Recenze v čísle:

ŢLUTÝ DÉŠŤ – Julio LLAMAZARES Vypravěč, sám jiţ na prahu smrti, si mezi „ţlutým deštěm“ podzimního listí a halucinační bělostí

sněhu v paměti vyvolává a zpřítomňuje ostatní obyvatele vesnice, kteří z místa jiţ odešli nebo

zemřeli, a čelí hrůzám, jejichţ zvýšená přítomnost v jeho mysli je vybičována vnější samotou.

LOVKYNĚ INFORMACÍ – Taylor STEVENS Vanessa Michael Munroeová má mimořádný talent pro jazyky (ovládá jich dvaadvacet) a za sebou

tvrdý výcvik v zacházení s noţem. Obstarává informace, většinou v zemích třetího světa, pro firmy,

vlády i jednotlivce. Senzační debut, jehoţ hrdinka si podle kritiků i čtenářů v ničem nezadá s Lisbeth

Salanderovou, hlavní postavou kultovních bestsellerů Stiega Larssona.

LÉČITEL – Antti TUOMAINEN Děj románu se odehrává v Helsinkách blízké budoucnosti, kdy fatální změna klimatu přinesla do

zdejších ulic kromě přívalů vody také chaos, utečence, narůstající zločinnost a epidemie různých

chorob. Dva dny před Vánoci zmizí beze stopy novinářka Johanna Lehtinenová. Policie, jíţ se zoufale

nedostává lidí a prostředků, se takovou "banalitou" odmítá zabývat. Proto se novinářčin manţel,

básník Tapani Lehtinen, pustí do hledání sám, na vlastní pěst.

ZHUBNI – Stephen KING Billy Haleck má všechno, co si můţe přát - drahý dům, hezkou rodinu a výnosné zaměstnání v

advokátní kanceláři. Má však také silnou nadváhu a jeho doktor ho varuje před infarktem. Ve chvíli

nepozornosti za volantem přejede cikánku, jejíţ starý otec nad ním vysloví podivnou kletbu:

"Zhubni".

LOVCI MONSTER S.R.O. – Larry CORREIA Tým nováčků byl narvaný v přecpaném suburbanu na zadních sedadlech. Holly nás začala označovat

za tým duhové koalice, protoţe jsme měli jednu bělošku a k tomu černocha, asiata a míšence. Ke

splnění vlhkých snů všech liberálů nám uţ chyběla jenom lesbička a chlápek na vozíčku. Sam vyplivl

na zem chuchvalec seţvýkaného tabáku. Akční a krvavé sci-fi!

TVÁ, NAVŢDY TVÁ … – Kateřina VESELÁ Mladinká spisovatelka Klára ţije v „normálně nenormálním“ vztahu se svou o něco starší

partnerkou Lenkou a skrývá svou citlivou duši za přidrzlou a nezávislou fasádu. Její svět se však

začne hroutit v okamţiku, kdy dostane první dopis od Alice, vdané matky, jeţ se do ní na dálku

„zamilovala“. Alice má jediný cíl – rozbít vztah Kláry a Lenky.

Ročník XII. č. 10, říjen 2012

říjen

Knihovnický happening

Písek 2012

RECENZE:

Ţlutý déšť

Julio Llamazares

Jak se uţ píše na přebalu knihy, pro tohoto španělského autora je charakteristický

především lyrický styl, precizní jazyk a velká role přírody. To vše lze nalézt v jeho

čtenářsky nejúspěšnější novele „Ţlutý déšť“ (orig. La lluvia amarilla, 1988), která je

pro českého čtenáře taky literární premiérou Julio Llamazarese (*1955).

Melancholická, částečně depresivní, poeticky psaná, takové bych volil termíny, které by mohly

charakterizovat novelu, jejíţ námětem je vlastně jediné – umírání, zmar, smrt. Novelu, která je dlouhým

monologem starého muţe, jenţ nám na smrtelné posteli vypraví nejen příběh posledních několika let

svého osamělého ţivota, ale „umírání“ jeho uţ opuštěné rodné horské vesnice Ainielle na úpatí Pyrenejí.

