Operační systém Windows XP.Seznámení s programy MS Word ...

Základy práce s PCOperační systém Windows XPSeznámení s programy MS Word 2003a Excel 2003

Učební text pro předmět U051

Praha 2008

Vysoká škola ekonomická v PrazeUniverzita třetího věku

Mgr. Lea Nedomová

3

Obsah 1. Hardware, operační systém a aplikační software, aneb „anatomie“ a „duše“ počítače...................................................................................................................................... 5

1.1 Co se skrývá ve skříni počítače................................................................................... 7 1.2 Monitor...................................................................................................................... 12 1.3 Klávesnice a význam kláves ..................................................................................... 13 1.4 Myš............................................................................................................................ 18 1.5 Jak si uspořádat pracovní místo s počítačem?........................................................... 19

2. Práce v prostředí operačního systému Windows ........................................................ 21 2.1 Pracovní plocha a tlačítko Start................................................................................. 22 2.2 Práce s myší............................................................................................................... 32 2.3 Ovládání oken programů........................................................................................... 36 2.4 Dialogová okna (dialogové panely) .......................................................................... 41

3. Programy dodávané s operačním systémem Windows............................................... 47 3.1 Kalkulačka................................................................................................................. 48 3.2 Adresář ...................................................................................................................... 49 3.3 WordPad a práce se Schránkou................................................................................. 50 3.4 Mapa znaků ............................................................................................................... 58 3.5 Zábava ....................................................................................................................... 59

4. Programy skupiny Microsoft Office............................................................................. 61 4.1 MS Word................................................................................................................... 61 4.2 MS Excel................................................................................................................... 84

5. Internet a e-mail ............................................................................................................. 95 5.1 Microsoft Internet Explorer....................................................................................... 96 5.2 E-mail – posílání a příjem zpráv přes Internet ........................................................ 101 5.3 Počítačové viry........................................................................................................ 108

4

Pro koho jsou skripta určena

Tato skripta jsou určena pro posluchače předmětu U051 Základy práce na počítači na Univerzitě třetího věku na Vysoké škole ekonomické. Jsou tedy určena začátečníkům, kteří ještě nemají mnoho zkušeností při práci s počítačem a tomu odpovídá i struktura skript a jejich členění na jednotlivé kapitoly.

Co se ze skript můžete naučit

V první kapitole se seznámíte s nezbytnou trochou teorie o tom co znamenají termíny hardware, software a operační systém a především jaký je význam kláves na klávesnici a jak se drží myš. Kapitola je ještě doplněna o několik rad, jak si vhodně uspořádat pracovní místo s počítačem.

V druhé kapitole je popsán nejčastěji používaný operační systém Windows XP a způsob práce s tímto systémem. Je zde možné se dozvědět co je to pracovní plocha, jak se pracuje s myší, jaký význam mají různé tvary jejího ukazatele, jak vypadají okna programů a tzv. dialogová okna, k čemu slouží a jak se s nimi pracuje.

V třetí kapitole je možné se dozvědět o některých programech, které jsou součástí operačního systému Windows XP. V této kapitole je popsána práce s Kalkulačkou, Adresářem pro správu kontaktů a především jednoduchým textovým editorem WordPad. Důležitou částí kapitoly o programu WordPad je i způsob práce s tzv. Schránkou, která umožňuje v programech fungujících v systému Windows kopírování nebo přesuny textu i různých objektů z místa na místo, jak v rámci jednoho dokumentu, tak v rámci dvou dokumentů nebo dokonce z programu do programu. Kapitola je ještě doplněna o popis programu Mapa znaků pro vkládání znaků, které nejsou na klávesnici a stručnou podkapitolou o programech sloužících zábavě.

Ve čtvrté kapitole skripta obsahují popis základních důležitých funkcí kancelářských programů MS Word a MS Excel ve verzi 2003, které by měl každý začínající uživatel počítače ovládnout. Po jejich zvládnutí máte pak, v případě zájmu, možnost pokračovat ve studiu na Univerzitě třetího věku v předmětech specializovaných na výuku těchto programů – U053 Word a U054 Excel.

V poslední kapitole je popsáno ovládání programu Microsoft Internet Explorer a postup založení e-mail schránky a její používání. Další rozšíření dovedností a znalostí při práci s tímto programem je pak opět možné získat ve speciálních předmětech - U052 - Služby Internetu pro začátečníky, U067 - Služby Internetu pro mírně pokročilé, U070 - Služby Internetu pro pokročilé. Kapitola je ještě doplněna o stručnou podkapitolu týkající se počítačových virů.

Mnoho úspěchů při studiu vám přeje autorka těchto skript.

Základy práce na počítači 5

1. Hardware, operační systém a aplikační software, aneb „anatomie“ a „duše“ počítače

Proč se počítači říká počítač

Proč se počítači říká počítač? Vždyť od něj požadujeme víc věcí než jenom počítání. Příčina, proč tomuto zařízení říkáme počítač leží v historii jeho vývoje. První přístroje zaplňovaly celé velké místnosti, byly plné elektronek, uměly skutečně jenom počítat a neměly dokonce ani žádnou obrazovku natož myš. Tenkrát byly pojmenovány anglickým slovem computer a toto slovo v českém překladu znamená počítač. První elektronický počítač byl dokončen v roce 1946 na Pensylvánské univerzitě. Sériová výroba začala v 60. letech. První počítače byly elektronkové, po nich následovaly tranzistorové, další již měly integrované logické obvody.

Současné počítače, které můžete mít postaveny na psacím stole, jsou osazovány mikroprocesory. První osobní počítač tzv. „pécéčko“ nebo také „písíčko“ - PC - Personal Computer – Osobní počítač - byl uveden na trh firmou IBM v roce 1981. Dnešní osobní počítače standardu PC jsou výsledkem miniaturizace a tvorby univerzálních komponent, ze kterých je v podstatě možné skládat počítače jako stavebnici a to dokonce podle speciálních přání zákazníka, přímo na míru jeho potřebám. To, z jakých částí je počítač sestaven, se označuje termínem konfigurace.

S pomocí počítačů dnes můžete nejen něco počítat, ale například psát a upravovat texty daleko lépe než na obyčejném psacím stroji, vytvářet různé tabulky a přehledy nebo grafy, prohlížet a zpracovávat fotografie, video, pouštět, vytvářet a zpracovávat hudbu, malovat obrázky, hrát hry, spojovat se se světem prostřednictvím internetu, posílat poštu, telefonovat a dělat spoustu dalších činností. Ke všem těmto činnostem musíte mít samozřejmě k dispozici specializované programy.

Co všechno je možné dělat na počítačích typu PC

Co ještě k počítači nezbytně patří

K tomu, aby bylo možné provádět s počítačem nejrůznější činnosti, potřebujete nejen vlastní počítač s vhodnými technickými parametry (konfigurací), tedy onu plechovou krabici s tajemnými součástkami uvnitř a s nejrůznějšími konektory, tlačítky a otvory pro připojení různých dalších zařízení na zadní straně, ale také nějaké vstupní zařízení, jehož prostřednictvím můžete zadávat počítači pokyny k práci. Ke vstupním zařízením patří klávesnice a pro pohodlí i polohovací zařízení nazývané myš. Dále potřebujete nějaké výstupní zobrazovací zařízení, na kterém můžete kontrolovat, jak jsou vaše pokyny plněny – monitor (to je ta televize před vámi) a případně i tiskárnu (existuje mnoho typů tiskáren, ale nejsou pro práci na počítači nezbytně nutné, klidně se bez tiskárny obejdete. (Tiskárny v těchto skriptech nebudou popsány.)

Hardware, software operační program

Vybavení (části) počítače (to, na co si můžete sáhnout) se označuje anglickým slovem hardware – což můžeme do češtiny přeložit jako „železářské zboží“. Programy, které vlastně teprve umožňují fungování počítače podle požadavků uživatele a které jsou souhrnem funkcí, předpisů a příkazů nařizujících počítači co a jak si uživatel přeje, aby počítač udělal, se označují anglickým slovem software. Pro každou specializovanou činnost potřebujete vhodný program, který umí udělat právě to, co po počítači momentálně požadujete. Samotný počítač (i se svými vstupními a výstupními zařízeními - hardware), bez vhodných speciálních programů pro vaše

6 Hardware, operační systém a aplikační software

specifické činnosti a bez toho, abyste tyto programy uměli správně používat (jejich prostřednictvím zadávat počítači příkazy k provedení nějakého úkolu), žádný váš požadavek neumí splnit.

Operační systém

Pro fungování počítače je nejdůležitější program nazvaný operační systém (OS). To je základní program, který oživuje všechny technické části počítače (včetně připojených periferních zařízení jako je například tiskárna, skener apod.). Bez něj by žádný počítač nefungoval. Operačních systémů je několik typů podle typů počítačů. Na vašich osobních domácích počítačích se v dnešní době setkáte již s integrovaným systémem, který v sobě již zahrnuje prvky operačního systému a prvky uživatelského grafického rozhraní. Nejčastěji to bude systém Windows XP od firmy Microsoft. Tento systém se spouští po zapnutí počítače (tlačítkem na jeho přední straně) automaticky. (Způsob práce s operačním systémem Windows XP bude popsán v následující kapitole.)

Aplikační software

Operační systém je tedy nejdůležitější programové vybavení počítače, které koordinuje činnost jeho jednotlivých částí - vytváří vlastně prostředí pro fungování ostatních specializovaných programů, které se většinou označují oním slovem software. Protože se jedná o programy, které jsou specializovány vždy pro nějaké konkrétní činnosti, označují se termínem aplikační software. Jaký aplikační software si do svého počítače uživatel pořídí, záleží zcela na něm. Každý takový specializovaný program se také vždy nějak jmenuje. Jistě jste se již setkali například s pojmy jako Internet Explorer – to je program pro vyhledávání a zobrazování informací z webových serverů v síti Internet, Word označuje program pro psaní a úpravu textů, Excel označuje program pro vytváření tabulek a provádění nejrůznějších výpočtů a analýz v těchto tabulkách a tvorbu grafů. Word a Excel patří do skupiny nejčastěji používaných tzv. kancelářských programů, které je možné zakoupit pod souhrnným názvem Microsoft Office spolu programem PowerPoint (tvorba prezentací) a Access (tvorba a správa databází) v jednom balíčku.

Snad naštěstí, počítač neumí zatím číst myšlenky a ani sám přemýšlet nebo rozhodovat o své činnosti. Vždy provede jen to, co mu jako uživatel přikážete, prostřednictvím nějakého programu, udělat. Vrátíme-li se nyní k nadpisu této kapitoly, pak hardware je ta „anatomie“ a software, který umožňuje s hardwarem pracovat, je ona zmíněná „duše“ počítače. Nebo, jak řekl neznámý klasik: „Hardware je vše, co se nedá zkopírovat.“Případně jak řekl neznámý autor jednoho starého vtipu: „Hardware je to, do čeho můžete kopnout, když přestane fungovat software.“

Přenosné počítače

V současné době již technologie výroby počítačových komponent pokročila natolik, že je možná ještě další miniaturizace počítačů a tak již můžete mít osobní počítač stabilně umístěn nejen na stole doma nebo v kanceláři (místo termínu „pécéčko“ se můžete také setkat s pojmem stolní počítač), ale můžete počítač s sebou kamkoliv nosit ve speciální tašce nebo batohu – pak se jedná o tzv. notebook, který obsahuje stejné díly jako stolní počítač, ale oproti němu vždy má jako monitor plochý LCD displej (Liquid Crystal Display – tekuté krystaly) umístěn přímo v těle přístroje a také klávesnice a myš jsou v těle přístroje integrovány. Klávesnice u notebooku nemá oproti klasické klávesnici samostatný blok numerických kláves a myš je v podobě tzv. touchpadu, což je citlivá destička, která je schopna snímat pohyb


prstu (nejčastěji ukazováčku) uživatele po svém povrchu. Pohybem prstu posunujete po obrazovce ukazatel myši (šipku). Ukazatel se odborně označuje termínem kurzor. U destičky (většinou pod ní) jsou ještě dvě tlačítka, která fungují jako pravé a levé tlačítko klasické myši. Oproti stolním počítačům, jejichž fungování je vázáno na elektrickou síť, jsou notebooky navíc schopny pracovat na baterie. Doba výdrže baterie závisí na její kapacitě. Baterií je možno pořídit si i více a podle potřeby je vyměňovat (pokud chcete baterie, které vydrží delší dobu, pak se připravte na to, že jejich cena je poněkud vyšší). I k těmto přenosným počítačům je možné připojit další monitor, klasickou klávesnici nebo myš či tiskárnu.

Co se ještě dále dozvíte v této kapitole

V dalších částech této kapitoly se seznámíte s částmi hardwaru, stručně bude popsána vlastní skříň počítače a co se v ní skrývá, dále se dočtete o monitoru, významu kláves na klávesnici (především těch, které nemůžete znát z psacích strojů) a něco málo o myši. V poslední části této kapitoly si přečtete o tom, jak si uspořádat vaše pracovní místo pro práci s počítačem.

1.1 Co se skrývá ve skříni počítače Na první pohled je osobní počítač tvořen kovovou skříňkou, která stojí

na stole nebo pod ním. Z přední strany má hlavní vypínač - tlačítko power, sloužící u současných počítačů většinou pouze k zapínání počítače (při ukončení práce s počítačem dnes není potřeba počítač hlavním vypínačem ručně vypínat – to musíte dělat u starších typů). Dále zde najdete vstupní místa do mechanik pro vložení přenosných záznamových médií (umožňují na těchto médiích záznam dat nebo alespoň jejich čtení) - CD/DVD disku, diskety a USB konektor(y) pro připojení například flash disku nebo třeba fotoaparátu. Mechanika pro CD/DVD disky má tlačítko pro otevření a zavření mechaniky, disketová mechanika má tlačítko pro vysunutí diskety. Na přední straně počítače bývají svítící diody indikující stav počítače – svítící zelená dioda většinou signalizuje, že je počítač zapnutý, blikající dioda (zelená nebo červená) znamená, že počítač pracuje s pevným diskem, existují však i takové počítače, které žádné diody nemají. Disketová a CD/DVD mechanika také mývají své diody, které svítí když je v mechanice založeno médium a pracujete s ním. USB porty diody nemají, dioda je většinou na USB flash disku. Někdy bývá na přední straně vstup na sluchátka a mikrofon.

Přední strana skříně počítače

Diskety Malé pružné (floppy) přenosné disky - diskety, slouží k přenosu souborů mezi počítači a ke krátkodobému uložení dat. Dnes se používají diskety s rozměrem 3,5", které mají (velmi malou) kapacitu 1,44 MB (megabajtů). Disketová mechanika - FDD – Floppy Disk Drive - nemusí být v počítači vždy přítomna. Používání disket je, pro jejich malou kapacitu a nespolehlivost, na ústupu. Záznam na diskety se děje pomocí magnetického pole a velice snadno se poškodí mechanickým namáháním diskety, teplem nebo jiným magnetickým polem. Pokud diskety používáte, pak si na jejich uložení pořiďte speciální plastovou krabičku. I s krabičkou se disketa vejde do kapsy u košile, její velikost byla odvozena právě od rozměru kapsy košile.

CD/DVD disky a jejich mechaniky

Záznam na CD/DVD discích je snímán opticky, pomocí laserového paprsku. CD-ROM mechanika slouží ke čtení datových CD disků a také pro přehrávání zvukových „cédeček“. Kapacita datového CD disku je poměrně velká - 650 až 870 MB (nejčastější jsou CD s kapacitou 700 MB). Kapacita


běžných CD disků je vždy určen při jejich výrobě, nedá se na ně zapisovat. Existují ale i zapisovací CD-RW mechaniky, které na speciální CD-R a CD-RW disky umí data zapisovat. Lidově se těmto mechanikám říká „vypalovačky“. Zapisovací mechaniky obsahují minimálně dva laserové paprsky. Na CD-R disk je možné data zapsat pouze jednou, CD-RW disk je možné opakovaně přepisovat (po předchozím smazání dat – nehodí se pro opakované nahrávání hudby). DVD mechanika je nástupcem CD mechaniky a umožňuje pracovat nejen s CD disky, ale i s DVD disky, které mají ještě větší kapacitu než CD disky - 4,7 GB. Pokud je váš počítač vybaven DVD mechanikou, pak si můžete na vašem počítači nejen přehrávat hudbu z CD disků, ale i filmy z disků DVD.

USB flash disky

USB flash disky jsou velmi malá přenosná záznamová zařízení (některé z nich jsou konstruovány tak, že je možné je nosit jako přívěsek u klíčů) s různými kapacitami - 128 MB (256 MB, 512 MB, 1 GB, 2 GB nebo 4GB). Dnes již většinou plně nahradily diskety. Neslouží ale k trvalému ukládání dat.

Důležitost archivace dat

Pokud data potřebujete trvale zachovat, pak je ukládejte nejen na pevný disk počítače, ale také je tzv. zálohujte na CD disky. Zálohování dat je velice důležité, z nejrůznějších důvodů může dojít k tomu, že se váš počítač jednoho dne rozhodne, že už s vámi nebude komunikovat a data z pevného disku vám nezpřístupní a pak jsou zálohy na CD disku vaší jedinou záchranou.

Zadní strana skříně počítače

Na zadní straně skříně je nejen zásuvka pro připojení elektrického kabelu (zásuvka se třemi kolíky), ale jsou tu také místa pro připojení periferních (externích) zařízení. Klávesnice a myš, (malé kruhové zásuvky), monitoru, tiskárny (hranaté zásuvky), reproduktorů, mikrofonu (malé kruhové otvory jako například u CD přehrávače – najdete je pouze tehdy, když vaše PC obsahuje i zvukovou kartu), síťového kabelu (pokud počítač obsahuje síťovou kartu), telefonního kabelu (podobné otvory jako u pevného telefonu – počítač obsahuje modemovou kartu). Hranatá plochá místa se dvěma řadami kolíků pro připojení periferních zařízení se označují termínem port, malé úzké štěrbiny se označují termínem USB port a je možné sem zapojit jakékoliv zařízení, které má odpovídající malou plochou koncovku na svém kabelu – tedy i myš, tiskárnu nebo jakékoliv jiné zařízení. Nejnápadnějším na zadní straně skříně je asi ventilátor, který slouží k ochlazování počítače.

Co najde uvnitř skříně počítače

Dílů (součástek) uvnitř počítače není mnoho a vlastně ani nepotřebujete vědět jak která součástka této stavebnice vypadá. Pokud se na počítač nevrhnete ze zvědavosti se šroubovákem, pak je asi ani nikdy neuvidíte. Šroubovák do ruky opravdu raději neberte, obzvlášť ne tehdy, když je váš počítač ještě v záruce, museli byste ze šroubků na skříni počítače odstranit pečetě a tím ztratíte záruku. I přesto byste měli alespoň orientačně vědět, co se uvnitř počítače schovává. Pokud však váš počítač přestane fungovat, pak opravu vždy svěřte raději odbornému servisu. Jak již bylo řečeno v úvodu této kapitoly, vlastní počítač – základní jednotka je v podstatě „stavebnice“ různých elektronických součástek, které se vkládají dovnitř skříně a to do předem připravených určených pozic – držáků, ke kterým se připevňují pomocí šroubků. Uvnitř skříně naleznete následující součástky:

• základní desku, • řadič, • sběrnici,


• procesor, • pevný disk, • operační paměť, • různé druhy karet – grafická, zvuková, síťová, modem, TV karta • disketovou a CD/DVD mechaniku, • napájecí zdroj s ventilátorem.

Základní deska

Tyto součástky jsou mezi sebou propojeny a navzájem musí komunikovat, připojují se k základní desce (velký obvod s plošnými spoji), která je základním centrem počítače a nazývá se motherboard nebo mainboard. Tato deska je plná různých součástek, kovových cestiček a míst s dírkami pro různé součástky, které mají „nožičky“ a připomínají podivné broučky. Kovové cestičky jsou spoje, které propojují součástky počítače umístěné na desce, dírky jsou tzv. „sloty“ nebo „patice“ či konektory, do kterých je možné umístit další součástky (například paměti, procesor,…). Odborníci poznají již podle stavby základní desky maximální možnou výkonnost počítače. Součástí základní desky je také svazek vodičů nazývaný sběrnice. Těmito vodiči proudí informace a řídící signály mezi procesorem a okolím. Na základní desce najdete ještě zařízení, které slouží k zajištění komunikace procesoru a ostatních zařízení vně i uvnitř základní jednotky počítače a říká se mu řadič – určuje, s kterým zařízením bude procesor přes sběrnici komunikovat. Na kapacitě a „průchodnosti“ řadiče závisí výkonnost počítače. O propojení základní desky s ostatními součástkami se stará výrobce počítače. Se základní deskou souvisejí i zásuvky vystupující vně skříňky počítače, které slouží pro připojení externích zařízení. Základní deska je většinou upevněna na nosný plech na boční straně skříně.

To jak počítač pracuje (tedy jak ho oživuje operační systém), plyne vlastně jen z jeho nejdůležitějších dílů, které jsou výkonnou částí počítače, která vykonává všechnu práci, tj. provádí člověkem naprogramované činnosti. Tyto části jsou procesor a paměť.

Procesor Jestliže se vrátíme k anatomii z titulku kapitoly, pak základní desku můžeme nazvat „páteří“ počítače a miniaturní integrovaný obvod – procesor, který zpracovává vše, co probíhá v počítači, je pak možné označit jako „mozek“ počítače (samostatného myšlení, jak již víte, není schopen ), který zvládne provést za jednu sekundu obrovské množství instrukcí, které mu předává operační systém a další složky. Příkazy (i ty podle vás jednoduché), které počítači zadáváte ke zpracování jsou v podstatě velmi složité a procesor si je umí (pomocí matematického aparátu) rozložit na množství velmi jednoduchých kroků.

Procesor je tedy centrální výpočetní jednotka počítače, která vykonává všechny operace a skládá se z miliónů mikroskopických aktivních prvků – křemíkových tranzistorů. Dnes se používají procesory převážně firmy Intel označované názvy Pentium a Celeron. Procesor pracuje na určité frekvenci, která se udává v MHz (Megahertz) a v současné době i v GHz (Gigaherz). Platí, že čím je větší frekvence, tím dokáže zvládnout více operací za kratší dobu.

Současné procesory produkují velké množství tepla a neobejdou se bez intenzivního chlazení, jinak by došlo nejen k jejich přehřátí, ale možná i


spálení. Ventilátor je kabelem připojen do konektoru na základní desce počítače, která sleduje jeho otáčky i teplotu procesoru a v případě jeho přehřívání vydá výstražný signál a sníží výkon procesoru nebo dokonce počítač vypne.

Vedle hlavního procesoru počítače jsou ještě mikroprocesory i v dalších dílech počítače (například na grafické kartě).

Operační paměť

Počítač při své práci potřebuje tzv. operační paměť (označovaná také jako RAM z anglického Random Access Memory), která slouží jako pracovní prostor pro procesor a do které se ukládají právě zpracovávaná data a načítají instrukce pro jejich zpracování. Instrukce pro vše, co právě zpracováváte se sice provádějí v procesu neustálého čtení a zápisu mezi procesorem a pamětí, ale po ukončení práce s počítačem si ani procesor ani operační paměť nic nepamatují. Obě tyto součástky jsou závislé na elektrickém napájení, proto v nich po vypnutí počítače žádná data nezůstanou. Kapacita paměti se udává v MB (megabyte) a čím je větší, tím počítač pracuje rychleji.

Pevný disk Data a programy s nimiž počítač pracuje jsou trvale fyzicky uloženy na pevném disku – harddisk – HDD. Zpravidla je napevno zamontován v počítači (přišroubován zevnitř na přední straně skříně), proto se mu říká pevný disk (existují i přenosné pevné disky, na kterých je možné nejen pracovat, ale hodí se také například pro archivaci velkého množství fotografií nebo hudby). Uvnitř vypadá pevný disk jako sada kovových disků s gramofonovou jehlou. Záznam se zachovává i po vypnutí počítače. Kapacita disku (jeho velikost) se udává v GB (gigabyte - čti gigabajt). Disk pracuje na principu magnetického záznamu, podobně jako pásek v magnetofonové kazetě. Vše, co na něj uložíte (data, programy a soubory), na něm zůstane i při vypnutém počítači, dokud to sami nesmažete (podobně jako u magnetofonové kazety). Při práci s počítačem jsou pak data se kterými chcete pracovat a instrukce příslušných programů nahrávány právě do operační paměti. Pozor, pevný disk v provozu nesnáší otřesy, proto zapnutý počítač nestěhujte a pokud nechce fungovat, tak mu nedomlouvejte například kopáním, mohli byste disk nenávratně poškodit.

Disketové a CD/DVD mechaniky pro optické disky, jak již bylo zmíněno dříve, mají svá místa určena na přední straně skříně počítače. Nahoře je CD/DVD mechanika a disketová mechanika je pod ní. Počítač může obsahovat i dvě CD/DVD mechaniky a dvě disketové mechaniky (záleží na konstrukčním typu skříně počítače). Pokud váš počítač vůbec neobsahuje žádnou disketovou mechaniku, pak je na jejich místě z přední strany skříně plastová záslepka. Tyto záslepky je možné odstranit a do počítače nainstalovat další mechaniku. O CD/DVD mechanice koluje jeden vtip. Ten nový počítač se povedl, jen ten držák na kafe se nějak viklá. Nikdy vysunutou CD/DVD mechaniku pro tento účel nepoužívejte.

Disketová a CD/DVD mechanika

Karty rozšiřující funkce počítače

Ve skříni počítače jsou ještě díly, které se označují termínem karta a zasunují se do připravených pozic na zadní desce počítačové skříně. Z těchto karet pak vidíte na zadní venkovní straně skříně počítače výše popsaná místa pro připojení periferních zařízení. Místům pro zasunutí karet uvnitř skříně se říká „sloty“ nebo jednoduše „šachty“. Jejich počet závisí na typu skříně. Nepoužité šachty jsou z venku zakryty plechovými záslepkami, aby dovnitř skříně nemohl vnikat prach. (Některé počítače mohou mít tyto karty


integrovány již přímo do základní desky.) Ne všechny karty jsou v počítači nezbytně nutné. Pro domácí použití například nepotřebujete síťovou kartu.

Grafická karta

Grafická karta je důležitá, umožňuje zobrazení výstupu z počítače na monitoru, proto se bez ní neobejdete. Grafické karty se liší svým výkonem, počtem zobrazovaných barev a rozlišením. Zpracuvávají signál z procesoru a vykreslují tvary na monitoru. Kvalitní (a proto i dražší) kartu potřebujete hlavně když chcete pracovat s obrázky a 3D editory, na hraní her a na náročné grafické aplikace. Součástí grafické karty je i její vlastní výkonný procesor a paměť, moderní karty mají často integrovaný i dekodér DVD videa. Na běžnou práci stačí i obyčejná (levná) karta. Pokud to považujete za nutné, je možné si pořídit speciální grafickou kartu se zabudovaným televizním tunerem, ta může prostřednictvím antény (na kterou se může připojit) přijímat a zpracovávat televizní signál. Potom je možné při práci s počítačem sledovat, v malém okně na monitoru, televizní program.

Zvuková karta

Zvuková karta slouží v počítači k záznamu, úpravě a reprodukci zvuku. Výstupem ze zvukové karty jsou konektory pro sluchátka, reproduktory, mikrofon a případně i pro zesilovač. Hudební signál ze zvukové karty je většinou velmi kvalitní. Na tom co vlastně slyšíte se však nejvíce podílejí připojené reproduktory svojí kvalitou.

Síťová karta Síťová karta umožňuje propojení (komunikaci – fyzický přenos dat po síťovém kabelu) počítačů do lokální (místní) počítačové sítě, tj. sítě v jedné budově, na vzdálenost max. stovek metrů. Síťový kabel se vkládá do zásuvky vystupující z karty na zadní straně počítačové skříně.

Modemová karta

Modemová karta se používá u počítačů v domácnosti a zprostředkovává spojení počítače prostřednictvím telefonní sítě a běžného telefonního kabelu s „okolním světem“ – připojuje počítač do sítě Internetu. Umožňuje také pomocí vhodného programu odesílat a přijímat faxy. Dnes je možné s pomocí počítačů také telefonovat a dokonce jsou možné i video rozhovory – k těm pak ještě potřebujete mít k počítači připojen nejen mikrofon, ale i malou kameru.

Napájecí zdroj a ventilátor

Počítač potřebuje být při práci zapojen do elektrické sítě (notebook může fungovat i na baterie). Elektřina je hybná síla, která počítá, porovnává, zpracovává data, prochází nebo neprochází, magnetizuje nebo nemagnetizuje. Přímo ze sítě vede kabel do zdroje počítače, kde se proud transformuje pro potřeby výpočetní techniky. Počítačové díly totiž nepracují na střídavých 220 V z rozvodné elektrické sítě, ale potřebují stejnosměrné napětí 12 V nebo 5 V.Tuto transformaci zajišťuje napájecí zdroj, který bývá ve většině případů umístěný v horní části zadní strany počítačové skříně a je ke skříni přišroubován několika šroubky. Na zadní straně zdroje se nachází větrák (vidíte ho na zadní části skříně základní jednotky), který nasává vzduch ze skříně a přes zdroj ho vyfukuje ven. Proud vzduchu vyvolá ochlazení komponent i samotného zdroje.

Na závěr této části bychom se ještě měli trošku věnovat oněm divným pojmům bit a byte. Počítač pracuje pouze s informacemi. Základní jednotka informace se dá vyjádřit znakem 0 („je“) nebo1 („není“) a říká se jí bit (bit). Počítače pracují se složitějšími jednotkami, které obsahují více informací a říká se jim byte (bajt). Každý byt se skládá z osmi bitů. Do jednoho bytu je možné uložit jeden libovolný znak nebo číslo v rozmezí 0-255. Pro uložení většího množství znaků je tedy potřeba větší množství bytů. Kapacity pamětí,


disketových jednotek, disků a velikosti programů jsou však tak veliké, že byly zavedeny násobné jednotky - kilobyt, megabyte, gigabyt.

• 1 bit=1 nebo 0 (logické ano/ne) • 8 bitů=1 byt (B) • 1024 bytů=1 kilobyte (KB) • 1024 kilobytů=1 megabyt (MB) • 1024 megybytů=1 gigabyt (GB)

Možná vás trochu překvapí, že předpony kilo, mega, giga nejsou násobky tisíce. Je to způsobeno tím, že rodnou řečí počítače nejsou jakékoliv číslice a písmena, ale vše, co napíšete a uvidíte, je překládáno do dvojkové soustavy. Počítač nepracuje v nám nejznámější desítkové soustavě, ale ve dvojkové. Rodnou řečí počítače jsou tedy pouze jedničky a nuly. V kilobitech, případně v megabytech jsou udávány i velikosti souborů vytvořených v jednotlivých programech. Pokud se vám zdá divné, že 1KB se nerovná 1000B, pak je to tím, že vlastně 1KB je 210.

1.2 Monitor V současné době se pro výstupní zobrazovací zařízení používají jako

monitory ploché LCD panely, které již nenamáhají zrak tolik, jako dříve používané monitory, mají větší viditelnou úhlopříčku a také zaberou na pracovním stole daleko méně místa. Běžná velikost LCD panelu má úhlopříčku 17" (1" = 2,54 cm). U monitorů je ještě poměrně důležitý údaj, kolik bodů a řádků na sloupec obrazovky je monitor schopen zobrazit (souvisí to i s kvalitou a nastavením grafické karty ke které je monitor připojen). U monitorů s úhlopříčkou 17" je počet bodů 1280x1024.

Tlačítka a diody na rámu monitoru

Monitor sice také má svůj vypínač, ale většinou ho vůbec nezapínáte/nevypínáte, zapne se sám (na základě signálu vyslaného počítačem) při zapnutí počítače hlavním vypínačem na přední straně skříně počítače. Je samozřejmě možné monitor po skončení práce s počítačem vypnout a při zahájení práce opět zapnout. Pokud se rozhodnete monitor vypínat a zapínat, pak platí, že monitor se zapíná ještě předtím, než stisknete tlačítko pro zapnutí počítače a vypíná se až po tom, co vypnete počítač, aby proudové rázy při jeho zapínání a vypínání neohrozily počítač. Tlačítko pro zapnutí/vypnutí monitoru bývá nejčastěji na jeho dolním rámu a většinou je spojeno s diodou, která svítí zeleně při zapnutém počítači (signálu jdoucím z počítače do monitoru) a monitoru, při vypnutém počítači, kdy je monitor ve stavu pohotovosti (bez signálu z počítače), pak dioda svítí většinou oranžově. V tomto stavu monitor spotřebovává elektrický proud a pokud víte, že budete s počítačem pracovat až za delší dobu, pak monitor vypínejte.

