1
DEN VěDY 20 13 4 Latinská medievistika Medieval Manuscript Miscellanies: Composition, Authorship, Use, vyd. Lucie Doležalová a Kimberly Rivers (Institut für Realienkunde des Mittelalters und der frühen Neuzeit, Krems 2013) urls.ff.cuni.cz Mluvit o textu ve středověké kultuře je problematické, protože vlastně neexistuje. Existují jen jednotlivé rukopisy a ty se od sebe navzájem velmi liší – písaři své předlohy nejen opisovali, ale také všelijak měnili, mnohdy velmi zásadně. Zatímco dříve se badatelé snažili především najít rukopis, který by se co nejvíce přibližoval autorem zamýšlené verzi, a na jeho základě se pak pokoušeli původní text rekonstruovat, dnes se klade důraz na jednotlivé opisy jako otisky specifického Zvláštním (byť ve středověku velmi rozšířeným) případem jsou miscellanea – kodexy obsahující texty různorodého charakteru, sestavené někdy na základě osobního výběru písaře nebo vazače, jindy spíše náhodou. Jejich detailní kodikologická, paleografická a filologická analýza umožňuje materiální text a kontext interpretovat jako součást významu textu. Zároveň zde ale vždy existuje hrozba přeinterpretovávání v důsledku naší snahy hledat autorský záměr a funkční jednotu také v nesourodosti. Kniha o možnostech interpretace středověkých miscellaneí se soustředí se na problematiku jejich složení (obsahu), autorství a užívání. Obscurity in Medieval Texts, vyd. Lucie Doležalová, Jeff Rider a Alessandro Zironi (Institut für Realienkunde des Mittelalters und der frühen Neuzeit, Krems 2013) Kniha se pokouší odhalit způsoby, jakými vznikaly a byly vnímány obskurní texty ve středověku. Soustředí se především na různorodé interpretační strategie, mnohdy právě tak obskurní jako samotné texty. Identifikovat text, který byl obskurní pro středověkého čtenáře, není tak snadné. Nelze např. říci, že obskurní texty jsou ty, které jsou nejvíce komentované – sama existence komentáře znamená totiž pouze to, že byl text shledán interpretovatelným, a neexistence interpretace pak značí, že text byl buď považován za zcela jasný i bez komentáře, nebo naopak natolik nejasný, že autor nebyl schopen žádné vysvětlení nabídnout. Konečně může být text také shledán prostě nezajímavým – tedy že si nezaslouží, aby k němu někdo komentář sepisoval. Obscurity and Memory in Late Medieval Manuscript Culture: The Case of the ‘Summarium Biblie’, Lucie Doležalová (Institut für Realienkunde des Mittelalters und der frühen Neuzeit, Krems 2012) Na příkladu obskurní, ale velmi oblíbené pozdně středověké mnemotechnické pomůcky Summarium Biblie se autorka pokouší dokázat, že středověký přístup k obscuritas se lišil od přístupu současného. Obscuritas byla nedílnou a každodenní součástí stvořeného světa a jako taková nepřekvapovala ani nepohoršovala. Tolerance obskurního byla vysoká, což neznamená, že by středověký člověk nebyl s to utřídit a projasnit kontext, ve kterém se pohyboval, ale že o úplné jasno neměl valný zájem – jistý podíl nesrozumitelnosti a temnosti v tomto životě byl v jeho očích namístě, úplné prozření jej čekalo až jinde. The Making of Memory in the Middle Ages, vyd. Lucie Doležalová (Brill, Leiden 2010) Kniha o utváření osobní i komunitní paměti ve středověku, prostřednictvím textů stejně jako prostřednictvím obrazů. Paměť byla ve středověku chápána v podstatě jako tvořivost. Dobře si něco zapamatovat znamenalo dobře si vše v hlavě utřídit, tedy skutečně tomu porozumět. Proces