přepracovaný materiál Ing. Pinkasové
1
1 PODSTATA A ČLENĚNÍ VÝROBNÍHO PROCESU .......................................................................................... 3 Řízení výroby .............................................................................................................................................................................. 3
Pravidla trţní ekonomiky................................................................................................................................................................ 3 Výroba ........................................................................................................................................................................................ 3 Výrobní proces ............................................................................................................................................................................ 3 Věcná struktura výrobního procesu ............................................................................................................................................ 3
Výrobní proces z technického hlediska .......................................................................................................................................... 3 Výrobní proces z hlediska vstupních prvků .................................................................................................................................... 3 Výrobní proces z hlediska charakteru výroby ................................................................................................................................ 4 Výrobní proces z hlediska podstaty produkčních procesů .............................................................................................................. 4 Výrobní proces z hlediska plynulosti výrobního procesu ............................................................................................................... 4 Výrobní proces z hlediska postavení pracovníka v výrobě............................................................................................................. 4 Výrobní proces z hlediska opakovatelnosti .................................................................................................................................... 5
Členění z pohledu prostorové struktury produkčního procesu .................................................................................................... 5 Individuální rozmístění pracovišť ................................................................................................................................................... 5 Skupinové rozmístění pracovišť ..................................................................................................................................................... 5
Členění z pohledu časové struktury produkčního procesu .......................................................................................................... 6 Směnnost ........................................................................................................................................................................................ 6 Způsoby předávání součástí ............................................................................................................................................................ 6
VÝROBEK JAKO VÝSTUP PRODUKČNÍHO PROCESU ....................................................................................... 7 Charakteristika produktu ............................................................................................................................................................ 7
Výrobek a výrobní sortiment .......................................................................................................................................................... 8 Inovace produktů ........................................................................................................................................................................ 8
Klasifikace inovací podle prof. Valenty ......................................................................................................................................... 8 Životní cyklus výrobku ................................................................................................................................................................ 8
Benchmarking ................................................................................................................................................................................ 9 Moderní metody vývoje výrobku ................................................................................................................................................ 9
Vztah výroby a okolí ...................................................................................................................................................................... 9
PODSTATA, FUNKCE A OBSAH PŘEDVÝROBNÍ ETAPY .................................................................................. 9 Ekonomické hledisko přípravy výroby ....................................................................................................................................... 10
Podkladové materiály ................................................................................................................................................................... 10 Metodické aspekty ekonomického zadání ................................................................................................................................ 10 Postup vypracování ekonomického zadání ............................................................................................................................... 10 Výstupy ekonomického zadání ................................................................................................................................................. 11
VĚCNÉ, ČASOVÉ A PROSTOROVÉ HLEDISKO PŘÍPRAVY VÝROBY ........................................................... 11 Konstrukční příprava výroby ..................................................................................................................................................... 11 Technologická příprava výroby ................................................................................................................................................. 12 Materiálová příprava výroby .................................................................................................................................................... 12 Organizační příprava výroby ..................................................................................................................................................... 12
STRATEGICKÉ ŘÍZENÍ VÝROBY ........................................................................................................................... 13 Strategické cíle .......................................................................................................................................................................... 13
TAKTICKÉ ŘÍZENÍ VÝROBY ................................................................................................................................... 13 Taktické cíle .............................................................................................................................................................................. 13 Konkurenční výhoda vlivem diverzifikace (diferenciace produktu) ........................................................................................... 14 Konkurenční výhoda vlivem vysoké jakosti ............................................................................................................................... 14 Konkurenční výhoda vlivem nízkých nákladů ............................................................................................................................ 14
Hospodárnost ................................................................................................................................................................................ 14
OPERATIVNÍ ŘÍZENÍ VÝROBY .............................................................................................................................. 14 Funkce operativního řízení výroby ............................................................................................................................................ 14
Operativní plánování výroby ........................................................................................................................................................ 15 Řízení průběhu výroby ................................................................................................................................................................. 15
Operativní řízení výroby na úrovni podniku .............................................................................................................................. 15 Operativní řízení výroby na úrovni závodu (provozu) ................................................................................................................ 15 Operativní řízení na úrovni dílny ............................................................................................................................................... 15
OBSAH NORMATIVNÍ ZÁKLADNY ....................................................................................................................... 15 Standardizace v řízení výroby ................................................................................................................................................... 15
přepracovaný materiál Ing. Pinkasové
2
Úkoly standardizace .................................................................................................................................................................. 15 Typy standardů ......................................................................................................................................................................... 16
FUNKCE A METODY STANDARDIZACE .............................................................................................................. 16 Funkce standardů ..................................................................................................................................................................... 16 Základní metody standardizace ................................................................................................................................................ 16
TECHNICKOHOSPODÁŘSKÉ NORMY.................................................................................................................. 16 Technickohospodářské spotřeby materiálů, nářadí a nástrojů .................................................................................................. 17 Technickohospodářské normy spotřeby času (práce) ................................................................................................................ 17 Kapacitní normy ........................................................................................................................................................................ 18 Normy spotřeby energií ............................................................................................................................................................ 18
DEFINICE A VÝZNAM PRODUKTIVITY ............................................................................................................... 18 Čistá produkce .......................................................................................................................................................................... 19
JUST IN TIME .............................................................................................................................................................. 19 Přístup k zásobám ..................................................................................................................................................................... 19
METODA KANBAN .................................................................................................................................................... 20
TEORIE OMEZENÍ ..................................................................................................................................................... 20
ORGANIZACE PRÁCE, VÝBĚR A ROZMÍSTĚNÍ PRACOVNÍKŮ ...................................................................... 20 Podstata a obsah organizace práce ........................................................................................................................................... 21 Dělba práce a kooperace........................................................................................................................................................... 21 Výběr pracovníků a zvyšování kvalifikace ................................................................................................................................. 21 Postavení člověka ve výrobě ..................................................................................................................................................... 21
ORGANIZAČNÍ STRUKTURY .................................................................................................................................. 22 Dělení organizačních struktur ................................................................................................................................................... 22 Faktory ovlivňující organizační strukturu .................................................................................................................................. 23
PROSTOROVÉ ŘEŠENÍ PRACOVIŠTĚ .................................................................................................................. 23 Typové projekty organizace ...................................................................................................................................................... 24
POSTAVENÍ ÚDRŽBY VE VÝROBNÍM PROCESU A ÚDRŽBÁŘSKÉ SYSTÉMY .......................................... 24 Údržbářské systémy .................................................................................................................................................................. 24
přepracovaný materiál Ing. Pinkasové
3
1 Podstata a členění výrobního procesu
Pojmy:
Řízení výroby, Výroba, Výrobní proces, Věcná struktura produkčního procesu, Prostorová struktura produkčního
procesu, Časová struktura produkčního procesu
Řízení výroby
Řízení výroby je neustálé reagování na měnící se podmínky okolí, jehoţ cílem je:
zabezpečení výroby na vysoké úrovni (technicko-ekonomické a kvalitně) + v souladu s poţadavky zákazníka
včasné zavádění výrobkových inovací
zabezpečení pruţnosti výroby
zdokonalování informačního systému řízení výroby
optimalizace spotřeby výrobních faktorů a sniţování nákladů
zkracování průběţné doby přípravy a výroby = min. výrobních zásob + rozpracované výroby; krácení
materiálových toků
zabezpečení vysoké produktivity všech procesů (konkurenceschopnost)
Pravidla tržní ekonomiky
V trţní ekonomice nemá podnik zaručen odbyt – primární je prodat.
Úspěšnost je posuzována ekonomickými kritérii (růst A, růst kapitálu, …).
Kvalita a inovace jsou klíčovou otázkou dalšího rozvoje (strategie kvality)
Existence podniku není zaručena
Cena produktu je určována trhem (objektivně)
Úroveň výrobků určuje spotřebitel! => Trh výrobce byl nahrazen trhem spotřebitele!
Výroba
Výroba je transformační proces, jehoţ vstupy jsou: suroviny, materiály, polotovary, energie, informace a výstupy jsou:
výrobky, sluţby, odpad (vč. emisí), informace o průběhu a výsledku produkčního procesu). Výroba se člení na řadu
procesů – posuzujeme z pohledu věcné, prostorové a časové struktury produkce.
Výrobní proces
Výrobní proces je cílevědomá činnost, která je organizována za účelem tvorby materiálních i nemateriálních statků,
s cílem uspokojit potřeby spotřebitelů. Výsledkem jsou výrobky nebo sluţby. Je to postupná nebo jednorázová
přeměna výchozího materiálu na hotový výrobek.
Věcná struktura výrobního procesu
Výrobní proces z technického hlediska
Výrobní proces z technického hlediska je charakteristický přeměnou tvaru, sloţení. Jádrem je:
pracovní proces – vyjadřuje míru uplatnění a využití práce člověka
nepracovní proces – automatický proces – bez člověka
přírodní proces – účinky přírodních sil
procesy technologické – změna tvarových i strukturálních charakteristik
procesy netechnologické – nepřetvařují mater. vstupy – slouží k zajištění procesu technologických (manipulace s materiálem, kontrola kvality, …)
Výrobní proces z hlediska vstupních prvků
Surovina je vytěţená nebo jinak získaná hmota – neobsahuje zhmotnělou práci, kdeţto materiál obsahuje zhmotnělou
práci – je to tzv. přeměněná surovina. Surovinové vstupy
o Suroviny: základní – podstata výrobku, předurčuje charakteristické vlastnosti
přepracovaný materiál Ing. Pinkasové
4
pomocné – nestávají se součástí produktu - jejich přítomnost je však nezbytná (vytváří
optimální podmínky – suroviny pro chlazení, čištění, …)
energetické – jsou zdrojem energie, která je nutná pro uskutečnění technologické přeměny
Informace a technologie o informace - znalosti a dovednosti
o technologie – souhrn znalostí a dovedností, jejichţ pouţitím jsme schopni výchozí suroviny a
materiály přeměnit na konečný produkt. Nové lze získat vlastním výzkumem, zakoupením licence,
případně zaloţením společného podniku, kdy je kapitálovým vstupem společníka právě technický
postup
Technické prostředky – závisí na výrobním zaměření a technické úrovni, tvoří základ, který určuje rozsah,
strukturu i výsledky VP. Patří sem stroje, zařízení, nástroje, nářadí, přístroje, budovy a hodnotí se spolehlivost,
výkonnost, náročnost na obsluhu a údrţbu, stupeň opotřebení, ţivotnost, ...
