Genesis – Zjevení
Upravená verze s Boím svatým jménem Jehova a se jménem Boího Syna
Jehošua
Tato upravená verze Studijního pekladu Miloše Pavlíka nemá ádnou
spojitost s Náboenskou spoleností Svdkové Jehovovi.
PEDMLUVA VYDAVATELE K TÉTO VERZI Dovolujeme si Vám pedstavit
Studijní peklad Bible od Miloše Pavlíka, který bhem 26 let pipravil
peklad celé Bible nejen do eského, ale i do slovenského jazyka.
Krom velice pesného pekladu dostáváte do rukou i obrovskou knihovnu
upesujících poznámek a komentá — v celé Bibli se nachází
neuvitelných 136 000 odkaz na komentáe... Miloš Pavlík byl vdec,
mikrobiolog, výborn ovládal více ne 7 jazyk a celý svj bohatý ivot
se zabýval hledáním pravdy v Bibli i ivot. Touil peloit Bibli jiným
zpsobem, ne to doposud dlaly eské a slovenské peklady. Jeho páním
bylo vytvoit peklad, který by tenám co nejpesnji piblioval, jak je
biblický text vyjáden v originálních jazycích. O svém pístupu k
pekládání Písma informuje tenáe ve svých pedmluvách. Napsal
zvláštní pedmluvu k Novému i ke Starému Zákonu. Krátký ivotopis
Miloše Pavlíka a v nm i nádherné svdectví o Boí veliké milosti k
vrnému a pravdu hledajícímu lovku najdete umístný hned za touto
pedmluvou vydavatele. Peklad celé Bible vyšel knin v originální
podob ji v roce 2014 v nakladatelství Kvartus. Peklad, který máte
ped sebou, je upravená verze s Boím jménem „Jehova“ (namísto
Hospodin) a se jménem Boího Syna „Jehošua“ (namísto Jeíš). Jsme
velice vdni panu Rostislavu Pavlíkovi, synu Miloše Pavlíka, za
laskavé dovolení provést tuto úpravu.
Dvody upravené verze Bhem nkolika posledních let pibývá kesan, kteí
touí mít eský peklad Bible s Boím jménem „Jehova“ namísto
„Hospodin“ a také tch, kteí by si v Novém Zákon páli mít skutené
originální jméno Boího Syna „Jehošua“ namísto poeštného „Jeíš“.
Tato upravená verze Studijního pekladu Miloše Pavlíka není
aktivitou ádné kesanské denominace, ale vznikla pouze jako odpov na
touhu lidí, kteí si váí Boího jména a chtjí ho mít ve svých Biblích
— tak, jak je psáno (Exodus 3,15) — jako pipomínku všem pokolením.
Co se týe Boího svatého jména „Jehova“, lze pomrn snadno dohledat
desítky peklad Biblí do mnoha národních jazyk, které Boí svaté
jméno píší nap. ve tvarech Jehovah, Jehova, Jehová, Jehowa,
Yehovah. Mnohé z nich jej uvádjí na tém 7000 místech, kde se Boí
svaté jméno nachází v hebrejských textech. Více ne dvacet si jich
(i s vyhledávkami všech verš, v nich se vyskytuje) mete prohlédnout
na „https://bozijmeno.webnode.cz/clanky/bozi-jmeno-
jehowah-v-prekladech-bible“. Ve skutenosti takových peklad existuje
mnohem více, ale prozatím nemáme k dispozici jejich elektronickou
podobu. Pozn.: Nejde o peklady Svdk Jehovových, mnohé z nich byly
vydány díve, ne organizace Svdk Jehovových vznikla. Pokud by jste o
njakém dalším vdli, pošlete nám prosím odkaz a my jej pidáme do
seznamu. Dkujeme! Na pvodní a skutené jméno Boího Syna „Jehošua“
upozorují mnozí pekladatelé Písma ve svých poznámkách. Upozoruje na
n i Miloš Pavlík ve své poznámce k Matoušovi 1:21, kde u jména
„Jeíš“ píše: „ Hebr. „Jehóšua“, tj. „Hospodin Zachránce n.
Vysvoboditel“. Podobn i v Biblickém slovníku ThDr. Adolfa Novotného
je vysvtleno, e: „ jméno Jeíš je poetný tvar hebr. Ješua, co je
zkrácené Jehošua = Jozue = Hospodin je spása.“ (viz heslo „Jeíš
Kristus“ na str. 295, bod 2.). Strongv slovník uvádí, e „Jehošua“
(H3091) je jméno, které je vytvoeno z Boího svatého jména „Jehovah“
(H3068) a z hebrejského slova „yasha`“(H3467) pekládaného jako
„záchrana, spása, vysvobození“. Skutené jméno Boího Syna „Jehošua“
tedy oznamuje, e: „Jehova je
záchrana“, „Jehova je spása“, „Jehova je vysvobození“. Tak ji samo
jméno Boího milovaného Syna oslavuje a vyvyšuje jméno našeho
nebeského Otce, Jehovy Boha. Boí svaté jméno „Jehova“ jsme vloili
také do textu Nového Zákona, avšak pouze tam, kde Miloš Pavlík
uvádí kapitálkami psané slovo PÁN s upozornním, e toto oznaení
„znamená tolik jako starozákonní ‘Hospodin’.“ Tato verze obsahuje
navíc upravený poznámkový aparát — byly v nm opraveny nkteré chybné
odkazy na verše a oproti originální tištné verzi jsou nyní veškeré
odkazy na verše uvedeny vetn ísla kapitoly a zkratky názvu knihy.
ádné jiné zásahy do tohoto úctyhodného díla provedeny nebyly. V
souasné dob vyuíváme monosti nízkonákladového tisku knih u
„www.expressprint.cz“. Pokud máte zájem o tyto upravené verze v
tištné podob (za výrobní náklady + poštovné), napište si o n na
adresu „
[email protected]“. Na adrese
„http://obohu.cz/ostatni/bible-s- bozim-jmenem“ navíc najdete odkaz
na tiskové podklady a mete si tak nechat Bibli vytisknout sami.
Další šíení tiskových podklad i vytištných Biblí je moné pouze
bezplatn i za skutené náklady s tím spojené.
Elektronické verze
Páním Miloše Pavlíka bylo i to, aby byl jeho peklad Bible voln
dostupný v digitální podob — nap. na internetových stránkách. V
souasné dob je moné tento peklad Bible, vetn všech poznámek a
komentá, najít ve tech biblických programech:
v programu pro operaní systém Windows s názvem DAVAR
(www.davar3.net) v biblickém programu pro systém Android s názvem
MyBible
(podrobné informace na stránkách
www.obohu.cz/biblicke-programy/mybible) v biblickém programu
Studijní on-line bible — SOB (www.obohu.cz/bible)
Poslední zmiovaný program má mimo jiné tu výhodu, e pímo nabízí
on-line monost zámny Hospodin↔Jehova a Jeíš↔Jehošua (kliknutím na
tlaítko v patice). Pi hloubkovém studiu Bible pedstavují tyto
programy obrovskou pomoc, zejména díky monosti pokroilého
vyhledávání a díky tomu, e zobrazení komentá je na rozdíl od
papírové podoby okamité. Z této verze je povoleno neomezen citovat,
publikovat, rozmnoovat a distribuovat celé dílo nebo jeho ásti,
pokud nebude text mnn i upravován. Vdy však s poznámkou, e se jedná
o Studijní peklad Miloše Pavlíka, upravenou variantu s Boím svatým
jménem Jehova a s originálním jménem Boího Syna Jehošua. Vzhledem k
aktuálním monostem nízko-nákladového tisku u www.expressprint.cz
(tlouška pouívaného papíru a monosti vazby) jsme byli nuceni
rozdlit celý text Bible do tí díl. Poznámky Miloše Pavlíka vydaly
rovn na ti samostatné knihy. Nabízíme tedy celkem šest samostatných
knih: 3 knihy biblického textu a 3 knihy poznámek. Výhodou, kterou
toto rozdlení pineslo, je vtší velikost písma a také monost
objednat si všechny nebo pouze nkteré jeho díly. Pokud v textu
narazíte na njakou chybu, dejte nám prosím vdt na adresu:
[email protected]. V Praze dne 31. 1. 2019
STRUNÝ IVOTOPIS MILOŠE PAVLÍKA
Miloš Pavlík se narodil ve Vyškov v roce 1922 v rodin právníka.
Rodina se brzy odsthovala do Olomouce a pozdji do Brna, kde byl
jeho otec zamstnán jako soudce nejvyššího soudu. Kdy mu byly dva
roky, rodie odešli z církve. Cestu k Bohu a víe našel, kdy mu bylo
20 let. Jako vynikající student musel ekat na ukonení
vysokoškolského studia a do konce války. Hned po otevení univerzity
získal bhem dvou let ve zrychleném studiu ervený diplom na
Pírodovdecké fakult MU v Brn.
Pevrat v roce 1948 mu znemonil absolvovat dvouletou stá v USA.
