16
Týdeník Církve československé husitské Český zápas Ročník: 98 | číslo: 47 | 25. listopadu 2018 | Cena: 10 Kč Raná církev a první křesťané
Týdeník Církve československé husitské
Český zápasRočník: 98 | číslo: 47 | 25. listopadu 2018 | Cena: 10 Kč
Raná církev a první křesťané
č. 47 25. 11. 2018
ediToRial • Ze živoTa CíRkve • nad PíSmem • Téma měSíCe: Raná CíRkev a PRvní křeSťané • ZPRávy
2 Český zápas
Ve Lnářích na Strakonicku žije dle posledních údajů Čes-kého statistického úřadu 708 obyvatel, což představujetéměř stejný počet lidí, kteří se v této obci k 1. srpnu 1920přihlásili k nově založené Církvi československé (husitské).Ve Lnářích v té době žilo 1055 obyvatel, k naší církvi sezde tak přihlásily celé dvě třetiny obce. Zásluhu na tom mělzejména farář CČS(H) Adolf Arnošt, který poté, co v červnu1920 „bez groše“ opustil zdi kláštera bosých augustiniánů,pracoval pro dílo nové církve v celém širokém kraji. Náboženská obec si pro bohoslužby zvolila kostel sv.Mikuláše, který nicméně r. 1924 musela pro zásah úřadůvrátit katolické církvi a věřící se k bohoslužbám scházeliv sále hostince „Na Panské“. Po 2. světové válce věno-val naší církvi hostinský p. Florián pozemek, kde bylana místo starého dřevěného kuželníku roku 1948 postavena a 21. listopadu slavnostněotevřena stávající modlitebna. Martin Jindra, redakce
ediToRial
Jak JSme na Tom, křeSťané?naše identita jako jednotlivých lidskýchbytostí je nesporně modelována a ovliv-něna přednostně našimi rodiči, předkya prapředky; jejich dna jsme nositelia jejich životní modely více či méně vě-domě neseme a předáváme dál. Je vázána i na nejrůznější příběhy trado-vané v rodinách po celé generace... Jako společenství církve pak naši iden-titu můžeme vztahovat k matkáma otcům, k našim předchůdcům ve víře,až k těm nejstarším z křesťanů… kdo byliti první Petrové, Pavlové, Jakubové? Co je na Ježíšovi tak uchvátilo, že odpo-věděli na jeho výzvy a následovali ho –mnozí doslova na (za) samou hranici ži-vota? Co znamená jejich marana tha? Čímnás dnes zkušenosti a osudy těchto odváž-ných – pro někoho snad až fanaticky za-ujatých - sester a bratrů mohou oslovit,obohatit, a do jaké míry je jejich odkazrelevantní v naší situaci ve světě? do jakémíry reflektuje dnešní pojetí liturgie,svátostí, vyučování náboženství, původnípraxi Ježíše a jeho následovníků? Jsme ve srovnání s Ježíšovými následov-níky věrohodní v našich křesťanských ži-votech či v šíření víry mezi ty, jež úžasnázpráva o kristu ještě stále neoslovila? některé z odpovědí na tyto otázky se po-kusili naznačit autoři tohoto čísla, namnoho z nich si nicméně musí odpově-dět každý sám… Jak jsme na tom s našíkřestanskou vírou? redakce
Ze živoTa CíRkve
Týdeník Církve československé husitské. Vydává:Ústřední rada Církve československé husitské,
Wuchterlova 5, 160 00 Praha 6. Vedoucí redaktorka: ThDr. Klára Břeňová,
redaktoři: Mgr. Jan Zítka, Mgr. Ervín Kukuczka, Milan Udržal, grafik.
Šéfredaktorka Cesty: Mgr. Jana Krajčiříková. Tel. redakce: 220 398 107; e-mail:
[email protected] Tisk: Grafotechna. Distribuce a reklamace: ADLEX, spol. s r. o.,
Xaveriova 1888/45, Praha 5 150 00Redakce si vyhrazuje právo na úpravy
a krácení příspěvků. Předplatné: Mgr. Jitka Wendlíková, tel.: 220 398 117,
e-mail: [email protected]
Ilustrace na obálce a na straně 5 a 7 jsoupřevzaty z www.pixabay.com.Obrazy Krista na straně 4 a 10 pochází zesoukromého archivu bratra Filipa Štojdla. Osmičkové výročí také ve Lnářích
Sto let od konce války připomněloslavnostní shromážděníKostel sv. Mikuláše na pražském Staroměstském náměstí patřil vzpomínce na vá-lečné hrdiny a oběti. V sobotu 10. listopadu 2018, tedy v předvečer Dne válečnýchveteránů, 100. výročí ukončení první světové války a také 79. výročí úmrtí JanaOpletala, se tam konalo slavnostní shromáždění. Pobožnost podle Františka Ka-louse sloužili patriarcha Tomáš Butta, pražský biskup David Tonzar a kázání pro-nesl královéhradecký biskup Pavel Pechanec.
Na klopách pořadatelů a mnoha účastníkůakce nechyběl symbol Dne veteránů -květ vlčího máku. A v tištěném programujsme si mohli přečíst zamyšlení o váleč-ných konfliktech, ochraně a záchraně lid-ského života z pera biskupa Tonzara,který přivítal shromážděné v chrámu sv.Mikuláše. „Život je dar Boží, a tak nikdojiný nemá právo sáhnout na život druhéhočlověka. Každý napadený však má plnéprávo bránit svůj život, neboť brání darBoží,“ zmiňuje David Tonzar. Biskup
Pavel Pechanec si pro své kázání vybraltext Janova evangelia 13,33-35. Při ve-dení závěrečné části pobožnosti patriar-cha Tomáš Butta v modlitbě vzpomněl naty, kteří položili svůj život za svobodu na
bojištích první světové války, ale i v poz-dějších dobách ohrožení a ztráty svobody,dále na studenta medicíny Jana Opletala,člena CČSH. Mezi hosty z řad představi-telů veřejného a politického života byli místopředseda vlády a ministr vnitra JanHamáček a ve své promluvě hovořil mj.o tom, že Den válečných veteránů patřívšem obětem všech válek. „…protožekaždý lidský život má stejnou cenu a kaž-dého zmařeného života je stejná škoda.“Také velvyslanec Slovenska v ČR Peter
Weiss přijal pozvání do kostela sv.Mikuláše. Svůj pohled do historiea úvahu nad současností zakončilslovy: „Myslím si, že to sté výročí,které si zítra připomeneme (11. 11.2018, pozn. red.) by nás mělo véstk tomu, abychom si vážili míru,abychom nedopustili válku a vážilisi svobody nejen své, ale i svo-body těch druhých, našich bliž-ních. A myslím si, že v tom my,Češi a Slováci, vždy budeme držet
spolu.“ Program shromáždění modero-val Jiří Werich Petrášek, vystoupil Praž-ský smíšený sbor s dirigentem JiřímPetrdlíkem a na varhany doprovázeli JanSteyer a Bohumír Rabas. (red)
P o d ě k o v á n í
DOMOV U SPASITELE, středisko Husitské diakonie ve Frýdlantu, chce touto cestou co nejsrdečněji poděkovat dárcům finančníchpříspěvků na nákup elektrické zvedací vany Classic Line od firmy ARJO v hodnotě 259 748 Kč. Na financování se podílela Královéhradecká diecéze CČSH v částce 74 500 Kč a Nadace PRECIOSA částkou 40 000 Kč. Bez pomocitěchto dárců bychom si nákup tohoto velmi potřebného zařízení pro naše klienty nemohli dovolit. Ještě jednou moc děkujeme.
Eva Crhová, ředitelka Domova
Český zápas 3č. 47 25. 11. 2018
ediToRial • Ze živoTa CíRkve • nad PíSmem • Téma měSíCe: Raná CíRkev a PRvní křeSťané • ZPRávy
Advent a Vánoce v RokycanechAdventní pobožnosti se konají v evangelické modlitebně vždy ve čtvrtek v 15.30 hodin. Slouží: 29. 11. Jitka Wendlíková, 6. 12. Tomáš Procházka, 13. 12. Daniel Majer, 20. 12. Jaroslava Švábová.Bohoslužby o Vánocích pořádáme také v evangelické modlitebně:25. 12. ve 14 hodin, káže Jiří Chytil, 30. 12. v 15.30 hodin, káže Jiří Chytil.1. 1. 2019 budou hudební nešpory v 15.30 hodin. Káže J. Švábová, spolu s ní slouží též V. Basáková, E. Mucipiová a J. Holý.
Sestra Olga se narodila 18. 11. 1928 v Hranicích na Moravě.Její otec, ruský legionář, byl zraněn v bitvě u Zborova; s legio-náři doputoval až do Vladivostoku a cesta zpět a do vlasti se„protáhla“ na dlouhé dva roky. Maminka Štěpánka, rozená No-váková, byla v domácnosti. Své dětství prožívala sestra Olgav Drahotuších a místní farář a pozdější olomoucký biskup Fran-tišek Sedláček měl zásluhu na tom, že se po ukon-čení gymnázia rozhodla pro studium bohosloví.Z jeho rukou přijala také kněžské svěcení dne 16.11. 1952. Postupně sloužila v náboženských ob-cích Drahotuše, Konice, Vsetín, Jeseník, Prostě-jov, Kroměříž, Morkovice a Zborovice. Se svýmmanželem ThDr. Rudolfem Medkem prožili 63 letspolečného života a radovali se z dcery Ireny, třívnoučat a dvou pravnoučat. A jak už to v životěchodí, přišla smrt jejího manžela (29. 1. 2015)a za chvíli i zdravotní problémy, a proto je dnessestra Olga klientkou Domova důstojného stářív Brně – Maloměřicích. Ale dost už životopisných dat. Ráda bych připojila vzpomínkuna událost zhruba před 2 lety. V rámci zastupování jsem slou-žila v NO Morkovice a po bohoslužbách začala jedna ze sestervzpomínat na mladičkou duchovní, která u nich před mnohaléty ve velice těžkých podmínkách sloužila a zůstává trvale za-psána v jejím srdci. A tak jsem jim přichystala překvapení
a tuto „mladičkou“ duchovní jsem na příští bohoslužbu při-vezla. Bylo to úžasné setkání, plné vzpomínek, slz radostia slov vděčnosti; setkání obce se svou milovanou farářkou. Se sestrou Olinkou mě pojí víc než 30 let přátelství. A tak bychu příležitosti jejích dvou jubileí chtěla poděkovat především zaživot naplněný jistotou, že: „Nikdo není skálou jako náš Bůh.“
Vzpomínám na mnohé těžké okamžiky, o nichž miona i její muž tu a tam vyprávěli; vše překonávaliv síle své víry. Před očima mi běží i spousta úplněobyčejných rozhovorů o službě duchovního, o ra-dostech i těžkostech, které doba i život přinášely.A tak dnes vzpomínám a děkuji. Děkuji Pánu zaživot sestry Olgy, za dary Ducha, kterými ji proslužbu na své vinici obdaroval. A sestře Olince zato, že se stala mou dobrou přítelkyní. V HeslechJednoty bratrské je pro den jejího svěcení uvedentext: „Nikdo není skálou jako náš Bůh.“ (1 S 2,2). A pro den, kdy slaví 90 let života (18. 11. 2018), smíme číst slova: „Mne oslaví ten,
kdo přinese oběť díků, ten, kdo jde mou cestou, tomu dám za-kusit Boží spásu.“ (Ž 50,23) A já bych chtěla dnes vydat svě-dectví o tom, že sestra Olga Medková se tak celým svýmživotem snaží žít a Pán ji potěšuje, odměňuje a sílí svou blíz-kostí a milostí.
