FRANCISCO FERNÁNDEZ-CARVAJAL

Rozmluvy s BohemRozjímání na každý den církevního roku

SVAZEK 2a

Postní doba – Velikonoční triduum

7

popeleční středa

1. OBRÁCENÍ A POKÁNÍ

I. Snažme se o obrácení srdce, zvláště v tomto období. II. Projevy pokání: častá svátost smíření, umrtvování,

almužna… III. Postní doba, čas přiblížit se k Pánu.

I. Začíná postní doba, čas pokání a vnitřní obno-vy, přípravy na Pánův příchod.1 Liturgie církve nás ustavičně vyzývá, abychom očistili svou duši a začali znovu.

Nyní – praví Hospodin – obraťte se ke mně celým svým srdcem, s postem, nářkem a pláčem! Roztrhněte své srdce, a ne šaty, a obraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je dobrotivý a  milosrdný (…)2, čteme v prvním čtení dnešní mše svaté. Při udílení popelce nám kněz připomíná slova knihy Genesis poté, co se člověk dopustil prvního hříchu: Memento homo, quia pulvis es… Pamatuj, člověče, že jsi prach a v prach se obrátíš.3

Memento homo… Pamatuj… Přesto občas zapo-mínáme, že bez Pána nejsme nic. „Bez Boha nezbude

8

z velikosti člověka nic než hromádka prachu v misce na okraji oltáře. na Popeleční středu nás církev tímto symbolem naší pravé podstaty označí na čelo.“4

Pán chce, abychom se odpoutali od pozemských věcí a  navrátili se k  němu, abychom odvrhli hřích, který nás oslabuje a zabíjí, a napili se z  Pramene života a radosti: „Sám Ježíš Kristus představuje nejvznešenější milost celé postní doby. To on sám se nám zjevuje v obdivuhodné prostotě evangelií.“5

Návrat k Bohu, tedy obrácení, předpokládá pou-žití všech dostupných prostředků k tomu, abychom žili, jak On si přeje, abychom byli upřímní sami vůči sobě a nesnažili se sloužit dvěma pánům6, abychom milovali Boha celou svou duší a vymítali ze  své-ho života veškeré dobrovolné hříchy. O  to vše se máme snažit v práci, v péči o zdraví, v rodině, každý na svém místě a za specifických okolností.

Ježíš se v nás chce setkat s kajícím srdcem, které si je vědomo svých chyb a hříchů a je ochotno je od-stranit. (…) Vzpomenete si na  své zlé cesty a na své nedobré skutky (...).7 Pán si přeje naši upřímnou lítost nad hříchy, kterou máme projevit zejména ve svaté zpovědi a  také v  drobných umrtvováních a  skut-cích pokání vykonaných z  lásky: „Obrátit se pro nás znamená opět vyhledat Boží odpuštění a posi-lu ve svátosti smíření, začít znovu a den ode dne se zdokonalovat.“8

popeleční středa

9

K  dokonalejší lítosti nám církev v  dnešní litur-gii předkládá žalm, v němž vyjádřil svou lítost král David a kterým prosilo Pána o odpuštění již mno-ho svatých. V těchto chvílích modlitby jistě pomůže také nám. Prosme Ježíše slovy: Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, pro své velké slitování za-hlaď mou nepravost.

Úplně ze mě smyj mou vinu a očisť mě od mého hříchu. Neboť já svou nepravost uznávám, můj hřích je stále přede mnou. Jen proti tobě jsem se prohřešil, spáchal jsem, co je před tebou zlé.

Stvoř mi čisté srdce, Bože! Obnov ve mně ducha vytrvalosti. Neodvrhuj mě od své tváře a neodní-mej mi svého svatého Ducha. Vrať mi radost ze své ochrany a posilni mou velkodušnost. Otevři mé rty, Pane, aby má ústa zvěstovala tvou chválu.

Pán nás jistě vyslyší, když se na něj dnes budeme vroucně obracet střelnou modlitbou: Stvoř mi čisté srdce, Bože! Obnov ve mně ducha vytrvalosti.