Vedle vypínače monitoru ještě většinou naleznete další tlačítka pro úpravu kontrastu a jasu obrazu a podle konstrukce monitoru zde mohou být i další prvky. Jiné typy monitorů mohou mít tlačítka umístěna na spodní straně dolní části rámu a na přední ploše dolního rámu je pak jen dioda signalizující stav monitoru. Některé typy monitorů mohou mít dokonce ve svém rámu umístěny malé reproduktory zvuku.


Propojení monitoru s počítačem

Pokud váš monitor najednou třeba bude ukazovat barvy jinak než obvykle nebo se obraz bude zachvívat, pak se přesvědčte, zda jsou kabely od monitoru pevně zasunuty na svých místech. Monitor je připojen jedním kabelem ke grafické kartě ve skříni počítače přes zásuvku na zadní straně počítače a druhý kabel slouží k připojení do elektrické sítě. Propojovací kabel k počítači má na své zástrčce dva šroubky, kterými se k zástrčce počítače přišroubovává.

1.3 Klávesnice a význam kláves Klávesnice slouží pro komunikaci uživatele s počítačem a řízení jeho

další práce a je odvozena od klávesnice psacího stroje. S počítačem je spojena pomocí kabelu s konektorem, který se zasunuje do odpovídající zásuvky (zásuvka je většinou označena symbolem klávesnice na zadní straně počítače). Občas je potřeba zkontrolovat, že kabel je do zásuvky na počítači pevně připojen. Prostřednictvím klávesnice zadáváte vstupní data (čísla, písmena a symboly) do počítače.

OBR. 1: KLÁVESNICE SE 104 KLÁVESAMI

Počítačová klávesnice sice obsahuje některé specifické klávesy, které

na klávesnici klasického psacího stroje nenajdete, ale pokud umíte psát na psacím stroji, pak používání klávesnice počítače pro vás nebude velkým problémem.

Klávesy na klávesnici u počítače mají navíc tu vlastnost, že pokud je podržíte stisknuté déle jsou schopny automaticky psát jeden a ten stejný znak vícekrát za sebou aniž byste museli klávesu znaku stisknout několikrát. Klávesu znaku, který potřebujete z nějakého důvodu napsat několikrát za sebou, stačí podržet stisknutou a příslušný znak se bude automaticky vypisovat vícekrát. Celkový počet kláves jsou většinou 104 klávesy a uspořádané jsou do několika bloků.

1. Horní řada kláves Na konci této řady jsou ještě tři (většinou zelené) diody, které indikují

zapnutí některých speciálních kláves. U kontrolek jsou většinou nápisy odpovídající nápisům na klávesách – Num Lock, Caps Lock, Scroll Lock – kontrolky svítí tehdy, když jsou klávesy stisknuty (zapnuty), opětovným stiskem se klávesa vypne a kontrolka zhasne.

Funkční a systémové klávesy


Někdy nejsou u diod nápisy odpovídající nápisům na klávesách, ale pouze velké písmeno A pro klávesu Caps Lock, 1 pro Num Lock a ↓ pro Scroll Lock.

• Klávesa Esc – Escape (únik) umožňuje přerušení činnosti, nebo zrušení vyvolaných dialogových oken.

• Klávesy F1 až F12 - funkční klávesy – jejich význam je určen právě probíhajícím programem (klávesou F1 většinou ve všech programech vyvoláte nápovědu).

• Klávesa Print Screen – kdysi sloužila pro tisk obsahu obrazovky na tiskárnu, Ve Windows uloží do schránky aktuální obrazovku, kombinací kláves Alt+Print Screen sejmete a následně pak můžete uložit například do dokumentu pouze obrázek aktuálního okna. Právě tato klávesa a kombinace kláves umožňuje, že ve skriptech mohou být pro výklad potřebné obrázky obrazovek, dialogových oken a dalších důležitých prvků aplikací.

• Klávesa Sys Rq – nevyužijete - používá se obvykle pokud PC pracuje jako terminál většího systému.

• Klávesa Scroll Lock - téměř se nepoužívá, v různých programech má různý význam (toto nastavení je signalizováno kontrolkou vpravo nahoře na klávesnici).

• Klávesa Pause – opět nevyužijete - pozastavuje výpis na obrazovku.

• Klávesa Break – také se již téměř nepoužívá, v kombinaci s klávesou Ctrl umožňuje přerušení programu.

2. Alfanumerický blok – největší skupina kláves. Odpovídá klávesnici psacího stroje a umožňuje psát nejen malá písmena, ale v kombinaci s klávesou Shift nebo Caps Lock je možné psát i písmena velká (obě klávesy znáte z klávesnice psacího stroje). Nejdelší klávesu - Mezerník také znáte z psacího stroje. Pomocí něj

vynecháváte mezery mezi slovy. V dialogových oknech systému Windows [viz kapitola 2.4] obsahujících zaškrtávací políčka je možné mezerníkem do těchto políček zatržítko umístit.

Znakové klávesy, tzv. předřaďovače a klávesy k ovládání operačního systému Windows

OBR. 2: ALFANUMERICKÝ BLOK A SPECIÁLNÍ KLÁVESY


Po stranách znakových kláves, v blízkosti mezerníku, naleznete některé speciální klávesy, které se používají v kombinaci s jinými klávesami a říká se jim předřaďovače.

• Klávesa Shift umožňuje nejen psaní velkých písmen, ale také horních znaků alfanumerických kláves. Často bývá označena silnou šipkou směřující nahoru. Na klávesnici najdete dvě tyto klávesy – jednu na levé a druhou na pravé straně alfanumerického bloku klávesnice.

• Klávesa Caps Lock přepíná trvale funkci znakových kláves tohoto bloku na velká písmena (toto nastavení je světelně signalizováno kontrolkou vpravo nahoře na klávesnici).

• Klávesa Tab – tabulátor – většinou označená dvěma šipkami nad sebou , podobně jako na psacím stroji posunuje při psaní textový kurzor od levého okraje stránky, umožňuje tedy posun a zarovnávání textu na určenou pozici podle značky tabulátoru (tabulátorové zarážky). Touto klávesou je také možné přepínat mezi komponentami aplikace – přechod k další možnosti v dialogových oknech. Kombinace kláves Alt + Tab přepíná mezi spuštěnými aplikacemi směrem kupředu [viz kapitola 2.1].

• Klávesa Ctrl (Control) a klávesa Alt (Alternate) se používají obvykle v kombinaci s jinými klávesami pro zkrácené povely (klávesové zkratky). Například klávesa Ctrl v kombinaci s klávesami pro pohyb kurzoru z bloku kurzorových a editačních kláves, umožňuje jeho rychlejší pohyb v dokumentu [viz kapitola ], klávesa Alt v kombinaci s funkční klávesou F4 umožňuje zavření okna spuštěné aplikace. Další kombinace těchto kláves s jinými klávesami a jejich význam se budete dozvídat postupně v dalších kapitolách. Samotný stisk klávesy Alt způsobí přesunutí do hlavního menu spuštěné aplikace (na nabídku SOUBOR). Klávesa Ctrl je opět zdvojena – jednou na levé a po druhé na pravé straně alfanumerického bloku klávesnice.

• Klávesa Enter - většinou poměrně velká klávesa označená šipkou zalomenou doleva. Nejdůležitější klávesa. Při psaní ukončuje tvrdě řádek (odstavec) - začíná nový odstavec. Při zadávání příkazů počítači má její stisk význam „proveď příkaz“ – v operačním systému Windows její stisk odpovídá stisku tlačítek pro potvrzení nějakého příkazu nebo akce (jako jsou například tlačítka s textem OK nebo Ano či Použít) levým tlačítkem myši.

• Klávesa Backspace nebo Back - většinou je označena dlouhou šipkou směřující doleva - umožňuje výmaz znaku vlevo od kurzoru. Tuto klávesu také znáte i z psacího stroje.

• Klávesa se symbolem okna Windows slouží k zobrazení nebo opětovným stiskem ke skrytí nabídky Start.

• Klávesa Alt Gr - v kombinaci s jinými klávesami generuje v systému Windows méně obvyklé znaky. Například, v kombinaci


s písmene V, umožňuje vložení znaku pojmenovaného „zavináč“ @, tuto kombinaci si určitě zapamatujte, při psaní emailových adres se vám bude hodit. Jiná možnost, jak vložit tento znak, je použít klávesu Alt + 64 (číslice z numerického bloku kláves).

• Klávesa se symbolem listu papíru a šipkou – klávesa Aplikace – slouží k zobrazení místní kontextové nabídky u vybraného (označeného) objektu (obdoba použití pravého tlačítka myši).

Klávesy pro rychlé zadávání čísel

3. Numerický blok - na pravé straně klávesnice – tuto část klávesnice je možné zapnout nebo vypnout pomocí klávesy s označením Num Lock (Numeric Lock). Její zapnutí přepíná funkci kláves v této části klávesnice na číslice a desetinnou čárku. Toto nastavení je signalizováno svítící kontrolkou vpravo nahoře. Při vypnuté numerické klávesnici (kontrolka nesvítí) není možné zadávat číslice, ale klávesy mají význam podle znaků nebo textu pod číslicemi. Klávesy 2, 4, 6 a 8 slouží jako kurzorové klávesy a 1, 3, 7 a 9 jako Page Down, Page Up, Home a End.

OBR. 3: BLOKY NUMERICKÝCH, KURZOROVÝCH A EDITAČNÍCH KLÁVES

Navíc jsou zde ještě klávesy pro matematické operace: • / - podíl, • * - násobení, • - - odčítání, • + - sčítání a • klávesa Enter - má stejný význam jako stejnojmenná klávesa

v alfanumerickém bloku kláves.

4. Kurzorové a editační klávesy – klávesy mezi alfanumerickou a numerickou částí klávesnice. (Kurzor - znak, který na monitoru ukazuje místo, kde se zobrazí znak stisknutý na klávesnici – má vzhled blikající svislé čárky.) • Insert - Ins – slouží k přepisování již dříve napsaného textu na jiný

text – děje se tak vždy na pozici kurzoru. V jednotlivých programech jste o stisknutí této klávesy většinou informováni na spodní okraji okna programu (v tzv. stavovém řádku programu) černě zvýrazněnou zkratkou PŘES.

• Delete - Del - vymaže znak vpravo od kurzoru.


• Home - přesune kurzor na začátek řádku. • End - přesune kurzor na konec řádku. • Page Up - PgUp - přesune kurzor o obrazovku nahoru. • Page Down - PgDn - přesune kurzor o obrazovku dolů. • 4 MALÉ ŠIPKY – při psaní slouží k posunu textového kurzoru a

v dialogových oknech, pokud obsahují přepínače [viz kapitola 2.4], je možné pomocí těchto kláves přepínače vybírat. Tyto šipky se, pro posun textového kurzoru při psaní a označování textu, velice často kombinují s klávesou Ctrl nebo Shift nebo oběma současně [viz kapitola 4.1 MS Word]. Samotné šipky mají pro posun textového kurzoru následující význam: Up - šipka nahoru - pohyb kurzoru o jeden řádek výš. Down - šipka dolů - pohyb kurzoru o jeden řádek níž. Left - šipka vlevo - pohyb kurzoru o jeden znak vlevo. Pokud je

na konci řádku, pak přejde na začátek řádku následujícího. Right - šipka vpravo - pohyb kurzoru o jeden znak vpravo.

Pokud je kurzor na začátku řádku, pak přejde na konec řádku předcházejícího.

Je nutné dávat pozor na to, jakou máte nastavenu klávesnici – zda českou nebo anglickou. Přepínání mezi variantami klávesnice je možné současným stiskem kláves Alt a Shift na levé straně klávesnice nebo pomocí ikony na hlavním panelu Windows [viz kapitola 2.1 Pracovní plocha a tlačítko Start]. Na klávesách, které nesou čtyři znaky bývají ty znaky, které odpovídají české klávesnici většinou označeny na klávesách jinou barvou než znaky pro anglickou klávesnici, pokud tomu tak není, tak znakům české klávesnice odpovídají znaky v pravé polovině klávesy. Horní znaky je možné psát se stisknutou klávesou Shift.

Na klávesnici se mohou nacházet i další klávesy. Většinou se jedná o klávesy na tzv. „uspání“ a „probuzení“ či vypnutí počítače, nebo o multimediální klávesy. S těmi pak lze ovládat např. hlasitost zvuku, přehrávat hudební CD apod. Existují i klávesnice bezdrátové, ale jsou náročné na spotřebu energie a poměrně často v nich musíte měnit baterie.

Na tomto místě si ještě řekneme něco o kombinaci kláves Ctrl+Alt+Delete. Tuto kombinaci použijete tehdy, když s vámi váš počítač naprosto odmítá komunikovat. Klávesy je nutné stisknout postupně a podržet (asi tak, jako když hrajete na klavíru rozložený akord). Tato kombinace provede tzv. teplý start počítače, vlastně počítač restartuje. Používejte ji s rozmyslem, jen tehdy, kdy jste si opravdu jisti, že počítač tzv. zamrzl a bez restartu se nehne. Většinou při této operaci ztratíte část svých dat – například napsaného textu. V operačním systému Windows tato kombinace aktivuje okno SSpprráávvccee úúlloohh ssyyssttéémmuu WWiinnddoowwss ve kterém je možné ukončení úloh, přepnutí, vypnutí systému, vypnutí počítače. Ve školní síti také vyvolává dialogový panel pro přihlášení do sítě.

Pro pohodlnou práci při psaní je možné si pořídit klávesnici s podložkou pod zápěstí, která se připojuje ke spodnímu okraji klávesnice.


1.4 Myš Myš sice není nutnou součástí počítače, ale velmi ulehčuje práci a proto

se stala jeho standardní součástí. Na první pohled je myš pouze plastová krabička (s tlačítky a případně kolečkem a tvarovaná tak, aby pokud možno dobře seděla v ruce), ale ukrývá v sobě elektroniku, která umí snímat a vyhodnocovat pohyb myši po podložce. Pohyb je převeden na signál, který je počítač schopen zpracovat a pak provést pohyb, odpovídající pohybu myši, na obrazovce monitoru. S počítačem je nutné myš spojit pomocí kabelu s kulatým konektorem do odpovídající zásuvky (zásuvka je většinou označena symbolem myši) na zadní straně skříně počítače. Některé myši mají USB připojení. Občas je potřeba zkontrolovat, že kabel je do zásuvky na počítači pevně připojen. Současné myši pracují většinou na optickém principu. (Dnes již existují i bezdrátové myši, které není potřeba k počítači připojovat kabelem, ale zase jsou náročné na energii a je potřeba poměrně často v nich měnit baterie.)

Současné myši mají dvě tlačítka, která se standardně označují jako levé a pravé a mezi nimi je malé kolečko. Pomocí tlačítek zadáváte počítači příkazy k provedení akce, kterou jste zvolili nastavením ukazatele myši na nějaký objekt nebo ovládací prvek programu a pomocí kolečka můžete listovat (rolovat) po stránkách dokumentu nebo stránkách, které prohlížíte v Internetu. Nejčastěji se používá tlačítko levé. Pravé tlačítko, pokud nechcete, nemusíte používat vůbec.

Ovládání myši není složité, chce to jen trochu trénovat. Myš mějte vždy položenu vedle klávesnice (není to dálkové ovládání televize). Položte na myš dlaň ruky, zápěstí mějte opřené o desku stolu nebo si pořiďte speciální podložku pod myš, která má na své ploše vyvýšené místo pro podložení zápěstí, palec bude na levém boku myši, ukazováček na levém tlačítku a prostředníček na pravém tlačítku, prsteníček a malíček zlehka přidržují myš na pravém boku (malíček leží na desce stolu). Nejprve si vyzkoušejte jemným krouživým pohybem pohybovat ukazatelem (šipkou) myši po ploše obrazovky a pak vyzkoušejte pohyby do stran. Všimněte si, jak se ukazatel (šipka) myši po obrazovce pohybuje. Pohyb musí být plynulý, myší necukejte. Tak, jak budete rukou hýbat myší, bude se na obrazovku tento pohyb přenášet a ukazovátko (šipka) myši se bude po obrazovce pohybovat. Pokud budete potřebovat použít rolovací kolečko, pak ho ovládáte ukazováčkem, myší opět nepohybujete.

Jaké jsou základní pracovní úkony s myší a jak v různých situacích může vypadat její ukazatel se dozvíte v kapitole [2.2 Práce s myší - Tab. 1].

Na závěr této podkapitoly jedna malá zajímavost. Na následujících obrázcích si můžete porovnat, jak vypadlo historicky první polohovací zařízení - myš [OBR. 4], které spatřilo světlo světa v roce 1963, tehdy zněl oficiální název „X-Y ukazatel“ (X-Y position indicator). Tato první myš byla dřevěná a na dalším obrázku vidíte vzhled v současnosti nejpoužívanější, optické myši [OBR. 5], která se na trhu objevila v roce 1999 – tehdy ještě bez rolovacího kolečka. Kolečko, které je na současných myškách, jim přibylo až v roce 2003.

1 Použité obrázky a informace o historickém vývoji myši byly nalezeny na http://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv109/2003p/xrakowsk.htm#kolecko

Jak správně držet myš

Pro zajímavost trocha historie1


První myš, kompatibilní s osobními počítači typu PC, byla mechanická a objevila se v roce 1983. Bezdrátové myši jsou na trhu od roku 2002.

OBR. 4: HISTORICKY PRVNÍ MYŠ OBR. 5: SOUČASNÁ OPTICKÁ MYŠ

1.5 Jak si uspořádat pracovní místo s počítačem? Prostředí k umístění počítače nesmí být vlhké a prašné. Počítač je

elektrické zařízení, vztahují se proto na něj příslušné bezpečnostní předpisy. Při požáru se nesmí hasit vodou. Po převozu počítače na delší vzdálenost je třeba s jeho zapnutím počkat alespoň hodinu, aby došlo k vyschnutí vysrážené vlhkosti v jeho skříni.

Speciální stoly pro práci s počítačem

V dnešní době je na trhu k dostání celá řada pracovních stolů a židlí určených speciálně pro práci s počítačem, ale přesto je potřeba výběru takového stolu a uspořádání pracovního místa s počítačem věnovat pečlivou pozornost. U počítače budete většinou setrvávat delší dobu, ne jen několik minut a pracovní místo je tedy potřeba si uspořádat tak, aby jste krční páteř a zádové svaly namáhali co nejméně. Proto výběru kvalitního a správně vysokého stolu a především nastavitelné židle věnujte opravdu dostatečnou péči. Pracovní počítačové stoly jsou většinou vybaveny zvláštní poličkou na skříň vlastního počítače, pod pracovní deskou je výsuvná polička na klávesnici a myš, na pracovní desce také bývá umístěna polička na postavení monitoru přímo do zorného pole uživatele a další polička pro umístění tiskárny. Sama pracovní deska stolu by měla být dostatečně veliká, aby se vám na ni vešly vaše písemnosti a stolní lampa pro dobré osvětlení pracovní plochy. Prostor pro písemnosti by měl být umístěny tak, aby ležely mezi vámi a monitorem a pracovní plocha má být osvětlena lokálním světlem z boku nebo shora, aby bylo na klávesnici i písemnosti dobře vidět.

Zásady pro umístění monitoru

Monitor postavte rovnoběžně s hranou stolu do vzdálenosti od očí nejméně 40 cm. Horní okraj monitoru by měl být umístěn ve výši očí nebo případně o něco níže. Tedy nikdy tak, abyste se dívali na obrazovku směrem nahoru, pak si zbytečně namáháte krční páteř. Monitor můžete případně i natočit, ale maximálně v plošném úhlu 20 stupňů. Obraz musí být jasný a zřetelný, bez ostrých kontrastů, jinak si budete příliš namáhat zrak a může dojít i na bolesti hlavy. Na obrazovku by nemělo dopadat přímé světlo, neměly by se na ní odrážet ani odlesky oken nebo světelných zdrojů. Ani v uživatelově zorném poli za monitorem by neměly být velké jasné plochy (obloha nebo osvětlená bílá stěna, oslňující svítidlo), jejichž světlo vám dopadá přímo do očí.


Pokud nemáte speciální pracovní stůl, určený právě pro práci s počítačem, pak je možné umístit vlastní skříň počítače na podlahu pod stůl nebo vedle něj. Vždy však dbejte na umístění počítače tak, aby nebylo možné do něj, při práci, náhodně kopnout. Otřesy PC škodí. Také pod monitor je možné umístit nějakou podložku nebo poličku, případně připevnit poličku pod monitor na zeď, ale vždy tak, aby jeho umístění odpovídalo správným ergonometrickým zásadám práce s počítačem a nemuseli jste k němu nijak natáčet ani zaklánět hlavu nebo dokonce natáčet ramena a celý trup. Pokud je váš pracovní stůl opravdu malý, můžete mít písemnosti potřebné k práci umístěny i na stojánku těsně vedle monitoru. Tiskárna může být umístěna na jiném stole nebo jakékoliv poličce či skříňce mimo pracovní stůl, záleží pouze na délce kabelů spojujících tiskárnu s počítačem a na tom, jak daleko od stolu jste ochotni mít tiskárnu umístěnu.

Výška pracovní desky a výška sedáku židle

Výška pracovní desky stolu a výška sedáku židle by měly být takové, aby vaše paže, při práci s klávesnicí a myší, svíraly při vzpřímeném sedu v lokti úhel minimálně 90 stupňů. Myš a klávesnice mají být položeny vedle sebe ve stejné výšce. Pracovní židle má mít pevnou konstrukci s nastavitelnou výškou sedadla a zádové opěrky. Dolní končetiny mají spočívat celými chodidly na podlaze, pokud musíte mít z nějakého důvodu sedák židle posunutý na vyšší sed, pak si nezapomeňte pořídit opěrku pro nohy. Při práci na počítači neseďte strnule v jedné poloze, občas se alespoň v sedě protáhněte nebo lépe, přerušte na chvilku práci, vstaňte a trochu se projděte. Prospějete tak nejen očím, které si odpočinou od monitoru, ale i zádovým a krčním svalům.

Údržba a ochrana počítače

Monitor potřebuje občas vyčistit, vhodné jsou speciální přípravky a jemný hadřík nebo vlhký ubrousek. Také klávesnici je vhodné čas od času vyčistit. Prachu se zbavíte vysavačem nebo je také možné použít stlačený vzduch ve spreji, kterým prach a špínu vyfoukáte ven. Před vyfoukáním otočte klávesnici vzhůru nohama, aby částečky prachu vypadly ven. Pokud jsou klávesy špinavé, pak klávesnici odpojte od počítače a klávesy otřete vlhkou houbičkou nebo vatovým tampónem navlhčeným lihem. Klávesnici nechte dobře vyschnout a teprve potom ji opět připojte. Nové (optické) myši stačí občas zespodu otřít.

Je třeba dávat pozor i na kolísání napětí elektřiny. Ochrana počítače před přepětím je nutná. V místech s kolísajícím síťovým napájením je třeba použít regulátory napětí. Při bouřce může dojít k poškození počítače a hlavně modemu připojeného k telefonní lince. Tzv. přepěťové ochrany umí nebezpečná napětí odfiltrovat. Nouzovým řešením je za bouřky počítač odpojit od napájení i od telefonní linky.

U počítače nic nejezte a nepijte

Na závěr ještě jedno důležité upozornění. Nikdy u počítače nejezte a nepijte. Drobečky, které vám napadají do klávesnice vám ji spolehlivě poškodí (některé klávesy pak nemusí fungovat) nebo dokonce káva či jiná tekutina (zejména slazená) vylitá na klávesnici ji dokáže zcela zničit. Ani popel z cigaret nebo krém na rukou klávesnici neprospívá.


2. Práce v prostředí operačního systému Windows Z předcházející kapitoly již víte, že se počítač zapíná tlačítkem na

přední straně jeho skříně. Co se však děje po zapnutí počítače? Kdy vlastně můžete začít s počítačem komunikovat? Počítač nejdříve kontroluje své nejdůležitější součásti – procesor a paměť, ověří si a spustí pevný disk(y) a zbytek hardware (budou blikat kontrolky) a spustí ventilátory (to je ten hluk z počítače), najde na pevném disku operační systém a zavede ho do paměti (to někdy trvá i relativně dlouho) a pak konečně zobrazí pracovní plochu operačního systému s objekty na ní umístěnými.

Než se objeví pracovní plocha nemá smysl se pokoušet zadat počítači nějaké příkazy, zavádění operačního systému neurychlíte ani klepáním myši ani klávesami.

V učebně U3V jste nejdříve, ještě než se objeví pracovní plocha operačního systému s objekty, vyzváni k přihlášení do školní sítě. K tomu potřebujete znát své tzv. uživatelské jméno a specifické heslo. Jak se přihlásit je popsáno v samostatném učebním textu pro Univerzitu třetího věku - Programy pro správu souborů. Zde si jenom ukážeme vzhled oken, která vás vyzývají k potřebným činnostem pro přihlášení do školní sítě.

OBR. 6: VÝZVA K VYVOLÁNÍ MENU PRO PŘIHLÁŠENÍ DO ŠKOLNÍ

POČÍTAČOVÉ SÍTĚ

OBR. 7: PŘIHLAŠOVACÍ MENU DO ŠKOLNÍ POČÍTAČOVÉ SÍTĚ

Díky svému uživatelsky příjemnému grafickému rozhraní, snadnému

ovládání pomocí myši (existují sice klávesové zkratky, ale práce je o něco obtížnější) a množství software (aplikací - programů), který je pod operačním systém Windows k dispozici, je tento systém v současné době pro osobní počítače nejoblíbenějším a nejužívanějším.

Operační systém Windows je založen na systému ikon (obrázků, fungujících jako tlačítka) a oken (proto se jmenuje Windows – česky okna) a umožňuje tak uživateli komunikovat s počítačem pomocí těchto grafických symbolů v příjemném grafickém prostředí spouštět několik aplikací (programů) najednou, mezi spuštěnými aplikacemi snadno přecházet a předávat data, aniž by se některá aplikace musela ukončit a uživatelsky komfortně, snadno a shodně komunikovat se všemi aplikacemi přizpůsobenými filosofii Windows.

22 Práce v prostředí operačního systému Windows

2.1 Pracovní plocha a tlačítko Start S operačním systémem Windows se začnete seznamovat od jeho

pracovní plochy. To je název pro obrazovku, která se objeví po spuštění počítače (přihlášení k síti) a je pro další práci výchozím bodem. Na obrázku [Obr. 8] vidíte vzhled pracovní plochy na monitoru v učebně U3V (stav v únoru roku 2008). Na ploše jsou grafickými symboly znázorněny nejčastěji používané aplikace a budou se na ní také objevovat okna spuštěných programů.

Vzhled pracovní plochy na učebně U3V

OBR. 8: PRACOVNÍ PLOCHA WINDOWS

Spodní okraj obrazovky a jeho význam

V pruhu na spodním okraji obrazovky naleznete v levém rohu Hlavní panel s tlačítkem Start, vedle něj je panel rychlého přístupu s ikonami pro otevírání některých programů (zde se programy otevírají pouze jedním klepnutím levým tlačítkem myši), v pravém rohu v tzv. oznamovací oblasti se nacházejí další ikony stále spuštěných programů - např. čas, přepínač mezi českou a anglickou klávesnicí a symbol reproduktoru k ovládání hlasitosti. Ve střední části pruhu se při práci s počítačem objevují poměrně velká tlačítka spuštěných programů, jejichž prostřednictvím je možné přepínat mezi jednotlivými spuštěnými programy [Obr. 9]. Na obrázku vidíte, že byly zároveň spuštěny tyto aplikace: Word, program pro správu souborů Total Commander a Kalkulačka (tu naleznete ve skupině programů Příslušenství – viz kapitola 3. Programy dodávané s operačním systémem Windows). Hlavní panel nelze odstranit. (To, že ikony vedle tlačítka Start i ukazatelé v levém rohu jsou jiné než na Obr. 8 je dáno tím, že první obrázek ukazuje vzhled pracovní plochy v učebně U3V a druhý obrázek byl pořízen z obrazovky se spuštěnými programy na počítači autorky tohoto textu.)


OBR. 9: HLAVNÍ PANEL

Přepínání mezi spuštěnými programy provádíte klepnutím levým

tlačítkem myši na tlačítko s názvem programu, který chcete spustit nebo je možné pro přepínání použít kombinaci kláves Alt + Tab. Po stisku této kombinace se objeví šedivý obdélníček s grafickými symboly všech spuštěných programů [Obr. 10]. Ten program, který si potřebujete otevřít označíte tak, že levým palcem držíte klávesu Alt a klávesu Tab opakovaně tisknete levým ukazováčkem tak dlouho, dokud se okolo programu, který chcete spustit neobjeví modrý rámeček, pak obě klávesy pustíte a na obrazovce se objeví otevřené okno zvoleného programu.

OBR. 10: PŘEPÍNÁNÍ MEZI SPUŠTĚNÝMI PROGRAMY POMOCÍ KOMBINACE KLÁVES ALT + TAB

Nejdůležitější ikonou na panelu rychlého přístupu je ikona Zobrazit

plochu, která bývá většinou hned vedle tlačítka Start. Jejím stisknutím se kdykoliv rychle dostanete k ikonám programů na ploše obrazovky. Místo této ikony je možné použít kombinaci klávesy se symbolem okna Windows a klávesy s písmenem M. V oznamovací oblasti je důležitá ikona pro přepínání české a anglické klávesnice. Po klepnutí na tuto ikonu se objeví panel pro výběr jazyků, kde klepnutím na zkratku EN aktivujete anglické rozložení znaků na klávesnici.

OBR. 11: IKONA ZOBRAZIT PLOCHU

OBR. 12: IKONA PRO PŘEPÍNÁNÍ ČESKÉ A ANGLICKÉ KLÁVESNICE

Aktivace programů, jejichž grafické symboly (ikony) máte na ploše se provádí poklepáním („dvojklik“) levým tlačítkem myši na jejich ikonu. Ikony mají takový vzhled, aby byla orientace mezi programy jednoduchá. Skládají se ze dvou částí – z obrázku a popisu pod obrázkem. Obrázek označuje druh činnosti, kterou aplikace vykonává, popis určuje název aplikace. Po ukázání ukazatelem myši na ikonu (bez klepnutí) se ještě objeví žlutý obdélníček obsahující stručnou informaci o tom, co daná aplikace umožňuje dělat – k čemu slouží [Obr. 13] nebo kde je ve struktuře disků a složek daná aplikace umístěna.

Ikony programů a jejich aktivace


OBR. 13: PŘÍKLAD IKONY PROGRAMU WORD S „BUBLINOVOU NÁPOVĚDOU“

Pracovní plocha může mít různý vzhled, můžete si ji upravovat podle

svých potřeb. Můžete měnit barevný vzhled pozadí plochy nebo si na plochu přidat jako pozadí nějaký obrázek. Ikony je možné přidávat nebo odebírat, upravovat jejich uspořádání na ploše (například jednoduchým tažením myší). Ikony na plochu přidávejte po důkladném uvážení, jinak se stane plocha brzy nepřehledná, stejně jako když si přeplníte pracovní stůl příliš mnoha věcmi.

Okna spuštěných programů je možné libovolně umísťovat vedle sebe nebo přes sebe překrývat [Obr. 14], zvětšovat nebo zmenšovat pomocí zvláštních tlačítek na titulkových pruzích oken programů nebo pomocí myši (i pouze v jednom směru), objekty v oknech lze mezi okny přesouvat (stejně jako předměty na stole), ovládací prvky v podobě tlačítek (ikon) lze v oknech stisknout (stejně jako tlačítka v reálném světě).

Pracovní plochu operačního systému Windows si skutečně můžete představit jako pracovní desku stolu a ikony a následně i okna spuštěných programů této pracovní plochy jako pomůcky pro práci, rozložené na pracovní desce stolu. Jak si pracovní plochu upravit podle svého vkusu a přání se dozvíte dále v textu této kapitoly.

