Česká urologie 2/2002 Obsah: Vydává: Česká urologická společnost České lékařské společnosti JEP Medica Publishing and Consulting, s. r. o. Šéfredaktor: doc. MUDr. František Záura Redakční rada: prof. MUDr. J. Dvořáček, DrSc. doc. MUDr. T. Hanuš, CSc. prim. MUDr. O. Köhler, CSc. doc. MUDr. P. Morávek, CSc. doc. MUDr. M. Hanuš, CSc. doc. MUDr. D. Pacík, CSc. MUDr. P. Verner doc. MUDr. I. Kawaciuk, CSc. doc. MUDr. B. Chwajol, CSc. doc. MUDr. J. Báňa, CSc. doc. MUDr. R. Kočvara, CSc. as. MUDr. P. Navrátil, CSc. Návrh obálky: Medica Publishing and Consulting, s. r. o. Grafická úprava: Medica Publishing and Consulting, s. r. o. Sazba: Medica Publishing and Consulting, s. r. o. Adresa vydavatele: Česká urologická společnost, Ke Karlovu 6, 120 00 Praha 2 Medica Publishing and Consulting, s. r. o. Maničky 7, 616 00 Brno Inzerce: Medica Publishing and Consulting, s. r. o. Maničky 7, 616 00 Brno tel./fax: 541 224 286, 541 224 683 Rukopisy zasílejte na adresu: doc. MUDr. F. Záura Urologická klinika FN Olomouc I. P. Pavlova 6, 775 20 Olomouc Zaslané příspěvky se nevracejí, otištěné příspěvky nejsou honorovány. Vydavatel a redakční rada upozorňují, že za obsah a jazykové zpracování inzerátů a reklam odpovídá výhradně inzerent. Redakce neodpovídá za správnost léčebných a diagnostických postupů popisovaných autory. ISSN 1211-8729, MK ČR E 7630 Podávání novinových zásilek povoleno Českou poštou, s. p., OZJM Ředitelství v Brně. Č. j. P/2-4174/97 ze dne 17. 9. 1997 Vychází 4 x ročně. Pro členy ČUS zdarma. Pro ostatní činí předplatné časopisu Česká urologie 540 Kč. Platí pro následujících pět čísel časopisu - jde o tzv. plovoucí předplatné. Úhradu přijímáme složenkou typu C na adrese: Medica Publishing and Consulting, s. r. o., Maničky 7, 616 00 Brno, tel./fax: 541 224 286, 541 224 683. Možná je i fakturace. XIV. kongres České urologické společnosti JEP a Slovenské urologické společnosti s Výroční konferencí Pediatrické sekce České urologické společnosti program . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 abstrakta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
Transcript
Česká urologie 2/2002
Obsah:
VVyyddáávváá:: Česká urologická společnost České lékařské společnosti JEPMedica Publishing and Consulting, s. r. o.
ŠŠééffrreeddaakkttoorr:: doc. MUDr. František Zá�uraRReeddaakkččnníí rraaddaa::
prof. MUDr. J. Dvořáček, DrSc.doc. MUDr. T. Hanuš, CSc.prim. MUDr. O. Köhler, CSc.doc. MUDr. P. Morávek, CSc.doc. MUDr. M. Hanuš, CSc.doc. MUDr. D. Pacík, CSc.MUDr. P. Vernerdoc. MUDr. I. Kawaciuk, CSc.doc. MUDr. B. Chwajol, CSc.doc. MUDr. J. Báňa, CSc.doc. MUDr. R. Kočvara, CSc.as. MUDr. P. Navrátil, CSc.
NNáávvrrhh oobbáállkkyy:: Medica Publishing and Consulting, s. r. o.GGrraaffiicckkáá úúpprraavvaa:: Medica Publishing and Consulting, s. r. o.SSaazzbbaa:: Medica Publishing and Consulting, s. r. o.AAddrreessaa vvyyddaavvaatteellee::
Česká urologická společnost, Ke Karlovu 6, 120 00 Praha 2Medica Publishing and Consulting, s. r. o.Maničky 7, 616 00 Brno
IInnzzeerrccee:: Medica Publishing and Consulting, s. r. o.Maničky 7, 616 00 Brnotel./fax: 541 224 286, 541 224 683
RRuukkooppiissyy zasílejte na adresu:doc. MUDr. F. Zá�uraUrologická klinika FN OlomoucI. P. Pavlova 6, 775 20 Olomouc
Zaslané příspěvky se nevracejí, otištěné příspěvky nejsou honorovány.Vydavatel a redakční rada upozorňují, že za obsah a jazykové zpracováníinzerátů a reklam odpovídá výhradně inzerent.Redakce neodpovídá za správnost léčebných a diagnostických postupůpopisovaných autory.
ISSN 1211-8729, MK ČR E 7630Podávání novinových zásilek povoleno Českou poštou, s. p.,OZJM Ředitelství v Brně. Č. j. P/2-4174/97 ze dne 17. 9. 1997
Vychází 4 x ročně.
PPrroo ččlleennyy ČČUUSS zzddaarrmmaa..Pro ostatní činí předplatné časopisu Česká urologie 540 Kč. Platí pro následujících pět čísel časopisu - jde o tzv. plovoucí předplatné.Úhradu přijímáme složenkou typu C na adrese: Medica Publishing and Consulting, s. r. o., Maničky 7, 616 00 Brno,tel./fax: 541 224 286, 541 224 683. Možná je i fakturace.
16. Kočvara R., Dítě Z., Javorka K., Dvořáček J, Kříž J. - přednáškaTTUUBBUULLIIZZAACCEE IINNCCIIDDOOVVAANNÉÉ PPLLOOTTÉÉNNKKYY -- FFYYZZIIOOLLOOGGIICCKKÁÁ RREEKKOONNSSTTRRUUKKCCEE DDIISSTTÁÁLLNNÍÍ AA PPRROOXXIIMMÁÁLLNNÍÍ HHYYPPOOSSPPAADDIIEE
17. Kuliaček P., Toušek M., Králová M., Novák I., Janoušková L., Baker K. - diskutovaný poster VVÝÝSSLLEEDDKKYY TT..II..PP.. UURREETTRROOPPLLAASSTTIIKKYY ((SSNNOODDGGRRAASSSS))
TADALAFIL V LÉČBĚ EREKTILNÍ DYSFUNKCEK. Bartoníčková - CO BY MĚL UROLOG VĚDET O CHLAMYDIOVÝCH INFEKCÍCH
ZZAAHHÁÁJJEENNÍÍ KKOONNGGRREESSUU
SSEEKKCCEE KKAARRCCIINNOOMM LLEEDDVVIINNYY
26. Marberger M. - přednáška Rakouské urologické společnostiPPAARRTTIIAALL NNEEPPHHRREECCTTOOMMYY FFOORR RREENNAALL CCEELLLL CCAANNCCEERR:: LLAASSTT MMAAIINNSSTTAAYY OOFF OOPPEENN RREENNAALL SSUURRGGEERRYY??
27. Borowka A. - přednáška Polské urologické společnosti .EENNUUCCLLEEAATTIIOONN OOFF TTHHEE KKIIDDNNEEYY TTUUMMOOUURRSS -- IISS AA PPRROOPPEERR MMEETTHHOODD OOFF NNEEPPHHRROONN SSPPAARRIINNGG SSUURRGGEERRYY
28. Morávek P. - State of the Art Lecture.DDIIAAGGNNOOSSTTIIKKAA AA LLÉÉČČBBAA IINNVVAAZZEE KKAARRCCIINNOOMMUU LLEEDDVVIINNYY DDOO ŽIILLNNÍÍHHOO SSYYSSTTÉÉMMUU
29. Baláž V., Schlegel D., Hampl F., Vršanský V. - přednáška CCHHIIRRUURRGGIICCKKÁÁ LLIIEEČČBBAA KKAARRCCIINNÓÓMMUU OOBBLLIIČČKKYY SS TTRROOMMBBÓÓZZOOUU DDOOLLNNEEJJ DDUUTTEEJJ ŽIILLYY
30. Hes O., Michal M., Perez-Montiel D. M., Suster S., Hora M., Veličkinová H., Skalová A., Čuřík R., Bobot L. - přednáška RREENNÁÁLLNNÍÍ OONNKKOOCCYYTTOOMM SS EEXXTTEENNZZÍÍ DDOO VVĚĚTTVVÍÍ RREENNÁÁLLNNÍÍ ŽÍÍLLYY:: PPOOPPIISS 66 PPŘŘÍÍPPAADDŮŮ
31. Hes O., Hora M., Veličkinová H., Perez-Montiel D. M., Suster S., Michal M. - přednáška LLOOOOPPOOMM -- NNOOVVÁÁ JJEEDDNNOOTTKKAA MMEEZZII RREENNÁÁLLNNÍÍMMII KKAARRCCIINNOOMMYY??
32. Hora M., Hes O., Finek J., Jelínek J. - přednáškaSSAARRKKOOMMAATTOOIIDDNNÍÍ RREENNÁÁLLNNÍÍ KKAARRCCIINNOOMM
33. Dušek P., Kawaciuk I., Jarolím L., Pospíšil R. - přednáškaMMOOŽNNOOSSTTII LLÉÉČČBBYY PPOOKKRROOČČIILLÉÉHHOO AA GGEENNEERRAALLIIZZOOVVAANNÉÉHHOO KKAARRCCIINNOOMMUU LLEEDDVVIINNYY
34. Nagy V., Schneider H., Iláš M., Sokol L., Valanský L. - diskutovaný poster SSAARRKKOOMMAATTOOIIDDNNÝÝ DDEEDDIIFFEERREENNCCOOVVAANNÝÝ RREENNÁÁLLNNYY KKAARRCCIINNÓÓMM -- ZZVVLLÁÁŠŠTTNNOOSSTTII KKLLIINNIICCKKÉÉHHOO PPRRIIEEBBEEHHUU
35. Pokuta P., Dvořáček J., Novák J., Šafařík L., Babjuk M., Hanuš T. - diskutovaný poster .NNAAŠŠEE ZZKKUUŠŠEENNOOSSTTII SS VVYYUUŽIITTÍÍMM HHAARRMMOONNIICCKKÉÉHHOO SSKKAALLPPEELLUU VV RREESSEEKKČČNNÍÍ TTEECCHHNNIICCEE OOPPEERRAAČČNNÍÍHHOO ŘŘEEŠŠEENNÍÍ NNÁÁDDOORRŮŮ LLEEDDVVIINN
SSEEKKCCEE KKAARRCCIINNOOMMUU UURROOTTEELLUU
36. Ondruš D., Horňák M., Bárdoš A., Galbavý Š. - přednáška KKLLIINNIICCKKÁÁ PPOOVVAAHHAA PPOOVVRRCCHHOOVVÝÝCCHH NNÁÁDDOORROOVV MMOOČČOOVVÉÉHHOO MMEECCHHÚÚRRAA -- EEPPIIDDEEMMIIOOLLOOGGIICCKKÁÁ ŠŠTTÚÚDDIIAA
37. Kuncová J., Mandys V., Heráček J., Lukeš M., Zachoval R., Záleský M., Urban M. - přednáška EEXXPPRREESSEE CCDD4444 VV UURROOTTEELLIIÁÁLLNNÍÍCCHH KKAARRCCIINNOOMMEECCHH MMOOČČOOVVÉÉHHOO MMĚĚCCHHÝÝŘŘEE AA JJEEJJÍÍ VVZZTTAAHH KK DDIIFFEERREENNCCIIAACCII NNÁÁDDOORRŮŮ
38. Babjuk M., Soukup V., Mareš J., Dušková J., Sedláček Z., Trková M., Novák J., Dvořáček J. - přednáška PPRROOGGNNOOSSTTIICCKKÝÝ VVÝÝZZNNAAMM EEXXPPRREESSEE GGEENNUU PPAAXX55 AA PPAATTOOLLOOGGIIEE GGEENNUU PP5533 VVEE TTKKÁÁNNII PPOOVVRRCCHHOOVVÝÝCCHH NNÁÁDDOORRŮŮ MMOOČČOOVVÉÉHHOO MMĚĚCCHHÝÝŘŘEE
39. Babjuk M., Petřík R., Soukup V., Jirsa M., Sedláček J., Dvořáček J. - přednáškaFFLLUUOORREESSCCEENNČČNNÍÍ CCYYSSTTOOSSKKOOPPIIEE VV DDIIAAGGNNOOSSTTIICCEE NNÁÁDDOORRŮŮ MMOOČČOOVVÉÉHHOO MMĚĚCCHHÝÝŘŘEE
40. Tomaškin R., Eliáš B., Kliment J. - přednáška TTOOLLEERRAABBIILLIITTAA AA VVÝÝSSKKYYTT KKOOMMPPLLIIKKAACCIIÍÍ PPOO IINNTTRRAAVVEEZZIIKKÁÁLLNNEEJJ LLIIEEČČBBEE BBCCGG VVAAKKCCÍÍNNOOUU
41. Záleský M., Urban M., Zachoval R., Palascak P., Lukeš M., Heráček J. - přednáška RRAADDIIKKÁÁLLNNÍÍ CCYYSSTTEEKKTTOOMMIIEE JJAAKKOO LLÉÉČČBBAA IINNFFIILLTTRRUUJJIICCÍÍCCHH TTUUMMOORRŮŮ MMOOČČOOVVÉÉHHOO MMĚĚCCHHÝÝŘŘEE AA VVÝÝZZNNAAMM AADDJJUUVVAANNTTNNÍÍ CCHHEEMMOOTTEERRAAPPIIEE
42. Hafuda A., Morávek P., Bro�ák M., Louda M. - přednáškaRREECCTTUUMM--SSIIGGMMAA PPOOUUCCHH -- VVHHOODDNNÝÝ ZZPPŮŮSSOOBB KKOONNTTIINNEENNTTNNÍÍ DDEERRIIVVAACCEE MMOOČČII PPOO CCYYSSTTEEKKTTOOMMIIII
43. Doležel J., Sutorý M. - přednáška ČČAASSNNÉÉ KKLLIINNIICCKKÉÉ ZZKKUUŠŠEENNOOSSTTII SS AANNTTIIRREEFFLLUUXXNNÍÍ UURREETTEERROOIILLEEÁÁLLNNÍÍ AANNAASSTTOOMMÓÓZZOOUU TTEECCHHNNIIKKOOUU FFTT
44. Matoušková M., Dušek P. - přednáška GGEEMMCCIITTAABBIINN VV LLÉÉČČBBĚĚ AAGGRREESSIIVVNNÍÍCCHH AA IINNFFIILLTTRRUUJJÍÍCCÍÍCCHH NNÁÁDDOORRŮŮ MMOOČČOOVVÉÉHHOO MMĚĚCCHHÝÝŘŘEE
45. Hyršl L., Janík V., Pádr R., Kawaciuk I., Neuwirth J. - přednáška EEMMBBOOLLIIZZAACCEE KKRRVVÁÁCCEEJJÍÍCCÍÍCCHH IINNOOPPEERRAABBIILLNNÍÍCCHH NNÁÁDDOORRŮŮ VV MMAALLÉÉ PPÁÁNNVVII
46. Louda M., Malířová E., Pacovský J. , Dlabalová B. - diskutovaný poster PPRRŮŮKKAAZZ RREECCIIDDIIVVUUJJÍÍCCÍÍHHOO NNÁÁDDOORRUU MMOOČČOOVVÉÉHHOO MMĚĚCCHHÝÝŘŘEE PPOOMMOOCCÍÍ CCYYTTOOKKEERRAATTIINNUU 88 AA 1188 VV MMOOČČII -- VVLLAASSTTNNÍÍ SSOOUUBBOORR
47. Kočárek J., Köhler O., Bernard O. - diskutovaný posterFFLLUUOORREESSCCEENNČČNNÍÍ DDIIAAGGNNOOSSTTIIKKAA NNÁÁDDOORRŮŮ MMOOČČOOVVÉÉHHOO MMĚĚCCHHÝÝŘŘEE
56. Zachoval R., Pi�ha J., Medová E., Heráček J., Zaleský M., Lukeš M., Kuncová J., Urban M. - diskutovaný poster SSOOUUVVIISSLLOOSSTT MMEEZZII NNEEUURROOLLOOGGIICCKKÝÝMM PPOOSSTTIIŽEENNÍÍMM AA DDYYSSFFUUNNKKCCEEMMII DDOOLLNNÍÍCCHH MMOOČČOOVVÝÝCCHH CCEESSTT UU PPAACCIIEENNTTŮŮ SS RROOZZTTRROOUUŠŠEENNOOUU SSKKLLEERRÓÓZZOOUU
57. Doležel J., Sauerwein D., Cejpek P., Miklánek D. - přednáška SSAAKKRRÁÁLLNNÍÍ DDEEAAFFEERREENNTTAACCEE AA EELLEEKKTTRROOSSTTIIMMUULLAACCEE NNEEUURROOPPAATTIICCKKÉÉHHOO MMOOČČOOVVÉÉHHOO MMĚĚCCHHÝÝŘŘEE PPOO TTRRAAUUMMAATTIICCKKÝÝCCHH SSUUPPRRAASSAAKKRRÁÁLLNNÍÍCCHH LLÉÉZZÍÍCCHH MMÍÍCCHHYY -- RROOČČNNÍÍ SSLLEEDDOOVVÁÁNNÍÍ
58. Bro�ák M., Hafuda A., Kutílek P., Pacovský J., Louda M. - přednáška PPRROOBBLLEEMMAATTIIKKAA IINNKKOONNTTIINNEENNCCEE UU OORRTTOOTTOOPPIICCKKÉÉ DDEERRIIVVAACCEE PPOO CCYYSSTTEEKKTTOOMMIIII
64. Hrivňák M., Bobak L., Kladeková Z., Halagovec A., Iláš M. - přednáška CCHHLLAAMMÝÝDDIIOOVVÁÁ IINNFFEEKKCCIIAA AA MMOORRFFOOLLÓÓGGIIAA SSPPEERRMMIIÍÍ
65. Novák I., Louda M., Bro�ák M., Stefan H., Navrátil P. - přednáška LLÉÉČČBBAA VVAARRIIKKOOKKÉÉLLYY PPRROOGGRRÁÁDDNNÍÍ SSKKLLEERROOTTIIZZAACCÍÍ
66. Turjanica M., Pacík D., Nussir M. - přednáška ČČAASSOOVVÁÁ ZZÁÁVVIISSLLOOSSTT ZZMMĚĚNN SSPPEERRMMIIOOGGRRAAMMUU PPAARRTTNNEERRAA AA DDOOSSAAŽEENNÍÍ GGRRAAVVIIDDIITTYY PPAARRTTNNEERRKKYY PPOO MMIIKKRROOCCHHIIRRUURRGGIICCKKÉÉ VVAARRIIKKOOKKEELLEEKKTTOOMMIIII
67. Horák A., Štverák P. - přednáška VVÝÝZZNNAAMM UUSSGG DDOOPPPPLLEERROOVVSSKKÉÉHHOO VVYYŠŠEETTŘŘEENNÍÍ PPEENNIISSUU PPRROO DDIIAAGGNNOOSSTTIIKKUU AA TTEERRAAPPIIII EERREEKKTTIILLNNÍÍ DDYYSSFFUUNNKKCCEE -- VVLLAASSTTNNÍÍ ZZKKUUŠŠEENNOOSSTTII
68. Zámečník L., Novák K., Soukup V., Havrdová E., Horáková D. - přednáška MMEEDDIIKKAAMMEENNTTÓÓZZNNÍÍ LLÉÉČČBBAA EERREEKKTTIILLNNÍÍ DDYYSSFFUUNNKKCCEE UU PPAACCIIEENNTTŮŮ SS RROOZZTTRROOUUŠŠEENNOOUU SSKKLLEERRÓÓZZOOUU
70. Hanuš M., Matoušková M., Stárka L., Hill M. - přednáška HHLLAADDIINNYY AANNDDRROOGGEENNŮŮ AA JJEEJJIICCHH VVZZTTAAHH KK SSEEXXUUÁÁLLNNÍÍ AAKKTTIIVVIITTĚĚ UU MMUUŽŮŮ VVEE VVYYŠŠŠŠÍÍCCHH ŽIIVVOOTTNNÍÍCCHH DDEEKKÁÁDDÁÁCCHH
71. Heráček J., Lukeš M. Kuncová J., Zachoval R., Záleský M., Urban M. - diskutovaný poster IINNTTRRAAKKAAVVEERRNNÓÓZZNNÍÍ AAPPLLIIKKAACCEE PPRROOSSTTAAGGLLAANNDDIINNUU EE11 VV LLÉÉČČBBĚĚ EERREEKKTTIILLNNÍÍ DDYYSSFFUUNNKKCCEE PPOO RRAADDIIKKÁÁLLNNÍÍ PPRROOSSTTAATTEEKKTTOOMMIIII
74. Doležal J. - State of the Art Lecture NNEEIINNVVAAZZIIVVNNÍÍ DDIIAAGGNNOOSSTTIIKKAA DDYYSSFFUUNNKKCCÍÍ DDOOLLNNÍÍCCHH MMOOČČOOVVÝÝCCHH CCEESSTT UU DDĚĚTTÍÍ
76. Valanský L. - přednáškaPPRRÍÍSSPPEEVVOOKK KK VVYYTTVVOORREENNIIUU KKOONNCCEEPPCCIIEE UURROOLLOOGGIICCKKEEJJ SSTTAARROOSSTTLLIIVVOOSSTTII DDEETTSSKKÉÉHHOO NNEEUURROOGGEENNNNÉÉHHOO MMEECCHHÚÚRRAA
77. Dvořáček J., Kočvara R., Dítě Z. - přednáška AAUUGGMMEENNTTAACCEE MMOOČČOOVVÉÉHHOO MMĚĚCCHHÝÝŘŘEE IILLEEOOGGAASSTTRRIICCKKÝÝMM KKOOMMPPOOZZIITTNNÍÍMM SSEEGGMMEENNTTEEMM
80. Radmayr Ch., Oswald J., Bartsch G. - přednáška AANNAALLYYSSIISS OOFF AA MMUUTTAANNTT AANNDDRROOGGEENN RREECCEEPPTTOORR OOFFFFEERRSS AA TTRREEAATTMMEENNTT MMOODDAALLIITTYY IINN AA PPAATTIIEENNTT WWIITTHH PPAARRTTIIAALL AANNDDRROOGGEENN IINNSSEENNSSIIVVIITTYY SSYYNNDDRROOMMEE
81. Tröbs R. B., Bühlingen A., Limbach A., Hoepffner W., Keller E., Schütz A. - přednáška VVIIDDEEOO--AASSSSIISSTTEEDD GGOONNAADDEECCTTOOMMYY IINN CCHHIILLDDRREENN WWIITTHH DDYYSSGGEENNEETTIICC GGOONNAADDSS AANNDD RRIISSKK FFOORR MMAALLIIGGNNAANNCCYY
82. Kočvara R. - přednáška HHIISSTTOORRIIEE DDĚĚTTSSKKÉÉ UURROOLLOOGGIIEE VV ČČRR
86. Cuninková M., Ondruš D., Pleško I. - přednáška KKOOMMPPLLEEXXNNÝÝ PPRREEHH��AADD VVÝÝSSKKYYTTUU NNÁÁDDOORROOVV TTEESSTTIISS NNAA SSLLOOVVEENNSSKKUU
87. Novotný V., Ondruš D., Horňák M., Matoška J. - přednáškaHHIISSTTOOLLOOGGIICCKKÝÝ NNÁÁLLEEZZ AA OOBBJJEEMM RREEZZIIDDUUÁÁLLNNEEJJ MMAASSYY PPOO CCHHEEMMOOTTEERRAAPPIIII UU PPAACCIIEENNTTOOVV SS PPOOKKRROOČČIILLÝÝMM NNÁÁDDOORROOMM TTEESSTTIISS
88. Veličkinová H., Hes O., Hora M., Koš�ák M., Stránský P., Pěchotová M. - diskutovaný poster TTUUMMOORR VVAARRLLEETTEE ZZ LLEEYYDDIIGGOOVVÝÝCCHH BBUUNNĚĚKK ((TTVVLLBB))
89. Koš�ák M., Veličkinová H., Hes O., Stránský P. - diskutovaný poster TTAALLEERRMMAANNŮŮVV TTUUMMOORR VVAARRLLEETTEE -- KKAAZZUUIISSTTIIKKAA
90. Kopecký J., Mainer K., Horák A., Král R., Posloda T. - diskutovaný posterHHEEMMOORRAAGGIICCKKÝÝ ŠŠOOKK JJAAKKOO NNÁÁSSLLEEDDEEKK SSPPOONNTTÁÁNNNNÍÍ RRUUPPTTUURRYY JJAATTEERR PPŘŘII MMEETTAASSTTAATTIICCKKÉÉMM PPOOSSTTIIŽEENNÍÍ TTUUMMOORREEMM VVAARRLLEETTEE
91. Rovný A., Drábek M., Řehořek P., Šabacký I. - diskutovaný posterCCHHIIRRUURRGGIICCKKÁÁ LLÉÉČČBBAA NNÁÁDDOORRŮŮ NNAADDLLEEDDVVIINN
92. Galas M., Mikuláš J., Kažík P. - diskutovaný poster OOBBOOJJSSTTRRAANNNNÝÝ MMYYEELLOOLLIIPPÓÓMM NNAADDOOBBLLIIČČIIEEKK
93. Hora M., Hes O., Boudová L., Chudáček Z., Droppa J. - diskutovaný posterRREETTRROOPPEERRIITTOONNEEÁÁLLNNÍÍ UURRIINNOOMM JJAAKKOO PPRRVVNNÍÍ PPŘŘÍÍZZNNAAKK KKAARRCCIINNOOMMUU PPLLIICC
94. Drábek M., Rovný A., Šabacký I. - diskutovaný poster LLYYMMFFOOMMYY UURROOGGEENNIITTÁÁLLNNÍÍHHOO TTRRAAKKTTUU
96. Rýdel L., Kalousek I., Šimáková E. - diskutovaný posterEENNDDOOMMEETTRRIIÓÓZZAA MMOOČČOOVVÉÉHHOO MMĚĚCCHHÝÝŘŘEE
SSEEKKCCEE LLIITTIIÁÁZZAA
97. Kuveždič H., Tucak A., Prlič D., Novak R. - přednáška EESSWWLL TTRREEAATTMMEENNTT OOFF UURRIINNAARRYY SSTTOONNEESS IINN CCHHIILLDDRREENN
98. Milichovský I., Kron I., Valanský L. - přednáška VVZZŤAAHH MMEEDDZZII ppHH,, KKYYSSEELLIINNOOUU MMOOČČOOVVOOUU AA MMOOČČOOVVIINNOOUU VV PPRRVVOOMM RRAANNNNOOMM MMOOČČII PPAACCIIEENNTTOOVV SS UURRÁÁTTOOVVOOUU UURROOLLIITTIIÁÁZZOOUU
99. Laurinc P., Mikuláš J. - přednáška LLIIEEČČBBAA SSTTEEIINNSSTTRRAASSSSEE PPOO EEXXTTRRAAKKOORRPPOORRÁÁLLNNEEJJ LLIITTOOTTRRIIPPSSIIII
100. Kutílek P., Bro�ák M., Pacovský J. - přednáška LLEERRVV:: VVYYUUŽIITTÍÍ PPEERROOPPEERRAAČČNNÍÍ IINNTTRRAAVVEENNÓÓZZNNÍÍ UURROOGGRRAAFFIIEE AA NNEEFFRROOSSTTOOMMOOGGRRAAFFIIEE PPŘŘII ŘŘEEŠŠEENNÍÍ NNEEKKOONNTTRRAASSTTNNÍÍ UURREETTEERROOLLIITTIIÁÁZZYY
107. Sokolská - Kečler S., Vinarová A., Ondruš D., Foltán V. - přednáška FFAARRMMAAKKOOEEKKOONNOOMMIICCKKÁÁ AANNAALLÝÝZZAA AA MMAANNAAŽMMEENNTT RROOZZHHOODDOOVVAACCIIEEHHOO PPRROOCCEESSUU PPRRII UURROOIINNFFEEKKCCIIÁÁCCHH
108. Čermák A., Pacík D., Kumstát P., Quwarah I., Mechl M., Nebeský T. - přednáška KKOORREELLAACCEE NNÁÁLLEEZZUU SSPPIIRRÁÁLLNNÍÍHHOO CCTT AA SSKKUUTTEEČČNNÉÉHHOO NNÁÁLLEEZZUU PPŘŘII OOTTEEVVŘŘEENNÉÉ OOPPEERRAACCII
114. Fillo J., Červenákov I., Mardiak J., Kopečný M., Szeiff Š., Chovan D., Labaš P. - diskutovaný poster NNÁÁDDOORR RREETTRROOKKAAVVÁÁLLNNEEHHOO MMOOČČOOVVOODDUU ((RRCCMM)).. VVÝÝZZNNAAMM ŠŠPPIIRRÁÁLLOOVVÉÉHHOO CCTT
115. Bro�ák M., Navrátil P., Petera J. - diskutovaný poster PPEETT -- NNOOVVÁÁ DDIIAAGGNNOOSSTTIICCKKÁÁ MMEETTOODDAA VV DDIIAAGGNNOOSSTTIICCEE MMEETTAASSTTÁÁZZ LLEEIIOOMMYYOOSSAARRKKOOMMUU RREETTRROOPPEERRIITTOONNEEAA
121. Fiala R., Zá�ura F., Žák T., Odložilik M. - diskutovaný poster PPAASSIIVVNNÍÍ UURREETTRRÁÁLLNNÍÍ KKOOMMPPRREESSEE
122. Mainer K., Krhut J. - přednáška PPUUBBOOVVAAGGIINNÁÁLLNNÍÍ SSLLIINNGG,, KKOOMMPPLLIIKKAACCEE AA JJEEJJIICCHH ŘŘEEŠŠEENNÍÍ
123. Staněk R., Kokoř T., Vágner P. - diskutovaný poster ČČAASSNNÉÉ KKOOMMPPLLIIKKAACCEE PPUUBBOOVVAAGGIINNÁÁLLNNÍÍHHOO SSLLIINNGGUU
124. Fiala R., Vrtal R., Štursa M. - diskutovaný poster VVÝÝSSLLEEDDKKYY SSMMYYČČKKOOVVÉÉ ((SSLLIINNGGOOVVÉÉ)) OOPPEERRAACCEE PPOOUUŽIITTÉÉ KK RREEOOPPEERRAACCII IINNKKOONNTTIINNEENNCCEE
132. Grill R., Urban M., Palascak P., Heráček J. - přednáškaDDIIAAGGNNOOSSTTIIKKAA AA TTEERRAAPPIIEE PPOORRAANNĚĚNNÍÍ LLEEDDVVIINN VV KKOONNTTEEXXTTUU PPOOLLYYTTRRAAUUMMAATTUU
133. Hora M., Zeman J., Kastner J., Chudáček Z., Droppa J., Pradl R., Pavelka T. - přednáška TTRRAAUUMMAA ZZAADDNNÍÍ UURREETTRRYY JJAAKKOO KKOOMMPPLLIIKKAACCEE FFRRAAKKTTUURR PPÁÁNNVVEE -- TTAAKKTTIIKKAA AAKKUUTTNNÍÍ AA NNÁÁSSLLEEDDNNÉÉ LLÉÉČČBBYY
135. Čermák A., Pacík D., Quwarah I., Boudný J. - diskutovaný posterVVZZÁÁCCNNÝÝ PPŘŘÍÍPPAADD UURREETTEERROOIILLIICCKKÉÉ PPÍÍŠŠTTĚĚLLEE AA MMOOŽNNOOSSTT MMÉÉNNĚĚ IINNVVAAZZIIVVNNÍÍHHOO ŘŘEEŠŠEENNÍÍ
136. Mainer K., Häring Z., Malý T., Krhut J., Kopecký J. - přednáška LLOOKKÁÁLLNNĚĚ PPOOKKRROOČČIILLÉÉ MMAALLIIGGNNÍÍ OONNEEMMOOCCNNĚĚNNÍÍ VV MMAALLÉÉ PPÁÁNNVVII JJIINNÉÉ NNEEŽ UURROOLLOOGGIICCKKÉÉ EETTIIOOLLOOGGIIEE
137. Pešl M., Šafařík L. - diskutovaný poster ZZPPŮŮSSOOBB ŘŘEEŠŠEENNÍÍ UURROOLLOOGGIICCKKÉÉ KKOOMMPPLLIIKKAACCEE PPOO GGYYNNEEKKOOLLOOGGIICCKKÉÉ OOPPEERRAACCII
138. Pacík D., Čermák A., Válek V. - diskutovaný poster ŘEEŠŠEENNÍÍ UURREETTEERRÁÁLLNNÍÍ SSTTEENNÓÓZZYY ZZAAVVEEDDEENNÍÍMM WWAALLLL--SSTTEENNTTUU -- DDLLOOUUHHOODDOOBBÉÉ SSLLEEDDOOVVÁÁNNÍÍ
SSEEKKCCEE KKAARRCCIINNOOMM PPRROOSSTTAATTYY II
139. Altwein J. - přednáška Německé urologické společnosti DDIIEETTAARRYY PPRREEVVEENNTTIIOONN OOFF PPRROOSSTTAATTEE CCAANNCCEERR
140. Damber J. E. - přednáška Švédské urologické společnosti HHEERREEDDIITTAARRYY PPRROOSSTTAATTEE CCAANNCCEERR AANNDD IITTSS MMAANNAAGGEEMMEENNTT
141. Romicz I. - přednáška Ma arské urologické společnosti IINNDDIICCAATTIIOONN,, AALLGGOORRIITTHHMM AANNDD RREESSUULLTTSS OOFF PPRROOSSTTAATTEE BBIIOOPPSSYY
142. Eliáš B., Kliment J.,Tomaškin R., Ĺupták J., Švihra J., Kališ A. - přednáška KKLLIINNIICCKKOO--PPAATTOOLLOOGGIICCKKÁÁ CCHHAARRAAKKTTEERRIISSTTIIKKAA KKAARRCCIINNOOMMUU PPRROOSSTTAATTYY TT11CC
143. Stolz J., Šafařík L., Novák K., Novák J., Dvořáček J. - přednáška ZZHHOODDNNOOCCEENNII 776611 TTRRAANNSSRREEKKTTÁÁLLNNÍÍCCHH UULLTTRRAASSOONNOOGGRRAAFFIICCKKYY KKOONNTTRROOLLOOVVAANNÝÝCCHH BBIIOOPPSSIIÍÍ PPRROOSSTTAATTYY
144. Čermák A., Pacík D., Khamzine A. - přednáška VVÝÝVVOOJJ SSTTRRAATTEEGGIIEE BBIIOOPPSSIIEE PPRROOSSTTAATTYY SS CCÍÍLLEEMM DDEETTEEKKCCEE KKAARRCCIINNOOMMUU AA DDOOPPAADD NNAA DDOOSSAAŽEENNÉÉ VVÝÝSSLLEEDDKKYY
145. Matoušková M., Hanuš M. - přednáška KKOORREELLAACCEE PPSSAA,, ffPPSSAA aa PPSSAADD VV ČČAASSNNÉÉ DDIIAAGGNNOOSSTTIICCEE KKAARRCCIINNOOMMUU PPRROOSSTTAATTYY
147. Lupták J., Tomaškin R., Švihra J., Eliáš B., Kliment J. jun., Kliment J. - přednáška VVÝÝZZNNAAMM TTRRAANNSSRREEKKTTÁÁLLNNEEJJ UULLTTRRAASSOONNOOGGRRAAFFIIEE ((TTRRUUSS)) PPRRII RROOZZLLIIŠŠEENNÍÍ LLOOKKAALLIIZZOOVVAANNÉÉHHOO OODD LLOOKKÁÁLLNNEE PPOOKKRROOČČIILLÉÉHHOO KKAARRCCIINNÓÓMMUU PPRROOSSTTAATTYY
148. Čermák A., Pacík D., Vít V., Beran Z., Karmašová K. - diskutovaný posterSSRROOVVNNÁÁNNÍÍ TTOOLLEERRAANNCCEE SSEEXXTTAANNTTOOVVÉÉ AA MMUULLTTIIPPLLIICCIITTNNÍÍ BBIIOOPPSSIIEE PPRROOSSTTAATTYY
150. Heráček J., Lukeš M., Grill R., Kuncová J., Zachoval R., Záleský M., Urban M. - diskutovaný poster EENNDDOOKKRRIINNNNÍÍ PPRROOFFIILL MMUUŽEE SS LLOOKKAALLIIZZOOVVAANNÝÝMM KKAARRCCIINNOOMMEEMM PPRROOSSTTAATTYY VVEE VVZZTTAAHHUU KK ppTT AA GGLLEEAASSOONN SSKKÓÓRREE
VVIIDDEEOOSSEEKKCCEE
151. Köhler O., Kočárek J., Hrabal P. - video MMNNOOHHOOČČEETTNNÝÝ FFIIBBRROOEEPPIITTEELLIIÁÁLLNNÍÍ PPOOLLYYPP KKAALLIICCHHŮŮ LLEEVVÉÉ LLEEDDVVIINNYY AA PPRROOSSTTAATTYY
152. Köhler O., Kočárek J. - video UURREETTEERRÁÁLLNNÍÍ TTUUBBUUSS PPRROO FFLLEEXXIIBBIILLNNÍÍ UURREETTEERROORREENNOOSSKKOOPPIIII
153. Hora M., Droppa J., Klečka J. - video EENNDDOOSSKKOOPPIICCKKAA EEXXCCIIZZEE UURREETTEERROOVVEEZZIIKKÁÁLLNNÍÍ JJUUNNKKCCEE PPŘŘII NNEEFFRROOUURREETTEERREEKKTTOOMMIIII PPOOMMOOCCII CCOOLLLLIINNSSOOVVAA NNOOŽEE
154. Kočárek J., Köhler O., Bartůněk M., Režnar P. - videoRREETTRROOPPEERRIITTOONNEEOOSSKKOOPPIICCKKÁÁ NNEEFFRREEKKTTOOMMIIEE
156. Mainer K., Krhut J., Geržová H. - video VVAAGGIINNAA BBRREEVVIISS,, HHYYPPOOSSPPAADDIIAA UURREETTHHRRAAEE,, IINNCCOONNTTIINNEENNTTIIAA UURRIINNAAEE -- KKOOMMPPLLEEXXNNÍÍ ŘŘEEŠŠEENNÍÍ ((KKAAZZUUIISSTTIIKKAA))
157. Urban M., Lukeš M., Heráček J., Palascak P. - video NNOOVVÁÁ CCHHIIRRUURRGGIICCKKÁÁ MMEETTOODDAA LLÉÉČČBBYY MMUUŽSSKKÉÉ IINNKKOONNTTIINNEENNCCEE ((TTBBTT -- TTEENNSSIIOONN--FFRREEEE BBUULLBBOOUURREETTHHRRAALL TTAAPPEE))
158. Fiala R., Štursa M., Belej K., Vidlař A., Študent V. - video PPOOLLYYPPRROOPPYYLLÉÉNNOOVVÁÁ SSMMYYČČKKAA VV TTEERRAAPPIIII ŽEENNSSKKÉÉ SSTTRREESSOOVVÉÉ IINNKKOONNTTIINNEENNCCEE
159. Wirth M. - State of the Art LectureWWHHIICCHH RROOUUTTEE IISS TTHHEE BBEESSTT TTOO PPEERRFFOORRMM RRAADDIICCAALL PPRROOSSTTAATTEECCTTOOMMYY??
160. Heynemann H., Mwalad Al., Zacharias M., Fornara P. - State of the Art Lecture IISS AANN AADDJJUUVVAANNTT TTRREEAATTMMEENNTT AAFFTTEERR RRAADDIICCAALL PPRROOSSTTAATTEECCTTOOMMYY OORR RRAADDIIAATTIIOONN WWIITTHH CCUURRAATTIIVVEE IINNTTEENNTT NNEECCEESSSSAARRYY??
161. Sauvain J. L., Palascak P., Urban M., Záleský M. - přednáška VVAALLUUEE OOFF PPOOWWEERR DDOOPPPPLLEERR AANNDD 33DD VVAASSCCUULLAARR SSOONNOOGGRRAAPPHHYY AASS AA MMEETTHHOODD FFOORR IINNIITTIIAALL DDIIAAGGNNOOSSIISS AANNDD SSTTAAGGIINNGG OOFF PPRROOSSTTAATTEE CCAANNCCEERR
163. Vít V., Pacík D., Beran Z. - přednáška ZZHHOODDNNOOCCEENNÍÍ IINNDDIIKKAAČČNNÍÍCCHH KKRRIITTÉÉRRIIÍÍ AA KKOOMMPPLLIIKKAACCÍÍ ZZEEVVNNÍÍ KKUURRAATTIIVVNNÍÍ RRAADDIIOOTTEERRAAPPIIEE LLOOKKAALLIIZZOOVVAANNÉÉHHOO ČČII LLOOKKÁÁLLNNĚĚ PPOOKKRROOČČIILLÉÉHHOO KKAARRCCIINNOOMMUU PPRROOSSTTAATTYY
164. Pacík D., Vít V., Beran Z. - přednáškaRREECCIIDDIIVVAA KKAARRCCIINNOOMMUU PPRROOSSTTAATTYY PPOO KKUURRAATTIIVVNNÍÍ RRAADDIIOOTTEERRAAPPIIII AA RRAADDIIKKÁÁLLNNÍÍ PPRROOSSTTAATTEEKKTTOOMMIIII
165. Kawaciuk I., Dušek P., Teršípová L. - přednáška PPŘŘEEDDBBĚĚŽNNÉÉ VVÝÝSSLLEEDDKKYY IINNTTEERRMMIITTEENNTTNNÍÍ AANNDDRROOGGEENNNNÍÍ SSUUPPRREESSEE UU KKAARRCCIINNOOMMUU PPRROOSSTTAATTYY
166. Matoušková M., Hanuš M., Dudková V. - přednáška VVÝÝZZNNAAMM SSTTAANNOOVVEENNÍÍ IICCTTPP JJAAKKOO MMAARRKKEERRUU KKOOSSTTNNÍÍ DDEEGGRRAADDAACCEE UU KKAARRCCIINNOOMMUU PPRROOSSTTAATTYY
167. Soukup V., Babjuk M., Dušková J., Novák J., Stolz J., Votoček E., Dvořáček J. - přednáška MMAALLOOBBUUNNĚĚČČNNÝÝ KKAARRCCIINNOOMM PPRROOSSTTAATTYY AA MMOOČČOOVVÉÉHHOO MMĚĚCCHHÝÝŘŘEE
168. Šincl M., Šafařík L., Dvořáček J. - diskutovaný poster ZZHHOODDNNOOCCEENNÍÍ EERREEKKTTIILLNNÍÍ FFUUNNKKCCEE UU NNEEMMOOCCNNÝÝCCHH PPŘŘEEDD AA PPOO RRAADDIIKKÁÁLLNNÍÍ PPRROOSSTTAATTEEKKTTOOMMIIII
169. Schneider H., Levkuš P., Dubinský P., Nagy V., Valanský L. - diskutovaný poster SSPPIINNÁÁLLNNAA EEPPIIDDUURRÁÁLLNNAA MMEETTAASSTTÁÁZZAA KKAARRCCIINNÓÓMMUU PPRROOSSTTAATTYY AA MMOOŽNNOOSSTTII JJEEJJ LLIIEEČČBBYY
SSEEKKCCEE LLAAPPAARROOSSKKOOPPIIEE
170. Zacharias M., Steinacker M., Heynemann H., Fornara P. - přednáška LLAAPPAARROOSSCCOOPPIICC RREETTRROOPPEERRIITTOONNEEAALL LLYYMMPPHHAADDEENNOOSSEE DDIISSSSEECCTTIIOONN FFOORR TTEESSTTIICCUULLAARR CCAARRCCIINNOOMM
171. Belej K., Študent V., Fiala R., Mucha Z. - přednáškaPPOOUUŽIITTÍÍ PPEERROOPPEERRAAČČNNÍÍ UULLTTRRAASSOONNOOGGRRAAFFIIEE PPŘŘII TTEECCHHNNIICCKKYY NNÁÁRROOČČNNÝÝCCHH LLAAPPAARROOSSKKOOPPIICCKKÝÝCCHH OOPPEERRAACCÍÍCCHH VV RREETTRROOPPEERRIITTOONNEEUU
172. Novák K., Šafařík L., Dvořáček J., Vraný M. - přednáška LLAAPPAARROOSSKKOOPPIICCKKÁÁ TTRRAANNSSPPEERRIITTOONNEEÁÁLLNNÍÍ AADDRREENNAALLEEKKTTOOMMIIEE
173. Študent V., Belej K., Fiala R., Zá�ura F., Mucha Z., Vrtal R., Hartman I., Vidlář A. - přednáškaLLAATTEERRÁÁLLNNÍÍ TTRRAANNSSPPEERRIITTOONNEEÁÁLLNNÍÍ LLAAPPAARROOSSKKOOPPIICCKKÁÁ AADDRREENNAALLEEKKTTOOMMIIEE
174. Študent V., Belej K., Fiala R., Zá�ura F., Mucha Z., Vrtal R., Hartman I., Vidlář A. - přednáškaLLAAPPAARRAASSKKOOPPIICCKKÁÁ RRAADDIIKKÁÁLLNNÍÍ NNEEFFRREEKKTTOOMMIIEE
175. Kočvara R., Vraný M., Dvořáček J., Dítě Z., Sedláček J. - přednáška LLAAPPAARROOSSKKOOPPIICCKKÁÁ PPYYEELLOOPPLLAASSTTIIKKAA
176. Zerhau P., Tůma J., Kubátová J. - videoRREETTRROOPPEERRIITTOONNEEÁÁLLNNÍÍ LLAAPPAARROOSSKKOOPPIICCKKÁÁ NNEEFFRREEKKTTOOMMIIEE AA PPYYEELLOOPPLLAASSTTIIKKAA
177. Lutter I., Daniel I., Wagenhoffer R., Pechan J. - video RRUUKKOOUU AASSIISSTTOOVVAANNÁÁ TTRRAANNSSAABBDDOOMMIINNÁÁLLNNAA LLAAPPAARROOSSKKOOPPIICCKKÁÁ TTUUMMOORRNNEEFFRREEKKTTÓÓMMIIAA BBEEZZ PPOOUUŽIITTIIAA PPNNEEUUMMOOPPEERRIITTOONNEEAA
178. Lutter I., Daniel I., Ondriš M., Weibl P. - diskutovaný poster PPOOUUŽIITTIIEE ZZÁÁVVEESSNNÉÉHHOO ZZAARRIIAADDEENNIIAA PPRRII RRUUKKOOUU AASSIISSTTOOVVAANNEEJJ LLAAPPAARROOSSKKOOPPIICCKKEEJJ TTUUMMOORRNNEEFFRREEKKTTÓÓMMIIII ((GGAASSSSLLEESSSS LLAAPPAARROOSSCCOOPPYY))
179. Šafařík L., Novák K., Dvořáček J. Novák J. - video LLAAPPAARROOSSKKOOPPIICCKKÁÁ RREESSEEKKCCEE AADDEENNOOKKAARRCCIINNOOMMUU LLEEDDVVIINNYY
180. Zachoval R., Všetička J., Grill R., Záleský M., Lukeš M., Heráček J., Kuncová J., Urban M. - video LLAAPPAARROOSSKKOOPPIICCKKÁÁ UURREETTEERROOLLIITTOOTTOOMMIIEE
181. Kočvara R., Dítě Z. Dvořáček J. - video LLYYMMFFAATTIIKKAA -- ŠŠEETTŘŘÍÍCCÍÍ LLAAPPAARROOSSKKOOPPIICCKKÁÁ OOPPEERRAACCEE VVAARRIIKKOOKKÉÉLLYY:: MMIIKKRROOCCHHIIRRUURRGGIICCKKÁÁ OOPPEERRAACCEE
182. Študent V., Fiala R., Belej K., Zá�ura F., Mucha Z., Hartmann I., Vidlář A. - diskutovaný poster LLAAPPAARROOSSKKOOPPIICCKKÁÁ UURREETTEERROOLLIITTOOTTOOMMIIEE -- PPRRVVNNÍÍ ZZKKUUŠŠEENNOOSSTTII
ZZÁÁVVĚĚRR KKOONNGGRREESSUU
OOBBĚĚDD RREEZZIIDDEENNTTŮŮ
AABBSSTTRRAAKKTTAA
11.. MMAAGGNNEETTIICCKKÁÁ RREEZZOONNAANNCCEE AA OOBBSSTTRRUUKKCCEE MMOOČČOOVVÝÝCCHH CCEESSTT -- PPRRVVNNÍÍ ZZKKUUŠŠEENNOOSSTTIIP. Zerhau1, J. Kubátová1, D. Horák2
1Urologické oddělení KDCHOT FN, Brno2Klinika dětské radiologie FN, Brno
CCííll:: Zhodnocení prvních výsledků použití T2 sekvence při vyšetření dilatace horních močových cest, porovnání kvality zobrazení MRa intravenozní vylučovací urografie (IVU).
MMeettooddaa:: T2 váženými pulzními sekvencemi bez použití kontrastu bylo vyšetřeno 10 pacientů s dilatací horních močových cest vevěku 1 – 7 let (prům. 2,5 roku). Spolu s doposud běžnými vyšetřeními (ultrasonografie, fázová scintigrafie ledvin, IVU) bylo MR vyšetřenívyužito k indikacím operačního řešení přítomných obstrukčních uropatií.
VVýýsslleeddkkyy:: U 7 pacientů byla provedena pyeloplastika, 1 pacient podstoupil resekci a reimplantaci megaureteru, 2 pacienti jsouléčeni konzervativně. 6x bylo vyšetření hodnoceno jako rovnocenné vylučovací urografii, ve 2 případech bylo MR zobrazení méněpřesné, 2x byla MR hodnocena jako přínosnější.
ZZáávvěěrr:: Vyšetření močového traktu magnetickou rezonancí představuje možnost výrazné redukce dosavadních zatěžujícíchvyšetření. Zejména u nejmenších dětí je velmi výhodná T2 HASTE sekvence vzhledem k zobrazení dilatovaného močového traktuběhem několika vteřin bez nutnosti použití kontrastní látky.
22.. ZZHHOODDNNOOCCEENNÍÍ HHIISSTTOOLLOOGGIICCKKÝÝCCHH ZZMMĚĚNN LLEEDDVVIINNNNÉÉHHOO PPAARREENNCCHHYYMMUU UU KKOOJJEENNCCŮŮ OOPPEERROOVVAANNÝÝCCHH PPRROO HHYYDDRROONNEEFFRRÓÓZZUU VV SSOOUUVVIISSLLOOSSTTIISS NNÁÁLLEEZZYY UUZZ aa MMAAGG33 SSCCIINNTTIIGGRRAAFFIIEEO. Šmakal, J. Vrána, P. Geier1, T. Tichý2, K. Michálková3
Urologická klinika FN a LF UP, Olomouc 1Dětská klinika FN a LF UP, Olomouc 2Ústav patologie FN a LF UP, Olomouc 3Radiologická klinika FN a L UP, Olomouc
CCííll:: V současné době neexistuje spolehlivá metoda, která by jednoznačně odlišila neobstrukční hydronefrózu od obstrukční a umožnila určit vhodný typ léčby. Ve své práci, která vznikla za podpory grantu IgA MZd NK6605-3/2001, se snažíme objasnit vztahstupně histologických změn v ledvinném parenchymu v souvislosti s nálezy při UZ vyšetření a MAG3 scintigrafie.
MMeettooddaa aa ppaacciieennttii:: Do studie bylo zařazeno 15 kojenců, u kterých byla v roce 2001 provedena pyeloplastika. U pacientů byloprovedeno UZ vyšetření a MAG3 dynamická scintigrafie s podáním furosemidu. Peroperačně byly odebrány vzorky renálníhoparenchymu na histologické vyšetření a zhodnocení transforming growth factor beta 1 (TGF beta 1).
VVýýsslleeddkkyy:: U všech pacientů zařazených do studie byla prokázána výrazná porucha drenáže při diuretické scintigrafii. U 9 kojencůbyly zachyceny histologické změny III. – IV. stupně (glomeruloskleróza, tubulointersticiální fibróza) a byl prokázán pozitivní TGF beta 1.U 3 pacientů této skupiny byla zjištěna snížená funkce ledviny, 4 pacienti měli funkci ledvin v normě a u 2 nešlo předoperační scinti-grafii zhodnotit, protože šlo o oboustranné postižení. Všech 9 kojenců mělo při UZ vyšetření výraznou redukci parenchymu (pod5 mm). U 4 pacientů byla prokázány mírné histologické změny, u 2 pacientů byl histologický nález normální. Jen 1 pacient z tétoskupiny měl pokles funkce dle MAG 3 scintigrafie.
ZZáávvěěrr:: Prokázali jsme, že k vzniku závažných histologických změn v parenchymu hydronefrotické ledviny u kojenců dochází i v případech, kdy je sice dle MAG3 scintigrafie funkce ledviny plně zachována, ale u kterých je přítomna výrazná porucha drenáže a parenchym redukován pod 5 mm.
33.. ZZMMĚĚNNYY FFUUNNKKCCEE LLEEDDVVIINNYY PPOO OOPPEERRAACCII HHYYDDRROONNEEFFRRÓÓZZYY VV ZZÁÁVVIISSLLOOSSTTII NNAA VVĚĚKKUU OOPPEERROOVVAANNÝÝCCHH DDĚĚTTÍÍO. Šmakal, P. Hluší, F. Zá�ura, P. Geier1, P. Koranda2
Urologická klinika FN a LF UP, Olomouc 1Dětská klinika FN a LF UP, Olomouc 2Klinika nukleární medicíny FN a LF UP, Olomouc
CCííll:: Autoři sledují vývoj funkce ledviny u dětí po operaci hydronefrózy v závislosti na věku operovaných a snaží se tak objasnit,zda je výhodné dítě sledovat, vyčkávat poklesu funkce ledviny a operovat v pozdějším věku, či operovat dříve, než dojde k poklesufunkce ledviny pod 40 %.