II. Opravdové obrácení se projevuje v  chování. Touha polepšit se by měla být viditelná v naší práci či ve studiu, v postoji k rodině, v malých umrtvováních obětovaných Pánu, která činí soužití s lidmi v našem okolí příjemnějším a práci účinnější. Díky této sna-ze se také můžeme lépe připravit na svátost smíření a zaměřit se na její časté přijímání.

popeleční středa

10

Pán po nás dnes také žádá poněkud zvláštní umrt-vování, která však s  radostí přinášíme: zdrženlivost a  půst, který „posiluje ducha, neboť umrtvuje tělo a  jeho smyslnost, pozdvihuje duši k Bohu, přemáhá žádostivost – a proto tělo snadněji ovládá a tlumí váš-ně – a vede srdce k tomu, aby netoužilo po ničem než ve všem Bohu dávat najevo svou vděčnost.“9

V  postní době po  nás církev žádá skutky poká-ní (od 14 let věku zdržování se masitých pokrmů a od 18 do 59 let půst), které nás přiblíží k Pánu a vli-jí do  duše zvláštní radost. K  těmto skutkům patří také almužna. Pokud ji dáváme s  milosrdným srd-cem, přináší útěchu lidem v nouzi nebo jí můžeme podle našich možností pomoci v apoštolskému díle pro dobro duší. „Na dávání almužny se mohou po-dílet nejen bohatí, kteří žijí v nadbytku, ale i středně zámožní a chudí. Neboť i když nemají pro štědrost stejné hmotné prostředky, jsou přece stejní ve svém smýšlení.“10

Odpoutanost od materiálních statků, umrtvování a zdrženlivost nás očišťují od hříchů a pomáhají nám nalézt Pána v každodenním jednání. Ten „kdo hledá Boha, chce-li zůstat ve  svém zalíbení a  odpočinutí, hledá jej za noci, a tak jej nalezne“.11 Zdrojem umrt-vování jsou především naše každodenní povinnosti: pořádek, včasné začínání práce, vynaložená námaha atd. v  životě s  druhými máme příležitost umrtvo-vat svůj egoismus a  přispívat k  vytváření laskavější

popeleční středa

11

atmosféry ve svém okolí. „Nejlepší umrtvování je ta-kové, které – v nepatrných maličkostech po celý den – potírá žádost těla, žádost očí a pýchu života, které neumrtvuje druhé a pomáhá nám, abychom byli cit-livější, vnímavější, otevřenější pro všechny ostatní. Nemáš ducha pravého umrtvování, jsi-li přecitlivělý, hledíš-li jen na  svá sobecká přání, využíváš-li dru-hé, nedokážeš-li se zříct zbytečností a  někdy i věcí potřebných, jsi-li smutný jen proto, že to nebo ono nejde podle tvých představ. Pravého ducha umrtvení budeš mít jen tehdy, když pochopíš, že se máš stát všem vším, abys zachránil aspoň některé (srov. 1 Kor 9,22).“12 Každý by si měl vytvořit konkrétní plán umrtvování, která může Pánu v této postní době denně přinášet.

III. Nemůžeme tímto dnem proplout bez toho, aby-chom ve své duši nepodpořili hlubokou a aktivní touhu znovu se navrátit k Otci – jako marnotratný syn – a více se mu přiblížit. Svatý Pavel nám ve dru-hém čtení mše svaté připomíná, že tato doba je mimořádně příhodná k  obrácení: Vyzýváme vás (…), abyste nepřijali Boží milost nadarmo! Bůh přece říká: „V  době příhodné jsem tě vyslyšel, v  den spásy jsem ti pomohl.“ Hle, teď je ta „doba příhodná“, hle, teď je ten „den spásy“!13 Pán každého z nás v hloubi srdce neustále vyzývá: Obrať se. Obrať se ke mně ce-lým srdcem!

popeleční středa

12

Nyní nastává doba, kdy nám k onomu novému začátku v  Kristu bude pomáhat zvláštní Boží mi-lost příznačná pro liturgické období, do něhož jsme právě vstoupili. Poselství postní doby je proto napl-něno radostí a  nadějí, ačkoliv nás vybízí k  pokání a umrtvování.

„Zjistí-li někdo, že je smutný, měl by se zamys-let nad tím, zda je Kristu dostatečně nablízku. Tuto otázku si musíme klást pokaždé, když postřehneme sklony ke špatné náladě. Nelze svalovat vinu na okolí, neboť tak bychom sami sebe klamali, hledali bychom příčinu na špatném místě.“14 Důvodem jisté duchov-ní netečnosti nebo smutku může být někdy únava, nemoc…, avšak daleko častěji vychází z nedostatku velkorysosti v  tom, co po  nás Pán žádá, z  chabého úsilí umrtvovat smysly, z nezájmu o druhé. Pravou příčinou je jednoduše vlažnost.