OBR. 14: PŘÍKLAD VZHLEDU PRACOVNÍ PLOCHY S NĚKOLIKA SPUŠTĚNÝMI PROGRAMY V PŘEKRÝVAJÍCÍCH SE OKNECH


Nezbytně nutné ikony na ploše jsou vlastně jen dvě: • Tento počítač, která umožňuje prohlížet obsah disků a • Koš k odkládání nepotřebných položek před jejich definitivním

odstraněním. Ostatní ikony se označují termínem zástupce (to jsou ty, které mají ve

svém levém rohu malý čtvereček se šipkou směřující šikmo vpravo nahoru) a záleží jenom na vás, zástupce jakých programů si na plochu umístíte. Jak si vytvořit zástupce programu a umístit ho na plochu se dozvíte o několik odstavců níže. (Způsob práce s aplikacemi spuštěnými pomocí ikon Tento počítač a Koš je popsán v samotném učebním textu pro Univerzitu třetího věku nazvaném Programy pro správu souborů.)

Na vašich domácích počítačích nebudete s největší pravděpodobností potřebovat ikonu Místa v síti, tato ikona je důležitá pro práci v lokální počítačové síti. Z ikon, které ve škole vidíte na ploše je ještě velmi důležitá ikona nazvaná Projekty. Její význam a použití jsou opět vysvětleny v učebním textu Programy pro správu souborů.

Nyní se vrátíme k Hlavnímu panelu a tlačítku Start,. které slouží nejen ke spouštění aplikací nebo k ukončení práce s počítačem, ale také obsahuje nabídky pro většinu činností operačního systému. Po jeho stisknutí se objeví roletka s nabídkami [Obr. 15], které jsou v části Vypnout až Programy neměnné, část nad čarou (nad nabídkou Programy) může na vašich počítačích doma být jiná. Na obrázku vidíte klasickou roletku nabídky Start tak, jak se bude objevovat na počítačích v učebně Univerzity třetího věku. Roletku je možné také vyvolat stisknutím klávesy se symbolem okna aplikace Windows. Na vašich domácích počítačích může celá nabídka (ne jen její část nad čarou) po stisku tlačítka Start vypadat jinak. Neznamená to však, že by poskytovala jiné nabídky, ale pouze její grafické řešení je jiné a umožňuje rychlejší přístup k jiným programům – zejména k internetu. To, jak tato nabídka bude vypadat je možné si individuálně nastavit přes volbu NASTAVENÍ – HLAVNÍ PANEL A NABÍDKA START v dialogovém okně VVllaassttnnoossttii HHllaavvnnííhhoo ppaanneelluu aa nnaabbííddkkyy SSttaarrtt – karta Nabídka Start [Obr. 16].

Vysvětlíme si význam některých standardních nabídek z roletky podle obrázku [Obr. 15] - od nabídky PROGRAMY směrem dolu. Při procházení v nabídkách roletky se po přesunutí ukazatele myši (bez klepnutí tlačítkem) na zvolenou nabídku většinou rozvine další roletka s nabídkami. (Probrána nebude nabídka SPUSTIT, kterou s největší pravděpodobností vůbec nebudete potřebovat používat - zobrazí příkazový řádek a nabídka HLEDAT – s jejím významem a použitím se můžete seznámit v jiném učebním textu pro Univerzitu třetího věku – Programy pro správu souborů.)

Ikony, které na ploše být musí

Tlačítko Start a jeho nabídky


OBR. 15: NABÍDKA TLAČÍTKA START NA HLAVNÍM PANELU

OBR. 16: DIALOGOVÉ OKNO VLASTNOSTI HLAVNÍHO PANELU A NABÍDKY START

Nabídka Programy

PROGRAMY - najedete-li ukazatelem myši na tento řádek, rozvine se roletka s nabídkami všech programů, které máte v počítači nainstalované a můžete je odtud spouštět klepnutím levým tlačítkem myši na jejich název kdykoliv, i když máte plochu plnou otevřených oken. Některé programy jsou sdružené do skupin. Za názvem skupiny vidíte malou černou šipku. Skupiny se pak rozvinou do další roletky a z jejich nabídky teprve vyberete potřebný program.

Jednou z takových zajímavých skupin programů je položka Příslušenství, která obsahuje spoustu užitečných aplikací – například Kalkulačku [Obr. 14]. O některých programech z této skupiny se dozvíte více v kapitole 3. Programy dodávané s operačním systémem Windows.

Do další skupiny jsou, pod názvem Microsoft Office, sdruženy kancelářské programy Word, Excel, Access a PowerPoint. Základy práce s programem Word a Excel budou popsány v kapitole 4. Programy skupiny Microsoft Office.

Ve skupině Hry zase najdete trochu zábavy v podobě jednoduchých karetních her – prostřednictvím těchto her si můžete docela dobře procvičit práci s myší. Pravidla pro hraní těchto her se dozvíte po otevření jejich okna pod heslem NÁPOVĚDA.

U nabízených programů, které budete často používat, si zde také můžete vytvořit jejich zástupce a umístit je na pracovní plochu. Zástupce vytvoříte velmi jednoduše. V nabídce programy si najdete ten program, pro který si chcete zástupce vytvořit a klepnete na jeho název pravým tlačítkem myši – objeví se místní kontextová nabídka ve které vyberete klepnutím levým tlačítkem myši možnost Vytvořit zástupce [Obr. 17]. V tomto příkladu je vytvářen zástupce pro hru Solitaire. Na dalším obrázku [Obr. 18] vidíte, že v roletce s nabídkami her se objevila další položka Solitaire[2] – to je právě onen zástupce. Nyní už jen na tohoto zástupce nastavíte ukazatel myši,

Programy – vytvoření zástupce


stisknete a budete držet levé tlačítko a tažením položku přesunete na pracovní plochu. Nebo to jde jednoduše tak, že klepnete na vybraný program, pro který si chcete na ploše vytvořit zástupce, pravým tlačítkem a z místní kontextové nabídky vyberete volbu ODESLAT a pak nabídku PLOCHA (VYTVOŘIT ZÁSTUPCE) – zástupce se rovnou umístí někam na plochu. A jak z plochy odstranit zástupce, který tam překáží? Jednoduše na něj klepněte pravým tlačítkem myši a z roletky místní nabídky vyberte volbu ODSTRANIT, zástupce bude přemístěn do Koše.

OBR. 17: POSTUP VYTVOŘENÍ ZÁSTUPCE

OBR. 18: PŘÍKLAD ZÁSTUPCE

Nabídka Dokumenty

Nabídka DOKUMENTY – ukázáním na tento řádek se rozvine roletka se seznamem naposledy otevřených dokumentů [Obr. 19]. Klepnutím levým tlačítkem myši na název dokumentu v roletce ho můžete otevřít. Nemusíte tedy hledat soubor se kterým jste nedávno pracovali (a potřebujete na něm dál pracovat) v programu pro správu souborů nebo ho otevírat až v příslušné aplikaci. V seznamu dokumentů se však objevují i názvy dokumentů, které jste například otevírali z diskety nebo jiného přenosného záznamového média a na pevném disku v počítači je nemáte uloženy. Takové dokumenty samozřejmě nebudete moci, bez opětovného vložení patřičného přenosného záznamového média, otevřít, protože jejich obsah nemá paměť počítače odkud načíst.

OBR. 19: ROZVINUTÁ ROLETKA Z POLOŽKY DOKUMENTY

OBR. 20: ROLETKA NABÍDKY NASTAVENÍ


Nabídka NASTAVENÍ poskytuje další podnabídky servisního charakteru [Obr. 20], kterými by se však začínající uživatel měl začít zabývat až tehdy, kdy již zvládá základy práce v operačním systému Windows. I přesto si některé možnosti její podnabídky OVLÁDACÍ PANELY vysvětlíme na tomto místě. Po klepnutí na tuto položku se objeví okno nazvané OOvvllááddaaccíí ppaanneellyy, ve kterém vidíte ikony pro nastavení parametrů systému Windows [Obr. 21] – na obrázku je pouze část obsahu okna.

OBR. 21: OKNO OVLÁDACÍ PANELY

Na tomto místě se podíváme na to, jak je možné si s pomocí nabídky

ikony Zobrazení upravit pracovní plochu a v kapitole o práci s myší [viz kapitola 2.2] budou popsány možnosti, jak si nastavit některé její vlastnosti pomocí nabídky ikony Myš.

Okno ZZoobbrraazzeenníí –– vvllaassttnnoossttii, které se objeví po aktivaci ikony Zobrazení je tvořeno několika kartami [Obr. 22 až Obr. 26]. Na spodním okraji karet vidíte tři tlačítka. Pro změnu nastavení je nutné nejdříve stisknout tlačítko Použít a pak teprve tlačítko OK. Pokud si změnu rozmyslíte ještě před stiskem tlačítka Použít, pak kartu uzavřete tlačítkem Storno nebo klávesou Esc.

První kartou Motivy se budeme zabývat až jako poslední. Na druhé kartě Plocha [Obr. 22] je možné změnit nastavení základní

modré barvy plochy na jiné barvy tlačítkem Barva nebo si vybrat některý ze vzorů či obrázků nabízených v poli pod heslem Pozadí. Pole Pozice nabízí po klepnutí levým tlačítkem myši na šipku tři možnosti pro upřesnění vzhledu pozadí plochy. Tlačítko Procházet umožňuje najít ve vašich souborech vlastní obrázek a použít ho na pozadí plochy.

Nabídka Nastavení a její podnabídka Ovládací panely

Karty okna Zobrazení - vlastnosti


OBR. 22: KARTA PLOCHA OBR. 23: KARTA SPOŘIČ OBRAZOVKY

Třetí karta Spořič obrazovky [Obr. 23] umožňuje nastavení pohybujícího se obrázku nebo vzorku, který se objeví na obrazovce tehdy, když po určitou dobu nepoužijete myš nebo klávesnici. Vzhled spořiče volíte v políčku pod heslem Spořič obrazovky. Klepnutím levým tlačítkem myši na šipku na konci tohoto políčka se rozvine roletová nabídka a z ní vybíráte vzhled spořiče klepnutím levým tlačítkem myši na jeho název. Tlačítko Nastavení umožňuje upřesnění vzhledu vybraného spořiče. Dobu, za kterou se má při nečinnosti spořič objevit na obrazovce si nastavujete v minutách v políčku Počkat. Klepnutím levým tlačítkem myši na šipku směřující nahoru zvyšujete počet minut, klepnutím na šipku směřující dolů se počet minut snižuje. Do políčka je možné počet minut i zapsat z klávesnice. Předtím, než je možné použít k zápisu klávesnice je však nutné do políčka umístit (klepnutím levým tlačítkem myši) textový kurzor (svislou blikající čárku). Tlačítko Náhled ukáže, jak bude vypadat vybraný spořič na celé ploše obrazovky – zpět na kartu se vrátíte pohybem myši nebo stiskem jakékoliv klávesy (nejlépe Esc nebo mezerník). Tímto způsobem také, když opět chcete začít pracovat, aktivní spořič obrazovky ukončujete.


OBR. 24: KARTA VZHLED

OBR. 25: KARTA NASTAVENÍ

Čtvrtá karta Vzhled [Obr. 24] umožňuje změnit barevný vzhled oken a

v některých případech i velikost písma. Tlačítka Efekty a Upřesnit poskytují možnosti pro upřesnění nastavení vzhledu.

Pátá karta Nastavení [Obr. 25] umožňuje nastavit rozlišení obrazovky. Musíte však dát pozor na to, jakého rozlišení je schopna grafická karta ve vašem počítači. Pokud nastavíte pro monitor vyšší rozlišení, než jaké poskytuje grafická karta, pak uvidíte jenom nesmyslnou změť čar.

Nyní se dostáváme konečně k první kartě Motivy [Obr. 26]. Pokud se vám časem znelíbí vaše individuální nastavení a chcete se vrátit zpět k původnímu vzhledu pracovní plochy Windows, pak na této kartě, v políčku pod heslem Motiv, klepněte na šipku rozbalovacího seznamu a vyberte klepnutím levým tlačítkem myši volbu Klasické nastavení. Vaše obrazovka tak bude vypadat jak před tím, než jste si ji začali upravovat. Klasické nastavení je laděno do tónů modré barvy.

OBR. 26: KARTA MOTIVY

Na dalším obrázku [Obr. 27] vidíte, jak vypadá okno CCeennttrruumm pprroo

nnááppoovvěědduu aa ooddbboorrnnoouu ppoommoocc, které se objeví po aktivaci volby NÁPOVĚDA A ODBORNÁ POMOC. Tato nápověda poskytuje informace a pomoc pro nastavení v rámci operačního systému. Programy, které budete pro svou práci používat mají své vlastní nápovědy [viz kapitola 3. Programy dodávané s operačním systémem Windows]. V okně vybíráte témata nápovědy klepnutím levým tlačítkem myši (ukazatel má tvar ručičky se zvednutým prstem) nebo můžete zapsat co hledáte do políčka Hledat. Pokud požadujete nápovědu z části Žádost o pomoc, musíte být připojeni k Internetu.

Nabídka Nápověda a odborná pomoc


OBR. 27: ZÁKLADNÍ VZHLED OKNA CENTRUM PRO NÁPOVĚDU A ODBORNOU POMOC

OBR. 28: VZHLED OKNA CENTRUM PRO NÁPOVĚDU A ODBORNOU POMOC PŘI VYHLEDÁVÁNÍ POMOCÍ REJSTŘÍKU


Na obrázku [Obr. 28] vidíte vzhled okna CCeennttrruumm pprroo nnááppoovvěědduu aa ooddbboorrnnoouu ppoommoocc pokud chcete vyhledávat podle klíčových slov rejstříku. Nejdříve musíte klepnout na panelu nástrojů na ikonu Rejstřík a klíčová slova pak lze zapsat v levé části okna do políčka Zadejte hledané klíčové slovo. Tlačítko na panelu nástrojů se šipkou Zpět umožňuje návrat k položkám nápovědy, které jste prohlíželi dříve, opačná šipka Vpřed umožňuje vracet se dopředu.

Poslední nabídka v roletce po aktivaci tlačítka Start - VYPNOUT otevře okno UUkkoonnččiitt ssyyssttéémm WWiinnddoowwss.. Ve formulářovém políčku vidíte napsáno slovo Vypnout (šipka na konci tohoto řádku poskytne roletku s dalšími možnostmi, které jsou popsány v učebním textu Programy pro správu souborů). Nyní už stačí jen klepnout na tlačítko OK, systém i počítač se sami vypnou. Vypnutí, stejně jako celý proces startování počítače, opět chvilku trvá. K vypínání počítače skutečně nikdy nepoužívejte tlačítko na jeho skříni, ale pouze tento příkaz VYPNOUT nebo kombinaci kláves Alt + F4 nebo klávesu se symbolem okna. Po jejich stisku se také objeví okno UUkkoonnččiitt ssyyssttéémm WWiinnddoowwss..

OBR. 29: OKNO UKONČIT SYSTÉM WINDOWS

Dříve než můžete zadat příkaz k vypnutí systému Windows, musíte mít

zavřeny všechny programy, které jste během práce na počítači používali.

2.2 Práce s myší Nyní už je na čase se naučit, jak se pracuje s myší a jak může v různých

situacích (při zadávání různých příkazů) vypadat kurzor (ukazatel), který prostřednictvím myši můžete po ploše monitoru přesunovat. Pokud používáte operační systém Windows, je myš pro jeho ovládání a manipulaci s položkami na obrazovce téměř nutností, i když všechny operace je možné provádět i pomocí klávesnice. V prostředí Windows se vzhled kurzoru (ukazatele) mění podle toho, co právě děláte.

Kurzor je vlastně vaše prodloužená ruka, tak jako v reálném světe ukazujete na věci, dotýkáte se jich nebo je berete do ruky, stejně tak vlastně funguje ukazatel myši a její tlačítka.

Po ukázání (tlačítka nemačkat) na nějaký objekt (nejčastěji ikonu) se v současných programech u objektu na obrazovce většinou objevuje žlutý obdélníček s textem, který krátce vysvětluje, k čemu objekt slouží (někdy chvilku trvá, než se nápověda objeví, někdy se neobjeví vůbec nic). Již víte, že tomuto obdélníčku se říká bublinová nápověda.

Nabídka Vypnout

Základní pracovní úkony s myší Co umožňuje levé tlačítko myši


Když na něco na obrazovce (tlačítko, ikonu) ukážete ukazatelem myši a pak krátce stisknete a uvolníte levé tlačítko myši (mezi ukázáním a stiskem tlačítka nesmíte myší cuknout), je to jako byste se toho, na co je na obrazovce nastaven ukazatel myši, skutečně dotkli prstem. Tomuto úkonu se říká klepnutí a slouží k potvrzení nějaké akce (stejně jako klávesa Enter), nastavení funkce a podobně. Místo pojmů klepnout tlačítkem myši nebo stisknout tlačítko se můžete setkat také s termínem „kliknout“.

Vedle jednoduchého klepnutí se budete muset také naučit tzv. poklepání (zaklepání) čili „dvojklik“, kdy musíte levé tlačítko myši, po nastavení ukazatele na objekt, zmáčknout dvakrát rychle za sebou (bez zřetelné pauzy a bez pohybu myší), asi nějak tak, jako když klepete na dveře. Poklepáním se například spouští programy.

Poslední úkon, který se s myší budete muset naučit je tzv. přetažení. Pomocí levého tlačítka myši je možné (a často i nutné) objekty po ploše přesunovat (přetahovat). Pro přesunutí musíte na objekt nejdříve nastavit ukazatel myši a pak stisknete a držíte levé tlačítko a objekt táhnete na jiné místo. Až je objekt tam, kde si ho přejete mít, pak tlačítko pustíte. Přesouvání budete určitě často používat (například přesunování označeného napsaného textu na jiné místo v dokumentu nebo přesouvání různých tzv. oken tažením za jejich titulkové pruhy).

Klepnutím pravým tlačítkem na objekt je možné vyvolat tzv. místní (kontextovou) nabídku, která nabízí volby vztahující se k objektu na nějž jste pravým tlačítkem klepli. Nabídka se může odlišovat dle místa klepnutí a druhu aplikace nebo objektu, ke kterému se vztahuje. Volbu z roletky místní kontextové nabídky pak již vybíráte klepnutím levým tlačítkem myši. Činnosti, které je možné s objektem provádět jsou dostupné i na jiných místech, než v místní kontextové nabídce, ale musíte vědět, co je možné s objektem udělat a kde konkrétní příkaz v příslušném programu najdete. Pokud jste pravým tlačítkem klepli na objekt omylem a potřebujete místní kontextovou nabídku zrušit, pak jednoduše klepněte levým tlačítkem někde mimo rozvinutou nabídku nebo stiskněte klávesu Escape.

Tvary ukazatele myši se při práci ve Windows mění podle toho, co se právě v počítači děje. Podle typu ukazatele můžete získat dodatečné informace o činnosti, kterou lze provést nebo o činnosti prováděné operačním systémem [Tab. 1]. Vždy se proto při práci na počítači soustřeďte, přemýšlejte co vlastně děláte a dávejte dobrý pozor, kde právě máte ukazatel a jak vypadá. Počítač skutečně vykonává pouze vaše příkazy, které mu pomocí ukazatele nebo klávesnice zadáte a sám nepřemýšlí. Nemá tedy smysl mu vyčítat, že udělal něco, co jste vlastně nechtěli.

Jak bylo avizováno v předcházející podkapitole, vlastnosti myši je možné nastavit z nabídky tlačítka Start – NASTAVENÍ – OVLÁDACÍ PANELY, kde pak poklepete levým tlačítkem na položku Myš. Objeví se dialogové okno MMyyšš – vvllaassttnnoossttii s několika kartami. Na obrázcích [Obr. 30 až Obr. 33] vidíte vzhled prvních čtyř karet (poslední kartou se zabývat nebudeme).

• Na první kartě – Tlačítka [Obr. 30] je možné prohodit funkce levého a pravého tlačítka (vhodné pro leváky, ale na školních

Co umožňuje pravé tlačítko myši

Význam různých tvarů ukazatele myši

Nastavení vlastností myši


počítačích toto nastavení neměňte) a nastavit jak rychle musí být provedeno poklepání.

• Na druhé kartě - Ukazatele [Obr. 32] můžete změnit vzhled grafického symbolu ukazatele myši.

• Na třetí kartě Možnosti ukazatele [Obr. 32] je možné upravit rychlost a viditelnost stopy pohybu ukazatele.

• Na čtvrté kartě - Kolečko [Obr. 33] je možné nastavit posun kolečka – o kolik řádků se posune dokument na obrazovce při jednom otočení kolečka.

OBR. 30: KARTA TLAČÍTKA

OBR. 31: KARTA UKAZATELÉ

OBR. 32: KARTA MOŽNOSTI UKAZATELE OBR. 33: KARTA KOLEČKO


TAB. 1: MOŽNÉ TVARY UKAZATELE MYŠI A JEJICH VÝZNAM

Vzhled ukazatele Význam vzhledu ukazatele Normální výběr

Výběr objektu, ikony, nabídky - je možné pokračovat v práci – na něco klepnout.

Výběr spojení

V různých elektronických dokumentech odkazuje na další spojení (další internetovou stránku, jiný dokument nebo jeho část). Při umístění kurzoru nad obrázek nebo text zastupující spojení je ukazatel změněn na ruku a dává tak podnět ke klepnutí.

Práce na pozadí

Zdánlivě se nic neděje, ale Windows pracují tzv. na pozadí – provádějí nějakou úlohu – je nutné počkat, až se příslušné úlohy ukončí.

Zaneprázdněn

Windows zpracovávají poslední příkaz zadaný uživatelem. Opět je nutné počkat, až bude příkaz splněn.

Výběr textu

Při psaní textu označuje místo kam se bude vkládat nový znak. Pro vložení do textu stačí klepnout do místa, kam chcete psát text – objeví se svislá blikající čárka – textový kurzor. Po nastavení na patřičné místo v textu, stisknutí a držení levého tlačítka myši je možné označit tažením myši část textu tzv. do bloku a manipulovat s celou označenou částí najednou (písmo bude bílé a pod ním je černý podklad).

Přesunout

Právě vybraný objekt je možné při stisknutém levém tlačítku myši přesunout tažením myší na jinou pozici.

Výběr nápovědy Vyvolání nápovědy v dialogových oknech

Přesný výběr

Slouží k přesnému vymezení plochy – zejména v grafických programech.

Není k dispozici

Volba, kterou se pokoušíte provést buď není v daném okamžiku k dispozici nebo není povolena.

Změna velikosti

Pohybem myši, při stisknutém levém tlačítku, se vybraný objekt zvětšuje nebo zmenšuje ve směru šipek. Dochází tedy ke změně výšky, šířky nebo ke změně v diagonálním směru. Ukazatel musí být nastaven na haně nebo rohu objektu.


2.3 Ovládání oken programů Již víte, že programy je možné spustit několika způsoby. Nejčastěji je

asi budete spouštět poklepáním na ikonu programu na pracovní ploše levým tlačítkem myši nebo klepnutím na ikonu na panelu rychlého přístupu. Pokud nemáte ikonu programu, který chcete spustit ani na jednom z těchto míst, pak je možné programy spustit pomocí tlačítka Start, kdy vyberete nabídku Programy v roletce tohoto tlačítka a v další roletce pak již najdete název potřebného programu a otevřete ho jednoduchým klepnutím levým tlačítkem myši na jeho názvu. Víte také, že je možné místo klenutí myši na toto tlačítko používat klávesu se symbolem okna, která má stejný význam jako tlačítko Start a po nabídkách roletky se posunovat pomocí kláves s kurzorovými šipkami a výběr – aktivaci programu potvrdit klávesou Enter. Také již víte, že programy se otevírají, jak napovídá již sám název Windows, v tzv. oknech a na ploše může být zobrazen libovolný počet oken, která se mohou různě překrývat a která můžete po ploše posunovat i měnit jejich velikost.

Všechna okna mají stejné principy ovládání se stejnými základními stavebními a ovládacími prvky i když každé okno může mít jinou konfiguraci, která často záleží i na potřebách uživatele. Na obrázku [Obr. 34] je pro ilustraci typického vzhledu okna programu uvedeno okno programu Microsoft Word s rozepsaným dokumentem pojmenovaným Princip práce v prostředí Windows_OS.doc.

OBR. 34: PŘÍKLAD VZHLEDU OKNA PROGRAMU MICROSOFT WORD

Každé okno má titulkový pruh, který má na začátku většinou symbol

dané aplikace a za ním je vždy název aplikace (je-li otevřen v aplikaci – například v programu Word - nějaký soubor, pak je na titulkovém pruhu

Titulkový pruh


zobrazen i název souboru). Na konci titulkového pruhu jsou tři tlačítka pro ovládání okna programu.

Symbol aplikace – Systémová nabídka

Symbol aplikace na začátku titulkového pruhu umožňuje ovládat okno aplikace podobně jako tlačítka na konci titulkového pruhu. Po klepnutí na tento symbol se objeví roletka tzv. Systémová nabídka. Není nutné ji používat, k ovládání oken plně postačí tlačítka na konci titulkového pruhu.

Některé z nabídek této roletky mohou být v určitých okamžicích nedostupné – šedivě zbarvené. Dostupné jsou ty, jejichž písmo je černé. Nabídky vybíráte klepnutím levým tlačítkem myši. Pokud nabídku chcete používat a nerozumíte si s myší, pak je možné nabídku otevřít stiskem kombinace kláves Alt + mezerník a po jejích nabídkách se posunovat pomocí kurzorových šipek klávesnice. Výběr nabídky potvrdíte stiskem klávesy Enter.

OBR. 35: ROLETKA SYSTÉMOVÉ NABÍDKY

Význam funkcí Systémové nabídky

Význam funkcí Systémové nabídky je následující: • Obnovit - obnoví velikost okna na takovou, jaká byla před příkazem

minimalizuj. • Přesunout - umožňuje přesunovat tažením myší okno po ploše pracovní

obrazovky –dostupná pouze tehdy, když není okno programu zvětšeno na celou obrazovku.

• Velikost - umožňuje měnit velikost okna tažením myší za pravý dolní roh okna - dostupná pouze tehdy, když není okno programu zvětšeno na celou obrazovku.

• Minimalizovat - provede zmenšení okna do grafické podoby ikony na Hlavním panelu.

• Maximalizovat - provede maximální zvětšení okna na celou obrazovku. • Zavřít - uzavře okno aplikace. Pro funkci Zavřít lze použít kombinaci

kláves ALT + F4 nebo poklepat ukazatelem myši na tlačítku Systémové nabídky.

Tlačítka na pravém konci titulkového pruhu

Na pravém konci titulkového pruhu jsou tři ovládací tlačítka - aktivují se klepnutím levým tlačítkem myši [Obr. 36] a slouží ke skokové změně velikosti okna nebo k jeho uzavření:

• První tlačítko s čárkou slouží pro minimalizaci – minimalizuje okno programu do ikony na spodním okraji obrazovky (na Hlavní panel), odkud je možné okno programu opět aktivovat klepnutím levým tlačítkem myši na ikonu programu nebo po klepnutí pravým tlačítkem na této ikoně vybrat z roletky s místní kontextovou nabídkou jinou akci.


• Prostřední tlačítko s obdélníčkem umožňuje maximalizaci okna na celou pracovní plochu – při velikosti okna přes celou plochu jsou na tomto tlačítku dva překrývající se obdélníčky a mají význam obnovit – to znamená, že opět zmenší okno tak, že vidíte i okna dalších případně současně spuštěných programů nebo ikony pracovní plochy Windows.

• Poslední třetí tlačítko s křížkem se používá pro uzavření – zavírá okno programu (ukončuje práci s programem). Místo tohoto tlačítka je možné použít kombinaci kláves Alt + F4.

OBR. 36: VZHLED TLAČÍTEK NA KONCI TITULKOVÉHO PRUHU

Pokud máte spuštěno více programů v překrývajících se oknech, pak

program se kterým právě pracujete má titulkový pruh barevný (v základním nastavení Windows modrý), ostatní spuštěné programy s nimiž právě nepracujete pak mají titulkový pruh šedý. Příklad více spuštěných programů v překrývajících se oknech je na obrázku [Obr. 14]. Aktivní je ten program, který má titulkový pruh modrý. Pro aktivaci programu stačí klepnout levým tlačítkem myši na jeho titulkový pruh nebo kamkoliv do okna programu.

Potřebujete-li si okna po ploše monitoru posunout, pak ukazatel myši nastavíte na titulkový pruh a při stisknutém levém tlačítku táhnete myší okno za titulkový pruh požadovaným směrem. Uvolněním tlačítka myši na požadované pozici ukončíte pohyb okna. Přesun nelze provádět s oknem, které má maximální velikost přes celou plochu obrazovky.

Jak se okna po ploše posunují

Změna velikosti okna tažením myší

Stejně jako pozice okna na pracovní ploše i velikost okna je měnitelná podle potřeb uživatele nejen skokově pomocí ovládacích tlačítek v pravém rohu titulku okna, ale i plynule tažením myší za hrany nebo rohy oken. Po nastavení ukazatele myši na hranu či roh okna se ukazatel změní v oboustrannou šipku [viz Tab. 1], pak stisknete a držíte levé tlačítko myši a táhnete jí v požadovaném směru. Plynulá změna velikosti je tímto způsobem možná nejen u oken, ale například i u obrázků nebo fotografií vložených do dokumentů, které je nejlepší měnit tažením za roh objektu – tím zachováte proporce objektu.

Posuvník a šipky - pohyb v obsahu oken programu

K dalším ovládacím prvkům oken patří ještě posuvník a šipky, které najdete jednak na pravém a jednak na spodním okraji oken programů. Jejich prostřednictvím se můžete pohybovat v oknech programů tak, že na posuvník nastavíte ukazatel myši a při stisknutém levém tlačítku myši táhnete posuvník v požadovaném směru nebo klepete levým tlačítkem na šipky. Místo svislého posuvníku je možné, pro pohyb ve svislém směru (listování v dokumentu), používat kolečko myši.


OBR. 37: ŠIPKY A POSUVNÍKY PRO POHYB V OKNECH PROGRAMŮ

Prvky pro pohyb ve svislém směru – pravý okraj okna

Vidíte celý obsah okna (celý dokument), posuvník není potřeba

Vidíte necelou polovinu obsahu okna, jste v jeho horní části

Vidíte malý kousek obsahu okna, jste na jeho konci

Prvky pro pohyb ve vodorovném směru – spodní okraj okna

Stavový řádek

Zcela na spodním okraji okna programu (nad Hlavním panelem operačního systému Windows) se vždy nachází Stavový řádek s aktuálními informacemi a dokumentu, se kterým právě v programu pracujete. Na obrázku [Obr. 38] vidíte jako příklad stavový řádek programu MS Word. V každém programu jsou na tomto řádku jiné typy údajů.

OBR. 38: PŘÍKLAD STAVOVÉHO ŘÁDKU PROGRAMU WORD

Nyní se vrátíme k horní části okna programu. Pod titulkovým pruhem je

Panel nabídek nebo-li tzv. Hlavní menu se seznamy příkazů a funkcí, které jsou v daném programu k dispozici. Na obrázku [Obr. 39] vidíte menu vybraných programů ze skupiny Microsoft Office –Word, Excel a PowerPoint. Všimněte si, že na konci Panelu nabídek jsou většinou stejná tlačítka jako na konci titulkového pruhu. Tlačítka mají nejen vzhled, ale i obdobnou funkci jako ta na konci titulkového pruhu, nezavírají však okno programu, ale umožňují manipulaci s oknem dokumentu v programu otevřeným.

Panel nabídek nebo-li Hlavní menu

OBR. 39: HLAVNÍ MENU PROGRAMŮ ZE SKUPINY MICROSOFT OFFICE

Roletové nabídky

Klepnutím na název nabídky levým tlačítkem myši nebo po stisku klávesy Alt a klávesy s písmenem, které je v konkrétní nabídce podtržené, se


rozvine roletka s příkazy a funkcemi obsaženými v dané nabídce [Obr. 40 a Obr. 41]. Po položkách v roletce se pohybujete tažením myší a aktivujete je klepnutím levého tlačítka nebo položky můžete vybírat pomocí kurzorových šipek a aktivovat je stiskem klávesy Enter, případně je můžete vybírat a aktivovat stiskem klávesy s písmenem, které je v položce podtržené. Některé položky jsou v roletkách psány sytě černou barvou - ty jsou v daném okamžiku dostupné (spustitelné). Jiné jsou světle šedé a tudíž z nějakého důvodu je momentálně nelze spustit.