Prozatím zstal na ádost profesora Vladimíra Úlehly na Masarykov
univerzit. Jeho talent a pracovitost by
mu bezpochyby zajistily úspšnou akademickou kariéru, ale pro svoji
neskrývanou víru v Boha mu byla komunisty další práce na univerzit
zapovzena.
Našel si místo v mikrobiologické laboratoi v Šumperku. V té dob ji
byl enatý a s manelkou Vlastou mli první ze svých ty dtí. Ale i zde
si ho komunistický reim našel a zaal mu kvli jeho víe psobit potíe.
Následovalo další sthování a na východní Slovensko do Šarišských
Michaan u Prešova. Za další tyi roky se ze stejných dvod znovu s
rodinou sthoval, tentokrát na Oravu do Trstné. Odtud to byl ji jen
kousek do Dolního Kubína, kde il a do roku 2009. Celých tyicet let
vlády komunist byl kvli své víe povaován za lovka nebezpeného pro
reim. Byl celou dobu sledován a jeho domov byl pravideln podrobován
rozsáhlým domovním prohlídkám. Ve slokách StB byl Miloš Pavlík
nazýván „náboenským fanatikem“ a jeho korespondence s kesany v
zahranií vyvolávala podezení, e se pokouší rozvrátit republiku…
Krom mikrobiologie se ve svém inorodém ivot zabýval také na vdecké
úrovni matematikou a samozejm biblistikou. Jeho mimoádný talent na
jazyky mu umonil zvládnout nejen biblické jazyky – etinu,
hebrejštinu a aramejštinu – ale uml výborn nmecky, anglicky a
španlsky, ovládal obstojn i francouzštinu a další jazyky. Kdy
napíklad v roce 1968 jel na pracovní cestu do Nizozemí, nauil se
bhem nkolika pedchozích týdn holandsky natolik, e tam s Holanany
hovoil k jejich velkému údivu jejich mateštinou. Sám z nkolika
jazyk peloil mnoství kesanské literatury. Pi pekládání písní,
poezie a chval pouil i svj básnický talent. Jeho víra byla
celoivotním hledáním Boha, hledáním pravdy v Písmu i v ivot.
Vyústila v touhu peloit Bibli jiným zpsobem, ne to dlaly dosud
existující peklady do eštiny nebo slovenštiny. Jeho touhou bylo
vytvoit peklad, který by co nejpesnji ukazoval tenám, jak biblický
text zní a jak se pesn vyjaduje v originálních jazycích.
Podle nejmladšího syna Miloše Pavlíka pijal poslání vnovat as svého
dchodového vku pekladu Bible. Prý ji asi ti roky ped odchodem do
dchodu si na tverekovaném papíe odškrtával dny zbývající do odchodu
do penze a tedy do zahájení svého pekladatelského díla.
Ve vku šedesáti let v roce 1982 zahájil svoji 26 let trvající
práci. Nejdíve psal peklad na obyejném psacím stroji. Pouíval
nkolik kopírák, aby mohl výsledky své práce chránit na rzných
místech ped komunistickými prohlídkami. Jednotlivé kopie z
bezpenostních dvod oznaoval jmény svých dtí, aby nemohl být naknut
z rozšiování nepovolených materiál. V druhé polovin osmdesátých let
dostal darem ze zahranií první poíta ATARI. Na nm dokonil Nový
Zákon v eštin i slovenštin, který v obou jazycích vydal knin v
devadesátých letech minulého století vlastním nákladem za pomoci
syna Rostislava. Mezitím ji vybaven bným PC poítaem pokraoval v
práci na Starém Zákon a do jeho dokonení na jae roku 2009. Krátce
po zmn reimu uskutenil za podpory svých pátel v zahranií cestu
kolem svta, kdy na vtšin kontinent pednášel o své víe a
pekladatelské práci. V posledním roce ivota na nm byla vidt
obrovská touha dílo dokonit. Kdy byl ze zdravotních dvod
hospitalizován, vyádal si pi první návštv svých blízkých, aby mu
pinesli poíta a asi tyi rzné Bible. Po návratu dom mu pestávaly
fungovat nohy. Navzdory tomu napl sedl a napl leel u psacího stolu
a pracoval dál. Podle syna Rostislava mu bylo dáno shora, aby práci
dokonil. Bylo mu 87 let, dokonené dílo svil Rostislavovi s prosbou,
aby se postaral o jeho kniní vydání. Za necelé dva msíce po
dokonení pekladu odešel k Pánu.
PEDMLUVA PEKLADATELE KE STARÉMU ZÁKONU
Píznivé pijetí mého eského a slovenského pekladu Nového Zákona mezi
tenái a milovníky
Svatého Písma, jako i pání vyslovené nkterými z nich, abych se
pokusil i o peklad Starého Zákona, m posléze pimlo odhodlat se k
uskutenní i této úlohy, ji se mi nyní, po deseti letech práce, s
Boí milostivou pomocí podailo dokonit.
Pedlohou tohoto pekladu mi byl tý hebrejský (v nkterých knihách
zásti amorejský) tzv.
„masóretský1“ text, podle nho je vypracována valná vtšina známých
mi jiných peklad novjší doby, text sestavený idovskými uenci z
dochovaných rukopis v 9. století našeho letopotu; a jeliko v
hebrejském písmu není zvláštních znak pro samohlásky (jen souhláska
„j“ [zvaná v abeced „jód“] nkde znaí i dlouhé „í“, a souhlásku „v“
[„váu“] nkde lze íst jako „ú“ [n. v dvojhlásce „u“, jako nap. práv
ve „váu“ zde shora] n. „ó“), a hebrejština od babylonského zajetí
pestala být ivou eí (srov. Nech. 8:8, pozn. 355), zajistili
správnou výslovnost vypracováním znaek pro samohlásky (teky n.
dvojteky a trojteky a malé árky n. jiné drobné znaky pod a nad
znaky souhlásek). Také zavedli pízvuná znaménka, jich význam
odpovídá významu rozdlovacích znamének (tj. teek, árek, dvojteek,
stedník atd.) v našem nynjším písm ve vtách, kde udávají vzájemné
vztahy jednotlivých jejich ástí.
Kde pak mli tito uenci (zvaní té „masórety[1]“) podezení, e nkteré
psané slovo je zatíeno
chybou zavinnou opisovaem, take by na jeho míst mlo být uvedeno
jiné, nedovolili si souhláskovou skladbu doteného výrazu mnit, nýbr
zavedli v nm samohlásky výrazu, o nm pedpokládali, e by na onom
míst ml stát, jej pak v poznámce pod arou uvedli. Výraz podle
jejich soudu chybný pak oznaili aramejským slovem „kethív“, tj.
„psané“, výraz pod arou pak nazvali „keré“, je v tém jazyce znaí
„tené“. V pekladu jsem v poznámkách pouil výraz „psaný text“ a
„tený text“; pokud „psaný text“ dával jasný smysl, dal jsem mu v
pekladu pednost, „tený text“ pak jsem v textu pekladu uvedl tam,
kde „psaný text“ v dané souvislosti smyslu nedával anebo kde jeho
skutené znní nebylo mono odhadnout, protoe se samohlásky „teného
textu“ k nmu nikterak nehodily.
V této souvislosti je záhodno povšimnout si jednoho výrazu, jen se
všude v SZ vyskytuje
ve tvaru „psaného textu“, ani je tak oznaován (to se nazývá „keré
perpetuum“, tj. „trvalé [n. „stálé“, „ustaviné“] keré“). Jde o Boí
Jméno, vzhledem k nmu masoreté vytvoili jakousi „ohradu okolo
zákona“, tj., jeliko zákon zakazuje pronášet Boí Jméno pro
daremnost2, nech se nesmí vyslovovat vbec, a proto pi tení n.
citování tch míst Písma, kde je uvedeno, budi místo nho vyslovováno
nco jiného, toti „Adónáj“ tj. „Pán“, je-li však takovýto název Boha
uveden ped tímto Jménem, nech se místo nho vyslovuje „Elóhím“, tj.
„Bh“. Ono Jméno pak je tvarem slovesa „hávah“, tj. „být“, je se
krom nho vyskytuje jen na nkolika málo místech SZ (Nech. 6:6, pozn.
56, Jób 37:6 [„Bu “], Kaz. 2:22 a 11:3, pozn. 96, a Is. 16:4 [„bu
“]) a zde snad znaí „Jsoucí“ n. „Stávající se“ (srov. Exod. 3:14,
pozn. 110, kde však je pouito ponkud odlišného, ale podobného a
mnohem astji se v SZ vyskytujícího slovesa „hájah“) a jeho
souhlásková skladba je „Jhvh“, take tam, kde se mlo vyslovovat
„Adónáj“, nabývá podoby „Jehóváh“ (první samohláska je pozmnna v
dsledku jistých hláskoslovných pravidel hebrejské mluvnice), kde je
pak (ponkud ideji, nap. v Gen. 15:2) ml zastupovat název „Elóhím“,
má v „psaném textu“ tvar „Jehóvih“ (poslední samohláska „i“ je
krátká, nebo jinak by bylo nutno vloit souhlásku „j“, je znaí
dlouhé „í“ ve slovu „Elóhím“, v tomto slovu však jí není). Jaké
bylo skutené znní tohoto
1 Hebr. „massóráh“ n. „massóreth“ znaí „odkaz“ n. „podání“,
„tradici“. 2 Viz Exod. 20:7.