MMeettooddaa aa ppaacciieennttii:: Do studie bylo zařazeno 29 dětí ve věku 2 měsíce až 12 let operovaných v letech 1996 – 2000, u kterých dleMAG3 scintigrafie došlo k poklesu funkce ledviny na 45 – 40 %. Všichni operovaní byly před a po operaci vyšetřeni sonograficky, u vět-šiny byla před operaci provedena diuretická vylučovací urografie. Kontrolní scintigrafické vyšetření bylo uskutečněno za 8 – 12 měsícůpo operaci. Byly hodnoceny 3 věkové skupiny - pacienti operovaní do 1 roku věku, mezi 1. – 3. rokem a po 3. roce.
VVýýsslleeddkkyy:: V prvním roce života byla operace provedena u 19 dětí , u všech došlo ke zvýšení funkce ledviny, v prům. o 14 %. Ve skupině1 – 3 roky bylo operováno 5 nemocných, opět u všech došlo ke zvýšení funkce, v prům. o 9 %. Ve věku nad 3 roky došlo u 1 nemoc-
ného ke stabilizaci funkce, u dalších 4 však funkce poklesla a v celé skupině byl pokles funkce sledovaných ledvin v ˘ o 5,6 %. U všech nemocných po operaci došlo k úpravě poruchy drenáže, která byla před operaci při scintigrafii, případně vylučovací urografiiprokázána.
ZZáávvěěrr:: Získané výsledky hovoří ve prospěch časné indikace k operaci hydronefrózy. V případě jasné pyeloureterální obstrukce jepro vývoj funkce ledviny výhodnější operovat již v 1. roce věku. Pozdější operace ve věku 2 – 3 let nemusí vést k úpravě funkce led-viny a ve věku nad 3 roky může po operaci dojít ještě k dalšímu poklesu funkce.
44.. MMIIEESSTTOO PPRREEDDOOPPEERRAAČČNNEEJJ PPUUNNKKČČNNEEJJ NNEEFFRROOSSTTÓÓMMIIEE VV LLIIEEČČBBEE OOBBŠŠTTRRUUKKCCIIEE PPYYEELLOOUURREETTEERRÁÁLLNNEEHHOO PPRREECCHHOODDUU UU DDEETTÍÍV. Polák, D. Vávrová, O. Wassermann, K. Slebodníková, J. PayerUrologické oddelenie DFNsP, Bratislava
ÚÚvvoodd:: Perinatálny screening obštrukčných uropatií posúva diagnostiku i liečbu hydronefrózy do najnižších vekových skupín.Indikácie chirurgickej liečby sú prísne stanovené, otvorenou však ostáva indikácia predoperačnej „od�ahčujúcej“ punkčnej nefrostómie.Cie�om práce je poukáza� na výhody a nevýhody takéhoto postupu.
MMaatteerriiááll aa mmeettóóddyy:: V rokoch 1991 – 2001 bolo diagnostikovaných 513 hydronefróz zapríčinených stenózou pyeloureterálneho pre-chodu. Operáciu vyžadovalo 347 prípadov (67,6 %). Predoperačná punkčná nefrostómia bola indikovaná pri mimoriadne objemnýchhydronefrózach a u pacientov, u ktorých výpovedná cena kontrastných a rádionuklidových vyšetrení pre vek pacienta nebola rele-vantná (dovedna 66 nefrostómií).
VVýýsslleeddkkyy:: Vekový priemer pacientov s diagnózou hydronefrózy sa v sledovanom desa�ročí znížil zo 4,6 rokov na 2,6 rokov. Vekovýpriemer pacientov indikovaných k operácii sa v tom istom období znížil z 5,0 na 3,2 rokov. Zo 66 pacientov s predoperačnou od�ahčujú-cou nefrostómiou sme zaznamenali zlepšenie renálnych funkcií 7x (86,3 %). V 61 prípadoch (92,4 %) došlo k infekcii močových ciest.
ZZáávveerryy:: Indikácie predoperačnej punkčnej nefrostómie u detí s obštrukciou pyeloureterálnej junkcie sú obmedzené. Autoriodporúčajú zváži� možný benefit primárnej operácie vs punkčná nefrostómia pri každom jednotlivom prípade.
55.. VVEELLKKÁÁ VVRROOZZEENNÁÁ HHYYDDRROONNEEFFRRÓÓZZAA -- VVÝÝSSLLEEDDKKYY OOPPEERRAAČČNNÍÍ KKOORREEKKCCEE K. Baker1, I. Novák1, L. Janoušková1, P. Rejtar2, E. Urbanová3
1Urologická klinika FN a LF UK, Hradec Králové, 2Radiodiagnostická klinika FN a LF UK, Hradec Králové,3Oddělení nukleární medicíny FN a LF UK, Hradec Králové
CCííll:: Vyhodnotit funkční a anatomické výsledky operační léčby vrozené hydronefrózy 4. – 5. stupně.MMeettooddaa:: Retrográdně hodnoceny před a pooperační sonografické a izotopové nálezy u 21 dětí ve věku 6 měsíců až 14 let, opero-
vaných v letech 1996 – 2000. Indikací k operaci byla prokázaná anatomická obstrukce, pokles funkce pod 40 %, eventuelně rychlýpokles funkce na dvou po sobě následujících funkčních vyšetřeních, redukce parenchymu pod 10 mm. Kontrolní sonografická vyšet-ření byla prováděna 2, 6 a 12 měsíců po operaci, a poté po 1 roce. Po 3 měsících od výkonu jsme indikovali kontrolní dynamickouscintigrafii.
VVýýsslleeddkkyy:: V průběhu sledování nebyla u žádného z operovaných zjištěna hypertenze ani ledvinná nedostatečnost. Sonografickýnález předoperační dilatace kalichů vymizel u 6 dětí, v průměru poklesl z 15 mm na 11 mm. Dilatace pánvičky plně vymizela u 8 dětí,v průměru poklesla z 38 mm na 26 mm. Redukce parenchymu (pod 10 mm) byla předoperačně zjištěna u 9 nemocných. Po operacibyla redukce pod 10 mm u 3 dětí. U těchto nemocných došlo ale k nárůstu parenchymu oproti předoperačnímu vyšetření o 2 až 6 mm.Funkční nálezy dynamického izotopového vyšetření se po operaci v významně neměnily [funkce operované ledviny předoperačně v průměru 50 % (33 – 88 %), pooperačně v průměru 52 % (49 – 74 %)]. U všech nemocných byl pooperačně pozitivní wash out test.
ZZáávvěěrryy:: Operované ledviny s hydronefrózou vysokého stupně si zachovávaly funkci. Zlepšily se sonografické nálezy dilatace pán-vičky, kalichů i parenchymu. Pyeloplastika normalizovala urodynamické poměry horních cest močových.
66.. MMUULLTTIICCYYSSTTIICCKKÁÁ DDYYSSPPLLAASSTTIICCKKÁÁ LLEEDDVVIINNAA -- CCHHIIRRUURRGGIICCKKÁÁ LLÉÉČČBBAAJ. Kříž1, Z. Hříbal21Klinika dětské chirurgie 2Klinika zobrazovacích metod Fakultní nemocnice Motol, Praha 2. lékařská fakulta UK, Praha
CCííll:: Multicystická dysplasie ledviny (MCDK) je vrozená, nedědičná vada s afunkční cysticky změněnou ledvinou. Makroskopicky se led-vina podobá hroznu vína, mikroskopicky jsou v septech mezi cystami dysplastické struktury (primitivní kanálky, blastemové buňky, pří-padně i chrupavka). Onemocnění je spojeno v pětině případů s druhostranným vezikorenálním refluxem. Diagnóza MCDK se stanoví sono-graficky a podle DMSA scintigrafie. Cílem je odpovědět na otázku, kdy je multicystická dysplastická ledvina indikovaná k nefrektomii?
MMeettooddaa:: Všechny děti s MCDK dispenzarizujeme, vyšetřujeme ultrazvukem během prvého roku 4x a dále 2x ročně. Rizikonádorové přeměny dysplastické ledviny a vzniku renální hypertenze je nízké. Pravděpodobnost spontánního zmenšení ledviny je asi50% a zániku ledviny asi 16% po ročním sledování dle multicentrické studie v USA, to jsou argumenty konzervativní léčby. Nutnost
opakovaných vyšetření a přítomnost dysplastických struktur v ledvině jsou důvody k odstranění ledviny, jestliže se samovolně ne-zmenšuje.
VVýýsslleeddkkyy:: Na Klinice dětské chirurgie FN Motol bylo v posledních deseti letech operováno 21 dětí pro multicystickou dysplastic-kou ledvinu. Průměrný věk operovaných dětí byl 15 měsíců. U všech pacientů jsme provedli nefrektomii z lumbotomie. Pooperačníkomplikaci jsme nezaznamenali. Indikací k operaci byla objemná ledvina utlačující okolní orgány, podezření na nádor ledviny nebonezmenšující se ledvina po ročním sledování.
ZZáávvěěrr:: K nefrektomii indikujeme multicystické ledviny nezmenšené po ročním sledování. Při zmenšování cyst neoperujeme, dítěsledujeme a čekáme na spontánní vymizení ledviny.
77.. OOSSUUDD UURREETTEERRÁÁLLNNÍÍHHOO PPAAHHÝÝLLUU PPOO HHOORRNNÍÍ HHEEMMIINNEEFFRREEKKTTOOMMIIII ZZDDVVOOJJEENNÉÉ LLEEDDVVIINNYYP. Kuliaček, M. KrálováOddělení dětské chirurgie a traumatologie FN, Hradec Králové
CCííll:: Heminefrektomie horní části zdvojené ledviny je indikována v případě poškození funkce její horní části nebo v případě dys-plazie. Dříve doporučované kompletní odstranění močovodu společně s částí ledviny bylo nahrazeno resekcí močovodu a ponechánímjeho distální části. Účelem studie bylo zjistit četnost komplikací spojených s ponecháním pahýlu močovodu.
MMeettooddaa:: Do retrospektivní studie bylo zahrnuto 21 pacientů po horní heminefrektomii operovaných mezi lednem 1990 a pro-sincem 2001.
VVýýsslleeddkkyy:: 21 dětí ve věku 8 dnů až 3,9 roku (průměr 0,9 roku) bylo operováno pro poškození horního pólu zdvojené ledviny. Ve4 případech se vyskytovala ureterokéla horního močovodu, v 6 případech reflux VUR: 2x do horní části ledviny, 4x do dolní části led-viny. V jednom případě se po horní nefrektomii provedla nefrektomie dolní části refluxní ledviny pro její afunkci. V tomto případě jsmes odstupem provedli extirpaci refluxního pahýlu pro opakované infekce močových cest. U dvou pacientů reflux do pahýlu horníhomočovodu pooperačně vymizel, u 2 ze 4 pacientů s VUR dolního močovodu vysokého stupně jsme provedli reimplantaci (UCNA).Současně u jednoho pacienta s UCNA jsme provedli extirpaci ureterokély. U jednoho pacienta se pooperačně přechodně vyskytl refluxdo pahýlu. Pacienti jsou sledováni po operaci minimálně 1 rok. Nyní v rozmezí 1 – 12 let, průměr sledování 6,7 roku.
ZZáávvěěrr:: U žádného pacienta nebyla provedena exstirpace pahýlu v případě postižení jen horního močovodu. 1x provedena UCNApro reflux VUR dolní části, 1x UCNA dolní části a exstirpace ureterokély. 1x extirpace pahýlu dolního močovodu po nefrektomii. Autořidoporučují při horní nefrektomii subtotální resekci močovodu.
88.. PPŘŘÍÍNNOOSS KKOONNTTRRAASSTTNNÍÍ UULLTTRRAAZZVVUUKKOOVVÉÉ CCYYSSTTOOGGRRAAFFIIEE VV DDIIAAGGNNOOSSTTIICCEE VVEEZZIIKKOOUURREETTEERRÁÁLLNNÍÍHHOO RREEFFLLUUXXUUP. Rejtar1,P. Eliáš1, I. Novák2, S. Skálová3, O. Pozler3
1Radiologická klinika FN, Hradec Králové2Urologická klinika FN, Hradec Králové3Dětská klinika FN, Hradec Králové
CCííll:: Zhodnotit diagnostickou přesnost kontrastní ultrazvukové cystografie (KUC) s ascendentním podáním kontrastní látky Levovistv detekci vezikoureterálního refluxu (VUR) u dětí; posoudit možnost stanovení stupně závažnosti VUR.
MMeettooddiikkaa:: Autoři hodnotí 71 vyšetření provedených v období 2 let u 70 dětí, u kterých byla indikována mikční cystouretrografie(MCUG). Bez znalosti výsledků MCUG, která sloužila jako zlatý standard, byly vyhodnoceny nálezy při KUC u 141 pyeloureterální jed-notky (PUJ). Podle ultrasonografických nálezů byl soubor dále rozdělen na 2 podskupiny: skupina A s výchozí dilatací KPS, skupina bezvýchozí dilatace KPS.
VVýýsslleeddkkyy:: MCUG prokázala 65 PUJ postižených VUR. Shoda mezi MCUG a KUC byla u PUJ, 2 KUC byly falešně pozitivní. KUC bylafalešně negativní u 11 PUJ (1x VUR 1. st., 6x VUR II. st., 4x VUR III. st.). Senzitivita KUC v detekci VUR byla 83%, specificita 97%, pozitivníresp. negativní prediktivní hodnota 96%, resp. 87%, celková přesnost 92%. Ve skupině A byla senzitivita 96%, specificita 100% se sta-tisticky významným rozdílem proti skupině B (p = 0,0176). Při hodnocení stupně závažnosti VUR pomocí KUC nelze postupovat podle5stupnňové klasifikace užívané při hodnocení MCUG. Podle zkušenosti autorů může KUC rámcově odlišit nižší (I. a II.) a vyšší (III. až V.) stup-ně VUR.
ZZáávvěěrr:: KUC je klinicky použitelnou metodou bez radiační zátěže pro průkzaz VUR s mírně limitovanou senzitivitou u VUR nízkýchstupňů (I. a II.). Nejvyšší diagnostickou přesnost autoři zjistili u dětí s výchozí dilatací KPS. Schopnost přesnějšího určení stupně VURpomocí KUC je třeba posoudit v rozsáhlejších sestavách. KUC je spolehlivě schopná odlišit refluxní a obstrukční dilataci KPS, dobře sehodí ke sledování vyšší stupňů VUR během léčby.
99.. EENNDDOOSSKKOOPPIICCKKÁÁ LLÉÉČČBBAA VVUURRNovák I.Urologická klinika FN a LFUK, Hradec Králové
1100.. DDVVOOUULLEETTÉÉ VVÝÝSSLLEEDDKKYY EENNDDOOSSKKOOPPIICCKKÉÉ LLÉÉČČBBYY VVUURR VVLLAASSTTNNÍÍ KKRRVVÍÍ,, VVÝÝSSLLEEDDKKYY SSOONNOOGGRRAAFFIICCKKÉÉ AA HHIISSTTOOPPAATTOOLLOOGGIICCKKÉÉ SSTTUUDDIIEE MMEECCHHAANNIISSMMUU LLÉÉČČEEBBNNÉÉHHOO ÚÚČČIINNKKUUI. Novák1, L. Janoušková1, K. Baker1, Z. Sedláček2, E. Šimáková3
1Urologická klinika FN a LF UK, Hradec Králové, 2Radiodiagnostická klinika FN a LF UK, Hradec Králové,3Fingerlandův PAU FN a LF UK, Hradec Králové
CCííll:: Vyhodnotit výsledky léčby VUR endoskopickou podslizniční instilací krve a pooperační sonografické a histopatologické nálezyu takto léčených.
MMeettooddaa:: Retrográdně hodnoceny výsledky léčby VUR v letech 1997 – 1998 u 93 nemocných se 135 refluxními jednotkami (RJ).Průměrný věk dětí 6,4 roku. Primárních VUR 25, sekundárních 68. Stupeň refluxu: I (5), II (33), III (86), IV (11). Po léčbě sledovány sono-graficky a histopatologicky změny v místě provedené instilace jako možné léčebné mechanismy působení.
VVýýsslleeddkkyy:: Endoskopickou metodou vyhojeno 78 (54,8 %) RJ. Nejlepší výsledky dosaženy u VUR do III. stupně a věku 2 let. U všech léčených pozorováno snížení počtu IMC. Mechanická příčina vymizení VUR vlivem infiltrátu je dle sonografie jen do 2 měsíců.V trojité histopatologické studii prokázány změny v místě injekce nespecifické však pro endoskopickou léčbu VUR. Nepozorovali jsmepooperační komplikace.
ZZáávvěěrryy:: Metoda nezatěžuje nemocné. Je ekonomicky nenáročná. Nepozorovali jsme komplikace. Má nižší úspěšnost než obdob-né léčebné techniky. Při potřebě umožňuje operovat v nezměněném terénu. Lze ji doporučit jako alternativu zevní operace u VURdo III. stupně se symptomatickou IMC, kde je neúspěch konzervativní léčby.
1111.. TTHHIIRRTTYY YYEEAARRSS OOFF EEXXPPEERRIIEENNCCEE WWIITTHH GGRREEGGOOIIRREE PPRROOCCEEDDUURREE FFOORR VVEESSIICCOOUURREETTEERRAALL RREEFFLLUUXXB. Grahovac, A. Tucak, R. Novak, D. PrličClinic of Urology Clinical Hospital Josip-Juraj Stroddmayer, Osijek, Croatia
IInnttrroodduuccttiioonn:: In the following text there will be demonstrated the material of surgical correction of vesicoureteral reflux accor-ding to Greogoire during the period of 1968 to 1998 with entirelly 403 cases.
MMaatteerriiaall aanndd mmeetthhoodd:: Our experience includs 403 cases of vesicoureteral reflux, of them 343 female and 60 male, aged from 3 to 15, of them more then a half between 4 and 7 years. Between these 403. in 73 cases a reflux was bilateral. All these childrenwere operated according to Gregoire. The indication for operation was a reflixing ureter of grade III and IV, exceptionally of grade II.Children were under postoperative control during the age 4 to 15.
RReessuullttss:: From 403 operated uretars 317 (79%) showed a complete disapierance of reflux, in 6 cases there came to different com-plications and in 85 cases a condition remained unchanged.
CCoonnsslluussiioonn:: Operative technique according to Gregoire in the treatment of vesicoureteral reflux achieves the same results as theother methods. Its adventage is a technical simplicity, its extravesical access and an avoidance of postoperative catheterisation.
1122.. RREECCOONNSSTTRRUUCCTTIIVVEE SSUURRGGEERRYY IINN EEXXTTRROOPPHHYY -- EEPPIISSPPAADDIIAASS CCOOMMPPLLEEXXM. Baka - OstrovskáKlinika Urologii Dzieciecej IP - CZDWarszawa, Polska
1133.. UULLTTRRAASSOONNOOGGRRAAFFIICCKKÝÝ IINNDDEEXX HHRRÚÚBBKKYY SSTTEENNYY MMOOČČOOVVÉÉHHOO MMEECCHHÚÚRRAA UU NNOOVVOORROODDEENNCCOOVVJ. Svitač, M. Čiljak1, R Tomaškin, J. KlimentUrologická klinika MFN a JLF UK, Martin1Neonatologické oddelenie MFN, Martin
CCiiee��:: Ultrasonografické (USG) meranie hrúbky steny močového mechúra (HSM) je vhodným vyšetrením pri podozrení na vezikálnealebo subvezikálne vrodené anomálie u detí. Cíe�om našej práce je stanovi� normálne a patologické hodnoty HSM u novorodencov.
MMaatteerriiááll aa mmeettooddiikkaa:: Pri meraní HSM sme použili metódu publikovanú Kaeferom v roku 1997. Pomerom priemernej HSM v oblastiprednej, zadnej a oboch bočných stien k priemeru vnútorného rozmeru mechúra v priečnom a pozdĺžnom reze bol stanovený indexhrúbky močového mechúra (IHM) v skupine 117 novorodencov (chlapci a dievčatá spolu) v skupine 27 dievčat, 46 chlapcov a v skupine5 chlapcov so subvezikálnou obštrukciou. Vyšetrenie bolo vykonané pomocou prístroja Aloka SSD s 5 MHz sondou.
VVýýsslleeddkkyy:: Priemerná hodnota IHM v skupine 117 novoroencov bola 0,12 (SD 0,07), v skupine 27 dievčat 0,14 (SD 0,05) v skupine 46 chlapcov 0,16 (SD 0,06). Rozdiely nie sú štatisticky významné. V skupine 5 chlapcov so subvezikálnou obštrukciou je IHM 0,35(SD 0,14). Rozdiel je štatisticky významný v porovnaní so všetkými tromi predchádzajúcimi skupinami novorodencov (p < 0,001).
ZZáávveerr:: Ultrasonografický IHM je neinvazívne, �ahko opakovate�né screeningové vyšetrenie vhodné pri podozrení na vrodenéanomálie dolných močových ciest (neurogénny mechúr, subvezikálna obštrukcia).
1144.. VVÝÝZZNNAAMM TTRRAANNSSUURREETTRRÁÁLLNNÍÍ OOPPEERRAACCEE VV LLÉÉČČBBĚĚ „„DDOOSSPPĚĚLLÉÉHHOO““ TTYYPPUU CCHHLLOOPPNNĚĚ ZZAADDNNÍÍ UURREETTRRYYZ. Dítě1,2, R. Kočvara1,2, J. Sedláček1, J. Schánilec1
1Urologická klinika VFN a 1. LF UK, Praha2Subkatedra dětské urologie IPVZ, Praha
CCííll:: Chlopně zadní uretry jsou nejčastější obstrukcí močové trubice u chlapců. Část se prezentuje až v pozdějším věku mikční symp-tomatologií či uroinfekcemi, způsobenými kombinací mechanické překážky a dysfunkce dolních močových cest (až 25 %). Cílem práceje zhodnotit vývoj mikční symptomatologie po transuretrální discizi chlopně u těchto jedinců.
MMeettooddaa:: Předmětem studie je skupina 32 chlapců ve věku 5 – 14 let. Chlopně byly klasifikovány dle endoskopického obrazu jakomalé (obturující maximálně 30 % lumen) střední (30 – 50 %) a velké (více jak 50 %). Endoskopickému vyšetření předcházelo vyšetřenícystouretrografické a urodynamické (UFM s EMG, u části PQ studie). U všech byla provedena transuretrální discize chlopně. Hodnotilijsem vývoj mikční symptomatologie a četnost pooperačního výskytu infekcí močových cest.
VVýýsslleeddkkyy:: Zlepšení mikčních obtíží bylo dosaženo u 23 dětí (71,8 %), obtíže zůstaly po transuretrální operaci nezměněny u 9 chlap-ců (28,2 %), žádný pacient neudával po operaci zhoršení mikčních symptomů. Ve 12 případech (85,7 %) byla eradikována močováinfekce a u 11 hochů (61,1 %) bylo dosaženo zlepšení uroflowmetrie.
ZZáávvěěrryy:: Úspěšnost endoskopické léčby chlopní zadní uretry, jako úprava morfologické patologie, je nepochybně vysoká. U částinemocných je význam chlopní sporný, převažuje primární dysfunkce dolních močových cest. Odlišení morfologické a funkčníobstrukce nemusí být snadné, proto zůstává endoskopické vyšetření rozhodující pro provedení transuretrální discize.
1155.. AA CCAASSEE OORRIIEENNTTEEDD AAPPPPRROOAACCHH IINN PPRRIIMMAARRYY AANNDD RREEDDOO HHYYPPOOSSPPAADDIIAASS SSUURRGGEERRYYD. KröpflEv. Krankenhaus Huyssens - Stiftung gem. GmbHKlinik für Urologie und KinderurologieEssen, Deutschland
1166.. TTUUBBUULLIIZZAACCEE IINNCCIIDDOOVVAANNÉÉ PPLLOOTTÉÉNNKKYY -- FFYYZZIIOOLLOOGGIICCKKÁÁ RREEKKOONNSSTTRRUUKKCCEE DDIISSTTÁÁLLNNÍÍ AA PPRROOXXIIMMÁÁLLNNÍÍ HHYYPPOOSSPPAADDIIEER. Kočvara1,4, Z. Dítě1,4, K. Javorka2, J. Dvořáček1,4, J. Kříž3
1Urologická klinika VFN a 1. LF UK, Praha2Urologická klinika FN UK, Martin3Klinika dětské chirurgie FN Motol, Praha4Katedra urologie a Subkatedra dětské urologie IPVZ, Praha
CCííll:: Tubulizace incidované ploténky podle Snodgrasse (TIP) se v posledních letech rychle rozšířila v léčbě distální, posléze i proxi-mální hypospadie. V práci se zaměřujeme na kombinaci se spongioplastikou, která umožní maximálně fyziologickou rekonstrukci uretry, dále analyzujeme možnost univerzálního použití TIP plastiky. Podpořeno VR MSM 111 00005.
MMeettooddaa aa ppaacciieennttii:: Od 12/1999 do 3/2002 byla provedena TIP uretroplastika u 54 nemocných ve věku od 1 roku do 47 let (42 %do 2,5 let) pro hypospadii koronární (24), penilní distální (18), megameatus intact prepuce (3), penilní střední a proximální (5), skrotální(3), dále u dehiscence penilní neouretry (1). Zakřivení penisu bylo patrné u 6 nemocných. U 7 nemocných se jednalo o reoperaci popředchozí uretroplastice, u 47 byla hypospadie primární.
OOppeerraaččnníí tteecchhnniikkaa:: Uretrální ploténku nutno částečně oddělit od spongiozního tělesa glandu, spojení s rozštěpeným spongioznímtělesem uretry by mělo zůstat zachováno. Po mediální relaxační incizi ploténky se tato tubulizuje. Rozštěpená spongiozní tělesa uret-ry se ostře oddělí od kavernozních těles a přešijí se nad neouretrou společně s glanduloplastikou. Tím je zajištěna fyziologická rekon-strukce uretry. Lalok dartos je indikován jen v případě, kdy spongiozní těleso uretry nelze použít. V pooperačním průběhu doporuču-jeme bu epicystostomii se stentem - u obtížnějších případů, u snazších lze použít permanentní cévku, případně mikční skládanýstent. Podle hloubky incize ploténky a podle šířky uretrální ploténky doporučujeme pooperační kalibraci.
VVýýsslleeddkkyy:: Kosmetický efekt byl velmi dobrý u 53 (98,1 %) nemocných. Primární zhojení jsme dosáhli u 44 (81,5 %) našich nemoc-ných. U 7 nemocných se vyskytla malá píštěl, u 4 s cévkou po operaci a u 3 s epicystostomií (2 z nich byly ale reoperace). Jednou sevyvinula dehiscence glandu, jednou striktura meatu, jednou striktura plastiky vyžadující následnou opravu lalokem onlay.Spongioplastika byla použita u 36 nemocných, dartos flap u 16 nemocných, ortoplastika pro nepoměr těles u 6. Následná kalibraceuretry prováděna u 24 nemocných v délce 2 – 8 týdnů.
ZZáávvěěrr:: TIP se stává univerzální metodou moderní léčby hypospadie, u které je zachována kontinuita uretrální ploténky. Má vynika-jící kosmetický efekt, komplikace jsou malého rozsahu a dobře řešitelné. Zatím není konsenzus v potřebě přechodné pooperační ka-librace neouretry.
1177.. VVÝÝSSLLEEDDKKYY TT.. II.. PP.. UURREETTRROOPPLLAASSTTIIKKYY ((SSNNOODDGGRRAASSSS))P. Kuliaček1, M. Toušek1, M. Králová1, I. Novák2, L. Janoušková2, K. Baker2
1Oddělení dětské chirurgie a traumatologie FN, Hradec Králové2Oddělení dětské urologie, Urologická klinika FN, Hradec Králové
CCííll:: Uretroplastika dle Snodgrasse (tubularized incised plate - TIP) je poměrně novou operační metodou řešení hypospadie. Cílemstudie bylo zjistit krátkodobé výsledky nové techniky.
MMeettooddaa:: Do retrospektivní studie bylo zahrnuto 37 chlapců operovaných na našem oddělení ve dvou etapách. V první etapě v letech1994 – 1995 byli operováni 4 chlapci, ve druhé etapě od května 2000 do dubna 2002 bylo operováno 33 chlapců.
VVýýsslleeddkkyy:: V první etapě se vyskytla píštěl uretry u 2 pacientů ze 4, proto jsme tuto metodu na čas opustili a vrátili jsme se k nív roce 2000. Ve dvou následujících letech jsme odoperovali 33 pacientů s těmito výsledky: 3x píštěl uretry, 2x rozpad glanduloplas-tiky, 1x dehiscence kůže na těle penisu. Procento komplikací je 21,6 % za celé období, v období za poslední 2 roky 18,2 %.
ZZáávvěěrr:: TIP uretroplastika se stala v posledních 2 letech naší nejčastější metodou při řešení distální penilní hypospadie. Procentokomplikací po uretroplastice dle Snodgrasse je porovnatelné s ostatními metodami. Nejčastější komplikací je píštěl uretry v místěpůvodního ústí. Striktury uretry jsme v krátkodobém sledování nezaznamenali. Kosmetické výsledky operace jsou vynikající.Doporučujeme tuto metodu k řešení distální hypospadie.
1188.. SSOOUUČČAASSNNÉÉ PPOOSSTTUUPPYY PPŘŘII ŘŘEEŠŠEENNÍÍ HHYYPPOOSSPPAADDIIÍÍ UU DDĚĚTTÍÍJ. Morávek, J. Kříž, M. DušekKlinika dětské chirurgie FN v Motole a 2. LF UK, Praha
CCííll:: Na vlastním souboru pacientů porovnat léčebné metody, jejich aplikace a dosažené výsledky s přihlédnutím k možným komplikacím.MMeettooddyy:: Od února 1992 do února 2002 bylo na Klinice dětské chirurgie FN v Motole provedeno 552 výkonů pro hypospadii.
Průměrný věk operovaných dětí byl zpočátku 8 let, nyní se snižuje. Převažovaly distální formy hypospadie, glandulární, koronární a subkoronární v 54 %, hypospadia penis media se vyskytla v našem materiálu ve 12 %, skrotální formy v 7 %, perineální ve 4 %.Zbytek tvořily malformace typu perzistující chordy, megameatu. Distální formy jsme řešili do r. 1999 převážně metodou MAGPI,hypospadia penis media vyžadovala plastiku typu onlay island flap, proximální formy byly řešeny uretroplastikou tubulizovanýmlalokem z prepucia na cévním pediklu. Jen ojediněle bylo nutno doplnit tuto uretroplastiku tubulizací okolní kůže (tzv. proximal extension). Jiné metody byly používány výjimečně. Od r. 1999 je stále více metoda MAGPI a „onlay flap“ nahrazována tubulizací uret-rální ploténky s odlehčovací dorzální incizí dle Snodgrasse.
VVýýsslleeddkkyy:: V naší sestavě jsme zjistili 17 % píštělí a 10 % dehiscencí. Striktury uretry se vyskytly ve 2 %. Problémem zůstávají recidi-vy píštělí, kterých jsme měli 30 % po primárním uzávěru.
ZZáávvěěrr:: K řešení hypospadie je nutno využít jednodobých uretroplastik. Jako vhodná alternativa se osvědčuje u distálních forme a u hypospadia penis media tubulizace uretrální ploténky s odlehčovací dorzální incizí dle Snodgrasse, která je technicky méněnáročná, poskytuje příznivé kosmetické a funkční výsledky s relativně malým výskytem komplikací.
1199.. RREEKKOONNSSTTRRUUKKCCEE UURREETTRRYY ZZEE SSLLIIZZNNIICCEEM. Králová, P. KuliačekOddělení dětské chirurgie a traumatologie FN, Hradec Králové
CCííll:: Zhodnotit použití bukální a vezikální sliznice při rekonstrukci neouretry u pacientů, u kterých chybí potřebná plocha nebo jezměněná kvalita genitální tkáně.
MMeettooddaa:: V období let 1994 – 2001 jsme operovali 8 chlapců ve stáří 4 – 15 let (medián 8,6 roku), u nichž jsme neouretru rekon-struovali z bukální nebo vezikální sliznice. 4 chlapce jsme operovali pro perineální, 2 pro skrotální, 1 pro penoskrotální a 1 pro penil-ní hypospadii. U 2 chlapců s perineální hypospadií jsme k uretroplastice použili sliznici močového měchýře, z toho u jednoho v kom-binaci s bukální sliznicí, u ostatních 6 bukální sliznici. V 6 případech jsme použili tubulizovaný štěp, ve 2 onlay techniku. U 4 pacien-tů jsme slizniční neouretru vyvedli na vrchol žaludu, u 4 na penisu a v další době jsme plastiku dokončili u 2 metodou dle Duckettajr. (transverse preputial island flap urethroplasty) a u 2 metodou dle Snodgrasse.
VVýýsslleeddkkyy:: U 2 chlapců se slizniční neouretra zhojila bez komplikací. Komplikace byly u 6 pacientů, u kterých jsme použili tubuli-zovaný slizniční štěp, u 3 jsme zaznamenali píštěl v místě anastomózy slizničního štěpu s uretrou, u 3 strikturu neouretry. Komplikacebyly úspěšně chirurgicky vyřešeny.
ZZáávvěěrr:: Pro svoji snadnou dostupnost a biologické vlastnosti je bukální sliznice preferována při rekonstrukci neouretry před sliznicívezikální.
2200.. MMOODDIIFFIIKKOOVVAANNÁÁ OORRCCHHIIOOPPEEXXIIAA PPOODD��AA FFOOWWLLEERR--SSTTEEPPHHEENNSSAAJ. Svitač, J. Kliment, K. JavorkaUrologická klinika MFN a JLF UK, Martin
CCiiee��:: Cie�om práce je posúdenie výsledkov modifikovanej metódy orchiopexie pod�a Fowler-Stephensa (FS) v prípadoch intraabdomi-nálnej retencie testis (IRT). Modifikácia klasickej FS orchiopexie vychádza z novších anatomických poznatkov o cievnom zásobení testis.
MMaatteerriiááll aa mmeettooddiikkaa:: Modifikovanú operačnú metódu pod�a FS sme použili u dvoch chlapcov s bilaterálnou IRT. V jednom prípadeišlo o prune belly syndrom. Iniciálne sme operovali unilaterálne, korekcia druhého testis bola indikovaná za 6 mesiacov.
VVýýsslleeddkkyy:: V oboch prípadoch dokázala pooperačná USG kontrola bilaterálne intraskrotálnu polohu testis so zachovaným prie-tokom krvi pod�a farebnej doppler sonografie.
ZZáávveerr:: K maximálnemu využitiu kolaterálneho obehu medzi a. testicularis a a. deferentialis pri FS orchiopexii dochádza pri pre-rušení a. testicularis čo najbližšie k testis. Predpokladom úspechu je jemná operačná technika a dostatočná dĺžka ductus deferens.
2211.. SSYYNNDDRROOMM AAKKUUTTNNÍÍHHOO SSKKRROOTTAA UU DDÍÍTTĚĚTTEE JJAAKKOO PPRRVVNNÍÍ PPŘŘÍÍZZNNAAKK HHEENNOOCCHH--SSCCHHÖÖNNLLEEIINNOOVVYY PPUURRPPUURRYY Doležal J., Ženíšek J.Urologické oddělení Nemocnice, České Budějovice
CCííll:: Při operační revizi u akutního syndromu skrota nalézáme kromě torze varlete i změny nespecifické. Autoři dokumentují pří-pad Henoch-Schönleinovy purpury, která se v typickém obraze projevila během následujících pooperačních dnů.
MMeettooddaa:: V roce 2001 bylo na urologickém oddělení v Českých Budějovicích operováno pro syndrom akutního skrota 16 chlapcůve věku od 1 do 16 let.
VVýýsslleeddkkyy:: U 12 chlapců byla nalezena torze varlete. U 5 z nich byla nutná orchiektomie. Ve 3 případech se jednalo o změnynespecifické, nejspíše zánětlivé etiologie. U jednoho pacienta se v pooperačním období vyvinula klasická Henoch-Schönleinova pur-pura, tento případ je dokumentován ve formě kazuistiky.
ZZáávvěěrr:: Autoři upozoroňují na vzácný případ pacienta, kdy byl prvním projevem Henoch-Schönleinovy purpury syndrom akutního skrota.
2222.. LLÉÉČČBBAA PPRRIIMMÁÁRRNNÍÍCCHH MMAALLIIGGNNÍÍCCHH NNÁÁDDOORRŮŮ VVAARRLLEETTEE UU DDĚĚTTÍÍ J. Kříž1, D. Sumerauer2, J. Morávek1
CCííll:: Publikovat výsledky léčby maligních nádorů varlat u dětí a dospívajících.MMeettooddaa:: Nádory varlat tvoří 1 – 2 % solidních nádorů dětí. Po ultrazvukovém potvrzení nádoru ve varleti provádíme u všech pacien-
tů radikální orchiektomii (OE). Ke stanovení klinického stadia nemoci (KS) patří vyšetření nádorových markerů: alfa-fetoproteinu (AFP),lidského choriogonadotropinu (b-HCG), laktát dehydrogenázy (LDH), dále vyšetření retroperitoneálních uzlin (sono a CT), rtg a CT hrud-níku, scintigrafie skeletu a event. NMR mozku. U nemocných ve II. a vyšším KS nebo trvají-li vyšší hladiny onkomarkerů po OE indiku-jeme chemoterapii. Léčíme v prvé řadě kombinací bleomycin, vepesid a cisplatina (BEP). U refrakterních a recidivujících nádorů pře-cházíme na léčbu kombinací vinblastin, ifosfamid a cisplatina (VeIP), případně zařazujeme megachemoterapii (carboplatina, vepesid,cyklofosfamid - CarboPEC) s autologní transplantací hematopoetických kmenových buněk.
VVýýsslleeddkkyy:: Od ledna 1995 do prosince 2001 jsme léčili 25 chlapců s maligním nádorem varlete. Věk nemocných byl od 5 měsícůdo 18 let, průměrný věk byl 10,1 roku. Histologicky byly nádory hodnoceny jako nádor ze žloutkového váčku 3x, embryonální karci-nom 5x, teratokarcinom 1x, maligní teratom 9x, smíšený germinální nádor 4x, seminom 2x a sarkom varlete 1x. Ve skupině převažujípacienti s pokročilým onemocněním, 9 pacientů mělo vstupně vzdálené hematogenní metastázy (IV. KS), 10 pacientů mělo postiženélymfatické uzliny (II. a III. KS). Ze sledovaného souboru přežívá bez známek nádoru 22 nemocných, 2 zemřeli na progresi onemocněnía jeden na komplikace protinádorové léčby.
ZZáávvěěrr:: Po onkologické léčbě pokročilého nádoru varlete žije 22 (86 %) nemocných bez známek nádoru.
2233.. NNOONN--HHOODDGGKKIINN LLYYMMFFOOMM VVAARRLLEETTEE UU DDVVOOUULLEETTÉÉHHOO CCHHLLAAPPCCEE -- IIZZOOLLOOVVAANNÁÁ MMAANNIIFFEESSTTAACCEEJ. Hak1, I. Novák2, L. Janoušková2, J. Krejsek3, A. Ryška4, K. Toušovská1
1Odd. hematoonkologie, Dětská klinika FN, Hradec Králové 2Urologická klinika, odd. dětské urologie FN, Hradec Králové3Ústav klinické imunologie a alergologie FN, Hradec Králové4Fingerlandův ústav patologické anatomie FN, Hradec Králové
CCííll:: Poukázat na velmi vzácné onemocnění - primární Non-Hodgkinův lymfom (NHL) varlete u 2letého chlapce.MMeettooddaa:: Retrospektivně popsána uskutečněná vyšetření.KKaazzuuiissttiikkaa:: Ve sdělení popsán dvouletý chlapec, který byl vyšetřován pro 2 týdny trvající nebolestivé zvětšení levého varlete. Při
peroperačním histologickém vyšetření z excize varlete zjištěna infiltrace varlete buňkami NHL z časné B linie. Dalším podrobnýmvyšetřením zjištěno, že se jednalo o jedinou manifestaci NHL, proto rozhodnuto o ponechání varlete. Po zhojení operační rány zahá-jena léčba cytostatiky dle NHL-BFM-95 protokolu, během níž původní zvětšení varlete zcela ustoupilo. V průběhu chemoterapie sevyskytla řada komplikací, které ale odpovídají věku, typu základního onemocnění i použitému protokolu.
VVýýsslleeddeekk:: Ve věku 5 let (1 rok po ukončení chemoterapie) dosažená remise trvá. ZZáávvěěrr:: Uvedeným nestandardním postupem se podařilo zachovat obě varlata, která se podle posledních dostupných vyšetření
vyvíjejí naprosto normálně.
2244.. ZZKKUUŠŠEENNOOSSTTII SS LLÉÉČČBBOOUU NNEEFFRROOBBLLAASSTTOOMMUUL. Zeman1, J. Kříž1, J. Morávek1, K. Pýcha1, J. Šnajdauf1, J. Mališ2, J. Koutecký2, J. Vodičková2, R. Kodet3, E. Čumlivská4, Z. Hříbal41Klinika dětské chirurgie, 2Klinika dětské onkologie, 3Ústav patologické anatomie, 4Klinika zobrazovacích metod, Karlova universita, 2. Lékařská fakulta, FN Praha-Motol
CCííll:: Nádory ledvin jsou u dětí nejčastějšími malignitami v oblasti břicha a třetí nejčastější ze všech dětských maligních nádorů. Cílemnaší retrospektivní studie bylo zhodnocení výsledků léčby maligních nádorů ledvin dětského věku ve dvou po sobě následujícíchpětiletých obdobích.
MMeettooddaa:: V naší studii bylo sledováno celkem 172 (89 + 83) dětí s nádory ledvin s výjimkou karcinomů. Pacienti byli léčeni podleprotokolu SIOP (Société Internationale d� Oncologie Pediatrique).
VVýýsslleeddkkyy:: V první skupině pacientů (1988 – 1992) bylo 71 dětí s nefroblastomem histologicky příznivým (přežití 86 %) a 18 dětí s nepříznivým histologickým nálezem (přežití 61 %). Ve druhé skupině (1993 – 97) bylo 67 dětí s příznivou a 16 dětí s nepříznivou his-tologií s přežitím 95 %, resp. 81 %. Při rozdělení pacientů (1993 – 1997) dle klinických stadií na lokalizované (I. – III. kl. st.) a disemino-vané onemocnění (IV. kl. st.) je celkové přežití (overall survival) v I. – III. stadiu 97% a ve IV. stadiu 78%. Bez známek onemocnění (EFS-event free survival) přežívá ve stadiu I. – III. 88 % a u IV. stadia 55 %.
ZZáávvěěrr:: Naše výsledky potvrzují, že nejdůležitějším prognostickým faktorem je histologický typ a klinické stadium.
2255.. HHIISSTTOORRIIEE DDĚĚTTSSKKÉÉ UURROOLLOOGGIIEE VVEE VVÝÝCCHHOODDNNÍÍCCHH ČČEECCHHÁÁCCHHH. StefanUrologická klinika FN a LF UK Hradec Králové
2266.. PPAARRTTIIAALL NNEEPPHHRREECCTTOOMMYY FFOORR RREENNAALL CCEELLLL CCAANNCCEERR:: LLAASSTT MMAAIINNSSTTAAYY OOFF OOPPEENN RREENNAALL SSUURRGGEERRYY??M. Marberger Klinik für Urologie der Universität WienAllgemeines Krankenhaus, Wien, Austria
2277.. EENNUUCCLLEEAATTIIOONN OOFF TTHHEE KKIIDDNNEEYY TTUUMMOOUURRSS -- IISS AA PPRROOPPEERR MMEETTHHOODD OOFF NNEEPPHHRROONN SSPPAARRIINNGG SSUURRGGEERRYYA. Borowka Oddzial Urologii Centralnego Szpitala KolejowegoWarszawa, Polska
2288.. DDIIAAGGNNOOSSTTIIKKAA AA LLÉÉČČBBAA IINNVVAAZZEE KKAARRCCIINNOOMMUU LLEEDDVVIINNYY DDOO ŽIILLNNÍÍHHOO SSYYSSTTÉÉMMUUP. Morávek Urologická klinika FN a LF UK, Hradec Králové
CCííll:: Zhodnocení vlastních a literárních zkušeností s diagnostikou a léčbou karcinomu ledviny s nádorovou trombózou v žilním řečišti.SSeessttaavvaa aa mmeettooddaa:: Za posledních 17 let (1985 – 2001) jsme prokázali angioinvazi v sestavě operovaných pro karcinom ledviny
u 15 %. Operovali jsme 134 pacientů s nádorovým trombem v renální žíle nebo dolní duté žíle (DDŽ) a ve spolupráci s kardiochirurgy11 nemocných s trombem v pravé srdeční síni. Předkládáme diagnostický algoritmus v souvislosti s klinickým nálezem a předpoklá-daným způsobem léčby, strategii operační léčby v závislosti na výši hladiny trombu v žilním systému, jeho morfologii a invazi do žilnístěny - volbu operační techniky od jednoduché kavotomie, resekce stěny DDŽ, event. s nutností mobilizace jater (PRINGLŮV manévr),s torakotomií a jištěním trombu v DDŽ až po nezbytnost provedení sternotomie, založení mimotělního oběhu (CPB) a operaci v hlubokéhypotermii se zástavou oběhu.
VVýýsslleeddkkyy:: 5leté přežívání nemocných s trombem hladiny I – III (dle NESBITA) bylo u 35 % operovaných, u nádorového trombu v síni přežívali 3 nemocní 8; 4 a 2 roky; 6 nemocných žije 1; 2; 3; 3,5; 3,5 a 5 let, 2 nemocní zemřeli po operaci na multiorgánové selhání.
ZZáávvěěrr:: I přes kontroverzní názory v písemnictví považujeme radikální chirurgickou léčbu primárního nádoru s trombem až v síniza indikovanou při vyloučení metastáz. Při výši hladiny trombu I – II (dle NESBITA) provádíme kavotomii (event. resekci DDŽ), při hla-dině III zajistíme kavotomii (event. resekci DDŽ) torakotomií a turniketem na DDŽ těsně nad bránicí a při trombu v síni operujeme v CPB v hluboké hypotermii (18 °C) a zástavě oběhu.
2299.. CCHHIIRRUURRGGIICCKKÁÁ LLIIEEČČBBAA KKAARRCCIINNÓÓMMUU OOBBLLIIČČKKYY SS TTRROOMMBBÓÓZZOOUU DDOOLLNNEEJJ DDUUTTEEJJ ŽIILLYYV. Baláž1, D. Schlegel1, F. Hampl2, V. Vršanský3
1Urologické oddelenie NsP F.D. Roosevelta, Banská Bystrica2Chirurgická klinika SPAM, NsP F.D. Roosevelta, Banská Bystrica3Kardiochirurgické oddelenie, NsP F.D. Roosevelta, Banská Bystrica.
CCiiee��:: Na Slovensku sa ročne diagnostikuje do 600 karcinómov obličky. Z nich 5 až 10 % predstavujú karcinómy s nádorovým trom-bom v obličkovej žile, alebo v dolnej dutej žile. Cie�om prednášky je ukáza� metódy diagnostiky a možnosti chirurgickej liečby pacien-tov s týmto ochorením.
MMaatteerriiááll aa mmeettóóddyy:: Autori popisujú metódy diagnostiky a operačný postup v závislosti od výšky nádorového trombu v dolnej dutejžile, na súbore 22 pacientov operovaných na Urologickom oddelení NsP F.D. Roosevelta Banská Bystrica v rokoch 1997 až 2001.
VVýýsslleeddkkyy:: Vo všetkých 22 diagnostikovaných prípadoch bol nádorový trombus odstránený spolu s nádorovo zmenenou obličkou.V 2 prípadoch trombus siahal až do pravej predsiene a u 4 pacientov s nádorovým trombom siahajúcim supradiafragmaticky bolvyužitý mimotelový obeh. Nebolo žiadne úmrtie v súvislosti s operačným zákrokom. Vyskytla sa jedna komplikácia spojená s krvá-caním, ktorá si vyžiadala reoperáciu. 8 pacientov počas sledovaného obdobia zomrelo v dôsledku generalizácie ochorenia.
ZZáávveerr:: Na základe našich skúseností a preh�adu literatúry môžeme doporuči� operáciu karcinómu obličky s nádorovým trombomv dolnej dutej žile ako bezpečnú liečbu vo vybratých nemocničných zariadeniach.
3300.. RREENNÁÁLLNNÍÍ OONNKKOOCCYYTTOOMM SS EEXXTTEENNZZÍÍ DDOO VVĚĚTTVVÍÍ RREENNÁÁLLNNÍÍ ŽÍÍLLYY:: PPOOPPIISS 66 PPŘŘÍÍPPAADDŮŮO. Hes1, M. Michal1, D. M. Perez-Montiel2, S. Suster2, M. Hora3, H. Veličkinová3, A. Skálová1, R. Čuřík4, L. Bobot5
CCííll:: Stanovení významu extenze renálního onkocytomu (RO) do renální žíly pro prognózu pacienta.MMeettooddyy:: Z celkového počtu 174 RO v našem registru bylo vybráno celkem 8 nádorů s extenzí do větví renální žíly. Pro objektivní
stanovení přítomnosti nádoru v žíle in vivo byla zvolena následující kritéria: pozitivita endotelových markerů (CD 34, f VIII) či trombózana povrchu nádorových hmot, event. přímé zachycení průniku RO žilní stěnou. Takto bylo potvrzeno celkem 6 případů. Materiál bylzpracován standardními histologickými, chemickými a imunohistochemickými metodami, 2 případy též ultrastrukturálním rozborem.
VVýýsslleeddkkyy:: V sestavě bylo 6 pacientů, 2 ženy, 4 muži ve věku 67 – 77 let. Tumory byly 4x v levé a 2x v pravé ledvině. V největšímrozměru dosahovaly 4,8 – 16 cm, většinou byly lokalizovány centrálně v těsném sousedství hilu či do hilu zasahovaly. Všechny pří-pady byly léčeny resekcí, u 1 pacienta byla provedena navíc embolizace renální tepny Gelasponem. Makroskopicky byla invaze patrnáu 2 pacientů, u ostatních byla potvrzena pouze mikroskopicky. Histologicky šlo ve všech případech o typické RO složené z eozinofil-ních buněk s granulární cytoplazmou, ultrastrukturálně vyplněnou mitochondriemi. U žádného z pacientů nebyla prokázána recidivači metastazování nádoru.
ZZáávvěěrr:: Přestože je invaze do renální žíly považována za nepříznivý prognostický faktor u renálních karcinomů, nejde v případě ty-pických, dobře morfologicky dokumentovaných RO o znak zhoršující vyhlídky pacientů na přežití.
3311.. LLOOOOPPOOMM -- NNOOVVÁÁ JJEEDDNNOOTTKKAA MMEEZZII RREENNÁÁLLNNÍÍMMII KKAARRCCIINNOOMMYY?? O. Hes1, M. Hora2, H. Veličkinová2, D. M. Perez-Montiel3, S. Suster3, M. Michal11Šiklův patologický ústav FN, Plzeň2Urologická klinika FN, Plzeň3Dpt. of Pathology, Ohio State University, Columbus, USA
CCííll:: Rozbor doposud největší publikované sestavy, tzv. loopomů - nové nádorové jednotky v rámci renálních karcinomů (RK)s přihlédnutím k biologickému chování.
MMeettooddyy:: Z plzeňského registru nádorů čítajícího téměř 7 000 tumorů ledvin bylo vybráno 10 případů s identickými morfologický-mi a biologickými vlastnostmi. Materiál byl zpracován standardními histologickými metodami a ultrastrukturálně.
VVýýsslleeddkkyy:: Sestavu tvořilo 10 pacientů, 6 žen a 4 muži ve věku od 22 do 65 let (prům. 55,3). Tumory byly lokalizovány 6x vpravo,4x vlevo. U 3 pacientů byla prokázána odlitková nefrolitiáza synchronní či anamnestická. Velikost nádorů se pohybovala od 4,5 do13 cm v největším rozměru (prům. 8,5 cm). Nádorová hmota byla lokalizována pouze intraparenchymatózně, bez šíření do vasku-lárních struktur či dutého systému. Histologicky byly nádory velmi uniformní, tvořené populací vřetenitých a kubických buněkuspořádaných v pruzích. Mitotická aktivita byla nízká. Imunohistochemická i ultrastrukturální vyšetření ukazovala na epiteliální původnádorů. Pacienti jsou sledováni 1 až 84 měsíců (prům. 31,6), u žádného z pacientů nebyla prokázána progrese onemocnění.
ZZáávvěěrr:: Doposud bylo popsáno 8 identických nádorů v kazuistikách. Tumor je někdy označován pro svoji nápadnou podobnosts buňkami Henleovy kličky jako loopom. Zdá se, že půjde o novou morfologickou variantu RK s příznivým biologickým chováním.V diferenciální diagnóze je, vzhledem k nápadné vřetenobuněčnosti, nanejvýš důležité odlišit tento tumor od vysoce agresivníhosarkomatoidního RK. Zajímavá je spojitost s odlitkovou nefrolitiázou u 3 pacientů z 10.
3322.. SSAARRKKOOMMAATTOOIIDDNNÍÍ RREENNÁÁLLNNÍÍ KKAARRCCIINNOOMMM. Hora1, O. Hes2, J. Fínek3, J. Jelínek4
LF UK a FN v Plzni1Urologická klinika, 2Šiklův patologicko-anatomický ústav, 3Onkologicko-radioterapeutické oddělení, 4Národní onkologický registr
CCííll:: Sarkomatoidní renální karcinom vzniká dediferenciací některého ze základních typů renálního karcinomu. Jedná se o vysoceagresivní variantu renálního karcinomu. Cílem práce je zhodnotit úspěšnost léčby u SRK.