Iva Pospíšilová
66 let kněžské služby a 90 let životaMedailon Olgy Medkové
advent spojený s kulturním programem je v náboženské obciStudénka v okrese Nový Jičín již tradicí. Členky rady staršíchzvou hosty – sólisty či pěvecké sbory, ale také děti a žáky škol,aby během celého adventu přinášely hudební zážitky přímov prostorách modlitebny ve Studénce. Letos připravili žáci vý-tvarného oboru ZUŠ výstavu svých prací, která bude od počátkuadventu do konce vánočního času zdobit naše bohoslužebnéprostory. Její slavnostní otevření se uskuteční 30. 11. 2018.
Výtvarníky doplní spolužáci hudeb-ního oddělení školy koncertem.
14. prosince přijede Pěvecký sbor Slezské univerzity Opava,aby všem zájemcům o sborovou tvorbu přinesl radost z oče-kávání Vánoc.Živý betlém 21. 12. již po sedmé připravují žáci 1. stupněZŠ TGM a publikum vyslechne v podání těch nejmenšíchnejen koledy, ale i písně o zimě. Obyvatelé Studénky majímožnost poznat, jak žije NO a co vše pro veřejnost letospřipravila.Všem přejeme příjemný sváteční čas.
Adventní čas a náboženská obec ve Studénce
č. 47 25. 11. 2018
ediToRial • Ze živoTa CíRkve • nad PíSmem • Téma měSíCe: Raná CíRkev a PRvní křeSťané • ZPRávy
4 Český zápasInvestor: CČSH, architektonický návrh: Ing. arch. Jiří Gebert, realizace: APM stavební, foto: Václav Drašnar
V našem městě je velmi činný pán, jeho věk se, myslím, blíží k de-vadesátce. Přesto jeho práce a přítomnost je v našem městě stálevelmi znatelná. Pomáhá vydávat regionální historicko-etnogra-fický časopis, sepisuje knihy, které popisují kulturní a historické
dění města, je všudetam, kde se něcoděje. Když jsem byljednou u něj na ná-vštěvě, bavili jsmese o tom, kde na tovšechno bere sílua chuť. Řekl mi:„Víte, pane faráři, jásvou prací sloužímKristu králi.“ Od tédoby, když jsem bylunavený nebo se mido něčeho nechtělo,jsem si na něj mno-hokrát vzpomněl.Vždyť i já mámsloužit Kristu králi. Představme si roz-hovor mezi Ježíšema Pilátem. Římskýmocenský zástupceje plný síly, čistý,
voňavý, drahocenně oblečený, a přesto vnitřně nepokojný, plnýhněvu, nedůvěry k lidem okolo, plný strachu z budoucnosti.Ježíš má na sobě starý šat, je unavený po celonoční modlitbě,zatýkání, výslechu před veleknězem. Přestože ví, co ho čeká,je plný vnitřního klidu a důvěry. On byl pravým králem, jehožkrálovství nebylo a není z tohoto světa. Uvěřit v Krista znamená Boží věčnou přítomnost provázat, pro-lnout s naší všednodenní přítomností. Otevřít své srdce Božílásce, Boží dobrotě, Božímu království. Tak jako to činil Ježíš.Přeskládat žebříček životních hodnot. Ježíš netoužil po tom mítpeníze, ani moc, ani úspěch v lidské společnosti, netoužil poslávě, vždyť těm, které uzdravil, zakázal mluvit o jeho moc-ných činech. A i nám Ježíš přikazuje: „Když ty chceš činit dob-rodiní, nechtěj budit pozornost...“ (Mt 6,2). Věřit v Krista krále znamená vědět, že to co s láskou a v láscekonám pro větší slávu Boží, co konám ve jménu Kristově, másmysl, i když to zrovna nemusí být v tu chvíli pro mě výhodné,výnosné a lidmi ohodnocené. Ježíš skončil na kříži, zbičován,mnohými opuštěn. V této bezmoci se stal skutečně mocným krá-lem králů. Jeho vzkříšení svědčí o tom, že síla a moc tohotosvěta nemůže zvítězit nad Božím královstvím.
A jak jsme na tom my? Nevzdáváme se své víry, ideálů přílišbrzy? Netoužíme tak jako učedníci po církvi, jež se bude pro-sazovat v tomto světě? Ale pozor! Cestou toho, v něhož jsmeuvěřili, nebyla cesta slávy ani politické moci ani existenční jis-toty. To všechno jsou prostředky, které můžou být příjemnéa někdy snad i užitečné, ale nejsou to cesty Božího království.Ježíš sám je ta cesta, pravda i život. Tam, kde ho následujemev jeho pokoře, trpělivosti, obětavosti a snaze o pochopení, tammu sloužíme. Je několik cvičení, která nám mohou pomoci nanaší cestě za Kristem. Začít můžeme tam, kde se sami sebe zep-táme: „Chtěl bych, aby druzí dělali to samé, co konám já?“ Zadruhé: „Budou si mě moje děti vážit za to, co dělám?“ (Nepléstsi s často používaným: „Bude to výhodné, užitečné pro mojeděti?“) Za třetí: „Věnoval bych se tomu, co činím, kdybych mělposlední den svého života? Co bych dělal jinak?“ A posledníotázka je zároveň nejdůležitější: „Co by na mém místě dělalKristus?“Není nutné se ihned stát duchovním supermanem, ale najít svémísto v tomto světě, přijmout svůj kříž a s pohledem upřenýmna Krista ho trpělivě nést. Vždyť již přichází ten, jehož krví jsmezproštěni hříchů, jenž je Alfa i Omega, který jest, který byla který přichází, Všemohoucí. David Smetana
Pro koho a pro co se namáháme? Jan 18,33-37
DVacáTá SeDMá neDěle PO SVaTéM Duchu
Bože, předej své soudy králi a svou spravedlnost králov-skému synu, aby obhajoval tvůj lid spravedlivě a tvé poní-žené podle práva. (Žalm 72,1-2)
První čtení: Daniel 7,9-10.13-14
Tužby pro dobu po Duchu svatém (VII):2. Abychom za naše vykoupení vděčni byli a ke spáse bližních pra-covali, modleme se k Hospodinu. 3. Abychom znamení času rozeznávali a duchovně bdělými zůstá-vali, modleme se k Hospodinu.
Modlitba před čtením ze sv. Písem: Panovníku Hospodine, svého Syna jsi pomazal na velekněze a krále.Jeho spásným dílem obnov celé stvoření a sjednoť všechny národypod jeho milostivou vládou! Osviť nás, Bože, svým svatým Duchem,ať slyšíme slova Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.
Druhé čtení: Zjevení 1,4b-8 evangelium: Jan 18,33-37Verš k obětování: Žalm 21,2.4 Verš k požehnání: Marek 11,10
Modlitba k požehnání:Panovníku Hospodine, ze své milosti jsi nás učinil královským kněž-stvem svého Syna, abychom hlásali tvé mocné skutky. Vyšli nássvědčit o jeho vítězství nad smrtí a jeho věčném království, abyvšichni lidé spatřili podivuhodné světlo Kristovo! Jemu buď slávanavěky. Amen.
Vhodné písně: 31, 37, 59, 64, 68, 75, 82, 83, 88, 269, 303
nad PíSmem
Ježíši, chtěl bych se s tebou radovat i s tebou trpět, tobě sloužit a pro tvou slávu se namáhat.
To vše však dokážu pouze s pomocí tvého svatého ducha.Prosím, obdař mne jeho blízkostí.
amen.
č. 47 25. 11. 2018
ediToRial • Ze živoTa CíRkve • nad PíSmem • Téma měSíCe: Raná CíRkev a PRvní křeSťané• ZPRávy
Český zápas 5
Místem první křesťanské obce byl Jeruza-lém. Charakteristickými znaky této prvníobce bylo zvěstování Ježíše jako Mesiáše,výzva k pokání a křestní praxe, modlitbya společné jídlo, „lámání chleba“, kteréchápeme jako slavení večeře Páně, alei jako rozdělování jídla chudým – diakonii(Sk 2,41-47). Svobodný vztah k majetkuu prvních křesťanů byl dán zejména inten-zívním očekáváním konce starého věkua příchodu dokonalého nového věku (Sk4,32-37). První křesťané žili očekávánímdruhého příchodu Ježíše Krista. Misie prvních křesťanů byla po příkladuJežíše zaměřena výlučně na židy. Misiemezi pohany byla iniciována kruhem,k němuž patřil diakon Štěpán (Sk 6,1).Byli to tzv. helenisté, řecky mluvící židéžijící v Jeruzalémě. Kvůli pronásledovánímuseli křesťané uprchnout z Jeruzalémapřes Samaří do Syrské Antiochie. Nejvýznamnějším představitelem misiemezi pohany se stal apoštol Pavel. Pod-nikl náročné misijní cesty a mnohokrátbyl vystaven nebezpečí i ohrožení života(2 K 11,23-27). Jeho dopisy do obcív Tesalonice, Korintu, Galacii, Říměa dalších nám umožňují nahlédnout dozpůsobu misionářské práce, ale také doživota, složení i problémů pohanokřes-ťanských obcí. Všechno nebylo zdalekaideální, jak se dovídáme například z jeho1. listu do Korintu. Křesťané se dělili narůzné směry (1 K 1,10nn), někteří z nichnebyli příkladem pro okolí svou morálnípokleslostí (1 K 5,1). Jedinci řešili svéspory před světským soudem (1 K 6,1).Pavel se k tomu vyjadřuje a zasahujes autoritou apoštola a pastýře.
V prvním listě Petrově je vyslovena mi-sijní strategie v pohanském nepřátelskémprostředí, kterým bylo římské impérium.Nejde o vzpouru, ale naopak podřízení sepožadavkům úřadů ve smyslu respekto-vání panovníka a jeho úředníků, plnění
daňových povinností a občanskou bez-úhonnost. Tím si křesťané mohli získatdůvěru svého okolí (1 Pt 3,13.16n). Totoobčansky bezúhonné jednání křesťanůmělo vliv na okolí, a to i v čase pronásle-dování a perzekucí. Napětí existovalo především mezi žido-křesťanstvím a pohanokřesťanstvím,které odmítalo židovský zákon. Nakonecpřevládlo pohanokřesťanství. Rozchodse židovstvím znamenal, že se křesťan-ství stalo světovým náboženstvím. Vli-vem Pavlova křesťanského universa-lismu se tak křesťanství rozšířilo v mno-ha městech v oblasti Středozemníhomoře doby helenismu.Na začátku prvotní církve bylo jen několikJežíšových učedníků a apoštolů. Nestalase z nich izolovaná skupina, která by za-nedlouho zanikla. Naopak misijní a zvěs-tovatelskou činností prvotní církev za-sáhla hlavní města a místa antického ži-vota. Rychlost šíření je překvapující. Nasklonku třetího století se církev jevilavedle římského impéria jako nejrozšíře-nější a nejjednotnější organizace. Toto počáteční období mělo velký vý-znam v křesťanské tradici a má i v pří-tomnosti. Apoštolové – Petr, Pavel,Jakub, Jan, Tomáš a další si získali záhyv církvi významné místo mezi všemisvědky a mučedníky. Stali se ve zbožnostiv průběhu staletí i předmětem zvláštníúcty. Jejich jmény jsou označeny kostely,mají místo v křesťanském kalendáři a ne-spočetněkrát se vyskytuje v církevnímumění jejich vyobrazení. Vždyť se jed-nalo o ty, kteří byli v časové i prostorovéblízkosti Ježíše Krista a bez nich by se anik nám nedostalo evangelium.
