinné události změnily nejen zdejší lid, ale i krajinu, ve které žije. Centrum se stalo periferií a sláva pominula.Už jako malý kluk jsem vnímal šeď mrtvých jizerských lesů, stejně tak smutný osud beze-jmenných kamenů a boží muka stojící roze-setá po desítkách na celém Frýdlantsku. Byly to dva světy, které vedle sebe existovaly. Svět žitý a ten minulý, který mi připadal nejen šedý, ale i odcizený. Zvláštní bylo, že ona od-

Obnovení paměti krajiny na samém severu Čech

aneb Návrat do Štastné zeměJan Heinzl

cizenost mi byla vnitřně blízká pro své sepětí s přírodou, která ho obklopovala, chránila i pohlcovala.O zvláštní symbióze přírody a drobných pa-mátek Frýdlantska jsem začal více přemýšlet až v dospělosti. Od 90. let minulého století se začaly drobné památky obnovovat. Z počátku jsem tuto proměnu sledoval spíše zpovzdálí. Bylo to velmi zvláštní a působilo to na mne poněkud tajemným dojmem. Uprostřed lesů či holin se znenadání znovu objevovaly kříže či obrázky upomínající na mnohé z lidských tra-gédií, ale i události s dobrým koncem, které se v Jizerkách odehrály. Byl to návrat paměti do přírody hor, která se tehdy velmi pomalu vzpa-matovávala ze zkázy způsobené člověkem.Letos to bude 8 let, kdy jsem se poprvé setkal s Jitkou Doubnerovou a Blaženou Huškovou. Naše setkání by nebylo asi nijak zvláštní, kdy-by se z něj nestalo přátelství, za které jsem velmi vděčný. Rok po našem seznámení mě přivedly do občanského sdružení Frýdlant-sko, u jehož zrodu obě stály. Do sdružení jsem vstupoval spíše s vizemi než s konkrétní představou a schopnostmi, jak je realizovat. Věděl jsem ale, že chci začít dělat něco uži-tečného pro svůj kraj.

Wildnerova boží muka v roce 2003Čtyři statné lípy a v jejich středu žulový podstavec se třemi pískovcovými bloky bez kříže. V pozadí bývalý lom sedláka Wildne-ra porostlý vzrostlými stromy. Za dobu, po kterou jsem kolem těchto božích muk chodil, byly nejméně dvakrát rozvaleny vandaly, což měkký pískovec značně poškodilo. Německý

text, zdánlivě nečitelný, byl svědkem mnoha pokusů o násilné odstranění. Nebyl problém se rozhodnout a začít pro záchranu těchto božích muk něco dělat. Těžké bylo najít na to potřebné fi nanční zdroje. Náklady se vyšpl-haly na 100 000 Kč. Dobrovolná práce čle-nů sdružení, která by realizaci zlevnila, byla v poměru k té, která musela být objednána a zaplacena, zanedbatelná. Současně musím také přiznat, že za občanským sdružením ne-stála armáda členů, kteří by s prací pomohli. Ostatně žijeme v pohraničí.Oslovil jsem proto Jana Hakena z Raspenavy, který o rok dříve obnovil boží muka nedaleko svého domu. Pan Haken se synem Honzou se mi stali velkými pomocníky, bez kterých bych tak rozsáhlou rekonstrukci nemohl uskuteč-nit. Po získání potřebných fi nančních pro-středků od dvou dárců – z grantového progra-mu Opomíjené památky Nadace Občanského fóra a od místní fi rmy Knorr-Bremse z Hejnic – se mohlo začít. Vzali jsme to od základu. Nejprve chtě nechtě bylo třeba pokácet dvě přestárlé lípy a u dvou dalších provést zdra-votní řez. Poté jsme poničená boží muka od-vezli k restaurátorce Vanese Trostové do Bílé-ho Potoka. Mít tak blízko kamenosochařku a restaurátorku, která je vstřícná ke spolupráci a má ke zdejší krajině vztah, je báječné. Tepr-ve po jejím odborném zásahu jsme mohli začít s terénními úpravami. Mohutný žulový podstavec bylo nutné zcela rozebrat a znovu sestavit. Zároveň jsme odstranili pařezy po skácených lípách a připravili půdu pro dvě nové. V srpnu jsme osadili zrestaurovaná boží muka, doplnili je křížem s korpusem a kolem


podstavce postavili dřevěný plot. Slavnostní odhalení a posvěcení proběhlo za nepřetrži-tého deště a skromné účasti těch, kteří se na projektu přímo podíleli, přispěli na realizaci nebo jen sledovali jeho průběh.

Josef II., římský císař a český králPo nabytých zkušenostech a s radostí z úspěš-né záchrany Wildnerových božích muk jsme se v roce 2004 rozhodli obnovit pomník, který připomínal návštěvu císaře Josefa II. v obci Luh. Při hlavní silnici spojující Hejni-ce s Frýdlantem stál celá desetiletí opuštěný žulový obelisk, o jehož významu se vyprávěly různé historky, ale nikdo přesně nevěděl, jaký byl jeho význam. Že několik málo let připo-mínal významnou návštěvu panovníka, jsem se dozvěděl až z písemných pramenů. Podle jediné dochované fotografi e jsme se nejprve pokoušeli dohledat odstraněný reliéf. Bohu-žel bez výsledku. Za pomoci Severočeského muzea v Liberci se nám podařilo získat vhod-nou předlohu pro reliéf nový a díky nadšení i ochotě Mgr. Jana Strnada a Josefa Honzíka i odborné realizátory.Stejně jako Wildnerova boží muka, stojí i ten-to pomník pod ochranou dvou statných lip. Drobné terénní úpravy zajistilo město Raspe-nava, jehož je Luh součástí. Náš záměr fi nanč-ně podpořila opět fi rma Knorr-Bremse. Za tři měsíce, počátkem července, jsme renovovaný pomník Josefa II. odhalili. Měl jsem trochu obavy z toho, jak ho přijmou místní. Původ-ní reliéf byl sejmut v prvních letech mladé-ho Československa a v nové podobě se sem navrátil po dlouhých osmdesáti letech. Moje obavy brzy pominuly. Bez poškození stojí pod každoročně kvetoucími lípami dodnes.

Díky občanskému sdružení Frýdlantsko se nám členům i našim přátelům podařilo od roku 2003 realizovat tři náročné opravy drob-ných památek našeho regionu. Ve spolupráci s obcemi, dalšími sdruženími a jednotlivci jsme pomohli vzkřísit mnoho dalších po-mníčků i pomníků, božích muk a pamětních desek. V letošním roce snad dokončíme reno-vaci desky připomínající rakouskou císařov-nu Alžbětu a zrestaurování torza božích muk na Staré poutní cestě.Občas se ptám po smyslu toho, co pod křídly sdružení děláme. Zvláště tehdy, když naši prá-ci někdo jiný ničí. Smysl to má, vždyť uchová-váme paměť krajiny, ve které žijeme!

Recept na…

PhDr. Jan Heinzl (1979) – vzděláním historik, v občanském sdružení Frýdlantsko působí od roku 2002 a zabývá se především obnovou drobných kulturních památek, [email protected]

Boží muka před rekonstrukcí v dubnu 2003 To byla radost, když jsme po čtyřech měsí-

cích instalovali boží muka zpět Den před svátkem Povýšení sv. Kříže byla

opravená Wildnerova boží muka odhalena a posvěcena. Všechna foto Jan Heinzl

Nichtova boží muka ve Frýdlantu jsme za při-spění Nadace Via obnovovali od dubna 2004. Foto Jan Heinzl

Pomník císaře Josefa II. před rekonstrukcí v dubnu 2004. Foto Jan Heinzl

Obnova i slavnostní odhalení 3. 7. 2004 se vydařily. Foto Franz Neumann

Nákladnou obnovu završilo posvěcení P. Rabanem 16. 9. 2006. Foto Jitka Doubnerová


PřP Ještěd se rozkládá na 9 360 ha, délka parku od Jítravského sedla po údolí Mohelky je asi 22 km, maximální šířka hřbetu kolem 7 km, výškové rozpětí od hladiny řeky Nisy po vrchol Ještědu činí 727 m. Zahrnuje úze-mí nedaleko liberecké aglomerace s vysokou krajinářskou hodnotou, cenným přírodním prostředím, výrazným prostorovým uspořádá-ním a pohledovou atraktivností. V oblasti žila dvě etnika. Jih Ještědského hřbetu byl osídlen Čechy a sever Němci. Jejich svébytné kultury se potkávaly na území, které bylo v roce 1995 vyhlášeno jako přírodní park.

Přírodní poměryJeštědský hřbet tvoří pruh vysokého reliéfu, který jako úzká kra vyzdvižená podél lužické-ho zlomu vystupuje mezi Ralskou a Liberec-kou kotlinou. Na jihu je proříznut průlomo-vým údolím Mohelky. Odtud stoupá mírně

JeštědMarie Malcová

zvlněný povrch hřbetu k severozápadu a nej-větší výšky dosahuje křemencovým vrcholem Ještěd (1 012 m n.m.). Na hřbetu se vyskytují skalní tvary modelované mrazovým zvětrává-ním ve čtvrtohorách (izolované skály, kamen-ná moře, balvanové proudy).Potencionální přirozenou vegetací jsou květ-naté a vápnomilné bučiny a jedliny. Lesy s relativně přirozenou druhovou skladbou se dochovaly ve fragmentech, jež jsou dnes chrá-něny v rámci zvláště chráněných území. Jsou to společenstva bučin a suťových lesů s boha-tým keřovým a bylinným patrem v PR Dlouhá hora, rozsáhlá lokalita vápnomilných, květ-natých bučin se nachází v NPR Karlovské bučiny. Klenotem ještědských vápnomilných bučin jsou vstavačovité rostliny, např. silně ohrožená okrotice červená, žlutavá korálice trojklaná a kruštík drobnolistý.V nadmořské výšce kolem 900 m můžeme pozorovat přechod horského listnatého a smíšeného lesa k přirozeným smrčinám. Až na samou hranici lesa vystupují odolné jeřáby ptačí, ojediněle doprovázené břízou a smrkem, dnes vesměs odumřelým z důvo-dů drsného klimatu v kombinaci s emisemi. Velkou část lesních porostů zaujímají jehlič-naté porosty, většinou druhotné smrkové mo-nokultury, které jsou v rámci obnovy pomalu nahrazovány druhově pestřejší a ekologicky stabilnější dřevinnou skladbou.Zajímavá jsou společenstva pramenišť podél

vodních toků, tzv. potoční luhy. K ozdobám těchto trvale zamokřených stanovišť patří aromatický bíle kvetoucí česnek medvědí a chráněná bledule, která se zde vyskytuje v obou poddruzích jako bledule jarní pravá a bledule jarní karpatská.Relativně souvislé lesy na Ještědském hřbetu se směrem na východ mění v krajinu částečně zemědělsky obhospodařovanou, lesy zde však stále mírně převažují nad loukami a drobnými sídly. V plochách luk se výrazně dochovalo pů-vodní členění zemědělské půdy mezemi s po-rostem dřevin (zejména v pásu od Doleních Pasek po Šimonovice). I v současné době tu lze nalézt horské a podhorské louky, které díky extenzivnímu hospodaření neztratily dřívější druhovou pestrost. K nejvzácnějším druhům lučních stanovišť patří zvonečník černý, veme-ník zelenavý či prha chlumní.Biotop na suťových polích pod vrcholem Ješ-tědu pro své specifi cké mikroklima vyhovuje řadě bezobratlých živočichů. K nejvýznam-nějším patří pavouk Wubanoides longicornis a chladnomilní střevlíci. V suťových polích hnízdí pěvuška modrá, vzácně i čečetka zim-ní. Na lokalitách s vápenitým podložím žijí specifi čtí měkkýši, např. aksamitka plochá, hladovka horská, žebernatěnka drobná. Fau-na listnatých a smíšených lesů je mnohem bohatší než ve smrkových monokulturách. Vyskytují se zde např. brouci z příbuzenstva zlatohlávků. Kromě běžných druhů ptáků

Podhorské sady v osadě Padouchov. Všechna foto Martin Modrý


Přírodní parky

zde můžeme vidět čápa černého, mohutného výra, holuba doupňáka či drobnějšího lejska černohlavého. Na neobhospodařovaných lou-kách se s oblibou usazují chřástali polní.Za zmínku stojí zvířena krasových jeskyní a opuštěných horních štol. Značná část dru-hů netopýrů a vrápenců, které se vyskytují v ČR, se nachází i na Ještědském hřbetu, nej-významnějším je kriticky ohrožený vrápenec malý. Reliktním druhem vázaným na bukové lesy je netopýr velkouchý.

