Luční enkláva Volská louka vznikla po ro-ce 1566, kdy zde bylo započato s těžbou le-sa. Na vytěžené ploše mezi dnešní Sokol-skou boudou a Horským hotelem vzniklyVolské Boudy (Ochsenbauden), dvě staveníurčená k letní pastvě. Boudaři zde sušili se-no, které pak v zimě na saních rohačkáchsváželi do svých chalup v údolí. Později sezde usadili na trvalo.

Boudy se rozkládaly na mírném jižnímsvahu nejvyššího bodu Černé hory a pastvi-ny, které je obklopovaly, byly kolem roku 1800pětkrát větší než o sto let později. Tráva z té-to náhorní plošiny měla prý jen málo živin,takže krávy dávaly jen velmi málo mléka. Pro-to horští hospodáři chovali místo krav voly,z této skutečnosti se odvozuje jméno celéskupiny bud.

Podle staré ústní tradice stály na Volskýchloukách Wendské domky, což má patrně sou-vislost s vojenskými taženími v průběhu třice-tileté války, která byla někdy označována ja-ko wendské války. Wendové měli své domovyv Meklenbursku a byly to germanizované zá-padoslovanské kmeny, které pravděpodobněpřišly do Černého Dolu a na Černou horu seŠvédy. Historicky je dokázáno, že Albrechtz Valdštejna pobýval delší dobu na Wend-ském zámku ve Schwerinu, byl však vyhnánšvédským králem Gustavem Adolfem. V blíz-kosti horní mýtiny (Oberspiegel) měl býtšvédský hřbitov, což by svědčilo o tom, že setu bojovalo. Možná je i souvislost mezi jményWende, Windisch (bouda Vendlovka) atd.s událostmi dávno uplynulé doby.

Stejně jako Černé boudy (Schwarzschlag-baude) patřily Volské boudy k Velké Úpě. Nej-výše položené stavení Josefa Bergra, ležícíkousek nad pozdější Sokolskou boudou, mě-lo v roce 1841 popisné číslo l ve Velké Úpě,a proto lze dojít k závěru, že komise, kteráměla za úkol číslování domů, začala v nejjiž-nějším koutě obce. Katastrální plán z roku1841 vyznačuje jižně od domu čp. 1 ještě dvěstavební parcely Josefa Bergra, které pozdě-ji dostaly číslo 508 a 509.

Kolem roku 1875 převzala obec ČernáHora posledně jmenované domy s novýmičísly Černá Hora čp. 45 a 46, ne však zřej-mě již neobývané a zchátralé čp. 1 VelkéÚpy. Žalostné zbytky této boudy bylo možnéspatřit patrně ještě dlouho. Majitelé Volskéboudy čp. 45 byli roku 1911 Wenzel a Wil-hemine Tippeltovi, roku 1930 Wenzel a Her-mine Tippeltovi, čp. 46 roku 1911 Ernst

Ehinger a Josef Schwarzbach, roku 1930Quido Ehinger.

Horní Volská bouda (čp. 46) stávala až dor. 1945 pod Sokolskou boudou a sloužilak ustájení dobytka. Později byla jako nepo-třebná zbořena. Spodní bouda čp. 45 v mís-tech dnešního Horského hotelu vyhořela pozásahu bleskem v r. 1927. V té době v ní byliubytováni českoslovenští vojáci z železniční-ho pluku z Pardubic, kteří stavěli pomocnouvojenskou lanovku pro dopravu materiálu nastavbu visuté lanové dráhy na Černou horu.Požár se obešel bez obětí, ale vojákům tamshořely i zbraně. Stavbu lanovky na Černouhoru prováděla firma Wiesner Chrudim, kte-rá za tím účelem odkoupila od hraběte Jaro-míra Czernina–Morzina téměř celý vrcholČerné hory a ta 27. července 1929 prodalak nelibosti pana hraběte za 1 tisíc 128 koruna 50 haléřů dílec pozemku 280/1 vedený jakopastvina o výměře 3 102 m2 spolku Sokolskáhorská chata se sídlem v Praze. Czerninovise český živel na Černé hoře nelíbil, zkoušelse i soudit, ale neuspěl.

