16
Týdeník Církve československé husitské Český zápas Ročník: 98 | číslo: 9 | 4. března 2018 | Cena: 10 Kč Téma: Modlitba
Týdeník Církve československé husitské
Český zápasRočník: 98 | číslo: 9 | 4. března 2018 | Cena: 10 Kč
Téma:
Modlitba
Pouť se uskuteční ve dnech 14. - 21. zářía pořádá ji společnost AWER TOUR,která má bohaté zkušenosti se zájezdy doIzraele. Cena činí přijatelných 16 800,- Kč.Do ceny nejsou zahrnuty náklady na ces-tovní pojištění (55,- Kč na den) a vstupy(na které je potřeba si připravit 100 USD).Bohatý program zahrnuje prohlídky sva-tých míst spjatých se životem Pána JežíšeKrista, jako jsou Nazaret, Kána Galilejská,hora Tábor, hora Blahoslavenství, Gene-zaretské jezero, řeka Jordán, Kafarnaum,Jericho, Betlém, Betánie a samozřejmě Je-ruzalém. Poutníci se také budou moci vy-koupat v Mrtvém moři a při fakultativníchvýletech navštívit pevnost Massadu čiKumrán. Význam Svaté země prověřícího člověka je ne-smírný. Na této pouti se na-bízí možnost kráčet vestopách Spasitelových a za-kusit osobní účast na jehopozemském příběhu. Je tojedinečná příležitost k ob-nově a prohloubení víry,a jistě také k získání krás-ných cestovatelských zá-žitků, na něž budete rádivzpomínat.
Plzeňská diecéze srdečně zve na pouť doSvaté země všechny lidi dobré vůle bezrozdílu vyznání, ale především se obracís pozváním na duchovní Církve českoslo-venské husitské a na příslušníky nábožen-ských obcí. Součástí programu je totižkaždodenní slavení bohoslužeb.
Maximální kapacita činí cca 150 míst,desítky z nich jsou již zamluveny! Proto neváhejte a přihlaste se na [email protected]. Bližší informace nale-znete na stránkách www.awertour.cz.Můžete se také ohlásit telefonicky na čí-
slech 731 626 506 nebo 583 418 297.Lukáš Bujna,
tajemník plzeňského biskupa
č. 9 4. 3. 2018
eDiToriaL • Ze živoTa CírKve • NaD PíSMeM • TéMa MěSíCe: MoDLiTBaPro DěTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
2 Český zápas
eDiToriaL
Milí čtenáři,toto číslo Českého zápasu je věno-váno modlitbě. Najdete v něm pří-spěvek bratra patriarchy, sestry OlgyNytrové, rozhovor s bratrem bisku-pem Jurajem Dovalou, poutnickouúvahu nad Otčenášem bratra PavlaHýbla, informace o Světovém dnimodliteb, tentokrát ze Surinamu, a řadu dalších kvalitních příspěvků. Modlitba je definována a popisovánamnoha způsoby. Jeden z nich můžesnad být inspirativní i pro nás – mod-litba nemá pohnout Pánem Bohem,ale námi samými.Existuje řada modliteb – v první řaděmodlitba Páně, modlitby liturgické,prosebné, kontemplativní, střelné atd.Vedle nich se jakoby v koutku nená-padně krčí prostinké, ale mocné mod-litby děkovné, a to za řadu malých,jen zdánlivě samozřejmých dober. Starší generace laiků ještě pamatujejitřní a večerní modlitby a díkůvzdánípřed jídlem. Tato kratičká modlitbapřipomíná naši závislost na Stvoři-teli, upevňuje úctu ke stvoření, úctuk lidské práci i solidaritu s potřeb-nými. Vede také ke spokojenému a nenáročnému životu.Jeden chasid každé ráno otevřelokno světnice a radostně volal: „Jetu nový den! Bůh nám dává další den!Pane světů, děkujeme ti za tentoden!“Pane, děkujeme ti za „malé“ a „sa-mozřejmé“ věci. VD
Týdeník Církve československé husitskéVydává: Ústřední rada Církve československéhusitské, Wuchterlova 5, 160 00 Praha 6Vedoucí redaktorka: ThDr. Klára Břeňová, redaktoři: PhDr. Václav Drašnar,Mgr. Ervín Kukuczka, Milan Udržal, grafikŠéfredaktorka Cesty: Mgr. Jana Krajčiříková. Tel. redakce: 220 398 107; e-mail: [email protected] Tisk: Grafotechna plus, s.r.o.Distribuce:A.L.L. production s. r. o.,F. V. Veselého 15, 190 00 Praha 9Redakce si vyhrazuje právo na úpravy a krácení příspěvků. Předplatné a reklamace:Mgr. Jitka Wendlíková, tel.: 220 398 117, e-mail: [email protected]
Ze živoTa CírKve
Pozvání na pouť do Svaté zeměPlzeňská diecéze v posledních letech organizovala Pouť milosrdenství. Dosud nej-větší z těchto poutí se uskutečnila v září 2016, kdy byl slavnostně znovuotevřenhusitský kostel v Mirovicích. Na rok 2018 se poprvé chystá pouť za hranice našívlasti - do Svaté země.
P ř i j m ě t e n a š e s r d e č n é p o z v á n í n a
Duchovn í c v i čen í p ro m l ádežs Jurajem Dovalou
jež se uskuteční v duchovním středisku Zahrada, Lipová 26, Brno
23. - 25. března 2018
Cena: 650 Kč. Přihlášky prosíme zasílejte do 15. 3. 2018 [email protected]
FB: Hledej Boha v kapce rosy
Foto na titulní straně: Jana Wienerová -Plynutí (graficky upraveno)
Sváteční slovo v ČTDne 11. března po poledni můžete na ČT 2 sledovat sváteční slovo duchovního našícírkve Mgr. Miroslava Kubíčka z Brna. red
Český zápas 3č. 9 4. 3. 2018
eDiToriaL • Ze živoTa CírKve • NaD PíSMeM • TéMa MěSíCe: MoDLiTBaPro DěTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě;nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. 1. K 1,18
Až příliš rádi se snažíme z křesťanství dělat něco, čím není. Ažpříliš často se snažíme jeho absurditu, nerozumnost, nehoráznosta nestoudnou drzost zjemnit, přikrášlit, upravit a přistřihnout, abybylo světu milé a líbivé. Každá církevní denominace má jiné způ-soby přizpůsobování evangelia světu. Jedni dají důraz na estetickýprožitek, druzí na racionální zdůvodňování, třetí horují ukázat,jaký to užitek přináší společnosti. Vše je to falešné a Bohu proti-vné. Vše je to evangelia a Krista ukřižovaného neprávo. PrávěKristus ukřižovaný je ten, v němž nás Bůh sám volá. V něm jezjeveno vše o Bohu i o člověku. On je obrazem všeho, čím křes-ťanství má být a čím tak často není. Výmluvně o tom vypovídánám důvěrně známý interiér svatomikulášského chrámu na Sta-roměstském náměstí. V čele chrámového prostoru je oltář zlatýa mramorový, tyčící se do nebes a na něm obraz Krista Pantokra-tora, Vševládce, který na nás blahosklonně shlíží z trůnu své slávy.A kříž a Ukřižovaný? I toho zde najdeme, aby se neřeklo. Visí sina zdi, bokem všech zraků, aby nepobuřoval svým utrpením, na-hotou, beznadějí a do nebe volající výčitkou. Tento chrámový pro-stor je přesným obrazem toho, jak církev nakládala a nakládá sezvěstí o ukřižovaném Božím Synu. Na tuto nepravost upozorňovalnapř. i Martin Luther, ale nejrazantněji zazněla z úst dánskéhomyslitele Sörena Kierkegaarda, který kritizoval státní církev za to,že odvádí svým důrazem na krásnou hudbu a vznešená kázání odpodstaty křesťanství. Aže je situace vlastně tak špatná, že ve světěnení žádného křesťana. Křesťanská zvěst je totiž skutečným blá-znovstvím. Zprávou o člověku, který prohlašuje, že je samotnýmBohem, a který nás volá k následování, jež se končí na dřevě kříže.Jistě namítnete: „Ale co vzkříšení?“ Ach ano, vzkříšení... Všichniby hned chtěli vzkříšení. Ale vzkříšení bez kříže není možné. Při-jetí Boží není možné bez Boží sebeoběti. Bůh sám se vydal do na-šich rukou a my jsme ho přibili na kříž. Kristův kříž, který bychomměli vyznávat, ale který ve skutečnosti tak často přehlížíme, jetotiž zrcadlovým obrazem našeho hříchu, naší zloby, sebestřed-nosti, nenávisti, zatvrzelosti... V něm je vykonán soud nad člově-kem. Teprve potom, co přijmeme kříž, tzn. svůj hřích, jehož ničivásíla je tak obrovská, že usiluje zničit samotného Boha, můžemezačít pošilhávat po zprávě o vzkříšení. Křesťanství není příjem-ným, líbivým, salónním náboženstvím, které je vhodným do-plňkem našich povrchních životů. Je skutečností, která, pokud jivpustíme do našeho života, vše zpřevrací na ruby a přivede násdo tolika tak těžkých a složitých situací, kterým bychom se jinakdozajista pohodlně vyhnuli. Avšak bez přijetí této absurdní, ne-smyslné a naprosto nevýhodné záležitosti zůstáváme uvězněniv hříchu a samotě, které si jen nejsme vědomi. Spíme sladkým
spánkem nevědomosti, dál hřešíme a ubližujeme, aniž bychom topovažovali za něco špatného. Otevřít oči pro absurdní zvěst křes-ťanství, pro bláznovství kříže, je tak nepříjemné a těžké, až je toskoro nemožné. Až někdy nezbývá než vyznat: „Pane, odpusť mi,ale nejsem schopen přijmout Slovo, které mi přinášíš.“ Alespoňtak se můžeme postavit čestně před Boží tvář. Když dokážemevyznat, že soud, který nad námi byl vynesen, je příliš tvrdý, nežabychom jej byli schopni přijmout. Buď přijmout kříž i s jeho blá-znovstvím nebo pokorně doznat svou neschopnost. Obojí jsoucesty, které by snad mohly před Bohem obstát. Nikdy však ne-může obstát naše falešné upravování, zjemňování, zpříjemňovánía zvýhodňování evangelia, o které se tak často ve falešné dobrévíře snažíme. Filip Sedlák
Bláznovství kříže 1. K 1,18-25
TřeTí NeDěLe PoSTNí
Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě ménohy. Obrať ke mně svou tvář, jsem tak sám, tak ponížený.
ŽALM 25,15-16 První čtení: Exodus 20,1-17
Tužby postní: 2. Abychom Boží království a jeho spravedlnost hledali, mod-leme se k Hospodinu. 3. Abychom svých hříchů litovali a své bližní nesoudili, modlemese k Hospodinu.