Kulturně-historický vývoj krajinyPrvní trvalé osídlení v nižších polohách Ješ-tědského hřbetu souvisí s trasami obchodních stezek, které od 13. století spojovaly vnitroze-mí Českého státu se severně položenou Lužicí. Dodnes se tu dochovaly zříceniny dvou středo-věkých hradů Hamrštejna a Roimundu.Základní struktura venkovského osídlení byla hotova koncem 16. století. Zemědělská čin-nost dosáhla vrcholu v 19. století, kdy byla postavena řada zemědělských stavení i v nej-vyšších polohách Ještědského hřebenu a jeho odlesnění dosáhlo maxima v souvislosti s pře-měnou lesní půdy na zemědělské pozemky.Severní část podhůří je již od středověku spja-ta s dolováním rud ve svazích Ovčí a Dlouhé hory. V souvislosti s těžbou stříbra, olovna-tých a železných rud zde vznikla řada hor-nických osad. Z té doby se zachovalo lánové uspořádání pozemků s usedlostmi nad nivou potoka a s pásy polí, luk a pastvin směřují-cích k lesu. Taková sídelní struktura je typic-ká např. pro Kryštofovo Údolí a Novinu.Podještědí bylo po dlouhá staletí nejzazší výspou českého živlu v oblasti, kde kultur-ní a hospodářský rozvoj určovalo německé

vždy po poškození věkem, lidmi nebo bles-kem obnovovány. Návštěvnost se začala vý-razněji zvyšovat v polovině 19. století, do té doby se datuje vznik prvního občerstvovacího objektu, který byl v roce 1869 nahrazen bytel-nější chatou s možností ubytování. Mohutná chata horského spolku s vysokou věží byla na Ještědu postavena v roce 1907 a sloužila turistům až do 31. ledna 1963, kdy vyhořela. V roce 1973 byl dokončen nový horský hotel ve tvaru hyperboloidu, který navýšil vrchol Ještědu o dalších 100 m.

Turistika a rekreačně

sportovní možnostiJiž na začátku minulého století začalo liberec-ké obyvatelstvo využívat svahy Ještědu k zim-ním radovánkám. V roce 1909 zde vznikla sáňkařská dráha evropských parametrů, na které bylo v roce 1914 uspořádáno mistrovství Evropy v jízdě na saních. Přelom 19. a 20. sto-letí je i počátkem zdejšího lyžování.Rekreačně sportovním aktivitám se věnoval stále větší počet obyvatel. Atraktivita Ještědu a přilehlého okolí sem přivádí stále více podni-katelských subjektů, stupňují se požadavky na pořádání sportovních akcí, budování kapacit-ních sportovních zařízení a umísťování bytové zástavby. Vyhlášením přírodního parku, který se rozkládá mimo uživatelsky nejfrekventova-nější část Ještědského hřbetu, je dán orgánům ochrany přírody důležitý nástroj k zachování této bezesporu kouzelné krajiny.

Ing. Marie Malcová – vedoucí oddělení země-dělství a ochrany přírody Krajského úřadu Li-bereckého kraje,[email protected]

obyvatelstvo. Kraj zůstal v 19. století stranou bouřlivě se rozvíjející industrializace, která zasáhla zejména Liberec.V české kulturní historii je Podještědí neod-myslitelně spojeno se spisovatelkou Karoli-nou Světlou. Její romány a povídky se ode-hrávají na skutečných místech a hrdiny jsou konkrétní, tehdy žijící osoby. Dílem spisova-telky se zaštítil velice aktivní spolek Sdružení rodáků a přátel kraje Karoliny Světlé, který sídlí v obci Světlá pod Ještědem.

Lidová architekturaV krajině pod Ještědem si mnohé obce zacho-valy strukturu původního osídlení a oplývají soubory výjimečných lidových staveb (Hoře-ní Paseky, Rozstání, Luhov, Bohdánkov, Kři-žany a Kryštofovo Údolí). Od severozápadu z německé Horní Lužice do Podještědí pro-nikly stavby hrázděné, v jižní části po staletí ovlivňované českou kulturou najdeme převáž-ně roubená stavení. Oba tyto architektonické typy se prolnuly a dodnes se zachovaly přímo v nitru Ještědského hřbetu v Kryštofově Údo-lí, kde najdeme stavby s hrázděnými i roube-nými prvky.

Dominanta JeštědNeodmyslitelným symbolem nejen přírodní-ho parku, ale celého libereckého kraje je Ješ-těd, korunovaný od 70. let minulého století siluetou televizního vysílače a horského ho-telu. Autor projektu architekt Karel Hubáček byl za své dílo oceněn prestižní Perretovou cenou Mezinárodní unie architektů. Stavba je národní kulturní památkou a nyní dokonce usiluje o zápis na světový seznam UNESCO.Na vrchu odedávna vztyčované kříže byly

Mohutný buk v Padouchově roste v lese na západním svahu Ještědského hřbetu. V roce 2007 byl vyhlášen památným stromem

Okrotice červená je jednou z orchidejí vysky-tujících se v květnatých bučinách

S

0 4 km2

Chrastava

Jítrava

Světlá p. J.

Dolení Paseky

Šimonovice

Hodkovice n. Moh.

Ještěd

Dlouhá h.

Novina

KryštofovoÚdolí

HamrštejnOvčí h.

Roimund

LIBEREC

Mohelka

Lužická Nisa

Karlovskébučiny


Princ Charles je mostem mezi ojedinělými projektyV pondělí 22. března 2010 navštívil Veroniku princ Charles a během dvou odpoledních hodin si prohlédl ekologické projekty realizované v Hostětíně. Během prohlídky vyjádřil, že svoji úlohu vidí v tom, být mostem mezi zatím ojedinělými projekty trvale udržitelného života v různých zemích. Jak hluboký má vhled do environmentálních problémů, ukázal i během následné debaty s doktorandy Masarykovy univerzity v Brně, kde se zastavil po cestě mezi Hostětínem a Prahou. Jak těch pár hodin s princem prožili přímí účastníci?

Procházka v sadu. Prince provázela Jana Tesařová, ředitelka Centra Veronica Hostětín, a Miroslav Kundrata, ředitel Nadace Partnerství

V hostětínské moštárně došlo na důkladnou ochutnávku bio moštů a si-rupů. Provázel Radim Machů, jednatel moštárny (vpravo), a Robert Jano-ta, starosta Hostětína (vlevo). Významným hostem byla i J. E. Sian Mac Leod, britská velvyslankyně (zcela vlevo)

Za mostem přes potok Kolelač čekala na prince speciální zdravice: „Hostětínské žáby děkují princi za ochranu žab v deštných pralesích!“


Reportáž

Provázel jsem anglického princeKdepak by se nebožtík pan Chmela nadál, že po jeho pozemku, který v roce 1996 odkoupila Nadace Veronica, se jednou bude procházet britský následník trůnu a obdivovat jeho sušár-nu na ovoce! Ještě před půl rokem šlo o pou-hou ideu předloženou velvyslankyni J. E. Sian MacLeod v odpověď na otázku, kam bychom zavedli nejmenovaného vzácného hosta se zá-jmem o životní prostředí. Defi nitivní potvrzení jsme dostali až v únoru po návštěvě inspekce z princovy londýnské kanceláře. Britská am-basáda zveřejnila pracovní program prince Charlese v Hostětíně teprve čtrnáct dní před samotnou návštěvou. Média se malé obci postarala o nevídanou publicitu a organizačnímu týmu začalo do-cházet, že hlavním problémem nebude obsah návštěvy, tj. co z ekologických projektů kon-centrovaných v Hostětíně princi ukázat, ale jak to skloubit s obrovským zájmem veřejnosti o osobu prince. Jako rodák jsem docela pyšný na to, s jakou odpovědností se přípravy ujali místní občané v čele se starostou Robertem Janotou a jakou energii a chuť dál rozvíjet spolkovou činnost královská návštěva v lidech zanechala. Množství neviditelné práce odvedli zaměstnanci a dobrovolníci Veroniky, zejmé-na ředitelka Centra Hostětín Jana Tesařová, která převzala roli prostředníka mezi britskou stranou a místními organizátory. Ještě pět dní před očekávanou návštěvou ležel všude sníh a napevno jsme počítali s variantou, že se kvůli blátivé cestě bude muset princ i celý doprovod přezout do terénní obuvi. Charles ale přivezl

do kraje jarní sluníčko a mávnutím ruky pře-zouvání zrušil. Na bláto je ze svého statku ve skotském Highgrove zvyklý.Vzácnou návštěvu jsme uvítali krátce po po-ledni. Princ si statečně poradil se štamprlí starostovy slivovice a ředitelka Ekologického institutu Veronica Yvonna Gaillyová ho pro-vedla výtopnou. Zajímal se o všechno: o pali-vo z dřevní štěpky i pecek místních pálenic, o souvislosti s ochranou klimatu, o lidi, kteří výtopnu obsluhují. S pomocí tlumočnice si popovídal s pány Zajíčkem a Skočovským a kolem nové fotovoltaické elektrárny jsme vy-kročili do vesnice. Hned před výtopnou čekal hrozen lidí, dav ho vítal podél celé trasy. Princ se stačil pozdravit s velkým množstvím obča-nů, zastavit u dětí z pitínské školy a mezitím komentovat a ptát se. Čím bezprostřednější a milejší byl, tím více lidí mu chtělo stisknout ruku; místy musela jednat i ochranka – zvlášť když se mu jedna paní vrhla kolem krku.Od kořenové čistírny jsme přes potok vstou-pili na pozemky Nadace Veronica a novým genofondovým sadem pokračovali ke staré sušírně ovoce. Téma ekologického zeměděl-ství a ochrany původních moravských odrůd ovoce je princi zvlášť blízké. Mluvili jsme o skloubení tradic a ekonomiky a Radim Ma-chů ho provedl moštárnou, kde princ ochut-nal pět vzorků moštů a sirupů. Posledním zastavením odborného programu byla krátká diskuse v pasivním domě.Z otázek i komentářů prince z Walesu vyzařoval jeho bytostně konzervativní světonázor (u člena

královské rodiny bychom jiný nečekali), jak ale odlišný od českých i evropských politiků, kteří sami sebe prohlašují za konzervativce! Ochrana přírodního a kulturního dědictví, krajiny, tradic a kořenů je mu blízká stejně jako ekosystémové myšlení a odpovědnost za prostředí, které předá-me budoucím generacím. Fandí sice moderním technologiím a sám je na svém statku používá, ale vždy se snaží o jejich skloubení s místním koloritem. Opakovaně se vracel k začleňování staveb do krajiny a používání místních materiá-lů, zejména hlíny a slámy.Na závěr návštěvy Charles zamířil na náves, kde zatančil dětský soubor Světlovánek z Bojkovic a kde čekaly stánky nositelů regionální značky Tradice Bílých Karpat. Princ se zastavil u kaž-dého z nich, živě se zajímal o jejich řemeslné výrobky, neobešlo se to ani bez další ochutnáv-ky domácí slivovice. Tentokrát od bednářské ro-diny Fryzelků z Vlachovic. Poděkoval mladým muzikantům a před obecním úřadem se rozlou-čil podpisem kroniky a zasazením jablůňky ze školky bojkovického sadaře Radima Peška.Během pouhých dvou hodin si stačil naklonit srdce místních občanů, kteří na návštěvu sto-letí budou dlouho vzpomínat. Princův vzkaz „seeing is believing“ (vidět znamená uvěřit) zůstane povzbuzením pro Centrum Veronica Hostětín, jehož posláním je ekologická řešení pro evropský venkov v praxi ukazovat a předá-vat zkušenosti dalším obcím. Takových Hostě-tínů, říká Antonín Buček, by totiž mohlo být v republice aspoň tisíc.

