NA MUŠCE

ČtrnáctideníkMinisterstvaobrany ČR

Vydává MO ČR – AVISRooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694

Řízením redakce pověřenLadislav Lenk

Redakce: Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 931 973 215 916 Fax: 973 215 933E-mail: areport@centrum.cz

Jazyková úprava:Vlasta Kohoutová

Grafická úprava: Andrea Bělohlávková

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Oľga Endlová tel. 973 215 563

Tisk: INTEGRAF, s. r. o., Náchod

Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254

Foto na titulní straně:

Uzávěrka čísla:

Toto číslo vyšlo dne:

Z OBSAHU 3

Zkušenosttvrdá jako skála

3Co je protiraketová obrana?

10Svátek armády

12Instituce na neduhy

14Na Doupověse opět bojovalo

16Zátarasynové generace

26

Poté, co Česko navštívili zástupci Protiraketové agentury USA, aby provedli technickou rekognoskaci míst vhodných pro případné umístění prvků protiraketové obrany na našem území, rozpoutala se ve sdělovacích prostředcích i na veřejnosti nebývalá diskuse. A věci, které v ní zazněly a stále zaznívají, jsou místy vskutku pozoruhodné. Americká základna údajně může zničit přírodu v jejím okolí, američtí vojáci by nepodléhali našim zákonům a mohli si tedy beztrestně dělat cokoli, základna se okamžitě stane trnem v oku teroristům nebo dokonce cílem prvního jaderného úderu. Objevil se i „průzkum“, v němž se ze 354 občanů celých osmdesát tři procenta vyslovilo proti základně. Jinak to ale ani dopadnou nemohlo. Zkuste se zeptat čtyř set náhodně vybraných lidí, jestli chtějí novou dálnici za svým domem nebo další jadernou elektrárnu, a uvidíte.Nejhorší je, že tyto diskuse se zatím vedou bez znalosti podstaty celého problému, ale o to vášnivěji. Což si však nejprve položit pár základních otázek? Třeba: Co je to protiraketová obrana? Ví někdo, jak by její případná základna v Česku vypadala a jakou úlohu by v celém systému plnila? Říkají vám něco závěry summitu NATO v roce 2002 v Praze, kde bylo dohodnuto, že Česká republika se bude podílet na vypracování studie proveditelnosti protiraketové obrany NATO? Myslíte si, že státy NATO jsou schopny vybudovat takovou účinnou protiraketovou obranu bez pomoci Spojených států a bez koordinace s nimi? Může skutečně v horizontu nějakých deseti let vzniknout reálné nebezpečí raketového napadení naší země či Evropy? Chceme se podílet na eliminaci takového nebezpečí, nebo jsme jen černými pasažéry Aliance?Zkuste si tyhle otázky položit. K hledání odpovědí na ně vám snad trochu pomůže článek v rubrice „O čem se mluví“, který jsme připravili do tohoto čísla A reportu a jehož pokračování naleznete i v dalším vydání.

Ladislav Lenk

mjr. Petr Tománek

19. 7. 2006

7. 8. 2006

10

12

14

16

26

2

REPORTÁŽ �

3

ZkušenostTVRDÁjako skála

Čeští záchranáři cvičili tři týdny v elitní Škole horských vůdců a záchranářů v rakouském Saalfeldenu

Text: Vladimír MAREK a Jaroslav PAJERFoto: Vladimír MAREK

Pot se valí jako přívalový liják přímo do očí. Každé polknutí naprázdno chutná slaně. Propocená skvrna se zpod batohu již dávno rozšířila po celém tričku. Před námi je další skála. Připadá nám, že se tyčí ještě kolměji než ta předešlá. V každém případě někde za ní je cíl naší cesty, vrchol Breithorn, více než dvaapůltisícová dominanta zdejšího kraje.

4 5

Každý další krok bolí. Přesto mechanicky šlapeme pořád dál. Zastavit se, byť jen na chvíli, znamená přerušit zástup a zůstat daleko vzadu. Samotné v horách by nás samozřejmě nikdo nenechal. A tak spíš než obava z blou-dění nás žene dopředu stud, že na nás budou muset ostatní čekat.

Výstup na Breithorn je součástí třítýdenní-ho výcvikového programu pod názvem Rescue Mogel, kterého se v červnu letošního roku v rakouských Alpách pod vedením instruktorů ze Školy horských vůdců a záchranářů ze Saalfeldenu účastnilo devět našich vojáků, převážně příslušníků 15. ženijní záchranné brigády.

Již dříve prošli výcvikem v tomto zařízení průzkumníci 601. skupiny speciálních sil z Pro-stějova a někteří další naši vojáci. Připravovali se tady na boj v afghánských horách. O kvali-tách této školy svědčí i skutečnost, že zde vede výcvik šestnáct vojenských horských vůdců. Získat tento titul není rozhodně jednoduché. Adepti musejí splnit celou řadu náročných vý-stupů a dalších podmínek. Jen pro představu, v celém Rakousku je horských vůdců šedesát. Z cizinců se mohou tímto titulem pyšnit pouze dva.

Myšlenka uspořádat výcvik vojenských záchranářů v tomto prostředí se zrodila zhruba před rokem. „Cítili jsme, že v našich podmínkách jsme se v lezeckých disciplínách

dostali na určitou hranici a že by to chtělo vyzkoušet si nové metody i nové, náročnější horské prostředí,“ vysvětluje starší instruktor lezení ze 156. záchranného praporu Olomouc a jeden z osmi hlavních instruktorů lezení AČR

praporčík Jan Příkazský. „Výcviku tady v ra-kouských Alpách se účastní prakticky výhradně instruktoři lezení záchranných praporů. Jde nám o to, aby nové poznatky, které zde získají, předávali doma dalším vojákům.“

Záchranáři v době úvah o tomto cvičení věděli, že před několika lety prošli třítýden-ním zimním a sedmitýdenním letním kurzem v saalfeldenské škole kapitáni Erik Barták a Jiří Pevný. A tak je oslovili, zda by právě zde nebylo možné připravit speciální kurz pro čes-ké záchranáře. Společně s kladnou odpovědí dostali i kontakt na vedení školy. Pak následo-vala řada jednání, při kterých nejvíce pomohlo velení a vrchní praporčík 15. ženijní záchranné brigády praporčík Tomáš Pusztai. Rakouská strana požadovala, aby se výcviku účastnili i oba kapitáni, kteří v minulosti v Saalfeldenu získali titul asistentů vojenských horských vůdců. Navíc jsou poměrně slušně jazykově vybaveni, takže by mohli fungovat také jako tlumočníci. Kapitán Erik Barták se ale nakonec výcviku účastnit nemohl, což způsobilo jisté komplikace při tlumočení především odbor-ných horolezeckých výrazů.

PŘÍLIŠBLEDÝ MYSLIVEC

Naše skupina stoupající na Breithorn se rozděluje. Záchranáři společně s instruktory

„střihne“ více než tři sta metrů vysokou skálu tyčící se kolmo nad Riemannovou horskou chatou. Mezi tím můžeme sledovat „lyžařský“ sestup hlavní skupiny z Breithornu. Konečně nám dochází, v čem tkví rychlost přesunu

� REPORTÁŽ REPORTÁŽ �

rakouských horských myslivců v Alpách. Mají dokonale zvládnutou techniku jakéhosi pro-vizorního lyžování pouze v trekových botách. To bylo rovněž součástí výcvikového programu našich záchranářů. Učili se nejen lyžovat na sněhových polích, ale především brzdit. Pokud člověk upadne, je důležité okamžitě se převrátit na břicho. Jedině tak má šanci se za-stavit. Když má v ruce hůl či cepín, je možné je zaseknout do sněhu. Posledních tři sta metrů výškového sestupu překonávají Češi za pár minut. To už jim ale Lukas Sivald hlásí, že na skalní římse dole pod nimi je zraněný muž. Je potřeba poskytnout mu první pomoc, spustit ho a přepravit do nemocnice. Zaměstnání začíná. Předcházející mnohohodinový přesun měl sloužit pouze k tomu, aby bylo možné vyzkoušet si, jak budou vojáci zvládat úkoly ve stavu fyzického a psychického vyčerpání.

PATRON ZÁCHRANÁŘŮ – „MOGL“

Tentokrát velí naší skupině velitel ženijní záchranné čety z Olomouce poručík Petr Motlíček. Okamžitě rozděluje své kolegy do dvou družstev. První se má pomocí lan spustit ke zraněnému a druhá má dopravit z nedaleké horské chaty nosítka, potřebnou techniku a vodu. Několik vojáků okamžitě slaňuje k místu neštěstí. Předběžné vyšetření ukazuje,

odbočují doleva. Čeká je náročná cesta, která je nemyslitelná bez použití lanové techniky. My pokračujeme středně obtížnou stezkou, která se v poslední třetině mění ve feratovou cestu. Vede nás rotný rakouské armády Lukas Sivald. Mladý, ale zkušený horal. Má za sebou řadu náročných výstupů. Mimo jiné stanul i na vrcholu jedné z nejobtížnějších osmitisícovek Nanga Parbat. Naše vojáky cvičí především ve zdravovědě. Nemohou si ho vynachválit. Spo-lečnost nám dělá i jeden z rakouských vojáků základní služby. Nahoře se má zhostit funkce figuranta. Bude předstírat zraněného. Již teď je ale bledý jako stěna. Při pohledu do strmých roklí pod námi se netají tím, že trpí závratí. Většinu své dosavadní služby strávil dole v ka-sárnách u počítače. Odznak horských myslivců v podobě alpské protěže na jeho čepici tedy zjevně mate. Uplyne sotva čtvrthodinka a naši vojáci se promění v řadu mravenců roztaženou na rozlehlé sněhové pláni.

LYŽOVÁNÍNA BOTÁCH

Do sedla v nadmořské výšce téměř dvou tisíc dvou set metrů, ve kterém leží Reimanno-va chata, se nám podaří s ohledem na kratší a méně náročnou cestu dorazit dříve než záchranářům. Rotný Lukas Sivald nám ukazuje své kvality. Jen tak cvičně si za dvě hodiny

6

že muž má zlomenou ruku a další drobná poranění. Levá horní končetina je fixována. Zraněný je ošetřen a dostává napít. Kapitán Jiří Pevný si ho upevňuje na záda a slaňuje o patnáct metrů níže na další terasu, na které záchranáři postaví lanovku.

Vysoko nad námi na samém okraji skály se bez jakéhokoliv jištění a bez přilby, která by ho chránila před padajícími kameny, objevuje vedoucí zahraničních kurzů major Kurt Pflügel. Co se týče horolezectví, je to skutečný profík. Něco podobného by se ale u nás nemohlo stát. Když instruktor trvá na tom, že vojáci musejí mít přilby, sám bez ní neudělá ani krok. Vůbec bezpečnosti lezení je v Armádě České republiky věnována důslednější pozornost.

Ke slovu přichází akumulátorová vrtačka. S její pomocí upevňují vojáci do skály pod námi úchyt, který bude sloužit k vypnutí lanovky. „V tomto směru mají Rakušané ob-rovskou výhodu. Mohou umísťovat nové skoby prakticky kamkoliv. Ani s materiálem se zde při výcviku nešetří tak úzkostlivě jako u nás. Každá skoba se do skály skutečně zatluče. Pokud již nejde vyndat, jednoduše tam zůstane a odepíše se. O maximální reálnosti výcviku bez ohledu na to, kolik to stojí, se ostatně budeme moci přesvědčit na vlastní oči o něco později při zdravotnické přípravě. Infuze, injek-ce, dlahy, obvazy, vše se rozbaluje a používá, jako by se jednalo o skutečná zranění.

� REPORTÁŽ REPORTÁŽ �

Ze skály čas od času slyšíme „udělej tam mogl“, „rozmogluj to“. Zajímá nás, co toto

slovo z názvu cvičení znamená. Vojáci se smějí. Je to prý uměle vytvořené záchranářské slovo. Novotvar, kterým označují uzly, zamotaná lana a občas prakticky cokoliv. Prý i jejich instruk-toři se naučili „mogl“ používat. Tento výraz má také svůj mytický význam. Je to údajně patron záchranářů. Něco jako svatá Barbora v případě dělostřelců. To už ale sjíždí zraněný po lanovce dolů na sněhové pole pod chatou.

LANOVKAPOD VODOPÁDEM

Obdobný úkol plnili záchranáři již minulý týden. V devět hodin ráno si je zavolali instruk-toři do učebny. Velitelem skupiny byl v té době nadrotmistr Michal Novák. Ten také dostal mapu s označením místa neštěstí a nejnutnější informace. Podle nich spadl rakouský voják při přesunu ze strže do horského potoka. „Na místě jsme zjistili, že se raněný nachází pod stodvacetimetrovým vodopádem. S takto náročným terénem jsme se zatím u nás nikde nesetkali,“ vzpomíná nadrotmistr Novák. „Rozdělil jsem skupinu na několik částí. První měla zajistit ošetření, druhá pak poskytnout zraněnému následnou péči. Další týmy připra-

vovaly sedmdesátimetrovou lanovku a fixní cesty na evakuaci raněného.“

Zatímco v naší armádě se leze na délku šedesátimetrového lana, Rakušané používají pouze pětačtyřicetimetrová. Slaňování i lezení se tu trénuje přes několik délek lan. Pokud se tedy provádí transport zraněného, musí se lano nastavovat. A to jak při spouštění lanovkou, tak i při snášení zachraňovaného na zádech. Něco takového se v našich podmín-kách necvičí. Čeští záchranáři tedy pomocí rakouských technik navázali lana.

Dozvídáme se, že se tady mnohem více improvizuje. U nás se naopak častěji využívají předem připravené pomůcky. Nedá se ale říci, že by rakouské postupy byly méně kvalitní. Spíše naopak. „Improvizované techniky představují základ. Z něho pochopíte systém záchrany a na něj se již dají nabalit všechny pomůcky,“ dodává poručík Petr Motlíček.

To naši záchranáři v praxi také udělali. V okamžiku, kdy se jim lanovkou podařilo vyprostit zraněného z nejnepřístupnějšího terénu, naložili ho na evakuační nosítka UT 2000 a na nich ho dopravili k automobilu. Rakouští instruktoři ale vedli naše záchranáře k tomu, aby se při práci obešli jen s mini-mem materiálu. Ne vždy ho totiž budou mít k dispozici.

NECHYBĚJÍANI SUŠIČKY BOT

Výcvikový den se chýlí ke konci. Do třiceti-stránkové zprávy pro nadřízené plné nových poznatků přibyly další řádky. Smyslem cvičení je rovněž vyzkoušet českou výstroj v náročných horských podmínkách. Například goretexové boty nejsou špatné, pokud je vojáci používají na Libavé. Ukazuje se ale, že v náročném horském terénu příliš nevydrží. Obdobné je to i s goretexovými převleky. V místech, kde se jich dotýkají popruhy krosen, se ošoupou a za-čínají propouštět. Navíc hrozně šustí. Prozradí na poměrně vekou vzdálenost.

Vojáci jsou již téměř třináct hodin na nohou. Únava pomalu dopadá na všechny. Viditelně se těší na zázemí saalfeldenské základny. Její vybavení je skutečně perfekt-ní. Je zde například prádelna s obrovskými sušičkami, a to včetně sušiček bot. Nechybí sportovní stadion, tělocvična s lezeckou a bol-derovou stěnou, bezproblémový přístup na internet pro každého, ale ani vojenský klub, ve kterém je možné po zaměstnání dostat teplé jídlo a třeba i pivo. A to za zlomek ceny běžné v okolních restauracích.

7

8 9

Čáslavští piloti letounů L-159 ALCA se stali vůbec prvními ze zemí bývalého východního bloku, kteří kurzem TLP prošli. Podmínky pro účast v něm jsou totiž velice přísné a nelze se do něj jen tak přihlásit. 212. taktická letka usilovala o zařazení svých příslušníků do hlavního letového kurzu dlouhých pět let. Po tu dobu musela zástupcům TLP prokazovat, že dosáhla požadovaných kvalit zejména v oblasti

Belgie, Kanady, Nizozemska, Německa, Velké Británie a USA. Snahou těchto zemí bylo nejen zvyšování schopností jejich vlastních leteckých jednotek, ale také vytváření postupů a nové taktiky při společných mezinárodních leteckých operacích. První kurzy probíhající na německé základně Fürstenfeldbruck však byly pouze teoretické.

V následujícím roce se výcvikové středisko přesunulo na severoněmeckou základnu Jever, kde fungovalo až do roku 1988. Teprve zde začaly být organizovány i čtyřtýdenní kurzy, kde již piloti aktivně létali. Během 71 cyklů zde bylo vyškoleno téměř 2000 leteckých osádek. V roce 1989 se TLP stěhuje znovu, tentokrát už na belgickou základnu Florennes, kde působí dodnes. K programu postupně přistoupily další země, konkrétně Dánsko, Itálie a Španěl-sko. Naopak v souvislosti se stažením svých jednotek z Německa v roce 1997 odstoupila Kanada, avšak její letouny se i nadále účastní většiny výcvikových kurzů. Od přesunu do Belgie se změnila také struktura TLP, který se od té doby dělí na tři základní větve.