OBR. 40: PŘÍKLAD ROZVINUTÉ ROLETKY NABÍDKY VLOŽIT

OBR. 41: PŘÍKLAD ROZVINUTÉ ROLETKY Z NABÍDKY ÚPRAVY

Některé příkazy jsou v roletkách označeny obrázky, které usnadňují vyhledání jednotlivých příkazů a odpovídají grafickému ztvárnění ikon na panelech nástrojů, které jsou hned pod Panelem nabídek – Hlavním menu. To jsou jednoduché příkazy a jsou provedeny ihned, jak na ně klepnete levým tlačítkem myši.

Za jinými příkazy se nachází malá šipka a to znamená, že po výběru takové nabídky se rozvine ještě další roletka s příkazy [Obr. 40].

Za nabídkou se také mohou nacházet tři tečky, které znamenají, že se po jejich aktivaci objeví tzv. dialogové okno, ve kterém pak vybíráte a nastavujete další volby. Jak mohou vypadat dialogová okna a jak se pracuje s volbami v těchto oknech se dozvíte níže v textu této kapitoly.

Na obrázku [Obr. 41] si všimněte, že u některých položek jsou nejen obrázky, ale za některými se objevují klávesové zkratky. To znamená, že daný příkaz je možné vykonat nejen pomocí nabídky z roletky nebo odpovídající ikony na panelu nástrojů Standardní, ale i pomocí právě těchto klávesových zkratek, aniž byste museli použít ikonu na panelu nástrojů nebo otevírat položku Hlavního menu. Tyto klávesové zkratky však musíte znát zpaměti, ale nemá smysl se je učit nazpaměť jako básničku. Postupem času, tak jak budete získávat zkušenosti s prací v jednotlivých programech, si zapamatujete bez problémů i tyto zkratky a zjednodušíte si tak a urychlíte práci na počítači.


Panely nástrojů

První panel nástrojů, pod položkami Hlavního menu, se označuje jako Standardní, druhému se říká Formát. Ikony se na těchto panelech aktivují klepnutím levým tlačítkem myši a umožňují zadávání nejčastěji používaných příkazů bez toho, aniž byste museli rozvinout roletové nabídky z Hlavního menu a příkazy vybírat z těchto roletek. Než se naučíte k čemu která ikona na panelech nástrojů slouží přijde vám vhod bublinová nápověda – již víte, že to je malý žlutý obdélníček s textem, který se krátce objeví, když na ikonu nastavíte ukazatel myši.

Na obrázku [Obr. 42] vidíte příklad obou panelů nástrojů programu MS Word. Panely nástrojů a jejich ikony v ostatních programech ze skupiny MS Office jsou velmi podobné. Ty ikony, které jsou šedé, jsou v daném okamžiku z nějakého důvodu nedostupné – nefunkční.

OBR. 42: PANELY NÁSTROJŮ PROGRAMU MS WORD

Více otevřených dokumentů najednou

Většina programů umožňuje otevření více oken dokumentů najednou. Přepnout zobrazení do jiného již otevřeného dokumentu v témže programu je možné po aktivaci nabídky OKNO, kde pak v roletce klepnete na název požadovaného dokumentu nebo dokument otevřete klepnutím na jeho ikonu na Hlavním panelu. Jak se dokumenty v programech otevírají a jak mohou být uspořádána současně otevřená okna více dokumentů v jednom programu se dozvíte při výkladu o způsobu práce v konkrétních programech [viz kapitola 4. Programy skupiny Microsoft Office].

2.4 Dialogová okna (dialogové panely) Při práci v programech budete často něco nastavovat, potvrzovat,

zadávat či vybírat vhodnou možnost z několika nabízených atd. Setkáte se při tom s dialogovými okny, tj. s okny, která od vás chtějí nějakou odpověď, nastavení nějakých vlastností nebo nějakou reakci. Jsou to další základní ovládací prvky operačního systému Windows. S příklady dialogových oken jste se již v této kapitole setkali při výkladu o nastavení vlastností plochy na obrázcích [Obr. 22 až Obr. 26] a při výkladu o nastavení vlastností myši na [Obr. 30 až Obr. 33]. V této kapitole jsou uvedeny příklady nejobvyklejších prvků dialogových oken operačního systému Windows.

Dialogová okna mohou vypadat různě. Princip práce s různými okny je podobný. Velikost těchto oken nelze měnit, lze je pouze přesunovat tažením za titulkový pruh. Na pravém konci titulkového pruhu se nalézá tlačítko s křížkem pro uzavření okna a tlačítko s otazníkem. Po klepnutí levým tlačítkem myši na tlačítko s otazníkem se otevře nápověda ke konkrétnímu dialogovému oknu. Další práce s programem je možná až po uzavření dialogového okna.

Karty dialogových oken

Dialogová okna se velice často skládají z několika částí - karet. V daném okamžiku může být aktivní pouze jedna karta. Tedy další nastavení a požadavky na činnost systému je možné zadávat vždy pouze na jedné kartě. Z ostatních karet jsou vidět pouze jejich záložky („ouška“).

Jednotlivé karty se otevírají klepnutím levým tlačítkem na záložku nebo je místo myši možné použít kombinaci kláves Alt Gr a Tab, případně stisknout


klávesy Alt + písmeno, které je na záložce podtržené. Záložka aktivní karty je vždy v popředí a částečně přesahuje ostatní záložky [Obr. 43].

OBR. 43: ZÁLOŽKY KARET

Ovládací prvky v dialogových oknech

Ovládacích prvků pro nastavení požadavků je v dialogových oknech několik typů. Textová pole pro zadávání textu nebo čísel, rozvírací nabídky pro vstup číselných hodnot nebo textu ze seznamu možností, přepínací nabídky pro vstup číselných hodnot, zaškrtávací políčka a přepínače pro výběr vlastností.

Textová pole Textové pole je obdélníková část dialogového okna, která umožňuje zápis nových informací (nejenom textových). Je-li v textovém vstupním poli aplikací připraven nějaký záznam, pak ho můžete vymazat a napsat jiný nebo ho můžete použít a také případně doplnit [Obr. 44]. Záznam se po zpřístupnění textového pole začíná vždy psát na pozici textového kurzoru (blikající svislá černá čára). Tento kurzor je možné do pole umístit buď klepnutím levým tlačítkem myši na místo kam chcete začít psát nebo stiskem kláves Alt a podtržené písmeno názvu pole.

Textová pole mohou být ještě doplněna o seznamy voleb [Obr. 45], ze kterých vybíráte tu volbu, která má být do textového pole vložena. Pokud je nabídek v rozvíracím seznamu hodně, jsou doplněny na pravém okraji seznamu o svislý posuvník pro listování v nabídkách. Požadovaná nabídka se ze seznamu vybírá klepnutím levým tlačítkem myši na nabídku nebo se do seznamu dostanete stejným postupem, jako pro umístění kurzoru do textového pole a po nabídkách posunujete zvýrazňující barevný proužek či obdélníček pomocí kurzorových šipek.

OBR. 44: TEXTOVÉ POLE

OBR. 45: TEXTOVÁ POLE SE SEZNAMEM

Rozvírací a přepínací výběrová pole

Rozvírací nabídky [Obr. 46] mají podobný vzhled jako textová pole – jsou to tedy opět obdélníkové části dialogového okna a umožňují výběr z několika předdefinovaných textových nebo číselných hodnot, které se zobrazí po klepnutí na malou šipku na pravém okraji pole s nabídkou nebo po stisku kláves Alt a podtržené písmeno názvu pole.

U textových rozvíracích nabídek se potřebná nabídka ze seznamu vybírá klepnutím myší nebo pomocí kurzorových kláves. Toto pole slouží skutečně pouze k výběru z nabízených variant a neumožňuje vkládání nebo opravování informací. Na každém řádku je jedna položka (varianta).


U číselných seznamů je možné, pokud není v seznamu čísel k dispozici požadovaná hodnota, potřebnou hodnotu většinou do pole dopsat z klávesnice. Opět musíte nejdříve do pole umístit textový kurzor.

Přepínací výběrová pole

Přepínací nabídka má opět tvar obdélníku, ale na jeho pravém kraji jsou dvě malá tlačítka se šipkami. Tyto nabídky umožňují zpřesnění většinou číselných hodnot. Klepnutím na šipku směrem nahoru se hodnota zvyšuje a naopak. Je také většinou možné do políčka (opět po umístění textového kurzoru) konkrétní hodnotu dopsat ručně.

Na obrázku [Obr. 46] vidíte vlevo rozbalený seznam nabídek z výběrového rozbalovacího pole a vpravo je přepínací výběrové pole se dvěma šipkami.

OBR. 46: ROZVÍRACÍ A PŘEPÍNACÍ VÝBĚROVÉ POLE

Zaškrtávací políčka

Malé bílé čtverečky, do kterých je možné klepnutím myši nebo již známou kombinací kláves Alt + podtržené písmeno z textu nabídky u čtverečku umístit zatržítko („fajfku“), nabízí uživateli k výběru nějakou určitou funkci z řady možných funkcí [Obr. 47]. Tato tlačítka jsou dvouhodnotové přepínače, reprezentují však vzájemně si neodporující volby a je tudíž možné zaškrtnou více těchto tlačítek v rámci jedné části okna. Výběr se ruší opětovným klepnutím myší do čtverečku nebo stiskem kombinace kláves. (Některé kombinace voleb však mohou být nepřípustné a pak jedna volba automaticky deaktivuje její protějšek.)

OBR. 47: ZAŠKRTÁVACÍ VOLBY

Přepínače jsou malé bílé kroužky [Obr. 48] a nabízí, podobně jako zatržítka, výběr z několika možností, ale na rozdíl od zatržítek je možné zvolit z několika nabídek v jedné části okna vždy jen jednu nabídku. Přepínače totiž reprezentují vzájemně si odporující volby. Po klepnutí myší do kolečka přepínače nebo po stisku kombinace kláves Alt + podtržené písmeno se v kolečku objeví tečka. Výběr se ruší stejně jako u zatržítek, tedy opětovným klepnutím do kolečka nebo stiskem kombinace kláves. Přepínače


OBR. 48: PŘEPÍNAČE

Často se můžete setkat s kombinací více ovládacích prvků pro nastavení

určité vlastnosti. Na obrázku [Obr. 49] vidíte kombinace zaškrtávacích voleb s přepínacími nabídkami nebo přepínačů s rozvíracími nabídkami.

OBR. 49: PŘÍKLADY KOMBINACE VÍCE VOLEB V DIALOGOVÉM OKNĚ

Pro potvrzení nastavených voleb jsou na dolním okraji karet tlačítka

OK a Storno, často zde bývá i tlačítko Použít [Obr. 50]. Tlačítko OK, místo něj je možné použít klávesu Enter, provede volbu a zavře dialogové okno. Tlačítko Použít také provede volbu, ale okno nezavře a je možné pokračovat v nastavování dalších voleb na jiné kartě, toto tlačítko je možné aktivovat i stiskem klávesy Alt a písmena O. Tlačítko Storno volbu neprovede a dialogové okno zavře, místo tohoto tlačítka je možné použít klávesu Escape.

OBR. 50: PŘÍKLADY TLAČÍTEK NA SPODNÍM OKRAJI KARET

Různých tlačítek pro potvrzení akce nebo její upřesnění (mají za textem

na tlačítku ještě tři tečky – často bývá na takovém tlačítku uveden text Upřesnit … nebo Vlastní…) či zrušení se na různých kartách může vyskytovat více různých typů a vždy se aktivují stiskem levým tlačítkem myši nebo kláves Alt + podtrženého písmene na nápisu na tlačítku.

Na obrázcích [Obr. 51 a

OBR. 52] VIDÍTE, ŽE SE V DIALOGOVÝCH OKNECH MOHOU VYSKYTOVAT I JINÉ (NEŽ VÝŠE POPSANÉ) PRVKY PRO NASTAVOVÁNÍ A VOLBY VLASTNOSTÍ. NA

OBRÁZKU [OBR. 51] JE OKNO ODRÁŽKY A ČÍSLOVÁNÍ A V NĚM SI VHODNÝ TYP VYBÍRÁTE KLEPNUTÍM MYŠI DO VYBRANÉHO OBDÉLNÍČKU – V OBDÉLNÍČKU

SE OBJEVÍ MODRÝ RÁMEČEK. NA OBRÁZKU [

ODRÁŽKY A ČÍSLOVÁNÍ

Obr. 52] je vidět další dialogové okno, které se objeví po stisknutí tlačítka Vlastní… v předcházejícím dialogovém okně a v něm je pod heslem Náhled ještě další prvek dialogového okna, ve kterém můžete na schématu

Potvrzení nastavených voleb


sledovat, jak bude vaše nastavení v dokumentu vypadat. Náhledy jsou poměrně častými prvky dialogových oken.

OBR. 51: DIALOGOVÉ OKNO ODRÁŽKY A ČÍSLOVÁNÍ

OBR. 52: UPŘESNĚNÍ ZPŮSOBU ČÍSLOVÁNÍ - DIALOGOVÉ OKNO VLASTNÍ ČÍSLOVANÝ SEZNAM

Vedle výše popsaných klasických dialogových oken se v operační

systému Windows můžete setkat ještě s dalším typem oken ve kterých sice nenastavujete žádné parametry, ale přesto jsou velice důležitá. Jsou to okna, kterým se říká Informační okna. To jsou okna upozorňující na nějakou závažnou situaci, která nastala v průběhu práce s aplikací nebo s operačním systémem Windows. Mají vzhled šedého obdélníku s titulkovým pruhem a s řídícím tlačítkem (s křížkem) v pravém rohu pro zavření okna. Vlastní informační okno obsahuje vždy nejen sdělení o nastalé situaci, ale ještě také nějaký symbol naznačující stupeň závažnosti sdělení. Na spodním okraji okna jsou povelová tlačítka Ano, Ne, Storno.

Informační okna


OBR. 53: PŘÍKLADY VZHLEDU INFORMAČNÍCH OKEN

Na obrázku [Obr. 53] vidíte jako příklad v prvním informačním okně vykřičník v trojúhelníku (trojúhelník je žlutý) – má význam stejně jako podobná dopravní značka – tedy Pozor, stalo se něco nestandardního. Ve druhém typu informačního okna vidíte otazník v kruhu, ten znamená, že systém po vás požaduje potvrzení akce. Pokud uvidíte v kruhu místo otazníku písmeno I, pak vám systém oznamuje, že nějaká akce byla provedena. V těchto oknech se ještě můžete setkat s bílým X v červeném kruhu a to pak znamená, že akci nelze provést. V některých oknech není žádný symbol, ale přesto informace v nich uvedené, jsou většinou velmi důležité. Než tedy stisknete povelové tlačítko v informačním okně, vždy si text informace pečlivě přečtěte.


3. Programy dodávané s operačním systémem Windows S operačním systémem Windows získává uživatel nejen příjemné

grafické rozhraní pro práci s dalšími programy, ale také řadu systémových nástrojů a navíc i některé jednoduché programy. Tyto nástroje a programy jsou sdruženy do roletové nabídky položky Příslušenství [Obr. 54]. Již víte, že položku Příslušenství naleznete po stisku tlačítka Start v roletové nabídce položky PROGRAMY.

OBR. 54: NÁSTROJE A PROGRAMY SDRUŽENÉ V POLOŽCE PŘÍSLUŠENSTVÍ

Nejdůležitější položkou v této skupině je program Průzkumník Windows

sloužící pro práci se soubory a složkami. (Práce s tímto programem je vysvětlena v samostatném učebním textu pro Univerzitu třetího věku na VŠE nazvaném Správa souborů.) Využití dalších programů je následující:

Nástroje a programy v položce Příslušenství

• Adresář - elektronický správce kontaktů. • Kalkulačka – jednoduché matematické výpočty, jako běžná

kalkulačka. • Malování - velmi jednoduchý grafický editor pro kreslení

skutečně velice jednoduchých obrázků – spíše pro zábavu, není to grafický editor.

• Poznámkový blok - program pro čtení a úpravu systémových textových souborů. Pro běžnou práci s textem se nepoužívá.

• Prohlídka systému Windows XP - spustí prohlídku systému Windows, která ukazuje nové vlastnosti systému.

• Průvodce kompatibilitou programů - pomáhá nakonfigurovat starší programy tak, aby je bylo možné spouštět ve Windows XP.

• Příkazový řádek – slouží pro ovládání programů pracujících v textovém režimu staršího operačního systému MS-DOS.

• Synchronizovat - aktualizuje síťové kopie materiálů. • Windows Movie Maker - umožňuje zaznamenávat, organizovat,

upravovat a sdílet soubory ve formátu Windows Media v počítači prostřednictvím elektronické pošty nebo Internetu.

• WordPad – jednoduchý textový editor – například pro psaní dopisů přátelům.

Pro začínajícího uživatele mohou být ze skupiny Příslušenství užitečné tyto programy: Adresář, Kalkulačka, WordPad. O jejich ovládání a o

48 Programy dodávané s operačním systémem Windows

principech práce s nápovědou programů si přečtete v následujících příslušných podkapitolách této kapitoly.

Na obrázku rozbalené nabídky Příslušenství vidíte, že jsou zde ještě další skupinové nabídky. Z nich však jako začátečníci využijete nejspíše pouze malou část nástrojů a programů.

• Ze skupiny Systémové nástroje, která obsahuje nástroje pro údržbu a nastavení systému to nejspíše bude pouze Mapa znaků, obsahuje náhled znaků jednotlivých nainstalovaných sad písem, včetně těch znaků, které nejsou na klávesnici a zároveň umožňuje tyto znaky vkládat do dokumentů pomocí tzv. Schránky. Co je to vlastně ona Schránka bude popsáno v podkapitole 3.3 WordPad a práce se Schránkou. Jak se pracuje s Mapou znaků bude popsáno v podkapitole 3.4 Mapa znaků.

• Ze skupiny Zábava – Windows Media Player - přehrávač multimediálních souborů a Ovládání hlasitosti. Popis ovladače hlasitosti naleznete podkapitole 3.5 Zábava.

• Skupina Komunikace obsahuje nástroje pro připojení a používání počítače v rámci počítačových sítí.

• Skupina Usnadnění obsahuje základní nástroje usnadňující práci handicapovaným uživatelům.

• V nabídce Příslušenství je možné ještě nalézt skupinu Hry (někdy bývá umístěna samostatně rovnou v nabídce Programy), která obsahuje několik jednoduchých her (hlavně karetních). Informace o hrách dodávaných se systémem Windows naleznete v podkapitole 3.5 Zábava.

Programy ve skupině Příslušenství jsou opravdu jednoduché a v žádném případě nemohou nahradit specializované programy, jako je například pro psaní textů program MS Word nebo pro výpočty a tvorby grafů tabulkový program MS Excel (Se základy práce v těchto programech se seznámíte v další kapitole 4. Programy skupiny Microsoft Office).

3.1 Kalkulačka S kalkulačkou na ploše monitoru můžete pracovat úplně stejně jako

s klasickou stolní kalkulačkou. Navíc je možné si zobrazit nejen jednoduchou kalkulačku, schopnou provádět pouze základní matematické operace [Obr. 55], ale z nabídky ZOBRAZIT v Hlavním menu programu Kalkulačka je možné vybrat volbu VĚDECKÁ a pak můžete provádět i složitější výpočty [Obr. 56].

Čísla a matematické operátory je možné zadávat do obdélníkového pole pomocí myši, kdy klepnete na potřebné číslo nebo operátor levým tlačítkem myši nebo to lze dělat daleko rychleji a pohodlněji z klávesnice. Musíte však používat výhradně Numerický blok kláves na pravé straně klávesnice. Pro zobrazení výsledku je potřeba stisknout klávesu Enter.


OBR. 55: BĚŽNÁ KALKULAČKA

OBR. 56: VĚDECKÁ KALKULAČKA

3.2 Adresář Adresář je program sloužící pro organizaci vašich kontaktů – jména,

adresy, telefonní čísla, elektronické adresy. Většinou bývá propojen s elektronickou poštou. Na obrázku [Obr. 57] vidíte jak vypadá okno programu Adresář ve kterém je zapsán jeden kontakt.

OBR. 57: OKNO PROGRAMU ADRESÁŘ

Na dalších obrázcích vidíte, že nový kontakt do adresáře zaznamenáte

následujícím postupem. V HLAVNÍM MENU z nabídky SOUBOR vyberete volbu NOVÝ KONTAKT [Obr. 58]. Objeví se formulář – dialogové okno VVllaassttnnoossttii [Obr. 59], ve kterém do příslušných políček na jednotlivých kartách zapíšete potřebné údaje.

Jak vidíte v okně programu, zobrazují se zde pouze základní kontaktní údaje. Všechny zadané údaje o konkrétní osobě je možné získat poklepáním levým tlačítkem myši na konkrétní kontakt. Objeví se opět dialogové okno VVllaassttnnoossttii.. V titulkovém pruhu je navíc ještě jméno konkrétního vybraného kontaktu a také přibyla karta Souhrn. Na této kartě jsou přehledně vypsány všechny údaje, které jste o dané osobě do adresáře zadali – na této kartě nelze údaje měnit. Ostatní karty jsou stejné jako při zadávání nového kontaktu a je zde tedy údaje možné kdykoliv opravit nebo doplnit.


OBR. 58: ROZBALENÁ VOLBA SOUBOR Z HLAVNÍHO MENU

OBR. 59: FORMULÁŘ PRO ZAPSÁNÍ KONTAKTŮ

V Adresáři můžete listovat a vyhledávat kontakty nejen přímo v okně programu, ale je také možné pomocí příkazu ÚPRAVY – NAJÍT OSOBY nebo pomocí ikony Najít osoby si vyvolat dialogové okno pro hledání, ve kterém pak je možné hledat osoby podle jména, e-mail adresy, běžné adresy nebo telefonu. Odstranění nepotřebného kontaktu je velmi jednoduché. Stačí klepnutím myši označit nepotřebný kontakt v okně programu a stisknout ikonu Odstranit.

3.3 WordPad a práce se Schránkou Program WordPad je velmi jednoduchý textový editor použitelný

k psaní jednoduchých krátkých textů (například dopisů), které nepotřebujete složitěji členit (například na kapitoly a vytvářet obsah dokumentu) a formátovat. Začátečníkům, kteří ještě nikdy žádný text na počítači nepsali bude zpočátku zcela určitě vyhovovat. Postupně, jak budete získávat zkušenosti, se jistě obrátíte k dokonalejším textovým editorům s více funkcemi (například používání různých stylů pro různé části dokumentu, řádkování, vkládání tabulek a práce s nimi, sloupcová sazba, kontrola pravopisu, vkládání záhlaví a zápatí, číslování stran atd.), jako je například program MS Word.

Možnosti úpravy textu v programu WordPad jsou zhruba stejné jako na psacím stroji, ale samozřejmě poskytuje základní výhody elektronické formy textu. To znamená, že sám zalamuje řádky na okraji stránky a klávesu Enter musíte stisknout pouze tehdy, když chcete začít psát nový odstavec. Stejně tak se nemusíte starat o konec stránky. Když při psaní dojdete na konec stránky, tak se text automaticky přelévá na novou stránku. Při psaní mějte na paměti, že vše se děje na pozici textového kurzoru – svislá blikající čárka, která se s každým napsaným písmenem plynule posouvá směrem doprava a z řádku na řádek nebo při ukončení odstavce (po stisknutí klávesy Enter) o řádek níž. Při otevření dokumentu tuto čárku vždy vidíte na jeho začátku, tedy v levém horním rohu okna dokumentu. Pokud potřebujete kurzor posunout na nějaké určité místo v již napsaném textu, pak k tomu používáte buď myš – její ukazatel (má v textu tvar svislé úsečky) nastavíte na příslušné místo v textu a

Základy psaní textu


klepnete tam levým tlačítkem (tím je na tuto pozici umístěn textový kurzor – svislá blikající čárka) nebo textový kurzor posunete pomocí kláves s kurzorovými šipkami. Takto se posunuje textový kurzor ve všech textových editorech.

Pomocí nabídek HLAVNÍHO MENU a příslušných dialogových oken nebo pomocí ikon na spodním panelu nástrojů Formát je možné nastavovat různé vlastnosti textu (možnosti formátování textu jsou skutečně pouze velmi základní). Pokud si na libovolnou ikonu ukážete myší, objeví se bublinová nápověda (žlutý obdélníček s textem) informující o tom, k čemu ikona slouží a stejná informace se ještě vypíše ve stavovém řádku na spodním okraji okna programu.

Velikost okrajů stránky a orientaci stránky na výšku nebo šířku nastavíte v dialogovém okně VVzzhhlleedd ssttrráánnkkyy [Obr. 60], které vyvoláte posloupností příkazů z Hlavního menu – SOUBOR – VZHLED STRÁNKY (odpovídající ikony nejsou). Velikost okrajů je udávána v milimetrech a zapisuje se do příslušných formulářových políček – kurzor do políčka umístíte klepnutím levým tlačítkem myši a napíšete potřebný počet milimetrů. Nastavenou šířku stránky vidíte na vodorovném pravítku – jeho bílá část – do tohoto prostoru se bude tisknout váš text.

OBR. 60: DIALOGOVÉ OKNO VZHLED STRÁNKY

Při psaní si můžete nastavit, zda chcete při psaní vidět text v celé šířce

okna nebo již tak, jak se bude na šířku stránky tisknout. To nastavíte na kartách v dialogovém okně MMoožžnnoossttii [Obr. 61], které vyvoláte posloupností příkazů Hlavního menu – ZOBRAZIT – MOŽNOSTI. Volba Nezalamovat není vhodná, pak se váš veškerý text bude psát do jednoho řádku – tisk však vždy bude na šířku stránky, volba Zalamovat podle okna umožňuje vidět při psaní text v celé šířce okna, volba Zalamovat podle pravítka umožňuje vidět již při psaní textu, kde a jak budou končit jednotlivé řádky, tedy jak bude text rozložen na šířku stránky při tisku.

Možnosti úpravy textu v programu WordPad

Nastavení vzhledu stránky

Nastavení zalamování řádků při psaní


OBR. 61: DIALOGOVÉ OKNO MOŽNOSTI

Typ, řez a velikost nebo barvu písma nastavíte v dialogovém okně

PPííssmmoo [Obr. 62], které vyvoláte posloupností příkazů z Hlavního menu – FORMÁT - PÍSMO nebo můžete použít ikony – Písmo, Velikost písma, Skript písma, Tučné, Kurzíva, Podtržené, Barva.

OBR. 62: DIALOGOVÉ OKNO PÍSMO

Vzdálenost celých odstavců nebo jejich prvních řádků od okraje stránky

a zarovnání celých odstavců od okraje stránky je možné nastavit v dialogovém okně OOddssttaavveecc,, které vyvoláte posloupností příkazů z Hlavního menu – FORMÁT – ODSTAVEC nebo je možné pro zarovnání odstavců použít ikony – Zarovnat doleva, Na střed, Zarovnat doprava. Přidat textu ve formě seznamu odrážky je možné pomocí příkazu z Hlavního menu - FORMÁT – STYL ODRÁŽEK nebo prostřednictvím ikony – Odrážky.

Dále je možné opravovat překlepy aniž by po nich zůstaly nějaké stopy. Program WordPad neumí kontrolovat správnost napsaného textu tak jako program MS Word. Ke smazání textu můžete použít klávesu Delete - maže znaky vpravo od kurzoru nebo klávesou Backspace - maže znaky vlevo od kurzoru.

V položce ÚPRAVY naleznete některé užitečné příkazy, které využijete při procházení delších dokumentů. Jsou to příkazy NAJÍT, NAJÍT DALŠÍ a NAHRADIT, které prostřednictvím dialogových oken umožňují nalézt v textu jeho určitou část - například slovo [Obr. 64] nebo nalézt a zároveň nalezený text nahradit jiným výrazem [Obr. 65]. Ikona Hledat, odpovídající těmto příkazům je na panelu nástrojů Standardní a najdete na ní symbol dalekohledu. Další užitečnou volbou v nabídce ÚPRAVY je hned její první příkaz ZPĚT, který

Nastavení vlastností písma

Nastavení vlastností odstavce

Mazání textu

Hlavní menu Úpravy


umožňuje vrátit zpět (odvolat) provedenou akci. Této volbě odpovídá ikona Zpět (se šipkou zahnutou vlevo) na panelu nástrojů Standardní nebo kombinace kláves Ctrl + Z. Zajímavá je i volba VYBRAT VŠE (Ctrl + A), která umožňuje vybrat najednou celý obsah dokumentu.

Pomocí nabídky Hlavního menu – ÚPRAVY [Obr. 63] nebo pomocí odpovídajících ikon – Vyjmout, Kopírovat a Vložit na horním panelu nástrojů Standardní či pomocí klávesových zkratek (Ctrl + X, Ctrl + C, Ctrl + V) je možné provádět následující úpravy většího množství textu (mějte na paměti, že je to možné jen s textem, který je vybrán do tzv. bloku (označen inverzně):

• Přesunovat již napsaný text na jiné místo v dokumentu ÚPRAVY – VYJMOUT (Ctrl + X) a po umístění kurzoru na novou pozici ÚPRAVY – VLOŽIT (Ctrl + V).

• Nakopírovat do jiné části dokumentu již někde napsaný text – ÚPRAVY – KOPÍROVAT (Ctrl + C) a po umístění kurzoru na novou pozici ÚPRAVY – VLOŽIT

Výše uvedené kombinace kláves nebo odpovídající ikony či alespoň umístění příkazů v nabídce Hlavního menu ÚPRAVY [Obr. 63] si zapamatujte, budete je určitě často používat. Fungují v jakémkoliv programu.

Využívají totiž prostor v počítači, kterému se říká Schránka a do kterého je možné cokoliv odkudkoliv kopírovat a zase to z něj vložit někam úplně jinam. Například se vám někde na internetu líbí nějaký obrázek a chcete ho vložit třeba do dopisu přátelům. Nebo potřebujete mít ve dvou různých dokumentech určitou část textu stejnou apod. Díky Schránce to není problém. Označíte to co potřebujete okopírovat a zadáte příkaz pro kopírování a pak tam kam to nakopírované chcete vložit umístíte na patřičné místo textový kurzor a zadáte příkaz pro vložení. V nabídce Hlavního menu ÚPRAVY ještě naleznete volbu VLOŽIT JINAK (nemá ekvivalentní ikonu), která otevře stejnojmenné dialogové okno umožňující vybrat jiný způsob vložení obsahu Schránky do vašeho dokumentu. Tuto volbu využijete především při kopírování textu nebo obrázků z www stránek – text z www stránek je nejlepší vkládat pomocí této volby jako Neformátovaný text.

Schránka

OBR. 64: DIALOGOVÉ OKNO NAJÍT

OBR. 63: NABÍDKA HLAVNÍHO MENU ÚPRAVY

OBR. 65: DIALOGOVÉ OKNO NAHRADIT


Na obrázku [Obr. 66] vidíte okno programu WordPad se stejným textem (bez obrázků), jako v předcházejících odstavcích týkajících se možností programu WordPad. Zalamování řádků textu bylo nastaveno dle velikosti okna programu. Všimněte si především patrného rozdílu v zarovnání pravého okraje textu, který je jako „okousaný“. V tomto programu není totiž možné text automaticky zarovnat do bloku – tedy tak, aby řádky na pravé i levé straně byly všechny ukončeny ve stejné vzdálenosti od okraje stránky2.

OBR. 66: OKNO PROGRAMU WORDPAD

Pokud chcete vidět, jak skutečně bude vypadat váš dokument až bude

vytištěný – kolik bude mít stránek, jakým odstavcem končí jedna stránka a jakým začíná další stránka, pak použijte následující posloupnost příkazů z Hlavního menu – SOUBOR – NÁHLED nebo odpovídající ikonu Náhled z panelu nástrojů Standardní.

