Časopisfarnosti Blažovice BLAŽOVICKÝ

POUTNÍKÚNOR2010

ROČNÍKVII I

ČÍSLO 1

Co jsme prožili a co nás čekáSníh a mráz (doufám, že pěkné zimní

počasí vydrží aspoň do vytištění tohotoperiodika) nám dovolují v klidu used-nout a něco pěkného si přečíst. TřebaPoutníka. Společně prožité chvíle mi-nulého roku nám zaznamenali autořivšech generací. Největší událostí jistěbyla návštěva Svatého otce. Také jsmespolečně putovali na Svatou Horu aprožili dovolenou nedaleko Dachsteinu.Opomenuty nezůstaly ani menší udá-losti předešlého roku.

Přidávám informace z farní matriky,vždyť tvoříme dohromady jedno spole-

čenství bratrů a sester blažovické far-nosti.

V loňském roce se narodili z DuchaSvatého a byly pokřtěny tyto děti: Do-minika Ludmila Daňková, Robin ŠimonKalianko, Dominik Zavřel, AndreaAnna Škaroupková, David Jiří Ška-roupka, Kateřina Turková, TamaraMarta Kalábová, Eliška Marie Eliza-beta Štěpánková, Tobiáš Jirgala, Jaro-slav Pavel Nevrtal a Tereza Malíková.Pamatujme na ně i na jejich rodiče vesvých modlitbách, ať žijí podle víry,kterou přijali.

Manželstvím spojily své životytři páry: Michal Turek aVeronika Štefková, Pa -vel Dvořák a Hana Sta-

niková, Jan Štefka a

Foto: Vladimír Kuklínek

Helena Klašková. Vyprosme jim hoj-nost Božího požehnání do společnéhoživota.

Na cestu do věčného královstvíjsme doprovodili pět sester a jednohobratra: Marii Kousalovou, JaroslavaHlučku, Helenu Denkovou, MariiDurďákovou, Boženu Nohelovou aLudmilu Daňkovou. Requiescant InPace.

V letošním roce, dá-li Pán, poje-deme opět na dovolenou do Alp, nastejné místo, jako loni. Na pěší pouťse tentokrát vypravíme do ZlatýchHor, za Pannou Marií Pomocnou,Ochránkyní života. Na toto malé, alekrásné poutní místo, schované v ho-rách a v lesích, putují zvláště lidé,kteří nemohou mít děti nebo mají ně-jaké komplikace v těhotenství apod.Je to poutní místo tří národů, Čechů,Poláků a Němců.

Děkujme Pánu za všechno, co námdal i za to, co má pro nás ještě připra-vené. Ať v tomto Roce kněží - zvláštěpři slavení svátostí - poznáváte Božídobrotu a moc, za kterou buďme spo-lečně vděčni.

O. Josef Rybecký

ŽIVOTTemná noc a rudé ráno,neříkej ne, řekni ano.Řekni ano probuzení,životem jsme odsouzeni.Ke smrti i ke strádání,k radosti i milování.Soudce už má ortel na rtecha já volám, píšu po zdech:Nesuďte mě, chci jen žít,nesuďte mě, chci jen žít!

Jana Řezáčová

Setkání se Svatým otcem na brněnskémletišti byla pro mě hezká pouť, na kteroujsem byl schopen dostat se pěšky.

Karel, 57 letZe zdravotních důvodů jsem se ne-

mohla osobně zúčastnit setkání, ale sledo-vala jsem všechny přenosy v živém vysíláníTv Noe. Měla jsem velikou radost, že jeSvatý otec na návštěvě v ČR. Nejsilnějšímdojmem pro mě bylo ticho při bohoslužbáchzachované přes vysoký počet účastníků.

Marie, 54 letNa setkání v Brně jsem pracovala jako

dobrovolník u vchodu do jednoho ze sek-torů. Potěšilo mě, že celá organizace pro-běhla hladce a bez problémů. Nejvíce namě zapůsobilo ticho plné očekávání připřistávání letadla s papežem, účast mnohalidí bez rozdílu věku nebo národnosti a to,že Svatý otec zmínil při promluvě naše mo-ravské světce.

Jana, 23 letPři návštěvě papeže Benedikta XVI. mě

nejvíce zaujal jeho přílet, kdy jsem semohla se Svatým otcem setkat v bezpro-

střední blízkosti. Vyzařoval z něj obrovskýpokoj, který jsem v tu chvíli sdílela s ním.Byl to neopakovatelný zážitek.

Zdislava Černá, 18 let„Díky za toto krásné ráno,“ mne na-

padlo, když jsem šla ještě za tmy s davemlidí na tuřanské letiště. Při modlení sv. rů-žence a procítěném programu na velké obrazovce obdivuji rozednívající ráno.Když jsem viděla to množství lidí, kteří ne-dočkavě a trpělivě čekají na hosta nejvzác-nějšího, kterého jsme všichni s velkýmnadšením vítali, byla jsem ráda, že jsempřemohla sama sebe, zejména své pochyb-nosti: „Mám na to?“

Sobotní televizní přenos mne taknadchl, že jsem se rozhodla prožít to NA-ŽIVO!

Atmosféra sto dvaceti tisíců lidí jásají-cích na přivítanou Svatého otce a potomobrovské ticho při mši svaté, to se musíopravdu prožít. Zanechá to v člověku zá-žitky na celý život. Při zpáteční cestě domůjsem si řekla: „Díky, Bože, za tento krásnýden!“

Vojtěška Plevová, 69 r.

Získala jsem osobní vztah k BenediktuXVI. Před touto návštěvou jsem Svatéhootce „respektovala“ jako papeže, ale pořádjsem měla mnohem vřelejší vztah k JanuPavlu II. Nezapomenu na důstojnost celénávštěvy, příjemně mě překvapila i médiazpůsobem informování, myslím, že i natěch, kteří ve Slatině zajišťovali bezpeč-nost, byl vidět určitý respekt a úcta.

Z programu před příletem BenediktaXVI. mě velmi oslovilo svědectví manželůz Brna, kteří si na svatební oznámenídali obraz turínského plátna, mají čtyřiděti, z toho dvě zdravotně postižené. Ma-minka těchto dětí podala svědectví, kterébylo prožité a opravdové, na to nikdy ne-zapomenu a určitě z toho budu čerpat i vesvém životě.

Eliška Švábenská

Návštěva Svatého otce z maminkov-ského sektoru:

S našimi tehdy deseti a dvanáctiměsíč-ními dětmi jsme mohli přicházet do sektorupro rodiny do 8.30 hodin. Sluníčko násvšechny hřálo a celková spokojenost bylavidět na všech tvářích. Děti byly nejvícenadšené ze slaměné podestýlky a u rodičůse nadšení a radost vystupňovalo příjezdemSvatého otce Benedikta XVI.