Modlitba před čtením ze sv. Písem: Bože, Vykupiteli, skrze svého Syna si nás povoláváš k životu víry.Prosíme tě, zachovej nám podíl na Nové smlouvě, kterou tvůj Synzpečetil vlastní krví! Svým svatým Duchem nás osviť, ať slyšímeslova Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.
Druhé čtení: 1. Korintským 1,18-25
Evangelium: Jan 2,13-22
Verš k obětování: Žalm 42,3
Verš k požehnání: Žalm 84,4-5
Modlitba k požehnání:Bože, Vykupiteli, děkujeme ti, že na pouti životem nás přivádíš kezdrojům živých vod. Dovol nám osvěžit se z tvého pramene, aby-chom s novou silou pokračovali na cestě do tvého království! Pro-síme o to ve jménu Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.
Vhodné písně: 68, 77, 87, 246, 323
NaD PíSMeM
Svatý a všemohoucí Bože, náš nebeský otče, Tvůj Syn se pro nás stal člověkem a přinesl kvůli naší nepravosti oběť nejvyšší.
Pokorně doznáváme, že neseme plný podíl na Jeho smrti. Jeho krev je na našich rukou. Posvěcuj nás milostí svého svatého Ducha, protože bez ní nejsme schopni pohlédnout do Kristovy tváře a přijmout svou vinu.
Pokud je to Tvá vůle, dej, abychom dokázali být skutečnými, opravdovými křesťany bez vší přetvářky a příkras a zvěstovali všem,že Tys ve svém Synu za nás podstoupil soud i odsouzení, a že tak v přijetí této oběti smíme být vykoupeni
z moci zla hříchu a smrti a mít s Tebou podíl na věčném životě. amen.
č. 9 4. 3. 2017
eDiToriaL • Ze živoTa CírKve • NaD PíSMeM • TéMa MěSíCe: MoDLiTBaPro DěTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
4 Český zápasInvestor: CČSH, architektonický návrh: Ing. arch. Jiří Gebert, realizace: APM stavební, foto: Václav Drašnar
Modlitba není jen prosba o zázrakani škemrání o získání výhod naúkor druhých, v tom se tedy mýlí ti,
kdo se pokoušejí s Bohem licitovat, včetně A. Bierceho, kterýkdysi prohlásil modlitbu za podivnou prosbu o porušení pří-rodních zákonů ve prospěch jediného žadatele, který sámnavíc přiznává, že toho není hoden; a já z té ironické definiceusuzuji, že americký publicista se asi příliš nemodlil, poněvadžby věděl, že když chce Pán Bůh někoho potrestat, splní muvšecka jeho přání, že modlitba je víc než prosba, modlitba jedech duše, je to cesta k Bohu přes kamení našich slabostí a vinaž k vrcholu oběti, kde na kříži visí Boží Syn, modlitba je čin,v němž člověk silou touhy odvalí ze srdce hrobový kámen a pro-žije dotek živé Boží lásky, modlitba je tajemství, bolestně sladkéa občerstvující, avšak nepopsatelné, podobné ptačímu zpěvu,který se nad ránem rozezní, i když noc je ještě tmavá. Snad každý kluk na venkově ví, že ptáci jsou ve tmě bezbranní,že proto se kočka tulačka vydává v noci na stromy a svýmidrápy vytahuje z hnízd opeřence, kteří neuletí, jen se bázlivěpřikrčí a vyděšeně pípnou, zkuste si někdy přivstat a sami si
poslechněte, co pak v tom prvním ranním trylku uslyšíte, jaknepopsatelná je naděje úsvitu nového dne i poděkování za pře-žití stínů smrti, a kdo se modlí, ten to ví, protože modlitbouvítá v duši svítání.A nedávno jsem slyšel modlitbu – Bože, stokrát svatý, silnýa usměvavý, který jsi stvořil papouška, užovku, pruhovanouzebru, přikazuješ žít veverce i hrochům, teology lechtáš vouskybrouků, nyní, kdy je mi tak smutno a dusno a temno, usměj senade mnou – a poznal jsem, že tak se modlí jen ten, kdo v Bohužije a s ním je spokojen, zatímco jiný se Bohu pokloní a řekne– Pod křídlem tvým půjdu spát, ztichnou domy, řeky, sad; skřivanzmlkne nad krajinou, zvířátka si odpočinou, i mne, Bože, v KristuPánu proveď nocí k svému ránu. – a jinou dětskou modlitbu jsemsi v kanceláři postavil tak, aby mi na ni občas padnul zrak, jepsaná velkými klikyháky školáčka prvňáčka přes celou stránku– Milý Pane Bože, dělám, co můžu. Franta – a já, třeba hlubocezamyšlen, dodám vždy jen s tichým úsměvem – ámen, přáteléduše zpívající nad obžurky hnízd, že jitro přichází, díky Bohu,tím jsem si jist. Jan Schwarz,
NO Bratislava
Jitřní
Chasidský duchovní mistr rabi Nachmanz Braclavi tvrdil: „Život z nás všech děláválečníky. Abychom z něj vyšli jako vítě-zové, musíme se vyzbrojit tou nejúčin-nější ze všech zbraní. A tou zbraní sestává modlitba.“ A pokračoval: „Když semodlíte, nezatajujte před Bohem vůbecnic. Otevřte mu svá srdce s upřímnouotevřeností, jako kdybyste mluvili kesvému nejlepšímu příteli.“ Při modlitbě v nás jedná sám Bůh. Víc a vícnás proměňuje svým Duchem svatým dopodoby Ježíše, který se zjevuje v naší po-
zemské modlitbě jako skutečný Přímluvce.Základním postojem je úcta k Bohu a vní-mání jeho stálé přítomnosti. Bůh nás„nese“ a skýtá nám bezpečí. V modlitběpředkládám Bohu své pocity, vášně a oba-vy tak, abych jejich prostřednictvím mohlazakoušet Boha v hloubi své duše. Benedikt z Nursie chápe modlitbu přede-vším tak, že v ní svolává Boží požehnání
na veškerou skutečnost, na mne samotnoui na ostatní lidi. Je možné přímo zakusit,že všechno pro nás může být požehnáníma že my sami se můžeme stát požehnáním.Být požehnáním pro svého manžela, prosvou rodinu, pro přátele, to je nádhernýmdarem. „Ježíši, ty jsi dveřmi k životu,“přemýšlí kongeniálně Anselm Grün. Stě-žuje si, že nemůže najít cestu k lidem,
předkládá Pánu své starosti a prosí: „Ote-vři mi dveře k novým obzorům mého životatak, aby se mi zjevil pohled na to, co dávámému životu smysl. Ve všem, co mě pot-kává, mi, prosím, ukaž, že jsi se mnou a žejsi dveřmi, jimiž mohu vcházet do prostoru,kde najdu sám sebe, své přátele a život.“ Modlitba nám přináší spojení s budouc-ností – s možnostmi, čím vším se můžeme
stát, když si přeložíme nejniternější tužbynašeho srdce do reality, když nakonec do-sáhneme plnosti bytí, což je nepopiratelnéprávo všech lidí. K Bohu hovoříme z hlu-bin duše a v gejzíru emocí. Každý den jenezbytné najít si čas na soustředěnou sou-kromou modlitbu. Vstoupíme do zvláštnídimenze samoty, v níž je srdce otevřenointimní komunikaci s Bohem. Kultivujme své nejsilnější a nejhlubšíemoce a obracejme se s nimi k Bohu. Na-bídněme Bohu vše, co skrýváme v srdci.Mnohonásobně se nám to navrátí. Nikdonení ušetřen zápasů, můžeme jim však čelitbeze strachu vyzbrojeni modlitbou. Pro-síme Boha o odvahu, fyzickou sílu, duševníenergii a duchovní vůli – chtějme riskovatpro svůj růst a vítat každou výzvu v běhuživota. „Naučme se čelit životním zápasůmvlídnou zbraní modlitby nabitou veškeroupravdou a city, jež se nalézají v našichsrdcích a duších,“ radí spisovatelé M. My-koff a S. C. Mizrahi. Odvrhněme duchovnínetečnost a lhostejnost. Prosme Hospodina,aby do našeho života vnesl perspektivua nás neovládaly bezcenné svody tohotosvěta. Prosme, aby Nejvyšší upevnil v našímysli trvalé životní pravdy a aby každý náščin byl směřován k nejvyšším životnímcílům a byl tak v souznění s Boží vůlí. Dů-věřujeme Bohu, vzdávejme mu chválua buďme radostným stvořením, které po-korně hledá svou cestu.
Olga Nytrová
v modlitbě hovoříme jazykem svého srdce
Mesiáš dobude celý svět bez jediného výstřelu. Jeho zbraníbude „vlídná zbraň“ modlitby.
rabi Nachman
Modlitba, jak společná, tak i osobní, jetím, co nepostradatelně náleží k našemuživotu víry. Od občasnosti máme směřo-vat k pravidelnosti. I když je modlitba pra-videlná a stává se takřka samozřejmostíživota věřících, nemůže se přesto nikdystát zvykem. Je zvláštní výsadou a darem.Modlitba je projevem našeho osobníhovztahu k Bohu jako Ježíšovu i našemuspolečnému Otci. Slova děkovné nebo prosebné modlitbyk Bohu mohou být věřícími vyslovovánakdykoliv, v kterékoli hodině či minutěběhem celého dne i v noci. S modlitboua s díky se obraceli a obracejí věřící Židék Bohu kdykoliv během dne. „Chválím těsedmkrát za den…“ (Ž 119,164). Židov-ské modlitby se konaly pravidelně třikrátběhem dne. Zvláště večer, ráno a v po-ledne, kdy byly přinášeny oběti v jeruza-lémském chrámu. Podle Žalmu 55 za-znívá úpěnlivé modlitební volání žalmistyk Bohu „večer, zrána, za poledne“ (Ž 55,18).Příhodnou chvílí modlitby je večer, kdyčlověk v závěru dne odevzdává sebea druhé Bohu. V Žalmu 141. je
řečeno: „Jako kadidlo ať míří má modlitbak tobě, pozdvižení mých rukou jak večerníoběť“ (Ž 141,2).Důležitá byla a je modlitba ráno, kdy sevše probouzí a vychází slunce. „Bože, hle-dám tě za úsvitu…,“ slyšíme v jednomz žalmů (Ž 63,2; srov. Ž 5,4; Ž 88,14; Ž 90,14). O Ježíšovi je dosvědčeno, že semodlil časně ráno o samotě na pustémmístě (Mk 1,15). Ranní modlitba je du-chovní přípravou před náročným dnem. Jepříležitostí k zastavení, kdy si člověk uvě-domí, co ho čeká,a prosí Boha o milosta pomoc pro celýden. Polední chvíle je taképříležitostí věnovatsvé myšlenky a časBohu. Poledne jezvláštní chvílí dne. Ječasem největšího jasu(srov. Jb 11,17). Je tochvíle, kdy je sluncena vrcholu. Ale po-ledne je také časem,kdy Ježíš trpěl na
kříži (Mt 27,45). Je to určitý střed dne. Jeto chvíle oběda, tělesného sycení spojova-ného s děkovnou modlitbou, chvíle při-cházející únavy a krize, kterou je třebapřekonat, abychom dokázali plnit úkolynásledující části dne, než přijde večera tma noci (J 9,4). Modlitba je rozhovorem s Bohem. K roz-hovoru patří schopnost naslouchat tomudruhému. V tomto případě Bohu samot-nému. On k nám mluví především skrzePísmo svaté a své Slovo. Učíme se stáleBohu naslouchat i k němu se modlit, takjak nás k tomu vede Ježíš (Mt 6,5-14). Při-pomíná nám niternost modlitby a varuje
nás před prázdnoumnohomluvností. Námale může také hrozitmálomluvnost, nemluv-nost, že se stáváme ně-mými. To v důsledkuznamená – žádná mod-litba. A to rozhodněJežíš nechce. Neboťmodlitba je naše výsadai služba, zvláštní dari stálý úkol církve i kaž-dého věřícího.
