Zdraví 08/20112288

Pfiíbûh

P ředstavte si, že vidíte tyto řádky, alenejste schopni vnímat písmenka.Musíte se hodně soustředit, abyste

tento text přečetli. Totéž prožíváte, kdyžchcete sami něco napsat: písmenka sice po-skládáte dohromady, ale nevidíte pravopisnéa gramatické chyby. Právě tak se projevuje po-rucha čtení a psaní, se kterou celý život bojujetaké úspěšná výtvarnice Alena Kupčíková.Právě ona je autorkou unikátní pomůcky,která dokáže odhalit případnou poruchu čtenía psaní.

Místo písmenek tvarya obrázkyV mateřské škole ještě neměla Alena Kupčí-ková problémy, jen si její okolí myslelo, že jetrochu jiná, protože si neustále malovala po-divné obrázky, hrála si s rukama a používalašpatné slovesné tvary. Psycholog konstatoval,že je normální, jenom se ve školce zkrátka ne-baví podle svých představ. „Potíže přišlyv první třídě. Nedokázala jsem rozeznávat pís-

Dyslexie a dysgrafie patfií k nejãastûj‰ímporuchám uãení, s nimiÏ se rodiãe a uãitelésetkávají. BohuÏel ãasto jsou projevy této

poruchy zamûÀovány s hloupostí ãi leností,fiíká z vlastní zku‰enosti mladá v˘tvarnice Alena Kupãíková.

Porucha učeníposílila mé

v˘tvarné cítûní

Z1108 28-29 pribeh.qxp:Layout 1 14.7.2011 14:55 Stránka 28

ale moje SMS zprávy nebo e-maily se hemžípravopisnými chybami.“

I s poruchou mÛÏeteb˘t úspû‰níPřesně to Alena Kupčíková udělala. Rozhodlase, že bude výtvarnice, a vzhledem k tomu, žeměla i talent, byla přijata na AVU. „Myslímsi, že tahle porucha mi sice někde ubrala, alerozhodně posílila mou představivost, vý-tvarné a obecně umělecké cítění,“ říká výtvar-nice, jejíž díla můžete vidět v Národní galeriiv Praze a soukromých sbírkách v Německu,Nizozemsku, Švýcarsku, Japonsku a v USA.„Když jsem se dozvěděla, že až patnáct pro-cent populace jsou dyslektici a dysgrafici,a dokonce mezi nimi bylo i plno význam-ných lidí jako Leonardo da Vinci, Walt Dis-ney, Pablo Picasso, W. A. Mozart nebo Albert

menka ani reagovat na jejich zvuk. Ve všechpísmenech jsem viděla obrázky, každé mi při-pomínalo něco z každodenního života, něcoco jsem znala, ale bohužel jsem ani tak nedo-kázala písmenko přečíst. Například O jsemviděla jako lva, H jako koleje,“ vzpomíná vý-tvarnice. Občas se kvůli své neschopnosti pře-číst písmenka nebo je interpretovat stávalaterčem posměchu. Bohužel nejen ze stranydětí, ale i učitelky, kterou nenapadlo, že byAlena mohla mít poruchu čtení a psaní. Horšíovšem bylo, že s každým dalším rokem a zvy-šujícími se požadavky se Aleniny problémystupňovaly, a samozřejmě hlavně v hodináchčeského jazyka. „Představa dalšího diktátu, žekterého dostanu pětku, pro mě byla opravdustresující. Naštěstí moji rodiče byli soudní,takže z jejich strany jsem necítila žádný tlaknebo výčitky. Realizovala jsem se alespoňv hodinách hudební a výtvarné výchovy,“vzpomíná sympatická Alena.

Souboj levé a pravéhemisféryZmínky o dyslexii se objevují už od poloviny19. století, ovšem tehdy se této poruše říkaloslovní slepota. O správnou diagnostiku a ná-pravu specifických poruch čtení se zasadilamerický dětský psychiatr Samuel TorreyOrton. Dnes už se ví, že dyslexie je nejčastějizapříčiněna dědičností. Je prokázáno, že ro-diče dyslektici mají 50procentní pravděpo-dobnost, že jejich dítě bude také dyslektik.„Až mnohem později jsme zjistili, že u násv rodině je jeden dyslektik vedle druhého –maminka, teta, babička a také moji bratři,“vypráví Alena, která prošla základní a středníškolou, aniž by si někdo všiml, že se u níjedná právě o dyslexii, nikoli o hloupostnebo lenost se učit. Problém této poruchyspočívá v nedostatečné souhře obou mozko-vých hemisfér. Dokud dítě písmena dobřenezná a jen je tak říkajíc odhaduje, zaměst-nává hlavně pravou hemisféru. Jakmile začnespojovat tvary písmen se zvuky, a zvláštěkdyž jim přiřazuje věcný obsah, vstupuje dohry hemisféra levá a přebírá vedoucí roli, aleu dyslektiků vede i nadále pravá hemisféra.„Problém není jen psaní a čtení, ale i celkováorientace a špatné soustředění. Osobně ne-můžu třeba řídit auto, protože si pletu pra-vou a levou stranu. Byla bych ale ráda,kdyby lidé pochopili, že dyslektik neníhloupý moula. Upřímně, já mám doktorát,

