Politologie
2. přednáška – 13.2 2014Základní politické ideologie
LIBERALISMUS a KONZERVATISMUS
Co je to ideologie a doktrína?
Politický program vždy vychází ze 2 skutečností: jednak z reflexe skutečnosti (např.
progresivní zdanění, milionářská daň, či naopak rovná daň, snížení daní apod.),
jednak z určité doktríny nebo ideologie
IDEOLOGIE x DOKTRÍNA
IDEOLOGIE soustava idejí, teorií a názorů ucelený a obecný výklad člověka, ze
kterého má vycházet politický program DOKTRÍNA
doslovně učení, nauka systematický soubor názorů na určitý
problém
IDEOLOGIE x DOKTRÍNA Porovnání:
ideologie je soubor základních, obecných tezí XXXX
doktrína pak soubor názorů na konkrétní problém, může tak vycházet z ideologie nebo být přímo její součástí
Příklad: ideologie liberalismu má v ekonomické
oblasti doktrínu laissez-faire
IDEOLOGIE xxx UTOPIE autorem srovnání obou pojmů je něm.
filosof Karl Manheim ideologie – je ucelený systém hodnot,
postojů a životních názorů, vychází přitom ale z realistických předpokladů a očekávání X
utopie – sytém, který ale na rozdíl od ideologie vychází z očekávání, která jsou v dané chvíli nereálná např. předpoklad že lidé budou žít všichni
v naprosté rovnosti, míru a lásce
Vznik pojmu ideologie použil je franc. filosof A. Destutt de Tracy
(1754-1836) významu učení o idejích jako pevném základu
pro vytvoření řádu politiky, morálky i výchovy zrod v době franc. osvícenství, v době
racionalismu a reformace Především v době pozdější industrializace vyvolané
průmyslovou revolucí vedla k relativizaci původních tradičních hodnot a institucí (rodina, církev), změně životního stylu přesunem četného venkovského obyvatelstva do měst, vzniku nových sociálních problémů (urbanizace, chudoba, růst sociálního napětí)
ideologie tak obnovuje potřebu identity i sounáležitosti v rámci většího celku lidí
politické ideologie bývají spojovány s určitými společenskými třídami: liberalismus se střední třídou, konzervatizmus s pozemkovou šlechtou, socialismus s dělnickou třídou
ideologie není náboženské dogma
každá ideologie má svůj charakteristický soubor idejí a názorů tyto ideje se neustále revidují a znovu
definují → politické ideologie se vyvíjely a vyvíjejí pod tlakem měnících se okolností, v diskusích a argumentacích
Ideologie v demokratickém
režimu neexistuje důsledně objektivní pohled
nezatížený určitou ideologií demokratický režim dbá na existenci
pluralitního prostředí sice soupeřících, ale vzájemně se respektujících ideologií
oslabení vlivu ideologií v prostředích, kde je důležitá rovnováha Stát Policie Armáda soudy
Ideologie v totalitním režimu
považuje sama sebe za neomylnou často vědecky podloženou tedy nezpochybnitelnou a dogmatickou
odmítá svou falzifikaci Stává se oficiálním státním učením a činí si nároky
prostřednictvím státu ovládat celého člověka i společnost - např. marximus či nacismus
Falzifikace je pojem K. Poppera zdůrazňuje, že jen ideologie, která od počátku připouští, a
dokonce usiluje o vlastní zpochybnění je vědecká a demokratická (viz např. Einstein a jeho přístup ke své teorii relativity)
Totalita a totalitní myšlení tvůrcem pojmu Hanah Arendtová
Tradiční západní demokratické ideologie
liberalismu konzervatizmus socialismu (sociální
demokratismus)
LIBERALISMUS „metaideologie“
ideologie vyššího stupně je schopen zahrnout široké spektrum hodnot
a názorů liberty = svoboda liberální principy se uplatňují již v době
Anglické revoluce (17. st.), Americké a Francouzské revoluce (18. st.)
„liberalismus“ poprvé použit v politickém smyslu – španělská ústava 1812
LIBERALISMUS raný liberalismus (od 1840´s)
spíše doktrína než propracovaná ideologie liberálové zpochybňovali absolutní moc monarchů kritizovali privilegia pozemkové šlechty autoritu církve prosazovali ústavní a později zastupitelský stát
ekonomický liberalismus (poč. 19.st.) – laissez-faire – tržní ekonomika svobodný obchod (odsuzuje zásahy státu do
ekonomiky) sociální liberalismus (konec 19.st.)