Sociální subsystém – lidská pracovní síla je rozhodujícím vstupním prvkem VP. Při hodnocení – časové vlivy
( čas. fond, směny, absence,...); kvalifikační (profesní skladba, délka praxe,...)
Okolí výrobního systému o přírodní zdroje
o finanční okolí (spolupráce s bankami)
o právní okolí (legislativa)
o ţivotní úroveň regionu
o trţní prostředí, konkurence atd.
Výrobní proces z hlediska charakteru výroby
Etapy výroby:
Předvýrobní – činnosti technické přípravy výroby a zajišťování materiálu
Výrobní – vlastní výrobní proces
o předzhotovující – příprava a zpracování surovin a materiálů pro vlastní výrobní proces (odlitky,
výlisky, ...)
o zhotovující – podstata VP, výrobky dostávají konečnou podobu (výroba součástí a montáţ skupin)
o dohotovující = dokončovací – finální montáţ, vzhledová a ochranná úprava (nátěry), příprava
k expedici
Povýrobní – prodejní, odbytová – expedice, doprava, předání zákazníkovi, zaškolení, zajištění servisu
Výrobní proces z hlediska podstaty produkčních procesů
Mechanické procesy – nemění se látková podstata, ale tvar, vzhled a jakost
Chemické procesy – změna látkové podstaty surovin a materiálů
Biologické a biochemické procesy – vyuţívá se ţivých organismů a biologických pochodů (zrání, kvašení,
...) a mění se látková podstata
Výrobní proces z hlediska plynulosti výrobního procesu
Plynulá – kontinuální; technický proces se nepřerušuje ani ve dnech pracovního klidu; hromadná výroba;
automatizace; zastavení i rozběh spojeno s náklady
Přerušovaná – diskontinuální; z hlediska organizace sloţitější; dále se dělí na
o hlavní výrobní procesy
o pomocné výrobní procesy
o obsluţné procesy
Výrobní proces z hlediska postavení pracovníka ve výrobě
S přímou účastí člověka
o ruční výrobní proces
o mechanizovaný výrobní proces
S nepřímou účastí člověka
přepracovaný materiál Ing. Pinkasové
5
o automatizovaný výrobní proces
o aparaturní výrobní proces
Výrobní proces z hlediska opakovatelnosti
Kusová – výroba velkého počtu různých druhů v malých mnoţstvích, průběh se opakuje nepravidelně. Je
vyţadována vyšší kvalifikace pracovníků.
Sériová – výroba stejného druhu se opakuje v sériích - malosériová, středně-sériová , velko-sériová
Hromadná – velké mnoţství jednoho, nebo malého počtu druhů
Ukazatel Kusový výroba Sériová výroba Hromadná výroba
Množství výrobků 1 typu
za rok Desítky Sta aţ tisíce Desetitisíce
Počet druhů výrobků Stovky Desítky Malé
Počet typů výrobků Desítky Malé (3-10) Velmi malé (1-3)
Opakování výroby
výrobku 1 typu
Nepravidelné
(příp. ţádné)
Pravidelné
(např. měsíční) Nepřetrţitá výroba
Uspořádání dílen Technologické, výjim.
předmětné
Předmětné, někdy
technologické Předmětné
Výrobní a dopravní
zařízení Univerzální, unikátní
Univerzální, někt.
souč. na linkách
Specializované,
jednoúčelové linky
Kvalifikace dělníků Multikvalifikovanost Dobrá Nízká, jen zaučení
Průběžná doba výroby Dlouhá (měsíc – rok) Kratší (týdny – měsíce) Krátká (dny – týdny)
Specializace pracovišť Malá Částečná Úplná
Možnost změny výrob.
programu Snadná Obtíţná Velmi obtíţná
Plánování a
řízení Náročné Středně obtíţné Snadné
Využití výrob. zařízení Nízké Dobré Vysoké
Náklady na jednici Vysoké Poměrně nízké Nízké
Výrobní zásoby Relativně
vysoké Malé Minimální
Materiálové
toky
Dlouhé Krátké Minimální
Členění z pohledu prostorové struktury produkčního procesu
Základní element je pracoviště, přičemţ soustava pracovišť je prostorová struktura výrobní jednotky. Prostorové řízení
výroby ovlivňují:
technologický postup
typ výroby – směrem od niţších typů k vyšším rostou
vnitropodniková specializace
generel organizace = komplexní situační rozmístění výrobních, skladovacích, energetických a ostatních
objektů
Prostorové řízení je téţ ovlivněno materiálovými toky = pohyb materiálu ve výrobním procesu. Charakterizuje se
směrem, intenzitou (mnoţství/čas), délkou, frekvencí a rychlostí pohybu.
Individuální rozmístění pracovišť
Vyskytuje se u niţších typů výrob, výrobní procesy se neopakují a celkový počet pracovišť je malý. Patří sem např.
laboratoře a prototypové dílny.
Skupinové rozmístění pracovišť
Vyskytuje se ve sloţitějších výrobních procesech. Vyčleňování, slučování pracovišť podle:
Technologického uspořádání – stroje a zařízení seskupovány podle tech. příbuznosti (= vznikají pracoviště,
kde se provádějí podobné technické operace) - materiálové toky jsou dlouhé a často se křiţují.
o Výhody:
jednodušší organizace a větší operativnost
přepracovaný materiál Ing. Pinkasové
6
pruţnost výroby
je moţná zaměnitelnost strojů (poruchy)
snadnější zabezpečení údrţby
o Nevýhody
sloţitější řízení výroby
velké nároky na manipulaci s materiálem
prodlouţení výrobního cyklu
vznik velkých zásob rozpracované výroby (vázané fin. prost.)
zvýšené nároky na skladovací prostory
náročnější mezioperační kontrola kvality
Hlavní kusová a malosériová výroba – jednoduchost, nenáročnost, přizpůsobivost při změnách výrobního
sortimentu.
Předmětného uspořádání – stroje sestaveny tak, jak to vyţaduje technologický postup (stroje za sebou
řazeny podle sledu technologických operací). Dosahuje se maximálního krácení průběţné doby výroby -
sériové a hromadné typy výrob
o Výhody:
zkrácení dopravních cest, sníţení počtu pracovníků manipulace
niţší objem rozpracované výroby
sníţení počtu meziskladů
krátká průběţná doba výroby
o Nevýhody
technicky i organizačně náročnější řízení výroby
vysoké poţadavky na úroveň přípravy výroby
vyšší nároky na údrţbu strojů
malá pruţnost – obtíţně se provádějí změny výrobního programu
o 2 základní formy:
linkové uspořádání - při výrobě většího mnoţství technologicky podobných produktů
proudová (jednopředmětná) linka – produkce 1 výr.
pruţná (skupinová) linka – výroba různých podobných produktů
hnízdové uspořádání – vhodné pro výrobu většího počtu typů a niţšího výrobního mnoţství
technicky podobných výrobků
Členění z pohledu časové struktury produkčního procesu
Výrobky neprocházejí pracovištěm samostatně, ale v tzv. dávkách (strojírenství a elektrotechnika). Dávka
představuje mnoţství výrobků, které na dané pracoviště přichází současně a je zpracováno v těsném časovém sledu.
Počet výrobků není dobrovolný. V chemickém a potravinářském průmyslu jsou to várky a šarţe
1. průběžná doba výroby – výrobní cyklus výrobku - doba od zahájení do dokončení výroby určitého výrobku
(zahrnuje technologické operace, netechnologické operace i časy přestávek)
2. průběžná doba přípravy výroby výrobku – TPV (technická příprava výroby) - doba od uplatnění
poţadavku na výrobek aţ po zahájení jeho výroby. Zahrnuje konstrukční, materiálovou, technologickou a
organizační přípravu výroby
Součet 1. + 2. tvoří průběžnou dobu výrobku – zkracování vede k efektivnosti a konkurenceschopnosti.
Směnnost
v kontinuálních výrobách je směnnost vysoká
v diskrétních výrobách je směnnost zpravidla niţší
zvyšování směnnosti vede ke zvýšenému vyuţití výrobního zařízení, zkracování průběţné doby výroby,
sniţování nákladů a zvyšování efektivnosti
umoţňuje zvyšovat objem výroby a zajistit rychlejší obměnu výrobního zařízení před morálním opotřebením
Způsoby předávání součástí
postupný – na pracovišti je provedena poţadovaná operace na všech dílech jedné dávky, následně je celá
dávka předána dál
přepracovaný materiál Ing. Pinkasové
7
souběžný – jakmile je na pracovišti provedena poţadovaná operace na jedné součástce, tato se ihned předává
dál (nečeká se na ostatní díly z dávky)
smíšený – kombinace obou předchozích; zahájení kaţdé další operace začíná dříve, neţ je dokončena
předchozí operace na všech součástech dané dávky; nevznikají prostoje; ekonomicky optimální, ale
organizačně nejnáročnější
Výrobek jako výstup produkčního procesu Pojmy: Charakteristika produktu, Inovace produktů, Ţivotní cyklus výrobku, Moderní metody vývoje výrobků
Firma se snaţí upoutat pozornost spotřebitele prostřednictvím svého produktu. Díky jeho vlastnostem chce mít mezi
výrobci nejlepší konkurenční pozici = konkurenční výhoda. Lze jí dosáhnout:
co nejniţšími výrobními náklady
diferenciací vlastní produkce – jedinečnost, nenapodobitelnost
Aby mohl podnik realizovat konkurenční výhodu, musí hledat zdroje vstupů v nejlevnějších lokalitách, musí hledat
mezinárodní zdroje kapitálu a budovat závody v zemích s nízkými mzdovými N (je-li výroba náročná na spotřebu
lidské práce)
Konkurenční výhoda lze budovat také na základě produkce výrobků vysoké technické i kvalitní úrovně – nutná
schopnost zavádět nové, nebo inovované produkty => větší dynamika trhu, loajalita zákazníků a distributorů. Záporem
jsou zvýšené N v oblasti realizace inovací. Vţdy třeba provést vyhodnocení efektivnosti inovací.