Ludmila Daňková

2BLAŽOVICKÝ POUTNÍK

Benedikt XVI. kousek od nás…

V září navštívil Českou republiku papež Benedikt XVI. a mši pro veřej-nost sloužil i v sousední farnosti (letiště Tuřany z části leží na katastru Šla-panic). Z jeho návštěvy si jistě každý z nás odnesl mnoho zážitků a dojmů.Přinášíme malý průřez vzpomínkami účastníků všech generací. A co se vy-baví vám, když si na jeho pobyt u nás vzpomenete?

3BLAŽOVICKÝ POUTNÍK

Když jsem se dočetla v katolickém tisku,že nás navštíví Svatý otec, byla jsem sijistá, že tam musím jít, ať se děje cokoli.Svatého otce Jana Pavla II. jsem také bylapřivítat a nikdy na to nezapomenu. V na-šich mladých letech jsme nic takového ne-zažili. Jen v roce 1948, když k nám bylypřivezeny ostatky svatého Vojtěcha. Já jsembyla tehdy ve 4. třídě obecné školy. Byla tonádhera. Nemohla jsem si tedy nechat ujítani návštěvu Svatého otce Benedikta XVI.Na letiště jsme se dostali ještě před 6. ho-dinou ráno. Bylo to pro mne trochu ob-tížné, ale když se na něco těšíme, tak to jde.Seděli jsme přímo u cesty, myslela jsem si,že tudy bude Svatý otec projíždět. Žel Bohutomu tak nebylo. Navíc nám svítilo sluncedo očí, a to pořádně. Přesto jsem byla ráda,že tam jsem. Svatý otec přiletěl a všichnise radovali. Pro mě byl trochu záhadný, alepřáním, aby byl při mši svaté klid, dálesvým projevem a obětováním mše svaté mědostal úplně. Nemohu citovat žádná jehoslova, ale byla jsem tím vším nadšená ataké šťastná, že jsem nezaváhala a nedalapřednost televiznímu vysílání. Když jsmese rozloučili, byla jsem plná dojmů a tako-vých pěkných pocitů. Cesta zpět už pro měbyla hodně namáhavá, ale vzala jsem tojako takovou pouť plnou pokory, kterákončila dobře a k mojí spokojenosti.Kdoví, jestli mi bude ještě někdy něco ta-kového dopřáno. Svatý otče, Vám patří

můj veliký obdiv a díky za Vaši lásku aVaše oběti. Za Svatého otce, biskupy, knězea řeholníky se modlíme každé úterý v 19hodin večer. Přijďte, chodí nás tam málo amodlit se na tento úmysl je zapotřebí. Cokdybychom se přimlouvali za dalšíhokněze od nás. Děkuji vám všem, kdo po-chopí.

(autor nechce být uveden)

Když jsme se dozvěděly, v kolik hodinbudeme muset vstávat, neměly jsme zrovnavelkou radost, ale hned jak jsme přišly namísto setkání, byly jsme rády, že jsme tamšly. I když jsme čekaly, že přijde mnoho lidí,stejně nás zástupy lidí, proudící ze všechstran překvapily. Návštěva Svatého otcebyla pro nás velkým zážitkem.

Anna Ř., Klára D.

Kdo je to kněz? Svátost kněžství po-dobně jako svátost manželství nemá člo-věk pro sebe, ale pro druhé.Kněz je člověk Bohem vyvo-lený a obdarovaný ke služběbližním.

Být knězem neznamenámít automaticky vyšší levelve víře, patent na Pána Je-žíše apod. Kněžským svěce-ním dokonce ani neubudouhříchy, člověk se nestane auto-maticky dokonalým. SvatýPavel píše: „Pohleďte, bratři,koho si Bůh povolává: Nenímezi vámi mnoho moudrýchpodle lidského soudu, ani mnohomocných, … ale co je světu bláznov-stvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbilmoudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby

zahanbil silné; … aby se tak žádný člo-věk nemohl vychloubat před Bohem …“A o tom to je. Kněz může být snadno

svědkem velkých zázraků, kteréBůh dělá v jeho životě i v životechjemu svěřených lidí. Ale jen

tehdy, když nespoléhá na sebe,nýbrž pouze na Ježíše.

Bohužel často až když sinevím rady, tak se s důvěrou

dokážu obrátit k Ježíšia výsledek je per-fektní. Kéž bych todokázal vždycky.

Kněz dostal odBoha naprosto neza -

slouženě obrov-skou moc: může přivolat Pána Ježíše naoltář, může odpouštět hříchy. Slavenímše svaté a ostatních svátosti a hlásání

evangelia je hlavním posláním kněze.Boží důvěra je nepochopitelná.

To je pro mě další důkaz Boží všemo-houcnosti, že si Bůh volí ke spolupráci navelkých dílech slabé lidi (nad mnoha sva-tými okolí dávno zlomilo hůl, Bůh ni-koli).

Kněz je ustanoven pro lidi. Tedy po-třebuje farníky, ale nejen k tomu, aby sestarali o kostel a aby měl komu kázat. Tobychom zůstávali příliš na povrchu.

Potřebujeme se navzájem. Jeden o dru-hého se můžeme opřít, pomáhat si na cestěvíry. Společně hledat Boha, společně pozná-vat a zakoušet Boží lásku. V každé farnosti,kde jsem působil, jsem vždycky potkal lidi,kteří mi byli a jsou vzorem ve víře.

Pokud se chcete více dozvěděto kněžství, spíše než úvahy a eseje do-poručuji k četbě životopisy svatýchkněží.

Děkuji vám za modlitbu. Modlete seza kněžská povolání, hlásejte evange-lium a odpovídejte s odvahou na vanutíDucha Svatého.

O. Josef Rybecký

Rok kněží aneb kdo je to knězPo loňském Roce svatého Pavla máme letos Rok kněží zasvěcený sva-

tému Janu Maria Vianeyovi, faráři z Arsu. Pro bližší seznámení s tímto svět-cem doporučuji Hünermannův čtivý životopis, tedy pokud jste ho již jednounebo vícekrát nepřečetli.

Z návštěvy Benedikta XVI. na letišti v Tuřanech Foto: archiv

4BLAŽOVICKÝ POUTNÍK

„Blaze těm, kteříneviděli a uvěřili…“

(Jan, 20)V tomto roce (2009) jsme k výročí po-

svěcení kostela připravovali publikaci.Probírali jsme se kronikami, vyptávalipamětníků, sbírali zapsané útržky vzpo-mínek, probírali fotografie. Nejsilnějivšak působily strohé účty, půjčky, dlužníúpisy a protokoly. S překvapením jsmesi uvědomili jeden fakt. Kostely většinoustavěli majitelé panství nebo vzniklyv místech nějakého zázraku či zjevení.A právě při studiu dlužních úpisů, kte-rými lidé v nejisté době ručili svým ma-jetkem, jsme si uvědomili, že náš kostelnevznikl v místech zázraku, ale tím zá-zrakem bylo právě jeho postavení. Tak,jak to Bůh umí. Z ničeho. A prostředky siobstará sám. A nám nezbývá, než se po-divovat nad tím, že naši předkové řeklisvé „ano“ a bez dalších otázek plnili Jehovůli.