MMeettooddiikkaa:: Z registru pacientů léčených ve FN Plzeň pro nádor ledviny bylo vybráno 16 pacientů se SRK. Soubor byl zhodnocen.VVýýsslleeddkkyy:: Soubor tvořilo 9 mužů a 7 žen. Průměrný věk pacientů v době diagnózy byl 67,8 –10,6 let (44 až 86 let), medián
70,9 roku. SRK vycházel 14x z konvenčního renálního karcinomu, 1x z chromofobního a 1x z papilárního. 2x byl SRK diagnos-tikován až při pitvě, tito pacienti nejsou dále hodnoceni. Roční přežití je 41,6% (5/11), pětileté přežití pak 22,2 % (2/9). Z 5 pacientů,u nichž zatím není známo pětileté přežití, mají 4 generalizované onemocnění, jejich dlouhodobé přežití je velmi málo pravděpodob-né. Jeden pacient s pětiletým přežíváním měl papilární SRK náhodně diagnostikovaný. Druhá pacientka s metastázami do uzlin a jaterbyla po radikální nefrektomii léčena chemoterapií. Nejdříve bez efektu kombinací CYVADIC, celkem 6 sérií. Později byla nasazenáv podstatě paliativní kombinace vinblastinu 10 mg i.v. každé 3 týdny s verapamilem 2 x 240 mg p.o. Po této kombinaci došlo po 9 sériíchk vymizení metastáz, žena přežívá již 7 let. U ostatních pacientů ani přes komplexní onkologickou léčbu jsme nedosáhli vyléčení.
ZZáávvěěrr:: SRK je vysoce maligní forma renálního karcinomu. U lokalizovaných forem se provádí radikální nefrektomie event. s násled-nou adjuvantní chemoterapií. U generalizovaných forem je indikována kombinovaná léčba (chirurgický výkon, chemoterapie, lokálníradioterapie). Naděje na dlouhodobou remisi je sice mizivá, ale příklad jedné naší pacientky ukazuje, že existuje.
3333.. MMOOŽNNOOSSTTII LLÉÉČČBBYY PPOOKKRROOČČIILLÉÉHHOO AA GGEENNEERRAALLIIZZOOVVAANNÉÉHHOO KKAARRCCIINNOOMMUU LLEEDDVVIINNYY P. Dušek1, I. Kawaciuk1, L. Jarolím1, R. Pospíšil21Urologická klinika,2I. Chirurgická klinika UK, 2. LF a FN Motol, Praha
CCííll:: Cílem studie je zhodnocení výsledků aktivního komplexního přístupu v léčbě pokročilého a generalizovaného karcinomu led-viny (RCC).
MMeettooddyy:: Od ledna 1999 do března 2002 byla podána imunoterapie 46 nemocným s RCC. V první skupině 23 nemocných po nefrek-tomii s průměrným věkem 57,3 let (25 – 78) byla u 17 aplikována adjuvantní (6 – 12 měsíců) terapie interferonem a (INF) pro přítom-nost některého rizikového faktoru (pT3 + G3/4, satelitní výskyt RCC, sarkomatoidní varianta). U šesti nemocných s generalizovanýmRCC byla léčba paliativní. V druhé skupině 23 nemocných s průměrným věkem 55,8 let (35 - 75) byla užita kombinace INF a + IL 2 +5 fluorouracil. U šesti nemocných šlo o paliativní léčbu pro generalizované onemocnění bez možnosti kompletní metastazektomie.Po 2 – 3 cyklech IMCHT následovala trvalá monoterapie INF a. U 17 nemocných byla podána pozdně adjuvantní IMT - po metas-tazektomii z plic (7), uzlin (5), kosti (1), pankreatu (1) ovaria (1), dolní duté žíly (1) a z druhé ledviny (1) formou 2 – 3 cyklů uvedenékombinace s následnou roční zajiš�ovací monoterapií INF a.
VVýýsslleeddkkyy:: Přežívá všech 6 generalizovaných nemocných první skupiny. CR byla dosažena u 1, SD u 3 a PD u 2 pacientů. U 1 došlok recidivě, u ostatních 16 nemocných trvá beznádorový interval. Ve druhé skupině ze 17 nemocných s „pozdně adjuvatní“ IMCHTzemřeli 4 ze 7 s recidivou. U 10 trvá remise. Ze 6 nemocných léčených primárně po nefrektomii IMCHT pro generalizaci trvá u jedno-ho CR 9 měsíců. Stabilizace onemocnění je u 2 a zemřeli 4 nemocní.
ZZáávvěěrryy:: Aktivní přístup v léčbě pokročilého a metastazujícího RCC má ve shodě s literárními údaji pozitivní vliv na přežití nemoc-ných (medián přežití 17 měsíců s významným oddálením doby do progrese v porovnání s 10 měsíci při samotné systémové léčbě).
3344.. SSAARRKKOOMMAATTOOIIDDNNÝÝ DDEEDDIIFFEERREENNCCOOVVAANNÝÝ RREENNÁÁLLNNYY KKAARRCCIINNÓÓMM -- ZZVVLLÁÁŠŠTTNNOOSSTTII KKLLIINNIICCKKÉÉHHOO PPRRIIEEBBEEHHUUV. Nagy1, H. Schneider1, M. Iláš1, L. Sokol2, L. Valanský1
1Urologická klinika LF UPJŠ a FNsP, Košice2Oddelenie patológie2 FNsP, Košice
CCiiee�� pprrááccee:: Poukáza� na zvláštnosti a osobitosti klinického priebehu a nálezov u pacientov so sarkomatoidným dediferencovanýmrenálnym karcinómom.
MMeettóóddaa:: Analýza klinického materiálu u 180 operovaných pacientov s renálnym karcinómom liečených na Urologickej klinikev Košiciach v r. 1997 – 2001.
VVýýsslleeddkkyy:: Sarkomatoidne dediferencovaný renálny karcinóm sa manifestoval u 2 pacientov pod mimoriadne zriedkavým obrazom abscesu obličky, resp. kalkulóznej pyonefrózy. Autori poukazujú aj na ostatné charakteristiky týchto tumorov a porovná-vajú ich s inými variantami renálneho karcinómu.
ZZáávveerryy:: Sarkomatoidný dediferencovaný variant renálneho karcinómu sa vyskytuje približne v 1 % a je charakterizovaný mimo-riadne maligným priebehom, pričom môže imitova� �ažké hnisavé zápalové ochorenie obličky so septickým stavom. Príslušná onko-logická liečba u referovaných pacientov neodvrátila fatálny koniec v priebehu nieko�kých mesiacov od stanovenia diagnózy.
3355.. NNAAŠŠEE ZZKKUUŠŠEENNOOSSTTII SS VVYYUUŽIITTÍÍMM HHAARRMMOONNIICCKKÉÉHHOO SSKKAALLPPEELLUU VV RREESSEEKKČČNNÍÍ TTEECCHHNNIICCEE OOPPEERRAAČČNNÍÍHHOO ŘŘEEŠŠEENNÍÍ NNÁÁDDOORRŮŮ LLEEDDVVIINNP. Pokuta, J. Dvořáček, J. Novák, L. Šafařík, M. Babjuk, T. HanušUrologická klinika VFN a 1. LF UK, Praha
CCííll:: Operační technika resekce nádorů ledvin je používána v přísně indikovaných případech. Od r. 1999 používáme při těchto ope-racích rutinně harmonický skalpel.
MMeettooddaa:: Za poslední 3 roky byl harmonický skalpel využit k resekci nádoru ledvin u 37 pacientů (5 z nich na solitární ledvině).Věkové rozmezí pacientů: 32 – 68 let. 32 pacientů bylo histologicky hodnoceno pT1, 5 pacientů pT2. Velikost tumoru nepřekročila aniv jediném případě 5 cm (průměr). Nejčastější lokalizací nádoru byl dolní pól (14 pacientů) a horní pól ledviny (12 případů). Průměrnýoperační čas činil 100 minut.
VVýýsslleeddkkyy:: Nejčastější peroperační komplikací bylo krvácení z protnuté kortikální obloukovité artérie, nebo z cév v okolí krčkuprotnutého kalichu. Krvácení bylo řešeno zpravidla opichem. Otevření dutého systému ledviny (nejčastěji krčku kalichu) bylo ošetřenomikrochirurgickou suturou dutého systému. Ve 3 případech bylo při významném krvácení nutno naložit turniket na hilové cévy. Vevětšině případů jsme ke zlepšení peroperační hemostázy použili manuální kompresi parenchymu v bezprostřední blízkosti resekčníplochy, s přibývajícími zkušenostmi jsme k hemostáze využili pouze vlastnosti harmonického skalpelu. Krevní ztráty pouze ve 4 pří-padech překročily 500 ml. Chirurgické pooperační komplikace jsme neměli ani v jediném případě.
ZZáávvěěrr:: Použití harmonického skalpelu k resekci indikovaných nádorů ledvin je výhodné pro minimální peroperační krevní ztrátya pro svou šetrnost k parenchymu a cévnímu zásobení resekované ledviny.
3366.. KKLLIINNIICCKKÁÁ PPOOVVAAHHAA PPOOVVRRCCHHOOVVÝÝCCHH NNÁÁDDOORROOVV MMOOČČOOVVÉÉHHOO MMEECCHHÚÚRRAA -- EEPPIIDDEEMMIIOOLLOOGGIICCKKÁÁ ŠŠTTÚÚDDIIAAD. Ondruš1, M. Horňák1, A. Bárdoš1, Š. Galbavý2
1Urologická klinika LFUK, FNsP akad. L. Dérera, 2Ústav patologickej anatómie FN, Bratislava
CCiieellee:: Charakteristickou vlastnos�ou povrchových nádorov močového mechúra z urotelu je ich tendencia k recidívam v priestorea v čase. U časti pacientov dochádza k progresii ochorenia v zmysle invázie nádoru do svaloviny močového mechúra. Cie�om prácebolo zisti� výskyt recidív a progresií povrchových nádorov močového mechúra na vlastnom klinickom materiáli.
MMaatteerriiááll aa mmeettóóddyy:: V rokoch 1982 – 2001 sa pri TUR v anestézii diagnostikoval urotelový karcinóm močového mechúra u 893 pa-cientov. Z toho povrchový nádor (Ta, T1) malo 620 (69,4 %) pacientov a invazívny (T2-T4) 273 (30,6 %) pacientov. Pacienti sa sledovalicystoskopicky v pravidelných intervaloch vzh�adom na možnos� recidívy a progresie ochorenia.
VVýýsslleeddkkyy:: Zo súboru 620 pacientov s povrchovým nádorom močového mechúra bolo pri pravidelných kontrolách 455 (73,4 %)pacientov bez recidívy. K recidíve v priebehu sledovaného obdobia došlo u 165 (26,6 %) pacientov. Z nich u 47 (7,6 %) pacientov nádorprogredoval do invazívneho štádia (T2-T4).
ZZáávveerryy:: Napriek adekvátnej liečbe a pravidelným cystoskopickým kontrolám dochádza u časti pacientov k progresii pôvodnepovrchového karcinómu močového mechúra do invazívneho štádia. Význam má preto dlhoročná dispenzarizácia týchto pacientov.
3377.. EEXXPPRREESSEE CCDD4444 VV UURROOTTEELLIIÁÁLLNNÍÍCCHH KKAARRCCIINNOOMMEECCHH MMOOČČOOVVÉÉHHOO MMĚĚCCHHÝÝŘŘEE AA JJEEJJÍÍ VVZZTTAAHH KK DDIIFFEERREENNCCIIAACCII NNÁÁDDOORRŮŮJ. Kuncová1, V. Mandys2, J. Heráček1, M. Lukeš1, R. Zachoval1, M. Záleský1, M. Urban1
1Urologická klinika FNKV a 3. LFUK, Praha2Ústav patologie FNKV a 3. LFUK, Praha, 2Ústav experimentální medicíny AV ČR, Praha
CCííll:: Změny exprese adhezivní molekuly CD44 a jejích variantních izoforem byly popsány v různých typech urologických malignit,a to zejména ve vztahu k invazivitě a metastatickému potenciálu. Cílem naší studie bylo charakterizovat expresi CD44s a izoformyCD44v6 v uroteliálních karcinomech močového měchýře ve vztahu ke stupni diferenciace nádoru.
MMeettooddaa:: Exprese CD44s a CD44v6 byla stanovena imunohistochemicky za použití monoklonálních protilátek. Hodnoceny byly typ,intenzita a rozložení pozitivit v nádorovém urotelu.
HHooddnnoocceenníí aa vvýýsslleeddkkyy:: Vyšetřili jsme 126 vzorků uroteliálních karcinomů od 55 pacientů s recidivujícím i nerecidivujícím nádorem.Soubor je tvořen 36 nádory G1, 52 G2, 30 G3 a 8 nádory G4.V dobře diferencovaných nádorech (G1) vykazovaly oba antigeny středníaž silnou, převážně difuzní membránovou pozitivitu se známkami stratifikace, podobně jako v epitelu nenádorovém.Ve středně dife-rencovaných nádorech (G2) byla exprese obou antigenů převážně membránová, ale její intenzita, rozložení pozitivit a známky strati-fikace byly nepravidelné. V nízce diferencovaných tumorech (G3, G4) byla distribuce pozitivit nepravidelná, kromě membránovýchjsme pozorovali jaderné či cytoplazmatické pozitivity i rozsáhlé zcela negativní úseky. Velmi silnou membránovou pozitivitu obouantigenů jsme zjistili v úsecích málo diferencovaných nádorů se spinocelulární diferenciací.
ZZáávvěěrr:: Výsledky naší práce ukazují na existenci závislosti exprese CD44 na stupni diferenciace uroteliálních karcinomů. Distribucepozitivit obou antigenů svědčí pro výrazně heterogenní charakter buněčné populace tvořící nízce diferencované nádory.
Práce byla podpořena grantem GAUK 30/2001.
3388.. PPRROOGGNNOOSSTTIICCKKÝÝ VVÝÝZZNNAAMM EEXXPPRREESSEE GGEENNUU PPAAXX55 AA PPAATTOOLLOOGGIIEE GGEENNUU PP5533 VVEE TTKKÁÁNNII PPOOVVRRCCHHOOVVÝÝCCHH NNÁÁDDOORRÚÚ MMOOČČOOVVÉÉHHOO MMĚĚCCHHÝÝŘŘEEM. Babjuk1, V. Soukup1, J. Mareš2, J. Dušková3, Z. Sedláček2, M. Trková2, J. Novák1, J. Dvořáček1
1Urologická klinika VFN a 1. LFUK, Katedra urologie IPVZ, Praha2Ústav biologie a lékařské genetiky, 2. LFUK, Praha3Patologicko-anatomický ústav VFN a 1. LFUK
CCííll:: Posoudit prognostický význam exprese genu PAX5, p53 imunohistochemické pozitivity a průkazu mutace genu p53 ve tkánipovrchových nádorů močového měchýře.
MMeettooddaa:: V rámci prospektivní studie byla vyšetřena tkáň povrchových nádorů močového měchýře u 63 pacientů (41 Ta, 19 T1a,3 T1b; 21 G1, 37 G2, 5 G3). Exprese PAX5 byla stanovena pomocí RT-PCR a vyjádřena semikvantitativně ve vztahu k expresi genu GAPD.Exprese proteinu p53 byla stanovena imunohistochemicky pomocí protilátky DO-1 a vyjádřena semikvantitativně pomocí H-SCORE.Analýza mutací genu p53 byla provedena sekvenováním na amplifikované DNA exonů 5-8. Výsledky byly statisticky hodnocenypomocí statistického systému SAS (Cary, USA).
VVýýsslleeddkkyy:: Během sledování 5 – 27 měsíců se objevila recidiva u 36 a progrese v TNM klasifikaci nebo gradu u 20 pacientů.Přítomnost exprese genu PAX5 byla prokázána u 50 pacientů. Zvýšená exprese proteinu p53 (hranice HS200) byla prokázána u 25 ne-mocných, mutace však byla sekvenováním prokázána u jediného z nich v exonu 5. Na rozdíl od imunohistochemické p53 pozitivitybyla kvantita exprese PAX 5 signifikantně vyšší u nemocných s budoucí recidivou (p < 0,0396) i se zhoršením TNM klasifikace nebogradu (p < 0,0001). Ke zhoršení došlo u jediného pacienta bez PAX5 exprese.
ZZáávvěěrr:: Dle našich prvních výsledků koreluje kvantita exprese genu PAX5 s průběhem povrchového nádoru močového měchýře.
Práce byla podpořena granty IGA MZ NC 5961-3 a VZ MSM 111100005.
3399.. FFLLUUOORREESSCCEENNČČNNÍÍ CCYYSSTTOOSSKKOOPPIIEE VV DDIIAAGGNNOOSSTTIICCEE NNÁÁDDOORRŮŮ MMOOČČOOVVÉÉHHOO MMĚĚCCHHÝÝŘŘEEM. Babjuk, R. Petřík, V. Soukup, M. Jirsa, J. Sedláček, J. Dvořáček Urologická klinika VFN a 1. LF UK, Katedra urologie IPVZ, Praha
CCííll:: Zhodnotit přínos fluorescenční cystoskopie po předchozí intravezikální aplikaci kyseliny 5-aminolevulové (5-ALA) v diagnosticenádorů močového měchýře.
MMeettooddaa:: Od roku 1997 byla na naší klinice provedena fluorescenční cystoskopie (FC) u 125 pacientů s podezřením na primární neborecidivující nádor močového měchýře. Pacientům byl aplikován 1 g 5-ALA ve 20 ml fyziologického roztoku a roztoku NaHCO3 o výsled-ném pH 5,5 – 6,0 intravezikálně 1,5 – 3 hodiny před výkonem. K vyšetření byl použit zdroj excitačního světla Delong u 83 a Olympusu 52 pacientů. Exofytické tumory byly resekovány, ze suspektních ložisek ve fialovém nebo bílém světle byly odebrány biopsie.Celkem bylo odebráno resekcí nebo studenou biopsií 437 vzorků.
VVýýsslleeddkkyy:: Nepozorovali jsme komplikace spojené s aplikací 5-ALA. Histologický nález byl pozitivní u 86 nemocných. FC byla ne-gativní pouze u dvou nekrotických invazivních tumorů, které byly dobře viditelné v bílém světle. Pouze díky FC se podařilo zachytitnádory u 15 nemocných (5x dysplazie, 4x Tis, 4xTaG1, 1x T1G2 a 1x T2G2). Při hodnocení jednotlivých biopsií byla senzitivita FC 96,5 %a konvenční cystoskopie 75,6 % (P < 0,0001), specificita 65,7 %, respektive 79,2 %. Použití FC během transuretrální resekce přinášírovněž lepší možnost záchytu reziduálních ložisek na okraji resekční plochy, respektive drobných satelitních tumorů (dokumentovánovideosekvencemi).
ZZáávvěěrr:: FC představuje významné doplnění konvenční cystoskopie při diagnostice nádorů močového měchýře.
Práce byla provedena za podpory grantů IGA MZ ND6854-3 a VZ MSM 111100005.
4400.. TTOOLLEERRAABBIILLIITTAA AA VVÝÝSSKKYYTT KKOOMMPPLLIIKKÁÁCCIIÍÍ PPOO IINNTTRRAAVVEEZZIIKKÁÁLLNNEEJJ LLIIEEČČBBEE BBCCGG VVAAKKCCÍÍNNOOUUR. Tomaškin, B. Eliáš, J. KlimentUrologická klinika JLF UK, Martin
CCiiee��:: Zhodnoti� tolerabilitu a výskyt komplikácií u pacientov s vysoko rizikovými povrchovými nádormi močového mechúraliečených intravezikálnou BCG immunoterapiou.
MMaatteerriiááll aa mmeettooddiikkaa:: Retrospektívne sme vyhodnotili pacientov s povrchovými nádormi močového mechúra po 12 mesiacochindukčnej a udržiavacej liečby (schéma 6+3+3+3). Liečbu sme zahájili intravezikálnymi instiláciami 81 mg BCG vakcíny v týždňovýchintervaloch. Tolerabilitu sme hodnotili na základe výskytu ved�ajších účinkov liečby, ktoré vyžadovali odloženie alebo úplné preruše-nie instilácií, prípadne aktívnu liečbu komplikácií, ktoré sme hodnotili pod�a lokálnych a celkových prejavov.
VVýýsslleeddkkyy:: Celkovo sme v rokoch 1997 – 2000 liečili BCG instiláciami 40 pacientov vo veku 41 – 77 rokov (medián 60 rokov). Bezprerušenia, odkladu a nutnosti redukcie dávky liečbu absolvovalo 22 (55 %) pacientov. Z lokálnych reakcií sa u 15 (37,5 %) pacientovvyskytla cystitída s hematúriou, alebo bez nej, z toho u 10 �ahká a u 5 �ažká. Liečba spočívala v kombinácii analgeticko-spazmoly-tickej a antipyretickej, u �ažších foriem aj liečby chinolónovými preparátmi. Tieto komplikácie boli dôvodom odkladu instilačnej lieč-by o 7 – 28 dní. U 6 pacientov bola redukovaná dávka na 27, resp. 54 mg. Závažné komplikácie sa vyskytli u 3 (7,5 %) pacientov (BCGhepatitis, aktivácia p�úcnej formy TBC, BCG epididymitis). Tieto komplikácie boli zvládnuté po nasadení tuberkulostatickej liečby a bolidôvodom definitívneho prerušenia BCG instilácií. Výskyt komplikácií sa zvyšoval s počtom podaných instilácií.
ZZáávveerr:: U väčšiny pacientov bola 12mesačná liečba dobre tolerovaná a nevyžadovala odklad, prerušenie, alebo redukciu dávky. Prizávažných systémových komplikáciách je nevyhnutné okamžite ukonči� liečbu a v spolupráci s ftizeológom zaháji� tuberkulostatickú liečbu.
4411.. RRAADDIIKKÁÁLLNNÍÍ CCYYSSTTEEKKTTOOMMIIEE JJAAKKOO LLÉÉČČBBAA IINNFFIILLTTRRUUJJÍÍCCÍÍCCHH TTUUMMOORRŮŮ MMOOČČOOVVÉÉHHOO MMĚĚCCHHÝÝŘŘEE AA VVÝÝZZNNAAMM AADDJJUUVVAANNTTNNÍÍ CCHHEEMMOOTTEERRAAPPIIEE M. Záleský1, M. Urban1, R. Zachoval1, P. Palascak2, M. Lukeš1, J. Heráček1
1Urologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha2Urologické oddělení nemocnice P. Morela, Vesoul, Francie
CCííll:: Vyhodnocení výsledků radikální cystektomie (CYE) při léčbě tumorů močového měchýře a významu adjuvantní chemoterapie. MMeettooddaa:: V období 1991 – 2001 bylo provedeno 66 CYE pro tumor močového měchýře. Soubor je tvořen 58 pacienty (17 žen a 41 mužů),
kteří jsou u nás dále sledováni. Průměrný věk pacientů v době cystektomie byl 61,5 let (52 – 76), průměrná doba sledování po cys-tektomii je 31 měsíců. Hodnoceno bylo: celková délka onemocnění a počet předchozích transuretrálních resekcí (TUR), předoperačníhoa pooperačního staging a grading u CYE, typ močové derivace, výsledky léčby a její komplikace.
VVýýsslleeddkkyy:: Průměrný počet TUR před CYE byl 2,0 (1 – 8). Po CYE byla u 4 pacientů provedena ureterosigmoideoanastomóza,u 2 pacientů kutánní ureterostomie, u 8 pacientů ureteroileostomie, u 34 pacientů heterotopická neovezika a u 10 pacientů orto-topická neovezika. Pooperační staging prokázal u 4 pacientů pCIS, u 2 pacientů tumor pTaG3, u 9 pacientů tumor pT1, u 18 pacientůtumor pT2, u 16 pacientů tumor pT3 a u 4 pacientů tumor pT4. U 5 pacientů nebyl tumor v měchýři po předchozí TUR, resp. neoad-juvantní léčbě zachycen. Počet pacientů bez známek recidivy s tumorem pT0-1 je 76,5%, pT2 76,5%, pT3 33,3% a pT4 0%. Adjuvantníchemoterapie byla indikována ve spolupráci s onkologem podle rozsahu a agresivity tumoru a podle celkového stavu pacienta. Početpacientů bez známek recidivy s tumorem pT3-4 s adjuvantní chemoterapií je 40,0 % a bez adjuvantní léčby je 18,2 %.
ZZáávvěěrr:: Radikální cystektomie je standardní léčbou infiltrujících tumorů močového měchýře s dobrými výsledky u stadia pT2. U pokročilých nádorů ve stadiu pT3-4 by adjuvantní chemoterapie mohla zlepšit celkové výsledky léčby.
4422.. RREECCTTUUMM--SSIIGGMMAA PPOOUUCCHH -- VVHHOODDNNÝÝ ZZPPŮŮSSOOBB KKOONNTTIINNEENNTTNNÍÍ DDEERRIIVVAACCEE MMOOČČII PPOO CCYYSSTTEEKKTTOOMMIIIIA. Hafuda, P. Morávek, M. Bro�ák, M. LoudaUrologická klinika, FN a LF UK, Hradec Králové
CCííll:: Rectum - sigma pouch (MAINZ pouch II, MPII) je kontinentní heterotopická náhrada močového měchýře. Kontinence je zajiště-na análním svěračem. Neovezika se vytváří detubulizací 25 cm dlouhé kličky sigmatu. Derivaci pomocí MP II se využívá u obou pohlaví.Díky své relativní jednoduchosti představuje jednu z nejrychlejších metod kontinentní derivace moče.
MMeettooddaa:: Retrospektivně bylo hodnoceno 39 pacientů, u kterých byl po cystektomii pro karcinom močového měchýře vytvořenMPII. Byla hodnocena kontinence, kvalita života, dále laboratorní ukazatele vnitřního prostředí, městnání horních močových cest a vý-skyt infekce horních močových cest.
VVýýsslleeddkkyy:: Nemocní s MPII jsou plně kontinentní, většina nemocných udává minimální zhoršení kvality života. Největším prob-lémem, udávaným nemocnými, byla relativně častější stolice. Žádný nemocný nevykazoval laboratorní známky hyperchloremickéacidózy ani obstrukce horních močových cest.
ZZáávvěěrr:: MPII představuje výhodný typ kontinentní derivace moče po cystektomii. Dobré pooperační výsledky toto potvrzují. MPIIlze s výhodou využít tam, kde je nevhodné vytvořit ortotopickou derivaci, nebo tam, kde je prioritou minimální operační zátěž.
4433.. ČČAASSNNÉÉ KKLLIINNIICCKKÉÉ ZZKKUUŠŠEENNOOSSTTII SS AANNTTIIRREEFFLLUUXXNNÍÍ UURREETTEERROOIILLEEÁÁLLNNÍÍ AANNAASSTTOOMMÓÓZZOOUU TTEECCHHNNIIKKOOUU FFTTJ. Doležel1, M. Sutorý1, P. Navrátil2, A. Hafuda2
1Úrazová nemocnice, Brno2Urologická klinika FN, Hradec Králové
CCííll:: Prezentace časných klinických zkušeností s vlastní technikou antirefluxní ureteroileální anastomózy technikou flap and trough,již dříve publikovanou.
MMeettooddaa:: Soubor tvoří 21 pacientů - 37 renoureterálních jednotek (RUJ): 16 mužů a 5 žen, průměrného věku 56 let. Délka sledováníčiní průměrně 16 (1 až 48) měsíců; 10 pacientů, 19 RUJ, je sledováno více než 6 měsíců; 2 pacienti nemohli být hodnoceni. 6 ureterůbylo implantováno sekundárně (4x jako řešení pozdní obstrukce UIA, 2x při konverzi ileálního konduitu na ileocékální heterotopickýrezervoár). FT UIA byla indikována pro derivace moči se zvýšeným rizikem infikovaného refluxu moči: 13x u ileální náhrady měchýře(z toho 2x při transplantaci ledviny), 2x u ileocékálního a 1x u ileálního heterotopického rezervoáru, 1x u ileálního análního rezervoárua 4x u ileálního konduitu.
VVýýsslleeddkkyy:: Ve všech případech hojení probíhalo bez komplikací vyplývajících z techniky provedené UIA. Sonograficky, radioizo-topicky, rentgenologicky ani laboratorně u žádného z pacientů, sledovaných déle než 6 měsíců, nebyla prokázána přítomnost obstrukceči refluxu ani poškození, resp. progrese již přítomného poškození ledvin. Během endoskopických kontrol byly FT UIA snadno deteko-vatelné a sondovatelné, antirefluxní tunely nebyly retrahovány.
ZZáávvěěrr:: FT technika se zatím jeví nadějnou, a zaslouží si proto patrně další pozornost a vývoj.
4444.. GGEEMMCCIITTAABBIINN VV LLÉÉČČBBĚĚ AAGGRREESSIIVVNNÍÍCCHH AA IINNFFIILLTTRRUUJJÍÍCCÍÍCCHH NNÁÁDDOORRŮŮ MMOOČČOOVVÉÉHHOO MMĚĚCCHHÝÝŘŘEEM. Matoušková1, P. Dušek2
1Urocentrum, Praha2Urologická klinika UK 2. LF a FN Motol, Praha
CCííll:: Nádory močového měchýře představují druhou nejčastější neoplazií uropoetického traktu. Až v 80 % jsou v době diagnózy klasi-fikovány jako superficiální s různou tendencí k recidivám a progresi. Ostatní nádory jsou v době diagnózy pokročilé nebo metastázující.Cílem chemoterapie je dosažení remise a kontroly onemocnění. Adjuvantní chemoterapie po extenzivní TUR je jedním z možnýchzáchovných postupů. Zlatým standardem léčby s odpovědí až 76 % byla kombinace M-VAC. Pro toxicitu je nahrazována novými cyto-toxickými režimy, využívajícími především gemcitabin a taxany. Při zachování léčebné odpovědi bývají provázeny nižší toxicitou.
MMaatteerriiááll aa mmeettooddiikkaa::: V letech 2000 – 2002 jsme podali adjuvantní chemoterapii gemcitabinem a cDDP, event. karboplatinou,16 nemocným s prům. věkem 66 let <43;78>. Léčili jsme 15 nádorů měchýře (viz tab.) a jeden papilokarcinom pánvičky (pT3 G3 pN2MO). Hodnotili jsme 5 žen a 11 mužů. Aplikace byla ve standardním režimu dávkou 1 000 mg/m2 gemcitabinu 1., 8., a 15. den s cDDP75 mg/m2 2. den, event. ekvivalentní dávkou karboplatiny. Sledovali jsme toxicitu léčby a dosažení léčebné odpovědi.
VVýýsslleeddkkyy:: Léčbu 3 cykly dokončili všichni nemocní, 6 cyklů dokončilo 7 nemocných. CR navozena u 5 nemocných v trvání12 měsíců <6;24>, u 8 pacientů PR, u 3 pacientů došlo k progresi onemocnění. V souvislosti s onemocněním zemřeli 4 nemocní, bezsouvislosti další 2. Nežádoucí vedlejší účinky léčby nevedly k nutnosti přerušit léčbu, u 1 pacienta s febrilní neutropenií jsme podávalirůstové faktory s adekvátní podpůrnou léčbou.
SSoouuhhrrnn:: Aplikace gemcitabinu je dobře tolerovanou modalitou s dobrou léčebnou odpovědí. Nízký výskyt a málo závažný stupeňnežádoucích účinků při ambulantním podání umožňují zachovaní kvality života.
4455.. EEMMBBOOLLIIZZAACCEE KKRRVVÁÁCCEEJJÍÍCCÍÍCCHH IINNOOPPEERRAABBIILLNNÍÍCCHH NNÁÁDDOORRŮŮ VV MMAALLÉÉ PPÁÁNNVVIIL. Hyršl1, V. Janík2, R. Pádr2, I. Kawaciuk1, J. Neuwirth2
1Urologická klinika 2Klinika zobrazovacích metod UK 2. LF a FN, Motol
CCííll:: Retrospektivní studie hodnotící výsledky embolizační léčby krvácení u nemocných s inoperabilními nádory v malé pánvi. MMeettooddyy:: Od roku 1998 do roku 2002 byla provedena u 16 nemocných embolizace inoperabilních nádorů močového měchýře
a prostaty. Ve 13 případech se jednalo o uroteliální, v 1 o epidermoidní karcinom močového měchýře a v 1 o adenokarcinom prostaty.VVýýsslleeddkkyy:: U všech byla provedena digitální subtrakční angiografie společných a vnitřních ilických tepen z brachiálního přístupu
k ozřejmění morfologie cévního zásobení s následnou oboustrannou embolizací částicemi Gelasponu a kovovými spirálami. U 14 ne-mocných (86 %) došlo k zástavě krvácení bezprostředně nebo během několika dnů po embolizaci. U 2 nemocných (14 %) s uroteliál-ním nádorem močového měchýře byla embolizace neúspěšná. Recidivu hematurie jsme zaznamenali u všech 14 nemocných v inter-valu 24 – 277 dnů po embolizaci. U 4 nemocných byl pozorován přechodný postembolizační syndrom charakterizovaný nauzeou,zvracením, zvýšenou teplotou a pánevní bolestí. Závažnou komplikaci jsme nepozorovali.
ZZáávvěěrr:: Embolizace vnitřních ilických arterií prováděná u krvácejících, inoperabilních nádorů močového měchýře a prostaty trans-brachiální katetrizační technikou je vzhledem k minimální invazivitě a riziku efektivní paliativní alternativou zástavy krvácení.Neovlivňuje sice prognózu základního maligního onemocnění, snižuje však riziko život ohrožujícího krvácení, nutnost četných urolo-gických instrumentací a opakovaných krevních převodů, a tím zlepšuje celkovou kondici a kvalitu života nemocného.
4466.. PPRRŮŮKKAAZZ RREECCIIDDIIVVUUJJÍÍCCÍÍHHOO NNÁÁDDOORRUU MMOOČČOOVVÉÉHHOO MMĚĚCCHHÝÝŘŘEE PPOOMMOOCCÍÍ CCYYTTOOKKEERRAATTIINNUU 88 AA 1188 VV MMOOČČII -- VVLLAASSTTNNÍÍ SSOOUUBBOORRM. Louda1, E. Malířová2, J. Pacovský1, B. Dlabalová2
1Urologická klinika, FN a LF UK, Hradec Králové 2Oddělení nukleární medicíny FN a LF UK, Hradec Králové
CCííll:: Autoři předkládají soubor nemocných s papilokarcinomem močového měchýře vyšetřených neinvazivním laboratorním UBCtestem (Urinary Bladder Cancer test) k diagnostice recidivy nádoru. Byla hodnocena schopnost UBC testu recidivu papilokarcinomuměchýře diagnostikovat.
MMaatteerriiááll aa mmeettooddaa:: V období srpen 1996 až únor 2001 byli vyšetřeni 64 pacienti, s recidivou nádoru močového měchýře, na pří-tomnost cytokeratinů 8 a 18 v moči. Vzorky moči byly inkubovány s monoklonální anti-UBC protilátkou značenou izotopem jódu 125Ia vyšetřeny metodou IRMA. 95. percentil pro hladinu UBC v normální populaci byl stanoven (výrobcem kitu) na 12 m g/l a 0,005 m g/mmolkreatininu v moči. Pacienti s pozitivním nálezem zánětu v močovém sedimentu byli vyloučeni.
VVýýsslleeddkkyy:: Ze sledovaného souboru 64 pacientů s nádorem močového měchýře bylo dle TNM klasifikace hodnoceno 5 pacientůjako pTa, 33 pacienti pT1, 13 pacientů pT2, 13 pacientů pT3. U 44 pacientů (69 %) byla zaznamenána patologická hodnota ve zjištěnémmnožství cytokeratinů 8 a 18, respektive 37 % po přepočítání ve vztahu ke hladině kreatininu v moči. Pro Ta až T3 75 %, 69 %, 84 %,53 % v jednotlivých uvedených skupinách.
ZZáávvěěrr:: Ve sledovaném souboru pacientů s recidivou nádoru močového měchýře byly prokázány zvýšené hladiny cytokeratinů 8 a 18 oproti populaci bez tohoto onemocnění.
4477.. FFLLUUOORREESSCCEENNČČNNÍÍ DDIIAAGGNNOOSSTTIIKKAA NNÁÁDDOORRŮŮ MMOOČČOOVVÉÉHHOO MMĚĚCCHHÝÝŘŘEE J. Kočárek, O. Köhler, O. BernardUrologické oddělení ÚVN, Praha
CCííll:: Fotodynamická diagnostika (PDD) nádorů močového měchýře je založena na detekci fluorescence Protoporyrinu IX, biosyn-tetického produktu fotosensitizéru 5-aminolevulové kyseliny (5-ALA). Cílem naší práce bylo srovnat efektivitu této techniky se stan-dardní endoskopií v bílém světle.
MMeettooddaa:: V období od června 1999 do března 2002 jsme vyšetřili 108 pacientů s podezřením na nádor močového měchýře PDDendoskopií. 90 – 270 minut před vyšetřením jsme instilovali 3% roztok 5-ALA do močového měchýře. Červenou fluorescenci patolo-gické tkáně jsme indukovali osvětlením močového měchýře modrým světlem vlnové délky 380 – 420 nm.
VVýýsslleeddkkyy:: Odebrali jsme 356 biopsií z fluoreskujících i nefluoreskujících ložisek. Pouze PDD endoskopií jsme diagnostikovali26 nádorů, které byly přehlédnuty při endoskopii v bílém světle. V našem souboru PDD endoskopie dosáhla 91,9% senzitivitu při 55,9% specifitě. S nežádoucím účinkem po intravezikální instilaci 3% roztoku 5-ALA jsme se nesetkali.
ZZáávvěěrryy:: PDD endoskopie s 5-ALA se na našem pracovišti stala standardním vyšetřením při diagnostice povrchových nádorů močo-vého měchýře. Tato technika nám pomáhá především v diagnosticky obtížných situacích (pozitivní cytologie moči, negativníendoskopie v bílém světle) dále pak při detekci multifokálních nádorů.
4488.. EENNTTEERRÁÁLLNNÍÍ VVÝÝŽIIVVAA UU NNEEMMOOCCNNÝÝCCHH PPOO CCYYSSTTEEKKTTOOMMIIIIM. Bro�ák1, P. Kutílek1, V. Dostálová2, P. Dostál2, J. Pacovský1, Z. Vacek.3
1Urologická klinika, FN a LF UK, Hradec Králové2Klinika anestezie, resuscitace a intenzivní medicíny, FN a LF UK, Hradec Králové3Radiodiagnostická klinika, FN a LF UK, Hradec Králové
CCííll:: Po cystektomii je neovezika vytvořená z různé části zažívacího traktu, nejčastěji z ilea nebo sigmatu. V prvních pooperačníchdnech je nezbytná speciální nutriční podpora, která může být zajištěna parenterální nebo enterální výživou. Cílem práce je srovnáníobou metod nutriční podpory.
MMeettooddaa:: Do studie bylo zařazeno 20 nemocných po cystektomii, operovaných v letech 2000 až 2001, u 10 nemocných byla nutričnípodpora zajištěna parenterální (skupina PV) a u 10 nemocných enterální výživou (skupina EV). Byly sledovány vybrané laboratorníukazatele stavu vnitřního prostředí, výskyt a trvání paralytického ileu, výskyt ranných a jiných pooperačních komplikací a délka hos-pitalizace. Získané údaje byly statisticky zpracovány, dle povahy dat byl použit t-test, Mann Whitney Rank Sum test a Fisherův exaktní test, p < 0,05 bylo považováno za statisticky významné.
VVýýsslleeddkkyy:: Ve skupině EV bylo ve srovnání se skupinou PV zjištěno kratší trvání pooperační střevní paralýzy. Byl zjištěn trend k vyššímu výskytu hypokalemie a nižšímu výskytu hyperglykemie ve skupině EV. Celkový pooperační průběh a hojení operační ránybylo v obou skupinách shodné.
ZZáávvěěrr:: Enterální výživa snižuje dobu trvání pooperační střevní paralýzy. Z klinického hlediska poskytuje srovnatelné výsledkys výživou parenterální při výrazné finanční úspoře.
4499.. RRAADDIIKKÁÁLLNNÍÍ CCYYSSTTOOPPRROOSSTTAATTEEKKTTOOMMIIEE UU SSVVĚĚDDKKAA JJEEHHOOVVOOVVAA -- KKAAZZUUIISSTTIIKKAAJ. Schraml1, D. Bejšovec2, V. Hynek1, M. Hálek1
1Urologické oddělení, Masarykova nemocnice, Ústí n/L. 2Anesteziologicko-resuscitační klinika ILF, Masarykova nemocnice, Ústí n/L.
CCííll:: Provedení cystoprostatektomie pro infiltrující papilokarcinom močového měchýře u pacienta, který byl Svědek Jehovův. Protobylo nutno provést výkon a následné léčení bez použití krevních převodů
MMeettooddaa:: Jednalo se o primární záchyt tumoru, který byl po transuretrální resekci hodnocen patologem jako T2-3 G2-3, dle dopl-něných vyšetření N0 M0. Proto bylo pacientovi, který by v celkově dobré kondici, navrženo radikální chirurgické řešení s respekto-váním jeho víry. Souhlasil s hemodilucí, kdy krev neopustí systém oběhu, a tím nebude porušena kontinuita s jeho tělem.
VVýýsslleeddkkyy:: Výkon byl proveden standardním způsobem s minimalizováním krevních ztrát. Derivace moče byla provedena dleStudera. Předoperační hodnota hemoglobinu byla 156, po výkonu 126.
ZZáávvěěrr:: Pacient snesl výkon bez komplikací, 22. den propuštěn v dobré kondici do domácího ošetření. Nyní je dispenzarizován nanaší ambulanci a je bez známek recidivy onkologického onemocnění.
5500.. MMAALLOOBBUUNNKKOOVVÝÝ KKAARRCCIINNÓÓMM MMOOČČOOVVÉÉHHOO MMEECCHHÚÚRRAAJ. Mikuláš1, R. Mráz1, P. Kažík1, D. Pokorný2, A. Kališ3
1Urologické oddelenie,2Patologické oddelenie NsP, Žilina, 3Ústav patologickej anatómie FN, Martin
CCiiee��:: Zhodnoti� diagnostické morfologické kritériá a opísa� klinický priebeh ochorenia.MMeettóóddaa:: Prezentujú sa dvaja pacienti s primárnym malobunkovým karcinómom močového mechúra. Na základe vlastného
klinického materiálu a údajov z literatúry sa rozoberajú histopatologické charakteristiky nádoru a možnosti liečby.VVýýsslleeddkkyy:: V r. 1999 a 2001 sa liečili 2 pacienti s malobunkovým karcinómom močového mechúra v štádiu pT3 N3 M0.
Histopatologicky išlo u oboch pacientov o nediferencovaný malobunkový nádor s vysokou mitotickou aktivitou. Imunohistochemickybol u prvého pacienta pozitívny dôkaz cytokeratínov (KL1+) a NSE, u druhého bol pozitívny chromogranín A, vimentín a synaptofyzín.Obaja pacienti podstúpili cystektómiu s následnou chemoterapiou. 1 pacient exitoval na progresiu ochorenia po 1. cykle chemotera-pie (etoposid, cisplatina), u 2. sa dosiahla remisia (VIP).
ZZáávveerr:: Malobunkový karcinóm je zriedkavý typ nádoru močového mechúra. Vlastný súbor dvoch pacientov je nesignifikantný navyvodenie záverov. Pod�a údajov z literatúry zlepšenie prognózy sa dosiahne kombinovanou chemoterapiou s cisplatinou.
5511.. OODDHHAADD PPRREEVVAALLEENNCCIIEE IINNKKOONNTTIINNEENNCCIIEE MMOOČČUU VV NNÁÁHHOODDNNEE VVYYBBRRAATTEEJJ VVZZOORRKKEE DDOOSSPPEELLEEJJ PPOOPPUULLÁÁCCIIEE NNAA SSLLOOVVEENNSSKKUUJ. Dubravický1, J. Marenčák2, R. Moro2, J. Breza1
CCiieellee ššttúúddiiee:: Odhad výskytu inkontinencie moču (IM) vo vybraných skupinách dospelej populácie na Slovensku (SR) a analýzaliečebných postupov pri IM v súčasnosti.
MMaatteerriiááll aa mmeettooddiikkaa:: Štúdia A: Údaje o výskyte IM sa zbierali omnibusovou metódou na súbore 1 023 respondentov vo veku >18 rokov pomocou špeciálneho dotazníka. Zloženie súboru (52 % žien, 48 % mužov) zodpovedalo štruktúre dospelej populácie SR.Štúdia B: Analýza v súčasnosti používaných postupov pri liečbe IM bola urobená vyhodnotením údajov, ktoré o svojich pacientochposkytlo 101 vybraných praktických lekárov. Každý lekár zo svojej databázy náhodne vybral 10 pacientov, ktorí sa u neho liečili preIM, o každom vyplnil samostatný dotazník. Lekári celkove hodnotili údaje 991 pacientov, 733 žien (74 %) a 258 mužov (26 %). Vyplnenédotazníky v súbore A i B okódoval tím špeciálne vyškolených pracovníkov. Získané údaje boli spracované štatisticky v programe SPSS 8.0.
VVýýsslleeddkkyy:: Štúdia A ukázala 27 % výskyt IM v dospelej populácii SR. IM mali častejšie ženy (37,7 %) ako muži (15,4 %) a častejšie paci-enti vo veku > 60 rokov (54,8 %). Štúdia B ukázala, že 75,3 % žien s IM rodilo > 2x. Najčastejšími typmi IM u žien boli zmiešaná (31,7 %) a stresová IM (31,3 %), u mužov zmiešaná IM (62,8 %). Najčastejšie IM diagnostikoval urológ (34 % pacientov) a praktický lekár (33 %). Praktickýlekár liečil IM u 59 % pacientov, urológ u 24 % a gynekológ u 17 %. V SR sa v roku 2001 používali tieto spôsoby liečby IM: absorpčnépomôcky (74,3 % pacientov), farmakoterapia (44,8 %), úprava životosprávy (16,9 %), chirurgická liečba (11,1 %), odvodné systémy (4,4 %).
ZZáávveerr:: Odhad výskytu IM (27 %) a analýza alších charakteristík IM umožňujú o.i. aj odhadnutie ekonomických výdavkov na liečbutejto poruchy.
5522.. DDIISSTTRRIIBBUUCCEE KKÁÁLLIIOOVVÝÝCCHH KKAANNÁÁLLŮŮ VV TTKKÁÁNNII HHUUMMÁÁNNNNÍÍHHOO DDEETTRRUUZZOORRUU -- PPRRVVNNÍÍ VVÝÝSSLLEEDDKKYYJ. Krhut1, D. Hammerer2, S. Herring2, H. Madersbacher3
1Urologické oddělení FNsP, Ostrava-Poruba2Institut der Biochemischen Farmakologie, Universität Innsbruck, Rakousko3Neuro-Urologische Einheit, Uni-Kliniken Innsbruck, Rakousko
CCííll:: Princip kontrakce svalových buněk spočívá v depolarizaci buněčné membrány, která vyvolá uvolnění iontů kalcia do intra-celulárního prostoru a následnou reakci komplexu aktin-myosin. Káliové kanály jsou transmembranózní proteiny, které prostřednictvímregulace membránového potenciálu ovlivňují kontraktilitu svalové buňky. Jejich úloha je relativně dobře prozkoumána u příčně pruho-vaného svalu. Cílem práce je přinést poznatky o morfologických a funkčních charakteristikách káliových kanálů humánního detruzoru.
MMeettooddaa:: Vyšetřeny byly biopsie intaktního detruzoru 16 pacientů. Biopsie jsme odebrali při otevřených operacích močovéhoměchýře z přední a boční stěny a z hrdla. Biopsie byly konzervovány izopentanem a hluboce zmraceny (-70 °C), poté z nich bylypřipraveny preparáty pro imunohistochemické vyšetření. Použity byly primární protilátky rSK-3, rBKa11. Jako sekundární protilátkybyla použita rCy3. Biopsie byly pozorovány imuno-fluorescenčním mikroskopem.
VVýýsslleeddkkyy:: Byly srovnány výsledky pozorování bioptických vzorků jednotlivých pacientů z různých lokalizací. Imunohistochemickybyla přítomnost káliových kanálů třídy SK-3 prokázána v biopsiích všech 16 pacientů (100 %), přítomnost káliových kanálů třídy BKv biopsiích 15 pacientů (93,75 %). Nebyl zjištěn rozdíl v distribuci jednotlivých tříd káliových kanálů v závislosti na lokalizaci biopsie.
ZZáávvěěrr:: Prokázán byl výskyt káliových kanálů tříd SK3 a BK v humánním detruzoru. Zkoumání funkčních charakteristik a úlohykáliových kanálů v procesu kontrakce buňky detruzoru za fyziologických a patologických podmínek bude náplní další části studie.
Práce podporována grantem Evropského školícího programu EBU.
5533.. PPŘŘÍÍNNOOSS VVIIDDEEOOUURROODDYYNNAAMMIIKKYY PPŘŘII UURRČČEENNÍÍ SSTTRRAATTEEGGIIEE EEVVAAKKUUAACCEE MMOOČČII UU NNEEUURROOPPAATTIICCKKÉÉHHOO MMĚĚCCHHÝÝŘŘEEJ. Ženíšek, J. DoležalUrologické oddělení Nemocnice, České Budějovice
CCííll:: Nesprávně zvolený způsob evakuace moči u pacientů s neuropatickým měchýřem může být příčinou klinicky závažných infekcímočových cest, pyelonefritid, může prohloubit stupeň a klinickou závažnost sekundárního VUR. Cílem je stanovit správný způsobevakuace moči, a tím zabránit deterioraci horních cest močových a zhoršení životního komfortu pacienta, způsobeného únikem moči.
MMeettooddaa:: Pacienti s neuropatickým měchýřem podstoupili videourodynamické vyšetření se zaměřením zvláště na mikční fázi, kdybyly nejprve sledovány poměry při dosud užívaném způsobu vyprazdňování. Zhodnocením videourodynamického nálezu byldosavadní způsob vyprazdňování bu akceptován, nebo byl na podkladě zjištěných patologií indikován jiný způsob evakuace moči.Hodnocení videourodynamického nálezu vycházelo z přehledné klasifikace neurogenních poruch, doporučené ICS.
VVýýsslleeddkkyy:: Neuropatický měchýř s velkou kapacitou, s nízkým plnícím tlakem a absencí subvezikální obstrukce indikujeme k vyprazdňování břišním lisem a Credeho hmatem. Významná postmikční rezidua u některých pacientů vedou k doplňkovému užitíčisté intermitentní katetrizace (ČIK). Je-li přítomna dyssynergie (funkční subvezikální obstrukce) zajiš�ujeme vyprazdňování měchýřeČIK. Credeho hmat či vyklepávání jsou v tomto případě kontraindikovány. Vyklepávání měchýře jako hlavní způsob vyprazdňováníindikujeme pouze za těchto podmínek: normální stažlivost měchýře, přimeřená kapacita, normální plnící tlak a absence subvezikálníobstrukce.Ve všech případech je nutné přihlédnout i k přítomnosti a stupni sekundárního VUR. Neméně důležité je posoudit schop-nost pacienta praktikovat navržený způsob evakuace měchýře.
ZZáávvěěrr:: U pacientů s neuropatickým měchýřem považujeme videourodynamické vyšetření za plně indikované a lze jím s výhodouurčit správnou strategii evakuace moče.
5544.. EENNDDOOSSKKOOPPIICCKKÁÁ IINNTTRRAAMMUUSSKKUULLÁÁRRNNÍÍ IINNJJEEKKCCEE BBOOTTUULLOOTTOOXXIINNUU VV LLÉÉČČBBĚĚ HHYYPPEERRRREEFFLLEEXXNNÍÍHHOO DDEETTRRUUZZOORRUUJ. Krhut, K. Mainer, J. KopeckýUrologické oddělení FNsP, Ostrava-Poruba
CCííll:: Hyperreflexie detruzoru je důsledkem narušení inervace dolních močových cest na úrovni horního motoneuronu. V léčbě sevyužívá útlumu detruzoru anticholinergiky v kombinaci s intermitentní katetrizací, v refrakterních případech chirurgická léčba.Botulotoxin je neurotoxická látka, izolovaná z Clostridium botulinum, působící blokádu uvolňování acetylcholinu na presynaptickémembráně. Cílem studie je ověřit účinnost léčby botulotoxinem u pacientů s hyperreflexií detruzoru rezistentních na klasickou far-makoterapii.
MMeettooddaa:: Do souboru bylo zahrnuto celkem 9 pacientů s hyperreflexií detruzoru. V 8 případech se jednalo o posttraumaticképostižení horního motoneuronu, v 1 případě o hyperreflexii při roztroušené skleróze. Délka sledování souboru je 12,5 měsíců. Endo-skopicky jsme aplikovali celkem 800 — 1 000 UI botulotoxinu A do 40 míst detruzoru. Před i po léčbě evakuovali všichni pacientimočový měchýř pomocí čisté intermitentní katetrizace.
VVýýsslleeddkkyy:: Hodnotili jsme subjektivní spokojenost, klinický stav, mikční karty a spotřebu anticholinergik. Urodynamické parametry jsmehodnotili před aplikací a 3 měsíce po aplikaci. S výsledkem léčby bylo spokojeno 7 pacientů, 2 pacienti udávali podstatné zlepšení stavu.Kontinenci se podařilo obnovit u 7 pacientů. Urodynamicky jsme pozorovali nárůst reflexního objemu (124 ... 482 ml), nárůst maximálnícystometrické kapacity (186 ... 577 ml) a pokles maximálního detruzorového tlaku (82 ... 16 cm H20). Spotřeba anticholinergik během trváníefektu klesla v průměru o 80 %. Délka trvání efektu byla 9,6 (3 – 12) měsíců. Během léčení jsme nepozorovali žádné komplikace.
ZZáávvěěrr:: Endoskopická injekce botulotoxinu je účinná a bezpečná metoda v léčbě hyperreflexie detruzoru u pacientů rezistentníchna klasickou farmakoterapii a může představovat alternativu chirurgické léčby.