*Vzhledem k tomu, že Alena je nejen talentovaná a krásnámladá žena, ale také jde s dobou, nemusíte kupovatobsáhlou knihu nebo sérii cédéček, ale multimediálníinteraktivní slabikář získáte na USB flash disku, který má tvartužky. Slabikář je interaktivní multimediální příběh dvouježků jedoucích na výlet s cílem naučit se písmenka. Letís nimi i jejich starší kamarád, pták Písmenko. Písmenka jsouvšude kolem ve věcech, které potkávají. Oba rádi fotografují,a tak si vše vyfotí a tyto snímky se stávají abecedou. Nakaždé písmenko v abecedě je napsána i hudba. Využívá sezde reálného prostředí, které je podmínkou pro celý projekt,nic není vymyšleno, vše je skutečné. Dětiv předškolním věku pracují s realitou prostředí, vekterém žijí. Princip tvarů se využívá ve slabikářinapříklad takto – písmenko H představuje husu,holuba, ale také svým tvarem i koleje, ve kterýchpísmenko H můžeme vidět několikrát. Slabikář jezaměřen na podporu obou mozkových hemisféra spolupráci mezi nimi, koncentraci, prostorovouorientaci, rozšíření vědomostí, rozlišování tvarů,paměti, motoriky, sluchu. Testy jsou vytvořeny proprvní možný alarm, kdy by rodiče, učitelé v mateřských školkách, nebo na prvnímstupni ZŠ mohli rozpoznat počáteční problémy, které by dítě mohlo v budoucnu sepsaním a čtením mít. Testy fungují formou hry a jsou určeny už pro děti od čtyř let.Menu je vytvořeno jako pařez, na kterém rostou houby, a kreslená myška, stejně jakomyš u počítače, vše ovládá a vede dítě hlasem i obrazem. Za každý splněný úkol myškazahraje na hudební nástroj a hráč dostane muchomůrku. Když se dítě splete, můžeznovu a znovu řešit úkol, aniž by mělo pocit, že dělá něco špatně. Po ukončení hrymůže rodič či učitel zjistit, jak si dítě vedlo,“ popisuje Alena. Oba projekty namluvil JiříLábus. Alena má na svém kontě nejen tento slabikář, ale také ustanovení Dne dyslexiev České republice na 9. září. Letos proběhne v Národní galerii v Praze ve Veletržnímpaláci (více na www.dys.cz). Když přijdete, můžete se seznámit nejen s toutosympatickou výtvarnicí, jejími kolegy a s jejich společným dílem – slabikářem, ale takézískáte informace o dyslexii a dysgrafii.

FOTO

: arc

hiv

�

Zábava i výuka v tužce

Einstein, řekla jsem si, že i já můžu něco do-kázat. Tahle slavná jména jasně prokazují, žeDYS nemá žádný vliv na inteligenci. Tihlelidé dokázali, že i s takovou poruchou můžetebýt úspěšní a uznávaní.“ A v jejich stopách sevydala i Alena. V pátém ročníku na AVU za-čala pracovat na multimediálním interaktiv-ním slabikáři pro děti od čtyř let k možnémuodhalení a prevenci počátečních problémůpři čtení a psaní. „Slabikář je vytvořen mým,tedy dyslektickým pohledem. Pracuje s ob-rázky a představivostí.“ Slabikář se rodil dlou-hých šest let, z čehož celé tři roky chodilaAlena po školkách a školách a zjišťovala, jakétvary vidí děti v tom kterém písmenku.V současné době se může pochlubit prvnímslabikářem a testy na světě vytvořenými dyslektikem a dysgrafikem.

Kateřina GRIMMOVÁ

Z1108 28-29 pribeh.qxp:Layout 1 14.7.2011 14:55 Stránka 29