Je to příběh nejen o samotě a umírání jednoho člověka, ale celého lidského společenství, kterým byla

vesnice po desítky let. Do děje vstupujeme vlastně jejím ukončením. Kniha začíná dosti neobvykle -

vypravěč příběhu nám předkládá svoji představu objevení své mrtvoly. Detailně popisuje vizi, jak muţi

z okolních vesnic ho najdou „za těmi dveřmi, na této posteli, ještě oblečeného, rozeţraného mechem a

oklovaného ptáky, hledícího přímo do jejich očí, …“

Uţ od prvních stránek mi příběh navozoval atmosféru jiné, moţná o něco proslulejší kníţky „Muţ, který

sázel stromy“ od francouzského autora Jean Giona. Opět je tu onen prvek osamělého muţe uprostřed

krásných, ale divokých a nehostinných jihoevropských hor, kde skrze ně pozorujeme konfrontaci

člověka s přírodou. Jenţe na rozdíl od slavné povídky z Provence, LLamazares onu rivalitu člověka

s přírodou vidí trochu jinak. Počínání člověka je chvilkové, příroda si počká a pak si vezme zpět, co jí

vţdy náleţelo. Čtenář doslova cítí sílu, jakou autor přikládá přírodě. Nejen stromům, rostlinám,

zvířatům, ale i větru, bouřím atd. Přes neustálé snahy o udrţování svých statků je ale člověk proti moci

přírody bezmocný, přesně jak to nakonec pochopil i náš hrdina. Llamazares přitom nevidí přírodu jako

destruktivní sílu, ale jako entitu kterou lze pouze respektovat. Něco jiného je vztah k lidem. Tady je

sloţitější charakterizovat i samotného starce. Starý snílek, senilní blázen, šílenec? Ţivot mu uštědřil

jednu ránu za druhou: smrt dětí, sebevraţda ţeny, vylidnění rodné vsi. Nelze se divit, ţe po letech ţivota

v naprosté osamělosti uprostřed hřbitova vzpomínek z něj lidé z okolí udělají přízrak, kterého se bojí.

Přitom on sám ve stavu duševního poblouznění musí bojovat se svými přízraky, kterých se nejprve děsí,

ale s postupem času je pochopí a je šťasten aspoň za jejich přítomnost.

Silné téma lidských postojů k tradici, k ţivotu či přírodě umocňuje především autorův jazyk. Uţ od

prvních vět čtenář cítí poetický styl, který si tento básník skutečně vychutnává. Vyţaduje to jistou větší

soustředěnost a pozornost ze strany nás literárních konzumentů. Přes osobitý námět podstatnou roli

hraje právě jazyk a styl, který z knihy dělá něco více neţ jen „příběh“. Jak píše známá překladatelka

Mgr. Anna Tkáčová na stránkách iLiteratura.cz, je to literární text par excellence, jehoţ překladu se

výborně zhostil Jan Machej.

V roce 2012 vydalo nakl. Dybbuk.

Bohdan BoboKing Volejníček

Lovkyně informací

Taylor Stevens

Kdyţ se v současnosti čtenář podívá po nejoblíbenějších titulech na našich kniţních

pultech, vypadá to, ţe thriller musí být s kriminální zápletkou, a nejlépe napsaný

nějakým pravnukem či pravnučkou barbarských Vikingů ze severu. Ale není to tak

úplně pravda. Pokud byste chtěli i jiný typ thrilleru, pak by vaší pozornosti neměl ujít román Taylor

Stevensové „Lovkyně informací“ (The Informationist, 2011).

Hlavní hrdinka se jmenuje se Vanessa Michael Munroeová a dala by se charakterizovat asi takto: „Je

mladá, krásná, ovládá mnoţství jazyků, je plná agresivity, na těle i na duši má desítky jizev. A její

jednání ovládají vnitřní démoni, které se snaţí udrţet na uzdě.“ Ţiví se sbíráním informací pro kaţdého,

kdo dost zaplatí. Dokázala by je dostat i od samotného vládce pekla. Protoţe odtud vlastně přišla.