vláda má garantovat sociální a zdravotní péči, bydlení, penze, vzdělání obyvatel
včetně zásahů do ekonomiky (welfare state)
Definice liberalismu
myšlenkový a politický směr věří v lidskost člověka
jeho schopnost ctít zákony, respektovat druhé a umět naložit se svou svobodou
ústřední hodnotou je svoboda jednotlivce a otevřená společnost svobodných individuí
liberální demokracie
politické systémy usilující o: omezení státní moci zabezpečení občanských svobod
(svoboda slova, vyznání, právo na vlastnictví majetku)
fungující na principu zastupitelské vlády (soutěživé volby)
Principy liberalismu
Individualismus Osobní svoboda Racionalismus Rovnost příležitostí a sociální rovnost Občanská společnost Liberální stát Ústavní vláda
Dělení liberalismu:
Klasický liberalismus Sociální liberalismus Neoliberalismus
Klasický liberalismus 18.-19.st. orientován především na ekonomickou
svobodu založenou na laissez-faire, laissez-passer ( nechat být, nechat probíhat)
stát jen v úloze nočního hlídače, který dbá na dodržování zákonů
zajišťuje vnější i vnitřní bezpečnost trh se řídí sám „neviditelnou rukou“ (A.Smith)
klasická koncepce tržní ekonomika „bez přívlastků“ Vznik spjat s průmyslovou revolucí a ranou fází
kapitalismu Zařazení v politickém spektru: pravice
Klasický liberalismus Adam Smith -Bohatství národů
svobodný trh je veden neviditelnou rukou která sama bez zásahu státu stabilizuje systém a přináší všeobecný prospěch
firmy se snaží o max. zisk a domácnosti o užitek a vzájemně vyrovnávají nabídku a poptávku v nižší ceně a vyšší kvalitě
Jeremy Bentham - Fragmenty o vládě kritika Lockových nezcizitelných práv odmítání spol. smlouvy i precedentů utilitarismus – člověk je veden pouze touhou po
vlastním prospěchu, řídí se pouze maximalizací blaha a minimalizací bolesti (ekonomický princip prospěšnosti
Sociální liberalismus 20.-21.st. snaží se původní laissez-faire ovlivnit státními zásahy
sociální podpora v nezaměstnanosti, důchody, ochrana zaměstnanců proti zaměstnavatelům)
smíšená tržní ekonomika (keynnesiánství) dosahuje toho ale za cenu zvyšování daní, byrokratizace a
snížení pružnosti ekonomiky Vznik:
a) 1.sv. válka b) 30.léta: Světová hospodářská c) 2.pol.20.st.: další omezování trhu
Zařazení v politickém spektru: levý střed Labour Party US demokraté
Sociální liberalismus John Stuart Mill - Utilitarismus
nejdůležitější společenskou užitečností je spravedlnost a všeobecné štěstí i svoboda
příklon od klasického liberal. k socialismu kritika kapitalismu
John Rawls - Teorie spravedlnosti blahobyt je dosažitelný jedině sociální spravedlností
a to tak, že lidé s lepším sociálním postavením vyrovnávají sociální situaci méně úspěšným
vychází z Rousseaovy společenské smlouvy brání sociálnímu napětí
Neoliberalismus 2. pol. 20.-21.st navazuje na klasický liberalismus, a to
především svou orientací na ekonomické svobody a volný trh
vznik: v 2.pol. 20.st., prosazení v 80. letech 20.st.
Ukázalo se, že státy se silnou sociální politikou a státními zásahy do ekonomiky (keynnesiánství) nemohou dále fungovat, proto sociální škrty, liberalizace ekonomiky, privatizace, decentralizace moci a pokles daní
zařazení: pravice
Neoliberalismus Milton Friedman -Kapitalismus a svoboda
staví se proti zásahům státu do ekonomiky trh má samoregulační schopnost „přirozená míra nezaměstnanosti“ – snaha státu o
plnou zaměstnanost je neefektivní, brání konkurenci pracovních sil
Nobelova cena za ekonomii hl. představitel Chicagské školy doktrína monetarismus - ekonomika státu
ovlivňována prostřednictvím množství peněz v oběhu
Neoliberalismus Fridrich August von Hayek - Cesta do
otroctví zachování řádu je možné jen díky svobodě,
vlastnictví a spravedlnosti jakékoli zásahy státu proti pilířům řádu způsobují pád
kultury a zotročení člověka Na vině je především socialismus, keynnesiánství Nobelova cena za ekonomii
James Buchanan- Teorie veřejné (racionální) volby
politické rozhodování se děje na základě ekonomického principu max. užitku - být znovu zvolen
Neoliberalismus Robert Nozick - Stát a utopie
je proti Rawlesově teorii spravedlnosti spravedlnost mají zajišťovat pouze
tržní procesy stát má dbát jen o bezpečnost
Ludwig von Mises - Liberalismus odmítal jako liberály uznat kohokoli,