5555.. ÚÚČČIINNNNOOSSTT LLÉÉČČBBYY HHYYPPEERRAAKKTTIIVVNNÍÍHHOO MMĚĚCCHHÝÝŘŘEE BBIIOOSSTTIIMMUULLAAČČNNÍÍMM LLAASSEERREEMM -- DDVVOOJJIITTĚĚ SSLLEEPPÁÁ PPLLAACCEEBBEEMM KKOONNTTRROOLLOOVVAANNÁÁ SSTTUUDDIIEEJ. Krhut, J. Kopecký, K. Mainer, I. BaumováUrologické oddělení FNsP, Ostrava-Poruba
CCííll:: Jednu z největších skupin pacientů postižených inkontinencí moči tvoří ženy se symptomy hyperaktivního měchýře (frekvence,urgence, urgentní inkontinence). Z terapeutického hlediska je tato oblast doménou farmakoterapie, jejíž účinnost se pohybuje mezi53 – 81 %. Vzhledem k relativně vysoké míře nežádoucích účinků jsou však stále hledány další léčebné alternativy. Cílem studie jeověřit účinnost terapie hyperaktivního měchýře biostimulačním laserem.
MMeettooddaa:: K provedení studie jsme použili polovodičový biostimulační laser o vlnové délce 830 nm a výkonu 10 mW. Laserové zářeníjsme aplikovali na přední stěnu pochvy do oblasti Pawlikova trojúhelníku v dávce 1,5 J/cm2 v 10 sezeních. U pacientek ve skupiněléčené placebem byl laserový paprsek zastíněn. Byly dodrženy podmínky dvojitého zaslepení studie.
VVýýsslleeddkkyy:: Do souboru bylo zahrnuto celkem 20 pacientek, z toho 10 bylo léčeno placebem. Průměrná délka sledování souboruje 11 měsíců (3 – 16). Subjektivně bylo ve skupině léčených s výsledkem léčby úplně spokojeno 60 % pacientek (vs 20 % placebo),zlepšeno 20 % pacientek (vs 10 % placebo), beze změny zůstalo 20 % pacientek (vs 70 % placebo). Ve skupině léčených pacientekdošlo k poklesu frekvence mikce o 29,2 % (vs 14,8 % placebo), poklesu frekvence urgencí o 52,2 % (vs 21,9 % placebo) a k poklesufrekvence epizod urgentní inkontinence o 65,0 % (vs 26,4 % placebo). Naopak došlo k nárůstu průměrných mikčních objemů o 28,9 %(vs 9,1 % placebo) a nárůstu cystometrické kapacity o 17,6 % (vs 10,5 % placebo).
ZZáávvěěrryy:: Laseroterapii považujeme na základě dosažených výsledků za nadějnou alternativu v léčbě hyperaktivního měchýře.
5566.. SSOOUUVVIISSLLOOSSTT MMEEZZII NNEEUURROOLLOOGGIICCKKÝÝMM PPOOSSTTIIŽEENNÍÍMM AA DDYYSSFFUUNNKKCCEEMMII DDOOLLNNÍÍCCHH MMOOČČOOVVÝÝCCHH CCEESSTT UU PPAACCIIEENNTTŮŮ SS RROOZZTTRROOUUŠŠEENNOOUU SSKKLLEERRÓÓZZOOUUR. Zachoval1, J. Pi�ha2, E. Medová2, J. Heráček1, M. Záleský1, M. Lukeš1, J. Kuncová1, M. Urban1
1Urologická klinika FNKV a 3. LF UK, Praha2Neurologická klinika FNKV a 3. LF UK, Praha
CCííll:: Prokázat, zda existuje souvislost mezi jednotlivými typy a stupni neurologického postižení a dysfunkcemi dolních močovýchcest a jejich symptomatologií.
MMeettooddaa:: Soubor tvoří 84 pacientů s věkovým průměrem 42,1 let, u kterých bylo hodnoceno postižení neurologických a urologic-kých funkcí. Postižení neurologických funkcí bylo hodnoceno pomocí EDSS (Expanded Disability Status Scale) skóre, dysfunkce dolníchmočových cest byly diagnostikovány pomocí urodynamických vyšetření a mikční symptomatologie byla hodnocena pomocí IPSS dotazníku.
VVýýsslleeddkkyy:: 1) Souvislost mezi neurologickým postižením a dysfunkcemi dolních močových cest: výskyt hyperreflexie detruzoru jezávislý na stupni postižení motorických funkcí a výskyt detruzoro-sfinkterické dyssynergie je závislý na stupni celkové invaliditya stupni postižení motorických funkcí. 2) Souvislost mezi dysfunkcemi dolních močových cest a mikční symptomatologií: obstrukčnímikční symptomy závisí na přítomnosti detruzoro-sfinkterické dyssynergie, iritační mikční obtíže závisí jak na přítomnosti hyper-reflexie detruzoru, tak i na přítomnosti detruzoro-sfinkterické dyssynergie. 3) Souvislost mezi neurologickým postižením a mikčnísymptomatologií: nebyla zjištěna.
ZZáávvěěrryy:: Existuje souvislost mezi neurologickým postižením a dysfunkcemi dolních močových cest. Na základě těchto znalostí můžebýt diagnostický a léčebný algoritmus u určitých skupin pacientů zjednodušen.
5577.. SSAAKKRRÁÁLLNNÍÍ DDEEAAFFEERREENNTTAACCEE AA EELLEEKKTTRROOSSTTIIMMUULLAACCEE NNEEUURROOPPAATTIICCKKÉÉHHOO MMOOČČOOVVÉÉHHOO MMĚĚCCHHÝÝŘŘEE PPOO TTRRAAUUMMAATTIICCKKÝÝCCHH SSUUPPRRAASSAAKKRRÁÁLLNNÍÍCCHH LLÉÉZZÍÍCCHH MMÍÍCCHHYY -- RROOČČNNÍÍ SSLLEEDDOOVVÁÁNNÍÍJ. Doležel1, D. Sauerwein2, P. Cejpek3, D. Miklánek4
1Úrazová nemocnice, Brno2Neuro-urologická klinika, Werner-Wicker Klinik, Bad Wildungen, SRN3Neurochirurgická klinika MU, FN, Brno4Urocentrum, Brno
CCííll:: Prezentace ročních klinických zkušeností se sakrální deaferentací (SDAF) a elektrostimulací předních kořenů míšních (SARS),v současnosti jednou z nejúčinnějších metod léčby neuropatického měchýře při suprasakrálních transverzálních lézích míšních (TLM).
MMeettooddaa:: Od ledna do září 2001 bylo 6 pacientům s úplnými úrazovými TLM C4 až Th9 provedena standardním postupem SDAFkořenů S2-S5 a intratékální implantace Brindleyho stimulátorů předních kořenů S2-S4. Soubor tvoří 3 paraplegici a 3 tetraplegici, 5 mužů a 1 žena, průměrného věku 40 roků. V zemích bývalého „východního bloku“ metoda dosud nebyla použita.
VVýýsslleeddkkyy:: Hojení proběhlo bez komplikací. U 5 pacientů došlo k obnovení úplné kontinence, u všech došlo k úplnému vymizeníhyperreflexie detruzoru, 4 močí od 2. týdne pomocí stimulace se zanedbatelným reziduem. 1 ze 2 pacientů, u kterých odpově měchýře na stimulaci 1. týden vymizela, začal opět stimulátor používat 7. měsíc po operaci, druhý močí pomocí intermitentníkatetrizace. 4 používají od samého počátku neurostimulátor k defekaci, 2 k asistované defekaci. 5 má trvale sterilní moč. 4 pacientihodnotí výsledek operace jako výborný, 1 jako dobrý, 1 očekává na obnovení efektu stimulace močení, a není proto dosud s operacíspokojen.
ZZáávvěěrr:: SDAF a SARS může být u vybraných pacientů s TLM výrazně přínosnou léčbou. Riziko komplikací je na přijatelně nízkéúrovni. Metoda snižuje riziko rénálních komplikací, odstraňuje/omezuje nutnost používání inkontinenčních pomůcek a umožňujeřízené močení a většinou i defekaci, popřípadě erekci; usnadňuje sociální reintegraci postižených.
Projekt hrazený IGA MZ ČR, č. ND 5757-3/19995588.. PPRROOBBLLEEMMAATTIIKKAA IINNKKOONNTTIINNEENNCCEE UU OORRTTOOTTOOPPIICCKKÉÉ DDEERRIIVVAACCEE PPOO CCYYSSTTEEKKTTOOMMIIIIBro�ák M., Hafuda A., Kutílek P., Pacovský J., Louda, M.Urologická klinika, FN a LF UK, Hradec Králové
CCííll:: Cílem práce bylo hodnocení kontinence po cystektomii. Ortotopická neovezika je nejvýhodnějším typem derivace moči po cystektomii. Kontinence je zajištěna ponechaným rhabdosfinkterem v oblasti uretry. Pro dostatečnou funkci tohoto svěrače jedůležitá jeho délka a maximální uzavírací tlak. Stav kontinence rovněž závisí na kapacitě neoveziky a její komplianci.
MMeettooddaa:: Autoři hodnotí soubor 57 pacientů s karcinomem močového měchýře, kterým byla po cystektomii vytvořena ortotopickáneovezika. Je hodnocena kontinence a spokojenost pacientů po výkonu. Jsou vyhodnoceny urodynamické nálezy a jejich korelaces kontinencí udávanou pacientem.
VVýýsslleeddkkyy:: Bylo hodnoceno 57 pacientů (věk - medián: 58let) po cystektomii pro karcinom močového měchýře operovaných v období 1996 – 2001. 38,6 % nemocných je plně kontinentních, 45,6 % udává občasnou inkontinenci během spánku. Pouze 10,5 %je inkontinentních natolik, že používají pravidelně inkontinenční pomůcky. Všem nemocným byla provedena urodynamická studie.
ZZáávvěěrr:: Ortotopická neovezika je nejvýhodnější derivací po cystektomii. Jak vyplývá z urodynamických nálezů, je pro kontinencinejdůležitější dostatečná délka funkční uretry a maximální uzavírací tlak. Pro kontinenci je důležitá kapacita a kompliance neoveziky.
5599.. KKOONNTTIINNEENNCCEE MMOOČČII PPOO RRAADDIIKKÁÁLLNNÍÍ PPRROOSSTTAATTEEKKTTOOMMIIII -- NNAAŠŠEE ZZKKUUŠŠEENNOOSSTTIIP. Prošvic, P. Morávek, A. HafudaUrologická klinika FN a LF UK, Hradec Králové
CCííll:: Autoři prezentují soubor 142 mužů, kteří podstoupili radikální prostatektomii pro adenokarcinom prostaty, a hodnotí stav kon-tinence po radikální operaci prostaty.
MMeettooddyy:: V letech 1993 – 2001 bylo na urologické klinice ve fakultní nemocnici v Hradci Králové provedeno 156 radikálníchprostatektomií. U pacientů byla sledována doba do nástupu nejlepší kontinence, stupeň inkontinence dle Ingelmana-Sundberga, dobado dosažení nejlepší kontinence, kvalita života (pětistupňová), pTNM klasifikace, předoperační PSA, velikost prostaty, věk a některédalší rizikové faktory. U části pacientů bylo pooperačně provedeno urodynamické vyšetření.
VVýýsslleeddkkyy:: Hodnoceno bylo 142 operovaných. Stupněm 1 a 2 hodnotilo pooperační kvalitu života 122 (85,9 %) pacientů, stupněm 3, 4 a 5 pak 20 (14,1 %) pacientů. Plná kontinence či inkontinence I. stupně byla dosažena u 126 (88,7 %) operovaných, inkontinence II. a III. stupně u 16 (11,3 %) pacientů.
ZZáávvěěrr:: Autoři v sestavě nepotvrdili vliv věku v době operace, pT stadia, velikosti prostaty či předchozích operací na kontinencipacientů po radikální prostatektomii. Prokázali, že závažný stupeň inkontinence a výrazný pokles kvality života je u výrazné menšinyoperovaných. Soubor inkontinentních pacientů je však malý a statisticky méně významný. Základem pooperační kontinence je pre-cizní preparace v oblasti apexu prostaty a pánevního dna.
6600.. MMOOČČOOVVÁÁ KKOONNTTIINNEENNCCEE PPOO RRAADDIIKKÁÁLLNNÍÍ RREETTRROOPPUUBBIICCKKÉÉ PPRROOSSTTAATTEEKKTTOOMMIIIID. Pacík, V. Vít, Z. Beran, A. KhamzineUrologická klinika FN, Brno
CCííll:: Cílem sdělení je zhodnotit vývoj a konečný stav močové kontinence u pacientů po radikální prostatektomii (RAPE).MMaatteerriiááll aa mmeettooddyy:: Autoři ve svém sdělení hodnotí vývoj pooperační kontinence na souboru 114 pacientů, kteří podstoupili RAPE
pro lokalizovaný adenokarcinom prostaty. Sledují změny kontinence v závislosti na době od operace. Za kontinentní jsou považovánípacienti, kteří nemají žádný únik moči, nebo pacienti s občasným únikem - s potřebou max. 1 vložky denně (tzv. sociální kontinence).
VVýýsslleeddkkyy:: Bezprostředně po vytažení katétru bylo plně kontinentních 45 pacientů (39,5 %), 31 (27,2 %) pacientů potřebovalo 1 vložku denně. 38 (33,3 %) pacientů mělo výraznější projevy inkontinence, ale v této skupině došlo k úpravě ke kontinenci do 3 měsíců u 6 pacientů (15,8 %), do 6 měsíců u 15 (39,5 %) a do 12 měsíců u 9 (23,7 %). Celkem bylo po 12 měsících od RAPE konti-nentních 106 pacientů (92,98 %). U 3 pacientů byla inkontinence vyřešena implantací umělého svěrače. Inkontinentních - se spotře-bou více než 1 vložky denně zůstává 5 pacientů (4,38 %), plné kontinence bylo dosaženo celkem u 95,62 % pacientů. Během 12 měsícůpo operaci došlo k obnově kontinence u 78,9 % pacientů s projevy pooperační inkontinence.
ZZáávvěěrr:: Inkontinence po RAPE patří k obávaným komplikacím. Jako trvalá komplikace se však nevyskytuje příliš často. Při dodrženísprávné techniky operace je za hlavní příčinu možno považovat individuální variabilitu distálního uretrálního sfinkterového mecha-nismu. S invazivnějším řešením eventuálně přetrvávající inkontinence je vhodné vyčkat nejméně 12 měsíců po operaci, protožeběhem této doby dojde ke spontánnímu zlepšení u většiny pacientů (95,6 % kontinentních v našem souboru).
6611.. RREEAAKKTTIIVVIITTAA HHLLAADDKKÉÉHHOO SSVVAALLUU MMOOČČOOVVÉÉHHOO MMEECCHHÚÚRRAA PPRRII BBPPHH IINN VVIITTRROOJ. Mokrý1, J. Švihra2, G. Nosá ová1, J. Kliment2, J. Urdzik1
1Ústav farmakológie JLF UK, 2Urologická klinika JLF UK a MFN, Martin
CCiiee��:: Cie�om práce bolo zisti� reaktivitu hladkého svalu močového mechúra pacientov s benígnou hyperpláziou prostaty na kon-trakčné mediátory acetylcholín a karbachol in vitro.
MMeettooddiikkaa:: Hodnotila sa reaktivita hladkého svalu močového mechúra in vitro za použitia metodiky orgánových kúpe�ov v Krebs-Henseleitovom roztoku pri neustálej oxygenácii a udržiavaní telesnej teploty. Peroperačne získaná vzorka z �udského detrusoraôsmich pacientov s diagnózou benígnej hyperplázie prostaty vo veku od 62 do 80 rokov bola nastrihaná na tenké prúžky - stripy. Pohodinovej adaptácii boli stripy vystavené kumulatívnym dávkam acetylcholínu a karbacholu (10–8 až 10–5 mol/l), pričom sa za pomo-ci tenzometrov merala sila kontrakcie, ktorá bola zapisovaná súradnicovým zapisovačom.
VVýýsslleeddkkyy:: Po pridaní kumulatívnych dávok acetylcholínu a karbacholu do orgánových kúpe�ov bola pozorovaná postupne sazvyšujúcu kontrakčná odpove stripov hladkej svaloviny. Porovnaním odpovede stripov z �udského močového mechúra na podanieacetylcholínu a karbacholu sa zistila signifikantne vyššia kontrakčná odpove na karbachol pri koncentráciách 10–6 a 10–5 mol/l(p<0,01).
DDiisskkuussiiaa:: Výraznejšia kontrakčná odpove na karbachol v porovnaní s acetylcholínom je zrejme dôsledkom vyššej afinity karba-cholu k fosfolipáze C zodpovednej za mediáciu kontrakčnej odpovede v hladkom svale. Z farmakokinetického h�adiska je karbacholna rozdiel od acetylcholínu rezistentný na štiepenie cholínesterázou.
ZZáávveerryy:: Autori zistili, že u pacientov s benígnou hyperpláziou prostaty je karbachol silnejší konstriktor stripov z �udského močového mechúra ako acetylcholín. Obdobný nález bol potvrdený aj v predchádzajúcich pokusoch na močovom mechúrezdravých morčiat.
Táto práca bola podporená Grantom Univerzity Komenského č. 30/2002/UK.
6622.. VVÝÝVVOOJJ SSYYNNDDRROOMMUU CCHHRROONNIICCKKÉÉ PPÁÁNNEEVVNNÍÍ BBOOLLEESSTTIIUU IINNTTEERRSSTTIICCIIÁÁLLNNÍÍ CCYYSSTTIITTIIDDYY VV ZZÁÁVVIISSLLOOSSTTII NNAA HHIISSTTOOLLOOGGIICCKKÉÉMMNNÁÁLLEEZZUU AA TTYYPPUU LLÉÉČČBBYYL. Zámečník1, T. Hanuš1,2, C. Povýšil31Urologická klinika VFN a 1. LF UK, Praha2Katedra urologie IPVZ, Praha3Ústav patologie VFN a 1. LF UK, Praha
CCííll:: Intersticiální cystitida (IC) je chronické zánětlivé (nebakteriální) onemocnění postihující stěnu močového měchýře histologickými a morfologickými změnami, které vyvolávají syndrom chronické pánevní bolesti. Cílem práce je sledování možné závislosti příznaků nazvolené léčbě a histologickém nálezu.
MMeettooddaa:: Soubor obsahuje 112 pacientek ve věkovém rozmezí 15 – 87 let (průměr 47,5 roku) vyšetřených od ledna 1997 do koncebřezna 2002 s pánevními bolestmi a podezřením na IC. U 84 pacientek (75 %) byla na základě hodnocení klinického a histologickéhonálezu diagnostikována IC. K objektivizaci subjektivních příznaků byl použit sestavený Dotazník bolesti. Typ terapie byl zvolen na zák-ladě klinické diagnózy: subjektivní obtíže (Dotazník bolesti), urodynamické vyšetření, endoskopický nález v měchýři (glomerulace) pohydrodistenzi a histologické vyšetření. Pacientky byly rozděleny do 3 terapeutických skupin. Léčba byla u všech (84 pacientek) zahá-
jena perorální terapií, pacientky se „středním“ stupněm obtíží byly léčeny intravezikální terapií, „těžké“ formy byly řešeny chirurgicky.Hodnocení úspěšnosti léčby probíhalo na základě výše uvedených kritérií.
VVýýsslleeddkkyy:: Farmakoterapie byla úspěšná u 38 pacientek (45 % ze všech), na intravezikální léčbu dobře zareagovalo 26 ze 36 pacien-tek (72 %) a úspěšná byla chirurgická léčba u všech 20 takto léčených pacientek. Nepotvrdili jsme závislost mezi tíží klinických obtížía histopatologickým nálezem ani mezi nálezem histologickým a endoskopickým.
ZZáávvěěrr:: Diagnóza a léčba intersticiální cystitidy se opírá hlavně o klinický nález. Biopsii měchýře u pacientek s pánevními bolestmilze využít převážně k vyloučení jiné patologie.
6633.. PPRREEVVAALLEENNCCIIAA EERREEKKTTIILLNNÝÝCCHH PPOORRÚÚCCHH UU PPAACCIIEENNTTOOVV AAMMBBUULLAANNTTNNEE VVYYŠŠEETTRROOVVAANNÝÝCCHH PPRREE IINNÉÉ OOCCHHOORREENNIIAA AAKKOO EERREEKKTTIILLNNAA DDYYSSFFUUNNKKCCIIAAJ. Štefančík, V. Novotný, B. Trebatický, J. BrezaUrologická klinika LFUK, FNsP akad. L. Dérera, Bratislava
CCiiee�� pprrááccee:: Štúdium prevalencie erektilnej dysfunkcie (ED) u pacientov ambulantne vyšetrovaných a liečených pre ochorenia inéako ED praktickými lekármi, diabetológmi a kardiológmi.
MMaatteerriiááll aa mmeettóóddyy:: Na štúdii sa podielalo 120 praktických lekárov (A), diabetológov a kardiológov (B), ktorým pacienti poskytli údaje o kva-lite a poruchách erektilnej funkcie (EF), a to vyplnením dotazníka IIEF-5 (International Index of Erectile Function). Každá odpove mala určitýpočet bodov. Závažnos� ED sa klasifikovala súčtom bodov (skóre erekcie), rozlišujúc závažnú (úplnú) poruchu erekcie (skóre < 10), strednezávažnú (10 – 15) a miernu poruchu erekcie (skóre 16 – 20). Pacienti, u ktorých skóre erekcie bolo 21 – 25, neudávali poruchy EF penisu.
VVýýsslleeddkkyy:: Štúdie A sa zúčastnilo 1 720 mužov v priemernom veku 52 rokov, ktorí boli vyšetrovaní pre diabetes mellitus (DM)(403 pacientov), hypertenziu a jej komplikácie (1 008 pacientov) a ICHS (279 pacientov). Pre depresiu sa liečilo 118 z nich. Strednezávažná a závažná forma ED sa zistila u 430 pacientov (25 %), ktorá bola signifikantne vyššia pri DM (44 %), u hypertonikov (28 %), priICHS (51 %) a u pacientov s depresiou (30 %). V štúdii B sa vyšetrovalo alších 628 pacientov, sledoval sa vplyv veku na prevalenciuED. Prevalencia stredne závažnej a závažnej (úplnej) ED sa zvyšovala s vekom, bola 26,9 % u mužov < 50 rokov a 73,1 % u mužov> 50 rokov. Sexuálne aktívnych bolo 64,4 % mužov < 50 rokov a 35,6 % mužov > 50 rokov.
ZZáávveerryy:: Epidemiologická štúdia medzi ambulantnými pacientami potvrdila relatívne vysokú prevalenciu porúch EF a súčasne vý-znamnú koreláciu medzi vekom, výskytom a závažnos�ou ED. Výsledky štúdie oprávňujú formulova� požiadavku, resp. odporučeniepátra� po ED ako prvom signáli možného vážneho systémového ochorenia.
6644.. CCHHLLAAMMÝÝDDIIOOVVÁÁ IINNFFEEKKCCIIAA AA MMOORRFFOOLLÓÓGGIIAA SSPPEERRMMIIÍÍM. Hrivňák1, L. Bobák2, Z. Kladeková2, A. Halagovec3, M. Iláš1
1Urologická klinika FNsP a LF UPJŠ, Košice2Združená tkanivová banka FNsP a LF UPJŠ, Košice3Dermatovenerologická klinika FNsP a LF UPJŠ, Košice
CCiiee��:: Po chlamýdiovej epididymitíde sa neplodnos� vyvíja u každého piateho muža. U mužov môžu ma� lokálne zápaly v urogenitálnejoblasti spôsobené chlamýdiami za následok zníženie pohyblivosti, počtu spermií až nekrozoospermiu. Z morfologických zmien sú najčastej-šie patológie hlavičky spermií a bičíka. Cie�om práce bolo zhodnoti� súvislos� medzi chlamýdiovou infekciou a zmenami v morfológii spermií.
MMeettooddiikkaa:: V rokoch 1998 – 2000 sme na prítomnos� Chlamydia trachomatis v urogenitálnom trakte vyšetrili metódami ELISAa imunofluorescenčne 102 mužov z neplodných manželstiev. U všetkých pacientov sme vyšetrili spermiogram pod�a manuálu WHOa morfológiu spermií sme hodnotili „striktnou metódou“.
VVýýsslleeddkkyy:: V 59 (58 %) prípadoch bol nález Chlamydia trachomatis pozitívny, 43 (42 %) mužov malo nález negatívny. Zistili smeštatisticky významnú súvislos� medzi chlamýdiovou infekciou a výskytom patológií bičíka (p = 0,03). Podobne, aj súčasný výskyt pato-lógií bičíka a hlavičky spermií bol u pacientov s chlamýdiovou infekciou na hranici štatistickej významnosti (p = 0,05).
ZZáávveerr:: Vysoký výskyt chlamýdiových infekcii u mužov s patologickým spermiogramom a štatisticky významná súvislos� medzichlamýdiovou infekciou a výskytom predovšetkým patológie bičíka poukazuje na význam vyšetrovania a liečby infekcií spôsobenýchChlamydia trachomatis u infertilných mužov.
6655.. LLÉÉČČBBAA VVAARRIIKKOOKKÉÉLLYY PPRROOGGRRÁÁDDNNÍÍ SSKKLLEERROOTTIIZZAACCÍÍI. Novák1, M. Louda1, M. Bro�ák1, H. Stefan1, P. Navrátil1, Z. Vacek2
1Urologická klinika FN a LF UK, Hradec Králové, 2Radiodiagnostická klinika FN a LF UK, Hradec Králové
CCííll:: Zhodnocení výsledků léčby varikokély prográdní sklerotizací.MMeettooddaa:: Retrográdně hodnoceny výsledky léčby varikokély, stupně I (10), II (11) a III (9), v letech 1997 – 2001 u 30 nemocných.
Průměrný věk nemocných byl 22,5 (12 – 45) let. Hmatná varikokéla byla nálezem vedoucím k indikaci sklerotizace u 13, bolesti u 11,neplodné manželství u 4 a jiné příčiny u 2 nemocných. Hodnotili jsme sonograficky potvrzené vymizení varikokély, komplikacea porovnání spermiogramů před a po chirurgickém zákroku.
VVýýsslleeddkkyy:: U 2 nemocných jsme kontraindikovali prográdní sklerotizaci pro zjištěné žilní spojky do ilických cév během vazografie. U 25 ne-mocných došlo k vymizení varikokély. U 3 (11 %) varikokéla perzistovala. V jednom případě byla řešena laparoskopicky, jednou retrográdnísklerotizací a jednou na přání nemocného nebyla prováděna další operační léčba. Recidivy neměly vztah k stupni varikokély. Nebyly vážnější
pooperační komplikace. U 6 nemocných jsme zaznamenali přechodné, do 2 měsíců mizející otoky (3) a bolesti (3) v místě operační rány.Nepozorovali jsme hydrokélu. U 5 operovaných jsme porovnali před a pooperační spermiogram. Absolutní počet spermií se neměnil (před prům.99 mil. a po 81 mil.). Nevýznamně vzrostla motilita spermií ve skupině A+B (v průměru z 46 % před na 57 % po operaci) a zlepšila se propulzivita.
ZZáávvěěrryy:: Metoda nezatěžuje nemocné. Je ekonomicky nenáročná. Nepozorovali jsme závažnějších komplikací. Má obdobnou úspěšnostjako jiné operační techniky u varikokély. Persistenci lze operovat v nezměněném terénu laparoskopicky, nebo řešit retrográdní sklerotizací.
6666.. ČČAASSOOVVÁÁ ZZÁÁVVIISSLLOOSSTT ZZMMĚĚNN SSPPEERRMMIIOOGGRRAAMMUU PPAARRTTNNEERRAA AA DDOOSSAAŽEENNÍÍ GGRRAAVVIIDDIITTYY PPAARRTTNNEERRKKYY PPOO MMIIKKRROOCCHHIIRRUURRGGIICCKKÉÉ VVAARRIIKKOOKKEELLEEKKTTOOMMIIIIM. Turjanica, D. Pacík, M. NussirUrologická klinika FN, Brno
CCííll:: Mikrochirurgická varikokelektomie (MVE) představuje standardní metodu léčby varikokély indikované k řešení. Autoři ve svépráci analyzovali časový průběh změn spermiogramu a dosažených těhotenství po MVE provedené u infertilních pacientů ve snazezjistit, v jakém časovém horizontu po operaci dochází nejčastěji ke zlepšení spermiogramu a k eventuálnímu dosažení těhotenství.
MMaatteerriiááll aa mmeettooddiikkaa:: V období od dubna 1998 do konce března 2002 bylo na urologické klinice FN Brno provedeno u 175 pacientůcelkem 200 MVE. K datu zpracování studie bylo teoreticky možné hodnotit změny spermiogramu a event. dosažení těhotenství u 98infertilních pacientů, kteří měli ke konci dubna 2002 dobu sledování minimálně 12 měsíců. Doporučené kontroly však absolvovalopouze 68 pacientů. Pro potřeby této práce pak bylo dále odečteno 13 pacientů s předoperační azoospermií. Hodnocení tedy byloprovedeno u 55 infertilních pacientů (100 %). Data byla získána retrospektivní analýzou.
VVýýsslleeddkkyy:: Po 12 měsících bylo gravidity dosaženo u 9 pacientů (16 %), úplné normalizace spermiogramu u 12 pacientů (22 %), zlep-šení spermiogramu alespoň v jednom parametru u 45 pacientů (81 %) a u 10 pacientů (19 %) ke zlepšení spermiogramu nedošlo. Po3, 6, 9 a 12 měsících bylo gravidity celkem dosaženo u 1, 3, 6 a 9 pacientů. Úplné normalizace spermiogramu bylo ve stejných časovýchintervalech postupně dosaženo u 0, 3, 9 a 12 pacientů, zlepšení spermiogramu alespoň v jednom parametru u 6, 20, 41 a 45 pacientů.
ZZáávvěěrr:: Autoři považují MVE za vysoce účinnou a šetrnou metodou operačního řešení varikokély u infertilních pacientů V prezen-tovaném souboru docházelo ke zlepšení spermiogramu a dosaženým těhotenstvím nejčastěji mezi 6. až 9. měsícem po operaci.O tomto časovém horizontu by měli být pacienti před operací informováni. Nedojde-li ke zlepšení spermiogramu a dosažení těhotentsvíani 12 měsíců po operaci, pravděpodobně není vhodné dále nevyčkávat a je třeba obrátit se na metody asistované reprodukce.
6677.. VVÝÝZZNNAAMM UUSSGG DDOOPPPPLLEERROOVVSSKKÉÉHHOO VVYYŠŠEETTŘŘEENNÍÍ PPEENNIISSUU PPRROO DDIIAAGGNNOOSSTTIIKKUU AA TTEERRAAPPIIII EERREEKKTTIILLNNÍÍ DDYYSSFFUUNNKKCCEE -- VVLLAASSTTNNÍÍ ZZKKUUŠŠEENNOOSSTTII A. Horák, P. Štverák1
Urologické oddělení FNsP, Ostrava-Poruba1Interní klinika FNsP, Ostrava-Poruba
CCííll:: Zhodnocení průtokových parametrů v penilních cévách ve vztahu k etiopatogenetickým faktorům a stanovení účelného způ-sobu terapie erektilní dysfunkce.
MMeettooddaa:: V letech 1998 – 2002 bylo vyšetřeno 55 pacientů ve věku 19 – 80 let po intrakavernózní aplikací 1 ml Karonu. Byla prove-dena frekvenční dopplerovská analýza, barevné dopplerovské mapování penilních tepen a zhodnocení zdravotního stavu pacienta.Dle průtokových parametrů byli pacienti rozděleni do několika základních skupin. A - pacienti s normálními průtokovými parametry,B - pacienti s hraniční arteriální perfuzí, C - pacienti s nedostatečnou arteriální perfuzí, D - pacienti s žilním únikem, E - pacienti s ne-dostatečnou arteriální perfuzí i žilním únikem.
VVýýsslleeddkkyy:: Ve skupině A (n = 13) převažovala věková kategorie 50 – 59 let (31 %), ale relativně četná byla i věková kategorie20 – 29 let (23 %). Žádný ze sledovaných faktorů nepřevažoval a v terapii dominovaly perorální preparáty (54 %). Ve skupině B (n = 12)dominovala věková kategorie 40 – 49 a vyšší (84 %). U této skupiny nepřevažoval žádný rizikový faktor. V terapii převažovaly intra-kavernózní preparáty (60 %). Ve skupině C (n = 11) se vyskytovali pacienti nad 50 let, v anamnéze je častější výskytu arteriální hyper-tenze (72 %) a onemocnění prostaty (45 %). Terapie byla převážně intrakavernózní (55 %). Ve skupině D (n = 17) je věkové zastoupenípacientů rovnoměrné s maximem ve skupině 50 – 59 let (41 %). Velmi často se vyskytoval diabetes mellitus (42 %) a onemocněníprostaty (35 %). V terapii se rovnoměrně uplatnily perorální i intrakavernózní preparáty s turniketem. Skupina E (n = 2) nebyla hodnocena.
ZZáávvěěrr:: Ultrazvukové dopplerovské vyšetření penisu je nedílnou součástí vyšetření u pacienta s erektilní dysfunkcí a může véstk volbě účelného způsobu terapie.
6688.. MMEEDDIIKKAAMMEENNTTÓÓZZNNÍÍ LLÉÉČČBBAA EERREEKKTTIILLNNÍÍ DDYYSSFFUUNNKKCCEE UU PPAACCIIEENNTTŮŮ SS RROOZZTTRROOUUŠŠEENNOOUU SSKKLLEERRÓÓZZOOUUL. Zámečník1, K. Novák1, V. Soukup1, E. Havrdová2, D. Horáková2
1Urologická klinika VFN a 1. LF UK, Praha2Neurologická klinika VFN a 1. LF UK, Praha
CCííll:: Roztroušená skleróza (RS) postihuje především pacienty mladšího a středního věku, proto má erektilní dysfunkce (ED), spojenás RS, významný vliv na kvalitu života pacientů. Až u 90 % mužů s RS ovlivňuje sexuální funkci. Cílem práce bylo zhodnocení a tera-peutické možnosti ED u těchto pacientů.
MMeettooddaa:: Soubor zahrnuje celkem 52 pacientů andrologicky vyšetřených a léčených v období od ledna 1998 do dubna 2002. EDbyla na základě vyšetření (anamnéza, dotazník IIEF-5, objektivní a laboratorní vyšetření) stanovena u 40 pacientů (77 %) - průměrný
věk těchto pacientů byl 36,5 roku (23 – 55 let) - průměrné trvání RS 6,5 roku. Z celkového počtu 40 pacientů s ED požadovalo řešenía léčbu 36 pacientů. Terapeutické intervence zahrnovaly: 1) perorální léčbu (sildenafil 20 pac., směs yohimbin + kofein + papaverin 4 pac.,apomorfin - 1 pac., testosteron - 5 pac.), 2) intrakavernózní léčbu (PGE1 - 4 pac., papaverin - 1 pac.), 3) nitráty ve spreji - 1 pac. Efektbyl hodnocen pomocí dotazníku IIEF-5 a škálou kvality života.
VVýýsslleeddkkyy:: U všech pacientů došlo ke zlepšení erektilní funkce a kvality sexuálního života. Farmakoterapie sildenafilem byla úspěš-ná u 18 pacientů (90 %), 100% úspěšnost měla léčba PGE1. U 38 pacientů jsem zjistili při vyšetření hormonálních hladin k věkuvztaženou hypotestosteronemii a u 5 pacientů s klinicky symptomatickou hypotestosteronemií byla dostatečná léčba suplementacítesto-steronu. Nezaznamenali jsme žádné významné nežádoucí účinky během léčby.
ZZáávvěěrr:: ED významně ovlivňuje kvalitu života pacientů s RS. Po vyšetření lze ED u těchto pacientů řešit. Lékem první volby, s vel-kou mírou úspěšnosti, se jeví sildenafil. S léčbou apomorfinem nemáme dostatečné zkušenosti. Lékem druhé volby může býtintrakavernózní aplikace vazoaktivních látek.
6699.. FFRRAAKKTTUURRAA PPEENNIISSUUP. Hanek, L. Hyršl, L. JarolímUrologická klinika, 2. LF UK a FN Motol, Praha
CCííll:: Fraktura penisu je relativně vzácné poranění, se kterým se ani urolog nesetkává příliš často. Může proto vyvolat rozpaky nadsprávnou taktikou a technikou ošetření. Ačkoliv bylo publikováno velké množství často komplikovaných vyšetřovacích metod, nenídiagnóza fraktury penisu obtížná.
MMeettooddaa:: Naše zkušenosti vycházejí z 9 případů fraktury penisu léčených na naší klinice v průběhu let 1984 až 2001. U 2 nemocných bylasoučasně poraněna uretra. Za správný léčebný postup považujeme neprodlenou operační revizi, odstranění hematomu a suturu roztrženétuniky. Tento postup má velmi dobré výsledky i v případě, že od poranění uplynul delší časový interval. K revizi korpusu penisu je třeba pocirkulární subglandulární incizi uvolnit kůži penisu v celém rozsahu a stáhnout ji ke kořeni penisu. V případě léze blízko kořene penisu seještě inciduje kůže v rafe skrota v penoskrotálním ohbí a celý korpus penisu se incizí vyluxuje. Při revizi se hledá nejen defekt v tunice, alei případné poranění uretry. Defekt tuniky se sešije vstřebatelným materiálem, poraněná uretra se šije ve dvou vrstvách.
VVýýsslleeddkkyy:: Nepozorovali jsme pooperační deviaci penisu u 6 nemocných operovaných do 3 hodin po ruptuře. 2 nemocní, kteří sedostavili k ošetření 8 až 12 hodin po traumatu, se zhojili s laterální deviací 5 stupňů na stranu léze. Sutura ruptury uretry u 1 pacien-ta se zhojila bez striktury.
ZZáávvěěrryy:: Ošetření fraktury penisu dle popsaných zásad vede k velmi dobrému kosmetickému efektu a zachování erektilní funkce.Konzervativní postup nelze doporučit ani u poranění malého rozsahu. Deformity penisu, bolestivou erekci, erektilní dysfunkci nebostrikturu uretry může mít až 52 % nemocných léčených konzervativně proti 10 % nemocných léčených operačně.
7700.. HHLLAADDIINNYY AANNDDRROOGGEENNŮŮ AA JJEEJJIICCHH VVZZTTAAHH KK SSEEXXUUÁÁLLNNÍÍ AAKKTTIIVVIITTĚĚ UU MMUUŽŮŮ VVEE VVYYŠŠŠŠÍÍCCHH ŽIIVVOOTTNNÍÍCCHH DDEEKKÁÁDDÁÁCCHHM. Hanuš1, M. Matoušková1, L. Stárka2, M. Hill21Urocentrum, Praha 2Endokrinologický ústav, Praha
CCííll:: Soubor symptomů, které jsou považovány za důsledek androgenní deficience, je označován jako PADAM syndrom. Dosud nejsouk dispozici standardy hormonálních hladin vyšších životních dekád u mužů, které jsou důležité pro správnou diagnostiku i léčbu. V odbornéliteratuře jsou doporučovány některé dotazníky, které mají umožnit orientační detekcí změn hormonálních hladin verbální formou.
SSoouubboorr aa mmeettooddiikkaa:: V souboru 219 mužů ve věkovém rozpětí <50;90> jsme vyšetřovali tyto hormonální hladiny: testosteron (T),volný testosteron (fT), dihydrotestosteron (DHT), androstenedion (A-dion), epitestosteron (epiT), dehydroepiandrosteron (DHEA), dehy-droepiandrosteronsulfát (DHEAS), izomery 7 a,b-OH-DHEA, SHBG, FSH, LH a prolaktin. Dále jsme použili dotazník University Saint Louis,který bývá považován za přínosný z hlediska detekce hypogonadismu. Porovnali jsme diagnostikované hodnoty s odpově mi naotázky dotazníku.
VVýýsslleeddkkyy:: Výsledky regresní analýzy námi nalezených hodnost lze shrnout do 3 trendů:1) v průběhu stárnutí zůstávaly nezměněny hodnoty T, DHT, prolaktinu, A-dionu, epiT2) vzestupnou tendenci jsme nalezli u FSH, LH, SHBG, fT3) sestupné hodnoty jsme prokázali u DHEA, DHEAS, 7 a,b-OH-DHEANenalezli jsme významný korelát mezi hladinami androgenů a odpově mi na dotazník Saint Louis.ZZáávvěěrr:: Na rozdíl od větší části literatury, ale např. v souladu se studií Rancho Bernardo Study (E. Barrett-Connor et al, J Clin Endocrin
Metab 1999; 84: 3681-5) jsme nenalezli změny hladin T a DHT v závislosti na věku. Použití dotazníku, bez paralelního doplnění infor-mací, nám neposkytlo validní představu možného hypogonadismu u pacienta, ani o jeho sexuálním životě.
7711.. IINNTTRRAAKKAAVVEERRNNÓÓZZNNÍÍ AAPPLLIIKKAACCEE PPRROOSSTTAAGGLLAANNDDIINNUU EE11 VV LLÉÉČČBBĚĚ EERREEKKTTIILLNNÍÍ DDYYSSFFUUNNKKCCEE PPOO RRAADDIIKKÁÁLLNNÍÍ PPRROOSSTTAATTEEKKTTOOMMIIII J. Heráček, M. Lukeš, J. Kuncová, R. Zachoval, M. Záleský, M. UrbanUrologická klinika FNKV a 3. LF UK, Praha
CCííll:: Posouzení dvou protokolů léčby erektilní dysfunkce po radikální prostatektomii pomocí intrakavernózní aplikace prostaglan-dinu E1 (PG).
MMeettooddaa:: 26 předoperačně sexuálně aktivních mužů ve věku 47 – 71 let (průměrný věk 55 let) s předoperační hodnotou PSA2,4 – 33 ng/ml (průměr 9,1 ng/ml), radikální prostatektomie s nálezem lokalizovaného karcinomu u 15 mužů (58 %) a lokálně pokro-čilého karcinomu u 11 mužů (42 %). Schéma intrakavernózní aplikace PG: skupina A (13 pacientů) - předoperačně 1x týdně po dobu3 týdnů, pooperačně 3x týdně po dobu 3 měsíců, skupina B (13 pacientů) - pooperačně 2x týdně po dobu 3 měsíců. Sledována erek-tilní funkce dle IIEF, průměrná dávka PG dostačující k pohlavnímu styku, komplikace a celková spokojenost s léčbou.
VVýýsslleeddkkyy:: Skupina A vs. B: předoperační IIEF (20,4 vs. 18,8), pooperační IIEF (15,6 vs. 10,8), pooperační průměrná dávka PG dostaču-jící k pohlavního styku (9,5 vs. 14,5 m g). Nezaznamenali jsme vážnější komplikace, žádný z pacientů nepozoroval pooperační návratspontánních erekcí.
ZZáávvěěrr:: Předoperační aplikace a následná včasná rehabilitace erekce pomocí intrakavernózní terapie PG E1 vede ke zlepšení celkovéerektilní funkce, výraznému snížení průměrné dávky dostačující k pohlavního styku a vyšší spokojenosti s léčbou.
7722.. LLIIEEČČBBAA EERREEKKTTIILLNNEEJJ DDYYSSFFUUNNKKCCIIEE EEXXTTRRAAKKTTOOMM ZZ PPIINNUUSS MMAARRIITTIIMMAA ((PPYYCCNNOOGGEENNOOLL®®)) -- PPIILLOOTTNNÁÁ ŠŠTTÚÚDDIIAAB. Trebatický1, V. Novotný1, I. Žitňanová2, J. Breza1, Z. Ďuračková2
1Urologická klinika LF UK, FNsP akad. L. Dérera2Ústav lekárskej chémie, biochémie a klinickej biochémie LF UK, Bratislava
CCiieellee:: Cie�om štúdie je zisti� možnos� liečby erektilnej dysfunkcie, stanovenie hladiny produktov oxidačného stresu a možnosti jejovplyvnenia a zmenu parametrov lipidového metabolizmu použitím extraktu z prímorskej borovice Pinus maritima (Pycnogenol).
MMaatteerriiááll aa mmeettóóddyy:: Monocentrická, randomizovaná, placebom kontrolovaná štúdia prebieha od 5/2001. Do štúdie sa doterazzaradilo 18 pacientov s erektilnou dysfunkciou (IIEF-5 skóre ‹ 20 ). Do skupiny A boli náhodným výberom zaradení 10 pacienti a boloim počas 3 mesiacov perorálne podávaných 120 mg Pycnogenolu denne. Do skupiny B bolo zaradených 8 pacientov a bolo im podá-vané placebo. Sledovala sa schopnos� dosiahnu� a udrža� erekciu, ktorá sa pod�a dotazníka IIEF-5 hodnotila pri zaradení do štúdie,každý mesiac počas 3mesačnej medikácie a 1 mesiac po ukončení liečby.
VVýýsslleeddkkyy:: Po troch mesiacoch podávania Pycnogenolu došlo k signifikantnému zlepšeniu erektilnej funkcie o 33,2 % (p = 0,019).Priemerné IIEF-5 skóre pacientov skupiny A pri zaradení do štúdie bolo 12,6 (5 – 18), po 3 mesiacoch liečby 16,8 (10 – 21). Mesiac po ukončení liečby bolo IIEF-5 skóre v priemere 14,6 (8 – 20). U pacientov, ktorým bolo podávané placebo, nedošlo k signifikantné-mu zlepšeniu erektilnej funkcie. Priemerné IIEF-5 skóre pacientov skupiny B pri zaradení do štúdie bolo 10,9 (5 – 13), po 3 mesiacoch11 (5 – 15) a mesiac po ukončení podávania placeba 9,4 (5 – 14). Počas liečby neboli zaznamenané žiadne nežiadúce účinky.
ZZáávveerr:: Podávanie Pycnogenolu v dávke 120 mg/deň vedie k signifikantnému zlepšeniu sexuálnych funkcií u mužov s erektilnoudysfunkciou. Hladiny produktov oxidačného stresu a lipidové parametre budú vyhodnotené v alšom priebehu štúdie.
7733.. KKLLIINNIICCKKÉÉ SSKKÚÚSSEENNOOSSTTII SS LLIIEEČČBBOOUU MMUUŽSSKKEEJJ AANNDDRROOPPAAUUZZYY VV NNssPP TTRREENNČČÍÍNNI. Riedl, R. SokolUrologické oddelenie NsP, Trenčín
CCiiee��:: Postupné klesanie hladiny biologicky dostupného testosterónu s vekom vplýva na akceleráciu biologického starnutia muža,a tým negatívne ovplyvňuje kvalitu života, morbiditu a mortalitu starnúceho muža.
MMeettóóddaa:: V práci prezentujeme súbor 32 pacientov s klinickými a laboratórnymi prejavmi PADAM, ktorí boli liečení perorálnou for-mou testosterónu so sledovaním 2 roky.
VVýýsslleeddkkyy:: 22 pacientov sme bez komplikácií liečili hormonálnou substitučnou liečbou (Undestor). Do 14 dní došlo k normalizáciihladiny TST a k pozitívnemu efektu na celkovú výkonnos�, nespavos� a sarkopéniu. U všetkých pacientov v súbore sme zaznamenalivýrazné zlepšenie v sexuálnom i partnerskom živote.
ZZáávveerr:: Správne vedená androgénna substitučná liečba je bezpečná a prináša pozitívny vplyv pre život muža a manželské spolužitie.
7744.. NNEEIINNVVAAZZIIVVNNÍÍ DDIIAAGGNNOOSSTTIIKKAA DDYYSSFFUUNNKKCCÍÍ DDOOLLNNÍÍCCHH MMOOČČOOVVÝÝCCHH CCEESSTT UU DDĚĚTTÍÍJ. DoležalUrologické oddělení Nemocnice, České Budějovice
7755.. PPRRVVNNÍÍ ZZKKUUŠŠEENNOOSSTTII SS MMEETTOODDOOUU SSTTOOLLLLEERROOVVYY NNEESSPPEECCIIFFIICCKKÉÉ SSTTIIMMUULLAACCEE ((SSAANNSS)) UU DDĚĚTTSSKKÝÝCCHH PPAACCIIEENNTTŮŮ VV LLÉÉČČBBĚĚ ÚÚPPOORRNNÉÉ EENNUURRÉÉZZYY J. Ženíšek, J. Doležal, R. CsicselyováUrologické oddělení Nemocnice, České Budějovice
ÚÚvvoodd:: Po selhání zavedených léčebných metod u enuretiků (režimová opatření, aplikace desmopressinu, anticholinergik a použitíalarmu) zkoušeli autoři použít metodu SANS v léčbě úporné enurézy.
MMaatteerriiááll aa mmeettooddaa:: V roce 2001 bylo na urologickém oddělení v Českých Budějovicích léčeno celkem 10 dětí od 8 do 12 letmetodou SANS. Vybrány byly děti dobře spolupracující, s pomočením průměrně 4x týdně. Léčba byla prováděna sestrou, vždy jed-nou týdně, celkem 10 sezení. V polovině léčby a při jejím ukončení byl pacient kontrolován lékařem.
VVýýsslleeddkkyy:: U všech dětí došlo k podstatnému snížení frekvence nočního pomočení, 6 dětí se přestalo pomočovat zcela. Nebylyzanamenány žádné vedlejší účinky, tolerance léčby byla výborná.
ZZáávvěěrr:: První zkušenosti s léčbou úporné enurézy metodou SANS se jeví jako nadějné, nutné bude zhodnotit větší soubor s delšídobou sledování.
7766.. PPRRÍÍSSPPEEVVOOKK KK VVYYTTVVOORREENNIIUU KKOONNCCEEPPCCIIEE UURROOLLOOGGIICCKKEEJJ SSTTAARROOSSTTLLIIVVOOSSTTII DDEETTSSKKÉÉHHOO NNEEUURROOGGÉÉNNNNEEHHOO MMEECCHHÚÚRRAA L. ValanskýUrologická klinika LF UPJŠ a FNsP, Košice
CCiiee�� pprrááccee:: Získanie podkladov k vypracovaniu koncepcie urologickej starostlivosti u detí s vrodeným neurogénnym mechúrom.MMeettóóddaa:: Formou retrospektívnej štúdie bola vykonaná analýza zdravotnej dokumentácie 150 pacientov s vrodeným neurogén-
nym mechúrom. Analýza bola zameraná na identifikáciu negatívnych ukazovate�ov na diagnostický a liečebný proces akomedicínskeho tak aj organizačného charakteru na úrovni lekárov, rodičov i pacientov.
VVýýsslleeddkkyy:: Nedodržanie odporúčaných časových postupov v diagnostike (urodynamické vyš. do 3. mesiaca života) bolo zazname-nané u 90 detí (60 %), z nich 32 (36 %) absolvovalo 1. vyšetrenie až po 6. roku života (v 70. rokoch dôsledok chýbania techniky, neskôrobvykle z nedostatočnej informovanosti pediatrov). Chybné stanovenie príčiny inkontinencie urológom sa vyskytlo u polovice detí sosakrokokcygeálnou dysgenézou. Na porušení režimu liečby resp. sledovania (48 detí/32 %) sa najčastejšie podie�ali rodičia, v pubertenon-kompliantný pacient. Zriedkavým, ale opakujúcim sa problémom bola nedostatočná úroveň tímovej spolupráce s inými odbor-mi, obvzláš� v prípade interkuretných ochorení.
ZZáávveerryy:: Štúdia potvrdila, že v problematike detského neurogénneho mechúra existuje celý rad problémov medicínskeho aj organi-začného charakteru. Vytvorenie jednotnej koncepcie urologickej starostlivosti je preto nanajvýš aktuálne. Častý výskyt iných vrodenýchmalformácií u takto postihnutých detí súčasne znamená potrebu vytvorenia koncepcie, ktorá bude ma� multidisciplinárny charakter.
1Urologická klinika VFN a 1. LF UK, Praha2Katedra urologie a Subkatedra dětské urologie, IPVZ Praha
MMeettooddaa:: Indikace pro použití gastrocystoplastiky je i v současnosti kontroverzní záležitostí. Hlavní komplikací zůstává hematurie-dysurie syndrom, a tak je gastrocystoplastika doporučována pacientům v renální insuficienci a s nonsenzitivní močovou trubicí. Navícje gastrická augmentace spojena s menším poklesem intravezikálních tlaků v porovnání s ileální augmentací. Cystoplastika s použitímileálního segmentu tedy vede k dosažení lepších urodynamických parametrů za cenu určitého zhoršení renálních funkcí. Ileogastrickýsegment může neutralizovat nevýhody, které vznikají při použití izolovaných segmentů.
Referujeme případ čtrnáctiletého chlapce po primární rekonstrukci močového měchýře při exstrofii s močovou inkontinencí. Veziko-ureterální reflux do funkčně solitární pravé ledviny při intravezikálních tlacích (IVP) 25 cm H2O. Maximální IVP do 60 cm H2O při plnící cys-tometrii při kapacitě 160 ml. IVP v průběhu neúspěšného pokusu o mikci 160 cm H2O při cystometrické kapacitě močového měchýře 160 ml (maximální detruzorový tlak 115 cm H2O). Katetrizace byla technicky neproveditelná pro deformační změny zadní uretry. Hyperazo-temie (sérový kreatinin 170 mmol/l, GF 0,9 ml/s/1,73 m2, TR 0,97), dobře kompenzovaná metabolická acidoza, hyperurikemie, léčená allopu-rinolem, denní diuréza - 3 500 ml. Byla provedena transureteroureteroanastomóza s levostrannou nefrektomií a okluzí hrdla močového mě-chýře spolu s augmentací kompozitním ileogastrickým segmentem. Dále byla založena appendikovezikostomie do gastrického segmentu.
VVýýsslleeddeekk:: Pooperační průběh byl bez komplikací. PH moče 6,0; sérový kreatinin 150 mmol/l, kapacita močového měchýře450 ml, maximální IVP 20 cm H2O. Minimální únik uzavřeným hrdlem, který bude s odstupem řešen endoskopickou instilací.
ZZáávvěěrr:: Kompozitní ileogastrický segment zabezpečuje stabilizaci renálních funkcí společně s nízkotlakým velkokapacitním aug-mentovaným močovým měchýřem.