V zobrazení náhledu před tiskem [Obr. 67] není možné text upravovat. Zpět do standardního okna programu se vrátíte stiskem tlačítka Zavřít. Tlačítka Další a Předchozí v náhledu dokumentu umožňují přecházet ze stránky na stránku, tlačítko Dvě stránky umožňuje mít v náhledu vedle sebe dvě stránky, tlačítka Přiblížit a Oddálit umožňují zvětšení/zmenšení náhledu zobrazené stránky, tlačítko Tisk vyvolá dialogové okno TTiisskk

, ve kterém můžete nastavit kolik chcete vytisknout kopií dokumentu.

2 Všimněte si také, že počet ikon na panelech i počet nabídek v Hlavním menu je ve srovnání s Hlavním menu a s panely programu MS Word daleko menší – viz . Obr. 77

Náhled před tiskem


OBR. 67: NÁHLED DOKUMENTU WORDPAD PŘED TISKEM

Tisk dokumentu je možné spustit z nabídky Hlavního menu - SOUBOR –

TISK nebo pomocí příslušné ikony Tisk na panelu nástrojů Standardní, případně kombinací kláves Ctrl + P.

Dokumenty programu WordPad se ukládají ve formátu .rtf, což umožňuje takový dokument otevřít i v programu MS Word nebo jiném textovém editoru. Postup ukládání je stejný, jako u jiných programů, tedy z Hlavního menu vyberete možnost SOUBOR a pak ULOŽIT JAKO… a v dialogovém okně UUlloožžiitt jjaakkoo [Obr. 68] si vyberete ve formulářovém řádku Uložit do místo, kam dokument chcete uložit a v řádku Název souboru dokument pojmenujte – klepnete do tohoto řádku levým tlačítkem myši a přepíšete obecný název dokument vhodným názvem a pak stisknete tlačítko Uložit a tím dokument na zvolené místo uložíte.

V průběhu psaní textu občas použijte nabídku SOUBOR – ULOŽIT nebo třetí ikonu Uložit na panelu nástrojů Standardní nebo stiskněte kombinaci kláves Ctrl + S Tím si zajistíte průběžné ukládání vaší práce a při případných problémech (třeba při výpadku elektřiny) nepřijdete o všechnu práci. Tuto kombinaci kláves (nebo ikonu) a jejich význam si opět zapamatujte, budete ji muset často používat v jakémkoliv programu.

Nový soubor otevřete posloupností nabídek SOUBOR – NOVÝ. Z nabídky SOUBOR se také již jednou uložené dokumenty otevírají příkazem OTEVŘÍT. V dialogovém okně OOtteevvřříítt pak musíte nalézt požadovaný soubor (musíte si pamatovat, kde ho máte uložený). Tyto činnosti můžete provádět i pomocí ikon na panelu nástrojů Standardní - první ikona – Nový – otevírá dialogové okno NNoovvýý, kde pak již jen klepnete myší na tlačítko OK a nový prázdný dokument se otevře. Druhá ikona - Otevřít umožňuje otevření již někdy dříve uloženého dokumentu. Totéž je možné udělat pomocí klávesových zkratek Ctrl + N pro nový dokument a Ctrl + O pro otevření již dříve uloženého dokumentu.

Tisk dokumentu

Ukládání dokumentů

Otevírání dokumentů


Program WordPad neumožňuje mít současně otevřeno více různých dokumentů. Pokud pracujete v jednom dokumentu a chcete si otevřít nový dokument nebo další již rozpracovaný a někde uložený, pak musíte napřed první dokument zavřít a teprve potom je možné otevřít další dokument.

OBR. 68: DIALOGOVÉ OKNO PRO ULOŽENÍ DOKUMENTU

Pravidla práce s Nápovědou programů

Pokud nevíte zcela jistě jak máte nějaký krok provést a potřebujete poradit, pak můžete použít NÁPOVĚDU, která je součástí každého programu. Tu vždy vyvoláte klepnutím na stejnojmennou položku HLAVNÍHO MENU. Principy práce s nápovědou jsou ve všech programech stejné.

OBR. 69: ZÁKLADNÍ OKNO NÁPOVĚDY


Nápověda se otvírá v samostatném okně a je možné ji mít spuštěnou po celou dobu práce s programem a vždy když si potřebujete něco ověřit, tak ji otevřete klepnutím na její tlačítko na Hlavním panelu Windows. Po otevření nápovědy vidíte v levé části okna aktivní kartu Obsah s položkami obsahu [Obr. 69]. Po klepnutí myší se položky rozbalí do nižších úrovní a klepnutím na vybrané téma dojde k jeho otevření v pravé části okna. Zde je většinou možné dalším klepnutím na položky získat více podrobností [Obr. 70].

Klepnutím se dá rozbalit všechno to, na co když ukážete myší, tak má ukazatel myši vzhled ručičky se zvednutým prstem nebo to, co má před sebou symbol zavřené knihy či malý čtvereček se znaménkem plus nebo list s otazníkem.

OBR. 70: OKNO NÁPOVĚDY S ROZBALENÝMI POLOŽKAMI

OBR. 71: OKNO NÁPOVĚDY S AKTIVNÍ KARTOU REJSTŘÍK


Jinou možností vyhledávání je využití Rejstříku, který se zobrazí po přepnutí do příslušné karty. Zde je možné vyhledávat pomocí klíčových slov, která zapisujete do formulářového řádku [Obr. 71]. Klepnutím na tlačítko Zobrazit vyvoláte další okno NNaalleezzeennáá ttéémmaattaa se seznamem nalezených témat pro dané klíčové slovo [Obr. 72].Témata je možné zobrazit i klepnutím na položku Příbuzná témata v pravé části okna nápovědy. Téma se zobrazí v pravé polovině okna nápovědy. Na principu klíčových slov a následném vybírání příbuzných témat funguje i vyhledávání na poslední kartě Vyhledávat.

OBR. 72: OKNO NALEZENÁ TÉMATA

Ještě zbývá vysvětlit význam ikon pod titulkovým pruhem nápovědy.

První ikona Skrýt schová levou polovinu okna Nápovědy – budete tedy vidět jenom výsledný text nápovědy k zvolenému tématu – a změní se na ikonu Zobrazit – jejím stisknutím se opět zobrazí levá polovina a můžete pokračovat ve vyhledávání nápovědy k jinému problému. Ikony Zpět a Vpřed umožňují pohyb po již zobrazených tématech Nápovědy. Tyto šipky vrací kroky udělané při jednom otevření – po zavření si program Nápověda nepamatuje, co jste kdy vyhledávali. Ikona Možnosti po svém rozbalení nabízí několik možností – mimo jiné i možnost vytištění vyhledané nápovědy.

3.4 Mapa znaků Na klávesnici nejsou všechny znaky, které obsahují všechny sady

písem, které jsou v systému k dispozici. Proto je zde k dispozici program Mapa znaků [Obr. 73], která se nachází v nabídce Příslušenství ve skupině Systémové nástroje. Tento program slouží nejen k zobrazení jednotlivých znaků pro vybraný druh písma, ale i k jejich kopírování a následné vkládání pomocí Schránky do jakýchkoliv dokumentů.

Při hledání znaku nejdříve vyberte v řádku Písmo z rozbalené nabídky typ písma a pak v největší části okna naleznete v malých obdélníčcích všechny znaky, které daná sada písma obsahuje. Znaky jsou zde poměrně malé, ale po klepnutí na obdélníček se znak zvětší (jakoby přiblíží lupou). Klepnutím na tlačítko Vybrat se znak objeví v políčku Znaky ke zkopírování. Pak ještě musíte stisknout tlačítko Kopírovat, tím jste znak umístili do Schránky a z ní je možné znak v jakémkoliv dokumentu vložit na pozici kurzoru.

Význam ikon v programu Nápověda

Jak se s mapou znaků pracuje


OBR. 73: MAPA ZNAKŮ

3.5 Zábava Program k ovládání hlasitosti [Obr. 74] najdete v nabídce Příslušenství

ve skupině Zábava a slouží k ovládání hlasitosti různých druhů zvuků. Program se automaticky spouští sám spolu se systémem a jeho ikonu (malý reproduktor) najdete v oznamovací oblasti na spodním okraji obrazovky. Poklepáním na tuto ikonu se otevře okno s ovladači hlasitosti a možností vyvážení zvuku mezi pravým a levým reproduktorem pro všechna nainstalovaná zvuková zařízení. Jedno klepnutí otevře pouze malý panel pro ovládání celkové hlasitosti nebo vypnutí zvuku. Ovládání hlasitosti se provádí tažením za jezdec, ztlumení (vypnutí) zvuku provedete klepnutím levým tlačítkem myši do čtverečku – objeví se zde zatržítko.

Ovládání hlasitosti zvuku

OBR. 74: PROGRAM PRO OVLÁDÁNÍ HLASITOSTI ZVUKU

Příklad karetní hry

Hry, které jsou se systémem Windows dodávány, jsou jednoduché logické, především karetní hry - Solitaire [Obr. 75], FreeCell, Srdce – založené na přesunování karet z jedné hromádky do jiných hromádek, další hra je kulečník – Pinball a poslední se jmenuje Hledání min. Tyto hry poskytují nejen


zábavu, ale můžete si na nich i procvičit ovládání myši. Jaká jsou pravidla a co je cílem manipulace s kartami se dozvíte vždy v nápovědě každé hry.

OBR. 75: PŘÍKLAD JEDNÉ Z KARETNÍCH HER - SOLITAIRE

Ve Windows je v nabídce Příslušenství celá řada programů nejen pro

zábavu, popisovat je zde všechny není možné. Určitě si je však dříve nebo později sami vyzkoušíte. Minimálně ty určené pro zábavu – Windows Media Player nebo Windows Movie Maker.


4. Programy skupiny Microsoft Office Programy z této skupiny jsou primárně určeny pro kancelářské práce a

patří sem následující programy: • Microsoft Word – textový editor pro psaní a formátování i

velkého objemu textu, který je možné doplnit i o různé grafické prvky.

• Microsoft Excel – tabulkový kalkulátor pro vytváření tabulek, provádění výpočtů, tvorbu grafů, seznamů a různých analýz informací v tabulkách.

• Microsoft PowerPoint – prezentační program umožňující vytvářet a upravovat podklady – prezentace pro přednášky nebo různá pracovní jednání či schůzky.

• Microsoft Access – program pro sledování a správu velkého množství informací prostřednictvím databází.

V následujících podkapitolách budou probrány základy práce s programem MS Word a MS Excel. Jedná se verze programů 2003.

Více podrobností o možnostech těchto programů a další znalosti můžete získat v předmětech Univerzity třetího věku zaměřených na samostatnou výuku těchto dvou programů. Další specializovaný předmět je pak věnován výuce práce s prezentačním programem PowerPoint.

4.1 MS Word Textový editor MS Word poskytuje rozsáhlé možnosti nejen pro psaní,

ale také pro formátování i velmi dlouhých a strukturovaných textů jako jsou například nejrůznější knihy, učebnice, výroční zprávy atd.

Stručný výčet možností programu

Umí rozpoznat a opravit běžné překlepy a ty méně běžné označit a pak pomocí kontroly pravopisu je pomůže uživateli opravit. Špatně napsaná slova program automaticky podtrhává červenou vlnovkou. Po opravě překlepu tato vlnovka zmizí. Ne vždy však dokáže rozeznat všechny překlepy a proto je nutné dokument pečlivě přečíst a udělat jeho korekturu. Umožňuje volit velikost, typ a barvu písma, ale také například různě zarovnávat text odstavců, upravovat řádkování odstavců, vytvářet v textu tabulky nebo je sem vkládat z jiných programů, vkládat do dokumentu obrázky, grafy, kresby. K vloženým objektům je možné přidávat titulky (popisky). Stránky dokumentu je možné číslovat, vkládat na stránky zápatí a záhlaví s automatickým nebo i vlastním textem. U dlouhých dokumentů, členěných na kapitoly, je možné automaticky vytvořit obsah dokumentu. Můžete jednoduše psát poznámky pod čarou, vytvářet tzv. křížové odkazy nebo rejstřík důležitých pojmů.

MS Word podporuje také psaní hromadné korespondence, kdy do předem napsaného obecného textu doplníte již jen konkrétní adresy. Pro často psané typy dokumentů disponuje různými šablonami (dopisy, faxy, zprávy, brožury, příručky atd.) a umožňuje i tvorbu šablon vlastních. Pomocí doplňujících nástrojů můžete psát například matematické vzorce.

Umožňuje práci s více dokumenty otevřenými současně, což se hodí například při různých rešerších nebo kopírování částí textu z dokumentu do dokumentu nebo překladech textu do jiného jazyka.

62 Programy skupiny Microsoft Office

Dokumenty je dokonce možné psát i v jiném něž českém jazyce, ale například pro ruštinu potřebujete mít i ruskou klávesnici.

Co patří k základům práce s programem

Výčet všech možností programu by mohl pokračovat ještě dlouho, ale to není cílem této kapitoly. Základní dovednosti, které byste měli získat při práci s programem MS Word a které zde budou vysvětleny, jsou především:

• nastavování vzhledu stránky – okraje stránky, • ukládání, otevírání a tisk dokumentu, • editace textu – psaní, přepisování, mazání, přesunování již

napsaných částí textu na jiné místo, výběr typu, velikosti a barvy písma,

• zarovnávání odstavců vzhledem k okraji stránky a řádkování odstavců,

• přiřazování odrážek nebo čísel odstavcům ve formě seznamu. Tyto dovednosti vám umožní napsat například jednoduchý, hezky

upravený dopis. Pokud se bude chtít naučit efektivně vytvářet a hezky upravovat složitější vícestránkové dokumenty (například s nadpisy a vkládat do nich třeba obrázky nebo vytvářet tabulky nebo dokonce vytvářet u členitých dokumentů jejich obsah), pak můžete pokračovat ve studiu v dalším předmětu Univerzity třetího věku, který je zaměřen na výuku programu MS Word.

Program MS Word se spouští některým z obvyklých způsobů. Poklepáním na ikonu na ploše [Obr. 76] nebo klepnutím na ikonu na Hlavním panelu OS Windows či z roletové nabídky tlačítka Start - PROGRAMY – Microsoft Office – Microsoft Office Word 2003.

Spuštění programu a vzhled jeho okna

OBR. 76: IKONA PROGRAMU MS WORD 2003

Při každém spuštění aplikace MS Word se otevře nový dokument, který je zatím prázdný a má v titulkovém pruhu uvedeno obecné pojmenování Dokument1 – Microsoft Word.

Otevření nového prázdného dokumentu

Jako jste byli zvyklí natáčet papír na válec psacího stroje tak i v textovém editoru vidíte velkou bílou plochu v jejímž horním levém rohu bliká svislá čárka - textový kurzor, který označuje místo, kam je možné začít vkládat znaky. Tato pracovní plocha vlastně představuje stránku dokumentu - onen papír v psacím stroji. Pokud se tato bílá plocha nezobrazila a plocha okna programu je šedá, tak stiskněte hned první ikonu Nový prázdný dokument (vlevo na horním panelu nástrojů Standardní), která otevírá nový prázdný dokument. Nový dokument je možné otevřít také kombinací kláves Ctrl + N nebo příkazem z Hlavního menu SOUBOR – NOVÝ. Dokumentů je možné mít otevřeno víc najednou.

Okno programu MS Word má standardní ovládací prvky shodné se všemi ostatními programy [viz kapitola 2.3 Ovládání oken programů] a mělo by vypadat jako na následujícím obrázku [Obr. 77]. Pod Hlavním menu a panely nástrojů vidíte vodorovné pravítko a na levém okraji pracovní plochy je svislé pravítko. Šedé části pravítka naznačují velikost okrajů stránky. Pokud nevidíte svislé pravítko, pak vyberte z Hlavního menu volbu ZOBRAZIT a z ní


vyberte nabídku ROZVRŽENÍ PŘI TISKU nebo klepněte na ikonu Zobrazit rozvržení při tisku, která se nachází vlevo od vodorovného posuvníku na spodním okraji okna programu. Toto rozložení je pro psaní nejpohodlnější a zároveň při něm vidíte, jak bude dokument vypadat až bude vytištěn. Na spodním okraji okna se ve Stavovém řádku objevují různé informace o stavu rozpracovaného dokumentu – počet stránek, pozice textového kurzoru, jazyk dokumentu atd.

OBR. 77: VZHLED OKNA PROGRAMU MS WORD V ZOBRAZENÍ ROZLOŽENÍ PŘI TISKU

Pokud snad máte nastaven program MS Word tak, že se nezobrazují oba

panely nástrojů pod sebou, ale jsou na jedné liště vedle sebe [Obr. 78], pak je nutné klepnout myší na malou černou šipku na šedém pružku a z nabídky v roletce vybrat volbu ZOBRAZIT TLAČÍTKA VE DVOU ŘADÁCH.

OBR. 78: ROZDĚLENÍ PANELŮ NÁSTROJŮ DO DVOU ŘÁDKŮ

Trvalé zobrazování panelů nástrojů do dvou řad tlačítek (ikon) je

možné nastavit z Hlavního menu posloupností příkazů NÁSTROJE - VLASTNÍ a v dialogovém okně VVllaassttnníí na kartě Možnosti [Obr. 79] si nastavit umístění panelů do dvou řádků vložením zatržítka do čtverečku příslušné volby. Na této


kartě máte také možnost si v její části Jiné nastavit větší velikost ikon na panelech nástrojů umístěním zatržítka do čtverečku u nabídky Velké ikony.

OBR. 79: DIALOGOVÉ OKNO VLASTNÍ OBR. 80: DIALOGOVÉ OKNO VZHLED STRÁNKY

V jaké vzdálenosti od svislých i vodorovných okrajů bílé pracovní plochy - stránky se bude text psát, záleží na nastavení vzhledu stránky. Nastavení velikosti okrajů provedete v dialogovém okně VVzzhhlleedd ssttrráánnkkyy na kartě Okraje [Obr. 80]. Dialogové okno vyvoláte posloupností příkazů z Hlavního menu SOUBOR – VZHLED STRÁNKY [Obr. 81]. Okraje stránky tedy vymezují prázdné místo po okrajích stránky kam není možné psát text. Mohou být na každé straně jiné nebo všude stejné.

Rozměry okrajů stránky můžete ponechat ve výchozím nastavení nebo si ho upravit hned na začátku tvorby dokumentu nebo kdykoliv změnit při finálních úpravách dokumentu. Je zde také možné změnit orientaci stránky z postavení na výšku do postavení na šířku. Rozměr šířky okrajů lze měnit pomocí šipek na konci každého formulářového řádku nebo je možné do řádku klepnout levým tlačítkem myši a vepsat konkrétní hodnotu. Umístění hřbetu a okraje u hřbetu není třeba nastavovat. Okraje pro tuto část stránky nastavujete jen tehdy, pokud má být dokument svázán jako kniha. Okraj u hřbetu tedy zajišťuje, aby text nebyl překryt vazbou.

Na dalších dvou kartách je možné nastavit ještě další vlastnosti vzhledu stránky, ale ty již nepatří k základům práce s programem.

Ještě předtím, než začnete v novém dokumentu psát text, je dobré si rozmyslet, jak se dokument bude jmenovat a kde bude uložen. Pro uložení a pojmenování dokumentu slouží posloupnost příkazů Hlavního menu SOUBOR [Obr. 81] – ULOŽIT JAKO…. Objeví se dialogové okno UUlloožžiitt jjaakkoo [Obr. 82]. Postup uložení a pojmenování je následující:

• V dialogovém okně v řádku Uložit do klepněte na šipku na jeho konci a pak z roletky s nabídkou vyberte disk, na který chcete soubor uložit. Ve školní síti je to disk H.

• Pokud chcete dokument uložit do nějaké složky, otevřete ji poklepáním na její název v okně dialogového panelu. Její název se pak objeví v řádku Uložit do.

Nastavení vzhledu stránky

Uložení dokumentu


- Pokud jste se spletli a otevřeli jinou složku a chcete se vrátit do výchozího místa, tak klepněte na ikonu se zelenou šipkou hned za řádkem Uložit do – vrátíte se tak na původní místo ve struktuře složek.

- Další ikona O úroveň výš (žlutá kancelářská složka se zelenou šipkou) umožňuje pohyb po struktuře složek směrem k nadřazeným složkám.

- Pro vytvoření zcela nové složky použijete ikonu Vytvořit novou složku (symbol žluté kancelářské složky s hvězdičkou). Po klepnutí na tuto ikonu se objeví dialogové okno Nová složka a v něm napíšete vhodný název nové složky a potvrdíte tlačítkem OK. Název nové složky se objeví v řádku Uložit do.

Nová složka

• Do řádku Název souboru na spodním okraji dialogového okna napište vhodně zvolené jméno souboru. Nezapomeňte, že žádné dva soubory v jedné složce se nemohou jmenovat stejně a také, že jméno má charakterizovat obsah a určení dokumentu.

• V řádku Typ souboru ponechte připravený text dokument Word a klepněte na tlačítko Uložit.

Hotovo, soubor je pojmenován a uložen a dialogové okno se zavřelo. V titulkovém pruhu aplikace MS Word se objevil vámi zadaný název dokumentu.

Při psaní, zejména delšího dokumentu, si zvykněte občas zadat z Hlavního menu SOUBOR příkaz ULOŽIT nebo stisknout ikonu Uložit (se symbolem diskety na horním panelu nástrojů Standardní) nebo stisknout kombinaci kláves Ctrl + S. Na Stavovém řádku na spodním okraji okna programu se objeví pulsující symbol diskety a malé modré obdélníčky – to znamená, že právě probíhá průběžné uložení dokumentu. Po jejich zmizení je možné pokračovat v úpravách dokumentu.

Všechny tři možnosti mají stejný význam a zajistíte si tím, že se váš dokument bude průběžně ukládat a například při výpadku elektrické sítě nepřijdete o napsanou velkou část dokumentu, ale ztratí se jen kousek od posledního průběžného uložení. Existuje i možnost nastavit automatické průběžné ukládání dokumentu pomocí nabídky Hlavního menu NÁSTROJE – MOŽNOSTI…, kde v dialogovém okně MMoožžnnoossttii na kartě Ukládání umístíte zatržítko do čtverečku u nabídky Automaticky ukládat po: a ve vedlejším políčku nastavíte počet minut za něž se mají změny provedené v dokumentu automaticky průběžně uložit. Ne vždy však je toto nastavení plně spolehlivé a proto stejně používejte výše zmíněné manuální průběžné ukládání.

Místo uložení a název souboru si musíte zapamatovat. Proto si dejte záležet nejen na pojmenování vlastního souboru, ale důkladně si rozmyslete i strukturu a pojmenování složek, kam své dokumenty ukládáte. Většinou se vám, především delší dokument nepodaří napsat celý najednou, ale budete ho muset uložit a zavřít v rozepsaném stavu a později se k práci na dokumentu vrátit. Jak se v programu MS Word otevírají již jednou uložené dokumenty se dozvíte na konci této kapitoly.


OBR. 81: NABÍDKA HLAVNÍHO MENU -

SOUBOR

OBR. 82: DIALOGOVÉ OKNO ULOŽIT JAKO

Psaní textu Při psaní textu (v libovolném textovém editoru) platí pravidlo: Text nejdříve napíšete, potom opravíte překlepy a až pak provádíte další úpravy.

Jak již víte, při psaní v textovém editoru se vše děje na pozici textového kurzoru, který se automaticky, s každým napsaným znakem posunuje směrem vpravo a když při psaní dospěje text na konec řádku, tak se kurzor automaticky přesune na začátek řádku dalšího. Nemusíte tedy, na rozdíl od psacího stroje, sledovat ani šířku stránky – tedy konec řádků a dokonce ani konec stránky. Text se automaticky přelévá (zalamuje) z řádku na řádek a ze stránky na stránku podle nastavených okrajů stránky. Slova před koncem řádků tedy není nutno dělit. Členění textu na odstavce provedete stiskem klávesy Enter na konci odstavce – textový kurzor se přesune na začátek nového řádku. Mezi jednotlivými větami nezapomínejte dělat mezeru.

Základní vlastnosti písma

K základním vlastnostem písma patří především jeho druh a velikost. Tyto vlastnosti je možné nastavit prostřednictvím ikon na panelu nástrojů Formát [Obr. 83]. V programu MS Word je k dispozici velké množství druhů písma a každý druh je nějak pojmenován. Jakým druhem písma budete psát dokument volíte výběrem názvu písma z rolety políčka Písmo [Obr. 84]. Ne každý druh písma však umí česky a některé druhy písma jsou vlastně různé obrázky. Každý název písma je zobrazen v daném druhu písma a za názvy některých druhů písma, především těch obrázkových, jsou uvedeny ukázky znaků. Výchozím písmem v každém novém dokumentu je Times New Roman o velikosti 12 bodů. Písmo může být:

• Proporcionální – znaky mají různou šířku, písmo je lépe čitelné. • Neproporcionální – znaky zabírají stejnou šířku, písmo je hůře

čitelné. V počítačových textech se nepoužívá. Takto vypadalo písmo u psacích strojů.

• Antikva – patkové stínované písmo – znaky jsou zakončeny patkami (vodorovné linie zakončující tahy písma) a nemají všude stejnou tloušťku čáry.


• Grotesk - bezpatkové lineární písmo – působí technicky a má všude stejnou tloušťku čáry.

• Kaligrafické – znaky vypadají jako ručně psaný text a pro psaní běžných textů se nepoužívají.

Velikost písma je udávána v celých číslech v bodech [Obr. 85] a je možné ji měnit výběrem hodnoty v roletové nabídce políčka Vybrat velikost písma. Pro běžný text se doporučuje velikost 10 až 12 bodů. Pro zajímavost: Jeden bod je 0,378mm a je odvozen od Evropské typografické jednotky. Největší velikost písma, která je v roletové nabídce k dispozici, je 72 bodů což je 2,54cm (tedy 1 palec).

Pokud je to nutné, je možné samozřejmě nastavit i větší velikost písma. Jednoduše zapíšete do políčka Vybrat velikost písma vyšší číslo než je nabízená hodnota 72 bodů.

Další vlastností písma je jeho řez, který umožňuje odlišovat psaný text pomocí tloušťky čáry znaku a sklonu písma. Řezy jsou dva a je možné je nastavovat pomocí ikon, které jsou hned za políčkem pro výběr velikosti písma.

První ikona Tučné (označená je velkým písmenem B - Bold) umožňuje psát tučným písmem, druhá ikona Kurzíva (označená skloněným písmenem I - Italika) umožňuje psát skloněným písmem. Třetí ikona v této skupině tlačítek Podtrhnout (označená podtrženým velkým písmenem U) umožňuje podtrhávání psaného textu rovnou jednoduchou čarou a to včetně mezer mezi slovy [Obr. 83].

U každého písma je možné kombinovat oba řezy písma i podtržení. Je tedy možné aktivovat všechny tři ikony pro jednu část textu..

OBR. 83: IKONY PRO VOLBU DRUHU, VELIKOSTI A ŘEZU PÍSMA

Výběr druhu písma Velikost Řezy a podtržení

OBR. 84: ROZBALENÁ NABÍDKA DRUHŮ PÍSMA

OBR. 85: ROZBALENÁ NABÍDKA VELIKOSTI PÍSMA

V následující tabulce [Tab. 2] vidíte příklady různých druhů písma a

v různých řezech. Velikost písma je vždy 12 bodů.


TAB. 2: UKÁZKA RŮZNÝCH VLASTNOSTÍ PÍSMA

Bezpatkové proporcionální písmo - Arial Ukázka různých vlastností písma.

Patkové proporcionální – Times New Roman Ukázka různých vlastností písma.

Neproporcionální - Courier Ukázka různých vlastností písma.

Kaligrafické písmo – Lucina Handwriting Ukázka různých vlastností písma.

Arial – tučné Ukázka různých vlastností písma. Arial - kurzíva Ukázka různých vlastností písma. Arial – tučná kurzíva Ukázka různých vlastností písma. Times New Roman – tučné Ukázka různých vlastností písma.

Times New Roman kurzíva Ukázka různých vlastností písma.

Times New Roman – tučná kurzíva Ukázka různých vlastností písma.

Courier - tučné Ukázka různých vlastností písma. Courier kurzíva Ukázka různých vlastností písma. Courier – tučná kurzíva Ukázka různých vlastností písma. Kaligrafické - tučné Ukázka různých vlastností písma. Kaligrafické kurzíva Ukázka různých vlastností písma. Kaligrafické – tučná kurzíva Ukázka různých vlastností písma.

Další vlastnost písma, kterou je možné měnit jednoduše pomocí ikony je jeho barva. Ikona Barva písma se nachází až na konci panelu nástrojů Formát a je označena velkým modrým písmenem A pod nímž je barevný proužek. Konkrétní barvu pro písmo vyberete tak, že klepnete levým tlačítkem myši na šipku vedle písmena A. Objeví se sada malých barevných čtverečků [Obr. 86]. Požadovanou barvu vyberete klepnutím na příslušný čtvereček. Pokud se vám zdá výběr barev nedostatečný, je možné klepnutím na volbu Další barvy vyvolat dialogové okno BBaarrvvyy a v něm na záložce Standardní [Obr. 87] vyberete vhodnou barvu klepnutím na malý barevný šestiúhelník. V pravém spodním rohu okna vidíte obdélník a nad ním je napsáno Nová a pod ním Aktuální. V tomto obdélníku vidíte kontrast mezi původní a novou barvou. Potvrzení použití vybrané barvy musíte provést stiskem tlačítka OK v pravém horním rohu dialogového okna.


OBR. 86: NABÍDKA ZÁKLADNÍCH BAREV PRO PÍSMO

OBR. 87: DIALOGOVÉ OKNO BARVY ZÁLOŽKA STANDARDNÍ

Před ikonou pro změnu barvy písma je ještě ikona Zvýraznění, která

umožňuje text tzv. vybraný do bloku (označený) zvýraznit barevným podkladem. Obdobně, jako když si vyznačujete pasáže v tištěném textu barevným zvýrazňovačem. Barev pro zvýraznění je pouze několik a vybírají se, obdobně jako u barvy písma, z nabídky malých barevných čtverečků po klepnutí na šipku u ikony Zvýraznění, nabídka pro další barvy není.

Barevné zvýraznění se projeví pouze v digitální formě textu a u barevného tisku. Pokud chcete tento způsob zvýraznění části textu používat pro dokumenty tištěné černobíle, pak používejte šedou barvu.

Druh, velikost písma i řezy a barvu je možné změnit výběrem vlastnosti z roletek s nabídkami nebo stiskem příslušných ikon kdykoliv v průběhu psaní dokumentu. Mějte však na paměti, že se změna neprojeví u již napsaného textu, ale až u textu, který napíšete po změně nastavení. Proto je nutné naučit se, jak se vybírají (označují) části textu, se kterým chcete provádět nějaké úpravy a jak se v dokumentu rychle pohybovat. Text je po označení zbarven inverzně. U běžného, černě psaného textu to znamená, že text je bílý a pod ním je černý podklad. Vybrat je možné několik znaků, slovo, několik slov, celé věty, celé odstavce i celý dokument.

Označování textu do bloku

O vybraném (označeném) textu říkáme, že byl vybrán do „bloku“. U takových bloků je pak možné měnit nejen druh, velikost, řez či barvu písma, přiřazovat další styly, ale je možné celý blok přesouvat nebo kopírovat pomocí Schránky [viz kapitola 3.3 WordPad a práce se Schránkou] na jiné místo v dokumentu nebo do jiného dokumentu, případně blok textu z dokumentu vymazat nebo přepsat jiným textem. Text se označuje do bloku tažením myší nebo, pokud neradi používáte myš, je označení možné i pomocí kurzorových šipek a současně stisknuté klávesy Shift a případně ještě klávesy Ctrl.

Postup označování částí textu je následující: • Část textu (několik znaků) - nastavte kurzor myši na začátek textu,

který chcete označit - stiskněte levé tlačítko myši a zatáhněte přes text a teprve

potom pusťte tlačítko myši nebo


- stiskněte a držte klávesu Shift a kurzorovou šipku stiskněte tolikrát, až máte označenu celou část textu.

• Jedno slovo - poklepejte (dvojitě klikněte) levým tlačítkem myši na

potřebné slovo (ukazatel myši má tvar úsečky) nebo - nastavte kurzor před slovo, které chcete označit, stiskněte a

držte klávesy Ctrl a Shift a stiskněte pravou kurzorovou šipku. Takto je možné označit i několik slov za sebou.