Miroslav Kundrata

Foto vlevo Michal Stránský. Ostatní foto Nadja Meister


Vize prince CharlesePříjezdem prince, doslova rozjařeného z ho-stětínské návštěvy, jsem byl překvapen. Jeho dobrá nálada a vstřícné vystupování ve mně probudily očekávání, že diskuse nemusí být marná. Po krátkých úvodních řečech byla započata tématem znečištění Ostravy, které je předmětem bádání několika doktorandů z Přírodovědecké fakulty Masarykovy uni-verzity. K jejich poznatkům nebylo co dodat. Na obecnější rovinu znečištění životního prostředí nikdo diskusi nesměřoval. Princ si s prezentovaným tématem asocioval zámek v Jezeří, který leží na hranici mostecké uhel-né pánve. Před lety na jeho rekonstrukci sám přispěl. Zajímal se o jeho osud. Nabízela se diskuse na téma důlních limitů v ČR, kterou však nikdo z nás neotevřel.Ostych studentů a pasivitu moderátora překo-nal princ Charles svým zájmem o výzkumná témata účastníků debaty. Převzal aktivní roli a doslova vyvolával. Jednotlivá zjištění v rám-ci různých vědních oborů přímo zasazoval do společenských a politických kontextů.

Každého se dotazoval, k čemu jeho výzkum může posloužit v praxi. Apeloval na to, aby nezůstalo pouze u měření jednotlivých veli-čin. Vybízel studenty k přemýšlení v širších souvislostech a k popularizaci jejich zjištění. Prakticky převzal roli přítomných humanit-ních environmentalistů. Studentovi, který se ve svém výzkumu zabývá půdou, doporučil zaměřit pozornost na biofarmaření a perma-kulturu. Bylo patrné, že v jeho podání nejde o pouhá klišé, ale o žitou skutečnost. Princ Charles podporuje biofarmaření již od 80. let a hospodaření na jeho pozemcích lze považo-vat za příklad ekologického zemědělství.Nejvíc mě zaujal jeho názor na oceňování ekosystémových služeb a přírodního kapitá-lu. Zdůraznil, že dosavadní ekonomická hod-nota těchto služeb je vnímána jako nulová. Vyjádřil nutnost docenění přírodních funkcí, jako je fotosyntéza nebo schopnost krajiny zadržet vodu. Podle něj není nadále udržitel-né, aby byly ekosystémové funkce brány jako samozřejmé. Princ se obává, že bychom se

po jejich hodnotě začali ptát až v okamžiku jejich zničení, kdy je budeme muset nahrazo-vat uměle.Charles dále upozornil na to, že neexistuje volně ložený přírodní kapitál, jehož hodnota by byla odvozena pouze od vytěžení. Podle jeho názoru je třeba, aby se lidé, kteří si uvě-domují nekomerční hodnotu přírody, zasadili o její zhodnocení. Jako zásadní označil roli nevládních neziskových organizací. Z jeho projevu vyplynulo, že je nutné, aby existovaly sociální vazby mezi neziskovou a komerční složkou společnosti. Přestože je sám před-stavitel konstituční monarchie, o roli politiků a aristokracie nebyla příliš řeč.Dost možná, že chtěl předejít chvalozpěvům na svou osobu, které nakonec stejně přišly. Masarykova univerzita mu po skončení deba-ty udělila ocenění v podobě Velké zlaté me-daile za činnost v oblasti ochrany životního prostředí a kulturního dědictví. Princ cenu převzal s tím, že ji bere spíš jako závazek než jako odměnu za vykonané dílo.

Opravdický (ale úplně opravdický) princJako dítě jsem Angličanům záviděla, že mají opravdického prince. Pak mě to přešlo – viděla jsem ho v televizi a připadal mi starý a poně-kud suchar. Už dávno nemám nic proti sucha-rům, nicméně k pozvánce na debatu s princem Charlesem o udržitelném rozvoji jsem skeptic-ká. Co si asi tak za půl hodiny řekneme? Zopa-kujeme pár klišé, zažertujeme o panu preziden-tovi a konstatujeme, že rozvoj je neudržitelný a mělo by se s tím něco dělat. Tak přemítám cestou do knihovny, kde se má celá neformální debata se studenty konat. Abych mohla vyprá-vět, jak jsem na vlastní oči viděla prince? Budu si to muset pro vnoučátka trochu přikrášlit, pravda je, že princ přijel debatovat s doktoran-dy, já tam budu hrdě dělat křoví.Prošli jsme přes nezbytné detektory a už jsme usazeni na místa. Teď tu budeme víc než ho-dinu sedět a čekat na celebritu. Venku je krás-ně a kdosi konstatuje, že bychom se měli jít radši podívat na právě rozkvétající koniklece. Ale všichni jsou zvědaví a díky té vznešené nervozitě a mírné absurdnosti celé situace je to nakonec docela zábavné.Pobíhající organizátoři, dvacet mikrofonů, jmenovek, celá akce chystaná alespoň měsíc dopředu. Co mně připadá jako formální diva-

dýlko, je pro prince asi spontánní výlet do pod-hradí. Jaký to musí být život a jakou roli v deba-tě o environmentálních problémech může princ sehrát? Kolik má času udělat si názor? Má šan-ci jít do hloubky? Dozvíme se od něj něco nové-ho? A má vlastně vůbec vliv… a už je tu.Kupodivu to opravdu bylo neformální a milé – princ debatu sám moderoval, zajímal se, co kdo ze studentů dělá a dalo se mu věřit, že svůj zájem nehraje. Pak se jedné slečny ze-ptal, proč se zabývá zrovna charakteristikou proteinů u huseníčku rolního. A ze slečny vylezlo něco ve smyslu: „Protože jsem si to vybrala jako téma disertace.“ Nebyl to jediný moment, kdy se mi zdálo, že jsou studenti zaskočeni otázkou, proč studují zrovna toto a jaký reálný dopad pro šetrnější lidskou exis-tenci na planetě to může mít: „Jsme sběrači dat, potřebujeme prostředníky mezi námi a politikou.“ V křoví to nesouhlasně zašu-mělo obavou, že si princ odnese dojem, že čeští studenti vidí problém ochrany životního prostředí jen jako záležitost vědy a posléze politiky, která zakáže jednu technologii ve prospěch nějaké méně jedovaté. Působilo ne-vyváženě, že mezi diskutujícími jsou tři čtvr-tiny přeborníků v laboratorních disciplínách

a jenom několik zástupců společenskověd-ních oborů. Spíš než debata hrozila prezenta-ce jednotlivých disertačních projektů.Ale nebylo to tak, zásluhou samotného prin-ce. Udělal mi radost tím, jak propojující a znepokojivé otázky pokládal – jak dlouho ještě budeme muset studovat vedlejší efekty toho, jak s přírodou nakládáme, než si příro-dy samotné začneme opravdu vážit? Dokázal studentům vyjádřit nehraný respekt k jejich práci, ale zároveň upřímně říci, že takový pří-stup k environmentálním problémům nepo-kládá za zásadní, že zkrátka nestačí, protože udržitelný rozvoj má svůj společenský, eko-nomický a hodnotový rozměr.Také jsem vděčná, že vyzdvihl roli občanské společnosti a zejména nevládních organiza-cí, bez jejichž práce není posun společnosti k šetrnějšímu hospodaření s přírodním a so-ciálním kapitálem uskutečnitelný. Z vlastní zkušenosti vím, že mnozí přírodovědci mají tendenci význam občanských iniciativ znač-ně nedoceňovat. Potěšilo mě i to, že princ se neveze na módní vlně, kdy se všichni přetírají na zeleno, že věcem, o nichž mluví, skutečně rozumí. Bylo to patrné např. z jeho zmínek o problémech současného zemědělství.

→

→


Strašně rychle to uteklo, trochu jsem litovala, že nedošlo na nějaké kontroverznější téma. Naproti tomu je dobře, že se neformální de-bata obešla bez laciných provokací typu: co nám to tady vykládáte o šetrnosti, když lítáte do Hostětína letadlem. I když věřím, že by z nich princ vyšel se ctí.Už nehledám celebritu na bílém koni. Dospě-lejší představa prince se samozřejmě zaklá-dá na aristokracii ducha – schopnosti vidět souvislosti, odvaze o nich mluvit, odvaze k jistému charitativnímu nebo osvětovému úsilí, odvaze stát se terčem vtipů. To všechno následník britského trůnu myslím prokazuje, takže, milá vnoučátka, jsem asi skutečně vidě-la opravdického (ale v hlubším slova smyslu opravdického) prince. Je pravda, že jsem se nedozvěděla nic nového, ale konečně mi do-šlo, že by byla hloupost tím poměřovat přínos princovy činnosti. Není ani vědec ani původ-ní myslitel. Je ale důležité, že tak významná postava zastává promyšlené ekologické po-stoje. Do jaké míry přispěje k jejich šíření, se uvidí. Každopádně Angličanům jejich prince už zase závidím.

Zuzana Kostřicová

Jeho přístup považuji za příkladný. Prince Charlese jistě nemůžeme považovat za od-borníka na otázky životního prostředí, ani za aktivistu bojujícího proti systému. Je to spíš člověk otevřený novým informacím, který se snaží chovat se s ohledem na jejich závaž-nost. Na základě vědeckých zjištění upravil svůj životní styl tak, aby byl trvale udržitelněj-ší. Jeho dobrou vůli nemůže pošpinit jakkoliv oprávněná kritika reálně nákladného životní-ho způsobu.Po skončení jeho návštěvy jsem si uvědomil, že vlastně odpověděl i na všechny otázky, které jsme mu nestihli položit. Za velice krát-kou dobu předal studentům environmentální poselství, jehož hodnota se odvíjí především od toho, že vzešlo z úst vrcholného politika a následníka trůnu. Z debaty jsem si odnesl podobný pocit jako z návštěvy papeže Bene-dikta XVI. Dal by se vyjádřit slovem naděje.

Lukáš Kala

Reportáž

„Odkud pochází dřevo stropních trámů v pasivním domě?“

Ředitelka Ekologického institutu Veronica Yvonna Gaillyová vysvětluje, jak se v obci vyvíjel podíl energie na vytápění od obno-vitelných (do r. 1950) přes nárůst fosilních (do 1997) zpět k obnovitelným zdrojům (od 2000). V pozadí jeden z plakátů výstavy o se-veročeských obcích zničených těžbou hně-dého uhlí, na který se princ dlouze zahleděl


Správa CHKO Bílé Karpaty obdržela na začátku února od zástupkyně veřejného ochránce práv, RNDr. Jitky Seitlové, závě-rečné stanovisko k šetření z vlastní iniciativy ve věci výkonu práva myslivosti v Oboře Ra-dějov. Součástí tohoto stanoviska jsou mimo jiné i opatření doporučená Správě CHKO Bílé Karpaty jako orgánu ochrany přírody k nápravě stávajícího stavu v oboře. Správa CHKO Bílé Karpaty doporučená opatření akceptuje. Pro další postup v případě Obory Radějov budou opatření doporučená v závě-rečném stanovisku jedním z nejdůležitějších podkladů.