7788.. SSUURRGGEERRYY IINN IINNTTEERRSSEEXX CCHHIILLDDRREENNM. Baka - OstrovskáKlinika Urologii Dzieciecej IP - SZDWarszawa, Polska
7799.. RREEKKOONNSSTTRRUUKKČČNNÍÍ OOPPEERRAACCEE ZZEEVVNNÍÍHHOO GGEENNIITTÁÁLLUU UU DDÍÍVVEEKKP. Zerhau, J. KubátováUrologické oddělení KDCHOT FN, Brno
CCííll:: Zhodnocení dosavadních zkušeností s náhradou distální části vagíny u dívek s vrozenou poruchou kanalizace vaginální ploténkya s plastikami poševního introitu u pacientek po operaci exstrofie močového měchýře.
MMeettooddaa:: V letech 1996 – 2001 bylo operováno 13 dívek ve věku 3 – 20 let. 6 pacientek s adrenogenitálním syndromem, 2 se syn-dromem testikulární feminizace, 3 po plastice exstrofie močového měchýře a 2 s labiální fúzí a deviací uretry. Byla provedena vagino-plastika (2x vysoká, 3x střední, 3x nízká), plastika introitu s ventrální transpozicí uretry (2x), klitoridoplastika (3x) a plastika exstrofic-kého introitu (3x).
VVýýsslleeddkkyy:: Všechny pacientky se zhojily bez závažných komplikací, 1x došlo k vytvoření distální uretrovaginální píštěle, 1x k přechod-né iontové dysbalanci. Všechny dívky jsou kontinentní, senzitivita nebyla narušena, kosmetický i funkční efekt hodnotí jako velmi dobrý.
ZZáávvěěrr:: U pacientek uvedeného souboru se dobře osvědčila náhrada distální části vaginy tkání perinea s posunem kůže velkýchlabií. Autoři zdůrazňují nutnost uchování nervových struktur při úpravě maskulinizovaného genitálu u dívek.
8800.. AANNAALLYYSSIISS OOFF AA MMUUTTAANNTT AANNDDRROOGGEENN RREECCEEPPTTOORR OOFFFFEERRSS AA TTRREEAATTMMEENNTT MMOODDAALLIITTYY IINN AA PPAATTIIEENNTT WWIITTHH PPAARRTTIIAALL AANNDDRROOGGEENNIINNSSEENNSSIIVVIITTYY SSYYNNDDRROOMMEECh. Radmayr, J. Oswald, G. BartschDepartment of Urology, University of Innsbruck, Austria
OObbjjeeccttiivveess:: In male pseudohermaphroditism patients we have detected androgen receptor (AR) gene mutations as the under-lying molecular defect. The properties of these mutant receptors regarding hormone-binding and transactivation were characterized.In a newborn patient with partial androgen insensivity syndrome (AIS), caused by a AR gene point mutation, the functional analysisof the mutated AR offers a possible treatment modality.
MMeetthhooddss:: Specific binding of dihydrotestosterone (DHT) in the patient�s genital skin fibroblasts, thermostability, and 5a-reductase activi-ty were evaluated. Furthermore an AR gene mutation was detected by direct sequencing. The ability of the mutant receptor to activateandrogen responsive elements in the DNA was determined by recreating an AR expresion vector and contransfection experiments.
RReessuullttss:: The newborn patient with partial AIS showed a qualitative and quantitative binding defect. A point mutation in the ligand binding domain was identified as the underlying caase. Transactivation assays demonstrated that increasing androgen con-centrations can restore the mutated receptor�s function completely. Therefore the patient received androgen stimulation whichresulted in good growth of his external genitalia and underwent surgical correction in the male direction.
CCoonncclluussiioonnss:: Diagnosis and therapy in affected patients will be improved identifying the molecular mechanism that cause the various forms of sex ambiguity. Exact characterization of AR activation and function may offer a possible treatment modality in AISpatients. Our results led to a surgical corretion of a newborn AIS patient in the male direction.
8811.. VVIIDDEEOO--AASSSSIISSTTEEDD GGOONNAADDEECCTTOOMMYY IINN CCHHIILLDDRREENN WWIITTHH DDYYSSGGEENNEETTIICC GGOONNAADDSS AANNDD RRIISSKK FFOORR MMAALLIIGGNNAANNCCYYR. B. Tröbs1, A. Bühlingen1, A. Limbach2, W. Hoepffner2, E. Keller2, A. Schütz3
1Klinik und Poliklinik für Kinderchirurgie2Universitätsklinik und Poliklinik für Kinder- und Jugendliche3Institut für Pathologie, Universitätsklinikum Leipzig AöR
IInnttrroodduuccttiioonn:: The risk for maligant transformation of dysgenetic gonads containing Y chromosomes occurs in approximately 30 %of untreated cases. A video-assisted procedure for exploration and removal of these gonads was establihed in our institution.
MMeetthhooddss:: Between 1996 and Mart 2002 laparoscopic assisted gonadectomy was performed in 10 children and adolescentsbetween 1.5 and 20 years of age with Turner-Syndrome (45,X with translocation of parts of the short arm of the Y chromosome),mixed gonadal dysgenesia (45,X/46,XY), as well as male pseudohermaphroditism (46,XY). In 2 patients the laparoscopic procedurewas followed by inguinal exploration. The removed gonads were examined histologically and immonohistologically.
RReessuullttss:: A dysgerminoma or gonadoblastoma (each one pT1y) was observed in 2 of 4 girls with Turner-Syndrome at 5 and 10 yearsof age. 3 of 7 patients with male pseudohermaphroditism had gonads containing gonadoblastomas (2), dysgerminomas (2), and matureteratoma (1) in different combinations and stages (pT1a, Pt1b).
CCoonncclluussiioonn:: Video-assisted gonadectomy under laparoscopic view is a safe and quickly perfomed procedure. Maligant transfor-mation of parts of the removed gonads can be expected and requires a meticulous histological investigation of the specimens. Ininfants and children with dysgenetic gonads, the majority of gonadoblastomas and dygerminomas is non-invasive.
8822.. HHIISSTTOORRIIEE DDĚĚTTSSKKÉÉ UURROOLLOOGGIIEE VV ČČRRR. KočvaraUrologická klinika VFN a 1. LF UK, Praha
1Urologické oddělení ÚVN, Praha2Onkologické oddělení ÚVN, Praha
CCííll:: Zlepšení diagnostických možností a zdokonalení endoskopické techniky při léčbě a sledování nemocných s povrchovýmiuroteliálními nádory v horních močových cestách navodilo otázku, zda je možné analogicky jako u obdobných tumorů močovéhoměchýře doporučit primární endoskopickou léčbu.
MMaatteerriiááll aa mmeettooddiikkaa:: V retrospektivní studii (doba sledování 6 měsíců až 8 let) hodnotíme výsledky primární endoskopické léčby u 29 nemocných s povrchovými uroteliálními nádory v horních močových cestách. 5 nemocných mělo solitární ledvinu, 7 nedostatečněfungující druhostrannou ledvinu, 4 nebyli únosní pro otevřenou operaci a 13 nemocných mělo zdravou druhostrannou ledvinu. 15x bylnádor lokalizován v močovodu, 12krát v kalichopánvičkovém systému, 2krát v pánvičce i v močovodu. Ureteroskopicky bylo léčeno 21 nemocných, u kterých byla provedena 10x endoresekce HF proudem a 11x laserová ablace, nebo resekce tumoru. Perkutánně jsmeléčili 8 nemocných, 6x endoresekcí HF proudem a 2x holmiovým laserem. Pooperační sledování zahrnuje kontrolní endoskopii při extrak-ci stentu, cystoskopii, ureterorenoskopii, cytologii moče, UBC a 1xt za rok oboustrannou virtuální renoureteroskopii.
VVýýsslleeddkkyy:: 58,6 % nemocných je po endoskopické léčbě bez recidivy nádoru. U nádorů močovodu je bez recidivy 75 % nemoc-ných, u nádorů kalichopánvičkového systému 33 %. Počet recidiv u nádorů do 15 mm velikosti je 17 %, u nádorů větších než 30 mma mnohočetných 80 %. V závislosti na gradingu G1,G2,G3 je procento recidiv 12,5 %, 66 % a 80 %. Žádná z recidiv neměla horší grading než primární nádor. U 4 nemocných jsme indikovali nefroureterektomii, která 3x prokázala perzistující nádor.
ZZáávvěěrr:: Primární endoskopická léčba je bezpečnou a efektivní technikou u nemocných s povrchovým solitárním uroteliálnímnádorem do velikosti 15 mm a G1 i v případě, kdy mají normální druhostrannou ledvinu. Nádory větší než 30 mm, mnohočetné, G2 a G3 jsou indikovány k endoskopické léčbě jen u nemocných, kde nefroureterektomie není možná. Podmínkou je nutná plná infor-movanost o riziku této léčby a dobrá spolupráce v pooperačním sledování.
8844.. ZZHHOODDNNOOCCEENNÍÍ SSOOUUBBOORRUU 4433 NNEEMMOOCCNNÝÝCCHH OOPPEERROOVVAANNÝÝCCHH PPRROO PPAAPPIILLOOKKAARRCCIINNOOMM HHOORRNNÍÍCCHH MMOOČČOOVVÝÝCCHH CCEESSTT ((HHMMCC))J. Sedláček, L. Šafařík, J. Schánilec, J. Dvořáček, J. Novák, T. HanušUrologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha
CCííll:: Zhodnocení souboru 43 pacientů operovaných pro papilární karcinom HMC za období 1995 – 2001 na našem pracovišti.MMeettooddaa:: Soubor: 25 žen a 18 mužů, kterým byl diagnostikován nádor HMC; sledované parametry: věk pacientů, pilotní příznak,
doba od první epizody příznaku k operaci, staging a grading nádoru, přežívání nemocných, adjuvantní terapie, rizikové faktory.Jednotlivé parametry byly vyhodnoceny pomocí párového Studentova t-testu.
VVýýsslleeddkkyy:: Prům. věk nemocných byl 65,8 roku, pilotním příznakem byla ve většině případů (48,8 %) makroskopická hematurie,méně často bylo onemocnění diagnostikováno v rámci dispenzárního vyšetření při papilokarcinomu močového měchýře (18,6 %) a s téměř stejnou četností byly pilotním příznakem bolesti v bedrech (16,3 %). Doba od prvních příznaků k operaci byla prům. 4,1 měsíce.Více než v polovině případů se jednalo o invazivní nádor (60,5 %), tj. pT2 a více, přesto zemřelo jen 6 nemocných (14 %). U pacientů s invazivním nádorem byla indikována chemoterapie, příp. kombinace s teleradioterapií, pouze u 5 nemocných (11,6 %) tak nebyloučiněno pro těžký celkový stav; z těchto však 4 dosud žijí. 14 pacientů bylo operováno pro nádor měchýře již před diagnózou nádoruHMC a 9 podstoupilo operaci měchýře i po nefroureterektomii. Vyšší expozici analgetik se podařilo zjistit jen u 6 pacientů, kouřenívíce než 10 cigaret po dobu více než 10 let u 17 nemocných. Samo kouření sice nezvyšovalo pravděpodobnost diagnózy papilokarci-nomu HMC, ale kuřáci měli jednoznačně horší patologický staging pT (pT2 a více, p < 0,037) a ještě signifikantněji horší grading (G2 a více, p < 0,00008).
ZZáávvěěrr:: Papilokarcinom HMC je závažné urologické onemocnění, jehož prognóza při časné diagnostice není infaustní. Kouření sicenezvyšuje incidenci tohoto onemocnění, ale zhoršuje naději na přežití a vyléčení.
8855.. NNEEOOBBVVYYKKLLÁÁ LLOOKKAALLIIZZAACCEE MMEETTAASSTTÁÁZZYY UURROOTTEELLIIÁÁLLNNÍÍHHOO KKAARRCCIINNOOMMUU LLEEDDVVIINNNNÉÉ PPÁÁNNVVIIČČKKYY VV MMYYOOKKAARRDDUUJ. Klečka1, M. Hora1, J. Droppa1, O. Hes2, Š. Hadravská2
CCííll:: Kazuistika popisuje případ neobvyklé lokalizace metastázy karcinomu ledvinné pánvičky z urotelu do myokardu.MMeettooddaa:: J. J., 60letý pacient, byl odeslán na ambulanci urologické kliniky FN v Plzni praktickým lékařem pro bolesti v pravém
podžebří a levé bederní krajině, úbytek hmotnosti (12 kg během dvou měsíců). Na CT retroperitonea byl prokázán starší hematom v retroperitoneu a mnohočetné uzliny s centrální nekrózou, hydronefróza vlevo s objemnou odlitkovou nefrolitiázou, rozšíření levéhoureteru, vyplněného koaguly. Vzhledem k výše uvedeným nálezům spolu se zvýšenými zánětlivými parametry bylo pomýšlenou pacienta na pyonefros na podkladě odlitkové nefrolitiázy se zánětlivě zvětšenými a nekrotickými uzlinami, diferenciálně diagnos-ticky zvažována možnost výskytu tumoru, a proto byl pacient indikován k levostranné transperitoneální nefrektomii.
VVýýsslleeddkkyy:: Peroperačně byla nalezena objemná ledvina s pyonefrosem a odlitkovou litiázou, pevně adherující hilovými struktura-mi ke zvětšeným uzlinám a aortě. Histologicky byl nález hodnocen jako hůře diferencovaný rozsáhle nekrotický, uroteliální karcinom.Stadium pT3 pN2 MX GIII.
ZZáávvěěrr:: Pooperačně se u pacienta postupně rozvíjí kardiální selhání, které vede 12. pooperační den k úmrtí pacienta. Při pitvě bylnalezen mnohočetný metastatický rozsev nejen do obvyklých lokalizací (uzliny, plíce), ale taktéž do myokardu. Autoři poukazují, žeje vhodné vědět, že karcinomy z urotelu mají i své vzácné lokalizace metastazování, které můžou býti jak součástí masivní disemi-nace nádorového onemocnění (jak prezentujeme v naší kazuistice), tak klinické projevy metastatického postižení mohou být prvýmznamením, které nás upozorní na přítomnost uroteliálního karcinomu močových cest.
8866.. KKOOMMPPLLEEXXNNÝÝ PPRREEHH��AADD VVÝÝSSKKYYTTUU NNÁÁDDOORROOVV TTEESSTTIISS NNAA SSLLOOVVEENNSSKKUUM. Cuninková1, D. Ondruš2, I. Pleško1
1Národný onkologický register SR, Národný onkologický ústav,2Urologická klinika LFUK, FNsP akad. L. Dérera, Bratislava
CCiiee�� pprrááccee:: V posledných desa�ročiach bol celosvetovo zaznamenaný vzostup incidencie nádorov testis (NT). Nedostatok aktuál-nych klinicko-epidemiologických informácií viedol k vypracovaniu celoslovenskej case control study o incidencii, rizikových faktoroch,histopatologických charakteristikách, včasnosti stanovenia správnej diagnózy a adekvátnosti liečebných postupov pri NT. Analýzainformácií bude podkladom guidelines pre diagnostiku a liečbu tejto malignity.
MMaatteerriiááll aa mmeettóóddyy:: Súbor 890 pacientov s NT diagnostikovaným v rokoch 1993 – 1997 na Slovensku sa analyzuje na základe infor-mácií získaných z chorobopisov, histologických nálezov primárneho nádoru a metastáz, dotazníkov vyplnených pacientami a ošetru-júcimi lekármi. Údaje sú spracované softwarom.
VVýýsslleeddkkyy:: Z celkového súboru malo 869 (97,6 %) pacientov histologicky overený NT. Z toho germinatívne NT tvorili 94,1 % (najčastejšieseminóm, vo veku 30 – 34 rokov). Negerminatívne NT tvorili 3,6 % (najčastejšie malígny lymfóm, vo veku 65 – 69 rokov). Tzv. odloženú orchiek-tómiu, po chemoterapii malo 2,3 % pacientov. Histologicky neverifikovaný NT malo 21 (2,4 %) chorých. Najčastejšie rizikové faktory boli:kryptorchizmus, ingvinálna hernia a úrazy testis (9 – 11 %). Oneskorenie v stanovení správnej diagnózy: priemerný čas od prvých príznakovbol 109 dní (rozpätie 1 – 767 dní). Neadekvátne liečebné postupy boli u 35 (3,9 %) pacientov, najmä dlhodobá liečba epididymitídy.
ZZáávveerryy:: Na základe výsledkov diagnostických a terapeutických postupov v súvislosti s kvalitatívnymi ukazovate�mi prežívaniapacientov je potrebné koncentrova� pacientov na pracoviská schopné zabezpeči� včasnú komplexnú diagnostickú a liečebnústarostlivos� a zlepši� zasielanie hlásení o zhubnom nádore do NOR SR.
8877.. HHIISSTTOOLLOOGGIICCKKÝÝ NNÁÁLLEEZZ AA OOBBJJEEMM RREEZZIIDDUUÁÁLLNNEEJJ MMAASSYY PPOO CCHHEEMMOOTTEERRAAPPIIII UU PPAACCIIEENNTTOOVV SS PPOOKKRROOČČIILLÝÝMM NNÁÁDDOORROOMM TTEESSTTIISSV. Novotný1, D. Ondruš1, M. Horňák1, J. Ma�oška2
1Urologická klinika LFUK, FNsP akad. L. Dérera,2Odd. patológie, Onkologický ústav sv. Alžbety, Bratislava
CCiieellee:: Cie�om práce bolo zisti� či na základe histologického nálezu primárneho nádoru testis (NT) a objemu reziduálnych metastázpo chemoterapii (CHT) pod�a CT možno predpoveda� histologický nález v reziduálnych metastázach v retroperitoneu (RP).
MMaatteerriiááll aa mmeettóóddyy:: V období 1992 – 2001 sa 187 pacientov (priemerný vek 29,4 I rokov) s NT v II.-IV. klinickom štádiu (zväčšenélymfatické uzliny v RP, resp. aj orgánové metastázy) liečilo primárnou CHT. Po ukončení CHT mali všetci pacienti normalizovanénádorové markery. Lymfadenektómiu (RPLA) pre reziduálny CT nález metastáz vyžadovalo 64 (34,2 %) pacientov. Histologický náleztkaniva pri RPLA sa koreloval s histologickým typom NT a CT rozsahom metastáz pred a po CHT.
VVýýsslleeddkkyy:: Kompletnú remisiu po samotnej CHT 123/187 (65,8 %) pacientov. RPLA vyžadovalo 64 (34,2 %) pacientov. Zo 48 pacien-tov s nálezom teratómu (T) v primárnom nádore malo pri RPLA 29 (60,4 %) zrelý T, 13 (27,1 %) fibrózu a/alebo nekrózu (F/N) tkanivaa 6 (12,5 %) vitálny nádor. Zo súboru 16 pacientov bez T v primárnom nádore malo pri RPLA 10 (62,5 %) pacientov F/N a 6 (37,5 %)zrelý T. Zo súboru 64 pacientov indikovaných na RPLA došlo po CHT k zmenšeniu nádorovej masy v RP u 45 (70,3 %) pacientov (zrelýT 42,2 %, F/N 46,7 %, vitálny nádor 11,1 %) a k zväčšeniu u 19 (29,7 %) pacientov (zrelý T 84,2 %, F/N 10,5%, vitálny nádor 5,3 %).
ZZáávveerryy:: Prítomnos� T v primárnom nádore vedie k pretrvávaniu T v reziduálnom tkanive, nako�ko T je chemorezistentný s ten-denciou rastu vplyvom CHT. Ak v primárnom nádore nie je prítomný T, možno predpoklada�, že v reziduálnej mase nebude prítom-ný vitálny nádor. Ak po CHT dôjde k zväčšeniu nádorovej masy v RP možno predpoklada�, že v reziduálnom tkanive je prítomný zrelý T.
8888.. TTUUMMOORR VVAARRLLEETTEE ZZ LLEEYYDDIIGGOOVVÝÝCCHH BBUUNNĚĚKK ((TTVVLLBB))H. Veličkinová1, O. Hes2, M. Hora1, M. Koš�ák1, P. Stránský4, M. Pěchotová3
1Urologická klinika FN, Plzeň2Šiklův patologicko-anatomický ústav, Plzeň3Radiodiagnostické oddělení FN, Plzeň4Chirurgické oddělení VN, Plzeň
CCííll:: TVLB je raritní nádor malignizující asi v 10 %. Autoři porovnávají klinické a morfologické znaky TVLB v souvislosti s biologickým chováním.MMeettooddaa:: Soubor posuzuje případy TVLB vybrané z plzeňského patologického registru. Analyzuje věk, klinické příznaky, předchozí
onemocnění varlete, palpační nález, velikost a lokalizaci tumoru, USG, CT nález, hormonální profil, hladinu markerů, histologický nález,léčbu a následnou péči.
VVýýsslleeddkkyy:: Soubor zahrnuje 5 případů TVLB. Průměrný věk byl 33,8 roku, rozmezí 30 – 40. 2 pacienti se prezentovali hmatnou rezis-tencí varlete, ve 3 případech gynekomastií. Hormonální profil byl znám u 2 pacientů (1x snížení TEST, zvýšení TSH, 1x zvýšení DHES, E2,Pg). Z nádorových markerů byl 1x zvýšen AFP. USG ukazuje hypoechogenní lézi se zvýšenou vaskularizací, 2x s nerovnými okraji.Tumor byl 3x lokalizován v levém, 2x v pravém varleti a jeho velikost se pohybovala od 1 do 3,5 cm. Tumory byly mikroskopickytvořeny objemnými eozinofilními buňkami s granulární cytoplazmou. Mitotická aktivita byla minimální, atypické mitózy se nevysky-tovaly. V 1 případě byla zjištěna suspektní invaze do lymfatických cév. Všichni pacienti byli léčeni radikální orchiektomií bez násled-né terapie. Interval sledování pacientů byl v rozmezí od 6 do130 měsíců. U žádného případu nebyly zjištěny metastázy.
ZZáávvěěrr:: TVLB se prezentuje v našem souboru častěji gynekomastií než rezistencí v šourku. Hormonální změny byly přítomny ve 40 %.V USG obraze se typicky objevuje hypoechogenní léze často spojená s hypervaskularizací. Ve sledovaném souboru se všechny tumorychovaly benigně. Definitivní prognózu je možné většinou stanovit až dle biologického chování. Histologická kritéria malignity ne vždykorelují s klinickým průběhem onemocnění.
8899.. TTAALLEERRMMAANNŮŮVV TTUUMMOORR VVAARRLLEETTEE -- KKAAZZUUIISSTTIIKKAAM. Koš�ák1, H.Veličkinová1, O. Hes2, P. Stránský3
CCííll:: Popis případu pacienta s nálezem raritního Talermanova tumoru varlete a jeho osmiletého sledování.MMeettooddaa:: Z registru pacientů, u nichž byla na naší klinice za posledních 10 let provedena radikální orchiektomie pro tumor varlete,
byl vybrán raritní nález neklasifikovatelného smíšeného germinálního a stromálního tumoru varlete - tzv. Talermanova tumoru.VVýýsslleeddkkyy:: 35letý pacient se dostavil k lékařskému vyšetření pro postupně se zvětšující nebolestivou rezistenci levého varlete.
K akceleraci růstu rezistence došlo 2 měsíce před vlastním vyšetřením pacienta. Pacient byl vyšetřen - RTG plic, USG vyšetření šourkua břicha, odběr testikulárních markerů - beta-HCG, AFP, CEA, a následně provedena levostranná radikální orchiektomie. Nález na pravémvarleti byl normální. Histologicky se jednalo neklasifikovatelný smíšený germinální a stromální tumor varlete (tzv. Talermanův tumor).Uvedený pacient je nyní osmým rokem sledován bez známek recidivy onemocnění, nebyla nutnost indikace další adjuvantní terapie.
ZZáávvěěrr:: 8leté sledování pacienta potvrdilo benigní průběh onemocnění u zatím známých ojedinělých případů nálezu tzv.Talermanova tumoru. Tumor může dosáhnou velkých rozměrů, má příznivé biologické chování a nebylo zatím popsáno metasta-zování. Léčba spočívá v radikální orchiektomii a dalším sledování pacienta. Prognóza onemocnění je dobrá.
9900.. HHEEMMOORRAAGGIICCKKÝÝ ŠŠOOKK JJAAKKOO NNÁÁSSLLEEDDEEKK SSPPOONNTTÁÁNNNNÍÍ RRUUPPTTUURRYY JJAATTEERR PPŘŘII MMEETTAASSTTAATTIICCKKÉÉMM PPOOSSTTIIŽEENNÍÍ TTUUMMOORREEMM VVAARRLLEETTEEJ. Kopecký, K. Mainer, A. Horák R. Král, T. PoslodaUrologické oddělení FNsP, Ostrava-Poruba Chirurgická klinika FNsP, Ostrava-Poruba
CCííll:: Kazuistika pojednávající o akutním stavu - hemoragickém šoku při spontánní ruptuře jater v důsledku metastatického postiženíTU varlete.
MMeettooddaa:: Kazuistika pojednávající o 19letém muži s primárním tumorem levého varlete velikosti cca 6 x 4 x 4,5 cm s 3měsíčníanamnézou - urologické vyšetření na žádost Ol. V době stanovení diagnózy difuzní metapostižení plic, jater, zvětšení retroperitoneál-ních uzlin, dilatací d.s. levé ledviny II. st. Zjištěno v rámci předoperačního vyšetření z PS plic a USG břicha. 6. 7. 2001 zajištěna drenážlevé ledviny stentem a součastně provedená tříselná kastrace. Histologicky choriokarcinom kombinovaný s jaterním germinálním tumo-rem, 7. 6. 2001 v poledních hodinách pacient se cítí slabý, je unavený spavý, 15.00 hod. výrazně bledý, tachykardický, hypotenzní, susp.hemoragický šok, rána klidná, pokles KO, USG prokazuje tekutinu - krev v břiše s maximem kolem jaterní krajiny. Pacient přeložen na jed-notku intenzivní péče ke stabilizaci a přípravě před operační revizí. 18.00 hod. operační revize dutiny břišní - zjištěno hemoperitoneums max. koagul v jaterní krajině - zde spontánní ruptura pravého jaterního laloku. Ošetřeno spolu s chirurgem - tumorem prostoupený jater-ní parenchym je velmi křehký a prakticky vylučuje naložení hemostatických stehů, taktéž infračervená koagulace a použití tkáňového le-pidla Tachocomb bez efektu. Po podvazu a. hepatica dextra krváceni uspokojivě zastaveno. Pacient je stabilizován a zhojen. S odstupemzahájená onkologická terapie s dobrou toleranci a přechodným klinickým efektem. 28. 1. 2002 přes veškerou péči umírá.
ZZáávvěěrr:: Prezentujeme „kuriózní“ případ náhle příhody břišní. Ošetření krvácení si vyžádalo dostatečné technické zázemí a přítom-nost chirurga erudovaného v chirurgii jater.
9911.. CCHHIIRRUURRGGIICCKKÁÁ LLÉÉČČBBAA NNÁÁDDOORRŮŮ NNAADDLLEEDDVVIINNA. Rovný, M. Drábek, P. Řehořek, I. ŠabackýUrologické oddělení FN u sv. Anny, Brno
CCííll:: Autoři hodnotí výsledky terapie svého souboru nemocných s nádory nadledvin. Prezentují kazuistická sdělení.MMeettooddaa:: Retrospektivně je hodnoceno 67 pacientů, operovaných v letech 1994 – 2001. Prezentována jsou specifika předoperační
přípravy, anesteziologické péče a zásady operační techniky. Je zhodnocena morbidita a mortalita pacientů i v závislosti na histolo-gickém typu tumoru.
VVýýsslleeddkkyy:: Celkem bylo provedeno 72 adrenalektomií u 67 nemocných, 5 pacientů podstoupilo oboustranný výkon. V souboru je34 žen a 33 mužů. Histologicky se jednalo o adenom kůry 28x, karcinom kůry 6x, feochromocytom 17x, cystu nadledviny 6x,myelolipom 2x, metastázu karcinomu ledviny 4x, ganglioneurom 3x a nodulární hyperplazii 3x. V jednom případě histolog popsalpseudocystu nadledviny, leiomyom a lymfangiom.
ZZáávvěěrr:: Nádorové postižení nadledvin tvoří heterogenní skupinou onemocnění. V chirurgické terapii těchto chorob je mimořádnědůležitá kvalitní mezioborová spolupráce urologa, endokrinologa a anesteziologa.
9922.. OOBBOOJJSSTTRRAANNNNÝÝ MMYYEELLOOLLIIPPÓÓMM NNAADDOOBBLLIIČČIIEEKK M. Galas, J. Mikuláš, P. KažíkUrologické oddelenie NsP, Žilina
CCiiee��:: Myelolipómy nadobličiek sú mimoriadne zriedkavé nádory. Ide o benígne, zväčša unilaterálne asymptomatické tumory, ktoréobsahujú hemoatopoetické a tukové elementy. Ich diagnóza vzh�adom ku ich vzácnosti môže by� obtiažna. Cie�om našej kazuistikyje poukáza� na eventuálne obtiaže pri diagnóze a na možnosti liečby tohto ochorenia.
MMeettóóddaa:: Prezentujeme prípad 48ročného muža vyšetrovaného pre bolesti v lumbálnych oblastiach. Pacient mal zistené ultra-zvukovým, CT a angiografickým vyšetrením obojtranné ve�ké nádory v oblasti nadobličiek. Vyšetrenia boli doplnené punkčnou biop-siou. Histopatologicky bolo v punktáte zistené tukové tkanivo s vysloveným podozrením na liposarkóm. Diagnóza myelolipómu bolaurčená histologickým vyšetrením z operačného materiálu.
VVýýsslleeddkkyy:: U pacienta bola vykonaná laparotómia z horného priečneho rezu nad umbilikom. Obidva nádory boli dobre ohraničenéod okolia, lokalizované v oblasti horného pólu obličiek a boli kompletne odstránené. Na obidvoch nádoroch bol zachovaný na okrajiúzky lem parenchýmu nadobličky, čo bolo potvrdené histologickým vyšetrením. Pravý tumor mal ve�kos� 25 x 17 cm, �avý 12 x 8 cm..Na reze mali vzh�ad homogénneho tukového tkaniva. Po operácii pacient dostáva hormonálnu substitučnú liečbu a je bez klinických�ažkostí.
ZZáávveerr:: Vzh�adom na zriedkavos� ochorenia a zloženie nádoru sa diagnóza stanoví väčšinou až z operačného preparátu.Diferenciálne diagnosticky treba odlíši� predovšetkým lipóm, liposarkóm a angiomyolipóm. Definitívna liečba je chirurgická.
9933.. RREETTRROOPPEERRIITTOONNEEÁÁLLNNÍÍ UURRIINNOOMM JJAAKKOO PPRRVVNNÍÍ PPŘŘÍÍZZNNAAKK KKAARRCCIINNOOMMUU PPLLIICCM. Hora1, O. Hes2, L. Boudová2, Z. Chudáček3, J. Droppa1
LF UK a FN Plzeň1Urologická klinika2Šiklův patologicko-anatomický ústav3Radiodiagnostické oddělení
CCííll:: Metastázy karcinomu plic do ledvin jsou časté, ale urolog je nucen je řešit jen zřídka, většinou v rámci diferenciální diagnos-tiky primárního tumoru ledviny a solitární metastázy karcinomu plic a také u solitárních metastáz do nadledvin.
VVllaassttnníí ppoozzoorroovváánníí:: Autoři prezentují kazuistiku 64letého muže s ICHS, DM, po CMP s reziduální levostrannou hemiparézou trpícíhotýden nejasnými GIT obtížemi, zejména obstipací. Dle USG, IVU a CT byl diagnostikován rozsáhlý urinom levého retroperitonea. RTGplic bylo negativní. Byla provedena operační revize, nefrektomie a adrenalektomie. Ledvina obsahovala řadu metastáz nekrotickéhokarcinomu plic velikosti do 1 cm, dutý systém byl intaktní. Metastáza byla též v nadledvině. Pacient zhojen p.p.i. Na pravé bočné plic-ní projekci byl prokázán tumor v oblasti hilu plicního, na CT mozku objeveny další mnohočetné metastázy. Další onkologická léčbastanovena pouze symptomatická.
ZZáávvěěrr:: Dle názoru autorů se jednalo o únik primární moči do retroperitonea nekrotickými metastázami kůry ledvin. Plíživý a nejas-ně vyjádřený klinický obraz byl dán patrně levostrannou hemiparézou. Dle znalostí autorů se jedná o první podobný případ publiko-vaný v literatuře dostupné přes MEDLINE.
9944.. LLYYMMFFOOMMYY UURROOGGEENNIITTÁÁLLNNÍÍHHOO TTRRAAKKTTUUM. Drábek, A. Rovný, I. ŠabackýUrologické oddělení FN u sv. Anny, Brno
CCííll:: Autoři hodnotí výsledky chirurgické léčby nemocných s lymfomy urogenitálního traktu. Prezentují kazuistická sdělení.MMeettooddaa:: Retrospektivně je zhodnocen soubor 11 pacientů s tímto onemocněním. Autoři se věnují možnostem diagnostiky a tera-
pie této hematologické choroby, která může imitovat nádorové postižení jednotlivých orgánů urogenitálního traktu na zobrazovacíchvyšetřeních.
VVýýsslleeddkkyy:: V letech 1994 – 2001 bylo na urologickém oddělení diagnostikováno 11 lymfomů urogenitálního traktu. Ve všech pří-padech byla diagnóza stanovena až po histologickém vyšetření preparátu po urologické operaci. V 8 případech se jednalo o lymfomretroperitonea, který infiltroval ledvinu, nadledvinu nebo obojí. 1x šlo o lymfom uretry, 1x o lymfom močového měchýře, 1x o lymfom varlete. Všichni pacienti byli po stanovení diagnózy odesláni do péče hematoonkologické kliniky.
ZZáávvěěrr:: Lymfomy jsou systémovým onemocněním, které vyžaduje systémovou léčbu. Pokud je diagnóza onemocnění stanovenaaž z histologického vyšetření preperátu po operaci, je nutné odeslat pacienta co nejdříve na specializované pracoviště k další terapii.
9955.. PPRRIIMMÁÁRRNNÍÍ LLYYMMFFOOMM PPEENNIISSUU -- KKAAZZUUIISSTTIIKKAAP. Dušek1, B. Malinová2, L. Hyršl1, D. Horčíková1
1Urologická klinika UK, 2. LF a FN Motol 2Radioterapeutické oddělení FN Motol, Praha
CCííll:: V léčbě dosud známých případů je kombinována radioterapie, systémová chemoterapie a chirurgická léčba. Dosud bylo pub-likováno 12 případů.
KKaazzuuiissttiikkaa:: V říjnu 2000 byl na naší klinice vyšetřen muž (85 let) pro nádor v glandu penisu. V osobní anamnéze byla pouze ve45 letech TBC kolenního kloubu a hypertenze. V rodinné anamnéze byl ze sledovaných onemocnění údaj o zhoubném nádoru GIT u jeho matky. Při vyšetření jsme zjistili nádor infiltrující glans penis, který byl široce přisedlý, křehký a při minimálním kontaktu krvá-cel. Histologické vyšetření přineslo nález difuzního maligního lymfomu s povrchovými exulceracemi. Mikroskopicky šlo o maligní lym-fom velkobuněčné řady B, cytologicky imunoblastom s plazmatickou diferenciací. Při imunohistologickém vyšetření byla nalezenamembránová pozitivita nádorových buněk (CD 45+), slabší, ale zjevná cytoplazmatická pozitivita kappa ve většině nádorových buněk,s negativitou lambda. Ki67 pozitivita byla zjištěna přibližně u 75 % buněk. Provedením kompletního stagingu onemocnění, včetněbiopsie z kostní dřeně, jsme zjistili, že jde o primární lymfom penisu. Laboratorní vyšetření včetně hodnot LDH, beta 2 mikroglobulinubyla v normě. Zahájili jsme systémovou chemoterapii (6 cyklů). Již po prvních dvou cyklech došlo ke kompletní regresi makroskopickyzjevné části tumoru. Systémovou léčbu jsme následně doplnili o zevní radioterapii penisu, která byla provedena na Radio-ter-apeutickém oddělení FN Motol. Za 6 měsíců se u nemocného objevil v pravém třísle paket exulcerovaných uzlin, provázený elevacíhladiny beta 2 mikroglobulinu. Dle vyšetření nebyla přítomna jiná další lokalizace onemocnění. Po chirurgickém odstranění uzlin jsmeindikovali zevní radioterapii na oblast obou třísel. Sledování nemocného trvá již 18 měsíců.
ZZáávvěěrr:: Pro odpovídající léčbu nemocných s maligním lymfomem je nezbytná týmová spolupráce klinického onkologa, radiotera-peuta a chirurga. Primární lymfom penisu je vzácné onemocnění. Doba sledování u dosud publikovaných nemocných se pohybuje od1 do 72 měsíců. Medián sledování u těchto 12 nemocných je 18 měsíců.
9966.. EENNDDOOMMEETTRRIIÓÓZZAA MMOOČČOOVVÉÉHHOO MMĚĚCCHHÝÝŘŘEEL. Rýdel1, I. Kalousek2, E. Šimáková3
1Urologická klinika FN, Hradec Králové2Porodnicko-gynekologická klinika FN, Hradec Králové3Fingerlandův ústav patologie FN, Hradec Králové
CCííll:: V posledních 2 letech jsme ve FN Hradec Králové zachytili 2 případy endometriózy močového měchýře, tedy méně obvykléformy postižení tohoto orgánu.
MMeettooddyy:: 2 pacientky ve věku 48 a 30 let měly obě různé formy endometriózy. Starší z nich měla povrchovou formu, spíše exo-fytickou, kterou jsme řešili endoresekcí a hormonální terapií. Mladší z obou měla nález verifikován na ultrasonografii, a poté na CT,jednalo se o postižení svaloviny močového měchýře. Zde byla gynekologem indikována hormonální terapie, která však byla bez efek-tu. Nález byl řešen operací močového měchýře - resekcí zadní stěny.
VVýýsslleeddkkyy:: Obě pacientky t. č. bez endometriózy a jsou sledovány gynekologem.ZZáávvěěrr:: Cílem našeho posteru je ukázat urologický, gynekologický a patologický obraz endometriózy, jako méně obvyklé formy
patologického nálezu na močovém měchýři.
9977.. EESSWWLL TTRREEAATTMMEENNTT OOFF UURRIINNAARRYY SSTTOONNEESS IINN CCHHIILLDDRREENNH. Kuveždič, A. Tucak, D. Prlić, R. NovakDepartment of Urology, University Hospital Osijek, Croatia
PPuurrppoossee:: ESWL has been used at Department of Urology University Hospital Osijek since July 1988 until December 2001. 7 800 patients underwent ESWL for urinary stones, 68 of tehm were children (0,87%). The aim of the study was to evaluate indica-tions, features, results, ancillary procedure and complications related to the ESWL treatment for urinary stones in children at Osijekurological department.
PPaattiieennttss aanndd mmeetthhooddss:: 68 children aged 4 to 15 years (average 10.14 years) underwent ESWL. They were treated for the total of 91 stones: 35 (38.46%) caliceal, 23 (25.27%) in pyelon, 7 (7.69%) in pyeloureteric egment and 14 (15.38%) ureteral. Staghorn cal-culli were found in 6 (6.59%) patients and multiple stones (four or more stones in the same kidney) in 6 (6.59%). ESWL has been: per-formed using Lithostar, Siemens lithotripter. Success rate of a treatment was evaluated 3 months after the last ESWL session, con-sidering plain film, urinary tract sonography, and laboratory (biochemistry and microbiology) findings.
RReessuullttss:: There was total of 95 ESWL sessions performed in 68 patients (1.39 session per patient). The average number of shockwaves per session was 2200 (ranges from 400 to 3200). Fluoroscopy exposition was 1.1 min in average (0.3-3.9 min), with two X-raysexpositions per session (ranging 0-9). 56 patients (82.35%) without residual stones found at hte control plain film and sonography ofurinary tract were considered stone free. Addition of 5 patients with clinically insignificant residual fragments (less than 4 mm) increases overall success rate to 89.70%. General anesthesia was applied in 21 patients (30.88%) for ESWL treatment. Analgesiaeas applied intramuscularly in 34 patients (50.00%): diclofenac in 26 and pentazocin in 8. Diazepam was added to diclofenac for another13 (19.12%) patients. Five children (8.82%) sufferd from fever above 38°C in early posttreatment period. Steinstrasse appeared in9 (13.23%) patients. Four of tehm experienced spontaneous expulsion, three JJ stents were indwelled and at two children URS wasnecessary.
CCoonncclluussiioonn:: ESWL is a simple, afe and effective procedure in the management of urolithiasis in childhood. Clinical experience ofour institution confirms ESWL as the first line treatment for kidney stones in the pediatric age patients.
9988.. VVZZŤAAHH MMEEDDZZII ppHH,, KKYYSSEELLIINNOOUU MMOOČČOOVVOOUU AA MMOOČČOOVVIINNOOUU VV PPRRVVOOMM RRAANNNNOOMM MMOOČČII PPAACCIIEENNTTOOVV SS UURRÁÁTTOOVVOOUU UURROOLLIITTIIÁÁZZOOUUI. Milichovský, I. Kron, L. ValanskýUrologická klinika a Ústav lekárskej chémie a biochémie LF UPJŠ, Košice
CCiiee��:: Dosia� nebol popísaný vz�ah medzi kyselinou močovou a močovinou u pacientov s urátovou urolitiázou, i ke niektorí autorisa zmieňujú o pravdepodobne pozitívnom vplyve močoviny na rozpustnos� kyseliny močovej. Preto sme sa snažili tento vz�ah ana-lyzova� u pacientov s urátovou urolitiázou a zdravých.
MMeettóóddaa:: Naše súbory tvorili 68 pacientov s diagnostikovanou urátovou urolitiázou (priem. vek 53 ±9 r., 27 žien a 41 mužov) a 36 zdravých dospelých bez urolitickej príhody v minulosti (priem. vek 37 ±12 r., 17 žien a 19 mužov). V oboch skupinách sme zis�ovalipH (pH-metrom), koncentrácie kys. močovej a močoviny (sety Lachema, Brno) v prvom rannom moči.
VVýýsslleeddkkyy:: Zistili sme štatisticky ve�mi významne vyššiu koncentráciu močoviny v moči zdravých ako u pacientov, podobne bolvyšší aj molárny pomer močoviny ku kys. močovej u zdravých. Pritom sa nelíšili pH a koncentrácia kys. močovej medzi obomaskupinami. Pokles pH ranného moču s vekom je výraznejší u zdravých, čo je v zhode s literatúrou. Koncentrácia kys. močovej (ale ajmočoviny) s vekom zdravých klesá, ale u pacientov stúpa, takže riziko tvorby konkrementov vzrastá. Koncentrácia kys. močovej s pHmoču klesá u pacientov, takže pri nižšom pH, ktoré je rizikovejšie majú vyššie koncentrácie kys. močovej. U zdravých je to naopak,s pH moču vzrastá aj koncentrácia kys. močovej, čím vzrastá aj jej rozpustnos�. Najvýraznejšie vz�ahy boli zistené pre koncentráciukys. močovej a močoviny v prvom rannom moči ako u pacientov (r = 0,56), tak u zdravých (r = 0,41). To znamená, že u pacientovpravdepodobne nie je dostatok močoviny na udržanie kyseliny močovej v roztoku.
ZZáávveerr:: Vzh�adom na zistené vz�ahy medzi sledovanými parametrami v prvom rannom moči u pacientov s urátovou urolitiázou a zdravými, domnievame sa, že koncentrácia močoviny v moči môže podstatne ovplyvni� kryštalizačný proces kys. močovej, a týmtvorbu jej konkrementov.
9999.. LLIIEEČČBBAA SSTTEEIINNSSTTRRAASSSSEE PPOO EEXXTTRRAAKKOORRPPOORRÁÁLLNNEEJJ LLIITTOOTTRRIIPPSSIIII P. Laurinc, J. Mikuláš Urologické oddelenie NsP, Žilina
CCiieellee:: Steinstrasse predstavuje potenciálne vážnu komplikáciu liečby urolitiázy extrakorporálnou litotripsiou (ESWL). Cie�om práceje prezentova� vlastné skúsenosti s liečbou steinstrasse po ESWL.
MMaatteerriiááll aa mmeettóóddyy:: V rokoch 2000 – 2001 sa vykonalo spolu 1 319 ESWL litotriptorom Siemens Lithostar Multiline. Efekt liečby sakontroloval pomocou natívnej snímky brucha nasledujúci deň po liečbe, a potom s odstupom 7 – 10 dní. U 72 pacientov (5,45 %) došlok vytvoreniu steinstrasse. Všetci pacienti so steinstrasse boli spočiatku liečení konzervatívne. Intervencia (opakovanie ESWL,ureteroskopia, zavedenie JJ stentu, resp. punkčná nefrostómia) sa indikovala v prípadoch, kde nedošlo k pasáži fragmentov, resp.vznikla výrazná obštrukcia, infekcia alebo bolesti nereagujúce na analgetiká.
VVýýsslleeddkkyy:: Konzervatívny postup bol úspešný u 39 (54,1 %) pacientov, opakovaná ESWL u 17 (23,6 %), ureteroskopia u 12 (16,7 %),zavedenie JJ stentu u 3 (4,2 %), punkčná nefrostómia u 1 (1,4 %) pacienta.
ZZáávveerryy:: Dôsledné a systematické kontroly pacientov po liečbe urolitiázy ESWL sú nevyhnutné k zachyteniu pacientov, u ktorýchdošlo k vytvoreniu steinstrasse. Aktívna liečba je indikovaná u pacientov s výraznými algickými prejavmi, pri vzniku febrilného infek-tu, výraznej dilatácii vývodných ciest nad fragmentami a u asymptomatických pacientov, u ktorých v priebehu 14 – 21 dní nedo-chádza k pasáži fragmentov.
110000.. LLEERRVV:: VVYYUUŽIITTÍÍ PPEERROOPPEERRAAČČNNÍÍ IINNTTRRAAVVEENNÓÓZZNNÍÍ UURROOGGRRAAFFIIEE AA NNEEFFRROOSSTTOOMMOOGGRRAAFFIIEE PPŘŘII ŘŘEEŠŠEENNÍÍ NNEEKKOONNTTRRAASSTTNNÍÍ UURREETTEERROOLLIITTIIÁÁZZYYP. Kutílek, M. Bro�ák, J. PacovskýUrologická klinika, FN a LF UK, Hradec Králové
CCííll:: Ukázat možnosti lokalizace nekontrastní ureterolitiázy během LERV s využitím peroperačně provedené intravenózní urografiea nefrostomografie.
MMeettooddiikkaa:: Výkony byly prováděny na litotriptoru MEDILIT M6. Autoři retrospektivně hodnotí úspěšnost léčby nekontrastníureterolitiázy při peroperačním využití intravenózní urografie (IVU) a nefrostomografie (NSG).
SSoouubboorr:: V letech 1993 – 2001 bylo na urologické klinice FN HK léčeno metodou LERV celkem 76 pacientů pro nekontrastníureterolitiázu s peroperačním vyžitím kontrastního RTG vyšetření (51 IVU, 25 NSG). Ve všech případech šlo o solitární litiázu. 49 konkre-mentů bylo zjištěno subrenálně, 27 juxtavezikálně. Průměrný věk nemocných byl 39,5 roku. Všichni pacienti byli před výkonemvyšetřeni metabolicky.
VVýýsslleeddkkyy:: Po prvé tripsi spontánně odešlo 46 z 76 konkrementů, 30x byl do 1 měsíce proveden re-LERV, 23x byla indikovánaureterorenoskopie. Komplikace jsme zaznamenali v 28 případech (TIN, steinstrasse, renální kolika, hematurie).
ZZáávvěěrr:: Peroperační podání RTG kontrastu významně zlepšuje možnosti lokalizace, sledování městnání horních cest močových,dynamiky obtékání a sestupu konkrementu. V kombinaci s LERV je minimálně zatěžující, vykazuje uspokojivé výsledky a nízký výskytkomplikací.
CCííll:: Cílem sdělení je zhodnocení strategie zavedení stentu po ureteroskopii. MMeettooddaa:: Autoři hodnotí zkušenosti se souborem 1 098 provedených ureteroskopických výkonů pro ureterolitiázu u 582 žen (53 %)
a 516 mužů (47 %). Průměrný věk pacientů byl 45 let (19 – 78 let). Průměrná doba sledování byla 56 měsíců (3 – 108 měsíců). Jakokomplikovaná byla hodnocena ureterolitiáza v 483 případech (44 %), a v těchto případech byl zaveden double J stent, jako nekom-plikovaný byl výkon hodnocen v 615 případech (56 %). Autoři hodnotí složení souboru vzhledem ke komplikacím a indikacím k zave-dení double J stentu, hodnotí dlouhodobé komplikace.
VVýýsslleeddkkyy:: Soubor komplikované litiázy s nutností zavedení double J stentu byl tvořen 41 případy s výraznou dilatací močovodunad konkrementem (8,5 %), mnohočetná ureterolitiáza v 48 případech (10 %), objemný konkrement (> 1 cm) v 27 případech (5,6 %),nutnost provedení litotrypse konkrementu společně s mnohočetnou manipulací v ureteru ve 108 případech (22,5 %), stenotickýmočovod s nutností dilatace pod konkrementem v 55 případech (11,3 %), hemoragie z místa po odstranění litiázy byla pozorována v 54 případech (11,2 %), dekubitus, „impaktovaná“ litiáza nebo perforace v místě konkrementu byla pozorována v 41 případě (8,4 %).K relokaci či úniku kamene proximálně došlo v 34 případech (7 %), výrazný edém v místě lokalizace kamene byl v 75 případech (15,5 %).V 615 případech byl výkon hodnocen jako nekomplikovaný a nebyla indikace k zavedení JJ stentu. Výskyt závažných peroperačníchkomplikací, které nebylo možno řešit zavedením double J stentu, byl 0,54 %.
ZZáávvěěrr:: Ureteroskopie je metoda s velmi nízkým výskytem závažných komplikací. Double J stent po ní není zaváděn rutinně. I kdyžzvyšuje pooperační dyskomfort, nevyhneme se mu patrně při komplikovaných výkonech. Otázkou zůstává, zda všechny indikacenámi považované jako komplikované jsou nezbytnou indikací zavedení double J stentu.
110022.. PPEERRKKUUTTÁÁNNNNÍÍ NNEEFFRROOLLIITTOOTTRRYYPPSSEE -- PPOODDÍÍLL ŘŘEEŠŠEENNÝÝCCHH KKOOMMPPLLIIKKOOVVAANNÝÝCCHH PPŘŘÍÍPPAADDŮŮ SSPPEECCIIAALLIIZZOOVVAANNÉÉHHOO CCEENNTTRRAA AA VVÝÝSSKKYYTT KKOOMMPPLLIIKKAACCÍÍP. Kumstát, D. Pacík, A. ČermákUrologická klinika FN, Brno
CCííll:: Cílem sdělení je zhodnocení souboru pacientů, u kterých byla provedena perkutánní nefrolitotrypse. Výkony jsou hodnocenyz hlediska výskytu komplikovaných případů, je hodnocen výskyt komplikací.
MMeettooddaa:: Je hodnocen soubor 717 výkonů z celkového počtu 1 058 nefrolitotrypsí v letech 1991 – 2001. Komplikovaná litiáza bylařešena v 266 případech (37 %), nekomplikovaná v 451 případě (63 %). V souboru komplikované litiázy bylo řešeno 129 případů odlit-kové litiázy (48,5 %), 29 případů komplikovaných stenózou kalichu (10,9 %), V 7 případech (2,6 %) byla řešena cysta či divertikl kalichusoučasně s nefrolitiázou, v 51 případě (19,1 %) byl řešen kámen v horním kalichu ledviny, či byl zvolen přístup k řešení cestou horníhokalichu, v 14 případech (5,3 %) byla nutná vícečetná punkce v rámci jednoho výkonu na ledvině, v 29 (11 %) případech byl výkonproveden u extrémně obézních nemocných, v podkovovité ledvině byla litiáza řešena v 7 případech (2,6 %).
VVýýsslleeddkkyy:: Závažné časné komplikace byly pozorovány v 5 (1,8 %) případech, kdy bylo nutné po přístupu horním kalichem provésthrudní drenáž pro hydrotorax, krvácení s nutností podání krevní transfuze se vyskytlo v 19 případech (7,1 %). Otevřená revize s extrakcíkonkrementu a suturou parenchymu byla nutná ve 3 případech (1,1 %), ve 4 případech (1,5 %) byla nutná perkutánní embolizace propooperační krvácení. Výskyt uroinfekce před výkonem byl u 191 případu (72 %). Febrilní stav se vyskytl v 65 případech (32 %).
ZZáávvěěrr:: Perkutánní nefrolitotrypse je již dlouho rutinním výkonem pro litiázu horních močových cest. I v případech komplikovanénefrolitiázy je vysoce účinnou metodou s relativně nízkým výskytem závažných komplikací, na jejichž řešení musíme být připravenizejména při narůstajícím počtu komplikovaných případů.
110033.. RREENNÁÁLLNNÍÍ FFUUNNKKCCEE UU PPAACCIIEENNTTŮŮ PPOO PPCCNNLL KKOOMMPPLLIIKKOOVVAANNÉÉ LLIITTIIÁÁZZYY SSOOLLIITTÁÁRRNNÍÍ LLEEDDVVIINNYYP. Kumstát, D. Pacík, A. Khamzin, A. ČermákUrologická klinika FN, Brno
CCííll:: Cílem sdělení je zhodnocení funkce solitární ledviny po perkutánním endoskopickém řešení odlitkové nefrolitiázy. MMeettooddaa:: Autoři hodnotí soubor 28 pacientů - 12 mužů (43 %) a 16 žen (57 %), u kterých byla řešena komplikovaná litiáza solitární
ledviny. Průměrný věk pacientů byl 61 let (32 – 78 let). V souboru bylo ve sledovaném období 1992 – 2002 (doba sledování 3 – 108 měsícůs průměrem 46 měsíců) provedeno celkem 68 výkonů, které jsou hodnoceny z hlediska indikace, typu řešené litiázy a výskytu komplikací.Funkce ledviny byla vyšetřována při pravidelných kontrolách stanovením sérové hodnoty urey a kreatininu a fázovou scintigrafií ledviny.