Tomáš Butta,patriarcha
Apoštolové a život prvních křesťanůinspiroval české náboženské mysli-tele jako například Matěje z Janova,Jana Husa, Jana Rokycanu a další.Ideál prvotní církve sehrál význam-nou roli v době reformace. Do proti-kladu byla reformátory stavěnacírkev počátečního období a tehdejšíhierarchicky členěná, hospodářskya politicky mocná církev středověku.Od dob renesance byl zájem o tototéma provázen i kritickým zkoumá-ním starověkých literárních památeka novými archeologickými objevy.Bylo činěno nespočet pokusů teologya historiky zrekonstruovat více čiméně věrohodný obraz životaprvních křesťanů. Přehlížíme-li lite-rární prameny pro rekonstrukci ob-razu prvotní církve, zjišťujeme, žemimobiblických zpráv není přílišmnoho ani z židovského prostředí anize svědectví antického písemnictvíz prvních dvou století. Základnímpramenem pro poznání počátků křes-ťanství je především Bible, a to jejídruhá část – Nový zákon. Cenné jsoudopisy apoštola Pavla i jiné epištoly,právě tak jako novozákonní kniha na-zvaná Skutky apoštolů.
Pohledy do časů prvotní církve
cíRKeV - TheanDRIcKé SPOlečenSTVí
Kristova církev je tady dva tisíce let. Teo-log Hans Küng ve své knize Co je církevpíše: „Lidská církev, která je z Boží mi-losti i Boží církví, se projevuje jako spo-lečenství, které je při vší hříšnosti i svatéa při vší svatosti i hříšné.“ NásledovníciJežíše Krista byli lidé z masa a kostí. Cír-kev, která vznikla na svátek Letnic v Je-ruzalémě, měla od počátku theandrickou(boholidskou) povahu. Na jedné straně tobyl oheň Ducha svatého, na straně druhélidské slabosti. Boží působení a milost,Kristova přítomnost ve svátostechi ve společenství, vanutí Ducha svatého,jeho posvěcení a vedení – to vše je bož-ský princip, bez kterého by církev bylajen samozvaným klubem. Lidské do-mněnky, vedení, slabost a omylnost,chybná rozhodnutí, nepřátelství a nejed-nota – to vše je lidská stránka církve. Natéto periferii, kde se potkává božské s lid-ským, rosteme a učíme se základní abe-cedě Božího života.Věděli to apoštolové a věděli to také je-jich následovníci. Proto se nikdy nepova-žovali za neomylné ani nadřazené bytosti.Byli si dobře vědomi skutečnosti, že Pánje jenom jeden a oni jsou všichni jehožáci. Tato přirozená praxe byla v pozdějšícírkvi nesčetněkrát porušována. Od Mi-lánského ediktu (r. 313) nastal mezi Kris-tovými následovníky urputný boj o moca postavení. Církev jako celek, ale i jed-notlivci si začali osobovat právo rozho-dovat o tom, co je pravda, kde je pravda,kdo bude zatracen a kdo zachráněný. Nej-sme neomylní, nemáme patent na pravdua nejsme tu od toho, abychom druhýmněco nařizovali a zakazovali. To jenomdémon pýchy zaslepil náš zrak a naše egajeho hru s radostí přijala. Proto potřebu-jeme opět najít ztracenou pokoru a moud-rost Ducha, kterými disponovali autentičtíKristovi služebníci.
he hODOS
Věřící v rané církvi si navzájem neříkali„křesťané“. Víru, kterou vyznávali, nazý-
vali „he hodos“ (řecky ta cesta). Následo-vání svého Pána, Ježíše Krista, chápalijako projev svobodného rozhodnutí, kterébylo stvrzeno křtem, dále pak modlit-bami, slavením a přijímáním chlebaa vína jako těla a krve Kristovy. Důleži-tým pojivem byla vnitřní zkušenosts Kristem, mystická rovina, ne vnější ob-řadnictví. Neexistoval jednotný dogma-tický systém, který by vyznavače „técesty“ pevně svazoval. Na textech apoš-tolských otců, nebo pak apologetů, jevidět pluralita názorů, která zrcadlí to, copřijali od svých předchůdců.Zajímavá je v tomto směru teologie Ře-hoře z Nyssy, kterého ctí křesťanský Vý-chod i Západ jako světce a jednohoz největších učitelů církve. Řehoř učío „věčném hledání“ pravdy, moudrosti,poznání a Boha. Píše: „Neboť hledánía nacházení nejsou dvě různé věci, alesmyslem hledání je toto hledání samotné.Pravým okamžikem pro takovéto hledáníje celý život.“ Řehoř ve svém díle rozvíjímyšlenku „nekonečné cesty“ a neustá-lého otevírání se podnětům, které nás pře-sahují. Ani posmrtná blaženost není podleŘehoře dosažením jakési statiky, ale dal-ším otevřením se nedosažitelnému a ne-definovatelnému Bohu. Na tato vzácná slova církev v dalších sto-letích úplně zapomněla. Ve středověku,kdy oficiální církevní linie přitáhla opratě,je vidět, že svoboda vnímání a pluralitabyly potlačeny. Také dnešní fundamenta-listické buňky přítomné v každé konfesimají ve všem jasno. Jaképak neustálé hle-dání, otevírání se? Jenže tady je kámenúrazu, jestliže jsme uvězněni ve svýchbunkrech, ani nás nenapadne vylézt ven,na vzduch, na světlo Boží, abychom zjis-tili, že ve svých norách pěstujeme plevela ne pravdu. Řehoř učí, že ten, kdo věčněhledá, je věčně otevřený. Kdo je otevřený,nemůže nikdy definitivně říci: Jsem v cíli,já mám pravdu, mne poslouchejte. Vzpomeňme si také na ono Augustinovovymezení křesťanské plurality: „V pod-statném jednota, v nepodstatném svo-
boda, ve všem pak láska.“ Není právě hehodos – ta cesta, otevřená a svobodnáKristova cesta nejlepším místem prozborcení zdí a předsudků v našichsrdcích? A následně také pro ekumenickýdialog a reálné sbližování se?
OčeKáVání PaRuSIe
Věřící v rané církvi očekávali druhý pří-chod Krista – parusii. Listy apoštola Pavlajsou prostoupeny narážkami na brzký pří-chod Páně (1 K 15,24n; 1 Te 4,15n atd.)Tato skutečnost bývá často kritizována zestrany skeptiků: Vidíte, oni čekali a žádnýJežíš nepřišel, vaše víra je jen výmysl.Nenechme se plést. První křesťané ne-byli naivní. Teologie zná několik foremparusie a ta závěrečná, která završujelidské dějiny, je jen jedna z nich. Předněnevnímejme Kristův příchod jako něcobudoucího, ale přítomného. Nahlížejmejej jako událost, která se děje tady a teď,která právě probíhá a na níž jsmeúčastni. Kristus je ve světě přece pří-tomen, jak nám zaslíbil: „A hle, já jsems vámi po všecky dny až do skonání to-hoto věku.“ (Mt 28,20) Je plně přítomentaké v Duchu svatém, který bez přestánívane. (J 14,26) Je přítomen ve svátostivečeře Páně. Je přítomen v našem utr-pení, bolesti a obětech, které prožíváme.Je přítomen v naší lásce.Proto se v rané církvi vžila vnitřní mod-litba: Pane, přijď (aramejsky marana tha,1 K 16,22). Křesťané se touto formoutaké zdravili a prožívali osobní parusii.Pro nás se může po dvou tisících letechopět stát důležitým duchovním impul-sem. Benediktinský mnich John Main za-vedl pro své žáky modlitbu marana thajako tzv. mantru (meditační formulku).Z jeho popudu vzniklo hnutí, které křes-ťanskou meditaci praktikuje.Naše modlitba: Pane, přijď, se proměnív niterné vzývání Krista a odevzdání seKristu. Je prosbou za jeho přítomnostv našem srdci i ve světě. Tady a teď. Nyníi navěky. Obzvláště v adventu by tato me-ditace měla být povinnou výbavou kaž-dého křesťana. Spojujeme se tak s ranoucírkví, se všemi následovníky Krista zevšech časů a míst a s Kristem samotným.Stačí se vnitřně ztišit a v duchu se nechatnést slovy: Pane, přijď nebo marana tha.Jako kdysi napsal Jan Amos Komenský:„Přijď, Králi slávy, Kníže míru, a vydejzemím žádoucí světlo, mír a spásu, abyvšichni mohli vidět nebesa na zemi.“
Juraj Jordán Dovala,brněnský biskup
ediToRial • Ze živoTa CíRkve • nad PíSmem • Téma měSíCe: Raná CíRkev a PRvní křeSťané • ZPRávy
6 Český zápas č. 47 25. 10. 2018
Raná církev jako pramen inspirace Při přemýšlení o rané církvi bychom se měli osvobodit od dvou zkreslených po-hledů: romantizujícího a degradujícího. První se pohybuje v intencích: raná cír-kev byla dokonalá, starala se o chudé, věřící se o všechno dělili a láska je provázelakaždý den. Druhý pohled, typický spíše pro ateistickou historiografii, vidí počátkykřesťanství jako koktejl nutných společenských změn a mytologie. Dejme stranoutyto dvě vyhraněné polarity a podívejme se, v čem nám může prvotní církev býtnadčasovou inspirací.
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
CESTA
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
81
Stř
ípky
z T
aizé
3. P
rost
ota
a je
dnod
ucho
st
Jed
na z
prvn
ích
věcí
, kte
ré m
ěv
Taiz
é oh
rom
ily, b
yla
skvě
lá o
rgan
i-za
ce. P
řest
o, ž
e bě
hem
léta
sem
kaž
dýtý
den
přijí
ždí n
ěkol
ik ti
síc
lidí,
kter
é je
potř
eba
rych
le z
areg
istr
ovat
, uby
tova
t,dá
t jim
pot
řebn
é in
form
ace
ana
krm
it je
,vš
echn
o fu
nguj
e be
zchy
bně.
Urč
itě je
toid
íky
dlou
hole
té p
raxi
.Vě
tšin
u vě
cí m
ají n
a st
aros
ti do
brov
ol-
níci
, pře
devš
ím ti
, kte
ří js
ou v
Taiz
é de
lší
dobu
– tř
eba
něko
lik m
ěsíc
ů ne
bo i
rok
čidv
a. T
i pot
om ry
chle
vyš
kolu
jí da
lší d
o-
brov
olní
ky z
řad
účas
tník
ů tý
denn
ích
poby
tů a
vysv
ětlu
jí jim
kon
krét
ní ú
koly
–ně
kdo
např
íkla
d po
máh
á př
i vyd
áván
íjíd
la, j
iní m
yjí n
ádob
í, da
lší u
klíz
ejí
umýv
árny
atd
. Věř
te, ž
e vě
tšin
ě lid
í tat
opr
áce
vůbe
c ne
vadí
– n
aopa
k, d
á se
při
ní u
žít i
spou
sta
legr
ace.