• Jeden řádek - jednou klepněte na levý okraj vedle řádku (ukazatel myši má

vzhled šipky) nebo - nastavte kurzor na začátek řádku, který chcete označit,

stiskněte a držte klávesu Shift a stiskněte klávesu End nebo - nastavte kurzor na začátek řádku, který chcete označit,

stiskněte a držte klávesu Shift a stiskněte kurzorovou šipku směřující dolů. Takto je možné označit i několik řádků pod sebou.

• Jednu větu - stiskněte klávesu Ctrl a současně klepněte levým tlačítkem

myši kdekoliv ve větě (ukazatel myši má tvar úsečky). • Jeden odstavec

- poklepejte na levý okraj vedle odstavce (ukazatel myši má vzhled šipky) nebo

- nastavte kurzor na začátek odstavce, který chcete označit, stiskněte a držte klávesy Ctrl a Shift a stiskněte kurzorovou šipku směřující dolů. Takto je možné označit i několik odstavců za sebou.

• Celý dokument - třikrát rychle za sebou klepněte vlevo od kteréhokoliv

odstavce (ukazatel myši má vzhled šipky) nebo - je také možné použít kombinaci kláves Ctrl + A.

Pomocí kláves je také možné označit celý zbytek textu nahoru nebo dolů od pozice textového kurzoru. K tomu použijete kombinaci kláves Shift a Home nebo End. Text je možné dávat do bloku i po jednotlivých obrazovkách. K tomu použijete kombinaci kláves Shift a Page Down nebo Page Up.

Pokud se v označování spletete, pak je třeba text tzv. odznačit. To je velmi jednoduché. Stačí kdekoliv klepnout levým tlačítkem myši.

Pro rychlý pohyb v dokumentu (listování) lze použít tažení myší za posuvník na levém okraji okna nebo lze klepáním myší na dvojité šipky nad a pod posuvníkem posouvat obsah okna o jednu stránku nebo pomaleji, klepáním na jednoduché šipky pod a nad posuvníkem je možné dokument posunovat v okně po řádcích. K posunu po dokumentu je také možné využít klávesnici - klávesy PageDown, PageUp, Home, End nebo kurzorové šipky pro posun po řádcích.

Pohyb po delším dokumentu


Při pohybu v textu dokumentu je třeba si uvědomit rozdíl mezi ukazatelem myši (šipkou a úsečkou) a textovým kurzorem vyznačujícím aktuální pozici v textu. Při pohybu v dokumentu např. posunutím táhla na posuvné liště, je třeba na cílové pozici (kde potřebujete text upravit) nastavit ukazatel myši a stisknout její levé tlačítko. Tím se přesune na tuto pozici textový kurzor. Začnete-li psát bez tohoto přesunu textového kurzoru, bude se text vkládat na jeho původní pozici. Informaci o aktuální pozici textového kurzoru najdete ve Stavovém řádku na spodním okraji okna programu MS Word. V tomto řádku vidíte celkový počet stran dokumentu, na které stránce z celkového počtu stran se právě nalézá textový kurzor, kolik je to cm od horního okraje stránky, na kterém řádku této stránky a které pozici od začátku aktuálního řádku.

TAB. 3: VÝZNAM KLÁVES A JEJICH KOMBINACÍ S KLÁVESOU CTRL PRO POHYB PO TEXTU DOKUMENTU

Po stisku klávesy se kurzor přesune ↑ ← ↓ → na další znak ve směru šipky Home na začátek řádku End na konec řádku PgDn o jedno okno (obrazovku) dolů PgUp o jedno okno (obrazovku) nahoru Ctrl + → na další slovo Ctrl + ← na předcházející slovo Ctrl + ↑ na začátek aktuálního odstavce Ctrl + ↓ na začátek následujícího odstavce Ctrl + PgDn na poslední řádek okna (obrazovky) Ctrl + PgUp na první řádek okna (obrazovky) Ctrl + Home na začátek dokumentu Ctrl + End na konec dokumentu

Složitější úpravy písma, jako je například psaní horních nebo dolních indexů, různé varianty podtrhávání textu a přiřazování různých dalších stylů písmu je možné nastavit v dialogovém okně PPííssmmoo [Obr. 88], které vyvoláte posloupností příkazů Hlavního menu FORMÁT – PÍSMO.

Dialogové okno se skládá ze tří karet a styly se písmu přiřazují na kartě Písmo. Další dvě karty již nepatří k základům práce s textem. Nastavení, která je možné provést na kartě Textové efekty se projevují pouze v digitální podobě textu.

Na kartě Písmo v dialogovém okně je možné po klepnutí na šipku u nabídky Styl podtržení vybrat z ukázek různých typů čar nebo je možné zvolit volbu Pouze slov, která umožní vynechat při podtrhávání textu mezery mezi slovy. Podtržení pouze slov je možné jen jednoduchou čarou. Pokud zvolíte nějaký styl podtržení, pak se aktivuje vedlejší políčko Barva podtržení a zde je možné nastavit jinou barvu podtržení něž je barva písma.

Nabídka Formát-Písmo


OBR. 88: DIALOGOVÉ OKNO PÍSMO KARTA PÍSMO

V části dialogového okna pod heslem Styl je možné volit různé styly

písma tak, že klepnete myší do čtverečku u zvoleného stylu – ve čtverečku se objeví zatržítko. Je možné zvolit i více stylů najednou, ale některé volby se vylučují. Například Ryté písmo nemůže být zároveň ještě Reliéfní a s Obrysem a mít Stín, volba Všechna velká se nemůže kombinovat s volbou Kapitálky.

Příklad: Jak napsat dolní index v nějakém vzorci. Například H2O. Zcela jednoduše. Nejdříve napíšete H2O a pak při formátování textu označíte do bloku číslici 2, vyvoláte dialogové okno PPííssmmoo a do čtverečku u položky stylu Dolní index umístíte zatržítko a stisknete tlačítko OK.

Při přiřazování indexů musíte dávat pozor. Pokud napíšete třeba m3 a hned označíte číslo a přiřadíte mu styl Horní index a teprve pak uděláte mezeru a budete psát další text, bude se psát i tento text jako horní index. Pokud se vám toto stane, pak je nutné text, který již nemá být se stylem indexu označit, vyvolat dialogové okno PPííssmmoo a opětovným klepnutím do čtverečku u volby pro index odstranit zatržítko. Této chyby je možné se vyvarovat zcela jednoduchým způsobem. Za číslem, které má být indexem (a není uprostřed slova) je nutné nejdříve udělat minimálně mezeru – ještě lépe je napsat další část textu a pak teprve označit číslo s přiřadit mu styl indexu.

Při psaní je potřeba dodržovat některé typografické zásady. V následujícím textu je uvedeno nutné minimum těchto zásad:

• V jednom dokumentu nikdy nekombinujte více než dva druhy písma.

• Nekombinujte vzhledově podobné druhy písma. Pokud píšete hlavní text dokumentu patkovým písmem, pak jako druhý typ použijte písmo bezpatkové.

• Jednotlivé odstavce od sebe nikdy neodsazujte několikerým stiskem klávesy Enter. Jak se od sebe odstavce odsazují se dozvíte dále v textu.

• Ke zvýraznění částí textu nepoužívejte tzv. prostrkávání používané na psacích strojích (mezery mezi písmeny ve slově).

Několik zásad typografie


Ani podtrhávání nebo tučné písmo v běžném textu není příliš vhodné, raději používejte kurzívu.

• Závorky a uvozovky se neoddělují mezerou od textu uvnitř. • Za nadpisy se tečka nepíše. • Pokud věta končí zkratkou, která má u sebe tečku, pak se další

tečka již nepíše. • Pokud je celá věta v závorce, pak je v závorce i tečka. • Mezi slovy se píše vždy jen jedna mezera. • Mezi větami se vždy píše mezera. • Mezera se nepíše před interpunkčními znaménky, ale vždy se píše

za nimi. • Jednopísmenné předložky a spojky nesmí zůstat na konci řádku,

ale musí být spojeny s následujícím slovem ke kterému patří. To zajišťuje vložení tzv. pevné mezery pomocí kombinace kláves Shift+Alt+mezerník. Pevná mezera se používá i při zápisu data, čísla a jeho rozměru a všude tam, kde chcete, aby vedle sebe stojící slova zůstala vždy vedle sebe na jednom řádku. Pokud jste nejdříve vložili normální mezeru, pak je třeba ji vymazat a teprve potom vložit mezeru pevnou. Obyčejná mezera ruší funkci mezery pevné. Za předložky k, s, v a z dává program Word pevnou mezeru automaticky. V číselných výrazech jako například 1 555 434 se rovněž vždy píší pevné mezery.

Formátovací znaky

Jak poznáte, zda mezera v napsaném textu je pevná nebo obyčejná a kde jste stiskli klávesu Enter? Stačí si zapnout ikonu Zobrazit nebo skrýt pro zobrazení tzv. formátovacích (řídících) znaků, která je skoro na konci horního panelu nástrojů Standardní a vypadá trochu jako řecké písmeno pí [Obr. 89]. Jak pak bude vypadat text na obrazovce vidíte na dalším obrázku [Hned vedle ikony Zobrazit nebo skrýt je další užitečná ikona Měřítko zobrazení [Obr. 89], která slouží pro zvětšení nebo zmenšení zobrazení pracovní plochy okna programu. Tato ikona je standardně nastavena na 100% zobrazení, změnit (nejčastěji zvětšit) zobrazení je možné výběrem hodnoty z roletky s nabídkou nebo i přímým zápisem hodnoty (např. 120%) do políčka ikony. Při nastavení většího měřítka zobrazení se skryjí šedé části okna, které jsou mezi bílou pracovní plochou a okrajem okna programu.

Obr. 90]. Tyto znaky jsou pouze pro orientaci a netisknou se. Normální mezery se zobrazují jako malé čtverečky, pevné mezery jsou symbolizovány kroužkem, stisknutí klávesy Enter je naznačeno stejným symbolem jako je na ikoně, šipky za „puntíky“ odrážek znamenají nastavení a použití tabulátoru. Formátovacích znaků je více, ale to již nepatří k základům práce s textovým editorem.


OBR. 89: IKONA ZOBRAZIT NEBO SKRÝT A IKONA MĚŘÍTKO ZOBRAZENÍ A JEJÍ ROZBALENÁ ROLETA

Hned vedle ikony Zobrazit nebo skrýt je další užitečná ikona Měřítko

zobrazení [Obr. 89], která slouží pro zvětšení nebo zmenšení zobrazení pracovní plochy okna programu. Tato ikona je standardně nastavena na 100% zobrazení, změnit (nejčastěji zvětšit) zobrazení je možné výběrem hodnoty z roletky s nabídkou nebo i přímým zápisem hodnoty (např. 120%) do políčka ikony. Při nastavení většího měřítka zobrazení se skryjí šedé části okna, které jsou mezi bílou pracovní plochou a okrajem okna programu.

OBR. 90: TEXT SE ZOBRAZENÝMI FORMÁTOVACÍMI ZNAKY

Pokud chcete již napsaný dlouhý odstavec rozdělit na dva nebo více kratších odstavců, pak stačí umístit klepnutím levým tlačítkem myši kurzor do textu odstavce na to místo (před větu) kde má začít nový odstavec a stisknout Enter. Pokud naopak chcete spojit dva odstavce do jednoho, pak stačí na konec prvního odstavce umístit textový kurzor a klávesou Delete odstavce spojíte. Nesmíte zapomenout doplnit mezeru mezi poslední větu původního odstavce a bývalou první větu připojeného odstavce.

Práce s odstavci

Odstavce je možné zarovnávat vůči levému i pravému okraji stránky. Standardně je nastaveno zarovnávání k levému okraji. Pro zarovnávání odstavců slouží čtyři ikony na spodním panelu nástrojů – Zarovnat vlevo, Zarovnat na střed, Zarovnat vpravo, Zarovnat do bloku. Nejelegantnější je způsob zarovnání do bloku, kdy jsou řádky na levém i na pravém okraji stránky zarovnány souběžně s okrajem. Další ikona Řádkování slouží pro zvětšení mezer mezi řádky odstavce. Jaká má být vzdálenost mezi řádky se vybere z roletky této ikony. Pro práci s odstavcem jsou určeny i další čtyři ikony. Ikony Formát číslování a Odrážky umožňují přiřadit textu styl seznamu a


ikony Zmenšit odsazení a Zvětšit odsazení umožňují měnit vzdálenost odstavce od levého okraje stránky [Obr. 91].

OBR. 91: IKONY PRO PRÁCI S ODSTAVCEM

Ikony pro zarovnání odstavců a řádkování

Rozbalená roletka ikony Řádkování

Ikony Formát číslování a Odrážky

Ikony Zmenšit a Zvětšit odsazení

Pro lepší přehlednost a čitelnost textu se odstavce od sebe odsazují. Jak již víte, nedělá se to tak, že stisknete víckrát za sebou klávesu Enter, aby mezi odstavci vznikl prázdný prostor, ale nastavíte mezi odstavci mezery.

Nastavení velikosti mezer se provádí v dialogovém okně OOddssttaavveecc, které vyvoláte z Hlavního menu posloupností příkazů FORMÁT – ODSTAVEC [Obr. 92]. Platí, že mezera mezi odstavci má být tak velká, jako je velikost písma základního textu dokumentu. Tedy, pokud píšete velkostí písma 12 bodů, pak mezera mezi odstavci má být také 12 bodů. Mezera se nastavuje buď Před odstavec nebo Za odstavec v části dialogového okna pod heslem Mezery. Velikost je možné nastavit pomocí šipek u formulářových řádků (velikost se mění po každém klepnutí myší na šipku vždy o šest bodů) nebo je možné zapsat do políčka libovolné celé číslo – písmeno b a tečku za ním nemažte (při náhodném smazání je potřeba je dopsat).

OBR. 92: DIALOGOVÉ OKNO ODSTAVEC

Mezi jednotlivými odstavci ve stylu seznamu a také mezi větu uvozující

seznam (obvykle tato věta končí dvojtečkou) a první bod seznamu se mezery nedělají buď vůbec nebo pouze maximálně poloviční velikosti.


Pro naznačení začátků odstavců je také možné použít i způsob přetrvávající z doby psacích strojů (vidíte ho u textu těchto skript), kdy je odsazen první řádek odstavců. Toto odsazení nastavíte v části dialogového okna Odsazení v políčku Speciální. Konkrétní vzdálenost (v cm), o jakou má být první řádek odsazen od levého okraje stránky, nastavíte ve vedlejším políčku O kolik. Standardně je nastavena vzdálenost 1,25cm.

Mezery mezi odstavci nebo odsazení prvního řádku odstavců či jejich zarovnání je možné nastavit hned na začátku tvorby dokumentu. Toto nastavení můžete změnit i kdykoliv během tvorby dokumentu. Pokud měníte nastavení pouze u jednoho odstavce v dokumentu (například měníte zarovnání nadpisu), pak stačí mít v tomto konkrétním odstavci textový kurzor, pokud však měníte nastavení najednou u více odstavců následujících za sebou, pak je nutné mít celou část textu, kde změnu provádíte, vybranou do bloku.

U dokumentů, které mají více stránek je možné stránky očíslovat. Postup pro umístění čísel na stránky je následující:

• Z Hlavního menu vyberete volbu VLOŽIT a z ní nabídku ČÍSLA STRÁNEK…

• V dialogovém okně Čísla stránek [Čísla stránek Obr. 93] v políčku Umístění zvolíte umístění čísla na stránce. Čísla je možné umístit v zápatí (na stránce dole) nebo v záhlaví (na stránce nahoře).

• V políčku Zarovnání máte možnost zvolit, zda číslo bude umístěno v pravém nebo levém rohu nebo uprostřed stránky. Na náhledu v dialogovém okně je číslo symbolizováno malým obdélníčkem.

• Vložení čísla potvrdíte stiskem tlačítka OK nebo klávesou Enter.

OBR. 93: DIALOGOVÉ OKNO ČÍSLA STRÁNEK

Stejně jako v programu WordPad i v programu MS Word je k dispozici

položka Hlavního menu ÚPRAVY a v ní příkaz ZPĚT, umožňující odvolat naposledy provedený příkaz, příkazy KOPÍROVAT, VYJMOUT a VYBRAT VŠE, které umožňují práci se Schránkou a příkazy, NAJÍT, NAJÍT DALŠÍ a NAHRADIT. Jak již víte z kapitoly 3.3 WordPad a práce se Schránkou, těmto příkazům odpovídají ikony na panelu nástrojů Standardní nebo je možné pro provedení těchto příkazů používat klávesové kombinace.

Program MS Word disponuje v položce Hlavního menu NÁSTROJE užitečnou nabídkou PRAVOPIS. Po zadání tohoto příkazu se objeví dialogové okno PPrraavvooppiiss aa ggrraammaattiikkaa:: ČČeeššttiinnaa [Obr. 94].

Číslování stránek

Hlavní menu Úpravy, odpovídající ikony a Schránka

Kontrola pravopisu


OBR. 94: DIALOGOVÉ OKNO PRO KONTROLKU PRAVOPISU A GRAMATIKY

V dialogovém okně jsou nejnápadnější dvě velká políčka – Není ve

slovníku a Návrhy. V horním políčku je vždy část textu dokumentu a v ní je červeně vyznačeno chybně napsané slovo. Ve spodním políčku jsou pak návrhy na opravu tohoto chybného slova. Správné znění vyberete klepnutím na nabídku a opravu dokončíte stiskem tlačítka Zaměnit. Text v horním poli dialogového okna se změní a nabídne další chybné slovo k opravě. Opět vyberete vhodnou nabídku a stisknete tlačítko Zaměnit. Takto pokračujete tak dlouho, dokud se neobjeví informační dialogové okno KKoonnttrroollaa pprraavvooppiissuu aa ggrraammaattiikkyy jjee ddookkoonnččeennaa. Význam dalších tlačítek na pravé straně dialogového okna je zřejmý z jejich nápisů.

Může se stát, že v políčku Není ve slovníku žádné návrhy nejsou a je zde pouze v závorkách uvedený text žádné návrhy. Pak nezbývá nic jiného, než chybu opravit přímo v textu dokumentu a v dialogovém okně se pak objeví tlačítko Obnovit, jehož stiskem obnovíte funkčnost dialogového okna pro kontrolu pravopisu. Opravu je možné provést i zapsáním správného znění přímo v horním políčku dialogového okna. V tom případě opět musíte stisknout tlačítko Zaměnit. Velice často se stává, že program nenajde všechna špatně napsaná slova a proto je vždy nutné, dokument pečlivě přečíst. Často také považuje za špatně napsaná slova i taková, která jsou napsána správně. To se stává zejména v česky psaných dokumentech, ve kterých jsou používána i cizí slova, která nemají český ekvivalent. Pak tato cizí slova jsou při kontrole pravopisu označena jako chybně napsaná. Nabídce Hlavního menu NÁSTROJE – PRAVOPIS odpovídá ikona Pravopis na panelu nástrojů Standardní nebo funkční klávesa F7.

Dokumenty je možné tisknout přímo z programu MS Word. Tisk dokumentu spustíte klepnutím na ikonu Tisk se symbolem tiskárny na panelu nástrojů Standardní nebo stiskem kombinace kláves Ctrl + P. Je také možné zadat z Hlavního menu posloupnost příkazů SOUBOR – TISK. Objeví se dialogové okno TTiisskk [Obr. 95].

Tisk dokumentu


OBR. 95: DIALOGOVÉ OKNO TISK

V části dialogového okna Rozsah stránek možné určit klepnutím do

kroužku příslušného přepínače, že chcete tisknout například pouze aktuální stránku – to je ta, kterou vidíte na obrazovce a někde v ní máte textový kurzor nebo je možné tisknout pouze několik určitých stránek – jejich rozsah zapíšete podle návodu do políčka vedle položky Stránky. Také je možné tisknout pouze určitý vybraný text – přepínač Výběr, který však ještě před vyvoláním dialogového okna TTiisskk musíte označit do bloku. Tisk spustíte klepnutím na tlačítko OK na spodním okraji dialogového okna nebo stiskem klávesy Enter.

Na Stavovém řádku na spodním okraji okna programu se po zadání příkazu pro tisk objeví symbol tiskárny a vedle ní se bude objevovat počet stránek, které se načítají pro tisk. Po načtení všech stránek, tento symbol zmizí. Zároveň se symbol tiskárny objeví i v pravé části Hlavního panelu Windows v oblasti s ikonami stále spuštěných programů. Po vytisknutí dokumentu se ikona tiskárny v této části panelu opět skryje.Od každého dokumentu je možné naráz vytisknout více kopií. Počet kopií nastavíte v dialogovém okně v jeho části Kopie. Také je možné v části Lupa nastavit tisk dvou nebo dokonce více stránek na jeden list papíru.

U dokumentu s více stránkami je vhodné ještě před jeho tiskem zadat z Hlavního menu z položky SOUBOR volbu NÁHLED nebo klepnout na stejnojmennou ikonu Náhled (ikona má vzhled listu papíru s lupou) na panelu nástrojů Standardní. Otevře se náhled dokumentu [Obr. 96] ve kterém máte možnost se podívat, jak budou stránky vypadat vytištěné. V náhledu vidíte tu stránku, na které máte aktuálně umístěný textový kurzor. Na další stránky se posunujete obvyklými postupy pro pohyb v dokumentu. V titulkovém pruhu náhledu vidíte název dokumentu a za ním je v závorce napsáno slovo náhled. V náhledu dokumentu před tiskem nejsou vidět obvyklé panely nástrojů, ale místo nich je zde panel nástrojů Náhled [Obr. 97].

Náhled před tiskem


OBR. 96: JEDNA STRÁNKA DOKUMENTU V NÁHLEDU PŘED TISKEM

OBR. 97: PANEL NÁSTROJŮ NÁHLED

První ikona slouží pro spuštění tisku, po aktivaci druhé ikony Lupa se

místo šipky myši objeví symbol lupy se znaménkem + a klepnutím levým tlačítkem myši na stránku náhledu dojde k jejímu zvětšení do 100% zobrazení. Znaménko plus se změní na mínus a opětovným klepnutím levým tlačítkem myši se stránka zmenší do původní velikosti. Další ikona Zobrazit celou stránku umožňuje zobrazení jedné stránky dokumentu. Vedlejší ikona Více stránek slouží pro nastavení počtu stránek, které chcete vidět v okně náhledu dokumentu naráz. Zobrazení více stránek nastavíte následujícím postupem:

• Klepnete na ikonu levým tlačítkem myši – objeví se rastr se šesti symbolickými stránkami [Obr. 98].

• Na první z těchto symbolických stránek (levý horní roh rastru) nastavte ukazatel myši, stiskněte a držte levé tlačítko myši a posunujte myš směrem vpravo a dolu. Rastr se zvětšuje a stránky získávají modrou barvu. Pod rastrem vidíte informace o počtu stránek, které budou zobrazeny najednou v okně náhledu dokumentu před tiskem. Mějte na paměti, že čím větší počet stránek, tím je měřítko jejich zobrazení menší. Na obrázku [Obr. 100] vidíte v náhledu zobrazeno najednou dvanáct stran.

Další možnost, jak si v náhledu zobrazit více stran najednou poskytuje ikona Měřítko zobrazení, kde si v její roletce [Obr. 99] můžete vybrat procenta zobrazení nebo zapsat i vlastní hodnotu.


OBR. 98: NASTAVENÍ ZOBRAZENÍ VÍCE STRÁNEK

OBR. 99: NASTAVENÍ JINÉHO MĚŘÍTKA ZOBRAZENÍ NÁHLEDU

DOKUMENTU PŘED TISKEM

Další ikona Zobrazit pravítko zapíná a vypíná zobrazení vodorovného

pravítka. Ikona Zmenšit o stránku zmenší dokument o jednu stránku tak, že program zmenší velikost písma například z 12 bodů na 11 bodů. Ikona Celá obrazovka zvětší náhled dokumentu tím, že skryje titulkový pruh a nabídky Hlavního menu. Panel nástrojů zůstává zobrazen a opětovným klepnutím na ikonu Celá obrazovka se titulkový pruh a nabídky Hlavního menu opět zobrazí. Poslední tlačítko Zavřít náhled slouží k zavření náhledu dokumentu před tiskem a k návratu do standardního okna dokumentu.

V zobrazení náhledu dokumentu není možné dělat žádné úpravy v obsahu nebo formátování dokumentu.

OBR. 100: ZOBRAZENÍ VÍCE STRÁNEK V NÁHLEDU DOKUMENTU PŘED TISKEM


Před ukončením práce na dokumentu (jeho zavřením) je nutné uložit všechny úpravy provedené v dokumentu. Můžete buď zavřít pouze aktuální dokument nebo uzavřít dokument najednou i s celým programem MS Word. Dokument zavřete posloupností příkazů z Hlavního menu SOUBOR – ZAVŘÍT. Pokud již nechcete v práci s programem MS Word pokračovat, pak je možné zavřít celý program naráz i s dokumentem posloupností příkazů SOUBOR – KONEC. Pokud jste před zadáním některého z těchto příkazů neprovedli průběžné uložení změn udělaných v dokumentu, pak se ještě objeví dialogové okno, které požaduje potvrzení uložení provedených změn. Musíte stisknout tlačítko OK nebo klávesu Enter – jinak se provedené úpravy v dokumentu neuloží. Dokument je také možné zavřít stiskem tlačítka s křížkem na konci Hlavního menu (za políčkem pro nápovědu).

Ukončení práce na dokumentu a zavření programu

OBR. 101: OKNO POŽADUJÍCÍ ULOŽENÍ PROVEDENÝCH ZMĚN V DOKUMENTU

Program MS Word umožňuje mít otevřeno více dokumentů najednou a

střídavě s nimi pracovat. Píšete například několik dopisů vašim různým přátelům a chcete, aby některé odstavce ve všech dopisech byly stejného znění. Není potřeba v každém dopise znova napsat stejný text. Můžete právě využít tuto možnost otevření více dokumentů najednou a kopírování a vkládání textu na jiné místo a dokonce do jiného dokumentu pomocí Schránky. Mezi jednotlivými otevřenými dokumenty je možné se přepínat pomocí nabídky Hlavního menu OKNO [Obr. 102], kde v roletce této nabídky klepnete na název dokumentu, který chcete aktuálně zobrazit na obrazovce – u názvu se objeví zatržítko.

Více dokumentů otevřených najednou

OBR. 102: NABÍDKA HLAVNÍHO MENU OKNO


OBR. 103: PŘÍKLAD VZHLEDU OBRAZOVKY SE DVĚMA SOUČASNĚ OTEVŘENÝMI DOKUMENTY

V této nabídce také máte možnost pomocí příkazu USPOŘÁDAT si

ponechat otevřena okna všech aktuálně otevřených dokumentů na obrazovce najednou. To je však velice nepřehledné, protože okno každého dokumentu se otevře i se všemi ovládacími prvky programu a z textu dokumentu vidíte pak minimum a musíte v textech poměrně zdlouhavě listovat. Současné zobrazení se hodí pouze pro dva dokumenty najednou [Obr. 103] a je vhodné například při překladech textů z cizího jazyka do češtiny. Kolik textu z každého dokumentu při jejich současném otevření na obrazovce vidíte, záleží na velikosti monitoru a na měřítku zobrazení dokumentu. Aktivní je vždy ten dokument, který má modrý titulkový pruh.

Otevření již jednou pojmenovaného a uloženého dokumentu je možné z jakéhokoliv programu pro správu souborů poklepáním na jeho název. Přímo v programu MS Word je postup otevření takového dokumentu následující:

• Otevřete program MS Word a z Hlavního menu zadejte příkaz SOUBOR – OTEVŘÍT, objeví se dialogové okno Otevřít [Otevřít Obr. 104].

• V dialogovém okně v řádku Oblast hledání klepněte na šipku na jeho konci a vyberte disk, kde máte soubor uložen. V dialogovém okně se objeví abecedně seřazené složky a soubory, které máte na tomto disku uloženy. Protože je okno malé a při velkém množství složek a souborů je nevidíte v okně všechny najednou, je na spodním okraji vodorovný posuvník k posunu po struktuře složek.

• Najděte složku ve které máte soubor uložen a klepnutím na její název ji otevřete.

• Najděte požadovaný soubor a klepněte na jeho název. (Pokud soubor není uložen v žádné složce, ale rovnou na disku, najdete jeho název za názvy složek. Názvy samostatně uložených souborů

Otevření uloženého dokumentu


jsou také řazeny abecedně.) Název souboru se objeví v políčku Název souboru.

• Otevření dokončíte stiskem tlačítka OK nebo klávesy Enter.

OBR. 104: DIALOGOVÉ OKNO OTEVŘÍT

Stejný dialogový panel pro otevření již jednou uložených souborů se

objeví i po klepnutí na druhou ikonu horního panelu nástrojů Standardní (ikona se symbolem otevřené kancelářské složky) nebo je také možné toto dialogové okno vyvolat stiskem kombinace kláves Ctrl + O.

Ikony v dialogovém okně OOtteevvřříítt, které se nacházejí za políčkem Oblast hledání jsou stejné a mají stejný význam, jako ikony v dialogovém okně UUlloožžiitt JJaakkoo za políčkem Uložit do.

Soubory, se kterými jste pracovali naposled je možné otevřít i z nabídky Hlavního menu SOUBOR, kde se na konci roletky s příkazy (nad příkazem KONEC) objevují názvy naposledy otevřených souborů. Požadovaný soubor otevřete klepnutím na jeho název. Standardně je počet nabízených názvů souborů nastaven na 4 dokumenty, ale pomocí příkazu Hlavního menu NÁSTROJE a volby MOŽNOSTI si můžete v dialogovém okně MMoožžnnoossttii na jeho kartě Obecné změnit počet uváděných názvů dokumentů v políčku u nabídky Nabízet název.

Další možnost, jak otevřít již jednou uložené dokumenty nabízí tlačítko Start na Hlavním panelu Windows, kde pak v roletové nabídce ukážete na položku DOKUMENTY a z roletové nabídky této položky, klepnutím na název dokumentu, otevřete požadovaný soubor.


4.2 MS Excel Program MS Excel umožňuje vytvářet a spravovat data i v rozsáhlých

tabulkách nejrůznějšího charakteru. Je to vlastně veliká kalkulačka se spoustou funkcí. Umožňuje nejen nejrůznější výpočty, od těch nejjednodušších matematických funkcí až po poměrně složité analytické, statistické a finanční funkce pro které obsahuje řadu předem připravených vzorců, ale také umožňuje data, se kterými výpočty provádíte, přehledně uspořádat do tabulek, které je možné různě graficky upravovat – formátovat. Velkou výhodou, oproti ručně vytvářeným tabulkám na papíře a výpočtům v nich je to, že když se spletete v zadání nějaké hodnoty nebo se hodnota změní, nemusíte tvořit novou tabulku a všechny výpočty dělat znova, ale stačí přepsat původní hodnotu novou a všechny výpočty budou automaticky opraveny. Z dat v tabulkách je také možné vytvářet nejrůznější typy grafů.

Stručný výčet možností programu

Stejně, jako v předcházející kapitole o práci s programem MS Word, budou i v této kapitole vysvětleny pouze základní principy práce v tabulkách programu MS Excel. Podrobnosti o možnostech tohoto programu se dozvíte v předmětu zaměřeném speciálně na jeho výuku.

Spuštění programu a vzhled jeho okna

MS Excel je možné spustit, stejně jako ostatní programy, některým z dříve popsaných způsobů. Nejspíše asi opět použijete jeho ikonu na ploše monitoru [Obr. 105] nebo ikonu na Hlavním panelu Windows.

OBR. 105: IKONA PROGRAMU MS EXCEL 2003

OBR. 106: VZHLED OKNA PROGRAMU MS EXCEL


Vzhled okna programu po jeho spuštění je na obrázku [Obr. 106]. Základní ovládací prvky okna programu jsou stejné jako u ostatních již probíraných programů. V titulkovém pruhu vidíte, že obecný název souboru programu MS Excel je Sešit. Pokud se snad panely nástrojů Standardní a Formát nezobrazují ve dvou řadách pod sebou, ale jsou v jedné liště, pak ke zobrazení dvou lišt použijete stejný postup jako v programu MS Word.

