Ponrepo 09–10 / 19 · 2019. 10. 16. · 20.30 Pietro Germi / Tatínek / s. 25 STŘEDA 02/10 18.00...

1Program 09–10 / 19

Ponrepo09–10 / 19

Kino Národního filmového archivu

www.nfa.cz

Ponrepo2 1Program 09–10 / 19

Kino, kde se

promítají filmy


Obsah

L’avant-garde Chaplin 8

Parasit’s Choice 16

Byli jsme to my? 20

Itálie Pietra Germiho 24

Film před sto lety 28

Cannes 2019 / Semaine de la critique 32

Rusko neznámé / Seminář ruských filmů 36

Ponrepo dětem 44

Filmy 48

5Program 09–10 / 19

Program

PONDĚLÍ 02/0918.00 Juraj Herz / Spalovač mrtvol / s. 49

ÚTERÝ 03/0918.00 Anna Kryvenko / Můj neznámý

vojín / s. 4920.30 Miloš Forman / Lásky jedné

plavovlásky / s. 49

STŘEDA 04/0920.30 Sven Gade – Heinz Schall /

Hamlet / s. 49

ČTVRTEK 05/0918.00 Yannick Bellonová / Janova žena /s. 4920.30 Jan Švankmajer / Hmyz / s. 49

PÁTEK 06/0918.00 Paul Haesaerts / Bruegel / s. 50

SOBOTA 07/0920.00 Alfred E. Green / Come on Over / s. 50

PONDĚLÍ 09/0918.00 Pavel Marek / Mrtvý les a jiný

bulšit / s. 2120.30 Charles Chaplin / Zlaté opojení

+ Chaplin vesnickým hrdinou / s. 11

ÚTERÝ 10/0916.00 Šivendra Singh Dungarpur /

CzechMate – Hledání Jiřího Menzela / s. 50

STŘEDA 11/0918.00 Miloš Zábranský / Dům pro dva /s. 2120.30 Jan Švankmajer / Přežít svůj život /

s. 51

ČTVRTEK 12/0918.00 Vlado Balco / Let asfaltového

holuba / s. 2220.00 Kent Jones / Hitchcock – Truffaut

Alfred Hitchcock / Příšerný host / s. 51

PÁTEK 13/0919.00 Steven C. Zahler / Na špatné

straně / s. 5121.45 Richard Donner / Smrtonosná zbraň 2 /

s. 51

SOBOTA 14/0918.00 Martin Frič / Advokátka Věra / s. 5120.30 Alfred Hitchcock / Ptáci / s. 52

NEDĚLE 15/0915.00 Ponrepo dětem / s. 4520.30 Kim Kil-in / Mstitel s píšťalou / s. 52

PONDĚLÍ 16/0918.00 Antonín Kopřiva /

Křížová vazba /s. 2220.30 Charles Chaplin / Poutník

+ Cirkus / s. 11

ÚTERÝ 17/0918.00 Jiří Holba / Feral / s. 5220.30 Jean Cocteau /Orfeus / s. 52

STŘEDA 18/0918.00 Film před sto lety / Láska je

utrpením a další české filmy z počátků samostatného státu /s. 29

20.30 Jan Švankmajer / Spiklenci slasti / s. 52

ČTVRTEK 19/0918.00 Radovan Urban / Horká kaše / s. 2220.30 Meda – ambasadorka umění / s. 53

PÁTEK 20/0910.00 Kolem. Autem. Busem. Poklusem.

Městem! / s. 53

SOBOTA 21/0919.00 Cannes 2019 / Semaine de la

critique / s. 33

NEDĚLE 22/0915.00 Josh Cooley / Toy Story 4: Příběh

hraček / s. 4518.00 Antonín Máša / Skřivánčí ticho /s. 22

PONDĚLÍ 23/0918.00 Kiril Cenevski / Utrpení / s. 5420.30 Karrabing Film Collective / s. 54

ÚTERÝ 24/0918.00 Irena Pavlásková / Corpus delicti /s. 2220.30 Charles Chaplin / Světla velkoměsta /

s. 11

7Program 09–10 / 19

STŘEDA 25/0918.00 Allen Holubar / Vykoupení

Marshall Neilan / Táta Dlouhán / s. 2920.30 Jean Cocteau / Krev básníka

+ Orfeova závěť / s. 54

ČTVRTEK 26/0918.00 Pietro Germi / Svedená a opuštěná /

s. 2520.30 Elia Kazan / V přístavu / s. 55

PÁTEK 27/0918.00 Yannick Bellonová / Nahá láska / s. 5520.30 Arteacta / s. 55

NEDĚLE 29/0915.00 Ponrepo dětem / s. 4518.00 Helena Všetečková / Všichni mají

pravdu / s. 5520.30 Jan Foukal / Poslední přednáška

Egona Bondyho / s. 5521.30 Jean-Luc Godard / Pravda / s. 55

PONDĚLÍ 30/0918.00 Jean Cocteau / Kráska a zvíře / s. 5620.30 Charles Chaplin / Zahaleči

+ Moderní doba / s. 14

ÚTERÝ 01/1018.00 Antonín Máša / Byli jsme to my? /

s. 2320.30 Pietro Germi / Tatínek / s. 25

STŘEDA 02/1018.00 Film před sto lety /

Prévost a Tolstoj / s. 2920.30 Jan Švankmajer /

Lekce Faust / s. 56

ČTVRTEK 03/1018.00 Charles Chaplin / Diktátor / s. 1420.30 Billy Wilder / Ráz, dva, tři / s. 57

PÁTEK 04/1018.00 František Fenič / Zvláštní bytosti /

s. 23

SOBOTA 05/1018.00 Harun Farocki / Obrazy světa, zápis

války / s. 57

20.30 Moritz Liewerscheidt / Zvrat století Alžběta Bačíková / Lékaři Hito Steyerlová / Žurnál č. 1: Pocit výtvarného umělce / s. 57

NEDĚLE 06/1015.00 Rozálie Kohoutová – Tomáš Bojar /

Letní hokej / s. 4518.00 Ján Kadár / Katka / s. 58

PONDĚLÍ 07/1018.00 Paralelní kino / s. 5820.30 Bong Joon-ho / Parazit / s. 17

ÚTERÝ 08/1018.00 Alexander Korda / Rembrandt / s. 5820.30 Alfred Hitchcock / Psycho / s. 17

STŘEDA 09/1020.30 Charles Chaplin / Monsieur

Verdoux / s. 15

ČTVRTEK 10/1018.00 Pietro Germi / Rozvod po italsku / s. 2520.30 Henri-Georges Clouzot /

Havran / s. 18

PÁTEK 11/1015.00 Andrej Smirnov – Larisa Šepiťková /

Začátek neznámé éry / s. 40 17.00 Michail Kalatozov / Neodeslaný

dopis / s. 4019.30 Jurij Bykov / Hlupák / s. 4022.00 Alexej Balabanov / O zrůdách

a lidech / s. 41

SOBOTA 12/1013.00 Mark Donskoj / Draze zaplaceno /

s. 41 15.00 Mark Osepjan / Tři dny Viktora

Černyšova / s. 41 19.00 Vitalij Melnikov / Ahoj a sbohem / s. 42 21.00 Kira Muratovová / Druhořadí lidé /

s. 42

NEDĚLE 13/1013.00 Alexandr Zarchi – Iosif Chejfic /

Moje vlast / s. 4215.00 Boris Bunějev / Nic a kocour

Herkules / s. 45

16.45 Abram Room / Zloděj lásky / s. 42 18.30 Alexandr Mindadze / Milý Hansi,

Drahý Petře / s. 4321.00 Valerij Ogorodnikov / Přišvinovy

papírové oči / s. 43

PONDĚLÍ 14/1020.30 Martin Scorsese / Zuřící býk / s. 18

ÚTERÝ 15/1020.30 Jean-Claude Brisseau / Sňatek bez

domova / s. 59

STŘEDA 16/1018.00 Henri-Georges Clouzot / Mzda

strachu / s. 1920.30 Hostem u Švankmajerů / s. 59

ČTVRTEK 17/1020.30 Pietro Germi / Alfréde, Alfréde! / s. 26

PÁTEK 18/1020.30 Otakar Votoček / Křídla slávy / s. 59

SOBOTA 19/1014.00 Home Movie Day / s. 59

NEDĚLE 20/1015.00 Ponrepo dětem / s. 45

PONDĚLÍ 21/1018.00 Paralelní kino / s. 6020.30 Alexander Hick / Myslet jako hora /

s. 60

ÚTERÝ 22/1018.00 Charles Chaplin / Světla ramp / s. 1520.30 Elia Kazan / Ameriko, Ameriko… / s. 60

STŘEDA 23/1018.00 Zdeněk Troška / Zkouškové

období / s. 2320.30 Claude Chabrol / Rudé zásnuby / s. 19

ČTVRTEK 24/1018.00 Pietro Germi / Cesta naděje / s. 2620.30 Jan Švankmajer / Něco z Alenky / s. 60

PÁTEK 25/1018.00 Ruy Guerra / Pušky / s. 61

SOBOTA 26/1019.00 Alexander Volkov / Kean / s. 61

NEDĚLE 27/1015.00 Jacob Schuh – Jan Lachauer /

Pohádky naruby / s. 46

ÚTERÝ 29/1018.00 Československo – ostrov

demokracie / s. 6120.30 Elia Kazan / Tvář v davu / s. 62

STŘEDA 30/1018.00 Věra Chytilová / Dědictví aneb

Kurvahošigutntág / s. 2320.30 Claude Chabrol / Bestie musí

zemřít / s. 19

ČTVRTEK 31/1018.00 Film před sto lety / Francie

pacifistická a orientalistická / s. 3020.30 Bong Joon-ho / Parazit / s. 17


L’avant-garde Chaplin

…nahé tanečnice tančí v předměstském varietéa vůně jejich krajek ti rozum láskou plete,neboť Paříž je svůdná a člověk neodolá.

Z tamějších básníků vážím si velmi Ivana Golla,neboť on právě jako já chodí rád do kina,a za nejsmutnějšího člověka pokládá Charlie Chaplina…

Jaroslavu Seifertovi je něco přes dvacet, když ve své básni s názvem Paříž, v níž chce vykreslit všechny odstíny svého toužení po hlavním městě světové avantgardy nedlouho po skončení světové války, provede brutální střih (zdaleka ne jediný v oné básni), jímž nás vytrhne z eroticky roztouženého prohlížení vonících krajek varietních tanečnic, aby nás seznámil s jakýmsi spisovatelem, sdílejícím s ním jinou vášeň, cinefilní; to jako důvod stačí.

Se jménem Ivana Golla je spojena Chapliniáda, první z Chaplinovi věnovaných básnických poct přeložená do němčiny, v roce 1920, pouhý rok po vydání francouzského originálu s kubistickými ilustracemi Fernanda Légera. Bilingvní Ivan Goll tu zafungoval jako prostředník mezi už velmi pokročilou chaplinofilií francouzskou a chaplinofilií v německém kulturním prostoru, kde se sotva rodila, neboť nejen během války, ale z různých důvodů ani v prvních letech po jejím skončení se ještě Chaplinovy filmy v Německu a v Rakousku nemohly objevit. Existovalo tu tedy určité zpoždění, které bylo třeba dohnat, vždyť nikomu z čtenářů, kteří z „provincie“ dychtivě sledovali kulturní dění v „centru“, nemohlo uniknout, kterého z tvůrců mladého filmového umění vyzdvihla Paříž mezi všemi ostatními. A to v takové míře, že o první vlně vážného estetického uvažování o filmu v Evropě - je tomu právě sto let - nelze hovořit, aniž bychom mluvili o textech vyvolaných prvním setkání předních umělců a intelektuálů s tvorbou Charlese Chaplina.

Jean Cocteau„Moderní guignol, to je Chaplin,“ píše v dubnu 1919 v listu Paris-Midi muž mnoha talentů jménem Jean Cocteau. „Obrací se

k lidem všech věků, všech národů. V tomhle smíchovém esperantu najde každý pro své veselí jiné důvody. S jeho pomocí by se Babylónská věž bezpochyby dostavět dala. Zatímco čekáš na požitky /kinematografie budoucnosti/, ber s povděkem, co se ti nabízí, a hledej, co je v tom nejlepší. Nemůže být sporu o tom, že to nejlepší je Chaplin.“

Élie Faure„Chaplin je nejvěrohodnější génius školy cinéplastique, v našich očích nejrozvinutější. Lidé debatují o tom, zdali autor kinematografického - já bych raději říkal kineplastického - scénáře má být spisovatel či malíř a zda tu má vystupovat herec či mim. Řešení všech těchto otázek se jmenuje Chaplin; nové umění si žádá nového umělce,“ napsal v roce 1920 renomovaný kunsthistorik Élie Faure, autor pětisvazkových Dějin umění či monografie o Vélazquezovi.

O art plastique mluví v souvislosti s Chaplinem také Juan Arroy, filmový žurnalista z okruhu Abela Ganceho; ve svém textu Fotogenní tanec (1925) vyzdvihuje na Chaplinových krátkých filmech z let 1915 až 1917 jejich charakter baletu.

Louis Aragon,vlivný surrealistický básník, tvrdí v roce 1918: „Dokonce ani v těch nejlepších amerických filmech, dovolujících na plátně z veteše divadelních adaptací vyextrahovat poezii, nedokáže současná kinematografie rozvinout moc, kterou by mohla mít. Je tomu tak proto, že těch pár režisérů, jenž má pro její krásu vyvinutý smysl, o filozofických předpokladech filmu nic neví. Přál bych si, aby režiséři byli básníky a filozofy, aby jimi byli i diváci, kteří filmy hodnotí. Aby měli víc smyslu pro estetično, aby četli Kanta a Nietzscheho. Kdo chce opravdu docenit film Chaplin šumařem, musí znát obrazy Picassovy modré periody, na nichž vyzáblí harlekýni přihlížejí elegantním ženám při česání. (…) V kinematografii najdete mnoho užitečného, ale jen tehdy, umíte-li rozlišovat. Není už ani nové, ani přehnané konstatovat, že tím, kdo splňuje všechny podmínky, jež bych tu rád nastolil, je Chaplin. Máte-li zapotřebí modelu k inspiraci


- zde ho máte! Chaplin nikdy nepolevil v pokusech dohnat komedii až do absurdity a tragična, jedině on mířil k nejniternějšímu smyslu kinematografie. Na dění se u něj bezprostředně podílí dekorace, v níž není nic zbytečného, nic postradatelného. Tady je Chaplinův světonázor, stejně jako v objevu mechaniky a jejich zákonů, jež hrdinovi dají tolik zabrat, že se tu při přehodnocení všech hodnot každý neživý objekt stane živou bytostí, každá lidská postava panenkou na klíček, jejž je třeba najít.

René Clair,který v roce 1924 vytvořil dodnes živý manifest filmového dadaismu s názvem Mezihra, píše v roce 1927, s odkazem na Chaplinův jediný vážný snímek: „Zajímá-li nás pokrok kinematografie, pak je avantgardní každý film, který za něco stojí. Avantgarda existuje a na její špičce stojí ten, kdo svým dramatem s názvem Pařížská maitresa hluboce proměnil americký film: Chaplin.“

To všechno byl samozřejmě jen začátek. Z předlouhé řady českých ohlasů, na jejímž počátku stojí autoři jako Teige, Nezval a Seifert, reprodukujeme u filmu Zahaleči (s. 11) několik analytických postřehů mladého Václava Havla z let šedesátých.

PONDĚLÍ 09/0920.30 Charles Chaplin / Zlaté opojení /

The Gold Rush USA 1925 / hrají: Charles Chaplin, Mack Swain, Georgia Haleová / CZT / 67 min. / 35mm + krátký film Charles Chaplin / Chaplin vesnickým hrdinou / Sunnyside / USA 1918 / CZT/ 28 min. / 35mm

„Viděl jsem filmy komické i oslnivé. Velké filmy jsem viděl pouze tři: Frigo jako Sherlock Holmes Bustera Keatona, Chaplinovo Zlaté opojení a Ejzenštejnův Křižník Potěmkin. Když znovu pročítám tyto poznámky (říjen 1929), připojuji: Andaluský pes od Buñuela. Zde se setkáváme se stylem duše.“ Tolik slova věrozvěsta umělecké bohémy Jeana Cocteaua – zapsaná ve chvíli, kdy i on vstupuje na pole kinematografie.Inspiraci ke Zlatému opojení poskytla Chaplinovi četba knihy o kalifornské zlaté horečce. V roce 1941, u příležitosti obnovené premiéry, složil ke svému filmu hudbu a sám namluvil komentář – takto adaptovaný film je podle jeho závěti definitivní verzí díla, které od samého počátku zamýšlel jako to, s nímž má zůstat jeho jméno navždy spojené v myslích diváků.

PONDĚLÍ 16/0920.30 Charles Chaplin / Poutník /

The Pilgrim USA 1922 hrají: Charles Chaplin, Edna Purvianceová, Mack Swain / CZT / 40 min. / 35mm Charles Chaplin / Cirkus / The Cirkus USA 1928 / hrají: Charles Chaplin, Allan Garcia, Merna Kennedyová / CZT / 62 min. / 35mm

V Kidovi byl tulák Charlie ve snové scéně uváděn v pokušení svůdným andělem, Litou Greyovou. Tehdy dvanáctiletá dívka se později stala druhou Chaplinovou chotí. Víceméně pod nátlakem vynuceného manželství vydrží tři roky a tahanice kolem rozvodu podruhé vážně ovlivní natáčení Chaplinova filmu Cirkus, táhnoucí se od listopadu 1925 až do listopadu 1927. Chaplinovi hrozilo zabavení majetku, jeho studio se dočasně dostalo pod nucenou

správu. Proti Chaplinovi byla rozpoutána morální kampaň, jež měla za cíl bojkot jeho filmů. Narazila však na odpor umělcových sympatizantů v Americe i v Evropě (Max Ernst, André Breton, René Clair, Man Ray a další zveřejnili protestní dopisy). Film, který za těchto pohnutých okolností vznikl, patří kupodivu k Chaplinovým nejvíce humorným. V roce 1929 za něj Chaplin získal prvního Oscara, aniž by za svou osobu přikládal této ceně sebemenší význam.