Poby
t vTa
izé
je n
esen
zás
adou
pro
stot
y
aje
dnod
ucho
sti,
což
se o
dráž
í iv
ubyt
ován
í ast
ravo
vání
.Vě
tšin
a po
utní
ků b
ydlí
ve s
tane
ch, z
byte
kpř
espá
vá v
nízk
ých
chat
kách
vm
ístn
os-
tech
po
čtyř
ech
na p
alan
dách
. Jíd
lo je
také
jedn
oduc
hé –
vět
šino
u ně
jaké
lušt
ěnin
y, p
řípad
ně tě
stov
iny,
mas
o je
nvý
jimeč
ně. O
no ta
ké u
vařit
pro
pět
tisí
clid
í nen
í žád
ná h
račk
a! R
ozho
dně
tu a
leni
kdo
nest
rádá
. Uby
tová
ní o
dpov
ídá
běžn
ým k
empů
m, t
akže
pro
mla
dé li
di,
kter
ých
tu je
vět
šina
, je
napr
osto
vyh
ovu-
jící.
Um
ývár
en je
tudo
st p
ro v
šech
ny.
Ahl
ad ta
ky n
ikdo
nem
á. V
odu
jem
ožné
si d
očer
pat
do v
last
ních
lahv
ína
řadě
mís
t vce
léve
snic
i, co
ž je
hlav
ně b
ěhem
hork
ých
letn
ích
měs
íců
nezb
ytné
.A
když
něk
dodo
stan
e př
ece
jen
chuť
třeb
a na
limon
ádu,
skl
enku
piva
neb
o ko
usek
piz
zy, m
ůže
si je
za
velm
i slu
šnou
cen
u ko
upit
na m
ístě
zvan
ém O
yak,
ovš
em a
lkoh
ol je
nv
omez
ené
míře
(1 s
klen
ku d
enně
). St
ej-
ně ta
k je
tu i
mož
nost
přip
ojen
í na
inte
r-ne
t – jd
e to
, ale
jen
na 1
5 m
inut
den
ně.
Vždy
ť jsm
e se
m p
řijel
i kvů
li ně
čem
ujin
ému
než
brou
zdán
í po
inte
rnet
u!JK
Mod
litba
Pane
Bož
e, d
ěkuj
eme
ti za
přík
lad
prvn
ích
křes
ťanů
, o k
terý
ch se
doz
vídá
me
z bi
blic
kékn
ihy
Skut
ků a
pošt
olsk
ých.
Pro
síme
tě, v
eď i
nás,
abyc
hom
spol
u ži
li v
lásc
e a
svor
nost
i,po
máh
ali s
i nav
záje
m a
spol
ečně
tě c
hvál
ili.
Amen
.
I tak
se
někd
y řík
á sy
mbo
lu, s
pojo
vané
mu
s pr
vním
ikř
esťa
ny. V
dob
ě, k
dy b
yli p
roná
sled
ován
i, po
užív
ali
jej j
ako
tajn
é zn
amen
í, he
slo,
kte
rým
se
navz
ájem
prok
azov
ali.
Slov
o IC
HTH
YS ře
cky
znam
ená
ryba
. Ryb
a sa
ma
oso
bě je
pro
kře
sťan
y ho
dně
důle
žitá
– v
zpom
eňm
eje
n, ž
e pr
vní J
ežíš
ovi u
čedn
íci b
yli r
ybář
i, že
jim
řekl
,že
z n
ich
učin
í ryb
áře
lidí,
pěti
chle
by a
dvě
ma
ry-
bam
i nas
ytil
tisíc
e hl
adov
ých,
o k
rálo
vstv
íne
besk
ém ře
kl, ž
e v
něm
bud
ou v
šich
ni ro
ztříd
ěni
jako
ryby
ulo
vené
v s
íti n
a ty
dob
ré a
špa
tné…
Tím
vša
k sy
mbo
lika
toho
to s
lova
nek
ončí
– je
hoje
dnot
livá
písm
ena
totiž
zár
oveň
tvoř
í zkr
atku
Ježí
šova
titu
lu –
Ježí
š Kr
istu
s, Bo
ží S
yn, S
pasi
tel.
V or
igin
ále
to je
Ἰησ
οῦς
Χρισ
τός,
Θεοῦ
Υἱός
, Σω
τήρ
- Iés
ús C
hris
tos T
heú
Hui
ós, S
ótér
.S
tímto
sym
bole
m s
e m
ůžet
e se
tkat
dod
nes
– ně
k-te
ří kř
esťa
né s
i nap
říkla
d dá
vají
sam
olep
ku s
rybo
una
svá
aut
a.JK
Ichth
ys
- Jež
íšov
a ry
ba
Nakre
slila:
Lucie
Krajč
iříko
vá
List
opad
Už
ztic
hly
na h
řbito
vě h
roby
.Sv
it, k
terý
ve
větv
ích
se d
robí
,m
dle
shlíž
í dol
ů do
pou
pat.
V to
m č
ase
vadn
utí a
mdl
oby,
na tk
livýc
h m
íste
ch b
ez o
zdob
ytu
rozk
vétá
jen
listo
pad.
Tam
u n
áhro
bku
vzhů
ru v
zlín
áje
n je
ho v
ůně,
váž
ná, j
iná,
než
jako
u dý
chá
jarn
í sad
.H
le, p
od li
sty
se c
houl
í hlín
aa
bílý
trs n
ám p
řipo
mín
ásn
íh, p
od n
ímž
budo
u kv
ěty
spát
.M
iros
lav
Mat
ouš
(Řeč
kvě
tů a
kří
del)
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
IK
ŘE
SŤ
AN
SK
Ý Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
72
V následujícím textu chybí slova. Jistě přijdete na to, která to jsou, abyste je m
ohli do-plnit do tabulky a získat tak tajenku. Kdo nám
ji pošle spolu se svou adresou na mail
[email protected] nejpozději do poloviny prosince, m
ůže se stát jedním ze tří
výherců knihy, jejichž jména otisknem
e v lednové Cestě.
O vzniku církve se dočteme v biblické knize (4) apoštolů. O svátku, nazvaném
(5) sev Hospodinově chrám
u ve městě (2) sešlo m
noho lidí. Byli zde také Ježíšovi (9). Tu naně sestoupil Duch svatý a oni v různých jazycích m
luvili o (7) Ježíše Krista. Mnoho lidíto přesvědčilo a přijali (1). Tak (3) v Jeruzalém
ě křesťanská (8), do jejíhož čela bylpostaven (6) Petr.
Blahopřejeme výhercům
soutěže ze zářijového čísla(tajenka: Příprava do školy):Am
álka Sladkowská ze Zlína
Lili Kočí a David Vostřel z Kolína)
Soutěž o tři knihy
123456789
Pod vedením
rodičů se děti učily tomu,
co bude uněkterých také jejich po-
voláním. M
nohé znich se tak chystaly
pokračovat vrodové tradici. Také děti
řemeslníků se m
ohly přiučovat. Můj tatínek,
syn truhlářův, vyrobil králíkárnu aúly pro
včely.Ježíš řekl: „N
e samým
chlebem živ jest
člověk, ale také slovem Božím
.“ Dá se to
rozšířit: práce má být nejen pro obživu těla,
ale iduše.Při zem
ědělské práci vzniklo množství li-
dových písní. Ty jsme znali hlavně ze školy.
Učili jsm
e se jim za doprovodu tatínkových
houslí. „Pásla ovečky vzeleném
há-ječku…
“ „Já mám
koně, vranýkoně…
“ „Haj, husičky, haj, přes ze-
lený háj…“ „Ach synku, synku,
doma-li jsi, tatíček se ptá, oral-li jsi…
“O
svátcích vánočních přišly na řadupísně o
Ježíšově narození. V
obilných polích kvetly modré
chrpy astračky, fialové koukoly,
skupinky červených vlčích máků
inízký bílý heřmánek. Bez těch
květů jsou pole barevně jed-notvárná. O
drostlejší děti pomáhaly rodičům
nejvíce při polních pracích. Nejkrás-
nější byla senoseč, doba, kdy loukuprokvétaly žluté úpolíny, bílé ko-pretiny, m
odré zvonky, červené ko-houtky a
růžová rdesna. Kvetoucílouka voněla, posečená tráva také,jenom
že už jinak, aseno ještě jinak.
Řady trávy na pokosené louce sehráběm
i rozházely, aby proschly,pak několikrát obracely, potom
kupily, akdyž byly kupy dostatečně
proschlé, dovezly se zvláštním vozem
že-břiňákem
domů a
podávkami (to byly vidle
odvou hrotech) naházely na seník. To už ob-
starali jen dospělí.Seno – to byla potrava pro dobytek, koně,kozy a
králíky hlavně pro zimní období. Jinak
to byla čerstvá potrava, tráva ajetel, dávaný
buď přímo do žlabů, nebo v
úpravě dořezanky. Řezačka byl válec nožů, otáčenýklikou, zatím
co někdo jiný posouval hrstijetele úzkým
dřevěným žlábkem
kozubeném
u válci. To však byla práce takéjen pro dospělé.
Miroslav M
atouš
Z m
ého venkovského dětstvíD
ruhá část
Nakreslila: Lucie Krajčiříková
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
IK
ŘE
SŤ
AN
SK
Ý Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
63
Krá
l D
av
id14
. Sau
lova s
mrt
Jak
jsm
e si
řekl
i min
ule,
Dav
id s
e st
al v
azal
em p
eliš
tejs
kého
krá
le A
kíši
. Boj
oval
na s
tran
ě Pe
lište
jců
prot
i Am
álek
ovců
m a
prok
azov
al s
vém
u pá
nu c
enné
služ
by. K
dyž
se v
šak
Peliš
tejc
i roz
hodl
i zaú
toči
t zno
vu n
a Iz
rael
ce, b
áli s
e ve
litel
évo
jska
, že
Dav
id b
y je
se
svým
i muž
i zra
dil a
přeš
el n
a st
ranu
svý
ch k
raja
nů. N
apř
íkaz
Akí
ši s
e te
dy D
avid
ovo
voj-
sko
vyda
lo z
pět k
dom
ovu.
Po tř
ech
dnec
h po
chod
u do
razi
lido
měs
ta S
ikla
g, k
de s
ídlil
. Ček
alo
je ta
m v
šak
hroz
né p
řekv
apen
í –za
tímco
byl
i vši
chni
muž
i pry
č,př
itáhl
i do
Sikl
agu
Am
álek
ovci
,m
ěsto
vyp
álili
avš
echn
y že
ny,
star
ce i
děti
odvl
ekli
do z
ajet
í.D
avid
byl
vel
mi n
ešťa
stný
. Zač
alse
mod
lit k
Hos
podi
nu a
ptal
se
jej,
zda
má
nepř
átel
e pr
onás
le-
dova
t. Bů
h m
u od
pově
děl: „
Urč
itěje
pro
násl
eduj
avě
ř, že
vše
chny
své
lidi v
ysvo
bodí
š!“
Dav
id s
e s
novo
u na
dějí
vyda
ls
druž
inou
šes
ti se
t muž
ů na
novo
u vý
prav
u. C
esta
to b
yla
velm
i těž
ká, p
roto
že v
edla
pou
ští.