Tomáš Buttapatriarcha
č. 9 4. 3. 2018
eDiToriaL • Ze živoTa CírKve • NaD PíSMeM • TéMa MěSíCe: MoDLiTBaPro DěTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
Český zápas 5
➲
▪ Biskup brněnské diecéze naší církve,hudebník a spisovatel Juraj JordánDovala, ve své nedávno vydané knizeChrám uprostřed tržiště tento obrazponěkud poupravuje a vítaným způso-bem dále obohacuje: i my, křesťané,můžeme meditovat, aniž bychom sezpronevěřovali své víře a navíc, nemu-síme tak činit zcela v odloučení odvzruchů tohoto světa, v nehybnostia ztišení… i rušné tržiště, v názvu
knihy symbol okolního světa, se námmůže stát inspirací a výzvou… rozu-mím tomu dobře?Život bez Boha je pustý a prázdny. Mysme si zvykli na to, že Bohu vyhradímepresný čas, hodinu v nedeľu a je to vy-bavené. Boh je ale vždy a všade prí-tomný, vstupuje do nás, len naše dušenesmú byť hermeticky uzavreté. Mod-litbou a meditáciou toto spojenie obno-vujeme, kdekoľvek a kedykoľvek.
▪ Jak knihu používat, aby každémuz nás přinesla kýžený užitek? A co od ta-kové prožívané spirituality všedníhodne očekávat? Po přečtení knihy měmimochodem napadá, že všednost jejen zdánlivá, že každý okamžik je svýmzpůsobem vzácný a posvátný, stejnějako místa, která při své denní pouti na-vštívíme. Nikdy se, jak sám říkáš, ne-bude opakovat 14. duben 2013…Áno. Je to smutný paradox, žijeme zá-zračný život v zázračnom svete a vôbeco tom nevieme. Sme slepí a imúnni vočikráse a milosti, ktorá nás obklopuje.Osvietení jedinci a mystici nám od ne-pamäti hovoria, aby sme sa zobudili.Keď sa skutočne prebudíme, začneme nasvet a život nahliadať kontemplatívne.Budeme opäť žasnúť, my sme zabudližasnúť. Dnes všetko berieme ako samo-zrejmosť. Vzdialili sme sa stromom,slnku, hviezdam a matke Zemi, aj súcitus kolobehom života. Zabudli sme naBoha, na Desatoro a na Kristovu náukuo bezpodmienečnej láske. Poďme si sad-
Když jsem se dotázala několika svých přátel na to, co si vybaví, řekne-li se medi-tace, potvrdilo se, co jsem očekávala: tuto praxi mají spojenu především s vý-chodními náboženskými směry a meditujícího si tak představí jako nehybnoupostavu se zavřenýma očima, v lotosovém sedu, která v pohroužení do svého vni-třního světa prožívá jakési tajemné mystické spojení s božstvem či se svým sku-tečným já. Jen málokomu přitom na mysli vytane rovněž starobylá, křesťanskátradice sahající od mnichů a pouštních otců přes postavy středověkých mystikůaž do dnešních dnů. Tradice, opírající se o zjevení trojjediného Boha v Písmu a re-flektující tak obsah naší víry…
Být s Bohem - tady a teď
roZHovor
Modlitba a vhodná chvíle pro ni
eDiToriaL • Ze živoTa CírKve • NaD PíSMeM • TéMa MěSíCe: MoDLiTBaPro DěTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
6 Český zápas č. 9 4. 3. 2018
núť pod strom a nikam sa neponáhľajme.Premýšľajme a rozjímajme o vesmíre,o krátkom záblesku menom život a o tom,či má vôbec význam hnať sa za zrnkamihmoty rôznych tvarov a farieb. Učme saspoznávať, čo je dočasné a čo večné. Vní-mať odtlačky Boha v kvapke rosy a počuťho v šumení vánku.
▪ Jak vnímat rozdíl mezi modlitboua meditací?Meditácia je zvnútornená modlitba.Modlitba sa nám sama stane meditáciou,ak ju necháme na seba pôsobiť. NapríkladOtčenáš - môžeme sa ho modliť nahlasako klasickú modlitbu, ale jeho potenciálje nevyčerpateľný. Vezmime si niektorýverš a v duchu, v rytme dychu ho nechá-vajme v sebe znieť: napr. Buď vôľa tvoja.Opakujme si to v mysli, v srdci. Buď vôľatvoja – tie slová nás nesú, zbavujeme sasvojho ega, svojich túžob a chcení. Stá-vame sa slobodnými. Je to meditácia odovzdania sa. Takto môžeme medito-vať aj iné biblické verše. Čím viac člo-vek vyjde zo seba smerom k Bohu, týmje šťastnejší a naplnený až po okraj.
▪ Jak obtížné je pro Tebe po letech me-ditování udržet bdělost, soustředit sena tady a teď?Snažím sa... (smiech) Meditácia je prirod-zený proces. Ale zároveň je to neustáleúsilie. Plavec, ktorý sa prestane hýbať,klesá ku dnu. Byť bdelý, vedome vnímať,je základ. Mnoho ľudí si ale meditáciupletie s bežnou pozornosťou. Pozornosť jesúčasťou meditácie, ale skutočná meditá-cia je omnoho viac. Vnímame celou svo-jou mysľou, aj dušou, čiže duchovnýmsrdcom. Keď zameriam svoju pozornosťna to, že píšem na papier nejaké slovo, jeto pozornosť, koncentrácia. Keď ale vní-mam, že som tu a teraz, žijem, ja žijem,dýcham, je v tom aj vďačnosť, šťastie, na-plnenie a pieseň života, ktorá sa vznášak nebesiam, k Stvoriteľovi. To je pravámeditácia. Do ničoho sa nesilím, otvorímvšetky dvere vnímania a ona plynie sama.
▪ Osobně mě v knize nesmírně nadchlačást nazvaná Příroda, včetně vybranýchcitátů. Přímo vybízí k vděčnosti a úžasunad bohatstvím, které nám Bůh na tétoplanetě dal, a vůbec nad dokonalostí,harmonií a krásou všeho kolem - jakjsme se to pokusili vyjádřit i v minulémmagazínovém čísle - a jak to popisují jed-notlivé podkapitoly knihy (Jezero, Řeka,Oheň, Strom, Oblaka, Slunce...) s dopo-
ručenou následnou meditací. Jsou tytonáměty i ve Tvém okolí, třeba u Tvýchnejbližších, také tak oblíbené?Príroda je ten najkrajší Boží chrám, vy-budoval ho samotný Stvoriteľ. Ak spo-znávame a meditujeme Božie dielo,privádza nás to k Autorovi. Preto IrenejLyonský napísal, že prvotným krokomduše k poznávaniu Boha je rozjímanieprírody. A okrem toho, Ježiš kázal na
vrchu, na brehu mo-ra, alebo na cestách.My sme za dvetisícrokov všetko uzavrelimedzi kamene a mú-ry. Pod klenbou nebaje Božia prítomnosťbezprostredná a hma-tateľná.
▪ Jedna z kapitolekknihy má názevHřích. Jak vnímáJuraj Dovala hříchv kontextu těchtootázek? Hriech je dôležité slovo. Je škoda, ževymizlo zo slovníku moderného člo-veka. Hriech je choroba duše. Mámnoho podôb, napríklad aj to, že smezabudli radovať sa zo života. Chýbanám táto duchovná strava. Ľudia potomvyhľadávajú psychológa a tabletky, abyvyriešili to, čo by im dal prirodzenýpobyt v samote, v kláštore, v ústra-ní, v prírode a vnútorné oprostenie sa.Dnes to nie je problém, zobrať si batoh,pár vecí a ísť na týždeň do lesa. Mlčať,prežívať sekundu po sekunde, žas-núť, tešiť sa. Toto je liek na choroby
dnešnej civilizácie. Naučí nás zvládaťproblémy a zjednocuje nás s Prameňombytia, s Bohom.
▪ Část knihy je zaměřena na Krista. Cov ní čtenář najde?Ježiš Kristus je centrom našej viery. Premňa veľmi osobnej, až intímnej.V Kristovi sa nám Neviditeľný Bohdáva poznať tvárou v tvár. Hovoriťo Bohu je taký náš pokus vtesnať Ne-konečno do ľudských slov a predstáv.Ako keď sa snažíme oceán naliať dopohára. Preto cirkevní otcovia vždytvrdili, že viac vecí o Bohu nevieme,ako vieme. Jedna z vecí, ktorú alevieme, je to, že Boh je Láska a že savtelil v Ježišovi z Nazareta. Tak pu-tujme po prašných cestách tohto svetas Kristom, kým nevystúpime na po-svätnú horu Hospodina.
▪ V minulosti jsi dělával čtení ze svýchknížek. Máš na to ještě čas? Keby ma biskupská služba pohlcovalatak, že by nebol čas na stretnutia s ľuďmi,tak to radšej položím. Rád navštevujem
naše náboženské obce, po-zývajú ma aj z katolíckycha evanjelických farností,alebo z kníhkupectiev. Nie-kedy je to náročné, ale na-koniec sa vždy termín nájde,vezmem gitaru a ide sa.Dnes sa každý sťažuje nanedostatok času, ale naši de-dovia museli trištvrtinytoho, čo za nás urobí tech-nika, robiť manuálne. Mys-lím si, že náš čas len zlevyužívame. Veď nemusímbyť na internete celý deň,nemusím denne vybaviťtridsať telefonátov, nemu-sím v hlave riešiť každú in-
formáciu, ktorá sa v éteri mihne. Ak siudržujeme vnútornú slobodu, stihnemeveľa užitočných vecí. Čas je nám daný odBoha, je vzácny, je to naše platidlo, ktoréraz budeme účtovať tam hore. Mních sta-rec Paisij povedal: Kto z čistej lásky pra-cuje pre blížneho, tomu aj sama únavaprináša oddych.