Asi nejviditelnější činností TLP jsou i nadále letové kurzy. Čtyřtýdenní cvičení se organizují šestkrát do roka. Každého z nich se může účastnit maximálně 24 letadel. Praxe je taková, že každá jednotka do kurzu vysílá ob-vykle dvojici letounů, dvě osádky a zhruba tři desítky příslušníků pozemního personálu. Díky tomu je zaručeno, že v každém termínu je zde zastoupena široká škála typů letecké techniky používané v NATO a výcvik je tak mnohem pestřejší a přínosnější. Navíc instruktoři TLP patří mezi opravdovou elitu Aliance a většina z nich má za sebou řadu ostrých bojových misí zejména v oblastech Středního východu či Balkánu.

Druhou částí TLP jsou teoretické, takzvané akademické kurzy. Ty jsou zaměřené zejména na rozšiřování znalostí v oblasti taktiky a vý-zbroje. Některé z nich jsou doporučeny ještě před samotným letovým cvičením. Hlavními tématy akademických kurzů jsou společné letecké operace COMAO, protivzdušná obrana, elektronický boj, zpravodajské zabezpečení operací či protiletadlové zbraňové systémy země-vzduch.

Výhodou těchto kurzů je, že se jich může zúčastnit mnohem více osob než v případě letových cvičení. Tato školení tak ve Florennes ročně absolvuje kolem 500 lidí. Kurzy probí-hají tím způsobem, že v první fázi účastníci prezentují ostatním leteckou výzbroj a taktiku používanou právě v jejich armádě. V následné diskusi se pak probírají výhody či nevýhody každé z nich a porovnávají se s postupy, které vyučují instruktoři TLP.

Poslední větví TLP jsou kurzy zaměřené na celkovou doktrínu nasazení mnohonárodních leteckých sil. V rámci těchto kurzů se srovnáva-jí rozdílné přístupy k nasazování vlastních jednotek jednotlivými zeměmi a hledají se oblasti, v nichž je možné postupy sjednotit.

PRVNÍ ČEŠI V TLPVraťme se ale k letovému kurzu, jehož se

letos poprvé zúčastnili také piloti AČR se svými letouny L-159 ALCA. Šlo o celkem pět letců 212. taktické letky z Čáslavi, z nichž však jen dva regulérně absolvovali celý měsíční výcvik. Další tři se k nim totiž připojili až v druhé polovině kurzu a jejich úkolem bylo simulovat síly protivníka.

A v čem spočívá určitá výjimečnost Tactical Leadership Programme? „Je to především v komplexnosti a z toho vyplývající náročnosti letového kurzu. Piloti zde cvičí prakticky veškeré druhy leteckých operací a to po dobu dlouhých čtyř týdnů. Plánování jednotlivých misí navíc probíhá ve značném časovém stresu, kdy úkol k letu obdržíte teprve v osm hodin ráno a na jeho naplánování máte jen asi tři hodiny. Oproti jiným cvičením, jichž jsme se již účastnili, jako například NATO Air Meet, je zde také mnohem větší důraz kladen na poletový debriefing. Všechny letouny jsou vybaveny speciálním záznamovým zařízením, díky němuž lze celý let do detailu popsat.

� VZDUŠNÉ SÍLY VZDUŠNÉ SÍLY �

MĚSÍC mezi ELITOU

První dva čeští piloti jsou oprávněni velet v reálných bojových operacích Text: Tomáš SOUŠEK

Foto: kpt. Michal PREJZEK

Naši letci dosáhli další významné mety. Dvěma z nich se podařilo úspěšně absolvovat prestižní kurz pro velitele společných leteckých operací v rámci Tactical Leadership Programme (TLP). Po dlouhé čtyři týdny v červnu a červenci letošního roku se v belgickém Florennes učili od nejzkušenějších evropských i amerických instruktorů.

Pilotům tak na TLP ani po přistání práce zdaleka nekončí a není proto výjimkou, že se ze zaměstnání vracejí až po 20. hodině,“ popi-suje své dojmy ze cvičení major Petr Tománek, velitel 212.tl.

Letový program kurzu má svou pevnou strukturu. Tvoří jej celkem patnáct „bojových“ misí, při nichž se piloti jednak seznamují s možnostmi i slabinami ostatních typů letecké techniky a jednak si zvyšují své dovednosti v taktice a postupech nutných při vedení mnohonárodních leteckých operací. Náročnost jednotlivých misí se postupně zvyšuje, a tak zatímco zpočátku piloti provádějí lety ve skupi-ně čtyř až šesti letounů jen proti omezenému počtu protivníků, v závěru cvičení se do vzduchu dostane najednou i všech 24 letounů, proti nimž působí jak „nepřátelští“ stíhači, tak i pozemní systémy PVO. Ačkoli všechny stroje vzlétají i přistávají stále jen ze základny Flo-rennes, v průběhu jednotlivých misí létají nad velkou částí západní Evropy, konkrétně nad Belgií, Nizozemskem, Dánskem, Německem, Francií a Velkou Británií. Několikahodinové operace s tankováním za letu tak k TLP také neodmyslitelně patří.

Výsledkem měsíčního intenzivního výcviku je kromě obrovské spousty zkušeností také získání certifikátu „Mission commander“, který prvním dvěma českým pilotům umožňuje velet ve vzduchu společným leteckým operacím ve skutečném boji. „Je jasné, že takovýto výcvik a takovouto schopnost nemůže mít zdaleka každý. Podle mého bychom mohli do kurzů TLP posílat dva piloty ročně, aby jimi prošli alespoň naši velitelé rojů. Již v srpnu proběh-ne plánovací konference na další rok a myslím si, že zájem bude nejen z naší strany, ale i ze strany vedení Tactical Leadership Programme,“ říká velitel letky.

leteckého výcviku. Určitě k tomu přispěly i výborné výsledky z mezinárodních leteckých cvičení, jako jsou Clean Hunter, NATO Air Meet či Brilliant Arrow. Vedle toho se pak vybraní letci účastnili řady teoretických školení již pří-mo v rámci TLP. Jejich práce byla korunována úspěchem právě v letošním roce, kdy obdrželi pozvánku do závěrečného letového kurzu. „O výjimečnosti této pozvánky svědčí i fakt, že kurzem může ročně projít jen asi 130 pilotů, z nichž celá stovka pochází ze zemí, které jsou přímo zapojeny do TLP. Jen zbylé tři desítky volných míst jsou pak nabízeny ostatním zemím Severoatlantické aliance,“ říká major Petr Tománek, velitel 212. taktické letky.

CO JE TLP?Tactical Leadership Programme není kla-

sické letecké cvičení. Jde o program skládající se z řady teoretických i praktických kurzů, které připravují nejzkušenější piloty na roli velitelů leteckých operací. TLP byl založen v lednu 1978 na základě společné dohody

11

NATO MD se zabývá protiraketovou obranou komplexně – obranou teritoria včetně civilní populace a obranou vojenských sil. Oče-kává čtyři základní efekty. Za prvé má působit ve prospěch nešíření raketových technologií.i na možnosti řešení situace zničením schop-ností protivníka ještě před jejich nasazením. První dílčí závěry studie byly zveřejněny v říjnu 2005, poukazují na některé nové problémy a vedou k potřebě provést další expertizy.

zdůraznil, že návštěvou amerických od-borníků bude završena etapa technických konzultací, které USA a ČR během uplynu-lých několika měsíců vedly k problematice protiraketové obrany USA a k zapojení České republiky do tohoto projektu v rámci Evropy.

Vedoucí amerického týmu plukovník Willi-am Lamb v úvodu ocenil skutečnost, že jeho týmu bylo umožněno přijet do České republiky a seznámit se s vybranými lokalitami, v nichž by bylo možné umístit prvky protiraketové obrany USA. Poté seznámil českou stranu s ně-kterými aspekty protiraketové obrany USA, blíže rozebral technické detaily a strukturu tohoto systému, který je prvkem obrany zejmé-na proti balistickým raketám dalekého dosahu. Zabýval se také harmonogramem prací a potvrdil již dřívější informace, že na podzim tohoto roku by měl tým vyhodnotit lokality pro možné umístění prvků protiraketové obrany ve střední Evropě. Jak z vystoupení příslušníků amerického týmu vyplynulo, protiraketová obrana USA je velmi komplexní systém obrany, který zdaleka neslouží a nebude sloužit pouze ochraně Spojených států.

V úterý 25. července expertní tým Proti-raketové agentury USA svoji práci v České republice dokončil. Američtí odborníci provedli na území vojenských újezdů Libavá, Boletice a Brdy rekognoskaci míst pro poten-ciální umístění prvků protiraketové obrany. Ve vytipovaných prostorech byly zkoumá-ny geologické a hydrologické parametry, možnosti dopravy a dostupné infrastruktury, zdroje energie, komunikační a spojovací možnosti, ochrana osob a prostorů včetně zdravotnického a protipožárního zabezpeče-ní. Americká strana kladla během své práce velký důraz na případný dopad realizace projektu na místní obyvatelstvo a možné ekologické aspekty.

Prověřování výše zmíněných parametrů nevyloučilo ani jeden z uvedených vojenských prostorů jako potenciální místo pro umístění prvků protiraketové obrany USA. Technická rekognoskace umožnila americké straně dokončit etapu sběru potřebných informací, které budou vyhodnoceny a porovnány s údaji získanými v jiných zemích.

Ministerstvo obrany považuje ukončením činnosti týmu Protiraketové agentury USA mandát daný vládou za splněný. Pokud na základě vyhodnocení získaných dat osloví Spojené státy Českou republiku s návrhem na umístění prvků protiraketové obrany v naší zemi, bude nutné v této věci přijmout politické rozhodnutí.

� O ČEM SE MLUVÍ O ČEM SE MLUVÍ �

Co jePROTIRAKETOVÁOBRANA

Text: -ZR-Foto: archiv redakce AR

V současné době je velmi frekventovaným pojmem termín protiraketová obrana. Používají jej politikové, vojáci a také novináři. S pomocí vojensko-odborných slovníků a veřejně dostupných vojensko-odborných dokumentů jsme připravili zjednodušenou odpověď na otázku – co je protiraketová obrana a k čemu slouží.

Absence informací o podstatě a smyslu systémů protiraketové obrany či případné zkreslování informací vytváří prostor pro bezdůvodné obavy z těchto systémů. Ve skutečnosti je totiž protiraketová obrana sekundár-ní, vynucenou a logickou reakcí na primární existenci hrozby raketového napadení, především prostřednictvím balistických raket dalekého dosahu. Na rozdíl od těchto raket je protiraketová obrana prostředkem veskrze defenzivním a bez těchto ofenzivních prostředků by nedávala smysl a nikdy by nevznikla. Je tedy produktem odvěkého hledání pro-tizbraní proti novým zbraním.

Systém protiraketové obrany představuje účinnou obranu nejen proti již existujícím, ale i proti případným nově zaváděným raketovým systé-mům. Současně má svojí vysokou účinností odrazovat od nákladného vývoje, pořizování a zavádění nových raketových systémů.

Vzhledem ke geografické poloze České republiky se jí pravděpodobně většina otázek řešených v rámci rozhodování o účinné protiraketové obraně bude bezprostředně dotýkat a ČR tedy nemůže nemít zájem aktivně se na řešení těchto otázek podílet.

V souvislosti s protiraketovou obranou je třeba v současné době a z pohledu ČR rozlišovat tři systémy – protiraketovou obranu NATO, protiraketovou obranu bojiště NATO a protiraketovou obranu USA. Třebaže předmětem je vždy obrana proti balistickým raketám, obsah není totožný.

PROTIRAKETOVÁ OBRANA NATO(NATO MISSILE DEFENCE – NATO MD)

Na summitu NATO v Praze v roce 2002 bylo rozhodnuto o zpracování Studie proveditelnosti protiraketové obrany NATO. Cílem této studie je posouzení možností obrany území členských států Aliance proti celému spektru raketových hrozeb. Pozornost byla zaměřena i na možnosti řešení situace zničením schopností protivníka ještě před jejich nasaze-ním. První dílčí závěry studie byly zveřejněny v říjnu 2005, poukazují na některé nové problémy a vedou k potřebě provést další expertizy.

při řešení tohoto úkolu, souvisejí s tím, že NATO a Rusko využívají systémy, které nejsou dosud vzájemně interoperabilní.

PROTIRAKETOVÁOBRANA USA

(USA MISSILE DEFENCE – USA MD)

Spojené státy zahájily realizaci projektu protiraketové obrany USA na základě zákona přijatého v roce 1999. Úvahy o potřebě protiraketové obrany USA probíhají ve čtyřech rovinách. První se zabývá analýzou povahy hrozeb, druhá hodnotí stav technologií, třetí se věnuje finančním otázkám protiraketové obrany USA a čtvrtá mezinárodním dopadům.

Program protiraketové obrany USA není zaměřen proti konkrétnímu protivníkovi, nýbrž na vybudování vlastní schopnosti, která umožní reagovat účinně na nepředvídatelné a proměnlivé hrozby. Cílem je vybudovat integrovaný celosvětový systém k ochraně USA a jejich spojenců proti omezenému útoku balistickými raketami všech dosahů.

V souvislosti s debatou o protiraketovém systému NATO nabízejí USA spojencům mož-nost rozšíření působnosti americké protirake-tové obrany na celé alianční území.

Česká republika je prozatím zapojena do této diskuse účastí na jednáních, která nepře-kročila rámec konzultací odborníků. O aktu-álním stavu těchto technických konzultací ve věci možného umístění prvků protiraketové obrany USA na českém území informoval mi-nistr obrany Karel Kühnl vládu České republiky na jejím pravidelním zasedání 12. července letošního roku. Oznámil, že na závěr expert-ních jednání přicestují do ČR zástupci Protira-ketové agentury USA, aby provedli technickou rekognoskaci míst vhodných pro potenciální umístění prvků protiraketové obrany. Obdobná prohlídka vhodných lokalit nacházejících se na území Polské republiky proběhla již na přelomu května a června letošního roku.

Američtí odborníci na protiraketovou obranu USA přicestovali do České republiky 18. července, aby během jednoho týdne navští-vili a zrekognoskovali tři vojenské výcvikové prostory – Libavou, Boletice a Jince.

Dvaadvacetičlenný tým odborníků, který vedl programový manažer Protiraketové agen-tury USA plukovník William Lamb, zahájil svoji činnost přijetím na Ministerstvu obrany.

Náměstek ministra obrany pro obrannou politiku Martin Bělčík při této příležitosti

NATO MD se zabývá protiraketovou obranou komplexně – obranou teritoria včetně civilní populace a obranou vojenských sil. Oče-kává čtyři základní efekty. Za prvé má působit ve prospěch nešíření raketových technologií. Za druhé má odstrašovat potenciálního protiv-níka od použití této kategorie zbraní. Za třetí má zajistit aktivní obranu v případě použití těchto zbraní. V neposlední řadě – za čtvrté – má sloužit jako pasivní obrana směřující k předcházení či minimalizaci důsledků použití těchto zbraní, selžou-li předcházející opatření.

Jednou z diskutovaných myšlenek je propojení NATO MD s aliančním integrovaným systémem protivzdušné obrany NATINADS (NATO Integrated Air Defence System).

PROTIRAKETOVÁ OBRANA BOJIŠTĚ NATO

(NATO ACTIVE LAYERED THEATRE BALLISTIC MISSILE

DEFENCE, ALTBMD)Severoatlantická aliance má zpracovanou

Studii systému protiraketové obrany bojiště NATO z let 2001 až 2003. Projekt Aktivní vrstvené protiraketové obrany bojiště NATO, který z této studie vychází, má zajistit obranu spojeneckých sil nasazených v operacích proti raketám s dosahem do 3000 km. Počátečních operačních schopností má tento systém dosáh-nout v roce 2010. Česká republika jako členský stát NATO je do řešení protiraketové obrany bojiště NATO zapojena.

V oblasti protiraketové obrany bojiště spo-lupracuje NATO s Ruskem. Je to i z toho důvo-du, že státy Aliance a Rusko nasazují vojáky do mírových operací a obrana rozmístěných vojsk je společným zájmem. Problémy, které vyvstaly

?

10

13

Událo se...Dne 30. června se v prosto-rách kasá-ren Dědice ve Vyškově uskutečnil slavnostní nástup útvarů a zařízení posádky Vyškov u příležitosti oslav Dne ozbroje-ných sil ČR. Součástí slavnostního aktu bylo odhalení obnoveného Památníku obětem válek s devětatřiceti deskami připomínajícími boje našich vojáků v období obou světových válek. Změn se dočkal i monument Bojová cesta, který navazuje na bojové tradice a při-pomíná oběti našich vojáků na západní a východní frontě druhé světové války. V prostoru Bojové cesty byly vztyčeny repliky čtyř historických bojových praporů – bojového praporu České družiny z roku 1914, standarty pluku útočné vozby z roku 1934, bojového praporu 1. čs. samostatného polního praporu z roku 1943 a bojo-vého praporu čs. stíhacího křídla z roku 1944.

Před čtyřmi lety prezident republiky svým rozkazem vyhlásil 30. červen jako Den ozbrojených sil. I letos se v tento den ve všech útvarech a zařízeních Armády České republiky konaly slavnostní nástupy, ale centrem oslav byla tradičně Praha. Na památném vrchu Vítkově se uskutečnil slavnostní nástup příslušníků Generálního štábu AČR, kterého se zúčastnil ministr obrany Karel Kühnl, jeho náměstci Jaroslava Přibylová a Martin Bělčík, náčelník Generálního štábu AČR arm. gen. Pa-vel Štefka a další významní hosté.

