Paisiellovy opery v Praze - dlib.lib.cas.czdlib.lib.cas.cz/3194/1/2002_185-220.pdf · Catalogo...

Paisiellovy opery v Praze

Pramenný výzkum ve fondech v Čechách, v Drážďanech a ve Vídni*

Milada Joná‰ová

V časovém rozmezí let 1724–1807 představovala pražská opera jednu z nejvý-znamnějších zaalpských expozitur (filiálek) italské opery. Byla svým typem „teat-ro impresariale“, které repertoárově i personálně řídil italský impresário. Její sou-vislá historie – odhlédneme-li od několika předchozích krátkodechých pokusů –začala v roce 1724 ve Šporkovském divadle, od roku 1739 do 1783 pokračovalav Divadle v Kotcích a byla uzavřena v novém Nosticově, později Stavovském diva-dle. V tomto divadle v dubnu 1807 provždy skončila činnost italských operníchspolečností v Praze.

V Praze působící italští impresáriové byli – kromě jedné výjimky – odchovan-ci předních italských operních center. Jejich profesionálními kontakty s rodnouItálii lze do značné míry vysvětlit i přímé repertoárové propojení Prahy s divadlyv Benátkách, Neapoli, Římě a Miláně. Z těchto center impresáriové získávali nejenkopie partitur, ale i nové pěvce. Díky jim plnila Praha v některých obdobích i rolispojovacího článku mezi operními domy v Itálii a v zemích severního Německa.Pražské operní společnosti příležitostně zajížděly do Lipska, do Braunschweiguapod. a personálně byly dlouhodobě propojeny s dvorní operou v Drážďanech. Takse vytvářela repertoárová osa Itálie – Praha – Drážďany, resp. Braunschweig, Lipskonebo Hamburk. Vystoupení pražských operních společností měla v saské metro-poli takový ohlas, že počínaje rokem 1752 a osobou pražského impresária Giovan-niho Battisty Locatelliho vznikla tradice drážďanských angažmá pražských oper-ních impresáriů, jakožto soukromníků „unter Subventionsbeteiligung des Hofes“.Pro pochopení významu této praxe propojení drážďanské dvorní opery s pražskouveřejnou operou je však nutno zdůraznit, že přes velikou finanční výhodnost an-gažmá u drážďanského dvora se tito impresáriové nikdy nezřekli paralelního říze-

Paisiellovy opery v Praze 185

© Academia, Praha 2002 Hudební věda 2002, ročník XXXIX, číslo 2–3

* Předkládaná studie je zkrácenou verzí příspěvku do sborníku mezinárodní muzikologické konferenceG. Paisiello e la cultura europea del suo tempo, uspořádané ve dnech 20. až 24. června 2002 v jihoitalskémTarantu, na níž autorka této studie přednesla referát Le opere di Giovanni Paisiello a Praga. Le fonti inBoemia, a Dresda e a Vienna.Úvodem bych chtěla poděkovat doc. PhDr. Tomislavu Volkovi za mnohé cenné konzultace. Dále děkujipracovníkům následujících institucí za ochotnou vstřícnost během výzkumu: Národní muzeum – Českémuzeum hudby, hudebněhistorické oddělení (zvláštní poděkování patří Mgr. Jiřímu Mikulášovi, který miv současných ztížených podmínkách tohoto pracoviště umožnil studium značného počtu pramenů), Kni-hovna Národního muzea – oddělení zámeckých knihoven, Knihovna Národního muzea – oddělení ruko-pisů a starých tisků, Archiv pražské konzervatoře, Strahovská knihovna Královské kanonie premonstrátůna Strahově, Národní knihovna České republiky, Sächsische Landesbibliothek – Staats- und Universitäts-bibliothek v Drážďanech, Österreichische Nationalbibliothek ve Vídni, Conservatorio di G. Verdi v Miláněa Biblioteca Nazionale Marciana, Fondazione Giorgio Cini, Casa Goldoni v Benátkách. Reprodukce pai-siellovských pramenů jsou publikovány s laskavým svolením Národní knihovny České republiky – oddě-lení rukopisů a vzácných tisků, Knihovny Národního muzea – oddělení zámeckých knihoven a KnihovnyNárodního muzea – oddělení rukopisů a starých tisků, Moravské zemské knihovny – oddělení rukopisůa vzácných tisků v Brně, Archivu pražské konservatoře a Sächsische Landesbibliothek – Staats- und Uni-versitätsbibliothek v Drážďanech.

ní pražské scény. To platí nejen pro Locatelliho, tak zvláště pro Giuseppa Bustelli-ho, i Pasquala Bondiniho.

Z personálního propojení pražské a drážďanské operní scény vyplynuly i pa-ralely repertoárové. Tato skutečnost má velký význam pro dnešní výzkum historieopery v Praze i v Drážďanech. Protože v Praze si najímali divadlo operní impresá-riové jakožto soukromé osoby, zmizel obvykle s jejich odchodem z města i jejichhudební archiv. Proto se k většině italských oper provedených v Praze v 18. stoletína českém území nedochoval notový materiál. V tomto smyslu je pražská pramen-ná základna ve srovnání v Drážďanami a s Vídní velmi ochuzena a výzkum je doznačné míry odkázán na prameny v drážďanském dvorním operním archivu – ny-ní uloženém v drážďanské Sächsische Landesbibliothek – v němž se mj. dochova-la řada operních partitur pražské provenience.1

Vedle repertoárové propojenosti pražské a drážďanské opery je na místě kon-frontovat repertoár pražské opery také s vídeňskou. Jednalo se o dvě operní insti-tuce zcela odlišného typu. Pražská opera byla hned od svého počátku roku 1724přístupná veřejnosti a jejím nájemcům nekladla česká metropole žádné další po-vinnosti. Naproti tomu vídeňská opera byla institucí dvorní, tj. soukromým diva-dlem panovníka, na něž byly uvaleny povinnosti politické a kulturní reprezentacedvora. Na její provoz a repertoár dohlížela tzv. Hoftheaterkommission, jíž předse-dal sám panovník. To s sebou neslo četné důsledky i pro repertoár, dvorní opera sa-mozřejmě mnohem déle preferovala operu seria, a to ještě v době, kdy už v praž-ském repertoáru dominovala opera buffa. I v tomto směru italská opera v Prazeprokazovala svou nezávislost na vídeňské dvorní opeře. „Z vídeňského repertoárupřevzala pražská opera za šedesát let své existence (1724–1784) až překvapivě má-lo titulů. Díla ve Vídni usazených operních skladatelů, která tam měla svou premi-éru, nepředstavovala v onom šedesátiletém předmozartovském údobí ani pět pro-cent pražského operního repertoáru!“2 Teprve v 80. letech, především za éryPasquala Bondiniho a Domenica Guardasoniho, lze sledovat větší repertoárovoupropojenost obou scén, což už se týkalo i díla Giovanniho Paisiella.

Tento italský mistr patřil mezi ty, jež si pražské publikum nejvíce oblíbilo.Mezi lety 1771–1799, resp. 1800 bylo v Praze provedeno celkem 20 Paisiellovýchoper (a dvě další mu byly připisovány, viz dále). Z nich La frascatana, patrně i L’a-varo deluso a Le due contesse se dočkaly dokonce dvojího nastudování.3 Za impre-sária Giuseppa Bustelliho bylo v rozmezí let 1771–1777 provedeno osm Paisiello-vých oper, a to Demetrio (1771; RobP.1.254),5 Artaserse (karneval 1773; RobP.1.30),6

186 Milada Joná‰ová

1 LANDMANN, Ortrun: Die Dresdener italienische Oper zwischen Hasse und Weber. Ein Daten- und Quel-lenverzeichnis für die Jahre 1765–1817, Dresden 1976; LANDMANN, Ortrun (ed.): Das Dresdner Opernarchivin der Sächsischen Landesbibliothek – Staats- und Universitätsbibliothek Dresden, bearbeitet von OrtrunLandmann unter Mitarbeit von Barbara Wolf und Katharina Hofmann, CD-ROM Katalog, K. G. Saur Mün-chen 2002 (dále Das Dresdner Opernarchiv).2 VOLEK, Tomislav: Význam pražské operní tradice pro vznik Dona Giovanniho a Tita, in: Mozartovy ope-ry pro Prahu, Divadelní ústav, Praha 1991, s. 31.3 KNEIDL, Pravoslav: Libreta italské opery v Praze v 18. století, in: Strahovská knihovna, sborník Památní-ku národního písemnictví, 2 (1967), s. 116: „Domnívám se, že jsme oprávněni pokládat za kusy provede-né v Praze i dvě libreta drážďanská (č. 269 a 281), přivázaná v křimickém souboru.“ Jedná se o libretaPaisiellových oper L’avaro deluso a Le due contesse, tištěná v Drážďanech v roce 1776, resp. 1777 (dáleKneidl).4 Zkratka RobP viz ROBINSON, Michael Finlay: Giovanni Paisiello. A Thematic Catalogue of his Works, Vol. 1:Dramatic works, in: Thematic catalogues series 15, Stuyversant (NY) 1991 (dále Robinson).

L’innocente fortunata (1774; RobP.1.35),7 Il tamburo notturno (1774; RobP.1.37),8

pod názvem La donna collerica opera Gli amanti comici (1775; RobP.1.34),9 La fras-catana (1776; RobP.1.43),10 pod názvem L’avaro deluso patrně také opera La discor-dia fortunata (1776; RobP.1.46)11 a možná též Le due contesse (1777; RobP.1.50).12

V letech 1781–1784 stál v čele italské operní společnosti v Praze Pasquale Bon-dini, bývalý bas-buffo Bustelliho operní společnosti. Hrál v divadle hraběte Thunana Malé Straně a uvedl zde tři významné Paisiellovy opery: Le due contesse (pod-zim 1783),13 L’avaro deluso (podzim 1784)14 a Il barbiere di Siviglia (karneval 1784;RobP.1.64).15


5 „DEMETRIO. | DRAMMA | PER MUSICA | DA | RAPPRESENTARSI | NEL REGGIO TEATRO | DIPRAGA L’ANNO 1771. | DEDICATO | A SUA ALTEZZA SERE- | NISSIMA | CARLO EGONE | DE FÜR-STENBERG | […] | Sotto L’impresa, e Direzzione | Di Giuseppe Bustelli. | Nella Stamperia di GiovannaPruschin in Praga.“ Knihovna Národního muzea, oddělení rukopisů a starých tisků, sign. 57 F 59. VizKneidl 231; SARTORI, Claudio: I libretti italiani a stampa dalle origini al 1800. Catalogo analitico con 16 in-dici. Bertola & Locatelli editori, Cuneo Milano, 1990–1994, N.° 7431 (dále Sartori).

6 „ARTASERSE | DRAMMA | PER MUSICA | DA | RAPPRESENTARSI | NEL REGGIO TEATRO | DIPRAGA | NEL CARNOVALE | DEL ANNO 1773. | SOTTO L’IMPRESA E DIREZZIONE | DI | GIUSEPPEBUSTELLI. | Nella Stamparia [!] | di Giovanna Pruschin, in Praga.“ CZ Pu 65 E 2726, též Knihovna Ná-rodního muzea, oddělení rukopisů a starých tisků, sign. 57 F 41. Viz Kneidl 239 (uvádí pouze libreto vefondu Národního muzea); Sartori 3070. V libretu je uvedeno toto obsazení: Giuseppe Pasqualini (Arta-serse), Cattarina Schindlerin (Mandane), Giuseppe Scotti (Artabano), Antonio Goti (Arbace), Maria AnnaSchindlerin (Semira), Proto Carmanini (Megabise). Viz též TEUBER, Oscar: Geschichte des Prager Theaters.Von den Anfängen des Schauspielwesens bis auf die neueste Zeit, Prag 1883, sv. 1, s. 335 (dále Teuber).

7 „L’ | INNOCENTE | FORTUNATA. | DRAMMA | GIOCOSO PER MUSICA, | DI | FILIPPO LIVIGNI. |DA | RAPPRESENTARSI NEL REGGIO TEATRO DI | PRAGA, | SOTTO | L’IMPRESA E DIREZZIONE | DI| GIUSEPPE BUSTELLI. | L’anno 1774. | Con la Licenza della Censura Reale. | IN PRAGA, | STAMPATODA GIOVANNI FERNANDO NOB. | DI SCHOENFELD, STAMPATORE DELLA | UNIVERSITA REALE.“ Kři-mice 3151 (fond spravuje Národní muzeum, oddělení zámeckých knihoven). Viz Teatralia zámecké kni-hovny z Křimic, zpracovaly Jitka Šimáková a Eduarda Macháčková, sv. 1, Praha 1970, č. 277; Kneidl 247;Sartori 13265.

8 „IL | TAMBURRO | NOTTURNO. | DRAMMA | GIOCOSO PER MUSICA, | DA | RAPPRESENTARSINEL REGGIO TEATRO | DI PRAGA, | SOTTO | L’IMPRESA, E DIREZZIONE | DI | GIUSEPPE BUSTELLI.| L’ANNO 1774. | Con la Licenza della Censura Reale. | IN PRAGA, | STAMPATO DA GIOVANNI FERDI-NANDO | NOB. DI SCHOENFELD.“ Křimice 3152. Viz Teatralia zámecké knihovny z Křimic, č. 284, přív.3; Kneidl 253; Sartori 22805.