Řádek vzorců

Při pohledu na obrázek vzhledu okna programu je patrné, že pracovní plocha programu MS Excel se od pracovní plochy programu MS Word (onoho listu papíru) liší a navíc je mezi ní a panely nástrojů ještě jeden proužek, který je rozdělen do několika částí. Část zcela vlevo se nazývá adresní pole, za ním následuje část s tlačítky. Při zápisu údajů do buňky tabulky se zde objeví tlačítka pro potvrzení nebo stornování zápisu - tlačítko s červeným křížkem Storno, kterým je možné zadání zrušit a tlačítko Zadat se zeleným zatržítkem, které má stejný význam jako použití klávesy Enter – tedy potvrzení zadání údaje. Tlačítko Vložit funkci pro vkládání funkcí je přítomno vždy. Za těmito tlačítky je část označovaná jako vstupní řádek. V této části se budou objevovat data (čísla, vzorce, text), tak jak je budete zapisovat nebo upravovat v aktivních buňkách. Celý tento proužek se označuje termínem řádek vzorců.

Řádky a sloupce

Vlastní pracovní plocha má podobu tabulky (naznačena je šedými linkami) rozdělené do sloupců a řádků. Každý sloupec je v záhlaví označen písmenem abecedy na šedém podkladu a jejich celkový počet je 256. Protože abeceda nemá tolik písmen, musí se písmena kombinovat. Označení sloupců je tedy A až Z a pak AA až IV. Řádky jsou označeny číslem na šedém podkladu a jejich počet je opravdu veliký – celkem 65 536 řádků. Na obrazovce tedy vidíte jen malou část tabulky (levou horní) a pro posun v tabulce slouží posuvník a šipky na pravé straně okna a na spodním okraji okna programu. Funkce posuvníků je patrná až v tabulce, která je větší a nevejde se celá najednou do okna. Pro posun ve svislém směru (o jednu obrazovku) lze použít i klávesy Page Up a Page Down. Pro posun ve směru vodorovném je možné se přesunout z libovolného místa řádku na jeho začátek (do první buňky vedle jeho záhlaví) stiskem klávesy Home a z libovolného místa tabulky je možné se přesunout na její začátek (tedy do jejího levého horního rohu – buňka A1) kombinací kláves Ctrl + Home. Počet řádků ani sloupců nelze měnit.

Přizpůsobení šířky sloupců a výšky řádků

Šířku sloupců a výšku řádků je možné měnit pomocí myši, kdy nastavíte na linku oddělující záhlaví sloupců nebo čísla řádku ukazatel myši a stisknete její levé tlačítko. Tažením v požadovaném směru pak zvětšujete nebo zmenšujete šíři sloupců nebo výšku řádku (ukazatel myši vypadá jako křížek se šipkami na konci čar v jejichž směru je možné myší táhnout). Všechny buňky v jednom řádku vždy musí mít stejnou výšku a všechny buňky v jednom sloupci vždy mají stejnou šířku. Jiná možnost, jak si přizpůsobit šířku sloupců nebo výšku řádku je přes nabídku Hlavního menu FORMÁT – ŘÁDEK (SLOUPEC) – PŘIZPŮSOBIT [Obr. 107]. Pokud budete používat pro přizpůsobení šířky sloupců (výšky řádků) volby Hlavního menu, pak je nejdříve nutné celý sloupec (řádek) označit klepnutím myší na jeho záhlaví (písmeno označující sloupec nebo číslo označující řádek). Při označování má ukazatel myši vzhled silné černé šipky.


OBR. 107: NABÍDKA HLAVNÍHO MENU FORMÁT - ŘÁDEK _ PŘIZPŮSOBIT

Buňky a jejich adresy

V průsečících řádků a sloupců jsou buňky – základní pracovní jednotka tabulky, do kterých se zapisují údaje. Na obrázku [Obr. 106] si všimněte, že v poli adres je napsáno A1. To jsou souřadnice nebo-li tzv. adresa buňky, která se skládá vždy z písmena označujícího sloupec a z čísla označujícího řádek a souvisí s pozicí ukazatele v podobě silného černého obdélníkového rámečku tzv. buňkového kurzoru. Buňkový kurzor je rámeček, který označuje aktuálně aktivní (pracovní) buňku do které je možné vkládat údaje a na obrázku ho vidíte právě ve sloupci označeném A a v řádku označeném 1 (tedy v levém horním rohu pracovní plochy programu). Pořadí souřadnic nelze měnit, první je vždy sloupec a pak řádek. Buňkový kurzor se po tabulce posunuje pomocí kurzorových šipek na klávesnici nebo pomocí myši – klepnete levým tlačítkem myši na buňce, kam chcete vkládat data – klepnutím buňku označíte a aktivujete – umístíte na ni buňkový kurzor. Ukazatel myši má při pohybu v tabulce tvar širokého bílého kříže. Tak, jak se bude buňkový kurzor při práci v programu po tabulce posunovat, budou se měnit i informace o adrese buňky v poli adres. Vyzkoušejte si posunovat buňkový kurzor po tabulce sešitu a sledujte, jak se mění informace v poli adres. Podobné adresy znáte například z atlasů map nebo ze šachovnice. Buňka A1 je ta, ve které se vždy začíná tvořit první tabulka v novém listu.

Listy Každý Sešit se skládá z listů. V základním nastavení programu jsou listy tři, ale je možné je ubírat nebo přidávat a celkem jich může být až 255 v jednom sešitě. Listy se přidávají posloupností příkazů hlavního menu VLOŽIT – LIST. Každý list má na dolním okraji pracovní plochy svou záložku (ouška) a na ní slovo List a číslo. Listy je však možné i vhodně slovně přejmenovávat. Stačí klepnout na záložku pravým tlačítkem myši a z roletky s místní nabídkou vybrat volbu Přejmenovat. Text na záložce listu je pak možné ihned přepsat vhodnějším názvem, který bude vyjadřovat čeho se týkají data v tabulce právě na tom konkrétním listu. Název může být dlouhý až 31 znaků, ale to pak znamená, že jeho záložka je příliš široká a v okně pak uvidíte naráz jen několik listů. Mezi jednotlivými listy se přepíná klepnutím levým tlačítkem myši na jejich záložky. Aktivní list má záložku bílou, neaktivní šedou. Pokud jsou v listech již zaznamenána nějaká data, pak je možné se mezi nimi pohybovat i pomocí šipek, které jsou umístěny vlevo od záložek listů. Šipky se zarážkami přepínají na poslední (první) list, šipky bez zarážek přepínají o jeden list dopředu (zpět). Listy je možné mezi sebou i přesunovat tažením levým tlačítkem myši za jejich záložky.

Stavový řádek

Na spodním okraji okna je stavový řádek, který ve své levé části informuje o tom, v jakém pracovním režimu se právě program nachází: Připraven – základní pracovní režim, Zadání – režim při vkládání hodnot z


klávesnice, Úpravy – režim při opravě hodnot. V dalších částech stavového řádku se v průběhu práce s programem objevují v šedých políčkách některé další informace – například písmena ABC informují o zapnutí klávesy pro trvalé psaní velkých písmen Caps Lock, čísla 123 zase podávají informaci o zapnutí numerického bloku klávesnice. V nejširším políčku se pak objevují informace o výsledku matematické operace.

Ukládání a otevírání souborů

I v programu MS Excel pro ukládání rozpracovaných tabulek (včetně průběžného ukládání) a otevírání již jednou uložených souborů platí stejná pravidla a postupy jako v programu MS Word. Sešit si tedy vhodně pojmenujte a uložte na vhodné místo již na začátku tvorby tabulky.

Zobrazení více sešitou najednou

Stejně tak jako v programu MS Word je možné mít současně na obrazovce dva i více dokumentů, tak i v programu MS Excel je možné mít otevřeno a zobrazeno dva i více sešitů najednou. K tomu opět slouží nabídka Hlavního menu OKNO, která otevře dialogové okno U

OBR. 108: DIALOGOVÉ OKNO USPOŘÁDAT OKNA

Ussppoořřááddaatt ookknnaa [Obr. 108]. V tomto dialogovém okně si pak vyberete některý způsob uspořádání oken sešitů. Na dalším obrázku [Obr. 109] vidíte dva sešity vedle sebe. Aktivní je sešit, který má modrý titulkový pruh.

OBR. 109: PŘÍKLAD DVOU SOUČASNĚ OTEVŘENÝCH SEŠITŮ USPOŘÁDANÝCH SVISLE VEDLE SEBE


Již víte, že nejdůležitější částí tabulky jsou buňky a každá buňka je přesně určena svými souřadnicemi. Aby bylo možné cokoliv do buňky zapsat, musí být buňka aktivní – tedy musí být okolo ní silný černý obdélníček – buňkový kurzor. Program MS Excel je sice tabulkový kalkulátor, ale to neznamená, že by v buňkách mohla být pouze čísla – numerické hodnoty. Do buněk je možné psát i text – alfanumerické hodnoty a samozřejmě vzorce pro operace s čísly. Každý vzorec musí být zapsán podle pravidel pro tvorbu vzorců a musí začínat znaménkem =. Jinak program neví, že má s čísly provést nějaký výpočet. Vzorce je možné zapisovat do buněk ručně nebo lze použít připravené vzorce ze seznamu funkcí.

Co mohou buňky obsahovat a jak se do buněk zapisuje

Zapsání čehokoliv do buňky musíte vždy potvrdit stiskem klávesy Enter, buňkový kurzor se posune o jednu buňku směrem dolů.

Textové údaje jsou v buňkách automaticky zarovnávány programem k levému okraji buněk a číselné hodnoty k okraji pravému.

Číselné hodnoty zadávané do buněk musí být skutečně tvořeny pouze číslicemi a znaky, které se s čísly obvykle pojí – desetinná čárka, znaménko minus pro záporné hodnoty a mezera jako oddělovač řádů (tisíců, miliónů). Jenom s těmi umí program počítat. Není možné zapsat do jedné buňky třeba 35kg a do další 12kg a chtít po programu, aby tyto hodnoty například sečetl. Takto zapsané hodnoty považuje program za text.

Pokud máte pod sebou v jednom sloupci čísel desetinná čísla i celá čísla, pak platí pravidlo, že všechna čísla musí mít stejný počet desetinných míst. To znamená, že i za celými čísly musíte napsat desetinnou čárku a takový počet nul, jako je počet míst za čárkou u čísel desetinných.

Všechno, co zapisujete do buněk, se objevuje ještě i ve vstupní části řádku vzorců. Kdykoliv klepnete myší na buňku ve které jsou již zapsány nějaké údaje, objeví se obsah buňky rovněž ve vstupní části řádku vzorců. Pokud je údaj v buňce výsledkem nějakého výpočtu, pak se jak v buňce tak v řádku vzorců objeví nikoliv číslo, ale vzorec podle kterého byl výsledek vypočten.

Do každé buňky patří pouze jedna číselná hodnota. U textu to může být několik znaků (zkratka), ale i slovo nebo několik nebo třeba i věta. Je-li text delší než šířka buňky, bude přesahovat přes její okraj do dalších buněk vpravo. Text přesahující do dalších buněk bude v dalších buňkách vidět však pouze tehdy, když budou sousední buňky prázdné. V okamžiku, kdy začnete zapisovat do sousední buňky (hned vpravo od již vyplněné buňky) nějaké údaje, nebude text přesahující do této buňky z levé sousední buňky vidět, protože při zobrazení má přednost údaj zapsaný v konkrétní buňce a ne přesahující text. Zbývající text první buňky však není ztracen, jen dočasně není vidět. Celý text uvidíte v okamžiku, kdy na buňku s dlouhým textem umístíte buňkový kurzor - celý text budete vidět nahoře na řádku vzorců. Chcete-li, aby byl celý text vidět i v hotové tabulce, musíte přizpůsobit šířku sloupce. Jinou možností zviditelnění celého dlouhého textu v jedné buňce je natvrdo ho rozdělit v rámci jedné buňky na více řádků. K tomu použijete kombinaci kláves Alt + Enter a po dopsání textu ještě opět potvrdíte vložení údajů stiskem samotné klávesy Enter.


Pokud má vaše tabulka ve svém prvním řádku nějaký dlouhý nadpis, pak je možné sloučit několik sousedních buněk do jedné buňky a text nadpisu bude vidět celý. Vždy slučujete v řádku tolik buněk, kolik je sloupců tabulky. Sloučení provedete tak, že klepnete myší na první z buněk, které mají být sloučeny a tažením myši (při stisknutém levém tlačítku) označíte další buňky, které mají být s první buňkou sloučeny. Sloučení dokončíte stisknutím ikony Sloučit a zarovnat na střed na panelu nástrojů Formát.

Pokud se při zápisu spletete a zjistíte chybu ještě před stiskem klávesy Enter, pak je možné zápis ukončit stiskem klávesy Escape. Pokud chybu zjistíte až po potvrzení zápisu, pak stačí vrátit na buňku s chybou buňkový kurzor a buď obsah vymazat klávesou Delete a napsat nové údaje nebo je možné nové údaje psát hned, aniž byste původní smazali. Chyby v údajích v buňkách (překlepy) je možné opravovat i v řádku vzorců. Tuto možnost využijete především při opravách překlepů v buňkách s textem, kdy je zbytečné mazat celý obsah buňky, někdy i dlouhý text, ale stačí opravit chybné písmenko. Jak to uděláte? Umístíte buňkový kurzor na buňku ve které potřebujete opravit překlep a v řádku vzorců klepnutím myší umístíte na potřebné místo klasický textový kurzor, chybné znaky smažete a napíšete správné. Textový kurzor na potřebné místo posunujete pomocí kláves s kurzorovými šipkami. Opravu nesmíte zapomenout potvrdit stiskem klávesy Enter. Opravu je možné provést i přímo v buňce, textový kurzor do ní umístíte poklepáním levým tlačítkem myši.

Oprava chyb a překlepů

Označování více buněk

V programu Excel potřebujete často pracovat s více buňkami najednou. Označení více buněk nejlépe provedete pomocí myši. Klepnete myší na první z buněk, které potřebujete označit, stisknete a držíte levé tlačítko myši a táhnete myší přes další buňky řádku nebo sloupce. Všechny vybrané (označené) buňky, s výjimkou první, se zvýrazní modrou barvou a bude okolo nich rámeček [Obr. 110]. Pokud potřebujete označit několik řad buněk, které spolu nesouvisí, pak označíte výše popsaným způsobem první skupinu buněk, pak stisknete a budete držet klávesu Ctrl, klepnete myší na první buňku další skupiny, opět ji vyznačíte tažením myši a pak pustíte klávesu Ctrl [Obr. 111].

OBR. 110: PŘÍKLAD OZNAČENÉ SOUVISLÉ OBLASTI BUNĚK

OBR. 111: PŘÍKLAD OZNAČENÍ DVOU NESOUVISLÝCH OBLASTÍ BUNĚK

V následujících částech kapitoly se dozvíte, jak vytvořit tabulku a

provést v ní jednoduché výpočty (sčítání, násobení) a jak tabulku upravit (zformátovat). Toto vše bude vysvětleno na přehledu spotřeby limonád a minerálních vod za jedno pololetí.

Řešený příklad


Vytvoření základu tabulky

Nejdříve si důkladně rozmyslete co má být ve vaší tabulce obsaženo a jak bude tabulka rozvržena. Napište si do záhlaví sloupců potřebný text. Každý sloupec musí mít jasné pojmenování, jinak zapomenete, jaké údaje vlastně jsou ve sloupci. V našem případě si připravíte do jednoho listu dvě tabulky. Větší, která bude sledovat počet spotřebovaných lahví nápojů a zároveň pak v ní budete i počítat, kolik bylo lahví spotřebováno celkem a kolik bylo v daném období za jednotlivé nápoje zaplaceno. Druhá, malá tabulka, slouží pro zaznamenání cen za jednu láhev nápoje. Tuto cenu pak budete používat pro výpočet ceny za spotřebované nápoje.

Již víte, že v novém listu vždy začínáte první tabulku tvořit od jeho levého horního rohu – buňky se souřadnicemi A1. Na obrázku [Obr. 112] si všimněte, že nadpis tabulky (Přehled konzumace nápojů za 1. pololetí) je celý zapsán do buňky se souřadnicemi A1. V buňkách A9 a F2 si povšimněte, že text přesahuje šířku sloupců. Při konečných úpravách tabulky (jejím formátování) pak budete muset nejdříve sloučit buňky v prvním řádku a pak ještě přizpůsobit šířku sloupců. Při opačném postupu by se šířka sloupce A přizpůsobila délce textu nadpisu tabulky v buňce A1.

Již víte, že pro slučování buněk se používá ikona Sloučit a zarovnat na střed na panelu nástrojů Formát a také, že se slučuje pouze tolik buněk v jedné řadě, kolik sloupců tvoří tabulku. V tomto příkladu tedy označíte tažením myši buňky A1 až F1 a pak je pomocí ikony sloučíte do jedné buňky. Nadpis se zarovná na střed tabulky [Obr. 116]. Pokud jste se při slučování buněk spletli a označili víc nebo naopak méně buněk, pak stačí umístit buňkový kurzor na již sloučené buňky a opět klepnout na ikonu pro slučování buněk. Buňky se rozdělí a vy pak znovu označíte správné buňky a sloučíte je. Již také víte, že sloupce u kterých potřebujete zvětšit (nebo zmenšit) jejich šířku se upraví tak, že je označíte klepnutím na jejich záhlaví a vyberete z Hlavního menu volbu FORMÁT a odtud pak SLOUPEC – PŘIZPŮSOBIT nebo jejich šířku přizpůsobíte ručně tažením myší za rozhraní záhlaví sloupců.

OBR. 112: PŘIKLAD PŘIPRAVENÉ ZÁKLADNÍ TABULKY

Na následujícím obrázku [Obr. 113] je uveden příklad sčítání hodnot

ve sloupci a na obrázku [Obr. 114] je sčítání hodnot v řádku. Postup je následující:

Výpočty – sčítání a násobení

• Do volné buňky pod sloupcem čísel (vedle řádku čísel) umístíte buňkový kurzor. V příkladu je to buňka B9 [Obr. 113] pro sčítání sloupce hodnot a F2 [Obr. 114] pro sčítání hodnot v řádku.

• Stisknete ikonu AutoSum (na jejím tlačítku je znak Σ)na panelu nástrojů Formát.


• V buňce (na níž máte buňkový kurzor) se objeví vzorec pro sčítání. Každý vzorec vždy začíná znaménkem rovná se a za ním je v případě sčítání název funkce SUMA a pak následuje v závorce informace o oblasti buněk, ve které jsou hodnoty s nimiž je výpočet prováděn. Zároveň je tato oblast buněk zvýrazněna blikajícím rámečkem. Všimněte si, že vzorec se zároveň vypíše i do řádku vzorců. Výpočet dokončíte stiskem klávesy Enter – v buňce bude vidět výsledná hodnota.

• Při sčítání hodnot v dalších buňkách postupujete analogicky.

OBR. 113: PŘÍKLAD SČÍTÁNÍ SLOUPCE ČÍSEL

OBR. 114: PŘÍKLAD SČÍTÁNÍ ŘÁDKU ČÍSEL

V předcházejícím případě byla při sčítání použita vestavěná funkce. Na

obrázku [Obr. 115] vidíte příklad násobení dvou hodnot, kdy byl vzorec pro výpočet zadáván ručně zápisem z klávesnice. V případě zápisu vzorce z klávesnice je postup následující (všimněte si také, jak se bude vzorec postupně vypisovat i v řádku vzorců):

• Do buňky v níž má být uložen výsledek umístíte buňkový kurzor. • Vložíte znaménko rovná se (každý vzorec musí tímto znaménkem

začínat). • Označíte klepnutím levým tlačítkem myši buňku s první

hodnotou. Okolo buňky bliká rámeček. V příkladu je to buňka B9 s celkovým počtem lahví. V buňce, kde vkládáte vzorec se objeví souřadnice označené buňky.

• Vložíte znaménko pro násobení (hvězdička v numerickém bloku kláves). Rámeček okolo buňky s vybranou hodnotou přestane blikat.

• Označíte klepnutím levým tlačítkem myši buňku s druhou hodnotou. Okolo buňky bliká barevný rámeček. V příkladu je


cena za jednu láhev nápoje Coca Cola v buňce I2. V buňce, kde vkládáte vzorec se objeví souřadnice označené buňky.

• Stisknete klávesu Enter. Rámečky zmizí a v buňce se objeví výsledek.

• Takto postupujete i při výpočtu ceny za další spotřebované nápoje.

OBR. 115: PŘÍKLAD NÁSOBENÍ

Formátování tabulky

Nyní již tedy jsou provedeny všechny výpočty a je možné začít tabulku formátovat. Nezapomeňte, že ty části tabulky, které chcete upravovat musí být označeny do bloku. Jak se buňky označují a také sloučení buněk a přizpůsobení šířky sloupců již bylo popsáno výše v textu této kapitoly. V tabulkách je také možné upravovat typ, velikost, řez i barvu písma a měnit zarovnání hodnot v buňkách tabulky pomocí stejných ikon jako v programu MS Word. Je také možné zvýraznit buňky barevnou výplní. K tomu slouží ikona Barva výplně na panelu nástrojů Formát. Po klepnutí na šipku u této ikony se objeví nabídka barev v podobě malých barevných čtverečků. Je podobná nabídkám, které již znáte z programu MS Word.

OBR. 116: PŘIDÁVÁNÍ RÁMEČKU K TABULCE

Protože šedé linky, které tvoří síť buněk, se za standardních podmínek

netisknou, je ještě potřeba tabulku ohraničit. Tabulku si ohraničte i tehdy, pokud ji nechcete tisknout. Tabulka s ohraničenými buňkami bude opticky lépe vypadat a bude tedy čitelnější. Postup ohraničení tabulky i buněk uvnitř tabulky je jednoduchý. Stačí vybrat celou tabulku do bloku a stisknout šipku u ikony Ohraničení a z rozbalené roletky s nabídkou variant ohraničení vybrat variantu Všechna ohraničení [Obr. 116]. Ohraničení je možné upravovat i barevně a různými styly čar, ale to již není předmětem základů práce s programem MS Excel.


Jako začátečníci při práci s programem MS Excel ještě možná využijete základní funkce, které jsou nabízeny v roletce rozbalující se po klepnutí na šipku u ikony AutoSum [Obr. 117]. K těmto funkcím především patří výpočet průměru a vyhledávání maximální a minimální hodnoty z řady hodnot. Postup použití funkcí je obdobný:

• Buňku, kam má být výpočet umístěn, označíte buňkovým kurzorem.

• Stisknete šipku u ikony AutoSum a z roletové nabídky vyberete požadovanou funkci [Obr. 117]. V příkladu připojujeme k tabulce ještě jeden řádek pro výpočet průměrné spotřeby jednotlivých nápojů [Obr. 118].

• V buňce se objeví vzorec – v příkladu na obrázku je to takto vypadající vzorec: =PRŮMĚR(B3:B10) a okolo buněk, jejichž souřadnice vidíte v závorce, bude blikat rámeček.

• Souřadnice buněk v závorce musíte pečlivě zkontrolovat a případně přepsáním upravit na správné souřadnice. V řádku vzorců i v buňce si všimněte, že program nabízí výpočet průměru ze všech hodnot ve sloupečku B – tedy rozsah buněk B3:B10. Jak vidíte, je zde zahrnuta i součtová hodnota, která samozřejmě do výpočtu průměru nepatří a také cena za nápoje zaplacená. Proto je potřeba buď v řádku vzorců nebo přímo v buňce se vzorcem přepsat B10 na B8. Jiná možnost, jak označit správnou oblast buněk, je použít tzv. vytyčování oblasti myší. Klepnete levým tlačítkem myši na první buňku s hodnotou, která má být do výpočtu zahrnuta a při stisknutém levém tlačítku táhnete myší až na poslední buňku v řadě, která má být také ještě do výpočtu zahrnuta. Okolo buněk se opět objeví blikající rámeček. (V příkladu na obrázku to mají být v prvním sloupci při výpočtu průměru u nápoje Coca Cola buňky v oblasti B3:B8. Analogicky, u dalších nápojů to budou buňky z příslušných sloupců a ve stejném rozsahu řádků.)

• Výpočet dokončíte stiskem klávesy Enter.

OBR. 117: NABÍDKA ZÁKLADNÍCH FUNKCÍ

Z IKONY AUTOSUM

OBR. 118: OBRÁZEK ILUSTRUJÍCÍ POUŽITÍ DALŠÍCH FUNKCÍ (PRŮMĚR) Z NABÍDKY IKONY AUTOSUM

Podobně, jako výpočet průměru, by probíhalo i vyhledávání nejvyšší

hodnoty – MAXIMUM nebo nejnižší hodnoty – MINIMUM z řady čísel. Nabídka


DALŠÍ FUNKCE…otevře dialogové okno VVlloožžiitt ffuunnkkccii. Jak se pracuje s tímto dialogovým oknem a s funkcemi v něm obsaženými se můžete dozvědět ve speciálním předmětu, který je věnován na Univerzitě třetího věku výuce právě programu MS Excel.

Pokud potřebujete hodnoty v tabulce odečíst nebo vydělit, pak nemusíte používat speciální funkci, ale stačí postupovat podle následujícího postupu:

• Do buňky, v které chcete vypočítat podíl nebo rozdíl, napsat znaménko = (rovná se).

• Označit myší buňku s první hodnotou. • Napsat příslušný matematický operátor (operátory se vkládají

z numerického bloku kláves - pro podíl je to lomítko). • Označit klepnutím myši druhou buňku. • Dokončit výpočet stiskem klávesy Enter. Vzorce je možné, při dodržení určitých pravidel, kopírovat z buňky do

buňky. Tato pravidla však již přesahující rámec tohoto učebního textu a můžete se s nimi seznámit v předmětu věnovanému výuce programu MS Excel.

Na obrázcích [Obr. 116 a Obr. 118] si všimněte, že hodnoty v buňkách v řádku 10 mají jedno desetinné místo. Výše v textu této kapitoly jste se dozvěděli, že počet desetinných míst musí být u všech hodnot v jednom sloupci stejný. Proto existuje v programu MS Excel možnost upravovat počet desetinných míst. K tomu slouží dvě ikony na panelu nástrojů Formát – Přidat desetinné místo a Odebrat desetinné místo.

Program MS Excel poskytuje nejen veliké množství funkcí pro nejrůznější výpočty a analýzy dat, ale je také možné data z tabulek převést do podoby nejrůznějších grafů. Na obrázku [Obr. 119] je příklad sloupcového grafu. Graf je vytvořen z dat v tabulce výše uvedeného příkladu. Jak se grafy vytvářejí se také můžete naučit v předmětu zaměřeném speciálně na MS Excel.

OBR. 119: PŘÍKLAD SLOUPCOVÉHO GRAFU K TABULCE Z VÝŠE POPSANÉHO PŘÍKLADU

Přehled konzumace nápojů za 1. pololetí

0

2

4

6

8

10

12

Leden Únor Březen Duben Květen Červen

měsíce

počt

y la

hví Coca Cola

TonicMattoniToma


5. Internet a e-mail Ve škole jsou všechny počítače propojeny do tzv. lokální počítačové

sítě a zároveň jsou připojeny i do celosvětové informační sítě Internet. Jaké je technologické řešení sítí není pro běžného uživatele důležité. Jenom si zde řekneme, že v sítích jsou jednotlivé počítače mezi sebou propojeny prostřednictvím speciálních velmi výkonných počítačů, kterým se říká servery a které poskytují různé služby a obsahují nejrůznější informace.

Váš počítač doma je možné k síti Internetu připojit různými způsoby. Pomocí pevné telefonní linky, sítě mobilního operátora nebo i bezdrátového připojení prostřednictvím tzv. Wi-Fi sítě (zatím je dostupné pouze ve větších městech). Různá připojení mají různou cenu a jsou různě rychlá (přenesené množství informací za sekundu – Mb/s), některá vyžadují dokoupení dalšího technického vybavení. Nejčastější připojení domácích počítačů je většinou prostřednictvím pevné linky a modemu nebo přes kabelovou televizi. Jaký typ připojení si zvolíte, záleží na vašich nárocích a finančních možnostech. Vždy se důkladně informujte a zjistěte si podmínky připojení.

Jak se k internetu připojit

Internetové kavárny a bezdrátové připojení Wi-Fi

Pokud nepotřebujete pracovat s Internetem pravidelně, pak jsou vám k dispozici různé tzv. Internetové kavárny, kde je možné za poplatek využívat zde umístěné počítače. Ceníky za služby a rychlost připojení v těchto zařízeních jsou opět různé a většinou je cena uváděna za jednu minutu připojení. Možnost připojení k Internetu najdete i ve většině knihoven a dnes již najdete i skutečné kavárny, kam můžete přijít se svým přenosným počítačem a prostřednictvím bezdrátové sítě Wi-Fi se k Internetu připojit – musíte však mít svůj přenosný počítač vybaven kartou pro bezdrátové připojení. Toto bezdrátové připojení dnes poskytují i některé městské části Prahy a pak se můžete tímto způsobem připojit i v pohodlí svého domova. Protože je toto připojení většinou zdarma nebo za relativně nízký poplatek, je pomalé a nelze ho použít ke stahování velkého množství informací. Většinou poskytuje jen přístup na stránky úřadů. Pokud městská část toto připojení umožňuje, pak si musíte nejdříve zjisti na příslušném městském úřadě, kde a jak je možné se k bezdrátové síti připojit. Měli byste se zde také případně dozvědět, které specializované firmy vám mohou s připojením k městské bezdrátové síti pomoci. Protože přenosu signálu brání nejrůznější překážky, je dobré služeb těchto firem využít a nechat si ve vašem domě nebo bytě proměřit sílu signálu a tedy možnost připojení. Často bývá potřeba speciální anténa.

Základní služby Internetu - www stránky a e-mail

Internet poskytuje dnes řadu služeb. Jako začínající uživatelé budete nejvíce využívat dvě služby. Hledat informace na různých webových (WWW) stránkách a komunikovat se svým okolím prostřednictvím elektronické pošty – e-mailu. K obojímu potřebujete speciální program – prohlížeč těchto stránek. Prohlížečů existuje více. V systému Windows je nejpoužívanějším programem Internet Explorer od firmy Microsoft, který je většinou také již v každém novém počítači nainstalován zároveň s operačním systémem Windows.

Pro efektivní vyhledávání informací na Internetu je potřeba znát určitá pravidla. V těchto skriptech však budou popsány pouze základy práce s programem Microsoft Internet Explorer a základy potřebné pro posílání e-mailových zpráv. Podrobnější znalosti můžete získat ve specializovaném

96

předmětu Univerzity třetího věku – Služby internetu. Tato kapitola je ještě doplněna o ochranu počítačů před působením počítačových virů.

5.1 Microsoft Internet Explorer

Spuštění prohlížeče

Program Microsoft Internet Explorer spustíte některým ze standardních způsobů pro spouštění programů. Tedy poklepáním na ikonu [Obr. 120] na ploše monitoru nebo klepnutím na jeho ikonu vedle tlačítka Start nebo vyhledáním v seznamu programů.

OBR. 120: IKONA PROGRAMU INTERNET EXPLORER

Vzhled okna programu

Okno programu má stejné základní ovládací prvky jako každý jiný program ve Windows:

• Titulkový pruh s názvem programu a názvem aktuálně otevřené stránky a s ovládacími tlačítky na svém konci,

• pod ním je nabídka HLAVNÍHO MENU - SOUBOR až NÁPOVĚDA, • pod ní panel s ikonami pro nejčastěji prováděné příkazy a • pod tímto panelem s ikonami je řádek s označením Adresa. Do

tohoto řádku se píšou adresy www stránek, které chcete prohlížet. Základ každé adresy tvoří tři části, které jsou od sebe odděleny tečkou.

První část – www (World Wide Web - čti vorld vaid veb), druhá část - vlastní jméno stránky (bez háčků a čárek a pokud je tvořeno více slovy, pak obvykle i bez mezer, třetí část - zkratka označení státu, kde se daná stránka nachází. Adresy pak může ještě pokračovat dalšími údaji, které se od jejího základu oddělují lomítkem.

Klepnutím na šipku na konci tohoto řádku se otevře roletka s adresami stránek, které jste již dříve prohlíželi [Obr. 121]. Klepnutím na vybranou adresu v této roletce se její název opět objeví v řádku Adresa a stránka se načte.