Ministr obrany ve svém vystoupení vojákům připomněl význam tohoto dne pro vznik naší republiky. „Nástup československé brigády

30. června roku 1918 a předání bojového praporu lze považovat za vznik skutečných ozbrojených sil státu, který měl vzniknout jen ně-kolik měsíců poté,“ uvedl Karel Kühnl. Zdůraznil také, že už den před slavnostní přísahou, které se účastnil i francouzský prezident Raymond Poincaré, zveřejnila francouzská vláda nótu, v níž vyhlásila právo našeho národa na samostatnost a uznala Československou národní radu jako nejvyšší orgán spravující všechny zájmy národa a jako první základ příští československé vlády. V následujících dnech podobný krok učinila i Vel-ká Británie a Spojené státy. „Jeden ze základních okamžiků moderní české historie se tak stal nejen svorníkem mezi přítomností a minulostí,

� VÝROČÍ

Vojáci ve všech útvarech AČR oslaviliDen ozbrojených sil

Svátek armády

Text: Jan ZEMANFoto: Radko JANATA

Třicátého června uběhlo přesně osmaosmdesát let od chvíle, co se ve francouzském frontovém městečku Darney shromáždila československá brigáda, aby se zúčastnila slavnostního předání praporu 21. československému střeleckému pluku a její příslušníci složili vojenskou přísahu.

ale také pomníkem osudů více než jednoho sta tisíc československých legionářů, kteří bojovali na frontách 1. světové války, bojovali na straně Dohody za vznik samostatného demokratického československého státu,“ řekl Karel Kühnl.

Během slavnostního nástupu byl bojový prapor Generálního štábu Armády České republiky dekorován pamětní stuhou věnova-nou Vojenským sdružením rehabilitovaných s nápisem „Jsme na vás hrdí“. Poté převzali někteří příslušníci resortu za svoji práci vyzna-menání. Ministr Kühnl dekoroval třináct vojáků Záslužnými kříži a náčelník Generálního štábu předal devatenáct Čestných odznaků Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého.

Oslavy Dne ozbrojených sil pokračovaly v prostorách Vojenského historického ústavu v Praze na Vítkově, kde armádní generál Pavel Štefka jmenoval devět nových plukovníků. Do nejvyšších důstojnických hodností byli uvedeni: plk. Rudolf Donné (Hlavní velitelství Vojenské policie), plk. Jaroslav Doskočil (MO – sekce personální), plk. Libor Malý (Stálé operační centrum – MO), plk. Dušan Mičica (MO – sekce rozvoje druhů sil-operační sekce), plk. Jaroslav Procházka (MO – odbor vojenské-ho průzkumu a elektronického boje), plk. Pavel Skála (MO – odbor vojenského průzkumu a elektronického boje), plk. Pavel Zelenka (MO – sekce podpory), plk. Jiří Závěta (Inspekce MO) a plk. Tomáš Holub (hlavní kaplan AČR).

12

» Částkou 1200 eur přispěli v polovině června vojáci 8. kontingentu AČR v silách KFOR na operaci oka kosovské dívky těžce zraněné při přestřelce ve městě Stimlje v jižní části prostoru odpovědnosti mnohoná-rodního úkolového uskupení Střed. Jedenáctiletá Albiona Jashiri utrpěla vážné střelné poranění hlavy v dubnu letošního roku při přestřelce mezi místními obyvateli. Její nadějí na záchranu oka je finančně nákladná operace v zahraničí, na kterou však rodina nemá potřebných téměř 8000 eur. „K účasti na sbírce na pomoc Albioně Jashiri nás vyzvali irští vojáci. Ještě téhož dne večer jsme částku 1200 eur, kterou mezi sebou obratem vybrali příslušníci mechanizované roty, roty zabezpečení a národního podpůrného prvku z českých základen v Šajkovaci a Gazala Lines, předali do společného fondu uskupení Střed,“ uvedl k tomu velitel mechanizované roty českého kontingentu major Libor Maneth.

» Ve středu dne 14. června proběhl v prostorách společenského klubu kasáren Dědice slavnostní akt u příležitosti předání Centra ochrany proti zbraním hromadného ničení z podřízenosti Ředitelství výcviku a doktrín do podřízenosti sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO. Nově vznikající centrum se stane významným podpůrným prvkem velitelské struktury NATO a bude působit jako samostatné zařízení AČR v posádce Vyškov.

» Velitelství ochranné služby Vojenské policie Praha v polovině června zorganizovalo XIII. sportovní hry náčelníka Vojenské policie. V již tradičním sportovním zápolení vojenských policistů dominoval policejní víceboj, který zatím nechyběl na žádných hrách. Tato disciplína tentokrát sestávala ze střelby, plavání s břemenem, přespolního běhu a skokansko--akrobatického cvičení. Nejúspěšnějším velitelstvím, které si odvezlo i putovní pohár, bylo Velitelství ochranné služby Vojenské policie Praha.

» Dne 26. června byla mezi Ministerstvem obrany a společností AERO Vodochody, a. s., podepsána smlouva o modifikaci čtyř jednomístných letounů L-159 na čtyři dvoumístné letouny L-159T1 s termínem jejich

dodání do konce roku 2007. Cílem pořízení letounů dvojího řízení je zvýšení bezpečnosti a efektivity výcviku pilotů taktického letectva se zaměřením na zvládnutí techniky pilotáže letounu s průhledovými a multifunkčními displeji.

» Katedra řízení zabezpečení boje Univerzity obrany pořádala ve dnech 5. až 16. června kurz teoretické přípravy nových zkušebních komisařů ženijního vojska AČR – vůdců vojenských plavidel. Že to byl kurz po všech stránkách úspěšný, dokazují i výsledky deseti jeho účastníků. Všichni totiž splnili závěrečné testy jak na vůdce malého plavidla pro mezinárodní pobřežní plavbu na moři, tak i z námořní navigace a meteo-rologie. Neméně náročná byla i ústní zkouška ze základů plavební nauky a z konstrukce plavidel.

» Slavnostní vernisáží byl 18. července na Pražském hradě zahájen další z významných výstavních projektů, který ze svých sbírek připravil Vojenský historický ústav Praha. Expozice, jež nese název „Válka 1866“, návštěvníkům přibližuje válečný konflikt mezi dvěma největšími rivaly tehdejší Evropy – Pruskem a Rakouskem, jehož 140. výročí si letos připo-mínáme. Výstavu představující nejdůležitější druhy vojsk obou armád a jejich spojenců je možno navštívit do podzimu tohoto roku.

Text: Ladislav LENK, major Pavel KOČVARA, Jaroslav ROUŠARa www.army.cz

Foto: Olga KARAFFOVÁ a Jaroslav ROUŠAR

V rámci plánu dvoustranné spolupráce mezi Ministerstvy obrany České republiky a Ruské federace se v zá-věru června uskutečnila pracovní návštěva čtyřčlenné skupiny pracovníků AVIS v čele s ředitelem agentury Jiřím Šubou v Moskvě. Jejich jednacím protějškem bylo obdobné zařízení – Agentura vojenských informací (Vojeninform). Nabitý třídenní program konferencí umožnil zúčastněným nahlédnout pod pokličku tvůrčí a rozmanité činnosti ruské agentury. Rozsah její tiskové tvorby je sice téměř srovnatelný s produkcí AVIS, její zaměření je však dosti odlišné. Prioritu mají vlastenecká, etická a rekrutační témata. Ve prospěch náboru do ozbrojených sil dokonce Vojeninform vydává samostatné periodikum Vojennye komissariaty, které je orientováno na propagaci bojových tradic a hrdosti na službu v armádě. Určité novum co do rozmanitosti představuje výroba prezentačních předmětů s vojenskou symbolikou. Širokou škálu těchto suvenýrů navr-hují se záměrem zvýšení autority Ozbrojených sil Ruské federace doma a v zahraničí, prestiže a podchycení zájmu o službu vojáka. Tiskovou a reklamní produkci ruské agentury významně doplňují i multimediální výstupy. Na foto a videotvorbu je v organizační struktuře agentury vyčleněn celý odbor.

A ZPRÁVY �

15

Šestadvacet zaměstnanců, to je aktuální obsazení posádkové ošetřovny (POŠ) Čáslav. V reálu to reprezentuje pět praktických lékařů, kteří mají atestace nejen ze všeobecného lékařství, ale i z leteckého lékařství, dále stomatologa, devět zdravotních sester, řidiče, zdravotnický a zabezpečující personál. „Od 1. července přebíráme léčebně-diagnostické oddělení v Kutné Hoře, jež se stane našim odloučeným pracovištěm. Dojde k navýšení o dalších osm zaměstnanců,“ upřesňuje pod-plukovník MUDr. Jiří Kobrle, náčelník POŠ Čáslav.

Našinec by řekl, na jednu ošetřovnu per-sonálu jako máku. Ano, první pohled k tomu může svádět. Avšak vzhledem k celkovému počtu klientů a zabezpečovaných akcí, navíc i v jiných posádkách, je skutečnost poněkud odlišná.

„Zajišťujeme léčebně-preventivní péči pro zhruba dva tisíce vojáků z povolání a civil-ních zaměstnanců v posádce Čáslav,“ říká J. Kobrle a pokračuje: „Za loňský rok jsme ambulantně ošetřili šestnáct tisíc pacientů. Provedli jsme třináct set ročních lékařských

prohlídek, z nichž byla třetina rozšířených.“ Tím však aktivity čáslavských zdravotníků zdaleka nekončí. K výše uvedenému je nutné přičíst také zdravotnické zabezpečení výcviku. „Převládají letové akce. Za rok 2005 jsme jich zajišťovali na dvě stovky. Dále bych vzpo-menul střelby, házení granátů, odminování, seskoky, sportovní akce nebo dny otevřených dveří. Nikde jsme nechyběli. A to jsem určitě na něco zapomněl,“ konstatuje náčelník čáslavské posádkové ošetřovny.

Ano, zapomněl! Dokonce na zásadní činnost vůči „svým“ pacientům. POŠ Čáslav nejenže zajišťuje třikrát týdně ambulantní péči na kutnohorské ošetřovně, ale 24 hodin denně „drží“ lékařskou službu první pomoci ve složení lékař, zdravotní sestra a řidič sanitního vozidla.

NAUČNÝ VÝLET Následuje krátká exkurze po posádkové

ošetřovně. Úvodem je nutno říci, že čáslav-skou „pošku“ tvoří léčebně-diagnostické oddělení, jehož součástmi jsou ambulance, lůžková část, stomatologie, dále oddělení zdravotnického zabezpečení leteckého výcviku s rehabilitačním zázemím a v neposlední řadě oddělení organizace a řízení provozu. Zdravotnické zařízení je rozděleno do tří bloků – v první části lze spatřit tři ambulance vybavené výpočetní technikou, převazovnu k ošetření poranění, místnost pro akutní stavy, EKG pracoviště, dále kanceláře lékařů i sester a lékárnu. V další části se nachází zub-ní ambulance s rentgenem, dále rehabilitační pracoviště s přístroji pro vodoléčbu i elektro-terapii a solárium. Samozřejmě že zde nechybí lůžková část ošetřovny s pokoji pro nemocné ani sklady zdravotnického materiálu a prádla. „Lůžkovou část využíváme ke krátkodobým hospitalizacím vojáků z povolání. Disponu-jeme dvanácti lůžky s okamžitou možností rozšíření kapacity a šesti lůžky pro infekční pacienty na dvou izolátorech,“ upřesňuje MUDr. Jiří Kobrle.

Není sporu o tom, že kvalita zdravotnic-kého zabezpečení je spojena pupeční šňůrou s moderním přístrojovým vybavením, tudíž s nemalými finančními prostředky. Posádková ošetřovna Čáslav si v tomto směru nemůže naříkat. Na přestavbu rehabilitačního a zub-ního oddělení „dostala“ 13 milionů korun, z centrálních investic na ni čekají například parní sterilizátor, zubní křeslo a rentgen. „Srovnávat situaci před několika roky a současnost nelze. Dnes je to úplně o něčem

� VOJENSKÉ ZDRAVOTNICTVÍ VOJENSKÉ ZDRAVOTNICTVÍ �

INSTITUCEna neduhyV ambulancích posádkové ošetřovny Čáslav je ročně ošetřeno na 16 tisíc pacientů

Text: Pavel LANGFoto: Jiří HOKŮV

Být zdravý! Kdo by si to nepřál? Není-li tomu tak, automaticky se obracíte na doktora. Každý má toho „svého“, permanentně připraveného vás léčit. Na čáslavské letecké základně tomu není jinak. Pomocnou ruku tady podává posádková ošetřovna.

jiném. Kvalitativně jsme poskočili o notný kus dále a tomu odpovídá i úroveň poskytované péče. Velice nám pomohly nadřízené orgány,“ říká náčelník posádkové ošetřovny, který na čáslavském letišti slouží již dvacet let.

DEVĚT SESTŘIČEKTu hezčí část personálního obsazení

ošetřovny tvoří zdravotní sestry. Ve službě první pomoci, na ambulancích, na zubním a rehabilitačním oddělení. Suma sumárum, i s paní vrchní, devět sestřiček. Kromě jedné vojákyně jsou všechny civilní zaměstnankyně. Od 1. ledna 2008 má dojít ke změně. „Na vrchní a další dvě sestry jsou plánovány tabulky profesionálních vojákyň. Obsadit je, by neměl být v našich podmínkách problém. Zájemců pracovat u nás je spousta,“ říká Hana Hegedüsová, vrchní sestra posádkové ošetřovny Čáslav. To potvrzuje i podplukovník J. Kobrle: „Čáslav, to je pro zájemce perspek-tiva. Z hlediska zaměstnání v ní lidé spatřují určitou jistotu. Proto k nám chtějí jít pracovat. Kdybychom měli o deset tabulkových míst více, bez problémů je obsadíme.“

A to i přesto, že tu nejde o žádnou procház-ku růžovým sadem. Zdejší zdravotnický perso-nál se má co otáčet. Sestry nevyjímaje. Stačí, když jim denně projde ambulancí na šedesát lidí nebo odslouží šestnáct „dvanáctek“ do měsíce. K tomu je třeba nabalit výše zmíněné

akce, letové především. „Nikdo z holek neuva-žuje, že by končil. Líbí se nám tady, jsme dobrá parta. Na čáslavském letišti jsem dvanáctý rok a neměnila bych,“ dodává H. Hegedüsová.

(NE)VESELÉ OKOLNOSTI„Nejhorší, co vás může v této profesi

potkat, je letecká nehoda,“ povzdechne si J. Kobrle a pokračuje: V lepším případě to pilot přežije. Uděláte mu předepsaná vyšetření, a když je v pořádku, hrozně se vám uleví. Bo-hužel bývají situace, kdy to skončí tragicky. Za těch dvacet let služby v Čáslavi jsem už také pár kamarádů posbíral. Samozřejmě že vám to utkví v paměti, v nejednom případě se to i vra-cí. Na základně se navzájem dobře známe, o to více to bolí. V sobotu hrajete společně fotbálek a v pondělí jdete oznámit jeho rodině smrt. To vezme každého. Bez rozdílu. Co zmohu v této situaci jako lékař? Dát prášek na uklidnění, píchnout injekci, vyřknout pár slov útěchy. Hrůzná chvíle.“

V posádkové ošetřovně to však není jeden horor za druhým. Čas od času nastanou okolnosti přímo veselé. „Sloužil tady voják základní služby, jehož hoby byla konzumace kovových předmětů. Poradil si, i když ho kvůli tomu zavřeli do basy. Vytáhl z pryčny hřebík, spolknul ho a sám se udal. Nakonec se propo-lykal až do civilu,“ dodává náčelník čáslavské posádkové ošetřovny.

14

16

� VÝCVIK

Námět čtyřdenního taktického cvičení s bojovou střelbou, jež bylo vyvrcholením další fáze přípravy jednotek 4. brn, vycházel ze zkušeností z operací v Iráku, Afghánistánu a Kosovu. Nepřátelským státem byla smyšlená země Orangeland, která si činila neoprávněné územní nároky vůči státu Blueland a vůbec ne-respektovala rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Rada bezpečnosti rozhodla o preventivním úderu, aby zabránila eskalaci napětí a násled-nému ozbrojenému konfliktu. Provedení této operace dostaly za úkol síly okamžité a rychlé reakce NATO.

Celá operace začala tím, že jednotky prvního sledu sboru okamžité reakce (NRFC – NATO Response Force Corps) pronikly na území Orangelandu s cílem vytvořit náraz-níkové pásmo do hloubky až 150 kilometrů. „Vojáci postoupili do hloubky území zhruba 50 – 70 kilometrů, přičemž ohniska silného odporu buď izolovali nebo je obcházeli tak, aby udrželi stanovené tempo útoku. Úkolem 2. sledu tvořeného silami rychlé reakce (HRF – High Readiness Force) NATO bylo zničit protivníka v jednom z objektů nazvaným Gold nacházejícím se v prostoru odpovědnosti 5. mechanizované brigády UK. Provedením

této operace pověřil velitel 1. obrněné divize Velké Británie jednotky brigádního úkolového uskupení postaveného na bázi 4. brn. Operace byla zplánována v několika fázích: proniknout do objektu Gold, zničit jednotky nepřítele a tím vytvořit podmínky pro zařazení 5. mechanizované brigády zpět do sestavy sboru NRF. Po splnění úkolu přejít do 2. sledu sil ARRC – Allied Command Europe Rapid Reacti-on Corps (HRF),“ stručně popsal námět cvičení velitel 4. brigády rychlého nasazení plukovník Aleš Opata.