ÚTERÝ 24/0920.30 Charles Chaplin / Světla

velkoměsta / City Lights USA / 1929/30 / hrají: Charles Chaplin, Virginia Cherrillová, Robert Parrish, Harry Myers / CZT / 81 min. / 35mm + krátký film Veliký Charlie / r. B. Musil / ČSR 1989 / 10 min. / 35mm

Nesmrtelný příběh o lásce tuláka ke slepé prodavačce květin začal Chaplin připravovat v květnu roku 1928, kdy byly první zvukové filmy – podle Chaplina neohrabané a pro budoucnost kinematografie bezpředmětné – v kinech naprostou vzácností. Brzy si musel přiznat svůj omyl, sám však zůstal němému umění věrný. Scénář Světel velkoměsta se stal nečekaně tvrdým oříškem – vznikal přímo „na place“. Při natáčení scén, většinou okamžitě zavržených, bylo spotřebováno obrovské množství filmového materiálu a vyčerpány nervové rezervy většiny spolupracovníků včetně Chaplina samého – o jeho několikatýdenní rekonvalescenci po otravě potravinami nemluvě. Němý film byl nakonec opatřen některými zvukovými efekty a především poprvé Chaplinovou vlastní hudbou. I tak znamenalo jeho uvedení velké riziko, protože na počátku roku 1931 se v Hollywoodu už žádné němé filmy nenatáčely. Premiéra v nově otevřeném broadwayském Los Angeles Theatre byla prvořadou společenskou událostí roku (zúčastnil se jí i Chaplinův přítel Albert Einstein) a ohlas filmu předčil všechna očekávání.



PONDĚLÍ 30/0920.30 Charles Chaplin / Zahaleči /

The Idle Class USA 1921 / hrají: Charles Chaplin, Edna Purvianceová, Mack Swain, Henry Bergman / CZT / 31 min. / 35mm

Václav HavelV prosinci 1963 publikuje český odborný časopis Divadlo studii sedmadvacetiletého Václava Havla s názvem Anatomie gagu. Kromě příkladů z Moderní doby i ze snímků jiných komiků se v celém textu vytrvale vrací odkazy na jednu scénu z filmu, který na žádném místě není jmenován. Havel scénu evidentně evokuje po paměti (malá nepřesnost, jíž se dopouští, na platnosti jeho vývodů nic nemění). Z neobyčejně rozsáhlé studie zde vybíráme ty pasáže, které se týkají oné konkrétní scény, již najdeme ve filmu Zahaleči:

„Když někdo pláče nad úmrtím své ženy, není to gag. Když někdo mixuje gin-fizz, také to není gag. Když ale dostane Chaplin zprávu, že mu umřela žena, odvrátí se od nás, roztřese se pláčem a pak se zvolna obrátí zase k nám, a my zjistíme, že se netřásl pláčem, ale že si mixoval gin-fizz, je to gag.

Čím srdceryvnější je Chaplinův pláč nad smutnou zprávou, tím silnější je naše pochybnost o velikosti citu, který reprodukuje. Tyto skutečnosti se nám jeví jako patetické. A skutečně: když někdo srdceryvně pláče nad smutnou zprávou (…), dělá to zřejmě pro okolí, „pro svět“. Naplňuje automatismus, který je mimo něj, a tím se odlidšťuje.

Chuť na gin-fizz je běžný pocit. Samozřejmost těchto projevů probouzí jednotný pocit důvěry v upřímnost jejich pohnutek a oprávněnou sympatii k jejich přiměřenosti těmto pohnutkám. Tyto skutečnosti se nám jeví jako nepatetické. Když si někdo míchá gin-fizz (…), dělá to evidentně pro sebe. Naplňuje automatismus, který je v něm.Tím je zodpovězena naše otázka po „obsahové“ odlišnosti dvou zúčastněných automatismů. Něco patetického gag ozvláštňuje něčím nepatetickým.“

Tolik Václav Havel. V Zahalečích, neprávem opomíjeném skvostu z osmi prací pro First National Pictures, hraje Chaplin dvojroli. Představuje nádherně blazeovaného, životem přesyceného pána z lepší společnosti a tuláka, který je mu podobný. Svou definitivní podobu získal snímek teprve v roce 1971, kdy k němu Chaplin zkomponoval a nahrál hudbu.

Charles Chaplin / Moderní doba / Modern TimesUSA 1935 / hrají: Charles Chaplin, Paulette Goddardová, Chester Conklin, Henry Bergman / CZT / 81 min. / 35mm

V obvyklé omnipotenci vzniklé dílo (Chaplin byl autorem námětu, scenáristou, hlavním představitelem, režisérem a autorem hudby!), které se jako jediný dlouhý hraný film své doby programově vyhnulo dialogovým scénám (Chaplina tu ovšem poprvé slyšíme zpívat) bylo nesmírně odvážné i po obsahové stránce. Nikdo jiný v Hollywoodu by si v 30. letech nedovolil – byť v humorné formě – vylíčit společenské poměry s tak jasnozřivou úderností. Po Světlech velkoměsta, která se rodila těžce ve svízelných improvizacích, se Chaplin u svého dalšího filmu rozhodl pro detailní přípravu, která zabrala několik let a je na výsledku znát – „klasičnost“ všeobecně obdivovaného Zlatého opojení zde režisér překonává právě tím, jak dokáže ve svém portrétu světa, nahlíženého tentokrát skeptičtěji a z mnohem více perspektiv, bez obav střídat motivy a nálady, aniž by se vzdal finální „ucelenosti“ a katarze, kterou přinese nesmrtelný závěrečný obraz.

ČTVRTEK 03/1018.00 Charles Chaplin /

Diktátor / The Great Dictator USA 1940 / hrají: Charles Chaplin, Paulette Goddardová, Chester Conklin, Jack Oakie / CZT / 117 min. / 35mm

Nepokrytou parodii na Hitlera natočil Chaplin navzdory Goebblesovu vyhrožování, proti odporu Hollywoodu, který striktně dodržoval americkou vládou vyhlášenou neutralitu, neboť se obával o zbytek svých

evropských trhů, i navzdory zastrašování ze strany kongresové komise pro neamerickou činnost. Ve svém druhém zvukovém, ale prvním mluveném filmu, v němž současně sehrál dvojroli – holič je k nerozeznání podobný Hynkelovi – se Chaplin předvedl nejen jako vynalézavý scenárista (poprvé zde používá detailně vypracovaný scénář, prolínající několik dějových rovin), ale též jako nedostižný imitátor a mistr mimického umění, využívající jak prostředky slapsticku, tak i politické satiry.

STŘEDA 09/1020.30 Charles Chaplin / Monsieur

Verdoux / Monsieur Verdoux USA 1947 / hrají: Charles Chaplin, Martha Rayeová, Marilyn Nashová / CZT / 116 min. / 35mm

O svém plánu natočit dokumentární film o Landruovi, pověstném francouzském vrahovi žen, se na podzim roku 1942 zmínil Orson Welles na návštěvě u Chaplina. Ten mu nápad odkoupil a realizoval jej v roce 1946 jako hraný film Monsieur Verdoux, po němé Pařížské maitrese (1922) druhý snímek z pěti, jejichž hrdinou není ikonický tulák s buřinkou. Výhrady obávané Breenovy cenzurní komise, která (kromě řady dílčích, směšně moralistních výhrad) shledala projekt „protispolečenským“ ve svém celku, byly předzvěstí mrazivého přijetí na tiskové konferenci před premiérou v dubnu 1947. Na pranýři se neocitnul jen film sám, ale i jeho autor, který se z největšího miláčka Ameriky stal v očích médií salonním komunistou a sexuálním zvrhlíkem. Pravda ovšem je (a v dnešní zcela odlišné společenské atmosféře si to možná mnoho diváků ani neuvědomí), že nonkonformismus, typický již pro Chaplinovy starší práce, prezentuje Chaplinův Verdoux s černohumornou nonšalancí, jaká musela být pro puritánskou americkou veřejnost v předvečer studené války až pobuřující. Nicméně ani socialistický „tábor míru“ nebyl příliš nadšen Chaplinovým pacifistickým apelem, neznajícím žádný spravedlivý boj za pokrok (a individualismem elegantního vraha už vůbec ne), aféry však využil k halasné podpoře umělce pronásledovaného Trumanovou „imperialistickou“ administrativou; díky tomu

bylo u nás možné jeho film vidět, ačkoli mezi americkou a českou premiérou se odehrál únorový převrat roku 1948. Co platilo už o Diktátorovi – totiž, že jedině Chaplin mohl přijít s tak ožehavým námětem na komedii a proměnit jej v dílo s nadčasovou platností – platí i pro snímek Monsieur Verdoux; dnes je počítán mezi jeho nejlepší.

ÚTERÝ 22/1018.00 Charles Chaplin /

Světla ramp / Limelight USA 1952 / hrají: Charles Chaplin, Claire Bloomová, Buster Keaton, Sydney Chaplin / CZT / 129 min. / 35mm

Po třech dlouhých komediích na vážné téma přistoupil Chaplin (již v roce 1948) k přípravě Světel ramp, vážného dramatu s jedinou komickou scénou, která ovšem vešla do dějin – nejen pro historický fakt, že si v ní Chaplin poprvé a naposled zahrál po boku Bustera Keatona (někdejšího Friga), ale hlavně proto, že je skutečně neodolatelná. Pro některé historiky jsou Světla ramp poslední bezezbytku zdařilou Chaplinovou režijní prací. Děj sepsal Chaplin nejprve v prozaické formě, rozsahem připomínající spíš román a obsahující řadu motivů, které se ve filmu nevyskytují a sloužily hlavně pro lepší vcítění Chaplinových partnerů, především Claire Bloomové v její životní roli ochrnuté mladé baletky. Chaplin sám si zahrál hlavní mužskou postavu varietního klauna Calvera, opuštěného vrtkavou komickou múzou a utápějícího své hoře v alkoholu; postavu, do níž se promítly jeho vlastní traumata i životní tragédie jeho otce. Hudbu musel Chaplin poprvé zkomponovat již před počátkem natáčení, neboť měla sloužit i k podkreslení téměř půlhodinové baletní scény s newyorskými tanečníky André Eglevským a Melissou Haydenovou. V hotovém filmu z ní sice zbyl jen zlomek, zato ve zbytku filmu má hudba výsadní místo – jak se sluší na žánr melodramatu a na snímek, v němž se objeví romantická postava mladého skladatele (ve ztvárnění Sydneyho Earle Chaplina). Klaunovo jméno odkazuje ke Kristově kalvárii, podobný odkaz najdeme již v mezititulku prologu filmu Kid (1920) v souvislosti s martyriem Kidovy matky.


Parasit’s Choice

Hned první věta, kterou pronesl Bong Joon-ho, když letos v květnu v Cannes přebíral z rukou Catherine Deneuveové cenu všech cen, Zlatou palmu, za svůj nový film Parazit, byla slova díků, adresovaná dvěma dávno zesnulým filmařům: Henrimu-Georgesovi Clouzotovi a Claudu Chabrolovi. Napovídá nám to, že nebude určitě na škodu blíže se poohlédnout po zdrojích, z nichž tvorba světoznámého korejského filmaře čerpá. Začněme oběma jmenovanými: od H.-G. Clouzota zařadil Bong Joon-ho do svého best-of-žebříčku francouzského filmu na první místo Mzdu strachu a na deváté Havrana. V souvislosti s Parazitem ovšem nelze opomenout ani skvělý film Henriho Decoina Neznámý v domě, k němuž napsal Clouzot v roce 1941 scénář. Chabrolovy filmy se ve zmíněném seznamu ocitly na 2. a 4. místě: Bestie musí zemřít a Rudé zásnuby. Na ostatních místech nacházíme jak divákům Ponrepa důvěrně známé mistry Jeana Renoira (Velká iluze) a Françoise Truffauta (Střílejte na pianistu a Nikdo mne nemá rád), tak vzácnosti v Česku neuvedené, jako jsou Frankenstein 90 (Alain Jessua) nebo Kung Fu Master (Agnès Vardová). Desítku uzavírá Philippe de Broca a jeho evergreen Muž z Ria.

Bong Joon-ho (či v českém přepisu Pong Džun-ho) sestavil také „celosvětový“ žebříček svých oblíbenců, kde kromě nevynechatelného H.-G. Clouzota figurují hlavně klasikové z anglo-amerického prostoru, jako jsou Orson Welles (Dotek zla), Erich von Stroheim (Chamtivost), Alfred Hitchcock (Psycho), Martin Scorsese (Zuřící býk), David Fincher (Zodiac) nebo bratři Coenové (Fargo). Zbývají pak už výlučně asijští tvůrci Hou Šiao Šien (Město smutku), Šóhei Imamura (Moje úloha je pomsta), Kijoši Kurosawa (Cure). Ze snímků rodné Koreje vyzdvihl Bong Joon-ho první verzi Služebnice (r. Kim Ki Young).

Tolik protentokrát (v Ponrepu ale jistě ne naposledy) k tématu bezostyšného a všeobecně prospěšného uměleckého parazitismu. Čerstvý laureát z Cannes, který si své živiny uměl a umí vybírat, oslaví 14. září padesáté narozeniny.

PONDĚLÍ 07/10 A ČTVRTEK 31/1020.30 Bong Joon-ho / Parazit /

Gisaengchung Jižní Korea 2019 / hrají: Song Kang-ho, Lee Sun-kyun CZT / 132 min. / DCP

Cannes 2019 – Zlatá palma za nejlepší film.

„Být parazitem znamená stravovat se u druhého.“

„Člověk je veš svého bližního. Jinými slovy: bližní je jeho hostitelem.“

„Parazit nikdy není bezprostřední, vždy je prostředníkem. Má vztah ke vztahu, odkazuje k odkazu, je naroubován na určitý kanál.“

„Evoluce plodí parazity, kteří zase generují další evoluci.“

„Tomu, kdo jí u stolu hostitelova (může to být labužník a zároveň třeba i dobrý bavič), říkáme parazit. Zvířátko žijící na úkor svého hostitele, měnící jeho situaci až na hranici smrti, ano, to je parazit. Rámus, splývavé mrmlání či náhlý hluk, jenž nanovo přerušuje naše rozhovory nebo odchytává naše vzkazy… i to je parazit. My to ale nechápeme. Proč jedním a týmž slovem nazývat člověka, živočicha nebo i přenos po vlnách? Na naši hostinu dorazil Tartuffe, Sókratés, bratři Josefovi. Takové hostiny nikdy neskončí podle plánu.“

Michel Serres (1930–2019), Le parasite (1980)

„Ani parazitem zplozený nový řád není imunní vůči poruchám. Řád může být každým okamžikem obsazen a pozměněn parazitem novým.“

Wolfgang Ludwig Schneider (K figuře parazita u Michela Serresa)

ÚTERÝ 08/1020.30 Alfred Hitchcock / Psycho / Psycho

USA 1960 / hrají: Anthony Perkins, Janet Leighová, Martin Balsam, John Gavin / CZT / 104 min. / 35mm

„Truffaut obdivuje Hitchcocka právem. Má ho za génia, jímž skutečně byl. Dokázal experimentovat uprostřed naprosto


zkomercionalizovaného průmyslu. To bylo moc těžké. A když vidíte Psycho – já bych ho mohl vidět pořád – tento jedinečný, neuvěřitelný film… Ten lakomý pán ho natočil za vlastní peníze! Představte si: malý štáb a taková logika, taková přesnost, taková posedlost, pokud jde o filmovou kvalitu! Obdivuji ten film.“

Ingmar Bergman

ČTVRTEK 10/1020.30 Henri-Georges Clouzot /

Havran / Le Corbeau Francie 1943 / hrají: Pierre Fresnay, Ginette Leclercová, Pierre Larquey / CZT / 93 min. / 35mm

„Nedávno dávali večer v Cinematéce Havrana, jehož dialogy jsem ve třinácti uměl nazpaměť. Šel jsem teď na něj s obavami i se zvědavostí, a byl to velký emocionální zážitek. Ten film je mistrovské dílo, nezměnil se. Je dokonalý, hluboký, citlivý a silný.“

François Truffaut v dopise režisérovi z 28. září 1964

Městem se šířící anonymní dopisy s podpisem Le Corbeau (Havran) se stanou nejen příčinou mnoha zvratů, ale i tragédií, divák je unášen k dramatickému vyvrcholení ve stupňujícím se napětí, uvědomuje si, čeho všeho jsou jeho sousedé (případně on sám) schopni. Situace Němci okupované a morálně zdevastované Francie je nevyřčená, ale citelná.

PONDĚLÍ 14/1020.30 Martin Scorsese / Zuřící býk /

Raging Bull USA 1980 / hrají: Robert De Niro, Cathy Moriartyová, Joe Pesci / CZT / 119 min. / 35mm / EF

Iracionální zápas boxerského šampiona (jemuž byl předobrazem slavný Jake LaMotta) v jeho snaze dosáhnout vnitřní mír. S důrazem na formu používá Scorsese box jako nástroj poznání násilných sklonů v člověku. Za dokonalý herecký výkon získal Robert De Niro Oscara, dalšího obdržela Scorseseho stálá střihačka Thelma Schoonmakerová.

STŘEDA 16/1018.00 Henri-Georges Clouzot /

Mzda strachu / La Salaire de la peur Francie 1953 / hrají: Yves Montand, Charles Vanel, Vera Clouzotová / CZT / 140 min. / 35mm

Hrdinové Mzdy strachu chtějí za každou cenu vydělat peníze, aby se mohli dostat ze ztraceného, nevlídného koutu Jižní Ameriky. Dají se proto najmout jako řidiči nákladních vozů a mají dopravit do vnitrozemí náklad nitroglycerinu, který hrozí každou vteřinu výbuchem. Metr po metru sledujeme zoufalou jízdu kamiónu po vysušené, sluncem spálené krajině a úsilí dvou mužů vydržet do konce. Na rozdíl od zatracovaného Havrana byla Clouzotova Mzda strachu přijata velmi dobře už od samého počátku, v Cannes získala Zlatou palmu a inspirovala stejnojmenný hollywoodský remake Williama Friedkina (1977).

STŘEDA 23/1020.30 Claude Chabrol / Rudé zásnuby /

Les Noces rouges Francie 1973 / hrají: Michel Piccoli, Stéphane Audranová, Claude Piéplu, Daniel Lecourtois / CZT / 89 min. / 35mm

Čtvrté místo z francouzské top ten režiséra korejského Parazita. Narušitelem rodinného a manželského klidu bude v tomto případě jistý Pierre (Michel Piccoli), milosrdným způsobem řešící nevyléčitelnou chorobu své ženy a vzplanuvší láskou k Lucienne (Stéphane Audranová), choti místního papaláše, konkrétně starosty a poslance. I toho bude dříve či později nutno řešit.