vzpomínání byl zase vždy tvořivým procesem znovuvytváření jednotlivých spojení a významů. Jako zcela zásadní lidské aktivitě bylo paměti věnováno hodně pozornosti nejen v teoretických spisech, ale také v praktických návodech, jak si paměť zlepšit (artes memoriae), nebo v architektuře. Mnoho středověkých paměťových pomůcek dnes působí velmi neobvykle, přesto výzkum ukazuje, že byly značně rozšířené. Strategies of Remembrance: From Pindar to Hölderlin, vyd. Lucie Doležalová (Cambridge Scholars Publishing, Newcastle upon Tyne 2009) Jednotlivé studie představují konkrétní příklady přístupů k paměti a strategií nakládání s ní v různých dobách. Jak si vytváříme obrazy o minulosti? Jak tyto konstrukce souvisí s identitou? Jakým způsobem procházejí proměnami? Paměť je zde představena jako do jisté míry zvláštní, přesto však velmi mocný nástroj utváření obrazu světa i sebe sama. způsobu recepce daného textu v konkrétním kontextu. Právě změny, které daný písař v textu provedl, ukazují, jak mu rozuměl, a jak ho interpretoval. Kromě toho pak kontext, ve kterém je daný text opisován (tedy další texty, které písař opsal do stejného kodexu), naznačuje, do jakého prostředí podle středověkého člověka patřil. Všechny tyto indicie nám umožňují udělat si přesnější představu o tom, jakými způsoby a v jakých kontextech se texty ve středověku četly. 1. Materiální text 2. Obscuritas 3. Paměť Sankt Gallen, Stiſtsbibliothek, Cod. 692, 972b a 293 Ukázky kodexů z kláštera v Sankt Gallenu z 15. století, které opsal a vlastnil cestující mnich Gallus Kemli (1417–1482?). Celkově jich klášteru odkázal asi 33, a tato sbírka je tak pěkným příkladem pozdně středověké osobní knihovny. Většina kodexů jsou miscellanea, kam si Kemli zapisoval, co ho kde na cestách zaujalo, i osobní postřehy a deníkové záznamy. Kodexy 972b, 293 a 692 jsou zvláštní tím, že ačkoli je všechny opsal sám Kemli pro svou vlastní potřebu, mají velmi podobný obsah. Jeho tři kopie Cyprianovy hostiny (Cena Cypriani) se od sebe navzájem velmi liší – Kemli vynechává, obměňuje a přidává stále více svého vlastního textu. Hranice mezi opisem, upravenou verzí a novým textem zde mizí. Obscuritas je typickým příkladem pojmu, jehož pojetí vždy závisí na dané komunitě: to, co je obecně přijímané, i to, co se ocitne na okraji, prochází neustálými proměnami. Obskurními lze nazývat texty, které nějakým způsobem porušují pravidla (gramatická, sémantická, stylistická nebo kontextová) a očekávání dané komunity. Tímto způsobem se původně jasné texty při přenesení do nových kontextů, kde vládnou jiná pravidla, mohou stát obskurními. Retelling the Bible: Literary, Historical and Social Contexts, vyd. Lucie Doležalová a Tamás Visi (Peter Lang Verlag, Frankfurt am Main 2011) Analýza způsobů a důsledků převypravováni Bible, která opět potvrzuje její všudypřítomnost ve středověké kultuře. Řada příkladů dnešního čtenáře zarazí volností manipulace s posvátným textem. Ve většině případů jde i zde – při převypravování, přeformulovávání i zkracování biblického textu – o paměť. A velká skupina příkladů působí dnes nevysvětlitelně podivně a nabízí tak další důkaz toho, že normy a pravidla středověkého diskurzu se od těch našich zásadně lišily. < < < < < < <<< <<< Cod. Praha, Národní knihovna, I.G.11a, fol. 17v-18r kopie meditačního traktátu vytvořeného na základě pravidel středověkého umění paměti, kterou opsal Oldřich Kříž z Telče (+1504)