M. Kalábová

Společenství přátel svatého Františkaz Assisi je otevřené pro všechny, kdo chtějí žítpodle zásad evangelia. V Blažovicích se schá-

zíme jednou za měsíc v přístavbě u kostela. Dvouhodinovýprogram je zaměřen na modlitbu, oživení vědomostí o sv.

Františkovi a sdílení pod vedením duchovního asistenta jáhna Bo-naventury. Minulý asistent otec Angelus byl přeložen do Morav-ské Třebové. V současné době je vážně nemocen, proto do svýchmodliteb vkládáme také prosby za něho. Pokud se chce někdo při-pojit k přátelům svatého Františka, bude vítán!

Karel Řezáč (bratr Antonín)

Při pohřbu paní Ludmily Daňkové, asi správněji paní Vendulky, jsem si uvědo-mil, že končí jedna etapa. V hlavě se rojily vzpomínky a úvahy. O jednu z nich se chcis vámi podělit.

Paní Vendulka byla v mnoha směrech nevšední osobnost. Nezapo menutel ná bylataké její starost o věci náboženské a o „kostelíček“, jak často říkávala. Někdy jsem mělpocit, že to přehání, ale nad její rakví jsem jí, mimo jiné, také vzkazoval: „Mívala jstestrach, kdo z mladých se bude starat, a podívejte se, jak je náš kostel krásný a čistý.“

Nevím, možná také i díky ní a podobným duším (Emilkám, Vojtěškám, Mariím,Juliím, mistrům kovářům, kostelníkům, Aloisům atd., atd.) máme mezi sebou stálemnoho obětavých lidí, kteří pečují o náš „kostelíček“ takovým způsobem, že se mnohdytají dech!

Jedenkrát čistotou podlah, jindy zpěvem, tóny varhan či jiných hudebních nástrojů.Vzpomeňte, kolikrát nás překvapila květinová výzdoba svými liniemi a harmoniíbarev, kolikrát jsme byli potěšeni krásou vysečených trávníkových ploch, či jsme v ziměnevěřícně koukali, jak je možné, že v neděli ráno po nočním sněžení je uklizený sníhna přístupových cestách ke kostelu. Toto všechno a mnoho dalších úkonů zajišťujevelká řada obětavců k prospěchu našeho společenství a především ke cti a chvále Boží.

Za to jim všem patří naše poděkování a obdiv. Je to jistě i veliký příklad pro dalšígenerace. Jiří Nohel

Jako muže odvážného, odhodlanéhonezůstat na půli cesty, připraveného hlá-sat evangelium jakékoliv společnostiv jakékoliv době.

Opravdu jej tak vnímáme?V naší volnomyšlenkářské společ-

nosti se dobrovolně vystavuje posměchui zlomyslným útokům.

Mohl by být dobrým otcem, ale žádáse od něj daleko víc – aby byl dobrýmpastýřem často velmi početnému a roz-manitému stádu (dělníci, podnikatelé,vědci, politici, děti, dospělí…). Očeká-váme, že bude všem srozumitelný a zá-roveň všechny osloví.

Oproti laikům má obrovské výsady -může denně zpřítomňovat Kristovuoběť, udělovat svátosti…

Jeho život musí být příkladný. (Je

hodně vidět, nic mu nedarujeme.) Po-dobně jako my není ušetřen zkoušek, alekaždé jeho selhání má bolestný dopad nasvěřené ovečky. Naopak jeho dobrý pří-klad táhne.

Kněz především slouží. Slouží Bohu alidem. Bůh nežádá málo. Chce celéhočlověka. Zato my lidé jsme často zmatenía nevíme, co chceme. Musí být nad lid-ské síly nás vést a formovat. Jestliže seto kněžím daří, je to díky boží milosti,která je jim dána. Modleme se za ně apomozme jim tuto milost vyprošovat!

Dovolím si připomenout poznámku otceTomáše, kterou k nám pronesl během ob-novy lidových misií při pohledu na našeblažovické kněze (současného i minulého):„Vy snad máte protekci na biskupství!“

Jana Bártková

Obětavost - včera i dnes

Svatodušní vigilieTma. Tajemná

liturgie, studenéruce a oheň. Sví-rám v ruce vosko-vici a chránímdlaní ten malýhorký plamínek,který neuvěři-telně rozhání tmuv kostelní lavici.

Pak mi malinké světlo svítí do očía v temném chrámu se rozléhá můjhlas. Čtu z knihy Mojžíšovy o jehorozhovoru s Hospodinem.

Je vnášen evangeliář a všechnasvětla se rozsvítí. Boží slovo svítí nacestu… oheň… plamen Ducha Sva-tého.

A opět zabliknou plamínky v lavi-cích a každý věřící vyzná svoji víru aobnoví biřmovací závazky.

Bdíme jako učedníci ve veče-řadle… není nás mnoho, ale spojujenás modlitba.

Podáváme si ruce a přejeme sihezké prožití svátku Seslání DuchaSvatého. Děkujeme knězi, že přijel,abychom mohli prožít Svatodušní vi-gilii. Bylo to nádherné.

Jana Řezáčová

Přátelé svatého Františka

Kněz - jak jej vnímáme

5BLAŽOVICKÝ POUTNÍK

Světská část oslav se odehrávala nasokolském hřišti. Neboť, jak známo, člo-věk se skládá nejen ze složky duchovní.Naplněn čerstvě nabytými vědomostmiz výstavy o historii kostela, která byla in-stalována v přístavbě, přicházel sem lidmístní i přespolní, významný i prostý.Naše pozorovací stanoviště bylou vstupu do areálu, u stánku s bohatounabídkou literatury, takže jsme o všemdění měli dobrý přehled. Svým moderá-torským uměním udivovala po celé od-poledne Mirka Bočková s TomášemSloukou. Středobodem programu sestalo pódium. Postupně se na něm vy-střídala, své slovo řekla a zazpívala dro-botina pod vedením Jany Bártkové,školáčata ze základní školy s Marií Daň-kovou, skupina New Heaven a další, nakteré si již má děravá paměť nevzpo-mene a kteří se kvůli tomu, doufejme,neurazí. Vyskotačit se návštěvníci mohlina sportovních stanovištích Orla, z nichždivácky nejatraktivnější byly závody nachůdách. Překvapivý výkon na nichpodal pan farář. Jeho rychlochůze mělabýt varováním před letní poutí na SvatouHoru. Pro vyhládlé byly připraveny ko-láče, cukroví a další dobroty, kdo bylztrápen žízní, mohl hrdlo osvěžit z na-bídky nápojů. Po celý den se na nássmálo sluníčko. Byla to podařená oslava.