STŘEDA 30/1020.30 Claude Chabrol / Bestie musí

zemřít / Que le bête meure Francie 1969 / hrají: Michel Duchaussoy, Jean Yanne, Caroline Cellierová, Maurice Pialat / CZT / 108 min. / 35mm

Druhé místo z francouzské top ten režiséra Parazita.Pětatřicetiletý ovdovělý spisovatel se rozhodne pomstít smrt svého syna, kterou

zavinil bezohledný řidič. Když se mu podaří jej vypátrat, jdou poslední morální zábrany stranou. Muž, kterého hledal, je primitivní surovec, který s neúnavným potěšením ničí životy i svých nejbližších. Nezaslouží si přirozenou smrt – a když k ní jednou náhodou bezmála dojde, promění se mstitel v zachránce – jenom proto, aby mohl později ortel vykonat sám. Prozřetelnost se však ještě postará o několik nepředvídaných zvratů… a režisér o psychologické drama s pouze nadhozeným kriminálním motivem, u nějž je slůvko „chabrolovské“ dostatečným doporučením. Jeho kolegu Maurice Pialata uvidíme ve vedlejší roli policejního inspektora.


Byli jsme to my?

Cyklus Byli jsme to my? představuje několik československých filmů, jež vznikly kolem přelomového roku 1989, od jehož uplynutí si v tomto roce připomínáme třicet let. Filmy natočené na samém sklonku minulého režimu, v uvolněnější atmosféře tzv. přestavby, mnohdy otevřeně a na svou dobu odvážně pojímaly různé dobové problémy či zapovězená témata. Do kin se ale řada z nich dostala až v roce 1990, tedy v době, kdy společnost čelila úplně novým výzvám budování demokratického a kapitalistického řádu. Tyto filmy tak rychle ztratily na aktuálnosti a ve své době zapadly. Přitom dnes představují významný historický pramen vypovídající o tomto dynamicky se proměňujícím období našich nedávných dějin. Celý cyklus je tak příležitostí vrátit se na konec osmdesátých a začátek devadesátých let a nahlédnout je z nepříliš známého úhlu. Dobový kontext většiny filmů představí v krátkém úvodu historici z Akademie věd ČR.

PONDĚLÍ 09/0918.00 Pavel Marek – Roman Včelák /

Mrtvý les a jiný bulšit ČR 1992 / 74 min. / 35mm

V letech 1987–1992 natočili dva přátelé Pavel Marek (1963) a Roman Včelák (1962–1993) na 16mm film několik snímků, nejprve amatérských ve svém nezávislém filmovém sdružení Bulšitfilm, založeném v roce 1983, poté i v rámci studií na FAMU jako školní práce. Pásmo ze tří krátkých a jednoho středometrážního filmu (Narozeniny v parku, Sklizeň, Vychovatel ke strachu, Mrtvý les) bylo sestaveno díky společnosti Negativ a dalších spoluproducentů, včetně Národního filmového archivu. Filmy byly upraveny, převedeny na 35mm formát a distribuovány Asociací českých filmových klubů.Projekce za účasti režiséra Pavla Marka.

STŘEDA 11/0918.00 Miloš Zábranský / Dům pro dva

ČSR 1987 / hrají: Jiří Schmitzer, Ondřej Vetchý, Ivana Velichová / 78 min. / 35mm / EF

Premiéra: 1. listopadu 1988Jednoduchý vztahový příběh o dvou bratřích, na jehož scénáři se podílel Rudolf Ráž, nabídl velké herecké příležitosti hlavním představitelům – Jiřímu Schmitzerovi (Bóža) a Ondřeji Vetchému (Dan). Ve své době si Zábranského snímek získal část filmové kritiky zřejmým duchovním přesahem: postava věřícího hrdiny, která se pro autora stala prostředníkem naléhavého morálního apelu, byla v rámci československé kinematografie naprostou výjimkou. Ke katolicismu film odkazuje i v obrazové rovině. Formu podobenství, jež byla na sklonku totality stále oblíbenějším prostředkem komunikace s divákem, rozvíjel Miloš Zábranský i ve svých následujících snímcích.Úvodní slovo: Marta Edith Holečková


ČTVRTEK 12/0918.00 Vlado Balco / Let asfaltového holuba

ČSR 1989 / hrají: Ondřej Vetchý, Roman Luknár, György Cserhalmi / 88 min. / 35mm / EF

Premiéra: 1. dubna 1991Psychologické drama mladého člověka, jehož živelný talent a chlapecké sny o filmové práci se rozplývají v tvrdé realitě za řeznickým pultem. Dodo, hlavní hrdina, pracuje jako řezník. Svou nespokojenost v zaměstnání i zklamání v lásce si vybíjí na jiných lidech. Je bezbranný vůči vlastní zlobě a nenávisti k celému světu. Jeho morální úpadek a ztráta iluzí má však kořeny už v rozbité minulosti Dodovy rodiny, poznamenané represivními tlaky socialistického režimu.Úvodní slovo: Jan Mervart

PONDĚLÍ 16/0918.00 Antonín Kopřiva / Křížová vazba

ČSR 1990 / hrají: Vladimír Dlouhý, Radoslav Brzobohatý, Ľubica Mruškovičová / 97 min. / 35mm / EF

Premiéra: 1. listopadu 1990Drama mladého obkladače postihl osud typický pro řadu snímků, které byly připravovány před listopadem 1989, ale byly uvedeny až ve „svobodné“ distribuci. Ani spěšná aktualizace poctivý snímek režiséra Antonína Kopřivy a scenáristy Rudolfa Ráži nedokázala uchránit před nezájmem diváků, kteří v roce 1990 hltali atraktivnější tituly. Protagonista Křížové vazby Luděk se přižení do rodiny mocného straníka – podnikového ředitele Velimského. S manželkou Magdou si však příliš nerozumí a problémy s tchánem ho nakonec dovedou až do vězení.Úvodní slovo: Vítězslav Sommer

ČTVRTEK 19/0918.00 Radovan Urban / Horká kaše

ČSR 1988 / hrají: Petr Bok, Lucie Benešová, Dana Syslová / 83 min. / 35mm / EF

Premiéra: 1. ledna 1989Režisér Radovan Urban a scenárista Miloš Cajthaml se v roce 1988 pokusili ukázat na problémy mládeže odkázané na „zábavu“ v předměstských aglomeracích, konkrétně

v pražském Jižním Městě. Protagonista vyprávění – žák deváté třídy Honza Kovář – se přidá k partě násilnických vandalů, kteří okrádají děti a důchodce. Na svou naivitu ovšem nakonec doplatí jak on, tak jeho přítelkyně Lucka. V hlavních rolích snímku, jemuž přece jen mnoho schází k autenticitě, se objevili Petr Bok (Honza) a Lucie Benešová (Lucka). Zajímavostí pro metalové fanoušky je účinkování zpěvačky Lucie Bílé a skupiny Vitacit.Úvodní slovo: Milan Ducháček a Petr Frinta

NEDĚLE 22/0918.00 Antonín Máša / Skřivánčí ticho

ČSR 1989 / hrají: Ladislav Frej, Taťána Fischerová, Petr Čepek / 98 min. / 35mm / EF

Premiéra: 1. května 1990Režisér Antonín Máša patří k těm tvůrcům, pro které nástup normalizace fakticky znamenal předčasný konec tvůrčí kariéry. V sedmdesátých letech natočil jen dva tituly a k režii se pak vrátil Skřivánčím tichem až v roce 1989. Autorský snímek ovšem poznamenal osud těch filmů, jež se připravovaly před listopadem 1989 a do kin přišly až po sametové revoluci. Příběh skladatele vážné hudby, Chvály, který se marně pokouší najít klid na práci v rodné vsi, se tak nesetkal s vstřícným přijetím u kritiky, ani u diváků. V hlavní roli muže, jehož náročné skladby jsou přijímány s nepochopením, se objevil Ladislav Frej. Part hrdinova bratra Vendy, jenž je coby místní vesnický funkcionář prototypem ziskuchtivého lháře, nabídl nezvyklou, zápornou roli Petru Čepkovi.

ÚTERÝ 24/0918.00 Irena Pavlásková / Corpus delicti

ČSR 1991 / hrají: Lenka Kořínková, Šimon Pánek, Jiřina Bohdalová, Karel Roden / 110 min. / 35mm / EF

Premiéra 14. listopadu 1991Po své úspěšné prvotině Čas sluhů (1989) se režisérka Irena Pavlásková znovu bezprostředně vyjádřila k pokleslé mravní kondici české společnosti. Psychologické drama Corpus delicti se stalo jedním z prvních domácích titulů, které se pochybovačně vyjadřovaly k možnostem, jež

morálně otřeseným a vnitřně nesvobodným občanům otevřela „sametová revoluce“ roku 1989. Protagonisty filmu jsou tři partnerské dvojice. Rozvedená učitelka Jana žije s uzavřeným Tomášem, stále však pomáhá bývalému manželovi – ztroskotanému novináři Kadlecovi. Ten žije s uťápnutou úřednicí Helenou. Osudy obou dvojic otřese setkání se starší, výstřední, požitkářskou Viki, která se angažuje v disentu. Přestože rok 1989 se blíží, Vikiin odcizený, estébácký manžel Chlad dokáže ještě napáchat hodně škody. Filmový příběh naznačuje, alespoň podle režisérky a scenáristky, že „mikrob zla“ v některých lidech hlodal za totality a že na tom nic nezměnily ani politické a společenské změny z listopadu 1989.Úvodní slovo: Veronika Pehe

ÚTERÝ 01/1018.00 Antonín Máša / Byli jsme to my?

ČSR 1990 / hrají: Leoš Suchařípa, Petr Čepek, Ladislav Frej, Tereza Brodská / 85 min. / 35mm / EF

Premiéra: 1. března 1991Svůj poslední snímek natočil režisér a scenárista Antonín Máša podle vlastní divadelní hry Noční zkouška, kterou napsal na objednávku Laterny magiky na počátku 80. let. Pod názvem Byli jsme to my? ji do filmové podoby převedl těsně po listopadu 1989. Snímek odehrávající se v divadelním prostředí vypráví příběh režiséra Jonáše snažícího se vyburcovat k maximálním výkonům herce, kteří se více než divadlu věnují honbě za snadnými zisky v televizi. Původní hra kritizující poměry u divadla slavila velký úspěch, zároveň vzbudila kontroverzní reakce především za nelichotivý obraz herců. Vzhledem k společenským změnám na přelomu 80. a 90. let snímek proběhl kiny neprávem bez větší pozornosti, na 27. MFF v Karlových Varech 1990 však získal Cenu poroty.Úvodní slovo: Martin Franc

PÁTEK 04/1018.00 František Fenič / Zvláštní bytosti

ČSR 1990 / hrají: Jan Tesarz, Ewa Žukowská, Jiří Bábek / 84 min. / 35mm / EF

Premiéra: 1. června 1990Metaforické drama vyprávějící o zničujícím morálním úpadku vysokého funkcionáře, který se právem obává ztráty své dosud neotřesitelné pozice. Nevšední snímek, který je zřejmou obžalobou rozkládajícího se socialistického režimu, mohl schvalovacím procesem projít jen díky atmosféře nastávajících politických změn. Film neoperuje jen s průhlednými symboly a metaforami, ale i s ikonami socialistické éry – počínaje Karlem Gottem přes tehdy progresivního Jarka Nohavicu a Martu Kubišovou, jejíž hlas filmové publikum slyšelo poprvé po dvaceti letech zákazu, až k „Plastikům“ (zformovaným do skupiny Půlnoc). Přehlédnout nejde ani Jiřího Menzela v roli Alexandera Slováčka (rozuměj Dubčeka).Úvodní slovo: Vítězslav Sommer

STŘEDA 23/1018.00 Zdeněk Troška / Zkouškové období

ČR 1990 / hrají: Petr Strejček, Yvetta Blanarovičová, Jana Krausová, Lucie Bílá / 87 min. / 35mm / EF

Premiéra 1. 9. 1990Režisér Zdeněk Troška překvapivě civilním titulem přerušil svou slibně nastartovanou bavičskou filmografii. Mezi druhým a třetím dílem série Slunce, seno… natočil drama, jež aktuálně reagovalo na události listopadu 1989. Do roztočeného vztahového příběhu autoři dodatečně zapojili motivy, jež reflektovaly aktuální společenský vývoj.

STŘEDA 30/1018.00 Věra Chytilová / Dědictví aneb

Kurvahošigutntág ČR 1992 / hrají: Boleslav Polívka, Miroslav Donutil, Dagmar Veškrnová / 120 min. / BD / EF

Premiéra 14. 12. 1992Moravská komedie, vzniklá v osvědčené spolupráci režisérky Věry Chytilové a Bolka Polívky. Příběh o tom, jak dokáže člověka zmámit nenadálé štěstí.Úvodní slovo: Michal Bregant


Itálie Pietra Germiho

Většinou ho označovali za satirika, i když zdaleka ne všechny jeho filmy se do tohoto zařazení vejdou. Označení za pokračovatele neorealistů se urputně vzpíral sám režisér. Kdyby to neznělo příliš málo originálně, dal by se charakterizovat čistě jako někdo, kdo má rád lidi, obyčejné Italy, jejich tváře, gesta, postoje. Velmi samorostlé Italy pocházející ze Sicílie zdaleka nejvíc (ač sám se narodil v Janově). Otar Ioseliani o Germim neváhal prohlásit, že je to jeden z nejšlechetnějších filmařů, jací vůbec kdy stanuli za kamerou.V Ponrepu vůči Pietrovi Germimu (1914–1974) máme dluh, některé jeho snímky se na našem plátně hrály naposledy dávno před miléniem. Souhrnně je u nás představujeme poprvé.

ČTVRTEK 26/0918.00 Pietro Germi / Svedená a opuštěná /

Sedotta e abbandonata Itálie – Francie 1963 / hrají: Stefania Sandrelliová, Saro Urzi, Aldo Puglisi, Leopoldo Trieste / český dabing / 110 min. / 35mm

Mladou dívku svede snoubenec její starší sestry. Podle sicilského pojetí rodinné cti je jedinou možnou nápravou sňatek. Mladík však odmítne se s dívkou oženit, protože již není panna. Tragikomedie Pietra Germiho podle dobové československé kritiky „patří do řady filmů bojujících proti svéráznému pojetí rodinné cti na Sicílii“ a „ukazuje nedostatečnost italského zákonodárství“. Český dabing (1965) má nemalou historickou hodnotu: Alenu Vránovou, Zdeňka Štěpánka a Eduarda Cupáka tu režíroval Václav Krška.

ÚTERÝ 01/1020.30 Pietro Germi / Tatínek / Il ferroviere

Itálie 1956 / hrají: Pietro Germi, Luisa Della Noceová, Sylva Koscinaová / CZT / 107 min. / 35mm

Zatímco v kolektivně sestavovaných žebříčcích nejlepších italských filmů bychom Tatínka většinou hledali marně, skuteční znalci na něj nedají dopustit, věhlasný gruzínský filmař Otar Ioseliani dokonce řadí Tatínka mezi nejzásadnější filmy, a to nejen italské. Římský strojvůdce je kvůli jednomu přestupku přesazen na méně významné místo, ohroženu vidí i svou autoritu otce rodiny, stane se stávkokazem, ale i když pak smí zase pracovat jako strojvůdce na hlavních trasách, ztrácí přátelství svých kolegů. Pietro Germi sám ztvárnil hlavní roli v neobyčejně komplexním, humanistickém filmu, v němž je „tatínek“ po celou dobu viděn očima jeho osmiletého syna.

ČTVRTEK 10/1018.00 Pietro Germi / Rozvod po italsku /

Divorzio all’ italiana Itálie 1961 / hrají: Marcello Mastroianni, Daniela Roccaová, Stefania Sandrelliová, Leopoldo Trieste / český dabing / 98 min. / 35mm


V Oscarem za nejlepší zahraniční film oceněném Rozvodu po italsku nalezl Mastroianni zajímavou roli poněkud degenerovaného barona, který – s malým knírkem, těžkými víčky a nervovým tikem v obličeji, zábavný i krutý zároveň – se snaží zbavit se své ženy. Výkon Mastroianniho byl dokonce srovnáván s Chaplinem v roli Monsieura Verdouxe. Václav Voska mluví svého italského kolegu v režii Václava Kršky.

ČTVRTEK 17/1020.30 Pietro Germi / Alfréde, Alfréde! /

Alfredo, Alfredo Itálie – Francie 1971 / hrají: Dustin Hoffman, Stefania Sandrelliová, Carla Gravinaová / CZT / 100 min. / 35mm

Komedií Alfréde, Alfréde! navázal Pietro Germi na své dřívější satirické výpady proti vžitým tradicím a zvykům zakořeněným v životě italské společnosti. Tentokrát se zaměřil na instituci manželství, jež se při sklonu k majetnictví a hysterii jednoho z partnerů může stát pro druhého peklem. Navzdory Dustinu Hoffmanovi v titulní roli jde o další z filmů Pietra Germiho, který má své plné docenění teprve před sebou.

ČTVRTEK 24/1018.00 Pietro Germi / Cesta naděje /

Il Cammino della speranza Itálie 1950 / hrají: Raf Vallone, Elena Varziová, Salo Urzì / slovenské podtitulky / 94 min. / 35mm

Pozor, migranti! Přicházejí ze Sicílie a jsou odhodláni protlouci se celou Itálií, aby se dostali až k severní hranici země a odtud do Francie, kde doufají najít práci. Film Cesta naděje platí za umělecký vrchol Germiho prvního, neorealistického období. Scénář je společným dílem Germiho, Federica Felliniho a Tullia Pinelliho.

SOBOTA 09/1118.00 Pietro Germi / Serafino / Serafino

Itálie – Francie 1968 / hrají: Adriano Celentano, Ottavia Piccoloová, Saro Urzì / CZT / 97 min. / 35mm

Adriano Celentano jako hýřivý vesnický Casanova, jemuž spadlo do klína velké dědictví. Drazí příbuzní se Serafinovy rozhazovačnosti děsí a mají pro ni lék: manželství. Další Germiho satira, jistě trochu méně závažná, než byly ty předchozí, zato s o to peprnějším humorem.


Film předsto lety

STŘEDA 18/0918.00 Láska je utrpením a další české

filmy z počátků samostatného státu

PrahaČR 1918 / 8 min. / 35mm

Praha, konkrétně Malá Strana, jak vypadala bezprostředně po vzniku samostatné republiky, zachycená ve snímku společnosti Slaviafilm.