Z pekla střední Afriky, kde zákon představuje ten, kdo má právě v ruce mačetu či kalašnikov. Vanessa

se narodila jako dcera amerických misionářů v Kamerunu, kde splynula se zdejším divokým světem a

stala se členkou místní dobře organizované zločinecké organizace. Ale nakonec musela utéct, přetrhat

všechny své vazby s černým kontinentem a začala pracovat v Americe jako lovkyně informací.

Příběh začíná v momentě, kdy přijímá zakázku od milionáře Richarda Burbanka, který před lety

v Africe ztratil svoji nevlastní dceru Emily. Vanessa sice takové zakázky nebere, ale finanční odměna je

tak značná, ţe nakonec neodolá. Jejím úkolem není vlastně Emily najít, ale přinést informace, které by

potvrzovaly její osud, tedy ať by ţila nebo pravděpodobněji byla mrtvá. Burbank po ní chce jen důkaz,

který to potvrdí, aby uţ najisto věděl, na čem je. A tak se musí vrátit do vroucího pekla černé Afriky.

Toto je dějová osnova kniţní prvotiny americké autorky Taylor Stevensové, která své dětství a mládí

strávila v náboţenské sektě na cestách po světě, a to včetně Afriky. Uţ od počátku knihy mi stylem i

námětem připomínala romány slavného F. Forsytha. Především knihy jako Ţoldnéři (o které v knize

mluví hlavní hrdinka), či nedávno vydaný Příběh Biafry. Stevensová svým skvělým vypravěčským stylem

dokáţe nejen neustále udrţovat děj, a tedy i čtenáře v napětí, ale obdobně jako slavný britský mistr

vypravěč Forsyth velmi šikovně dokázala do příběhu vloţit reálie světa střední Afriky, její historie i

současnosti. A pak především politický a mocenský stav v těchto zemích, kde prezident a jiní mocipáni se

stále povaţují za něco jako vyslance boha na zemi. K tomu připočítejme i zajímavě vytvořené charaktery

postav, a výsledkem je opravdu napínavý a čtivý thriller, u nějţ největším kladem je jeho schopnost

navodit pocit reálnosti. Jak na přebalu píše slavná autorka Tess Gerritsenová „Naprosto senzační

prvotina, jíţ vévodí nezapomenutelná hrdinka, která si nezadá s Lisbeth Salanderovou..“, hlavním

pohonným prvkem je skutečně Vanessa, kterou autorka dokázala vytvořit s obdobným charakterem

jako slavná postava z Larssonova Milénia. Ţena, která dokáţe chladně vyuţít všechno, co má k pouţití,

od svého těla aţ po maniakální zuřivost, kdy s noţem odřezává hlavy.

Kniha měla právem mezi čtenáři úspěch, a tak uţ autorka vydala i druhý příběh s Vanessou - The

Innocent (2012) a na třetím právě pracuje.

Pro Euromedia Group – Kniţní klub (2012) přeloţila Irena Steinerová.

Bohdan BoboKing Volejníček

Léčitel

Antti Tuomainen

Nakladatelství Kniha Zlín v posledních měsících „okupuje“ čelní místa české kniţní

TOP 10 krimi thrillery norského autora Jo Nesbo – Nemesis, Pentagram, Spasitel. A

podle edičního plánu v nejbliţších termínech přinese i další hitovky tohoto spisovatele.

Ovšem severská krimi není jen Nesbo, a tak nyní vydalo i dalšího úspěšného

spisovatele, tentokrát z Finska – Antti Tuomaineneho (*1971). Titul „Léčitel“ (orig. Parantaja, 2010) je

autorovou třetí vydanou knihou, která z jeho dosavadní tvorby zaznamenala největší čtenářský ohlas a

získala cenu Vuodenjohtolanka (udělovanou finským Klubem přátel detektivek) za nejlepší finské krimi

roku 2011.