Charakteristika produktu
Výrobky – představují soubor hmotných vlastností, kterými jsou uspokojeny potřeby zákazníka
Produkt – jakákoliv nabídka, která je určena trhu za účelem uspokojení hmotných nebo nehmotných potřeb
o výrobky, služby, originální nápad nebo myšlenka
o rozumí je jím i ostatní okolnosti – značka, obal, záruční podmínky, pozáruční servis, speciální sluţby
(leasing, dárkové balení, ...) image výrobce nebo prodejce= celková nabídka zákazníkovi
Nejdůleţitější technické podklady ke zhotovení strojírenských výrobků tvoří technickou dokumentaci. Patří sem:
o náčrty a nákresy výrobků
o výkresy součástek
o konstrukční rozpisy
o výkresy sestav výrobků, ...
Tyto informace jsou důleţité pro další etapy ţivotního cyklu
Skupinová technologie – klasifikační kódovací systém pro seskupování součástí do skupin (podobné tvarem,
velikostí, materiály, pouţitými nástroji, ...)
Mnoţství suroviny a mnoţství, které se dostane do výrobku, je rozdílné:
Ztráty – vznikají při chemických a fyzikálních pochodech. Těkáním, vysoušením, rozprašováním, ...
Odpad – nevyuţité suroviny (základní i pomocné materiály)
Technologicky nezbytný odpad – vzniká v důsledku uplatnění daných výrobních postupů. Bývá zahrnut do
přísl. norem spotřeby materiálu. Podle moţnosti dalšího vyuţití odpadu se dělí na:
o nevratný odpad – natolik znehodnocen, ţe ho není moţné ve výrobě dále vyuţít
o vratný odpad – dále moţno technologicky zpracovat
Zmetek – stejně jako odpad rovněţ ztráta. Je to neuţitečný výsledek výrobního procesu, tzn., ţe nesplňuje
uţitné vlastnosti. Práce při výrobě byla vynaloţena zbytečně. Vzniká jako projev nedokonalosti výrobního
procesu nebo projevem porušení technické kázně. Podle stupně znehodnocení práce dělíme na:
o zmetek neopravitelný – úplný; nelze jinak přizpůsobit ani opravit. Má pouze hodnotu odpadu. Pro
podnik to znamená úplnou ztrátu
o zmetek opravitelný – po vynaloţení práce na opravu můţe získat předpokládané uţitné vlastnosti.
Pro podnik – ztráta; zvyšuje vlastní N výroby
o vadný výrobek – výrobní vada není tak velká, aby znemoţnila jeho pouţívání, má kosmetické
nedostatky. Pro podnik ztrátové – niţší jakostní a cenová skupina.
přepracovaný materiál Ing. Pinkasové
8
Výrobek a výrobní sortiment
Aby výrobce neztratil své postavení na trhu, musí nepřetrţitě inovovat stávající produkci a současně se věnovat vývoji
nových výrobků. Nové musí mít firma připraveny v okamţiku, kdy prodej starého začíná klesat. Plynulou výměnou
starého za nový se zabrání propadu v trţbách.
výrobní řada – skupina příbuzných produktů s podobnou fcí, prodávané stejným skupinám zákazníků,
spadající do téţe cenové kategorie, distribuované stejným způsobem. Počet prvků v řadě = délka výrobní řady
výrobní sortiment – souhrn všech výrobních řad a jednotlivých výrobků (sluţeb), které výrobci nabízí trhu -
počet výrobních řad udává šíři výrobního sortimentu
Inovace produktů
Inovace je elementární změna provedená na výrobku nebo ve výrobním procesu. Vlastní inovaci předchází invence –
nápad, myšlenka, vědecký poznatek. Nejčastěji se inovační aktivity týkají:
technického řešení výrobku = výrobková inovace
technologie výroby = technologická (procesní) inovace
pouţitých surovin a materiálů = materiálová inovace
vstup na nové trhy = odbytová inovace
Podle J. A. Schumpetera také organizační inovace = vytvoření nových organizačních struktur ve výrobním procesu
Klasifikace inovací podle prof. Valenty
7 zákl. řádů + 0 – zásady pro zabezpečení základní funkce výrobku
Stupeň
inovace Charakter inovace Charakteristika inovačního stupně
0 Regenerační změny Zabránění degenerativním změnám (údrţba)
I Změna kvantity Zvětšení výrobní kapacity, počtu pracovníků,...
II Změna struktury Organizační a strukturální změny mezi prvky
III Změna kvality Nemění se podstata, ale fce
IV Změna variant Kvalitativní změna některé zákl. vlastnosti (nová varianta)
V Změna generace Kvalitativní změna všech podstatných vlastností (koncepce
se nemění)
VI Změna koncepce Koncepční změna výrobku, původní princip se nemění
(vzniká nový druh)
VII Změna principu Principiální změna výrobku (vzniká nový rod)
Výrobek je povaţován za nový po dobu 3 let od zahájení výroby (příp. prodeje)
Životní cyklus výrobku
Ţivotní cyklus výrobku je tvořen dobou od jeho vytvoření aţ do okamţiku vyřazení z provozu. Nelze jej nezaměňovat
s trţním cyklem produktu. Etapy:
přípravná – realizace námětu, rozhodnutí vyrábět
návrhová – návrh koncepce, konstrukční, materiálová, technologická a organizační příprava výroby
realizační – vlastní výroba
odbytová – distribuce
provozní – vlastní pouţívání spotřebitelem
likvidace
Pouze 2-5% nových výrobků je zcela úspěšných a 20% končí jako zcela neúspěšných. Ţivotní cyklus výrobku, příp.
úspěšnost na trhu, je dán:
technickou úrovní
spolehlivostí
bezvadnou funkčností
opravitelností
Hodnotit technicko-ekonomickou úroveň je moţné pomocí benchmarkingu.
přepracovaný materiál Ing. Pinkasové
9
Benchmarking
Je to soubor metodik a podpůrných nástrojů, které umoţňují výrobní procesy a jeho parametry, příp. charakteristiky
srovnávat s parametry obdobných procesů, např. v jiných úspěšných firmách. Tyto podniky slouţí jako vzor (cíl). Pro
aplikaci se pouţívají tyto kroky:
stanovit kritéria (čeho má být dosaţeno
připravit interní data pro srovnání (určit ukazatele, které se budou sledovat)
vybrat objekt pro srovnání (nejlepší podnik, výrobek)
shromáţdit potřebná data, analyzovat, interpretovat
stanovit pro podnik nové cíle
zpracovat postup k jejich dosaţení
Rozlišujeme tyto typy:
benchmarking vnitřní – pouţívají velké firmy pro porovnání výkonnosti vlastních dílen s cílem zvýšit
výkonnost zaostávajících úseků
benchmarking vnější – slouţí pro srovnání vlastního podniku se stejnou nebo podobnou konkurenční firmou
benchmarking funkční – slouţí k získávání poznatků v oblasti zdokonalování celého produkčního procesu
srovnáváním s firmami z jiných oblastí
Moderní metody vývoje výrobku
Hlavním kritériem úspěšnosti je faktor času a nízké náklady. Simultánní inţenýrství – organizační strategie; způsob
organizace činností.
Tradiční přístup Simultánní inženýrství
Členění úloh podle funkcí Funkční hranice se překrývají, paralelní řešení
úloh
Oddělený vývoj výrobku a produkčního procesu Paralelní vývoj výrobku i produkčního procesu
Priorita managementu – náklady Priorita managementu – čas
Současný postup na více projektech Koncentrace na jeden projekt
Úzká místa – řešení zvětšením mezioperačních
zásob
Úzká místa – odkrytí a zvětšení produkční
kapacity
Vztah výroby a okolí
Podniky nesmí produkovat výrobky, které neumí příroda nebo člověk zlikvidovat a absorbovat, nesmí plýtvat látkami,
které jsou v přírodě vzácné. Ekologická strategie:
stanovit vlastní ekologické cíle
informace o aktuálních ekologických normách a limitech
dlouhodobé ekologické záměry regionu
Součástí je rovněţ strategie produktu, který firma hodlá vyrábět a dodávat na trh.
fáze výroby – kaţdá činnost poškozuje určitým způsobem ţivotní prostředí - zvolit nejšetrnější postup
fáze spotřeby – některé výrobky jsou škodlivé v této fázi (elektrárny, chemické prostředky, dopravní
prostředky, spotřební zboţí – chladničky) - zodpovědnost se přesouvá na výrobce, který má odpovědnost za
nezávadnost po celou dobu uţívání
fáze likvidace – recyklovatelné materiály - podnik se musí podílet na likvidaci té části produkce, která by
neúměrně zatěţovala ţivotní prostředí
Podstata, funkce a obsah předvýrobní etapy Pojmy: Ekonomické hledisko přípravy výroby, Metodické aspekty ekonomického zadání, Postup vypracování
ekonomického zadání, Výstupy ekonomického zadání
Příprava výroby je jednou z předvýrobních etap celého produkčního procesu. Případné změny ve výrobním procesu,
odstranění chyb, nebo zdokonalení finálního výrobku lze v této fázi provést relativně snadno a s minimálními náklady.
