Orionův kyjAlexander Kupčo

Postava bájného lovce Oriona strhává na zimní obloze pozornost. Obrazec osmi jasnýchhvězd je většinou jedním z prvních souhvězdí, které se na noční obloze naučí začínajícíastronom poznávat. V dnešní procházce se zaměříme na méně nápadnou část souhvězdí, nalovcovu pravou ruku třímající kyj. Byť je tato oblast ve stínu Velké mlhoviny v Orionu M42,i zde nalezneme objekty, které by v jiném, méně bohatém souhvězdí patřily ke klenotům.

Objekt Typ α δ V velikostNGC 2141 OHv 06h 03m +10◦ 27′ 9.4 10′

NGC 2163 Mlh 06h 08m +18◦ 39′ ∼ 11 2.0′ × 0.5′

NGC 2169 OHv 06h 08m +13◦ 58′ 5.9 6′

NGC 2175 Mlh 06h 10m +20◦ 29′ 40′ × 30′

NGC 2194 OHv 06h 14m +12◦ 48′ 8.5 10′

Skiff J0614.8+1252 OHv 06h 15m +12◦ 52′ 5′

Skiff J0619.3+1832 OHv 06h 19m +18◦ 33′ 20′

Úzký pruh oblohy táhnoucí se od α Ori(Betelgeuse) podél hvězd µ-ν-ξ-χ1-χ2 Ori ažk nohám Blíženců η a µ Gem je v PocketSky Atlase nápadný zřetelnou koncentracívyobrazených objektů. Jak lze u oblasti vMléčné dráze očekávat, jsou to předevšímmlhoviny a otevřené hvězdokupy. Na maléploše je zde soustředěno několik zajímavýchobjektů. Hned tři z nich zařadil O’Mearado svého výběru v knize Hidden Treasures :NGC 2163, NGC 2169, a NGC 2175.

I my budeme v dnešní procházcesledovat lovcovo rameno směrem kešpičce kyje. První zastávkou je relativnětěžký a neznámý objekt - otevřenáhvězdokupa NGC 2141. Narazil jsem nani úplně náhodou, když jsem si na jednomširokoúhlém snímku Oriona všimnulzřetelný nažloutlý zhustek hvězd. Neměljsem tušení, že se v této oblasti nacházítakhle výrazná hvězdokupa. V Pocket SkyAtlase a ani v rozsáhlejším Sky Atlase2000.0 není totiž zakreslená. PodrobnáUranometria 2000.0 ji samozřejmě uvádí apozději jsem ji dokonce našel i ve staršímBečvářově Atlase Coeli.

Další překvapení čekalo, když jsem sesnažil dopátrat historie objevu NGC 2141.Hvězdokupa byla objevena relativně pozděa to až Edwardem Barnardem v době

Ori

1χ

µ

2χ

νξ

2141

2163

2169

2175

2194

Skiff J0619.3+1832

1χ

µ

2χ

νξ

jeho prvních astronomických pozorováníz rodného Nashvillu někdy v letech1882-1887. Bohužel se nedochovalo, zda jiobjevil ve svém vlastním 5” refraktoru firmyByrne či ve větším 6” refraktoru nashvillskéobservatoře.

Na snímcích vypadá NGC 2141 jakovelmi hustá hvězdokupa, obsahuje na čtyřistovky hvězd. Je obdobného typu jako

Otevřená hvězdokupa NGC 2141. Rozměrobrázku 15′×15′. Kredit: Digitized Sky Survey.

staré otevřené hvězdokupy NGC 7789 neboNGC 6791. Vzdálenost NGC 2141 odhadujíastronomové z fotometrických měření na13 700 ly a věk na 2,5 miliardy let, což ji řadímezi dámy středního věku.

I v menších dalekohledech vypadáNGC 2141 obdobně jako NGC 6791.V 10cm refraktoru to byl při 33× jenvelmi slabý mlhavý kruhový shluk oprůměru asi 13’. Rozložit hvězdokupu najednotlivé hvězdy bude oříškem i pro velkédalekohledy. Nejjasnější hvězdy dosahujítotiž jen 15. magnitudy.