9 „LA | DONNA | COLLERICA. | DRAMMA GIOCOSO | PER MUSICA | DA | RAPPRESENTARSI NELREGGIO TEATRO | DI PRAGA, | SOTTO | L’IMPRESA, E DIREZZIONE | DI | GIUSEPPE BUSTELLI. |L’ANNO 1775. | Con la Licenza della Censura Reale. | IN PRAGA.“ Křimice 3155. Viz Teatralia zámeckéknihovny z Křimic, č. 292; Kneidl 261; Sartori 8212.10 „LA | FRASCATANA. | DRAMMA GIOCOSO | PER MUSICA | Del Sigr. Filippo Livigni. | DA | RAPP-RESENTARSI NEL REGGIO TEATRO DI | PRAGA, | SOTTO | L’IMPRESA E DIREZZIONE | DI | GIUSEP-PE BUSTELLI. | DRESDA, L’ANNO 1776.“ Křimice 3157. Viz Teatralia zámecké knihovny z Křimic, č. 298;Kneidl 271; Sartori 10963.11 Viz pozn. 3. „L’Avaro deluso. Dramma giocoso per Musica da rappresentarsi Nel Piccolo Theatro diS. A. S. E. di Sassonia. Dresda 1776.“ Křimice 3146. Viz Teatralia zámecké knihovny z Křimic, č. 261,přív. 3; Kneidl 269; Sartori 3556.12 Viz pozn. 3. „Le due | CONTESSE. | Azzione comica | per Musica | da rappresentarsi | Nel PiccoloTeatro | di S.A.S.E. di Sassonia. | DRESDA L’ANNO 1777.“ Křimice 3159. Viz Teatralia zámecké knihovnyz Křimic, č. 305, přív. 1; Kneidl 281; Sartori 8459.13 „Le due | CONTESSE. | Azzione comica. | per Musica | DA RAPPRESENTARSI | In Parte piccola del-la Regia Citta di Pra- | ga, nel Teatro in Casa del Sig- | nor Conte Thun. | L’Autunno dell’Anno 1783. | Pres-so Giuseppe Emmanuele Diesbach.“ Strahovská knihovna FK IV 76. Viz Kneidl 319.14 „L’AVARO | DELUSO. | Dramma giocoso | per Musica | da rappresentarsi | Nel Theatro in PartePiccola della | Regia Citta di Praga, nella Casa del Signor | Conte di Thun | NELL’AUTUNNO DELL’ANNO1784.“ CZ Pu 65 E 4052. Viz Kneidl 323; Sartori 3559.15 „IL | BARBIERE | DI | SIVIGLIA. | Dramma Giocoso | per Musica | in quatro Atti. | DA RAPPRE-SENTARSI | Nel Teatro in Parte piccola della Regia | Citta di Praga, in Casa del Sig- | nor Conte Thun. |Nel Carnevale dell’Anno 1784. | Presso Giuseppe Emmanuele Diesbach.“ CZ Pu 65 E 2735. Viz Kneidl 327;Sartori 3733. Viz obr. 1, s. 209.

Počínaje velikonocemi roku 1784 přešel Bondini postupně do mnohem větší-ho nového divadla Nosticova, v němž se zpočátku hrála jen německá činohraa singspiely. Za Bondiniho vedení byly v letech 1784–1787 na scéně Nosticova di-vadla nastudovány čtyři Paisiellovy opery: Il re Teodoro in Venezia (podzim 1784;RobP.1.66),16 po osmi letech byla podruhé nastudována La frascatana (1784),17 dá-le pod názvem La contadina di spirito opera Il matrimonio inaspettato (1786;RobP.1.60)18 a Le gare generose (1786; RobP.1.71).19

Paisiellova opera Il re Teodoro in Venezia měla svou premiéru ve Vídni 23. srp-na 1784 a byla skladatelem dedikována císaři Josefu II.20 O oblibě této opery v Pra-ze svědčí i její rukopisný klavírní výtah (datovaný 1785) pořízený pražským skla-datelem, klavíristou a vydavatelem hudebnin Vincencem Maškem (1755–1831).21

Dodejme, že Mašek byl také – vedle Jana Křtitele Kuchaře – autorem další verzeklavírního výtahu Mozartovy opery Le nozze di Figaro.

Provedení čtyř Paisiellových oper v Praze v průběhu jednoho roku 1784 svádík domněnce, že se skladatel zastavil v průběhu své cesty z Ruska do Itálie takév Praze a mohl s pražským operním impresáriem Bondinim dojednat poskytnutíněkolika svých operních partitur.

Také poslední pražský impresário Domenico Guardasoni, bývalý tenoristaBustelliho společnosti a dlouholetý nejbližší spolupracovník Bondiniho, z oper-ních dějin známý především jako objednavatel Mozartových oper Don Giovannia La clemenza di Tito, provedl pět Paisiellových děl. Jednalo se o Il mondo della lu-na (1789; RobP.1.65),22 La molinara o sia L’amor contrastato (1791; RobP.1.76),23 Ni-


16 „IL | RE TEODORO | IN | VENEZIA. | Dramma Eroicomico. | in due Atti | DA RAPPRESENTARSI |Nel Teatro Nazionale di Praga, | Nell’Autunno dell’Anno 1784. | Presso Giuseppe Emmanuele Diesbach.“CZ Pnm B 4722 (B 658); CZ Pu 65 E 4775; Křimice 3174. Viz Teatralia zámecké knihovny z Křimic, č. 326;Kneidl 333; Sartori 19633. Viz obr. 2, s. 210.17 „LA | FRASCATANA. | Dramma giocoso | per Musica | del Signore Filippo Livigni, | da rappresen-tarsi | Nel Teatro Nazionale di | Praga. | 1784.“ CZ Pu 65 E 3089. Viz Kneidl 331; Sartori 10997. Viz obr. 3,s. 211. Přestože pražské libreto neuvádí místo tisku, komparací s drážďanským libretem z roku 1776 bylopodle typografických změn zjištěno, že pražské libreto z roku 1784 bylo tištěno v Drážďanech.18 „LA | CONTADINA | DI | SPIRITO. | DRAMMA RIDICOLO | IN DUE ATTI. | DA RAPPRESENTARSI| NEI TEATRI | DI PRAGA. | L’ANNO 1786.“ CZ Pu Se 105. Viz Kneidl 346; Sartori 6282. Viz též Un al-manacco drammatico. L’indice de’teatrali spettacoli 1764 –1823, a cura di Roberto Verti, sv. 1, FondazioneRossini Pesaro 1996, s. 630 (dále Un almanacco drammatico). K jednomu z provedení opery La contadinadi spirito se náhodně dochoval neobvyklý pramen, a to impresáriovo nedatované oznámení, vytištěnév německém jazyce, že pro onemocnění zpěvačky Angioliny Perini je nutná změna programu a bude sehrát La contadina di spirito oder: Das witzige Bauernmädchen (viz obr. 4, s. 212). Teuber o Angiolině Pe-rini k roku 1792 uvádí: „Die Schwestern Angiolina und Carolina Perini, die als Mozart-Sängerinen beson-ders geschätzt waren, scheinen bereits aus dem Engagement getreten zu sein.“ (Teuber II, s. 323).19 „LE | GARE GENEROSE. | COMEDIA PER MUSICA | IN DUE ATTI. | DA RAPPRESENTARSI | Nei Te-atri di Praga | l’Anno 1786. | Presso Giuseppe Emanuele Diesbach.“ Klášterec nad Ohří sign. 3224. Viz téžUn almanacco drammatico, sv. 1, s. 630. Sartori ani Kneidl libreto neuvádějí. Viz obr. 5, s. 213.20 Byla vyslovena domněnka, že opera mohla být provedena v souvislosti s pobytem Josefa II. v Čecháchu příležitosti vojenských manévrů v pražském okolí. Viz MIKULÁŠ, Jiří: Vinzenz Maschek und seine Opern-paraphrasen, in: Miscellanea Musicologica 35, Praha 1996, s. 57. V úvahu připadají dny mezi 15. až 19. zá-ří 1784, přičemž 19. září se v Nosticově paláci konal velký bál. 21 Pražskému provedení v souvislosti s Maškovými klavírními úpravami oper se věnuje Jiří Mikuláš vesvé studii Vinzenz Maschek und seine Opernparaphrasen, cit. v pozn. 20.22 „IL MONDO | DELLA LUNA. | COMEDIA PER MUSICA | IN DUE ATTI. | DA RAPPRESENTARSI | NEITEATRI DI PRAGA | L’ANNO 1789. | Presso Giuseppe Emanuele Diesbach.“ CZ Pnm B 649. Též CZ Busign. ST 1-5709. Viz Kneidl 359; Sartori 15886 (uvádí pouze CZ Bu).23 LA | MOLINARA | O SIA | L’AMOR CONTRASTATO. | DRAAMMA [!] GIOCOSO | DA RAPPRESEN-TARSI | NEL TEATRO NAZIONALE DI PRAGA | Nell’Anno 1791, | Sotto l’Impresa, e Direzzione di | DO-MENICO GUARDASONI. | Presso Giuseppe Emanuele | Diesbach.“ CZ Pu 9 I 2443; též Knihovna Národ-

na o sia La pazza per amore (1791; RobP.1.78),24 La serva padrona (1791;RobP.1.63)25 a La locanda (1792; RobP.1.83).26

Z přehledu repertoáru Nosticova divadla z let 1794 a 1796–1798, jak o něm in-formoval dobový brněnský časopis Allgemeines europäisches Journal, se v případěněkterých Paisiellových oper dovídáme přesná data jejich provedení v Praze.27 Dal-ším zdrojem informací v tomto směru je dobový soupis divadelních představenív různých městech Evropy od roku 1764 do 1823, vydaný pod názvem Un alma-nacco drammatico a uvádějící personální složení souborů, popř. i obsazení jedno-tlivých postav provedených oper.28 Uvádí se v něm mj., že v sezoně 1797–1798 by-la v Praze znovu nastudována Nina a během tří sezon 1797–1800 tvořila součástrepertoáru La molinara.29 Nina byla provedena 1. července 1797 při znovuzaháje-ní italských operních představení Guardasoniho společností v Nosticově divadle.30

Znovu byla uvedena 5. a 7. července téhož roku.31 Z citovaného soupisu repertoáruNosticova divadla vyplývá, že Molinaru měl Guardasoni na repertoáru i v roce 1796(8 provedení).32 V roce 1797 došlo ještě k jinému způsobu provedení PaisiellovyMolinary: v sérii několika večerů zazněl její první nebo druhý akt a druhou částtvořila některá z harlekiád prováděných souborem označeným jako „CasortischeGesellschaft“.33 Celá opera měla roku 1797 provedení pět a roku 1798 sedm.34


ního muzea, oddělení rukopisů a starých tisků, sign. 98 F 259. Viz Kneidl 365; Sartori 15808. Viz obr. 6,s. 214. Postavu Calloandra zpíval v Praze tenorista Baglioni a postavu Racheliny „Dlle Paccini“. Viz TEUBER,Oscar: Geschichte des Prager Theaters. Von den Anfängen des Schauspielwesens bis auf die neueste Zeit,Prag 1885, sv. 2, s. 323.24 „NINA | OSIA | LA PAZZA PER AMORE. | DRAMMA GIOCOSO | IN DUE ATTI | TRATTO DAL FRAN-CESE. | DA RAPPRESENTARSI | NEL TEATRO NAZIONALE DI PRAGA | Nell’Anno 1791. | Sotto l’Impre-sa, e Direzzione di | DOMENICO GUARDASONI. | La Musica e del Signor | GIOVANNI PAISIELLO | Ma-estro di Capella di S. M. Re delle due | Sicilie.“ CZ Bu sign. ST 1-0028.031. Kneidl libreto neuvádí. Sartori16454. Viz obr. 7, s. 215.25 Otakar KAMPER (Hudební Praha v XVIII. věku, Praha 1936, s. 250) zmiňuje jako jejího autora „Passet-ta,“ přičemž se odvolává jen na dobový tisk (bez konkrétního odkazu), libreto však nenalezl. Ani Pravo-slav Kneidl libreto neuvádí. Protože však v roce 1795 byla Guardasoniho souborem provedena Paisiellovaopera Serva padrona v českém překladu, lze předpokládat, že v roce 1791 Paisiellova Serva padrona sku-tečně provedena byla.26 „LA LOCANDA, | O SIA: | IL FANATICO DELUSO. | DRAMMA GIOCOSO PER MUSICA | IN TRE AT-TI | DA RAPPRESENTARSI | NEI TEATRI DI PRAGA L’ANNO 1792. | SOTTO L’IMPRESA, E DIREZZIONE| DI DOMENICO GUARDASONI. | Praga, da Eva Diesbachinn 1792.“ Knihovna Národního muzea, oddě-lení rukopisů a starých tisků, sign. 98 F 263. Viz Kneidl 368. Sartori libreto neuvádí.27 VOLEK, Tomislav: Repertoir Nosticovského divadla v Praze z let 1794, 1795–8, in: Miscellanea musicolo-gica 16, Praha 1961.28 Un almanacco drammatico. L’indice de’teatrali spettacoli 1764–823, a cura di Roberto Verti, 2 sv., Fon-dazione Rossini Pesaro 1996.29 Un almanacco drammatico, sv. 2, s. 1286 (Nina, La molinara), s. 1335 (La molinara), s. 1388 (La mo-linara). 30 VOLEK, Tomislav: Repertoir Nosticovského divadla, s. 127.31 tamtéž, s. 127–128.32 Jednalo se o provedení 3. února, 10. července, 24. července, 31. července, 21. srpna, 23. listopadu,12. prosince a 31. prosince 1796. Viz tamtéž, s. 64, 74, 75, 92, 95, 97. U představení ve dnech 10. července,24. července, 31. července 1796 bylo v citovaném dobovém tisku chybně uvedeno jméno Guglielmiho.33 Dne 11. ledna 1797 zaznělo první jednání Molinary a pantomima Arlequins Grabmahl, 14. ledna 1797druhé jednání opery a pantomima Arlequin und Kolombine in der Sklaverei, 15. února 1797 první jednáníopery a pantomima Arlequin der Hund aus Liebe, 25. února 1797 druhé jednání opery a pantomima Arle-quin als Skelett, oder: Der furchtsame Pierrot a 29. března 1797 druhé jednání opery a pantomima Die demArlequin begünstigten Zauberein, oder: Der unsichtbare Hut. Viz tamtéž, s. 103, 104, 110, 112, 117.34 V roce 1797 se jednalo o provedení 26. července, 12. srpna, 28. října, 27. listopadu a 6. prosince a v ro-ce 1798 o provedení 8. ledna, 19. února, 28. dubna, 1. prosince, 3. prosince, 5. prosince, 12. prosince. Viztamtéž, s. 128, 129, 135, 137, 138, 144, 147, 153, 170, 171.