Jména, je nesnadno zjistit, zejména vzhledem k ídkému výskytu tvar
doteného slovesa v SZ, nkteí navrhují tvar „Jahveh“, sotva však lze
s uritostí íci, e právem; velmi mnozí pekladatelé si pak pomáhají
tak, e místo skuteného znní pouívají tvaru „psaného textu“,
„Jehóváh“, tebae tento tvar vlastn nedává smyslu. Zamlouvá se však
výraz „l’Éternel“, tj. „Vný“, ve francouzském pekladu J. N.
Darbyho, ale ti, kdo tento peklad pevedli do anglitiny, pouili
shora uvedeného výrazu „Jehóváh“; za zmínku stojí i nmecký peklad
idovských autor M. Bubera a F. Rosenzweiga, v nm se toto Jméno
uvádí v podob osobního zájmena „On“, vypsaného velkými písmeny
(„ON“, nm. „ER“). V Septuagint, eckém pekladu SZ, poízeném ve 3.
století ped naším letopotem v Egypt, jeho název znamená latinsky 70
podle domnlého potu uenc, kteí jej vypracovali, a pro nj se pouívá
zkratka LXX, tj. ímská íslice 70, je toto Jméno uvedeno výrazem
„Kyrios“, tj. „Pán“, a tak je podáno i všude v Novém Zákon, a
obdobn („Dominus“) i ve Vulgat, latinském pekladu Písma, sestaveném
koncem 4. a zaátkem 5. století našeho letopotu Hieronymem, uencem
ilyrského pvodu. Jeliko se tento peklad podává v knihách Nového
Zákona, vypracovaných pod vedením Svatého Ducha, poínám si ve svém
pekladu podobn, piem vyuívám skutenosti, e v eštin i ve slovenštin
existuje výraz znaící „pána“, vl. pvodn „hospodáe“, „hlavu domu“,
jeho se však v nynjší podob tchto jazyk nepouívá v jiném smyslu ne
jako pojmenování Boha, toti „Hospodin“ (proti nkterým jiným jazykm
slovanským, v nich je obdoba „gospodin“ tohoto výrazu bným
zdvoilostním oznaením muských osob stejn jako eské „pán“ n. „pan“ a
slovenské „pán“), jej jsem tedy vyhradil pro peklad doteného Jména
všude, kde se vyskytuje (k odlišení od slova „Pán“, jím pekládám
jiný výraz, toti „Adónáj“). Nejsem v tom ovšem sám, k tému závru
zejm došli i Kralití i prof. Roháek ve svém slovenském pekladu i
mnozí jiní. Kde pak v poznámkách pod arou podávám doslovné znní
míst, kde se toto Jméno vyskytuje a je jsou v textu podána ve
volnjším pekladu, uvádím jen jeho souhláskovou skladbu („Jhvh“).
Vyskytuje se i zkratka „Jáh“ tohoto Jména, viz Exod. 15:2, pozn.
494, ji ponechávám nepeloenou.
Pokud pak jde o jiné názvy Boí Bytosti, je slovo „Elóhím“, je
pekládám prost „Bh“ bez
jakýchkoli oznaení, ve skutenosti mnoné íslo (tzv. majestátní, tj.
vyjadující vznešenost n. velienství) slova „Élóah“ majícího tý
význam, ale bez významového odstínu, jeho dodává mnoné íslo; kde se
vyskytuje tento tvar, pekládám jej stejn, ale se znaménkem „+“
(„+Bh“, viz nap. Deut. 32:15). Tohoto výrazu v obou uvedených
tvarech se ovšem pouívá i o bozích pohanských národ, pak však mnoné
íslo má nejastji doslovný význam („bohové“), nkdy však se ho pouívá
i v obdobném smyslu jako o pravém Bohu, viz nap. Exod. 32:1, 4,
pozn. 1122. Dalším pojmenováním Boha je „Él“, vl. „Silný“, „Mocný“;
pekládám je rovn stejn, ale je vyznaováno KAPITÁLKAMI, tedy „BH“, a
opt podobn i o pohanských bozích („BH“), viz nap. Is. 45:20nn., i
mnoné íslo („élím“, tj. „BOHOVÉ“, viz nap. Exod. 15:11).
Slovo „Adónáj“ pak vlastn znamená „moji Pánové“, zde je tedy v
majestátním mnoném ísle
slovo „Adón“, tj. „Pán“, pi nm koncovka „-áj“ znaí mnoné íslo s
píponou vyjadující zájmeno „mj“; tato pípona však zde jaksi ztrácí
svj význam, nebo tohoto tvaru se pouívá prost ve smyslu „Pán“, a
nahrazuje se, kde to smysl vyaduje, píponami vyjadujícími
pivlastovací zájmena jiných mluvnických osob, je pak svj význam
neztrácejí, jako nap. „tvj Pán“ u Is. 51:22, nebo odpadá, kde je
tento výraz souástí Boího výroku, viz Mal. 1:6, kde slovo „Pánem“
je v mnoném ísle bez jiné pípony („Adóním“); kde je pak slovo
„Adón“ v jednotném ísle, je v tomto pekladu vyznaováno KAPITÁLKAMI,
a ji s jakoukoli zájmennou píponou nebo bez ní („PÁN“, „mj PÁN“
apod.). A obdobn jako výraz, jeho se týká pedchozí odstavec, má i
toto slovo také jiný význam ne název Boí Bytosti, jak je tomu
ostatn i v eštin; znamená i „pána“ nevolník (nap. Gen. 24:12), je
zdvoilým oslovením krále (nap. 1 Sam. 24:8; Jer. 22:18) n. vysoko
postavené osoby (nap. Gen. 24:10), nkde znaí i „manela“, viz nap.
Ám. 4:1, pozn. 153, n. „majitele“ neho (1 Král. 16:24, pozn. 822)
apod. Mnoné íslo tohoto podstatného jména pak zpravidla pekládám
doslovn, má-li význam tohoto druhu (tj., je-li uvedeno s malým
zaátením
písmenem, co se ovšem týká pouze pekladu, nebo v hebrejském písmu
není malých a velkých liter v tomto smyslu), take pak nejsou nutna
ádná rozlišovací znaménka; v pípad poteby blišího vysvtlení staí
odkaz na poznámku pod arou.
Zájmenné pípony, o nich jsem se zmínil shora, jinak zvané pívsná
zájmena, zastupují, jsou-li
pipojena (jako shora) k podstatným jménm, samostatná zájmena
pivlastovací, jsou-li pak pipojena k slovesným tvarm, zastupují
pedmt doteného slovesa, pokud na nm není zvláštní draz; jinak se
pipojují k pedloce vyjadující pád n. smysl, o jaký v tom i onom
spojení jde.
Stran slovesných tvar teba uvést, e v hebrejštin, podobn jako v
jiných semitských jazycích,
není slovesných as v tom smyslu, v jakém jsou v eštin a v jiných
jazycích indoevropských. Místo toho se rozlišují slovesné tvary
dokonavé a nedokonavé, piem se ze souvislosti musí rozpoznat (ne
vdy ovšem jednoznan), zda dj n. stav, vyjadovaný doteným slovesným
tvarem, nastal nebo nastával v minulosti, i nastává v pítomnosti a
i nastane n. bude nastávat v budoucnosti, a sice dokonavé tvary
nejastji vyjadují minulost, nedokonavé pak budoucnost n. pítomnost,
take se dokonavé tvary nkdy oznaují jako „preteritum“, tj. „minulý
as“, nedokonavé pak „futurum“, tj. „budoucí as“; ale „nejastji“
nikterak neznamená „vdy“, take pesnjší je oznaení „perfektum“ a
„imperfektum“, názvy, jakých se sice obvykle pouívá ve smyslu
„minulého asu“, jejich vlastní význam však je „dokonané“ a
„nedokonané“. V pekladu pak má eština znanou výhodu vi mnohým jiným
jazykm v tom, e dokáe dokonavost n. nedokonavost velké vtšiny
sloves pesn vyjádit, co se o mnoha jiných jazycích nedá íci; a
není-li to snad nkdy z rzných píin dost dobe mono, lze pouít opis;
pro nedokonavost pomocí zpsobových sloves („chtít“, „moci“, „smt“,
„muset“, atd., viz nap. Gen. 2:16 a dále, pozn. 74), pro dokonavost
pomocí slovesa „jmout se“, viz nap. Gen. 15:11, pozn. 155.
„Msíc“ jako ást roku se v SZ pevánou vtšinou nazývá „chódeš“, na
nkolika místech se však
v tomto smyslu pouívá výrazu „jérach“, píbuzného názvu „msíce“ jako
nebeského tlesa („járéach“); kde je tomu tak, je v pekladu opt
vyznaováno kapitálkami, tedy „MSÍC“.