Za všechny čtenáře děkujeme za úžasnénáměty pro cestu za Boží přítomností,praktické a prosté náměty pro duchovníživot tady a teď, v klidu i radosti, nastavbu chrámu uprostřed tržiště světa.
KB
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
CESTA
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
81
Mod
litba
je p
ro v
ěříc
ího
člov
ěka
nepo
stra
date
lná,
pro
tože
jejím
pros
třed
nict
vím
mlu
vím
e sB
ohem
. Pře
sto
mno
ho li
dí n
amítá
, že
se m
odlit
neu
měj
í, že
nev
ědí,
co ří
ci, n
ebo
jak
sděl
it to
, co
maj
í na
srdc
i.Is
amot
ní Je
žíšo
vi u
čedn
íci j
ej p
rosil
i, aby
je n
auči
l spr
ávně
se m
odlit
. Jež
íšjim
vyh
ověl
aod
té d
oby
mám
e M
odlit
bu P
áně
– O
tče
náš,
kter
á sp
ojuj
evš
echn
y kř
esťa
ny n
a sv
ětě
ast
ručn
ě vy
jadř
uje
vše,
co m
á m
odlit
ba o
bsah
ovat
– c
hvál
u Bo
ha,
naše
ho O
tce,
ode
vzdá
ní se
do
jeho
vůl
e, p
oděk
ován
í ipr
osby
.D
alší
pom
ůcko
u ná
m m
ohou
být
různ
é sb
írky
mod
liteb
aza
myš
lení
nad
bib
lický
mi t
exty
.Př
ímo
vsa
mot
né B
ibli
je p
ak k
niha
Žal
mů,
což
jsou
také
krá
sné
mod
litby
.M
odlím
e se
čas
to v
e sp
oleč
enst
ví d
alší
ch k
řesť
anů
– př
i pra
vide
lnýc
h bo
hosl
užbá
ch, k
delit
urgi
e ob
sahu
je ce
lou
řadu
pře
deps
anýc
h m
odlit
eb, a
le ip
rost
or p
ro a
ktuá
lní p
římlu
vné
mod
-lit
by; d
ále
při p
obož
nost
ech
ajin
ých
mod
liteb
ních
set
kání
ch. K
řesť
ané
zrů
znýc
h cí
rkví
se
např
íkla
d ka
ždor
očně
vle
dnu
schá
zejí
vrá
mci
Týdn
e m
odlit
eb z
a je
dnot
u kř
esťa
nů n
ebo
napo
čátk
u bř
ezna
při
Svět
ovém
dnu
mod
liteb
.M
odlím
e se
sam
ozře
jmě
isam
i, ať
již
nahl
as n
ebo
vdu
chu.
Apř
edev
ším
vtě
chto
příp
adec
h si
opra
vdu
nem
usím
e dě
lat s
taro
sti s
tím, ž
e ne
vím
e,ja
k se
mod
lit. N
ení p
otře
ba ž
ádný
ch v
zlet
ných
slov
,na
opak
– n
ejlé
pe j
e Bo
hu s
dělit
vše
upř
ímně
,je
dnod
uše
apr
ostě
, svý
mi s
lovy
. Mám
e to
tiž ji
stot
u,že
Pán
Bůh
nám
rozu
mí –
vid
í do
naše
ho s
rdce
aví
, co
mu
chce
me
říci.
Proč
se
tedy
vůb
ecm
odlit
, kdy
ž Bů
h st
ejně
pře
dem
ví,
co m
uch
ci ř
íci?
Mod
litba
tot
iž n
ení
ani
tak
důle
žitá
pr
o Bo
ha,
jako
pr
o ná
ssa
mot
né –
aby
chom
si st
ále
znov
u uv
ě-do
mov
ali s
vůj v
ztah
kBo
hu a
udrž
oval
isn
ím p
ravi
deln
é sp
ojen
í.JK
Mod
litba
Děk
ujem
e ti,
Pan
e Bo
že, z
a da
r mod
litby
, za
to, ž
e ti
můž
eme
říct v
šech
no, c
o ná
s tr
ápí.
Děk
ujem
e, ž
e na
nás
máš
vžd
ycky
čas
a ž
e tě
zaj
ímá
každ
ý z
nás.
Am
en.
O m
od
litb
ě
Nakre
slil: M
arek
Maly
ukh z
Kolín
a, 7 l
et
Nev
ím, j
ak d
ospě
lí, a
le v
y, d
ěti,
jste
se u
ž pr
avdě
podo
bně
setk
aly
sesl
ovem
you
tube
r am
ožná
ipa
tříte
mez
ity
, kte
ří vi
dea
na Y
ouTu
be v
íce
či m
éně
nadš
eně
sled
ují.
Je to
feno
mén
uná
sst
arý
jen
něko
lik le
t,al
e už
iče
ští n
ej-
znám
ější
you
tube
řim
ají s
tatis
íce
fano
ušků
. Pro
ty, k
teří
nevě
dí, o
co jd
e, je
nst
ručn
ě vy
svět
lím: n
ain
tern
etov
ém k
anál
uYo
uTub
e (p
roto
yout
ubeř
i) m
ůžet
ezv
eřej
nit v
ideo
sro
-zl
ičný
m o
bsah
em,
velm
i roz
šíře
ná js
ouna
př. t
zv. L
et̕s
Play
vide
a, k
de a
utor
vpo
dsta
tě n
atáč
í to,
jak
hraj
e ně
jako
u po
číta
čovo
u hr
u,a
vše,
pok
ud m
ožno
vtip
ně, k
omen
tuje
.Po
kud
jsou
jeho
vid
ea ú
spěš
ná, c
ož s
em
ěří p
očte
m o
dběr
atel
ů –
tedy
lidí
,kt
eří j
e sl
eduj
í – m
ůže
si tí
m i
sluš
ně v
y-dě
lat,
poku
d v
rám
ci s
vých
vid
eí n
apř.
povo
lí zo
braz
ován
í rek
lam
y. To
sam
ozře
jmě
řadu
mla
dých
lidí
vel
ice
láká
– v
ždyť
kdo
by
nech
těl d
ostá
vat
pení
ze z
a to
, že
si h
raje
, aje
ště
se s
tát
slav
ným
? Tak
že y
outu
beři
se m
noží
jako
houb
y po
deš
ti.Je
dním
zni
ch je
iKa
rel K
ovář
, kte
rý je
mno
hem
zná
měj
ší p
od s
vou
přez
dívk
ou K
ovy.
Zbě
žnéh
o pr
ůměr
u
se a
le v
elm
i vym
yká.
Roz
hodl
se
totiž
využ
ít sv
ého
vliv
u na
své
vrs
tevn
íky
imla
dší o
dběr
atel
e a
jeho
vid
ea s
ikl
adou
mno
hem
vět
ší c
íle, n
ež je
npo
bavi
t (i k
dyž
zába
vná
jsou
bez
espo
ruta
ké).
Jejic
h té
mat
ajs
ou rů
zná
– vz
tahy
mez
i gen
erac
emi,
mez
i klu
ky a
holk
ami,
prob
lém
y ve
ško
le,
rizik
a so
ciál
ních
sítí
,po
litik
a… P
rost
ěvš
echn
o, c
o dě
tia
mla
dé li
di z
ajím
áa
tráp
í. Ko
vy v
tipně
ane
nási
lně
říká
spou
stu
věcí
, kte
ré s
esi
ce d
ětem
my
dosp
ělí
čast
o sn
ažím
e vš
těpo
-va
t den
node
nně,
od
nás
to o
všem
pov
ažuj
íza
men
toro
vání
, zat
ímco
od
něj t
o př
ij-m
ou m
nohe
m lé
pe. Z
a to
jsem
mu
vážn
ě vd
ěčná
. Te
nto
můj
náz
or je
ště
posí
lila
Kovy
hokn
ížka
, naz
vaná
OVŠ
EM, k
terá
vyš
lako
ncem
min
uléh
o ro
ku. K
ovy
vní
vel
mi
otev
řeně
píš
e op
ravd
u o
všem
– o
svém
děts
tví,
rodi
čích
, dos
pívá
ní, š
kole
, lás
cek
cest
ován
í, kr
eativ
itě, o
svém
úspě
chu…
Na
to, ž
e je
mu
tepr
vedv
acet
jedn
a le
t, m
á ve
lmi v
yzrá
lé n
á-zo
ry. D
ržím
mu
palc
e a
vám
vše
m –
děte
m i
dosp
ělým
– je
ho k
nížk
u do
-po
ruču
ji!JK
Co
rádi
čte
te?
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
IK
ŘE
SŤ
AN
SK
Ý Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
72
Frederic aAm
pére
Jeden francouzský mladík, Frederic
Ozanam
(1813-1853), který dal pozdějivzniknout slavné charitativní Společnostisvatého Vincence z
Pauly, procházel ob-dobím
duchovní krize. Náhodou šel kolem
kostela aveden určitým
vnitřním instink-
tem vstoupil dovnitř. V
kostele uvidělvelkého fyzika a
matem
atika André-Marie
Ampéra, který se právě m
odlil. Když profe-sor vycházel z
kostela, Frederic se ho zeptal:„Pane profesore, je m
ožné být tak znalýa
slavný jako vy, apřitom
se ještě pořádm
odlit?“ Ampére odpověděl: „Chlapče, já
jsem znalý a
slavný, jen když se modlím
!“
Italský spisovatel Giovanni Papini to brilantně vyjádřil následujícím
islovy: „Aby se m
ohl člověk pozvednout, musí pokleknout.“
Nakreslila: Lucie Krajčiříková
Ďábel a m
odlitba
Ďábel se jednou vypravil na obhlídku
toho, jak se vlastně lidé modlí. Jeho výlet
byl velmi krátký, protože lidí, kteří by se
modlili, bylo velm
i poskrovnu, jakošafránu. Byl se svou obhlídkou velm
ispokojen, protože jejich m
odlitby bylynavíc pouhým
opakováním naučených
frází, které byly naprosto neškodné.Vesele se vracel dom
ů, když si všiml ně-
jakého sedláka na poli, který dělalzvláštní gesta do všech stran. Byl zvě-davý, a tak se postavil za m
alou hro-m
adu a pozoroval, co se bude dít dál.Člověk se velm
i dramaticky hádal
s Bohem: nešetřil ho ani trochu
a nadával mu všem
i možným
i
výrazy! Náhodou v té chvíli procházel
kolem kněz.