Hlavní funkcí předvýrobní etapy – zabezpečení přenosu výsledků mrk průzkumu trhu do výroby. Etapy:
přepracovaný materiál Ing. Pinkasové
10
1. Ekonomické hledisko
o metodický postup a vypracování ekonomické zadání
o ekonomické přínosy nové výroby
2. Vlastní náplň věcné, časové a prostorové přípravy (další otázka)
Ekonomické hledisko přípravy výroby
Součástí přípravy výroby je i ekonomické posouzení celého projektu. Mělo by obsahovat zejména tyto informace:
předpokládané parametry nové produkce (výrobní mnoţství, jakost, ...)
vymezení, pro jaké skupiny odběratelů bude produkce určena
na jaké trhy bude produkce orientována
přípustné N
předpokládané ceny
moţný konkurenční producent
předpokládané výnosy
Podkladové materiály
Cenové limity – ohraničují cenu budoucích výrobků. Náročná analytická práce – musí se udělat analýza cen
nakoupených surovin, materiálů, energií, ... Nejsloţitější je určení cen zahraničních dodávek – ovlivněno
změnami kurzů. Součástí je i analýza cenové tvorby konkurence a analýza nasycenosti trhu
Rozpočty nákladů nové produkce – předkalkulované N poloţky vytváří manévrovací prostor
Kalkulace cen nových výrobků – zejména předběţná sumarizace N je významným ekonomickým nástrojem
pro tvorbu zadání nové produkce
Normativy a technicko-hospodářské normy spotřeby času, materiálu, energie, ...
Komerční a jiné studie trhu – poskytují reálný přehled o situaci na trzích
Technické normy a předpisy – musí být v rámci ekonomického zadání respektovány, jedině pak produkt
nebude v rozporu s legislativou
Metodické aspekty ekonomického zadání
Metodický postup tvorby ekonomického zadání se po obsahové stránce liší podle stupně inovace řešení nové
produkce.
Postup vypracování ekonomického zadání
Vlastní vytvoření ekonomického zadání předpokládá:
Stanovení cílů – vytyčuje vrcholové vedení; výchozí krok pro vypracování konkrétního zadání
Vytvoření týmu, který specifikuje a zpracuje zadání – týmová práce je důleţitá zejména při náročných
projektech
Vypracování koncepce nové produkce – vztahuje se zejména na perspektivní výrobu, kterou je třeba
rámcově připravit
o jaké druhy výrobků
o které z nich budou klíčové
o jaké změny se musí provést, aby mohla být koncepce realizována
o jaké budou přínosy z nové produkce
Zpracování informační analýzy – označuje hl. nedostatky dosavadní produkce. Hlavním posláním je
vypracovat variantní náměty a změny řešení nové produkce
Sestavení zadávacího protokolu – konečný krok při vypracování ekonomickém zadání
o základní manaţerský dokument pro řešitele úlohy
o na definitivním zadání pro tvorbu nové produkce se podílejí i externí spolupracovníci, interní odborné
týmy a útvary
Zadání pro tvorbu nové produkce má obsahovat:
cíle – hlavní i vedlejší
objekty, které mají být předmětem analýzy a řešení celého programu přípravy výroby
subjekty, které se tohoto řešení zúčastní
věcná, finanční, legislativní omezení pro řešení
přepracovaný materiál Ing. Pinkasové
11
zdroje, které jsou k dispozici
harmonogram hl. etap při tvorbě nového projektu
očekávané efekty nové produkce
Výstupy ekonomického zadání
Jsou tvořeny syntézou 2 podmíněných stránek – potřeb a efektů.
Potřeby: o finanční zdroje pro rozvoj produkce
o nové suroviny, materiály, energie, ... nezbytné pro výrobu
o nová patentová práva, licence, ...
o N na výzkum a vývoj
Efekty:
o vyšší parametry kvality
o výhodná cenová úroveň
o zkrácení výrobních cyklů a tím i dodacích lhůt
o úspory N ve výrobě
o zvýšená exportní schopnost
Přínosy a případně zvýšené N musí vţdy management zhodnotit a zaujmout k nim stanovisko – přijmout, nepřijmout
Věcné, časové a prostorové hledisko přípravy výroby Pojmy: konstrukční příprava výroby, technologická příprava výroby, materiálová příprava výroby,
organizační příprava výroby
V praxi mají různou podobu - ovlivňuje to zejména:
sloţitost výrobku
typ a charakter výroby
tradice podniku a jeho technické vybavení
Příprava výroby se skládá z několika fází:
1. konstrukční příprava výroby (KPV)
2. technologická příprava výroby (TgPV)
3. materiálová příprava výroby
4. organizační příprava výroby
Souhrn těchto 4 kroků se označuje jako technická příprava výroby (TPV).
Konstrukční příprava výroby
Navazuje na průzkum trhu. K dispozici je tedy jiţ představa o koncepci nového výrobku. Náplní této etapy
je rozhodnout o:
tvaru
rozměrech
konstrukčním řešení
výkonu
pouţitém materiálu
Správnou volbou je dána uţitná hodnota, ale i hospodárnost a efektivní výroba. Součástí KPV je rovněţ
zajistit technologičnost konstrukce = taková volba kvalitativních parametrů a znaků řešení výrobků, které
dávají předpoklad pro technicky reálnou a ekonomicky úspěšnou výrobu.
Výsledkem této fáze je zhotovení konstrukční dokumentace.
výrobní výkresy
montážní sestavy výrobků a skupin
konstrukční rozpisky (kusovník) – soupis všech součástí, materiálů, rozměry, přesnosti, drsnosti povrchů, ...
Výstupem KPV jsou rovněţ technické podmínky pro výrobu, provoz, zkoušení a přejímání výrobku (vč. návodu
k pouţití, obsluze, údrţbě, přepravě a uskladnění). V současné době se přihlíţí i k estetičnosti, ergonomii, výtvarnému
přepracovaný materiál Ing. Pinkasové
12
řešení, ... Volba konstrukčního řešení, designu a technologie představuje rozhodovací problém ve fázi přípravy výroby
- mají totiţ vliv na výrobní proces, jeho nákladovost a kvalitu konečného produktu, pracnost, ... Optimálních rozměrů
se dosahuje také metodou hodnotového inţenýrství (hodnotové analýzy) – na jedné straně se hledá nové zlepšené
řešení a na straně druhé výše N, které splnění těchto funkcí podmiňují
Cílem je nalézt takové konečné řešení (materiálové i konstrukční), které zajistí splnění poţadovaných funkcí při
stávajících N. Optimální řešení představuje maximalizaci vztahu:
E … efektivnost produktu
F … stupeň splnění funkcí, které zařízení poskytuje
N … celkové N pro zajištění poţadovaných funkcí
Technologická příprava výroby
Stanovuje způsob, jakým budou provedeny jednotlivé operace, během nichţ se mění tvar nebo látková podstata
materiálu. Určuje posloupnost operací, výrobních strojů a zařízení, na nichţ bude výroba probíhat. Součástí je rovněţ
zajištění bezpečnosti, hygieny a kultury práce. Výstupem této etapy PV jsou:
technologické postupy (normy)
doporučené normy spotřeby materiálu
normy spotřeby času
Technologická příprava výroby musí tedy připravit podklady pro zajištění:
poţadované jakosti výroby součástí
hospodárného vyuţití surovin, materiálů a energií s min. ztrátami
min. N, které zabezpečí rentabilní výrobu
optimálního vyuţití výrobního zařízení
min. pracnosti výroby
Z podstaty vyplývá, ţe musí být řešena v souladu s konstrukční i materiálovou PV, protoţe zvolená technologie musí
akceptovat tvarové a pevnostní charakteristiky. TgPV se odlišuje, jedná-li se o výrobu kusovou, sériovou nebo
hromadnou. Zvýšení hospodárnosti lze dosáhnout i uplatněním typizace výrobků i výrobních postupů – rozšiřování
počtu výrobkových typů i řad.
Materiálová příprava výroby
Spočívá ve správné volbě základní suroviny pro přípravu finálního produktu. Volba ovlivňuje kvalitu, uţitnou
hodnotu, ale i technologické postupy, které budou pouţity (speciální materiály vyţadují speciální zpracování). Správná
volba předurčuje tedy i volbu pouţité technologie = vliv na celou ekonomii projektu (produkčního procesu). Součástí
této etapy je i nalezení seriózního dodavatele.
Podkladem pro objednání materiálu je:
výstup z KPV,
výrobní výkres
rozpiska
Cílem je, aby výroba probíhala z hlediska potřeby materiálu plynule a s min. N
Organizační příprava výroby
Cílem této fáze je sladit všechny předchozí etapy. Výstupem je tedy stanovení materiálových toků jednotlivými
pracovišti, jejich intenzita a rychlost. Z předpokládaného objemu výroby lze pak určit technicko-hospodářský
projekt: počet a struktura strojů
jejich předmětné a technologické uspořádání
počet a umístění měřících, kontrolních a registračních stanovišť
mnoţstevní a kvalifikační sloţení pracovníků
Závěrečnou fází je ověření navrhovaného řešení výrobou a odzkoušením ověřovací série.
N
FE
přepracovaný materiál Ing. Pinkasové
13
Strategické řízení výroby Pojmy: Obecná charakteristika, Cíle
Přísluší vrcholovému managementu (generální ředitelé + odborní ředitelé pro jednotlivé útvary). K otázkám
základního směřování firmy se vyjadřuje i vlastník firmy.
Úkolem vedení je stanovení cílů v dlouhém časovém horizontu (10-20 let). Vytváření strategie firmy, která je
východiskem tvorby cílů, plánování a vytváření základních předpokladů pro fungování firmy
Strategické cíle
určení produktů, s nimiž se chce firma prosadit na trhu (= výrobková politika; výrobkové portfolio)
rozvoj nových výrobních technologií
výběr trhů, na nichž chce firma oslovit zákazníky
stanovení a realizace konkurenční výhody
stanovení harmonogramu rozvoje
Uvedená rozhodnutí můţe management přijmout aţ na základě SWOT analýzy. Strategie má dlouhodobý dosah,
přesto má však dynamický charakter, coţ předpokládá, ţe bude korigována v průběhu produkčního procesu.
Úkolem je stanovení základní výrobkové řady, ale současně i její inovace a přizpůsobování vlastních produktů
konkrétním poţadavkům spotřebitelů. Navíc musí být firma schopna prognózovat moţný vývoj v daném trţním
segmentu. Firma musí stanovit vhodné vstupy:
suroviny
energie informace (technologie)
pracovní síla
Součástí je: koncepce rozvoje a strukturálních změn – v oblasti pracovních sil i organizace firmy. Další důleţité
rozhodnutí se týká konkurenční výhody. Vedení stanoví zpravidla orientaci na některý důleţitý ukazatel a v tomto
aspektu se snaţí vybudovat si mezi konkurencí vedoucí postavení (např. orientace na nízké výrobní N, orientace na
vysokou jakost produkce, orientace na určité skupiny zákazníků,...)
