P R O

Z A M I L O V A N É

D U Š I Č K Y

Umíš mě pohladit , umíš se se mnou smát , umíš mě upřímně milovat . Jen ty víš jaká jsem , to co mě tíží , i přes to tu se mnou jsi , ať mi nikdo neublíží . Jsi moje světýlko , jsi moje sluníčko , co mě vždy zahřeje . Vážím si tvého já , vážím si tebe , když tě mám daleko , srdce mě zebe . Chci ti říct lásko má , že tě moc miluji ,

za všechno ti mockrát děkuji .

Nemohu usnout, prší-li, líbej mi rtíky na chvíli. Obočí, prstík po prstu, divokým vínem obrostu. Vteřino, hnaná na ostří, záchrannou síť mi rozprostři. Divoké víno dozrálo, usínám, pršet přestalo.

neptej sekdyž se ti v horkých dlaních topím a zastav čas

vzdám se ti když vteřiny zas budou jako roky a ztiším hlas

zastav je ať nestudím a neptej se

já přijdu zas

Sním o očích diamantově zářících láskou nadějí a sny většími než jsem já

Sním o krajích kde si slunce s měsícem láskyplně podávají ruce pijí bílý rum a hrají mariáš o své slzy

Sním o probuzení jediným dotekem tvého diamntového pohledu za svitu opilého měsíce i slunce karbaníka

Tak mě probuď ať tiše spolykám všechny své měsíční slzy neboť v tom meziplanetárním mariáši prohrávám

... a jestli nejsem na mizině, budu brzy !!!!.

Motýlí pohlazenílehoučké jako senpřináší uzdraveníve zkřehlém srdci mém

Motýlí pohlazeníten zvláštní dotyk něhylepší lék nikde nenía tají při něm sněhy

A ráno přijde probuzení

Máš ten nejhezčí úsměv , který všechno prozáří , úplně záříš , když se usmíváš . V hloubce tvých očí , bych se mohl utopit , ještě , že existuje ten záchranný kruh – LÁSKA .

Tak tu jenom v krátké chvilce,skládám malou básničku,chci tak pohladit ti jemně,slovem aspoň dušičku.Netřeba se asi mračit,a to stačí příroda, raděj nech se slovem hladit,ať je v duši pohoda.

Pohlazení ti posílám ,potěšit chci dušičku,políbení také přidám,byť je to jen v slovíčku.U srdíčka ať tě hřeje,ta má krátká zprávička,úsměv v tváři milý ať je,jak ten dotek sluníčka.