Prvním správcem na Sokolské boudě bylpan Černý, který přišel z podobného objektuna Šerlichu. Ten si pak v letech 1934–1935postavil v místech vyhořelé spodní Volskéboudy později proslavený Horský hotel Čer-ný. Na Sokolskou boudu po něm nastoupilčeským turistům známý pan Herčík z Vosec-ké boudy. Za druhé světové války byla na So-kolské boudě ubytována říšská mládeža Horský hotel se stal rekreačním zařízenímněmeckého letectva. To až do r. 1944, kdyobě boudy byly zabrány pro potřeby výcviko-

vého diverzního střediska. Mimo Němců se tucvičili pro záškodnické akce Rusové z jedno-tek generála Vlasova ve skupinách pojmeno-vaných Don a Azerbajdžan a Belgičané z SSdivize Valonia. V tomto období pro potřebyubytování vznikl na Volské louce další objekt.Dnešní chata Sport s nádhernou stropní mal-bou v jídelně, kterou vytvořil jeden z belgic-kých frekventantů školy. Často je tento výjevdivokého lovce jedoucího na divočákovioznačován jako Krakonoš, ale znázorňujemytologický jev zvaný „Štvaní“. Volská loukadoznala i jiných změn. Cvičící vojáci ji doslo-va překopali. Však také ještě v osmdesátýchletech se pan Kábrt, strojník z lanovky, kterýměl louku od hotelů v pronájmu za účelemvýroby sena pro svůj dobytek, něco narozči-loval, že si zde zničí sekačku. V roce 1944 se

teckých granátů. Po roce 1948 byl Sokol zeSokolské boudy vyhnán a bouda předána ko-munálním službám, potom ji dlouhá léta pro-vozovaly Krkonošské hotely. V roce 1990 seSokolská bouda vrátila obci sokolské. Podob-ně Horský hotel byl vrácen dědicům hoteliéraČerného. Dnes jsou boudy na Volské louces větším či menším úspěchem provozoványsoukromými podnikateli.

Stanislav Šedivý

Johann Bönsch

(překlad M. a M. Bartošovi)

foto archiv

Horní Volská bouda, která stávala pod Sokolskou boudou, sloužila především k ustájení dobytka. Pohled-nice Františka Slavíka z 30. let minulého století

Pohled na enklávu Volských Bud dnes. Vpravood enklávy horní stanice kabinkové lanovky naČernou horu

Plánek Volských Bud z 30. let 20. století: čp. 72Sokolská bouda, čp. 46Horní Volská bouda, čp. 45hotel Černý, čp. 90 hospo-dářské stavení, čp. 73 hornístanice lanovky, čp. 91 a 92obydlí obsluhy lanovky

Hotel Černý, dnes Horský hotel, a jeho kdysi proslavený interiér na fotografiích z pováleč-ného období. Objekt vznikl spojením původní boudy a tzv. vily v sousedství

Sokolská bouda jako jedna z mála horských bud odolala výrazným přestavbám.Poslední desetiletí jí přinesly spíš zmar: dnes zde funguje pouze bufet

▼

také na louce vedle Sokolské boudy objevilopalebné postavení protiletadlového děla, kte-ré mělo chránit objekty diverzní školy. Ještěv sedmdesátých letech si polská firma Budi-mex, která prováděla stavbu televizního vysí-lače na Černé hoře a zřizovala v severozá-padním cípu Volské louky skladiště materiálu,nechala před srovnáním této části louky pro-hlédnout terén vojenskými ženisty. Bylo zdenalezeno množství dělostřeleckých protile-

1918

pfiíbûhy luãních enkláv

Krkonoše2_04 22.1.2004 16:14 Stránka 18

20 21

V Krkonoších, našich nejvyšších ho-

rách, jsou zcela přirozeně i nejlepší sněho-

vé poměry. Využívali toho samozřejmě již

první lyžaři. Skokanské můstky, nejprve

sněhové, se stavěly snad v každé vesnici,

dokonce i u bud vysoko v horách. Nejen

v počátcích tohoto krásného sportu, ale

ještě docela nedávno stály v Krkonoších

desítky skokanských můstků. Je až neuvě-

řitelné, že dnes můstky v celé oblasti zů-

staly pouze v Harrachově.

V prvním ze série článků, připravených

na základě knižní novinky Naše skokanské

můstky, se ohlédneme za historií můstků

v západních a středních Krkonoších, v dal-

ších číslech se vypravíme na východ po-

hoří a do Harrachova.

Vysoké nad Jizerou – První skoky zde bylyjiž v roce 1899. V roce 1906 skočil Votoček14,5 m s pádem, Slavík 13 m.

Můstek na Tříčských vrších byl postavenv roce 1914, skákalo se až 23 m, nájezd mělsklon 16°, délku 47 m, dopad 15°, hrana dlou-há 6 m, sklon 0°. Skákalo se zde až do třicá-tých let, kdy nejdelší skoky měřily přes 30 m.

Můstek u Vojákova Mlýna byl postaven vedvacátých letech. Měl dřevěnou konstrukcivčetně bubnu, v roce 1928 zde Vrána skočil31 m, v roce 1931 Bartoň 40 m.