V dnešním konkurenčním prostředí je třeba dosáhnout optimální hodnoty všech parametrů současně. S pronikáním a
expanzí na nové trhy musí vrcholový management v rámci strategického řízení řešit rovněţ i problematiku volby
nových odbytových cest a forem zajištění prodeje
Detailnější rozpracování řeší taktické řízení výroby. V současné době se začíná stále více prosazovat tendence
delegovat větší rozhodovací pravomoci na niţší úrovně = rozšíření autonomie taktického a operativního článku řízení
výroby.
Taktické řízení výroby Pojmy: Obecná charakteristika, Cíle, Konkurenční výhoda vlivem diverzifikace produktu, Konkurenční výhoda
vlivem vysoké jakosti, Konkurenční výhoda vlivem nízkých nákladů
Úkolem je rozpracování strategie, která byla vytyčena na vrcholové úrovni, do konkrétních podmínek výroby.
Taktické řízení je záleţitostí středního managementu, zejména pak manaţerů odd. konstrukce, technologie a
materiálně-technického zásobování, příp. personalisté.
Taktické cíle
Cílem je definování výrobního programu a rozpracování vytyčených strategických cílů, zejména:
Definitivní stanovení podoby organizace vlastní výroby
Upřesnění vlastní výrobkové politiky (počet typů výrobků – výrobkové portfolio)
o šířka výrobního sortimentu (Superb, Octavia, Fabia)
o hloubka výrobního sortimentu (sedan, kombi, pick-up)
Stanovení materiálových toků a uspořádání strojů
Další konkretizaci postupu při vytváření konkurenční výroby
přepracovaný materiál Ing. Pinkasové
14
Konkurenční výhoda vlivem diverzifikace (diferenciace produktu)
Jedná se o přístup, kdy firma nabízí širokou paletu výrobků s cílem uspokojit individuální přání co nejvyššího spektra
zákazníků. Cílem je snaha max. objem prodeje výrobků a zaujmout významný podíl na trhu.
Tuto strategii realizuje firma zpravidla důslednou unifikací a stavebnicovým řešením svých výrobků = je schopna
vyrábět standardní díly, které upraví zákazníkovi dle přání (vůz - bezpečnostní prvky, klimatizace, střešní okno,...).
Uţitná hodnota je „šita na míru“ pro kaţdého spotřebitele.
Konkurenční výhoda vlivem vysoké jakosti
Udrţet jí po delší dobu vyţaduje schopnost vytvářet nepřetrţitě nové výrobky - to přispívá k dynamice trhu a loajalitě
zákazníků a distributorů. Nové výrobní procesy upevňují tuto výhodu niţšími N, vyšší jakostí a spolehlivostí, větší
pruţností => zvyšování kvality začíná být chápáno jako dokonalé splnění poţadavků zákazníka, tzn. ne nabízet
absolutně nejvyšší technickou úroveň jakosti, ale jakost přiměřenou spotřebitelským poţadavkům a moţnostem
Největší boom v této oblasti byl zaznamenán počátkem 90. let. V současné době je špičková kvalita samozřejmostí
(pokud není producent schopen tuto kvalitu nabídnout, nemá na trhu místo).
Konkurenční výhoda vlivem nízkých nákladů
Cílem je zabezpečení co nejniţších celkových N na jednotku výroby (= min. variabilní N – ceny vstupů a mzdové N).
Toto je ovlivněno:
velikostí trhu (určí objem výroby)
stupněm vyuţití výrobních kapacit
úrovní výrobní spolupráce
integrací jednotlivých činností
umístěním výroby
legislativními vlivy
Sníţení výrobních N a tudíţ i ceny se můţe stát zdrojem konkurenční výhody, dostane-li se s jejich úrovní pod hranici,
která je v daném odvětví průměrná a které dosahuje konkurence.
Hospodárnost
Hospodárnosti představuje poţadovaný výstup při min. vstupech; max. výstup při daných vstupech. Princip
hospodárnosti můţe být aplikován na výrobek, pracoviště nebo průběh výroby. Je třeba hodnotit ekonomický výsledek
výroby ve vztahu k personálním a sociálním důsledkům, pro něţ jsou hl. indikátory:
počet pracovníků
obsah prováděné práce a potřebná kvalifikace
pracovní vytíţení a nároky na práci
odměňování
vliv okolí
Operativní řízení výroby Pojmy: Charakteristika, Funkce operativního řízení výroby, Operativní řízení výroby na úrovni podniku, Operativní
řízení výroby na úrovni závodu (provozu), Operativní řízení výroby na úrovni dílny
Jedná se o nejniţší úroveň řízení výrobního procesu, úkolem je rozpracování strategického a taktického plánu aţ do
podmínek vlastní výroby do prostředí produkčních provozů a dílen. Je nedílnou součástí vnitropodnikového řízení a
vyuţívá informace a data v jejich základní podobě, jak to vyţaduje bezprostřední ŘV
Tím se z hlavní šíře a podrobnosti vyuţívaných dat odlišuje od ostatních druhů řízení. Má velmi úzký vztah k datové
základně (tj. k jednotné soustavě vstupních údajů řízení podniku). Tato datová základna poskytuje normy, které jsou
předpokladem pro stanovení výrobních úkolů
Funkce operativního řízení výroby
Hlavní funkcí je zajistit optimální průběh výroby při max. hospodárném vyuţití všech vstupů. Konkretizuje výrobní
úkoly – kdo, co, kdy a kde má vyrábět. Rozlišujeme dvě skupiny činností:
operativní plánování výroby
řízení průběhu výroby
přepracovaný materiál Ing. Pinkasové
15
Operativní plánování výroby
Spočívá v postupném rozpracování výrobních úkolů do dílčích úkolů, velmi podrobně určuje průběh realizace na
krátká časová období.
Řízení průběhu výroby
Řízení vlastního výrobního procesu
Dispečerské řízení – regulování podle odchylek – zpravidla pro hromadnou nebo velkosériovou výrobu
Přímé řízení – pro výrobu s nízkou opakovatelností
Operativní řízení výroby na úrovni podniku
Zajišťuje trvalý soulad mezi výrobními a ekonomickými cíli podniku - zabývá se jím specializovaný dispečerský
útvar, který spolupracuje s ostatními.
Operativní řízení výroby na úrovni závodu (provozu)
Hlavním úkolem je provedení plánovaných výrobních úkolů. Převáţnou část provádí výrobně dispečerská kancelář –
upřesňuje měsíční operativní plány, zajišťuje materiál, …
Operativní řízení na úrovni dílny
Je zajišťováno společnou činností vedoucího dílny, směnových mistrů,… Je to těţiště operativního ŘV a určuje se
pořadí jednotlivých prací na pracovištích, kontroluje se průběh výrobních operací, koordinuje se mezioperační
pooperační přeprava.
Obsah normativní základny Pojmy: Standardizace v řízení výroby, Úkoly standardizace, Typy standardů
Standardizace v řízení výroby
Standardizace představuje proces výběru , sjednocování a stabilizace jednotlivých prvků procesů, řešení, výstupů, ...
ve výrobním procesu. Je uplatňována v etapě předvýrobní (= týká se vývoje a navrhování výrobků), ve vlastním
výrobním procesu i ve fázi prodeje
Cílem standardizace je systematicky sniţovat neţádoucí jevy v řízeném procesu a zajistit, aby základní i ostatní
činitelé byly omezeny na účelnou míru
Výsledkem standardizace je standard, který můţe mít podobu normy, vzoru nebo předpisu. Soubor norem =
normativní základna.
Úkoly standardizace
vybrat nejvhodnější alternativu z pouţívaných nebo moţných řešení
redukovat počet různých variant řešení (na základě optimalizačního výběru)
zvyšování technické úrovně provedení a výkonnostních parametrů produkce
optimalizovat parametry výroby z hl. bezpečnosti, hygieny a kultury práce
respektování poţadavků trhu z hl. kvalitativní a sortimentní nabídky
Předmětem normalizačního sjednocování a zjednodušování jsou suroviny, materiály, polotovary, jejich vlastnosti a
kvalita, výrobky, řízení a plánování výroby, apod. Uplatňování standardizace přináší:
lepší vyuţití výrobních činitelů
moţnost zhromadňování výroby
zvyšování technické a ekonomické úrovně výroby a výrobků
zajišťování jednodušší evidence, plánování a řízení
vytváření podmínek pro vyšší automatizaci
usnadnění obchodních styků s jinými zeměmi
zlepšování pracovního prostředí
přepracovaný materiál Ing. Pinkasové
16
Typy standardů
Členění normativní základny se provádí z různých pohledů. Podle etap výrobního procesu rozlišujeme několik typů
standardů:
Standardizace věcných vstupních prvků výrobního procesu – vytváření materiálového standardu (výběr
materiálů) a standardizace výrobního zařízení a nástrojů
Standardizace činností – výběr a sjednocování pracovních postupů, kontrolních a zkušebních metod apod.
Standardizace vztahů ve spotřebě a využití výrobních činitelů – tvořena soustavou norem - norma spotřeby
času, spotřeby materiálu, nářadí a nástrojů, spotřeby energie a normy kapacitní. Dále normy výrobních zásob,
rozpracované výroby a zásob hotových výrobků, a také normy technologicky nutných ztrát
Standardizace vstupních prvků při operativním řízení výroby – normativy průběhu výroby = standardy,
které slouţí věcnému i časovému uspořádání výrobního procesu. Jde o velikost výrobních dávek, výrobní takt
a rytmus, výrobní předstih, průběţné doby výroby, zásoby rozpracovaných výrobků a podíly jakostních tříd
výrobků. Komplexní normativ pak představuje standardní plán práce linky
Standardizace vstupních prvků výrobního procesu – standardizace vlastní součástkové základny i finálních
výrobků (typizace, unifikace, normalizace, stavebnicové řešení).
Funkce a metody standardizace Pojmy: Funkce standardů, Základní metody standardizace
V přípravě výroby a ve výrobě slouţí standardy pro optimální realizaci procesů. Plní zde řadu funkcí.