O pražském provedení Paisiellovy opery Pirro (RobP.1.72) je k dispozici pou-ze svědectví v Almanacco drammatico a v Allgemeines europäisches Journal. Pirrobyl v Praze na repertoáru po tři sezony (1797–1800).35 Poprvé byl proveden v rám-ci benefičního představení pěvkyně Codecasy dne 22. prosince 1797.36 Zbývá ještěuvést ojedinělé svědectví almanachu o Paisiellově opeře Elfrida (RobP.1.86), kterábyla v Praze provedena během sezony 1799 až 1800.37

Čtyři Paisiellovy opery byly v Praze provedeny v témže roce, jako se konaly je-jich světové premiéry. Za impresária Bustelliho se tak stalo v případě opery De-metrio, která měla premiéru během karnevalu 1771 v Modeně a v Praze zahajovalatéhož roku, přesněji řečeno 7. října, podzimní sezonu. Opera Il re Teodoro in Vene-zia, jež měla premiéru 23. srpna 1784 ve Vídni, byla v Praze poprvé uvedena spo-lečností Pasquala Bondiniho na podzim téhož roku. (Pokud přistoupíme na hypo-tézu provedení opery během návštěvy Josefa II. v Praze, tedy někdy mezi 15. až 19.zářím, tj. necelý měsíc po vídeňské premiéře.) Opera Le gare generose, která mělapremiéru v Neapoli během léta 1786, byla ještě téhož roku provedena v Praze. Po-dobně revidovaná verze opery La locanda s názvem Il fanatico in berlina mělapremiéru během karnevalu 1792 v Neapoli a téhož roku byla Guardasoniho spo-lečností provedena v Praze. Dvě (resp. čtyři, pokud přistoupíme na Kamperovu hy-potézu o pražském provedení opery L’avaro deluso v roce 1776 a Le due contessev roce 1777) Paisiellovy opery pronikly na pražskou operní scénu pouze rok po svéitalské premiéře38 a další čtyři po dvou letech od svých premiér.39

V Allgemeines europäisches Journal z roku 1796 byl Paisiello uveden jako au-tor ještě v případě dvou dalších oper: Prima la musica, poi le parole a La bella pes-catrice.40 Podle uvedených názvů soudě se však patrně jednalo o chybnou autor-skou atribuci. Pod uvedenými tituly jsou známy pouze opery Antonia Salieriho(Prima la musica e poi le parole) a Pietra Alessandra Guglielmiho (La bella pesca-trice). Nelze ovšem vyloučit, že v Praze byla tato díla silně upravena do podobypasticcí, v nichž byla hojně použita hudba oblíbeného Paisiella.

* * *

Zajímavé jsou početní relace týkající se paisiellovského repertoáru v Praze,v Drážďanech a ve Vídni. Ve srovnání s Prahou, kde zaznělo 20 Paisiellových oper,jich bylo v Drážďanech uvedeno 1441 a ve Vídni 23.42 Z oněch 20 oper, o kterých bu-


35 Un almanacco drammatico, sv. 2, s. 1286, 1335, 1388. Viz též Teuber II, s. 327.36 Viz VOLEK, Tomislav: Repertoir Nosticovského divadla, s. 139. Opera Pirro byla provedena ještě 13. led-na a 3. února 1798 (viz tamtéž, s. 144, 145).37 Un almanacco drammatico, sv. 2, s. 1388.38 L’innocente fortunata (premiéra: Benátky, karneval 1773), Il tamburo notturno (premiéra: Benátky1773), L’avaro deluso (premiéra: Benátky, karneval 1775).39 Artaserse (premiéra: Modena, 26. 12. 1771), La frascatana (premiéra: Benátky, podzim 1774), Il bar-biere di Siviglia (premiéra: Petrohrad, 15/29. 9. 1782) a Nina (premiéra: Caserta, 25. 6. 1789).40 VOLEK, Tomislav: Repertoir Nosticovského divadla, s. 65 (Prima la Musica, poi le Parole, 15. 2. 1796)a s. 81 (La bella Pescatrice, 26. září 1796).41 V Drážďanech byly provedeny tyto Paisiellovy opery: L’amore in ballo (1769), L’avaro deluso (1776), Lafrascatana (1776), Le due contesse (1777, 1781), L’innocente fortunata (1780), Il Socrate immaginario(1781), Dal finto il vero (1782), L’amor ingegnoso (1786), La molinara o sia L’amor contrastato (1790), Gliavventurieri (1791, úprava opery Il re Teodoro in Venezia), Nina (1792), La gare generose (1793), I zingariin fiera (1792), I visionari (= I filosofi immaginari, 1793), Il re Teodoro in Venezia (1816). Viz Sartori; HAAS,Robert: Beitrag zur Geschichte der Oper in Prag und Dresden, in: Neues Archiv für Sächsische Geschichte 37,

deme dále hovořit jako o pražských, jich bylo v Drážďanech, resp. v kurfiřtskémletním sídle na zámku v Pillnitz, provedeno 943 a ve Vídni 16.44 Opery Demetrioa Artaserse byly provedeny pouze v Praze. Další dvě opery (představují 10% praž-ského paisiellovského repertoáru) byly provedeny v Praze dříve než ve Vídni.45 Vestejném roce byly v Praze i ve Vídni provedeny opery Il tamburo notturno, La lo-canda a Gli amanti comici (v Praze pod názvem La donna collerica, ve Vídni podnázvem Don Anchise Campanone). V případě 11 oper (což představuje 55% praž-ského paisiellovského repertoáru) Vídeň Prahu časově předstihla.46 Necelou polo-vinu z tohoto počtu oper složil Paisiello za svého pobytu v Rusku.47 Lze předpo-kládat, že materiály k jejich provedení v Praze byly získány z Vídně. Lze toodvozovat také z poznatku Francesca Russa, že Josef II. získával partitury Paisiel-lových oper z Ruska prostřednictvím hraběte Ludwiga Coblenze, rakouského vy-slance u carského dvora.48 Z těchto oper, které patří do Paisiellova ruského období,byly v Praze provedeny Il barbiere di Siviglia, La contadina di spirito, Il mondo del-


Dresden 1916, s. 68–96; LANDMANN, Ortrun: Die Dresdener italienische Oper zwischen Hasse und Weber. EinDaten- und Quellenverzeichnis für die Jahre 1765–1817, Dresden 1976; LANDMANN, Ortrun (ed.): Das Dresd-ner Opernarchiv in der Sächsischen Landesbibliothek – Staats- und Universitätsbibliothek Dresden, bear-beitet von Ortrun Landmann unter Mitarbeit von Barbara Wolf und Katharina Hofmann, CD-ROM Katalog,K. G. Saur München 2002.42 Ve Vídni byly provedeny tyto Paisiellovy opery: Don Chisciotte della Mancia (1771, spolu s FlorianemLeopoldem Gassmannem), Il tamburo notturno (17. 5. 1774), La frascatana (29. 4. 1775), Il duello (15. 7.1775), L’innocente fortunata (26. 10. 1775), Don Anchise Campanone (= Gli amanti comici, 12. 12. 1775),Le due contesse (17. 11. 1776), Die eingebildeten Philosophen (22. 5. 1781), Il barbiere di Siviglia (13. 8.1783), Das Gärtnermädchen von Frascati (9. 9. 1783), I filosofi immaginari (= I visionari, 8. 10. 1783), Lafrascatana (8. 12. 1783), La finta amante (7. 7. 1784), Il re Teodoro in Venezia (23. 8. 1784), König Theodorin Venedig (4. 2. 1785), La contadina di spirito (= Il matrimonio inaspettato, 6. 4. 1785), La discordia for-tunata (6. 7. 1785), La serva padrona (soukromě v paláci hraběte Johanna Adama Auersperga, 26. 3.1786), Der lächerliche Zweykampf (singspiel podle Il duello, 17. 4. 1786), Le gare generose (1. 9. 1786), Ilmondo della luna (20. 10. 1786), Die Trofonius-Höhle (singspiel podle La grotta di Trofonio, 15. 7. 1787),Le due contesse (28. 7. 1787), La modista raggiratrice (23. 4. 1788), Nina (13. 4. 1790, 8 árií od JosephaWeigla ml.), La molinara (13. 11. 1790), I zingari in fiera (18. 9. 1791), La locanda (10. 7. 1792), Nina (19. 5.1794), La serva padrona (18. 6. 1794), Der Barbier von Sevilla (24. 7. 1797). Počet Paisiellových oper veVídni doplňuje ještě koncertní provedení částí Paisiellovy opery Fedra (Tonkünstlergesellschaft, 16. 4.1791), Viz Sartori; DEUTSCH, Otto Erich: Das repertoire der Höfischen Oper, der Hof- und der Staatsoper.Chronologischer Teil, in: Österreichische Musikzeitschrift 24, Heft 7, 1969, s. 369–421; ZECHMEISTER, Gustav:Die Wiener Theater nächst der Burg und nächst dem Kärntnerthor von 1747 bis 1776, in: TheatergeschichteÖsterreichs, Band III: Wien, Heft 2, Wien 1971; MICHTNER, Otto: Das alte Burgtheater als Opernbühne. Vonder Einführung des deutschen Singspiels (1778) bis zum Tod Kaiser Leopolds II. (1792), in: Theaterge-schichte Österreichs, Band III: Wien, Heft 1, Wien 1970; LINK, Dorothea: The National Court Theatre inMozart’s Vienna. Sources and Documents 1783–1792, Oxford 1998.43 Jedná se o opery L’innocente fortunata, La frascatana, Le due contesse, L’avaro deluso (= La discordiafortunata), Il barbiere di Siviglia, Il re Teodoro in Venezia, La molinara, Le gare generose, I visionari (= I fi-losofi immaginari), Nina.44 Jedná se o opery L’innocente fortunata, Il tamburo notturno, La frascatana, Le due contesse, Gli aman-ti comici, La discordia fortunata, Il barbiere di Siviglia, Il re Teodoro in Venezia, Le due contesse, Il mondodella luna, La molinara o sia L’amor contrastato, La locanda, Le gare generose, I filosofi immaginari, Laserva padrona, Nina.45 Jedná se o opery L’innocente fortunata a La discordia fortunata.46 Jedná se o opery La frascatana, Le due contesse, Il barbiere di Siviglia, Il re Teodoro in Venezia, La con-tadina di spirito o sia Il matrimonio inaspettato, Il mondo della luna, La molinara o sia L’amor contrasta-to, Le gare generose, Die eingebildeten Philosophen (= I filosofi immaginari), La serva padrona, Nina.47 Z oper provedených ve Vídni a současně v Praze byly v Rusku zkomponovány opery Il barbiere di Si-viglia, La contadina di spirito o sia Il matrimonio inaspettato, Il mondo della luna, La serva padrona, Dieeingebildeten Philosophen (= I filosofi immaginari).48 RUSSO, Francesco Paolo: Paisiello e l’«opera imperialregia». Note sulla genesi de Il re Teodoro in Vene-zia (Vienna 1784), in: Analecta musicologica (Convegno italo-tedesco „Mozart, Paisiello, Rossini e l’operabuffa“, Rom 1993), Bd. 31, Laaber 1998, s. 206–207.

la luna, Die eingebildeten Philosophen (= I filosofi immagginari) a La serva padro-na. Opera I filosofi immagginari byla ovšem ve Vídni provedena jak v italském ori-ginálu, tak v německém překladu a singspielové úpravě pod názvem Die eingebil-deten Philosophen. – Pokud jde o Drážďany a jejich paisiellovský repertoár,předstihly Prahu časově jen v případě opery La molinara, která byla uvedena nazámku v Pillnitz dne 18. srpna 1790, kdežto v Praze až o rok později. Ve Vídni by-la tato opera uvedena 13. listopadu 1790. Ve stejném roce byla v Praze i v Drážďa-nech provedena La frascatana (1776) a – pokud přistoupíme na Kamperovu hypo-tézu – L’avaro deluso (1776) a Le due contesse (1777).

Důležitou kapitolu domestikace Paisiellova díla v českých zemích představo-valo provádění jeho oper v překladech, a to buď v němčině nebo v češtině. Stalo setak ještě v době působení italské opery v Praze. V roce 1782 byla v Nosticově diva-dle provedena singspielovou společností Carla Wahra už zmíněná opera I filosofiimmaginari pod názvem Die eingebildeten Philosophen, v německém překladuStephanieho ml., který byl použit už ve Vídni.49 Táž singspielová úprava byla pro-vedena ještě 3. října 1793, a to Spenglerovou společností v thunovském divadle naMalé Straně,50 a znovu se dostala na repertoár Nosticova divadla 15. září 1797.51

Paisiellova opera L’avaro deluso nebyla v Praze provedena jen na operní scé-ně, ale dokonce i v klášterním prostředí. Stalo se tak u pražských křižovníků s čer-venou hvězdou, kde byly v 80. letech prováděny za řízení P. Prokopa Trautmannaitalské opery v jeho překladech (nepochybně německých); mezi nimi je k roku1787 zmiňována i uvedená Paisiellova opera.52

Zatímco provedení Paisiellových oper v němčině bylo v Praze spíše spora-dické, v Brně, situovaném blíže Vídni, tomu bylo jinak. Pouze v době působeníJohanna Böhma, který řídil brněnské divadlo v letech 1771–1777, byly uváděnyblíže neurčené italské opery, mj. též Giovanniho Paisiella.53 V letech 1782–1822bylo provedeno sedm Paisiellových oper v německých překladech a v podoběsingspielů.54


49 „Die eingebildeten | Philosophen. | Ein | Singspiel | in | zwey Aufzügen, | aus dem | Italiänischenauf die Musik des Herrn | Paisello übersezt. | Von Stephanie dem Jüngern. | Aufgeführt auf dem kön. Alt-städter Natio- | naltheater. | Prag, 1782.“ CZ Pu 65 E 4828. První provedení singspielu Die eingebildetenPhilosophen bylo 22. května 1781 v Burgtheateru ve Vídni. 50 VOLEK, Tomislav: Repertoir pražské Spenglerovy divadelní společnosti v sezóně 1793–1794, in: Miscella-nea musicologica 14, Praha 1960, s. 7.51 VOLEK, Tomislav: Repertoir Nosticovského divadla, s. 132.52 Teuber II, s. 197. Podobně byla provedena opera Fra i due litiganti il terzo gode Giuseppa Sartiho a Lagrotta di Trofonio Antonia Salieriho.53 VONDRÁČEK, Jan: Dějiny českého divadla. Doba obrozenská 1771–1824, sv. 1, Praha 1956, s. 565.54 V roce 1782 byl uveden singspiel Die eingebildeten Philosophen podle Paisiellovy opery I filosofi im-maginari, a to v německém překladu Johanna Gottlieba Stephanieho. Dále 25. 10. 1787 Die zwei Gräfin-nen podle Paisiellovy opery Le due contesse v překladu Karla Josefa Förga, 30. 11. 1791 Die schöne Mülle-rin oder: Die Launen der Liebe podle Paisiellovy La molinara pravděpodobně v překladu ChristianaFriedricha Bretznera, 22. 5. 1794 singspiel König Theodor in Venedig podle Paisiellovy opery Il re Teodoroin Venezia s německým textem Emanuela Schikanedera, podle téže opery avšak dle její drážďanské verzes Mazzolovým přepracovaným textem (Gli avventurieri) zazněla v 19. 12. 1796 její singspielová úpravaDie närrischen Abenteurer im Gasthofe, a to v německém překladu Karla Ludwiga Gieseckeho, 13. 4. 1796byl proveden singspiel Nina oder: Wahnsinn aus Liebe podle Paisiellovy Nina o sia La pazza per amorev překladu F. A. Brändla. 4. 4. 1799 byl proveden singspiel Das Mädchen von Fraskati pravděpodobně po-dle Paisiellovy opery La Frascatana. Jméno překladatele není uvedeno. Singspiel Der Barbier von Sevillaoder: Die unnütze Vorsicht podle Paisiellovy opery Il barbiere di Siviglia v německém překladu GeorgaFriedricha Treitschkeho zazněl až 22. 4. 1822. Viz WURMOVÁ, Milada: Repertoár brněnského divadla v le-tech 1777–1848, Brno 1996.