Nezvyklost tohoto krimi spočívá především v tom, ţe se částečně jedná o science fiction. Ale pro hlavní

dějovou linii je skutečně jen okrajovou záleţitostí. Děj se totiţ odehrává ve velmi blízké budoucnosti ve

finském hlavním městě Helsinkách, v době globálních klimatických katastrof, které jsou pro nás čím dále

reálnější: „… a já znovu sledoval zprávy na displeji, který byl připevněn na opancéřované kabině řidiče:

jiţní části Španělska a Itálie byly oficiálně ponechány svému osudu. V Bangladéši, který se propadl do moře,

vypukl mor … Spor mezi Indií a Čínou kvůli zdrojům vody v Himalájích vyústil ve válku… ozbrojené

konflikty na území Evropské unie: 13 … počet běţenců: 650-800 milionů lidí. “ Jak je uţ z těch indicií

patrné, Tuomainen se snaţil především o vytvoření atmosféry totálního zmaru, anarchie, násilí a

brutality, která přišla s celkovým společenským a ekonomickým úpadkem ve světě. A do tohoto světa

implantoval příběh Tapani Lehtinena hledajícího svoji ţenu. Johanna je novinářkou v Helsinkách

pracující pro jedny z posledních novin, které ještě vydávají. Jednoho zimního dne se mu ozve mobilem,

ţe bude celý večer venku na reportáţi, ale z té se nevrátí. Jak Tapani později zjistí, pracovala na

reportáţi o podivném masovém vrahovi s přezdívkou Léčitel. Vyvraţďuje rodiny průmyslníků a

podnikatelů, kteří svoji produkcí napomáhají k ještě větší destrukci ţivotního prostředí. Jenţe

bezpečnostní systém v zemi zkolaboval, policie stačí tak akorát protokolovat stovky loupeţí, přepadení

atd. Ţe někdo postrádá teprve jeden den svoji ţenu, to nestojí ani za zápis. Nakonec po ní začne pátrat na

vlastní pěst, a to jen proto, aby zjistil, ţe Johanna a maniakální Léčitel mají pro něj zatajovanou

společnou část minulosti.

Tuomainen svým strohým stylem, který připomíná díla z tzv. drsné školy, připravil pro čtenáře temný a

dost ponurý výlet do nelichotivé budoucnosti naší civilizace. Hranice jakoby zmizely, miliony lidí se

přelévají z jedné země do druhé, a na ulicích vládne zákon silnějšího. Hrdina je v tomto světě otloukán

jako hadrová panenka. Ale láska k Johanně je to jediné, co ho drţí v tomto běsnění nad hladinou. Touto

společenskou depresí nás autor dokáţe nakazit uţ od prvních stránek. Co ale nemá kniha tak zcela

vyváţené, je onen krimi prvek, jehoţ pointa v závěru vyznívá trochu zmateně. Kdo jsou nakonec ty

zásadní postavy, které stojí za tím vším zlem? Odkud přišli? A poslední věta s pistolí znamená vlastně

co? Přiznám, to vše mne utvrzuje v tom, ţe „Léčitel“ je spíše temnou vizí budoucnosti neţ klasickou

krimi, přestoţe dostala tuto nálepku.

V překladu Vladimíra Piskoře vydalo nakl. Kniha Zlín v roce 2012.

Bohdan BoboKing Volejníček

Zhubni

Stephen King jako Richard Bachman

„Stephen King bez svědomí“, „Temná část Stephena Kinga“: to všechno je Richard

Bachman, pseudonym krále hororů Stephena Kinga, který si ţije svým vlastním

ţivotem. Sám autor o něm říká, ţe ho pouţívá tehdy, kdyţ píše nějaký obzvlášť

nechutný příběh, pod který se nechce podepsat pravým jménem. Já bych to trochu poopravil v tom

smyslu, ţe se jedná o příběhy s bizarnějším námětem, neţ je obvyklé (např. Running man, Dlouhý

pochod). Ale o tom by se taky dalo diskutovat. Pod tímto pseudonymem vydal na podzim 1984 i román

„Zhubni“ (orig. Thinner), který po desetiletích čekání letos konečně vyšel i v češtině (na Slovensku v roce

2000 jako Kliatba).

Námětem knihy „Zhubni“ je to, co je v dnešní době snem většiny obyvatel západních zemí, a v USA

především, tedy skutečně účinný přípravek na likvidaci mnoha nadbytečných kil tuku kolem pasu.