Funkce standardů
Funkce evidenční (informační) – umoţňuje shromaţďovat a poskytovat informace o stavu a průběhu
výrobního procesu
Funkce plánovací – umoţňuje určit prostorový a časový průběh výrobního procesu, ale také stanovit
poţadavky na jednotlivé činitele výroby; jejím prostřednictvím je určena výše spotřeby sledovaných činitelů
Funkce racionalizační – zajišťuje optimalizaci normativní základny, porovnávání skutečnosti s plánem a
aktualizaci standardů prostřednictvím odchylkového a změnového řízení; slouţí ke zdokonalování
metodologie tvorby standardů
Základní metody standardizace
Simplifikace – zjednodušení; výchozí metoda, která je zaloţena na prosté redukci počtu moţných variant
řešení na počet technicky nebo ekonomicky přijatelný
Unifikace – zjednodušení různých předmětů nebo procesů za účelem jejich pouţití (ve stejném provedení
nebo stejným postupem) u řady různých nebo podobných výrobků; např. unifikovaná řada traktorů – stejné
kabiny, sedačky, pedály, ...., ale různé motory
Typizace – hospodárný výběr předmětů nebo procesů podle typických vlastností tak, aby tvořily soubor, nebo
řadu předmětů; např. ţárovky tvoří odstupňovanou řadu podle velikosti příkonu: 15W, 25W, 40W, 60W, 75W,
100W .... tzn., ţe neexistuje ţárovka 30W, ale tato výkonová řada uspokojí běţné poţadavky zákazníků
Specifikace – stanovení poţadavků na vlastnosti výrobků a poţadavků na způsoby zajišťování, zda výrobek
dané vlastnosti skutečně má
Normalizace – stanovení co nejmenšího počtu technických řešení opakovaného případu, které jsou za daných
předpokladů (konstrukce, technologie) optimální. Výsledkem je závazná technická norma. Normalizace je
také nejvyšším stupněm standardizace.
Technickohospodářské normy Pojmy: Charakteristika a třídění, Technickohospodářské normy spotřeby materiálů, nářadí a nástrojů,
Technickohospodářské normy spotřeby času (práce), Kapacitní normy, Normy spotřeby energií
V oblasti hospodářské činnosti mají základní význam normy udávající max. nebo min normy přípustnou mez vyuţití
jednotlivých činitelů v naturálním nebo hodnotovém vyjádření. Důleţitým poţadavkem je aktualizace THN – plynulé
promítání změn ve výrobě do norem. THN jsou zpravidla tříděny podle následujících hledisek:
Podle předmětu normování
přepracovaný materiál Ing. Pinkasové
17
o normy spotřeby materiálů
o normy spotřeby práce
o normy kapacit
o normy spotřeby energie
o normy výrobních zásob
Podle kalkulačního hlediska
o normy přímých jednicových nákladů
o normy reţijních nákladů
Podle rozsahu spotřeby
o dílčí technickohospodářské normy
o souhrnné technickohospodářské normy
Technickohospodářské spotřeby materiálů, nářadí a nástrojů
Vymezuje kvalitativní a kvantitativní vztah mezi materiálem a jednicí výrobku (výkonu). Norma spotřeby materiálu
zahrnuje čistou spotřebu (uţitečnou), která se stává buď součástí výrobku (základní materiál) nebo která byla
nezbytná při jeho výrobě (pomocný materiál) a nezbytnou neužitečnou spotřebu, která zahrnuje technologický
odpad a ztráty
Výpočet se provádí nejčastěji těmito metodami:
Metoda typového reprezentanta - pouţívá se zejména v podmínkách, kde se jedná sice o široký sortiment
výrobků, které ale tvoří typizované unifikované (normalizované) řady výrobků. A kde nejsou v daném
okamţiku k dispozici úplné technické podklady
Metoda aplikace součinitele využití materiálu - pouţívá se nejčastěji v případech kdy se jedná o poměrně
různorodý sortiment výrobků součástí polotovarů, které sice netvoří homogenní řady, ale jsou si technologicky
podobné
Metoda konstrukční a technologické analogie (podobnosti). - Jinak také metoda struky spotřeby, vychází
z předpokladu, ţe nový výrobek je konstrukčně a technologicky podobný jiţ existujícímu výrobku a proto se
usuzuje, ţe poměr spotřeby materiálu jednotlivých poloţek nového výrobku a jeho souhrnné spotřeby
materiálu je analogický, jako u dosavadního výrobku. Pouţívá se především v kusové a malosériové výrobě.
Tato skupina plní úlohu v operativním řízení výroby jako základní podklad pro výpočet spotřeby materiálu, na základě
toho pro výpočet potřeby dodávek i pro vlastní organizaci přísunu materiálu
Technickohospodářské normy spotřeby času (práce)
Vyţadují mnoţství ţivé práce potřebné k vykonání pracovního úkolu. Základem normování práce je třídění spotřeby
času v pracovní směně. Čas vynakládaný pracovníkem v průběhu směny se člení na čas nutný (normovaný) a čas
ztrátový (zbytečný)
Čas nutný – zahrnuje časy potřebné pro průběh pracovního procesu. Člení se na čas práce, na čas obecně
nutných přestávek a na čas podmínečně nutných přestávek
Čas práce – čas vynakládaný na provedení činností, které jsou nezbytné pro splnění pracovního úkolu
Čas obecně nutných přestávek – vyjadřuje dobu nutných přerušení činnosti, která vyplývá z fyziologických
potřeb pracovníka (svačiny, oddech, přirozené potřeby)
Čas podmínečně nutných přestávek – doba klidu, která vyplývá z dané úrovně techniky, technologie a
organizace práce (čekání dělníka na skončení automatického chodu stroje, na skončení taktu linky, ...)
zbytečný čas – je čas nepotřebný a vţdy představuje pro firmu ztrátu. Je zpravidla způsoben nesprávným
vyuţíváním pracovní doby (svévolným prodluţováním přestávek,...)
Čas práce a přestávek můţe mít charakter času jednotkového, času dávkového nebo času směnového
Čas jednotkový (jednicový) – je skutečná doba, po kterou probíhá technologická operace na dané součásti a
která v podstatě zvyšuje hodnotu dané součásti. Podíl jednicového času na jednu součást se nazývá čas kusový
– představuje dobu trvání jedné konkrétní operace na jedné součásti.
Čas dávkový – čas, jehoţ spotřeba je přímo úměrná počtu zpracovaných výrobních dávek bez hledu na jejich
velikost. Jedná se zpravidla o přípravu strojů, jejich seřízení, instalace výrobních přípravků, ... Označuje se TB
- jeho hodnota představuje součet všech dávkových časů za směnu. Podíl tohoto času na jednu dávku se
označuje tpz – čas na přípravu a zakončení výrobní operace
přepracovaný materiál Ing. Pinkasové
18
Čas směnový – jeho spotřeba je přímo úměrná počtu odpracovaných směn bez ohledu na mnoţství jednotek
nebo dávek zpracovaných během směny. Časem směnové práce je např. příprava pracoviště na začátku směny,
nebo jeho úklid na konci směny
Kapacitní normy
THN výrobní kapacity vyjadřuje mnoţství určitého druhu výrobku, které za určitou časovou jednotku vyrobí dané
výrobní zařízení. Člení se na:
THN využitelného časového fondu výrobního zařízení – za urč. období (zpravidla 1 rok)
THN výrobnosti – udává max. mnoţství výrobků, které vyprodukuje výrobní zařízení za jednotku času (1
hodina...)
THN pracnosti – určuje čas potřebný na výrobu jednice výrobku na určitém zařízení
THN celkové kapacity – max. objem výkonu za dobu vyuţitelného časového fondu
Při hodnocení efektivnosti vyuţívání strojního času (času, po který stroj skutečně pracuje), se pouţívá ještě následující
rozdělení časů:
čas hlavního chodu – uskutečňují se hlavní přeměny
o strojní čas – přímé působení stroje
o strojně ruční čas – přímá účast pracovníka
čas pomocného chodu – nedochází k přeměně materiálu na výrobek, ale jsou prováděny operace nutné
k přípravě, zabezpečení a zakončení hl. chodu
čas nevýrobního chodu – nezbytná krátkodobá přerušení činnosti, při nichţ se provádějí ruční úkony na
výrobku
doba interference – čas čekání zařízení na pracovníka při vícestrojové obsluze
čas nečinnosti – čas pro neplánované opravy
Normy spotřeby energií
Pro energické účely – norma spotřeby paliva na výrobu páry, ...
Pro technologické účely – norma spotřeby energie pro pohon výrobního zařízení
Pro netechnologické účely – norma spotřeby paliva na vytápění
Problémem při zajišťování spotřeby energií je jejich měření (většinou měřena pro větší celky) – odhadem. Vyuţívání
druhotné energie – odpadní produkt z výroby (teplo – pára nebo teplá voda) – měla by se měřit a vyuţívat.