Max Urban / O AdrienuČR 1919 / 3 min. / 35mm

S později světoznámým kameramanem Otto Hellerem zachytil Max Urban v několika záběrech svou ženu, ve své době nejproslulejší českou divu Andulu Sedláčkovou, spolu s hercem Ludvíkem Veverkou, s nímž hrála v Divadle na Vinohradech ve stejnojmenné hře Louise Verneuila. Jde o poslední snímek renomovaného architekta a průkopníka českého filmu Maxe Urbana.

Rudolf Zdráhal / Probuzené svědomíČR 1919 / hrají: Karel Lamač, Karel Schleichert, Anči Jelínková / 60 min. / 35mm

…aneb film, který neměl přežít. Když se zjistilo, že milostné drama z cirkusového prostředí, které se tu líčí, je nepřiznaným plagiátem francouzského románu, jenž byl již jednou zfilmován, bylo výrobcům soudně uloženo zničit originální negativ i všechny kopie. Jedna z nich však tomuto ortelu unikla…

Vladimír Slavínský – Přemysl Pražský / Láska je utrpenímČR 1919 / hrají: Anna Iblová a oba režiséři / 32 min. / 35mm

Vladimír Slavínský zdolává – bez dublování kaskadérem – Petřínskou rozhlednu. Jako herec obstojí, jím ztvárňovaný hrdina fiktivního děje však při sestupu spadne a utrpí šok. Aby opět získal jasnou mysl, je zapotřebí, aby z rozhledny spadl ještě někdo druhý. Zvláštní léčebné metody roku 1919.

STŘEDA 25/0918.00 Allen Holubar / Vykoupení /

Paid in Advance USA 1919 / hrají: Dorothy Phillipsová, Joseph W. Girard, Lon Chaney, Priscilla Deanová / CZT / 40 min. / 35mm

Barevně virážovaný film se dvěma do té doby málo známými herci, kteří oba v následující dekádě vejdou v proslulost v sérii klasických filmů Toda Browninga: Priscillou Deanovou a „mužem tisíce tváří“ Lonem Chaneyem. V dramatu z Aljašky za časů zlaté horečky si Chaney zahrál padoušského sexuchtivého míšence, „vykoupení“ se tudíž dostane hlavním hrdinům, nikoli jemu. Priscilla Deanová hraje Chaneyovu žárlící družku. Film se dochoval (jako torzo) pouze v Národním filmovém archivu.

Marshall Neilan / Táta Dlouhán / Daddy Long LegsUSA 1919 / hrají: Mary Pickfordová, Mahlon Hamilton, Marshall Neilan / CZT / 47 min. / 35mm

Příběh děvčete ze sirotčince s literárními sklony byl prvním filmem, který „nejpopulárnější žena Ameriky“ (poprvé, ale ne naposled za ni byla zvolená v roce 1917) natočila ve vlastní produkci. V době premiéry v květnu 1919 už byla Mary Pickfordová spoluzakladatelkou firmy United Artists – spolu s Ch. Chaplinem, D. W. Griffithem a D. Fairbanksem.

STŘEDA 02/1018.00 Prévost a Tolstoj

Friedrich Zelnik / Manon Lescaut / Manon Lescaut Německo 1919 / hrají: Lya Mara, Fred Goebel, Ferdinand Bonn / CZT / 66 min. / 35mm

Slavný Prévostův román, známý u nás hlavně v podobě Nezvalovy veršované divadelní hry (1940), zfilmoval už v roce 1909 Ital Giovanni Pastrone, největší ohlas vyvolá Manon H.-G. Clouzota, vítězný film benátského festivalu z roku 1949. Spíš už jen historickou hodnotu má tato stoletá Manon Lescaut (první z několika německých), upravená pro film Karlem Grunem (jeho režijní debut z roku 1919


Pasák holek bude rovněž uveden v našem cyklu); uvidíme ji v dobově typickém obarvení.

Alexandr Sanin / Polikuška / PolikuškaRusko 1919 / hrají: Ivan Moskvin, Vera Pašennaja, Jevgenija Rajevskaja, Sergej Ajdarov / CZT / 42 min. / 35mm

Lev Nikolajevič Tolstoj sepsal svou povídku podle skutečné události v roce 1862, v roce 1919 ji pro film adaptoval renomovaný divadelní kritik Nikolaj Efros a mladý scenárista Fjodor Ocep, pozdější vynikající filmový režisér. Kvůli občanské válce musel film na své uvedení čekat až do roku 1922.

ČTVRTEK 31/1018.00 Francie pacifistická

a orientalistická Henri Desfontaines / Vojna a mír / La Suprême Épopée Francie 1919 / CZT / 47 min. / 35mm

Jeden ze snímků, jaké mimo cyklus Film před sto lety sotva uvidíte a o němž i v zahraniční odborné literatuře existuje minimum informací, občas je mylně označován za krátký film. Nejde o adaptaci románu Lva Tolstého, na nějž odkazuje český název; vznikl podle básně třiadvacetiletého Henriho-André Legranda, dnes už málo známého scenáristy (1896–1985). Režisérem byl Henri Desfontaines (1876–1931), „pohrobek“ hnutí film d’art, které v roce 1908 vešlo do historie jako první cílený pokus o pozvednutí umělecké prestiže kinematografie; již ve svém debutu si Desfontaines troufl na zfilmování Hamleta (1908), později natočil mj. Královnu Alžbětu se Sarah Bernhardtovou v titulní roli (1912). Vojna a mír kombinuje dokumentární záznamy z první světové války (bitva na Marně, bitva u Verdunu) se symbolickými výjevy a kulturními odkazy (Michelangelo, Rodin, Kristus). Dnes zapomenutý snímek se dostal na plátna kin 15. dubna 1919, tedy pouhých deset dní před triumfální premiérou pacifistické filmové básně Abela Ganceho Žaluji.

René Le Somptier - Charles Burguet / Z tajností orientu / La Sultane de l’amourFrancie 1918 / hrají: France Dhéliaová, Sylvio de Pedrelli, Gaston Modot, Yvonne Sergylová, Albert Bras, Armand Dutertre, Marcel Lévesque, Paul Vermoyal / CZT / 56 min.

Kráska, princ, sultán, padouch (osvědčený Gaston Modot!) v orientálním dramatu dobově typického děje i obarvení. Po 42 letech opět na plátně Ponrepa!


Cannes 2019 / Semaine

de la critique

Září přináší v Ponrepu již tradičně možnost seznámit se s kompletní krátkometrážní kolekcí, která byla uvedena na letošním mezinárodním filmovém festivalu v Cannes jako součást oficiální soutěžní sekce Semaine de la critique (Týden kritiky).

Letošní ročník uvede kurátor krátkometrážní sekce Thomas Fouet. Můžeme se těšit na nové snímky Brandona Cronenberga (v roce 2012 účastník sekce Un certain regard s filmem Antiviral), Valentiny Maurelové (vítězka sekce Cinéfondation ročníku 2017 s filmem Paul je tady) nebo Qiu Yanga (vítěz krátkometražní soutěže 2017 s filmem Něžná noc).

SOBOTA 21/0919.00 Oficiální výběr krátkometrážních

filmů 1 CZT / celkem 100 min. / HD

Cristèle Alves Meiraová / Neviditelný hrdina / Invisível HeróiPortugalsko – Francie 2019 / 28 min.

Duarte, slepý muž kolem padesátky, začne hledat svého kapverdského přítele Leandra, který záhadně zmizel. Navzdory nesnesitelnému vedru v Lisabonu se Duarte potuluje ulicemi své čtvrti, ale zdá se, že přítele nikdo neviděl a ani ho nezná.

Adi Voicu / Poslední cesta k moři / Ultimul drum spre mareRumunsko 2019 / 12 min.

Šest pasažérů cestuje k moři ve stejném vlakovém kupé. Někteří cestující jsou otřeseni chvilkou nedůvěry, která je vyvede úplně z míry a zbytek cesty se velmi pokazí.

Nada Riyadhová / Past / FakhEgypt – Německo 2019 / 20 min.

Mladá nesezdaná dvojice uniká před slídivými zraky do ruin opuštěného přímořského letoviska v Egyptě, kde se chce milovat.

Johanna Pyykköová / The Manila LoverNorsko – Filipíny 2019 / 26 min.

Během cesty na Filipíny potká Lars, padesátiletý Nor, místní ženu, se kterou by rád sdílel svůj život. K jeho překvapení ho však Filipínka odmítá. Lars se poté musí vyrovnat se svými vlastními předsudky.

Vytautas Katkus / Komunitní zahrady / Kolektyvniniai sodaiLitva 2019 / 15 min.

Příběh chladného vztahu mezi otcem a synem. Jejich pouto, poznamenané lhostejností, se zcela rozpadá.


21.00 Oficiální výběr krátkometrážních filmů 2 CZT / celkem 103 min. / HD

Andrias Høgenni / Bez zlého úmyslu / Ikki illa meint

Dánsko – Faerské ostrovy 2018 / 21 min.Elinborg náhodou potká svou kamarádku Maritu. Jejich rozhovor je zdvořilý, ale poněkud trapný, protože Elinborg zapomněla na Maritiny narozeniny. Marita je však naštvaná kvůli něčemu jinému a rozhodne se svou přítelkyni zahnat do úzkých.

Sofia Bostová / Slavnostní den / Dia de festaPortugalsko 2019 / 17 min.

Mena žije sama se svou dcerou Clarou, která slaví sedmé narozeniny. I když nemají moc peněz, podaří se Meně zorganizovat velkou oslavu.

Valentina Maurelová / Lucía en el limboBelgie – Francie – Kostarika 2019 / 20 min.

Šestnáctiletá Lucía se ze všeho nejdřív chce zbavit dvou věcí: vší a svého panenství.

Cecilia de Arceová / Úterý od osmi do osmnácti / Mardi de 8 à 18Francie 2019 / 26 min.

Ředitelka střední školy Névine je plně oddaná své nevděčné práci, kdy se musí potýkat s administrativou, učiteli i žáky. Její oblíbená žákyně Logan trvá na vrácení kšiltovky ze ztrát a nálezů.

Qui Yang / She runs / Nan Fang Shao NvČína – Francie 2019 / 20 min.

Během obyčejné zimy v malém čínském městě se studentka Yu pokouší ukončit své působení ve skupině tanečního aerobiku.

23.00 Séances speciales / Zvláštní uvedení CZT / celkem 85 min. / HD

Pia Borgová / DemonicAustrálie 2018 / 28 min.

Demonic reviduje nechvalně známou satanskou paniku osmdesátých let, masovou hysterii, kdy lidé po celém světě zkřísili zhýralost, vraždu, lidskou oběť a satanský kult. Propojením archivních materiálů s historickou rekonstrukcí odkrývá film roli psychiatrie, médií a falešné paměti.

Brandon Cronenberg / Please speak continuously and describe your experiences as they come to youKanada 2019 / 9 min.

Emily je pacientkou v experimentálním psychiatrickém zařízení, kde jí prototyp mozkového implantátu umožňuje znovu prožívat své sny.

Moin Hussain / NapthaVelká Británie 2018 / 18 min.

Farazův poklidný život na odlehlé benzince se převrátí vzhůru nohama, když jeho stárnoucí otec Malik začne mluvit dlouho zapomenutým jazykem a trvá na návratu domů.

Camille Degeyeová / Journey through a bodyFrancie 2019 / 32 min.

Hudebník Thomas je nucen pobývat doma kvůli zlomené noze. Bloumá svým pařížským bytem s nohou v sádře a tvoří novou skladbu. S východem slunce se u dveří nečekaně objeví návštěvnice.


Rusko neznámé /

Seminář ruských filmů

Rusko je a bylo zemí jen zřídka kdy vnímanou mimo politický kontext. Z toho důvodu bývá jeho filmová (a vůbec kulturní) produkce utilitárně selektována a vypadávají z ní tituly, které se nehodí té které ideologické tendenci. Vinou takto sešněrované optiky se v průběhu dějin propadaly do neznáma mnohé snímky, které neodpovídaly ať už tematické, nebo stylistické poptávce doby. S odstupem času se ale zdá, že právě tyto tituly o době svého vzniku vypovídají zajímavěji, než tehdy propagovaná produkce. A právě z pozapomenutých, případně českému prostředí zcela neznámých snímků, je sestaven celý program XXVI. ročníku Semináře ruských filmů s příznačným podtitulem Rusko neznámé.Nakolik neotřelý pohled poskytuje, se ukáže už v nejstarším z uváděných snímků přehlídky. Rozverné melodrama Zloděj lásky Abrama Rooma z roku 1927 zůstává i po devadesáti letech stylově i tematicky moderním filmem. Netradiční zápletka „lásky ve třech“ nejen že neodpovídala zuřivě střežené sovětské morálce, ale vybočuje z dané produkce i formálně, neboť předjímá znaky městských symfonií, které se v soudobé Evropě teprve začínaly točit. Tematicky se tento film navíc propojuje s vůbec poprvé v Česku uváděnými Druhořadými lidmi (2001) provokativní avantgardistky Kiry Muratovové, a co do společenského komentáře a osudu protagonistky i s lyrickou komedií Ahoj a sbohem (1972) Vitalije Melnikova. Proces emancipace, jak v ohledu zrovnoprávnění žen, tak především v ohledu vývoje celé společnosti, je pak ústředním tématem celého sobotního programu. A v širším kontextu ji bude reflektovat i přednáška docenta rusistiky Hanuše Nykla, odborníka na kulturní, duchovní a etnické souvislosti daného teritoria.Tematicky ucelené jsou i ostatní dva dny Semináře ruských filmů. Páteční tituly představují ruské mesiášství z dob poválečných i současných jako individuální oběť ve jménu společenského pokroku. To, nakolik mohl být podobný výklad ožehavý, dokládá například soubor dvou filmových povídek Larisy Šepiťkové a Andreje Smirnova Začátek neznámé éry (1967), který na své uvedení čekal dvacet let v trezoru. Do

zapomenutí neprávem upadla i formálně vytříbená sibiřská odysea Michaila Kalatozova Neodeslaný dopis (1959), v níž se spolu s Taťjanou Samojlovovou a kameramanem Sergejem Urusevským pokusil zopakovat úspěch legendárních Jeřábů (1957).Zásadní problematiku reflexe ruských dějin nastíní nedělní program hned ve třech českých premiérách snímků Moje vlast (A. Zarchi, I. Chejfic, 1933), Milý Hansi, drahý Petře (A. Mindadze, 2015) a Prišvinovy papírové oči (V. Ogorodnikov, 1989).



PÁTEK 11/1015.00 Andrej Smirnov – Larisa Šepiťková /

Začátek neznámé éry / Načalo něvedomogo veka SSSR 1967 / hrají: Leonid Kulagin, Nikolaj Gubenko, Georgij Burkov / CZT / 70 min. / 35mm

Povídkový film, realizovaný k 50. výročí bolševické revoluce. Anděl Andreje Smirnova je adaptací stejnojmenné prózy Jurije Oleši. Ustavení bolševické moci v ideologicky diferencovaném Rusku ukazuje prostřednictvím příběhu o lidech cestujících roku 1920 v jednom vlaku jako období vyhrocených osobních postojů, kdy za příslušnost k té či oné straně barikády se platí životem. Méně krutě, zato s nádechem snu, v němž děs sousedí s absurdním humorem, převedla na plátno povídku Vlast elektřiny spisovatele Andreje Platonova režisérka Larisa Šepiťková. Úkolem jejího hrdiny, mladého elektrotechnika, je zkonstruovat v zapadlé povolžské vesnici zařízení, které by umožnilo zavlažování polí, odsuzujících svou vyprahlostí tamní obyvatele k hladomoru. Rozměrem nevelké filmové povídky nejsou v díle obou tvůrců okrajovou záležitostí a odpovídají jejich talentu a občanskému postoji, na nichž rozvíjeli svou další tvorbu.

17.00 Michail Kalatozov / Neodeslaný dopis / Něotpravlennoje pismo SSSR 1959 / hrají: Taťjana Samojlovová, Innokentij Smoktunovskij, Jevgenij Urbanskij / CZT / 87 min. / 35mm

Po velkém mezinárodním úspěchu filmu Jeřábi táhnou (1957) se vypravil režisér Michail Kalatazov, herečka Taťjana Samojlovová a kameraman Sergej Urusevskij do odlehlých krajů Sibiře, aby natočili převážně v exteriérech jakutské tajgy příběh o trojici mladých moskevských geologů, kteří v doprovodu místního průvodce pátrají po nalezištích vzácných nerostů. Vedle tehdejších hvězd – Samojlovové, Jevgenije Urbanského a Innokentije Smoktunovského v roli vedoucího geologické výpravy – debutoval v postavě Andreje Vasilij Livanov, v osmdesátých letech populární coby ruský představitel Sherlocka

Holmese. Urusevského kamera, údajně z osmdesáti procent vedená „z ruky“, zachycuje jejich tváře až v hmatatelných detailech, případně herce komponuje do působivých celků, ve kterých zúročuje střídání ročních období. Natáčení od jara do tuhé zimy bylo pro všechny zúčastněné velmi náročné a v sovětském tisku se mu věnovala značná pozornost. Po premiéře mluvila kritika o Neodeslaném dopisu jako o experimentu, v němž vizuální stránka zastiňuje postavy, ze scenáristického hlediska málo propracované. Navzdory tomu film poskytl divákovi až fyzicky intenzivní zážitek z odhodlání, s jakým hrdinové a pravděpodobně samotní tvůrci plnili obtížný úkol, k němuž se zavázali.

19.30 Jurij Bykov / Hlupák / Durak Rusko 2014 / hrají: Arťom Bystrov, Natalja Surkovová, Jurij Curilo / CZT / 116 min. / DCP

Jeden z nejúspěšnějších ruských filmů roku 2014, oceňovaný nejen v zemi vzniku (např. cena filmové kritiky za „nekompromisní umělecké vyjádření“ na národním festivalu v Soči), ale i v zahraničí (Locarno). V nejmenovaném městě praskne v ubytovně potrubí a jeho opravy se ujme mladý Dmitrij, dálkově studující stavební inženýrství. Dima brzy zjistí, že závada se netýká jen jednoho bytu. Rozsáhlá budova se nachází v havarijním stavu a do jejího zřícení zbývají hodiny. O život může tak přijít na osm set obyvatel. Alarmující situace přinutí Dmitrije k rychlé akci, na rozdíl od městského zastupitelstva a dalších úředníků, s nimiž se během svého donkichotského úsilí setká. Režisér Jurij Bykov se na filmu podílel i jako scenárista a dramaturg hudebního doprovodu. V exteriérech Moskvy a Tuly se mu podařilo natočit napínavé drama se silným sociálním podtextem, jehož sdělnost a aktuálnost se rozhodně neomezují jen na ruské teritorium.