Význam území Obora Radějov leží v jihozápadní části CHKO Bílé Karpaty u obce Radějov. Byla zřízena v roce 1989 k chovu daňčí zvěře a její výměra činí 1 565 ha. Součástí obory je i Pří-rodní rezervace (PR) Kútky, která byla vyhlá-šena v roce 1987. Důvodem zřízení tohoto chráněného území je ochrana společenstva bělokarpatských luk s výskytem chráněných druhů rostlin a živočichů. Výměra rezervace je 66,4 ha, ochranného pásma 113 ha.Lesní porosty v oboře zabírají cca 90 % její rozlohy. Tvoří je především karpatské dubo-habřiny a květnaté bučiny. Vzácně se zde na-cházejí i zbytky teplomilných doubrav. Pro své přírodovědné hodnoty bylo celé území obory nařízením vlády zařazeno do soustavy Natu-ra 2000, respektive mezi evropsky významná území (EVL Čertoryje). Česká republika je zodpovědná za nezhoršování stavu předmětů ochrany vymezených a schválených EVL.

Pozorované negativní změnyVlastníkem a uživatelem Obory Radějov byly do roku 2003 Lesy ČR, s.p., a v této době nebylo ovlivnění spárkatou zvěří v Oboře ni-kterak výrazné. V roce 2003 došlo ke změně uživatele Obory a s ním i změně způsobu mysliveckého hospodaření, což se velmi záhy začalo projevovat řadou průvodních jevů, a to jak na území PR Kútky (eutrofi zace, zame-zení vykvetení bylin, rozdupání mokřadů, vyšlapání stezek, sešlap aj.), tak i v ostatních lesních porostech na území Obory (snížení pokryvnosti i výšky bylinného patra, ústup ostřice chlupaté ve prospěch pryšce mand-loňovitého a kyčelnice cibulkonosné, šíření nitrofi lních a ruderálních druhů jako kopřiva dvoudomá či rulík zlomocný, znemožnění

přirozené obnovy lesa). Při zpracovávání plá-nu péče o PR Kútky na období 2006–2015 (schválen Ministerstvem životního prostředí 19. 10. 2005) byl zaznamenán nápadný úby-tek orchidejí, a proto bylo v plánu péče na-vrženo ochranné vyplocení nejcennější části ohradníkem po dobu květu orchidejí.

Sčítání zvěřePři podrobném sčítání v lednu 2009 bylo zjištěno, že stavy zvěře několikanásobně pře-kračují stavy normované: daňčí zvěř – stav 1 258 kusů (normováno 490), jelení zvěř – stav 75 kusů (nenormováno), srnčí zvěř – stav 63 kusů (normováno 20), černá zvěř – stav 75 kusů (normováno 20) a že výsledky i obavy přírodovědců byly oprávněné.Správa CHKO Bílé Karpaty dne 11. 6. 2009 dala podnět ve smyslu zák. č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ke snížení stavu zvěře v Oboře Radějov až na minimální stavy u daňka skvr-nitého, srnce obecného a prasete divokého.

Odborná konference v RadějověV září 2008 se v Radějově konala odborná kon-ference, jejímž účelem bylo informovat o ukon-čených i probíhajících výzkumech a možnos-tech hledání přijatelného kompromisu mezi ochranou přírody a mysliveckým využitím území. Konference se zúčastnili profesionální botanikové, zoologové a lesníci z výzkumných ústavů, Akademie věd ČR a univerzit.

Přednášky byly publikovány ve sborníku z této konference (Vliv oborního chovu spárkaté zvěře na PR Kútky, Sborník referátů z konfe-rence konané 30. září 2008 v Radějově), který vydala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) v polovině roku 2009.Mimo jiné zaznělo, že na území PR Kútky z celkového počtu 48 zde zaznamenaných chráněných druhů cévnatých rostlin poklesla u 4 druhů početnost o 50 %, u dalších 13 dru-hů o 80–90 % a 16 zvláště chráněných druhů zcela vymizelo.V době konání konference vlastník Obory Lesy ČR, s.p., i uživatel Hamé, a.s., zpochyb-ňovaly výsledky přírodovědných průzkumů a neustále odkazovaly na dodržování normo-vaných stavů zvěře.

Legislativní řešeníMimo odbornou rovinu přistoupila Správa CHKO Bílé Karpaty k řešení problému jako orgán ochrany přírody, který v daném území vykonává státní správu, a v roce 2006 zahá-jila řízení o omezení činnosti podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v honitbě Obora Radějov v PR Kútky a jejím ochranném pásmu a omezení výkonu práva myslivosti v PR Kútky. Po administrativní stránce bylo řízení velmi náročné. Týkalo se ně-kolika set účastníků a vydaná rozhodnutí byla podvakrát napadena odvoláním ze strany LČR, s.p., a Hamé, a.s. Správní rozhodnutí je v části výroku omezení činnosti účinné od 1. 8. 2008, v ostatních částech od 1. 5. 2009.V současné době vede Správa CHKO Bílé Karpaty správní řízení proti Lesům ČR, s.p., a společnosti Leoš Novotný, a.s., (právní ná-stupce Hamé, a.s.) o uložení pokuty za správ-ní delikt spáchaný nedodržením uloženého omezení.

Snižování stavu zvěřePro ochranu ostatního území obory před zničujícím působením spárkaté zvěře zvolila Správa CHKO Bílé Karpaty postup využívají-cí zákonem stanovené součinnosti s orgánem státní správy myslivosti, zodpovědným mj. za stav honiteb a dodržování pravidel v oblasti myslivosti. Příslušným orgánem je pro dané území Městský úřad Veselí nad Moravou, Odbor životního prostředí, kterému Správa CHKO Bílé Karpaty podala podnět na ulo-žení zásadního snížení stavů zvěře v honitbě Obora Radějov.

Prohlášení k Oboře Radějov

Maud Kotasová


Rozplétání gordického uzluPro ty, kdo to ještě neví: v jihozápadním cípu CHKO Bílé Karpaty, blízko Radějova, se rozkládá malebné údolí potoka Mandát, jehož podstatná část je od roku 1989 obehnána bytelným plotem a uvnitř, na cca 1 600 ha, probíhá intenzivní chov spárkaté zvěře, především daňka skvrnitého. To je tedy Obora Radějov. Kromě množství chované zvěře se tu ovšem nachází také přírodní rezervace Kútky a několik typů hodnotných lučních i lesních přírodních biotopů s vzácnými dru-hy rostlin a živočichů. Celé území obory je součástí velké evropsky významné lokality soustavy Natura 2000.Územní překryv přírodních hodnot a zájmů o intenzivní využívání, ať mají tyto zájmy jakoukoliv podobu, vždy představuje principiální střet. V popisovaném území problém dlouho doutnal pod povrchem, na jaře roku 2006 ale „konečně“ propukl souběhem několika skutečností v otevřený oheň, který od té doby přerostl v poměrně masivní požár. Tím končím s metaforou. Fakticky jde o nárůst přímých i nepřímých negativních projevů působení zvěře: sežrané zmlazení dřevin v lese, okousané a oloupané odrostlé stromy, zcela spasený bylinný lesní podrost, rozšlapané mokřady, sežrané téměř všechny kvetoucí byliny v loukách, plošná eutrofi zace území a pomístní, ale četná narušení půdního povrchu a s tím související silné šíření expanzivních a rumištních druhů v lučním i lesním prostředí. O míře těchto vlivů nejlépe hovoří přiložené fotografi e ze srovnávacích terénních pokusů.Problém se přes značné úsilí nedaří vyřešit ve prospěch přírody, ačkoliv přírodní hodnoty sou-středěné v dotčeném území jsou na první pohled mimořádné. Čím to? Máme přece právní sys-tém, v němž je ochrana přírody zakotvena jako veřejný zájem, a máme síť správních orgánů ochrany přírody a myslivosti, které společně onen veřejný zájem hájí.Tento systém sice funguje pro usměrnění beránků, ale na boj s tygrem nestačí. Neubránil jsem se opět metafoře. V čele obory stojí osoba mimořádných rétorických schopností, disponující prak-ticky neomezenými fi nančními prostředky, týmem právníků a výbornými kontakty v politické sféře (to je důležité, peníze totiž nejsou všechno, není nad pevná přátelství mezi pravými muži). Vášnivý lovec zvyklý bojovat za svou věc. Žádný beránek.Nebudu zabíhat do podrobností, ale pro základní představu o těžkopádnosti správného úřední-ho postupu a související šíři prostoru pro obstrukce a demagogickou rétoriku uvádím alespoň příklad. I přes nepochybnou realitu se musí ochrana přírody stále zabývat složitým a časově náročným dokazováním, že v území vůbec dochází k poškozování přírody a pokud ano, že to má souvislost s chovem zvěře.Na závěr se potřetí a naposled uchyluji k přirovnání: postupem času a s přibýváním zúčastněných subjektů zašmodrchal se problém v docela slušný gordický uzel, jenž (jak napovídá historie, velká to učitelka života) je lépe rozetnout, než se jej snažit rozplést. To ovšem nezvládne jen tak někdo. Čas čekání na velikého Alexandra nestrávíme s rukama v klíně, neboť rozplétat je naše práce a navíc, co kdyby přece jen…

Mojmír Vlašín

Aby se předešlo dalšímu možnému neetické-mu odlovu, podobnému tomu, který násle-doval po odhalení trojnásobného překročení povolených stavů zvěře v lednu 2009, poža-dovala Správa CHKO Bílé Karpaty postupné snižování počtu daňků a jelenů. Konkrétně mělo jít o snížení počtů na úroveň povole-ných jarních kmenových stavů do konce roku 2009 a na úroveň stanovených minimálních stavů do konce roku 2010. Požadavek pro rok 2009 byl akceptován a příslušné snížení bylo zapracováno a schváleno do plánu cho-vu a lovu pro rok 2009. Správa CHKO Bílé Karpaty očekává, že v souladu s podaným podnětem bude příslušným orgánem státní správy myslivosti zvolen postup, který povede k uložení patřičné úpravy počtů zvěře v Obo-ře Radějov i pro letošní rok 2010.

Převod práva hospodařeníV zájmu zajištění náležitého hospodaření na pozemcích ve vlastnictví státu v souladu s podmínkami ochrany EVL Čertoryje, kte-ré je celá Obora Radějov součástí, požádala v červnu Správa CHKO Bílé Karpaty o pře-vod práva hospodaření na státním majetku v Oboře (cca 1 300 ha) z LČR, s.p., na AOPK ČR, organizační složku státu, zřízenou Mi-nisterstvem životního prostředí, jejímž hlav-ním posláním je péče o přírodu a krajinu na území České republiky. Žádosti na převod nebylo LČR, s.p., bez udání opodstatněné-ho důvodu vyhověno. Vzhledem k tomuto odmítnutí spolupráce a pokračujícímu nega-tivnímu vývoji lesa bylo nutno přijmout do-stupná opatření k zachování alespoň kostry ekologické stability na území obory. Správa tedy dne 7. 1. 2010 přistoupila v souladu se zákonem o ochraně přírody a krajiny k obli-gatornímu převodu práva hospodařit k vybra-ným pozemkům v oboře, na nichž je v platné územně plánovací dokumentaci vymezen ÚSES. Skladebné prvky ÚSES v Oboře Ra-dějov jsou v současné době vlivem vysokých stavů zvěře nefunkční a musí být znovu zalo-ženy, což vyžaduje významnou změnu přístu-pu k hospodaření na dotčených pozemcích. LČR, s.p., se negativně vyjádřily i k tomuto úkonu, proto bude ve věci rozhodovat MŽP po dohodě s MZe.