Definice a význam produktivity Pojmy: Definice produktivity, Index produktivity, Parciální produktivita, Přidaná hodnota, Čistá produkce
Produktivita vyjadřuje mnoţství spotřebovaných vstupních veličin na jednotku konečné produkce (výstup poměřený
s jednotkou pouţitého vstupu)
P = výstup / vstup. Měří se přidanou hodnotou nebo čistou produkcí na součet vstupů (pracovník, materiál, strojní hodiny, …). Cílem
managementu je snaha o rostoucí trend produktivity. Růst je moţno zajistit:
1. Roste výstup; vstup konstantní – podařilo se zvýšit mnoţství či kvalitu produktů, aniţ bylo třeba zvyšovat
vstupy (energie, materiály, …)
2. Vstup a výstup rostou současně, avšak výstup rychleji – zvyšuje se mnoţství i kvalita, ale růst vstupů je
pomalejší
3. výstup roste, úroveň vstupů klesá – nejlepší moţnost, v praxi obtíţné
4. výstup konstantní, vstupy nižší – úsporami energie, materiálu, …
5. výstup klesá, avšak vstupy ještě rychleji – tzn., ţe celková hodnota zlomku produktivity roste
Jsou-li v čitateli a jmenovateli pouţity celkový měřitelný vstup a celkový měřitelný výstup, označujeme hodnotu
produktivity jako celková (totální) produktivita TP.
index produktivity (IP) – porovnání se standardem x 100%
parciální produktivita (PP) – celkový vstup/1 vstupní faktor; určí, kde je chyba
přidaná hodnota - hodnota výstupu firmy zmenšená o hodnotu vstupů zakoupených u jiných firem
(outsourcing)
přepracovaný materiál Ing. Pinkasové
19
Vyjadřuje, co se ve výrobě přidá k hodnotě spotřebovaného materiálu, energie. Početně jde o rozdíl mezi cenou
vyrobené produkce nebo poskytnutých sluţeb a spotřebou všech nutných sloţek vstupů - zdroj prostředků pro mzdy,
investice, daně, dividendy, …
Čistá produkce
Čistá produkce – ve firmě vytvořená přidaná hodnota, která je sníţená o odpisy. Existují 4 zdroje, které je
nutné z hl. produktivity sledovat. kapitál
hl. materiální aktiva
lidské zdroje
znalosti, vědomosti, informace
Just In Time1
Pojmy: Charakteristika, Přístup k zásobám
Just In Time – podniková filozofie, která umoţňuje kontinuální zvyšování produktivity. Metoda je zaměřena
na skutečnost, ţe jednotlivé výrobky musí být produkovány ve správném čase, mnoţství a kvalitě tak, aby
byly odevzdány právě v tom okamţiku, kdy potřebuje zákazník Základy poloţil J. Toyota (Toyota Motor Corp.) – 1938. Obecně se snaţí JIT redukovat všechny činnosti, které netvoří
přidanou hodnotu.
sniţuje mezioperační zásoby tím, ţe probíhá v malých dávkách
zkracuje dobu obratu zásob
dosahuje vyšší hospodárnosti sníţením seřizovacích N
zkracuje průběţné doby výrobků
Absolutní eliminace výrobních ztrát, mezi které patří:
nadprodukce – buď vyrobeno více, neţ je třeba (kvantitativní), nebo dříve, neţ je třeba (předčasná)
čekání – např. špatné zásobování
přepravní ztráty – např. nevhodným uspořádáním strojů
zpracovatelské ztráty – zbytečné, nevhodně připravený materiál nebo zmetek
Přístup k zásobám
Existují 2 filozofie: zásoby jsou nutné (z hl. zajištění plynulé výroby)
zásoby jsou zlo (z hl. nákladového)
JIT = výroba bez zásob. Odstranění zásob však znamená zbaven se pojistné funkce, kterou plní, proto je třeba
eliminovat abnormality, které rovněţ znamenají ztráty a pak sniţovat zásoby.
JIT je nejnáročnější výrobní systém z hlediska jeho projektování i zavádění. Nejprve implementovat uvnitř podniku,
pak do toho zatáhnout i externí dodavatele. Vhodné začít na konci výrobního procesu a postupně zapracovávat do
předcházejících stupňů.
Pull system – vyrábí pouze tolik, kolik vyţaduje trh (zákazník): zvyšuje produktivitu procesů
sniţuje nároky na výrobní plochu
zkracuje průběţnou dobu výroby
sniţuje rozpracovanou výrobu
sniţuje celkové výrobní N
sniţuje nároky na počítačovou podporu výrobního plánování
1 Doporučuji si přečíst JIT článek z EKONOMA, kt. jsem dala ke stáhnutí téţ….
přepracovaný materiál Ing. Pinkasové
20
Metoda Kanban Metoda Kanban představuje výrobní informační systém pro řízení toku výrobků. V japonštině = „štítek“,
„kartička“. Tento štítek obsahuje veškeré informace, které dělník potřebuje, aby byla zajištěna plynulost
výroby. Existují 2 druhy štítků (kanonů). Výrobní kanban (objednávka)
Dopravní kanaban(dodací list)
Princip fungování v systému KANBAN je zaloţen na následujících principech:
Povinnosti odběratele
o odebrat díly na svém vstupu, kdyţ je objednal
o v předstihu zaslat dodavateli KANBAN kartu, která je pro něj objednávkou pro výrobu dalšího
mnoţství
Povinnosti dodavatele
o připravit poţadovaný materiál
o připojit kartu (dodací list)
o ţádné pracoviště nesmí vyrábět, kdyţ k tomu nemá objednávku (kartu KANBAN)
o zákazník se nesmí předzásobovat
Systém funguje tedy následovně: obrobky opracované na prvním pracovišti se ukládají do kontejneru s výrobním
kanbanem. Po naplnění kontejneru se tento opatří dopravním kanbanem a převezme jej odběratel. Pokud nedostane
dělník na první operaci další výrobní kanban (objednávku), nemůţe začít s další prací. Teprve aţ na druhé operaci
dostanou pokyn, ţe následující pracoviště poţaduje novou zakázku, předají výrobní kanban prvnímu pracovišti a to
můţe začít s další prací.
Princip KANBAN umoţňuje pomocí karet přítomných v systému sledovat rozpracovanost výroby. I kdyţ byl vyvinut
pro řízení uvnitř, je moţné jej aplikovat také na řízení výroby mezi provozy. Vyţaduje rovnoměrný a jednosměrný
materiálový tok a synchronizaci jednotlivých operací. Nejvhodnější pro opakovanou výrobu stejných součástí s velkou
setrvačností v odbytu.
Teorie Omezení
Princip DBR – Drum Buffer Rope
Je to jedna z částí teorie omezení. Zaměřuje se na úzká místa a na regulování vstupu výrobních úkolů do
výroby. Prvním předpokladem je tedy odhadování úzkých míst ve výrobě, další kroky směřují k odstranění
plýtvání v úzkém místě. Toho je dosahováno těmito kroky:
zjednodušením řízení pomocí organizačních opatření
sníţením strojů na pracovišti
zabráněním výroby zmetků
zřízení zásobníku před pracovištěm
technickou kontrolou jakosti před pracovištěm se zabrání přísunu zmetků k úzkému místu
Mezi další zásady patří skutečnost, ţe úzké místo si odebírá („tahá“) výrobní úkoly ze vstupu (vstup
regulován podle výše mezioperačních zásob). Dále se redukuje velikost výrobních dávek a tím se zkracuje
průběţná doba výroby, coţ vede k rychlejšímu plnění poţadavků zákazníků a lepší informační vazbě na trh.
Postupným odstraňováním problému v úzkých místech tato místa zanikají, ale vznikají nová v jiné části
výroby = analyzovat a neustále přehodnocovat.
Organizace práce, výběr a rozmístění pracovníků Pojmy: Podstata a obsah organizace práce, Dělba práce a kooperace, Výběr pracovníků a zvyšování
kvalifikace, Postavení člověka ve výrobě
Lidská pracovní síla je rozhodujícím aktivní činitelem výroby, hodnota konečného efektu závisí na kvalifikaci,
zkušenostech a schopnostech pracovníků
přepracovaný materiál Ing. Pinkasové
21
Podstata a obsah organizace práce
Organizace práce hledá optimální sladění činností lidí a techniky ve výrobě tak, aby pracovní a materiálové zdroje
byly co nejlépe vyuţity, aby se dosahovalo vysoké efektivnosti výroby a aby byla zabezpečena ochrana zdraví
pracovníka. K hlavním oblastem organizace práce patří:
dělba práce
organizace pracovišť
organizace a vyuţívání pracovní doby
vytváření pracovního prostředí
Dělba práce a kooperace
Organizace práce předpokládá stanovení dělby práce, příp. zajištění kooperace při pracovní činnosti mezi různými
útvary. Rovněţ je běţné formou outsourcingu zajistit dodání dílů nebo prací od externího dodavatele.
Dělba práce představuje rozčlenění pracovního procesu na dílčí části, které jsou přidělovány jednotlivým
pracovníkům. Rozlišuje se funkční, technologická a kvalifikační dělba práce
funkční – představuje proces vyčleňování jednotlivých druhů prací v závislosti na jejich funkci ve výrobě
technologická – člení činnosti podle technologického charakteru
kvalifikační – člení činnosti podle nároků, které kladou na kvalifikaci pracovníka (na základě toho je
odvozena tarifní soustava odměňování)
Neúměrně detailní dělba práce můţe mít negativní důsledky (prodluţování průběţné doby výroby, růst pracnosti, …).
K základním směrům zdokonalování patří:
Střídání pracovišť (rotace práce) – cílem je udrţet pozornost pracovníka na prováděnou práci
o postupné přemísťování pracovníků na jiné pracovní úkony
o vede k rozšíření obsahu práce
o umoţňuje zvyšovat kvalifikaci
o vytváří podmínky pro zastupitelnost ve výrobním procesu
o ale přináší téţ počáteční sníţení výkonu při převedení na jinou práci
Sdružování operací – dlouhý, relativně samostatný úsek práce s nutností provádět věší mnoţství různých
činností. Prodluţuje dobu, po které se práce opakuje, zvyšuje rozmanitost a odstraňuje jednostrannou zátěţ
Spojování profesí – pracovník je schopen na základě své široké odbornosti vykonávat činnosti, které
odpovídají několika profesím. Souvisí zejména s technickým rozvojem a růstem úrovně pracovníků.
Vícestrojová obsluha – spočívá v tom, ţe pracovník vyuţívá čas čekání na skončení automatického chodu
stroje pro obsluhu jiných strojů
Uplatňování kolektivních forem organizace práce – kdyţ je třeba spojit úsilí většího mnoţství pracovníků
Kooperace – spočívá ve spojování dílčích činností v pracovním procesu do uceleného výrobního postupu, aby jeho
výsledkem byl jakostní finální produkt
Výběr pracovníků a zvyšování kvalifikace
Významnou náplní personálního oddělení je výběr, rozmisťování, příprava a případná rekvalifikace pracovníků.
Všechny uvedené činnosti se musí provádět soustavně a nepřetrţitě (doplňovat stav). Musí se provádět i v souvislosti
s technickým rozvojem (vede ke změnám profesí a neustále zvyšuje poţadavky na znalosti a dovednosti).