Miliony obézních západního světa by dali miliardy za to, co Bill Halleck, hrdina románu, dostal

„darem“. K jeho „získání“ mu stačilo málo – přejet autem starou cikánku („bum, bum“ a trocha krve na

čelním skle), a mít ty správné přátele na těch správných místech. Bill je průměrný právník v nejlepších

letech, který ţije v příjemném americkém městečku, jehoţ spořádaní obyvatelé vědí, co je slušné a co ne.

A zabití staré cikánky, která „bezohledně“ vstoupila do vozovky mimo přechod, nepatří mezi

protizákonné chování. Pak stačí jen ten správný odhad velitele policie a osvobozující rozsudek soudce

(kamaráda z golfu), a ţivot by mohl běţet dál. Jen kdyby ho po osvobozujícím soudu otec té mrtvé

cikánky neproklel. Stačil nepatrný dotek na tváře a slovíčko „zhubni“. A celý krásně nalinkovaný ţivot

Billa Hallecka a jeho rodiny se zhroutil jako domeček z karet.

Hlavním námětem není jen ono prokletí, které postupem času mění tlustého Billa ve vychrtlého kostlivce,

kterého se bojí nejen děti, ale i beznadějný boj s okolím, které celý problém vidí pouze jako postupné

Billovo šílenství a víru v nějakou smyšlenku o cikánském prokletí. King velmi rád a se skutečnou

bravurou dokáţe ve svých románech pracovat s oním konfliktem racionálního vnímání světa s čímkoliv

iracionálním, co se nějak vymyká našemu pohledu na stav věcí. A pak k řešení těch nezvyklých problémů

pouţívá netradičních metod. V tomto případě se dá říci, ţe vytlouká klín klínem, kdyţ Bill jedinou

pomocnou ruku nakonec najde u svého bývalého klienta z řad italské mafie.

„Zhubni“ i přes svůj tak trochu netradiční námět je přesně to, co se od mistra hororů dá čekat. Napínavý

příběh zaloţený na propracovanosti postav a zápletky, na autorově schopnosti vytvořit atmosféru, ze

které čtenáře doslova mrazí. A pak je tu Kingova literární filozofie, ţe svět i ţivot je krutý a nemilosrdný,

a kdyţ uţ jednou se vypustí zlo, svoji oběť prostě potřebuje. Přesně jak to najdete v závěru i této knihy.

A tak si český fanda můţe zatrhnout další vyřízený dluh z bibliografie krále hororů, a třeba jako já

doufat, ţe se snad brzy přeloţí i poslední „bachmanovský dlouţek“ – skandální novela „Rage“.

Bohdan BoboKing Volejníček

Lovci monster s.r.o.

Larry Correia

Nakladatelství Fantom Print na novém titulu ze svého portfolia - „Lovci monster s.r.o.“

(orig. Monster Hunter International) - ani nepotřebovalo dát anotaci. Místo toho

pouţilo několik ukázek z textu, které tuto funkci splnilo stejně. Stačí si přečíst úryvky

jako „Tak co, ošoustals mrtvou matku svý kámošky?“, „Kdybys byl o trochu blbější, mohls posunout

napichování upírů na kůl do úplně nový dimenze!“, „… radši si nechám vyšukat prdel bandou

nadrţenejch syfilickejch dikobrazů, neţ bych se přidal k tvý zasraný hipísácký nemrtvý rodině, ty jedna

vychrtlá vymaštěná upíří šlapko!“

Pokud si myslíte, ţe se asi bude jednat o drsnou střílečku ze světa, kde kromě nás lidí ţijí i různé jiné

potvory a bestie, plnou scén jako z béčkových hororů, věřte, ţe máte pravdu! A není se čemu divit, jak to

vlastně vysvětluje její americký autor Larry Correia (*1977). Jeho ţivotní láskou jsou zbraně, béčkové

horory a akční fantasy kníţky. Co jiného čekat od člověka, který vyrůstal na farmě, kde kromě čučení na

bednu, čtení knih a střílení do plechovek nebylo nic kloudného k zábavě?