Správa CHKO Bílé Karpaty19. února 2010

Kontrolní plocha uvnitř obory Radějov oplocená proti přístupu zvěře. Vpravo pod-rost uvnitř ochranné oplocenky, vlevo běžné prostředí v oboře s roztroušenými jedinci ne-chutných nebo jedovatých rostlin. Foto archiv Správy CHKO Bílé Karpaty


Jedním ze způsobů, jak hledám nové strašá-ky, jsou nahodilé výlety do míst, kde jsem ještě nebyl. Takhle jsem před čtyřmi lety zajel i do Slavošova u Zruče nad Sázavou. Hned před vesnicí jsem jich na bramborovém poli objevil pět. A když jsem k nim došel, tak jsem v dáli zahlédl další. Ale to nebylo všechno. Na konci vesnice jich na mě čekala celá armáda. Celkem jsem tam tenkrát napočítal čtyřicet jedna strašáků! Nezvykle velká úroda. Strašá-ků, hlavně těch polních, za těch šestnáct let, co je pozoruji, hodně ubylo.Zrovna jsem myslím fotil kněžnu Libuši, když se z křoví vynořil starý muž a ptal se mě, co tady pohledávám. Po mém vysvětlení se uklid-nil a řekl mi, že si tady dávají na lidi pozor, protože ve vesnici bydleli a donedávna i vraž-dili manželé Stodolovi. Venkovan se však se mnou nakonec loučil optimisticky: „Přijeďte za týden, to budou taky v kukuřici!“Skutečně, příští týden jich přibylo ještě osm. Mimochodem, je to můj stále platný osobní rekord v počtu strašáků na jednu vesnici. Při-tom jsem v okolních obcích nenarazil ani na jednoho. Podivné místo je ten Slavošov.Hned jak skončila zima, jsem se tam vydal znovu. Loňští strašáci buď zmizeli, nebo leže-li polorozpadlí na okraji pole. Stál tu však je-den nový. Smutně se díval do březového háje a jakoby hrál na dřevěnou fl étnu. Krysař.A další rok jsem tam už žádného nenašel. Zmizeli nejen strašáci, ale i velká část lesa v údolí. Popadal i březový háj. Viděl jsem jen stovky pahýlů vyvrácených stromů od vichři-ce, která se tudy prohnala.

Rudolf Šmíd

Znáte drvodělku?V posledních letech se množí dotazy milovní-ků přírody, co že to je za velký modrý hmyz nebo brouka, který nám létá po zahradě? Je dlouhý asi 3 cm s rozpětím křídel kolem 4 cm. Brouk to není, mezi hmyz patří, kon-krétně mezi blanokřídlé, a jmenuje se drvo-dělka fi alová (Xylocopa violacea). Podobá se čmeláku, ale je jednobarevná, černá s mod-rým leskem, s černohnědými, fi alově lesklý-mi křídly. Nohy má silně ochlupené. Samička má žihadlo, ale proti člověku je používá až v krajním případě. Je to největší samotářská včela – nežije ve společenstvích jako známá včela medonosná, nemá dělnice a hnízdo si buduje každá samička sama bez sociálních vazeb k dalším jedincům téhož druhu. Ve dřevě suchého stromu, starého sloupu nebo staré zahradní besídky vykouše asi 13 mm ši-rokou svislou chodbu o délce 30 i více centi-metrů. Odspodu postupně chodbu rozděluje příčkami z dřevní drtě a lepkavých slin. Tím od sebe odděluje jednotlivé komůrky, které naplní zásobou potravy – asi dvougramovou hrudkou pylu převážně z bobovitých rostlin, a poklade jedním vajíčkem. Celkem nad sebe postaví kolem 10–16 buněk. Pokud je boční stěna dřeva tenká, mohou se mladé drvoděl-ky po vylíhnutí prokousat dřevem přímo ven, ale častěji využívají původní chodbu vybudo-vanou samičkou. Pak musí ovšem čekat, až se vylíhnou všechny drvodělky v chodbě nad nimi, někdy chodbu opouštějí všichni jedinci téměř současně v řadě za sebou. V průběhu roku se vyvíjí jediná generace. Tentýž strom nebo kůl vyhledávají drvodělky k hnízdění často více generací za sebou.Drvodělky přezimují jako dospělci a můžeme se s nimi setkat např. na kočičkách jív nebo květech ovocných stromů hned zjara. Na roz-díl od mnoha dalších druhů včel se páří až po

Odvážný hladový chřástalChřástal vodní je pták, který žije v husté mokřadní vegetaci v rákosinách a zarostlých březích rybní-ků. Přestože tisíce ptáků táhne na zimoviště v jihozápadní Evropě a severní Africe, někteří jedinci u nás přezimují. Za letošní tuhé zimy mezi 21. lednem a 2. únorem, když na potůčcích zamrzly poslední zdroje potravy, vydal se jeden chřástal vodní v Královopolských Vážanech u Rousínova v okrese Vyškov až na dvorek, kde zobal z misky kočičí granule. Dvorek je uzavřen vysokými budo-vami, takže musel přeletět stavení. U potravy byl spatřen i dvakrát denně. U vchodu do domu stály odpadové popelnice a misky s kočičí potravou pro dvě kočky domácí, což pro chřástala znamenalo velké nebezpečí. Když majitel vešel na dvorek, pták ani neodletěl, jen se schoval za popelnice. Ko-čičí granule obsahují masitou složku a bílkoviny, což chřástalovi stačilo k přežití.

Jiří BartlZO ČSOP Rousínov

Krysařpřezimování a samičky pak vyhledávají vhod-né místo k založení hnízda. Na Brněnsku a jinde na jižní Moravě je drvodělka fi alová poměrně častá, můžeme ji pozorovat i v br-něnských parcích a zahradách. Směrem na sever a do vyšších poloh je vzácnější. Běžně ji můžeme zahlédnout během dovolené v Chor-vatsku nebo jinde ve Středomoří.Kromě drvodělky fi alové jsou z našeho území známy další dva příbuzné druhy drvodělek a kolem 580 dalších druhů samotářských včel. Obvykle jsou velké jako včela medonosná nebo ještě menší a jejich správné určení nebývá jed-noduché. Hnízda si budují na písčinách, v hli-něných stěnách, ve dřevě, dutých lodyhách rostlin, prázdných ulitách plžů nebo staví buň-ky z hlíny na kamenech a skalách. Samotářské včely hrají velmi důležitou roli při opylování mnoha druhů rostlin. Změny struktury naší krajiny a intenzifi kace zemědělství v posled-ních desetiletích způsobily výrazný pokles po-četnosti mnoha druhů, některé jsou na pokraji vymření nebo již zcela vymizely.

Hana Šefrová, Zdeněk LaštůvkaMendelova univerzita v Brně

Drvodělka fi alová. Foto Zdeněk Laštůvka


Dezorientovaní ptáci

Světelné přesycení noční tmy, jak je známe např. z Britských ostrovů, Holandska, okolí Prahy, Innsbrucku, Vídně, rekreačních pří-mořských oblastí (kolem kanálu La Manche a zejména kolem celého evropského Středo-moří) ohrožuje také ptačí tahy. I v denním tisku se objevují zprávy o hejnech tažného ptactva dezorientovaných světelnými kužely (zvláště diskoték).O zhoubném vlivu a změnách chování zejmé-na stěhovavého nebo tažného ptactva vlivem různých světelných zdrojů existují za poslední léta pozoruhodné poznatky. Ptáci totiž obvyk-le táhnou nebo migrují v noci, a to zejména za podmračného počasí a při nízké oblačnosti. Již koncem 19. století pozoroval Američan Gast-man v okolí Decaturu ve státu Illinois, že pod elektrickými světelnými zdroji zahynulo bě-hem jediné noci až tisíc migrujících ptáků. Po 110 létech se během příslušných nákladných programů (World Wild Fund Canada nebo Fatal Light Awareness) ukázalo, že osvětlova-ná místa včetně oken jsou pro některé tažné ptáky riziková. Kritickými se přitom ukazují majáky, televizní vysílače a jiné objekty (osvět-lené např. kvůli noční letecké dopravě apod.) zejména v blízkosti mořského pobřeží.Světla těchto objektů mají při jarním a pod-zimním tahu vliv na tzv. lineární nebo neline-ární tah ptactva. Při jarním tahu se objevovalo nelineárně táhnoucí ptactvo v blízkosti bíle osvícených konstrukcí ve větším počtu než v místech neosvětlených. Při podzimních ta-zích se ukázalo, že nelineárně táhnoucí ptáci se početněji objevují kolem červeně osvětle-ných objektů oproti bíle osvětleným objektům. Avšak zejména lineárně táhnoucích ptáků bylo v blízkosti bíle osvětlených konstrukcí průkaz-ně více než na kontrolních (neosvícených)

místech. Statisticky průkazně vyšší byl také počet lineárně táhnoucích ptáků kolem červe-ně osvětlených objektů než na kontrolních sta-novištích (neosvětlené objekty). Je zřejmé, že osvětlené objekty ptáky přitahují, a že lineárně táhnoucí ptáci se takovým objektům pouze přiblíží a pokračují v tahu, kdežto nelineárně táhnoucí druhy (za letu krouží, létají křivola-ce apod.) se zdrží déle, takže v okolí takových objektů dochází k hromadění ptáků a kolizím s ostatním ptactvem.V Holandsku bylo pozorováno, že břehouš čer-noocasý, který bioindikuje otevřené travnaté plochy, kde hnízdí, reaguje na blízkost osvětle-ných rušných dopravních tahů. Zatímco v blíz-kosti méně frekventované a neosvětlené silnice byl počet ptáků a počet vajec v hnízdech vyšší, snížil se v dalším roce po instalaci 24 svítidel i za vyloučení vlivu stanoviště a přiblížil se po-měrům kolem trvale osídlené silnice.K velmi závažným závěrům dospěl Ital Forna-sari o vlivu osvětlení letiště a jeho okolí, hlav-ně parkovišť. Na letišti lombardské Malpensy a v jeho okolí se protínají dva tahové proudy ptactva, a to jak během jarního, tak podzim-ního tahu. Nejprve bylo zjištěno, že osvět-lené letištní plochy a objekty přitahují ptáky k zemi. Tato tahová anomálie byla potvrzena kroužkováním ptáků v různých vzdálenostech od letiště. Srovnání denní a noční orientace táhnoucích ptáků prokázalo, že letištní osvět-lení může vychylovat směry tahu až o 180°. Nečekané noční zastávky vedou u ptáků k dal-ším handicapům, jako např. k neschopnosti obnovit energetické zdroje, které umožňují po-kračování v tahu. Proto se doporučuje snížit intenzitu svícení a směrovat světlo odstiňová-ním na zem a zvýšit v blízkosti letišť potravní zdroje pro tažné ptactvo.