Největší skokanský areál ve Vysokém nadJizerou byl v Šachtách. Projekt můstku, vytvo-řený arch. Karlem Jarolímkem, doznal několi-ka změn. Konečný projekt zpracoval Josef Zi-ta. Stavba byla zahájena v roce 1947. Nájezdbyl 33 m vysoký a 80 m dlouhý. První závodyzde proběhly v roce 1951, Lenemayer skočil66 m, v roce 1965 skočil Hubač 84 m, Doubek87,5 m. V roce 1965 zpracoval Josef Zita ješ-tě projekt na můstek K 110. V roce 1952 bylpostaven můstek P 40, K 54 s ocelovou kon-strukcí nájezdu a tribunou. Konalo se na něm

mnoho závodů až do osmdesátých let,stejně jako na malém můstku P 17,K 25, který byl postaven v roce 1974.V současné době je areál, bohužel,mimo provoz.

Jablonec nad Jizerou – Po roce1900 stával můstek s dřevěným sto-lem na jihozápadní stráni poblíž Jize-ry. V roce 1925 se uskutečnily prvnízávody, nejdál skočil Bim 25 m. Jižv roce 1926 proběhla přestavba můst-ku. Na malém můstku bylo dosaženoskoku 29 m, na velkém, provizorněupraveném, skočil nejdále Vrána39 m. V roce 1929 skočil nejdále Hnyk43 m, Vrána 47 m s pádem. V roce1945 arch. Jarolímek vypracoval projek-ty na nové můstky P 40, K 48 a P 48,K 56 s pětimetrovým bubnem, měl jestavět DSO Kolora.

Rokytnice nad Jizerou – První sně-hový můstek Sahlenbach byl posta-ven v roce 1913 a umožňoval skokyokolo 30 m. Takových můstků bylov Rokytnici více: Telke (letní strana),Schweinsberg (u koupaliště), AltenWelt (Horní Rokytnice), Müllersberg

(Sahlenbach). Počátkem 20. let byl postavenopravdový můstek s dřevěnou nájezdovou vě-ží, Leithe Schanze. Na něm se skákalo přes40 metrů. Po válce byl postaven můstek poblíždnešní sportovní haly na severozápadním sva-hu. Měl dřevěný nájezd, buben a tribunu. Pat-řil Sokolu Rokytnice. V roce 1947 se zde ko-naly Zimní sletové hry dorostu, nejdál skočilJebavý 40 m. V roce 1955 byl můstek přesta-věn brigádnicky podle projektu Josefa Zity.Ještě v padesátých a šedesátých letech se naněm konaly pravidelně závody.

Vosecká bouda – Pod Voseckou boudou stá-val v padesátých a šedesátých letech malýtréninkový můstek. Jezdili sem trénovat přede-vším skokani z Harrachova, v době, kdy ještědole neležel sníh.

Labská bouda – Skokani, kteří na hřebenyhor jezdili za lepšími sněhovými podmínkami,si zde sami vybudovali přírodní můstek. Na-zvali jej v tehdejší době populárním názvemMůstek míru a přátelství. Arch. Jarolímek natento můstek P 25 zpracoval projekt již v roce1946.

Vítkovice – Dva můstky stávaly ve středu ob-ce na východní stráni. Větší z nich (P 33, K 42)měl dřevěný nájezd, dojezd vedl přes potok.Menší měl parametry P 20, K 29. Tento lyžař-ský areálek spravoval Sokol Kapnar Vítkovice.Zásluhu na provozu můstků měl pan učitel Ko-žíšek. V roce 1955 se pod tíhou sněhu zřítilybuben a dřevěná nájezdová věž. Od té dobyse skákalo na přírodních můstcích.

Dolní Štěpanice – Podle návrhu HegenbarthaSteffense byl v roce 1897 postaven můsteks dřevěnou hranou. Můstek postavili dělníci zeštěpanické pily přímo v její blízkosti.

V roce 1898 skočil Josef Kraus 15,5 m namůstku za Šmídovým hostincem.

Jilemnice – Nejprve, koncem devatenáctéhostoletí, stávaly můstky v Dolních Štěpanicích.

Můstek na Chmelnici vybudoval v roce1922 stavitel K. Matějka podle můstku Klos-ters ve Švýcarsku. Můstek byl situován vý-chodoseverovýchodním směrem. Zajíma-vostí je, že nájezd můstku byl ve Víchové,odrazová hrana v Hrabačově a dojezd v Dol-ních Štěpanicích. Provoz můstku byl zahájen20. 1. 1923, kdy se zde konaly první závody.Nejdále skočil Berger, 36 m. Závody vyhrálFeistauer. V roce 1929 byl můstek posunuto 10 m dále do lesa, stráň byla rozšířena, po-stavena nová tribuna a schody pro závodníky.Pro mezinárodní závody v roce 1931, tehdynejvětší u nás, byly provedeny další úpravy.V roce 1933 tu proběhl meziklubový závod,v roce 1937 byla hrana posunuta o 5 m do-zadu. V letech 1948–49 arch. Jarolímek navr-hl přestavbu a výstavbu P 45 a P 70 a v roce1952 na místě starého můstku můstek s dře-věným nájezdem P 44, K 50.