OBR. 121: ROZBALENÁ NABÍDKA ADRESNÍHO ŘÁDKU

Na pravém okraji okna je posuvník pro svislý posun obsahu stránky na

obrazovce a na spodním okraji okna programu se nachází Stavový řádek. Jak bude vypadat konkrétní obsah okna po grafické stránce, záleží vždy na tvůrci této stránky. Někdy se posuvník objevuje i na spodním okraji okna.

Pohyb po stránkách - odkazy

Pro pohyb po obsahu webu slouží tzv. Odkazy. Na tyto odkazy je možné klepnout levým tlačítkem myši – tím se otevře (načte) další stránka.


Odkazy bývají často psány modrou barvou a ještě navíc je jejich text podtržen – takto vypadají odkazy například na webu VŠE. Nemusí tomu tak být však vždy. Obecně platí, že když na něco na stránce ukážete myší a její ukazatel se změní v ručičku, to je odkaz a je na něj možné klepnout a otevřít další část webu. Na obrázku [Obr. 122] vidíte úvodní stránku webu Univerzity třetího věku. Na stránce U3V se po jejím obsahu pohybujete klepnutím na hesla Úvodní stránka až Nabídka práce, která jsou umístěna na levém okraji okna. V textu stránek webu U3V jsou pak odkazy na další části psány i podtrženy červeně. Při listování stránkami pomocí odkazů si všimněte, že se mění text za lomítkem v adresářovém řádku i text v titulkovém pruhu prohlížeče.

OBR. 122: ÚVODNÍ STRÁNKA WEBU UNIVERZITY TŘETÍHO VĚKU

I na jiných webech najdete v levé části okna podobné odkazy

umožňující pohyb po stránkách. Často se také můžete setkat s různými odkazy na horním okraji stránky nebo kdekoliv jinde na stránce. Platí však, že odkaz se vždy nějakým způsobem liší od běžného textu stránky a ukazatel myši se na něm mění v ručičku.

Význam vybraných ikon na panelu nástrojů a položek Hlavního menu

Pro urychlení pohybu po stránkách slouží ikony na panelu nástrojů. První ikona Zpět umožňuje návrat na stránky prohlížené dříve. Po klepnutí na šipku v zeleném kolečku se vrátíte bezprostředně o jednu stránku zpět. Klepnutím na její černou šipku se objeví roletka se seznamem všech prohlížených stránek [Obr. 123]. Zde si můžete klepnutím vybrat konkrétní stránku, na kterou se chcete vrátit. Vedlejší ikona Vpřed umožňuje analogicky pohyb dopředu na stránku ze které jste si odskočili zpátky. V tomto seznamu jsou stránky prohlížené při jednom otevření prohlížeče. Při jeho dalším otevření jsou tyto ikony aktivní (barevné) až tehdy, když jste prohlíželi alespoň dvě stránky.

98

OBR. 123: ROLETKA IKONY ZPĚT

Někdy se stane, že se nějaká stránka načítá příliš dlouho, tím blokuje

práci s prohlížečem a je proto potřeba její načítání ukončit. K tomu slouží další ikona s červeným křížkem – Zastavit, která umí ukončit načítání stránky. Ikona se dvěma zahnutými červenými šipkami – Aktualizovat slouží pro opětovné načtení stránky. Ikona s domečkem má skutečně význam Domů, její aktivací přeskočíte na tzv. domovskou stránku. Instituce a firmy většinou používají jako domovskou stránku svoji vlastní stránku. Vy si na svém domácím počítači můžete jako domovskou stránku nastavit třeba stránku vyhledávače, který používáte pro vyhledávání informací nejčastěji nebo také nemusíte mít nastavenu žádnou stránku a pak budete mít v prohlížeči po jeho otevření bílou plochu.

Další tři ikony Hledat, Oblíbené a Historie otevírají v levé části okna prohlížeče další svislé okno - PPaanneell aapplliikkaaccee EExxpplloorreerr. Okna mají vždy svůj titulkový pruh s názvem podokna a s křížkem pro jeho uzavření. Na dalších obrázcích vidíte panel HHiissttoorriiee [Obr. 124] a panel OObbllííbbeennéé [Obr. 125].

OBR. 124: PODOKNO ÚLOH HISTORIE

OBR. 125: PODOKNO ÚLOH OBLÍBENÉ


V panelu HHiissttoorriiee najdete seznam všech stránek, které jste v minulosti prohlíželi a je možné klepnutím myší na jejich název tyto stránky odtud otevírat a není potřeba jejich adresy vypisovat do adresního řádku. Doba, po kterou se má historie (seznam) prohlížených stránek zachovat, se dá nastavit příkazem Hlavního menu - NÁSTROJE – MOŽNOSTI INTERNETU na kartě OBECNÉ v dialogovém okně MMoožžnnoossttii iinntteerrnneettuu v jejím spodním oddílu – Historie [Obr. 128]. Na této záložce je možné, v její horní části – Domovská stránka, si nastavit adresu stránky, která se bude automaticky načítat při každém otevření prohlížeče.

Panely HHiissttoorriiee a OObbllííbbeennéé je možné zobrazit i z nabídky Hlavního menu ZOBRAZIT a volba PANEL APLIKACE EXPLORER nebo použít klávesové zkratky pro jejich zobrazení [Obr. 126]. Z této volby hlavního menu pro vás může být ještě zajímavá možnost VELIKOST TEXTU [Obr. 127], kde si po její aktivaci můžete zvolit zvětšení (zmenšení) písma textu stránky. Někdy je totiž písmo na stránce moc malé (je to moderní, protože to dobře vypadá), ale špatně se pak čte.

OBR. 126: NABÍDKA HLAVNÍHO MENU ZOBRAZIT – PANEL APLIKACE EXPLORER

OBR. 127: NABÍDKA HLAVNÍHO MENU ZOBRAZIT – VELIKOST TEXTU

OBR. 128: DIALOGOVÉ OKNO MOŽNOSTI INTERNETU

100

V panelu OObbllííbbeennéé se zobrazují vaše oblíbené stránky, které jste si někdy předtím, pomocí příkazu Hlavního menu - OBLÍBENÉ – PŘIDAT K OBLÍBENÝM POLOŽKÁM… [Obr. 129 a Obr. 130] v dialogovém okně PPřřiiddaatt oobbllííbbeennoouu ppoolloožžkkuu, zařadily do svého seznamu často prohlížených stránek. Oblíbenou stránku do seznamu přidáte stiskem tlačítka OK. Pak již jen opět stačí tyto oblíbené stránky otevírat v tomto panelu v levé části okna prohlížeče. Klepnutím na Hlavním panelu na položku OBLÍBENÉ můžete oblíbené stránky otevírat klepnutím myší na jejich název rovnou z rozbalené roletky a není nutné otevírat panel HHiissttoorriiee pomocí ikony Historie. Jak vidíte na Obr. 130, oblíbené stránky je také možné sdružovat do složek – například podle tématu, kterého se stránky týkají. Složka je v seznamu před svým názvem označena žlutým symbolem kancelářské papírové složky a za názvem je rozbalovací šipka. Na název stačí ukázat myší a složka se otevře – rozbalí se další roletka se seznam stránek zařazených do složky. Volba USPOŘÁDAT OBLÍBENÉ POLOŽKY… [Obr. 129] umožňuje v dialogovém okně UUssppoořřááddaatt oobbllííbbeennéé ppoolloožžkkyy měnit zařazení položek do složek nebo je přejmenovávat.

OBR. 129: NABÍDKA HLAVNÍHO MENU OBLÍBENÉ

OBR. 130: DIALOGOVÉ OKNO PŘIDAT OBLÍBENOU POLOŽKU

Odstranění stránky ze seznamu oblíbených je jednoduché. Stačí

v roletce nabídky OBLÍBENÉ klepnout pravým tlačítkem myši na název stránky a vybrat příkaz ODSTRANIT.

Význam dalších ikon nepatří k základům práce a proto zde již probírán nebude. Ikony si můžete na panel nástrojů přidávat nebo je z něj odebírat, stačí kliknout pravým tlačítkem myši někam vedle ikon do prázdného prostoru šedivého panelu a z roletky vybrat nabídku „VLASTNÍ“.

Z Hlavního menu se podíváme ještě na nabídku ÚPRAVY, která umožňuje označenou část textu (text vybraný do bloku) nebo klepnutím myší označený obrázek zkopírovat a pak následně vložit třeba do textu nějakého dokumentu. Po označení obrázku je možné také použít pravé tlačítko myši a místní kontextovou nabídku. Nachází se zde také volba VYBRAT VŠE, která umožňuje případně vybrat celou stránku. Při kopírování vybraných částí a následném vkládání zkopírované části někam jinam využíváte Schránku Windows a je tedy možné nabídku ÚPRAVY neotvírat a používat pro tuto práci příslušné klávesové zkratky. Pokud chcete zkopírovaný text nebo obrázek dále veřejně šířit pak musíte dát pozor na dodržování zákona o autorských právech.

Další zajímavou nabídkou je také volba NAJÍT (NA TÉTO STRÁNCE)…[Obr. 131], která umožňuje vyhledávat na stránce nějaký výraz.


Hodí se zejména tehdy, kdy je stránka hodně dlouhá a vy jste při čtení narazily na nějakou zajímavou pasáž. Pak není nutné se po stránce posunovat pomocí svislého posuvníku, ale můžete využít právě tuto volbu pro hledání. Hledaný výraz zapíšete do dialogového okna NNaajjíítt, které se objeví po aktivaci nabídky [Obr. 132] a stisknete tlačítko Najít další.

OBR. 131: NABÍDKY ÚPRAVY

OBR. 132:DIALOGOVÉ OKNO NAJÍT

5.2 E-mail – posílání a příjem zpráv přes Internet Pro posílání a příjem e-mailových zpráv si musíte vytvořit svoji vlastní

e-mailovou schránku na nějakém serveru připojeném do sítě Internet. Serverů, které vám zdarma poskytnou e-mailovou schránku, je velké množství. Tyto servery jsou zároveň totožné s vyhledávači informací. Důvod, proč to dělají, je prostý. Zajišťují si tím vaši návštěvnost a tím, že někomu pošlete e-mail, budete také tento server zároveň propagovat. Schránky si můžete zřídit například na serverech následujících vyhledávačů: www.seznam.cz, www.centrum.cz, www.atlas.cz, www.google.cz. Existuje jich pochopitelně víc. Kde si schránku zřídíte, záleží jenom na vás, můžete mít i několik schránek a každou na jiném serveru. Do řádku Adresa v prohlížeči zapište adresu vybraného serveru a pro načtení úvodní stránky stiskněte klávesu Enter.

Registrace (vytvoření) schránky na serverech je jednoduchá, stačí klepnout levým tlačítkem myši na odkaz typu „Založit (registrovat) nový e-mail“ [Obr. 133].

V textu je popsáno vytvoření e-mail schránky a práce s poštou na serveru www.centrum.cz. Na ostatních serverech je postup obdobný, pouze se může trochu lišit například pojmenování nebo umístění některých tlačítek či příkazů a voleb.

OBR. 133: VSTUP DO E-MAIL SCHRÁNKY

Objeví se formulář, ve kterém musíte vyplnit pár údajů. K těmto

údajům patří v první řadě vhodně zvolené uživatelské jméno a heslo (většinou je nutné pro kontrolu jeho správnosti ho napsat dvakrát). Uživatelské jméno,

Vytvoření e-mail schránky

102

pokud to zrovna nebude vaše celé jméno a příjmení, ale nějaká přezdívka, může být již používáno nějakým jiným uživatelem a někdy proto dá trochu práce si uživatelské jméno vymyslet. Vaše adresa pro zasílání elektronické pošty pak bude na serveru Centrum.cz vypadat takto: libovolně zvolené uživatelské jmé[email protected] – pro to, aby vám zprávy docházely bez problémů, je vhodné v adrese nepoužívat typická česká písmenka s háčky a čárkami.

Dále jste dotazováni na nejrůznější informace, jako je například kontrolní otázka a odpověď na ni, pro případ, že jste zapomněli heslo atd. Většinou se zde nacházejí i podmínky použití služeb vybraného serveru, které musíte odsouhlasit. Formulář mívá více než jednu stranu a pak je na konci jeho první části tlačítko Pokračovat.

Vyplňování formuláře se nebojte. Pokud snad zapomenete některý z požadovaných povinných údajů vyplnit, vždy jste na tuto skutečnost upozorněni a můžete údaje doplnit. Stačí se jen při vyplňování soustředit a pečlivě si stránku přečíst. Součástí formulářů je většinou i dotazník s otázkami na vaše zájmy a záliby, aby vám poskytovatel k nim mohl posílat aktuální informace. Těchto otázek bývá poměrně hodně a bývají sdruženy do skupin. Pokud nechcete, tak si z otázek v této části formuláře nemusíte vybrat nic.

Poslední povinnou položkou, kterou musíte vyplnit bývá u některých poskytovatelů ještě opsání údajů – kódu z obrázku do formulářového políčka. Pak již jen stačí stisknout tlačítko, většinou pojmenované Dokončit a vaše e-mail schránka je založena. Poskytovatel vám většinou ještě poděkuje za to, že jste se registrovali právě u něj a zobrazí vám výpis s vaším uživatelským jménem a heslem a s různými dalšími informacemi a tipy. Pak již můžete do své nově založené schránky vstoupit a začít posílat zprávy.

Při prvním vstupu do schránky zde můžete najít ještě další formulář s nějakými otázkami na zasílání informací. Opět si nemusíte vybrat nic. Dále zde již najdete jednu novou zprávu, kterou vám poslal právě poskytovatel a většinou se v ní jedná o popis funkcí a možností nastavení vaší schránky. Tuto zprávu je vhodné si pročíst. Ve schránce totiž můžete provádět různá další nastavení, např. přesměrování na jinou adresu, zadat požadavek na zasílání upozornění na novou zprávu prostřednictvím SMS na mobil, nebo posílat automatickou odpověď, když třeba jedete na dovolenou a nebudete mít ke schránce přístup. Seznam možností pro nastavení vaší schránky a možnost provádět další nastavení získáte po klepnutí na odkaz Nastavení [Obr. 134], kde si pak v seznamu možností vyberete požadovanou volbu a nastavení provedete podle pokynů na obrazovce.

Vstup do schránky

Do své schránky můžete vstupovat kdykoliv. V prohlížeči zadáte adresu serveru poskytovatele a ve formuláři pro přístup k e-mailu zadáte své uživatelské jméno a heslo a stisknete tlačítko Přihlásit. Druhá možnost přístupu do vaší schránky je pomocí nějakého e-mailového klienta, tedy nějaké aplikace, kterou máte v počítači a e-maily si stahujete na váš pevný disk. Záleží na tom, co komu vyhovuje. Známou aplikací je např. Microsoft Windows Outlook Express.


OBR. 134: FORMULÁŘ PRO PSANÍ DOPISU

Sem píšete text dopisu

Psaní a posílání zprávy

Pokud chcete poslat někomu e-mail, pak po vstupu do schránky je potřeba stisknout tlačítko Napsat zprávu. Objeví se formulář pro psaní dopisu. Dopis však nestačí pouze napsat, ale jako píšete na obálku běžného dopisu adresu, je potřeba zapsat adresu i v tomto formuláři. Adresu píšete do řádku označeného heslem Komu. Do řádku Předmět stručně napíšete o co se ve vašem dopise jedná – například Přání k narozeninám, Žádost o… a pod.. Pod řádkem Předmět si všimněte dvou odkazů – Kopie a Skrytá kopie. Pokud klepnete myší na tyto odkazy, objeví se v hlavičce dopisu ještě další dva řádky, které budou označeny těmito hesly. Kopie umožňuje zadat adresu dalšího adresáta a poslat tak jeden dopis na více adres. Skrytá kopie také umožňuje zadat další adresu. Jaký je tedy rozdíl mezi kopií a skrytou kopií? Pokud další adresu napíšete do řádku Kopie, pak adresát z řádku Komu i adresát z řádku Kopie, budou vědět, že jste jim poslali stejný e-mail. Pokud další adresu napíšete do řádku Skrytá kopie, pak adresáti z řádku Komu ani z řádku Kopie neuvidí, že jste dopis poslali ještě někomu dalšímu. Nad prostorem, kam se píše text vlastního dopisu naleznete ještě ikony pro formátování textu.

Pod řádky pro adresy a pro předmět dopisu se nacházejí přepínače, jejichž vybráním můžete dopisu přiřadit prioritu. Pokud zvolíte volbu Důležitá, pak se adresátovi váš dopis v jeho e-mailové schránce v seznamu došlých dopisů bude označovat jinak než běžné dopisy – například bude červeným písmem nebo bude mít u sebe vykřičník, bude v seznamu nově došlých zpráv zařazen na první místo apod. –záleží na tom kde a jak má adresát nastavenu svou schránku.

Napsaný dopis odešlete stiskem tlačítka Odeslat. Pokud jste si odeslání rozmysleli, pak je možné dopis stornovat tlačítkem Zrušit. Tlačítko Odložit umožňuje uložit rozepsaný dopis a dokončit a odeslat ho později. Vedle těchto tlačítek vidíte ještě volbu Uložit do složky a formulářový řádek se šipkou.

104

Pokud si chcete ponechat kopii odesílaného dopisu i pro sebe, pak před jeho odesláním musíte klepnout na tuto šipku a z roletky s nabídkou vybrat volbu Odeslaná. Pokud píšete dopis přátelům do ciziny pak raději text dopisu pište bez háčků a čárek nad písmenky. Adresát většinou nemá k dispozici českou znakovou sadu a místo typicky českých písmenek se mu budou zobrazovat například čtverečky nebo jiné podivné znaky.

Pokud píšete dlouhý dopis, pak se vyplatí napsat si ho v textovém editoru a do dopisu ho z editoru pak již jen vložit přes Schránku Windows. (V textovém editoru označíte napsaný text a zadáte příkaz pro kopírování a do dopisu text vložíte příkazem vložit – viz práce se schránkou kapitola ……). Nemusíte tak být připojeni dlouho k Internetu a za připojení celou dobu, než byste dopis napsali, platit. Pokud píšete podobné dopisy, ve kterých se některé části textu budou shodovat, pak je také možné potřebné části textu z již napsaného dopisu do nové zprávy pomocí Schránky Windows překopírovat.

Posílání příloh se zprávou

Každý poštovní server poskytuje možnost posílat se zprávou zároveň i přílohy. Počet příloh, které můžete poslat s jedním e-mailem a jejich velikost se u každého serveru liší. Problém s velikostí příloh je zejména při posílání fotografií, které jsou vždy hodně velké. Řešením je fotografie rozdělit do více zpráv. Pokud totiž dáte přílohu příliš velikou, zpráva se neodešle. Počet příloh a jejich velikost může být i kritériem pro to, na kterém serveru si svoji schránku založíte. Například www.centrum.cz umožňuje poslat s jednou zprávou až 20 různých příloh v souhrnné velikosti 15MB (to je asi tak 10ks fotografií) nebo jednu velkou přílohu o velikosti do 600MB. Při posílání takto velkých příloh však může odeslání takového e-mailu trvat velmi dlouho (i hodiny) - záleží na rychlosti vašeho připojení a ani adresát nemusí být schopen takto velkou přílohu přijmout – záleží na velikosti jeho e-mail schránky.

Pokud chcete poslat s dopisem nějakou přílohu, musíte klepnou myší na odkaz Připojit přílohu. Pokud chcete připojit více příloh, pak musíte klepnout na tento odkaz tolikrát, kolik příloh chcete připojit.

Pod hlavičkou dopisu s adresou a předmětem se objeví obdélníkový formulářový řádek(y) s tlačítkem Procházet a odkazem Odstranit [Obr. 135]. Do tohoto formulářového řádku je potřeba vypsat cestu k místu, kde máte v počítači soubor uložen a také jméno tohoto souboru.

OBR. 135: VYVOLANÉ FORMULÁŘOVÉ ŘÁDKY PRO PŘIPOJENÍ PŘÍLOHY

Protože tato cesta k uloženému souboru může být někdy dost dlouhá a

vypisování není pohodlné, máte na konci tohoto řádku k dispozici tlačítko


Procházet. Stačí umístit textový kurzor do rámečku formulářového řádku pro vložení přílohy a tlačítko Procházet stisknout. Objeví se dialogové okno ZZvvoollttee ssoouubboorr [Obr. 137].

V dialogovém okně ZZvvoollttee ssoouubboorr naleznete místo, kde máte soubor uložen, pak naleznete požadovaný soubor a klepnete na měj myší – jeho název se objeví ve spodní části okna v řádku Název souboru. Pak klepnete na tlačítko Otevřít v pravém rohu dialogového okna. Nebojte se, připojovaný soubor se vám na obrazovce neotevře. Stiskem tlačítka dojde k vypsání názvu souboru do formulářového řádku přílohy ve vašem e-mailu, rámeček formulářového řádku a tlačítko procházet na konci tohoto řádku zmizí [Obr. 136] – zůstane pouze odkaz Odstranit. Klepnutím na tento odkaz můžete odstranit omylem připojenou přílohu nebo, pokud jste si zobrazily příliš mnoho formulářových řádků pro přílohy, můžete nadbytečné řádky odstranit právě tímto příkazem. Pokud posíláte e-mail z nějaké internetové kavárny a máte přílohu například na disketě, pak disketu z počítače vyndejte až po odeslání dopisu.

OBR. 136: PŘÍKLAD ZÁPISU PŘIPOJENÉ PŘÍLOHY

OBR. 137: DIALOGOVÉ OKNO ZVOLIT SOUBOR VÝBĚR SOUBORU K PŘIPOJENÍ

Došlou zprávu otevřete zcela jednoduše poklepáním na adresu

odesílatele v seznamu s došlými zprávami – za adresou je předmět dopisu a pokud má dopis přílohu, najdete zde i tuto informaci – příloha většinou bývá označena symbolem kancelářské svorky a bývá uveden i její název a koncovka programu, ve kterém byla příloha vytvořena. Pokud se po přihlášení do schránky seznam došlých zpráv neobjevuje, pak je možné ho otevřít klepnutím na odkaz Příchozí na pravém okraji obrazovky.

Práce s došlou poštou

106

V seznamu zpráv, ať už došlých nebo uložených v nějaké složce nebo odstraněných do Koše vidíte ještě před adresou odesilatele zaškrtávací políčko [Obr. 138]. Po umístění zatržítka do tohoto políčka můžete s takto označenými dopisy (i několika najednou) manipulovat podle potřeby – například smazat nebo přesunou do nějaké jiné složky.

OBR. 138: ZOBRAZENÍ DOŠLÝCH ZPRÁV

Na rozečtený dopis můžete ihned napsat a automaticky odeslat

odpověď. Stačí klepnout na tlačítko Odpovědět. Otevře se okno nové zprávy s již zapsanou adresou a vy jen napíšete text a dopis odešlete.

Pokud si přejete, aby si také někdo jiný přečetl dopis, který vám došel, pak stisknete tlačítko Přeposlat.

Došlé dopisy můžete také po přečtení smazat tlačítkem Smazat – nejsou však smazány definitivně, ale pouze přesunuty do složky Koš a z té je teprve můžete definitivně odstranit – vysypat Koš nebo omylem smazané zprávy z Koše obnovit. Koš skutečně čas od času vysypat musíte, abyste si nezaplnili kapacitu poštovní schránky nepotřebnými zprávami.

Došlou poštu si můžete také třídit do složek, které si vytvoříte podle svých potřeb. Novou složku si vytvoříte po klepnutí na šipku v okně SSlloožžkkyy na levém okraji okna obrazovky, vyberete příkaz Nová složka [Obr. 139] a ve formuláři, který se objeví, zapíšete vhodný název pro novou složku. Takto si můžete vytvořit například pro každého ze svých přátel jeho samostatnou složku a do ní ukládat dopisy právě od jednoho konkrétního odesilatele. Můžete si také v rámci složky vytvořit další vnořené složky a poštu třídit opravdu důkladně.

Volby pro provedení dalších akcí, jako je právě například přesun dopisu do nějaké složky, se objeví po stisku šipky na konci formulářového řádku Další akce. Objeví se roletka a v té si požadovanou akci vyberete klepnutím myší na její název [Obr. 140].

Přílohy, které vám přišli s nějakou zprávou si můžete otevřít poklepáním na jejich název nebo je možné si je uložit a prohlédnout si je kdykoliv později.


OBR. 139: NABÍDKA PRO VYTVOŘENÍ A SPRÁVU SLOŽEK

OBR. 140: DALŠÍ AKCE, KTERÉ JE MOŽNÉ UDĚLAT SE ZPRÁVOU

Jak jste si asi všimli, v okně e-mailové schránky se nachází ještě celá řada dalších tlačítek a příkazů pro nejrůznější akce [Obr. 138] – například je možné vyhledávat e-maily podle nějakých kritérií, vytvořit si adresář kontaktů atd. Těmito dalšími možnosti se však v tomto základním seznámení s prací s poštou již zabývat nebudeme.

Dříve, než zavřete vaši e-mailovou schránku se nezapomeňte klepnutím na odkaz Odhlásit skutečně od vašeho serveru odhlásit. Je to důležité pro bezpečnost vaší schránky.

Nevyžádaná pošta a Spam

V došlé poště vás velmi často budou obtěžovat nevyžádané zprávy (nevyžádaná pošta). To jsou nejčastěji reklamy na nejrůznější služby, zboží, soutěže s báječnými výhrami a podobně. Většinou jsou to zprávy od vám neznámých odesílatelů. Takové zprávy se označují termínem spam. Poskytovatelé e-mailu většinou poskytují i tzv. antispamový filtr, který dokáže spamy vyfiltrovat a uložit je do složky Spam koš, nebo si můžete také pořídit antispamový program do svého počítače samostatně, někdy je součástí antivirového programu. Upozornění: Spam je hodně využíván pro šíření virů a jiného škodlivého softwaru, nikdy tedy neotevírejte přílohy, které vám s e-mailem od neznámého odesílatele přijdou. V českém jazykovém prostředí je částečně vodítkem pro rozeznání spamu to, že většina jich je psaná v angličtině nebo velmi špatnou češtinou.

Můžete dostat i dopisy, které se budou tvářit, že jsou od nějaké známé instituce a budou po vás požadovat vaše osobní údaje, čísla účtů, PIN kódy platební karty a podobně. Na takové dopisy také nereagujte, nikdy nejsou od těchto institucí a vždy se jen neoprávněně snaží na vás vylákat důležité údaje a následně je zneužít.

Nevěřte ani takovým dopisům, které šíří nějakou poplašnou zprávu nebo například srdceryvně popisují těžký zdravotní stav nějakého dítěte a žádají vás o pomoc tím, že rozešlete tento dopis svým dalším přátelům a tak dotyčný nemocný získá prostředky na léčení apod. Je to obdoba klasických řetězových dopisů, které kdysi chodily běžnou poštou a nabádali vás, ať dopis několikrát opíšete (případně přiložíte nějaké peníze) a rozešlete a pak se něco úžasného stane nebo se vám vrátí neuvěřitelná finanční částka. Varianty

108

takových řetězových dopisů jsou poměrně rozšířené a říká se jim hoax. Více o nich se můžete dozvědět na adrese: www.hoax.cz.

5.3 Počítačové viry Viry jsou vlastně malé programy, které se umí vložit do jiného

programu, šířit se spolu s ním a následně ničit vaše data. Nejvíce virů je určeno pro operační systémy Windows a pro program Microsoft Outlook používaný nejčastěji k práci s poštou.

Počítačové viry se dnes šíří nejvíce prostřednictvím příloh elektronické pošty a proto opravdu dbejte zvýšené opatrnosti při otevírání příloh. Nebezpečné jsou především ty soubory, které mají za názvem souboru následující koncovky: EXE, COM, SCR, PIF, SYS, BIN, VBx. Pokud snad má soubor v příloze dokonce dvě přípony, pak vůbec nepřemýšlejte o jeho otevření. Je to určitě nějaký virus. Virů je mnoho různých druhů.

Většinou napadení počítače virem poznáte až za nějakou dobu. Stejně jako běžné viry živého světa potřebuje i počítačový vir čas než začne obtěžovat nebo dokonce škodit a provádět nějaké dílo zkázy – naruší váš operační systém, smaže nějaké soubory nebo dokonce celý disk, bude se množit a dále rozesílat s vašimi dopisy. Protože ke smazání dat může dojít nejen díky virům, ale příčinou může být i technická porucha disku, zálohujte svá důležitá data na CD disky nebo externí pevný disk (pro krátkodobou archivaci rozpracovaných dokumentů stačí disketa nebo USB flash disk a na CD disk ukládejte až hotové dokumenty) a chraňte svůj počítač nějakým antivirovým programem. Nejpoužívanějšími antivirovými programy jsou AVG a AVAST, který je dokonce pro použití v domácnosti zdarma ke stažení například na stránkách: www.avast.com, www.slunecnice.cz nebo www.stahuj.centrum.cz. Často také bývá jako příloha na CD discích s různými počítačovými časopisy. Antivirové programy obsahují databáze vzorků známých virů, které jsou pak schopny ve vašem počítači odhalit a také testují soubory, které v počítači otevíráte. Antivirový program by měl být neustále spuštěný (tzv. rezidentní ochrana) a jeho ikonu tedy pak naleznete v pravé části Hlavního panelu Windows. Protože tvůrci virů jsou velice činorodí a neustále vymýšlejí nové viry, musíte čas od času aktualizovat i svůj antivirový program novými daty, viry které program nezná ani nemůže najít. Program vás většinou sám upozorní, že jeho databáze je zastaralá. Aktualizaci provedete z Internetu.

Existují i viry, které se šíří v dokumentech obsahujících tzv. makra – tedy v textech (Word) nebo tabulkách (Excel) a říká se jim makroviry. Makroviry jsou schopny například poslat na všechny adresy z vašeho e-mail adresáře nějaký váš dokument (samozřejmě i s virem). Pokud si nejste u takovéto přílohy jisti, že pochází z opravdu důvěryhodného zdroje, pak ji raději neotevírejte, ale uložte ji na disk a nechte zkontrolovat antivirovým programem a teprve po jejím zkontrolování si ji prohlédněte. Pro ochranu před viry šířenými prostřednictvím příloh e-mailových zpráv je obecně tento postup nejlepší.

Zavirovaný soubor si můžete přinést i na disketě, CD disku nebo USB flash disku se souborem zkopírovaným z počítače od známých. Opět platí, nejdříve nechat zkontrolovat antivirovým programem a pak teprve otevřít.


Pokud snad jste hraví a rádi si stahujete z Internetu do počítače různé hry nebo hezky graficky udělané šetřiče obrazovky či soubory ve formátu MP3, pak vězte, že zde také číhá veliké riziko nákazy počítače nějakým virem. Zejména tehdy, když se jedná o programy šířené zcela zdarma jako freeware nebo se zkušební dobou zdarma jako shareware. Takové programy stahujte jen ty ověřené a ze známých zdrojů, nikdy ne z anonymních serverů.

Některé z programů, které jsou šířeny zdarma, dokonce fungují jako špióni – obsahují tzv. spyware moduly, které jsou schopny vylákat na vašem počítači spoustu údajů o vašem softwaru i hardwaru. Co, kdy a kde jste prohlíželi na Internetu apod. a údaje pak odeslat na server výrobce programu. Podobně pracuje i tzv, adware, který ještě navíc cíleně zobrazuje nejrůznější reklamy. Tyto spywer moduly i adware je schopen najít a odstranit program Ad-aware, který si můžete zdarma stáhnout (zdarma je pouze pro domácí použití) na adrese: www.lavasoftusa.com/products/ad_aware_free.php.

110

Literatura [1] CHŘIBKOVÁ, Marie: Počítač pro ženy, Computer Press, 2000 [2] KUNSTOVÁ, Renata: Užití kancelářských aplikací, Oeconomia, 2004,

ISBN 80-245-0733-1 [3] LAPÁČEK, Jiří: Počítač pro seniory, Computer Press, 2003 , ISBN 80-

7226-810-4 [4] ROUBAL, Pavel: Nebojte se počítače, Grada Publishing, 2001 ISBN 80-

247-0101-4 [5] SLOWÍK, Josef :Windows XP, Grada Publishing, 2002, ISBN 80-247-

0255-X

Date post:	03-Feb-2017
Category:	Documents
Upload:	duongkhanh
View:	223 times
Download:	0 times

Operační systém Windows XP.Seznámení s programy MS Word ...

Documents