Mořští ptáci, jichž je asi 300 druhů, jsou celo-světově na ústupu, a je zřejmé, že jde o důsle-dek antropického tlaku. Sklon k ústupu jejich rozšíření i hustot je patrně ovlivňován umělým svícením za noci. Projevuje se matením, když přeletují z míst hnízdění na místa, kde loví nebo shánějí potravu a zpět. Tato dezorientace vede ke kolizím se stožáry a sloupy, dopadům na zem, kde končí pod koly vozidel. Jev byl sta-tisticky signifi kantně prokázán u nočních moř-ských ptáků také na Havajských ostrovech.Zvláště nápadně se projevuje vliv nočního svícení na zpěv ptactva, který známe z našich měst – např. u kosa. Změna chování pěvců byla podrobně studována ve Westparku v Dortmun-du v Německu, kde sledování probíhala na plo-še 10 ha od března do počátku června 1999. Byly vybrány tři druhy pěvců a jako kontrolní plocha zvolen podobný parkovitý lesní porost (Niederhofer Wald) jižně od města v neosvět-lené přírodě. Všechny tři druhy začaly zpívat v městském parku v časnějších ranních hodi-nách než ve volné přírodě. Tento statisticky průkazný rozdíl se připisuje nočnímu osvětle-ní parku a zvýšenému hluku.Další anomálie v chování a zvycích ptáků pod vlivem umělého osvětlování různých objektů v noci byly pozorovány jak během tahů, tak i hnízdění nebo během jiných životních proje-vů, a to pomocí radarů. V dalších výzkumech šlo o sovy, ptáky táhnoucí za noci, tenkozob-ce, lejsky, vrány, mořské ptáky ad. S rostoucím poznáním se však fenomén nočního svícení začíná studovat také u obojživelníků, zejména ropuch, a některých lososovitých ryb na zákla-dě zatím empirických poznatků přicházejících často z praxe.

Dalibor Povolnýentomolog

Zajímavosti z přírody a krajiny

David David


Chcete si pořídit ekozahradu?Svoboda, J.: Kompletní návod k vytvoření eko-zahrady a rodového statku. Smart Press, 2009, 352 s.

Je to už více než deset let, co k nám ze svě-ta prostřednictvím Karola Končka pronikly myšlenky permakultury, za které dostal Aus-tralan Bill Mollison v roce 1982 alternativní Nobelovu cenu. Zatím jsme si v češtině nebo slovenštině mohli o permakultuře přečíst jen knihy, které vznikly ve zcela odlišných klima-tických podmínkách. Doufala jsem, že kniha, kterou napsal Jaroslav Svoboda a která na sklonku minulého roku vyšla v nakladatelství Smart, tuto mezeru pomůže zaplnit. Autor však i v ní často čerpá právě ze zahraniční literatury a internetu, a proto například mno-hé rostliny, které doporučuje, budete těžko shánět, případně s obtížemi pěstovat.I když autor sám si je vědom, že zahradničit v souladu s přírodou se člověk naučí hlavně na své vlastní zahradě na základě pozorování přírody, někdy i metodou pokusů a omylů, snaží se nám cestu k vysněné „ekozahradě“ usnadnit. Název Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku by však mohl vést k domněnce, že stačí zakoupit si tuto knihu a dva hektary půdy a pak jen postupo-

vat podle návodu. Nepřipadá mi moc šťast-né nazvat takto knihu, která je postavena na základech permakultury. Permakultura totiž podle mne není založena na návodech, ale seznamuje především s osvědčenými prin-cipy, které musí člověk sám rozvíjet podle vlastních podmínek, aby došel k cíli. Vím o li-dech, kteří po několika letech neúspěšného postupování podle tzv. návodů obviňovali ze svého neúspěchu permakulturu. Pokládám to za velké nedorozumění. Podstatou permakul-tury je totiž pochopení přírodních zákonitos-tí a respekt k nim. Pak můžeme s přírodou spolupracovat, a ne s ní bojovat, a při mini-málním úsilí získávat maximální výnosy.Já jsem se o permakultuře kdysi dozvěděla jako o metodě pro líné inteligenty. I když mi tato defi nice zněla trochu pejorativně, zaujala mne. Připouštím, že pro většinu lidských vy-nálezů byla motivací touha vyhnout se zbyteč-né práci. A inteligence, to pro mne rozhodně není dosažený stupeň vzdělání nebo stupeň IQ, ale právě schopnost porozumění.O tom, že si na základě pochopení na zahradě nebo rodovém statku zbytečnou práci může-me odpustit, je právě tato kniha. Jen je ško-da, že autor zatím nemá prověřené všechno, o čem píše. S ohledem na jeho věk bych to ani neočekávala, ale v knize mi chybí přehled ales-poň hlavních zdrojů, ze kterých vycházel. O to víc, že jich je zřejmě obdivuhodné množství, hlavně těch, které přečetl, jak sám píše, v ang-ličtině, a ze kterých nám vybral to podstatné.

V každém případě oceňuji, že psal tzv. polo-patickou formou srozumitelnou pro naprosté laiky. V knize se dozvíte mnoho užitečných informací a díky autorovu humornému nad-hledu, doplněnému obrázky a fotografi emi, rozhodně nejde o suchopárné čtení.Pokud tato kniha probudí ve čtenářích touhu poznat přírodní zákonitosti a obnoví v nich pro naše předky samozřejmou, ale v dnešní době už velmi vzácnou lásku a úctu k půdě, pak splní svůj účel a pomůže jim vysněnou ekozahradu s pomocí přírody vytvořit.Takže selský rozum do hrsti a pusťte se do čte-ní. Nezapomeňte však, že mnoho se naučíte i ve svém okolí, ať už od starých a zkušených pěstitelů nebo přímo pozorováním zahrady i přírodních společenství. Nemyslete si, že jste chytřejší, protože jste si přečetli „kom-pletní návod“. Ale ani si zbytečně nenechte přistřihávat křídla a nebojte se, třeba pro jis-totu napřed v malém, zkoušet nové věci.Ještě bych měla jednu malou poznámku na závěr. Pokud se cítíte být odborníky, mohou se vám některá doporučení, uvedená v této knize, zdát na první pohled divná, odporující tomu, na co jste zvyklí, co pokládáte za jedi-ný správný a obecně vžitý postup. Neodsuzuj-te je však bez prověření a vyzkoušení, možná i vás výsledky překvapí.

Helena Vlašínovápřednáší permakulturu na

Mendelově univerzitě

Kučera, A. et al.: Horské smrčiny. Správa NP a CHKO Šumava, 2008, 26 s.Zelenková, E. et al.: Šumavské řeky. Správa NP a CHKO Šumava, 2008, 32 s.

Informační brožurky nebo celé knihy o vybraném přírodním území, o jednom druhu, o pasivní či aktivní ochraně, pohlednice, skládačky, letáky, ná-šivky, odznaky, nálepky, pexesa, karty. Některé evi-dentně efemérní, některé opakovaně a se zhruba stejným obsahem vydávané. Hodnocení vložených

Světem šumavské přírodynákladů a efektivnosti účinku této formy propaga-ce ochrany přírody by jistě bylo vhodným tématem pro absolventa environmentálních studií.Příkladné jsou v tomto směru dvě propagační brožurky: Horské smrčiny a Šumavské řeky. V edi-ci Světem šumavské přírody je vydala Správa NP a CHKO Šumava a je na nich znát vynikající od-borná i redakční práce. Krátké zasvěcené texty pracovníků NP Šumava, nápaditá grafi ka, kvalitní fotografi e, výstižné pérovky, mapka nejvýznamněj-ších příkladů daného prostředí, kontrolní otázky k jednotlivým kapitolkám – to vše z nich dělá velmi půvabné interaktivní průvodce. Brožury si jistě rád prohlédne, pročte a případně uschová nejen každý návštěvník Šumavy, ale i místní občan. Zejména brožuru o horských smrčinách by si měl přečíst každý, kdo se nechce ke kalamitám v šumavských lesích vyjadřovat pouze z vrtulníku.

Karel Hudec

Rostislav Pospíšil


Karpaš, R. a kol.: Jizerské hory. 1. O mapách, ka-mení a vodě. RK, Liberec 2009. 576 s.

Ve velkém formátu a o nemenší hmotnosti vyšel první z 3–4 uvažovaných svazků mono-grafi e o Jizerských horách. Prvý svazek zpra-covává neživou přírodu a lidské zásahy do ní, druhý svazek bude obsahovat živou přírodu, třetí a případně čtvrtý společnost. Jednotu monografi e má zvýraznit poněkud neobvyklá a snad ani ne příliš praktická průběžná pa-ginace jednotlivých svazků. Kniha je krásná grafi cky, doplněná velkým počtem fotografi í, reprodukcí starých map, pohlednic, grafů. Je psána vesměs názorně a čtivě.Dát dohromady monografi i o Jizerských horách není jistě jednoduché již vzhledem ke složité lidské historii. Nepřítomnost pů-vodních obyvatel s tradicemi, odborníků za-kořeněných v území, rozdělení hor mezi dva

Kniha pro velké milovníky hor

Recenze

Prášková, Z., Grün-feldová, H.: Stromy a my. Studio Press, Čáslav 2009, 153 s.

Dvě nerozlučné kamarádky – primářka čá-slavské nemocnice MUDr. Hana Grünfeldo-vá a podnikatelka Ing. Zdena Prášková spolu vytvořily již druhou knihu o Čáslavsku. První byla Na kole okolo Čáslavi. Několik let jako náruživé cyklistky cestovaly po obcích, par-cích, alejích, za každého počasí a ve všech ročních dobách projížděly volnou krajinou. Celým srdcem psaly a fotografovaly. Pak na-máhavě přesvědčovaly sponzory, aby kniha vůbec mohla vyjít. Podařilo se, a tak máme před sebou krásnou knihu, která zaujme ne-jen zdejší rodáky, ale všechny ctitele přírod-ních památek, významných stromů a krás-ných fotografi í.Z pěti popsaných parků v kapitole Parky je asi nejznámější žlebský, ale určitě zaujme

Stromy a my

státy, a tím rozdílný stav nových výzkumů a znalostí nepředstavují příznivý základ pro sestavení takové encyklopedie. Proto je nut-né ocenit zřejmě obrovské organizační úsilí editora, který jen pro první svazek získal 45 autorů, velký počet fotografů a ještě děkuje mnoha dalším osobám i institucím. Převzal přitom i riziko vydání a fi nancování knihy, i když s podporou Kulturního fondu statutár-ního města Liberec.Obsah prvního svazku knihy je rozdělen do 18 kapitol. První tři jsou spíše úvodní (admi-nistrativní členění, mapy, pomístní názvy), ostatní se zabývají všemi aspekty neživé pří-rody (geologie, mineralogie, geomorfologie, podnebí, počasí a celá problematika vod a hospodaření s nimi). Hodnotit odbornou stránku tak rozdílných příspěvků není samo-zřejmě jednomu recenzentovi možné, úroveň však zaručují jména jednotlivých autorů.Závěrem: Kdo se chce něco dozvědět o Jizer-ských horách, má k tomu ojedinělou příleži-tost a doufám, že bude možné vydat i zbýva-jící svazky.