Přesuňme se kousek na sever k blízkédvojici hvězd ν a ξ Ori, u které se krčídrobná, ale jasná otevřená hvězdokupaNGC 2169. Objevil ji pravděpodobně užGiovanni Battista Hodierna před rokem1654. Všimnul si, že se tato dvojice hvězdjeví na tmavé obloze mlhavá, a když nani zamířil svůj malý dalekohled, zjistil,že se zde nachází drobný shluk několikahvězd. Bohužel tento druh pozorováníneozbrojeným okem nemá z naší městskézahrádky moc smysl, ale pokud mátepřístup k slušné tmavé obloze, můžetezkusit, jestli si ji také všimnete.

NGC 2169 je velmi mladá otevřenáhvězdokupa. Její věk odhadují astronomovéna 9-15 milionů let. Názory na jejívisuální vzhled se silně rozcházejí. Zatímco

Otevřená hvězdokupa NGC 2169. Rozměrobrázku 15′×15′. Kredit: Digitized Sky Survey.

O’Meara ji zařadil do svého výběru HiddenTreasures, Scott Houston, legendárníautor pozorovatelských sloupků v časopiseSky&Telescope, o ní napsal, že kdybynebyla v NGC katalogu, tak by si ji aninevšimnul.

Osobně se mi tato hvězdokupa líbí. Přimalých zvětšeních, například v mém 80mmkrátkém apochromátu při 18× nebo v10cm refraktoru při 23×, je to nádhernámalá skupinka asi 10 jasnějších hvězdkoncentrovaných do dvou separátníchshluků. Skupinka výrazně vystupujenad okolí. Připomíná malou otevřenouhvězdokupu M29 nebo Plejády při pohleduvolným okem, však se ji také přezdívá MaléPlejády.

Ve větším zvětšení lépe vylezou jednotlivéhvězdy a přibude i několik dalších slabších.Celkem jsem jich v 10cm dalekohledunapočítal 18. Hvězdokupa vypadala nejlépepři zvětšení 56×, kdy jasnější hvězdyzačínaly vytvářet bizarní obrazec – číslo37. Tak se ostatně NGC 2169 někdyříká: “Hvězdokupa 37”. Mezi jasnějšímihvězdami bylo možno také spatřit jemnýbarevný kontrast. Většina hvězd je bílýchaž namodralých, ale nejjasnější hvězda jezlatavá a dvě blízké jasné hvězdy v severnímvýběžku mají zřetelně naoranžovělou anačervenalou barvu.

Kresba NGC 2169 pořízená autorem skrz 10cmrefraktor při zvětšení 150×.

Hvězdokupa při větších zvětšeních řídne,ale stále stojí za to pořádně ji prozkoumat.Zaměřte se na nejjasnější hvězdu, je todocela hezká těsná dvojhvězda Σ 848 (7,3+8,2, 2,3′′).

Stupeň a půl jihovýchodně od NGC 2169se nachází další pěkná hvězdokupa, NGC2194. Nedosahuje sice jasnosti NGC 2169,nicméně je mnohem bohatší. Jedná seo relativně mladou hvězdokupu, věkastronomové odhadují na 400 milionůlet, vzdálenou asi 10 000 ly. Byť WilliamHerschel objevil přes 2 500 objektů z NGCkatalogu, tak z našeho dnešního výběru jeNGC 2194 paradoxně jediným objektemobjeveným tímto slavným astronomem.

V 80mm dalekohledu to byla při 38× asi8’ velká mlhavá skvrnka trojúhelníkovéhotvaru, ve které bočním pohledemproblikávalo několik slabých hvězd. V10cm refraktoru se při 56× už rozpadalabočním pohledem na desítky hvězd.

Zkuste podrobněji prozkoumat okolíNGC 2194. Nachází se zde totiž dalšídrobná otevřená hvězdokupa, kterou v 25cmreflektoru objevil visuálně v roce 1975americký astronom Brian Skiff. Skiff, kromětoho, že objevil několik komet, napsalspolu s Christianem Luginbuhlem vynikajícíknihu o visuálním pozorování vesmírnýchobjektů Observing Handbook and Catalogue

Otevřená hvězdokupa NGC 2194. Rozměrobrázku 15′×15′. Kredit: Digitized Sky Survey.

of Deep-Sky Objects. V ní tento svůjobjev zmiňuje. Hvězdokupa nese značeníSkiff J0614.8+1252, je stejně daleko jakoNGC 2194 a je i podobného stáří (250milionů let).