Takţe o čem konkrétně je kniha? Náš hlavní hrdina se jmenuje Owen Zastava Pitt a splnil si svůj

americký sen – prohodil svého neschopného, debilního šéfa oknem ve čtrnáctém poschodí. Heroické na

tom všem je, ţe jeho šéf se změnil ve vlkodlaka a Owen ho zlikvidoval vlastně jen s prázdnýma rukama.

Sám sice pak vypadal jako maso na hamburgery, ale přeţil. Neţ se nadál, uţ byl v hledáčku speciální

organizace – Lovci monster s.r.o. Ta je tajně financovaná americkou vládou od dob občanské války a má

za úkol likvidovat všechny upíry, vlkodlaky a jiné obludnosti, který by mohly obtěţovat nic netušící

daňové poplatníky. Vláda na to má sice i svoje speciální federální jednotky, ale ti jsou zavaleni

administrativou, byrokracií a trapnými předpisy. A k tomu toho „svinstva“ je na světě tolik, ţe prostě

nestíhají.

Owen se dostane k Lovcům zrovna v době, kdy se objevuje na scéně Prokletý, bytost zla, která se snaţí

zničit celý svět. Jen to potřebuje uskutečnit ve správnou dobu na správném místě. Doba nadešla teď,

Místo moci se hledá. Čas kvapí a Lovci zjišťují, ţe proti němu moc šancí nemají. Naštěstí Owen zjišťuje,

ţe není jen schopný střelec a likvidátor bestií, ale má i jistou věšteckou schopnost, která všem pomáhá

v boji proti Prokletému.

Přestoţe se kniha tváří, ţe je to taková doomovská střílečka na papíru, přece jen autor nabízí i trochu

více neţ jen „masakrující“ scény. Jinak monotónně lineární příběh dokázal zpestřit druhou dějovou

rovinou, ve které nahlíţíme do historie Prokletého, který byl na počátku jen mocí a zlatem posedlý

conquistador, ale magie indiánského kultu z něj udělala Prokletého. Můţeme vlastně tvrdit, ţe knihu z

průměrnosti space opery vyzdvihuje autorova schopnost vytvářet zajímavé postavy. Co postava, to

originál. K srdci asi nejvíce přiroste Owen, který je sympaťák s vizáţí Hellboye, ale líbí se mi i to, ţe to

není pan dokonalý. Ale i Holly, drsňačka, která předtím dělala striptýz u tyče, je skvělá. A jejich pilot

bitevního vrtulníku Hind jménem Skippy …. prostě k seţrání. K tomu děj dokáţe někdy překvapit, aţ se

pak čtenář diví, jak se z té polízanice hrdinové vyhrabou. Ale od toho je fantastika, aby nabízela

fantastická řešení.

Na knize je krásně vidět autorova láska k chlapáckým příběhům plným zbraní a potoků krve. Ale to vše

psáno v jistém odlehčeném duchu, se svérázným černým humorem. Přestoţe toto dílo asi nebude

aspirovat na velké literární ceny, „kulhánkovsky“ ladění čtenáři ho určitě nepřehlédnou. Kniha má

v Americe úspěch, a tak určitě nepřekvapí, ţe má několik dalších pokračování, jeţ chystá i ostravský

Fantom Print.

V překladu Michala Farníka vydal Fantom Print v roce 2012.

Bohdan BoboKing Volejníček

Tvá, navţdy Tvá …

Kateřina Veselá

Mladá česká spisovatelka a divadelní herečka Kateřina Veselá je dalším „literárním

jezdcem“ stáje nakladatelství Čas, do které patří Zita Marinovová, Zuzana Maléřová,

Sandra Wagnerová, Romana Szalaiová, ale i klasické světové pojmy jako Elizabeth Gaskellová, George

Eliotová či Jane Austenová. Ve své kniţní prvotině „Tvá, navţdy Tvá…“ čtenářům předkládá příběh

čerstvě plnoleté Kláry, která se ţiví jako autorka naivních milostných románů pro mladé čtenářky. Ţije v