Vlastní jména osob, mst, zemí apod. ponechávám vtšinou v tom znní,
v jakém jsou uvedena
v pvodním textu, jen nkterá jména všeobecn známá podávám v jejich
vité poeštné („Eva“, „Isák“, „Mojíš“, „Jerúsalém“ atd.,) nebo jiné
vité (nap. „Egypt“ a odvozená slova) podob, piem pi jejich prvním
výskytu zpravidla uvádím v poznámkách pod arou znní pvodního textu.
To platí i o jménech, je jsou uvádna v nadpisech jednotlivých knih,
vtšinou jako jména jejich autor, je upravuji tak, abych tenám
usnadnil orientaci, ale vyhýbám se pitom, jako i všude v textu v
tomto pekladu SZ, vité koncovce „-áš“ muských jmen (pokud ovšem
tato koncovka není souástí takových jmen v jejich znní v pvodním
textu, jako nap. jméno krále Jóáše, 2 Král. 11:2, a j.), je je zejm
poeštním koncovky „-as“ poetných tvar dotených jmen, uvedených v
LXX, pevzaté pravdpodobn prostednictvím latiny.
Poznámky pod arou jsou zde, proti zpsobu obvyklému ve vtšin jiných
známých mi
peklad, i v mých vlastních pekladech Nového Zákona, oznaovány
nikoli písmeny abecedy tak, e se na kadé stránce znovu zaíná
písmenem „a“, nýbr íslicemi, poínaje od zaátku kadé knihy znova,
take pi optovném výskytu slova, pedmtu atd., jen byl oznaen
poznámkou v tée knize, se uvede znova toté íslo poznámky. Jestlie
se pak v poznámkách pod arou odkazuje na jiné poznámky v tée knize,
jsou ísla tchto poznámek podána tým zpsobem jako v textu, tj.
drobnjšími íslicemi shora, kdeto ísla poznámek v jiných knihách, na
n se odkazuje, jsou v tém postavení a formátu jako písmena v textu
poznámky. Pokud jde o poznámky v následujícím Úvodu, jsou to
vtšinou poznámky mé jako pekladatele, jich v pvodním textu tohoto
Úvodu není, podobn jako v pekladu Písma; kde jsou tam vlastní
poznámky autorovy, jsou jako takové oznaeny; k jedné takové
poznámce (9) jsem pipojil malé
doplnní (k poznámce 57 ti taková doplnní), je je tam oznaeno podle
toho („pozn. pekl.“); doplnní ponkud obšírnjší jsem obdobn pipojil
k tamní poznámce 43.
K objasnní významu nkterých slov a výrok v textu Písma se v
poznámkách na nkterých
místech odvolávám na nkteré jiné peklady, novjší i staré; ze
starých peklad uvádím znní LXX a Vulgaty podle vlastního pohledu do
nich, stran ostatních starých peklad mohu podat jen údaje o nich v
literatue, nebo nemám monosti je posoudit pímo.
Stejn jako ve vtšin jiných známých mi peklad jsou i v tomto slova
n. ásti slov, jich
v pvodním textu Písma není, ale jimi bylo záhodno doplnit text v
zájmu patiného vyjádení významu dotených slov n. výrok, vypsána
leatým písmem (kurzívou). Toto se ovšem týká jen textu Písma, v
následujícím Úvodu je kurzívy pouito, jako je jinde obvyklé, k
zdraznní dotených slov.
Ké se velebenému nebeskému Bohu v Jeho neskonalé milosti zalíbí
pouít si i tohoto
skromného díla k uitku a poehnání Jeho draze vykoupeného lidu pro
radost Jeho srdce a slávu Jeho Jména!
V Dolním Kubín v listopadu 2008. Pekladatel (Miloš Pavlík).
PEHLED POUITÝCH ZNAEK A ZKRATEK
Slova vyznaená kurzívou nejsou v eckém a hebrejském textu, text
pekladu však jimi byl doplnn vzhledem k povaze eského jazyka nebo
pro zetelnost. Slova v hranatých závorkách ([…]) chybjí v nkterých
významných rukopisech, ze závaných píin však byla pojata do textu.
Vyznaení textu KAPITÁLKAMI znamená: 1. u slova „MSÍC“ ve SZ, kdy je
pro ást roku (vtšinou nazývanou „chódeš“) na nkolika místech v
tomto smyslu pouito výrazu „jérach“, píbuzného názvu „msíce“ jako
nebeského tlesa („járéach“). 2. u slova „BH“ ve SZ, kdy
pojmenováním Boha je „Él“, vl. „Silný“, „Mocný“. 3. u slova „BH“ ve
SZ, jde podobn i o pohanského boha, viz nap. Is. 45:20nn., i mnoné
íslo („élím“, tj. „BOHOVÉ“, viz nap. Exod. 15:11). 4. u slova
„PÁN“, „mj PÁN“ apod., ve SZ, kde je slovo „Adón“ v jednotném ísle,
a ji s jakoukoli zájmennou píponou nebo bez ní. „D.“ znamená
„doslovn“, „VI.“, „vl.“ „vlastn“, „N.“, „n.“ „nebo“, ale pi
odkazech na kapitoly a verše Písma znaí „n.“ za íslem verše „a
následující verš“, „nn.“ za íslem verše „a následující verše“;
„V.“, „v.“ znamená „verš“, „Vv.“, „vv.“ „verše.“ „LXX“ je oznaení
tzv. Septuaginty, starovkého eckého pekladu Starého Zákona, viz
str. 10 v pedmluv. „JND“ je zkratka jména Johna Nelsona
Darbyho.
PEDMLUVA PEKLADATELE K NOVÉMU ZÁKONU Podávám zde svj vlastní zcela
samostatný peklad z eckého originálu, pi práci na nm jsem
však pihlíel k anglickému pekladu J. N. Darbyho (píleitostn i k
jeho pekladu francouzskému a nmeckému). Pi mé práci mi asto tanula
na mysli jeho slova z pedmluvy k anglickému pekladu Nového Zákona.
Tato slova vyjadují i moji tubu vytvoit tým duchem se nesoucí
peklad eský. Proto si dovoluji se s nimi pro svj peklad
ztotonit:
„Nebylo nikterak mým úmyslem vytvoit uené dílo; jeto však jsem ml
pístup ke knihám
a rzným pramenm pouení, k nim vtšina tená, jim je Boí slovo stejn
drahé, ovšem pístup nemá, touil jsem poskytnout jim, pokud jsem
toho byl schopen, ovoce svého vlastního studia a všeho, co jsem z
onch pramen mohl vytit, aby se jim dostalo Boího slova v jejich
mateštin a to v podání tak dokonalém v tomto jazyce, jak jen
mono.“
Mám za to, e bude vhodno na tomto míst pedevším strun pojednat o
eckém textu
Nového Zákona, jen byl pedlohou i tohoto mého pekladu do eštiny.
Mnohé starší peklady Nového Zákona mly za svou pedlohu tzv. „všemi
pijatý text“, jen byl vydán v Leydenu v Holandsku r. 1633 a jeho
základem byly texty uveejnné v 16. století Erasmem z Rotterdamu v
Basileji a Robertem Stephanem a Theodorem Bezou v Paíi; nkterý z
tchto text byl i pedlohou prvního eského pekladu Nového Zákona z
etiny, jen je dílem Jana Blahoslava (1564) a jen byl posléze pojat
do známé a mnoha milovníkm Boího slova drahé Kralické Bible. Tyto
texty byly výsledkem studia a porovnávání velmi malého potu tehdy
známých – znan pozdních – rukopis eckého Nového Zákona; knihu
Zjevení ml Erasmus z Rotterdamu v rukopise jediném a to chatrném a
neúplném (pomohl si tak, e si chybjící ást sám do etiny peloil z
latinského pekladu, jej ml po ruce). V následujících staletích však
bylo postupn objeveno nkolik set dalších eckých rukopis Nového
Zákona nebo jeho ástí, z nich nkteré jsou velmi staré, i peklad,
nap. do syrštiny, je jsou namnoze ješt starší; všechny tyto
rukopisy byly peliv zkoumány a porovnávány, take bylo mono text
oistit od chyb, je se do nho bhem staletí vloudily nedbalostí nebo
opoválivostí lidí. Tak byla v nové dob poízena ada vydání eckého
textu Nového Zákona, sestavených podle toho, jak který z uenc, kteí
všechen svj as a veškeré své schopnosti vnovali tomuto nesmírn
namáhavému zkoumání, nalezené rukopisy hodnotil. Nepochybn i v
tomto, jako ve všem, co je sveno lovku, zanechala své stopy lidská
slabost, Boí prozetelnost však bdla nad Jeho slovem, take, akoli
kadý z uenc, kteí se revizi textu vnovali, postupoval podle svých
vlastních zásad, jsou výsledky, k nim dospli, tém stejné – výjimkou
nkolika málo míst jsou rzná vydání eckého Nového Zákona tém ve všem
navzájem souhlasná a rozdíly mezi nimi, pomrn neetné a pevánou
vtšinou druhotného rázu, jsou zhusta takové povahy, e v pekladu je
sotva lze vyjádit.