V 90. letech 18. století se v Praze objevily také první pokusy o prováděníitalských oper v českém překladu. První pokus toho druhu, známý pod názvemNanynka a Kubíček, podnikl v roce 1795 Domenico Guardasoni.55 Týž kus zno-vu zazněl 20. ledna a 8. února 1796.56 Dosavadní literatura obvykle spojuje s ná-zvem Nanynka a Kubíček Paisiellovu operu Nina o sia La pazza per amore.57

Avšak: v Archivu pražské konzervatoře se dochoval neúplný opis jedné áries českým textem „Ty newjš Nanynko, jak túze se saužjm“, na jehož titulním lis-tu je uvedeno: „Cavatina | dell’Opera | Nanetta & Giacobello | o sia | Il Matri-monio inaspettato. | Del Sigr | Paisiello“ (viz obr. 8, s. 216–217).58 V případěinscenace Nanynka a Kubíček se tudíž nejednalo o překlad Paisiellovy Niny, aleo překlad Paisiellovy opery Il matrimonio inaspettato (RobP 1.60), v níž se cito-vaná árie zpívá na text „Credea Nina cara di viver contento“ (I,3). Paisiellovaopera Il matrimonio inaspettato byla v Praze provedena v roce 1786 pod názvemLa contadina di spirito.59 V dubnu 1795 učinil Guardasoni další pokus toho dru-hu a uvedl pod názvem Služka paní (jinde Děvka paní) českou verzi Paisiellovyopery La serva padrona.60 Podnětem k těmto českojazyčným nastudováním bylimpresáriův pokus o zvýšení kasovního výnosu přilákáním další vrstvy Pra-žanů. Zpráva v dobovém tisku dokládá, že i v tomto případě byli interpretyitalští pěvci, kteří ovšem v neznámém cizím jazyku své úlohy nemohli dobřezvládnout.61

Určitou zvláštní subkategorii v procesu domestikace Paisiellových oper v Če-chách představují české překlady jeho oper, pořízené podle jejich německýchúprav. Tak byla v Praze roku 1786 nebo 1787 uvedena pod názvem Zamyšlení mu-drci Paisiellova opera I filosofi immaginari, do češtiny přeložená předním domá-cím dramatikem Václavem Thámem, a to podle německé verze Stephanieho ml.Die eingebildeten Philosophen.62

Popularitu Paisiellovy opery La molinara v Praze potvrzuje také novinový in-zerát houslaře a vydavatele Karla Helmera (mimochodem: prodával také tisky mo-zartových skladeb) na klavírní výtah této opery, publikovaný v Prager Staats- und


55 Viz Dějiny českého divadla II, ed. František Černý, Praha 1969, s. 67 (dále Dějiny českého divadla) a Ottův Divadelní slovník, red. Engelmüller, Karel a Kamínek, Karel, Praha 1916, s. 506.56 VOLEK, Tomislav: Repertoir Nosticovského divadla, s. 63, 65. V dobové kritice se oceňuje, že italští zpě-váci provádějí operu v češtině, avšak kritizuje se užití „takových šarlatánských lákadel na cedulích, jakože Kubíček se svým otcem přijedou na skutečných koních.“ Viz Allgemeines europäisches Journal 1796,sv. 2, s. 187, citováno podle překladu v Dějinách českého divadla 2, s. 368, pozn. 150.57 Např. PLAVEC, Josef: František Škroup, Praha 1941, s. 82–83. V Dějinách českého divadla 2 (s. 67) je ta-to česká verze Paisiellovy opery spojena s operou Giacommo e Ninetta.58 CZ Pk sign. 5299.59 Pod názvem Giacomo e Ninetta zazněla opera Il matrimonio inaspettato ještě 14., 20. a 28. srpna 1796.Viz VOLEK, Tomislav: Repertoir Nosticovského divadla, s. 74, 75.60 Tuto dataci uvádí Josef PLAVEC (op. cit. v pozn. 57, s. 83). Rok 1795 uvádí Oscar TEUBER (sv. 2, s. 326).61 Viz Allgemeines europäisches Journal 1796, sv. 2, s. 187 (přetištěno in: VOLEK, Tomislav: Repertoir Nos-ticovského divadla, s. 63–64). O představení Služka paní se zmiňuje např. Josef Dobrovský, který se zú-častnil čtvrtého provedení této buffy, v dopise Josefu Valentinu Zlobickému s datem 6. dubna 1795. Na-psal, že špatně dopadla tříslabičná slova, u nichž byla akcentována prostřední slabika. V tomto zjištěnínacházel Dobrovský potvrzení svých prozodických pravidel češtiny, která prvně uveřejnil roku 1795v Pelclově knize Grundsätze der böhmischen Grammatik. Srov. Vzájemné dopisy Josefa Dobrovského a Jo-sefa Valentina Zlobického z let 1781–1807, Praha 1908, s. 101. Dodejme, že mezi interprety Paisiellovýchoper v českojazyčných verzích Služka paní a Nanynka a Kubíček, byla i pozdější slavná pěvkyně TerezaStrinasacchi.62 Dějiny českého divadla 2, s. 60.

gelehrte Nachrichten ze 14. ledna 1792.63 Stejný inzerát byl uveřejněn ještě 21. led-na a 24. března téhož roku.

Jedno nezanedbatelné svědectví o pražském provedení Paisiellovy opery Legare generose se dochovalo z pera Mozartova, který během svého prvního praž-ského pobytu navštívil 15. ledna 1787 Nosticovo divadlo a svému příteli Gottfrieduvon Jacquinovi napsal, že se nemůže vyslovit o kvalitách provedení opery, protože– proti svému zvyku – většinu večera propovídal („viel geschwäzt habe“). V dalšívětě Mozartova dopisu je jemně naznačeno, že večer propovídal proto, že ho pro-vedení samo příliš nezaujalo.64 Mozart, který si pravděpodobně nenechal ujít žád-né nové nastudování Paisiellových oper ve Vídni, tak mohl srovnat pražské a ví-deňské provedení, neboť před půlrokem dne 1. září 1786 byla opera poprvéprovedena ve Vídni.

* * *

Podstatným problémem pražského paisiellovského výzkumu je stav domá-cí pramenné základny. Vzhledem k tomu, že k historii pražské italské opery18. století neexistuje žádný centrální archivní fond, musí se výzkum k tomutotématu orientovat na relevantní prameny rozptýlené v nejrůznějších archivecha knihovnách. Tímto postupem byla dosud evidována libreta k 17 pražskýmprovedením Paisiellových oper, z nichž většina – kromě libret k provedení Legare generose, Il mondo della luna, La molinara, Nina a La locanda – má ně-meckojazyčný překlad. Až dosud nebylo nalezeno libreto k provedení Servypadrony v roce 1791, Pirra v roce 1797 a L’Elfridy v sezoně 1799–1800. Evidova-ná libreta jsou rozptýlena v různých fondech, například v Národní knihovněv Praze, knihovně vrtbovské (Křimice), chotkovské (Radenín), lobkovické, für-stenberské, thunovské a rovněž v některých klášterních a farních knihovnách.Z někdejší propojenosti pražské a drážďanské scény osobami impresáriů vy-plývá, že libreta pražských provedení byla mnohdy tištěna i v Drážďanech. Ob-dobným způsobem jsou rozptýleny i relevantní notované prameny. Mnohdymohou pouze doplňovat poznatky získané především studiem hudebních bo-hemik – chápáno v širším smyslu slova –, dochovaných v drážďanské Landes-bibliothek.

Dříve než budeme věnovat pozornost těmto v Drážďanech dochovaným pra-menům je nutno konstatovat, že žádný z pramenů, dokládajících provádění Pai-siellových oper v Praze a v Drážďanech, nebyl bohužel zahrnut do Robinsonova te-matického katalogu z roku 1991 (viz pozn. 4). Přitom se Robinsonovo rozlišovánídvou základních kategorií pramenů k operní tvorbě Paisiellově na „verze“ a „vari-


63 Prager Staats- und gelehrte Nachrichten, příloha č. 3: „Die Opera La Molinara in Clavier Auszug mit derSingstim die Overtur samt Arien 4 fl[orini] 48 kr[euzer].“ Na konci inzerátu, nadepsaném „Neue Musica-lien alle correckt und schön gestochen“, je uvedeno: „Zu haben bey Karl Helmer auf der Kleinseite nebengräffischen [!] Garten in Nro. 380 in Prag. NB. Wegen billigen Ursachen werden diese Werke zur Probenicht ausgeliehen.“64 „[…] – der abend überaschte uns geschwinder als sie vieleicht glauben; – genug, es war zeit zur ope-ra. – wir hörten also Le gare generose. – was die aufführung dieser Oper betrift, so kann ich nichts ent-scheidendes sagen, weil ich viel geschwäzt habe; warum ich aber wieder meiner gewohnheit geschwäzthabe, darinn möchte es wohl liegen.“ Viz DEUTSCH, Otto Erich – BAUER, Wilhelm A. (hrsg.): Mozart. Briefeund Aufzeichnungen. Gesamtausgabe. Band IV: 1787–1857, Bärenreiter Kassel 1963, s. 10, č. 1022/41–45.

anty“ osvědčuje i při zkoumání pramenů českých a drážďanských.65 Jako „varian-ty“ jsou Robinsonem označeny neautorizované proměny díla při dalších provede-ních, kdežto „verze“ jsou výsledkem autorových záměrů, a to nejen při prvním, alei při těch dalších provedeních, na nichž se tak či onak osobně podílel. Větší početautorských verzí se zdá být pro Paisiella charakteristický, a to na rozdíl od většinyoperních skladatelů jeho generace. U opery Il re Teodoro in Venezia rozlišuje Ro-binson dokonce 5 autorských verzí, u opery La molinara rozlišuje 2 a k tomu 22variant!66 V některých případech se na nové autorské verzi opery podílel i jiný li-bretista. Mnohé z těchto změn souvisely s úpravou komediálně laděných textovýchpartií z toskánského nebo neapolského nářečí do spisovné italštiny. Uplatňovánínářečí – nejčastěji ve spojení s některou postavou z lidového prostředí – bylo podlouhá desetiletí oblíbeným komediálním prvkem buffy. S přenesením oper do ji-ného regionu Itálie pak byla spjata nutnost – v zájmu uchování zmíněného kome-diálního prvku – změny uplatňovaného dialektu. V řadě případů libretista-upravo-vatel rezignoval na uplatnění nářečního textu a nahradil ho spisovnou italštinou.Tak například Paisiellova opera Il tamburo na libreto Giambattisty Lorenziho(RobP.1.37; premiéra: jaro 1773 v Neapoli) měla původně určité partie v neapol-ském nářečí a pro benátské provedení je do toskánského nářečí upravil GiovanniBertati (Il tamburo notturno, podzim 1773). V případě opery La locanda(RobP.1.83), kterou Paisiello komponoval na Girolamem Toniolim upravené libre-to Bertatiho, psané v toskánském nářečí (Londýn 16. června 1791),67 bylo libretopro následující provedení v Neapoli mj. upraveno Giambattistou Lorenzim tak, abypostava Arsenia zpívala v neapolského dialektu (Il fanatico in berlina, karneval1792). Pro pražská a drážďanská provádění Paisiellových oper platí – na základědosud známých pramenů –, že se u nich jednalo o v a r i a n t y , v nichž byly ná-řeční prvky eliminovány.

Vraťme se nyní k drážďanským pramenům: číselně vyjádřeno dochovalo sev saské metropoli 35 rukopisných partitur k 20 Paisiellovým operám. Dokumentu-jí skutečnost, že Drážďany poznaly na své operní scéně celkem 14 Paisiellovýchoper, z toho 9 bylo provedeno i v Praze.68 Stranou pozornosti nyní nechávám dal-ších 6 Paisielových oper, k nimž se v Drážďanech dochovaly partitury a v několikapřípadech i party, ale k jejichž provedení tam nedošlo. Z těchto šesti oper se po-zději zastavíme u partitury k opeře La locanda. Svou pozornost soustředíme na ty


65 Robinson, s. XVI: „Paisiello revised several of his compositions by adding new items to them and ta-king others away. This practice is most frequent among the works of category 1 (Dramatic works), thoughhe also carried out major revisions to one of his oratorios and to a few of his masses. In cases where we ha-ve found it possible to identify which items come from the original version and which from the revised onewe have divided the two calling the first Version 1 and the second Version 2. In those cases where he wasresponsible for a second revision we have called this Version 3. If someone else was responsible for thechanges, the work in its altered form is still called Version 2 (or Version 3 if appropriate) provided that allinsertions and/or substitutions are from other works by Paisiello, i.e. the music remains wholly his. If thealterations involve the insertion of music by other composers or involve some other component which hedid not personally authorize like a new text, then the work in its new form is called a Variant. Readers willnote that many of the operas, in their revised form, have a new title. This new title is not by itself suffici-ent to give the opera in its new form a new work number. Only in circumstances where the new items areso numerous as to constitute half or more of the total do we regard the revised version as in effect a newwork and give it a separate place in the catalogue.“66 Pro srovnání uveďme, že například Paisiellův Lazebník měl 2 autorské verze a 10 variant.67 „Text in Tuscan dialect throughout.“ Viz Robinson, s. 488.68 Viz pozn. 41 a 43.

drážďanské prameny, u nichž lze prokázat vazby k pražským provedením. Náš vý-klad komplikuje skutečnost, že část těchto partitur nevznikla v Drážďanech, nýbržjde prokazatelně o opisy italské nebo vídeňské provenience.