Můstek na Kozinci měl nájezd 13 m, normovýbod 24 a kritický 28 m, závodilo se zde již vedvacátých letech. V roce 1914 byl zpracovánprojekt na můstek pro ČKS Ski od architektaFrýdy.

V šedesátých a sedmdesátých letech seskákalo na malém můstku přímo ve městě po-blíž kluziště Za lázněmi. Můstek měl ocelovounájezdovou věž a byl postaven podle projektuJosefa Zity. Konstrukce dodnes stojí, ale stráňje celá zarostlá.

Špindlerův Mlýn – V historii skoku nalyžích v Československu patří k nejvý-znamnějším střediskům. Bohužel je tojiž jen minulost.

První můstek zde byl již v roce1905 na louce u hotelu Esplanade,v roce 1906 se na něm skočilo 16,5 m.Další malý můstek stával od roku 1920v Milscherloch.

V roce 1934–35 byl postaven podleprojektu arch. Jarolímka Masarykův

můstek u Dívčích lávek.Němci mu říkali Elbgrunds-chanze. Můstek byl otevřenv roce 1936. Při prvních zá-vodech skočil nejdále mladýJaponec Iguro 81 metrů. Teh-dy to byl největší můstek nanašem území. Při MistrovstvíNěmecka v roce 1941 skočilnový rekord můstku 81,5metrů Sepp Bradl.

První můstek ve SvatémPetru, Klausengrundschanze,byl postaven již v roce 1906.

V roce 1940 byl zvětšen pro mist-rovství Německa ve skoku 1941 (ská-kalo se na obou můstcích ve Špind-lu). Můstek byl tehdy přestavěn na60–65 m. Poslední závody – Mistrov-ství německé mládeže – se konalyv únoru 1942.

Po válce se veškerý skokanskýsport přestěhoval do Svatého Petra.V roce 1947 byl vypracovánprojekt na můstky P 16, P 28,P 50 a P 72.V roce 1953 byldokončen i největší z nich.Veškeré konstrukce byly zedřeva, dřevěné byly i tribuny

pro rozhodčí. Na všech můstcích sepravidelně konalo mnoho závodů mlá-deže i dospělých. Na můstku P 72,K 86 se též po mnoho let konaly mezi-národní závody, v sedmdesátých le-tech byl můstek součástí Mezinárodní-ho týdne skoků, poté Turné Bohemia.Na skocích ve Špindlu měla velkou zá-sluhu početná rodina Balcarů, kterábydlela přímo pod můstky.

V roce 1969 vypracoval arch. Ja-rolímek projekt na mamutí můstekP 120, K 170, který měl ve SvatémPetru stát. Po dlouhých diskusích bylnakonec mamutí můstek postavenv Harrachově, ve Špindlerově Mlýněbyly můstky nahrazeny sjezdovkami.

Klínové Boudy – Dva můstky ně-meckého HDW Am Plattenberg a AmFriessberg stávaly v blízkosti Klíno-vých Bud. Oba umožňovaly skokyokolo 40–45 m. První z jmenovanýchmůstků byl též nazýván po QuidoRotterovi, předsedovi krkonošskéoblasti HDW.

V roce 1948 vypracoval arch. Jarolímekprojekt na můstek K 46 m.

Rennerovy Boudy – Ve dvacátých a třicátýchletech zde bývaly závody HDW, též pro mlá-dež. V roce 1930 vyhrál Josef Burkert nejdel-ším skokem 28 m.

Josef a Stanislav Slavíkovi

foto archivy autorů a redakce

Skokanské mÛstky v Krkono‰ích I

Skokanský můstek na Chmelnici (při silničce do Křížlic), snímek ze 30. let 20. století

Můstek u špindlerovských Dívčíchlávek, otevřený v roce 1936, byl největší v tehdejším Československu

Dnes již neexistující skokanský areál ve Špindlerově Mlý-ně – Svatém Petru byl jedním z největších v republice

Malý můstek na jilemnickém vrchu Kozinci měl normovýbod 24 m.

Mohutná dřevěná konstrukce velkého můstku ve Vysokém nadJizerou – Šachtách byla postavena těsně po II. světové válce

Žalý – Čs. Skiklub Praha postavil na Žalémsvůj můstek již v roce 1925. V roce 1927 mělnejdelší skok Franz 16,5 m, později Hevák24,5 m.

V roce 1937 byl vyprojektován velký,80metrový můstek HDW Am Engelsberg, kte-rý měl stát na úpatí Žalého, ovšem vzhledemk vypuknutí války se již nerealizoval.