22.00 Midnight Movies ↓ Alexej Balabanov / O zrůdách a lidech / Pro urodov i ljuděj Rusko 1998 / hrají: Sergej Makoveckij, Viktor Suchorukov, Dinara Drukarovová / CZT / 93 min. / 35mm

Bizarní příběh z přelomu 19. století a 20. století o dvou dobře situovaných petrohradských rodinách, do jejichž přízně se vetřou podivínské bytosti s nečistými úmysly. Vdovec, inženýr Radlov, je pod vlivem své hospodyně Gruni. Jeho lékař Stasov žije v málo šťastném manželství, do něhož se ženou adoptují siamská dvojčata. I v jejich domácnosti hraje služebná Darja klíčovou roli, neboť umožní postupné opanování celé rodiny dvěma výstředníky – Johanem a Viktorem, živícími se pořizováním erotických fotografií se sadomasochistickými motivy. Režisér Balabanov stylizoval celý film do tónovaných černobílých obrazů, v nichž obvyklou hereckou akci prokládal mezititulky. V této svébytné poctě počátkům kinematografie dal značný prostor kameře, těžící z fotogeničnosti města na Něvě, hudbě Sergeje Prokofjeva a Modesta Musorgského a hereckým představitelům, z nichž mnozí zde vytvořili stěžejní role své kariéry.

SOBOTA 12/1013.00 Mark Donskoj / Draze

zaplaceno / Dorogoj cenoj SSSR 1957 / hrají: Věra Donská, Jurij Dědovič, Ivan Tverdochleb / CZT / 98 min. / 35mm

S objevením Paradžanovových Stínů zapomenutých předků začal filmu Marka Donského Draze zaplaceno druhý život. V době své premiéry byl totiž vnímán jako estetický atavismus symbolistních filmů stalinské epochy. Samo zpracování předlohy ukrajinského spisovalete Michajla Kocjubynského (z jehož díla posléze čerpal i Paradžanov) o boji prostého lidu proti nevolnictví, zasazeném do první třetiny předminulého století, nepůsobilo na počátku Chruščovova tání nijak moderně. Film vypráví příběh krasavice Solomiji, která má být po panské (z)vůli provdána

za nemilovaného hajduka. O svatební noci ale prchá za milovaným Ostapem, po jehož boku snáší těžké rány osudu v naději, že se jim někdy podaří najít místo, kde se k lidem nechovají jako ke zvěři. Výrazně metaforická práce s barvou ostře kontrastovala s tehdejší neorealistickou tendencí civilních, prozaických filmů, točených často na černobílý materiál. Po deseti letech byl ale režisérův snímek nazván novátorským a označen za předchůdce nejen zmíněných Stínů, ale celé tradice ukrajinského poetického filmu. A podle ruského filmového historika Jevgenije Margolita je Donského film navíc i jedním z prvních sovětských existenciálních dramat.

15.00 Mark Osepjan / Tři dny Viktora Černyšova / Tri dňa Viktora Černyšova SSSR 1968 / hrají: Gennadij Korolkov, Valentina Vladimirovová, Vasilij Šukšin / CZT / 97 min. / 35mm

V roce 1967, rok po prvním zákazu nepohodlných filmů, natočil třicetiletý Mark Osepjan – pod uměleckým vedením zkušeného Stanislava Rostockého – svůj celovečerní debut Tři dny Viktora Černyšova, který sice nešel do trezoru, ale byl podroben cenzurním úpravám. V Ponrepu se prostřednictvím verze z šedesátých let setkáme s mladíkem Viktorem, který ráno pracuje u soustruhu, odpoledne si odsedí na komsomolských schůzích a večer postává v hloučku přátel, debatujících o ničem na rohu panelových domů. Viktor postrádá elán svých předchůdců, svým pasivnějším přístupem k životu vytváří protiklad všem uvědomělým a zodpovědným hrdinům předchozích dekád (nabízí se srovnání s emblematickým filmem první poloviny šedesátých let Je mi dvacet let režiséra Marlena Chucijeva). Osepjan ve své prvotině nehodnotí Viktorův způsob existence, zaznamenává jej z hlediska nezúčastněného pozorovatele, až budí zdání dokumentu. Právě tím ve své době provokoval schvalovací orgány, které od něj požadovaly výraznější autorské stanovisko. V titulní roli ruského „černého Petra“ uvidíme profesionálního herce Gennadije Korolkova, jehož tvář, minimalisticky odrážející hrdinovy


prožitky, patří k nejčastějším vizuálním objektům tohoto diskutabilního díla, žánrově označovaného jako publicistické drama.

19.00 Vitalij Melnikov / Ahoj a sbohem / Zdravstvuj i proščaj SSSR 1972 / hrají: Ljudmila Zajcevová, Oleg Jefremov, Michail Kononov / CZT / 95 min. / 35mm

Zatímco v Rusku patří lyrické tituly Vitalije Mělnikova do zlaté kolekce sovětských komedií, u nás je emancipační příběh opuštěné matky tří dětí prakticky neznámý. Jeho protagonistka Šura Jarmoljuková zůstane s dětmi sama poté, co se její manžel vydá hledat smysl života. Bojovná nátura mladé ženy (v mimořádně působivém podání Ljudmily Zajcevové) brzy pokoří nesmělého policistu (Oleg Jefremov), ale jejich počínající vztah těžce prověří patriarchální okovy společnosti. Film tematizující „ženský osud“ není deklarativně schematickým dílem typu oscarového snímku Moskva slzám nevěří (1979) Vladimira Meňšova. Hrdinčin život plný drobných, ale přesných reálií, povah a situací vytváří plnokrevný příběh lásky a touhy, jehož výpověď zůstává dojemná, vtipná a aktuální i dnes. Výtečně napsaný a obsazený film, kde i herci vedlejších postav hrají své nezapomenutelné role.

21.00 Kira Muratovová / Druhořadí lidé / Vtorostěpennyje ljudi Ukrajina 2001 / hrají: Natalja Buzková, Sergej Četvertkov, Nikolaj Sadněv / CZT / 110 min. / HD

Na začátku milénia přichází Kira Muratovová s rozverným příběhem milostného trojúhelníku. V rozestavěném zbohatlickém domě žije pošťačka Věra se dvěma milenci-dvojčaty. Jeden z nich při domácí opilecké potyčce ztratí vědomí. V domnění, že je zabit, se ho Věra snaží zbavit. V obrovském kufru ho vláčí po městě, než dostane dokonalý nápad, kde se nepohodlného nákladu elegatně zbavit. Uštěpačný pohled do života „malých lidí“, kteří se v nově nastálých ekonomických poměrech snaží prosperovat, režisérka sarkasticky označila za umírněný thriller

s příměsí vaudevillu. Jeho protagonisty pak nazvala druhořadými lidmi. Právě tak totiž postavy režisérčiných filmů pokřtila ruská kritika tápající v hodnocení autorčiných postsovětských titulů. Sama autorka je definovala jako lidi, „kteří neumí být opravdu krutí, kteří nic nedotáhnou do konce. Vždy je něco zarazí, a proto nemohou být doopravdy úspěšní. Nejsou dost houževnatí.“ Muratovová zde opět kloubí dráždivou estetiku s nepředvídatelnou dramaturgií sofistikovaně vystavěného příběhu plného teatrálně manýristických hereckých kreací.

NEDĚLE 13/1013.00 Alexandr Zarchi – Iosif Chejfic /

Moje vlast / Moja rodina SSSR 1933 / hrají: Bari Chajdarov, Gennadij Mičurin, Alexandr Melnikov / CZT / 82 min. / 35mm

Příběh o probuzení třídního uvědomění mladého Číňana, který v roce 1929 jako příslušník Čankajškových vojenských jednotek upadl do sovětského zajetí při obsazování Čínské východní dráhy, významné železniční trati v oblasti Mandžuska, vybudované na přelomu 19. a 20. století ruským impériem. Podle ruských filmových historiků jeden z nejlepších sovětských filmů rané zvukové éry.

16.45 Abram Room / Zloděj lásky / Treťja Meščanskaja SSSR 1927 / hrají: Nikolaj Batalov, Ljudmila Semjonovová, Vladimir Fogel / CZT / 65 min. / 35mm

Klasická komedie, v níž Abram Room ukazuje, jaké svízele může vyvolat socialistická bytová nouze. Film, poskytující unikátní záběry Moskvy porevolučních let,svým okouzlením pohybem, technikou a prostorem předjímá pozdější velkoměstské symfonie. Rozvolněná morálka vyjevuje nespoutaný duch konce 20. let, které ještě netušily, že jsou počátkem nastupujícího stalinismu.

18.30 Alexandr Mindadze / Milý Hansi, drahý Petře / Milyj Chans, dorogoj Pjotr Rusko – Velká Británie – Německo – Ukrajina 2015 / hrají: Jacob Diehl, Andrjus Darjala, Birgit Minichmayerová / CZT / 110 min. / DCP

Alexandr Mindadze byl už dávno přiznaný klasikem ruské scenáristiky, když se rozhodl po letech spolupráce s Vadimem Abdrašitovem zkusit své štěstí i v režisérském křesle. Jeho třetí snímek dlouho narážel na problém s financováním způsobeným odmítnutím ruského ministerstva kultury dotovat projekt, který nepodává historii země v souladu s její oficiálně propagovanou verzí. Ta totiž nyní spolupráci SSSR s nacistickým Německem v době krátce před vypuknutím druhé světové války popírá. Na jaře 1941 stále ještě platí pakt Ribbentrop-Molotov o vzájemné spolupráci Německa a Sovětského svazu. Ten svému spojenci dodává suroviny výměnou za nejnovější technologie, které na teritoriu SSSR uvádí do chodu němečtí inženýři. Čtyři z nich sledujeme v marné snaze zprovoznit výrobu optických čoček. Osud inženýrů i jejich ruských přisluhovačů závisí na úspěchu akce, kterou zatím stíhají jen další a další kolize. Neúspěch ovšem znamená smrt a strach z ní křehce spojuje oběti obou nesmlouvavě totalitárních režimů. Atmosféra přibližující se katastrofy je vlastní většině Mindadzeho děl, umocnit mu ji tentokrát pomohl kameraman Oleg Mutu a přední němečtí herci.

21.00 Valerij Ogorodnikov / Přišvinovy papírové oči / Bumažnyje glaza Prišvina SSSR 1989 / hrají: Alexandr Romancov, Oleg Kovalov, Irina Cyvinová / CZT / 137 min. / 35mm

Udeřila glasnosť – konečně je možné říkat a točit pravdu, a tak se umělci hned pokouší zpřítomnit traumatické momenty ruských dějin. I televizní režisér Pavel Prišvin právě hraje v kamarádově filmu o stalinismu. Role kapitána státní bezpečnosti namočeného do vykonstruovaných procesů se mu ale nedaří, neboť nahlíží

povrchnost vznikajícího snímku. Sám totiž zrovna toto období zpracovává v chystaném dokumentu o prvních televizních moderátorech, jejichž osud je obestřen podivným tajemstvím. Snaha dobrat se toho, co se s nimi v roce 1949 ve skutečnosti stalo, nutí Prišvina prožívat onu epochu intenzivněji, než je zdrávo.


Ponrepo dětem

NEDĚLE 15/0915.00 Animace po prázdninách

pásmo krátkých filmů / HD / animační dílna / 3+

Měsíční pohádka / r. Zdeněk Miler / ČSR 1958 / 13 min.K princeznám se nečuchá / r. Břetislav Pojar / ČSR 1965 /13 min.Kamenáč Bill a drzí zajíci / r. Václav Bedřich / ČSR 1964 / 10 min.

Novou sezónu otevřeme českou animovanou klasikou. Zažijeme příhody Kamenáče Billa, za pohádkovým dobrodružstvím se vydáme na Měsíc a ujít si nenecháme ani medvědy od Kolína. Po projekci bude následovat animační dílna se sdružením Ultrafun.

NEDĚLE 22/0915.00 Josh Cooley / Toy Story 4: Příběh

hraček / Toy Story 4 USA 2019 / český dabing / 100 min. / DCP / 6+

Kovboje Woodyho jistě dobře znáte už z předchozích tří stejnojmenných animovaných filmů studia Pixar. Smyslem jeho života vždy bylo chránit svého majitele. Ať jím byla holčička Bonnie, anebo chlapeček Andy. Když Bonnie přinese domů novou hračku, které říká Vidlík, Woody a jeho věrní kamarádi díky němu zjistí, jak velký svět může být.

NEDĚLE 29/0915.00 Bolek, Lolek a kamarádipásmo krátkých filmů / 35mm / animační dílna / 3+

Rek trosečníkem / r. Lechosław Marszałek / Polsko 1973 / 9 min.Ferda v mraveništi / r. Hermína Týrlová / ČSR 1977 / 16 min.Janko Hraško polieva záhradu / r. Viktor Kubal / ČSR 1973 / 7 min.Bolek a Lolek na plachetnici / r. Wacław Wajser / Polsko 1974 / 9 min.

První podzimní neděli se ohlédneme za uplynulým létem a promítneme animované filmy inspirované letními dobrodružstvími.

Co zažijí polští kluci Bolek s Lolkem a jejich krajan pes Rek, co slovenský Janko Hraško a co český Ferda Mravenec? Po projekci se můžete těšit na animační dílnu se sdružením Ultrafun.

NEDĚLE 06/1015.00 Rozálie Kohoutová – Tomáš Bojar /

Letní hokej ČR 2019 / 75 min. / DCP / 9+

Mladí hokejisté z východočeského Náchoda se v létě 2017 vypravili do dalekého Maroka na tréninkový kemp. Nepřijeli sem jen hrát hokej, ale hlavně se zblízka seznámit s místními lidmi a jejich způsobem života. O několik měsíců později zase maročtí hokejisté zamíří do Čech. Film zobrazuje jejich postupné sbližování, první konflikty i občasné chvíle porozumění a napojení.

NEDĚLE 13/1015.00 Boris Bunějev / Nic a kocour

Herkules / Děrevňa Utka SSSR 1976 / hrají: Oxana Dubeňová, Rolan Bykov, Georgij Milljar / český dabing / 79 min. / 35mm / 6+

Malá Olja tráví letní prázdniny u babičky na odlehlé ruské vesnici. Dřevěná chalupa je zvláště v noci plná nezvyklých zvuků, které jitří dívčinu fantazii. A když pak jednou v kozím chlívku objeví neobvykle oděného mužíka, jehož jméno údajně zní Nic, je jasné, o koho se jedná – o domácího skřítka. Film se vyznačuje podmanivou atmosférou, založenou nikoliv na dokonalých efektech, ale na znalosti dětské duše.

NEDĚLE 20/1015.00 Kameraman Očko v říši hub

pásmo krátkých filmů / 35mm / animační dílna / 3+

Rek a mravenci / r. Romuald Kłys / Polsko 1986 / 9 min.Kameraman Očko v říši hub / r. Heino Pars / SSSR 1964 / 21 min.

Chodíte do lesa na houby? A nechtěli byste je poznat zase z trochu jiného pohledu? Tentokrát se můžete v estonském animovaném filmu vypravit na zajímavou


cestu s kameramanem Očkem, který odhalí určitě něco nového o říši hub. A jak se účinně bránit mravenčím kusadlům vám ukáže pes Rek. Po projekci následuje animační dílna se sdružením Ultrafun.

NEDĚLE 27/1015.00 Jacob Schuh – Jan Lachauer /

Pohádky naruby / Revolting Rhymes Velká Británie 2016 / český dabing / 60 min. / DCP / 6+

Nemohlo to se Sněhurkou a Karkulkou být celé trochu jinak? O tom se můžete přesvědčit ve filmové adaptaci moderních pohádek britského spisovatele Roalda Dahla. Obě slavné hrdinky jsou zde dobrými kamarádkami a jejich příběh vypráví samotný vlk. Jak jejich příběhy dopadnou?


Filmy

PONDĚLÍ 02/0918.00 Juraj Herz / Spalovač mrtvol

ČSR 1968 / hrají: Rudolf Hrušínský, Vlasta Chramostová, Jiří Menzel 99 min. / DCP

Digitálně restaurovaný film.I letos jsme pokračovali společně s Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary v tradici premiér klasických českých filmů, které byly vybrány pro digitální restaurování. Pro letošní 54. ročník jsme připravili jedno ze stěžejních děl československé nové vlny 60. let, film režiséra Juraje Herze Spalovač mrtvol. Digitální restaurování tohoto filmu z daru paní Milady Kučerové a pana Eduarda Kučery realizoval MFF Karlovy Vary ve společnostech UPP a Soundsquare ve spolupráci s Národním filmovým archivem a Státním fondem kinematografie.

ÚTERÝ 03/0918.00 Cena Andreje „Nikolaje“

Stankoviče 2019 ↓ Anna Kryvenko / Můj neznámý vojín ČR – Lotyšsko – Slovensko 2018 / 75min. / HD

Jaké to je, být okupantem? Lze k někomu takovému chovat soucit? Střihový dokumentární film režisérky Anny Kryvenko přináší neotřelý pohled na okupaci Československa roku 1968 – nazírá ji totiž z pohledu vojáků, kteří se mnohdy i přes masivní vliv propagandy nebyli schopni vyrovnat se svou novou rolí – rolí okupantů.

20.30 Miloš Forman / Lásky jedné plavovlásky ČSR 1965 / hrají: Hana Brejchová, Vladimír Pucholt, Vladimír Menšík, Milada Ježková, Josef Šebánek / 81 min. / DCP

Cannes 2019 – zařazení do oficiálního výběru Cannes ClassicsZdánlivě banální zápletka se točí kolem učnice z internátu svedené na maloměstské zábavě pražským klavíristou.