Pavel Paták, foto archiv

Oslava 75. výročí ppoossvvěěcceenníí kkoosstteellaa

6BLAŽOVICKÝ POUTNÍK

Pouť není dálkový pochod, na poutinejde jen o fyzický výkon. Při obřadužehnání poutníkům jsme zpívali žalm:„To je pokolení těch, kdo hledají Tvoutvář, Hospodine,“ který naznačuje, co jepouť. Chceme vystoupit ze všedníchdnů a jejich starostí, ze svých domovůa svých zvyklostí a odejít na opuštěnémísto trochu si „odpočinout“ a zároveňděkovat a prosit. Před odchodem jsmezpívali k poctě Panny Marie Madonu,neboť víme, že když chceme dojítk svému cíli, potřebujeme milosti. A taks velikou pokorou prosíme - na cestus námi vyjdi, Pane…

Vyrážíme…Vyrazili jsme v neděli 16. srpna 2009

ve čtvrt na tři odpoledne a putovali polnícestou do Prace a pak po silnici přes Ko-bylnice do Sokolnic. Dále opět polní ces-tou kolem statku Vladimírov doOtmarova. Zde jsme si trochu odpočinulia začali číst vybrané kapitoly ze životasv. Jana Marie Vianeye, jehož 150. výročíúmrtí si letos připomínáme (při této pří-ležitosti také Sv. otec Benedikt XVI. vy-hlásil Rok kněží). Pak už to bylo přesRajhradice jenom kousek do Rajhradu.Asi polovina poutníků spala tuto noc podširákem. Ještě večer nás jeden bratr be-nediktin provedl některými klášternímiprostorami.

S prvními puchýři, cestou neces-tou do Náměště za otcem Janem…

V pondělí jsme vstávali před pátou ho-dinou ranní. V půl šesté jsme v klášter-ním kostele slavili mši sv. s kázánímo jedné větě jako myšlenkou pro tentoden, týden, celý život – nedáváme ně-čemu nebo někomu přednost předBohem? Z Rajhradu putujeme po silnicido Syrovic a Ořechova a po krátkém od-počinku do Silůvek. Pak už po modréznačce lesní cestou až ke sv. Jakubu nadIvančicemi, kde jsme se pomodlili „AndělPáně“, a opět si trochu oddechli (velkéhorko). V Ivančicích jsme se krátce po-modlili a zazpívali v kostele na náměstía pak pokračovali chvíli podél řeky Ji-hlavy a dále už po silnici. Krátkou pře-pršku jsme přivítali jako příjemnéosvěžení. Po téměř hodinovém odpo-činku v Oslavanech, při kterém jsme užošetřili první puchýře, jsme se vydali vetři hodiny odpoledne na další úsek. Po sil-nici jsme pokračovali do Čučic. Vzhledemk blížící se bouřce se Petr, Jirka a Mar-kétka od skupiny pěších poutníků odpojili

a do cíle dnešní etapy dojeli na kolech,což se později ukázalo jako velmi prozře-telné řešení. Ostatní pokračovali údolímOslavy - dvakrát jsme ji přebrodili (cy-klisté s kolem nad hlavou, někteří se i vy-koupali, jedni cíleně, druzí náhodou…).Trošku jsme si pobloudili, na chvilku senám zatoulal pan Kašpařík, neboť se s mí-stním chatařem dal do řeči o jeho vodnímmlýně. V šest večer jsme se sešli naSkřipině. Do Náměště je to po žluté přesBřezník ještě 11 km (tuto trasu volí panKuklínek), ostatní volíme v dobré víředelší, ale o to hezčí cestu po červenéznačce údolím Oslavy a Chvojnice. Cestadobrodružná, náročná a vzhledem k sou-mraku v závěru i nebezpečná. Na ná-měšťskou faru jsme dorazili z posledníchsil, ale se zpěvem díků v 21.20 hod. Tenden jsme měli v nohách rekordních 57km. Odměnou nám bylo setkání s otcemJanem a bohatě prostřený stůl připravenýnáměšťskými farníky. Ve vstupních pro-storách náměšťské fary byla kromě na-šich zavazadel připravena již takézavazadla náměšťských poutníků, kteříse na druhý den společně s otcem Janemchystali na pěší pouť do Vídně – ke hrobusv. Klementa Hofbauera.

Poutníci jdou dvěma směry…V úterý v půl sedmé ráno byla slavena

koncelebrovaná mše sv. za účasti otceJana a otce Josefa, poutníků svatohor-ských a vídeňských a jejich příznivců. Poní jsme si popřáli šťastnou cestu a vyra-zili každý jiným směrem (a přece za stej-ným cílem). Vzhledem k náročnostidnešního úseku a plánované zastávce

v Třebíči jsme zvolili rychlý přesunz Náměště do Vladislavi (asi 13 km) – nakolech, vlakem, doprovodným vozidlem.Pak už jsme pokračovali loukou a lesemaž do Třebíče, kde jsme měli možnost siprohlédnout románsko-gotickou basilikusv. Prokopa, která je od roku 2003 za-psána na Seznam světového kulturníhoa přírodního bohatství UNESCO. Výkladnejen k historii tohoto chrámu nám za-svěceně podal místní duchovní správce,který dříve působil jako spirituál v semi-náři. V nejstarší části chrámu - kryptě -jsme si společně zazpívali a na závěr do-stali požehnání na další cestu. Po tomtomilém setkání s „tatíčkem“, jak byl v se-mináři nazýván, jsme pokračovali přesStařeč a Čechočovice do Rokytnice nadRokytnou, kde byla delší pauza na ob-čerstvení fyzické i duchovní. Závěrečnáetapa vedla přes Želetavu, Jindřichovicea Zdeňkov až do Nové Říše (příchod po-sledních cca v půl deváté).

Neuvěřitelné: i otce Josefa někdybolí nohy…

Ve středu jsme slavili v 6 hodin ránomši svatou v klášterním kostele. Při sní-dani za námi přišel pan opat MariánKosík, pěkně se povídalo, ale bylo třebajít dát. Při požehnání na cestu mluvilo velké výhodě, když víme, kam jdemea jak tam dojít, protože mnoho lidí neví,kam v životě jde… Vyrazili jsme v 8hodin přes Vystrčenovice a Zvolenovicedo Telče. Telč je nádherné město, kteréje rovněž památkou UNESCO. Pro násje významné ještě tím, že je to předešlépůsobiště našeho současného duchov-

Pěší pouť do na Svatou Horu u Příbrami

7BLAŽOVICKÝ POUTNÍK

ního správce. A tak jsme po prohlídcedvou z mnoha místních kostelů přidaliještě modlitbu z kancionálu za (našeho)kněze ve farnosti. Pak už jsme pokračo-vali dál parkem a lesem ke kapli sv.Karla Boromejského a do Vanova a zasepo silnici do Řásné (modlitba AndělPáně) a k Velkému pařezitému rybníku,kde jsme se najedli a taky se vykoupali.Jsme zhruba v půli našeho putování, alezdaleka ne v půli dnešního putování,a proto je třeba pokračovat. Při odchodunás o. Josef šokoval poznámkou, že hojaksi bolí nohy, což se nám zdálo neuvě-řitelné (u některých to byl od neděle se-trvalý stav). Dokonce jsme si naivněmysleli, že by se mohlo zvolnit tempo…Následovala příjemná cesta lesem až doJanštejna. V Jihlávce jsme si trochu od-počinuli. Bylo téměř pět hodin odpo-ledne a nás čekalo ještě cca 20 km. A takhonem vstávat a pokračovat. Krátká za-stávka v Počátkách a v Žirovnici. Tadyuž na nás musel být hodně žalostný po-hled. Někteří si lehli na autobusové za-stávce na chodník a opřeli své nohyv pravém úhlu o zeď. Závěrečnou etapupo silnici do Kamenice nad Lipou jsme siprošli v menších skupinkách - tak jakměl kdo síly (poslední přišli v 21 hodin).(Osobní vzpomínka - když jsme při sou-mraku v Kamenici míjeli jednu předza-hrádku, přiřítil se pes, ale když násuviděl, usoudil, že nestojíme ani za tenpsí štěk, a tak znechuceně odběhl zpětdo boudy.)