„Člověče dobrý,“ řekl sedlákovi, „proč setak chováš? N
evíš, že urážet Hospodina
je hřích?“Sedlák odpověděl: „Ctihodnosti, když sehádám
s Pánem Bohem
, znamená to, že
v něho věřím; když ho nešetřím
nadávkami, znam
ená to, že k němu lnu
svým životem
; a křičím, protože vím
, žem
i naslouchá!“„Ty úplně blouzníš!“ poznam
enal kněz,když už odcházel. A
le ďábel, který tohoví více než lecjaký kněz, velm
i zbystřil:objevil totiž člověka, který byl ještěschopný se m
odlit!Pino Pellegrino
Příběhy pro osvěžení duše
Soutěž o tři knihyN
ejvětším příkladem
v tom, jak se m
odlit, je pro nás Pán Ježíš, který se ke svému O
tcim
odlil velmi často a naučil nás i m
odlitbu Otče náš.
Najdete-li pět rozdílů m
ezi těmito dvěm
a obrázky, nezapomeňte nám
řešení spolu sesvou adresou poslat do redakce na m
ail [email protected]ž to stihnete
do poloviny dubna, můžete se stát jedním
ze tří výherců knížky, jejichž jména zveřej-
níme v květnovém
čísle Cesty.
Blahopřejeme výhercům
soutěže z lednového čísla(tajenka: Sbory naší církve často poznám
e podle kalicha na věži.):M
agdalena Pokorná, Maruška M
ašínová a Pepa Kohout z Kolína
Krá
l D
av
id6.
Saulo
vy ná
strah
y
KPo
Dav
idov
ě sl
avné
m v
ítězs
tví
nad
Gol
iáše
m S
aul t
rval
na
tom
,že
Dav
id u
ž m
usí z
ůsta
t uje
ho d
vora
.Po
věřo
val j
ej rů
zným
i taž
ením
i pro
tine
přát
elům
, apr
otož
e by
l Dav
id v
elm
iús
pěšn
ý, s
tal s
e z
něj p
o ča
se v
elite
lSa
ulov
a vo
jska
. Pok
ud js
te s
i vša
km
ysle
li, ž
e by
l Sau
l Dav
idov
i vdě
čný
aza
hrno
val j
ej p
řízní
, boh
užel
se
mýl
íte. Ž
árlil
na
jeho
úsp
ěchy
apo
pu-
larit
u, p
roto
že li
d D
avid
a zb
ožňo
val.
Saul
nem
ohl z
apom
enou
t, ja
k je
po
návr
atu
zbi
tvy
dívk
y ví
taly
zpě
vem
:„S
aul p
obil
své
tisíc
e, a
le D
avid
své
de-
setit
isíc
e.“ D
avid
a si
vel
mi o
blíb
iliS
aulů
v sy
n Jó
nata
n. S
tal s
e je
hone
rozl
učný
m d
ruhe
m, b
yli j
ako
dva
brat
ři.Je
dnoh
o dn
e to
doš
lo ta
k da
leko
, že
Saul
, jeh
ož s
e op
ět z
moc
nila
zuř
ivos
t,vr
hl p
o D
avid
ovi,
hraj
ícím
na
cita
ru,
své
kopí
. Naš
těst
í se
Dav
idov
i pod
ařilo
uhno
ut a
nic
se m
u ne
stal
o. O
to v
ětší
však
byl
a Sa
ulov
a zá
šť. Z
ačal
se
Dav
ida
přím
o bá
t, ne
boť c
ítil,
že D
avid
má
Hos
podi
novu
příz
eň, z
atím
co o
dně
j se
Bůh
odvr
átil.
Stál
e př
emýš
lel,
jak
by s
e ho
zba
vil.
Sám
už
se b
ál n
a ně
j vzt
áhno
ut ru
ku,
prot
o vy
mys
lel l
éčku
. Zav
olal
si
Dav
ida:
„Kdy
ž za
bije
š st
ovku
Pel
ište
j-ců
, dám
ti z
a že
nu s
vou
dcer
u M
íkal
ast
aneš
se
král
ovým
zet
ěm.“
Vskr
ytu
douf
al, ž
e D
avid
vbo
jis
Peliš
tejc
i pad
ne. T
o se
však
nes
talo
, Dav
iddo
konc
e po
bil d
vojn
á-so
bný
poče
t nep
řáte
l.Tí
m s
i vys
louž
il kr
álov
udc
eru
za m
anže
lku.
Mík
al je
j milo
vala
, ste
jně
jako
vši
chni
Izra
elci
, pro
-to
že a
čkol
iv š
el D
avid
zbo
je d
o bo
je, v
ždy
se d
íky
Hos
podi
nově
příz
ni v
race
l jak
o ví
těz.
Čím
vět
ší v
šak
byla
jeho
pop
ular
ita, t
ímvě
tší b
yla
Saul
ova
nená
vist
.JK
Kres
ba Lu
cie Kr
ajčiří
ková
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
IK
ŘE
SŤ
AN
SK
Ý Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
63
Záz
raky
v B
ibli
3. č
ást –
Vyv
eden
í Izr
aelc
ů z
Egy
pta
Izr
aelc
i přiš
li do
Egy
pta
jako
hos
té, a
lepr
otož
e se
jim
dík
y H
ospo
dino
vupo
žehn
ání v
elm
i dob
ře d
ařilo
aje
jich
poče
t byl
stál
e vy
šší,
zača
li se
jich
pos
-tu
pně
egyp
tští
fara
onov
é ob
ávat
. Stá
leví
ce je
utla
čova
li, a
ž z
nich
nak
onec
učin
ili sv
é ot
roky
. Doš
lo to
tak
dale
ko, ž
efa
raon
nař
ídil,
aby
byl
usm
rcen
kaž
dých
lape
c, k
terý
se Iz
rael
cům
nar
odí.
Kone
čně
se H
ospo
din
rozh
odl,
že sv
ůj li
d z
egyp
tské
hoot
roct
ví v
ysvo
bodí
, kče
muž
sivy
volil
Moj
žíše
aje
ho b
ratr
aÁr
ona.
Bib
lická
kni
ha E
xodu
sná
m b
arvi
tě v
yprá
ví o
celé
řadě
zázr
aků,
kte
ré b
yly
svyv
eden
ímIz
rael
ců z
Egyp
ta sp
ojen
y.Vz
pom
enet
e si
na
ně? A
no, p
řivy
jedn
áván
í sfa
raon
em se
Áron
ova
hůl p
rom
ěnila
vdr
aka
(Ex
7,10
). Pr
otož
e fa
raon
ovo
srdc
e vš
ak b
ylo
zatv
rzel
é, se
slal
Bůh
na E
gypt
pos
tupn
ě de
set
těžk
ých
ran:
zka
žení
vod
, žáb
y,ko
már
y, m
ouch
y, d
obyt
čí m
or,
vřed
y, k
rupo
bití,
kob
ylky
, tem
-no
tu a
nako
nec
tu n
ejho
rší –
smrt
vše
ch p
rvor
ozen
ých.
Tepr
ve k
dyž
ifar
aonů
v sy
n ze
mře
l, do
-vo
lil p
anov
ník
Izra
elců
m z
Egyp
ta o
dejít
.H
ospo
din
však
jeho
srdc
e dá
le z
atvr
dil,
takž
e se
rozh
odl I
zrae
lce
pron
ásle
dova
t.N
a út
ěku
jim p
omoh
l dal
ší z
ázra
k –
Hos
podi
n ro
zděl
il m
oře,
aby
moh
li pr
o-jít
, kdy
ž vš
ak z
a ni
mi v
ešlo
egy
ptsk
é vo
-js
ko, m
oře
se z
ase
zavř
elo
avš
ichn
ipr
onás
ledo
vate
lé se
vně
m u
topi
li.
Ani b
ěhem
put
ován
í do
zasl
íben
é ze
mě
Hos
podi
n sv
ůj li
d ne
opus
til a
pečo
val
oně
j – v
ždy,
kdy
ž jim
byl
o ne
jhůř
, po-
moh
l – v
odou
ze
skál
y, k
řepe
lkam
ia
man
ou k
jídlu
.Vš
echn
y ty
to z
ázra
ky B
ůh u
čini
l pro
to,
aby
si iz
rael
ský
lid u
vědo
mil
ani
kdy
neza
pom
něl n
a to
, že
všem
ohou
cí B
ůhH
ospo
din
má
být j
eho
jedi
ným
Boh
em
aje
to o
n, k
do je
j vyv
edl z
egyp
tské
hoot
roct
ví. T
o ta
ké B
ůh z
důra
znil
Moj
žíšo
vipř
i pře
dává
ní D
esat
era
na h
oře
Sína
j.Tí
m u
zavř
el s
Izra
elem
smlo
uvu
– do
kud
mu
budo
u vě
rni a
budo
u se
řídi
t De-
sate
rem
, bud
e jim
věr
ný i
Hos
podi
n –
neop
ustí
je a
bude
jim
vžd
ycky
pom
áhat
. Ato
pla
tí ip
ro n
ás.
JK
Nakre
slila:
Lucie
Krajč
iříko
vá
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
5
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
4
Tomáš m
ěl před sebou hodně těžkoua
důležitou zkoušku zm
atematiky – její
výsledek měl rozhodnout o
tom, zda zůs-
tane na zvolené střední škole, nebo zní
bude muset odejít. Tom
áš se sice pilněpřipravoval, stejně byl ale před zkouškouvelm
i nervózní.„N
eboj se, to zvládneš,“ snažila se ho uk-lidnit m
aminka. „Vždyť ses učil, tak
můžeš být klidný.“ To se sice snadno
řekne, ale jakmile si Tom
áš uvědomil, jak
moc m
u na výsledku zkoušky záleží, ner-vozita nejen neustoupila, ale byla ještěsilnější.„Tom
ášku, budu se za tebe modlit,“ ujis-
tila ho babička svážnou tváří. Tom
áš sicepoděkoval, ale v
duchu nad tím m
ávlrukou – co m
ůže taková modlitba
dokázat? Pamatoval si, jak jej babička
vdětství vedla k
tomu, aby se pravidelně
před spaním m
odlil Otčenáš. Byl to
takový jejich rituál. Tomáš tehdy m
ocnechápal ani slova m
odlitby, ani smysl
tohoto počínání, přesto se mu ten zvyk
líbil – byl rád, že je sbabičkou a
má s
níspolečné takové m
alé tajemství. Jak ale
postupně rostl, trávil sbabičkou stále
méně času a
jejich večerní zvyk se kamsi
vytratil.O
sudný den byl nakonec tady avym
y-dlený Tom
áš se se zkroušenou tváří vydaldo školy. Před učebnou, kde zkouškyprobíhaly, čekalo už několik jehospolužáků s
podobně chmurným
výrazem. Šeptem
si sdělovali informace
otom
, kdo zkouší, jaké už byly zadányúlohy a
jak přísně jsou výsledky hodno-ceny. Co slyšel, Tom
áše nijaknepovzbudilo, spíš naopak, když sedozvěděl, že dva ze čtyř jeho spolužáků,kteří byli zkoušeni před ním
, neprošli.