Výsledk pilné a úmorné práce uenc, o ní bylo strun promluveno v
pedchozím odstavci,
ovšem nebylo mono nedbat a proto se proti dívjším pekladatelm
Nového Zákona podobn jako další novodobí pekladatelé zíkám
„pijatého textu“ jako pedlohy pro peklad svj, nebo ona zkoumání
ukázala, e je to text v nejednom míst nepesný a nespolehlivý. Na
druhé stran však nikterak nesdílím názory tch moderních vydavatel,
kteí „pijatý text“ píliš podcenili a veskrze zamítli. Mnozí toti
sestavili své texty jen na základ rukopis nejstarších, majíce za
to, e ím je rukopis starší, tím je spolehlivjší a tím mén obsahuje
chyb opisova a pozdjších dodatk a jiných úprav; J. N. Darby však
právem poukázal na to, e jednostranné uplatnní této zásady vede k
nesprávným závrm, nebo, a ovšem je pravda, e stáí samo o sob kadému
rukopisu jisté závanosti dodává, je také nutno uváit, e njaký pomrn
pozdní rukopis me nkdy být pesnjším opisem mnohem starobylejší a
hodnotnjší pedlohy ne nejeden rukopis starší. K nejhorším porušením
textu Nového Zákona toti došlo ji v prvních sto letech od
jeho
vzniku a mnozí tzv. církevní otcové a jiní uenci 3. a 4. století
mli po ruce mnohem porušenjší a mén spolehlivé rukopisy ne
sestavovatelé „pijatého textu“ o 13 století pozdji. K sestavení
textu co nejistšího tedy nutno peliv zváit všechny rukopisné
doklady, je jsou dostupné; ádný jednotlivý rukopis neme sám o sob
poskytnout naprosto spolehlivý text, mnozí moderní vydavatelé však
neprávem podcenili nejeden hodnotný a závaný rukopis jen proto, e
byl mladšího data ne jimi jednostrann peceované rukopisy
staré.
Jak ji shora poznamenáno, byl ecký text, jej podle práv vyloených
zásad za svou pedlohu
zvolil J. N. Darby, základem i tohoto mého pekladu do eštiny; tenái
Písma, kteí jsou zvyklí pouívat peklad starších, zejména eského
pekladu kralického nebo slovenského pekladu prof. Roháka, je jsou
vypracovány v podstat podle „pijatého textu“, tedy shledají, e text
tohoto pekladu je v nejednom míst od tchto starších peklad odlišný
nejen co do pojetí a zpsobu tlumoení eckého originálu, nýbr i co do
volby samé textové pedlohy. Ve shod s dalšími novjšími vydavateli
jsem rovn upustil od odkaz na „pijatý text“ a ostatní rukopisné
odchylky uvádím ve výbru piblin odpovídajícím tomu, jej podávají
tato novjší vydání, tu i tam ponkud rozšíeném. Slova a vty nebo
ásti slov a vt, je v nkterých významných rukopisech chybjí, ze
závaných dvod však byly do textu pijaty, byly dány do hranatých
závorek ([…]).
Plné pesvdení o Boím vdechnutí Písem vedlo k snaze pekládat tak
doslovn, jak jen bylo
mono; bylo-li nkde, a v zájmu srozumitelnosti i pro vyhnutí
pílišným jazykovým tvrdostem, záhodno podat peklad volnjší – leckdy
lze volnjším pekladem vystihnout smysl originálu lépe ne pekladem
formáln doslovným – je doslovný peklad zpravidla uveden v poznámce
pod arou se znakou „D.“ („doslovn“). Kde povaha eského jazyka nebo
zájem zetelnosti vyadoval doplnní textu slovem nebo slovy, je v
eckém textu nejsou, byla tato slova dána „do kurzívy“. Mnoho výraz
a úsloví lze do eštiny peloit dvma nebo nkolika zpsoby, z nich kadý
je sám o sob správný; na tyto moné obmny pekladu je pod arou
upozornno poznámkami se znakou „N.“ („nebo“). V poznámkách jsou na
nkterých místech, nkdy v obyejných závorkách, nkdy bez nich,
pipojeny rzné opisy tch míst, jich se poznámky týkají; tyto opisy
dluno chápat jako pokusy o plnjší vystiení nebo dokreslení smyslu
dotených míst, nezídka v znní, je z rzných píin nebylo vhodné
zalenit do textu.
Mám za to, e se zásadou pekladu pokud mono doslovného nikterak není
v rozporu, e jsem
se na mnoha místech více ne je snad v jiných pekladech obvyklé
odchýlil od slovosledu pvodního textu. To zejména proto, e
slovosledem se zhusta vyjaduje draz na nkteré ásti vty, a to se v
etin Nového Zákona namnoze dje jinak ne v eštin. Vyjma jednoho byli
všichni pisatelé Nového Zákona idé a je tudí pochopitelné, e jejich
etina v rzné míe projevuje známky vlivu hebrejštiny (hebraismy);
jeliko pak v hebrejštin se slovo nebo skupina slov, na ní spoívá
draz, zpravidla klade na první místo ve vt, je tomu tak velmi asto
i v etin Nového Zákona. Nkdy se tak ovšem dje i v eštin, mnohem
astji však eština klade zdraznné slovo na konec vty a proto jsem na
mnoha místech, kde je zejmé, na em draz ve vt spoívá, slovosled v
tomto smyslu upravil. Uvedu píklad: u Jana 6:35 praví Pán Jeíš (v
slovosledu pvodního textu): „ Já jsem tím chlebem ivota“; draz však
zde zejm spoívá na slvku „ já“, nebo tento výrok osvtluje význam
obrazu „chleba“, jeho je shora pouito; i soudím, e slovosledem „tím
chlebem ivota jsem já“ je smysl výroku vystien mnohem vrnji ne
kdyby byl formáln ponechán slovosled pvodního textu. Pi násobných
podmtech ovšem pravidla o mluvnické shod písudku s podmtem leckdy
vyadují, je-li slovosled zmnn, jiného ísla a pípadn jiného
mluvnického rodu ne je v pvodním textu; na to je nkde upozornno v
poznámkách. V delších a sloitjších vtách však jsou takovéto úpravy
slovosledu obtíné a nejednou nedosti dobe moné, nebo vedly k píliš
rozsáhlému pemísování slov a tím by asto docházelo k petrení vtné
souvislosti, nebo na slovo, je je v pvodním textu na konci
vty, nezídka pímo navazuje zaátek vty další; ve vtách takovéto
povahy tedy bylo asto od úprav tohoto druhu upuštno, by byly
odvodnny, a ponechán slovosled pvodní.
Dslednému uplatnní zásady doslovného pekladu je do dosti veliké
míry pekákou
skutenost, e etina se co do svých výrazových prostedk po nejedné
stránce znan liší od eštiny. Tak nap. mají ecká podstatná jména
len, podobn jako je tomu v nmin a mnoha jiných jazycích, eština pak
len nemá a významové odstíny, je v etin pítomnost nebo nepítomnost
lenu zhusta vyjaduje, v eštin tudí zpravidla vystihnout nelze. Nkdy
bylo mono len nahradit ukazovacím zájmenem „ten“, „ta“, „to“, v
pátém pádu pak zájmenem osobním („ty“, „vy“), nepítomnost lenu jsem
pak nkde vyjádil pidáním íslovky „ jeden“ nebo zájmena „njaký “
nebo „ jakýsi“ (v kurzív), to však nebylo vhodné vdy a všude a tedy
jsem se jinak vtšinou omezil na to, e tam, kde jsou v pvodním textu
lenem nebo jeho nepítomností vyjádeny významové odstíny zvlášt
závané, jsem to uvedl v poznámce. V textu jsem však všude vyznail
pítomnost lenu u slova „Kristus“, a to KAPITÁLKAMI, take oznaení
„KRISTUS“ znamená, e tento výraz má v doteném míst len, kde pak je
„Kristus“ bným písmem, je v pv. textu bez lenu. Toto slovo je
pekladem hebrejského výrazu „Mašíach“ („Messiáš “) a znaí „Pomazaný
“; s lenem je zpravidla vyjádením ne jména, nýbr titulu, postavení,
bez lenu pak je obvykle výrazem toho, e tento titul nabyl povahy
vlastního jména Pána Jeíše. V souvislosti s tím ješt na tomto míst
uvedu, e jiným Jeho titulem je asto „Pán“ ; tento výraz vyjaduje, e
On je jako lovk Pánem všech vcí („toho Jeíše,“ praví Petr, „ jeho
vy jste ukiovali, Bh uinil i Pánem i Kristem,“ Skut. 2:36). Tý
výraz však nezídka, zpravidla bez lenu a zejména v citátech ze
Starého Zákona, znamená tolik co starozákonní „Hospodin“ ; kde je
tomu tak, je uito vyznaení KAPITÁLKAMI, „PÁN“, v mén jasných
pípadech s pidáním znaku „*“, „*Pán“.