Celou operaci zahájil výsadkový prapor bri-gády rychlého nasazení obsazením klíčových bodů v objektu Gold a vytvořením blokovacího postavení v prostoru na přístupových směrech nepřítele. Jeho zasazení bylo provedeno formou kombinovaného výsadku z letounů a vrtulníků. Výsadkáři zajistili důležitou dominantu – Trmovský vrch – a jejich rota střelbou zahájila poutání nepřítele na západní straně vrchu. Cílem bylo klamným manévrem vzbudit u nepřítele dojem, že hlavní úder proti němu bude veden z tohoto směru. Následovně 2. výsadková rota zničením týlového velitelské-ho stanoviště nepřítele a logistických skladů narušila jeho systém logistické podpory.

PŘÍPADNÉ PROBLÉMY ZVLÁDNEME

Od začátku roku probíhá intenzivní příprava na cvičení Strong Campaigner 2006, které prověří schopnosti spolupráce jednotek v bri-gádním úkolovém uskupení. Na konci roku pak vybrané jednotky musejí dosáhnout počáteč-ních operačních schopností. O plnění těchto důležitých úkolů jsme hovořili s velitelem pozemních sil brigádním generálem Jánem Gurníkem.

� Nyní proběhla třetí etapa přípravy jed-notek na říjnové závěrečné cvičení, kterého se zúčastní brigáda rychlého nasazení a další jednotky. Vyskytly se do této doby nějaké problémy třeba ve spolupráci jednotek?

Samozřejmě že se nějaké třecí plochy mohou objevit, ale nepředpokládám, že půjde o významné problémy, protože od začátku velitel 4. brigády rychlého nasazení zve na všechna cvičení zúčastněné jednotky, takže všichni měli dost možností procvičit dané činnosti. V otázce výcviku vidím problém pouze v tom, že se jednotky postupně doplňují

� VÝCVIK VÝCVIK �

Na Doupověse opětbojovalo

Příprava jednotek brigády rychlého nasazení a vyčleněných útvarů pokračovala praporním taktickým cvičením s bojovou střelbou

Text: Jan ZEMANFoto: Jiří HOKŮV

Vojenský výcvikový prostor Hradiště se v polovině července na několik dní proměnil ve tři fiktivní země – Greenland, Orangeland a Blueland, nacházející se někde ve světě. Vše bylo součástí promyšleného námětu cvičení, kterého se účastnilo 2160 příslušníků nejen ze 4. brigády rychlého nasazení, ale také protivzdušné obrany, dělostřelectva a dalších jednotek.

„Jelikož náš průzkum zjistil také přítomnost minových polí, musela být ještě vysazena ženij-ní družstva z 1. ženijní mechanizované roty, která vytvořila průchody pro 41. a 42. me-chanizovaný prapor k zajištění vysokého tempa útoku,“ popisuje další průběh cvičení plk. Aleš Opata. Výsadkovému mechanizované-mu praporu se podařilo poutat síly nepřítele tak, že jednotky 41. a 42. mechanizovaného praporu mohly úspěšně provést společný útok ve směru hlavního úsilí, podporovaný palbou letectva a dělostřelectva.

Velitel 4. brigády rychlého nasazení plukov-ník Opata připomněl, že se v průběhu tohoto vyvedení vojsk uskutečnila na národní úrovni kontrola CREVAL u 41. mechanizovaného praporu a 43. výsadkového mechanizovaného praporu. „Oba prapory byly hodnoceny jako připravené k bojovému nasazení. Z 37 prověřo-vaných oblastí byly ve 24 hodnoceny výtečně. V žádné z oblastí jsme nedostali nevyhovující hodnocení, což po šesti měsících výcviku považuji, díky obrovskému nasazení příslušní-ků 4. brn, za slušný úspěch,“ dodal plk. Opata. U 42. mechanizovaného praporu se podle plánu uskuteční tematická kontrola podle metodiky CREVAL na konci tohoto roku.

novými vojáky přicházejícími z civilu. Bylo by nejlepší, kdyby byly všechny jednotky naplněny na 100 % už na začátku letošního roku a všichni příslušníci jednotek mohli spolu cvičit. Podmínky jsou ale takové, že ještě

17

1. 9. a 1. 10. k těmto jednotkám přibudou další nováčci. Problém může spočívat v tom, že tito vojáci ještě nemusejí mít zažito to, co všichni ostatní, budou ale zastávat pouze základní funkce.

18

vás zve do vojenských újezdů

SP

EC

IÁLN

Í P

ŘÍL

OH

A P

RO

PŘ

ÍZN

IVC

E T

UR

IST

IKY

Téměř celou plochu Doupovských hor zabírá největší vojenský újezd v České republice – Hradiště (33 161 ha), jenž své jméno získal podle nejvyššího vrcholu těchto hor. Nezaměnitelný charakter krajiny, ve které údolí přecházejí do vysokých kopců a velké pláně pokrývá křovinná lesostep střídající se s lesním porostem, vtiskly horotvor-né procesy již v třetihorách. Doupovské hory jsou totiž kráterem obrovské sopky – stratovulkánu o průměru 30 kilometrů. Na první pohled pustá krajina ale skrývá mnohá přírodní bohatství, pramení zde minerální vody, je zde světově významné naleziště hyalitů (skelný opál) a díky více než padesátileté existenci vojenského prostoru se zde setkáte i se vzácnou faunou a flórou. I proto se tato oblast prá-vem řadí mezi 11 nejcennějších a ekologicky nejhodnotnějších území střední Evropy.

Lidé se v tomto kraji začali ve větší míře usazovat už ve 12. století. Mezi hlavní způsoby obživy patřilo kromě lesnictví, které souviselo s odlesňováním rozsáhlých území, také dobytkářství a zemědělství. Proslulost získalo i zdejší včelařství a pěstování ovsa.

Ve středověku vedly Doupovskem také dvě obchodní cesty do Ně-mecka. Městečko Doupov bylo centrem jednoho ze dvanácti panství rozkládajících se ve stejnojmenných horách, později se stalo dokonce správním střediskem doupovského okresu. Ve městě se například nacházelo reálné gymnázium s kolejí piaristů, průmyslová pokračo-

HRADIŠTĚHRADIŠTĚ

Po desetiletí byly vojenské újezdy

uzavřeným světem, kam mělo civilní obyvatelstvo vstup

přísně zakázán. Nyní však dochází ke zpřístupňování některých jejich částí.

Proto jsme se rozhodli, že pro příznivce turistiky připravíme průvodce po všech pěti současných

vojenských újezdech. Dodejme ještě, že kvůli potřebám armády zaniklo v těchto oblastech mnoho obcí, včetně cenných

památek. Přítomnost vojáků však naopak svědčila přírodě a ve vojenských újezdech se podařilo zachovat krajinu lépe než v přírodních rezervacích. Ale to už posoudíte sami.

vací škola, okresní soud, berní úřad a četnická stanice. Vybudování železnice přineslo Doupovsku spojení s vnitrozemím Čech. Provoz na trati byl zahájen 9. listopadu 1922 a mezi Vilémovem a Doupovem bylo sedm zastávek.

Až do roku 1945 zde převažovalo německé obyvatelstvo, které bylo po válce vysídleno. V roce 1949 československá vláda rozhodla o tom, že zde bude vytvořen jeden z vojenských výcvikových prostorů a jeho hranice byly vytyčeny o čtyři roky později. Doupovské hory se tak na dlouhou dobu skryly nepovolaným očím civilistů. Ve čtyřech etapách pak proběhla demolice více než 2600 domů, a to včetně cenných památek v 65 obcích a osadách. Z dřívějšího okresního města zůstal dochován jen zbytek lipové aleje na náměstí, několik schodů vedou-cích ke klášterní kapli, cypřiše na bývalém hřbitově a budova skladiště hospodářského družstva ze začátku 20. století na dávno zaniklém nádraží a hrobka Zedwitzů.

V zachovalé přírodě Doupovských hor se dodnes setkáte se vzácnými rostlinami, jako je koniklec otevřený, koniklec luční, hvozdík pyšný, upolín evropský, kosatec sibiřský, třemdava bílá, lilie zlatohlavá nebo vstavač mužský. Můžete zde potkat vzácnou užovku stromovou, užovku hladkou, zmiji obecnou, skokana ostronosého. Z ptačí říše tu žije ohrožený čáp černý, tetřívek obecný, ostříž lesní, sýc rousný, luňák červený i hnědý, sokol stěhovavý nebo dřemlík tundrový.

� Další oblastí, kde by mohly vzniknout problémy, je doplněnost techniky...

Řekl bych, že technika u 4. brigády rychlé-ho nasazení je na dobrých počtech, které se pohybují na 95 – 100 % plánovaných stavů. Počítali jsme ale s tím, že některá technika bude nahrazena novou, avšak její nákup neprobíhá tak, jak bychom si představovali. Nicméně s technikou, kterou v současné době má 4. brn k dispozici, jsme schopni úkoly splnit.

� Bude tedy zapotřebí improvizovat?Je potřeba udělat nějaké improvizace, které

jsou horší, než kdyby byla nová technika. Jako příklad uvedu, že nahrazujeme landrovery vozi-dly UAZ, což nám způsobí problémy v logisti-ce, protože musíme vozit nejen naftu, ale také benzin. Jsou to drobné komplikace a myslím si, že jsme schopni se s nimi vypořádat. Pokud se pohne akviziční proces, tak v budoucnu nebude co řešit.

� Na konci roku by vybrané jednotky měly dosáhnout počátečních operačních schop-ností. Podaří se všechny jednotky ve stano-vené míře naplnit personálem a technikou?

Proces doplňování personálem by měl být ukončen k 1. 10. a vše je nastaveno tak, aby byla naplněnost 100%. V případě nutnosti by-chom některé funkce obsadili vojáky z jiných

jednotek tak, abychom brigádě rychlého nasazení dali vše potřebné a byla tak připravena pro případ nasazení. Brigáda je v současné době naplněna technikou téměř na 100 %, ale existují některé druhy materiá-lu, který se musí nakoupit. Jde však o takový materiál – napří-klad o přístroje pro noční vidění – který nemá velký vliv na do-sažení počátečních operačních schopností. Jsem přesvědčený, že počátečních operačních schopností dosáhneme ve stanoveném termínu. Svědčí o tom i to, že jednotky prošly hodnocením CREVAL a výsledky jsou velmi uspokojivé. Dosažení dobrého hodnocení brání jenom personální oblast, ale systém je nastavený tak, že i zde bude do-saženo dobrého, ne-li výtečného hodnocení.

� VÝCVIK

Zajímavosti a památky

• Vstup na zpřístupněná území vojenského újezdu je povolen za účelem turistiky, sběru lesních plodin, návštěv osob trvale bydlících ve vojen-ském újezdu nebo pracovně či služebně zde zařazených.

• Vjezd a vstup na území vojenského újezdu je povolen pouze po uvedených komunikacích. Je zakázáno bez povolení újezdního úřadu scházet ze silnic a turistických stezek, vstupovat mimo osady, samoty a další plochy.

• Řidiči musejí věnovat zvýšenou pozornost silničními provozu, neboť šířka zpřístupněných komunikací v některých částech neumožňuje bezpečné míjení s vojenskou technikou a vozidly zajišťujícími hospo-dářskou činnost. Část komunikací je v přechodném a zimním období udržována ve sjízdném stavu pouze účelově, podle potřeb vojenské správy, a je tak třeba věnovat zvýšenou pozornost stavu vozovky.

• I ve zpřístupňovaných částech vojenského újezdu jsou dislokovány střežené vojenské objekty a bude v nich i nadále prováděn výcvik. Občané jsou povinni se řídit pokyny příslušných vojenských orgánů a Policie České republiky.

• Vzhledem k tomu, že velká část povrchových vod ve vojenském újezdu je zdrojem pitné vody pro okolní obce, je nezbytné zachovávat pravidla o pobytu osob na území ochranných hygienických pásem vodních zdrojů.

• Na celém území vojenského újezdu platí trvalý zákaz vjezdu vozidel na lesní cesty a do lesních porostů, volného rozdělávání ohně a kouření v lese, pobytu ve vojenském prostoru po setmění a táboření.

• Na základě zvláštního výnosu Újezdního úřadu vojenského újezdu Libavá je nutné z důvodu lovu některých druhů zvěře od 1. září do 31. října respektovat omezení pohybu osob na celém území vojenské-ho újezdu, tedy i ve zpřístupněných částech.

• Do uzavřených částí vojenského újezdu je vstup možný pouze s po-volením, o jehož vydání rozhoduje přednosta příslušného újezdního úřadu vojenského újezdu na základě písemné žádosti. Veřejnosti nepřístupné části újezdu jsou označeny výstražnými tabulemi zakazujícími vjezd a vstup na toto území. V zájmu osobní bezpečnosti je bezpodmínečně nutné tyto zákazy respektovat. Porušením tohoto zákazu se občan dopouští přestupku podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a může být uložena pokuta do výše 1000,- Kč.

• Pokud občan ve vojenském újezdu nalezne neznámý předmět nebo součást vojenské výzbroje či techniky, nesmí se jej dotýkat a vše bezodkladně nahlásit dozorčímu posádky Libavá – 973 423 200, dozorčímu Vojenské policie – 973 403 158 nebo Policii České republiky – 158.

Bezpečnostní a režimové pokyny

ZPŘÍSTUPNĚNÉ KOMUNIKACE:Luka – Albeřice – Velký HlavákovHorní Tašovice – Bražec – Javorná – Radošov – Luka a odbočkyz této komunikace do Těšetic a na Tiský vrch

ZPŘÍSTUPNĚNÉ SÍDELNÍ ÚTVARY A SAMOTY:Albeřice a Bražec

ZPŘÍSTUPNĚNÉ PROSTORY: (Vstup pouze přes den)1. J ihovýchodní část újezdu ohraničená potokem Blšanka,

cestou z kóty 655 směrem k vrchu Prokopy,stezkou po pravé straně od vrcholu Pilíř směrem na křižovatku Zelený kříž a cestou okolo vrchu Číhaná směrem na Podbořanský Rohozec.

2. Prostor kolem Albeřické Hůrky ohraničený silnicí Luka – Albeřice – Velký Hlavákov

3. Část újezdu vymezená silnicí Luka – Radošov – Javorná– okolo Bražce a dále pak okrajem lesa u Horního Mlýna a silnicí na obec Stružná

4. Plocha ohraničená cestou z Činova okolo Lučiny do Svatoboru a silnicí přes Dolní Lomnici do Kyselky

TURISTICKÉ TRASY: (Vstup pouze přes den)CYKLOTRASY Z Valče se na horském kole můžete vydat buď na západ, přes Uhlířskou Chaloupku a vrch Prokopy, nebo na sever údolím kolem potoka. Obě stezky se scházejí pod Pilířem a vedou dál okolo vrchu Číhaná směrem na Podbořanský Rohozec.Trasa Luka – Albeřice – Velký Hlavákov je vhodná i pro silniční kola.Cyklotrasa Horní Tašovice – Bražec – Javorná – Radošov – Luka s mož-ností odbočit do Těšetic a na Tiský vrch je vhodná i pro silniční kola.Od příštího roku: Cyklotrasa z Činova do Dubiny povede nejprve po silnici a poté po kamenité cestě, takže bude určena pro horská kola. Z Činova pojedete směrem k Lučinskému potoku, kde můžete odbočit do Lučiny nebo pokračovat dál podél potoka pod Hartmanovský vrch, přes Svatobor do Dubiny.

PĚŠÍ TRASYZ Valče buď na západ okolo vrchu Prokopy nebo na sever podle potoka k rozcestí pod Pilířem a dále okolo vrchu Číhaná směrem na Podbořan-ský Rohozec.Od příštího roku: Dubiny po svahu hřebene až na vrchol BučinaZ Činova k Lučinskému potoku, kde lze odbočit do obce Lučina nebo pokračovat dál podél potoka pod Hartmanovský vrch, přes Svatobor až do Dubiny.

KOSTEL NANEBEVZETÍ PANNY MARIE (SVATOBOR)Původní kostel zde stál již ve 14. století, ale současná stavba byla

postavena v první polovině 18. století.

SKALKY SKŘÍTKŮ (SVATOBOR)Na ploše 8,5 ha se v prudkém svahu se skalními výchozy nacházejí

pseudokrasové dutiny vytvořené ve vulkanické brekcii.

BUČINAPod vrcholem 582 metrů vysokého kopce Bučina stojí kamenná

rozhledna.

KOSTEL S FAROU A BAROKNÍM DOMEM (LOCHOTÍN)Z celé obce, kde ještě po 2. světové válce žilo 400 lidí, se dochovalo

10 domů. V poslední době se podařilo kvůli filmovému natáčení částečně opravit zdejší kostel s farou. Obec se nachází v oblasti, kam je vstup dovolen pouze s povolením újezdního úřadu.

ZŘÍCENINA HRADU KLEJNŠTEJNNachází se na ostrohu vybíhajícím ze severního svahu Humnického vr-

chu nad obcí Ktovina. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1435. Dnes hrad připomínají spíše terénní nerovnosti. Památka se nachází v oblasti, kam je vstup dovolen pouze s povolením újezdního úřadu.