Karel Hudecornitolog

i architektura zámků a mistrně ukrytý tis (prý tisíciletý) v porostu u Kačiny. Aleje vy-nikají věcnou i poetickou fotodokumentací, zachycena je i památná březová alej u Kysi-blského dvora (památné březové aleje jsou v ČR pouze dvě).Památné stromy tvoří hlavní část knihy, stro-mů je uvedeno přes padesát. Největší jsou dub v Čejkovicích (obvod 750 cm) a dub Žižkův u zříceniny hradu Lichnice (obvod 922 cm), mimořádný je smrk ve žlebské oboře (obvod 430 cm) plně zavětvený až k terénu ve výborném zdravotním stavu. Pla-tan u zámku v Běstvině (obvod 546 cm) vy-niká neobyčejně rozložitou korunou. Mezi nejmalebnější stromy patřila líska turecká na náměstí u kostela v Ronově nad Dou-bravou, měla totiž neopakovatelně členěnou korunu. Asi nejlépe se v povodí Doubravy daří dubům, těch s obvodem nad 6 m je pět. A přece jeden strom unikl – douglaska v zá-meckém parku Roztěž patří mezi největší v ČR.Kapitola Zajímavosti o stromech pojednává nejen o jednotlivých druzích dřevin, jejich nárocích i významu pro faunu a využití

(včetně léčebných účinků květů, kůry a lis-tí), ale také o pověrách, rčeních a vztazích starých národů k daným druhům.Stromokruh říká, že ve stromech je ukryto mnoho symboliky a přiřazuje určitým částem roku jisté předpoklady a vlastnosti. Vyhledej-te si strom podle data svého narození, a do-zvíte se o svých silných i slabých stránkách a na co si dát pozor.Stromy pozoruhodné jsou velmi cennou ka-pitolou. Uvádí stromy, které autorky zau-jaly, ačkoliv nejsou památné ani evidované – vydáním knihy již vlastně evidované jsou. Takových stromů je uvedeno devadesát včet-ně lokace a obvodu, a tak se k nim mohou ochránci přírody vracet i po letech. Za pade-sát či sto let jich deset či dvacet jistě postoupí mezi největší památné stromy v kraji.Rozhodně mohu knihu doporučit všem mi-lovníkům naší přírody k zakoupení, prostudo-vání i cestování krajem Čáslavska, Kutnohor-ska a Železných hor.

Pavel Kyzlíkdendrologická pobočka

České lesnické společnosti

Rostislav Pospíšil


Ekologická poradna

Auto, vlak či letadloVolba mezi dopravními prostředky pro daleké cestování představuje často prubířský kámen naší snahy o ekologicky příznivé chování. Le-tět, či neletět, když jsou letenky levnější než jízdenka, úspora času je obrovská a odpadá dlouhé cestovní nepohodlí? V tu chvíli je těž-ké si představit, jak velkou zátěž pro klima představuje zrovna náš let – zdá se přece, že létají všichni a nikdo se tím netrápí.Nedávno jsme na jednom semináři zkusmo určovali uhlíkovou stopu našeho životního stylu (tzn. množství emisí skleníkových ply-nů, které svými každodenními aktivitami produkujeme). Finka jménem Anni si stopu nastavila velmi vysokou, ačkoliv jsme o ní vě-děli, že nejezdí autem, nakupuje lokální a bio potraviny, nevytváří zbytečný odpad, vše recykluje a bydlí v dobře zatepleném úspor-ném domě. Na otázku proč odpověděla, že zkrátka několikrát za rok létá letadlem. Přes-ně tohle se dozvíte i vy, pokud si spočítáte vlastní uhlíkovou stopu: jeden let letadlem ji dokáže navýšit zcela neúměrně vašim ostat-ním aktivitám. Koneckonců, v poslední době je na Západě počítání uhlíkové stopy doslova trendem, který se pozvolna šíří i k nám. Kal-kulačky emisí jsou jednoduchým a názorným nástrojem k uvědomění si vlastní zodpověd-nosti za změny klimatu, a kromě toho jimi také můžeme srovnávat různé varianty život-ních stylů, a vytvořit si tak vlastní laťku envi-ronmentálně příznivého chování.Pokud se právě zamýšlíte nad volbou vhod-ného dopravního prostředku pro letní dovo-lenou, bude se vám hodit kalkulačka emisí, která umí rychle porovnat auto, vlak či leta-dlo. Rozhodla jsem se vyzkoušet několik kal-kulaček, abych zjistila, jak velký oblak emisí uniká naší pozornosti u každého dopravního prostředku. Vybrala jsem si modelovou evrop-skou trasu, zpáteční cestu Praha–Stockholm, která je pro letadlo dlouhá 2 100 km, pro auto a vlak cca 3 000 km. U auta jsem před-pokládala spotřebu benzinu 6,8 l/100 km. Výsledky jsem trochu očekávala – kalkulačky neměří stejně.

Jak se v nich vyznatKalkulačka České klimatické koalice, která je zatím nejkomplexnějším projektem svého druhu v českém prostředí, určila pro letadlo 400 kg emisí na pasažéra, pro auto 400 kg na vozidlo, pro vlak cca 100 kg na pasažéra. Kal-

Jak cestovat bez rance emisíVeronika Fišerová

kulačka Nadace Partnerství letadlu ubrala na 336 kg a autu přidala na 434 kg. Kalkulačka Evropské komise počítá pouze úspory, ne ná-klady, ale opět byl výsledek podobný. 430 kg pro letadlo i auto spočítala i kalkulačka spo-lečnosti Carbon Footprint, zatímco vlak získal 50 kg. Kalkulačka společnosti Climate Care letadlu naměřila pouze 260 kg a autu 440 kg. Algoritmem uvedeným na webu České kli-matické koalice, kdy se projeté litry benzinu násobí číslem 2,29, jsem navíc stanovila pro auto 467 kg. Paletu závěrů jsem hodlala do-plnit dvěma německými kalkulačkami, které mě ovšem docela překvapily.Kalkulačka od sdružení Atmosfair měřila leta-dlu tvrdošíjně 700 kg. Nejdříve mě napadlo, že Atmosfair jako organizace zaměřená na off seting, tedy na inkasování dobrovolných poplatků od jednotlivců i fi rem za vypouš-tění skleníkových plynů, číslo schválně zvy-šuje, aby lidé zaplatili více peněz za svůj let. Ovšem to vyvracela obsáhlá metodika, kterou Atmosfair ke kalkulačce publikuje. Vysoké číslo 660 kg pro letadlo poskytl vzápětí web Ecopassenger, který se stal pro svou komplex-nost i uživatelskou vstřícnost neofi ciálním ví-tězem kalkulaček. Auto zde získalo za cestu 490 kg a vlak 78 kg skleníkových plynů.

Čím jsou způsobeny rozdíly

v kalkulačkáchPouze u dvou posledně jmenovaných je možné prohlédnout si mnohostránkovou metodiku. Z ní je patrné, že to s letadly není jednoduché, protože nevypouštějí do ovzduší pouze oxid uhličitý, onen „uhlík“. Je nutné započítat také další skleníkové plyny jako oxidy dusíku, vodní páru a miniaturní pevné částice, které vytvářejí skleníkovou pokličku oblaků a bílých čar na obloze – neboli radi-ační index. Ale ten braly v úvahu i některé předchozí kalkulačky.Atmosfair navíc přebírá metodiku Mezivlád-ního panelu pro klimatické změny pro zo-hlednění aktuální koncentrace mraků a ozo-nu, jež letadlo vyrobí při delším letu ve výšce nad 9 km, který je pro oteplování atmosféry nebezpečnější než krátký let. Naproti tomu krátký let zase spotřebuje relativně více ener-gie na start a přistání, tedy i více litrů paliva na 100 km.Ecopassenger hodnotí mnoho faktorů, třeba typ stroje, obsazenost, výrobu a transport pa-liva nebo energetický mix států. Slouží záro-

veň jako vyhledání spojení, takže vidíte mapu i jízdní časy auta, vlaku a letadla. V grafech se zobrazuje kromě emisí také spotřeba energie a další látky znečišťující ovzduší. Celý projekt vymyslel Institut pro energii a environmen-tální výzkum v Heidelbergu, který se věnuje otázkám dopravy už dvě desítky let.

Výsledek emisních počtůZ výletu po kalkulačkách vyplývá, že vlak do Stockholmu za sebou nechá na pasažéra asi osmkrát menší dopad na klima než letadlo. U auta záleží na jeho obsazenosti, každo-pádně se však blíží spíše letadlu než vlaku, uvědomíme-li si, že bez našeho rozhodnutí by vůbec nevyjelo, a tak vypouští emise navíc. Připočtěme k tomu velikost a údržbu infra-struktury dálnic, zábor půdy pro obří letiště či hluk v jejich okolí. Být mezi 5 % lidí na Zemi, kteří létají letadly, může být opojné, ale za mnohametrákové rance emisí to nesto-jí. Poslední argument používám proti létání čím dál tím raději: prožitek pomalé cesty vla-kem ve srovnání s bleskurychlým přesunem přináší povědomí o tom, co je mezi dvěma místy, a daleko nejlépe tak odpovídá označe-ní cesta.Podíl dopravy na změnách klimatu zatím rychle roste, v České republice se blíží 15 % všech emisí skleníkových plynů (byť elektrár-ny ČEZu ještě nepředstihl). Naši poslanci už mají na stole návrh Evropské komise, která se chystá od roku 2011 rozšířit systém prodeje emisních povolenek také na leteckou dopra-vu. Možná se dočkáme velkých protestů aero-linek a zdražení letenek – přesněji řečeno na-rovnávání jejich stlačené ceny. Pokud ovšem parlament opět nerozdá k radosti lobbistů povolenky zdarma.

Veronika Fišerová (1986) pracuje v Ekologic-kém institutu Veronica a studuje environmen-talistiku a geografi i na Masarykově univerzitě, veronika.fi [email protected]

Odkazy na uhlíkové kalkulačky:www.kalkulacka.zmenaklimatu.czwww.emiseco2.czwww.ecopassenger.orgwww.atmosfair.dewww.mycarbonfootprint.euwww.carbonfootprint.comwww.jpmorganclimatecare.com

V létě bych ráda jela do Švédska a přemýšlím, zda cestovat vlakem, autem nebo letadlem. Vím, že letadlo je asi nejméně ekologický způsob, ale je v tom opravdu takový rozdíl?


Čísla, ktoré sú okolo obrazca, určujú, koľko políčok v danom riadku alebo stĺpci je vyfarbených tesne za sebou. Ak je čísel viac, znamená to, že medzi skupinami vyfarbených políčok musí byť aspoň 1 políčko prázdne (tzn. nevyfarbené). Vykreslite celý obrázok a zistite, aký živočích sa v ňom skrýva.

Pripravila Blanka Lehotská

Luštěnky

OrchisŘešení úlohy z minulého čísla

Kronika

Abychom povzbudili i ty, kteří si úlohu vyřeší, ale nemají čas nebo chuť řešení obkreslovat, rozhodli jsme se, že řešení této malované kří-žovky vyhodnotíme a odměníme samostatně ve dvou kategoriích. Stačí tedy poslat buď jen (a) název živočicha, nebo (b) vymalovaný ob-razec 15 × 15. Řešte, malujte, pište.

Řešení můžete zaslat do 20. května na adresu redakce, nejlépe e-mailem na: [email protected]. Nezapomeňte uvést svou přesnou poštovní adresu včetně PSČ.Vylosovaná správná řešení odměníme publikací z produkce Ekologického institutu Veronica.