Snaha o pesný a doslovný peklad se leckdy setkává s nesnázemi i v
oblasti výraz slovesných.
ecké slovesné asy, je obvykle vyjadují plynulé trvání njakého stavu
nebo dje nebo innosti nebo opakování dje nebo innosti, to jest as
pítomný (présens) a nedokonavý as minulý (imperfektum), lze
nejastji prost pekládat nedokonavým slovesem (prostým trvacím,
optovacím nebo opakovacím); nkdy se však tmito asy vyjaduje i
úmysl, snaha, schopnost nebo monost nco uinit nebo vykonat,
pítomným asem pak i dj nebo událost, je v blízké budoucnosti má
nastat nebo se oekává, a tu bylo namnoze záhodno pouít rzných opis
a doslovný peklad pak zpravidla uveden v poznámkách. Dokonavý
minulý as (perfektum) vyjaduje dj v minulosti skonený, jeho dsledky
trvají do pítomnosti, a má nejednou i význam zdrazovací nebo
zesilovací; pekládá se zpravidla dokonavým slovesem v minulém ase,
dosah do pítomnosti je nkdy vhodné vyjádit pekladem v ase pítomném,
obas rznými opisy, na n rovn zpravidla upozornno v poznámkách.
Obdobn as pedminulý (plusquamperfektum). Nesnadno zhusta je vhodn
pekládat slovesa v ase neuritém (aoristu); tímto asem se vyjaduje
prostá událost, nastavší nebo nastávající nebo oekávaná, tj.
minulá, souasná nebo budoucí, a nejastji se snad tohoto asu pouívá
jako vypravovacího s významem minulým. Slovesa, je jsou v etin v
tomto ase, se vzhledem k jeho povaze do eštiny obvykle pekládají
slovesy dokonavými, to však pes veliké bohatství výrazových
prostedk, jím eština v oboru slovesných tvar díky rozmanitosti
eského slovesného vidu vládne, nebylo moné nebo vhodné vdy a všude
a tudí bylo leckdy k pesnjšímu vyjádení významu slovesného tvaru
asu neuritého v dané souvislosti opt nutno pouít rzných opis; pokud
bylo k tmto opism mono upotebit sloves významov málo výrazných,
byly bez poznámky pojaty do textu, pakli však by bylo bývalo teba
uít sloves významov výraznjších, nebo jestlie bylo mono slovesný
výraz v neuritém ase chápat nkolika zpsoby, byl v textu zpravidla
peloen slovesem nedokonavým a jeho smysl podrobnji vysvtlen v
poznámkách. Zejména obtíné asto je doslovn pekládat pechodníky a
píestí neuritého asu, nebo tyto tvary mohou znamenat nejen událost
pedcházející dji vyjádenému ve vt slovesné, nýbr i událost s ním
souasnou nebo po nm následující, toto však eská dokonavá slovesa
nejsou
schopna pechodníkem vyjádit, nebo vlastn nemají pítomný as a tudí
ani pítomný pechodník, a pechodníkem minulým i budoucím se vyjadují
jen události, je dji ve vt slovesné vyjádenému pedcházejí. Pokud
tedy pechodník neuritého asu v etin vyjaduje událost s djem
slovesné vty souasnou nebo po nm následující, bylo v pekladu nkdy
pouito pechodníku slovesa nedokonavého, nebo, a to mnohem astji,
opisu, bu rozvinutím ve vedlejší vtu nebo uitím podstatného jména
slovesného nebo jiného vhodného výrazu. To zpravidla bez poznámky;
vbec bylo uití pechodníku, v etin velmi hojné, bez poznámek – krom
pípad hodných zvláštního zetele – omezeno na míru v nové eštin
obvyklou. Pimených opis bylo leckdy vhodné pouít i k vyjádení
smyslu eckého tzv. stedního slovesného rodu (media), jen je jakýmsi
pechodem mezi rodem inným a trpným a do eštiny se obvykle pekládá
zvratným slovesem, nezídka však vyjaduje pozoruhodné významové
odstíny. V pouití trpného rodu dokonavých sloves v eštin je nkde
upozornno na djový nebo stavový smysl dotených tvar; tyto dva
smysly toti ne vdy lze v eštin vhodn rozlišit, v etin pak zpravidla
trpný rod asu neuritého teba chápat ve smyslu djovém, trpný rod
dokonavého minulého asu ve smyslu stavovém; nkde jsem se pokusil k
rozlišení tchto dvou smysl pouít dvojího rzného tvaru (jmenného a
sloeného) trpných píestí („dvee byly … zamknuty,“ Skut. 21:30,
neuritý as, smysl djový [„nkdo je zamkl“]; „byly … dvee zamknuté,“
Jan 20:19, dokonavý minulý as, smysl stavový, srov. v. 26), ani to
však nebylo vhodné vdy a asto tedy opt nezbylo ne v závanjších
pípadech pipojit pimenou poznámku.
O pouití vztaných zájmen lze íci toté co o pouití pechodníku shora:
etina jich pouívá
velmi hojn, v tomto eském pekladu však jejich uití bylo omezeno na
míru v nové eštin obvyklou a jejich smysl tudí zhusta vyjadován
rznými opisy, krom pípad zvláštního zetele hodných zpravidla bez
poznámek.
Spojky „aby“ jsem uil zásadn jen k pekladu ecké spojky „hina“ nebo
jiných spojek („hopós“,
„mépote“, „mépós“ aj.), je zpravidla uvádjí ryze úelové vty; k
opisným pekladm vazeb krácených neuritým zpsobem a podobn jsem
zpravidla pouil mén výrazn úelové ástice „by“. Pokud je tomu jinak,
je na to obyejn upozornno v poznámkách.
Nyní strun proberu nkteré výrazy v pvodním textu, jich peklad
vyaduje blišího
vysvtlení, pokud takové vysvtlení není podáno v poznámkách k místm,
kde se ony výrazy vyskytují. Nkteré výrazy jsou v poznámkách
vysvtleny jednou provdy a pi jejich dalších výskytech se na tato
vysvtlení neodkazuje, nap. „veleknz“ , „písma “ (Mat. 2:4);
„pustina“, „kát se“, „pokání“ (kap. 3:1, 2); „uedník“ (kap. 5:1);
„mocné iny“ (kap. 7:22); „pravomoc“, „apoštol“ (kap. 10:1, 2);
„idé“ v Janov evangeliu (Jan 1:19). A zajisté není mono tý ecký
výraz vdy pekládat tým slovem eským, hledl jsem tak nicmén init,
pokud to moné a vhodné bylo, zejména pak jsem dbal o to, aby, pokud
se v blízké souvislosti v pvodním textu vyskytují tyté nebo píbuzné
výrazy, byly v tée souvislosti tými nebo píbuznými výrazy peloeny i
do eštiny, a aby v blízké souvislosti nebylo v eském textu uito
stejných nebo píbuzných výraz tam, kde jsou v etin výrazy rzné;
pokud jde o soubná místa v evangeliích, hledl jsem pouít tých výraz
tam, kde jsou v rzných evangeliích výrazy tyté, a rzných tam, kde
se v nich píslušná soubná místa liší. Nkde ovšem ani tyto zásady
nebylo moné pln dodret, pak však je na to zpravidla opt poukázáno v
poznámkách.
Nkteré pojmy, je mají závaný význam pro náleité pochopení poselství
a uení Nového
Zákona, nabyly vlivem nesprávných tradiních církevních nauk v prbhu
staletí v myslích vtšiny lidí smyslu, jaký v Novém Zákon nemají, a
jsou-li nevhodn peloeny, vzbuzuje se tím dojem, jako by Boím slovem
byly odvodnny mnohé pojmy, zízení a zvyklosti, je byly svévoln
zavedeny v náboenském svt podle myšlenek lidí a nikoli podle
myšlenek Boích a je ovšem v Novém Zákon ve skutenosti nemají
praádného podkladu. Bylo proto mou snahou pekládat
tak, aby byl jakýkoli takový dojem vylouen, a vyhnout se všem
výrazm, je by vzbuzovaly nesprávné pedstavy.
Tak si mnozí pod pojmem „církev“ dnes pedstavují njakou náboenskou
spolenost; slovo
„ekklésia“, je se tak obvykle pekládává, však znamená „shromádní“,
pvodn zejména shromádní oban eckých obcí k projednávání veejných
záleitostí. Proto jsem tento výraz všude, kde se v Novém Zákon
vyskytuje, peloil slovem „shromádní“, a znamená shromádní jakékoli
– shromádní Israéle v pustin (Skut. 7:38), „ádné shromádní“ efeské
obce nebo shluk davu (kap. 19:38, 41), všeobecné shromádní Kristovc
(viz níe) v nebesích (Hebr. 12:23) nebo shromádní vících v njakém
míst (1 Th ess. 1:1) nebo v soukromém dom (ím.16:5). Písmo tohoto
slova pouilo k oznaení Boího shromádní, Svatým Duchem vytvoeného
duchovního útvaru nebo tla, sloeného ze všech skutených vících a
spojeného s Kristem jako oslavenou Hlavou v nebesích.