kdo usiluje o zasahování státu do tržních procesů
Současný neoliberalismus Francis Fukuyama - Konec dějin a
poslední člověk na poč. 90. let poukázal na převahu liberalismu
v celkovém myšlení západní civilizace podle něj to znamená vstup do post-historické
epochy zároveň liberalismus ovlivnil i ostatní ideologie
(konservatismus, křesťanský demokratismus, soc. demokratismus, neomarxismus, feminismus)
to ale přineslo jeho vlastní vyčerpání a liberální strany ztratily voliče
KONZERVATISMUS Lat. conservare – uchovávat jedna ze dvou hlavních ideologií 19. st. „konzervativní“:
umírněné nebo opatrné jednání konvenční a konformistický životní styl odmítání změn nebo opatrnost vůči změnám
reakce na VFR, liberalismus, socialismus → obrana ancien régime, tradičního společenského
řádu (autorita, hierarchie) není však striktní ideologií, nenechal se nikdy
svázat pevným ideovým systémem důraz na vše zažité, prověřené tradicí (tradice je
v každé zemi jiná) konzervativci odmítají abstraktní ideje a doktríny,
soustředí se na realitu a praxi
KONZERVATISMUS Klasický konzervatismus
základní principy vychází především z kritiky unáhlených revolučních změn
Kulturní konzervatismus nedůvěra ve schopnost lidí si spravedlivě vládnout
Tradiční konzervatismus přílišná ekonomická liberalizace vede k rozšíření
propasti mezi vrstvami bohatými a chudými Libertiariánský konzervatismus
(neokonzervatismus) je pojítkem mezi liberalismem a konzervatismem vychází se stejných historických potřeb překonat
ekonom. i celospolečenskou stagnaci
Definice konzervatismu myšlenkový, politický a životní
názor uctívá tradiční hodnoty a instituce
(řád, rodina, náboženství) odmítá jejich zrušení připouští max. změnu v zájmu jejich
uchování např. legalizace rozvodů ke snížení
napětí v rodině
Principy konzervatismu Tradice Lidská nedokonalost Pragmatismus Organická společnost Hierarchie Autorita Majetek
Klasický konzervatismus Edmund Burke - Reflexe revoluce ve Francii
odmítal všechny teorie o společenské smlouvě společnost je výsledkem organického přirozeného růstu od
pravěku partnerství mezi mrtvými, živými a ještě nenarozenými
David Hume - Politický diskurs zajištění spravedlnosti a vlastnictví bylo důvodem vzniku
státu a ten je jejich jediným ochráncem přirozená práva totiž neexistují, stejně jako další
racionalistické konstrukce > skepticismus Joseph de Maistre
žádá návrat předrevolučních poměrů: obnova autority církve, národních tradic
reakčnost: kritika liberalismu ohrožuje řád a destabilizuje politický systém
Kulturní konzervatismus
Samuel T. Coleridge Karl Manheim José Ortega y Gasset -Vzpoura
davů kritik masové společnosti
Tradiční konzervatismus Benjamin Disraeli
doktrína jednoho národa – tedy bohatých i chudých ( sociální reformy, rozšíření volebního práva
Russel Kirk křesťanskému demokratismu
reprezentovaném především německými stranami CDU a CSU, vedle tradičních témat (rodina, omezení imigrace, sociální solidarita/soucit) se stále více prosazují liberální ekonom. principy: snížení daňové zátěže, reforma financování EU
K.Adenauer – zakl. CDU, zasloužil se o začlenění Německa do ESOU
H.Kohl, CDU, jako premiér se zasloužil o pád komunismu ve Východní Evropě a o sjednocení Německa
Libertiariánský konzervatismus (neokonzervatismus)
Michael Oakeshott Roger Scruton - Smysl
konzervatismu Margaret Thatcher Ronald Reagan
Nová pravice široký pojem – zahrnuje požadavky na snížení daní i
přísnější cenzuru či kampaně proti přistěhovalectví 2 hlavní témata/proudy, které se často překrývají:
klasická liberální ekonomická teorie (volný trh) → neoliberalismus
tradiční konzervatizmus 19. st. – autorita, řád, disciplína → neokonzervatizmus
70. léta – neúspěch keynesiánské sociální demokracie, konec ekonomické konjunktury, krize státu blahobytu, obavy ze zhroucení společnosti a úpadku autority
80. léta – VB (thatcherismus), USA (reaganismus) odklon od státního intervencionismu, příklon k trhu silný, ale (svými funkcemi) minimální stát „svobodná ekonomika a silný stát“ (Andrew Gable)
Současný neokonzervatismus
konzervatismus s „lidskou tváří“ - tzv. sociální neokonzervatismus
George W. Bushem Arnoldem Schwarzenegger Rudy Guliani Václav Klaus