VVýýsslleeddkkyy:: Odlitková litiáza byla indikována k PCNL u 16 nemocných (57 %), divertikl kalichu byl současně s nefrolitiázou řešenu 2 pacientů (7 %), litiáza horního kalichu ledviny nebo přístup horním kalichem byl zvolen u 10 nemocných (36 %). Byly sledoványfunkce ledviny před a po výkonu. Průměrná hodnota kreatininu v séru před výkonem byla 176 mmol/l (74 – 612), po výkonu průměrčinil 189 mmol/l (83 – 546). Ke zlepšení funkce solitární ledviny došlo u 12 pacientů (43 %), stabilizované funkce byly u 11 pacientů(39 %) a ke zhoršení došlo při dlouhodobém sledování u 5 nemocných (18 %). Zařazení do chronického dialyzačního programu neby-lo nutné u žádného ze sledovaných nemocných. Močová infekce se vyskytovala před výkonem u 23 nemocných (82 %). Po výkonubylo bez uroinfekce 21 nemocných (75 %).
ZZáávvěěrr:: Perkutánní řešení komplikované litiázy představuje účinnou metodu řešení všech druhů litiázy. I v případě komplikovanélitiázy v solitární ledvině a nutnosti provedení opakovaných výkonů je metoda dostatečně účinná při přijatelném výskytu komplikací.Zvláště v případě infekční litiázy dokáže zabránit dlouhodobému zhoršování funkce ledviny i přes nutnost opakování výkonu.
110044.. UURRÝÝCCHHLLEENNÁÁ EELLIIMMIINNÁÁCCIIAA KKOONNKKRREEMMEENNTTOOVV ZZ DDIISSTTÁÁLLNNEEJJ ČČAASSTTII MMOOČČOOVVOODDOOVV ZZAA PPOOMMOOCCII AALLFFAA--11-- BBLLOOKKÁÁTTOORRAA TTAAMMSSUULLOOSSIINN 00,,44 mmgg I. Červenákov, J. Fillo, J. Mardiak, M. Kopečný, J. Šmirala a Š. Szeiff Urologicko-andrologické odd. FN, Bratislava
CCiiee��:: Zisti� objektívne zlepšenie obštrukčných �ažkostí pri ureterolitiáze s lokalizáciou konkrementu ve�kosti do 10 mm v terminál-nom a intramurálnom úseku močovodov u 102 náhodne vybratých pacientov (pac) v dvojitej slepej štúdii, v čase od júna 1999 dojanuára 2002 za pomoci alfa-1-blokátora - tamsulosin 0,4 mg.
MMeettóóddyy:: Vek pac. bol od 17 do 76 rokov (medián 47). Pomer mužov k ženám bol 2 : 1. Pac. boli rozdelení do dvoch skupín, A (n = 51),ktorí užívali štandardnú liečbu, a skupinu B (n = 51), u ktorej sme okrem štandardnej liečby pridali aj alfa 1- blokátor. Pacienti boli hos-pitalizovaní, laboratórne, ultrasonograficky a RTG vyšetrení. Ďalej sme sledovali kompletné vyšetrenie moča, ve�kos� a lokalizáciu konkrementov, čas od začiatku liečby po spontánne vymočenie konkrementu a jeho chemickú skladbu. Každá porciamoču bola kontrolovaná. Ak pacient konkrement nevymočil do 8 dňa sledovania, bol indikovaný pre Extracorporeal Shock WaveLithotripsy alebo ureterorenoskopiu. Ve�kos� konkrementov sme rozdelili do dvoch skupín I: od 1 po 5 mm a II: od 6 po 10 mm. Akoštandardnú liečbu sme používali infúziu 150 ml fyziologického roztoku, do ktorého sme pridávali 50 mg. tramadolu a 5 mg diazepa-mum vnútrožilne. Per os pac dostávali diclofenac 50 mg a Escinum-beta 40 mg, 3x denne. Povinnos� každého pac bola vypi� 2,5 ltvody alebo slabého čaju za 24 h. Ako alfa -1 blokátor sme podávali tamsulosin (Omnic 0,4 mg), jednu kapsulu denne po jedle.
VVýýsslleeddkkyy:: Pri liečbe tamsulosinom 0,4 mg sme zaznamenali rýchlejší odchod konkrementov z terminálneho úseku močovodov u 17,6 % pacientov. (signifikantné- 2. a 3. deň od začiatku liečby) V skupine A: 62,8 % pac. vymočilo konkrement pri štandardnej liečbeoproti skupine B, kde 80,4 % pac. vymočilo konkrement za pomoci alfa 1-blokátora pridaný k štandardnej liečbe. Recidíva renálnejkoliky bola zriedkavejšia v skupine B. Analýza konkrementov: 62 % š�avelan vápenatý, 25 % uráty, 7,81 % fosforečnan vápenatý a struvit: 3,12 %. Signifikantný rozdiel vo ve�kosti konkrementov, rozdiel medzi mužmi a ženami ako aj v lokalizácii medzi pravým a �avým močovodom sme nezaznamenali.
ZZáávveerr:: Treba uvies�, že liečba alfa-1-blokátorom napomohla k rýchlejšíemu odchodu drobných konkrementov z distálneho úsekumočovodov u 80,4 % pac. Zdá sa, že alfa-1-blokátory potencujú spasmoanalgetický účinok liekov pri štandardnej liečbe. Naši pac.znášali dobre tamsulosin 0,4 mg. Vek pacienta, ako aj jeho hmotnos� nie sú rozhodujúce. Interakciu s inými liekmi sme nezaznamenali.
110055.. LLIITTIIÁÁZZAA DDYYSSTTOOPPIICCKKÉÉ LLEEDDVVIINNYY ((RREENN UUNNCCIINNAATTUUSS)) ŘŘEEŠŠEENNÁÁ LLEERRVV -- KKAAZZUUIISSTTIIKKAAT. Baitler1, J. Heráček1, M. Urban1, M. Krolupper2, Z. Hačecký2
1Urologická klinika FNKV a 3. LF UK, Praha2Urologické oddělení FN Bulovka, Praha
CCííll:: Autoři prezentují pacienta s kongenitální malformací hrudní páteře, s gibbus, těžkou sinistroskoliózou a litiázou v dystopickélevé ledvině (ren uncinatus) řešenou s efektem extrakorporální litotrypsí rázovou vlnou (LERV).
MMeettooddaa:: 51letý pacient byl vyšetřen pro renální koliku na urologickém oddělení FN Bulovka, byla provedena ascendentní pyelo-grafie s nálezem dystopie levé ledviny a ureterolitiázy vlevo. Konkrement relokován do ledviny a zaveden ddoouubbllee JJ stent, doplněnoCT vyšetření. Pro obtížnost jiného řešení pacient odeslán na naše pracoviště ke zvážení LERV. Výkon proveden kontralaterálním přís-tupem, který se zdál nejvhodnější.
VVýýsslleeddkkyy:: Již po první době LERV dochází k dostatečné dezintegraci konkrementu, 3 týdny po výkonu odstraněn stent, kontrolnínefrogram, bez reziduální litiázy.
ZZáávvěěrr:: Kazuistika ukazuje na jednoduchost řešení při využití LERV u jinak pravděpodobně obtížně řešitelné litiázy.
CCííll:: Seznámit s vlastními zkušenostmi při řešení odlitkové nefrolitiázy ureteroskopickou metodou. MMeettooddaa:: U některých nemocných s objemnou nefrolitiázou není možné provést ESWL ani PCNL. Jedná se o pacienty velmi obézní,
pacienty s poruchami krevní srážlivosti nebo se závažnou respirační insuficiencí. V těchto případech je možné ureterorenoskopickéřešení s využitím různých typů drtičů.
VVýýsslleeddkkyy:: Jsou prezentovány výsledky u 3 nemocných s objemnou nefrolitiázou, kde byla jako metoda první volby použitaureterorenoskopie se sonodrcením a elektrokinetickým drcením. U všech 3 nemocných je výsledkem pouze drobná reziduální nefro-litiáza v dolním kalichu postižené ledviny.
ZZáávvěěrr:: Ureteroskopii lze úspěšně použít k léčbě odlitkové nefrolitiázy u velmi obézních nemocných a tam, kde je kontraindikacepro ESWL či PCNL. Výhodou je minimální invazivita výkonu, nevýhodou nutnost opakování výkonu.
110077.. FFAARRMMAAKKOOEEKKOONNOOMMIICCKKÁÁ AANNAALLÝÝZZAA AA MMAANNAAŽMMEENNTT RROOZZHHOODDOOVVAACCIIEEHHOO PPRROOCCEESSUU PPRRII UURROOIINNFFEEKKCCIIÁÁCCHHS. Sokolská-Kečler1, A. Vinarová1, D. Ondruš2, V. Foltán1
1Katedra organizácie a riadenia farmácie FaUK2Urologická klinika LFUK, FNsP akad. L. Dérera, Bratislava
CCiiee��:: Odpoveda� na otázku, aký úžitok možno získa� za jednotkovú cenu lieku, resp. ktorým liekom možno dosiahnu� väčší efektv liečbe infekcií močových ciest. Ekonomické prepočty vz�ahov medzi priamymi vstupmi, nepriamymi nákladmi a dopadom na populáciu pri hodnotení vz�ahu cost/benefit otvárajú nádejné smery, ktoré môžu prinies� výsledky z h�adiskazlepšených ukazovate�ov zdravotného stavu populácie.
MMaatteerriiááll aa mmeettóóddyy:: Do pilotnej štúdie urológovia a praktickí lekári v ambulanciách náhodne vybrali (proporcionálne z celéhoSlovenska) 56 pacientov (26 mužov, 30 žien) so symptomatológiou uroinfektu. Analyzoval typ ochorenia, druh aplikovaného antibi-otika (ATB) a dĺžku terapie. Indikáciou pre ATB liečbu bola u 34 pa-cientov cystitída, u 8 prostatitída, u 8 akútna pyelonefritída a u 6iné zápalové ochorenia urogenitálneho traktu. Cielenú ATB pod�a kultivácie moču dostávalo 34 (60,7 %) pacientov, ostatní „naslepo“. Po liečbe sa kontrolná kultivácia moču robila u 31 (55,4 %) pacientov.
VVýýsslleeddkkyy:: Najčastejším patogénom zisteným pri kultivácii moču bola E. coli. Liečba trvala v priemere 10 dní, v rozpätí 5 – 21 dní.ATB liečba bola v 97 % úspešná (nález sterilného moču). Nežiadúce účinky ATB liečby sa vyskytli v štyroch prípadoch. Najviac sapoužívali chinolóny (u žien v 66 %, u mužov v 57,7 %), ale aj cefalosporíny, sulfonamidy, tetracyklíny a potencované aminopenicilíny.
ZZáávveerr:: Východiská farmakoekonomického hodnotenia umožnili predstavi� te-rapeutickú ekvipotenciu použitých liekov a vovz�ahu k manažmentu ochorenia uvies� opodstatnenos� výberu terapeutických prostriedkov. V danom kontexte zároveň umožňujúzískané výsledky zodpoveda� otázku o ekonomickom dopade celkového terapeutického postupu pri riešení uroinfektov v populácii.
110088.. KKOORREELLAACCEE NNÁÁLLEEZZUU SSPPIIRRÁÁLLNNÍÍHHOO CCTT AA SSKKUUTTEEČČNNÉÉHHOO NNÁÁLLEEZZUU PPŘŘII OOTTEEVVŘŘEENNÉÉ OOPPEERRAACCII A. Čermák1, D. Pacík1, P. Kumstát1, I. Quwarah1, M. Mechl2, T. Nebeský2
1Urologická klinika FN, Brno2Radiodiagnostická klinika FN, Brno
CCííll:: Cílem sdělení bylo zhodnotit výtěžnost spirální CT angiografie při detekci aberantní cévy a korelace těchto výsledků s operačníminálezy při řešení stenózy PUJ.
MMeettooddaa:: Od června 1999 do května 2002 bylo 54 pacientů se symptomatickou obstrukcí PUJ vyšetřeno spirálním CT nativně i post-kontrastně a byly zhotoveny 3D rekonstrukce k posouzení funkčního vztahu křížící cévy a PUJ. Soubor byl hodnocen z hlediska přes-nosti diagnostiky per- a pooperačních komplikací a úspěšnosti léčby.
VVýýsslleeddkkyy:: Ve 23 případech jsme detekovali obstrukci PUJ a dle CT byla příčina obstrukce určena jako důsledek křížící aberantnícévy. U všech pacientů byla provedena otevřená plastická operace. Ve všech případech se jednalo o prostorový vztah mezi malroto-vanou dilatovanou pánvičkou a křížící cévou. Cévní svazek byl peroperačně detekován ve 22 případech a byla provedena transpoziceanastomózy ventrálně, v jednom případě peroperačně detekován nebyl. V 31 případech nebyla aberantní céva detekována a bylaindikována endopyelotomie. U 11 pacientů byla provedena retrográdní endopyelotomie u 20 pacientů byla provedena antegrádníendopyelotomie bez krvácivých komplikací. Rozlišení cévního svazku. Zavedený nefrostomický dren umožňuje ideální zobrazení PUJ,přítomnost JJ stentu z důvodů artefaktů snižuje výtěžnost vyšetření při detekci eventuální drobné litiázy. Schopnost detekce cévníhosvazku není JJ stentem ovlivněna. Byly sledovány renální funkce a drenáž po izotopovém vyšetření.
ZZáávvěěrr:: Dle našich zkušeností můžeme říci, že 3D spirální CT angiografie má své významné místo při detekci aberantní pólové cévy ledvi-ny a významně napomáhá při rozhodování o způsobu operační léčby stenózy PUJ. Dle našich výsledků je toto vyšetření přesné a spolehlivé.
110099.. SSPPIIRRÁÁLLNNÍÍ CCTT JJAAKKOO RRUUTTIINNNNÍÍ VVYYŠŠEETTŘŘEENNÍÍ PPŘŘII RREENNÁÁLLNNÍÍ KKOOLLIICCEEP. Verner1, V. Janík2, L. Hyršl1, J. Jerie1, L. Teršípová1, R. Pipková2
1Urologická klinika UK 2. LF a FN Motol, Praha2Klinika zobrazovacích metod UK 2. LF a FN Motol, Praha
CCííll ssttuuddiiee:: Vyhodnotit současný přínos nativního spirálního CT u nemocných s renální kolikou po 3 letech od zavedení této metodyve Fakultní nemocnici Motol (FNM).
MMaatteerriiááll aa mmeettooddyy:: V letech 2001 – 2002 jsme provedli 78 nativních spirálních CT vyšetření u nemocných s renální kolikou. Zároveňjsme rozšířili indikace nativního spirálního CT i na ty pacienty, u kterých při kolice nebyla na ultrasonografickém vyšetření přítomnavýznamná dilatace dutého systému. Tento soubor porovnáváme s výsledky studie 121 nemocných vyšetřených stejnou metodou v letech 1999 – 2001.
VVýýsslleeddkkyy:: Ve srovnání s původním souborem jsme zaznamenali další zpřesnění diagnostiky zejména pánevní a iuxtavezikálníureterolitiázy a častější popisování tzv. nepřímých známek litiázy - strandingu ledviny, strandingu ureteru a rim-sign příznaku v okolíkamene, což je dáno rutinním charakterem této metody. V novém souboru poklesl počet případů, u kterých bylo nutno provádětnásledně další diagnostické metody, zejména vylučovací urografii a ascendentní ureteropyelografii.
ZZáávvěěrr:: Nativní spirální CT je při vyšetření nemocného s renální kolikou metodou volby. Má podstatně vyšší senzitivitu i specifitu nežvylučovací urografie, či dokonce nativní nefrogram. Jeho podstatnou výhodou je velmi krátká doba vyšetření, vyhodnocení dalších dopro-vodných patologií a detekce urátových konkrementů. Není při něm podávána kontrastní látka - je proto neinvazivní a rovněž levnější nežvylučovací urografie. Na urologické klinice FNM provádíme nativní spirální CT spolu s ultrazvukovým vyšetření jako prvotní (a ve většiněpřípadů jako jediné) diagnostické vyšetření u pacientů s renální kolikou, a podle nich směrujeme další léčebný postup těchto nemocných.
111100.. JJAAKKÝÝ JJEE PPŘŘÍÍNNOOSS IINNTTRRAAVVEENNÓÓZZNNÍÍ VVYYLLUUČČOOVVAACCÍÍ UURROOGGRRAAFFIIEE ((IIVVUU)) UU PPRRVVNNÍÍ DDIIAAGGNNÓÓZZYY KKAARRCCIINNOOMMUU MMOOČČOOVVÉÉHHOO MMĚĚCCHHÝÝŘŘEE?? R. Fiala, P. Hluší, F. Zá�ura, J. Pernička Urologická klinika FN, Olomouc
CCííllee:: Intravenózní vylučovací urografie (IVU) je rutinním vyšetřením u nemocných s primárně diagnostikovaným karcinomemmočového měchýře. Její přínos v době sonografického vyšetření horních močových cest není v této situaci zcela zřejmý. Vyhodnotilijsme přínos rutinní IVU při screeningovém vyšetření horních močových cest u první diagnózy karcinomu močového měchýře.
MMeettooddyy:: Retrospektivně jsme vyhodnotili dokumentaci u 511 (393 mužů, 118 žen) pacientů vyšetřených pro primární karcinom v letech 1990 – 1999. Analyzovali jsme nález sonografický, IVU a cystoskopii.
VVýýsslleeddkkyy:: Patologický nález byl přítomen u 90 (17,5 %) nemocných. Tumor horních močových cest byl patrný na IVU u 2 (0,4 %)nemocných. Tyto nádory byly dále endoskopicky potvrzeny a odoperovány. U dalších 9 (1,7 %) se podezření z IVU dalšími vyšetření-mi nepotvrdilo. Sekundárná hydronefrózu mělo 23 (4,5 %) nemocných, jednostrannou afunkci 9 (1,8 %) nemocných, sekundárníobstrukční megaureter 11 (2,2 %) nemocných, chronickou pyelonefritidu 6 (1,2 %) nemocných, nefrolitiázu 16 (3,1 %) nemocnýcha cysty 14 (2,7 %). IVU se nepodařilo prokázat všechny nádory, které byly viditelné cystoskopicky. IVU se nepodařilo prokázat všech-ny obstrukce, jasně zjistitelné sonograficky. Nález konkrementů byl stejný pro sonografii i IVU. U 9 nemocných IVU vedla k nesprávněpozitivnímu nálezu a dalším zbytečným vyšetřením.
ZZáávvěěrr:: U nově diagnostikovaného nádoru měchýře není IVU rutinně indikována u všech nemocných, ale podle výsledku sonografiea cystoskopie.
111111.. KKLLIINNIICCKKÝÝ VVÝÝZZNNAAMM MMIIKKRROOSSKKOOPPIICCKKEEJJ HHEEMMAATTÚÚRRIIEEJ. Marenčák, R. Moro, M. OžvoldíkUrologické oddelenie NsP, Skalica
CCiiee��:: Zistenie klinického významu asymptomatickej mikroskopickej hematúrie.MMaatteerriiááll aa mmeettooddiikkaa:: V období od januára 1985 do decembra 2001 bola zistená asymptomatická mikroskopická hematúria (pa-
pierikovou metódou a/alebo mikroskopickým vyšetrením čerstvo vymočeného moču) u 78 detí (54 dievčat a 24 chlapcov) a 212 dospe-lých (125 mužov a 87 žien). 107 dospelých pacientov (62 mužov a 30 žien) bolo mladších ako 40 rokov a 105 (63 mužov a 57 žien)bolo starších ako 40 rokov. Mikroskopická hematúria bola definovaná ako nález viac ako 3 – 5 erytrocytov/zorné pole u dospelýcha viac ako 5 erytrocytov/zorné pole u detí pri 400násobnom zväčšení vo fázovom kontrastnom mikroskope. Základné vyšetrenia:anamnéza, fyzikálne vyšetrenie, USG obličiek a močového mechúra, kreatinín v sére, cytológia moču a mikroskopické vyšetreniemoču. Ďalší diagnostický postup (RTG, endoskopia a pod.) bol závislý od predošlého nálezu.
VVýýsslleeddkkyy:: U detí: v 50 % nedokázaná príčina mikroskopickej hematúrie, nefrologické ochorenie v 41 % (32/78), neglomerulárnapríčina v 9 % (7/78), malignita potvrdená nebola. U dospelých < 40 rokov: príčina asymptomatickej mikroskopickej hematúrie neob-jasnená až v 56 %. Nefrologické ochorenie dokázané v 25, % (27/107), urolitiáza 7,5% (8/107), malígny nádor (1x mechúr a 1x oblič-ka) len u 2 pacientov. U dospelých > 40 rokov bolo potvrdené zhubné ochorenie (8x mechúr, 5x prostata a 4x oblička) až u 16, 2 %(17/105), v 20 (21 105) bola príčinou urolitiáza, BPH v 14,3 % (15/105), IMC u 10,5 % (11/105), nefrologické ochorenie len v 2,9 % (3/105). Príčinná súvislos� nebola nájdená „len“ u 39 % (41/105) pacientov.
ZZáávveerryy:: Asymptomatická mikroskopická hematúria je klinicky významná najmä vo vekovej skupine starších dospelých (> 40/50rokov). Diagnostický algorytmus je potrebné upravi� jednak pod�a veku a tiež pod�a nálezu získaného pri základných vyšetreniach.
111122.. AARRTTEERRIIOOVVEENNÓÓZZNNÍÍ MMAALLFFOORRMMAACCEE LLEEDDVVIINNYY UU HHEEMMOOFFIILLIIKKAA JJAAKKOO PPŘŘÍÍČČIINNAA MMAASSIIVVNNÍÍ HHEEMMAATTUURRIIEEBro�ák M.1, Krajina A.2, Navrátil P.1, Kutílek P.11Urologická klinika FN a LF UK, Hradec Králové2Radiodiagnostická klinika FN a LF UK, Hradec Králové
CCííll:: Cílem práce je prezentace úspěšné léčby masivní hematurie u hemofilika. Hemofilie - vrozené krevní onemocnění je známýmpostrachem každého chirurga. Způsobuje, že každý invazivní výkon je krajně rizikový. Arteriovenózní (AV) malformace ledvin jepoměrně vzácné onemocnění. Častěji je sekundární, například po biopsii nebo po operačním výkonu na ledvině. Kombinace obou bylapříčinou masivní hematurie u našeho pacienta.
MMeettooddaa:: Angiografie je vhodná diagnostická metoda u masivní hematurie tam, kde sonografie, urografie ani CT (vše foto) nepři-nesou jednoznačný výsledek. Pokud je příčinou arteriovenózní malformace, může být angiografie doplněná o embolizaci i kauzálníléčbou. Autoři prezentují kazuistiku muže - hemofilika, přijatého s masivní hematurii po spontánním odchodu litiázy. Hematurie senezmírnila ani po saturaci chybějícího faktoru VIII a normalizaci koagulace.
VVýýsslleeddkkyy:: Nemocnému byla provedena angiografie s nálezem krvácející arteriovenózní malformace. Současně byla provedenataké embolizace, která vedla k zástavě krvácení.
ZZáávvěěrr:: Hematurie u hemofilika je závažnou komplikací. Masivní krvácení může být indikací k chirurgické revizi ledviny. Ta jezatížena velkým rizikem, že bude nezbytné provést nefrektomii. Speciálně u hemofiliků je vhodné využívat minimálně invazivní diag-nostiké i léčebné prostředky. Jako správným řešením se jeví angiografie. Ta může vést k přesné diagnostice, a pokud je nalezen zdrojkrvácení, může embolizace být i kauzální léčbou.
111133.. RROOLLEE FFLLEEXXIIBBIILLNNÍÍ UURREETTEERROONNEEFFRROOSSKKOOPPIIEE PPŘŘII DDIIAAGGNNÓÓZZEE MMAALLIIGGNNÍÍHHOO OONNEEMMOOCCNNĚĚNNÍÍ VVÝÝVVOODDNNÉÉHHOO SSYYSSTTÉÉMMUU HHOORRNNÍÍCCHH MMOOČČOOVVÝÝCCHH CCEESSTTP. Kumstát, D. Pacík, M. Šustr Urologická klinika FN, Brno
CCííll:: Cílem sdělení je zhodnocení výsledků flexibilní ureteronefroskopie a jejího významu při vyšetření horních močových cest přidiagnostice podezření zhoubného onemocnění. Moderní flexibilní technika umožňuje precizní vyšetření horních močových cest i v pří-padech, v nichž ostatní diagnostické metody selhávají.
MMeettooddaa:: Autoři hodnotí soubor 10 pacientů, u kterých byla provedena flexibilní ureteronefroskopie. Indikací k provedení výkonůbyla unilaterální hematurie z příslušného ureterálního ústí zachycená při cystoskopii (1x se jednalo o hematurii z ileálního močovodupři solitární ledvině) nebo pozitivní cytologický nález v proplachové cytologii z horních močových cest. Byla odebírána cílená biopsiez makroskopicky supektních míst, z míst krvácení a 1x randomizovaná biopsie z pyelointestinální anastomózy.
VVýýsslleeddkkyy:: U pacientů byly hodnoceny histologické a cytologické nálezy. Bylo provedeno celkem 12 endoskopických výkonů (1x bylo nutné biopsii opakovat). Pozitivní histologický nález z biopsie byl zachycen ve 4 případech (40 %). 3x (30 %) se jednalo o papilokar-cinom kalichu nebo ledvinové pánvičky, 1x byl z biopsie odebrané z místa krvácení zachycen uroteliální CIS (10 %). U ostatních 6 pacien-tů nebylo endoskopicky zjištěno podezření či abnormální místo. Ani v průběhu sledování nebyl při opakovaném cytologickém ani zobra-zovací vyšetření zjištěn abnormální nález. Jsou hodnoceny histologické nálezy a komplikace provedených výkonů.
ZZáávvěěrr:: Flexibilní ureteronefroskopie je minimálně invazivní metoda k vyšetření nekontrastních defektů při zobrazení horníchmočových cest a k diagnostice unilaterální hematurie či pozitivní cytologie. Zachycením uroteliálních nádorů v jejich počátečníchstadiích je dána velmi dobrá šance na úspěšné vyléčení.
111144.. NNÁÁDDOORR RREETTRROOKKAAVVÁÁLLNNEEHHOO MMOOČČOOVVOODDUU ((RRCCMM)) VVÝÝZZNNAAMM ŠŠPPIIRRÁÁLLOOVVÉÉHHOO CC..TT..J. Fillo, I. Červenákov, J. Mardiak, M. Kopečný, Š. Szeiff, D. Chovan1, P. Labaš.21Urologické odd. FN, Bratislava 2Chirurgická klinika FN, Bratislava
CCiiee��:: Zlepši� diagnostiku ochorení RCM. Referujeme prvý prípad ureterálneho karcinómu v retrokaválnom močovode. Nádor boldiagnostikovaný v aka špirálovému CT.
ÚÚvvoodd:: RCM sa vyskytuje asi l až 5 na 5 000 obyvate�ov. Vyskytuje sa asi 3x častejšie u mužov ako u žien. Pacienti s RCM bežnetrpia boles�ami v boku, makrohematúriou a opakovanými pyelonefritídami aj nefrolitiázou. Komplikácie sa rozvinú s postupujúcouhydronefrózou obvykle behom 4. a 5. dekády.
PPrrííppaadd:: 52ročný muž bol vyšetrený pre bolesti v pravom boku, febrility, hematúriu, a uroinfekt. V minulosti opakovane vymočildrobné konkrementy. Na USG sa zobrazila pokročilá hydronefróza pravej obličky. Na IVU bola afunkcia vpravo aj na oneskorenýchsnímkach. Ureteroskopia s 8,5 Chr polotuhým ani s flexibilným ureteroskopom bola hematúriu neúspešná. Pre obštrukciu sme uro-bili nefrostómiu. Antegrádna pyeloureterografia zobrazila retrokaválny močovod. Špirálové CT zobrazilo nielen retrokaválny močo-vod, ale aj suspektnú léziu v hornom močovode. Následne sme urobili antegrádnu ureteroskopiu + biopsiu. Histológia potvrdilakarcinóm močovodu. �avá oblička bola vporiadku. Indikovali sme ureternefrektómiu vpravo. Pacient je po operácii bez obtiaží.
ZZáávveerr:: Okrem USG a IVU chceme zdôrazni� význam špirálového CT vyšetrenia, ktoré našom prípade nielen potvrdilo RCM, ale tiežodhalilo nádor v močovode, ktorý mohol by� bez špirálového CT vyšetrenia prehliadnutý.
111155.. PPEETT -- NNOOVVÁÁ DDIIAAGGNNOOSSTTIICCKKÁÁ MMEETTOODDAA VV DDIIAAGGNNOOSSTTIICCEE MMEETTAASSTTÁÁZZ LLEEIIOOMMYYOOSSAARRKKOOMMUU RREETTRROOPPEERRIITTOONNEEAAM. Bro�ák1, P. Navrátil1, J. Petera2
1Urologická klinika FN a LF UK, Hradec Králové2Radioterapeutická a onkologická klinika FN a LF UK, Hradec Králové
CCííll:: Autoři prezentují pozitronovou emisní tomografii (PET) jako novou diagnostickou metodou využívanou zejména v onkologii.Využívá se 18-flourodoexyglukóza (FDG) a její kumulace v nádorových buňkách. Touto metodou lze diagnostikovat jednak primárnítumory, ale také vzdálené metastázy. Leiomyosarkom je relativně vzácné maligní onemocnění, často lokalizované v retroperitoneu.Recidiva v retroperitoneu bývá nejčastějším místem relapsu.
MMeettooddaa:: PET byla využita při dispenzarizaci nemocné s leiomyosarkomem. Diagnóza byla stanovena histologicky po extirpaci rozsáh-lého tumoru retroperitonea. Následně byla podána adjuvantní chemoradioterapie. Po 14 měsících je diagnostikována CT recidivav oblasti malé pánve, která je kompletně extirpována. Kontrolní sonografie a CT neprokazují recidivu. Nemocné je provedena PET.
VVýýsslleeddkkyy:: Závěrem PET je recidiva tumoru pod břišní stěnou v pravém mezogastriu velikosti 3 cm. Následně je chirurgicky extir-pována metastáza velikosti 3 cm z omenta. Nemocná je nyní bez recidivy a je intenzivně onkologicky sledována.
ZZáávvěěrr:: PET je novou metodou k diagnostice maligních onemocnění. Náš případ potvrzuje v literatuře udávanou přesnost v diag-nostice metastázy leiomyosarkomu.
111177.. TTRRAANNSSPPLLAANNTTAATTIIOONN IINNTTOO TTHHEE AABBNNOORRMMAALL LLOOWWEERR UURRIINNAARRYY TTRRAACCTTD. Castro-Diazprof. Titular de Urologia, Santa Cruz de Tenerife, Espaňa
111188.. LLAAPPAARROOSSKKOOPPYY IINN UURROOLLOOGGYY -- WWHHEERREE DDOO WWEE GGOO??P. Fornara Urologische KlinikMartin-Luther Universität Halle/WittenbergHalle/Saale, Deutschland
111199.. RRIIZZIIKKAA TTRRAANNSSPPLLAANNTTAACCEE LLEEDDVVIINNYY UU PPAACCIIEENNTTŮŮ SS AANNOOMMÁÁLLIIEEMMII DDOOLLNNÍÍCCHH MMOOČČOOVVÝÝCCHH CCEESSTTP. Navrátil1, J. Breza2
1Urologická klinika FN, Hradec Králové2Urologická klinika NsP, Bratislava
CCííll:: Možnost transplantace ledviny u pacientů s anomáliemi dolních močových cest je potvrzena na více pracovištích. Málo z nich všakmá k dispozici soubor, který by bylo možno vyhodnotit i z hlediska rizikových faktorů na funkci štěpu. Je známo, že imunologické příčinyselhání štěpu jsou u skupiny pacientů, kteří o své ledviny přišli z urologických příčin, méně časté. Příčiny selhání a návratů do dialyzač-ního režimu nebo i úmrtí jsou většinou urologického původu. Cílem práce je vytipovat v našem souboru rizikové faktory.
MMeettooddaa:: V období od roku 1994 do konce roku 2001 bylo na naších pracovištích transplantováno celkem 15 pacientů s anomáliemidolních močových cest. Byly využity tyto metody: ileální konduit, gastrocystoplastika, kolocystoplastika, ileocystoplastika, augmen-tace močového měchýře pomocí detubulizovaného ilea. Vždy byla snaha vytvořit velkokapacitní, nízkotlaký rezervoár a odstranitzdroje infekce a to jak před vlastní transplantací, tak po transplantaci.
VVýýsslleeddkkyy:: Z 15 pacientů sledovaných 4 – 88 měsíců žádný pacient neselhal z imunologických důvodů. Žádný pacient nezemřel.9x jsme pozorovali akutní bakterielní infekci štěpu. Z důvodů urologických komplikací se pacienti podrobili celkem 6 reoperacím. 2 pacienti jsou z důvodů chronické pyelonepfritídy štěpu již opět dialyzováni.
ZZáávvěěrryy:: Hlavní příčinou selhávání nebo poruchy funkce štěpu transplantované ledviny po transplantací u anomálií dolních močo-vých cest je chronický bakterielní zánět štěpu. Jako jeho zdrojem se jeví jednoznačně rezistentní nozokomiální kmeny, které se u těchto pacientů drží v hypofunkčních částech močového traktu, jakými jsou divertikly a vlastní hypofunkční ledviny. Prevencí tétokomplikace je radikální eliminace těchto součástí močového traktu.
112200.. PPRROOČČ PPAATTŘŘÍÍ CCHHIIRRUURRGGIICCKKÁÁ KKOONNVVEERRZZEE GGEENNIITTÁÁLLUU UU TTRRAANNSSSSEEXXUUAALLIIssMMUU DDOO RRUUKKOOUU UURROOLLOOGGAAL. JarolímUrologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha
CCííll:: Léčbou transsexuálních osob se zabývají sexuologové, endokrinologové, urologové a plastičtí chirurgové. Každá odbornost máv procesu konverze pohlaví svou specifickou roli, chirurgická konverze pohlavních orgánů je doménou urologa. Cílem práce jepoukázat na jednotlivé prvky konverze, při kterých má urolog nezastupitelné místo.
MMeettooddyy:: V letech 1992 – 2002 operováno 137 transsexuálních osob - 54 male-to-female a 73 female-to-male (do roku 2001 veVFN). Konverze male-to-female zahrnuje bilaterální orchiektomii, penektomii, vaginoplastiku z invertované kůže penisu, neoklitorido-plastiku s nervověcévní stopkou dorzálního svazku penisu a uretroplastiku. Konverze female-to-male zahrnuje v 1. době hysterek-tomii s adnexektomií, bilaterální subkutánní mastektomii s tvorbou komplexu areoly s mamilou mužského typu, ve 2. době formacizevního genitálu-faloplastiku z kůže třísel nebo metaidoioplastiku.
VVýýsslleeddkkyy:: Neoklitoridoplastika s použitím dorzálního nervově-cévního svazku penisu byla provedena u 50 pacientů jako součástjednodobé konverze. Taktilní čití glandu neoklitoridy je u všech operovaných nemocných zachována a umožňuje klitoridální orgas-mus. U 8 nemocných byla konstruována sigmoidální neovagina s přirozenými lubrikačními vlastnostmi. Faloplastiku z kůže třísel pod-stoupilo 27 pacientů s výsledkem kosmeticky přijatelné falické náhrady a metaidoioplastiku 32 pacientů. Neouretra metaidoioplas-tiky umožňuje mikci vstoje 17 pacientům.
ZZáávvěěrryy:: Chirurgie transsexualismu má své místo v operační urologii pro potřebu praktických zkušeností v topografické anatomiipenisu, rektoprostatického prostoru a dna pánevního, jakož i rekonstrukčních výkonů na uretře.
112211.. PPAASSIIVVNNÍÍ UURREETTRRÁÁLLNNÍÍ KKOOMMPPRREESSEE R. Fiala1, F. Zá�ura1, T. Žák2, M. Odložilík1
CCííllee:: Močovou kontinenci lze dosáhnout kompresí uretry mezi kavernózními tělesy, kompresí fasciální smyčkou, pomocí TVT, AMSa jinými výkony. Navrhli jsme nový způsob komprese uretry, který využívá cizorodý materiál aplikovaný lokálně. V experimentu jsmezjiš�ovali, jakým způsobem můžeme měnit kontinenční zónu pasivní uretrální kompresí uretry.
MMeettooddyy:: Na čerstvě usmrceném zvířeti byla uretra podkládána válečky z různého materiálu o různém průměru a komprimovánagoretexovými páskami. Statickou profilometrií byly měřeny maximálního uretrálního tlaku (MUP) a změny délky uretrálního profilu zarůzných experimentálních podmínek.
VVýýsslleeddkkyy:: Zvýšení MUP je závislé na velikosti válce podkládaného pod uretru a jeho rigiditě. Délku uretrálního profilu je závislá napočtu pásek v kombinaci s podložným válečkem.
ZZáávvěěrr:: Použitím pasivní uretrální komprese lze zvyšovat jak MUP, tak i prodlužovat délku profilu, a tím vytvořit libovolnou novoukontinenční zónu na uretře.
112222.. PPUUBBOOVVAAGGIINNÁÁLLNNÍÍ SSLLIINNGG:: KKOOMMPPLLIIKKAACCEE AA JJEEJJIICCHH ŘŘEEŠŠEENNÍÍ K. Mainer, J. KrhutUrologické oddělení FNsP, Ostrava
CCííll:: Vyhodnocení komplikací spojených s řešením stresové inkontinence moči u žen metodou pubovaginálního slingu.MMeettooddaa:: Autoři v průběhu 44 měsíců operovali pro stresovou inkontinenci 110 pacientek metodou pubovaginálního slingu v modi-
fikaci Blaivas - McGuire.VVýýsslleeddkkyy:: Sanace příznaků stresové inkontinence dosáhli u 108 pacientek (98 %), spokojenosti s pooperačním výsledkem u 98 ne-
mocných (89 %). Z nezávažných komplikací zaznamenali 4x perforaci močového měchýře, 8x urocystitidu, 12x přechodnou hyperko-rekci a 36x tolerovatelné urgence, z toho 9x vzniklé de novo. Jako závažné komplikace zaznamenali 2x přetrvávání stresové inkonti-nence a 10x závažné urgence, z toho 3x vzniklé de novo. U 3 nemocných museli indikovat discizi slingu pro trvalou hyperkorekci.Celkem zaznamenali pooperačně vzniklé urgence u 12 pacientek (11 %).
ZZáávvěěrr:: Většina komplikací spojených s metodou pubovaginálního slingu byla dobře řešitelná. Autoři zdůrazňují nutnost pečlivédiagnostiky a indikace k operačnímu výkonu.
112233.. ČČAASSNNÉÉ KKOOMMPPLLIIKKAACCEE PPUUBBOOVVAAGGIINNÁÁLLNNÍÍHHOO SSLLIINNGGUUR. Staněk, T. Kokoř, P. Vágnerurologické odd. SSN, Opava
CCííll:: Cílem naší retrospektivní studie je zhodnocení časných komplikací pubovaginálního slingu. MMeettooddaa:: Hodnotíme skupinu 47 žen operovaných od září 1999 do dubna 2002. Průměrný věk skupiny je 54 let (35 – 74 let). Prů-
měrná doba sledování je 6,8 (1 – 27) měsíců. Každá žena absolvovala urodynamické vyšetření před operačním zákrokem. Ze 47 ženbyl u 2 proveden simultánní gynekologický zákrok (1x konizace čípku, 1x přední poševní plastika). Hodnocení komplikací vychází z dokumentace a z dotazníku, který byl ženám zaslán.
VVýýsslleeddkkyy:: Retenci jsme zaznamenali v 7 (15 %) případech, kdy bylo nutno užít intermitentní katetrizaci. Katetrizaci jsme použili v průměru 24 dní (3 – 56). V současnosti žádná pacientka neužívá intermitentní katetrizaci. Terminální dribling se v současnosti vysky-tuje u 5 (10 %) žen (žádná není ze skupiny s předchozí intermitentní katetrizací). Reziduum měřené sonografickým přístrojem bylo v 6 (13 %) případech zvýšeno nad 50 ml, v průměru 148 ml (70 – 190 ml). Z této skupiny byly 2 ženy pooperačně na intermitentníkatetrizaci. Subjektivní polakisurie udává 6 (13 %) žen, 1 po 6 měsících udává zlepšení do normy. Urgence udává 15 (32 %) žen. V 1 případě (2 %) se objevila kýla v jizvě (úspěšně reoperována po 12 měsících). Selhání výkonu jsme zaznamenali v 7 (15 %) případech, z toho 5 (10 %) charakterizuje inkontinenci jako urgentní. 3 (6 %) ženy považují inkontinenci za selhání terapie, ostatnípovažují výkon za úspěšný. IMC jsme zaznamenali u 6 (13 %) žen v období do 3 měsíců po operaci. 1x (2 %) jsme zaznamenalivezikokutánní píštěl po epicystostomické drenáži, která se spontánně zhojila po 4 týdnech. Sekundární hojení rány jsme zaznamenaliu 12 (25 %) žen.
ZZáávvěěrr:: Přestože jsme zaznamenali poměrně vysoký výskyt pooperačních komplikací, je 94 % žen spokojených s kontinencí.Většina komplikací byla přechodného charakteru. Četnost komplikací v našem souboru odpovídá údajům ve světové literatuře.
112244.. VVÝÝSSLLEEDDKKYY SSMMYYČČKKOOVVÉÉ ((SSLLIINNGGOOVVÉÉ)) OOPPEERRAACCEE PPOOUUŽIITTÉÉ KK RREEOOPPEERRAACCII IINNKKOONNTTIINNEENNCCEE R. Fiala1, R.Vrtal1, M. Štursa2
CCííll:: Smyčkovou operaci lze použít jako primární operaci pro močovou inkontinenci nebo i k reoperaci recidivy. Sledovali jsmeúspěšnost smyčkové operace použité ke korekci inkontinence již aspoň jednou operované.
MMeettooddyy:: Retrospektivně jsme vyhodnotili dokumentaci 26 žen, které byly operovány smyčkovou operací. Předtím již podstoupi-ly neúspěšně aspoň jednu další operaci pro močovou inkontinenci. Nemocné vyplnily dotazník podle Groutz-Blaivase, určený kestanovení úspěšnosti operace pro inkontinenci, dotazník skóre bolesti a objevení se urgencí de novo. Urodynamickým vyšetřením bylazjiš�ována subvezikální obstrukce. Doba sledování od smyčkové operace byla 7 – 42 měsíců (průměr 27 měsíců).
VVýýsslleeddkkyy:: Za vyléčené se považuje 13 (50 %) nemocných. Za dobrý výsledek považuje pooperační stav 6 (23 %) nemocných, jakouspokojivý jej hodnotí 5 (19 %) nemocných a jako špatný 2 (8 %) nemocné. U 16 (62 %) nemocných se žádné nové bolesti po operacineobjevily, u 8 (31 %) slabé nevyžadující léčbu a u 2 (8 %) nemocných vyžadují bolesti nepravidelně analgetika. Urgence de novo seobjevily u 6 (23 %) nemocných, ale jenom u 4 (15 %) se prokázala obstrukce. Naopak obstrukce byla prokázaná u 8 (31 %) nemoc-ných bez nových urgencí. Celkově byla subvezikální obstrukce přítomna u 12 (46 %) nemocných.
ZZáávvěěrr:: Smyčková operace použita k reoperaci močové inkontinence se jeví jako úspěšná metoda.
112255.. PPRREEDDBBEEŽNNÉÉ VVÝÝSSLLEEDDKKYY TTEENNSSIIOONN--FFRREEEE VVAAGGIINNAALL TTAAPPEE ((TTVVTT)) VV LLIIEEČČBBEE SSTTRREESSOOVVEEJJ IINNKKOONNTTIINNEENNCCIIEE MMOOČČUUM. Hladík, J. Breza, F. GoncalvesUrologická klinika LFUK, FNsP akad .L. Dérera, Bratislava
CCiieellee:: Stresová inkontinencia moču (SIM) je častým ochorením najmä u žien vo veku 50 rokov a starších a jeho incidenia stúpavekom. V ostatných rokoch sme svedkami nárastu počtu technicky jednoduchých a minimálne invazívnych chirurgických metódv liečbe SIM. Uvádza sa technika a predbežné výsledky tejto novej metódy.
MMeettóóddyy:: V období 2/2000 – 12/2001 sa metódou TVT liečilo 35 žien s mediánom veku 57 (47 – 71) rokov. U všetkých žien anamnézaa objektívne príznaky potvrdili SIM trvajúcu v priemere 3 roky. Všetky mali 2. – 3. stupeň SIM pod�a Ingelman-Sunbergovej stupnice.
VVýýsslleeddkkyy:: Po zavedení TVT pásky bolo 30/34 (91,4 %) žien plne kontinentných. 2 pacientky udávali zlepšenie a len zriedkavéepizódy inkontinencie pri silnom záchvate kaš�a. U 1 pacientky sa stav nezlepšil. Retencia moču sa zaznamenala u 4 (11,4 %) pacien-tiek. U troch z nich sa močenie spontánne obnovilo do jedného týždňa. Urgentné močenie udávalo 7 (20 %) pacientiek. U 4 z nichurgencia ustúpila do jedného mesiaca a u ostatných do 6 mesiacov od operácie. V 2 prípadoch došlo k perforácii močových ciest (1x močový mechúr a 1x proximálna uretra). Tieto komplikácie však neovplyvnili priebeh operácie. Medián trvania výkonu bol25 (15 – 45) minút.
ZZáávveerryy:: Napriek krátkodobému sledovaniu je TVT metóda jednoduchou a úspešnou technikou s nízkym výskytom komplikácií.
112266.. DDEESSEETTIILLEETTÉÉ ZZKKUUŠŠEENNOOSSTTII SS UUMMĚĚLLÝÝMM SSVVĚĚRRAAČČEEMM AAMMSS 880000 UU MMUUŽŮŮM. Janský, T. Hanuš, J. Dvořáček, R. KočvaraUrologická klinika VFN a 1. LF UK, Praha
CCííll:: Cílem retrospektivní studie bylo zhodnocení dlouhodobých výsledků léčby mužské inkontinence aplikací umělého svěrače AMS 800. MMeettooddyy:: V období 1992 – 1999 jsme operovali 19 mužů ve věku 11 až 75 let. U 18 pacientů hodnotíme příčinu inkontinence, kon-
tinenci po aktivaci sfinkteru, po 6 a více měsících po výkonu a pozdní pooperační komplikace. Do skupiny I (neurogenní příčina inkontinence) jsme zařadili 9 pacientů. Do skupiny II (non-neurogenní příčina inkontinence) jsme zařadili zbývajících 9 pacientů.Průměrná délka sledování činila 65 měsíců (14 – 102 měsíců).
VVýýsslleeddkkyy:: Bezprostředně po aktivaci sfinkteru bylo 17 pacientů plně kontinentních a 1 pacient byl podstatně zlepšen. Po 6 mě-sících se kontinence pohybovala od 30 do 100 % (s průměrem 86 %). Pozdní komplikace se vyskytly u 10 pacientů (56 %). Reoperovali jsme 8 pacientů (44 %, 6x explantace, 2x výměna komponent). Ve skupině I je plně kontinentní 1 pacient, u ostatních sekontinence pohybuje mezi 30 a 90 % (průměr 75 %). Ve skupině II je plně kontinentních 7 pacientů, u 2 pacientů přetrvává mírnástresová inkontinence. Ve skupině I se pozdní komplikace vyskytly u všech pacientů (6x dekubitální nekróza bulbární uretry - 67 %,3x technické komplikace - 33 %). Reoperováno bylo 7 pacientů (78 %). Ve skupině II vznikla nekróza uretry za 3 měsíce pouze u 1 diabetika staršího 70 let s nutností explantace sfinkteru. U ostatních pacientů je dosavadní průběh bez komplikací.
ZZáávvěěrr:: Zjistili jsme signifikantní rozdíly mezi oběma skupinami jak v počtu komplikací, tak v úspěšnosti terapie inkontinence. Příčinouvyššího výskytu komplikací a nižší úrovně kontinence ve skupině I jsou nejspíše nepříznivé trofické podmínky v terénu po opakovanýchvýkonech a horší vitalita tkání u pacientů s neurogenním měchýřem. Implantace AMS 800 je u indikovaných pacientů, ve specializovanémcentru a v rukou zkušeného operatéra stále terapeutickou metodou stresové inkontinence vzniklé na základě insuficience sfinkteru.
112277.. VVPPLLYYVV MMEEDDIIKKAAMMEENNTTÓÓZZNNEEJJ LLIIEEČČBBYY PPRRÍÍZZNNAAKKOOVV DDOOLLNNÝÝCCHH MMOOČČOOVVÝÝCCHH CCIIEESSTT NNAAZZNNAAČČUUJJÚÚCCIICCHH PPRRÍÍTTOOMMNNOOSSŤ BBEENNÍÍGGNNEEJJ PPRROOSSTTAATTIICCKKEEJJ HHYYPPEERRPPLLÁÁZZIIEE NNAA TTRRAANNSSUURREETTRRÁÁLLNNUU RREESSEEKKCCIIUU PPRROOSSTTAATTYYM. Horňák, A. Bárdoš, J. ŠtefančíkUrologická klinika LF UK, Bratislava
CCiiee��:: Zavedenie medikamentóznej liečby príznakov LUTS naznačujúcich prítomnos� BPH zmenilo liečebnú taktiku. Cie�om práce jeoveri� hypotézu, či medikamentózna liečba oddialila potrebu operácie a prípadne zhoršila výsledky operácie.
MMeettóóddaa:: Porovnali sme súbor 137 pacientov liečených TURP roku 1991 (pred príchodom medikamentóznej liečby) so súborom122 pacientov liečených TURP roku 2001, ke sa medikamentózna liečba indikovala ako terapia prvej vo�by. Hodnotili sme vekpacientov, sprievodné ochorenia, druh medikamentóznej liečby príznakov LUTS, indikácie k operácii, hmotnos� odstráneného tkani-va, dĺžku drenáže močového mechúra po operácii a dĺžku hospitalizácie.
VVýýsslleeddkkyy:: Pacienti roku 2001 boli v priemere o 3,1 roka starší (p = 0,007), sprievodné ochorenia boli prítomné u 68,6 % pacientovroku 1991, oproti 85,2 % roku 2001 (NS) a TURP sa robila z absolútnych indikácií 58,4 % pacientom roku 1991 a 50 % roku 2001 (NS).Medikamentóznu liečbu roku 2001 dostávalo 71 zo 122 (58,2 %) pacientov. Hmotnos� odstráneného tkaniva bola 20,2 ±13,2 g roku1991 a 24,6 ±15,4 g v roku 2001 (p = 0,027). Uretrálnu cievku sme po operácii odstránili po 4,5 ±1,8 dňoch roku 1991 a 3,1 ±2,2 dňochroku 2001 (p = 0,0001) a dĺžka hospitalizácie bola 7,7 ±5,7 dní roku 1991 oproti 5,2 ±3,2 dní roku 2001 (p = 0,0001).
ZZáávveerryy:: Pacienti, ktorí dostávajú medikamentóznu liečbu, sa operovali v neskoršom veku. Zvýšenie veku sa však nepodie�alo na výskytesprievodných ochorení, zvýšenom počte operácii z absolútnych indikácií, nezhoršili sa nálezy pri predoperačnom vyšetrení a nezvýšil savýskyt operačných komplikácií. Pacientom sa v priemere odstránilo viac prostatického tkaniva a skrátila sa doba hospitalizácie.
112288.. TTRRAANNSSUURREETTRRÁÁLLNNAA RREESSEEKKCCIIAA PPRROOSSTTAATTYY SS „„PPÁÁSSKKOOVVOOUU EELLEEKKTTRRÓÓDDOOUU““ VV LLIIEEČČBBEE BBEENNÍÍGGNNEEJJ PPRROOSSTTAATTIICCKKEEJJ HHYYPPEERRPPLLÁÁZZIIEEA. Bárdoš, M. HorňákUrologická klinika LF UK, Bratislava
CCiiee��:: Problémy spojené s krvácaním počas a po transuretrálnej resekcii prostaty (TURP) nabádajú h�ada� nové spôsoby abláciehyperplastického tkaniva. Cie�om prospektívnej práce bolo hodnoti� krvácanie počas a po operácii robenej s „páskovou elektródou“,tzv. transuretrálnej vaporesekcii prostaty (TUVRP).
MMeettóóddyy:: Roku 2001 bola 122 pacientom so syndrómom príznakov dolných močových ciest (LUTS) naznačujúcich prítomnos�benígnej prostatickej hyperplázie urobená TUVRP s „páskovou elektródou“. Pri TUVRP sa použil 27 Char. resektor so stálym prepla-chovaním (Olympus®) s „páskovou elektródou“ (band electrode Olympus®) a resekčný prúd s výkonom 200 W (generátor Erbotóm ICC 350®).Závažnos� krvácania počas a po operácii sa hodnotila počtom pacientov, ktorí potrebovali transfúziu krvi.
VVýýsslleeddkkyy:: Pred TUVRP sa medikamentózne liečilo 71 (58,2 %) pacientov v priemere 12,6 mesiacov. TUVRP sa u 61 (50 %) pacientov robi-la z absolútnych indikácií. V priebehu operácie a počas hospitalizácie neexitoval žiaden pacient. Počas a 24 h po TUVRP19 (15,6 %) pacientov pre krvácanie vyžadovalo podanie transfúzie krvi. Počas operácie došlo u 4 (3,3 %) pacientov k perforácii puzdraprostaty. Pri prepustení do domáceho liečenia pacienti močili spontánne, boli kontinentní a 24 (19,7 %) z nich malo infekciu močových ciest.
ZZáávveerryy:: Podanie transfúzie krvi počas 24 h po TUVRP bolo potrebné u 19 zo 122 (15,6 %) pacientov. V súbore 128 pacientovliečených konvenčnou TURP roku 1998 transfúzia bola potrebná u 41 (32 %) pacientov. Výmenou drôtovej slučky za páskovú sa znížilpočet potrebných transfúzií o 16, 4 %. Výsledok je štatisticky významný (p = 0,025).