Výraz „Christianos“, jen se v Novém Zákon vyskytuje tikrát (Skut.
11:26; 26:28; 1 Petr 4:16),
znamená „pívrence nebo následovníka Kristova“; tento význam je pln
vystien názvem „Kristovec“, jeho jsem k pekladu tohoto výrazu na
všech tech místech pouil. Obvyklé „kesan“ vzniklo tak, e slovo
„Christianos“ bylo ve své pvodní hláskové podob ve velmi staré dob
pejato do eštiny, v ní zdomácnlo a hláskoslovnými zmnami, je od té
doby v eštin nastaly, nabylo podoby dnešní, v ní se však souvislost
se slovem „Christos“ („Kristus“) ji nepociuje; spíše psobí
neádoucím, protoe nepravdivým, dojmem odvozenosti od slova „kest.“
Na to ostatn upozorovali ji M. J. Hus a J. A. Komenský.
Slovo „episkopos“ znamená „dohlíitel“ a tak jsem je všude peloil.
„Dohlíitel“ bývalo
v kadém místním shromádní nkolik (Skut. 20:28; Fil. 1:1) a byli to
starší brati, poívající pro svj píkladný ivot všeobecné vánosti,
dvry a mravní autority, kteí byli od apoštol nebo jejich pímých
zmocnnc ustanoveni k výkonu sluby dohledu nad zachováváním Boího
poádku v místních shromádních. Toto slovo bylo rovn v dávné dob
pejato do eštiny a v ní nabylo podoby „biskup“; tento výraz ovšem
dnes znaí vysokého církevního hodnostáe, pedstaveného vícemén
rozsáhlé oblasti církevní správy, a to je zejm opt smysl velmi
vzdálený pvodnímu významu tohoto slova v Novém Zákon. V kadém
místním shromádní také bylo nkolik „peovatel“ (ec. „diakonoi“); o
zízení této sluby se dovídáme v 6. kapitole Skutk a byla to sluba
týkající se hmotných poteb vících. Výraz „jáhen“, opt odvozený z
hláskové podoby slova „diakonos“, takté budí pedstavy nesouhlasící
s jeho pvodním významem. V této souvislosti ješt poznamenám, e Nový
Zákon naprosto nezná pojmu „kní“ nebo „knstva“ jako zvláštní od
ostatních odlišené tídy Kristovc; pokud se v nm vyskytují tyto
výrazy, pak bu znaí kní ve smyslu Starého Zákona (kní idovské),
ojedinle i kní nepravých bostev národ, anebo se týkají toho, e
kními ve smyslu novozákonním jsou co do svého postavení všichni
skutení Kristovci. Pojem „knze“ toti pedevším znaí nkoho, kdo
pináší obti, a v novozákonní dob jde toliko o takové obti, jaké
všichni skutení Kristovci mohou a mají pinášet (ím. 12:1; Hebr.
13:15, 16; 1 Petr 2:5). Ve zvláštním a jedineném smyslu je ovšem
Knzem Pán Jeíš sám. Pojem „duchovních“ (Gal. 6:1) pak, proti
pedstavám vtšiny lidí v dnešní dob, neznamená osoby lidmi za
„duchovní“ ustanovené, nýbr osoby Svatým Duchem ovládané a duchovn
smýšlející, v protikladu k „pirozeným“, vlastn „duševním“, podle 1
Kor. 2:14, 15.
„Velikonoce“ a „letnice“ jsou názvy náboenských svátk, je byly bez
jakéhokoli podkladu
v Novém Zákon lidmi zavedeny v „kesanstvu“; jestlie se, jak se v
pekladech Nového Zákona namnoze dje, tmito názvy oznaují
starozákonní svátky „Minutí“ (Mat. 26:2) a „Padesátka“ (1 Kor.
16:8), vede to k nesprávnému dojmu, jako by tyto svátky
„kesanského“ náboenského svta
byly zdvodnny Boím slovem. V tomto pekladu se tudí pro ony svátky
starozákonní dsledn uívá názv „Minutí“ (srov. „Jití“ v pvodním
kralickém pekladu Exod. 12:11, „pominutí“ v Karafiátov revizi) a
„Padesátka“ nebo „den Padesátky“, je souhlasí s významem názv v
pvodním textu a neuvádjí v omyl.
„Evangelium“ je pepis eckého „euangelion“, je prost znamená „dobrou
n. šastnou n. blahou
zvst n. zprávu“; v tomto pekladu se pro dotený pojem všude uívá
názvu „blahá zvst“ ; odvozené sloveso „euangelizó“ nebo
„euangelizomai“ se pak pekládá „pináším blahou zvst“, „hlásám
blahou zvst“ nebo jiným podobným výrazem, „euangelistés“ pak
„hlasatel blahé zvsti“. Výrazu „evangelium“ bylo uito jedin v
nadpisech knih Nového Zákona, je jsou pod tímto jménem všeobecn
známy.
Z rzných píin však byly nkteré vité výrazy, pokud nebudí
nesprávných pedstav,
ponechány; tak pekládám „potérion“ vitým výrazem „kalich“, pokud je
tohoto slova uito ve smyslu peneseném („kalich hnvu“ apod.) a o
„kalichu“ pi Veei Pán; jinak je pekládám „pohár“. Sloveso
„baptizó“, je vlastn znamená „ponouji“ nebo „namáím“, nicmén
pekládám obvyklým výrazem „ktím“, pokud, jak tomu zpravidla je, má
takový význam; obdobn píbuzné výrazy „baptisma“ („kest“) a
„baptistés“ („ktitel“). K pekladu eckého slovesa „kéryssó“, je
vlastn znamená „hlásám“, „prohlašuji“, jsem na mnoha místech, kde
se to jevilo vhodným, pouil vitého výrazu „kái“ ; vyhýbal jsem se
však výrazu „kazatel“ jako pekladu eckého „kéryx“, je v souhlase s
jeho významem zpravidla pekládám „hlasatel“. Pod oznaením „kazatel“
se toti dnes asto rozumí lidmi ustanovený placený inovník náboenské
spolenosti, a to je opt pojem Novému Zákonu naprosto cizí.
Jerúsalémský chrám zaujímal v novozákonní dob rozsáhlou oblast, v
ní krom vlastní
chrámové budovy (svatyn) byla soustava nádvoí, rzných pilehlých
budov, sloupových síní, hradeb a bran; celý tento soubor se v eckém
textu oznauje slovem „hieron“, vlastní chrámová budova pak slovem
„naos“. Oba tyto výrazy vlastn znaí „chrám“; v eském textu jsem k
jejich rozlišení opt pouil KAPITÁLKY, take „CHRÁM“ je peklad slova
„hieron“, „chrám“ bným písem pak znamená „naos“. Podobn tomu bylo i
s chrámy pohanských bostev a tudí je pi píleitostných zmínkách o
nich pouito tých výraz a v eském textu tého rozlišení.
Pro pojem „sluebník“ a píbuzné pojmy „sluba“, „slouit“ je v pvodním
textu nkolik výraz,
je se vzájemn liší svými významovými odstíny. Pojednám nyní o
nkterých z nich ve struném pehledu.
„Dúlos“ znaí „otrok“, obdobn výrazy od tohoto slova odvozené;
vzhledem k tomu však, e tyto
výrazy nejsou v nynjší dob prosty jisté hanlivé píchuti, pouil jsem
v pekladu vtšinou radji mírnjšího výrazu „nevolník“ a slov od nho
odvozených, slova „otrok“ a jeho odvozenin jsem pak uil jen tam,
kde ona hanlivá píchu není na závadu.
„Diakonos“ a výrazy odvozené se od pedchozího liší tím, e „dúlos“
vyjaduje spíše vztah
k pánu, „diakonos“ vztah k slub nebo práci. Toto slovo a jeho
odvozeniny pekládám zpravidla výrazy vyjadujícími pojem „obsluhy“,
„posluhování“ ; pokud slovo „diakonos“ znaí osobu vykonávající
jisté sluby v místním shromádní, je zpravidla peloeno „peovatel“,
jak ji shora uvedeno; podobn je k pekladu výrazu „diakonia“
(„sluba“) asto uito slova „pée“, zejména jde-li o slubu týkající se
hmotných poteb vících.
„Pais“ a enská zdrobnlina „paidiské “ tohoto slova znaí vlastn
osoby mladého vku, potom
mladistvé osoby sluebné a sluebné osoby vbec. Pro peklad výrazu
„paidiské“ jsem zvolil v eštin mu pln odpovídající slovo „dveka“, v
Gal. 4 „sluka“, muskému tvaru by odpovídalo
eské „pacholek“ (odvozeno od „pachole“, „pacholík“, tj. „hoch“), je
však je nevhodné, nebo v dnešní eštin nabylo významu snad ješt
hanlivjšího ne „otrok“; pokud je tedy slova „pais“ pouito v tomto
smyslu, pekládám je „sluha“.