RODINNÁ HROBKA ZEDWITZŮ (DOUPOV)Hrobka s budovou bývalého nádražního skladu jsou posledními hma-

tatelnými stavebními památkami po městě Doupov. Hrobka se nachází v oblasti, kam je vstup dovolen pouze s povolením újezdního úřadu.

ŽEBLETÍNSKÁ KYSELKAV budově bývalé hájovny v Žebletíně se nachází „Pramen Českoslo-

venské lidové armády“. Armádou udržované zřídlo se nachází v oblasti, kam je vstup dovolen pouze s povolením újezdního úřadu.

K O N TA K T :K O N TA K T :Újezdní úřad vojenského újezdu Hradiště, 1. máje 3, 360 06 Karlovy Vary, tel: 973 349 905, fax: 973 349 910Oficiální www stránky http: //www.vojujezd-hradiste.cz/, podatelna elektronické pošty: uuvu.hradiste@iol.czÚřední hodiny ÚÚVÚ: Po a St: 8.00 – 12.00 a 13.00 – 17.00 nebo v jiném čase na základě dohovoru občana s pracovníkem újezdního úřaduJelikož se Újezdní úřad vojenského újezdu Hradiště nachází mimo vojenský újezd, jsou úřední dny pro občany také každé první úterý v měsíciod 13 do 15 hodin v sídelním útvaru Bražec a v úterý ve 3. týdnu v měsíci ve stejnou dobu v Albeřicích.

Připravil: Jan ZEMAN, foto: Jiří HOKŮV a Stanislav STEBILA, mapa: Jan BRÁDKA

Legenda: turistické trasycyklotrasy

zpřístupněné prostoryzpřístupněné sídelní útvary a samoty Měřítko: 1 cm = 640 m.

Toto dosud největší a historicky první spo-lečné cvičení všech jednotek aktivních záloh napříč armádou navštívila i řada významných hostů v čele s náčelníkem Generálního štábu AČR armádním generálem Pavlem Štefkou a předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu České republiky Josefem Jařabem, který za svoji podporu činnosti jednotek AZ obdržel při této příležitosti Čestný odznak št. kpt. Václava Morávka.

Prvním z úkolů, se kterým se museli záložáci během soboty vypořádat, byl na dopoledne naplánovaný hvězdicový pochod, který ostatně propůjčil svůj název i celé akci. Téměř 500 záložáků, příslušníků pěších rot strážních praporů při jednotlivých krajských

AKTIVNÍ ZÁLOHY �

Ve Vyškově hvězdicověV sobotu 11. června se ve Vyškově a okolí uskutečnil hvězdicový pochod „Tří králů“ příslušníků aktivních záloh, jehož organizací bylo pověřeno Velitelství sil podpory a výcvikuText a foto: npor. Ing. Jan ŠULC

vojenských velitelstvích a mužů od Vojenské policie, vyrazilo brzo ráno z Rozstání, Otinovsi, Drahan, Drnovin, Krumsína, Brodku u Prostě-jova a Vyškova na zhruba 20 až 25kilometrový pěší přesun, jehož cílem byl srubový tábor uprostřed VVP Březina. Na trase se museli účastníci vyrovnat nejen s mapou a záludností náročného terénu ve vojenském výcvikovém prostoru, ale i s úkoly, které pro ně připravili vyškovští tělocvikáři v podobě štafetového běhu s nosítky, překonávání překážek či zrychleného přesunu. Nejlepší z na trase hod-nocených disciplín sice byli záložáci z Brna, ale všechny jednotky se se zadaným úkolem úspěšně popraly a včas dorazily do tábora na slavnostní nástup.

Zde se k pochodujícím jednotkám připojili tankisté z 1. tankové roty AZ, kteří během dopoledne připravili ukázku svého výcviku na tancích T-72. Do srubového tábora dorazili rovněž průzkumníci, příslušníci aktivních záloh z prostějovské roty „Z“, kteří na nástup slanili z vrtulníku a zahájili tak své týdenní plánované cvičení.

Na slavnostním nástupu nejprve pogratulo-val generál Štefka příslušníkům aktivních záloh ke splnění jejich úkolů během tohoto dne, aby jim posléze představil plán dalšího rozvoje jednotek aktivních záloh směřující k jejich ještě širšímu zapojení do profesionální armády.

Na odpoledne byly pro záložáky ve sru-bovém táboře připraveny sportovní soutěže, jejichž královskou disciplínou se bezesporu stalo přetahování lanem, v němž vyhrálo družstvo příslušníků středočeských záloh. Na soutěže pak navázal neformální kulturní večer s vystoupením country skupin Taxmeni a Zelenáči Mirka Hofmana.

23

zpřístupněné komunikace

24 25

Když vcházíme do učebny katedry letec-tva Fakulty vojenských technologií, ve které samozřejmě nechybí státní vlajka, portrét prezidenta a státní znak, před zkušební komisí, v jejímž čele je docent Miroslav Janošek, svoji bakalářskou práci obhajuje praporčík Zbyněk Abel. Práce nese název „Letouny s vertikálním startem a letem – vývoj a analýza jejich možné-ho využití v AČR“ a jak se dozvídám, v případě zavedení do české armády by sloužily zejména pro zabezpečení přepravy jednotek a materiálu a také při působení armády v rámci integrova-ného záchranného systému. Projev praporčíka Abela je hlasitý a srozumitelný. Nevyvádí ho z míry ani místy dotěrné dotazy členů komise.

K obhajobě svých bakalářských prací se před zkušební komisi postupně dostavují studenti z učební skupiny 24-4L-PILOT. Například pra-porčík Karel Brázdil prezentuje práci s názvem „Příprava a provedení letu s využitím srovnávací orientace“. K dané problematice se vyjadřuje věcně správně, avšak dopouští se určitých nepřesností, které vysvětluje při odpovědi na doplňující otázky.

Jaký letoun nahradí v roce 2011 v našich vzdušných silách dopravní stroj An-26? Nad tím se ve své práci zase zamýšlí praporčík Arnošt Bubeníček. Podle něj se vhodným jeví přepravní

letoun Alenia C-27J Spartan. Na doplňující otáz-ky členů komise odpovídá jistě a s přehledem. Nadstandardní bakalářskou práci má praporčík Libor Sitek, který je jedním z nejlepších studen-tů. Jako téma práce si zvolil „Využití moderních diagnostických metod při údržbě a opravách letecké techniky“.

Po krátké přestávce určené k přípravě učebny pro obhajobu práce dalšího studenta si vytahuje ze sady zkušebních lístků otázky praporčík Radim Antoš, který dnes obhajoval bakalářskou práci jako druhý v pořadí. Jeho zdařilá práce představovala analýzu střetů vojenských letadel s ptactvem na pardubickém letišti a doporučení pro snížení počtu těchto událostí. Praporčík Antoš patří k dobrým studentům pilotní specializace a podle výrazu ve tváři a násled-ného souhlasu se zdá, že otázkám z odborných předmětů rozumí. Zaujímá místo na „potítku“, kde si v klidu může připravovat odpovědi.

Skoro se zdá, že u státnic pilotů je to pohoda. K radosti však ještě není důvod. Studenty čeká zodpovídání otázek z odborných předmětů, což se procházce parkem rozhodně podobat nebude. Studenti musejí prokázat, že nabyli potřebné znalosti z aerodynamiky a mechaniky letu, konstrukce a provozu letadel, letecké navigace a taktiky letectva.

VOJENSKÉ ŠKOLSTVÍ �

V zajetístátnicObdobím státních závěrečných zkoušek na Univerzitě obrany v Brně prošlo během čtrnácti dnů celkem 490 studentů magisterského a bakalářského studia

Text a foto: Pavel PAZDERA

I když nakonec skoro každý, kdo státní závěrečnou zkoušku absolvoval, potvrdí, že to nebylo tak zlé, jsou státnice obdobím velkých obav a starostí o výsledek. Než přijde onen rozhodující den, je nutné obětovat moře času na vypracování diplomového projektu nebo bakalářské práce a nezbytná je také mnohdy vyčerpávající příprava na zkušební otázky.

Přítomnost bývalých velitelů Vojenské akademie ve Vyškově a absolventů Vojenské akademie v Hranicích, na jejíž tradice součas-ná Vojenská akademie ve Vyškově navazuje, jenom podtrhla důležitost tohoto okamžiku, kdy se spojila minulost se současností a kdy se začínají vytvářet novodobé tradice současné Vojenské akademie.

Na tuto skutečnost reagoval ve svém projevu i současný velitel Vojenské akademie ve Vyškově plukovník gšt. Milan Solík, když zdůraznil, že pro všechny příslušníky Vojenské akademie je milou povinností a zároveň i ctí navazovat na tradice Hranické akademie. Slova poděkování a uznání za práci pro akademii z úst jejího velitele patřila také současným zaměstnancům akademie: „Přes třicet tisíc vycvičených vojáků ukazuje na obrovský kus práce, kterou jste pro akademii udělali. Dovolte mi, abych vám touto cestou poděkoval a do další práce vám popřál mnoho pracovních úspěchů.“

Součástí programu bylo i udělení Pamět-ních medailí Vojenské akademie a odhalení desek cti nejlepších posluchačů Vojenské

rických prostorách barokního zámku ve Slav-kově u Brna, kdy 147 úspěšných absolventů tří a šestiměsíčních kariérních kurzů obdrželo certifikáty, které dokládají splnění kariérních požadavků na jejich funkce u útvarů a zařízení AČR, ze kterých byli ke studiu vysláni.

V průběhu vyřazení byli velitelem Vojenské akademie odměněni čestným mečem dva nej-lepší posluchači – nadpraporčík Radek Rodr a praporčík Pavel Zábranský. Dalších 16 poslu-chačů obdrželo plakety a písemné pochvaly za výtečné výsledky v průběhu kurzu.

Součástí slavnostního vyřazení bylo i předání Odborné školy Vojenské policie do podřízenosti náčelníka Vojenské policie, které brigádní generál Oldřich Kubát společně s ředitelem Ředitelství výcviku a doktrín ve Vyškově brigádním generálem Františkem Maleninským slavnostně stvrdili podpisem. Odborná škola Vojenské policie byla součástí Vojenské akademie osm let. Za celou dobu působení příslušníci odborné školy připravova-li nové příslušníky Vojenské policie a podíleli se na přípravě kontingentů Vojenské policie do zahraničních misí.

� VOJENSKÉ ŠKOLSTVÍ

AkademicislaviliText a foto: mjr. Lubomír SEDLÁK

Ve dnech 21. – 22. června slavila Vojenská akademie ve Vyškově 10. výročí svého založení. Slavnostního nástupu v areálu kasáren Vyškov ve středu 21. června se zúčastnila celá řada hostů v čele se senátorem Parlamentu ČR za volební obvod Vyškov Ivo Bárkem, starostou města Vyškova Petrem Hájkem, velitelem společných sil generálmajorem Josefem Sedlákem a zástupcem velitele sil podpory a výcviku generálmajorem Jiřím Halaškou.

Ale to již přichází odpovídat na zkušební otázky praporčice Kateřina Hlavsová, která před pár dny oslavila třiadvacáté narozeniny. Odpovídá stručně a jasně. Jen u odpovědi na otázku z aerodynamiky znejistí a v důsledku vzniklé nervozity se dopouští některých nepřes-ností. Celkově však dosahuje hodnocení velmi dobře. Kateřina Hlavsová se již v podstatě stala první pilotkou proudového letounu v novodobé historii Armády ČR. V silné konkurenci mužů se dostala mezi šestici šťastlivců, kteří ve čtvrtém ročníku začali svůj výcvik na letounu L-39 Alba-tros. Nejvíce čtvrťáků, a to třináct, jde pilotovat vrtulníky a zbylí tři nastupují k dopravnímu letectvu.

A jak hodnotí letošní státnice u pilotů před-seda státní zkušební komise docent Miroslav Janošek? „Bakalářské práce měli na výborné úrovni. Byla v nich vždy provedena analýza zvoleného problému a výsledkem bylo jeho ře-šení s přínosy po teoretické i praktické stránce. Státní závěrečné zkoušky úspěšně vykonalo všech dvaadvacet studentů.“

Pilotní odznaky novopečeným absolventům oboru pilot vojenského letadla hned po státni-cích předali ředitel sekce personální MO generál-major Vladimír Lavička a rektor-velitel Univerzity obrany brigádní generál Rudolf Urban.

akademie ve Vyškově za dobu jejího dese-tiletého trvání. Za přítomnosti všech hostů a zaměstnanců akademie tyto desky odhalili nejlepší posluchači štábního a základního pra-porčického kurzu nprap. Radek Rodr a prap. Pavel Zábranský.

Poslední akcí slavnostního dopoledne byla prohlídka nově otevřeného Muzea Vojenské akademie Hranických akademiků ve Vyškově, které dokumentuje historii školství čs. armády se zaměřením na Vojenskou akademii v Hrani-cích, vývoj vyškovské posádky ale i současnou Vojenskou akademii ve Vyškově.

Odpolední část programu oslav byla věnována ukázkám učebně-výcvikové základny a praktickým dynamickým ukázkám výcviku posluchačů a spolupráce příslušníků akade-mie se záchrannými jednotkami. V knihovně a v učebnách CBT a RACCOS byly představeny nové informační a simulační technologie, které se prosazují v čím dál tím větší míře ve výuce a výcviku posluchačů jednotlivých kurzů.

Druhý den oslav ve čtvrtek 22. června se uskutečnilo slavnostní vyřazení kurzů v histo-

Moderní obrněná technika se vyznačuje vysokou mobilností i průchodivostí v terénu a s její pomocí vedené operace jsou charakterizované vysokou dynamikou. Důležitým prvkem při budování obrany v terénu jsou zátarasy. Kromě hojně používaných výbušných zátarasů – především min – přicházejí ke slovu i nevýbušné prostředky. Jsou to již několik desítek let známí kovoví ježci a hlavně železobeto-nové jehlany.

Na neustále se zlepšující vlastnosti a možnosti obrněné techniky by také měly reagovat zatara-sovací prostředky, včetně nevýbušných. Účinnost stávajících železobetonových jehlanů je však již problematická. Jejich zatarasovací schopnosti neod-povídají dnešním podmínkám a další poměrně vý-znamný problém představuje nezbytná přítomnost mechanizovaných (zvedacích) zařízení nejen při jejich rozmisťování v terénu, ale i při jejich skládání nebo nakládání a při jakékoli další manipulaci.

Proto se v rámci projektu vnitřní grantové agen-tury začali na dnes již bývalé Vysoké vojenské škole pozemního vojska ve Vyškově zabývat myšlenkou prvku nové generace, který by se vyznačoval nejen zvýšenými zatarasovacími schopnostmi, ale s nímž by zároveň šlo manipulovat bez použití příslušné mechanizace. Odborná veřejnost si finální výsledek tohoto snažení mohla poprvé prohlédnout na zmíněné bratislavské výstavě. Pro úplnost je možné dodat, že na veletrhu IDET 2001 došlo k první tzv. průběžné prezentaci dosavadních výsledků tehdy řešeného projektu obranného výzkumu zaměřeného na nové zatarasovací prvky.

Po 10 letech vývoje nový železobetonový prvek pro zřizování nevýbušných zátarasů, pro který se nyní začíná používat kratší výstižnější označení osten, úspěšně absolvoval koncem dubna zkrácené vojskové zkoušky u 15. ženijní záchranné brigády v Bechyni a zanedlouho by mělo následovat jeho zavedení do výzbroje AČR. Výrobce VOP Dolní

� ŽENIJNÍ VOJSKO ŽENIJNÍ VOJSKO �

ZátarasynovégeneraceText: Michal ZDOBINSKÝFoto: pplk. Ing. Miroslav ZEMAN

Jednu z velkých cen bratislavské výstavy obranné techniky IDEB 2006 si odnesl nový český železobetonový prvek pro zřizování nevýbušných zátarasů.

Bousov zatím dohotovil ověřovací sérii asi 60 souprav. Další kusy by měly být vyrobeny do konce léta, aby se mohly použít na taktickém cvičení brigádního úkolového uskupení koncem září v Boleticích. Vzhledem k ceně jednoho ostnu okolo 35 000 Kč včetně DPH bude možné, aby si je útvary mohly nakupovat i z vlastních finančních prostřed-ků na provozní výdaje.

Vlastní osten tvoří dva železobetonové díly ve tvaru písmene „X“, které se do sebe po pootočení o 90° zaklesnou a zajistí manipulačními tyčemi. Jeden 1100 mm vysoký a široký díl má tloušťku 170 mm a vzhledem k hmotnosti pouze 189 kg (celý osten tedy váží 378 kg) s ním ruční (a pochopitelně fyzicky náročnější) manipulaci zvládnou čtyři vojáci.

Nový osten se vyznačuje nejen vysokou zataraso-vací účinností či možností jednoduché manipulace bez nutné mechanizace, ale má i další výhody. Jedná se o možnost alternativního využití v míro-vých podmínkách, kdy například při povodních lze těmito prvky chránit pilíře mostů v korytech řek nebo je využívat jako základ protipovodňových bariér v kombinaci s pytli s pískem. Vzhledem k roz-ložitelnosti lze tyto prvky velmi snadno a efektivně přepravovat různými prostředky a využívat je u jed-notek v některých zahraničních misích. Například na korbu jednoho nákladního vozidla T-815 8 × 8 lze umístit až 12 europalet se 48 díly, tedy 24 kom-pletních ostnů. Do terénu se z přepravních palet jednoduše ručně shazují. Osten má vícenásobné použití a jeho životnost v běžných skladovacích podmínkách dosahuje minimálně 35 let.