Začal nervózně popocházet chodboua
vduchu si opakovat nastudované
učivo. Jeho neklid byl však stále silnějšía
nedokázal se vůbec soustředit.N
akonec to vzdal ajako poslední zoufalý
čin začal vduchu odříkávat slova m
odlitby,která ho babička v
dětství naučila. Jednou,podruhé, potřetí…
Asvěte, div se, zjistil, že
to pomáhá! Přece jen se trochu zklidnil
akdyž na něj konečně přišla řada a
vstupovaldo zkušebny, vypadal celkem
vyrovnaně.V
čele třídy seděla zkušební komise, složená
ze dvou profesorek aředitele školy. Tom
ášvěděl, že především
paní profesorka Novotná
mu určitě nedá nic zadarm
o. Av
duchu
musel přiznat, že se jí ani m
oc nediví – vždyťje to pravda, že se dlouhé m
ěsícelehkom
yslně studiu vyhýbal azačal se učit až
teď, když už je skoro pozdě.N
a dlouhé úvahy už však nebyl čas – dostal
první příklad. Tomáš si vzal křídu a
celkembez zaváhání napsal na tabuli postup řešení.Podobně tom
u bylo isdruhým
výpočtem.
Třetí úloha už byla oněco složitější, v
určitéfázi se Tom
áš zadrhl audělal chybu, nakonec
si ji ale uvědomil a
ještě ji stihl opravit.Výsledná znám
ka byla nakonec dvojka ajeho
setrvání ve škole bylo zachráněno!Tom
ášova radost aúleva byly nezm
ěrné.Jako ve snách vyšel ze třídy, kde jej ob-stoupilo pár zbývajících studentů, kteří napřezkoušení ještě čekali. Teprve teď se Tom
ášzačal pom
alu vzpamatovávat a
vzrušeně jimlíčil, jak jeho zkouška probíhala.„N
o jo, tys měl štěstí na příklady!“ m
ávl rukouPavel.„Já bych si s
tím tedy asi neporadil, je vidět,
že ses učil,“ uznal naopak Jirka.Pravdu m
ěli oba. Když otom
ale Tomáš po
cestě domů přem
ýšlel, došel kpřesvědčení,
že vtom
bylo ještě něco víc. Hodně m
u po-m
ohlo, že se uklidnil. Auklidnit se m
u po-m
ohla modlitba.
Samozřejm
ě že doma byla radost nezm
ěrná!Když skončilo objím
ání ablahopřání, vzala si
babička Tomáše stranou a
zašeptala: „Modlila
jsem se celou dobu, jsem
ráda, že to po-m
ohlo!“„D
íky moc, babi, m
ěla jsi pravdu. Já jsem se
nakonec taky modlil,“ usm
ál se Tomáš, který
byl po dnešku bohatší nejen odobrou
známku, ale io
cennou zkušenost, okteré
bude jistě ještě dlouho přemýšlet.
Jana Krajčiříková
Tomášova zk
ouška
Nakreslila: Lucie Krajčiříková
Před počtem letBůh mimo světdal slovu vznik.Buď jemu dík,
že dává vznikat zas a zas!Viz jeho hruď,zkad jako rtuťvzlét slova čin.Leč svatý klín
to slovo tají všechen čas.
Viz: třetí z dvou,co láskou žhnou.
Ten třetí sámje dvěma znám
co nejsvětější sladký Duch.Je roven jim,
jsou všichni vším,jsou jedno tři.
Jen oni zří,jak tajně spojeni jsou v kruh.
Ten trojí pásje dalek nása jeho dům
nad všechen umje hlubina, jež nemá dna.
Čas, prostor, tvar je smyslům zmar.
Viz, prstenec,ač krouží, přec
má v sobě sám střed nehybna.
Střed výsostnýje dostupný
jen mimo stín,kde bloudí čin.
Je blahý pramen vonných krás,jenž do šírase prostírá.Ta pustina,
ráj tajemna,je mimo prostor, mimo čas.
eDiToriaL • Ze živoTa CírKve • NaD PíSMeM • TéMa MěSíCe: MoDLiTBaPro DěTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
Český zápas 7č. 9 4. 3. 2018
Uvádíme příspěvek o základní křesťanské modlitbě z pera bratra Pavla Hýbla.Nejde o exegeticko-dogmatickou studii, nýbrž o zamyšlení autora-poutníka.
➲➲
VZPOMíNKa Na SVaTOu ZEMiTi čtenáři, kteří navštívili Svatou zemi– Izrael – si zajisté pa-matují, že v sousedstvíOlivové (Olivetské) horys kaplí NanebevzetíKrista stojí kostel Paternoster. Na tomto místěnechala počátkem 4. sto-letí vystavět bazilikumatka císaře Konstan-tina, Helena. Jedná seo částečně zrekonstruo-vaný nezastřešený a ne-dokončený byzantskýkostel, který je spojován s učením JežíšeKrista v blízké jeskyni a s výukou mod-litby Páně. Na stěnách tohoto kostelajsou desky s modlitbou Otčenáš vestovce nejrůznějších jazyků, včetně češ-tiny a slovenštiny.
NOVé ZNěNí?Základní prosby modlitby zůstaly po ce-lou dobu v podstatě stejné. Pozorní čte-náři a posluchači sdělovacích prostředkůzajisté zaznamenali, že nové znění Otče-náše zavádí od 1. adventní neděle roku2017 francouzská církev. Katolícia účastníci ekumenických bohoslužeb senově modlí šestou prosbu slovy „nedo-pusť, abychom podlehli pokušení“, a toproto, že dřívější překlad – dle biskupů– vedl k chybnému porozumění. Totonové znění bylo již na podzim 2017 za-vedeno i v jiných frankofonních zemích– např. v Belgii aj.Apoštolové několikrát prosili Ježíše,aby je naučil modlit se (L 11,1), a Ježíšjim vyhověl: „Pane, nauč nás modlitse.“ Ježíš nás totiž touto modlitbouuvádí do své vlastní modlitby. Otčenášsvým významem přesahuje sdělení slovmodlitby, protože tato modlitba chceformovat naše bytí a učit nás Ježíšovu
smýšlení. Otčenáš vznikl z jeho vlast-ních modliteb, z rozhovoru Syna
s Otcem. To dokazujehloubka modlitby – mimoslova vůbec a pojímácelou šíři lidského bytí odstvoření světa.
STRuKTuRa MODLiTBy
Podíváme-li se blíže nastavbu a strukturu Otče-náše, zjistíme, že ji tvoříoslovení a sedm proseb,přičemž tři z těchto pro-seb akcentují „Ty“ a čtyři
akcentují „my“. V prvních třech pros-bách jde o samu Boží věc na tomto světěa ve čtyřech následujících jde o naše lid-ské naděje, potřeby a obtíže. Vztah oboučástí v Otčenáši bychom mohli přirov-nat ke vztahu obou desek Desatera, nadkterými jsme se již na stránkách ČZ za-mýšleli. I zde první část rozvíjí našilásku k Bohu, a druhá část naši láskuk lidem, včetně té správné lásky k soběsamým. I v Otčenáši je na první místopostaven Bůh a z toho pak samo sebouvyplývá starost o správné bytí člově-kem. Nic nemůže být v pořádku, pokudnemáme v pořádku vztah s Bohem. Ot-čenáš proto začíná Bohem a vede nász něj na cesty lidského bytí. Nakonecsestoupíme až k nejzazšímu ohroženíčlověka, ale pořád zůstane přítomný za-čátek: Otče náš – víme, že je při nás a ženás má v rukou a chrání nás. Otčenášproto vždy zůstává Ježíšovou modlit-bou, kterou se modlíme k Otci na nebe-sích, kterého máme skrze jeho Synaa v pozadí všech proseb je proto vždyJežíš Kristus, náš Pán a Spasitel.
OTčE
Modlitbu Páně začínáme oslovením:Otče. Můžeme říkat Otče a v tom spo-
Modlitba otčenáš
Mistr eckhart
Granum sinapis
Zpěv hořčičného zrnkao nejkrásnějším Božství
Přebásnil Miroslav Matouš
(Ze stejnojmenné, nové publikace nakladatelství H&H, 2017)
Jednou se Ježíš na ně-jakém místě modlil;když přestal, řekl mujeden z jeho učedníků:„Pane, nauč nás modlitse, jako tomu učil svéučedníky i Jan.“
(L 1,11)
V následujícím článku se zamyslíme nad snad nejkrásnější modlitbou, jakou kdy lidédostali, v pravdě nejhlubší, modlitbou Páně – Otčenáš. Jelikož je daleko nejzná-mější, je asi také nejčastěji bezmyšlenkovitě drmolena a odříkávána a možná ažpříliš zevšednělá. Mnozí z nás často zůstávají jen na povrchu recitovaných slov,a tak jim tato modlitba nemůže přinést takový užitek, jaký by mohla. Zamyslemese proto nad ní společně.
čívá velká útěcha, protože v tomto jedi-ném slově je obsažen celý příběh vy-koupení, smíme říkat „Otče“, protožeSyn byl naším spolubratrem a Bohanám zjevil a protože jsme se kristovýmčinem znovu stali dětmi Božími. Mů-žeme sice namítnout, že dnešní člověknepociťuje velkou útěchu slova „Otče“tak samozřejmě, protože mu v mnohapřípadech jakákoliv zkušenost s Otcemúplně chybí nebo je zamlžena otcovounedostatečností. Proto se musíme od Je-žíše teprve učit, co to vlastně znamená
Otec. V Ježíšových kázáních se Otecjeví jako pramen života a všeho dobra.Když říká Filipovi „Kdo vidí mne, vidíOtce“, tak vidíme zejména na kříži do-konalou a skutečnou lásku Otcovu. Vesvětle Ježíšovy postavy vidíme a po-znáváme, kdo je to vlastně Bůh a jakýje: Skrze Syna nalézáme Otce. A Otcepoznáváme skrze něj a jenom skrze něj.Bůh je především Stvořitel všehomíraa také náš Stvořitel, a proto je v tomtosmyslu každý člověk již ze stvořenízvláštním způsobem jeho „dítě“ a Bůhje jeho pravý Otec. Avšak můžemevidět i druhou dimenzi Božího otcov-ství. Ježíš je ve vlastním slova smysluSyn – jedné podstaty s Otcem, a protonás chce všechny pojmout do svého lid-ství a do svého synovství, do plné při-náležitosti k Bohu. Je potřeba siuvědomit, že nejsme vůbec hotovýmiBožími dětmi, avšak skrze naše hlubší
a stále hlubší společenství s Kristem sejimi můžeme a máme stále více a vícestávat a být. Být dítětem Božím je taktotéž, co následovat Krista. Slovem„Otče“ jsme tak sami voláni, abychomžili jako „dítě“, jako syn nebo dcera.Všechno mé je tvé, říká Ježíš v mod-litbě k Otci a podobně totéž řekl otecstaršímu bratru ztraceného, marnotrat-ného syna. Žít z tohoto vědomí, k tomunás zve slovo „Otec“.