Klokoty…Ve čtvrtek v půl sedmé ranní mše sv.

ve zdejším kostele. Po požehnání nacestu od místního pana děkana pokraču-jeme mimo hlavní silnici přes Bohdalína Mnich (krátký odpočinek), Psárov, Tří-klasovice a Předboř. Cestou jsme dostalipozdrav od vídeňských poutníků z hra-ničního přechodu. My jsme zase opustiliVysočinu a dostali se do Jihočeskéhokraje. V Choustníku jsme si dopřáli asihodinový odpočinek (dvě kapitoly ze ži-vota sv. Jana Vianeye). Následovalavelmi příjemná cesta přes louky a lesydo obce Dlouhá Lhota a dále delší úseklesem a nakonec kolem rybníků Nečisto,Luční a Nový Kravín až do SezimovaÚstí (cca v 19 hodin). Do Tábora jsmedorazili se západem slunce a do Klokotcca v 20.30 hod. Děti, které zde byly naprázdninách, byly pro tento večer odve-leny na bojovou hru, aby mohli v pout-ním domě přespat svatohorští poutníci.Při večeři nás duchovní správce o. Jiříkrátce seznámil s historií poutního

místa, které je od roku 1994 ve správěkongregace Oblátů Panny Marie Ne-poskvrněné.

Tentokrát v cíli za světla…V pátek ráno jsme v půl sedmé slavili

mši sv. ve zdejším poutním kostele. Po-silněni na těle i duši jsme pokračovaliv další etapě přes Jistebnici a Nadějkovdo Chyšek – tady někteří poutníci do-konce zvládli kompars k nějakému filmu,když si odskočili „na jedno“. Dále jsmepokračovali přes Ratiboř, Branišovicea Hněvanice do Hrazánek. Závěrečnáetapa do Kovářova - obce roku 2004 - užbyla přece volnější, tentokrát jsme dora-zili za světla. Po tradičně vynikající pá-teční poutní večeři (nudle s mákem) jsmeplánovali trasu na příští den, zejména zdacelý úsek zvládneme ujít pěšky, nebo zdasi pár kilometrů „pomůžeme“. Po osméhodině jsme se ještě vydali do místního

kostela, kde jsme se pomodlili křížovoucestu. Naše společná pouť se pomaluchýlila ke konci.

Poprvé se nám zdála přestávka naodpočinek dlouhá…

V sobotu ráno se naše společenství nakrátko rozdělilo. Abychom dorazili docíle naší poutě včas, bylo třeba využít do-pravní prostředky. Sedm lidí se přepra-vilo autobusem, pět doprovodnýmvozidlem a ostatní na kolech do Milešova(asi 13 km). Asi po hodině chůze (cca v 7hodin ráno) jsme dorazili k Orlické pře-hradě. Obloha byla zatažená, déšť naspadnutí. Po společné modlitbě jsme na-sadili pláštěnky a vydali se dál po silnicipřes Bohostice do Smolotel. Tady už ne-pršelo, ale lilo. Zdejší autobusová za-stávka byla koncipována přesně pro18 poutníků a jeden odpadkový koš. Po-prvé se nám zdála přestávka dlouhá, pro-

tože jsme byli promočení a prochladlí.A tak pěkně v tempu dál přes Dalska-báty, Radětice, Buk a Jerusalém na Sva-tou Horu u Příbrami. Do cíle jsmedorazili se zpěvem mariánských písní vetřičtvrtě na jednu. Ve stejnou dobu přišlazpráva z Vídně, že poutníci o. Jana právědorazili ke hrobu sv. Klementa Hof-bauera. I když z hlediska zeměpisné po-lohy byly cíle našich poutí vzdálenéněkolik set kilometrů, dorazili jsme sou-časně, což naznačuje duchovní propojeníobou poutí. Chvíli jsme museli počkat, ažskončí svatba, abychom mohli na scho-dech pořídit cílovou fotografii. Pak užjsme poklekli před svatostánkem. Vše comohu dát, je chvála…

Svatá Hora…Pak už následovalo setkání s autobu-

sovými poutníky a občerstvení dovezené

z domova (Milada Plevová opět nezkla-mala). A pak zase rychle do kostela při-pravit se na mši svatou, která bylavyvrcholením naší poutě a oslavousvátku Panny Marie Královny. Spolus obětními dary jsme přinesli všechnyúmysly, se kterými jsme se na pouť vy-dali a které nám svěřili ostatní farníci. Nazávěr mše sv. jsme zazpívali Te Deum ao. Josef nám udělil požehnání nejen nazpáteční cestu, ale také do dalšího života,do všedních dnů a starostí, které jsounaší „vinicí Páně“.

Povzbuzující je, že jsme tuto pouťvšichni zvládli…

Letos jsme již putovali s novým du-chovním správcem o. Josefem, kterýmá všechny předpoklady pro další roz-víjení poutní spirituality v našich far-nostech. Zároveň jsme měli možnost

být na začátku nové poutní tradice vefarnostech, kde nyní působí náš bývalýduchovní správce P. Jan Nekuda. Před-nášením proseb a úmyslů, které námsvěřili ostatní farníci, jsme zůstali du-chovně propojeni i s těmi, kteří se napouť nemohli vydat. Denně nás přesSMS povzbuzovali rodiče o. Josefa, kte-rým patří také díky za zapůjčení dopro-vodného vozidla.

Celkem jsme našlapali přes 280 km,dalších asi 26 km jsme si pomohli do-pravními prostředky. Putovali jsme nád-hernou krajinou - cestami polními,lesními, lučními, kolem rybníků a řek, aletaké po frekventovaných silnicích. Odneděle do pátku jsme putovali ve vedru,v sobotu jsme zakusili déšť. Povzbuzujícíje, že jsme tuto pouť všichni zvládli. Napouti je člověk skutečně tažen Bohem,nemám jiné vysvětlení pro zvládnutí prů-měrně téměř padesátikilometrovýchúseků několik dnů po sobě. Denně jsmese dle společných úmyslů této poutěmodlili za rodiny, kněze, biskupa, papeže,za nová kněžská povolání a předčítali size života sv. Jana Maria Vianeye. Podlenálady a potřeby (zejména v závěrečnýchúsecích) jsme zpívali.