Ačkoli se zdálo, že nevýbušné zátarasy zrovna nepředstavují oblast, kde by se dalo vymyslet něco podstatně nového, popsaný prvek dokazuje, že tomu tak není. Proto také jeho „duchovní otec“ pplk. Miroslav Zeman z brněnské Univerzity obrany podal příslušné přihlášky vynálezu se žádostí o udělení celosvětového patentu.

2726

29

V den, na který připadá 229. výročí jejího vzniku, představila US Army svou novou bojovou uniformu, na jejímž vývoji se podíleli především vojáci a poddůstojníci a která byla testována vojáky brigády Stryker v Iráku od října 2003. Nemačkavá uniforma s digitálním potiskem byla představena armádními pod-důstojníky při ceremoniálu „Krájení dortu“ na armádních narozeninách v Pentagonu.

ACU byla vyvinuta ve třech různých verzích a v počtu více než 10 000 kusů byla testována v Iráku i v armádních výcvikových centrech. V dubnu 2005 začala být tato nová uniforma vydávána vojákům, kteří střídali jednotky v Iráku, a podle oficiálního plánu by celá ame-rická armáda měla být vystrojena touto novou uniformou do prosince 2007.

„Nejedná se o pouhé kosmetické změny v designu bojové uniformy,“ říká plukovník John Norwood, projektový manažer zodpo-vědný za oděvní a výstrojní doplňky. „Je to celková změna funkce uniformy, která by měla zvýšit schopnost vojáků vést bojovou činnost.“

Každá změna má svůj důvod. Spodní kapsy na blůze byly odstraněny a nahrazeny kapsami na rukávech, aby k nim měl voják přístup, i když má oblečenou balistickou ochranu těla. Kapsy byly posunuty dopředu, aby byly snáze přístupné. Knoflíky nahradily oboustranně otevíratelné zipy. Nášivky a jmenovky jsou připevněny systémem suchých zipů, což umožňuje větší flexibilitu v jejich používání a prodlužuje i jejich životnost.

Celkově je na uniformě 18 hlavních změn, mezi něž patří například odstranění černé bar-vy a přijetí „digitálního“ potisku vyzkoušeného na uniformách námořní pěchoty a upraveného pro potřeby US Army. Armádní laboratoř v Na-ticku ve státě Massachusetts využila původní digitální kamufláž a pozvedla ji na další úroveň jako celosvětově použitelnou spojením prvků kamufláže pro mírné pásmo (BDU) s pouštní uniformou (DCU). Černá barva byla z potisku vypuštěna, protože ta se nevyskytuje v lesním

� ZAHRANIČNÍ ARMÁDY ZAHRANIČNÍ ARMÁDY �

US Army:nový typ bojové uniformy

Text: Stanislav BERÁNEKFoto: http://www.4.army.mil

Možná jste zaznamenali v televizním zpravodajství, že američtí vojáci v Iráku používají nové typy bojových uniforem s nezvyklým vzorem připomínajícím digitální pixely. Jednotky námořní pěchoty začaly využívat svůj typ kamufláže zvaný Marpat (ze slov Marines a pattern) a nyní i jednotky armády zavádějí v masovém měřítku nový univerzální kamuflážní vzor zvaný ACU (Army Combat Uniform).

prostředí. Současné barvy ACU jsou zelená a pískově hnědá. Kamufláž nemaskuje stoprocentně v jakém-koliv prostředí, ale je nejvíce vyhovujícím a univerzálně použitel-ným řešením.

Vrchní seržant Ken-neth Preston je jedním z největších příznivců nového typu uniformy a sám se podílel na jejím konečném vývoji. „Od zavedení BDU, na začátku 80. let, nepro-běhly na našich uni-formách žádné velké změny,“ říká Preston. „Tato nová uniforma je dobře použitelná v různých prostředích. Nové kapsy a barevný design jsou výsledkem dopo-ručení vojáků z bojových jednotek. ACU jen potvrzuje, že každá další generace uniforem bude navržena tak, aby vyhovovala konkrétním válečným požadavkům.“

ACU se skládá z blůzy, kalhot, trička odvádějícího vlhkost a béžových vysokých bot. Nahradí obě verze – BDU i pouštní uniformu. Černý armádní baret je běžným výstrojním doplňkem anebo může být nahrazen kšiltov-kou, která se nosí v situacích, kdy není nutné upozorňovat na velitele. Celkové náklady na uniformu jsou 88 $, což je o 30 $ víc než na starší typ uniformy. Na druhé straně by však ACU měla šetřit vojákův čas i peníze za udržování.

ACU byla uvedena do zkušebního provozu v lednu 2003 u brigády Stryker ve Fort Lewis ve státě Washington. Tým hodnotil několik navržených uniforem a nakonec zkombinoval jejich nejlepší části. Vytvořil tak první proto-typ, který v počtu 25 kusů testovali vojáci bri-gády Stryker. Po vyslechnutí jejich komentářů se výzkumný tým vrátil do laboratoře a začal vytvářet prototyp číslo dvě. „Sledovali jsme všechny způsoby využití uniformy. Sledovali jsme, jak vojáci nosí batohy. Sledovali jsme boj v zastavěné oblasti. Poté jsme přišli s návrhem

prototypu číslo tři,“ říkají členové vývojové-ho týmu. Dva typy třetí verze byly předány vojákům brigády Stryker, když jeli střídat své spolubojovníky v Iráku.

Kromě změn v kamuflážním potisku má ACU ještě několik vylepšení:a) Je to límec, který se dá nosit klasickým

způsobem nebo zvednutý, čímž je účinný proti prachu a zároveň chrání vojákův krk před odřením při použití balistické ochrany.

b) Hodnostní označení je na prsou mezi kapsami.

c) Všechny nášivky jako hodnost, označení divize a odborností (kromě označení krevní skupiny) jsou připevněny suchými zipy.

d) Zapínání je na zip.e) Na rukávech a loktech se počítá s připev-

něním chráničů. f) Na spodní části rukávu je kapsa na psací

potřeby.g) Dále to jsou kapsy na rukávech se suchým

zipem pro identifikační vlajku, znak divize a IR identifikační štítky pro snadnější rozpoznání při nočním boji, čepice (patrol cap) s všitou kapsou a speciální tričko odvádějící vlhkost.

h) Vylepšeny byly boty do horkého i mírného podnebí a jsou podobné typu „jungle“.

Tento článek vychází ze zprávy publikované Armádním zpravodajským servisem Army news 14. června 2004. Ukazuje mimo jiné, jaká pozornost je věnována kvalitě výstroje a pohodlí vo-jáků v amerických ozbrojených silách. Pro více informací můžete kontaktovat přímo designéra uniformy mjr. Garyho Tallmana, tallmang@hqda.army.mil.

28

30

� Český plukovník v letounu americké výroby nad ruským územím, to je vskutku ojedinělý úkaz. Souhlasíte?

V daném případě se nejedná o premiéru. Tentýž let na Dálný východ jsem již absolvoval. Cestování po Ruské federaci je spojeno s výko-nem funkce vojenského atašé. Další zemí, která náleží do mojí kompetence, je Kazachstán. Pod vojenského přidělence dále spadá Bělorusko. Být na cestách je pro mě běžné. Není to však až tak často, jak se vám může jevit.

� Kde se tedy nacházíte nejčastěji?Samozřejmě že v Moskvě. Mým úkolem je

řídit úřad přidělence obrany České republiky.

� Koho a jak v reálu řídíte? Jde o skupinu pěti lidí, do níž kromě mě

patří vojenský letecký přidělenec, vojenský přidělenec, zástupce přidělence obrany a technik. Tomuto kolektivu musíte vytvářet optimální pracovní podmínky a koordinovat jeho činnost, aby byl výsledný efekt maximál-ní. Radíme se, rozdělujeme úkoly a vyhodnocu-jeme je. Jedná se o standardní proces.

� Až tak standardní proces to zase není, když v něm „za nitky tahá“ vojenské zpravo-dajství. Můžete být konkrétnější?

(Smích). Tlačíte mě ke zdi. Dobrá, budu konkrétnější. Naší činností je vojenská diplomacie, ale i získávání spousty informací. Samozřejmě legálními prostředky a způsoby.

� Je těžké získávat v Rusku informace?Je to především velmi zajímavé. Uvědomte

si, že současné Rusko je zemí, jež má obrovský vliv na vývoj bezpečnostní situace v celém světě. Je to jeden z hlavních hráčů světové politiky. Jeho experti se vyjadřují ke klíčovým otázkám. Obrazně řečeno, tady se drží ruka na tepu života. Zajímavých informací je mnoho a je třeba je dávat do souvislostí. Z tohoto pohledu lze konstatovat, že pracovat můžete čtyřiadvacet hodin denně a stejně nejste schopen postihnout vše, co se kolem vás děje. Proto je náš kolektiv tak početný. Společně s úřadem ve Washingtonu patří mezi největší.

� Od recepce k recepci, taková je asi představa laika o práci vojenského atašé v zahraničí. Uráží vás zmíněný obraz?

Ne. Zasvěcený člověk ví, o čem to je. Čin-nost vojenského přidělence je sice především reprezentační, ale má řadu úkolů, které jsou

přísně vymezeny Vídeňskou úmluvou o di-plomatických stycích. Obdobným způsobem pracují i jiné části zahraničních zastupitelství. Já osobně mám z našich výsledků příjemný pocit. Za čtyři roky, co jsem ve funkci, nena-stala situace, kdybychom neměli informace, za které jsme zodpovědní. Úkoly jsme plnili včas a kvalitně. Ohlasy na naši práci jsou veskrze příznivé. Kolegové z diplomatické komunity nás uznávají jako svoje partnery. Naše pozice v Moskvě je velmi silná.

� A co ony recepce?Společenské povinnosti jsou nedílnou

součástí diplomatické funkce. A věřte, že i při společenských akcích se dá plnit spousta služebních záležitostí.

� Chválíte chod úřadu přidělence obrany ČR v Moskvě. Budete konkrétní

a poodhalíte některý ze splněnýchúkolů?

Nezlobte se, ale to opravdu nemohu. Z po-chopitelných důvodů nelze zacházet do detailů toho či onoho úkolu.

� Nezacházejte tedy do detailů a povídejte všeobecně…

Zmínil bych deblokaci ruského dluhu vůči České republice a jeho umoření cestou vojenských dodávek. Jednou z možností, o níž se v počátcích diskutovalo, byly transportní letouny An-70. Málokdo si dokáže představit, jaké množství informací bylo v této sou-vislosti třeba zjistit. Například i v omském výrobním závodě. Vše děláte s vědomím, že připravujete podklady pro zásadní rozhodnutí ministra obrany ČR. Vaše zpráva může ovlivnit podepsání smlouvy na dodávky nové techniky, tudíž i investice za miliony korun. Proto musíte vážit každé slovo, které tam napí-šete. To je tvrdá realita, ve které hraje vaše osoba významnou roli. Tady nelze chybovat. Znamenalo by to osobní selhání s možnými závažnými následky.

� Není tento pohled až příliš sebekritický? S vašimi zkušenostmi přece člověk nešlápne jen tak vedle. Co tomu říkáte?

Před nástupem do vojenského diploma-tického sboru jsem zastával funkci rektora brněnské vojenské akademie. Pravdou je, že mých podřízených bylo tehdy bezmála pět tisíc, když počítám i studenty. Princip úsilí spočíval především v řízení velkého kolektivu lidí, vědecké práce a výchovně-vzdělávacího procesu. Přidělenec obrany, to je však činnost naprosto odlišná. I když jde také o týmovou práci, tak daleko více vystupujete individuálně. Mnohé záležitosti řešíte zcela sám, aniž byste je obšírně konzultoval s odborným auditoriem. K vyřčeným závěrům musíte mít potřebnou sumu informací, aby byly zcela relevantní.

� Co je zapotřebí k tomu, aby voják přesko-čil od školství k diplomacii?

Nejprve vás musí někdo oslovit. V mém případě to byl tehdejší náčelník Generálního štábu generál Šedivý. Jeho nabídka pro mne byla příjemným překvapením, protože jsem už pomýšlel na odchod z armády, pokud by o mne neměla zájem. Sice jsem zvažoval všechna pro a proti, ale rozhodl jsem se poměrně rychle jít do toho, protože se mi to zdálo velmi zajímavé. Byla to výzva, která se neodmítá. Následně jsem absolvoval přípravu vojenského diploma-ta a veškeré procedury, které s tím souvisejí.

NA SLOVÍČKO �

„Měl jsem to štěstí být u toho a pochopit souvislosti,“ říká po čtyřleté misi v Rusku přidělenec obrany ČR plukovník Karel KotekText a foto: Pavel LANG

Prostředí, v němž se tento rozhovor udál, bylo kuriózní. Paluba boeingu na lince Moskva – Vladivostok. Času bylo mnoho, neboť let trval bezmála deset hodin. Přidělenec obrany České republiky v Ruské federaci plukovník Doc. Ing. Karel Kotek, CSc., si tak mohl dávat na každé odpovědi obzvláště záležet.

Vojákdiplomat

31

Ve všem jsem vyhovoval, a tudíž k 30. září 2002 jsem do Moskvy nastoupil.

� Co na to rodina?Názor rodiny byl jazýčkem na vahách

v mém rozhodování. Obzvláště pro manželku to nebyla jednoduchá situace. Ztráta zaměst-nání nikoho nepotěší. Nicméně, nakonec jsme odcestovali společně. Manželka je zde od začátku mého působení a vůbec si nedokážu představit, že by tomu tak nebylo. Její pozitiv-ní podíl je nepřehlédnutelný.

� Jaká byla vaše reakce, když jste se dozvěděl, že velvyslancem České republi-ky v Ruské federaci bude bývalý ministr obrany a váš představený generál Miroslav Kostelka?

Jednoznačně pozitivní. Vždy je příjemné pracovat s člověkem, jehož osobně znáte a vážíte si ho. Měl jsem a mám výborné vztahy i s panem velvyslancem a 1. náměstkem MZV Jaroslavem Baštou. Pan velvyslanec Kostelka přinesl do činnosti zastupitelského úřadu některé jiné způsoby práce, které mi zcela vy-hovují. Nemám s tím problém a respektuji je.

� Myslíte krapet vojenské disciplíny? (Smích). To jste řekl vy.

� Vaše čtyřletá mise v Moskvě se naplnila. Co řeknete, když se za ní ohlédnete?

Nikdy mě nena-padlo, že během vo-jenské kariéry budu působit v diploma-tickém prostředí. Je to obrovská zkušenost v mnoha směrech. Rusko bylo v jejím závěru i jakýmsi bonusem navíc, který však dává další možnosti do budoucna a rád bych je využil. Tady se pořád něco zásadního děje a já měl to štěstí, že jsem byl u toho. Člověk musí znát souvislosti, aby mohl fundovaně posuzovat, kam směřuje současný vývoj ve světě.

32

„Základní organizaci Českomoravského od-borového svazu civilních zaměstnanců armády považuji za důležitého partnera, který vý-znamným způsobem ovlivňuje chod střediska.

k vyšší aktivitě. Obrat k lepšímu nastal zhruba po roce. Zaměstnanci pochopili, že odbory jsou tady pro ně, dokážou se jich zastat a pro-sadit jejich oprávněné požadavky. Dovtípili se, že jako jednotlivci mají pramalou šanci něco zásadního zvrátit. Členská základna začala výrazně narůstat,“ konstatuje S. Nováková.

V reálu to bylo ze 40 na současných 135 členů ZO ČMOSA. Extrémní nárůst se odehrával na přelomu let 1999 až 2000. „Autorita odborové organizace rychle rostla. Lidé se mohli na vlastní kůži přesvědčit, že být v odborech má pro ně skutečně smysl. Že to není jen o pouhém placení členských příspěv-ků. Postupně se začali nabalovat další a další zájemci. Pravdou je, že jsme nově příchozí zaměstnance sami oslovovali, zdali mají zájem o členství v odborech. Jedni souhlasili, druzí odmítli, a to jenom proto, že už nechtějí být v současné době nikde organizováni. Na druhé straně máme v základní organizaci lidi, kterým již dávno skončil pracovní poměr u střediska, avšak oni chtějí i nadále v naší odborové

organizaci zůstat. Tudíž si zaplatí tzv. udržova-cí příspěvek 20 korun měsíčně, a mohou s ná-mi pokračovat. Jejich zájmu si moc vážíme,“ doplňuje hospodářka a jednatelka olomoucké ZO ČMOSA Marie Garwasiuková.