Nebudu prozrazovat její polohu,představte si, že jste v kůži Briana Skiffaa zkuste ji najít sami. Máte obrovskouvýhodu, víte, že tam něco je. WilliamHerschel hvězdokupu přehlédnul, ale je užtušitelná v 10cm dalekohledu jako drobnánenápadná skupinka 3-4 velmi slabýchhvězd protažená severo-jižním směrems trochou mlhavého pozadí. Musel jsemvšak vědět, kam se podívat. Ve většíchdalekohledech šance na její nalezení rostou.

Mimochodem, necelých šest stupňůseverně se nachází další pravděpodobnáotevřená hvězdokupa objevená BrianemSkiffem: Skiff J0619.3+1832. Nainternetu jsem nenalezl žádnou zprávuo pozorování této neznámé skupiny a iostatní informace jsou skoupé.

V 10cm refraktoru vypadá hvězdokupaSkiff J0619.3+1832 při 23× kupodivudocela pěkně. Je to zhustek středně slabýchhvězd (10. magnitudy a slabší), kterýbočním pohledem relativně zřetelně vylézánad okolní hvězdné pozadí. Skupinka mátvar asi 20′ velkého trojúhelníka mírněprotaženého severním směrem. Přímým

Bipolární reflexní mlhovina NGC 2163. Rozměrobrázku 10′×10′. Kredit: Digitized Sky Survey.

pohledem je k vidění asi deset hvězd,bočním pohledem je jich jednou tolik.Dokonce je v centru na malém kousku viděti mlhavé pozadí.

Další zastávkou je reflexní mlhovinaNGC 2163. Objevil ji Jean-Marie Stephanv 80cm Foucaltově reflektoru na observatořiv Marseille. Je velmi pravděpodobné, žeobjekt ve svém atlase pod tímto označenímnenaleznete. Historii tohoto omylu pěknězmapoval O’Meara ve své knize HiddenTreasures, z ní jsem čerpal i následujícíinformace.

Dreyer udělal při tvorbě katalogu NGCchybu a mlhovině připsal špatnou deklinaci.Byť si této chyby všimnul a opravil jipozději v rámci IC katalogu, chyba sedostala i do revidovaného RNGC katalogu(dokonce se ještě znásobila, protože autořinavíc zaměnili znaménko u deklinace)a objekt byl označen jako neexistující.Tohoto omylu si všimnul až Skiff. Znovapřepočetl souřadnice mlhoviny pomocíoriginální polohy zaznamenané Stephanemvzhledem k referenční hvězdě a zjistil, žese v daném místě nachází mlhovina zCederbladova katalogu. Pokud vůbec, jevětšinou mlhovina zaznamenaná v atlasechpod jménem z tohoto katalogu jakoCed 62. To je případ i Pocket Sky Atlasu.Uranometrie 2000.0 už však znovu zavedla

Emisní mlhovina NGC 2175. Kredit: MilošHroch.

historicky správné značení NGC 2163.NGC 2163 je vzácnou reflexní mlhovinou

s bipolární strukturou. Dle O’Meary sejedná o jeden z nejhezčích a nejjasnějšíchexemplářů tohoto druhu. V srdci mlhovinyje velmi mladá hvězda se silným hvězdnýmvětrem, který interaguje s materiálemobklopujícím hvězdu a formuje výslednýtvar mlhoviny.

Zatím jsem mnoho úspěchů s tímtoobjektem v 10cm dalekohledu neměl, a toani pod tmavší oblohou. Při zvětšeních90× až 176× vypadala mlhovina jen jakopodezřelá mlhavá hvězda. Na severní stranělze neurčitě tušit kometární výběžek, aleto je tak vše. Bipolární charakter, tedyprotilehlý výběžek z jižní strany jsemnezaregistroval. Nicméně dle O’Meary byl v10cm dalekohledu při 216× dobře patrný.