Na
jedn
om m
ístě
mus
el D
avid
dvě
stě
svýc
h m
užů
pone
chat
, pro
tože
už b
yli t
ak v
yčer
paní
, že
nem
ohli
dál.
Při p
roná
sled
ován
íA
mál
ekov
ců n
araz
ili n
a eg
ypt-
skéh
o ot
roka
, kte
rého
jeho
pán
,je
den
zA
mál
ekov
ců, n
echa
lne
moc
ného
vpo
ušti.
Ten
Dav
ida
kne
příte
li do
vedl
aja
k Bů
h př
ed-
pově
děl,
Dav
id s
lavn
ě zv
ítězi
l –vy
svob
odil
všec
hny
zaja
tce
azí
skal
boh
atou
koř
ist.
Tu p
ak ro
zděl
il ro
vným
díle
mm
ezi v
šech
ny s
vé m
uže
– it
y, k
teří
pro
vyče
rpán
í nem
ohli
bojo
vat.
Aja
k to
dop
adlo
se
Saul
em?
Věšt
ba s
e bo
huže
l vyp
lnila
. Pel
ište
jci j
eho
vojs
koro
zprá
šili
aza
bili
ijeh
o tř
i syn
y –
Jóna
tana
, Abí
náda
ba a
Mal
kíšú
u. S
aul b
yl z
raně
nší
pem
zlu
ku. K
dyž
vidě
l, že
jeho
kon
ec s
e bl
íží,
sám
nal
ehl n
a m
eč a
zabi
l se.
Tak
skon
čil p
rvní
izra
elsk
ý kr
ál.
JK
Nakre
slila:
Lucie
Krajč
iříko
vá
Příb
ěh o
utiš
ení b
ouře
naj
dem
esk
oro
ve s
tejn
ém z
nění
vM
a-to
ušov
i, M
arko
vi i
Luká
šovi
. Je
hodn
ěst
ručn
ý, a
le p
ro p
ocho
pení
víry
vJe
žíše
Kris
ta v
elm
i důl
ežitý
. Jež
íš s
e sv
ými u
čed-
níky
use
dá n
a lo
ď, a
by s
e př
epla
vili
přes
Gen
ezar
etsk
é je
zero
. Můž
e se
zdá
t, že
na
jeze
ře n
ic n
ehro
zí, a
le G
enez
aret
ské
jeze
ro je
obr
ovsk
é a
siln
é bo
uře
na n
ěmne
jsou
výj
imeč
né. Z
atím
co Je
žíš
na z
ádi
usnu
l, ro
zpou
tala
se
itét
o no
ci o
bzvl
áště
divo
ká b
ouře
. Ned
okáz
ali s
i sní
por
adit
ani z
kuše
ní ry
báři
vřa
dách
Ježí
šový
chuč
ední
ků. Z
oufa
lí m
uži n
akon
ec Je
žíše
prob
udili
svý
čitk
ou: „T
obě
je je
dno,
že
za-
hyne
me?
“ Jež
íš v
stal
, poh
rozi
l vět
rua
valíc
ím s
e vl
nám
abo
uře
ráze
mus
tala
. Uče
dník
ůmpa
k ře
kl:
„Kde
je v
aše
víra
?“ T
i uža
sli,
jak
velik
oum
oc Je
žíš
má,
že
poro
učí i
živl
ům.
Loď
je d
alší
m k
řesť
ansk
ým s
ymbo
lem
–ča
sto
pom
ocí l
odi z
názo
rňuj
eme
círk
ev,
všic
hni s
e v
ní s
pole
čně
plav
íme.
Pán
Ježí
š je
na
lodi
sná
mi.
To o
všem
nez
na-
men
á, ž
e by
se
nám
dík
y to
mu
vyhý
baly
všec
hny
bouř
e a
těžk
osti.
Kře
sťan
ská
víra
není
zár
ukou
sna
dnéh
o ži
vota
. Roz
hodn
ěto
pla
tilo
vdo
bě p
rvní
ch k
řesť
anů,
Ježí
šový
ch u
čedn
íků
aje
jich
násl
e-do
vník
ů, k
teří
byli
pro
svou
víru
pro
násl
e-do
váni
. Ovš
em v
ědom
í, že
ani
vtě
chne
jtěžš
ích
chví
lích
nejs
me
sam
i, že
Ježí
šje
na
palu
bě s
nám
i, je
vel
kou
posi
lou.
Příb
ěh n
ám z
árov
eň u
kazu
je, ž
e ne
mám
ezt
ráce
t víru
– p
ro P
ána
Boha
nen
íni
c ne
mož
né.
JK
Záz
raky
v B
ibli
11.
část
– U
tišen
í bou
ře
Nakre
slila:
Lucie
Krajč
iříko
vá
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
5
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
4
otroků achudých lidí, ti, co něco vlastní,
se vzdávají svého majetku, aby se pro
chudé mohlo koupit jídlo. U
ž se jim také
podařilo některým otrokům
koupit svo-bodu. O
tci se ta svornost avzájem
nápom
oc moc líbila, proto se rozhodl přis-
pět větší částí svého majetku do
společné pokladny.„N
emysli si, že v
tom není pořádek.
Mám
e mezi sebou několik zvolených
diákonů, kteří pečlivě dbají na to, aby sevybrané peníze využily účelně a
dostaly
se ktěm
, kdo je opravdu nejvíc potře-bují.“N
adšeně jsem naslouchal tatínkovu
vyprávění. Samozřejm
ě už dřív jsemněco zaslechl o
této „sektě“, ale teď jsembyl hrdý, že je otec jedním
znich.
Poprosil jsem, aby m
ě také nechalpokřtít.„Takže se nezlobíš, že tě chci připravit
odědictví?“ Zasm
ál jsem se – tatínek
mě dobře znal, takže jeho otázka byla
myšlena spíš žertem
. „Vždyť můžem
eoba pracovat, abychom
uživili sebeim
aminku, nic víc nepotřebujem
e,“ řekljsem
dospěle. Tatínek se usmál a
bylovidět, že je na m
ě pyšný. Ajá byl hrdý
jako nikdy. Zvláště, když mi slíbil, že už
brzy mě přivede do shrom
áždění, abychm
ohl požádat okřest. „A
le musíš být
moc opatrný, Rúbene, a
nikomu o
tomnikde nevykládat! M
atčiny řeči nejsouplané – Kristovi následovníci jsoupronásledováni a
hrozí jim vězení nebo
iněco horšího!“ varoval mě vážně.
Apotom
mi prozradil jejich tajné pozná-
vací znamení. Teď už jsem
se opravducítil jako dospělý. Jeho důvěra m
ě nes-m
írně těšila. Hlavně ji nesm
ím zklam
at!Brzy jsem
se dočkal isvého křtu. Byl topro m
ě velmi silný zážitek. Spolu se
mnou jej přijalo několik desítek dalších
lidí. Křtil nás samotný Petr, Ježíšův učed-
ník, akdyž na m
ou hlavu vložil ruce, cítiljsem
, jak se mě zm
ocňuje Duch svatý.
Od té doby jsem
byl jiným člověkem
.Protože jsem
byl poměrně m
alý anená-
padný, často jsem pro bratry a
sestrydoručoval tajné vzkazy. Prokázal jsem
sevždy naším
tajným znam
ením, vyřídil
vzkaz aběžel dál. Vše se odehrálo tak
rychle, že nikdo cizí si ničeho nevšiml.
Jestlipak víte, jaké je to naše tajné zna-m
ení? Ne? Tak já vám
to rozhodně ne-prozradím
, ale můžete se podívat na str. 1.
Jana Krajčiříková
Ch
cete slyšet, jak jsem se stal
křesťanem? To si pam
atuji velmi
živě. Toho dne tatínek svážnou tváří
přistoupil km
atce, vzal ji za rucea
prohlásil: „Milá H
ano, rozhodl jsem se
věnovat většinu našeho majetku
chudým.“ M
atka na něj nejprvevytřeštila oči, neschopná slova, což u
níspatřit bylo velm
i vzácné. Po chvíli se jívšak vým
luvnost vrátila adram
atickyzvolala: „M
ůj choti, to snad nemyslíš
vážně! Víš, že tě ctím a
jsem ti posluš-
nou ženou. Tohle však již překračujevšechny m
eze adovol, abych vyslovila
svůj názor!“„Jen ho klidně vyslov,“ m
írným hlasem
pravil můj laskavý tatínek. „D
ěláš to os-tatně vždycky,“ usm
ál se aopatrně, aby
si toho matka nevšim
la, mrknul okem
směrem
ke mně.
Am
aminka spustila: „Je sam
ozřejmě
pravda, že osvém
majetku rozhoduješ
jen ty sám, ale považ, co tvůj syn? Přece
ho nechceš ožebračit?“ Matka výz-
namně ukázala na m
ne apokračovala:
„Copak já, já jsem nenáročná, ale je vy-
loučeno, abys Rúbena připravil odě-
dictví! Jak jsi na to vůbec přišel? To těurčitě navedla ta podezřelá sekta, co sevytvořila kolem
těch rybářů, co už jenebaví pracovat, a
proto vysedávajív
chrámu a
vykládají lidem nesm
ysly!Ještě řekni, že ses stal jedním
znich! To
by nám tak ještě scházelo. Chceš snad
také skončit na kříži? Dát m
ajetekchudým
, pche! My jsm
e přece sami
Tajné znameníchudí, vždyť dohrom
ady skoro nicnem
áme. Jak bychom
taky mohli m
ít,když už jsi skoro stejný jako oni – m
ístoabys byl v
dílně avydělával, poflakuješ
se po tržištích apaktuješ se s
těmi
podezřelými…
“ Matčiny lam
entacenem
ěly konce. Oba jsm
e statínkem
věděli, že když se dostane do ráže, neník
zastavení. Nenápadně jsm
e se vytratiliven a
já se začal otce vyptávat, jak to
doopravdy myslel.
„No, m
aminka m
á vpodstatě pravdu,“
začal avyprávěl m
i, jak se nechal spolus
dalšími pokřtít a
stal se tak násle-dovníkem
Ježíše Krista – kristovcem.