Pojednány budou nejprve opery, jejichž partitury v z n i k l y v I t á l i i ,a zde budou pojednány podle data jejich provedení v Praze. Opera L’innocente for-tunata byla provedena v Praze za Bustelliho v roce 1774, tedy pouze rok po své pre-miéře v benátském Teatro S. Moisè (karneval 1773). V drážďanské Landesbiblio-thek se k ní dochovaly dvě partitury, a to jedna drážďanské provenience, jež bylapoužita pro drážďanské provedení opery v roce 1780,69 a jedna italské provenien-ce, kterou se budeme nyní zabývat.70 Ze srovnání libreta k benátské premiéře a té-to v Drážďanech dochované italské partitury vyplývá, že tato partitura odpovídápůvodní verzi díla.71 U pěti árií byly vloženy do partitury též jejich transpozice.72

V případě árie Bettiny Alza gl’occhi, e quello mira (II,10) byla původní Paisiellovahudba nahrazena novou kompozicí Josepha Schustera.73 Na několika místechv textu byla v partituře některá slova škrtnuta a přepsána. Srovnáním této partitu-ry italské provenience s pražským libretem bylo zjištěno, že tyto nové výrazy senacházejí také v pražském libretu. Další komparací pražského libreta s benátskoupartiturou v Biblioteca Marciana se podařilo vyloučit, že změny byly provedeny jižv Benátkách.74 Vzhledem k tomu, že ani libreto premiéry opery v Benátkách ani be-nátská partitura tyto změny v textu ještě neobsahují, lze dospět k závěru, že tatodrážďanská partitura italské provenience byla pravděpodobně opsána podle be-nátské předlohy a posloužila k provedení opery v Praze v roce 1774. Pro drážďan-ské nastudování opery roku 1780 byl dvorními písaři zřejmě pořízen další opispodle zmíněné italské předlohy, který na řadě míst textu obsahuje – nyní již niko-liv jako škrty a korektury – i ty změny, které jsme označily za pražské. Komparacípražského libreta s libretem k premiéře opery během karnevalu 1773 v Benátkách75

bylo zjištěno, že v Praze byl v 5. scéně prvního jednání zkrácen secco recitativGeppina a vypuštěna jeho árie Ben lo dicea mio padre (I,5). Místo árie Geppina Ilsangue che bolle (II,5) zazněla v Praze árie Son fuori di me stesso76 a místo árie Lil-


69 D Dl Mus. 3481-F-2.70 D Dl Mus. 3481-F-512. Viz Das Dresdner Opernarchiv, RISM A/II: 270.001.236.71 Po benátské premiéře byla opera Paisiellem revidována a provedena v létě téhož roku v Teatro Nuovov Neapoli pod názvem La semplice fortunata (viz Robinson, s. 151–156, RobP. 1.38).72 Transponována byla árie Giacinty Donna son, ma non m’inganno (I,2), árie Bettiny Per pieta chi miconforta (I,7), árie Giacinty Bella che sia una ragazza (II,1), árie Trippona Cosa dici, o mia fanciulla (II,2)a árie Lilletty La donna quando e in furia (II,7).73 Viz Das Dresdner Opernarchiv, RISM A/II: 270.001.236. Árie byla opsána drážďanským písařemJohannem Gottliebem Haußstädlerem.74 I Vnm Cod. It. IV-804-805 (= 10210–10211).75 „L’INNOCENTE FORTUNATA | DRAMMA GIOCOSO PER MUSICA | da rappresentarsi | NEL TEAT-RO GIUSTINIANI | DI S. MOISÈ | Il Carnovale dell’Anno 1773. | DI FILIPPO LIVIGNI. | VENEZIAMDCCLXXIII | Presso Antonio Graziosi. | Con Licenza de’Superiori e Privilegio.“ I Bc sign. 3782.76 Z komparace textového incipitu árie s incipity v katalogu Das Dresdner Opernarchiv vyplývá, že stejnýtext Son fuor di me tvoří začátek recitativu Lindora v Schusterově opeře Lo spirito di contraddizione (II,12),která byla v Praze provedena na podzim roku 1785 (libreto pražského provedení viz Kneidl 342, CZ Pu 65E 4114). Viz Das Dresdner Opernarchiv RISM A/II: 270.002.203 (D Dl 3549-F-24). Stejný textový incipit Sonfuor di me je obsažen v CD-ROM Katalog der Dresdener Hasse-Musikhandschriften. Die handschriftlichüberlieferten Kompositionen von Johann Adolf Hasse (1699–1783) in der Sächsischen Landesbibliothek –Staats- und Universitätsbibliothek Dresden, Beschreibung und Kommentar von O. Landmann (München1999). Začíná takto recitativ Teageneho ve 14., resp. 15. scéně prvního jednání Hasseho opery Achille inSciro (RISM A/II: 270.000.769; D Dl Mus. 2477-F-89).

letty La donna quando e in furia (II,7) byla zpívána árie Giovinotti furbacchiotti, je-jíž původ se zatím nepodařilo určit.77

Další operou, jejíž partitura v drážďanské Landesbibliothek se stala předmětemnašeho zájmu, je La molinara o sia L’amor contrastato. Opera byla provedena 18. srp-na 1790 na zámku v Pillnitz a 30. října téhož roku ve dvorním divadle v Drážďanech.V drážďanském Opernarchivu se dochovala partitura italské provenience, na jejímžtitulním listu je uvedeno: „L’Amor Contrastato | Dramma Giocoso. In due Atti | Mu-sica | Del Sig:or Giovanni Paisiello Napolitano | Nel Teatro de Fiorentini in Napoli. |1789“.78 Jde o provozovací partituru, neboť obsahuje rudkou dopsanou dynamiku,zvýraznění, opravená slova v textu. Pro náš výzkum je zajímavé, že tyto dopsané vý-razy se nacházejí také v pražském libretu, vydaném k provedení opery Guardasonihooperní společností v roce 1791, avšak nikoli v libretu k provedení opery v Benátkáchběhem karnevalu 178979 (premiéra: podzim 1788 v Neapoli) a v partiturách v benát-ské Biblioteca Marciana80 a v knihovně milánské konservatoře.81 Lze tedy předpoklá-dat, že „drážďanská“ partitura byla použita a upravena pro provedení v Drážďanecha poté i v Praze. K této partituře se dochovaly i orchestrální party (smyčce a horny).82

Z pražského libreta lze o provedení zjistit ještě další poznatky: rozsah operybyl redukován na dvě jednání, což odpovídá Robinsonově třetí variantě opery.83

Byly v ní vypuštěny árie Amaranty Ah! mi fate ridere (II,1)84 a Eugenie Mi sta nel-l’anima l’ingrato oggetto (II,4). Dále v 11. scéně prvního jednání zpívala Amarantamísto árie A che far le superbette árii Non si lieve e il zeffiretto.85 Zkráceny byly rov-něž mnohé secco recitativy v obou jednáních. Vypuštěny byly dokonce i některéverše v árii Racheliny Ascoltate vi diro (I,13; v pražském libretu I,12), což nasvěd-čuje krácení i její hudební složky. Do 6. scény druhého jednání byl naopak vložensecco recitativ Sentomi in sen l’inferno a árie Eugenie Ho mille furie in seno, jejížpůvod se zatím nepodařilo určit.86 Postava notáře Pistofola v Praze samozřejmě ne-


77 Árie není součástí Robinsonova tematického katalogu oper, ani CD-ROM katalogu Das Dresdner Oper-narchiv ani databáze Répertoire International des Sources Musicales, Serie A/II, Manuscripts musicauxapres 1600. Catalogue Thématique (9. Ausgabe, München 2001).78 D Dl Mus. 3481-F-503. Viz Das Dresdner Opernarchiv RISM A/II: 270.001.224.79 „L’AMOR CONTRASTATO | COMMEDIA PER MUSICA | DI GIUSEPPE PALOMBA | DA RAPPRESEN-TARSI | NEL NOBILE TEATRO | GIUSTINIANI | IN SAN MOISÈ | IL CARNOVALE DELL’ANNO 1789. |IN VENEZIA, | 1788. | APRESSO MODESTO FENZO. | CON LE DEBITE PERMISSIONI.“ I Vnm Coll. S.Cassiano – Vol. 25, N.o 11 (Museo Civico e Raccolta Correr di Venezia, provenienza Correr).80 I Vnm Codd. It. IV-827-828 (= 10233–10234).81 I Mc Noseda G 39. 82 D Dl Mus. 3481-F-503a. Viz Das Dresdner Opernarchiv RISM A/II: 270.001.225.83 Robinson, s. 423.84 Za árii byly v Praze připojeny dva verše secco recitativu Eugenie: „Queste ciarle or lasciamo; | E dallamolinara insieme andiamo.“85 Árii s textovým incipitem Non si lieve e il zeffiretto lze nalézt v řadě opisů opery Pietra Alessandra Gug-lielmiho La bella pescatrice, kde árii zpívá postava Celidora a její autorství je připisováno Giacomu Rusto-vi.Viz Das Dresdner Opernarchiv RISM A/II: 270.002.447 (D Dl Mus. 3258-F-500), též Répertoire Internati-onal des Sources Musicales (9. Ausgabe) RISM A/II: 450.012.967 (D DO Mus. Ms. 575) a RISM A/II:706.000.015 (B Bc – 2121). Guglielmiho opera byla v Nosticově divadle v Praze provedena v roce 1796. VizVOLEK, Tomislav: Repertoir Nosticovského divadla, s. 74 (13. 8. 1796), s. 75 (31. 8. 1796), s. 81 (26. 9. 1796,jako autor byl v citovaném dobovém tisku označen – nepochybně mylně – Paisiello), s. 95 (7. 12. 1796, jakoautor byl označen Piccinni). Piccinni zkomponoval operu La pescatrice, která měla premiéru v roce 1766v Teatro Capranica v Římě.86 Árie není součástí ani Robinsonova tematického katalogu Paisiellových oper, ani CD-ROM kataloguDas Dresdner Opernarchiv ani databáze Répertoire International des Sources Musicales, Serie A/II, Ma-nuscripts musicaux apre s 1600. Catalogue Thématique (9. Ausgabe, München 2001).

zpívala v neapolském dialektu, zůstalo v ní pouze několik osamocených dialekto-vých výrazů.

Ze třetího jednání opery byla použita – dle pražského libreta a pojednávanédrážďanské partitury soudě – pouze třetí scéna, přičemž závěrečná část opery by-la značně přepracována a tvořily ji 14.–17. scéna druhého jednání. Vypuštěny bylyvýstupy falešných lékařů („tre medici“), tvořící původní 14., 17. a 18. scénu druhé-ho jednání. Při současném stavu poznání nelze zatím zodpovědět otázku, jestlik těmto změnám ve struktuře opery došlo až v Praze nebo zda byly převzaty z ně-které předchozí inscenace opery v Itálii (Loewenberg a Sartori evidují před praž-ským provedením opery v roce 1791 inscenace v Neapoli 1788, v Benátkách 1789,ve Florencii 1789, v Janově 1789, v Neapoli 1789, v Římě 1789 a v Bolzanu 1790).87

Jak vypadala závěrečná část pražského provedení Molinary po této úpravě (ales-poň podle svědectví libreta)? Součástí 14. scény druhého jednání opery se stala –s menšími zkráceními a změnami – původně 3. scéna třetího jednání, které v Pra-ze předcházel nově dopsaný recitativ notáře, Racheliny a Luigina. V 15. scéně dru-hého jednání převzala – s menšími změnami – text notáře Rosaura a text RachelinyEugenia. Druhá část 15. scény (Salva salva, scappa scappa) byla v Praze označenajako 16. scéna druhého jednání. Podstatnou odlišnost pražského provedení Moli-nary v roce 1791 představovala nová finální scéna opery, na níž se podílelo všechsedm postav děje a jež vyvrcholila septetem: „Or tutti insiem corriamo | Le nozzea celebrar, | E tra le feste e i cantici | Dolce ristoro all’anima | Delle passate lagri-me | Cerchiam di ritrovar.“ Původ tohoto finále se zatím nepodařilo zjistit. Opera,která v benátském libretu končila pouze duetem notáře a Racheliny (Gia nel cornascer mi sento), dostala v pražském provedení výraznější finální podobu.

Italské provenience jsou také dvě drážďanské partitury Paisiellovy operyLa locanda o sia Il fanatico in berlina, jež byla v Praze provedena v roce 1792a v Drážďanech vůbec uvedena nebyla. První z těchto partitur má na titulním lis-tu nápis: „Il Fanatico in berlina | Musica | Del Sigr D. Giovanni Pajesiello | In Na-poli Presso Luigi Marescalchi“ a neobsahuje skoro žádné dodatečné vpisky nebokorektury.88 Druhá partitura je naopak plná škrtů a úprav, které jsou v souladus pražským libretem.89 Zdá se tudíž pravděpodobné, že partitura byla získána propražské provedení přímo z Itálie a prostřednictvím impresáriů, působících napražské i drážďanské scéně, byla převezena do Drážďan pro případné drážďansképrovedení, k němuž však nedošlo. Jediným spolehlivým pramenem pro poznánípodoby Paisiellovy opery, jakou měla v roce 1792 v Praze, je pražské libreto.Z komparace tohoto libreta s neapolským vyplývá, že pražské provedení stálo nabázi neapolské – tj. druhé – verze opery s názvem Il fanatico in berlina (karneval1792).90 Došlo zde ovšem k četným změnám. Postava Arsenia v Praze – z důvo-dů už objasněných – nezpívala v neapolském dialektu, což si vynutilo mnohézměny v recitativech i v ansámblech. (Tato problematika si v budoucnu vyžádádalší výzkum.) Dále bylo na místo árie Valeria Donne care io non vi biasimo(I,4) zařazena árie Rosaury Guardiam tutte l’altre, jejíž původ se zatím nepoda-


87 LOEWENBERG, Alfred: Annals of Opera 1597–1940, New York 1970, sl. 460; Sartori.88 D Dl Mus. 3481-F-508. Viz Das Dresdner Opernarchiv RISM A/II: 270.001.222.89 D Dl Mus. 3481-F-30.90 Za poskytnutí fotokopie neapolského libreta Il fanatico in berlina (I Bc Lo. 3921) děkuji dr. AlessandruLattanzimu.

řilo určit.91 Také v 1. scéně druhého jednání došlo ke změnám: zatímco v neapol-ském provedení obsahovala dvě árie, v Praze byla zcela vypuštěna árie GiacchinettaSon furbaccio, e galoppino, a Rosaura místo árie Saria bello il maritarsi zpívala áriiTenerino e tutto amore. (V databázi RISMu je árie s tímto textovým incipitem při-psána třem skladatelům: dvakrát Giuseppu Gazzanigovi, dvakrát Pasqualu Anfos-simu a v jednom případě Vojtěchu Jírovcovi.)92 Vypuštěna byla i 14. scéna druhé-ho jednání, obsahující v neapolské verzi pouze recitativy. Naopak byla v Praze zapůvodně závěrečný tercet Don Arsenio, che faciammo! (III,2) přidána ještě dalšífinální scéna Oh bravi: Tutto e in pace (III,3). Jak, kde a z jakého díla Guardasonituto scénu převzal, se zatím nepodařilo zjistit. Že by se mohlo jednat o původnípražskou kompozici, lze jen stěží předpokládat.