Náš
Je potřeba se zamyslet také nad dalšímslovem modlitby Páně, nad slovem„náš“. Jenom Ježíš, nikdo jiný, mohlříkat plným právem „Otče můj“, jelikožjen on je skutečně jednorozený SynBoží, jedné podstaty s Otcem. Myvšichni ostatní naproti tomu musímeříkat Otče náš. Pouze v onom „my“učedníků můžeme Bohu říkat Otče, je-likož skutečnými „dětmi Božími“ sestáváme pouze skrze společenství s Je-žíšem Kristem. Tak se slovo „náš“ stávávlastně velmi náročným slovem, pro-tože od nás vyžaduje, abychom přijí-mali druhého, druhé a otevírali jimsrdce a sluch. Slovem „náš“ říkáme„ano“ živé církvi, v níž Pán chtěl shro-máždit svoji novou rodinu. Proto je Ot-čenáš modlitbou zcela osobní, alezároveň zcela církevní, jelikož se při nímodlíme celým svým vlastním srdcem,ale současně se modlíme ve společen-ství při bohoslužbě s celou Boží rodi-nou, s živými i v Pánu zesnulými,s lidmi všech tříd, všech kultur, všechvyznání a ras – modlíme se tedy jmé-nem všech a za všechny. To je potřebasi opravdu uvědomit při každé modlitběPáně.
JENž JSi Na NEBESích
Slovo „náš“ v modlitbě Páně z nás činírodinu přes všechny hranice, protožez tohoto slova „náš“ lépe chápeme i to,co říkáme dál: „Jenž jsi na nebesích.“Tímto neumísťujeme Boha do nějakéhodalekého souhvězdí či galaxie, nýbrž ří-káme, že my, kteří máme mnoho rů-zných pozemských otců, přece všichnipocházíme z jednoho Otce, který je pů-vodem veškerého otcovství.
Pavel hýbl
eDiToriaL • Ze živoTa CírKve • NaD PíSMeM • TéMa MěSíCe: MoDLiTBaPro DěTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
8 Český zápas č. 9 4. 3. 2018
Ráj za všech dobje beze stop,
kdo kdy zde žil,tam nevstoupil.
On prostě jest, je nic, je vším,je výš i níž,je dál i blíž,je dol i vrch
a střed i kruh,leč není oním ani tím.
Je zář a sviti temný kryt,je noc i den
a nemá jmen.Zdaž má svůj vznik,
zdaž zánik má?Lze znát, kdo dlí
v tom obydlí?Snad, pakli sám-li byl kdo tam,
ať poví nám, co zřel, co zná.
Jak dítě buď, nech stranou chuť
a světa chtíč,vše v sobě znič
a opusť prostor, odvrz čas,an musí ven
i přelud, sen.Jdi úzkou z cest,kam vede zvěst
ke stopám pustin, stopě spás.
Ty, duše má,jež Boha zná,mne ponoř víctam v Boží Nic,
tam v jeho Boží bezdný zdroj.Až zmizím v tmě,
ty najdeš mě,až zajdu, zastě najdu včas:
pak s nadbytostnem svým mne spoj!
Johannes Eckhart (1260 - 1327)dominikán, mystik,
středohornoněmecký spisovatel
Osmistrofový básnický soubor byl na-psán kolem roku 1300 v durynskémdialektu. Autorem je s největší prav-děpodobností sám Mistr Eckhart;názor zastává medievista Kurt Ruh.Soubor je psán sekvencí, formou stře-dověkého liturgického zpěvu se spe-cifickým pravidlem pro rytmus a rým. Původně byl přeložen doslovně, ne-boť podle poznámky se rým spolus rytmem „nepodařilo v tomto čes-kém překladu dodržet.“ Autor pře-básnění Miroslav Matouš, překladatelúplného „Cherubského poutníka“ odAngela Silesia, přihlédl při přesnémdodržení rytmu a rýmu ke zmíně-nému doslovnému překladu.Dokončení autorova zamyšlení
přineseme v příštím čísle
eDiToriaL • Ze živoTa CírKve • NaD PíSMeM • TéMa MěSíCe: MoDLiTBaPro DěTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
Český zápas 9č. 9 4. 3. 2018
➲
Ve světle poselství prvních kapitol knihyGenesis hovoří surinamské sestry velicekonkrétními slovy o tom, co vše jemožné konat pro obnovu života na tétoplanetě, a zaznívá to i z mnoha navrho-vaných slov páteční liturgie.Poslání Světového dne modliteb – poznávat – modlit se – konat - tradičněvyjadřuje i společná sbírka. Letos podpořívybrané dary aktivitu Moravian Church(Jednota bratrská). Jde o stavbu domuv Paramaribo, který bude využíván zvláštěženami a dívkami v nouzi či na útěku přednásilím v rodinách a také nemocnýmilidmi, kteří nemají dost peněz na ubyto-vání. Loňská sbírka (Filipíny) podpořilaLékaře bez hranic a Nadaci lékařské po-moci, která se stará o filipínské sirotky.
NěKOLiK iNFORMací O SuRiNaMu:Republika Surinam, pojmenovaná podlejednoho z původních indiánských kmenů„Surinen“, leží na severovýchodě JižníAmeriky. Hlavní město je Paramaribo,jehož historické centrum je zapsáno v se-znamu UNESCO. Je charakteristické sta-rými dřevěnými domy z časů anglickéa holandské kolonizace. Unikátní je kate-drála sv. Petra a Pavla, která je nejvyššídřevěnou stavbou na jihoamerickém kon-tinentě. Vysokou historickou hodnotu mápevnost Fort Zeelandia na břehu řeky Su-rinam a budova prezidentského paláce.V blízkém sousedství honosné muslimskémešity stojí krásná stavba židovské syna-gogy. Dobře udržované jsou i četné dře-
věné nebo zděné kostelíky různých nábo-ženství.
PODNEBí a PříRODa
Země má tropické klima s průměrnouroční teplotou 27° C, nejchladnějšíměsíc v roce je leden, nejteplejší pakříjen. Většinu rozlohy země pokrývajítropické deštné pralesy, kde žijí stovkydruhů ptáků; na písečná pobřeží se vra-cejí mořské želvy naklást vejce,v džungli roste mnoho druhů orchidejía dalších rostlin. V roce 1994 byl zří-zen přírodní park a řada rezervací,z nichž největší Centrální Surinam jezapsaná do seznamu UNESCO. Surina-mem protékají obrovské řeky: největšíz nich je Suriname River, na níž bylavybudována přehradní nádrž Broko-pondo.
Z hiSTORiE a SPRáVNíhO ZříZENí
Surinam objevili Španělé v roce 1499. Vy-střídali se zde také Francouzi, Irové, Ho-lanďané a Angličané a k nuceným pracímsem bylo počínaje r. 1502 přivezeno na300 tisíc Afričanů. Pracovali na plantá-žích, kde se pěstovala cukrová třtina,káva, tabák, kakao a bavlna. Mnohootroků pak uteklo na svobodu, uchýlili sedo vnitrozemí, kde vznikly komunityznámé jako maroonské vesnice. Po zru-šení otroctví začali Holanďané vozit ná-mezdní síly z Indie a Indonésie, poslézez Číny a Karibských ostrovů.V r. 1954 získal Surinam statut zámořskéautonomie a v listopadu 1975 byla vyhlá-šena nezávislost. V r.1988 byly na základěnové ústavy obnoveny demokratické volbya hlavou státu je výkonný prezident.Úředním jazykem je holandština. Mezi rů-znými etnickými skupinami se běžněmluví jazykem „sranan“, který se vyvinulběhem koloniální doby mezi otroky a děl-níky na plantážích.
LiDé
Surinam je zemí etnicky velmi různoro-dou. Žije zde 540 tisíc obyvatel, z toho po-lovina v hlavním městě Paramariboa v jeho enklávě. Hustota zalidnění je pou-hých 3,5 obyvatele na km2. Vzhledem kekoloniální minulosti zde žijí potomci pů-vodních indiánů i afrických otroků, kteříuprchli do buše a nazývají se marooni.Dále potomci Indů, Indonésanů, Číňanů,Evropanů atd. i kreolové z Karibských os-trovů. Přibližně 400 tisíc Surinamců emi-grovalo a žije různě po světě.
VZDěLáVáNí
Školství je založeno na holandském vzdě-lávacím systému, zákon o školní docházcez 19. stol. dosud nebyl pozměněn. Vzdě-lání se vyžaduje pro děti od 7 do 12 let,ale není povinné. Přesto je v zemi vy-soká gramotnost. Majitelé plantáží posí-lali své děti studovat do Evropy, děti
výzva surinamských žen První pátek v březnu skýtá již řadu let výjimečnou příležitost: připojit se k lidemz mnoha koutů světa a prožít s nimi chvíle společné modlitby. Letošního tématuSvětového dne modliteb - Všechno stvoření je velmi dobré – se chopily ženy z ji-hoamerické Surinamské republiky a v ekumenické spolupráci připravily liturgii,v jejímž středu jsou slova díků a vděčnosti za dary, které Bůh vložil do našichrukou k péči a užívání, ale také slova znepokojení nad tím, jak onu péči zanedbá-váme, ba co víc, v jaké disharmonii často žijeme.
Pocházím z čínských imigrantů. Když mípředkové přišli do Surinamu, byli poslánipracovat na plantáže na pobřeží. Pozdějise přestěhovali, aby mohli provozovatmalé obchody a restaurace. Naše krajina je proslulá mořskými lastu-rami, kokosovými palmami, exotickýmikvětinami, ptáky a včelami, které produ-kují lahodný med. Kokosový olej se vy-rábí z ořechů kokosových palem. Je velmizdravý!