Pravidelně se sostatním
i scházejív
chrámu, kde se m
odlí, apotom
jdoudo dom
u některého ze zámožnějších
bratří, kde společně lámou chléb a
pijívíno na připom
enutí Ježíšovy oběti.Ú
řady to nevidí rády, proto se radějischázejí potají. Je m
ezi nimi im
nohoNakreslila: Lucie Krajčiříková
ediToRial • Ze živoTa CíRkve • nad PíSmem • Téma měSíCe: Raná CíRkev a PRvní křeSťané • ZPRávy
Český zápas 7č. 47 25. 11. 2018
Čtenář z obou textů jasně chápe, že církevnení pouhý konstrukt lidského chtění a jejíexistence je spjata s činností, slovy i po-sláním vetknutým Ježíšem Kristem.Zřejmě však oba texty ovlivnil poveliko-noční vývoj rané církve, která v nich vy-jadřuje pochopení své existence a identityv nesnadné době po válce Židovské, kdyje Izrael zdecimován a rabínské autorityzačínají prosazovat striktní oddělení ju-daismu od křesťanství, v němž převážilinově věřící z pohanů, získaní helenizova-ným a vzdělaným apoštolem Pavlem čidalšími misionáři z jeho i dalších okruhů.Evangelium těmito texty zdůvodňuje pod-statu misie a svou legitimitu spojenous vůdčí osobností apoštola Petra i vůlívzkříšeného Pána. Zamýšlel však Žid z Galileje doby císařeTibéria založit nové společenství, rychlese vzdalující judaismu, v němž převáží„obrácení“ pohané z území mimo Pales-tinu, kteří pro spasení nepotřebují obřízkuani identitu danou poslušností Zákona,Proroků a rabínské tradice? V následují-cích staletích budou navíc tyto komunitykráčet samy, bez Židovstva, vytvoří vlast-ní tradice a roztříští se do mnoha útvarůs rozmanitými důrazy, vlastním sebedefi-nováním i odlišně vnímaným posláním. Je otázkou, zda můžeme přisoudit zalo-žení nového a samostatného církevníhoútvaru apoštolu Pavlovi. Ten je oriento-vaný eschatologicky a očekává brzkýkonec dějin (1 K 7,29). Proč by Pavel za-kládal novou instituci, složenou téměř vý-hradně z proselytů a nově obrácenýchpohanů, s úmyslem její samostatné exis-tence, když sám je Žid a na vztazích s je-ruzalémskou církví, tvořenou Židy vy-znávajícími Krista pod vedením Jakuba,má mimořádný zájem? (Sk 21,17-26)Není vůbec patrné, že by Pavel usilovalo oddělení raného křesťanství od ju-daismu, neboť na řadě míst (zvláště mimoPalestinu) se v křesťanských obcích uvě-řivší Židé a synagogou dříve získaní pro-selyté či obrácení pohané scházelispolečně za účelem bohoslužby a společ-ného stolování. Zpočátku i judaismus vy-
víjí snahy integrovat komunity křesťanůpod svou autoritu (viz list Galatským a Sk15), ale nedaří se to a po bouřích, kterév synagogách vznikají, a lokálních proná-sledováních ze strany římské říše (např. zaKlaudia či Nerona) se své snahy vzdá.Křesťanství se v této rané fázi svého vý-voje pohybuje v eschatologicko-apoka-lyptické perspektivě, věří v bezprostřednípříchod Syna člověka, ale postupně začínábudovat či propracovávat vlastní rituály,řády a liturgii, kdekromě četby Starého zá-kona (v řečtině) přichá-zejí na řadu Pavlovylisty, a následně i evan-gelia, která už odrážejídruhou fázi vývoje, kdykřesťanství získává sa-mostatný status a stavíse k judaismu kriticky,ač existují výjimky, jakoje Řím. Nově povolanýlid – křesťanstvo - takkráčí ještě v padesátýcha snad i šedesátých le-tech prvního stoletíspolu s Židy vstříc spasení, ač rozpory exis-tují a soužití není idylické. Striktní odděleníjudaismu od křesťanství však ještě nenas-talo. Vše naznačuje, že apoštol Pavel ne-zamýšlel udělat z pohanů židy, jak točinila farizejská misie v případě proselytů,ale povolává nový lid Páně, přičemž dří-vější pohané mají plný přístup k Bohu, ni-koli skrze Zákon a obřízku, ale skrzeKrista vzkříšeného, jeho oběť a vlastníkřest. Židům Pavel nebrání v zachováníZákona či obřízce. Pro získané pohanyvšak nejsou součástí jejich smlouvys Bohem ani znakem nové identity. Je tomesiášský čas, vzkříšení bude rychle po-kračovat, neboť již začalo a nastává konecvěků. Na obeznámení pohanů s Tórounení čas. Pavel dejudaizuje, univerzalizujejudaismus, překračuje konvence, misiisoustředí na významná města, kde zakládásbory ze všech, kdo uvěří. Sám Ježíšv rámci svého vystoupení takové věci ne-činil. Jeho misie je dostředivá, pohané ne-
stojí v centru jeho zvěstii, jde mu o inte-graci či obnovu Izraele a z něj vylouče-ných hříšníků. Navzdory Pavlovýmaktivitám jej nelze za zakladatele církveoznačit, a stejně tak ne povolanou „Dva-náctku“ Galilejských, ač hlásají vzkříšení,nejprve v okruhu judaismu, což bývá ozna-čováno jako čas „petrovské misie“, kdy po-hané nejsou bráni v potaz a vzkříšeníMesiáše se týká pouze židů. Počátky církve tedy sahají do doby před-velikonoční, avšak po vzkříšení Ježíše po-kračuje vyvolená Dvanáctka s novýmimpulzem a plným pochopením svéhoúkolu ve světle eschatologické událostia apokalyptického očekávání. To nazna-čuje německý novozákoník Gerd Theis-sen, jenž se domnívá, že rozhodující rolipři utváření mesiášské komunity sehrálotzv. Izraellogion v Mt 19,28 (a L 22,28-30): Amen, pravím vám, až se Syn člo-
věka při obnovení všehoposadí na trůn své slávy,tehdy i vy, kteří jste mnenásledovali, usednete nadvanáct trůnů a budetesoudit dvanáct pokoleníIzraele.Není tedy rozpor mezipředvelikonočním hlásá-ním Ježíše a poveliko-noční zvěstí apoštolů. Ježíšjiž před Velikonocemi de-legoval svou autoritu nanejužší mesiášký kolektiv,který teprve po ukřižovánísehraje stěžejní úlohu.
Možná právě Petr udržel integritu Dva-náctky v očekávání příštích událostí a spo-lečně očekávají soud Izraele, o kterém Ježíšhovořil. Jak je patrné, vše se točí kolem Iz-raele, o pohanech není řeč. Jako eschatolo-gickou událost vnímá vzkříšení také Pavela své poselství hlásá jako poselství zá-chrany. Jako helenizovaný Žid z velko-města však vnímá kontext události šířejia na pokyn vzkříšeného Krista zahrne doposelství naděje i pohany. Není zde žádný iniciační akt, který by cír-kev založil. Přichází charismatický hlasa-tel přiblížení se „království Božího“, kterýkomunikuje s Bohem jako s Otcem, opustírodinu a dosavadní život, činí zázraky, vy-mítá démony, odpouští hříchy a kážejinak, než učí farizeové a zákoníci. Shro-máždí kolektiv, jehož úkolem je hlásatzvěst o království a očekávat podíl na ko-nečném soudu dvanácti pokolení Izraele.Místo Božího zásahu do dějin však při-chází jeho smrt. Proti očekávání musí
kdo založil církev a proč? V obecném povědomí je zapsán jako zakladatel křesťanské církve sám Ježíš naza-retský, který ještě před Velikonocemi obeznámil Petra se svými záměry: a já ti pra-vím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekelné ji nepřemohou.(Mt 16,18) Roli hrají i slova vzkříšeného Krista, který vysílá apoštoly ke všem náro-dům: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejtemi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. (Mt 28,18-19)
➲
ediToRial • Ze živoTa CíRkve • nad PíSmem • Téma měSíCe: Raná CíRkev a PRvní křeSťané • ZPRávy
8 Český zápas č. 47 25. 11. 2018
Z okraje dění do jeho centra
Abychom si utvořili adekvátní obraz situace v naší oblasti a době,připomeňme si, že židovský pohřební obřad má své kořeny vezvyklostech starého Předního východu, a to už v období před 3000lety, kdy obyvatelé Levanty pohřbívali své zemřelé v podzemníchjeskynních komorách. Obřad tzv. sekundárního pohřbu charakte-ristický pro Židy v Palestině římského období jde přitom zpět dopozdní doby bronzové, kdy kmeny nejdříve umístily tělo na jednéstraně komory, aby po čase kosti posbíraly a uložily k dalším najiné, k tomu určené místo. Později se tato komora proměnilav hrobky s lavicemi po obvodu, kde se poté, co tělo na lavici ze-tlelo, pozůstatky shromáždily k ostatním do výklenku. Symbolickyjde o vyjádření biblického „zemřel a byl připojen ke svým otcům“– zcela v souladu s přístupem tak typickým pro uvažování Izraelců,které nám zachoval Starý zákon. Důraz na kmenovou, skupinovousoudržnost byl zkrátka prioritou. Konečný „osud“ jednotlivce seztrácel, v našem případě doslova promíchán mezi předky.Příchod Řeků a Římanů poskytl nové možnosti vyjádření stáva-jících zvyklostí, hodnot a norem. Došlo k převzetí a kreativnímodifikaci některých prvků, s tím, že mnohé jiné byly odmít-nuty. Tak například typická praxe Řeků představovala uloženído kamenného sarkofágu. Židovskou – a vlastně i raně křesťan-skou modifikací byla v tomto případě skutečnost, že kosti zem-řelého se při sekundárním pohřbu neoctly na společné hromadě,ale v souladu s helenistickou ideou zachování identity individuai po smrti, tak jak ji helenismus vnímal v oblasti filosofie, umění,práva apod., se uložily do kamenného osuária. Ta jsou častooznačena jmény s další specifikací, objasňující sociální status,rodinné vztahy či činy ve prospěch komunity. Příkladem jeschrána s nápisem „Šimon, který postavil svatyni“, „Nikánor,který postavil brány chrámu“ či proslulý nález s nápisem„Jakob, syn Josefův, bratr Ježíšův”, jenž vzbudil v posledníchletech obzvlášť velkou pozornost díky možnosti spojitosti s Je-žíšovou rodinou. V každém případě, sekundárním pohřbem ses jedincem komunita definitivně rozloučila, „vyčleňujíc ho ze
své sociální sítě a odevzdávajíc ho plně světu jeho předků“.Řekové ani Římané se rovněž nerozpakovali vystavit své zemřeléna veřejnosti; známé jsou také hostiny zvané refrigeria, kde se pří-buzní a přátelé u hrobů pravidelně scházeli „společně se zesnu-lými“. Mezi Řeky se tato setkání pořádala třetího dne po smrti,a pak také po měsíci a po roce. Římané pak cena novendialis po-řádali devátý den po smrti a dále pak po roce v únoru v podobětzv. dies Parentales. Zde je třeba přiznat, že také židé znali jistý kontakt s mrtvými –alespoň na neoficiální, lidové úrovni. Doklady z řad archeologiev podobě nálezů keramiky, hrnců a jiných nádob na přípravu po-krmů či jejich podávání, lampiček a lahviček na parfémy, stejnějako texty hovořící o obětování pokrmů zemřelým, o společnýchhostinách, konzultacích a věštbách skrze předky, dokládají tentočilý kontakt přes zákaz autorit po celé biblické období. (Narážkyna obětování mrtvým zachovala ještě literatura intertestamen-tální a raná křesťanská; Tob 4,17 tak radí: „Rozdávej štědře svéchleby nad hrobem spravedlivých, ale nedávej hříšníkům.“ Po-dobně Augustin ve spise Vyznání zmiňuje zákazy afrického bis-kupa Ambrože, jehož trápila praxe tamních křesťanů přinášetvíno, chléb a další pokrmy na hroby mučedníků.)Nedodal právě kontakt s Řeky a Římany této praxi udržované nalidové úrovni jakýsi nový popud, jenž v konečné fázi vykrystali-zoval v přístup křesťanů?Kde zůstali Židé i nadále u své tradiční dosavadní praxe, je loka-lizace pohřebních míst, která jsou v souladu s představou možnéhorituálního znečištění vždy umístěna v jisté minimální oblasti odlidských obydlí. Toto přetrvávalo i v novozákonní době a platiloještě v prvních staletích (v judaismu dodnes), jak dokládají texty,které mluví o možnosti kontaminace nechtěným přiblížením semrtvému, a to třeba i jen vlastním stínem! Když Ježíš přirovnáváfarizeje k obíleným hrobům, předpokládá obecnou znalost zvykuoznačovat pečlivě hroby, aby se náhodný kolemjdoucí nemohlznečistit. Nutno dodat, že toto Ježíšovo varování (či do jeho úst
Pohlížíme-li na vznik křesťanství v kontextu jeho původního židovského pozadí a vnímáme-li první křesťany jako ty, kdo uvěřili vezmrtvýchvstalého Krista, jenž se stal Pánem jejich života a jehož druhý brzký příchod očekávali, jeví se jako nanejvýš užitečné zo-hlednit v úvahách tohoto čísla také to, jak naši předchůdci obou náboženství vnímali problematiku smrti a jak tyto představy re-flektovali ve svých obřadech. V tomto zamyšlení se omezíme na rituály; bohatě nás o nich informují texty i archeologické nálezy. Jepřitom dobré mít na paměti, že obecně právě tyto přechodové rituály jsou v jakékoli kultuře tradičně mezi těmi nejkonzervativnějšímia nejstabilnějšími, k jejichž proměnám společnost přistupuje jen velice váhavě. Obvykle se tak děje při zásadních sociálních změnách.