Nejpřekvapivějším zjištěním, které vyplývá z pražského libreta Locandy, jezařazení Mozartovy árie Al desio di chi t’adora (KV. 577) jako árie Gueriny místoárie Arsenia Quando vien lo sposo avanti (II,13; viz obr. 9, s. 218–220). Jedná seo rondo Zuzanky, které Mozart dodatečně zkomponoval pro sopranistku AdrianuFerrarese del Bene v souvislosti s novým nastudováním Figarovy svatby dne29. srpna 1789 ve Vídni, kde nahradilo v 10. scéně čtvrtého jednání Zuzančinu áriiDeh vieni non tardar. Nepřekvapí, že k zařazení Mozartovy árie do PaisiellovyLocandy došlo právě v Praze, tedy ve městě se silným mozartovským kultem. Do-dejme, že árii v pražské Locandě předcházel recitativ Gueriny Or, che faro, infeli-ce!, který rovněž není součástí Paisiellova libreta Il fanatico in berlina (Neapol1792).

Zčásti je italské provenience partitura opery Le gare generose.93 Její premiérase konala v Neapoli roku 1786, v témže roce došlo k provedení ve Vídni a v Praze,v Drážďanech až v říjnu 1793. Do partitury, jež je drážďanským opisem, je vevázá-na část jiné partitury italské provenience a část vídeňské kopie. Škrty některýchslov a jejich náhrada jinými výrazy byly provedeny pravděpodobně až v Drážďa-nech. Stejně jako ve Vídni a v Praze, ani v Drážďanech postava Bastiana nebyla –z logických důvodů – v neapolském dialektu. Pražské libreto vypovídá ještě o tom,že čtyři árie byly v Praze zaměněny za jiné: místo árie Meri Così destino, e voglio(I,10) zazněla árie Solo a voi mio Brontoncino,94 místo árie Gelindy Or vedete in cheimbarazzi (I,12) árie Infelice sventurata,95 místo árie Meri Ami lo solo so per vezzo


91 Árie není součástí Robinsonova tematického katalogu Paisiellových oper, ani CD-ROM katalogu DasDresdner Opernarchiv ani databáze Répertoire International des Sources Musicales, Serie A/II, Manuscriptsmusicaux apre s 1600. Catalogue Thématique (9. Ausgabe, München 2002).92 Podle informací z RISMu pochází árie Tenerino e tutto amore z Gazzanigovy opery „?Gli amanti allaprova?“ (RISM A/II: 850.012.758; I AN – Ms. Mus. 42), na dalších hudebninách je árie spojena s Gazzani-govým jménem (RISM A/II: 210.002.686 – D Dl Mus. 3491-F-503) a se jménem Anfossiho (RISM A/II:000.116.989 –US SFsc-*M2.5 v.34; RISM A/II: 000.118.524 – US SFsc-*M2.5 v.61). Árie se stejným textovýmincipitem, ale s jiným notovým incipitem než árie Gazzanigova, resp. Anfossiho, je připisována VojtěchuJírovcovi (RISM A/II: 450.027.055 – D Rtt-Gyrowetz 5).93 D Dl Mus. 3481-F-510. Viz Das Dresdner Opernarchiv RISM A/II: 270.001.234.94 Árie s podobným textovým incipitem (Solo a voi mio Signorino) byla součástí Paisiellovy opery L’ara-bo cortese (RobP.1.22/12).95 Árie s textovým incipitem Infelice sventurata byla zařazena také do vídeňského provedení opery Le ga-re generose 1. září 1786 (viz Robinson, s. 379), byla součástí druhé varianty Paisiellovy opery La discordiafortunata jako árie Corilly (viz Robinson, s. 204) a jako árie Flamminie byla součástí druhé varianty Paisi-ellovy opery Il mondo della luna, provedené ve Vídni 20. 10. 1786 (viz Robinson, s. 329). Pražské libretoopery L’avaro deluso (= La discordia fortunata) z roku 1784 ani pražské libreto Paisiellovy opery Il mondodella luna z roku 1789 tuto árii neobsahuje.

(II,7; v tisku libreta chybně II,8) árie Meri Tutti dicon, che noi donne (II,7),96 místoárie Gelindy Deh padron non mi guardate (II,12; v tisku libreta chybně II,13) áriePerche volgi altrove il guardo? (II,12).97 Vypuštěna byla kavatina Gelindy Chi mimostra, chi m’addita (II,5), tercet Gelindy, Meri a Bastiana Non s’alteri tanto Sig-nora Damina (II,15) a recitativ accompagnato Meri Temerario, ed ardisci (II,7; v tis-ku libreta chybně II,8). Místo árie Bastiana v neapolském dialektu N’e chioppetae delluvio! byla v Praze zpívána árie I diavoli diluviano (II,14; v tisku libreta chyb-ně II,15). Komparací pražského libreta s vídeňským98 bylo zjištěno, že obě nastu-dování se nelišila, pouze v 10. scéně prvního jednání zazněla ve Vídni původní árieMeri Così destino, e voglio a v 7. scéně druhého jednání recitativ accompagnato Me-ri Temerario, ed ardisci a árie Meri Ami lo solo so per vezzo, která je již součástíneapolského libreta z premiéry opery v roce 1786.99 Obě árie Gelindy Infelice sven-turata (I,12) a Perche volgi altrove il guardo? (II,12), obsažené v pražském libretuopery, byly součástí také vídeňského provedení opery.

Druhou skupinu paisiellovských pramenů v drážďanské Landesbibliothektvoří p a r t i t u r y v í d e ň s k é p r o v e n i e n c e .

Jako první uveďme partituru opery La frascatana, která byla dva roky po svébenátské premiéře100 provedena v roce 1776 Bustelliho operním souborem v Diva-dle v Kotcích v Praze a v lednu téhož roku v dvorním divadle v Drážďanech. Po os-mi letech se dočkala opera v Praze druhého nastudování: 1784 byla provedena sou-borem Pasquala Bondiniho v novém Nosticově divadle. Ve Vídni byla operanastudována v roce 1775. V drážďanské Landesbibliothek se dochovala partitura,kterou Ortrun Landmann charakterizuje jako „Wiener Kopie, Gesangstexte v[on]d[er] Hand eines Italieners, im 2. Akt eine Dresdener Einlage“.101 Partitura vídeňsképrovenience v drážďanské Landesbibliothek odpovídá jak pražskému, tak dráž-ďanskému libretu a byla pravděpodobně pořízena pro Bustelliho a jeho nastudo-vání v roce 1776 v Drážďanech a v Praze. Vzhledem k tomu, že pražská libreta 1776a 1784 se neliší, je pravděpodobné, že při provedení v roce 1784 se v Praze hrálorovněž z této partitury. Z komparace s Robinsonových tematickým katalogem vy-plývá, že drážďanské a obě pražská provedení odpovídají Robinsonově deváté va-riantě opery,102 rekonstruované podle partitury ve vídeňské Österreichische Natio-nalbibliothek.103


96 Árie s textovým incipitem Tutti dicon che le donne byla jako árie D. Gaviny ve 12. scéně druhého jed-nání součástí vídeňského provedení Paisiellovy opery La modista raggiratrice, provedené 23. dubna 1788v Burgtheateru (viz Robinson, s. 405). Jako anonymní byla árie s týmž textovým incipitem Tutti dicon chele donne zařazena do partitury opery Vincenza Fabriziho I due castellani burlati, dochované v drážďanskéLandesbibliothek (viz Das Dresdner Operarchiv RISM A/II: 270.001.507 – D Dl Mus. 4119-F-500).97 Viz Robinson, s. 379, 381–382 (Le gare generose).98 „LE | GARE GENEROSE. | COMEDIA PER MUSICA | IN DUE ATTI. | DA RAPPRESENTARSI | NELTEATRO DI CORTE | L’ANNO 1786. | IN VIENNA, | PRESSO GIUSEPPE NOB. DE KURZBEK.“ CZ Pu 9K 3298.99 „LE GARE GENEROSE | COMMEDIA PER MUSICA | DA RAPPRESENTARSI | NEL TEATRO DE’FIO-RENTINI | Per prim’Opera in quest’anno | 1786. | IN NAPOLI MDCCLXXXVI. | Con licenza de Superio-ri.“ I Bc 3863.100 Premiéra opery se uskutečnila na podzim roku 1774 v Teatro S. Samuele v Benátkách. Titulní list li-breta: „LA FRASCATANA | DRAMMA GIOCOSO | PER MUSICA | DI FILIPPO LIVIGNI | DA RAPPRESEN-TARSI | NEL TEATRO DI S. SAMUELE | NELL’AUTUNNO DELL’ANNO 1774. | VENEZIA, MDCCLXXIV. |PRESSO ANTONIO GRAZIOSI. | Con Licenza de’Superiori.“ I Bc sign. 3795.101 D Dl Mus. 3481-F-6. 102 Místo původní árie Lisetty Son donna e vero (I,5) byla v Praze zpívána árie Semplicetto troppo sei, mís-to árie Lisetty Non serve a fingere (II,1) árie Sono, e vero, una ragazza, místo árie Donny Stelly D’una spo-

Překvapivé zjištění přineslo studium tří partitur Paisiellovy opery Il re Teo-doro in Venezia, dochovaných v drážďanské Landesbibliothek. Opera byla v Prazeprovedena na podzim roku 1784. V letním sídle drážďanského kurfiřta v Pillnitzdne 5. července 1791, resp. v dvorním divadle v Drážďanech dne 28. ledna 1792 bylIl re Teodoro in Venezia, komponovaný na libreto vídenského dvorního libretistyGiovanniho Battisty Castiho, proveden s úplně novým textem drážďanského dvor-ního básníka Caterina Mazzoly. V této textové podobě dostala Paisiellova opera ná-zev Gli avventurieri.104 K původnímu Castiho textu se vrátilo drážďanské provede-ní až 30. března 1816.

Opera Il re Teodoro je v Drážďanech dochována ve třech partiturách. Nejstaršíz nich je opisem z dílny dvorního vídeňského kopisty Wenzela Sukowatého a mohlabýt objednána pražským impresáriem Pasqualem Bondinim (viz obr. 10, s. 220).105

Vzhledem k tomu, že vídeňská premiéra této ve Vídni vzniklé Paisiellovy opery sekonala 23. srpna 1784 a pražská na podzim – pokud přistoupíme na hypotézu pro-vedení opery v době návštěvy Josefa II. v Čechách mezi 15. až 19. zářím téhož ro-ku –, musel pro Prahu pořizovaný opis vznikat takřka současně s partiturou pro ví-deňské nastudování. Ze stejné dílny Sukowatého pochází i druhý opis partitury,který byl použit jako podklad pro vytvoření nové verze opery na Mazzolův textv roce 1791, mj. podložením nového textu pod původní (zčásti byly tyto úpravypřeneseny i do první partitury).106 Další opis je drážďanské provenience a obsahu-je novou verzi opery s Mazzolovým textem.107 Je mi znám ještě třetí opis opery zeSukowatého dílny, který se dochoval ve vídeňské Österreichische Nationalbiblio-thek, a je zcela shodný s opisem pro pražské provedení.108

Z komparací čtyř uvedených partitur opery Il re Teodoro in Venezia vyplývá:nejstarší opis partitury se vyznačuje škrty některých slov a dopsanými novými vý-razy, které odpovídají verzi pražského libreta.109 Partitura byla pravděpodobně ob-jednána pro provedení opery v Praze. Ortrun Landmann charakterizuje tento pra-men takto: „In Wien angefertigte Partitur mit italienischem und unterlegtemdeutschem Text. 2 nur deutsch textierte Einfügungen Prager Herkunft legen nahe,daß die Partitur zunächst anderenorts (in Praha?) für deutschsprachige Aufführun-gen verwendet und später nach Dresden verkauft wurde“.110 Lze se však domnívat,že partitura byla v Praze především používána pro provedení originální italské ver-ze opery. Zvláštností této partitury je, že za árii Teodora Io Re sono (I,3) byl praž-skými nebo drážďanskými opisovači vložen ještě jeden opis této árie, tentokrát však


sa meschinella (I,6) byla zpívána árie Fra lo sdegno, ed il dolore. Místo árie Donny Stelly Quel bel nome disposino (II,4) byla v Praze zpívána árie So, che fido a me tu sei, za jejíhož autora byl ve vídeňské partituře(viz pozn. 103) označen Vincenzo Manfredini. Pražské provedení opery La frascatana se od deváté (ví-deňské) varianty opery liší pouze tím, že árie Nardona nebyla v Praze zaměněna za ve Vídni zpívanou áriiSe tu sapessi o cara (II,7), ale zazněla zde původní árie Se piu coraggio avrai z premiéry opery v Benátkáchna podzim 1774. Viz Robinson, s. 184.103 A Wn 17800.104 Další provedení opery Gli avventurieri v Drážďanech byla v roce 1794, 1798 a 1800. Viz LANDMANN,Ortrun: Die Dresdener italienische Oper zwischen Hasse und Weber, s. 29. 105 D Dl Mus. 3481-F-514. Viz Das Dresdner Opernarchiv RISM A/II: 270.001.240.106 D Dl Mus. 3481-F-506. Viz Das Dresdner Opernarchiv RISM A/II: 270.001.230.107 D Dl Mus. 3481-F-39.108 A Wn 17804. 109 D Dl Mus. 3481-F-514.110 Viz Das Dresdner Opernarchiv RISM A/II: 270.001.240.

s německým textem Ich bin König und bin Freier, který je překladem původníhoitalského textu Castiho a podle nějž byly ve skladbě provedeny drobné úpravy.111

K dalším zvláštnostem pražského provedení opery ve srovnání s vídeňskoupremiérou patří, že byla vypuštěna árie Taddea Figlia, il cielo ti destina (I,7), zkrá-cena jak árie Belisy Che stuol d’infelici (II,2), tak osmá scéna druhého jednání Chibrama viver lieto, v níž vystupují jednotlivé dvojice se sborem. Místo árie Se voibramate il nostro amore zpívala postava Belisy v Praze árii Di questo core il dono(I,11), jejíž původ se zatím nepodařilo zjistit.

Krátce se ještě zmiňme o pražském provedení Paisiellovy opery Il barbiere diSiviglia. V Praze byla opera provedena v Thunovském divadle Bondiniho společ-ností během karnevalu 1784. V českých fondech se však žádná dobová partiturav originální italské podobě nedochovala. V drážďanské Landesbibliothek se do-chovala partitura této opery až z počátku 19. století, a to v německém překladu.112

Tato skutečnost souvisí s tím, že Il barbiere byl v Drážďanech poprvé proveden ažv roce 1816. Pražské libreto, obsahující rovněž jeho anonymní německý překlad,neuvádí obsazení postav ani charakteristiky rolí.113 Komparací s textovými incipityv Robinsonově katalogu bylo zjištěno, že v Praze byly vypuštěny čtyři vedlejší po-stavy: un giovinetto, l’alcade, lo svegliato, un notaro. Z toho vyplývá smutná sku-tečnost, že pražské publikum roku 1784 nepoznalo kouzelný Paisiellův kýchacítercet Ma dov’eri tu stordito (II,5–6, RobP 1.64/10).