STŘEDA 04/0920.30 Sven Gade – Heinz Schall /

Hamlet / Hamlet Německo 1920 / hrají: Asta Nielsenová, Eduard von Winterstein, Heinz Stieda / CZT / 77 min. / 35mm

Co nebylo problémem pro nejslavnější herečku devatenáctého století Sarah Bernhardtovou (inscenace z roku 1886), nemohlo být problémem ani pro největší filmovou tragédku počátku století dvacátého Astu Nielsenovou, totiž, že Hamlet u Shakespeara není žena. Na němém snímku z roku 1920 je zajímavé, že neobvyklá (zvlášť na svou dobu) genderová reinterpretace známé postavy nešla příliš na úkor děje a smyslu původní hry (premiérová verze měla 131 minut). Vztahy Hamleta k Ofélii a Horaciovi dostaly nicméně samozřejmě nový podtext (ne-li dokonce vysvětlení.)

ČTVRTEK 05/0918.00 Yannick Bellonová / Janova žena /

La Femme de Jean Francie 1974 / hrají: Claude Rich, France Lambiotteová, Hippolyte Girardot / CZT / 98 min. / 35mm

Kulminační bod feministické filmové vlny v Evropě lze bezpochyby umístit do let 1974 až 1976. Namísto pamfletu volí Yannick Bellonová ve svém snímku Janova žena cestu intimistické psychologické studie. Na papíře může příběh působit až didakticky: Nadine, jejíž manžel požádal o rozvod, se vydává za novým životem do metropole, najde si práci, vrátí se k nedokončeným studiím, najde partnera, který jí dodává důvěru, zkrátka postupně přestává být jen „Janovou ženou“. Ke zdaru filmu přispěli dva tehdy už věhlasní spolupracovníci z okruhu „nové vlny“: skladatel Georges Delerue a kameraman Pierre-William Glenn.

20.30 Švankmajer 85 ↓ Jan Švankmajer / Hmyz ČR 2017 / hrají: Jan Budař, Jaromír Dulava, Jiří Lábus, Norbert Lichý, Kamila Magálová, Ivana Uhlířová / 90 min. / DCP / EF + krátký film Historia naturae / ČSR 1967 / 8 min. / 35mm


Nejnovější – a údajně poslední – film Jana Švankmajera.„Hra Ze života hmyzu je misantropická hra. Můj scénář jen tuto misantropii prohlubuje, tak jako se prohlubuje podobnost člověka s hmyzem a této civilizace s mravenišťem. Také by se nemělo zapomínat na poselství Kafkovy Proměny.“

Jan Švankmajer

PÁTEK 06/0918.00 Pocta Pieteru Brueghelovi

↓ Paul Haessaerts / Bruegel / Bruegel Belgie 1969 / CZV / 52 min. / 35mm

K 450. výročí úmrtí Pietera Brueghela (1525–1569, též Breugela, Bruegela, Breughela atd., atd.)Snímek známého belgického specialisty na kunsthistorické dokumenty. Komentář namluvil do češtiny Luděk Munzar.„Brueghela ani tak nezajímá skrytý smysl chování, jako užitek, jenž z něj pramení. Jedním slovem: učebnice dobrého chování. O sto let později předá La Fontaine své poznání světa prostřednictvím zvířat.“

Pierre Francastel (1969)

bonus: krátký film Portrét Franse Halse / Het portret van Frans Jals / r. Frans Dupont / Nizozemsko 1963 / CZV / 16 min. / 35mm

SOBOTA 07/0920.00 Elaine Loebenstein in Concert

↓ Alfred E. Green / Come on Over USA 1922 / hrají: Colleen Mooreová, Ralph Graves, J. Farrell MacDonald / 60 min. / DCP

Příběh mileneckého páru, který na určitou dobu rozdělí oceán, reprezentuje osudy irské diaspory. Shane odjíždí z Irska do USA. Usadí se v New Yorku a hledá takovou práci, aby vydělal peníze na cestu do Ameriky pro svou milou Moynu, což se mu zpočátku vůbec nedaří. Moyna se mezitím i se svou matkou dostane do Ameriky za pomoci jiných lidí. Po několika nedorozuměních se pár šťastně shledá v novém domově.

Elaine Loebensteinová je irská klavíristka a improvizátorka, která se v posledních letech věnuje také skládaní hudebních doprovodů k němým filmům. Ty pak uvádí v kinech i koncertních sálech po celé Evropě, v USA i Austrálii.

Projekce za podpory Irish Film Institute v Dublinu a Velvyslanectví Irska v Praze.Presented in partnership with IFI International.Supported by the Embassy of Ireland.

ÚTERÝ 10/0916.00 Betlémská kulturní noc

↓ Šivendra Singh Dungarpur / CzechMate – Hledání Jiřího Menzela / CzechMate Indie 2018 / kamera: David Čálek / 7 hodin a 10 min. / DCP

Vycházeje z obdivu k Ostře sledovaným vlakům, vyhledal indický cinefil Š. S. Dungarpur v roce 2010 v Praze Jiřího Menzela, jemuž trvalo rok, než po vysilující hře na schovávanou konečně kapituloval před cizincovým nezdolným entusiasmem a nechal se jím natočit. U toho ale nezůstalo; projekt se autorovi rozrostl v nejrozsáhlejší film, jaký byl doposud české nové vlně 60. let věnován. Nezatíženost „naším“ pohledem na „náš“ fenomén se ukazuje jako obrovská výhoda, kterou zvlášť po tolika nezáživných tuzemských zpracováních daného tématu plně oceníme; není to ale jediná kvalita Dungarpurovy sedmihodinové (!) hommage pražskému (filmovému) jaru. Dovolí nám uvědomit si, jak hluboké stopy zanechaly před půl stoletím snímky z poměrně izolované malé země v Británii, ve Francii nebo v USA, svá svědectví poskytli takoví tvůrci, jako byli nebo jsou Andrzej Wajda, Woody Allen, Raoul Coutard, Ken Loach, Miklós Jancsó, Emir Kusturica, Agnieszka Hollandová, István Szabó…

Š. S. Dungarpur je zakladatelem a ředitelem indické neziskové Nadace filmového dědictví, podílel se na restaurátorských projektech Světové filmové nadace Martina Scorseseho, je mj. členem uměleckého

výboru boloňského festivalu Il cinema ritrovato, kde si jeho film o české nové vlně letos odbyl svou evropskou premiéru.Kinosál bude přístupný po celou dobu projekce, vstup je zdarma.

STŘEDA 11/0920.30 Švankmajer 85

↓ Jan Švankmajer / Přežít svůj život ČR – SR 2010 / hrají: Václav Helšus, Zuzana Kronerová, Klára Issová, Pavel Nový / 105 min. / 35mm

Sen je druhý život. Tak to řekl prokletý básník Gérard de Nerval. Ve filmu to Evženovi oznamuje jeho milenka. A život je dvojznačný, jak k tomu dodává Švankmajer. Konkrétně vzato – je tragikomický. Už proto, že se o něco snažíme, a přitom je všechno předurčeno, pochopitelně zcela náhodně…

ČTVRTEK 12/0920.00 Hitchcock 120 aneb Objev jednoho

vizionáře ↓ Kent Jones / Hitchcock – Truffaut / Hitchcock – Truffaut Francie – USA 2015 / CZT / 79 min. / BD

V dějinách filmové literatury neexistuje kniha, která by byla přeložena do více jazyků a která by byla během půl století častěji znovu vydávána… Rozhovory Hitchcock – Truffaut (1966, česky 1987). Četli jsme ji všichni, kdo se zajímáme o film, a sotva kdo ji četl jen jednou. Americký režisér Wes Anderson se svěřuje: „Můj exemplář se už dávno nedá nazývat knihou, je to salát, hromada volných stránek. Hřbet je úplně vniveč, jak jsem svazek stále bral do ruky.“ Dokument Kenta Jonese není první, ale zatím nejdůkladnější snímek věnovaný této výjimečné knize a vlivu, který měla a má na filmaře jednadvacátého století. Jonesovi se podařilo získat pro svůj projekt takové umělce, jako jsou Martin Scorsese, Arnaud Desplechin, Olivier Assayas, Peter Bogdanovich, Paul Schrader, David Fincher, James Gray, Wes Anderson nebo Kijoši Kurosawa. Scénář napsal režisér spolu se Sergem Toubianou, v letech 2003 až 2016 ředitelem Cinémathèque française a předtím

dlouholetým šéfredaktorem Cahiers du cinéma. Komentář čte Mathieu Amalric.

Alfred Hitchcock / Příšerný host / The LodgerVelká Británie 1926 / hrají: Ivor Novello, June Trippová, Malcolm Keen / CZT / 68 min. / 35mm / EF

Titulní postavou filmu Příšerný host je muž, na nějž padne podezření, že je hledaným vrahem žen. Hitchcock pracuje s několika konstantami, které mají mimo svůj konkrétní význam funkci vizuálních leitmotivů, soustřeďujících pozornost a podtrhujících rytmus.

PÁTEK 13/0919.00 Midnight Movies

↓ Steven C. Zahler / Na špatné straně / Dragged Across Concrete USA 2018 / hrají: Mel Gibson, Vince Vaughn, Tory Kittles / CZT / 159 min. / DCP / EF

Nejen temnější variace na Smrtonosnou zbraň po třiceti letech, ale i skvěle napsaná společenská sonda plná svěžích režijních nápadů. Tato noc v rámci Midnight Movies je věnována vykoupení Mela Gibsona.

21.45 Midnight Movies ↓ Richard Donner / Smrtonosná zbraň 2 / Lethal Weapon 2 USA 1989 / hrají: Mel Gibson, Danny Glover, Joe Pesci / CZT / 114 min. / DCP / EF

Přesně před třiceti lety Richard Donner natočil jeden z největích akčních hitů. Mel Gibson v něm dovedl k dokonalosti svou kreaci „You are black and I’m mad“, na které usilovně pracoval už od dob vizionářského Šíleného Maxe. Melovu perfektní souhru s Danny Gloverem oživil Joe Pesci, stejně úlisný jako zranitelný.

SOBOTA 14/0918.00 Vlastním hlasem

↓ Martin Frič / Advokátka Věra ČSR 1937 / hrají: Oldřich Nový, Truda


Grosslichtová, Theodor Pištěk, Rudolf Deyl / 79 min. / HD

První republika ve své ústavě zakotvovala rovnoprávnost ženy. Změnila se však společenská očekávání? Jak skončí úsilí mladé právničky Věry Donátové uspět v profesi, ke které ženy ještě před nedávnem neměly přístup? Limity prvorepublikové ženské emancipace v kinematografie třicátých let.

20.30 Hitchcock 120 aneb Objev jednoho vizionáře ↓ Alfred Hitchcock / Ptáci / The Birds USA 1963 / hrají: Rod Taylor, Tippi Hedrenová, Jessica Tandyová / CZT / 112 min. / 35mm / EF

O nejrůznější apokalyptické vize není v kinematografii, zvláště v poslední době, nouze. Hitchcockovi Ptáci na ně už přes čtyřicet let blahosklonně shlížejí ze své osamělé výšky, protože dovedou rozsévat víc než zkázu a děs… krásu filmové formy.„Ptáci jsou pro mne báseň. Geniální, znepokojující, tajuplná a krutá psychoanalytická bajka.“

Federico Fellini

NEDĚLE 15/0920.30 Kim Kil-in / Mstitel s píšťalou /

Homg Kil-Dong Severní Korea 1986 / hrají: Gwon Ri, Chang Son hui / český dabing / 101 min. / 35mm

Severní Korea útočí! – prozatím ovšem jen na nostalgické city pamětníků z řad diváků politicky kdysi sbratřeného Československa. Uvidíme ukázkový příběh, v němž mladičký adept bojového umění najde svého Mistra, pod jehož dohledem posléze vyroste v neohroženého „mstitele s píšťalou“, jenž bohatým bere a chudým dává.

ÚTERÝ 17/0918.00 Cena Andreje „Nikolaje“

Stankoviče 2019 ↓ Jiří Holba / Feral ČR 2018 / 72 min. / HD

Charlie Soukup je undergroundový písničkář a signatář Charty 77. Na začátku osmdesátých let emigroval. Posledních několik desítek let žije osaměle v australské divočině jako poustevník a buddhista. Na rozsáhlém pozemku v buši si buduje tajné přístřešky a žije stranou civilizace. Celý snímek natočil Jiří Holba sám přímo na místě a zachytil v něm spontánní rozhovory a situace, ve kterých nechává naplno působit Soukupovo svérázné charisma na hraně blouznivosti a pronikavých životních postřehů.

20.30 C jako Orfeus ↓ Jean Cocteau / Orfeus / Orphée Francie 1949 / hrají: Jean Marais, Maria Casaresová, François Périer, Jean-Pierre Melville, Jean-Pierre Mocky, Jaques Doniol-Valcroze / CZT / 87 min. / 35mm

Mýtus o Orfeovi, přenesený z antiky do poloviny racionalistického 20. století.„Nikdo nemůže věřit v slavného básníka, jehož jméno by si autor vymyslel. Potřeboval jsem pěvce z pověsti, pěvce pěvců. Toho z Thrákie. A jeho dobrodružství je tak krásné, že by nemělo smysl, hledat jiné.Tři základní témata Orfea jsou:1. nekončící smrti, jimiž musí básník projít, aby se stal tím, „čím je on sám a co změní jen věčnost“ (Mallarmé).2. problém nesmrtelnosti: postava znázorňující Orfeovu Smrt se obětuje, dá se v plen, aby učinila básníka nesmrtelným.3. zrcadla: vidíme se v nich stárnout. Sbližují nás se smrtí.“

Jean Cocteau


↓ Jan Švankmajer / Spiklenci slasti ČR – Švýcarsko – Velká Británie 1996 / hrají: Petr Meissel, Gabriela Wilhelmová, Barbora Hrzánová, Anna Wetlinská, Jiří Lábus, Pavel Nový / 80 min. / 35mm + krátký film Et cetera / ČSR 1966 / 7 min. / 35mm

„Začátkem sedmdesátých let, kdy virtuální realita byla ještě spíše záležitostí science-

fiction, jsem napsal studii Budoucnost patří ipsačním strojům. Inspirovala mě k tomu návštěva Kriminalistického muzea v Bartolomějské ulici v Praze. Tam totiž mají fantastický exponát. Podomácku vyrobený masturbační stroj, který policie zabavila nějakému nešťastnému ipsantovi. V obdobném muzeu v Drážďanech mají zase mechanický ipsační stroj pro dámy, který se uvádí do pohybu šlapáním na jakési pedály, obdobně jako šicí stroj. A bezprostředním předchůdcem budoucích virtuálních strojů jsou zařízení pro umělý koitus, která vyvinuli radiofyzikové a která popisují ve své knize Lidská sexuální aktivita W. H. Masters a W. E. Johnsonová. (…)Podle S. Freuda se v každém z nás stále střetává princip slasti (asociální, nepřizpůsobivý, ženoucí nás bez společenských skrupulí za naší touhou, za svobodou) s principem reality (který je umravňující, omezující, glajchšaltující represí společnosti, výchovy, školy). Podle Freuda by prý při zdravém duševním vývoji měly být oba tyto principy v rovnováze. U postav filmu jednoznačně převažuje princip slasti. Jsou zde konfrontovány „neškodné“, imaginativní „perverze“ jednotlivců s obludnými perverzemi civilizace jako je politika, války, mírové kongresy, etnické čistky, havárie a hladomory… Vše nasvědčuje tomu, že skutečný život lidí této civilizace se bude nadále více odehrávat v jakýchsi „nekonformních sektách“, které vznikají jako reakce na reklamou a konzumem zglajchšaltovaný život společnosti. Z pohledu těchto mas a jejich manipulátorů se každý pokus o svobodný, imaginativní čin touhy (slasti) musí nutně jevit jako perverze. Spiklenci slasti jsou černou groteskou reflektující tuto pohromu.“

Jan Švankmajer

ČTVRTEK 19/0920.30 Meda – ambasadorka uměníU příležitosti oslavy 100. narozenin mecenášky umění Medy Mládkové uvedeme ve spolupráci s Museem Kampa projekci rodinných filmů Jana a Medy Mládkových. Celkem 84 filmů, které jsou cenným dokumentem o životě Mládkových v emigraci,

bylo objeveno teprve na počátku roku 2019, některé z nich nebyly do té doby promítány nejen veřejně, ale ani soukromě. Bezprostředně po nálezu byly filmy zpracovány a digitalizovány v Národním filmovém archivu, prvních několik filmů se pak v digitální podobě prezentovalo na výstavě Meda – ambasadorka umění v Museu Kampa. Pro projekci v kině Ponrepo bude výběr rozšířen a digitalizované verze filmů budou poprvé promítnuty na velkém plátně. Projekci doplní živý hudební doprovod a uvedou ji kurátoři výstavy Pavel Liška a Robin Mudry a za Národní filmový archiv Matěj Forejt.

Soukromý život kočky / The Private Life of a Cat / r. Alexander Hackenschmied – Maya Derenová / USA 1944Jan / pásmo rodinných filmů věnovaných Janu MládkoviMeda / pásmo rodinných filmů věnovaných Medě Mládkové

PÁTEK 20/0910.00 Kolem. Autem. Busem. Poklusem.

Městem!První ročník festivalu filmů o urbanismu, dopravě a jejím vlivu na život ve městě.

Vstupné dobrovolné.Akce se koná v rámci Evropského týdne mobility.

11.00–13.30 Dopolední sekce pro studenty SŠ

Andreas Dalsgaard / Lidský rozměrDánsko – Bangladéš – Čína 2012 / 83 min. / HD

Martin Mareček / Auto*MatČR 2009 / 90 min. / DCP

13.30–17.30 Odpolední sekce pro veřejnost

Gary Hustwit / UrbanizedUSA – Velká Británie 2011 / 85 min. / HD


Fredrik Gertten / Bikes vs CarsŠvédsko 2015 / 90 min. / HD

Gergö Somogyvári / Rickshaw RushMaďarsko 2012 / 55 min. / HD

18.00 pásmo filmů ze sbírek NFA

20.30 Liz Canning / Motherload USA – Austrálie – Německo 2019 / 80 min. / HD

Evropská premiéra

PONDĚLÍ 23/0918.00 Kiril Cenevski / Utrpení / Jad

Jugoslávie 1975 / hrají: Darko Damevski, Oleg Vidov, Fabijan Šovagovič / CZT / 107 min. / 35mm

Je konec 11. století, rozsáhlá Byzantská říše se rozprostírá až na Balkán k Ochridskému jezeru v Makedonii. Zdejší kraj je zmítán neklidem a náboženskými bouřemi, obyvatelstvo se stává terčem nájezdů lupičů a zlodějů koní, olej do ohně vášní přilévají složité vztahy mezi místními tradicemi, pohanstvím, křesťanstvím a bogomilstvím. U Ochridského jezera žije se svou rodinou starý Avram, jenž se kdysi dopustil poklesku a dodnes trpí výčitkami svědomí. Jeho nyní už dospělý syn nemůže zapomenout na svůj nemanželský původ. Druhý syn, narozený s požehnáním kněze, o svém bratrovi nemá tušení.