Valteřice – V roce 1923 zde postavil místnísokol první můstek, v tu dobu jediný můstekv majetku Sokola v republice.V příštím roce sekonaly první závody. V roce 1926 byl můstekpřeveden na Lyžařský závodní klub Praha,který měl hradit veškeré výlohy s přestavboua provozem můstku, přičemž Valteřice zdemohly trénovat a pořádat závody. Zároveň bylmůstek předělán na skoky přes 30 m. V roce1927 se závodů na můstku zúčastnilo 54 zá-vodníků. Nejdelšího skoku dosáhl Svendsen28,5 m a s pádem 34 m.

Vrchlabí – Již kolem roku 1900 zde byl můs-tek asi na 30 m v Horním Vrchlabí (Hölle), dá-le stával můstek Am Oberen Rotterwehr na45–50 m. Ve dvacátých a třicátých letech zdeprobíhaly závody pod hlavičkou HDW. V pade-sátých a šedesátých letech zde spravoval So-kol AZNP Vrchlabí můstek o normovém bodu36 a kritickém bodu 43 m. Konávaly se na němveřejné závody.

▼

Krkonoše2_04 22.1.2004 16:14 Stránka 20

2322

Rostlina, kterou najdeme v 900 m n. m.a výše na prameništích a březích hor-

ských potoků. Listy má „kloboukovité“, ale devětsil to není.Co to tedy je?

Původně samostatná osada, dnes patřící pod větší celek.

Jaký je název místa, jehož jméno tematicky

souvisí i s názvem zdejšího potoka?

Na hraně ledovcového karu donedávnastály boudy. Jedním z důvodů pro

jejich zrušení byly odpadní vody, stékající docenné přírodní lokality.Jaký je název dnes již neexistujících bud?

Ostrůvek (odborně řečeno exkláva) polského národního parku v „neparkové“

krajině s jednou historickou pozoruhodností.Co se na „ostrově“ nachází?

Nepříliš stará zřícenina, která již vlastnězříceninou není.

Jaký je název stavby čnící vysoko

nad pravým břehem Úpy?

Vodopád na levostranném labském pří-toku s poněkud psím jménem patří

k nejvyšším v našich horách.O jaký vodopád jde?

VELKÁ âTENÁ¤SKÁ SOUT ùÎ 2004Vletošním roce bude velká čtenářská soutěž nasměrována převážně na vo-

du, vodní toky a na organismy či jevy ji provázející. Základem pro poklá-

dání otázek, které by pro vás neměly být nijak zvlášť těžké, je mapa říční

sítě, doplněná vyznačením sídel, území národních parků a státní hranice. Je to

mapa slepá, tedy bez topografických jmen, ale průběh toku řek a potoků je na-

tolik charakteristický, že popis ani nepotřebuje. Hustá říční síť českých Krkonoš

je – na rozdíl od polské strany – výrazně zjednodušená, aby se vám, nejlépe za

pomoci turistické mapy, dobře hledaly odpovědi na našich 16 otázek. Některé

jsou založeny na orientaci ve slepé mapě, jiné na fotografii, další stojí samostat-

ně (proto na mapce některá čísla nenajdete). Mnohé zodpovíte na první pohled,

a když ne, určitě se nevzdávejte!

Symbolický pramen Labe je vyzdobenmozaikovými erby měst, kterými tato

řeka protéká.Kdo je autorem mozaik (jeho práce pravi-

delně nalézáte i v našem časopisu)?

Potok s biblickým jménem se v DolníchŠtěpanicích vlévá do Jizerky.

Jaké je jeho jméno?

Přehradní nádrž s maximální hladinouve výšce 613 m n. m. a celkovým

objemem 3,37 mil. m3.Vody kterých z jmenovaných potoků se

v ní objeví a které ne?

– Červený, Medvědí, Dřevařský, Svato-

petrský, Koulový potok

Jezero, u kterého kdysi stávala budkahlídače, který bránil zdejší rybí osádku

před pytláky.O jaké jezero jde?

Potok, jehož malebné koryto ukrytév úzkém údolí je často vyhledáváno

krkonošskými fotografy.U kterého potoka najdete důlky

od stativů?

Odpovědi pošlete v obálce označené heslem SOUTĚŽ na adresu vrchlabské

redakce. Očekáváme je do 5. března 2004, správné odpovědi i jména vítě-

zů se dozvíte v dubnovém čísle, které vyjde 1. 4. 2003. Chceme, aby v na-

ší soutěži převažovala radost z dobře vyřešených otázek a ne obavy ze špatného

vyluštění složitých záhad. Proto jsou zadané úkoly možná snadnější, než tomu bý-

valo před lety. Stojíme však o to, aby se soutěže mohlo zúčastnit co nejvíce čte-

nářů, a proto také přibývá cen, určených pro všechny, kteří své odpovědi pošlou.