Žiji v La Prospérité, která byla původněplantáží na pěstování dřeva v okresePara. Jsem kreolka, můj otec byl Evro-pan a má matka Afričanka. Jsem samoživitelka, matka pěti dětí.Pěstováním a zpracováváním manioku seo ně starám. Peču chléb buďto bez pří-chuti anebo ho plním ananasem nebo ko-kosem. Prodávám ho na mezinárodnímletišti. V Para jsme vděční za velkézdroje čerstvé vody a přirozené potoky.Jsme však znepokojeni těžbou bauxitua zlata.
V rámci doznání vin:Vyznáváme, že jsme dostatečně nepod-porovali úsilí vlád k ochraně tvého stvo-ření. Důsledky špatných rozhodnutí jiždopadly na naši Zemi. Jsme postiženikontaminací řek rtutí, chamtivostí pozlatě, odlesňováním velkých ploch kvůlitěžbě bauxitu. Trpíme s lidmi a zvířaty vykořeněnými zesvých domovů kvůli zničenému život-nímu prostředí.
eDiToriaL • Ze živoTa CírKve • NaD PíSMeM • TéMa MěSíCe: MoDLiTBaPro DěTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
10 Český zápas č. 9 4. 3. 2018
otroků byly vzděláványv Surinamu v církevníchškolách zřizovaných Morav-skou církví (Jednota bra-trská) a církví Římskokato-lickou. Jednota bratrská máu vládních orgánů vysokouprestiž, co se týká zajištění úrovně vzdě-lávání...
hOSPODářSTVí
Během koloniálního období před r. 1863byla zemědělská ekonomika Surinamuzaložena na práci otroků. Vyvážel se cukr,káva, kakao, bavlna, a to zejména do Ni-zozemí. Během 1. sv. války začaly USAtěžit bauxit jako surovinu na výrobu hli-níku pro letecký průmysl (místní nalezištějsou nejbohatší na světě). V současnédobě je z důvodu devastace pralesa těžbazastavena. Významnými surovinami jsouzlato a ropa. Těžbu však provází kontami-nace půdy rtutí a ohrožení všeho živého.Zemědělství je důležité pro zásobování re-gionálních obchodů. Obyvatelstvo ve vni-trozemí je téměř soběstačné a přebytkyjsou zdrojem skromných příjmů.Co se týče pitné vody, vláda řeší poptávkuextrahováním z podzemních zdrojů. V ba-žinatých oblastech bývá jediným nezávad-ným pitným zdrojem dešťová voda, kteroulidé zachytávají do nádrží. Zdrojem elek-třiny je hydroelektrárna Brokopondo.
ZDRaVOTNicTVí
V zemi je šest nemocnic, z toho pět v Pa-ramaribu; různá centra péče o zdraví jsoui ve vnitrozemí. Na jednoho lékaře při-padá cca 1500 obyvatel. Důležitou roliv poskytování zdravotní péče hrají církve,které vysílají lékařské mise a navštěvujílidi postižené malárií, HIV a ostatními ne-mocemi s vysokým výskytem v tropickém
vnitrozemí. Větší část léčby jehrazena z „Fondu pojištění ná-rodního zdraví“. Děti do 17 leta senioři nad 60 let mají nárokna bezplatnou péči v rámci „So-ciálního ochranného systému“.Základní zdravotní pojištění
funguje od r. 2014. Je povinné provšechny; poplatky odvádějí zaměstnancii zaměstnavatelé.
KuLTuRa
Každá etnická skupina si přináší ze své pů-vodní země vlastní jazyk, tradice i nábo-ženství. K tomu se přidává multikulturnírozmanitost umění, literatury, hudby, ob-lečení, tance, divadla i rozmanitost stravy- je proto obtížné uvést národní jídlo. Provětšinu skupin obyvatelstva je nicméněspolečným pokrmem rýže; podle zvyklostíji doplňují rybami, kuřecím masem a ne-přebernou škálou zeleniny, banány, batátyatd. Na více způsobů je také používán ma-niok, a to zejména k přípravě chleba. Ná-poje jsou zpravidla sladké. Oblíbené jezázvorové pivo, sirup z citronové trávy čiz kokosového mléka.
POSTaVENí žEN
Volební právo bylo surinamským ženámpřiznáno v r. 1948. Národní dekret z r.1981 přiznal ženám rovné právní posta-vení v manželství. Do té doby bylo řízenímajetku výsadou manžela. Surinam mázvláštní zákon pro asijská manželství, kdyje lidem dovoleno uzavírat sňatky dle zvy-kových norem jejich hinduistických či is-lámských tradic. Náboženský sňatek byměl být registrován v centrálním úřadu.
NáBOžENSTVí
Svoboda náboženství je deklarována ús-tavou. Náboženství praktikovaná v Suri-namu jsou křesťanství (asi 48,4 %),hinduismus (22,2 %), islám (13,8 %), tra-diční náboženství původních obyvatel (1,8%), javanismus (0,8 %) a malé procento ži-dovské víry a ostatních náboženství.Jako první přinesli a rozšířili křesťanstvíkatoličtí misionáři. Zvláštní úlohu však se-hráli „moravští bratři“, kteří přišli v roce1735 z německého Herrnhutu a působilimezi domorodými indiány. Po r. 1748 sestřediskem jejich zájmu stali afričtí otrocina plantážích a obyvatelé města Parama-ribo. Pro všechny bez rozdílu šířili vírua vzdělání v maroonských vesnicích vevnitrozemí i mezi dělníky z Jávy a Indie.Ekumenická spolupráce církví byla v Su-rinamu založena v r. 1942 pod názvemVýbor křesťanských církví. Výbor Světo-vého dne modliteb začal svou práciv r. 1953, v čele stály sestry z Moravské cír-kve (Jednota bratrská), Luterské církvea Holandské reformované církve. Přidalyse i další denominace a organizace.
Redakce dle informací připravenýchses. Janou Opočenskou.
Za Český výbor SDM zaslala ses. Alena Naimanová
Pane, ty víš lépe než já, že jednoho dne budu stará.
Dej, abych byla ohleduplná, ne zatvrzelá; užitečná, ne však panovačná.
S velkou zásobou mých zkušeností se mi zdá, že by byla škoda je ne-využít, ale osvoboď mě od chtivosti řídit záležitosti druhých.
Chraň mne, prosím, před tím hrozným zvykem myslet si,že musím vždy ke všemu říci své.
Pane, dej mi schopnost vidět dobré věci na nečekaných místech,poznat talent na nečekaných lidech a dej mi tu milost, abych jimto dovedla vyznat.
Zbav mou mysl nekonečného líčení podrobností, dej mi schopnost dostat se k věci.
Neodvažuji se prosit o to, abych dovedla ocenit vyprávění dru-hých, prosím jen o trpělivost, abych je dokázala aspoň vyslechnout.
Neodvažuji se prosit o zlepšení své paměti, ale prosím o dar pokorya ubývání sebejisté neomylnosti, když má paměť není v souladus pamětí druhých.
Dej, ať umím být milá; svatá být nechci, s některými takovými setěžko žije, ale zahořklá, protivná stará osoba, to je snad dílo sa-motného ďábla. anonym ze 17. století
Dřevěný interiér katedrály sv. Petraa Pavla v Paramaribu.https://en.wikipedia.org. Gjbulte.
Modlitba ženy
eDiToriaL • Ze živoTa CírKve • NaD PíSMeM • TéMa MěSíCe: MoDLiTBaPro DěTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
Český zápas 11č. 9 4. 3. 2018
Beseda ČKa
Ekologická sekce České křesťanskéakademie zve na besedu s Ing. Maria-nem Páleníkem, předsedou správnírady Přátel přírody, o dolním Labia záměrech stavět na něm jezy. Be-seda se bude konat v úterý 13.března od 17.30 hodin v přízemípražského kláštera Emauzy, Praha 2,Vyšehradská 49. JNe
Přednáška na Vinohradech- hudba a texty L. Normana
Bratři a sestry v Kristu, zveme vás nadalší z cyklu hudebních přednášek,tentokráte na pokračování minulépřednášky Hudba a texty LarryhoNormana, průkopníka rokenrolu a poselství evangelia.Husův sbor v Praze na Vinohradech- Dykova 1, Praha 10. Těšíme se na vás ve čtvrtek1. března od 19 hodin.
Ondřej Kadlec
Kostel sv. Mikulášena Staroměstském náměstí
úterý 6. 3. 2018, 17.00Jan Kalfus – varhanyYvona Škvárová – mezzosopránJ. S. BACH, G. F. HÄNDEL, W. A. MOZART, A. DVOŘÁK
pátek 9. 3. 2018, 20.00VIVALDI ORCHESTRA PRAGAsoubor historických nástrojůVáclav Návrat – barokní housleYvona Škvárová – mezzosopránW. A. MOZART, A. DVOŘÁK, A. VIVALDI, G. F. HÄNDEL
sobota 10. 3. 2018, 17.00GAUDIUM CANTORUM MIXED CHOIRŠtěpánka Heřmánková - sbormistr, sopránPřemysl Kšica – varhanyJ. S. BACH, Ch. GOUNOD, W. A. MOZART A. DVOŘÁK
sobota 10. 3. 2018, 20.00PRAGUE BRASS ENSEMBLEFROM BAROQUE TO JAZZAleš Bárta – varhany J. S. BACH, A. DVOŘÁK, F. LISZT, G. GERSHWIN
neděle 11. 3. 2018, 17.00SAINT NICHOLAS CHAMBER SOLOISTSMichal Hanzal – varhanyMartina Bauerová – sopránFrantišek Bílek – trubkaJ. S. BACH, G. F. HÄNDEL, A. VIVALDI, C. SAINT-SAËNS
Změna programu vyhrazena.
Prezentace knihy islamofobie po česku s následnou besedou
Vztah k islámu a k muslimům je bezesporu jedním z nejaktuálnějších témat,která hýbou veřejností v České republice a v celém západním světě. Uprch-lická krize, džihádistický terorismus a další fenomény dnešní doby dodalytomuto vztahu velmi vyhrocené rysy. Skutečný islám a skuteční muslimovése často ztrácejí v moři zjednodušení, generalizací a obav. Přední čeští is-lamologové, politologové, religionisté a další odborníci pod vedením Broni-slava Ostřanského se pokusili hledat odpovědi na otázku, jak se v Českérepublice, zemi s mizivým procentem muslimů, zrodila tak silná islamofo-bie. K tématu přistupují z různých úhlů, od rozboru stereotypů o islámua muslimech, vztahu islamofobie a antisemitismu, evropského a světovéhokontextu, místa islamofobie v paletě extremistických směrů v ČR, až po po-hled na sociální sítě a jejich vliv na utváření islamofobních názorů.Přednášející: Dr. Bronislav Ostřanský red