VZDÁLENOST NENÍ PŘEKÁŽKOU

Prsty tří rukou stačí, abyste ve středisku Morava spočítali „ózetka“ – nečleny Čes-komoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády. Ze 147 zaměstnanců je jich totiž 135 v odborech. Přitom mnozí mají k sobě velice daleko. Vzdálenosti jednotli-vých pracovišť jdou až do stovek kilometrů. „Pravdou je, že jedna polovina našich členů je z Olomouce a ta druhá z celé Moravy a Čech. Opavou počínaje, Čáslaví konče. Tam všude máme odboráře,“ dodává předsedkyně ZO ČMOSA a pokračuje: „Žádný handicap to však pro nás není. Zvykli jsme si a už nám to ani nepřijde. Ostatně profesí jsme spojaři, tak to umíme řešit. Máme faxy, e-maily, telefony. Když je třeba, tak se dáme vždycky dohroma-dy. Členská základna se schází jednou za rok na výroční schůzi a celozávodní výbor sedí v Olomouci na jedné chodbě. Jak říkám, po-myslná roztříštěnost základní organizace nám vrásky nedělá. Vymlouvat se na to, by bylo

� ODBORY ODBORY �

Jistota v zádech„Odborům není lhostejné, jak s vámi zaměstnavatel jedná a co s vámi bude,“ říká předsedkyně základní organizace ČMOSA

Text: Pavel LANGFoto: Jiří HOKŮV a archiv ZO ČMOSA

Stejný dotaz, stejná odpověď. Na otázku týkající se vzájemné spolupráce oba odpovídají totožně a jedním slovem – skvělá. Tandem velitel a odborová organizace tady funguje. Olomouckému středisku komunikačních a informačních systémů Morava jenom ku prospěchu.

velice laciné. S aktivitou odborové organizace to vůbec nesouvisí,“ říká S. Nováková.

POCITY PŘEDSEDKYNĚJiž čtvrté funkční období, respektive 12 ro-

ků, šéfuje Světlana Nováková olomoucké odbo-rové organizaci. „Pocity z toho mám smíšené. Jsou chvíle, kdy s tím chcete opravdu praštit, ale vzápětí vám přijde někdo poděkovat, že jste mu pomohli v tíživé situaci. Nedá vám to, být vůči svému okolí lhostejný. Vždyť přece musí existovat někdo, kdo půjde za problé-mem toho či onoho zaměstnance a bude ho řešit. Zkrátka udělá vše proto, aby se údajná nespravedlnost napravila. Lidé na vás v tomto směru spoléhají. Obracejí se na vás a věří, že jste to právě vy, kdo jim pomůže. A to je velký závazek. S důvěrou lidí nelze hazardovat. Samozřejmě že je to dáno i povahou odborové-ho funkcionáře. Ne každý se s tím ztotožní, ne každý se dokáže obětovat pro druhé,“ vyznává se ze svých pocitů předsedkyně základní organizace ČMOSA.

O příklady, kdy odborová organizace po-mohla zaměstnancům střediska, nemá nouzi. Z mnoha uvádí následující: „Problém spočíval v tom, že u některých občanských zaměst-nanců nebylo řízení motorových vozidel jejich funkční náplní. Přesto tuto práci, a to bez ohledu na pracovní dobu, zcela běžně vykoná-vali. Zasadili jsme se o to, aby jim tato činnost byla proplácena jako práce přesčas.“

Je zcela logické, že permanentní spokoje-nost neexistuje a čas od času to někde zaskří-pe. Odborová organizace střediska Morava

Náš vzájemný kontakt je častý a užitečný. Odboráři mají u mě vždy otevře-né dveře,“ říká velitel podplukovník Jiří Lutzký. Ozvěna ze ZO ČMOSA na sebe nedává dlouho čekat. „Spolupráce s veliteli střediska je tady již dlouhodobě na dobré úrovni. O problémech si dokážeme pohovořit a vždy najdeme optimální řešení. Respektujeme jeden druhého,“ dodává předsedkyně ZO ČMOSA Světlana Nováková.

S počátkem střediska Morava se váže také zalo-

žení odborové organizace. To se psal rok 1992. „Základní organizace ČMOSA byla na začátku taková nemastná neslaná. Teprve si hledala svoji pozici, snažila se vyburcovat svoje členy

není v tomto směru výjimkou. „Vyjít vstříc každému zkrátka nelze. Někdo to nepochopí a řeší to po svém. Nedávno se nám stalo, že se tři členky rozhodly z naší ZO ČMOSA odejít. Bez udání důvodu,“ vzpomíná M. Garwasiu-ková.

SOLIDARITA PRIORITOUPozitivem v činnosti olomoucké odborové

organizace je pořádání vlastních společen-ských, kulturních a sportovních akcí. „Vy-chází to na zhruba pět akcí do roka. Přitom neděláme rozdíly v tom, zda se jich zúčastní člen či nečlen ČMOSA, respektive občanský zaměstnanec nebo voják z povolání. Základní organizace si to vezme na starost a všem zaměstnancům střediska nabídne účast. Samozřejmě že odborářům finančně přispí-váme. Děláme totiž vše proto, aby se peníze vybrané z příspěvků v maximálně možné míře využívaly ve prospěch členů naší organizace,“ říká S. Nováková.

Obzvláště hrdí jsou na „svůj“ dětský tábor. Ten se koná o prázdninách ve střediskovém rekreačním zařízení Jívová u Šternberka. „Zájem o dětský tábor je každoročně veliký. My jsme však limitováni počtem dvaceti dětí školního věku. Zúčastnit se ho mohou ratolesti bez rozdílu, zda jsou jejich rodiče v odborech, či ne. I to je důkaz toho, že nám jde o spoko-jenost všech zaměstnanců. Pospolitost je totiž první krok k úspěchu,“ dodává předsedkyně olomoucké základní organizace Českomorav-ského odborového svazu civilních zaměstnan-ců armády.

33

35

� PÉČE O VÁLEČNÉ VETERÁNY PÉČE O VÁLEČNÉ VETERÁNY �

ZAPOMENOUT NELZE!„Na ty z nich, kteří se dnešní chvíle nedožili, chceme vzpomenout a těm z nich, kteří se dnešní chvíle dožili, chceme poděkovat,“ říká prezident republiky Václav Klaus na adresu válečných veteránů

Text a ilustrační foto: Pavel LANG

Česká republika na svoje padlé vojáky nezapomíná. Desítky pietních aktů jsou nejen důstojnou vzpomínkou a poděkováním válečným veteránům, ale i připomenutím si hrůz, ke kterým již nikdy nesmí dojít. Je proto povinností státu věnovat neustálou péči všem občanům, kteří se zúčastnili národního boje za osvobození. Významný podíl zde sehrává Ministerstvo obrany.

Dne 24. listopadu loňského roku schválil ministr obrany „rozvojovou studii“ nazvanou „Domovy péče o válečné veterány Minister-stva obrany“. Na jejím základě vznikne do

roku 2008 šest domovů péče o válečné vete-rány a dvě léčebny dlouhodobě nemocných, a to v Praze, Žatci, Jeseníku, Hradci Králové, Českém Krumlově, Jihlavě a Olomouci.

Kapacita jednotlivých zařízení se odhaduje cca na 50 lůžek. Půl roku předtím byl slav-nostně otevřen nový Domov péče o válečné veterány Bílý Kříž v Karlových Varech. Domov provozují Vojenská lázeňská a rekre-ační zařízení. Náklady na jeho zřízení činily 24,249 milionu Kč a provozní náklady na lůžko představují částku 24 tisíc Kč měsíčně. Z této částky hradí Ministerstvo obrany průměrně 17 tis. Kč, což činí okolo 6 mil. Kč ročně. Kapacita domova je 28 lůžek v 16 jed-nolůžkových pokojích a šesti dvoulůžkových

bytech. Čtyři byty jsou zřízeny pro obyva-tele připoutané na invalidní vozík a jejich potřebám se přizpůsobily také další společné prostory. Nevyužitá část lůžek je poskytována rekondičním lázeňským pobytům pro účast-níky národního boje za osvobození. I když v domově není zřízeno vlastní ošetřovatelské oddělení, je v případě potřeby neodkladná zdravotní péče o veterány zajištěna, neboť personál domova byl posílen o dvě zdravotní sestry. Lékařské ošetření v případech náhlého zhoršení zdravotního stavu je válečným veteránům poskytováno prostřednictvím nemocnice v Karlových Varech.

Vzhledem k zvyšujícímu se věku a jeho vlivu na zdravotní stav některých účastníků boje za národní osvobození se mění i jejich potřeby na zajištění služeb v oblasti zdravotní péče a ubytovaní, které však již není možno plnohodnotně poskytovat v domovech péče o válečné veterány. Proto se s předstihem za-hájila výstavba nové léčebny pro dlouhodobě nemocné válečné veterány s kapacitou 25 lů-žek, která bude součástí Vojenské nemocnice Olomouc a vybuduje se rekonstrukcí objektu bývalého „Hospodářského dvora“ v lokalitě

Klášterního Hradiska. S druhou léčebnou se počítá v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Na podzim letošního roku se zahájí provoz „dočasného“ domova péče o válečné veterány, jenž bude umístěn rovněž v ÚVN Praha.

Do doby zřízení nových domovů péče o vá-lečné veterány a vlastních léčeben pro dlouho-době nemocné nedisponuje MO dostatečnou kapacitou, která by umožnila uspokojit všechny zájemce. Navíc zde převyšuje zájem o jejich umístění co nejblíže současnému bydlišti. Tento nedostatek je řešen dotačním programem Mi-nisterstva obrany. Dotace jsou poskytovány při přijetí do zařízení a na zajištění nadstandardní

péče o oprávněné osoby. V rámci uvedeného programu byla v roce 2005 z rozpočtu Minis-terstva obrany poskytnuta dotace 29 osobám, z toho 10 osobám účelově formou příspěvku na zřízení a provoz lůžka ve výši 10 000 Kč, sloužící k jejich rychlému umístění do zařízení sociální péče. Tato dotace se poskytuje až na dobu 12 měsíců od data přijetí.

K zabezpečení pobytu a zajištění nadstan-dardní péče o oprávněné osoby v ústavech sociální péče posuzovala příslušná komise MO jedenáct žádostí o poskytnutí dotací. O tyto dotace mohou žádat obce, kraje a nestátní neziskové organizace. V rámci tohoto programu byly v roce 2005 poskytnuty dotace devíti žadatelům v celkové výši 2 535 000 Kč.

V rámci dotační politiky MO byly v ro-ce 2005 na základě doporučení hodnotitelské komise 23 nestátním neziskovým organizacím poskytnuty dotace v celkové výši pět milio-nů Kč. Tyto prostředky šly na podporu rozvoje vojenských tradic a kulturních aktivit, sportu a branné přípravy, dále na prevenci sociálně--patologických jevů a kriminality a na ochranu občanů v nouzových situacích a humanitární pomoc.

Stejně jako v letech předchozích, byly i v ro-ce 2005 účastníkům národního boje za osvo-bození poskytovány příspěvky na lázeňskou péči a rekreační pobyty. V roce 2005 se vyšlo vstříc 3145 žadatelům o přiznání příspěvku na rekreační pobyty a lázeňskou péči. Příspěvky dosáhly výše 41 810 418 Kč. K překonání tíživé sociální situace se vyplatilo celkem osm příspěvků v celkové částce 77 674 Kč.

Z fondu kulturních a sociálních potřeb se v roce 2005 vyčlenily prostředky pro zabezpečení důchodců Ministerstva obrany ve výši 16 800 000 Kč. Prostřednictvím krajských

vojenských velitelství se vyčerpala celková částka ve výši 16 568 872,57 Kč, která byla využita jako příspěvek na závodní stravování (2 379 052 Kč), dále příspěvek na kulturu, tělovýchovu a sport (5 973 577,87 Kč), příspě-vek na rekreace (6 974 857,30 Kč) a dary při životních výročích a za mimořádnou aktivitu ve prospěch MO (1 241 385,40 Kč). Stejným způsobem je pamatováno na rehabilitované vojenské důchodce, kterým jsou poskytovány obdobné dávky jako vojenským důchodcům z FKSP. Financování těchto dávek je ovšem zabezpečeno přímo z rozpočtu MO.

Ministerstvo obrany také spolupracuje s ob-čanskými sdruženími, která sdružují válečné veterány novodobé a druhoválečné, a rovněž s těmi, jež jsou svojí činností blízká problema-tice Ministerstva obrany. Úzká a dlouhodobá spolupráce je například s Českým svazem bojovníků za svobodu a Československou obcí legionářskou, jejichž členskou základnu tvoří převážně účastníci národního boje za osvobo-zení. Novodobou tradicí se stává spolupráce se Sdružením válečných veteránů České republiky (novodobí váleční veteráni).

Samozřejmě že péče o válečné veterány nezahrnuje pouze výše zmíněné aktivity. Celá řada akcí pro válečné veterány je pořádána z úrovně ředitelů krajských vojenských velitelství, velitelů posádek či vojenských zařízení a útvarů. V posledních letech udržuje Ministerstvo obrany kontakt i s celou řadou českých válečných veteránů, žijících mimo Českou republiku. I těmto lidem je věnována patřičná pozornost a péče.

P. S. Při zpracování článku byly použity údaje z publikace „Péče o válečné veterány, důchodce Ministerstva obrany a koordinace péče o válečné hroby v roce 2005“.

34

36

Koncem jara roku 1917 začalo ruské velení připravovat mohutnou ofenzivu. Jejím smyslem mělo být pozvednutí morálního ducha vojáků. Naše legionářské jednotky v síle brigády se do této akce přihlásily dobrovolně. V noci z 21. na 22. června 1917 převzaly šest a půl kilometru dlouhý úsek fronty poblíž ukrajinské obce Zborov.

Zatímco útok ruských jednotek začal s přinejmenším rozpačitým výsledkem již první červencový den, českoslovenští legionáři se zvedli z okopů až o čtyřiadvacet hodin později, druhého července. V ranních hodinách přechá-zí sousední 4. finská divize do útoku. Bojuje se o dominantu celého úseku – vrch Mohylu. O pouhých 45 minut později se zapojují do bitvy legionáři 1. praporu 1. pluku pod vede-ním poručíka Čečka. U 2. střeleckého pluku je situace poněkud složitější. Ruský velitel pluku pplk. Zembalevskij se opil natolik, že nebyl schopen řídit boj. Navíc II. prapor složený z volyňských Čechů odmítl nastoupit do bitvy. V tomto okamžiku se energicky ujímá velení

nově jmenovaný velitel I. praporu kpt. Radola Gajda. Zvedá vojáky pluku ze zákopů. Ti se okamžitě připojují k útoku 1. pluku. Díky nevídané bojovnosti Čechoslováků je pět minut před půl desátou první linie zákopů v jejich rukou. O dvacet minut později se již legionáři derou do chodeb vedoucích ke druhé linii a svádějí o ni tuhý boj.

V jedenáct hodin je dobyt původní cíl celého útoku, kóta 398 Mohyla. Ani zde se postup nezastavuje, legi-onáři pokračují v útoku na třetí linii nepřátelských zákopů. Dobyjí ji těsně před polednem. Útok je tak prudký, že ruské dělostřelectvo musí zastavit palbu, aby nestřílelo do vlastních řad.

Ironií osudu zůstává, že i na rakouské straně tekla česká krev. Proti legiím totiž stál plzeňský 35. a jindřichohradecký 75. pluk. Legionáři to ale zjistili až v okamžiku, kdy bojovali v zákopech. Není tedy

HISTORIE �

Legendární bojVýročí zborovské bitvy se za první republiky slavilo jako Den Československé armádyText: Vladimír MAREKFoto: VHA

Bitva u Zborova tvořila základní kámen bojových tradic naší prvorepublikové armády. Po dlouhá léta byl 2. červenec slaven jako svátek všech útvarů, ústavů a úřadů československé branné moci. Připomeňme si alespoň v krátkosti průběh této pro naši vojenskou historii tak významné bitvy.

pravda, jak se snažila tvrdit rakousko-uherská propaganda, že by tyto v Čechách formované pluky nebojovaly a jejich vojáci se hromadně vzdávali. Ostatně svědčí o tom i ztráty legio-nářů v této bitvě. Sto osmdesát čtyři jich bylo zabito a dalších sedm set zraněno. Více než čtvrtina početních stavů brigády byla vyřazena z boje. 1. střelecká brigáda získala během útoku přes 4000 zajatců. Tedy více, než činil její početní stav. Dále ukořistila 20 děl a velké množství kulometů.

Rakouská fronta byla proražena, otevírala se cesta na Lvov. Díky liknavosti ruských jed-notek byl ale promarněn strategický okamžik dalšího postupu. Namísto toho hrozilo legiím obklíčení. Ustupují a přitom svádějí další tuhé boje, 20. července úspěšně bojují u Filosůvky a Jezerné, následující den u Domamoryče a 24. července pak u Velkých Hájů. Nejen že se dokážou samy probít, ale zároveň zachraňují před zajetím nemalý počet ruských vojáků.

37

Obec Kalinivka se nachází pár kilometrů od Zborova. První červencovou neděli se její obyvatelé shromáždili na místním hřbitově, aby se stali očitými svědky panychidy, jež je vzpo-mínkou na jednu z nejslavnějších bitev v historii čs. legií. Pietního aktu u centrální mohyly, která je místem posledního odpočinku 190 česko-slovenských legionářů z pluku Jana Husa, se zúčastnila řada významných hostů: za českou stranu velvyslanec České republiky na Ukrajině Karel Štindl s chotí, generální konzul ČR ve Lvo-vě Milan Jandera, náměstkyně ministra obrany pro personalistiku Jaroslava Přibylová, ředitel odboru mimoresortní spolupráce MO Josef Prokeš a přidělenec obrany ČR na Ukrajině plu-kovník Albert Srník. Za Ukrajinu generálmajor Viktor Omelčenko, zástupce velitele Západního operačního velení, Petro Volčuk, zástupce gu-bernátora Ternopylské oblasti, a Sofia Demkiv, předsedkyně okresní rady Zborova.