112299.. SSYYSSTTÉÉMMOOVVÝÝ TTEERRMMIICCKKÝÝ EEFFEEKKTT PPRROODDUUKKTTŮŮ VVOOLLNNÝÝCCHH RRAADDIIKKÁÁLLŮŮ VVZZNNIIKKAAJJÍÍCCÍÍCCHH PPŘŘII TTRRAANNSSUURREETTRRÁÁLLNNÍÍ PPRROOSSTTAATTEEKKTTOOMMIIIIA. Veselá1, J. Wilhelm1, I. Kawaciuk2
1Ústav lékařské chemie a biochemie, 2Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha
CCííll:: Stanovení dlouhodobého vlivu oxidačního poškození navozeného lokálním termickým působením při transuretrální resekciprostaty (TURP). Difuzibilní a reaktivní produkty volných radikálů vznikající při tepelném poranění poškozují erytrocyty, které jsoutransportovány krví do vzdálených orgánů, kde jsou schopny iniciovat nové radikálové reakce.
MMeettooddyy:: Byla srovnána skupina pacientů operovaných TURP (n = 28) a otevřenou prostatektomií (TVPE, n = 6). Dále byly stanove-ny produkty volných radikálů v krvi před operací (kontroly), ihned po operaci a dále po 1 a 3 měsících, produkty poškození membránvolnými radikály, lipofuscinoidní pigmenty (LFP), stanoveny byly fluorometricky v lipofilních extraktech tkáně prostaty a erytrocytů,dále byly charakterizovány pomocí trojrozměrných fluorescenčních spekter a kvantifikovány.
VVýýsslleeddkkyy:: Hladina LFP ve tkáni prostaty po TURP byla 11x vyšší než po TVPE (p < 0,005). Trojrozměrné fluorescenční spektrumextraktů z tkání po TURP mají podobná dvě excitační a emisní maxima jako po TVPE. Spektrum LFP erytrocytů po TVPE má podobnývzhled jako kontrola, spektrum po TURP ve 3 odběrech do 3 měsíců má mnoho modifikací (známka poškození erytrocytů volnýmiradikály). Změny přetrvávají ještě 3 měsíce po operaci. Pozměněná spektra byla nalezena u 8 pacientů z 22 ve skupině TURPa jen u 1 pacienta ze 6 ve skupině TVPE.
ZZáávvěěrr:: Hladina LFP ve tkáni prostaty závisí na typu operace. Naše výsledky dále ukazují, že tepelné poškození doprovázející TURPzpůsobuje oxidační poškození nejen ve tkáni prostaty, ale také v erytrocytech. Produkty oxidačního poškození přetrvávají v krvipacientů po TURP ještě tři měsíce po operaci. TURP může navodit dlouhotrvající oxidační stres v organismu, který představuje rizikopro rozvoj patologických stavů ve vzdálených orgánech.
113300.. HHEEMMOODDIILLUUCCEE VV UURROOLLOOGGIIIIJ. Schraml1, D. Bejšovec2, V. Hynek1, M. Hálek1
1Urologické oddělení, Masarykova nemocnice, Ústí n/L. 2Anesteziologicko-resuscitační klinika ILF, Masarykova nemocnice, Ústí n/L.
CCííll:: Zhodnotit význam izovolemické hemodiluce u náročných urologických výkonů. Cílem metody je omezit transplantaci cizítkáně, imunizaci, tvorbu nevhodných protilátek a riziko přenosu virových infekcí.
MMeettooddaa:: V souboru 42 pacientů byl za poslední 3 roky proveden rozsáhlý operační výkon pomocí izovolemické hemodiluce. Nazačátku operace se odebere přesně definované množství krve (300 – 1 500 ml) za současného podání náhradního roztoku ve stejnémobjemu. Při operaci pacient ztrácí krev chudou na erytrocyty, trombocyty a koagulační faktory, a po skončení hemoragické fáze ope-race je pacientovi opět vrácena jeho předtím odebraná plná čerstvá krev.
VVýýsslleeddkkyy:: Touto metodu byla minimalizována potřeba podání cizích krevních derivátů na 11,9 % (u 5 ze 42 nemocných). Komplikacebezprostředně související s touto hemodilucí se nevyskytly. Metoda je příznivá i z ekonomického hlediska, protože krevní derivátyprodukované transfuzními stanicemi jsou mnohonásobně dražší.
ZZáávvěěrr:: Hemodiluce stala se na našem pracovišti součástí každé radikální prostatektomie a výběrově u radikálních nefrektomií a cystektomií. Limitující jsou pouze vstupní kriteria krevního obrazu pacienta, jeho další přidružené nemoci a celkový stav.
1Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny2Urologická klinikaUK Praha, LF Hradec Králové, FN Hradec Králové
CCííll:: Bolest je považována za samostatný stresor, spouštějící mediátorové kaskády se závažnými změnami ve vzdálených orgánech.Technika epidurální analgézie umožňuje mimo zajištění účinné analgezie snížit odpově organismu na pooperační stres, příznivěovlivnit plicní funkce v pooperačním období a redukovat riziko vzniku trombembolické nemoci.
MMeettooddaa:: Na Urologické klinice Fakultní nemocnice Hradec Králové provádíme rozsáhlé výkony a výkony spojené se značnou po-operační bolestivostí v kombinaci celkové a regionální anestezie s možností využití epidurálního katétru pro pooperační analgezii.Vypracovali jsme protokol pooperační analgezie, zahrnující aplikaci paracetamolu a intermitentní nebo kontinuální epidurální podá-vání lokálních anestetik a opioidů. Stupeň bolestivosti je hodnocen na základě použití vizuální analogové stupnice (VAS) od 0 – 10,kde 0 znamená žádnou bolest, 10 nejhorší představitelnou bolest. Cílem protokolu je dosažení stupně VAS 3 a méně.
VVýýsslleeddkkyy:: U všech nemocných bylo při použití našeho schématu možné dosáhnout dostatečné analgezie s minimálním výskytemnežádoucích účinků.
ZZáávvěěrr:: Pooperační analgezie vedená epidurálním podáváním lokálních anestetik a opioidů umožňuje dosažení efektivní analgezies minimem nežádoucích účinků při významné ekonomické úspoře oproti i.m. podávaným analgetikům.
113322.. DDIIAAGGNNOOSSTTIIKKAA AA TTEERRAAPPIIEE PPOORRAANNĚĚNNÍÍ LLEEDDVVIINN VV KKOONNTTEEXXTTUU PPOOLLYYTTRRAAUUMMAATTUUR. Grill1, M. Urban1, P. Palascak2, J. Heráček1
1Urologická klinika FNKV a 3. LF UK, Praha2Urologické oddělení, Hospital Paul Morel, Vesoul, Francie
CCííll:: U pacientů s polytraumaty potřebné diagnostické i terapeutické postupy všech spoluřešících oborů kladou zvýšený důraz nakoordinaci a efektivitu spolupráce těchto oborů.
MMeettooddaa:: V období 1996 – 2001 bylo zastiženo 68 poranění ledvin u pacientů s diagnózou polytrauma. Z toho bylo poranění I.-II. stupně u 38 (56 %) pacientů, stupeň III.-IV. u 16 (23,5 %) pacientů a stupeň V. u 14 (20,5 %) pacientů. Krytá poranění byla u 64 (94 %)pacientů, 3 (4,5 %) byla poranění střelná a u 1 (1,5 %) bodné.
VVýýsslleeddkkyy:: Z 68 polytraumat se současným poraněním ledvin zemřelo v trauma šoku 15 nemocných (22 %). Nebyla korelace mezistupněm postižení ledviny, její poranění nebylo bezprostřední příčinou smrti. Akutní urologický výkon byl proveden u 11 (16 %) pacientů- v rámci revize 3 střelných a 1 bodného poranění a u 7 rozsáhlých poranění ledviny. Byla provedena 7x nefrektomie, 2x resekcelacerovaného polu a 2x ošetřeno významné krvácení z parenchymu ledviny. U 42 (62 %) pacientů bylo z hlediska urologa postupovánokonzervativně s monitorací klinického stavu pacienta a kontrolou nálezu CT nebo UZ. U 6 (9 %) pacientů byl pro únik kontrastní látkyz dutého systému ledviny zaveden ureterální stent a ponechán v průměru 22 dnů.
ZZáávvěěrr:: Hranice konzervativního postupu a otevřené revize z indikace urologa byla dána stupněm postižení ledviny. Vždy bylo revi-dováno poranění s pokračujícím šokovým stavem při zvětšujícím se perirenálním hematomu (V. stupeň) a otevřená poranění. Alei u rozsáhlých hematomů při stabilizovaném stavu pacienta je konzervativní postup bezpečný s dobrými výsledky.
Práce podpořena Výzkumným záměrem MŠMK č. 3 na 3. LF UK.
113333.. TTRRAAUUMMAA ZZAADDNNÍÍ UURREETTRRYY JJAAKKOO KKOOMMPPLLIIKKAACCEE FFRRAAKKTTUURR PPÁÁNNVVEE -- TTAAKKTTIIKKAA AAKKUUTTNNÍÍ AA NNÁÁSSLLEEDDNNÉÉ LLÉÉČČBBYYM. Hora1, J. Zeman2, J. Kastner3, Z. Chudáček4, J. Droppa1, R. Pradl5, T. Pavelka2
1Urologická klinika, 2Klinika ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí, 3Radiodiagnostická klinika, 4Radiodiagnostické oddělení, 5Anesteziologicko-resuscitační klinika,LF UK a FN v Plzni
CCííll:: Závažné komplikace fraktur pánve jsou zejména ruptura močového měchýře (RMM), trauma zadní uretry (TZU) a erektilní dys-funkce. RMM nebývá většinou diagnostickým ani léčebných problémem, u TZU je tomu však naopak. Cílem práce je prezentovat vlast-ní soubor a ukázat standardní diagnostický a léčebný algoritmus TZU.
SSoouubboorr,, mmeettooddiikkaa:: Ve FN Plzeň bylo v letech 1998 – 2001 ošetřeno 15 pacientů se závažnějšími urologickými komplikacemi přifraktuře pánve - 6x RMM, 9x TZU (lx společně s RMM). RMM byla vždy ošetřena suturou, pouze u jednoho pacienta s rozsáhlým defek-tem jdoucím až do hrdla přetrvává stresová inkontinence.
VVýýsslleeddkkyy:: TZU bylo bez dislokace 5x, s dislokací 4x. Kromě 1 pacienta s TZU byl vždy lékaři non-urology proveden pokus o zacévkování uretry. Akutní operační revize byla provedena u 5 (kromě všech dislokací 1x při současné ruptuře měchýře). U zbylých5 založena epicystostomie. U 4 byla s odstupem 3 měsíců provedena zadní resekční uretroplastika pro distrakční defekt. U 2 z nich
bylo nutno ještě lx provést vnitřní optickou uretrotomii pro stenózu anastomózy, vždy s dlouhodobým efektem. 1 pacient s dis-trakčním defektem byl převzat do péče spádové urologie. Těžká erektilní dysfunkce se rozvinula u 6 (při dislokaci uretry vždy).
ZZáávvěěrr:: U podezření na TZU (uretroragie, dislokace prostaty při vyšetření p.r.) je nutné provést ascendentní uretrografii a IVU. Nikdynecévkovat před dovyšetřením! Poté provádíme punkční epicystostomii, u velkých dislokací močového měchýře „realignment“ uret-ry na cévce otevřenou operační revizí či dle literatury i endoskopicky. Definitivní řešení odkládáme až dle nálezu na descendentní ure-trografii 6 – 12 týdnů od úrazu - v případě distrakčního defektu je léčbou zadní resekční uretroplastika.
113344.. IIAATTRROOGGEENNNNÍÍ PPOORRAANNĚĚNNÍÍ RREENNÁÁLLNNÍÍ AARRTTEERRIIEE -- KKAAZZUUIISSTTIIKKAAZ. Häring, K. MainerUrologické oddělení FNsP, Ostrava
CCííll:: Kazuistika o možném iatrogenním poranění renální arterie při její angioplastice.MMeettooddaa:: 51letá žena s hypertenzí a oboustrannou stenózou renálních tepen, pro které jí byla na jiném pracovišti provedena
oboustranně angioplastika - vlevo dilatace, vpravo stent. Výkon na pravé renální arterii byl komplikován krvácením, s následným sub-kapsulárním hematomem.
VVýýsslleeddkkyy:: Při přeložení na naše oddělení nevyžadoval stav nemocné akutní chirurgickou intervenci, postupovalo se konzervatívně.Hematom byl ošetřen perkutánní drenáží s dobrým efektem. Po dimisi je sledována ambulantně, drobná reziduální kolekce tekutinysubkapsulárně se resorbovala.
ZZáávvěěrr:: S narůstající frekvencí angioinvazivních výkonu se můžeme s takovými komplikacemi setkávat, jeden z možných způsobůošetření jsme uvedli.
113355.. VVZZÁÁCCNNÝÝ PPŘŘÍÍPPAADD UURREETTEERROOIILLIICCKKÉÉ PPÍÍŠŠTTĚĚLLEE AA MMOOŽNNOOSSTT MMÉÉNNĚĚ IINNVVAAZZIIVVNNÍÍHHOO ŘŘEEŠŠEENNÍÍA. Čermák1, D. Pacík1, I. Quwarah1, J. Boudný2
1Urologická klinika FN, Brno2Radiodiagnostická klinika FN, Brno
CCííll:: Cílem sdělení je seznámit se vzácným případem ureteroilické píštěle. Způsobuje epizody náhlého masivního krvácení, kterédramaticky ohrožuje pacienta na životě, není-li včas zahájena správná léčba. Přitom ve stavu ohrožujícího krvácení je přesnou diag-nózu obtížné stanovit. Předchozí chirurgický výkon v pánvi je predisponujícím faktorem.
KKaazzuuiissttiikkaa:: Autoři popisují případ ureteroilické píštěle u 64letého muže, který byl přijat na naše pracoviště se stavem náhlé masivníhematurie. Pacient byl pro nádorové onemocnění po amputaci rekta s následnou radioterapií. Akutní cystoskopické vyšetření v tétofázi neprokázalo jednoznačný zdroj masivního krvácení. Byl zjištěn svraštělý močový měchýř s difuzním, plošným krvácením ze sliz-nice s poradiačními změnami. Při konzervativní léčbě došlo k dočasné zástavě krvácení. Při opakované atace krvácení byla zjištěnahemoragie z levého ureteru. Provedená vyšetření (sonografie, CT, angiografické vyšetření) prokázala ureteroilickou píštěl. Píštěl bylanásledně úspěšně vyřešena perkutánní angiografickou technikou selektivním uzávěrem spirálou a zavedením ureterálního JJ stentu.
ZZáávvěěrr:: Pacient s atakami masivní hematurie po předchozí pánevní operaci především s anamnézou cévní operace a radioterapiemůže být ohrožení fatálním krvácením. Nejčastější (i když vzácnou) příčinou je traumatická nebo iatrogenní léze. Určení správné diag-nózy je v akutním stavu obtížné ale důležité. I tento stav však může být vyřešen méně invazivním způsobem. Otevřená operace jepro svoji obtížnost a nejistý výsledek méně vhodná.
113366.. LLOOKKÁÁLLNNĚĚ PPOOKKRROOČČIILLÉÉ MMAALLIIGGNNÍÍ OONNEEMMOOCCNNĚĚNNÍÍ VV MMAALLÉÉ PPÁÁNNVVII JJIINNÉÉ NNEEŽ UURROOLLOOGGIICCKKÉÉ EETTIIOOLLOOGGIIEEK. Mainer1, Z. Häring1, T. Malý2, J. Krhut1, J. Kopecký1
1Urologické oddělení FNsP, Ostrava2Chirurgická klinika FNsP, Ostrava
CCííll:: Autoři referují o svém aktivním přístupu k nemocným s lokálně pokročilým nádorovým onemocněním jiné než urologické etio-logie v malé pánvi.
MMeettooddaa:: Prezentují soubor 16 pacientek s gynekologickou malignitou a 6 pacientů s adenokarcinomem rektosigmatu, kteří v doběvyšetření neměli prokázané vzdálené orgánové metastázy. Šlo o nemocné, u kterých nebylo možno založit trvalou vnitřní drenáž.Důvodem byla úplná obliterace pánevního močovodu anebo nádorová infiltrace močového měchýře. U 16 žen s gynekologickoumalignitou provedli u 11 z nich močovou derivaci formou ileálního konduitu dle Brickera, u 3 transureteroureteroanastomózu a u 1 resekci pochvy s cystektomií a ortotopní ileální neovezikou. U 6 pacientů s adenokarcinomem rektosigmatu byla 2x ve spoluprácis chirurgickým týmem provedena nízká resekce rekta a ortotopní ileální neovezika. U dalšího pacienta byla provedena znovu resekcesigmatu a zároveň resekce měchýře doplněná augmentační plastikou detubulizovanou ileální kličkou. Poslední 3 nemocní trpěli inope-rabilním karcinomem rekta s penetrací do měchýře a obstrukcí močovodů. Situace byla řešena implantací močovodů do kolostomie.
VVýýsslleeddkkyy:: Pacienti jsou sledováni od 2 do 24 měsíců, 8 pacientů zemřelo za 8 – 14 měsíců od operace na generalizaci onemoc-nění. Žádný z pacientů nezemřel v souvislosti s pooperační komplikací.
ZZáávvěěrr:: Je zdůrazňováno aktivní využívání možností rekonstrukčních urologických postupů.
113377.. ZZPPŮŮSSOOBB ŘŘEEŠŠEENNÍÍ UURROOLLOOGGIICCKKÉÉ KKOOMMPPLLIIKKAACCEE PPOO GGYYNNEEKKOOLLOOGGIICCKKÉÉ OOPPEERRAACCII M. Pešl, L. ŠafaříkUrologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha
CCííll:: Naše kazuistika ukazuje možnost definitivního řešení močové derivace po oboustranném iatrogenním poranění močovodů přigynekologické operaci, které nebylo peroperačně rozpoznáno.
MMeettooddaa:: Transureteroureteroanastomóza zprava doleva a ureterocystoneoanastomóza dle Hendrena s psoas hitch v jedné ope-rační době po předchozí založené pravostranné nefrostomii.
VVýýsslleeddkkyy:: Kompletní zhojení pacientky per primam po kombinované rekonstrukční operaci.ZZáávvěěrr:: Prezentujeme případ pacientky se základní diagnózou karcinomu děložního čípku T1b, u které došlo při radikální gyneko-
logické operaci ke kompletní obstrukci pravého močovodu ve středním úseku a nekompletní obstrukci intramurálního močovoduvlevo. Pomocí uvedené operační metody se podařilo trvale vyřešit derivaci moči per vias naturales.
Práce podpořena grantem VZ MSM 111100005.
113388.. ŘŘEEŠŠEENNÍÍ UURREETTEERRÁÁLLNNÍÍ SSTTEENNÓÓZZYY ZZAAVVEEDDEENNÍÍMM WWAALLLL--SSTTEENNTTUU -- DDLLOOUUHHOODDOOBBÉÉ SSLLEEDDOOVVÁÁNNÍÍD. Pacík1, A. Čermák1, V. Válek2
1Urologická klinika FN, Brno2Radiodiagnostická klinika FN, Brno
CCííll:: Méně invazivní techniky přinesly vedle tradičních řešení nové léčebné možnosti, jako je i zavedení samoexpandabilního wall-stentu. Cílem tohoto sdělení je informovat o dlouhodobě dobrých výsledcích případu zavedení samoexpandabilního wall-stentu přiléčbě stenózy močovodu.
KKaazzuuiissttiikkaa:: U pacientky M.P., 52 let, s hydronefrózou pravé ledviny způsobenou zúženinou močovodu po gynekologické operacipro benigní onemocnění, byl tento stav řešen zavedením kovového wall-stentu. Stent byl zaveden v roce 1995 po předchozí perkutánní punkci hydronefrotické ledviny antegrádním způsobem. Počáteční výsledky byly uspokojivé a referovali jsme o nichv odborné literatuře. Pacientka byla sledována pravidelně nejprve v 6měsíčních intervalech, po 2 letech v ročních intervalech pomocíradioizotopové nefrografie, vylučovací urografie, samozřejmě za pravidelných kontrol močového nálezu a hodnocení subjektivníchpříznaků. Na základě těchto sledování můžeme říci, že za 7 let po provedeném výkonu je pacientka stále asymptomatická, s normálnífunkcí ledvin i drenáží obou ledvin, s normálním obrazem vývodného systému horních močových cest a normálním nálezemv močovém sedimentu.
ZZáávvěěrr:: Řešení ureterální stenózy zavedením wall-stentu může přinést dlouhotrvající vysoce uspokojivé výsledky a je třeba tutoterapeutickou alternativu zvažovat při volbě terapeutické metody.
113399.. DDIIEETTAARRYY PPRREEVVEENNTTIIOONN OOFF PPRROOSSTTAATTEE CCAANNCCEERRJ. AltweinUrologische AbteilungKrankenhaus der Barmherzigen BrüderMünchen, Deutschland
114400.. HHEERREEDDIITTAARRYY PPRROOSSTTAATTEE CCAANNCCEERR AANNDD IITTSS MMAANNAAGGEEMMEENNTTJ. E. Damber Sahlgrenska University HospitalDepartment of UrologyGöteborg, Sweden
114422.. KKLLIINNIICCKKOO--PPAATTOOLLOOGGIICCKKÁÁ CCHHAARRAAKKTTEERRIISSTTIIKKAA KKAARRCCIINNÓÓMMOOVV PPRROOSSTTAATTYY TT11ccB. Eliáš, J. Kliment, R. Tomaškin, J. �upták, J. Švihra, A. Kališ Urologická klinika JLF UK a MFN, Martin
CCiiee��:: Vyhodnotili sme klinicko-patologickú charakteristiku karcinómov prostaty T1c a porovnali sme ich s karcinómami cT2liečenými RRP.
MMaatteerriiááll aa mmeettooddiikkaa:: Retrospektívne sme vyhodnotili karcinómy prostaty T1c detekované na našej klinike v rokoch 1995 – 2001.Všetky boli diagnostikované na základe zvýšenej koncentrácie PSA v sére nad 4,0 ng/ml pri negatívnom DRV a TRUS. Každý pacientmal urobenú sextantovú biopsiu prostaty pod TRUS kontrolou. Hodnotili sme vek, PSA, Gleasonovo skóre a spôsob liečby. U pacien-tov, ktorí mali urobenú RRP, sme hodnotili koncentráciu PSA, pT štádium a Gleasonovo skóre. Tieto nádory sme porovnali s karcinó-mami T2 klinického štádia liečenými RRP.
VVýýsslleeddkkyy:: Celkovo sme detekovali 41 CaP T1c klinického štádia u mužov vo veku 52 - 74 rokov (medián 64) s koncentráciou PSA4,7 - 40,8 ng/ml (medián 7,9). Distribúcia Gleasonovho skóre v bioptickom materiále bola nasledovná: Gleason 2 - 4 20 (41 %) pacien-tov, Gleason 5 - 7 21 (49 %) a Gleason 8 - 10 nemal žiadny pacient. RRP sme urobili u 18 (44 %) pacientov, 13 (32 %) bolo liečených hor-monálne a 10 (24 %) boli prísne sledovaní. Porovnanie pacientov s karcinómom prostaty T1c a cT2 liečených RRP udáva tabu�ka.
ZZáávveerr:: Karcinómy prostaty T1c a T2 klinického štádia sú vo väčšine prípadov dobre a stredne diferencované nádory vhodné naRRP so signifikantnou prevahou patologicky lokalizovaných ochorení u T1c karcinómov.
114433.. ZZHHOODDNNOOCCEENNÍÍ 776611 TTRRAANNSSRREEKKTTÁÁLLNNÍÍCCHH UULLTTRRAASSOONNOOGGRRAAFFIICCKKYY KKOONNTTRROOLLOOVVAANNÝÝCCHH BBIIOOPPSSIIÍÍ PPRROOSSTTAATTYYJ. Stolz, L. Šafařík, K. Novák, J. Novák, J. DvořáčekUrologická klinika VFN a 1. LF UK, Praha
CCííll:: Transrektální ultrasonograficky kontrolovaná biopsie prostaty je v současné době zlatý standard v diagnostice karcinomuprostaty. Cílem naší práce bylo zhodnotit efektivnost a komplianci modifikované oktantové biopsie prostaty u ambulantních nemoc-ných se suspekcí na karcinom prostaty, na základě elevace PSA či vyšetření per rectum.
MMeettooddaa:: V průběhu 30 měsíců podstoupilo 761 nemocných se suspekcí na karcinom prostaty modifikovanou oktantovou, trans-rektální ultrasonograficky kontrolovanou biopsii prostaty, se zaměřením na odebrání vzorků z periferie i z tranzitorní zóny prostaty.Byl použit ultrazvuk firmy B+K 3535, transrektální US sonda 7,5Hz a Magnum biopsy gun firmy Bard. Průměrně bylo provedeno 8 biopsií prostaty u jednoho nemocného. Hloubka modifikované biopsie byla 22 a více mm. Všichni nemocní podstoupili standardnípřípravu a výkon byl proveden v cloně intramuskulárně aplikovaného antibiotika s následným perorálním zajištěním. Vzhledem k uspokojivé toleranci předoperační či peroperační analgezie nebyla nutná.
VVýýsslleeddkkyy:: Průměrná velikost prostaty byla 46 g, průměrný věk 77 let, průměrná hodnota PSA byla 12,8 m g/l. U 304 (40 %) nemoc-ných byl v 1 či více vzorcích nalezen karcinom prostaty. V intervalu PSA 4 – 10 m g/l byla biopsie prostaty provedená u 422 nemoc-ných. Z tohoto počtu byl u 134 (32 %) nemocných zachycen karcinom prostaty průměrného Gleason skóre 4. Vážné komplikacecharakteru urosepse, hematurie, dysurii jsme zaznamenali u 18 nemocných (2,39 %).
ZZáávvěěrr:: Transrektální, sextantová, ultrasonograficky kontrolovaná biopsie prostaty v našem souboru prokázala v intervalu PSA4 – 10 m g/l 32% senzitivitu záchytu karcinomu. Při standardní přípravě, per a postoperační antibiotické cloně byl výskyt závažnýchkomplikací minimální a samotný výkon byl nemocnými dobře tolerován. Všichni pacienti byli vyšetřovaní ambulantně.
Podporováno grantem VZ MSM 1111 00005.
114444.. VVÝÝVVOOJJ SSTTRRAATTEEGGIIEE BBIIOOPPSSIIEE PPRROOSSTTAATTYY SS CCÍÍLLEEMM DDEETTEEKKCCEE KKAARRCCIINNOOMMUU AA DDOOPPAADD NNAA DDOOSSAAŽEENNÉÉ VVÝÝSSLLEEDDKKYYA. Čermák, D. Pacík, A. KhamzineUrologická klinika FN, Brno
CCííll:: Cílem studie je srovnat výtěžnost sextantové a multiplicitní biopsie prostaty při detekci karcinomu prostaty a pokusit sestanovit optimální strategii biopsie.
MMeettooddaa:: V období od ledna 2000 do května 2002 bylo provedeno 720 biopsií prostaty. Pacienti byli randomizováni do dvou skupin:A. sextantová biopsie a B. multiplicitní biopsie (sextantová b. + 6 b. z laterální části periferní zóny + 2 b. z přech. zóny - celkem 14 vzorků).Ve studii bylo hodnoceno 300 pacientů s hodnotou PSA 3,9 – 15 ng/ml (multiplicitní b.) a 250 pacientů (sextantová b.). Byla hodnoce-na senzitivita různých kombinací a byla srovnána s výsledky klasické sextantové biopsie.
VVýýsslleeddkkyy:: Sextantová biopsie detekovala CaP u 43 pacientů (17,2 %) z celkového počtu 250 pac. U multiplicitní biopsie byl nádordetekován ve 109 (36,3 %) případech z 300 pacientů. Při hodnocení různých kombinací ve skupině pozitivních záchytů byl CaPdetekován ve 104 (95,4 %) případech ze 109 při použití 10 vzorků. Při snížení počtu vzorků na 8 se četnost snížila na 102 (93,5 %).Detekce CaP byla 10jehlovou b. signifikantně lepší než u klasické sextantové biopse (p = 0,001) a byla srovnatelná s četností záchytuu 12jehlové biopsie 104/105 pacientů (95,4 %/96,3 %). U prostaty s objemem > 50 g se při použití 10jehlové biopsie snižuje četnostzáchytu na 25 %. U sextantové b. se detekce CaP snižuje na 13,6 %.
ZZáávvěěrr:: Klasická sextantová biopsie nedetekuje velkou část nádorů lokalizovaných především v periferní zóně. Strategie vícečetné10jehlové biopsie signifikantně zvyšuje pozitivní záchyt karcinomu při umístění biopsií laterálně + 2 vzorky v parasagitální linii (střed,baze). U malých prostat (< 35 g) se zdá postačující 8jehlová biopsie. U prostaty nad 50 g je potřebné 10 – 12jehlové schéma. Největšívýtěžnosti je dosaženo přidanými biopsiemi v oblasti apexu.
114455.. KKOORREELLAACCEE PPSSAA,, ffPPSSAA aa PPSSAADD VV ČČAASSNNÉÉ DDIIAAGGNNOOSSTTIICCEE KKAARRCCIINNOOMMUU PPRROOSSTTAATTYYM. Matoušková, M. Hanuš Urocentrum, Praha
CCííll:: Serinová proteáza, PSA, palpační rektální vyšetření a transrektální ultrasonografie jsou základními pilíři časné diagnostiky kar-cinomu prostaty. Přesto PSA, excelentní marker pro monitorování onemocnění, nevykazuje dostatečnou specificitu a senzitivitu v diagnostice zhoubného onemocnění prostaty. Významné je v diagnostice CaP stanovení vztahu mezi volným a celkovým PSA. Poměr f/t PSA > 20 % svědčí pro benigní postižení žlázy. U velkých žlaznatých prostat bývá poměr arteficiálně změněn a jeho použitíztrácí na významu. Vztah PSA k objemu prostaty (PSAD - PSA denzita) umožňuje v diagnostice kalkulovat i s velikostí žlázy. Nezaned-batelným je korelát k věku vyšetřovaného. Naším cílem bylo ověřit možnost omezení počtu biopsií při použití všech tří parametrůu mužů s nespecifickým palpačním nálezem a zvýšenými hodnotami PSA.
MMaatteerriiááll aa mmeettooddiikkaa:: V letech 1995 – 2002 jsme vyšetřili 1 283 mužů s hodnotami PSA mezi 3,5 –10 ng/ml. U všech byla doplně-na hladina volného PSA a ultrasonografie k vyloučení změn echogenicity a zhodnocení objemu prostaty. Stanovení tPSA a fPSA RIAmetodou fy CIS bio int. USG vyšetření na přístroji Bruell-Kjaer.
VVýýsslleeddkkyy:: Průměrná hodnota PSA v celém souboru 4,67 ng/ml <3.5;10.00>, f hodnota poměru f/t PSA 22 % <5;85>. PSAD jsme zjis-tili v rozsahu 0,01 – 0,24. Ultrasonograficky jsme ověřili velikost prostaty - f 31 g <15;75> - a zhodnotili změny struktury žlázy a jejíhoohraničení. Po zvážení všech parametrů jsme u 253 pacientů biopticky odebrali tkáň k histopatologickému vyšetření. U 58 (u 23 %)jsme ověřili karcinom.
SSoouuhhrrnn:: Hladina PSA významně koreluje s velikostí prostaty a věkem pacienta. Pro zpřesnění indikačních kritérií k biopsii u hod-noty PSA v „šedé zóně“ jsme použili doplňující faktory - poměr f/t PSA, PSAD a věk. Jejich využití umožnilo snížit počet biopsií.
114466.. MMOOŽNNOO PPRREEDDPPOOVVEEDDAAŤ ŠŠTTÁÁDDIIUUMM OOCCHHOORREENNIIAA PPRREEDD RRAADDIIKKÁÁLLNNOOUU PPRROOSSTTAATTEEKKTTÓÓMMIIOOUU??F. Goncalves, M. HladíkUrologická klinika LFUK, FNsP akad. L. Dérera, Bratislava
CCiieellee:: Presná diagnóza lokalizovaného karcinómu prostaty (CaP) sa považuje za najdôležitejší faktor podie�ajúci sa na alšompriebehu ochorenia u pacientov pred plánovanou radikálnou prostatektómiou (RAPE). Cie�om štúdie bolo zhodnoti� prognostické fak-tory, ktoré ovplyvňujú správnu diagnózu lokalizovaného CaP.
MMeettóóddyy:: Vrokoch 1989 – 2001 sa RAPE urobila u 93 pacientov, z nich sa u 61 retrospektívne hodnotili parametre, nako�ko spĺňalitieto kritériá: PSA v čase diagnózy, Gleasonovo skóre z biopsie prostaty a chirurgického preparátu po RAPE a štádium ochorenia.
VVýýsslleeddkkyy:: Medián veku bol 63 (48 – 71) rokov. Medián PSA v čase diagnózy bol 11,8 (0,90 – 60,3) ng/ml. Medián Gleasonovho skóre (GS)z biopsie bol 5 (3 – 8). 2 pacienti boli v štádiu T1a, 24 v štádiu T1c a 35 v štádiu T2. Štádium pT3 malo 24 (39,3 %) pacientov. Medián PSA u pacientov s pT1-2N0 bol 8,9 (0,9 – 44) ng/ml a u pacientov s pT3 štádiom 16 (3,9 – 60,3) ng/ml (p = 0,009). Medián GS chirurgického preparátupo RAPE bol 5 (2 – 9). Korelácia medzi GS z biopsie a chirurgického preparátu bola ve�mi tesná (slope = 0,649, p = 0,0001). GS ‡7 malo 21/61(34,4 %) pacientov a 15 (71,4 %) z nich malo už pokročilé ochorenie. GS < 7 sa našlo u 40 pacientov, 8 (20 %) z nich malo pT3 a/alebo N+,u 6 z nich štruktúry CaP infiltrovali > 50 % prostatickej ž�azy. Z 26 pacientov v štádiu cT1 malo 8 (30,7 %) už pokročilé ochorenie. GS ‡ 7 malo7 z nich. Z 35 pacientov v štádiu cT2 malo 16 (45,8 %) pT3. GS ‡7 malo 9 z nich a 6 malo GS < 7, ale CaP infiltroval > 50 % tkaniva prostaty.
ZZáávveerr:: PSA, GS a objem CaP sa ukazujú ako nezávislé prognostické faktory. Ak je jeden z nich prítomný, autori odporúčajú robi� predRAPE biopsie z oblasti puzdra prostaty a semenných mechúrikov. Ak je viac faktorov prítomných, nemala by by� RAPE metódou vo�by.
114477.. VVÝÝZZNNAAMM TTRRAANNSSRREEKKTTÁÁLLNNEEJJ UULLTTRRAASSOONNOOGGRRAAFFIIEE ((TTRRUUSS)) PPRRII RROOZZLLIIŠŠEENNÍÍ LLOOKKAALLIIZZOOVVAANNÉÉHHOO OODD LLOOKKÁÁLLNNEE PPOOKKRROOČČIILLÉÉHHOO KKAARRCCIINNOOMMUU PPRROOSSTTAATTYYJ. Lupták, R. Tomaškin, J. Švihra, B. Eliáš, J. Kliment jun., J. Kliment
CCiiee��:: Cie�om práce bolo zisti� význam predoperačnej TRUS pri rozlíšení lokalizovaného od lokálne pokročilého karcinómu prostaty (CP).MMaatteerriiááll aa mmeettooddiikkaa:: Retrospektívne sme vyhodnotili predoperačné záznamy TRUS prostaty, digitálneho rektálneho vyšetrenia
(DRV) a prostatického špecifického antigénu (PSA) u 48 pacientov a nálezy sme porovnali s histopatologickými výsledkami operačnýchpreparátov po radikálnej prostatektómii (RRP). Pri TRUS prostaty sme hodnotili symetriu, okraje, léziu prostaty a semenné mechúriky.Vyhodnotili sme senzitivitu (SE), špecificitu (SP), pozitívnu (PPH) a negatívnu (NPH) prediktívnu hodnotu jednotlivých sledovaných para-metrov TRUS.
VVýýsslleeddkkyy:: Vyhodnotili sme 48 pacientov priemerného veku 63 rokov s mediánom PSA 8,7 ng/ml a mediánom objemu prostaty30 ml. Ultrazvukové posúdenie postihnutia púzdra prostaty a semenných mechúrikov v porovnaní s histopatologickým nálezomvykazuje vysokú SP (88 % resp. 82 %) a vysokú NPH (84 % resp. 80 %). Naopak SE (0 % resp. 20 %) a PPH (0 % resp. 22 %) sú nedosta-točné. Samotná asymetria prostaty nemala význam pre predpovedanie lokálneho nálezu (PPH - 29 %, NPH - 67 %). Ke sme za pato-logický nález považovali aspoň dva zo sledovaných parametrov (symetria, púzdro a semenné mechúriky), zvýšila sa PPH vyšetreniana 38 %, ale znížila sa NPH na 70 %.
ZZáávveerr:: Naše výsledky potvrdzujú nedostatočnú PPH transrektálnej ultrasonografie pri odlíšení lokalizovaného od lokálne pokro-čilého CP. Negatívny TRUS nález pomerne spo�ahlivo vylučuje lokálne pokročilý karcinóm pred RRP. TRUS zostáva štandardnousúčas�ou predoperačného vyšetrenia, hlavne pri biopsii prostaty.
114488.. SSRROOVVNNÁÁNNÍÍ TTOOLLEERRAANNCCEE SSEEXXTTAANNTTOOVVÉÉ AA MMUULLTTIIPPLLIICCIITTNNÍÍ BBIIOOPPSSIIEE PPRROOSSTTAATTYY A. Čermák, D. Pacík, V. Vít, Z. Beran, K. Karmašová Urologická klinika FN, Brno
CCííll:: Cílem prospektivní, randomizované studie bylo zhodnocení vjemu bolesti při transrektálním ultrazvukem vedené sextantovéa multiplicitní biopsii prostaty.
MMeettooddyy:: V období od ledna 2000 do května 2002 bylo provedeno 720 biopsií prostaty. Pacienti s abnormální hodnotou PSA a bezpodezřelého palpačního nálezu na prostatě, kteří byli indikováni k biopsii prostaty, byli randomizováni do dvou skupin: A. sextantováb. + 2 b. z přechodové zóny TZ a B. sextantová b. + 6 b. z laterální části periferní zóny + 2 b. z TZ. V určitém období jsme se rozhodliprovést prospektivní studii, do které bylo zařazeno 210 pacientů. Hodnocen byl vjem bolesti podle 10stupňové škály (VAS skóre), dálebyly položeny otázky týkající se volby anestezie a ochoty podstoupit opakovanou biopsii. Stejný dotazník byl hodnocen s odstupem4 týdnů.
VVýýsslleeddkkyy:: Ve skupině A/B (sextantová/multiplicitní b.) bylo průměrné VAS skóre 4,3/4,6. Pro bolestivost nebylo dokončeno 7, z tohove sk. A 2 (1,9 %) a 5 (4,7 %) ve sk. B. S odstupem 4 týdnů bylo hodnocení ve skupinách A/B 4,4/4,9. Ve sk. A by 4,2 % pacientů volilocelkovou anestezii, ve sk. B 4,7 %. 15 % pacientů by opakovanou biopsii chtělo podstoupit s nějakým druhem analgezie. Celkovouanestezii by preferovalo přibližně 4,5 %. Opakovanou biopsii bez anestezie by ve sk. A odmítlo 3,8 %, ve sk. B 5,7 % pacientů. Odpovědina otázky ihned po výkonu a s odstupem 4 týdnů nebyly u sextantové biopsie rozdílné. U multiplicitní b. se s odstupem 4 týdnůzvyšuje neochota pacientů podstoupit biopsii bez analgezie.
ZZáávvěěrr:: Ultrazvukem vedená biopsie prostaty bez anestezie je vnímána jako středně nepříjemná většinou pacientů, ale 15 % pacien-tů by volilo některý typ analgezie. Vzhledem ke strategii odběru většího počtu vzorků a vhodnosti rebiopsie je vhodné zvažovat ale-spoň u určité části senzitivnějších pacientů použití některého typu anestezie. Předpokládáme, že lokální aplikace anestetik se zdámetodou s největším benefitem pro ambulantně prováděný výkon.
114499.. BBIIOOPPSSIIEE PPRROOSSTTAATTYY NNAA UURROOLLOOGGIICCKKÉÉMM OODDDDĚĚLLEENNÍÍ NNEEMMOOCCNNIICCEE VVEE FFRRÝÝDDKKUU--MMÍÍSSTTKKUUT. Pavlosek, P. PlasguraUrologické oddělení Nemocnice, Frýdek-Místek
CCííll:: Cílem naší retrospektivní studie bylo porovnat efektivnost sextantové transrektální biopsie prostaty za digitální a ultrasono-grafické kontroly.
MMeettooddaa:: Na urologickém oddělení nemocnice ve Frýdku-Místku jsme v době od 1. 10. 1999 do 30. 9. 2001 provedli celkem 130 sex-tantových transrektálních biopsií prostaty. Indikací k biopsii byla elevace PSA nad 4,0 ng/ml nebo patologický nález při vyšetření perrectum. V období od 1. 10. 1999 do 30. 9. 2000 to bylo 50 transrektálních biopsií pomocí jehly TRU-CUT za digitální rektální kontroly.V období od 1. 10. 2000 do 30. 9. 2001 to bylo 80 biopsií pomocí bioptické pistole PRO-MAG za digitální rektální kontroly a transrek-tální sonografické kontroly - sonda SIEMENS 7,5 MHz.
VVýýsslleeddkkyy:: Výsledek této retrospektivní studie jednoznačně potvrdil opodstatněnost používání bioptické pistole a biopsie za sono-grafické kontroly u všech pacientů s podezřením na karcinom prostaty.
ZZáávvěěrr:: Maximální efektivnost této metody je pak patrná především u pacientů s PSA v oblasti šedé zóny 4,0 – 10,0 ng/ml, kde jsmezaznamenali zvýšení záchytu karcinomu prostaty o 11,5 %.
115500.. EENNDDOOKKRRIINNNNÍÍ PPRROOFFIILL MMUUŽEE SS LLOOKKAALLIIZZOOVVAANNÝÝMM KKAARRCCIINNOOMMEEMM PPRROOSSTTAATTYY VVEE VVZZTTAAHHUU KK ppTT AA GGLLEEAASSOONN SSKKÓÓRREEJ. Heráček, M. Lukeš, R. Grill, J. Kuncová, R. Zachoval, M. Záleský, M. UrbanUrologická klinika FNKV a 3. LF UK, Praha
CCííll:: Posoudit korelaci sérové hladiny celkového a biologicky dostupného testosteronu, SHBG, DHEA-S, FSH, LH, estradiolu, prolak-tinu s pT a Gleasonovým skóre u pacientů s lokalizovaným karcinomem prostaty.
MMeettooddaa:: 25 pacientů ve věku 47 – 71 let (průměrný věk 52,8 let) s histologicky ověřeným lokalizovaným karcinomem prostatyz preparátu radikální prostatektomie - pT1a 1 (4 %), pT2a 10 (40 %), pT2b 14 (56 %) mužů. Krev k vyšetření odebrána v den operaceráno mezi 6 a 8 hodinou.
VVýýsslleeddkkyy:: V našem souboru jsme nezjistili statisticky významnou korelaci mezi pT či Gleasonovým skóre a sérovými hladinamijednotlivých hormonů. V literatuře jsou uváděny především korelace nízké hladiny celkového testosteronu a vyššího Gleasonovaskóre či nízké hladiny LH a vyššího pT.
ZZáávvěěrr:: Soubor je prezentován k diskusi. V současné době probíhá imunohistochemické stanovení exprese androgenního a estra-diolového receptoru v nádorové tkáni.
115511.. MMNNOOHHOOČČEETTNNÝÝ FFIIBBRROOEEPPIITTEELLIIÁÁLLNNÍÍ PPOOLLYYPP KKAALLIICCHHŮŮ LLEEVVÉÉ LLEEDDVVIINNYY AA PPRROOSSTTAATTYYO. Kőhler1, J. Kočárek1, P. Hrabal21Urologické oddělení ÚVN, Praha2Patologicko-anatomické oddělení ÚVN, Praha
CCííll:: Fibroepiteliální polyp je vzácný benigní tumor lokalizovaný v horních močových cestách. I když většinou dosahuje velikostiněkolika cm, může vyplňovat i celý močovod. Velmi vzácný je simultánní výskyt fibroepiteliálního polypu v prostatě a v ledvinnýchkalíšcích.
MMaatteerriiááll aa mmeettooddiikkaa:: 19letý muž s intermitentní makroskopickou hematurií trvající 5 let byl endoskopicky vyšetřen s nálezemhematurie z levého ureterálního ústí a s podlouhlým útvarem, vycházejícím z prostatického kolikulu směrem k hrdlu močovéhoměchýře. Byl indikován k endoskopickému řešení tumoru vycházejícího z kolikulu prostaty a k levostranné ureterorenoskopii.
VVýýsslleeddkkyy:: U nemocného byla provedena levostranná flexibilní ureterorenoskopie, při které byly nalezeny mnohočetné 5 – 10 mmvelké polypózní útvary vycházející z renálních papil. Ve stejné době byla provedena endoresekce tumoru vycházejícího z kolikuluprostaty. Histologický nález potvrdil diagnózu fibroepiteliálního polypu.
ZZáávvěěrr:: Fibroepiteliální polyp je benigní onemocnění, které může být příčinou obstrukce v horních močových cestách. Vzhledemk tomu, že jde o benigní onemocnění, je možné provést záchovnou operaci. Polyp většinou „visí“ na tenké stopce, a to jej umožňujepo endoskopické resekci stopky extrahovat vcelku. U našeho nemocného byl zajímavý výskyt mnohočetných polypů v ledvinnýchkalíšcích spolu s polypem prostatického kolikulu.
115522.. UURREETTEERRÁÁLLNNÍÍ TTUUBBUUSS PPRROO FFLLEEXXIIBBIILLNNÍÍ UURREETTEERROORREENNOOSSKKOOPPIIIIO. Kőhler, J KočárekUrologické oddělení ÚVN, Praha
CCííll:: Flexibilní ureterorenoskopie je jednou ze základních technik v diagnostice onemocnění horních močových cest. V léčbě se prosvou vysokou cenu a fragilitu používaných endoskopů uplatňuje u nás jen sporadicky. Jedním z hlavních problémů flexibilní uretero-renoskopie je zavedení endoskopu do močovodu. Přes řadu používaných technik zde hrozí nejen poranění močovodu, ale taképoškození přístroje.
MMeettooddaa:: V celkové anestezii je do močového měchýře zaveden sondážní cystoskop a hydrofilním vodičem je nasondovánmočovod. Po vodiči je do juxtavezikálního močovodu zaveden zaváděcí dilatátor s tubusem, který je v močovodu ponechán. Tímtotubusem, který je vyveden druhým koncem z uretry ven, je zaveden flexibilní ureterorenoskop do močovodu. Po ukončení vyšetřenínebo operace je možné stejným tubusem zavést ureterální stent.
VVýýsslleeddkkyy:: Popsaný způsob zavedení flexibilního ureterorenoskopu byl úspěšně použit na našem pracovišti u 30 nemocných.U žádného nemocného jsme nezaznamenali komplikaci v souvislosti se způsobem zavedení endoskopu. Také flexibilní endoskopnebyl při pospané technice zavádění poškozen.
ZZáávvěěrr:: Popsaná technika zavádění ureterorenoskopu je výhodná zejména u nemocných, kteří neměli zavedený ureterální stenta u nemocných, u kterých se předpokládá opakované zavádění endoskopu, např. při litotripsi, nebo mnohočetných biopsiích.
115533.. EENNDDOOSSKKOOPPIICCKKÁÁ EEXXCCIIZZEE UURREETTEERROOVVEEZZIIKKÁÁLLNNÍÍ JJUUNNKKCCEE PPŘŘII NNEEFFRROOUURREETTEERREEKKTTOOMMIIII PPOOMMOOCCÍÍ CCOOLLLLIINNSSOOVVAA NNOOŽEEM. Hora, J. Droppa, J. KlečkaUrologická klinika LF UK a FN, Plzeň
CCííll:: Nefroureterektomie (NUE) pro tumor horních cest močových se provádí tradičně ze dvou řezů či jednoho rozšířeného. Již v roce1952 byla představena technika endoskopické excize ureterovezikální junkce (EEUVJ) pomocí resekční kličky. Autoři používají novějšítechniku EEUVJ pomocí diatermického nože (Collinsův nůž, tzv. „komáří elektroda“), představenou v roce 1972.
SSoouubboorr:: V období 1/2000 až 3/2002 byla provedena EEUVJ „komáří elektrodou“ u 12 pacientů. U 10 v rámci kompletní NUE, u 2 v rámciodstranění zbytku ureteru u nádoru pánvičky, léčeného původně jako parenchymový nádor ledviny radikální nefrektomií. UVJ je„komáří elektrodou“ excidována až do paravezikální tukové tkáně, ureter je poté v distální části vypreparován bu naslepo tupěz lumbotomie či za kontroly zraku při laparoskopické NUE. Doba vlastní excize trvá přibližně 5 minut. Permanentní močový katétrodstraňujeme 5. až 7. pooperační den.
VVýýsslleeddkkyy:: U žádného našeho pacienta jsme nezaznamenali komplikace s vlastním výkonem ani komplikace onkologické.ZZáávvěěrr:: Video prezentuje jednoduchou, rychlou a spolehlivou metodu z hlediska onkologického i z hlediska pooperačních kom-
plikací k EEUVJ pomocí „komáří elektrody“.
115544.. RREETTRROOPPEERRIITTOONNEEOOSSKKOOPPIICCKKÁÁ NNEEFFRREEKKTTOOMMIIEEJ. Kočárek1, O. Köhler1, M. Bartůněk1, P. Režnar2
1Urologické oddělení ÚVN, Praha2Vojenská lékařská akademie JEP, Hradec Králové
CCííll:: Miniinvazivní chirurgické postupy jsou doménou posledního desetiletí. Rozvoj retroperitoneoskopických operačních technikumožňuje rozvinout operativu horních močových cest bez nutnosti lumbotomického řezu. Cílem retroperitoneálního přístupu jechránit orgány dutiny břišní.
MMaatteerriiááll aa mmeettooddiikkaa:: 73letý obézní muž se symptomatickou infekční odlitkovou litiázou hypofunkční levé ledviny byl indikovánk retroperitoneoskopické nefrektomii. V roce 1994 a 1996 podstoupil perkutánní extrakci litiázy z levé ledviny. Od roku 1998 byl protromboflebitidu a následnou plicní embolii warfarinizován. Předoperačně jsme pacienta převedli na nízkomolekulární heparin a bylmu zaveden double pig-tail stent vlevo.
VVýýsslleeddkkyy:: Na videozáznamu demonstrujeme polohu pacienta, digitální a následnou balonkovou disekci retroperitoneálního pros-toru, umístění dvou 5mm a dvou 10mm operačních portů k identifikaci močovodu a hilových cév, jejich zajištění a přerušení, preparaciledviny z lůžka, umístění ledviny do sáčku a její extrakci. Operace trvala 330 minut, krevní ztráta byla 500 ml, hospitalizace 8 dní(pacient byl v pooperačním období převeden zpět na warfarin).
ZZáávvěěrr:: Retroperitoneoskopický přístup se na našem pracovišti stal standardní součástí miniinvazivního přístupu k hornímmočovým cestám. Přestože operační prostor je menší než při laparoskopickém transperitoneálním postupu lze po získání základníchzkušeností touto technikou značně omezit zbývající indikace pro otevřenou operativu v retroperitoneu. Určitou brzdou rozvojeretroperitoneoskopických operací jsou naše současné ekonomické možnosti.
115555.. PPRROOSSTTAATTEE LLAASSEERR OOPPEERRAATTIIOONN OOUURR CCHHEEAAPPEESSTT TTHHEERRAAPPYYH. Hainz, J. Hainz Urologie Maria Hilf Krakenhaus D54550 Daun, Germany
AAiimmss:: In this century the fastest growing part of population will be worldwide old people, they need more medicine. In urologythe rising number of prostate carcinoma and adenoma needs therapy, which should be effective, minimal invasive and inexpensiveso that everybody can afford it.
MMeetthhooddss:: By change from special fibres (f. i. ITT-, Urolae-fibre) to mere 0,6 mm bare fibres which are reusable after sterilisaation,price falls down to about 1/2 Euro in prostate laser operation and they destroy faster more tissue by higher ebergy supply. As instru-ment, in principle a guide tube adapted to the cross section of the fibre in a small shaft, electricity, a NdYag - better 50W Diode-laser,water free of bacteria and a supra-public catheter are necessary. With this equipment Superficial coagulation, Invasive coagulation(I) and laser Cutting (C) can be performed, specific problems are marked in results in 1296 cases (10.01. 1994-11.3.2000).
RReessuullttss:: 171 fever / 81 pain / 39 bleeding (C)-all coagulation, in 9 cases 2 nd narcosis / 29 epididymitis / 14 urinary retention (I) bynecrotic tisue / 5 blood-transfusion (C) / 3 systematic inflammatory reponse syndrome (I) i.e. SIRS/3 supra-public catheter problems /2 periprostatic absces (I) 2 exitus letalis (86 y with cardiac arrest/one case of SIRS!) 1 NdYAG device defect / 1 stricture of the bladderneck / 1 prostate laser operation impossible (multiple prostate stones switched off NdYAG by reflection).
CCoonncclluussiioonnss:: This low budget laser therapy enables an individuaal prostate surgeryx and by avoiding specific problems of invasivecoagulation or laser-cutting the complication rate can be reduced. Futher saving results because the same equipment can be used fornearly all diseases in lower urinary tract - among other things bladder tumors - and laset itself interdisciplinary in all medical compart-ments especially in smaller hospitals or outpatient therapy. Small 50W-Diodelaser is robust, without changeable parts and can workmaintenance free on any power source, they can help urologists to perform an effective and cheap transurethral surgery.