Poslední zastávkou je rozsáhlá emisnímlhovina NGC 2175, někdy přezdívaná dlecharakteristického tvaru na snímcích Opičíhlava. Je možné, že už na ni Hodierna taképřed rokem 1654 narazil. Jeho popis všaknení dostatečný pro přesnou identifikaci.Historicky prvním doloženým objevitelem jeCarl Christian Bruhns. Ten mlhovinu nalezlkolem roku 1857 v hledači komet berlínskéobservatoře.

Po NGC 2163 je to další objekt, se kterýmmůžete mít problémy při jeho vyhledání vevašem hvězdném atlase. Ve většině z nich

nese mlhovina NGC 2175 chybné označeníotevřené hvězdokupy. Samotnou otevřenouhvězdokupu objevil dávno po vydání NGCkatalogu Per Collinder a historickou chyboubyla hvězdokupa Cr 84 označena takéjako NGC 2175, byť původní Bruhnsovipoznámky a ani pozdější Auwersovopozorování o žádné koncentraci hvězdnemluví. Samotná mlhovina bývá často namapách značena jako NGC 2174. Jedná seopět o další historický omyl. NGC 2174 jejen malé zjasnění v NGC 2175 objevenéStephanem v 80cm reflektoru.

Pod tímto nesprávným značením jemlhovina uvedena i v Uranometrii 2000.0.K dovršení zmatku zde ale není zakreslenavelká otevřená hvězdokupa NGC 2175(původně Cr 84), jako například v PocketSky Atlas. Na západním okraji je jenmrňavá otevřená hvězdokupa značenáNGC 2175.1. Zde už vůbec netuším, ojaký objekt se jedná. V literatuře jsem našelzmínku o tom, že otevřená hvězdokupaCr 84 je ve skutečnosti dvojitá a že jde odvě blízké otevřené hvězdokupy asociovanés mlhovinou. Snad je tedy NGC 2175.1jedna z této dvojice, pak ale ta druhá,větší, v Uranometrii 2000.0 chybí úplně.Nicméně na fotografiích mlhoviny je jedinépatrné zhuštění hvězd, které alespoň trochupřipomíná otevřenou hvězdokupu, právěv místě NGC 2175.1. Zdá se tedy, žeUranometrie 2000.0 věrně reprezentujevisuální vjem.

Mlhovinu excituje žhavá hvězda 7,6magnitudy spektrální třídy O6.5V. Nacházíse od nás ve vzdálenosti 7 200 ly, pětkrátdále než mlhovina M42. Ve skutečnosti jeNGC 2175 třikrát větší než M42. Kdybybyla ve vzdálenosti Velké mlhoviny vOrionu, tak by M42 byla vůči ni jendrobným přívěškem. Asi jako se má M43 kM42.

Na tmavé obloze je mlhovina relativněsnadným terčem. Už v 50mm hledáčkuje zřetelně patrná jako neurčité mlhavépozadí. V triedru to bude určitě ještělepší. Ve větším 10cm dalekohledu byl prvnídojem při zvětšení 25×, že se koukám přesmlhavý závoj. Čím více se však na mlhovinu

soustředím, tím víc se vytrácí. Respektivemlhavý závoj mizí a jsou pozorovatelné jenčetné mlhavé zhustky. S UHC filtrem jsouzhustky lépe patrné, ale dojem jednolitémlhoviny jako na fotografiích ani tento filtrnedokáže vykouzlit. Po hvězdokupě není anistopy.

Menší 80mm dalekohled ukázal s UHCfiltrem obdobný pohled. Objekt vypadaljako podezřelá nepravidelná mlhavá skvrnkao průměru asi 40’ kolem zřetelné centrálníhvězdy. V mlhovině bylo opět patrno několikzhustků.

V Uranometrii 2000.0 je v oblastiOrionova kyje zakresleno mnohem víceobjektů vzdáleného vesmíru, než kolikjsme si jich stihli dnes představit. Tentomalý kousek oblohy určitě ukrývá ještědalší překvapení. Mnoho štěstí při jejichodhalování.