Na závěr ještě jména poutníků –P. Josef Rybecký, jemu patří díky za zor-ganizování této akce a duchovní vedení.Ze Tvarožné putoval Jakub Filipec, z Ve-latic Daniela a Zdeněk Severovi, z MokréRenata Zouharová, z Horákova PavlínaKoutná a z Blažovic Jan Kašpařík, Vladi-mír Kuklínek, Eliška Švábenská, Franti-šek Paulík, Jana Bártková, Petr a JiříPlevovi, Jana Řežáčová, Pavel Paták,Tomáš, Marta a Markéta Řičánkovi.První den do Rajhradu s námi putovaltaké Luboš Švábenský z Blažovic aTomáš Koutný z Horákova. Třetinapoutníků putovala letos poprvé, nej-mladší poutník měl teprve 11 roků, nej-starší 72. Díky patří Daniele Severové,která zabezpečovala večerní výživu pout-nictva. Nejoblíbenější osobou pouti bylbezpochyby trpělivý a obětavý řidič do-provodného vozidla František Paulík –nejen proto, že jeho přítomnost vždyznamenala svačinu a odpočinek. Všempatří díky za prima společenství na pouti- za společnou modlitbu a zpěv, za po-vzbuzení ve slabých chvilkách. Velkédíky patří všem, kdo nás přijali na nocleha těm, kdo se za zdar naší poutě modlili.

Díky Bohu, že jsme mohli tuto pouťvykonat, kéž přinese užitek nám všem.

Marta ŘičánkováFoto: Vl. Kuklínek

Pouť na Svatou Horu, tentokrát autobusemV sobotu 22. srpna se poutníci z tvaroženské a blažovické farnosti, kteří si ne-

troufli na pěší pouť, vydali na Svatou Horu autobusem. Vyjeli jsme brzy ráno. Stří-davě pršelo a poprchávalo, a tak jsme vzpomínali na ty, co jdou pěšky. Protože mšesvatá na Svaté Hoře byla naplánovaná až v 15. hodin, byla na programu ještě ná-vštěva Meditační zahrady s Památníkem obětem zla v Plzni.

Meditační zahrada s Památníkem obětem zla je životním dílem politického vězněLuboše Hrušky, který byl v době komunistické vlády v roce 1949 odsouzen k 18letům vězení. V něm strávil 11 let. Když byl v kriminále pokřtěn, slíbil si, že pokudpřežije a vrátí se domů, přebuduje původně ovocný sad na Památník obětem zla. Srealizací svého slibu začal po propuštění z vězení v roce 1960. Postupně vykácelvšechny ovocné stromy a začal vysazovat stovky okrasných jehličnanů a dalšíchvzácných dřevin. Tím vznikla ojedinělá zahrada ve stylu anglického parku se dvěmaokrasnými jezírky. Součástí Památníku obětem zla je také Křížová cesta, která byla

vytvořena v letech 1986 až1991 akademickým sochařemRomanem Podrázským. Oje-dinělé dílo je vytvořené z ho-řického pískovce. Obsahuječtrnáct zastavení ve dvanáctiskulpturách v životní veli-kosti. V roce 1990 byl Památ-ník obětem zla otevřen proveřejnost. V letech 1993 až1995 zde byla postavena ještěkaple zasvěcená sv. Maxmi-lánu Kolbemu.

Plni dojmů z meditační za-hrady jsme dorazili na SvatouHoru. Pršet přestalo, a takjsme si plnými doušky užívalikrásu tohoto poutního místa.Radost umocnilo to, že naši„pěší“ už byli na místě, všichniživí a zdraví. Den jsme zakon-čili mší svatou u Matky Božísvatohorské. A potom už zpětdo všedních povinností…

M. KalábováMeditační zahrada Foto: M. Kalábová

8BLAŽOVICKÝ POUTNÍK

9BLAŽOVICKÝ POUTNÍK

Pouť do TasovicKdyž otec Josef ohlásil na 23. května

pouť do Tasovic u příležitosti 100. výročísvatořečení Klementa Maria Hofbauera,napadla nás myšlenka vydat se tam „posvých“, protože bylo mnoho zač prosit amnoho zač děkovat. Bylo třeba jít. DoTasovic jsme šli poděkovat mimo jiné zavykonané misie a jejich obnovu. Za pártýdnů jsme se vydali do Náměště nadOslavou s poděkováním za zasetí pout-ního semínka v naší farnosti a současněs prosbou za povzbuzení poutního pod-houbí v Náměšti, rovněž s prosbami zakněze (začátek roku kněží).

Do Tasovic jsme putovali s Petrem aJirkou Plevovými, do Náměště s Marti-

nem Kubalcem. Kromě krásného spole-čenství v malém, společné modlitby i těž-kých chvilek měly obě poutě dalšíspolečný rys – pěšky jsme propojili Bla-žovice s Ivaní – rodnou obcí otce Josefa,kde jsme nocovali cestou do Tasovic a přidruhé pouti jsme zase procházeli přesZakřany, odkud pochází otec Jan. Setkánís jejich rodiči (stejně jako vlídné přijetíu paní Kubalcové v Lukovanech při poutido Náměště) patří k nezapomenutelným.

Tomáš a Marta Řičánkovi

Pouť do ŽarošicJednu jarní sobotu jsme se již tradičně

vydali do Žarošic. Sešli jsme se v blažo-vickém kostele spolu s poutníky ze Tva-rožné. Po požehnání na cestu a zavyzvánění zvonů jsme vyrazili. První za-stávka byla u smírčího kříže nad Křeno-vicemi, odtud jsme pokračovali do Vážannad Litavou. Na kopci u Kobeřic jsme sepokochali nádhernou krajinou. Na vý-chodě bíle zářila kaple sv. Urbana, se-verně pozořický kostel a silace mentárny, na západě jsme zahlédlichladicí věže Dukovan. A pak vzhůru dolesů! Od Bílého vlka do Zdravé Vodymáme cestu již vyšlapanou, ale občas vy-zkoušíme nějakou novou zkratku… Povyproštění z úseku připomínajícího ama-zonský prales jsme opět dorazili do zná-mých míst a radostně zazvonili zvonemu kapličky ve Zdravé Vodě. Po krátkémobčerstvení a posledním desátku rů-žence nás čekala už jen necelá hodinacesty do míst, kam i naši předkové cho-dili prosit a děkovat. Také my jsme při-nesli své úmysly. Panno Mariažarošická, ochraňuj i nás.

Jiří Pleva, Petr Pleva st.

Do Křtin jsem chodíval již jako malý chlapec s ,,teti Vojti“. Pro nás děti to byly ve-lice dobrodružné výpravy. Chodívali jsme tam v období, kdy otec Tomáš Prnka za-čínal ve Křtinách velké dílo. Díky jeho houževnatosti a vytrvalosti můžeme i dnesobdivovat překrásný chrám. Dnes už s námi chodí na pěší poutě náš syn Jirka. A jakvidí toto putování on?