Letošní zimní soutěž je krkonošská, stále přibývající čtenáři z Jizerských hor si na

své přijdou o prázdninách, kdy budou řešit záhady z „jejich“ hor.

HLAVNÍ CENA: týdenní ubytování v jednom z informačních středisek Správy KRNAPpro dvě osoby a navíc nástěnný kalendář1. cena: Sada luxusního skla z harrachovské sklárny Novosad & syn2.–3. CENA: velká obrazová publikace Zelené katedrály J. Havla a J. ŠtursyCeny věrnosti (losování ze všech luštitelů): tři výtisky novinkové publikace Encyclope-dia Corcontica (malá krkonošská encyklopedie) a tři kalendáře Krkonoše 2004 fotogra-fa Karla Hníka jsou připraveny pro luštitele, vylosované ze všech účastníků.

připravil J. Dvořák

foto K. Hník a J. Kopáčová

Až se člověk diví, kde ještě může ze země tryskat stálý pramen křišťálově

čisté vody.Jak se nejvýše položený upravený

pramen Krkonoš jmenuje?

Kromě Labe a Bílého Labe protéká již-ním okrajem Krkonoš ještě Malé Labe,

které se vlévá do Labe před Hostinným.Kde ale začíná?

Po ukloněných plotnách stéká vodopád,ke kterému sice turistická cesta nevede,

ale je dostatečně známý z početných kalen-dářů a publikací.O který východokrkonošský vodopád jde?

Na východním úpatí Žacléřského hřbetupramení potůček, který je tak malý, že

ho zjednodušená říční síť našeho obrázku vůbec nezaznamenává. Časem se však stává významnou, i vodácky sjízdnou řekou.Jak se jmenuje?

Malý skokánek, který se před nedávnemvydal na cestu světem z nějakého

rybníčku nebo větší kaluže.Jak se obecně jmenuje místo, kde se

množí obojživelníci?

1

2

2

4

4

7

7

8

8

5

6

9

9

10

11

12

12

13

13

14

14

15

15

16

16

3

3

10

Krkonoše2_04 22.1.2004 16:14 Stránka 22

Možná jste si při zalévání květin všimli, že se občas po nalití vo-

dy do misky objeví na jejím povrchu velké množství drobných, vět-

šinou bílých živočichů, kteří skáčou sem a tam. Pro to své neustálé

skákání dostali v češtině i svůj název – chvostoskoci. Systematicky

náležejí mezi hmyz, nemají však vyvinuta křídla. Většina jich měří od

několika desetin po několik málo milimetrů, největší pak necelý je-

den centimetr. Mezi takové obry patří nám dobře známý, švestkově

modře zbarvený chvostoskok larvěnka obrovská. Setkáme se s ní

hlavně na podzim na horách, kdy stovky larvěnek lezou po vlhké ků-

ře u paty stromů nebo po padlých kmenech. Na spodní straně za-

dečku mají chvostoskoci umístěnu skákací vidličku, která je za běž-

ných okolností sklopena pod zadečkem. Jakmile je ale chvostoskok

vyrušen, uvolní vidličku, ta uhodí do podkladu a chvostoskok udělá

vzduchem několik salt a v okamžiku se ocitne o několik centimetrů,

často třeba až 15 či 20 cm, dále. Jeho skokanské umění má však jed-

nu nedokonalost. Neumí ovládat směr, kterým poletí, ale i tak je to

velmi elegantní způsob úniku před nepřáteli. Zbarvení chvostosko-

ků závisí na způsobu jejich života. Druhy žijící na rostlinách a na po-

vrchu půdy jsou většinou tmavě modře, fialově, žlutě nebo hnědě

zbarveny. Naopak druhy, které žijí hlouběji v půdě, jsou často úplně

bílé. Nač by také ve tmě, která v půdě panuje, potřebovaly ochranné

nebo naopak výstražné zbarvení. S životem v hlubších vrstvách pů-

dy souvisejí i další změny v jejich vzhledu. Oproti svým soukme-

novcům na povrchu, kteří mají vyvinuty oči, dlouhé končetiny a ty-

kadla a skákací vidličku, jsou půdní druhy většinou slepé, mají úzké

protáhlé tělo, krátká tykadla a končetiny a zakrnělou skákací vidlič-

ku. A není se čemu divit, když se musí protahovat drobnými pro-

stůrky v půdě. Většina chvostoskoků se živí půdními houbami, bak-

teriemi a rozkládající se rostlinnou hmotou. Často, když nám některá

pokojová květina zajde, vysypeme půdu z květináče, abychom na-

lezli případného viníka. Mnohdy zde najdeme právě velké množství

chvostoskoků. Ale chvostoskoci nemají květinu na svědomí, to je

hrubá mýlka. Zaléváme-li květiny příliš, začnou jim odumírat kořínky,

které začnou porůstat půdní houby a ty jsou potravou chvostosko-

ků. A protože většina chvostoskoků má ráda vlhko, začnou se v kvě-

tináči rychle rozmnožovat. Chvostoskoci jsou živočichové nesmírně

užiteční, podílejí se totiž na rozkladu rostlinných zbytků a na tvorbě

humusu.