Dobrovolní jihomoravští ochránci přírody, jejichž základní organizace jsou zastoupeny v Regionálním sdružení ČSOP v Brně, jed-noznačně podporují záměr ministerstva ži-votního prostředí ČR zajistit trvalou ochranu přírody v nivní krajině na soutoku Moravy a Dyje formou vyhlášení chráněné krajinné oblasti Soutok.Vyhlášením CHKO Soutok bude konečně naplněn dlouhodobý záměr jihomoravských ochránců přírody. Vždyť velkoplošnou ochra-nu lužní krajiny v oblasti soutoku Dyje a Mo-ravy uváděl již v roce 1947 doc. Jan Šmar-da ve svém návrhu chráněných území země Moravskoslezské. V 90. letech vznikla mezi-národní iniciativa Ekologické stavební kame-ny pro náš společný evropský dům, ve které byl zastoupen i Český svaz ochránců příro-dy. Jejím cílem bylo zajistit trvalou ochranu území s významnými přírodními hodnotami v oblasti bývalé železné opony. Jedním z na-vrhovaných ekologických stavebních kamenů celoevropského významu byly i lužní oblasti podél Dunaje, Dyje a Moravy.V sousedních státech byla vize trvalé velko-plošné ochrany cenné krajiny lužních lesů, nivních luk a mokřadů naplněna. Podunajské nivy v Rakousku jsou chráněny v národním parku Donauauen. Niva Moravy na Sloven-sku je chráněna v CHKO Záhorie, v Rakous-ku v chráněné krajinné oblasti (Landschafts-schutzgebiet) Marchauen. Vyhlášení CHKO Soutok tuto síť logicky doplňuje. Vznikne celoevropsky unikátní mezinárodní soustava území zajišťující ochranu přírodního dědictví ve vzácně zachované a jedinečné krajině širo-kých říčních niv.Vyhlášením CHKO Soutok rozhodně nedo-jde k významnému omezení hospodářských aktivit, založených na trvale udržitelném vyu-žití krajiny. Trvalá legislativní ochrana přírod-ních a kulturních hodnot krajiny významně zvýší prestiž jak území zařazeného do CHKO Soutok, tak i okolních obcí. Legislativní ochrana zabrání vzniku a realizaci záměrů, které mohou krajinu narušit či devastovat. Bude tak umožněn dlouhodobý ekonomický a sociální rozvoj založený na aktivitách šetr-ně využívajících místní zdroje a hodnoty to-hoto jedinečného krajinného prostoru.

Antonín BučekRada RS ČSOP Brno

2

2

3 3

9

11

3

3

2

2

2

2

2

2

2

2

2

2

2

3

3

2

3

1

2

3

5

6

3

1

2

2

2

3

3

2

2

2

2

2

12 13 3 3 2 2 2 2 2 2 2 3 3 13 12

3 1 2 3 5 6 3 1

Maľovaná krížovka

Stanovisko k vyhlášení

CHKO Soutok

Rada Regionálního sdružení Českého svazu ochránců přírody v Brně se v únoru 2010 zabývala připravovaným vyhlášením CHKO Soutok a vyda-la následující stanovisko:


Problematice migrace velkých savců se Ve-ronica věnovala před více než dvěma lety (6/2007, 1/2008). Jaká je aktuální situace na třech klíčových moravských trasách vlků, rysů a medvědů?

JablunkovskoJablunkovská brázda je vstupní branou vel-kých šelem ze Slezských Beskyd (kam mohou bez větších překážek migrovat ze Slovenska nebo Polska) do Moravskoslezských Beskyd, které hostí nejvíce velkých šelem všech tří druhů na Moravě.Před čtyřmi lety při prosazování kontroverzní automobilky Hyundai pod Beskydami politi-ci ekologickým organizacím slíbili (v rámci tzv. Deklarace porozumění), že budou eko-logickou újmu kompenzovat právě zajištěním průchodnosti Jablunkovské brázdy (mělo se tak stát do konce roku 2008), protože inten-zita dopravy na silnici I/11 mezi nošovickou automobilkou a její odnoží KIA v Žilině se výrazně zvýší. Zatímco schválit a postavit třísethektarovou továrnu se bez problémů povedlo do listopadu 2008, jediný ekodukt, překlenující frekventovaný čtyřpruh I/11 v horském průsmyku, je už třetím rokem pou-ze ve stadiu příprav (bez započetí jakéhokoliv rozhodovacího procesu).Na podzim 2007 o.s. Beskydčan a Hnutí DUHA namítaly, že návrh 40 metrů širokého ekoduktu je nejspíš pod hranicí funkčnosti pro velké šelmy. Ministerstvo životního pro-středí na základě dvou nezávislých posudků tyto připomínky nakonec uznalo, ale ekolo-gické organizace od té doby už na žádné jed-nání nepozvalo. Objevily se komplikace, kte-ré bylo lepší řešit raději za zavřenými dveřmi. Například vyšlo najevo, že na pozemku stát-ních lesů by kvůli 80 metrů širokému (tedy funkčnímu) ekoduktu muselo zaniknout vy-ústění jedné lesní cesty. Je sice nahraditelné (dřevo je možné vyvážet po cestě opačným směrem), ale vlastníkovi (tedy státu) by to přineslo „zvýšené ekonomické náklady“. Pro-to se ministerstvo životního prostředí s inves-torem (Ředitelství silnic a dálnic) dohodlo na „kompromisu“ – ekoduktu širokém 48 metrů. Hnutí DUHA si následně nechalo u Českého svazu stavebních inženýrů zpracovat alterna-tivní návrh ekoduktu, který by splňoval para-metry funkčnosti a náklady na jeho realizaci by byly srovnatelné s „kompromisním“ návr-hem ŘSD (cena do 200 milionů Kč). Nicmé-

Stezky velkých šelem přes Moravu ohroženyně půl roku po zveřejnění a zaslání alterna-tivní studie všem kompetentním orgánům se jejich pasivní přístup k řešení klíčového místa migrace nezměnil.

Moravská bránaO nic lepší není situace v Moravské bráně, kde ekodukt přes D47 (D1) u Hranic na Mo-ravě nebyl postaven, přestože to byla jedna z podmínek MŽP pro realizaci stavby. Ředi-telství silnic a dálnic začalo před dvěma lety jednat o změně výjimky – místo ekoduktu chtělo vykoupit a vysadit pruh lesa v ose mi-gračního koridoru, který by zvěř navedl ke stávajícím mostům, pod kterými by dálnici překonala. Nebyl by to až tak špatný nápad, kdyby s tímto návrhem investor přišel dříve, než dálnici vybudoval. Žádný ze stávajících mostů v ose koridoru totiž nesplňuje podmín-ky pro migraci prostorově náročných druhů velkých šelem. D47 byla otevřena loni v listo-padu, bez hranického ekoduktu nebo funkč-ního migračního koridoru mezi Oderskými a Hostýnskými vrchy.

VizovickoDalší důležitý koridor pro velké savce vede z Beskyd a Javorníků na jih do Vizovických vrchů a Bílých Karpat. Doposud je funkční, ale v budoucnu by jej měla přetnout kontro-verzní rychlostní silnice R49. V dokumentaci EIA zveřejněné v červenci loňského roku se však se žádnými opatřeními zabraňujícími přerušení důležitých migračních tahů nepočí-tá. Zde však můžeme ministerstvo životního prostředí zatím pochválit. Nekvalitně zpraco-vanou dokumentaci vrátilo k přepracování a na podnět Hnutí DUHA zrušilo také dvě zavádějící stanoviska krajského úřadu Zlín-ského kraje, která vyloučila, že R49 bude mít vliv na území soustavy Natura 2000 (tedy i na velké šelmy, které jsou v evropsky významné lokalitě Beskydy předmětem ochrany).

Bez průchodné krajiny to nepůjdePřestože je fragmentace krajiny zástavbou a dopravní infrastrukturou v odborných kruzích známým a diskutovaným tématem, v praxi nejsou (alespoň na Moravě) realizo-vána téměř žádná funkční opatření, která by vedla k zajištění dobré průchodnosti krajiny. Investoři často svévolně mění podmínky, kte-ré jim orgány ochrany přírody udělily, a státní

ochrana přírody tahá bohužel za kratší konec lana, když nedokáže důrazně prosadit své po-žadavky do praxe. Jednou světlou výjimkou je optimalizace železničního koridoru Bystřice nad Olší – státní hranice ČR/SR (na Jablun-kovsku), kde jsou na nátlak nevládních orga-nizací právě budovány dva funkční podchody pro migrace velkých savců.Jaký bude osud velkých šelem v dalších de-setiletích, záleží i na tom, jak průchodnou krajinu dokážeme udržet. Bez zachování kontaktu se slovenskými populacemi nebo navázání opětovného kontaktu se šumavskou populací (v případě rysa) jejich vyhlídky ne-jsou dobré.

Miroslav Kutalvedoucí programu ochrany velkých šelem,

Hnutí DUHA Olomouc.

Tma jizerských hor V rámci Mezinárodního roku astronomie 2009 byla 4. listopadu 2009 vyhlášena Jizer-ská oblast tmavé oblohy. Na realizaci tohoto evropského projektu spolupracují tři polské a tři české instituce – Astronomický ústav Wrocławské univerzity, Astronomický ústav Akademie věd ČR, Lesní správa Świeradów, Lesní správa Szklarska Poręba, Správa chrá-něné krajinné oblasti Jizerské hory a Lesy České republiky, Krajské ředitelství Liberec. Zaujímá území o rozloze necelých 75 km² v téměř neobydlené, od velkých měst dosta-tečně vzdálené části Jizerských hor. Rozkládá se podél horního toku řeky Jizery – zhruba od naší hory Smrk po polský Kozi Grzbiet.Pod otevřenou noční oblohou zde uvidíme na 2 000 hvězd a překrásný stříbřitý pás Mléčné dráhy. Jedná se o první přeshraniční oblast tohoto typu na světě. Je zřízena s cílem propagovat ochranu nočního životního prostředí a pro-vozovat astroturistiku. Zejména na polské straně se budují místa pro využití turisty, na české straně se zase počítá s veřejným pozo-rováním dalekohledy pod tmavou jizersko-horskou oblohou. První Astronomický den pro veřejnost proběhne na Jizerce v sobotu 22. května 2010, počínaje pozorováním Slun-ce od 13 hodin přes přednášky až po večerní pozorování oblohy, zdarma. Více na www.izera-darksky.eu.

Pavel SuchanAstronomický ústav AV ČR

Hlasujte pro Brněnský

strom rokuLetošní ročník ankety Brněnský strom roku se koná díky fi nanční podpoře Magistrátu města Brna již po jedenácté. I letos proběhne tradičním způsobem. Po shromáždění nomi-nací stromů, které jsou podle názoru občanů pro Brno významné, vyřadí komise všechny návrhy, které byly nominovány v předchozích deseti ročnících.Před oslavami Dne Země komise vybere de-set fi nalistů, které nafotíme a na pěti místech v Brně připravíme výstavu s hlasovacími líst-ky. Hlasovat pro svého kandidáta můžete ale i prostřednictvím našich internetových strá-nek www.veronica.cz/brnenskystrom nebo SMS zprávy, a to od 26. dubna.Vítězný strom si užije oslavu se všemi, kteří kolem letního slunovratu přijdou blahopřát. Loňskou oslavou byl poctěn buk lesní v zá-mecké zahradě Belcrediů v Brně-Líšni. Ve vedlejší kategorii strom u univerzity, školy a školky zvítězila líska turecká v areálu Vete-rinární a farmaceutické univerzity.Stromem hrdinou se nestal jeden strom, ale hned 400 borovic při ulici Horníkova, opět v Líšni. Podle investorského záměru fi rmy Qary na výstavbu domů a ubytovny měla být pokácena stovka zhruba třicetiletých stromů v blízkosti školy, sídliště a zdravotního stře-diska. Správní řízení k pokácení lesoparku provázely v průběhu ankety nesrovnalosti, nedodržování lhůt, zrychlená řízení, přesuny kompetencí. NESEHNUTÍ podalo proti sou-hlasnému rozhodnutí úřadů žalobu, ale než kauza prošla soudy, investor stromy i ve vege-tační době a v době hnízdění ptactva pokácel několik dní poté, co borovice cenu získaly. A to přes nesouhlas České inspekce životní-ho prostředí. Hrdiny se bohužel nepodařilo zachránit, přesto věříme, že naše anketa ne-nese smůlu a budeme rádi, když se zúčastníte hlasování i v roce 2010.

Romana Košťálováporadkyně Ekologického institutu Veronica

[email protected]


InzerceZprávy z Veroniky

Maud Kotasová

Podnikáte v souvislosti s přírodou?Inzerujte u nás, a jste za vodou.

Date post:	28-Aug-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY XXIV. ročník 2010...

Documents