„normálně nenormálním“ lesbickém vztahu, který začíná mít ale jisté trhliny. Ty jsou způsobeny

neznámou obdivovatelkou Tvá, navţdy tvá, Alice, která Kláře začíná psát dopisy, ve kterých se vyjadřuje,

ţe jen díky její tvorbě a jí samotné vlastně prohlédla zbytečnost a malost svého dosavadního ţivota. A

hlavně se s ní potřebuje určitě setkat, coţ Klára neakceptuje. Ale její dopisy a pak i činy jsou s postupem

času stále vtíravější, vyznívající tak, ţe vlastně ona Tvá, navţdy tvá, Alice neustále Kláru sleduje. A

především její obdiv ke Kláře, která samozřejmě na její dopisy nereaguje, začíná přerůstat moţné

hranice únosnosti.

V tomto dramaticky nabitém prostředí autorka předkládá nejen obraz fanatického obdivu ve stylu

Kingovy Misery, ale především citovou i sexuální rozkolísanost hlavní aktérky. Mladá autorka nám

nenabízí nějaké sexuální popisy a zvyklosti, které jsou pro většinovou českou heterosexuální společnost

stále jistým „tabu“. Nesnaţila se tedy vytvořil skandalizující příběh o „normálně nenormálních“

sexuálních vztazích. Na druhou stranu bych ale řekl, ţe Kateřina Veselá právě onu stránku příběhu

zbytečně vynechává. Celkem se dá usuzovat, ţe originalita a atraktivnost příběhu spočívá v onom

„normálně nenormálním“ milostném, lesbickém vztahu. A toto téma se v knize nakonec příliš ani

neprojevuje. Naše hrdinka jakoby skutečně svou homosexuální orientaci neměla přímo v „genech“, ale

spíše neustále tápá v temnotách vztahů. Klára je sice tápající, ale jinak zcela energická a bez jakýchkoliv

předsudků. Je to hrdinka, která je uţ tak trochu mimo rámec představ nás „husákových dětí“.

K vytvoření tohoto obrazu autorka docela umně pouţívá stylu, který jakoby vytvářel jízdu na emoční

vlně. Z jejího psaní čtenář neustále cítí ono napětí, které prochází ze stránky jakoby bez odpočinku.

„Tvá, navţdy Tvá“ není ţádná milostný příběh, přestoţe láska, spíše patologická, v něm hraje prim.

Kateřina Veselá napsala příběh, který překvapuje nejen přístupem hrdinky k ţivotu, ale někdy skutečně

šokuje jejími činy. A ve stejném šokujícím duchu je pak i částečně otevřený závěr. Závěr o fanatismu,

který dokáţe roky vyvolat skrývaná touha.

V nakladatelství Čas vyšlo v roce 2012.

Bohdan BoboKing Volejníček

Knihovnický happening Písek 2012

(kdyţ se knihovníci baví)

Loni u nás v Ostravě, letos v krásném jihočeském Písku. Právě v tomto historickém městě se konal další

knihovnický happening. Akce všech knihoven v České republice, při které lidé z cechu knihovnického

veřejně dokazují, ţe nejsou jen nudní hltači knih a jiných informací, ale dokáţí se taky pěkně odvázat. A

to klidně na veřejnosti…

Letošní téma Nejen na papíře … odváţný tým z Knihovny města Ostravy pojal jako vizi kniţní

budoucnosti a vytvořil READiační Tým Ostrava (RTO). Na oblast temelínskou sice odváţný skutek, ale

stáli jsme si za svým!

Kamkoliv náš RTO tým v nepřehlédnutelném kostýmu naběhl, okamžitě se stal středem pozornosti

Městská knihovna Písek

RTO v plném zápalu boje řeší úkol Zasloužený oddech uprostřed soutěže

Některé úkoly byly na palicu Lavička ostravských ultras fandů RTO

No kurňa, až páté místo … Ale hlavně v Ostravě KNIHY FAKT ŽEREME

Členové druţstva RTO

Petr Zlámal, Alena Vzatková, Bohdan Volejníček, Světlana Honzková, Petra Sitárová a Lenka Vostalová