20.30 Karrabing Film Collective ↓ Elizabeth Povinelliová / Windjarrameru, The Stealing C*nt$ Austrálie 2015 / 35 min. / HD / EF

Skupina čtyř mladých Aboridžinců se ukryje před falešným obviněním z krádeže piv v mangrovových bažinách. Nedaleko od nich však těžaři plení zemi a toxické látky unikají do vody. Snímek operuje na pomezí doku-fikce a improvizačního realismu.

Elizabeth Povinelliová / The Mermaids, or Aiden in Wonderland Austrálie 2018 / 26 min. / HD / EF

V nepříliš vzdálené budoucnosti Evropané ztrácejí schopnost přežít v otevřené krajině zamořené kapitalismem. Aboridžinci se však zdají být odolnější. Malý Aiden je proto v dětství odejmut z péče rodičů a podroben lékařským experimentům, které mají „zachránit bílou rasu“. Jako mladý muž je propuštěn a vrací se domů. Při cestě s otcem a bratrem jej konfrontují vize minulosti a budoucnosti. Snímek je aktuálním „indigenním“ příspěvkem do debat o změnách klimatu, extraktivním kapitalismu a průmyslové toxicitě.

Karrabing Film Collective vznikl v roce 2008 jako tvůrčí uskupení, jež využívá estetických postupů pro sebeorganizaci a sociální analýzu. Většina z třiceti umělců a umělkyň žijících v rurálních oblastech na severozápadě Austrálie se identifikuje jako Aboridžinci. Název kolektivu v jazyce emiyengal znamená „odliv“, což označuje období, kdy se věci spojují, stejně jako pobřeží, které je pro jednotlivé členy a členky rozšířené rodiny domovem. Režisérka snímků Elizabeth A. Povinelliová, působí jako profesorka antropologie a genderových studií na Kolumbijské univerzitě.Projekce ve spolupráci s Agosto Foundation.

STŘEDA 25/0920.30 C jako Orfeus

↓ Jean Cocteau / Krev básníka / La Sang d’un poète Francie 1930 / hrají: Enrique Rivero, Lee Millerová, Pauline Cartonová / CZT / 49 min. / 35mm

„Mému starému filmu Krev básníka se dostalo cti, že byl analyzován Sigmundem Freudem. Když jsem si jeho studii znovu pročítal, nabyl jsem dojmu, že je to jediný možný způsob kritiky. Neboť fakticky nejsme zodpovědní za to, co dáváme do filmu z hlubin našeho nevědomí, a takoví kritikové to mohou objevit. Truhlář se na věci dívá jinak než spiritista. Jde mu o to, aby stůl měl fortel, aby pevně stál a zásuvky aby se dobře otevíraly. Spiritistovi jde o to, aby se stůl otáčel… aby promlouval. I umělecké dílo má být řemeslné – jako stoly, které mluví

a vytvářejí velmi tajuplné spojení dne s nocí, která je v nás. Má vydat tajemství, ne chtít je předem vyrobit. Protože: dělám velký rozdíl mezi filmy, které chtějí být poetické, a těmi, jejichž poezie se artikuluje mimoděk. Poezie přichází z nevědomí, poetično z racia.“

Jean Cocteau (1948)

Jean Cocteau / Orfeova závěť / Testament d’OrphéeFrancie 1960 / hrají: Jean Cocteau, Jean-Pierre Léaud, Daniel Gélin, Maria Casaresová, François Périer, Jean Marais, Pablo Picasso, Yul Brynner, Charles Aznavour / CZT / 78 min. / 35mm

„Alain Resnais mi napsal: Jakou lekci svobody nám ve všem dáváte! - věta, na níž jsem hrdý. Tuto svobodu považují naši soudci spíš za dětinskost.“

Jean Cocteau

V Orfeově závěti, svém posledním filmu, vyhotovil Cocteau (tři roky před svou smrtí) jednu z nejkurióznějších závětí, jaké po sobě kdy který umělec zanechal. Splynutí mytického básníka s moderním klasikem je tentokrát naprosté – Cocteau hraje v hlavní úloze sám sebe, někdejší interpret mladého Orfea Jean Marais na sebe vzal podobu krále Oidipa… zbytek obsazení je stejně překvapivý jako výmluvný.

ČTVRTEK 26/0920.30 Elia Kazan / V přístavu /

On the Waterfront USA 1954 / hrají: Marlon Brando, Karl Malden, Lee J.Cobb, Rod Steiger / CZT / 102 min. / 35mm / EF

Osmi Oscary vyznamenaný film V přístavu bývá pokládán za nejlepší dílo režiséra Elii Kazana. Scénář se zabývá odhalením korupce a tyranie dokařských odborů, za nimiž se skrývá organizovaný zločin. Jak scenárista Budd Schulberg, tak i Kazan se snažili prostřednictvím moralizujícího příběhu hrdiny, který se svým svědectvím obrátí proti mafii, k níž dříve patřil, vyrovnat se také s obdobnou osobní zkušeností z vyšetřování Výboru pro neamerickou činnost.

PÁTEK 27/0918.00 Yannick Bellonová /

Nahá láska / L’Amour nu Francie 1981 / hrají: Marlène Jobertová, Jean-Michel Folon, Zora Lozicová, Georges Rouquier, Jean-Claude Carrière / CZT / 94 min. / 35mm + krátký film Zaa – bílý velbloudek / Zaa, le petit chameau blanc / Francie 1960 / 23 min. / CZV / 35mm

Další studie Yannick Bellonové na téma, jak se vymanit ze společenských konvencí a zábran zasetých výchovou a žít život svobodné ženy. Tentokrát v boji s vážným protivníkem: rakovinou. Hlavní představitelku obklopila režisérka výraznými neherci: Jean-Michel Folon byl belgický malíř a sochař, Georges Rouquier režisér dokumentárních filmu a Jean-Claude Carrière světoznámý scenárista a dramatik. O dvacet let starší předfilm náleží do režisérčiny u nás jinak neznámé rozsáhlé krátkometrážní tvorby (od roku 1948).

20.30 ArteActa / prezentace nového čísla časopisu

Nový odborný časopis pro umělecký výzkum a performativní studia představí v Ponrepu své druhé číslo. Součástí programu bude lektorát Davida Havase s ukázkami ze soudobé seriálové tvorby. Zaměříme se na utopický aspekt fikčních audiovizuálních světů. Chtějí diváci podvědomě navštěvovat fikční světy, které jsou nekonečné nebo alespoň neukončené? Varování: tento tematický večer bude obsahovat narativní trhliny, které se pokusíme poutavým způsobem vykompenzovat.Vstup zdarma

NEDĚLE 29/0918.00 Za pravduV rámci doprovodného programu výstavy Galerie Jaroslava Frágnera Za pravdu v Ponrepu připravil Jan Strejcovský dva večery projekcí filmů spojených z různých perspektiv s jedním z nejabstraktnějších a přitom nejkontroverznějších pojmů vůbec, totiž s pravdou.


Helena Všetečková / Všichni mají pravduČR 2015 / 124 min. / HD

Multiportrét vývoje českého polistopadového myšlení prostřednictvím telefonátu filosofů bratrů Flossových o dopisu, který zamýšlejí napsat papeži. Audiovizuální koryto, kterým proudí kanalizovaný hněv národa, připomínajícího dítě, které se učí myslet a neví, k čemu se vztáhnout dřív – protože v jistém smyslu mají všichni trochu pravdu.Po projekci následuje diskuse s režisérkou. 20.30 Jan Foukal / Poslední přednáška

Egona Bondyho ČR 2009 / 33 min. / HD

Poslední natočený materiál jedinečného myslitele, Egona Bondyho. Živý odkaz – dokument. Jin a jang jako nula a jedna, stojící vedle sebe v kulisách Národního divadla. Vstup do 13. komnaty. Plastic people za hřbitovní zdí – předčasná smrt nedokouřené cigarety.Po projekci následuje diskuse s režisérem.

21.30 Jean-Luc Godard / Pravda / Pravda Francie 1969 / 58 min. / 35mm

V březnu 1969 přijeli do tehdejšího Československa členové Skupiny Dziga Vertov – radikálního levicového uměleckého filmařského seskupení z Francie, aby zde natočili film o stavu tehdejší východní i západní společnosti. Skrz okénko auta natáčejí život v ulicích měst, vesnice a továrny a pomocí mluveného komentáře se snaží dekódovat povrch viděné reality.

PONDĚLÍ 30/0918.00 C jako Orfeus

↓ Jean Cocteau / Kráska a zvíře / La Belle et la Bête Francie 1945 / hrají: Jean Marais, Josette Dayová, Michel Auclair / CZT / 84 min. / 35mm

„Tento film odporuje tak zvanému filmovému stylu a snaží se pouze, stůj co stůj, a tak pomalu, jak to vyžaduje pozorné a posedlé dětství, zobrazit zcela jednoduché děje. Nadpřirozené pro mne bylo vždy přirozené

a stále je. Natočil jsem ty obrazy bez postranních myšlenek. Musel jsem netvora nechat přežít, abych mohl vykreslit utrpení zvířete, a to mi vyneslo pěknou poctu básníka Paula Eluarda: K pochopení tohoto filmu musíte vašeho psa milovat víc než vaše auto. Což v premiérových kinech není pravidlem. Proto mne moc mrzí, že teď nejsem spolu s mým filmem v Praze a nemohu jej vidět novýma očima, ve tmě, po vašem boku.“Tento úryvek pochází z delšího textu napsaného Jeanem Cocteauem u příležitosti pražského uvedení Krásky a zvířete v roce 1946. České titulky jsou dílem Vítězslava Nezvala.

„Spolu s Bressonovými Dámami z Bouloňského lesíka to byl rozhodující francouzský film naší generace, pro Truffauta, pro Demyho, pro Godarda i pro mne. Objev filmu Kráska a zvíře v roce 1946 a četba Cocteauova deníku z natáčení mne silně poznamenaly. A že to muselo být katastrofální natáčení, museli bojovat se všemi možnými potížemi. Četbou deníku jsem se ten film skoro naučil nazpaměť. Tehdy jsem si uvědomil, co bych sám chtěl dělat. Cocteau může za to, že jsem se stal filmařem.Cocteau říkal už ve čtyřicátých letech, že nerespektování osy je v pořádku, že porušovat pravidlo 180 stupňů je skvělé a diktát kontinuity filmovaného prostoru že je pitomost. S tím vším na nás vyrukoval, a každý si z toho vzal, kolik pobral.“

Jacques Rivette


↓ Jan Švankmajer / Lekce Faust ČR 1994 / hrají: Petr Čepek, Jan Kraus, Vladimír Kudla / 89 min. / 35mm + krátký film Hra s kameny / Rakousko 1965 / 7 min. / 35mm

„Každá civilizace, když cítí blížící se zánik, se vrací ke svým počátkům a hledá, zda mýty, na nichž je postavena, neobsahují novou možnost interpretace, která by jí mohla dát nový impulz, a odvrátit tak blížící

se katastrofu. Faustovský mýtus je jedním z klíčových mýtů této civilizace. Lekce Faust je podle mne jednou ze základních morfologických (archetypických) situací jak samotného člověka (individuality), tak i jeho společenství (civilizace). Každý člověk je postaven jednoho dne před dilema: buď prožít svůj život konformně, s mlhavým příslibem institucionálního Štěstí, anebo se vzbouřit a jít proticivilizační cestou, a to bez ohledu na následky. (…) Lekce Faust však nebude film à la teze, naopak chci dát, podobně jako v Alence, volný průchod nevědomým interpretacím, neboť mám mnohem větší důvěru ve vnitřní řízení než ve vnější formu a stavbu. Tato romantická víra se možná bude zdát v dnešní postmodernistické době jako anachronismus, ale někdo ji musí převést přes tuto neoklasicistní, neokonzervativní, eklektickou dobu, než se zformuje nový romantismus.“

Jan Švankmajer

ČTVRTEK 03/1020.30 Miloš Fikejz – Carte blanche

in memoriam ↓ Billy Wilder / Ráz, dva, tři / One, Two, Three USA – NSR 1961 / hrají: James Cagney, Horst Buchholz, Pamela Tiffinová / CZT / 102 min. / 35mm / EF

Egy-kettö-három je titul divoké frašky (v Berlíně uvedené v německém překladu jako Ein, Zwei, Drei) o razantním kapitalistovi Norrisonovi, jehož kariéra se ocitne v náhlém ohrožení, protože dcera jednoho vlivného klienta, která právě dlí u něj na návštěvě, se provdá za taxikáře socialistu. Ferenc Molnár ji uvedl v roce 1929, kdy Billy Wilder napsal coby novinář, že Coca-Cola se vyznačuje příchutí spálených pneumatik. Po jednatřiceti letech Wilder spojil tyto dvě události do jedné ze svých nejlepších komedií. Z Norrisona se stane pouze ředitel berlínské pobočky Coca-Coly v poválečném Berlíně, jenž věří, že to, co na Východě nedokázali Napoleon s Hitlerem, prosadí nyní on jako obchodní zástupce drinku světové značky. Kulometné podání dialogu

zůstává i zde jeho výrazným rysem, proto také Wilder považoval Jamese Cagneyho, jenž se proslavil mimořádnou hbitostí řeči v gangsterských rolích, za jeho jediného možného představitele. Stejně jako původní předloha i film pokračuje snahou přeměnit mladého revolucionáře v přepychem zkrotlého šlechtice, jenž bude vyhovovat rodině dívky. Ve své verzi se scenáristická dvojice Wilder a I. A. L. Diamond necítila být vázána dobovým dialogem a moralitou Molnárovy hry. Přizpůsobila si je současné politické situaci panující studené války a rozděleného Berlína. Film Ráz, dva, tři dodnes požívá renomé brilantní politické satiry, útočící stejně vehementně na obě znepřátelené strany, jakož i komedie, jejíž závratné tempo se blíží rychlosti světla. Pro znalce filmové historie je zajímavá i mnoha odkazy na klasické filmy. A právě kvůli Cagneyho přítomnosti nezůstane jistě bez povšimnutí připomínka slavné grapefruitové scény z kriminálního dramatu Williama Wellmana Veřejný nepřítel.

SOBOTA 05/1018.00 Za pravdu

↓ Harun Farocki / Obrazy světa, zápis války / Bilder der Welt und Inschrift des Krieges SRN 1988 / CZT / 75 min. / HD

V dubnu 1944 vyhodnocovali spojenečtí vojenští analytici sérii snímků, které byly vyfotografovány při přeletu amerických letadel nad polským územím. Šlo o budovy nacistického koncentračního tábora v Osvětimi. Bylo to sice první obrazové svědectví o Osvětimi, ale nemohlo tak být vyloženo, neboť vidíme jen to, co známe a umíme pojmenovat – co na nich skutečně je, se tak zjistilo až v roce 1977. Farockého pozoruhodná úvaha o procesu a výsledcích znakových vyjádření zkoumá zpracovávání vizuálních informací stejně jako meze a možnosti poznání objektu z jeho obrazu.Po projekci následuje diskuse s režisérem filmu promítaného v rámci následujícího pásma Moritzem Liewerscheidtem, který se tvorbou rodáka z Nového Jičína Haruna Farockého (1944–2014) dlouhodobě kriticky zabývá.


20.30 Moritz Liewerscheidt / Zvrat století / Jahrhundertwende Německo 2012 / 30 min. / HD

Dokumentární férie berlínského experimentálního filmaře. Na pozadí vizuálně cizelovaných scenérií rozkládající se krajiny bývalého východního Berlína mísí citáty ze zdánlivě poražených totalitních ideologií minulého století. Prostřednictvím jednotné dikce komentáře se pravdy nacismu mísí s pravdami marxismu do splývající litanie, která však mnohdy znepokojivě připomíná dnešní populistickou manýru extrémní pravice i radikální levice.Po projekci následuje diskuse s režisérem.

Alžběta Bačíková / LékařiČR 2016 / 17 min. / HD

Autorka rekonstruuje příběh muže, který se stal cílem všeobjímajícího spiknutí. Tedy pokud uvěříme jeho paranoidním představám. Dílo zkoumá rozdíl mezi realitou a bludem, hranice dokumentární zpovědi a účinně postavené fikce. Obsahu díla odpovídá i jeho forma. Bačíková ukazuje způsob, jakým je konstruováno audiovizuální dílo. Původní prostorová instalace je pro účely promítání v kinosále převedena do podoby jednokanálového videa.

Hito Steyerlová / Žurnál č. 1: Pocit výtvarného umělce / Journal No. 1: An Artist’s ImpressionNěmecko 2007 / 22 min. / HD

Film německé vizuální umělkyně Hito Steyerlové je dvoukanálovým dokumentárním esejem ohledávajícím osudy ztraceného sarajevského filmového žurnálu z druhé světové války. Nejde jí však o kompletní rekonstrukci: multietnická Jugoslávie zůstává rozdrobená, a to jak ve všeobecné, tak ve filmové historii; země mezi obrazy.

NEDĚLE 06/1018.00 Vlastním hlasem

↓ Ján Kadár / Katka ČSR 1950 / hrají: Božena Obrová, Július Pántik, František Dibarbora / 93 min. / 35mm

Přerod venkovského děvčete v novou socialistickou ženu. Mladá dívka ze slovenské vesnice proti vůli rodičů opouští tradiční způsob života a odchází pracovat do fabriky. Čeká ženská emancipace za branami továrny?

PONDĚLÍ 07/1018.00 Paralelní kino

↓ Animovaný dokument

Animovaný dokument se v posledních letech stává čím dál tím výraznějším fenoménem nejen ve světě ale i na poli české autorské animované produkce. Médium animace umožňuje autorům přistoupit k vybraným tématům často originálním a velmi otevřeným způsobem – reálné tváře ustupují do pozadí, do popředí se dostává autentický hlas a samotný obsah výpovědi. Bylo by však mylné domnívat se, že animovaný dokument je žánrem pouze posledních let. Jak dokazují i bohaté sbírky NFA, historie animace a dokumentu se prolínala již od jejich úplných počátků. Projekci uvádí Eliška Děcká.