Nový významný poznatek přineslo vydání CD-ROM katalogu Das DresdnerOpernarchiv, v němž se uvádí, že v případě Paisiellovy opery L’amore in ballo(RobP.1.04) jde patrně o pražskou partituru.114 Pramen se musí stát ještě předmětempodrobnějšího studia. Vzhledem k tomu, že pražské libreto ani jiné dobové svědec-tví o pražském provedení se nedochovalo, byla by partitura jediným – a to nejdůle-žitějším – pramenem. Partituru Ortrun Landmann datuje v rozmezí let 1765–1769.Paisiellova opera L’amore in ballo měla premiéru během karnevalu roku 1765 v di-vadle S. Moisè v Benátkách a v Drážďanech byla provedena 5. září 1769.

* * *


111 Viz Das Dresdner Opernarchiv RISM A/II: 270.001.240: „Bei den von unterschiedlichen Schreibern ge-fertigten Einfügungen handelt es sich um die Aria Teodoro I/I („Ich bin König und bin Freier“; ursprüng-liche italienische Version noch vorhanden; zwischen beiden Versionen kompositorische Abweichungenfeststellbar) und um eine zusätzlich zum Original eingeheftete Aria Lisetta II/6 […].“ Jako jedno z mož-ných vysvětlení se nabízí, že zařazení árie Io Re sono s německý textem Ich bin König und bin Freier nějaksouviselo s pražským pobytem Josefa II. v Praze (viz pozn. 20). Mohlo se jednat o jakousi reverenci ope-ristů císaři Josefu II., který jedno z představení Il re Teodoro in Venezia v Praze možná navštívil.112 D DlMus. 3481-F-13.113 Na konci textu libreta je připojeno toto prohlášení: „Rispettabile Publico! Non v’e alcun che non sap-pia qual differenza passi tra il rappresentar una Comedia recitando, e cantando. La necessita di parlare, dimuoversi, e di fare per certo modo ogni atteggiamento, ed ogni gesto a legge di battuta, il rigore del tempoprescritto ad ogni sillaba, e le difficolta ed attenzione che con se porta ed esige l’esatta esecuzione del can-to, non lasciano spazio al cantore di far tutto quello che il comico attore puo fare, e lo constringono, percosì dire, ad accennare in abbozzo le azioni; Anche le scene che il traduttore italiano, fu obbligato di ab-breviare per non esser troppo prolisso, tolgono in gran parte il fondo grazioso, e ridicolo di questa bellarappresentazione: e questo pero puo esser bastevole compenso la bellezza, ed eccellenza della musica, lasuavita del canto, e l’indefesso studio della compagnia nostra di rendersi colla sua diligenza sempre piuaccetta a un gentilissimo Pubblico, e tanto verso leì benemerito.“114 D Dl Mus. 3481-F-502. Viz Das Dresdner Opernarchiv RISM A/II: 270.001.223: „?Copyist of Praha?“. Vepředchozí své publikaci Die Dresdener italienische Oper zwischen Hasse und Weber (Dresden 1976, Nr. 20,s. 21). O. Landmannová tuto partituru označuje jako „süddt. [Münchener?] Kopie“.

Jaké výsledky přinesl průzkum paisiellovských pramenů v č e s k ý c h archi-vech a knihovnách? Je radostným zjištěním, že se v nich dochovaly vedle několikacelých operních partitur i mnohé operní árie, dueta, terceta a další ansámbly z Pa-isiellových oper v partiturách, klavírních výtazích, partech a dále v četných úpra-vách. K českým zvláštnostem zřejmě patří doklady provozování Paisiellových operi mimo divadelní scénu, a to dokonce ve formě kontrafakt nejrůznějšího typu, do-chovaných v šlechtických, klášterních a dalších hudebních sbírkách. Zastavme seu těch hudebnin, které jsou pro pojednávané téma nejdůležitější.

V hudební sbírce knížete Ernesta Schwarzenberga na zámku v Českém Krum-lově se dochovaly partitury, resp. hlasy nebo particely k Paisiellovým operámLe due contesse, Die eingebildeten Philosophen, La frascatana a Il tamburo nottur-no.115 Zvláštní pozornost si zasluhuje partitura k opeře Il tamburo notturno, kterábyla v roce 1774 provedena Bustelliho společností v Praze.116 Party jsou totiž nade-psány „Rappresentato In Praga L’Autunno dell’anno 1774 Del Sigre Giovanni Paisi-ello Napolitano. Sotto L’Impresa, e direzzione del Signor Giuseppe Bustelli“ a je ve-lice pravděpodobné, že byly opsány podle partitury, resp. partů, jež byly v majetkuimpresária Giuseppa Bustelliho. Součástí sbírky hraběte Philippa Karla Oettingen-Wallersteina, strýce Ernesta Schwarzenberga, je rukopisný klavírní výtah a or-chestrální hlasy opery Il re Teodoro in Venezia117 a dále dva dobové tisky, a to kla-vírního výtahu opery La molinara118 a opery Nina o sia La pazza per amore.119

Ve sbírce hudebnin hrabat Chotků na zámku v Kačině se dochoval dobovýitalský opis partitury Paisiellovy opery La serva padrona z 80. let 18. století.120 Sou-částí sbírky je i partitura a hlasy k opeře Der Barbier von Sevilla.121 Tento opis ně-meckého znění Paisiellovy opery pochází pravděpodobně z počátku 19. století.

V hudební sbírce hrabat Valdštejnů na zámku v Doksech se dochoval particel,orchestrální hlasy a dokonce nápovědní kniha Paisiellovy opery L’amor contrasta-to – Die schöne Müllerin, na jejímž titulním listu je uveden rok 1798.122 K opeře Il reTeodoro in Venezia jsou ve sbírce obsaženy orchestrální party, particel a „SoufleurPart[itur] aus König Theodor“ s datací 1799.123 Jedná se pravděpodobně o provo-zovací materiál k provedení oper ve šlechtickém divadle rodiny Valdštejnů na zám-ku v Litomyšli.

Významný doklad o provozování Paisiellových oper i mimo divadelní scénu,se dochoval v hudební sbírce hrabat Clam-Gallassů na zámku ve Frýdlantu. Jednáse o 13 čísel z I filosofi immaginari, v nichž je orchestr redukován na smyčcový


115 Partitury: Le due contesse (CZ K sign. No 4 K 10, dochován též particel a hlasy), La frascatana (CZK sign. No 69 K 17, dochovány i orchestrální hlasy), Il tamburo notturno (CZ K sign. No 115 K 18). Or-chestrální hlasy: Die eingebildeten Philosophen (CZ K sign. No 13a K 1). VIZ PEŠKOVÁ, Jitřenka: Opery veSchwarzenberské hudební sbírce v Českém Krumlově, in: Barokní divadlo na zámku v Českém Krumlově,Praha – České Budějovice 1993, s. 92–93.116 CZ K sign. No. 115 K 18.117 CZ K No 103 K 18.118 CZ K sign. No 74 K 17 (Bonn, N. Simrock [1794], No. 13). Viz RISM A/I: P 125.119 CZ K sign. No 17 K 13 (Mannheim, J. M. Götz, No. 308). Viz RISM A/I: P 397.120 CZ Pnm XLI C 269. Do opery byla vložena árie Staremo allegramente, dle údajů na titulním listu při-pisována Giuseppu Sartimu. Textový i notový incipit odpovídá anonymní árii, která byla vložena do parti-tury Sartiho opery I finti eredi (premiéra: Petrohrad 1785) dochované v drážďanské Landesbibliothek (árieviz Das Dresdner Opernarchiv RISM A/II: 270.002.231, D Dl Mus. 3273–F–502).121 CZ Pnm XLI A 85.122 CZ Pnm XXXIV F 2.123 CZ Pnm XXXIV D 206.

kvartet.124 Jména pěvců a jejich rolí jsou poznamenána na partu prvních houslía jsou uvedena pouze čtyři: „Schindlerin“ jako Cassandra, Teiber jako Clarice, Tau-er jako Giuliano a Ginter jako Petronio. Blíže určit se podařilo sopranistku Kathari-nu Schindlerovou (Schindler, Schindlerin), přední německou pěvkyni, která jakoprvní získala úspěch v italských operách a svou kariéru začala v Bustelliho operníspolečnosti v Praze, mj. zpívala též postavu Arbaceho v pražském provedení Paisiel-lova Artaserse během karnevalu 1773. Ve sbírce se dále dochovalo 15 čísel z Il bar-biere di Siviglia v úpravě pro smyčcový kvartet.125 Oba prameny reprezentuje do-bovou praxi provozování oper v redukované podobě na zámeckých sídlech,podobně jako tomu bylo později s Mozartovým Donem Giovannim na zámku vé-vody Kuronského v Náchodě.126

Dále je nutné uvést hudební sbírku známého beethovenovského mecenáše kní-žete Františka Josefa Maximiliána Lobkovice. V souvislosti se systematickým doplňo-váním své sbírky zakupoval ve velkém počtu hudebniny všech druhů, od klavírníchsonát po operní partitury, mezi nimiž se nachází i opis partitury opery Il re Teodoro inVenezia.127 V rukopisném inventáři sbírky128 je evidován dále opis partitury operyIl barbiere di Siviglia,129 La finta amante,130 Il fanatico in berlina,131 Le virtuose ridico-le,132 Nina,133 „prima parte“ Dal finto il vero134 a „finale Imo“ La frascatana.135 S razítkem„Lobkowitz-Sammlung“ se dnes nachází rukopisný klavírní výtah druhého jednáníopery Il re Teodoro in Venezia v hudebním archivu Pražské konzervatoře.136

V hudební sbírce hraběte Heinricha Wilhelma Haugwitze ze zámku Náměšťnad Oslavou se dochoval opis partitury Nina oder Wahrsinn aus Liebe z počátku19. století.137 Ve sbírce hudebnin ze zámku v Dačicích, který od roku 1728 do 1810patřil rodu hrabat z Osteinu, se dochoval tisk klavírního výtahu opery Nina o siaLa pazza per amore.138

Ve sbírce benediktinského kláštera v Broumově se dochovaly orchestrální par-ty k opeře Demetrio, na jejímž titulním listu je uvedeno: „Demetrio | Re in Siria |Dramma per Musica | Anno 1772. | Del Sig.re Giovanni Pietro Paesello. | Italiano |Descritta per [patrně jedno slovo vyretušováno] Marzio“.139 Srovnáním tohoto ma-teriálu s první verzí opery z roku 1771 v tematickém katalogu bylo zjištěno, žez 29 čísel tohoto opisu opery pouze 18 (počítáme-li podle tematického katalogui accompagnata) pochází od Paisiella. Jak vyplývá z rukopisných přípisů na partu


124 CZ Pnm XLII C 236.125 CZ Pnm XLII B 231.126 FIALA, Karel: Náchodská premiéra Mozartova Dona Juana, in: Hudební rozhledy 9, Praha 1956, č. 9,s. 386–387.127 CZ Nlobkowicz X E d 3. Sbírka se nyní nachází v lobkovickém zámku v Roudnici.128 Xerokopie inventáře „Saal: X. | Stand-Repertorium | des Hochfürstlich-Lobkowitz’schen | Musik-Ar-chives | zu Raudnitz: | 1893. | I. Theil: | A.–N.“ je uložena v Českém muzeu hudby v Praze.129 CZ Nlobkowicz X E d 2. Prameny lobkovické sbírky jsem zatím neměla možnost studovat.130 CZ Nlobkowicz X E d 4.131 CZ Nlobkowicz X E d 5.132 CZ Nlobkowicz X E d 6.133 CZ Nlobkowicz X E d 9.134 CZ Nlobkowicz X E d 7.135 CZ Nlobkowicz X E d 8.136 CZ Pk sign. 8270.137 CZ Bm A 17064.138 CZ Bm A 22008 a (klavírní výtah), b (houslový part), Mannheim, J. M. Götz, No. 308. Viz RISM A/I:P 397.139 CZ Pnm XXXVIII D 348.

prvních houslí, byla do opery zařazena jedna árie z Giardiniho Demetria („di Giar-dini“) a jedna árie Antonia Sacchiniho („Del Sig. Sacchini“), jejíž text nepocházíz Metastasiova Demetria. Ze zbývajících devíti árií jich je sice sedm psáno na Me-tastasiův text Demetrio (u zbývajících dvou se literární předloha zatím nepodařilaurčit), ale provenience jejich hudební složky zatím není známa. (Souvislost tohotopramene s Prahou není prokázána.)

Referáty o operních představeních byly v pražském tisku – zvláště ve srovná-ní s čilou italskou žurnalistikou 18. století – takřka vzácností. Avšak právě k opeřeDemetrio se v úvaze neznámého autora, podepsaného „Graf von C.“, publikovanév časopise Neue Litteratur, objevila důležitá zmínka o pražském provedení, v nížse píše: „allein ich kann Sie versichern, daß keiner unserer Sänger, den ersten Te-nor ausgenommen, die von obberührtem Tonkünstler zu dieser Oper gesetztenArien singet […].140 Jestliže v dobovém tisku bylo konstatováno, že v pražskémprovedení Paisiellovy opery Demetrio zpívali pěvci – kromě prvního tenoru – áriejiných autorů, pak komparací pražského libreta s Robinsonovým tematickým kata-logem bylo zjištěno, že pouze v případě tří árií Barseny se jednalo vesměs o árie ji-ných skladatelů. (Místo její árie Tremo fra dubbi miei (I,15) zazněla v Praze árieVorrei dai lacci sciogliere, místo árie Quel ardor che il seno (II,7) árie Non ti lagnardi lui a místo árie Semplicetta tortorella (III,10) árie Dai lacci primieri.)

Pražské provedení Demetria bylo operním souborem Bustelliho v roce 1777dedikováno knížeti Karlu Egonovi Fürstenbergovi. Tisk libreta, obsahující též ně-mecký překlad, vydala Johanna Pruschin. Jednotlivé role zpívali tito zpěváci: Cat-harina Schindlerin (Cleonice), jedna z prvních německých pěvkyň, která se stalaprimadonou v Itálii, dále Antonio Goti (Alceste), Maria Bozi (Barsene), GiulianoPetti (Fenicio), Giuseppe Pasqualini (Olinto) a Giuseppe Guglielmini (Mitrane).