V sobotu dne 17. října 2009 jsem s rodiči vyšel za deset minut půl sedmé (sa-mozřejmě ráno) k prvnímu křížku, kde se měli poutníci sejít. Když o půl nikdo ne-přišel, domnívali jsme se, že poutníci vyšli podle tradice již v šest hodin. Vydali jsmese tedy na cestu. Když jsme byli u druhého křížku, uviděli jsme za námi dvě postavy- tetu a strýce Řičánkovy. Pak už jsme nebyli tři, ale „bylo nás pět“. Ve Tvarožnéu kostela nás přivítal Jiří Daněk a pan farář. Do Mokré ke kapličce nás šlo už „sedmstatečných“. V Mokré se k nám přidali poslední poutníci a nebylo jich zrovna málo.U kříže u mokerské hájenky jsme se pak pomodlili první desátek, druhý byl u vel-kého dřevěného kříže a odtud jsme se vydali do Ochozu, kde bývá většinou otevřenkostel. Letos jsme bohužel neměli štěstí, ale i tak tam bylo krásně (větrno). Pokra-čovali jsme po lesních pěšinách a stezkách a konečně jsme zahlédli obrovské ko-pule křtinského chrámu. Pro poutníky se mše svatá konala v kapli vedle sakristie(u hlavního oltáře byly svatby). Po mši jsme si prohlédli kostnici. Na zpáteční cestujsem se nevydal pěšky, ale protože mě tlačily boty, tak jsem jel autem.

Jiří Pleva, Petr Pleva st.

Křtiny - perla Moravy

Pekařská pouť v Tasovicích Foto: archiv

Pouť do Křtin Foto: archiv

V létě jsme se po příjezdu do Bukoviny ocitli znenadání až v jižní Africe. Okoloté se totiž točila celotáborová hra. S dětmi jsme se prodírali pralesem, překonávalipoušť Kalahari i Viktoriiny vodopády. Při návratu do tábora na nás vždy čekalo něcovýtečného na zub od našich kuchařek, takže hlad Afriky jsme nezakusili. Zato si dětivyzkoušely, jak se chodí bez bot, jak se snídá poslepu, či jak se vaří na ohni. Po-stupně přijeli na návštěvu tři hosté. Filip Breindl nám popovídal o Zambii, kterou na-vštívil na jaře roku 2009. Z promítaných fotografií jsme zjistili, jak se žijev „opravdové“ Africe. Maruška Řezáčová nás rozhýbala policejní ukázkou. A nako-nec otec Josef přivezl zmrzlinu a byl uhoněn při fotbale. Počasí nám přálo i dvě vy-datné bouře jsme přečkali ve zdraví, takže jsme při závěrečném táboráku mohlispokojeně říci, že se tábor vydařil. Jana Řezáčová, foto archiv

LLeettnníí ttáábboorr vv BBuukkoovviinněě

Ve dnech od 29. 3. 2009 do 4. 4. 2009byl Českou biskupskou konferencí vy-hlášen Týden modliteb za mládež: Mladípro církev – církev pro mladé. Snahoubylo, aby si věřící více uvědomovali dů-ležitost modlitby za mládež a mladí lidésvou spoluzodpovědnost za církev. Vždyťdnešní mladí jsou ti, kteří budou určovat,jak se bude společnost dál vyvíjet.

Pan farář organizaci s důvěrou přene-chal mládeži. Svěřená odpovědnost jeněkdy nejlepší motivací něco udělata důvěra člověka potěší. Ve středu se us-kutečnila adorace v kostele, po kterévečer následovala venkovní křížovácesta od kostela oklikou ke Skalce. Přikaždém zastavení byla rozsvícenasvíčka, která pak osvětlovala tmavoucestu ke kříži v cíli.

Promluvu během páteční mše nahra-dilo emotivní vystoupení. Rozhovor až

hádka hříšníka, který prodává Boha zasvých „třicet stříbrných“, které mohoubýt pro někoho leností, lží, neodpuště-ním…, ukončená prosbou o smilování.Základem a inspirací byl žalm Můj Bože,smiluj se nade mnou pro své milosrden-ství (Ž 51).

Netradiční formy liturgie snad mohlypřispět k hlubšímu zamyšlení nad tím, coněkdy člověk dělá a říká natolik automa-ticky, že samotné činy a slova nevnímá.

Myšlenka tohoto týdne jistě nebylačasově omezená na sedm dní a je stáleakutální. Jako námět k modlitbě a za-myšlení může sloužit brožurka, kterák této příležitosti byla vydána. Obsahujeplno zajímavých myšlenek a byla byškoda, kdyby zapadla. Dá se stáhnout zestránek ČBK na http://tisk.cirkev.cz/res/data/041/004770.pdf?seek=1234801466. Pavel Paták

Týden modliteb za mládež

Těsně před začátkem adventu sev sále moutnické orlovny sešla mládežz farností modřického děkanátu. Z našífarnosti se na setkání vydali dva zá-stupci. Jednotlivé farnosti byly prezen-továny pomocí nástěnek s fotografiemize života mládeže, také na programu sepodílely téměř všechny zastoupené far-nosti. Některé hudbou a zpěvem, jinésvědectvím či třeba divadelním předsta-vením. Farnost Blažovice dostala za úkolinspirovat ostatní povídáním o činnostimládeže. Zprvu to vypadalo, že nebu-deme mít o čem mluvit, ale při přebíránífotografií se postupně ukazovalo, že semládež zapojuje v podstatě do veškeréhodění farnosti. Ať už se to týká mše svaté(ministranti, zpěváci, hudebníci), či dal-šího života farnosti (Tříkrálová sbírka,družinka, Mikuláš, dětský tábor…). Se-tkání se zúčastnil vzácný host, generálnívikář brněnské diecéze P. Jiří Mikulá-šek, který celebroval mši svatou. V ká-zání inspirovaném světlem čtyřadventních svící bylo mnoho povzbudi-vých myšlenek pro naše zorientování sev životě. Účast na setkání považuji zapříjemně a klidně strávené odpolednea věřím, že se příštího setkání (tentokrátv Těšanech) zúčastní více Blažováků.

Jana Řezáčová

Setkání mládeže

10BLAŽOVICKÝ POUTNÍK

Je téměř pravidlem, že když při-jde řeč na „farní dovolenou v Al-pách“, dostávám od nezúčastněnýchmnožství udivených dotazů. A pro-tože se tak stalo už mnohokrát, nedámi to, abych zde neudělal malou re-konstrukci obvyklých otázek:

S kým jsi vlastně v těch Alpách byl?S naším knězem a lidmi z farnosti od nás az Tvarožné.

A ten váš kněz jako taky lozí na kopce?No jasně, předchozí kněz chodil v prvnílinii a náš nový farář téměř běží (někdyi s naším dítětem na zádech), takžezvládne několik kopců navíc.

A to tam nesmíš nadávat a furt se mod-líš? No, tam chvílemi nadává každý – podlestavu puchýřů a délky a úhlu výstupu či se-stupu. Společné modlení je u breviářea večer při mši, která bývá v uklizené jí-delně.