Dvanáctka čelit povelikonoční krizia začít hlásat paradoxní zvěst, že Ježíš Na-zaretský, o kterém již mnozí slyšeli, zem-řel na kříži, a přesto byl vzkříšen! Byl toMesiáš! Tato zvěst je svěřena kolektivu„očitých svědků“ zjevení Vzkříšeného,kteří dále promýšlejí význam události,svědčí na podkladě Písem, a to i ve chvíli,kdy jim jde o život a jsou konfrontovánís radikálním nepřijetím. Církev, ekklésia není vynálezem křesťanů.Je to termín označující v řeckém světěshromáždění lidu (vojska, svobodnýchobčanů, sněmu) a ve Starém zákoně značíspolu s pojmem synagógé shromáždění
lidu před Hospodinem (jako řecký překladhebrejského pojmu káhál). Po Velikono-cích se užívání pojmů postupně, ale rychlepolarizuje a křesťané užívají pro svá shro-máždění pojem ekklésia, Židé naopak sy-nagógé, což označuje i samotnou budovushromáždění. Církev má proto specifickýúkol a poslání, jež spočívají v návaznostina generace prvních svědků. Povolaní majísvědčit. Mají hlásat Krista obětovanéhoa vzkříšeného, který přijde jako Syn člo-věka spasit i soudit. Je shromážděním kon-krétních věřících na konkrétních místech,ale i tajemným společenstvím věřícíchvšech věků, které Kristus povolal. Všichni
zde mají právo na dobrý život. Nikdo neníprotěžován ani neprávem peskován. Je tospolečenství, v němž má člověk žít svo-bodu vnitřní a skutečnou, která vytváří pro-stor pro lásku k bližnímu a zbavuje strachuze smrti a nebytí. Církev je obecenstvímspirituality i odvahy a svou víru přenáší doprojektů, které z ní mají činit kyriakósdómos – „dům Páně“. Je azylem všem,kteří to potřebují. Shromáždění povolanýchnení společenstvím ideálním či bezchyb-ným, avšak jeho naděje je v tom, že Božíjednání církev předchází. Proto v Kristověvzkříšení mají všichni povolaní a shromáž-dění budoucnost! Jiří lukeš
ediToRial • Ze živoTa CíRkve • nad PíSmem • Téma měSíCe: Raná CíRkev a PRvní křeSťané • ZPRávy
Český zápas 9č. 47 25. 11. 2018
vložené, v souladu s Matoušovým postojem odrážejícím napětímezi jeho komunitou a farizejským judaismem) je opravdu vtip-nou satirou – když právě farizee, kteří si tak zakládali na rituálníčistotě, označuje jako potencionální zdroj nečistoty, kterou ohro-žují své nevinné následovníky. Také Mišna dokládá zvyk obíleníhrobů v době svátků, například každoročně v týdnech předchá-zejících Pesachu. Nicméně právě v této oblasti dochází k radikální změně. Skupina,prozatím vystupující jako sekta v rámci židovství, obrací svůj po-stoj k zemřelým ve třetím a čtvrtém století o 180 stupňů. Jejichtěla a zvláště pak těla svých pro víru umučených následovníků,přestává vidět jako zdroj rituálního znečištění, ba naopak. Ne-váhá je umístit v blízkosti svých obydlí a dokonce ani na místěnejsvětějším; mnohé křesťanské baziliky z 5. století disponujírelikviáři zabudovanými do podlahy centrální apsidy, přímo podoltářem, tedy v centru bohoslužebného dění. A nejen to, rovněžse nerozpakuje situovat hřbitovy kolem kostelů. Dříve neslý-chané! A směřovat sem poutě…Tyto změny dokládá jak materiální kultura, tak texty: v Apoštol-ských konstitucích ze 4. stol. čteme o tom, že není již třeba dalšíseparace a omývání, vykonávání očistných rituálů po dotykumrtvého těla. Naopak jsou doporučována shromáždění na hřbito-vech, kde se čte ze svatých Písem a zpívá, protože zemřelí jen od-počívají v Pánu. Biskupové se mohou bez obav dotýkat „těch, kteříspí“ a nejsou tím nikterak znečištěni… Jiný text, Didascalia apos-tolorum, jmenovitě uvádí důvod: oni „nejsou skutečně mrtvi“, jen„spí“, „odpočívají“. Také Jeroným ujišťuje, že „jelikož Bůh neníBohem mrtvých, ale živých, a pokud jsou mučedníci živi, měli bymít své čestné místo při bohoslužebném shromáždění“. Zkrátka,v opozici s výše uvedenou větou bychom nyní mohli říci: zemřelí
jsou součástí „sociální sítě“, dostávají se z „okraje dění do jehocentra“. Úctu k nim již netřeba vyjadřovat tajně, ukrývat se předzraky oficiálních autorit. Snad svou roli sehrála i nepřijatelnostpředstavy, že by tito mučedníci, kteří vytrpěli krutou smrt, zůstaliv zapomnění, že by jejich smrt pro Krista byla zbytečná – tak jakobylo před několika staletími, v době pronásledování a zajetí, ne-přijatelné pro Židy, aby konečným osudem jejich spravedlivýchbyla smrt či jakési stínové přežívání v podsvětí, a vyvinuli takpředstavu tělesného vzkříšení. Současný stav se tehdy nejevil jakokompatibilní s vírou ve spravedlivého Boha a objevila se escha-tologie upínající se k budoucímu spravedlivému věku. Je přitom zajímavé, že tak jako Římané a Řekové, a neoficiálněŽidé, i křesťané začali konat vzpomínky na své zesnulé – zejménaty, kteří zemřeli hrdinnou smrtí – s hostinami, a to ve výroční denjejich smrti. Mučedníci se stávají rovněž ochránci a přímluvci u Bo-žího trůnu – jak dokládají epigrafy z římských katakomb stejnějako zobrazení, kdy mučedník přivádí zemřelého ke Kristu – soud-ci. V mnoha katakombách se mimochodem setkáváme s lavicemi,na něž se pokládaly pokrmy užívané při společných hostinách. Co říci na závěr? Naše úvahy se orientovaly na obřady a z výšeuvedeného v neposlední řadě vyplývá, jak jsou tyto formoványnovou ideologií. Ze všech skupin žijících v Palestině to byli, zdáse, právě křesťané, koho helenismus a jeho výzvy nejvíce oslovily,aby jim, v přeznačeném významu, v souladu se svou teologií,vdechli nový život. Jejich nově zformulované učení a teologiebylo slučitelné s mnoha idejemi pro Židy oficiálně nepřijatel-nými. Byl jen krůček od uctívání vzkříšeného Krista k začlenění„mrtvých v Kristu“ do společenství živých věřících. Krůček odujištění o Kristově vzkříšení, které hlásala nová teologie, k ujiš-tění o transcendenci smrti. A ten křesťané udělali. KB
Představy prvních křesťanů a nástěnné obrazy v katakombáchPrůzkum křesťanských katakomb odhalil bohatý svět raného křesťanského umění a představ a jak se mnoho badatelů shoduje, člověk,který se chce seznámit podrobněji s vírou prvních křesťanů, by se měl v první řadě vypravit právě do těchto míst. Ačkoli pro některé křesťany byly katakomby cílem poutí od začátku jejich existence, teprve v 15.století začali badatelé navštěvovat římské katakomby za účelem historického bádání. Z této dobyse zachovala zpráva zakladatele Římské akademie o objevu nástěnných maleb biblických scénv Kalixtových katakombách. V následném století pak výzkum severních předměstí vedl k objevudalších podzemních pohřebišť a přímo v Římě byla rovněž objevena první z židovských katakomb.Další odhalení následovala… Lidské postavy zobrazující zemřelé jsou zde podány značně stylizovaným způsobem. Většinoustojí se sepjatýma zvednutýma rukama a výraznýma očima s pohledem směřujícím vzhůru – v ty-pickém postoji modlitebníka. Kromě těchto zbožných postav se setkáváme hojně s náboženskýmisymboly, jako jsou kříže a ryby. Třetím nejčastějším motivem jsou pak rozmanité scény inspiro-vané biblickými příběhy; zde je možné postihnout vývoj od motivů užívaných ve třetím stoletík těm, oblíbeným ve století čtvrtém. Ve třetím století jsou scény přebírány vesměs ze Staréhozákona. Patrně kvůli pronásledování té doby, v němž přišla o život řada křesťanů, se umělci za-měřují na příběhy zázračného vysvobození, jako je ten, který popisuje Lotovu záchranu ze So-domy, Samsonovo vítězství nad lvem či Mojžíšovy činy. Absence novozákonních témat se vysvětlujetak, že tyto zprávy ještě netvořily status kánonu a křesťané používali řeckou verzi Starého zákonacoby oficiální svatá Písma. Další vysvětlení může být, že v této době se křesťané stále ještě obávaliznesvěcení hrobů svých milovaných, pokud by je takto zřetelně označili. A skutečně, ve čtvrtémstoletí, kdy křesťanství získává status oficiálního náboženství, do nástěnného umění proniká celářada typicky křesťanských scén, jako jsou zázračná uzdravení popsaná v evangeliích a obrazy poslednívečeře. Tím nejčastějším motivem je nicméně Kristus sám – v roli Dobrého pastýře naznačující představu o Kristu jako ochránci a také za-chránci – stejně jako se pohanští předchůdci křesťanů orientovali na ochranu a uzdravování božstev, jako byl Asklepius, Artemis, Mitra či Isis.Nakonec se tedy jejich ctnosti spojily v postavě Jednoho pravého a skutečného Spasitele... kB
Příběh Ježíšova uzdravení ženyv římských katakombách. Wikipedia
ediToRial • Ze živoTa CíRkve • nad PíSmem • Téma měSíCe: Raná CíRkev a PRvní křeSťané • ZPRávy
10 Český zápas č. 47 25. 11. 2018