ÚTERÝ 08/1018.00 Alexander Korda /

Rembrandt / Rembrandt Velká Británie 1936 / hrají: Charles Laughton, Elsa Lanchesterová, Gertrude Lawrenceová, Roger Livesey / CZT / 78 min. / 35mm / EF

(+ krátké filmy Jurije Mirimova Rembrandt 1606–1669, SSSR 1955, 10 min. a Berta Haanstry Rembrandt – malíř člověka, Nizozemsko 1967, 18 min., české verze)Film Rembrandt rozehrává několik volně řazených epizod ze života slavného malíře 17. století. Po filmu Soukromý život Jindřicha VIII. šlo o další úspěšnou spolupráci producenta Alexandra Kordy s hercem Charlesem Laughtonem. Ten vytváří postavu Rembrandta prostřednictvím svého intuitivně vnímaného herectví, které se při zachování vnější detailové drobnokresby opírá o hlubokou znalost a pochopení Rembrandtovy osobnosti. Náš večer k 350. výročí malířova úmrtí doplníme dvěma krátkými dokumentárními filmy.

ÚTERÝ 15/1020.30 Jean-Claude Brisseau /

Sňatek bez domova / Noce blanche Francie 1989 / hrají: Vanessa Paradis, Bruno Cremer, Jean Dasté, Ludmila Mikaëlová / CZT / 84 min. / 35mm

Především svému velkému kolegovi Eriku Rohmerovi vděčil Jean-Claude Brisseau (1944–2019) za to, že se mohl na prahu čtyřicítky konečně vymanit z polo-anonymity a zařadit se v očích znalců do nepočetné skupiny posledních libertinů evropského uměleckého filmu, stojících mimo všechny proudy a „vlny“. To bylo v roce 1983 díky filmu Surová hra, produkovaném Rohmerovou společností Films du Losange. Za Brisseauova dvě vrcholná díla se považují Ze hřmotu a hněvu (1987) a Céline (1992). Do naší distribuce – a tím i do našich archivních sbírek, se těsně po Listopadu dostal snímek, který stojí mezi nimi: Sňatek bez domova (1989). Ten vypráví vášnivý milostný příběh mladičké studentky a jejího o mnoho let staršího učitele; ve své první velké roli tu zazářila tehdy šestnáctiletá Vanessa Paradis.


↓ Hostem u Švankmajerů (nekomentovaná prohlídka)Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara / ČSR 1964 / 12 min.Johann Sebastian Bach fantasia g moll / ČSR 1965 / 9 min.Rakvičkárna / ČSR 1966 / 10 min.Byt / ČSR 1968 / 13 min.Zahrada / ČSR 1968 / 16 min.Do pivnice / ČSR 1982 / 15 min.Jídlo / ČSR 1992 / 16 min.35mm

„Filmová tvorba Jana Švankmajera, při vší nepředvídatelnosti a klikatosti svého vývoje, přec jeví určité základní proměny svého zacílení a vlastního smyslu. Dalo by se říci, že tímto předělem je právě film Zahrada. Jako by zde byl ukončen jakýsi proces zrání, ukončeno období nediferencované infantilní agresivity, jako by zde počal přesun k zralejším postojům ke skutečnosti, jejíž obrysy –

konkrétní iracionality – jsou odhalovány s rostoucím nadhledem. Agresivní šok stále více ustupuje intervencím humoru v jeho nejobjektivnějších polohách.“

Ludvík Šváb

PÁTEK 18/1020.30 Otakar Votoček /

Křídla slávy / Wings of Fame Nizozemsko 1990 / hrají: Peter O’Toole, Colin Firth, Marie Trintignantová / CZT / 116 min. / 35mm

Světská sláva polní tráva… O pomíjivosti popularity hovoří příběh spisovatele (Colin Firth), který píše knihu o herecké hvězdě – arogantním a samolibém Cesaru Valentinovi (Peter O’Toole). Když se autor marně snaží Valentina kontaktovat, nakonec ho v afektu zabije. Sám přitom umírá a oba se společně odeberou na „onen svět“, který má podobu luxusního hotelu obývaného někdejšími celebritami. Umělci, politici, vědci, ti všichni se tu potkávají a stěhují se z patra do patra podle míry své momentální pozemské popularity.

SOBOTA 19/1014.00 Home Movie Day / Den rodinného

filmuHome Movie Day jsou každoroční akce věnované oslavě amatérského a rodinného filmu. Národní filmový archiv se k této iniciativě poprvé připojil v roce 2014 a od té doby každý rok pořádá sběrová odpoledne v kině Ponrepo a v posledních letech také v dalších městech republiky. Při těchto akcích se kurátoři Národního filmového archivu setkávají s lidmi, kteří přinesou své rodinné filmy nebo se přijdou podívat na projekci pásma sestavených z rodinných filmů. Pokud návštěvník přinese vlastní film (8mm, 9,5mm nebo 16mm), kurátor jej základně ohledá, s vlastníkem filmu provede rozhovor a zjistí co nejvíce detailů ohledně vzniku filmu, aktérů a zobrazených událostí. Následně se tyto filmy přepisují do digitální podoby tak, aby si je jejich dárci mohli pohodlně pustit. Národní filmový archiv se pak ujímá i fyzického zabezpečení a uložení původních filmových materiálu. V letošním roce proběhnou tato sběrová odpoledne v Boskovicích a v Jablonci nad Nisou.


PONDĚLÍ 21/1018.00 Paralelní kino

↓ Socialismus odjinud

Tesfaye Sinke / Addis AbabaČSR 1986 / 27 min. / 35mmEdgardo Díaz / Zkrocení tmyČSR 1976 / 42 min. / 35mm

Etiopie a Portugalsko. Filmy z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let mapují odkaz socialismu v těchto zemích. Jejich autory jsou studenti FAMU z Etiopie a Argentiny, kteří odešli studovat do Československa film díky nadstandardním diplomatickým vztahům, jež Československo v té době intenzivně pěstovalo. Svou situaci „exotických studentů“ se tito mladí filmaři rozhodli zúročit zprostředkováním kultury, z které pocházeli nebo k ní měli blízký vztah. Chtěli tak československým divákům představit kultury a politické situace, o nichž se tehdy ve střední Evropě vědělo pramálo, ale které sehrály svou klíčovou roli v dynamice studené války. Dozvídáme se o aktivitách komunistů a antifašistů mezi negramotnými portugalskými rybáři či o urbanistických představách výstavby Addis Abeby v době socialistické diktatury. Autorům se bezpochyby podařilo ztvárnit situace, které by se úplným outsiderům jen tak nenaskytly. Jde tu o propagandu státního socialismu a politickou objednávku nebo důležité dokumenty dekolonizačního procesu? Do jaké míry mohli mladí režiséři prosazovat svoje autorské představy a politické názory? Po promítání, které uvedou kurátorka Tereza Stejskalová a historička Marta Edith Holečková, bude následovat diskuse s hosty.

PONDĚLÍ 21/1020.30 Alexander Hick / Myslet jako

hora / So denken wie der Berg Německo – Kolumbie 2018 / 91 min. / DCP

Aravakové jsou strážci lesa a ledu nejvyšších hor v Kolumbii – Sierra Nevada de Santa Marta. Poprvé v historii pozvali filmaře, Alexandra Hicka, aby navštívil nejvzdálenější komunity a posvátná místa v srdci území, z něhož čerpají svou

spiritualitu. Dokumentární film vypráví příběh o vytrvalé bojovnosti nutné při ochraně přírody, příběh o cestě prostorem a časem: od břehů Karibiku až ke hvězdám, které osvětlují noci na ledovci, od setkání Aravaků s prvními kolonizátory až po ukončení guerillových bojů v řadách FARC a návrat domů.Alexander Hick vystudoval výtvarné umění v Mnichově a Barceloně, a dokumentární film v Mnichově a v Ciudad de México. Je držitelem certifikátu IFMGA pro horské vůdce a spoluzakladatelem berlínského uměleckého kolektivu Flipping the Coin. Myslet jako hora je jeho druhým celovečerním filmem. Projekce ve spolupráci s Agosto Foundation.

ÚTERÝ 22/1020.30 Elia Kazan / Ameriko, Ameriko… /

America America USA 1964 / hrají: Stathis Giallelis, Frank Wolff, Elena Garamová / CZT / 158 min. / 35mm / EF

V Anatolském úsměvu, jak byl film Ameriko, Ameriko Kazanem pracovně nazýván (toto označení vysvětluje ve své autobiografii Život jako stařecký, neuvědoměle hněvivý výraz ve tváři svého otce, který ho odpuzoval a který jednoho dne objevil v pozdějším věku i ve své tváři) sleduje Kazan osudy mladého tureckého Řeka, který upíná všechny své představy o lepším životě k Americe a který je odhodlán dosáhnout svého cíle i za cenu morálních ústupků. Motivačním prvkem tohoto příběhu, vycházejícího ze životních zážitků Kazanova strýce Joea, je otázka moci. Ta je chápána jako příčina mezilidských konfliktů a jako zdroj násilí. Jedním z důvodů, proč tento film přerušil dosavadní Kazanovy divácké úspěchy, byla naznačená paralela mezi „tureckou“ a „americkou“ nespravedlností.

ČTVRTEK 24/1020.30 Švankmajer 85

↓ Jan Švankmajer / Něco z Alenky / Alice Švýcarsko 1987 / hraje: Kristýna Kohoutová / 79 min. / 35mm

+ krátký film Konec stalinismu v Čechách / ČR 1990 / 9 min. / 35mm

„Rozhodně se nechci pouštět do objasňování snové symboliky Carrolovy knížky (což by ostatně dost dobře nešlo, neboť by se muselo začít s výkladem skrytých přání pana Carrola samého), ale chtěl bych těmto snům ve filmové podobě propůjčit nejvyšší možnou pravděpodobnost. Jinými slovy:,naturalismus formy‘ spojit se snovou logikou. Chtěl bych naprosto konkrétní svět bdělé Alenky (bez jakékoliv stylizované deformace ,tvůrčího rukopisu‘) transponovat do jejího snového světa, viděného přes plot Alenčiných řas. Tedy rozhodně ne fantastická pohádka, ale také žádná asociace volných představ, nýbrž čistý sen.“

Jan Švankmajer

PÁTEK 25/1018.00 Ruy Guerra / Pušky / Os Fuzis

Brazílie – Argentina 1964 / hrají: Átila Iório, Nelson Xavier, Maria Gladysová / CZT / 80 min. / 35mm

Dlouhé sucho v severovýchodní části Brazílie přináší s sebou neúrodu a hlad, nevyslyšeny jsou modlitby i zaříkávání. Skladiště potravin, jež patří bohatému obchodníkovi, střeží vojsko. Vzrůstá neklid, ale ten se mění v apatii, v podlehnutí dávným mýtům a extatické odtrženosti od reality. Pušky jsou jedním ze světově nejproslulejších děl cinema novo, prošly řadou mezinárodních festivalů, poznali je návštěvníci uměleckých kin v mnoha zemích. Jejich tvůrce Ryu Guerra se narodil v africkém Mozambiku: v některých jeho dílech jsou přítomny magické prvky odvozené od jihoamerických a afrických mýtů.

SOBOTA 26/1019.00 Den světového audiovizuálního

dědictví ↓ Alexander Volkov / Kean / Kean ou Désordre et génie Francie 1923 / hrají: Ivan Mozžuchin, Natalija Lisenko, Nikolaj Kolin, Pauline Pôová, Albert Bras, Joe Alex, Jules de Spoly, Laurent Morlas / CZT / 99 min. / 35mm

Edmund Kean byl kolem roku 1830 v Londýně legendárním interpretem Shakespearových dramat a vyhlášeným buřičem a svůdcem. Největší ruskou hereckou legendou první třetiny dvacátého století byl Ivan Mozžuchin. Ten se za svého francouzského exilu ve filmu inspirovaném divadelní hrou Alexandera Dumase vtělil v roce 1923 do svého o sto let staršího anglického kolegy a svým výkonem vzbudil nadšení jak u kritiky, tak u diváků.

Věrohodné znovuoživení barevných odstínů filmu umožnila částečně dochovaná dobová kopie, uložená, spolu s anotacemi na původním negativu, v pařížské Cinémathèque française. Vedle čtyř barevných odstínů vzniklých technikou virážování se ve filmu nachází také jeden nikoli virážovaný, ale do modra tónovaný záběr. Dvě nově restaurované 35mm kopie filmu byly virážovány v laboratoři Jana Ledeckého v Lysé nad Labem. Tato česká laboratoř je jako jediná schopná reprodukovat dobové tónovací a virážovací lázně běžně používané v éře němého filmu, a to bez používání slepek na pozitivní kopii. Původní chemický postup dodává obrazu větší hloubku a jeho textuře tělesnost, zároveň se maximálně přibližuje dobovému zážitku z projekce němého filmu. Jedna z restaurovaných kopií byla uložena v Cinémathèque française, druhá v Národním filmovém archivu. Počet dochovaných virážovaných kopií se tím zdvojnásobil. „Zastáncům digitálního restaurování je zároveň třeba neustále připomínat, že k trvalému uchovávání není digitální nosič vhodný. Barvy na virážovaném černobílém materiálu kromě toho nedegradují tak, jako je tomu u barevného filmového materiálu,“ dodává Jeanne Pommeau, která snímek představila na festivalu němých filmů v italském Pordenone.Film v kopii o délce 2917 m trvá nyní o celou půlhodinu déle než při posledním uvedení snímku v Ponrepu v březnu 2008.

ÚTERÝ 29/1018.00 Československo

– ostrov demokracieKomponovaný blok zpravodajských šotů evokuje společenskou atmosféru


Československa v předvečer Mnichovské dohody. Na pozadí napjaté mezinárodní situace ukazuje život v tomto posledním ostrově demokracie ve střední Evropě.

20.30 Elia Kazan / Tvář v davu / A Face in the Crowd USA 1957 / hrají: Patricia Nealová, Andy Griffith, Walther Matthau / CZT / 114 min. / 35mm / EF

„Od nového Kazana jsem očekával jen to nejhorší, protože ačkoli se tento autor těší od Bumerangu po V přístavu nejlepší pověsti, nezdá se mi v ničem oprávněná.“ Takto s gustem odpravil v roce 1955 Francois Truffaut uvedení filmu Na východ od ráje (nezapomínejme, že Kazan byl toho času podobně „nedotknutelný“ jako dnes třeba Michael Haneke). „Náhoda tomu chtěla, že Na východ od ráje je nejlepším filmem špatného režiséra.“ A tak dále v témže stylu… Než se v roce 1957 objevila Baby Doll, prodělal asi Elia Kazan pozoruhodný vývoj (možná to ale byl spíš kritik): „Když pomyslíme, kolik francouzských a amerických režisérů nedokáže převést náměty svých filmů do obrazů, je třeba okamžitě pochválit Kazana, že dokáže po celou délku filmu točit dění nezávislé na dialozích. (…) Kazanův talent je v popisu, ne ve vyprávění, jeho jednotkou není ani jeden záběr, ani celý film, ale jedna scéna.“ A uplyne jen několik měsíců a smíření kritika s kdysi nemilovaným režisérem je dokonalé, přesto (nebo možná právě proto), že k němu dal podnět film pramálo lichotící masovému divákovi – Tvář v davu. Nejde v něm o nic jiného než o mediální manipulace, od doby vzniku filmu narostlé do dnešních monstrózních rozměrů. Truffaut píše: „Všechno začne tehdy, když hezká mladá dívka přijde na nápad dostat v pořadu Tvář v davu před mikrofon člověka z ulice, nechat ho mluvit a zpívat. Ve vězení padne na obhroublého, neohrabaného chlápka. Tato scéna ukazuje, jak je Rhodes vychýlen nesprávným směrem. Mladá hlasatelka se ho ptá na jméno a on odpoví: „Rhodes.“ „Rhodes, a dál?“ „Prostě Rhodes.“ Nato dívka vezme mikrofon a řekne: „Jmenuje se Rhodes, ale říká si Lonesome.“ V těch čtyřech větách je smysl

celého filmu. Tento malý žurnalistický švindl uvede do pohybu celý mechanismus. (…) Jelikož Tvář v davu inscenoval Elia Kazan, je jasné, že herci jsou dokonalí. Kreace Andyho Griffitha je jistě výkon, ale výkon Kazanův – herec sám by nikdy nedokázal takto nést celý film. Jistě to není homogenní film, však taky k čertu s homogenitou! (…) Chyby „počestných“ filmů jsou nijakost, ustrašenost, estetická neutralita, tento je (…) potěšením pro inteligenci jako Mytologie Rolanda Barthesa.“

Umění se rodí z překážek,

na živu ho udržují boje,

usmrcuje ho svoboda.

André Gide


Ponrepo – kino Národního filmového archivu Bartolomějská 11, 110 00 Praha 1 Pokladna Po–So 16.30–20.45 Ne 14.00–20.45 T +420 778 522 708

Ve dnech, kdy se nepromítá, je pokladna uzavřena. Online předprodej vstupenek na www.goout.cz. www.nfa.cz www.facebook.com/kinoponrepo www.twitter.com/KinoPonrepo

Ponrepo – program a dramaturgieMilan Klepikov / [email protected]

Program a redakceVáclav Kofroň / [email protected]

Produkce a PRDavid Havas / [email protected]

ProjekcePeter van Zaanen / [email protected]

Na programu spolupracovaliJiří Horníček, Tomáš Hála, Milan Líčka, Lenka Marxová, Jiří Holba, Iwona Lyko, Věroslav Hába, Kamila Dolotina

Cykly Ponrepo dětem a Kapitoly z dějin (filmu) připraviliMatěj Forejt, Ariana Horáčková

Grafický designPetr Babák, Jan Matoušek (Laboratoř)www.laboratory.cz

Grafická úprava a sazbaOswald Richter

TiskProfi-tisk, s.r.o. (www.profitisk.cz)

Vydal Národní filmový archivMalešická 12, 130 00 Praha 3Česká republikawww.nfa.cz

srpen 2019

změna programu vyhrazena

VysvětlivkyCZT – české podtitulkyEF – English friendlyENG – anglické podtitulky

kinonárodního

Ponrepofilmového archivu

Ponrepo66

kinonárodního

Ponrepofilmového archivu

Date post:	10-Apr-2021
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

Ponrepo 09–10 / 19 · 2019. 10. 16. · 20.30 Pietro Germi / Tatínek / s. 25 STŘEDA 02/10 18.00...

Documents