A to jako lezeš ráno nahoru a večer zasedolů, a to je všechno? Pokud se to hodnězjednoduší, tak ano.

A co děcka? Ty buď popoháníme, nebonejmladší nosíme na zádech.

A je to baví? Někdy víc, někdy míň.A nadávají ti aspoň? Často. A jíte v hospodě? Něco daleko lepšího.

Máme tam s sebou dvě skvělé kuchařky zeTvarožné, které naplánují jídelníček a paknám vaří jak na týdenní svatbě.

Takže ty chceš říct, že tam jedeš, honíštam sebe i děti, uděláte si puchýře a kdoví-jaké šrámy a pak se vracíš odpočatý? Je tomožná divné, ale i když pár dní někdy do-léčujeme nějaké drobnosti, začínáme sehromadně těšit na další rok.

Cha – i děcka, jo? Ty už se od Vánocptají, jestli zase pojedeme!

Vy jste vůbec nějací divní…

Vánoce už uběhly a děti se zase ptaly.A já jen společně se všemi dlouholetýmiúčastníky doufám, že takhle divní bu-deme ještě řadu let.

P. S. Loňskou „farní dovolenou v Al-pách“ jsme prožili v nádherném okolíměsta Schladming – ve SchladmingskýchTaurách a na jižním úbočí pohoří Dach -stein. Celý skalnatý masiv včetně nejvyš-šího vrcholu Hoher Dachstein jsme měliz naší chaty Landshof přímo před očima.Bylo nás 38 – v čele s otcem Josefema tlumočníkem Janem Kašpaříkem.Skvěle vařily Anna a Vlasta Rafajovy.

Aktuální informace – pro letošní rokjsme zvolili stejné místo pobytu a ihnedpo ohlášení se kapacita chaty (tentokráti včetně několika stanů) téměř zaplnila.

Ctibor Bártek

Schladming2009

Foto: z archivu účastníků

11BLAŽOVICKÝ POUTNÍK

POUŤ JE PŘIPRAVENA!Letošní velkou pouť vykonáme ve dnech

15. - 21. srpna. Cíl najdete po přečtenípoutního plánu s pomocí mapy a troškydůvtipu v tajence doplňovačky.

Poutníci budou vycházet tradičněv neděli odpoledne z obce 2. Téměř po-slepu dojdou do poutního místa 4, kde jejistě rád přivítá velký poutník o. 1. V po-ndělí mají být cílem poutníků 7. V úterýpovede cesta pro ,,vambeřické“ ještěznámou krajinou do města 3. Do nez-náma vyrazí ve středu a cílem je obec 9.V první horské etapě ve čtvrtek dojdoupoutníci přes 8 do města 6. Předposledníden v pátek doputují do lázní Jeseník - tose již velká většina poutníků bude těšitna přestávky, když nadohled spatří za-parkované 5. V sobotu, dá-li Pán, sevšichni pěší, kolisté i motorizovaní se-jdeme v poutním místě ( viz tajenka ).

12BLAŽOVICKÝ POUTNÍK

1 2 3 4 5 6 7 8 9

DOPLŇOVAČKA S TAJENKOU

Pro farnost Bla�ovice pøipravila redakèní rada pod vedením P. Josefa Rybeckého a šéfredaktora P. Patáka. Èlenové redakèní rady: Jiøí Nohel, Jan Kašpaøík,Marta Øièánková, Marta Kalábová. Neprošlo jazykovou korekturou.

Mudrci od východu se určitě neplaho-čili sněhovou vánicí a velbloudi si nera-zili cestu závějemi, neboť teplotyv zimním Izraeli se pohybují mezi desetiaž dvaceti stupni Celsia.Přesto si každý představujeTři krále tak, jak je zachytilpan Josef Lada a spousta dal-ších umělců – v kabátech, jakjdou sněhem a mrazem a zpí-vají koledy.

Letos to tak skutečněvyšlo. Mráz, hromady sněhu,studený vítr a hlavně led,který pokrýval všechno, comu to jen trošičku dovolilo.Větve padaly, zajíci na políchse schovávali v jamkách a Třikrálové vyrazili v tom nejhor-ším počasí, co za tuto zimubylo, na svou pouť. Všichnibyli nabalení jak pumpyv zimě a cesta od domuk domu byla náročná a zřejměnejedna skupinka králů počítala kvůliledu boule a naražená kolena.

Lidé ale se zmrzlými králi měli sou-cit, takže nejednou byli pozváni na čaj,skleničku něčeho pro zahřátí či si vyko-ledovali třeba čokoládu, což všechnypodporovalo k pochodování k dalším

domům. Samozřejmě, že odhodlání po-kračovat nebylo způsobeno jen slad-kostmi, ale i snahou připojit se k něčemudobrému a pomoci.

Ačkoli ne všichni byli doma a nevšichni chtěli otevřít (překvapivá bylaabsence zvonků na nemalém množství

domů), byla spousta lidí, co ráda při-spěla.

Při sbírce se v Blažovicích vybralotéměř 36 000 Kč. Na jaké projekty budoupeníze použity, si můžete přečíst nawww.trikralovasbirka.cz.

Ludmila Boháčová

Na sbírkách při bohoslužbách byloloni vybráno celkem 448 711,- Kč a55 000,- Kč bylo darováno na základě da-rovacích smluv. Na základě nájemníchsmluv jsme obdrželi celkem 187 462,-Kč a na úrocích z vkladu na běžnémúčtu farnosti 11 531,80 Kč. Ostatní pří-jmy činily 25 049,- Kč. Celkové příjmyfarnosti za loňský rok 727 753,80 Kč.

Na bohoslužebné výdaje připadlo loni20 293,- Kč (květinová výzdoba, knihy atiskoviny, svíčky, hostie). Režijní nákladydosáhly 190 756,- Kč, z čehož největší po-ložky opět činily úhrady za plyn (112 953,-Kč) a elektřinu (72 245,- Kč), dále pak zatisk Blažovického poutníka, ostatní tisk akopírování, vodné a bankovní poplatky.Drobné opravy představovaly 13 649,- Kč.V první polovině loňského roku bylo poří-zeno elektronické zabezpečení kostela(74 248,- Kč), nové ozvučení (125 792,-Kč) a nové dveře do sakristie (20 230,-Kč). Na sbírky vyhlášené biskupstvím apříspěvky diecézi jsme odeslali 154 099,-Kč, dalších 22 201,- Kč činila naše finančnípomoc při povodních a na podporu biblic-kého díla. Náklady spojené s výročím po-svěcení kostela představovaly 59 730,50Kč, ostatní výdaje 679,- Kč. Celkové vý-daje farnosti dosáhly 681 677,50 Kč. Zůs-tatek finančních prostředků ke konci rokučinil 2 328 097,70 Kč. Marta Řičánková

Finance v roce 2009Tři králové

Poutníka najdete i na stránkách obce www.blazovice.eu - farnost blažovice, kde jsou i články,které se do tohoto vydání nevešly.