„Vás ptám se, vás hřbitovů rezivé křížejmen v nepaměť odcházejících.“ Básnícijako Jan Zahradníček, Bohuslav Reynek,Vladimír Holan a další jsou i dnes studán-kou, která vrací tématům smrti i životasvou opravdovost. Básníci uměli vždyckyzbavovat svět jeho sklonu k banalitě.Denně jsme vystaveni zprávám o mrt-vých, aniž bychom pak mohli plakat, sle-dovat filmy o smrti, aniž bychom dostaliprostor, místo reklamní přestávky, na spo-lečné sdílení a vyprávění. Smrt se stalamedikalizovanou, medializovanou, odlo-ženou a tak i neosobní věcí za plentou.Občas se nás ale přece jen něco dotknea vytrhne z tranzu. Třeba když pokládámekvětinu u rakve blízkého člověka nebokdyž o starobylém svátku zesnulých roz-svěcíme svíčky na hřbitovech. Rytmusozubených kol je ale rychlejší a hlučnějšínež tep lidského srdce. A je toho tolikčemu věnujeme svou vnitřní pozornost.Tak znovu zapomínáme a necháme sebousmýkat pryč. Podstatný prožitek smutkuse pak mění v depresi a potlačený pláčv úzkost.Nedávno jsem dočetl knihu holandskéhokněze a psychologa Henriho Nouwena,Duchovní život jako cesta. Na konci to-hoto souboru úvah je jeho příběh. Jednohorána se vydal za svým posláním. Ledovkaho donutila jít pěšky. Ačkoliv mu to bylorozmlouváno, nedal si říct. V půli cesty hosrazilo auto. Kvůli vnitřnímu krvácení utr-žené sleziny málem zemřel. Na prahusmrti prožil setkání s Ježíšem, ve světlemilující a bezpodmínečné přítomnosti.Ucítil ale také velmi silnou spoutanost,která mu nedovolovala zůstat. Všechnykaždodenní i mimořádné konflikty, zlost,otevřená i skrytá nepřátelství s lidmi, ježznal nebo jen na okamžik svého životapotkal, byly kamenem úrazu. Došlo mutaké, jak se jeho vlastní smrt může státdalším zdrojem pocitů viny a výčitek prodruhé, nebo může být naopak nádher-ným završením jeho putování. Pak byjeho smrt mohla být testamentem laska-vosti a přátelskou výzvou k odpouštěnía smiřování.Když mi byly čtyři roky, tak jsem prožiltaké určitý druh “smrti“. Nepamatuji si
skoro nic, krom jemného světla a hlubo-kého přání se na toto místo vrátit. Lékařimi tehdy pomohli zůstat. Od rodičů se midostalo všeho, o to víc jako jedináčkovi,který “málem umřel“. Dochází mi až nyní,jak nás duchovní cesta vede k Bohu,jdeme po ní s Bohem, s druhými lidmi,přáteli i nepřáteli. Každého z nás Bůh při-pravuje k naplnění poslání, které mákaždá živá bytost. Středověké zvolání „umění umírat jeumění žít“ zní dnes mnohým velmi po-
dezřele až podivínsky. Uvažovat o svésmrti zní téměř nepřípustně. Každý máchtít přece život, užívat si, co to jen jde,tak jaká smrt? Dalajlama svým poslu-chačům ukazuje smutnou situaci, vekteré jsme se ocitli: „Jaký muže být mra-zivejší komentár k modernímu svetu nežto, že vetšina lidí umírá nepripravena nasmrt, jako žila nepripravena na život?“Smrt je v našem světě vskutku přikrytamnoha emocemi, které z ní vytvářejícosi démonického. Většina pocitů spo-jená se smrtí je natolik prostoupena
vinou a tolikerou bolestí, že snadno za-pomeneme na toho, který smrti vzal jejíposlední slovo. Ten, který přichází, Na-zaretský Ježíš, Boží syn, Kristus! To onnám neustále odpovídá na naše modlitbyplné strachu a lpění: „Nebojte se, já jsemto.“Mnoho autorů se odvolává na sedm po-sledních Ježíšových slov. Od Haydna, díladoby devotio moderna a desítek mystikůrůzných dob a míst. V Lukášově evange-liu čteme: „Otče, do tvých rukou odevz-dávám svého ducha.“ (L 23,46) Sedmposledních slov je naplněno hlubokýmspojením v lásce. Sedm krátkých slov semůže stát nejen naší ranní i večerní mod-litbou, ale také lékem a terapií pro dušii vztahy s druhými lidmi. Skutečně záležína každém dni, na každé hodině našehoživota. Velice záleží na tom, zda se našípozůstalostí stanou výčitky a nepřijetí, ne-pochopení nebo dokonce zavržení. Snadnám ani nedochází, jak jsou dějiny našichrodů po staletí poznamenávány množ-stvím neodpuštěných hádek a pocitů ne-dostatečnosti, jež nás izolují od druhýchstále víc a víc.Několikrát jsem toho byl také svědkem,u lůžka umírajícího, kterého obklopilajeho rodina a přátelé, se odehrálo cosi zá-zračného. V takovém okamžiku sevšechno měnilo přímo před očima. Nášživot se ve smrti může stát i něčím jiným,než rozsudkem v samotě. Každý z násmůže v okamžiku smrti vydat své požeh-nání a onen “nouwenovský“ testamentlaskavosti, která podporuje druhé a uka-zuje jim, že jsou ve svém nitru milova-nými Božími dětmi.Jsem přesvědčený o tom, že nejen cigare-tový kouř a splodiny fabrik, ale také zá-pach moci, ovládání i permanentníkontrola nad růstem otrávily naši mysl na-tolik, že ztrácíme přehled o tom, co jepodstatné a co není. Listopadový čas, sychravý a pro mnohépříliš smutný, je ale také příležitostí se-stoupit z piedestalů a nechat přítomnýokamžik, aby sevřel naše dosud živésrdce. Třeba u hrobů těch, kterým jsmeještě neodpustili, nebo je o odpuštění ne-požádali. Mnoho odvahy a síly zůstat ale-spoň chvíli v posvátném a uzdravujícímtichu. Ten, který vstal z mrtvých, jdes námi.
Filip Štojdl,plzeňský biskup
Sedm posledních slov Kristových na křížiMít před očima svou vlastní smrtelnost nemusí být deprimující. Sv. Benedikt dokoncesvým žákům doporučoval, aby každý den skrze toto cvičení poznávali hodnotu ži-vota, svého i bližních, a především, aby poznávali, co je v životě opravdu podstatné.V čase Dušiček si tedy udělejme společně chvilku na krátkou úvahu.
ediToRial • Ze živoTa CíRkve • nad PíSmem • Téma měSíCe: Raná CíRkev a PRvní křeSťané • ZPRávy
Český zápas 11č. 47 25. 11. 2018
Kostel sv. Mikulášena Staroměstském náměstí
úterý 27.11. 2018, 17.00Michal Hanzal – varhanyFrantišek Bílek – trubkaG.F.HÄNDEL, J. S. BACH, G.P.TELEMANN, W. A. MOZART
27.11. 2018, 20.00CONSORTIUM PRAGENSE ORCHESTRAŠtěpánka Heřmánková – sopránMiroslav Laštovka – trubkaA. VIVALDI, F. SCHUBERT, A. DVOŘÁK, G. GERSHWIN
středa 28.11. 2018, 17.00Jan Kalfus – varhanyYvona Škvárová – mezzosopránJ. S. BACH, G. F. HÄNDEL, W. A. MOZART, A. DVOŘÁK
čtvrtek 29.11. 2018, 17.00SAINT NICHOLAS CHAMBER SOLOISTSMichal Hanzal – varhanyMartina Bauerová – sopránFrantišek Bílek – trubkaJ. S. BACH, G. F. HÄNDEL, A. VIVALDI, C. SAINT-SAËNS
pátek 30.11. 2018, 17.00František Šťastný – varhanyMiroslav Laštovka – trubkaJ. S. BACH, J.PACHELBEL, D. BUXTEHUDE, C. FRANCK
pátek 30.11. 2018, 20.00VIVALDI ORCHESTRA PRAGAVáclav Návrat – barokní housleYvona Škvárová – mezzosopránW. A. MOZART, A. DVOŘÁK, A. VIVALD, G. F. HÄNDEL
sobota 1.12. 2018, 19.00CAMERATA PRAGENSIS ORCHESTRAAleš Bárta – varhanyJ. S. BACH, G. F. HÄNDEL, A. VIVALDI, W. A. MOZART
neděle 2. 12. 2018, 19.00CONSORTIUM PRAGENSE ORCHESTRAŠtěpánka Heřmánková – sopránMiroslav Laštovka – trumpet / trubkaJ. S. BACH, A. VIVALDI, W. A. MOZART, Ch. GOUNOD
Změna programu vyhrazena.
Program Vršovickéhodivadla Manast 28. 11. v 19.30 h na zdi a za zdí.Skutečná realita versus virtuální realita – Ex-kurze do života jedné rodiny – každý má ně-jaký problém a každý se chová jinakv kyberprostoru (tedy rozuměj: v prostředíinternetu) a jinak v reálném životě. A cos touto rodinou udělá tragická událost,která zasáhne mladší dceru?
2.12. TalenT dRama STUdioAutorský Advent Talent drama studia IVhodné pro děti, mládež a jejich rodiče v 15 h děvčátko se zápalkami. Obraz zezážitkového představení.v 16.15 h letem světem (se) svědomímAutorské představení skupiny Spektákl za-táhne diváka do velkolepé podívané, přikteré bude následovat cestu světovými epo-chami prostřednictvím dvou svědomí. Podívá
se do hlav několika zajímavých osobností,jako třeba řeckému bohu Hefaistovi nebo na-hlédne, jak to vypadalo v hlavě jedné komu-nistické učitelky. Humoristické představeníse zvratem, které donutí člověka tázat sei svého svědomí, co je správné a co ne. v 17.45 h dílna Talentu pro děti i jejichrodiče. Přijďte si zkusit principy autorskéhodivadla, tak jak s ním pracuje Talent dramastudio. Dotknout se vlastního těla i hlasua řečového sdělování.
2x100 v Národním muzeuVýstava s tímto názvem je do 31. 1. 2019otevřena v historické budově pražskéhoNárodního muzea.Právě tato instituce už 200 let uchovává dě-
dictví minulosti i současnosti pro budoucí ge-nerace. 200 vystavených exponátů patřímezi nejvýznamnější z více než 20 milionůsbírkových předmětů, které muzeum má.Výstava 2 × 100 představuje výběr z těchtopokladů. Návštěvníci uvidí i zcela neznámé,dosud nikdy nevystavené či nově restauro-vané předměty. V překvapivém a novémkontextu jsou prezentovány historické, pří-rodovědné a umělecké exponáty, pocháze-jící nejen z Čech, ale z celého světa.Historická budova Národního muzea je dokonce tohoto roku návštěvníkům přístupnázdarma. Zároveň tu je otevřena “Česko-slo-venská / Slovensko-česká výstava”, na kterési můžete prohlédnout také talár Karla Far-ského. red