115566.. VVAAGGIINNAA BBRREEVVIISS,, HHYYPPOOSSPPAADDIIAA UURREETTHHRRAAEE,, IINNCCOONNTTIINNEENNTTIIAA UURRIINNAAEE -- KKOOMMPPLLEEXXNNÍÍ ŘŘEEŠŠEENNÍÍ -- KKAAZZUUIISSTTIIKKAAK. Mainer1, J. Krhut1, H. Geržová2
1Urologické oddělení FNsP, Ostrava2Gynekologická a porodnická klinika FNsP, Ostrava
CCííll:: Diagnostika a terapie kongenitální poruchy typu vagina brevis a hypospadia urethrae, spojené s nemožností koitální aktivity astresovou inkontinencí moči III. stupně.
MMeettooddaa:: 22letá vysokoškolačka byla vyšetřena na našem pracovišti pro močovou inkontinenci stresového typu III. stupně. V dět-ství podstoupila bilaterální úspěšnou korekci vezikouretrálního refluxu na jiném pracovišti. Trvale udávala močovou inkontinenci. Přivyšetření byla zjištěna hypospadie uretry, gynekologický nález prokázal krátkou vagínu, karnózní hymen a agenezi rektovaginálníhosepta. V první době provedl gynekolog elongaci pochvy, hymenektomii a plastiku poševního vchodu. S odstupem šesti měsíců bylaurologem provedena plastika hypospadické uretry a korekce stresové inkontinence metodou TVT v jedné době.
VVýýsslleeddkkyy:: Pacientka je po zhojení plně kontinentní a žije pohlavním životem.ZZáávvěěrr:: Autoři dokumentují úspěšnou terapii vzácné kongenitální anomálie. I když byla tato vada spojena s výraznou klinickou
manifestací, byla diagnostikována a léčena až v dospělosti.
115577.. NNOOVVÁÁ CCHHIIRRUURRGGIICCKKÁÁ MMEETTOODDAA LLÉÉČČBBYY MMUUŽSSKKÉÉ IINNKKOONNTTIINNEENNCCEE ((TTBBTT -- „„TTEENNSSIIOONN--FFRREEEE BBUULLBBOOUURREETTHHRRAALL TTAAPPEE““))M. Urban, M. Lukeš, J. Heráček, P. PalascakUrologická klinika FNKV a 3. LF UK, Praha
CCííll:: Bulbouretrální slingová operace prolenovou páskou je novým, jednoduchým a efektivním řešením močové inkontinenceu muže po operaci prostaty.
MMaatteerriiááll aa mmeettooddiikkaa:: 11 mužů se stresovou inkontinencí III. stupně, 1x II. stupeň (5 po TURP, 6 po RAPE). U všech bylo provedenopředoperačně urodynamické vyšetření a panendoskopie, kontrolní urodynamické vyšetření jsme provedli 3 měsíce po výkonu.Používáme prolenovou pásku určenou k chirurgické léčbě stresové inkontinence u žen. V celkové anestezii v lithotomické polozeúvodem založíme epicystostomii a podélnou perineotomií vypreparujeme bulbus uretry. Prolenovou páskou se speciálně zahnutoujehlou pronikáme mezi bulbární uretrou a odpreparovaným m. bulbospongiosus, dále přes diafragma urogenitale do retropubickéhoprostoru. Cystoskopická kontrola po každém protažení pásky je obligatorní.
VVýýsslleeddkkyy:: Zcela kontinentních je po operaci 8 pacientů, 3 muži potřebují 3 – 4 malé pleny denně. Nezaznamenali jsme žádné vážnékomplikace. 4 pacienti měli iritační příznaky 3 – 4 týdny po operaci. Průměrná doba operace byla 65 minut a průměrná doba hospi-talizace byla 3,8 dne.
ZZáávvěěrr:: Bulbouretrální slingová operace s použitím prolenové pásky (TBT) je novou, poměrně jednoduchou a efektivní metodouřešení inkontinence u muže po operačních výkonech na prostatě.
Podpořeno Grantem IGA ND 6859-3.
115588.. PPOOLLYYPPRROOPPYYLLÉÉNNOOVVÁÁ SSMMYYČČKKAA VV TTEERRAAPPIIII ŽEENNSSKKÉÉ SSTTRREESSOOVVÉÉ IINNKKOONNTTIINNEENNCCEE ((VVIIDDEEOO))R. Fiala1, M. Štursa2, K. Belej1, A. Vidlář1, V. Študent1
CCííll:: Vyhodnotili jsme Razovu novou operační metodu kombinující vlastnosti TVT a pubovaginální smyčky (slingu).MMeettooddyy:: Smyčku o rozměrech l0 x 1 cm připravujeme z polypropylénové sí�ky. Na užších koncích ji opatřujeme prolenovým ste-
hem l. Kolpotomií jako u TVT pronikáme k pubouretrálnímu ligamentu a po něm laterálně až k jeho úponu. Ze dvou suprapubickýchincizí zavádíme retropubicky dvojitou jehlu do připravené kolpotomie. Jehla nám umožňuje protažení prolenových stehů suprapu-bicky a jejich zakotvení nad břišní fascií.
VVýýsslleeddkkyy:: Odoperovali jsme tímto způsobem 32 nemocných. Operační čas byl 25 – 40 minut, peroperační krevní ztráty zaned-batelné, opiátová analgetika byla aplikována pouze v den operace, hyperkorekce (řešená čistou intermitentní katetrizací) se vyskyt-la u jedné nemocné. Doba sledování je 2 – 7 (průměr 4,5) měsíců. Všechny nemocné jsou kontinentní, žádná nemá urgence de novonebo suprapubické bolesti.
ZZáávvěěrr:: Polypropylénová smyčka si zachovává miniinvazivnost TVT (není nutný odběr fascie z pochvy břišních svalů), ale cenu pubo-vaginálního slingu.
115599.. WWHHIICCHH RROOUUTTEE IISS TTHHEE BBEESSTT TTOO PPEERRFFOORRMM RRAADDIICCAALL PPRROOSSTTAATTEECCTTOOMMYY??M. Wirth Technische Universität DresdenUniversitätsklinikum Carl Gustav CarusKlinik für UrologieDresden, Deutschland
116600.. IISS AANN AADDJJUUVVAANNTT TTRREEAATTMMEENNTT AAFFTTEERR RRAADDIICCAALL PPRROOSSTTAATTEECCTTOOMMYY OORR RRAADDIIAATTIIOONN WWIITTHH CCUURRAATTIIVVEE IINNTTEENNTT NNEECCEESSSSAARRYY??H. Heynemann, Al. Mwalad, M. Zacharias, P. FornaraUrologische KlinikMartin - Luther Universität Halle/WittenbergHalle/Saale, Deutschland
116611.. VVAALLUUEE OOFF PPOOWWEERR DDOOPPPPLLEERR AANNDD 33DD VVAASSCCUULLAARR SSOONNOOGGRRAAPPHHYY AASS AA MMEETTHHOODD FFOORR IINNIITTIIAALL DDIIAAGGNNOOSSIISS AANNDD SSTTAAGGIINNGGOOFF PPRROOSSTTAATTEE CCAANNCCEERRJ. L. Sauvain1, P. Palascak2, M. Urban3, M. Záleský3
Departments of Radiology1 and Urology2, Hospital Paul Morel, Vesoul, France3Department of Urology, 3rd Medical School of Charles University, Prague, Czech Republic
AAiimm:: To compare the value of Power Doppler Sonography (PDS) and B mode sonography in the diagnosis of prostate cancer andto assess the value of PDS to specify extracapsular extension of the cancer.
MMeetthhoodd:: 323 patients were investigated: 41 control subjects allowed establishment of normal vascular pattern and 282 patientswith suspected cancer (PSA > 4ng/ml). Power Doppler sonography with 3D reconstruction was used to describe Power DopplerSonography features of normal or abnormal vessels. Three types of blood supply were defined (a: regular avascular capsule, b: irregu-lar avascular capsule, c: vessels crossing the capsule). PDS results were compared with histological findings of sextant biopsy and ra-dical prostatectomy.
RReessuullttss:: A cancer was diagnosed in 157 of the 282 patients (55,7%) with suspected cancer. In the initial diagnosis of prostatic can-cer the overall sensitivity of PDS and B mode sonography was 92,4% and 87,9% resp., and specificity of PDS and B mode sonographywas 72% and 57,6% resp. The negative predictive value of PDS was elevated to 80,6% (p < 0,0001). The presence or absence of vesselscrossing the capsule was a significant sign of the extracapsular extension of the cancer (p < 0,0001). Capsular penetration was detec-ted in 3 of the 27 cases (11%) of the localized cancer and in 16 of the 18 cases (87 %) of the extraprostatic cancer.
CCoonncclluussiioonn:: PDS improves the reliability of sonography in the diagnosis and staging of prostate cancer. Biopsies of areas withabnormal blood supply improve detection of the isoechoic tumors.
116622.. LLOOKKÁÁLLNNÍÍ RREECCIIDDIIVVAA KKAARRCCIINNOOMMUU PPOO RRAADDIIKKÁÁLLNNÍÍ PPRROOSSTTAATTEEKKTTOOMMIIII AA ÚÚLLOOHHAA 33DD--UULLTTRRAASSOONNOOGGRRAAFFIICCKKÉÉHHOO ZZOOBBRRAAZZEENNÍÍP. Verner, L. Jarolím, P. Dušek, I. KawaciukUrologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha
CCííll:: Cílem studie bylo vyhodnotit přínos trojdimenzionální ultrasonografie u nemocných se suspekcí na recidivu karcinomu prostatyv lůžku po radikální prostatektomii.
MMaatteerriiááll aa mmeettooddyy:: 9 nemocných s elevací prostatického specifického antigenu (PSA) po radikální prostatektomii, sledovaných odroku 2000, bylo vyšetřeno klinicky a pomocí trojdimenzionální transrektální ultrasonografie. 3D-TRUS sonda přístroje Brüel-KjaerPanther je vybavena mechanickým rotátorem a možností dopplerovského zobrazení. Pohyb sondy byl vyhodnocen 3D-softwaremfirmy Life Imaging Systems. V případě podezření na lokální recidivu karcinomu v lůžku byly provedeny rovněž cílené biopsie v rámcitéhož vyšetření.
VVýýsslleeddkkyy:: U 4 z 9 nemocných byla biopticky prokázána recidiva karcinomu prostaty, u dalších 5 byly cílené biopsie negativní. Tytonemocné dále sledujeme (PSA, 3D-TRUS, RTG plic, UZ či CT jater, scinti skeletu, event. PET).
ZZáávvěěrr:: Trojdimenzionální ultrasonografie poskytuje dle našich zkušeností v diagnostice recidivy karcinomu prostaty v lůžku poradikální prostatektomii oproti „klasické TRUS“ přesnější výsledky. Je to dáno možností detailního studia a přesného změření využitímsimultánního zobrazení ve všech ortogonálních rovinách a zpřesněním detekce i lokalizace suspektních lézí pomocí doplňkovýchzobrazovacích technologií - povrchového a hloubkového renderingu. Rovněž je možno takto podrobně sledovat anastomózu i její okolí„v čase“ při opakovaných vyšetřeních a po léčbě. Trojdimenzionální TRUS považujeme za přínosnou metodu v diferenciální diagnos-tice lokální recidivy karcinomu prostaty od časného záchytu možné generalizace při nálezu elevací hodnot PSA v rámci poope-račnídispenzární péče nemocných po radikální prostatektomii.
116633.. ZZHHOODDNNOOCCEENNÍÍ IINNDDIIKKAAČČNNÍÍCCHH KKRRIITTÉÉRRIIÍÍ AA KKOOMMPPLLIIKKAACCÍÍ ZZEEVVNNÍÍ KKUURRAATTIIVVNNÍÍ RRAADDIIOOTTEERRAAPPIIEE LLOOKKAALLIIZZOOVVAANNÉÉHHOO ČČII LLOOKKÁÁLLNNĚĚ PPOOKKRROOČČIILLÉÉHHOO KKAARRCCIINNOOMMUU PPRROOSSTTAATTYYV. Vít, D. Pacík, Z. BeranUrologická klinika FN, Brno
CCííll:: Cílem sdělení je zhodnotit indikační kritéria pacientů s lokálním a lokálně pokročilým onemocněním indikovaným ke kurativníradioterapii (RT) a komplikace této léčby.
MMaatteerriiááll aa mmeettooddyy:: Autoři ve svém sdělení srovnávají jednak základní indikační parametry u skupiny 120 pacientů po RT seskupinou 115 pacientů po RAPE a dále hodnotí výskyt časných a pozdních komplikací ve skupině pacientů po radioterapii.
VVýýsslleeddkkyy:: Srovnání některých indikačních kriterií pro RAPE a RT
kritéria věk PSA Gleason životní pravděp. pravděp. pravděp. pravděp. prognóza lok. onem. lok. pokr. post. LU post SV
Komplikace radioterapie - celkově se komplikace vyskytly u 68 pacientů (56,7 %). V naprosté většině případů se jednalo o pře-chodné, nezávažné potíže (průjmy,dysurie dermatitis,otoky dolních končetin) - u 59 pacientů, v 6 případech jsme zaznamenali reten-ci s nutnost zajištění derivace moči a jen 3 pacienty (2,5 % z celkového počtu pac. po RT) bylo nutno hospitalizovat - vesměs prozávažnější proktitis s enteroragií. Pozdní komplikace se projevily jen u 4 pacientů (3,3 %) - 2x makroskopická hematurie, 1x strikturauretry a 1x přetrvávající radiační proktitis.
ZZáávvěěrr:: Z výsledků vyplývá, že k radioterapii jsou na našem pracovišti skutečně indikováni pacienti starší, s vyššími hodnotami PSA,vyššími hodnotami Gleasonova skore a s lokálně pokročilejšími stadii onemocnění - tedy pacienti, pro které by ev. radikální operačnívýkon představoval vyšší riziko a současně nižší pravděpodobnost trvalého vyléčení. Při hodnocení komplikací, které jsou spojeny s kurativní radioterapií, je patrné, že závažnější či dokonce dlouhodobé komplikace se vyskytují v minimální míře a lze tedy hodnotitzevní kurativní radioterapii jako metodu bezpečnou.
116644.. RREECCIIDDIIVVAA KKAARRCCIINNOOMMUU PPRROOSSTTAATTYY PPOO KKUURRAATTIIVVNNÍÍ RRAADDIIOOTTEERRAAPPIIII AA RRAADDIIKKÁÁLLNNÍÍ PPRROOSSTTAATTEEKKTTOOMMIIIID. Pacík, V. Vít, Z. BeranUrologická klinika FN, Brno
CCííll:: Cílem sdělení je zhodnotit indikační kritéria k radioterapii (RT) a radikální prostatektomii (RAPE) a zhodnotit vstupní prognos-tické parametry ve vztahu k prognóze onemocnění po léčbě s kurativním záměrem
MMaatteerriiááll aa mmeettooddyy:: Autoři ve svém sdělení hodnotí výsledky léčby lokalizovaného či lokálně pokročilého CaP na souboru 120 pa-cientů léčených zevní radioterapií po předchozí hormonální neoadjuvanci a na souboru 115 pacientů po RAPE. Hodnotí jednakindikační kriteria pro jednotlivé léčebné modality, ale především sledují progresi onemocnění v závislosti na klasifikaci CaP a dalšíchprognostických faktorech.
VVýýsslleeddkkyy:: Srovnání souboru pacientů s progresí a bez progrese CaP po RT:
˘ věk ˘ PSA ˘ Gleason ˘ pravděpod. ˘ pravděpod. ˘ pravděpod. ˘ pravděpod.(roky) (ng/ml) lok. onem lok. pokr. on. post. LU post. SV
ZZáávvěěrr:: Ze srovnání souboru pacientů s progresí a bez progrese - jak po RT, tak po RAPE -jednoznačně vyplývá, že bez progrese(při srovnatelné době sledování) jsou pacienti s nižšími hodnotami PSA, nižším Gleason skóre a s vyšší pravděpodobností lokalizo-vaného onemocnění - podle Partinových nomogramů. Z toho vyplývá, že pokud chceme dosáhnout dlouhodobě dobrých výsledkůterapie CaP, je nutno detekovat onemocnění včas. Jistě je třeba postupovat v indikacích léčby individuálně, je však nutno mít napaměti, že pacienti s horšími „vstupními“ parametry mají prognózu z dlouhodobého hlediska horší a je nutné jejich pečlivé sledování.
116655.. PPŘŘEEDDBBĚĚŽNNÉÉ VVÝÝSSLLEEDDKKYY IINNTTEERRMMIITTEENNTTNNÍÍ AANNDDRROOGGEENNNNÍÍ SSUUPPRREESSEE UU KKAARRCCIINNOOMMUU PPRROOSSTTAATTYYI. Kawaciuk, P. Dušek, L. TeršípováUrologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha
CCííll:: Zhodnotili jsme předběžné výsledky intermitentní androgenní suprese (IAS) ve skupině nemocných s generalizovaným karci-nomem a ve skupině nemocných bez generalizace.
MMeettooddyy:: V době od dubna 1997 do března 2002 jsme použili IAS u 43 nemocných. Ve skupině 35 nemocných jich s generalizacíbylo 21 léčeno kompletní IAS kombinací LHRH agonistů s antiandrogenem (prům. 62,9 let). Medián Gleasonova skóre (GS) v této skupiněbyl 7 a medián vstupního PSA 104 ng/ml. Cyproteron acetátem bylo léčeno 14 nemocných (prům. 71,1 let). Medián hodnoty GS byl 7a vstupního PSA 36 ng/ml. Ve skupině 8 nemocných bez generalizace (prům. 65,1 let) byli léčeni 4 nemocní pro biochemické selhánípo radikální prostatektomii a u 4 nemocných šlo o konkomitantní léčbu lokálně pokročilého nádoru s radioterapií. Medián GS byl 5,5 a vstupního PSA 8 ng/ml. Iniciální léčba trvala 3 – 9 měsíců. Léčba byla přerušena při dosažení a stabilizaci nadir hladiny PSAa obnovena při PSA 10 – 20 ng/ml nebo nadir PSA + 50 %.
VVýýsslleeddkkyy:: Ve skupině nemocných s generalizací nádoru jsme zaznamenali selhání léčby u 9 nemocných (25,7 %), z nichž 3 zemřeli(8,6 %). Kompletní IAS (sledování 4 – 64 měsíců - medián 16) byla předčasně ukončena u 8 nemocných. U 2 pro ztrátu odpovědi k cyklickému charakteru léčby a u 6 pro progresi (3 zemřeli) s mediánem do progrese 10 (4 – 30) měsíců. Při léčbě s CPA (sledování5 – 45 měsíců - medián 29,5) jsme zaznamenali progresi jenom u jednoho nemocného po 36 měsících. U nemocných bez generalizacejsme žádnou progresi nezaznamenali (sledování 9 – 35 měsíců - medián 18).
ZZáávvěěrryy:: IAS je experimentální léčbou vyžadující přísné sledování nemocných. Ve shodě s literaturou jsme zaznamenali lepší výsled-ky u nemocných bez generalizace onemocnění. U čtvrtiny nemocných s generalizací léčba selhala. Lepší odpově na léčbu mělinemocní s nižším vstupním PSA.
116666.. VVÝÝZZNNAAMM SSTTAANNOOVVEENNÍÍ IICCTTPP JJAAKKOO MMAARRKKEERRUU KKOOSSTTNNÍÍ DDEEGGRRAADDAACCEE UU KKAARRCCIINNOOMMUU PPRROOSSTTAATTYYM. Matoušková1, M. Hanuš1, V. Dudková2
1Urocentrum, Praha2Odd. Nukleární medicíny - PET centrum, Nemocnice Na Homolce, Praha
CCííll:: Kost je zvláštní formou pojivové tkáně, složené z kolagenní matrice impregnované minerálními solemi, zejména fosfáty váp-níku. Nejdůležitějším proteinem kostní matrix je kolagen I. typu. Za fyziologických podmínek probíhá odbourávání a novotvorba kostiv rovnováze. Metabolismus kosti je řízen 1,25 (OH)D3, parathormonem a kalcitoninem, dále růstovými faktory a prostaglandíny.Spolupůsobí ale i další hormony a humorální látky. Zvýšení aktivity osteoklastů při kostní destrukci provází množství degradačníchproduktů různé velikosti. Nejvíce se na resorpci kolagenu podílí metaloproteináza 9 (MMP-9), výsledkem resorpce jsou větší peptidickéfragmenty, např. ICTP (karboxyterminální telopeptid kolagenu typu I). ICTP je možné detekovat v krví.
MMaatteerriiááll aa mmeettooddiikkaa:: Vyšetřili jsme 116 mužů s karcinomem prostaty v různých stadiích onemocnění. Ve stadiu I 18, ve stadiu II43 mužů, ve stadiu III 27 mužů a stadiu IV 28 mužů.
SSoouuhhrrnn:: Koncentrace ICTP u mužů s karcinomem prostaty postupně vzrůstá s nárůstem kostního postižení, především u pacientůbez medikamentózní léčby. Pozornost zasluhuje záchyt kostního metastatického procesu u 2 pacientů po radikální léčbě s mini-málními hodnotami PSA. U určité skupiny nemocných může být při stanovení kostní generalizace použití ICTP přínosné.
116677.. MMAALLOOBBUUNNĚĚČČNNÝÝ KKAARRCCIINNOOMM PPRROOSSTTAATTYY AA MMOOČČOOVVÉÉHHOO MMĚĚCCHHÝÝŘŘEEV. Soukup1, M. Babjuk1, J. Dušková2, J. Novák1, J. Stolz1, E. Votoček1, J. Dvořáček1
1Urologická klinika VFN a 1. LF UK, Praha2Patologicko-anatomický ústav VFN a 1. LF UK, Praha
CCííll:: Malobuněčný karcinom prostaty a močového měchýře je poměrně řídce se vyskytující onemocnění. Nádor je v obou případechcharakterizovaný agresivním nádorovým růstem a schopností lokoregionálního šíření i tvorbou vzdálených metastáz. V době diag-nózy bývá většinou invazivní či metastazující. Histologicky se vyskytuje ve dvou základních formách, a to jako čistý malobuněčný kar-cinom a smíšený, společně s uroteliálním karcinomem močového měchýře či adenokarcinomem prostaty. Imunohistochemická neu-roendokrinní exprese v malobuněčné komponentě nádoru je spojena s horší prognózou onemocnění. Naším cílem je přiblížit způsobdiagnostiky a léčby malobuněčného karcinomu na souboru 8 nemocných s výše uvedeným onemocněním.
MMeettooddaa:: V letech 1988 až 2001 byl u 7 nemocných diagnostikován malobuněčný karcinom prostaty a u 1 nemocného malo-buněčný karcinom močového měchýře.
VVýýsslleeddkkyy:: Všech 7 nemocných s malobuněčným karcinomem prostaty, i přes kombinovanou léčbu androgenní ablací a chemote-rapií na bázi cisplatiny, zemřelo v rozsahu 5 – 14 měsíců od doby stanovení diagnózy. U nemocného s malobuněčným karcinomemmočového měchýře byla provedena před 5 měsíci radikální cystoprostatektomie a v současné době probíhá adjuvantní chemoterapie.
ZZáávvěěrr:: Malobuněčný karcinom prostaty a močového měchýře je onemocnění s velmi špatnou prognózou a pro jeho řídký výskytje nutné na možnost výskytu v uvedených lokalitách myslet. V léčbě onemocnění má kromě chirurgické intervence a androgenníablace v případě karcinomu prostaty své pevné místo i chemoterapie na cis-platinové bázi.
Práce vznikla za podpory grantu IGA MZ NC 5961-3 a VZ MSM 111100005.
116688.. ZZHHOODDNNOOCCEENNÍÍ EERREEKKTTIILLNNÍÍ FFUUNNKKCCEE UU NNEEMMOOCCNNÝÝCCHH PPŘŘEEDD AA PPOO RRAADDIIKKÁÁLLNNÍÍ PPRROOSSTTAATTEEKKTTOOMMIIIIM. Šincl, L. Šafařík, J. Dvořáček Urologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha
CCííll:: Vyhodnocení vlivu radikální retropubické prostatektomie (RRP) na erektilní funkce mužů operovaných na Urologické klinice1. LF UK a VFN v Praze v letech 1995 – 1998.
MMeettooddaa:: Dotazníkovou metodou (International Index of Erectile Function - IIEF-5) byly sebrány odpovědi od 41 mužů, kteří seběhem 4 let podrobili RRP pro klinicky lokalizovaný karcinom prostaty. Všichni respondenti, kteří byli zahrnutí do vyhodnocení,odpověděli na otázky hodnotící erektilní funkce před operací a po operaci (nejméně 6 měsíců). Vysledky byly vyhodnocenyStudentovým t-testem a korelačním koeficientem dobré shody a zjištěn koeficient Fischerovy transformace (normálním rozložením).
VVýýsslleeddkkyy:: Průměrný věk mužů byl 70,6 roku. Jednotlivá stadia původně klinicky lokalizovaného onemocněni byla patologemupřesněna: pT1 3x, pT2 20x, pT3 18x. V předoperačním období měli všichni pacienti až na 1 hodnotu indexu erektilní funkce ‡17 (limitAUA). Po operaci však žádný nemocný již limitní hodnotu nedosáhl, přičemž medián byl 5 a nejlepší výsledek 15. Podle předpokladuerektilní funkce předoperačně nejlépe korelovala s věkem (r = -0,67, p < 0,05, Fischer = -0,81). Pokročilost lokálniho nálezu (pT) všaksignifikantně nekorelovala s předoperační erektivitou (r = -0,17, Fischer = -0,17). Signifikantní byla korelace mezi pT a pooperační erek-tivitou (r = -0,45, p < 0,05, Fischer = - 0,48).
ZZáávvěěrr:: Radikálni retropubická prostatektomie významným způsobem ovlivňuje erektilní schonost mužů, a to v negativním slovasmyslu. Z našeho souboru je patrné, že muži v naši populaci v průměrném věku 70 let jsou až na výjimky (1 – 2) schopni vést kvalit-ni sexuální život, avšak RRP tuto životní kvalitu významným způsobem omezuje. Z našeho souboru je zřejmé, že předoperační sta-ging bývá významným způsobem podceněn, což se v konečné fázi zřejmě podílí na výsledku kvality následného sexuálniho života.
Práce podpořena grantem VZ MSM 111100005
116699.. SSPPIINNÁÁLLNNAA EEPPIIDDUURRÁÁLLNNAA MMEETTAASSTTÁÁZZAA KKAARRCCIINNÓÓMMUU PPRROOSSTTAATTYY AA MMOOŽNNOOSSTTII JJEEJJ LLIIEEČČBBYYH. Schneider1, P. Levkuš2, P. Dubinský3, V. Nagy1, L Valanský1
1Urologická klinika, FNsP a LF UPJŠ, Košice 2Neurochirurgická klinika, FNsP a LF UPJŠ, Košice3Klninika onkológie a rádioterapie, FNsP a LF UPJŠ, Košice
CCiiee��:: Prezentácia dvoch odlišných postupov liečby u 2 pacientov s epidurálnou MTS karcinómu prostaty (CaP) a paraparézou dol-ných končatín (DK).
MMeettooddiikkaa:: Akútna retencia moču a náhla paraparéza DK boli dôvodom k urologickému a neurologickému vyšetreniu pacientov.Histopatologické vyšetrenie epidurálnej metastázy viedlo k diagnóze metastazujúceho CaP. U 1. pacienta sa objavila kompresiamiechy po 5 mesiacoch nedostatočne účinnej kombinovanej hormonálnej terapie (HT) (pokles PSA z 1 040 na 150 ng/ml), u 2. para-paréza DK bola prvým príznakom diseminovaného CaP. U 1. z nich sa vykonala laminektómia (Th6-8) s odstránením MTSa externou rádioterapiou (ERT) chrbtice. U 2. pacienta sa vykonala laminektómia (L1-2) s extirpáciou MTS a HT vo forme MAB.
VVýýsslleeddkkyy:: Odpove u 1. pacienta napriek komplexnej liečbe (operácia, ERT, Estracyt, bisfosfonát) a následne relatívne priaz-nivejbiochemickej odpovedi (PSA 15,3 ng/ml) trvala iba necelé 4 mesiace s plnou mobilitou pacienta, po ktorej sa obnovila paraparéza DKs exitom 7 mesiacov od ukončenia ERT. 2. pacient je plne mobilný 13 mesiacov od začatia liečby.
ZZáávveerr:: V práci sa zdôrazňuje individuálny prístup k liečbe kompresie miechy epidurálnou MTS pri CaP.
117700.. LLAAPPAARROOSSCCOOPPIICC RREETTRROOPPEERRIITTOONNEEAALL LLYYMMPPHHAADDEENNOOSSEE DDIISSSSEECCTTIIOONN FFOORR TTEESSTTIICCUULLAARR CCAARRCCIINNOOMMM. Zacharias, M. Steinacker, H. Heynemann, P. FornaraUrologische KlinikMartin - Luther Universität Halle/WittenbergHalle/Saale, Deutschland
117711.. PPOOUUŽIITTÍÍ PPEERROOPPEERRAAČČNNÍÍ UULLTTRRAASSOONNOOGGRRAAFFIIEE PPŘŘII TTEECCHHNNIICCKKYY NNÁÁRROOČČNNÝÝCCHH LLAAPPAARROOSSKKOOPPIICCKKÝÝCCHH OOPPEERRAACCÍÍCCHH VV RREETTRROOPPEERRIITTOONNEEUUK. Belej, V. Študent, R. Fiala, Z. MuchaUrologická klinika FN, Olomouc
CCííll:: Ověření možnosti použití a určení konkrétních praktických indikací peroperační ultra-sonografie při laparoskopických operacíchv retroperitoneu.
MMeettooddiikkaa:: Při 15 laparoskopických operacích retroperitoneálních orgánů byla peroperačně použita laparoskopická ultrazvukovásonda s pracovní frekvencí 7,5 MHz. Indikací laparoskopie bylo 8x nádorové postižení nadledviny a ledviny. Z benigních diagnóz se ve3 případech jednalo o jednoduchou parenchymovou cystu ledviny, u 3 nemocných o primární hydronefrózu (vždy provedena nefrek-tomie) a 2x o litiázu proximálního močovodu.
VVýýsslleeddkkyy:: Peroperační ultrazvukové vyšetření nevyžadovalo zavedení samostatného pracovního kanálu, nezpůsobilo žádné per-operační komplikace a zkrátilo průměrný čas operací. Průměrné krevní ztráty u oblačních operací (odstranění orgánů nebo resekce)
byly menší než při běžných laparoskopických operacích pro stejné diagnózy. U operací nadledvin umožnila sonografie rychlejší orientaci o uložení orgánu a vztahu renálních cév k nadledvině včetně vyústění vena suprarenalis. Při odstranění ledvin (radikální neboprostá nefrektomie) urychlila a zpřehlednila sonografie preparaci hilových cév a jejich přerušení u anomálního uspořádání (zdvojenínebo atypické větvení tepny, atypické vyústění žil). Monografie při ureterolitotomii urychlila hledání konkrementu a zmenšila celkovýrozsah preparace.
ZZáávvěěrryy:: S rozšiřováním indikací laparoskopií přibývají technicky náročné operace, u kterých často chybí pohmatový vjem, běžnýu otevřených výkonů. Na základě našich prvních zkušeností lze konstatovat, že peroperační sonografie významně zpřehlednilanáročnější operace a dále upevnila pozici miniinvazivních postupů v urologii.
117722.. LLAAPPAARROOSSKKOOPPIICCKKÁÁ TTRRAANNSSPPEERRIITTOONNEEÁÁLLNNÍÍ AADDRREENNAALLEEKKTTOOMMIIEEK. Novák1, L. Šafařík1, J. Dvořáček1, M. Vraný2
1Urologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha2Chirurgické oddělení NsP, Jablonec n. Nisou
CCííll:: Laparoskopická adrenalektomie (LA) se stala v posledních letech standardním výkonem v operativě benigních nádorovýchonemocnění nadledvin. Autoři prezentují vlastní zkušenosti s tímto výkonem.
PPaacciieennttii aa mmeettooddaa:: Od 10/1997 do 3/2002 byly provedeny 54 LA u 53 pacientů (38 žen, 15 mužů) ve věku 23 – 76 let. Dle před-operačního vyšetření byla zvýšená hormonální aktivita prokázána u 30 (8x feochromocytom), v ostatních případech šlo o hormonál-ně inaktivní tumory nadledvin. Vždy byl volen transperitoneální laterální přístup. Standardní laparoskopické instrumentárium byločasto doplněné o harmonický skalpel Ethicon.
VVýýsslleeddkkyy:: Pravostranná LA byla provedena 28x, levostranná 22x, u 4 pacientek byla provedena oboustranná operace v jednédobě. Byla odstraněna tkáň hmotnosti 4 – 700 g. Operační čas byl 40 – 420 minut, doba hospitalizace 3 – 32 dní. Výkon byl konver-tován na otevřený u 4, z dalších peroperačních komplikací byla provedena laparoskopicky sutura pleury 1x a sutura v. cava inf. lx. 1 pacient s feochromocytomem byl během LA resuscitován a operace dokončena otevřenou cestou. Z pozdních komplikací: 1x sterkorální sekrece ranou se spontánním uzávěrem a 1x pankreatická sekrece s vytvořením abscesu a nutnou revizí u jedněch z prvních pacientů a 1x klinicky významný hematom v lůžku zvládnutý konzervativně. Jsou prezentovány i histologické nálezy.
ZZáávvěěrr:: LA se stala na našem pracovišti rutinní operací. Jde o málo invazivní výkon s minimální pooperační zátěží pro pacienta a tudíž i krátkou nutnou dobou hospitalizace.
117733.. LLAATTEERRÁÁLLNNÍÍ TTRRAANNSSPPEERRIITTOONNEEÁÁLLNNÍÍ LLAAPPAARROOSSKKOOPPIICCKKÁÁ AADDRREENNAALLEEKKTTOOMMIIEEV. Študent, K. Belej, R. Fiala, F. Zá�ura, Z. Mucha, R. Vrtal, I. Hartmann, A. VidlářUrologická klinika FN, Olomouc
CCííll:: Autoři hodnotí své první zkušeností s laparoskopickou adrenalektomií. Tato metoda je nyní hodnocena jako standardní přístupv chirurgii nadledvin. Je popsána řada laparoskopických přístupů, jako např. přední transabdominální, laterální transabdominální, late-rální retroperitoneální a zadní retroperitoneální. Každý tento přístup má své specifické výhody a nevýhody. Nejdůležitější však zůstávádobrá znalost topografické anatomie zvoleného přístupu, learning curve a standardizace přístupu.
MMeettooddaa:: Na Urologické klinice v Olomouci jsme v letech 1999 – 2002 laparoskopicky operovali celkem 15 nemocných s tumorynadledvin. Použili jsme ve všech případech laterální transperitoneální přístup. Zpočátku byly indikovány jen incidentalomy, s narůs-tajícími zkušenostmi i endokrinně aktivní tumory.
VVýýsslleeddkkyy:: celkem 15 nemocných (muži 6x s průměrným věkem 54 let, ženy 9x s průměrným věkem 58 let) jsme operovali vlevo8x, vpravo 7x. Operační čas byl v průměru 110 min (90 – 180). Krevní ztráty 150 ml (80 – 350). Histologicky byly zjištěny adenomy 6x,hyperplazie 5x a feochromocytomy 4x.
ZZáávvěěrr:: Laparoskopická adrenalektomie se ukazuje jako bezpečná metoda volby pro endokrinně inaktivní i aktivní tumory nadled-vin. Přesné indikace a limity výkonu však dosud nejsou stanoveny.
117744.. LLAAPPAARRAASSKKOOPPIICCKKÁÁ RRAADDIIKKÁÁLLNNÍÍ NNEEFFRREEKKTTOOMMIIEEV. Študent, K. Belej, R. Fiala, F. Zá�ura, Z. Mucha, R. Vrtal, I. Hartmann, A. VidlářUrologická klinika FN, Olomouc
CCííll:: Laparoskopická radikální nefrektomie se stává standardní technikou pro tumory ledvin T1-2. Tento minimálně invazivní výkonzískává oblibu nejen mezi urology, ale i mezi nemocnými. Autoři posuzují své první zkušenosti s tímto výkonem.
MMeettooddaa:: Na Urologické klinice v Olomouci jsme v letech 2001 – 2002 laparoskopicky operovali celkem 5 nemocných s tumory led-vin ve stadiu T1-2. Použili jsme ve všech případech laterální transperitoneální přístup. Operovali jsme tumory do velikosti 6 cm, kterénebyly indikovány k záchovnému výkonu.
VVýýsslleeddkkyy:: Celkem 5 nemocných (muži 3x s průměrným věkem 45 let, ženy 2x s průměrným věkem 53 let), vlevo jsme operovali2x, vpravo 3x. Operační čas byl v průměru 130 min (100 – 210). Krevní ztráty 150 ml (80 – 350).
ZZáávvěěrr:: Laparoskopická radikální nefrektomie se ukazuje jako slibná metoda v operačním řešení nádorů, které nejsou určenyk záchovnému výkonu. Přesné indikace a limity výkonu však dosud nejsou stanoveny.
117755.. LLAAPPAARROOSSKKOOPPIICCKKÁÁ PPYYEELLOOPPLLAASSTTIIKKAAR. Kočvara1,3, M. Vraný2, J. Dvořáček1,3, Z. Dítě1,3, J. Sedláček1
1Urologická klinika VFN a 1. LF UK, Praha2Chirurgické oddělení Nemocnice, Jablonec n. Nisou3Katedra urologie a dětské urologie IPVZ, Praha
CCííll:: Zavést laparoskopickou pyeloplastiku s využitím velkého zvětšení obrazu za účelem vyloučení mutilující lumbotomie a usnad-nění rychlé rekonvalescence.
MMeettooddaa:: Od dubna 2001 do února 2002 jsme provedli 6 laparoskopických operací (z toho 1 retroperitoneoskopicky) pro pyelo-plastiku při kongenitální hydronefróze u nemocných ve věku 17 – 21 let. Volili jsme resekční typ pyeloplastiky podle Anderson-Hynese.Při laparoskopickém přístupu je nemocný v semilumbotomické poloze, videoport v pupku, další 2 vstupy laterálně od pupku a 1 kra-niálně od pupku. Po incizi zadního peritonea se vypreparuje dilatovaná pánvička a subrenální močovod. Po založení fixačních stehůse provede resekce zúženého úseku včetně části dilatované pánvičky, následuje anastomóza discidovaného proximálního pahýlumočovodu na pánvičku pokračujícím 5/0 Vicrylovým stehem, nejprve zadní stěna, po zasunutí ureterální endoprotézy i přední stěna.Stent zavádíme již před operací do poloviny močovodu. Ve 3 případech byla pánvička anteponována před aberantní cévy. Stent bylzaveden na 3 týdny.
VVýýsslleeddkkyy:: 5 operací laparoskopickou cestou bylo dokončeno v rozsahu 240 – 360 minut, retroperitoneoskopickou operaci jsmebyli nuceni dokončit otevřenou operací. Pooperační průběh byl bez komplikací u 5 nemocných, u 1 dívky bylo nutno vyměnit neprů-chodný stent. U všech nemocných byla rychlá rekonvalescence, izotopové i ultrazvukové kontroly příznivé.
ZZáávvěěrr:: Laparoskopická pyeloplastika je technicky a časově náročná, ale bezpečně proveditelná operace. Při vyloučení rozsáhléincize abdominálních svalů je výsledek plně srovnatelný s otevřenou operací, včetně mikrochirurgického přístupu.
Podpořeno VR MSM 111 00005.
117766.. RREETTRROOPPEERRIITTOONNEEÁÁLLNNÍÍ LLAAPPAARROOSSKKOOPPIICCKKÁÁ NNEEFFRREEKKTTOOMMIIEE AA PPYYEELLOOPPLLAASSTTIIKKAAP. Zerhau, J. Tůma, J. KubátováUrologické oddělení KDCHOT FN, Brno
CCííll:: Ukázka námi použitých operační technik v retroperitoneu a jejich zhodnocení. MMeettooddaa:: U 11 pacientů ve věku 13 měsíců až 16 let byla provedena 8x laparoskopická retroperitoneální nefrektomie a 3x pyelo-
plastika. Operační postup ukazuje videoprojekce.VVýýsslleeddkkyy:: Operace byla dokončena jako retroperitoneální v 9 případech, u 2 pacientů došlo během výkonu k perforaci peritonea,
a byla nutná konverze na operaci otevřenou. Všichni pacienti se zhojili bez komplikací, průměrná operační doba byla 165 minutu pyeloplastik, 101 minut u nefrektomií, průměrná doba hospitalizace 5,5, resp. 4,9 dne.
ZZáávvěěrr:: Zkušenosti s retroperitonální nefrektomií jsou velmi dobré, jedná se o bezpečnou a šetrnou metodu. Retroperitoneální pří-stup při laparoskopické pyeloplastice je méně vhodný u nejmenších dětí. Zejména při nakládání pomocných závěsných stehů lze jenvelmi obtížně předejít perforaci peritonea při zachování dostatečného manipulačního prostoru k provedení anastomózy.
117777.. RRUUKKOOUU AASSIISSTTOOVVAANNÁÁ TTRRAANNSSAABBDDOOMMIINNÁÁLLNNAA LLAAPPAARROOSSKKOOPPIICCKKÁÁ TTUUMMOORRNNEEFFRREEKKTTÓÓMMIIAA BBEEZZ PPOOUUŽIITTIIAA PPNNEEUUMMOOPPEERRIITTOONNEEAAI. Lutter1, I. Daniel2, R. Wagenhoffer1, J. Pechan2
1Urologické oddelenie NsP sv. Cyrila a Metoda, Bratislava2II. Chirurgická klinika LFUK, NsP sv. Cyrila a Metoda, Bratislava
CCiieell:: Cielom filmu je oboznámi� urologickú verejnos� s možnos�ou rukou asistovanej laparoskopickej operácie bez použitia pneu-moperitonea.
MMeettóóddaa:: Na prezentovanom videozázname autori demonštrujú nutné prístrojové vybavenie, polohu pacienta, umiestnenie por-tov, minilaparotómie a detailný postup rukou asistovanej laparoskopickej operácie transabdominálnym prístupom. V priebehu operá-cie použili systém závesného zariadenia brušnej steny, a tak vylúčili nutnos� pneumoperitonea, ktoré pri klasickej laparoskopiizabezpečuje dostatočný pracovný priestor.
ZZáávveerr:: Autori zdôrazňujú výhody rukou asistovanej tumornefrektómie, ktorá umožňuje skrátenie času operácie, rýchlejšie zasta-venie prípadného krvácania s možnos�ou využíva� túto metódu i operatérmi s menšou skúsenos�ou v laparoskopii. Minilaparotómiav dlžke 6 – 8 cm je plne dostačujúca a môže by� využitá aj ako alší port pre zavádzanie operačných nástrojov, čo pri použití tesnia-ceho rukávu nie je možné. Použité závesné zariadenie pre brušnú stenu zabezpečuje dostatočný pracovný priestor, pričom nie jezanedbate�né ani vylúčeniu možnej hyperkapnie pri použití pneumoperitonea.
117788.. PPOOUUŽIITTIIEE ZZÁÁVVEESSNNÉÉHHOO ZZAARRIIAADDEENNIIAA PPRRII RRUUKKOOUU AASSIISSTTOOVVAANNEEJJ LLAAPPAARROOSSKKOOPPIICCKKEEJJ TTUUMMOORRNNEEFFRREEKKTTÓÓMMIIII ((GGAASSSSLLEESSSS LLAAPPAARROOSSCCOOPPYY))I. Lutter1, I. Daniel2, M. Ondriš1, P. Weibl11Urologické oddelenie NsP sv. Cyrila a Metoda, Bratislava, 2II.Chirurgická klinika LFUK, NsP sv. Cyrila a Metoda, Bratislava
CCiiee��:: Cie�om práce je oboznámenie urologickej verejnosti s nami používaným závesným zariadením pri rukou asistovanej laparo-skopickej operácii bez použitia pneumoperitonea.
MMeettóóddaa:: Rukou asistovaná laparoskopická tumornefrektómia bola popisovaná s použitím pneumoperitonea. Pneumoperitoneumokolo asistujúcej ruky zavedenej do dutiny brušnej bolo možné len s pomocou vhodnej tesniacej pomôcky vloženej do minila-parotómie. V poslednom období sa čoraz častejšie využívajú pomôcky na zdvihnutie steny dutiny brušnej a na udržanie dostatočnéhopracovného priestoru. Autori formou posteru demonštrujú nimi použitý postup, zavedenie a zloženie jednotlivých častí retrakčnéhosystému (kovová platnička, oce�ový drôt, Redonov drén s ihlou, rameno Thomsonovho retraktora).
ZZáávveerr:: Týmto postupom sa eliminujú možné komplikácie pneumoperitonea a je možné vykona� laparoskopickú operáciu i u pacientov, u ktorých je pneumoperitoneum kontraidikované. Použitím tohoto zariadenia je vytvorený dostatočný pracovnýpriestor pre asistujúcu ruku, a tak umožňuje bezpečnú operáciu.
117799.. LLAAPPAARROOSSKKOOPPIICCKKÁÁ RREESSEEKKCCEE AADDEENNOOKKAARRCCIINNOOMMUU LLEEDDVVIINNYY L. Šafařík, K. Novák, J. Dvořáček, J. NovákUrologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha
CCííll:: Upozornit na možnost resekce ledviny pro adenokarcinom laparoskopickou cestou.MMeettooddaa:: Laparoskopická operace z retroperitoneálního přístupu.VVýýsslleeddkkyy:: Kompletní resekce malého polárního nádoru s lemem zdravé tkáně. Nemocný se po operaci zhojil per primam, his-
tologie prokázala radikalitu operace, nebo� odstraněný nádor byl lemován až 3mm okrajem normální ledvinné tkáně. Pacient bylpropuštěn 9. pooperační den do domácího ošetřování.
ZZáávvěěrryy:: Laparoskopické operační metody získávají v urologii stále více na popularitě a věnuje se jim stále více specializovanýchpracoviš�. Výhody jsou zřejmé - větší pooperační komfort a kratší doba hospitalizace nemocného. O nevýhodách toho bylo již na-psáno mnoho, ale tou nejpodstatnější je relativně dlouhá doba k tomu, aby si byl operatér dostatečně jistý a operaci zvládl bezvětších komplikací. Laparoskopicky prováděné resekce ledvin pro adenokarcinom jsou stále ještě velmi raritní nejenom u nás, ale i ve světě. V našem případě jsme odstranili malý nádor (T1) na horním pólu pravé ledviny z retroperitoneálního přístupu.
Práce byla podpořena grantem VZ MSM 111100005.
118800.. LLAAPPAARROOSSKKOOPPIICCKKÁÁ UURREETTEERROOLLIITTOOTTOOMMIIEE R. Zachoval1, J. Všetička2, R. Grill1, M. Záleský1, M. Lukeš1, J. Heráček1, J. Kuncová1, M. Urban1
1Urologická klinika FNKV a 3. LF UK, Praha 2Urologické oddělení, Jablonec nad Nisou
CCííll:: Prokázat, že při řešení subrenální ureterolitiázy je laparoskopická ureterolitotomie lepší metodou než otevřená ureterolitotomie.MMeettooddaa:: Soubor tvoří 11 pacientů (8 mužů a 3 ženy) s věkovým průměrem 56 let, u kterých byla subrenální ureterolitiáza řešena
laparoskopickou ureterolitotomií. K operaci byly indikovány konkrementy:- které nevyžadovaly akutní derivaci moči (febrilní stav, anurie)- po předchozí neúspěšné endoskopické manipulaci (striktura močovodu distálně od konkrementu, konkrement pevně sedící ve
svém „lůžku“ v důsledku dlouhodobé přítomnosti in situ)- jejichž ureteroskopická extrakce a litotripse by znamenala dlouhý operační výkon a přítomnost reziduálních fragmentů- jejichž relokaci do dutého sytému ledviny nelze provést volně a rychle, a u kterých i v případě úspěchu relokace by bylo nutné
provést perkutánní výkon s litotripsíLaparoskopická ureterolitotomie byla provedena v 8 případech na pravé a ve 3 případech na levé straně. Po extrakci konkrementu
byl ve všech případech peroperačně zaveden pig tail katétr na dobu 3 týdnů.VVýýsslleeddkkyy:: Průměrná operační doba byla 135 minut (90 – 180 minut). V časném pooperačním období nebyly žádné komplikace
pozorovány a průměrná doba hospitalizace byla 4 dny. Při průměrné době sledování 18 měsíců (3 – 30) nebyly zaznamenány žádnédlouhodobé komplikace.
ZZáávvěěrryy:: Laparoskopická ureterolitotomie byla ve výše indikovaných případech lepším postupem při řešení subrenální ureteroli-tiázy než otevřená ureterolitotomie: poskytuje dobré dlouhodobé výsledky, má minimální morbiditu a nedochází k výskytu pozdníchkomplikací ve formě lumbalgií a deformací stěny břišní. Ve srovnání s ostatními operačními metodami je doba hospitalizace kratší,pooperační komfort pacientů větší a jejich rekonvalescence je výrazně zkrácena.
118811.. LLYYMMFFAATTIIKKAA -- ŠŠEETTŘŘÍÍCCÍÍ LLAAPPAARROOSSKKOOPPIICCKKÁÁ OOPPEERRAACCEE VVAARRIIKKOOKKÉÉLLYY:: MMIIKKRROOCCHHIIRRUURRGGIICCKKÁÁ OOPPEERRAACCEE ((VVIIDDEEOO))R. Kočvara1,2, Z. Dítě1,2, J. Dvořáček1,2
1Urologická klinika VFN a 1. LF UK, Praha 2Katedra urologie a Subkatedra dětské urologie IPVZ, Praha
ÚÚvvoodd:: Přerušení lymfatických cév během operace varikokély je komplikováno nejen vznikem hydrokély, ale také hypertrofií var-lete na podkladě intersticiálního edému. Mikrochirurgická modifikace laparoskopické varikokélektomie byla vyvinuta za účelemzachování integrity lymfatických cév.
MMeettooddaa aa ppaacciieennttii:: V letech 1999 – 2001 bylo operováno touto metodou 73 nemocných ve věku 7 – 18 let. Operační technika jeprezentována na případu oboustranné varikokély z 16letého chlapce. 3 cm nad anulus inguinalis internus provádíme 15mm příčnouincizi nad vnitřními spermatickými cévami. Zachycení vény umožňuje roztáhnout cévní svazek. Lymfatické cévy jsou tupě sesouványz vény. Lze je identifikovat jako bezbarvé tubulární struktury někdy doprovázené drobnou serpentinovitou venulou. Vnitřní sper-matická arterie bývá obvykle situována na mediodorzální straně široké laterální vény. Optické zvětšení umožňuje identifikaci i tenkých žil, které doprovázejí spermatickou arterii. Po uvolnění laterálního venózního plexu se přesouváme k mediální žíle.Lymfatické cévy stahujeme příčnou a podélnou tupou disekcí. Mediální i laterální žíly přetínáme harmonickým skalpelem až po iden-tifikaci všech struktur. Významná je konečná pečlivá revize reziduálních struktur roztažením svazku, nacházíme pouze arterii a četnálymfatika. Stejnou technikou postupujeme i na druhé straně.
VVýýsslleeddkkyy:: Nezaznamenali jsme žádné peroperační komplikace, varikokéla přetrvávala u 5 nemocných (3,3 %). Za rok po operacijsme se nesetkali s žádnou klinickou hydrokélou ani s hypertrofií varlete. Maximální stimulované hodnoty FSH a LH jsou již za 1 rokpo operaci významně nižší než po lymfatika nešetřící operaci či než u nemocných sledovaných bez operace. To je jedinečný důkazzlepšení testikulární funkce ve vztahu k zachování lymfatických cév.
ZZáávvěěrr:: Lymfatika šetřící laparoskopická operace varikokély je dobrou alternativou mikrochirurgické subingvinální operace. Navícbyla prokázána andrologická prospěšnost šetření lymfatických cév, alespoň na supraingvinální úrovni, což dosud u ostatních způsobůoperací chybí. Metoda je vhodná pro pediatrické urology zvyklé na laparoskopickou mikrochirurgickou techniku. Je dále optimální prooboustrannou operaci, bez nebezpečí vzniku atrofie varlete.
Grant IGA MZ ČR 3781-6, ND/6983-4, VR MSM 111 00005.
118822.. LLAAPPAARROOSSKKOOPPIICCKKÁÁ UURREETTEERROOLLIITTOOTTOOMMIIEE -- PPRRVVNNÍÍ ZZKKUUŠŠEENNOOSSTTIIV. Študent, R. Fiala, K. Belej, F. Za�ura, Z. Mucha, I. Hartmann, A. VidlářUrologická klinika FN, Olomouc
CCííll:: Nástup ESWL, PEK a ureteroskopie téměř zcela eliminovaly potřebu otevřené ureterolitotomie. Nicméně v případech, kdy jekámen v horní části močovodu extrémně trvdý, velký a dlouhou dobu fixovaný ve stejné pozici, nemusí být tato miniinvazivní léčbaúspěšná. Prezentujeme naše první zkušenosti, kdy tato situace byla řešena laparoskopickou ureterolitotomií.
MMeettooddaa:: U 57letého nemocného s větším konkrementem v horní části močovodu neúspěšně léčeného 3x ESWL, pro tuto diagnózujiž delší dobu v pracovní neschopnosti. Z navržených terapeutických možností si nemocný vybral laparoskopickou ureterolitotomii. Tabyla provedena z laterálního transperitoneálního přístupu se zavedeným double J stentem. Ureterotomie po extrakci konkrementu bylasešita atraumatickým vstřebatelným vláknem. Pacient byl propuštěn 3. pooperační den domů v dobré fyzické kondici.
ZZáávvěěrr:: Laparoskopická ureterolitotomie je vhodná alternativa otevřenému výkonu. Ve vybraných případech je metodou volby k léčbě konkrementů v močovodu.