Postavení člověka ve výrobě
Spolehlivost člověka je dána bezchybností jeho práce. Pokud selţe, můţe to být způsobeno vnějšími nebo vnitřními
příčinami. Je třeba zkoumat příčiny a hledat cesty ke zvýšení spolehlivosti.
Pracovní metody – jsou určeny technologickým postupem a konkrétním prováděním pracovních operací. Rozdíly ve
výkonnosti nejlepších a nejhorších pracovníků jsou značné a jsou způsobeny zpravidla rozdíly v pouţívaných
pracovních metodách. Hlavním kriteriem pro rozhodování o účelnosti pracovní metody je ekonomická efektivnost,
která se posuzuje ukazateli produktivity, pracnosti, … Zdokonalování pracovních metod se provádí zpravidla
v následujících krocích:
výběr objektu zdokonalování
přepracovaný materiál Ing. Pinkasové
22
navržení zdokonalené pracovní metody – zahrnuje i volbu pracovníka, který uskuteční racionalizační záměr,
sestavení harmonogramu a určení přínosů
návrh nové pracovní metody
realizace zdokonalené pracovní metody – zahrnuje zaškolení pracovníků pro její pouţívání
Z hlediska výroby má největší důleţitost stanovení potřebného počtu dělníků. Stanovuje se:
na základě předpokládaného objemu produkce – u prací, kdy je objem výroby přímo úměrný výkonům
pracovníků
na základě metodiky norem obsluhy – u prací, při nichţ jde o individuální nebo skupinovou obsluhu
zařízení, kdy objem výroby není přímo úměrný pracnosti obsluhy, ale je určován činností výrobního zařízení
(automatizované výroby)
Organizační struktury Pojmy: Charakteristika, Dělení organizačních struktur, Faktory ovlivňující organizační struktury
Vytváří podmínky pro delegaci pravomocí, odděluje vlastníky od managementu, zvyšuje efektivnost spolupráce
zaměstnanců a usnadňuje komunikaci v podniku.
Dělení organizačních struktur
Organizační strukturu podniku dělíme:
1. Podle rozpětí
o Strmou organizační strukturu (úzké rozpětí) – má vyšší počet organizačních úrovní. Jednotliví
vedoucí pracovníci mají omezené kompetence. Vyšší dělba práce (efektivní)
o Plochou organizační strukturu (široké rozpětí) – málo organizačních úrovní, ve velké spoustě
případů je dvě. Problémem je sehnat jednoho člověka, co umí vše. Vyskytuje se v malých firmách.
2. Podle průběhu komunikace
o Jedno-liniová – kaţdý podřízený má pouze jednoho nadřízeného, pomalá komunikace
o Více-liniová – komunikace probíhá ve všech liniích, jeden podřízený dostává pokyny od více
nadřízených – dochází k rychlému průběhu informací, ale také k informačnímu šumu
přepracovaný materiál Ing. Pinkasové
23
o Liniově-štábní – přikazovací rozkazy probíhají po jedné linii, ale sběr informací a odborné
konzultace po více liniích přes štábní jednotky. Štáby tvoří například sekretariát, ředitel, externí
konzultační firmy pod.
Organizační struktura musí být vytvořena na míru pro kaţdou firmu samostatně
Dále máme také:
formální organizační struktura – účelové sestavení vztahů nadřízenosti a podřízenosti ve firmě
neformální organizační struktura – síť osobních a sociálních vztahů, které vznikají spontánně na základě
společných zájmů skupin lidí
Faktory ovlivňující organizační strukturu
1. Podle původu
o Vnitřní
o Vnější
2. Podle ovlivnitelnosti – z pohledu managementu
o Ovlivnitelné
o Neovlivnitelné
Jednotlivé faktory musíme hodnotit z obou hledisek. Faktory:
1. Právní předpisy = vnější a neovlivnitelný
2. Vztahy mezi vlastníky a managementem = vnitřní a ovlivnitelný faktor. Také velice významný
3. Obor, v němž podnikáme = vnitřní a neovlivnitelný
4. Personální obsazení podniku, odbornost a kvalifikace pracovníků = vnitřní a ovlivnitelný
5. Stav na trhu = v jaké fázi je trţní ekonomika a jaký je stav konkurence na trhu, vnější a neovlivnitelný
Smyslem organizování je vytvořit prostředí pro efektivní spolupráci všech zaměstnanců. Výsledkem organizování je
organizační struktura podniku, která by měla být vytvářena na míru kaţdé jednotce.
Pomocí organizační struktury dochází k oddělení vlastnictví od řízení. Pomocí organizační struktury můţeme
delegovat pravomoci. Při tvorbě organizační struktury musí kaţdý znát svou roli při plnění strategických cílů podniku.
Typ organizační struktury výrazně ovlivňuje úroveň komunikace ve firmě.
Prostorové řešení pracoviště
Prostorové řešení pracoviště spočívá v účelném prostorovém rozmístění veškerého vybavení pracovního
místa se snahou zajistit pro pracovníka pohodlný a bezpečný výkon pracovní činnosti s minimální námahou.
Současně je potřeba zajistit optimální vyuţití výrobní plochy i pracovního času pracovníka. Musí zajistit
vhodnou pracovní polohu, optimální zorné podmínky, příznivé manipulační prostory, … Správná volba
pracovní polohy umoţňuje předcházet únavě pracovníka. Musí být dodrţeny následující principy: vytvoření pohybových návyků v důsledku toho, ţe kaţdý předmět má na pracovišti přesně určené místo
materiál, nářadí a ovladače mají být umístěny tak, aby byl zajištěn optimální sled pohybů (předměty
pouţívané pravou rukou – vpravo, předměty pouţívané levou rukou – vlevo, …)
mezi jednotlivými předměty má být na pracovišti co nejmenší vzdálenost
uloţení materiálu a nářadí má dovolovat rychlé a snadné uchopení
přepracovaný materiál Ing. Pinkasové
24
Z bezpečnostních důvodů má být pracoviště dobře viditelné ze sousedních pracovišť, musí tam být pohodlný přístup a
v případě nutnosti musí jít rychle opustit. Obsluha pracoviště musí být prováděna komplexně.
Typové projekty organizace
Při projektování pracovních míst ve výrobním procesu se pouţívá tzv. typových projektů organizace – zpracovány
zejména pro frekventované profese. Skládá se zpravidla z následujících částí
charakteristika a určení pracoviště – druh a typ výroby, směnnost, stručná charakteristika zařízení, přehled
prováděných prací, …
přehled technologického a organizačního vybavení pracoviště, manipulačních, zvedacích a dopravních
prostředků
prostorové uspořádání pracoviště – rozmístění materiálu, hotových výrobků, …
návod pro vytvoření optimálních pracovních podmínek pro obsluhu – osvětlení, hluk, bezpečnost práce,
čistota, …
Typové projekty jsou základním podkladem pro organizaci pracovišť.
Postavení údržby ve výrobním procesu a údržbářské systémy Pojmy: Péče o výrobní zařízení, Technické opotřebení, Ekonomické opotřebení, Obnova, Údrţbářské
systémy
Péče o výrobní zařízení – u velkých firem – vlastní útvar; u menších externí servisní sluţby
opotřebovávání – plynulý proces, ve kterém dochází ke ztrátě funkčních a technických parametrů
Technické opotřebení – způsobeno pouţíváním ve výrobním procesu, kdy dojde k celkové ztrátě výrobní přesnosti,
někdy ke sníţení výkonu, u produkčních strojů k zvětšení vůle loţisek, …
Ekonomické (morální) opotřebení – stav, kdy stroj v důsledku nízkého vyuţívání má všechny produkční parametry
nového stroje, avšak pro své stáří jiţ nesplňuje poţadavky, které jsou dány současnou úrovní vědeckotechnických
poznatků
Obnova – opak opotřebení; dochází k odstranění důsledků opotřebení (udrţováním, opravováním, rekonstrukcemi,
modernizacemi, …)
Údržbářské systémy
Údrţba představuje soubor organizačních, časových, finančních a jiných úkonů, které dovolují ve vymezených
podmínkách provádět realizační zásahy tak, aby údrţba byla včasná a spolehlivá
1. údržba po poruše – stroje jsou pouţívány bez údrţbářských zásahů aţ do doby, kdy dojde k jejich zastavení
z důvodu poruchy či havárie
o odstávky vznikají většinou neočekávaně
o při tomto způsobu je zabezpečování údrţby je náročnější operativní řízení výroby vzhledem k obtíţně
předvídatelným výpadkům strojního zařízení
2. údržba podle časového plánu – údrţbářské zásahy se provádějí preventivně v pevných časových intervalech,
často bez ohledu na stav opotřebení - typickými jsou:
o prohlídkový systém – periodické prohlídky výrobního zařízení, které dávají přehled o opotřebení
zařízení a umoţňují tak stanovit obsah nutných oprav
o systém standardních oprav – oprava se provádí povinně po uplynutí určité časové lhůty bez ohledu
na skutečný technický stav zařízení. V těchto lhůtách se povinně opraví či vymění předepsané
komponenty a součásti
o systém preventivních periodických oprav – provádí se podle vypracovaného plánu
o systém diferencované proporcionální péče – současný progresivní systém zdůvodněný potřebami
max. úspor. Diferencovaný přístup k opravám zařízení podle jeho důleţitosti ve výrobním procesu
3. údržba podle skutečného stavu – vyuţívá speciální měřící techniky a optimalizační metody. Stroje se
odstavují jen tehdy, kdyţ to jejich zjištěný stav vyţaduje, díly se vyměňují, jen kdyţ vykazují skutečné
poškození. Vyţaduje dokonalou měřící techniku z oblasti technické diagnostiky a tribo-techniky
o technická diagnostika – vyuţívá se technika k měření jednoho nebo několika parametrů (otáčky,
kmitání hřídelí a loţisek, …)
přepracovaný materiál Ing. Pinkasové
25
o tribo-technika – součást diagnostických metod, kdy se odbírají pracovní kapaliny, oleje a maziva
(sleduje se provozní degradace olejů, mnoţství otěrových kovů, …)