text a foto Jan Materna

Do kanceláře svobodské lesní správy jsme vpadli, zrovna když pří-tomní lesníci diskutovali nad mapami, rozloženými přes půl místnosti. Ujalse nás vedoucí lesní správy Jaroslav Školník. „Staráme se o lesy od Čer-né hory po Bobr. Jsme jedni z mála, kteří mají vlastní stálé zaměstnance:jednoho řidiče vyvážecí soupravy, dva řidiče traktorů a terénních vozidela tři dělnice v pěstební činnosti. K nim v sezoně nabíráme 2–4 další pod-le toho, kolik máme práce. Těžební činnost zajišťujeme s pomocí sou-kromníků. Těžíme ovšem málo, hluboko pod plánovaným etátem (těžeb-ním podílem – množstvím hmoty, které lze těžit, pozn. red.). Více dřevanaroste, než se vytěží. Například loni jsme těžili asi 11 tisíc kubíků. Zhru-ba třetina objemu jsou nahodilé těžby (polomy apod.). Loni došlo na Čer-né hoře k větrným kalamitám, které jsme řešili s poměrně vysokými ná-klady, pomocí lanovek. Na Černé hoře už zarůstají holiny, vykácenév dřívější době po imisní kalamitě. Ostatní porosty jsou druhově rozmani-té, imisních těžeb v nich tolik nebylo.“

Pan správce nám ukazuje na barevné porostní mapě, jaké lesy a zají-mavé botanické lokality tu mají: smrčiny u Černohorského rašeliniště, bu-činy na Boberské stráni, Rýchorskou květnici, Dvorský les – lokality chrá-něné jako I. a II. zóna NP. Nad zaniklými Sklenářovicemi, na bývalýchlučních pozemcích zvaných „zetky“, rostou asi padesátileté smrčiny. „Jsou

to, bohužel, většinou monokultury, jaké se vysa-zovaly dříve. Je to první generace lesa na lou-kách, navíc geneticky nevhodná, a stromy jsouvíce náchylné k poškození,“ vykládá pan Škol-ník. Bývalé louky jsou rovné jako stůl, zato v le-sích o kousek dál se střídají sejpy a propadlinystarých zlatých dolů. „Terén tam u Bystřice jevelice členitý, je však porostlý z 95 % bukovýmiporosty, starými okolo 120 let, není tam potřebazasahovat. Kdyby se tam mělo intenzivněji hos-podařit, žádná velká radost by to nebyla. Po-měrně nepříznivý terén je i nad Bobrem, jsou totakové lanovkové partie, odkud se i hůř vyváží –pod nimi louky, vedle zámek.

Asi 30 % naší těžby pochází ze snižování za-kmenění ve starších porostech. Vytváříme tímpřirozená okna, prostor pro mladé stromy. V nej-větší možné míře využíváme přirozenou obno-vu. Někde vysazujeme buk a javor do plasto-vých ochran. Jsou tu také bukové porosty, patřícíke genové základně – jeden v Janských Lázníchza Vesnou, druhý na Rýchorách. Z osiva sebra-ného v uznaných porostech pěstujeme sadebnímateriál ve vlastní školce.

Nad Kalnou Vodou leží tzv. školní polesí.Trutnovská lesnická škola na něm hospodařípodle zásad platných pro národní park samo-statně, ale všechny zásahy s námi konzultuje.V poslední době se staráme o odchovnu tet-řevů na Sokolce, samozřejmě ve spoluprácis ochranou přírody. Mimo odchovnu se však

tetřevi na Rýchorách moc nevyskytují, klid ruší moc turistů.“Přes tetřevy se dostáváme k myslivosti. „Lesní správa má režijní honit-