Na úvod vzpomínkové akce znějí státní hymny Ukrajiny a České republiky. Za zvuků smutečního pochodu položí vedoucí delegací

� MIMORESORTNÍ SPOLUPRÁCE

Věčná jim slávaPanychida za padlé čs. legionáře z pluku Jana Husana ukrajinských hřbitovech v Kalinivce a OzernuText a foto: Pavel LANG

Další třpytivý kamínek do mozaiky nesoucí název české válečné hroby v zahraničí byl vsazen. Stalo se 2. července na Ukrajině a učinila tak delegace Ministerstva obrany ČR společně se zástupci Československé obce legionářské, Českého svazu bojovníků za svobodu a Sdružení válečných veteránů ČR při příležitosti 89. výročí bitvy u Zborova.

věnce k mohyle, na níž je vyryt nápis: „Zde, na staré slovanské půdě vedle Zborova, spí sy-nové Československa, kteří padli za svobodu, mír, za lepší budoucnost všech slovanských národů. Věčná jim sláva. 2. července 1917.“

Dalším bodem scénáře jsou projevy. Řečníci připomínají především odkaz legionářů, kteří před 89 lety v těchto místech společně bojova-li a mnozí z nich položili své živo-ty. „Dovolte mi, abych upřímně poděkovala za péči, kterou památce bojov-níkům padlým u Zborova věnu-jete. Je to nejen projevem úcty k mrtvým, ale i k jejich odkazu,

který pro naše země společně zanechali,“ zdůrazňuje Jaroslava Přibylová.

Nejedná se o žádný pompézní pietní akt, byť je přítomna čestná jednotka a vojenská hudba z nedaleké posádky Ternopyl. Výraz hluboké úcty je však na kalinivském hřbitově nepřehlédnutelný. A to nejen u oficiálních hostů, nýbrž i mezi místními občany. „Peněžní dar na úpravu centrálního památníku a jed-notlivých hrobů u Zborova nebyl nijak veliký, avšak zdejší administrativa a obyvatelé si této dotace nesmírně váží. Vnímají to jako gesto přátelství z české strany,“ dodává přidělenec obrany plk. A. Srník.

Panychida za padlé čs. legionáře pokračuje na hřbitově v Ozernu. Delegace Ministerstva obrany vzdává tichou vzpomínku u hrobů podporučíka Jaroslava Igora Vilimka, velitele 4. roty, Ludvíka Postavy, střelce 3. roty, a Karla Mazanka, střelce 8. roty 1. československého střeleckého pluku.

Není tajemstvím, že již v těchto dnech se na odboru mimoresortní spolupráce MO připravuje scénář pietního aktu u příležitosti „kulatého“ 90. výročí bitvy u Zborova.

39

RECENZE �� Z REDAKČNÍ POŠTY

Několikadenní program je už tradičně zaměřen především na takové dovednosti, jež by vojáci, a to jak z povolání, tak v záloze, využili v případech vzájemné spolupráce při pomoci obyvatelstvu na obou stranách česko-německé hranice. Proto se také klání pořádá na různých místech.

Soutěže letošního ročníku, který se konal na přelomu května a června, byly zahájeny na přehradě Pirk u německého města Oelsnitz. Hlídky si zde vyzkoušely plavbu na nafukova-cím člunu, součinnost s hasičským sborem i poskytnutí první pomoci. Den na to je v Marktredwitzu čekaly záchranářské práce ve výškách, vyprošťování raněných a evakuace osob pomocí jeřábu.

Po těchto dvou náročných a deštivých etapách v Německu byl pro vojáky přichystán závěrečný soutěžní „Český den“ v Chebu. Ani zde nebylo počasí ideální, ale město se na akci připravilo dobře. Nutno připomenout, že každý z oslovených spolupracujících subjektů vyšel pořadatelskému Krajskému vojenskému velitelství Karlovy Vary vstříc. Městský úřad v Chebu pojal tuto akci jako prezentaci svého města, výrazně pomohlo místní muzeum, hasičský záchranný sbor i Policie České republiky.

A co zde čekalo závodníky? Nejprve to byla střelba z pisto-le 2 × 13 ran. Fyzicky náročný se ukázal být zrychlený přesun na tři kilometry, během něhož museli účastníci překonat nejrůznější překážky, slanit, přenést „raněné“ na nosítkách a projít „zamořeným“ územím. Schopnost organizovat týmovou práci prokazovaly skupiny při montáži osvětlovacího stožáru a stavbě protipovodňové hráze z pytlů s pískem. Ur-čité sportovní výkony také museli členové družstev předvést během výcviku Musada a zejména při štafetovém závodě v plavání na 10 × 50 metrů.

Součástí závěrečného a tím i slavnostního dne byla prezentace armády na veřejnosti. A tak vojáci připravili pro návštěvníky, zejména pro děti základních škol, celou řadu doprovodných akcí. Ať už se jednalo o ukázku záchrany osob z vrtulníku, již provedli příslušníci 233. vrtulníkové letky z Líní, nebo o seskoky prostějovských výsadkářů či o prezen-taci činnosti a vybavení vojáků 154. záchranného praporu z Rakovníka, členů Vojenské policie z Radošova, posádkové ošetřovny ze Žatce a dalších útvarů.

� PŘÍHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE

Závod přátelstvíuž posedmé

Text a foto: plk. Jaroslav MÜLLER a kpt. Libor HUBÁČEK

K nepříliš obvyklým aktivitám krajských vojenských velitelství v západních Čechách patří už sedm let příhraniční projekt „Patrouille-Hlídka Euregio Egrensis“. Účastní se ho vždy pět desetičlenných družstev-hlídek, jejichž ojedinělost spočívá v tom, že jsou tvořeny jako mezinárodní týmy. Šest příslušníků zastupuje německý Bundeswehr a dvě dvojice pak americkou a českou armádu.

38

V Šatově slavnostněDne 23. června byl pod osobní záštitou náčelníka Generálního

štábu AČR armádního generála Pavla Štefky slavnostně otevřen Areál československého opevnění v Šatově u Znojma. Po více jak jednoletém namáhavém snažení Technického muzea Brno, Klubu historického vojenství Brno, obce Šatov, vinařské firmy Znovín Znojmo se sídlem v Šatově a za osobní podpory armádního generála Pavla Štefky se tak podařilo vytvořit nejrozsáhlejší veřejnosti přístupný pevnostní komplex na jižní hranici bývalého Československa.

Jádro celého areálu tvoří dva pěchotní sruby postavené v roce 1938 s krycím názvem „Zahrada“ a „Úvoz“ a několik objektů lehkého opevnění vz. 36 a 37.

Objekt „Zahrada“ je zrekonstruován do podoby ze 60. až 80. let minulého století a představuje unikátní historickou, technickou a vojenskou památku. Zároveň tvoří hlavní expoziční objekt Areálu československého opevnění. Vybaven je původními historicky cennými pevnostními protitankovými kanony vz. 44/59 ráže 85 mm i s municí, lehkými a těžkými kulomety a také filtroventilačním zařízením, elektro-centrálami, ubytovacím zázemím a původní výstrojí vojáků.

„Úvoz“ přístupný není, ale je možné si prohlédnout zachovalý exteriér. Jeho využití se předpokládá pro zázemí celého areálu a pro ubytování členů Klubu historického vojenství, kteří se podílejí na jeho budování a provozu.

Součástí areálu je značená naučná stezka za historií, vínem a opevněním, která obsahuje 18 informačních tabulí a v délce 4,5 km prochází kolem nejzajímavějších a historicky nejcennějších památek, vztahujících se k obci a vinařství.

V průběhu slavnostního otevření areálu přítomní zhlédli bojovou ukázku přepadení pěchotního srubu „Zahrada“ připravenou vyškov-skými instruktory a na závěr ochutnali pevnostní stravu.

Text a foto: pplk. Ing. Bohuslav Vlček

Nakladatelství a vydavatelstvíSpolek přátel československého opevnění Brno, s. r. o. Glinkova 9, 623 00 Brno-Kohoutovice Edice Fortifikace Brno 2006, 64 stran

AREÁL ČESKOSLOVENSKÉHOOPEVNĚNÍ ŠATOV

U příležitosti slavnostního otevření Areálu československého opevnění v Šatově byla v edici Fortifikace brněnského nakladatelství a vydavatelství Spolek přátel československého opevnění vydána drobná publikace stejnojmenného názvu. Její titul je ještě navíc doplněn o název „Naučná stezka za historií, vínem a opevněním“.

Je to vůbec poprvé v novodobé historii Československa a České republiky, co byla ke slavnostnímu otevření pevnostního areálu vydána knižní publikace. Odpovídá to však vojenskému, historickému a uni-kátnímu významu zdejší oblasti a fundovanosti realizačního týmu, podílejícímu se na výstavbě areálu.

Historii obce Šatov je věnována hned počáteční část knihy a je zpracována současnou starostkou obce Františkou Jahodovou. Možná neobvyklým se může zdát to, že areál opevnění je spojován s vínem. Jenže Šatov byl v minulosti, konkrétně v roce 1845, svými 626 hektary vinic v čele vinařských obcí tehdejšího Znojemského kraje a víno je s tou-to oblastí prostě nesmazatelně spojeno. Proto se publikace ve své jedné části také o historii pěstování vinné révy v Šatově zmiňuje.

Ve druhé polovině 30. let minulého století se na tento kraj zaměřila pozornost vojenských odborníků Československé armády, aby ve zdejším rovinatém a tedy velmi zranitelném prostoru připravili a později provedli rozsáhlé opevňovací práce. Proto také oblast Šatova patřila v září 1938 k velmi silně opevněným pozicím Československé armády a představo-vala spolu s pěchotními a tankovými překážkami tvrdý oříšek pro možné provedení neočekávaného nepřátelského útoku.

Publikace není pouze slovním popisem areálu, vinařství, historie a bojů o obec, ale je doplněna i překvapujícími dobovými a současnými fotografiemi z této oblasti.

Pplk. Ing. Bohuslav Vlček

� DO ŽHAVÉHO

BEZPLATNÁ INZERCE PRO VŠECHNY PŘÍSLUŠNÍKY AČR!

» Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu:redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha-Dejvice,elektronickou poštou na adresu: areport@centrum.cz nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933.

» V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává.

» Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službouči osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.).

» Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

Volná

míst

aRů

zné

» Ředitel odboru infrastruktury a NSIP sekce vyzbrojování MO nabízí volné místo vedoucího projektového manažera odpovědného za implementaci projektů financovaných z programu bezpečnostních investic NATO (PT 13). Požadavky: hodnost kapitán až plukovník, STANAG 3333 AJ, BP „T“a VŠ vzdělání.Bližší informace na alc. 214 340nebo 215 305» Sekce obranné politiky a strategie MO hledá uchazeče na pozici asistentka ředitele odboruPožadujeme:– úplné střední vzdělání– základní znalost anglického jazyka– výborné organizační schopnosti

a komunikativnost– uživatelskou znalost práce s PC

(MS Office, internet)– samostatnost i schopnost týmové

práce– flexibilitu, pečlivost a pozitivní

přístup k práci– souhlas s provedením bezpečnostní

prověrky na stupeň utajení Důvěrné, není-li uchazeč držitelem příslušného osvědčení NBÚ

Hlavní úkoly:– vedení spisové agendy– zajištění informačních,

organizačních a evidenčních podkladů pro činnost odboru

– organizování pracovních schůzek a návštěv (včetně návštěv zahraničních)

– další obvyklé administrativní činnosti

Nabízíme:– zajímavou práci ve vztahu

k zahraničí– platové ohodnocení PT 7 dle

NV č. 330/2003 Sb.– osobní ohodnocení– možnost dalšího vzdělávání-– možnost ubytování v Praze– 5 týdnů dovolené– příspěvek na dovolenou– možnost bezúročné půjčky– příplatek na stravováníNástup: 1. září 2006. Místo výkonu práce: Praha 6. V případě Vašeho zájmu zašlete strukturovaný životopis a motivační dopis na níže uvedenou elektronickou adresu.Kontakt: Mgr. Karol König,tel.: 973 200 935,e-mail: k.konig@post.cz

» Agentura rozvoje informatiky nabízí volné systemizované místo pro občanského zaměstnance: Systémový specialista oddělení architektury KIS – PT 11, BP „D“, STANAG AJ 1111. Podmínka pro zařazení: Vysoká škola nejlépe se zaměřením na komunikační a informační technologie, znalost práce na PC (MS Office).Výhoda: zkušenost s navrhováním architektur a řízením projektů ICT. Termín nástupu: 1. 8. 2006. Strukturovaný životopis zasílejtena E-mail: jaroslav.grulich@army.cz,bližší informacena tel.: +420 973 207 831» Velitel VÚ 1859 Rakovník nabízí volné systemizované místo pro VZP: náčelník skupiny KIS štábu, ČVO 600, SH 63, PT 10, BP „D“, STANAG 1100, KvPř 12, KvPo 47. Nástup možný ihned. Bližší informace: alc. 284 307, npor. Bc. Iva Bednářová» Velitel VÚ 2565 ve Staré Boleslavi nabízí volné systemizované místo VSD – zástupce náčelníka odd. ochrany utajovaných informací, PH 71, PT 12, BP „PT“. Termín nástupu: 1. říjen 2006.Strukturovaný životopis zasílejte na

fax 973 231 670.Kontakt: 973 231 671, 724 033 233» Velitel VÚ 1825 Tábor nabízí od 1. 7. 2006 volné systemizované místo: důstojník plánovací skupiny operačního odd. štábu, SH 62, ČVO 570, PT 09, KvPř/KvPo 12/47, BP „T“. Kontakt: 305 635» Velitel VÚ 7907 Liberec nabízí volná systemizovaná místa pro VZP: Pracovník štábu skupiny KIS, Ho 52, ČVO 935, PT 8, AJ 1111, BP „T“, KP 10/34. Velitel družstva ochrany, Ho 51, ČVO 119, PT 8, AJ 1111, BP „V“, KP 10/34. Velitel rádiového družstva, Ho 51, ČVO 602, PT 8, AJ 2222, BP „T“, KP 10/34. Velitel družstva dekontaminace, Ho 51, ČVO 574, PT 8, AJ 1111, BP „V“, KP 10/34. Velitel družstva rchp, Ho 44, ČVO 571, PT 8, AJ 1111, BP „V“, KP 06/26.Bližší informace: alc. 261 065» Vojenská střední škola a Vyšší odborná škola MO v Moravské Třebové nabízí volné místo velitele čety. Požadavky : hodnost poručík – kapitán, STANAG 1100, BP „D“ ,VŠ vzdělání Bc., PT 09. Bližší informace: alc. 274 254 nebo 274 245

» Hledám spolužáky z VSOŠ Nitra, rok ukončení studia 1986, 7.rota, koukněte na spolužáci.ska zanechte zde spojení,sraz po 20 letech… Kontakt: Čmuchálek Josef,mob.: 724 283 470nebo e-mail: cmuchi.j@seznam.cz» Hedám za sebe náhraduk VÚ 1837 Chrudim na místo řidič – ČVO 173. Podmínka VŘP „C“. Spěchá! Kontakt: 605 455 849» Hledám za sebe náhraduk VÚ 4325 Strakonice na funkci operátor spojovacího družstva, nejlépe z VÚ Jince.Kontakt: 774 584 416

» Prodám novou vestu vz. 95,cena 800,- Kč. Tel. 603 159 064po 17. hodině» Hledám náhradu k VÚ 1923 Pardubice, starší řidič – ČVO 171. Požadavky: QL-2, VŘP „B“, ostatní skupiny výhodou. Kontakt: 495 265 496, 731 783 778. Spěchá!» Hledám za sebe náhradu k VÚ 1837 Chrudim na funkci řidič-skladník(ČVO 173). ŘP „C“ podmínkou. Informace na tel.: 775 190 999» Koupím do sbírky různé odznaky a vyznamenání, nášivky, domovenky a kapsové odznaky, také modely a řezy zbraní, bodáky a přilby, příručky předpisy, doklady a literaturu

k uvedeným věcem, vše současné i staré. Tel. 777 074 592, alc. 442 964 nebo pemuller@tiscali.cz» Oznámení: Samostudijní centrum (SAC) Praha-Ruzyně pro výuku anglického jazyka je opět otevřeno.Pracovní doba centra je v obdobíod 10. 7. – 31. 8. 2006 upravena: pondělí, středa: 8.15 – 17.00; úterý, čtvrtek: 9.15 – 18.15; pátek: 7.30 – 15.00. Adresa: Kasárna 17. listopadu, Praha 6-Ruzyně, vchod z ulice Drnovská (3.patro)Dále je možno si objednat konverzační hodinu: pondělí: 15.00 – 16.00; úterý, čtvrtek: 15.00 – 16.00 a 16.30 – 17.30; středa: 15.00 – 16.00

a 16.00 – 17.00; pátek: 10.00 – 11.00 a 12.00 – 13.00 a 14.00 – 15.00. Kontakt: Zuzana Hamtáková, BSBA, tel.: 973 213 741, fax: 973 213 740, e-mail: sacujp@seznam.cz» Hledám za sebe náhraduk VÚ 8407 Praha-Kbely (letiště) na místo starší důstojník skupiny PHM, ČVO 740, PT 09 + letištní příplatky a 1,5násobek odslouženého. Hodn. ppor.,por., npor., vzdělání Bc.Kontakt: npor. Homola Lukáš,alc. 207 142, mobil 777 621 779» Hledám za sebe náhradu k VÚ 1923 Pardubice na funkci starší operátor rádiové čety, PT 07.Kontakt. 777 800 328

40