Vedle zámeckých a klášterních sbírek existuje ještě hudební sbírka jiného ty-pu, v níž lze najít Paisiellovu hudbu. Jedná se o pozůstalost přední české kolora-turní sopranistky Tekly Podleské (1764–1852), žákyně Johanna Adama Hillerav Lipsku a poté pěvkyně u vévody Kuronského v Zaháni. S vévodským dvoremnavštívila Itálii, zejména Neapol.141 Deset měsíců v sezoně 1786–1787 byla též jakosólistka v angažmá dvorní „deutscher Schauspieler Gesellschaft“.142 Například19. listopadu 1786 zpívala Konstanci v Die Entführung aus dem Serail a zaujala teh-dy i Mozarta.143 V její pozůstalosti se dochovaly partitury, hlasy nebo klavírní výtahy17 italských árií, resp. ansámblů z 10 Paisiellových oper: Il re Teodoro in Venezia,La discordia fortunata, La molinara, I zingari in fiera, Sismano nel Mongol, Arta-serse, Demofoonte, Il barbiere di Siviglia, La modista raggiratrice a Demetrio.

Ve sbírkách na českém území se dále dochovaly četné úpravy různých číselz Paisiellových oper, a to především pro smyčcový kvartet (viz výše) nebo decho-vou harmonii. Uveďme například Wentovu úpravu 12 čísel z opery La molinarapro dva klarinety, dvě horny a dva fagoty, jež se dochovala ve šlechtické hudební


140 Teuber I, s. 332–333.141 ŠTĚDROŇ, Bohumír: Tekla Podleská, in: Československý hudební slovník osob a institucí, sv. 2, Praha1965, s. 327–328; KLÍMA, Stanislav V.: Česká hudebnice Tekla Podleská, in: Hudební věda 17, Praha 1980,č. 4, s. 340–345.142 LINK, Dorothea: The National Court Theatre in Mozart’s Vienna. Sources and Documents 1783–1792,Oxford 1998, s. 421, 426.143 DEUTSCH, Otto Erich (hrsg.): Mozart. Die Dokumente seines Lebens, in: Neue Ausgabe sämtlicher Wer-ke X/34, Leipzig 1961, s. 245.

sbírce hrabat Chotků v Kačině.144 Jako další uveďme úpravy pro hoboj, dvoje hous-le a violoncello tří čísel z opery I filosofi immaginari145 a úpravy do podoby taneč-ních čísel pro klavír, jež připomínají dobové úpravy Mozartových děl. Jako příkladuveďme „6 Contra danze“ z opery Il re Teodoro in Venezia.146 Obě úpravy jsou do-chované v hudební sbírce hrabat Thunů v Kláštěrci nad Ohří.

Existují však i prameny jako je již zmíněný rukopisný klavírní výtah kavatinyGiorgina z Paisiellovy opery Il matrimonio inaspettato z 90. let 18. století s českýmtextem Ty newíš Nanynko, jak túze se saužím.147 Jak již bylo uvedeno, jde o volnouparafrázi italského textu kavatiny Giorgina Credea Nina cara di viver contento (I,5;RobP.1.60/5). Tímto pramenem se Paisiellova árie řadí k nejranějším českojazyč-ným překladům Mozartových oper.

Součástí hudebních sbírek v Čechách jsou i opisy Paisiellových instrumentál-ních a duchovních skladeb. V hudební sbírce hraběcí rodiny Vrtbů z Radenína sedochoval dobový opis partů houslového koncertu A dur, včetně vypsané kadenceve 3. větě.148 Pozoruhodný je rovněž opis La passione di Gesu Cristo z konce 18. sto-letí, jenž byl původně součástí hudební sbírky známého beethovenovského mece-náše, knížete Františka Josefa Maximiliána Lobkovice.149 Významný je rovněž opispísní na Metastasiův text La liberta e Palinodia a Nice, dochovaný v hudebním ar-chivu Pražské konzervatoře.150

Závěrem shrňme: Provedení dvaceti Paisiellových oper v Praze v letech1771–1799, resp. 1800 výrazně převyšuje množství oper většiny jeho současníků,jež pronikly do repertoáru italských operních společností v Praze. Popularitu toho-to skladatele u pražského publika dokládá skutečnost, že v počtu zde uvedenýchoper se mu vyrovnal jen jeho starší krajan Baldassare Galuppi, z jehož díla pozna-la Praha 19 oper (ovšem v 27 inscenacích).151 Další výmluvný číselný údaj: Soubor-ný hudební katalog v Národní knihovně České republiky zatím eviduje v českýchfondech 182 hudebnin (viz tabulka), jejichž autorství je připsáno Paisiellovi. Ty-pově jde o celou škálu hudebnin, a to od kompletních operních partitur až po kla-vírní výtahy jedné árie. Je zde zastoupeno 32 Paisiellových oper, z nich nejpočet-něji opera Il re Teodoro in Venezia devatenácti a La molinara osmnáctihudebninami. To vše svědčí o tom, že Paisiellovy opery obohacovaly svými námě-ty a hudební strukturou umělecké horizonty české metropole a představovaly dů-ležitou etapu v kultivaci početného pražského operního publika, jež bylo krátcenato schopné přijmout s pochopením i vrcholná díla Mozartova.


144 CZ Pnm XLI B 161.145 CZ Pnm XLII F 335.146 CZ Pnm XLII E 414.147 CZ Pk sign. 5299.148 CZ Pnm XLIX C 297.149 CZ Nlobkowicz X B c 5.150 CZ Pk sign. 2537.151 VOLEK, Tomislav: Italská opera a další druhy zpívaného divadla, in: Černý, František (ed.): Divadlov Kotcích 1739–1783. Nejstarší pražské městské divadlo, Praha 1992, s. 49.

Addres: Mgr. Milada Jonášová, Famfulíkova 19/1140, 182 00 Praha 8;

e-mail: [email protected]


Přehled paisiellovských pramenů evidovaných v českých archivních fondech

Pozn.:

U zbývajících 46 hudebnin, evidovaných v Souborném hudebním katalogu Národní knihovny ČR

pod Paisiellovým jménem, se zatím nepodařilo jejich autorství ověřit. Naopak lze prokázat, že šest

hudebnin, připisovaných zde Paisiellovi, se podařilo určit jako árie, resp. dueto jiných autorů, a to

árie Se fedel mi serba il fato / In hac solennitate z Myslivečkovy opery La Calliroe, árie Quando

sapra la Spagna / Quanta perniciosa hic mundus z Anfossiho opery I viaggiatori felici, árie Ah che

crudel tormento / Jesu ductor clementiae z Piccinniho opery Olimpiade, árie La speranza lusinghie-

ra ze Salieriho opery La speranza lusinghiera, árie Senti l’onda che rovina / Del torrente che rovina

z Perezovy opery Il Siroe a dueto Non temer non son piu / Te Deus unde hoc z Anfossiho opery

Antigono.

opery

celá díla rukopisy partitura, event. s hlasy 12

orchestrální hlasy, event. s particelem a nápovědní knihou 4

hlasy + klavírní výtah 1

tisky klavírní výtah 3

árie rukopisy partitura, event. s hlasy + klavírní výtah 20

klavírní výtah 13

hlasy, event. s particelem 15

tisky partitura, příp. s hlasy 6

klavírní výtah 5

hlasy 1

ansámbly rukopisy partitura, event. s hlasy nebo particelem 17

hlasy, event. s particelem 9

klavírní výtah (duet) 2

tisky partitura scény a 2 duet 1

předehry rukopisy hlasy 4

klavírní výtah + hlasy 1

tisky hlasy 1

klavírní výtah 3

úpravy rukopisy árie s doprovodem kytary 1

6 čísel z opery jako 6 kontratanců pro cembalo 1

13 čísel z opery pro smyčcový kvartet 1

15 čísel z opery pro smyčcový kvartet 1

12 čísel z opery pro 2 Cl, 2 Cor, 2 Fg 1

3 árie pro kvartet (Ob, Vni, Bs) 1

klavírní výtah instrumentální části opery („La tempesta“) 1

ostatní díla

Le Passione rukopis partitura 1

di Gesu Cristo

La liberta rukopis partitura 1

e Palinodia a Nice

Houslový rukopis hlasy 1

koncert A dur

Paisiellos Opern in Prag

Quellenforschung in tschechischen, Dresdener und Wiener Beständen

Milada Jonášová

Giovanni Paisiello gehörte beim Prager Publikum zu den beliebtesten italienischen Opern-

komponisten. Zwischen 1771 und 1799 bzw. 1800 wurden in Prag insgesamt 20 seiner Opern

aufgeführt. Unter seinen Zeitgenossen war er also mit Abstand der am häufigsten aufgeführ-

te Komponist innerhalb des Repertoires der italienischen Operngesellschaften in Prag. Für die

Prager Aufführungen von Paisiellos Opern gilt – auf der Grundlage bisher bekannter Quellen

–, dass es sich um „Varianten“ handelte (gemäß der Kategorisierung von Robinsons themati-

schem Katalog), in denen dialektale Elemente beseitigt wurden. Die Aufführungen entstanden

unter den Impresarios Giuseppe Bustelli (1764–1777), Pasquale Bondini (1781–1788/1789)

und Domenico Guardasoni (1788/1789–1806). Es handelte sich um folgende Opern: Demetrio

(1771), Artaserse (Karneval 1773), L’innocente fortunata (1774), Il tamburo notturno (1774),

La donna collerica (= Gli amanti comici, 1775), La frascatana (1776), L’avaro deluso (= La dis-

cordia fortunata, 1776?, Herbst 1784), Le due contesse (1777?, Herbst 1783), Il barbiere di Si-

viglia (Karneval 1784), Il re Teodoro in Venezia (Herbst 1784), La frascatana (1784), La con-

tadina di spirito (= Il matrimonio inaspettato, 1786), Le gare generose (1786), Il mondo della

luna (1789), La molinara o sia L’amor contrastato (1791), Nina o sia La pazza per amore

(1791), La serva padrona (1791), La locanda (1792), Pirro (1797–1800) und Elfrida (Saison

1799 bis 1800).

Diese Opern Paisiellos wurden in Prag am Kotzentheater [Divadlo v Kotcích] (1771–1777?),

am Thun Theater [Thunovo divadlo] (1783–1784) und am Nostitz Theater [Nosticovo diva-

dlo] (1784–1800) aufgeführt; in tschechischen Beständen sind hierzu in erster Linie Libretti

erhalten geblieben. Für die Rekonstruktion ihrer musikalischen Gestalt wurden deshalb Par-

tituren aus der Dresdener Sächsischen Landesbibliothek – Staats- und Universitätsbibliothek

herangezogen, wo zahlreiche musikalische Bohemika erhalten geblieben sind. (Die Prager

italienischen Impresarios standen auch Jahrzehnte der Dresdener Hofoper vor). Konkret han-

delt es sich um Partituren italienischer Provenienz (L‘innocente fortunata, La molinara o sia

L’amor contrastato, La Locanda und Le gare generose) und Wiener Provenienz (La frascatana

und Il re Teodoro in Venezia). Des Weiteren dienten als Vergleichsmaterial die Partituren und

Libretti italienischer Premieren und zahlreicher Wiener Aufführungen.

Da die Prager italienische Oper des 18. Jahrhunderts zum Typ „teatro impresariale“ zu

zählen ist, und folglich kein zentraler Archiv-Bestand dieser Institution existiert, muss sich

die diesbezügliche Forschung an jenen relevanten Quellen orientieren, die heute in den ver-

schiedensten Archiven und historischen Bibliotheken, insbesondere von Adelsfamilien, vor-

handen sind. Zahlreiche Opernarien, Duette, Terzette und andere Ensembles aus Paisiellos

Opern sind in ihrer ursprünglichen Gestalt, in Form von Klavierauszügen oder in Bearbeitun-

gen für Blasinstrumente erhalten geblieben. Der Gesamtmusikkatalog der Nationalbibliothek

der Tschechischen Republik verzeichnet für tschechische Bestände insgesamt 182 Musikalien,

deren Autorschaft Paisiello zugeschrieben wird. Dabei handelt es sich um eine breite Skala

von Musikalien – von kompletten Opernpartituren bis zu Klavierauszügen einzelner Arien.

Darunter befinden sich 32 Opern; am zahlreichsten ist Il re Teodoro in Venezia mit 19 und

La molinara mit 18 Musikalien vertreten. Das alles zeugt davon, dass Paisiellos Opern mit

ihrer Thematik und ihrer musikalischen Struktur den künstlerischen Horizont der böhmi-

schen Metropole bereicherten und gleichzeitig eine wichtige Etappe in der Kultivierung des

zahlreichen Prager Opernpublikums darstellten. Dieses Publikum war dann kurz darauf in

der Lage, auch Mozarts Meisterwerke mit Verständnis anzunehmen.

Deutsch von Ivan Dramlitsch



obr. 1 Titulní list pražského tisku libreta Paisiellovy opery Il barbiere di Siviglia z roku 1784


obr. 2 Titulní list libreta Paisiellovy opery Il re Teodoro in Venezia, která byla v Praze provedena na

podzim roku 1784


obr. 3 Titulní list libreta Paisiellovy opery La frascatana, provedené v Praze v roce 1784


obr. 4 Impresáriovo nedatované oznámení, že pro onemocnění pěvkyně Angioliny Perini je nutná

změna programu a bude se hrát La contadina di spirito oder: Das witzige Bauernmädchen


obr. 5 Titulní list libreta Paisiellovy opery Le gare generose, která byla v Praze provedena v roce 1786


obr. 6 Titulní list libreta Paisiellovy opery La molinara o sia L’amor contrastato, která měla praž-

skou premiéru v roce 1791


obr. 7 Titulní list tisku libreta Paisiellovy opery Nina o sia La pazza per amore, která byla v Praze

provedena v roce 1791

obr. 8 Neúplný rukopisný klavírní výtah kavatiny Giorgina z Paisiellovy opery Il matrimonio ina-

spettato z 90. let 18. století s českým textem Ty newíš Nanynko, jak túze se saužim (CZ Pk sign. 5299)




obr. 9a Titulní list pražského tisku libreta Paisiellovy opery La locanda z roku 1792


obr. 9b Třináctá scéna II. jednání Paisiellovy opery La Locanda (Praha 1792) s vloženou Mozarto-

vou árií Zuzanky Al desio di chi t’adora (KV. 577), dokomponovanou pro druhé vídeňské nastudo-

vání Figarovy svatby v roce 1789

obr. 9b


obr. 10 Titulní list vídeňského opisu partitury Il re Teodoro in Venezia z dílny Wenzela Sukowatého,

získaného pravděpodobně pro provedení Paisiellovy opery v Praze (D Dl 3481-F-514)

Date post:	18-Feb-2019
Category:	Documents
Upload:	vuongminh
View:	213 times
Download:	0 times