Výraz „oiketés“ znaí „domácího sluebníka“ ; pekládám jej slovem
„eledín“, výraz „oiketeia“,
„domácí sluebnictvo“, slovem „ele “. „Latreia“ a k tomuto
podstatnému jménu píslušné sloveso „latreuó“ znaí vdy slubu Bohu
–
nebo, v pohanském svt, i slubu modlám – ve smyslu uctívání,
pinášení pocty, klanní; tyto výrazy zpravidla, pokud jde o slubu
pravému Bohu, pekládám slovy „svatá sluba“, „konám svatou
slubu“.
Nkdy jsem k pekladu tchto a ješt nkterých jiných slov, od jejich
výkladu zde upouštím,
nebo jsou vysvtlena v poznámkách k píslušným místm, pouil
všeobecných výraz „sluebník“, „sluba“, „slouit“, pak jsem však vdy
pipojil poznámku vysvtlující význam dotených výraz v pvodním textu,
anebo odkaz na jiné místo, kde takovou poznámku lze najít.
„Dávkoví výbrí“, ecky „telónai“, byli lidé, které ímská vrchnost
povila vybíráním cel, mýt
a jiných veejných dávek a poplatk. Byli pedmtem všeobecné nenávisti
a pohrdání, protoe se vtšinou, nejsouce v podstat nijak
kontrolováni a majíce tedy píleitost k beztrestnému nezízenému
vydírání, na úet poplatník „nenáleit obohacovali, a v Judsku a v
Galilei také proto, e jakoto idé slouící nenávidným ímanm byli
povaováni za zrádce.
„Daimonion“ a ojedinle (Mat. 8:31) se vyskytující v podstat
souznaný výraz „daimón“ znaí
„zlého ducha“. Stran pekladu tchto výraz jsem myslil na slovo „bs“,
jeho uívali k oznaení zlých duch nebo bostev staí pohanští Slované,
posléze jsem se však rozhodl pro pepis „démon“ tchto výraz, jen v
eštin zdomácnl stejn jako v jiných moderních evropských jazycích.
Tento pojem (nkdy se jím oznaují i bostva pohan) je teba rozlišovat
od pojmu ábla ili Satana; ábel je jeden, démon je mnoho.
Slovem „dít“, v mnoném ísle „dti“, pekládám ecké „teknon“, je
souvisí se slovesem „tiktó“,
„rodím“, a znaí tedy „dít“ ve vztahu k rodim; pro zdrobnlinu
„teknia“ mnoného ísla tohoto slova, láskyplný výraz vyjadující nné
otcovské city, jsem vyhradil slovo „dtiky“. Naproti tomu znaí
„pais“ „dít“ jako nedosplou osobu; protoe me být muského nebo
enského rodu, pekládám je „hoch“ nebo „dve“, pokud, jak shora
uvedeno, neznamená „sluhu“ ; obdobn mnoné íslo („hoši“, Mat. 2:16,
„dítky“, kap. 21:15). Zdrobnlinu „paidion“ tohoto slova pekládám
„dátko“, pípadn „hošík“, „holika“, v mnoném ísle („paidia“) „dátka“
nebo „malé dítky“. Rozdíl ve významu slov „teknia“ a „paidia“
ukazuje zvlášt názorn oddíl v 1. listu Janov, kap. 2:12–28:
oslovení „dtiky“ („teknia“) ve vv. 12 a 28 se týká všech vících,
nebo apoštol vi nim všem má vztah milujícího otce, a zahrnuje tedy
všechny, o nich je e v oddíle mezi tmito dvma verši, tj. „otce“,
„mladíky“ i „dátka“; naproti tomu znaí výraz „dátka“ ve vv. 13 a 18
nejniší stupe duchovního rstu vících, proti pokroilejším „mladíkm“
a duchovn pln vysplým „otcm“. Jednou (Jan 6:9) se vyskytuje jiná
zdrobnlina „paidarion“, ji jsem peloil „hošíek“. Pokud je eských
výraz, uvedených v tomto odstavci, uito k pekladu jiných eckých
slov, je na to poukázáno v poznámkách.
Pojem „ivota“ se v etin Nového Zákona vyjaduje nejastji temi
výrazy, je jsem se pokusil
v pekladu rozlišit takto:
Slovem „ivot“ (ne však ve spojení „zpsob ivota“, „obanský ivot“
apod.) zpravidla pekládám ecké slovo „zóé “, je znaí ivot jako
princip, ivot v absolutním smyslu, ivot, jak jej má Bh a Jeho Syn,
ivot, jej Syn zjevil na tomto svt. lovk se tohoto ivota stává
úastným mocí Svatého Ducha na základ víry v Pána Jeíše Krista. Nkdy
však je tohoto výrazu uito o pirozeném ivot lidí a jiných tvor a o
pobytu lovka na zemi vzhledem k jeho trvání.
Slovem „ití“ (nkdy „duše“) zpravidla pekládám ecké „psyché“, výraz,
jen znaí pirozený ivot lovka a jiných tvor, a ovšem i „duši“,
nehmotnou a neviditelnou sloku lidské bytosti.
„ivobytí“ je nejastjším pekladem slova „bios“, je znamená ivot nebo
zpsob ivota lovka
na zemi a také hmotné prostedky k uchování tohoto ivota. Pojem
„vzkíšení“ nebo „procitnutí“ mrtvých, jen patí k ústedním pedmtm
uení Nového
Zákona, se v pvodním textu vyjaduje zejména dvma slovesy,
„anistémi“ a „egeiró“, a výrazy od nich odvozenými. První z tchto
sloves má pvodní význam „pozvedám“, „dávám vstát“, v nkterých
tvarech v podmtném smyslu „vstávám“, „zvedám se“, potom také
„budím“, „kísím“, pípadn „procitám“, „jsem kíšen“; pedpona „ana-“
tohoto slovesa znaí smr vzhru, také však má význam „opt“, take
sloveso lze chápat i ve smyslu „opt pozvedám“ atd. Druhé sloveso má
naopak prvotní význam „probouzím“ a také „kísím“, potom však i
„pozvedám“, „vztyuji“, „dávám vstát“, v podmtném významu a ve
stedním a trpném rodu „procitám“, „jsem kíšen“, pípadn „vstávám“.
Obou tchto sloves se ovšem uívá nejen o mrtvých; v jiných spojeních
nejsou v tomto pekladu vdy písn rozlišována, ledae se ob vyskytují
v textu v blízké vzájemné souvislosti a pak je kadé peloeno jiným
slovesem eským. Pokud se jich však uívá o mrtvých a zejména o
vzkíšení Pána Jeíše, snail jsem se dbát o jejich rozlišení, a to
tak, e jsem pihlíel k jejich prvotním významm a také k tomu, e
sloveso „anistémi“ se v Novém Zákon v tomto spojení astji vyskytuje
ve smyslu podmtném (nepechodném), „egeiró“ pak astji ve smyslu
pedmtném (pechodném); v tchto spojeních tedy zpravidla pekládám
„anistémi“ výrazy odvozenými od slovesa „vstát“ nebo „vstávat“,
„egeiró“ pak tvary slovesa „(vz)kísit.“ V souladu s tímto
rozlišením jsem obdobn pekládal i píslušná podstatná jména
slovesná: „anastasis“, odvozené od „anistémi“, výrazem „(optovné )
vstání“, „egersis“ od „egeiró“ pak „vzkíšení“ (jen u Mat.
27:53).
V souvislosti s tímto pedmtem sluší ješt uinit poznámku o astém
spojení „egeiró resp.
anistémi n. anistamai ek (tón) nekrón“, je se pekládává „kísím
resp. dávám vstát n. vstávám z mrtvých“. ecká pedloková vazba „ek
(tón) nekrón“ však v tomto spojení znamená, e nkdo byl mezi
mrtvými, tj. byl mrtev jako ostatní mrtví, poítal se mezi mrtvé, a
z tohoto prostedí n. postavení je vzkíšen n. povstává, take potom
ji mezi mrtvými není, ostatní mrtví pak v smrti zstávají. Domnívám
se, e obvyklým pekladem „z mrtvých“ není tento smysl dost jasn a
drazn vyjáden a e vtšin tená tato vazba neíká nic více ne e nkdo
byl mrtev a oil. Bylo vytvoeno i podstatné jméno „zmrtvýchvstání“,
je, mám za to, se bn povauje prost za souznané s výrazem
„vzkíšení“. V tomto spojení jsem tudí pedloku „z“ nahradil, pro
nedostatek výrazu vhodnjšího, snad ponkud neobvyklou pedlokou
„zprosted“ (té jsem ostatn nkde uil i v jiných obdobných
spojeních), take tuto vazbu pekládám „zprosted mrtvých“ ; tím snad
je uvedený smysl vyjáden dostaten zeteln. Dleité je pak rozlišení
pojm nebo vazeb „anastasis (hé ) ek nekrón“, je pekládám „optovné
vstání (, vstání ) zprosted mrtvých“ (Luk. 20:35; Skut. 4:2; 1 Petr
1:3), se smyslem shora vyloeným, a „anastasis (tón) nekrón“, je
pekládám „(optovné ) vstání mrtvých“ ; tento výraz znaí prost, e
vstávají nebo vs