bu na Černé hoře, na Rýchorách ve dvou honitbách hospodaří myslivec-

Za okny mezi tmavými mraky najednou vysvitlo slunce, a proto serychle pojedeme podívat do terénu. Na svobodské lesní správě se v niž-ších polohách pracuje poměrně hodně i v zimě. „V zimním období usku-tečňujeme asi pětinu roční těžby. Dříví musíme vyrobit a hned prodat, ne-jde čekat na duben, až sejde sníh. Když napadne víc sněhu, ani tady užnejde nic dělat,“ říká pan Školník cestou. V rozbředlém sněhu se nedámoc chodit, a tak v lese nad Babím zastihneme jen vyvážecí soupravu,částečně obutou do sněhových řetězů. „Valmet 830 je velmi lehký a při-tom výkonný stroj, šetrný k terénu, takže nám ušetří část nákladů na údrž-bu vývozních cest,“ vysvětluje pan správce. Opravdu, hromadu klád, kte-rou mašina přivezla na hřbetě, řidič roztřídil podle sortimentu na kuželyběhem chvilky. Hledíme na druhou stranu silnice, kde ve zvláštním sou-sedství stojí morová boží muka a řopík s protitankovými rozsocháči. „Vel-ké terénní úpravy okolo opevnění tvrze Stachelberg se dochovaly hlavněu sousedů, Lesů ČR. Polní okopy u malých bunkrů jsou u nás skoro ne-znatelné.“

na lesní správû breberky

Povídání o bezobratl˘ch Ïivoãi‰ích,ktefií pro své malé rozmûry ãasto unikají na‰í pozornosti

Chvostoskok huňatka, zástupcedruhů žijících napovrchu půdya na rostlinách.Délka jeho těla je ve skutečnosti2 mm

Jeden z druhů chvostoskoků žijících hloubějiv půdě. Délka jehotěla je ve skuteč-nosti 2 mm

Svoboda nad Úpou

2524

CHVOSTOSKOCI

Vracíme se dolů do Svobody. Jedeme okolo manipulačního skladuv Kalné Vodě, kde se nakládá dřevo na dráhu. „Většina prodaného dříví seodváží po kolejích. Velký stálý odběratel v místě není. V okolí prodáme vět-šinou jen palivové dříví.“

Před rozloučením se ještě zeptáme, co se Jaroslavu Školníkovi a jehospolupracovníkům na jejich polesí líbí. „Máme tu druhově rozmanité, sta-bilní lesy, ve kterých je radost hospodařit.“

Jiří Bašta

foto Kamila Antošová a Karel Hník

Vyvážecí soupravase zkušeným řidi-čem zastane neví-dané množstvípráce a je relativněšetrná vůči pro-středí

Vedoucí Lesnísprávy Svobodanad Úpou Jaroslav Školník (vlevo) při výkladuv terénu

Nahoře zimní zákoutí Dvorského lesa v I. zóně národního parku.Dole výjev z kanceláře lesní správy

Zvláštní sousedství drobných staveb, typických pro českou krajinu

ká sdružení. Jelení zvěř je trochu problémová. K honitbám patří přezimo-vací obůrky, do kterých se zvěř uzavírá na zimu. Když vysoká sejde po-čátkem zimy z hor dolů, část zůstane někdy v jiném údolí, než je obůrka,i když obůrky jsou zřízeny tam, kam zvěř vždycky chodila. Co všechno mávliv na jejich pohyb, na to jsou různé názory, přesně na to nepřišli ani na-ši předci a nepřijdou na to asi ani naši potomci.

V nižších polohách pobývá i černá zvěř. Přerývá-li les, nevadí nám to,naopak, asi před patnácti lety záměrně nebyla lovena, protože pomáhalav boji s ploskohřbetkou. Mimo les však způsobuje škody na zemědělsképůdě, takže v budoucnu bude třeba její stavy regulovat.“

Ptáme se pana Školníka ještě na malého, ale zato obtížného živočicha– kůrovce. „Letos jsme jej mnoho neměli, ale očekáváme, stejně jako jin-de, jak se projeví loňský rok. Stromy neměly dost vláhy. Dokonce i Čer-nohorské rašeliniště šlo přejít suchou nohou!“

A jaké mají zdejší lesní hospodáři zkušenosti s veřejností? „Lidi napří-klad nechápou, proč v lese necháváme klest. Že je to biomasa, která po-slouží jako hnojivo. Rozčilují se, když musejí překročit klacek nebo obejíthromadu, a těžko jim to vysvětlujeme. Na druhou stranu nevědí, že s vel-kými náklady a úsilím udržujeme množství cest, které neslouží jenom na-šim potřebám, ale využívají se pro cyklistiku nebo pro běžecké tratě. Dob-ře se spolupracuje s družstvem Fortis, které zpřístupňuje turistůmpevnost Stachelberg.“

Lesní správa Svoboda nad Úpou

Nejvyšší bod: Černá hora, 1 299 m n. m.

Nejnižší bod: Kalná Voda, 470 m n. m.

Rozloha lesů: 4 260 ha

6 lesnických úseků

školní polesí SLŠ Trutnov

3 honitby

Krkonoše2_04 22.1.2004 16:14 Stránka 24

Ctibor Košťál

Lyseãinské

ráno

Krkonoše2_04 22.1.2004 16:14 Stránka 26