Lék na svou vlažnost a sílu k  úspěšnému boji s nedostatky, jejichž překonání by jinak nebylo mož-né, nalezneme vždy u  Krista. „Pokud někdo tvrdí: »Nemohu se vyléčit ze své lenosti, nejsem houževna-tý, nemohu dokončit započaté věci«, měl by si dnes uvědomit: »Nejsem dostatečně blízko Kristu.«

Vše, co ve svém životě považujeme za nedostatek a zranění, bychom proto měli hluboce a bez oklik zkoumat: »Nejsem-li vytrvalý, nemám-li radost, nej-sem Kristu nablízku.« Nebudu se už vymlouvat, že je na vině práce, že za to může rodina, rodiče, nebo

popeleční středa

13

děti… Ne. Niterným důvodem je skutečnost, že nejsem v blízkosti Krista, který mě vybízí: Obrať se ke mně celým srdcem!«

(…) Je na čase, aby každý Kristovu výzvu pocítil a abychom si my, kteří máme sklon toto rozhodnu-tí oddalovat, uvědomili, že nadešla vhodná chvíle. Totéž si musí uvědomit i ti, kdo si myslí, že na jejich nedostatky neexistuje lék. Začíná postní doba, kte-rou máme vnímat jako dobu proměny a naděje.“15

1 Srov. Sacrosanctum Concilium, 109. — 2 MISÁL, 1. čtení, srov. Jl 2,12. — 3 Srov. Gn 3,19. — 4 J. LECLERQ: Siguiendo el año litúrgico. Madrid, 1957, s. 117. — 5 JAN PAVEL II.: Homilie na Popeleční středu, 28. 2. 1979. — 6 Srov. Mt 6,24. — 7 Ez 36,31--32. — 8 JAN PAVEL II.: Novo incipiente, 8. 4. 1979. — 9 SV. FRANTIŠEK SALESKÝ: Kázání o postu. — 10 SV. LEV VELIKÝ: 2. čtení breviáře ze čtvrtku po Popeleční středě. — 11 SV. JAN OD KŘÍŽE: Duchovní píseň, 3, 3. — 12 J. ESCRIVÁ DE BALAGUER: Jít s Kristem. Praha, Zvon 1995, 9. — 13 MISÁL, 2. čtení mše svaté. 2 Kor 5,20 — 6,2. — 14 A. M. GARCÍA DORRONSORO: Tiempo para creer, s. 118. — 15 Tamtéž.

popeleční středa

375

slavnost zmrtvýchvstání páně

47. VSTAL Z MRTVÝCH

I. Pánovo zmrtvýchvstání, základ naší víry. Ježíš Kristus žije: to je velká radost pro všechny křesťany.

II. Kristovo světlo. Zmrtvýchvstání je mocnou výzvou k apoštolátu.

III. Ježíšova zjevení: setkání s  Matkou, které se zjevuje jako první. Prožívejme tuto liturgickou dobu v  těsné blízkosti Panny Marie.

I. Pán skutečně vstal z mrtvých. Aleluja. Jemu buď sláva a vláda na věčné časy.1

„Když bylo po sobotě, Marie Magdalská, Jakubova matka Marie a Salome nakoupily vonné oleje, aby ho šly pomazat. Záhy zrána první den v  týdnu přišly k  hrobu, když právě vycházelo slunce (Mk 16,1-2). a když vstoupily, zůstaly úžasem stát, poněvadž nevi-děly tělo Pána Ježíše. Mládenec oděný v bílý šat jim říká: »Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, ukřižo-vaného: Non est hic, surrexit enim sicut dixit. – Není tady. Byl vzkříšen, jak řekl.« (Mt 28,5-6).

376

Vstal z  mrtvých! – Ježíš vstal z  mrtvých. Není v hrobě. – Život přemohl smrt.“2

Pánovo slavné vzkříšení je klíčem k  pochopení celého jeho života a základem naší víry. Bez tohoto vítězství nad smrtí – píše svatý Pavel – by bylo celé hlásání marné a naše víra by neměla cenu.3 Kristovo vzkříšení navíc zaručuje, že jednou budeme vzkříše-ni i my. Vždyť nekonečně milosrdný Bůh nás miloval svou velikou láskou, a  když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k  životu zároveň s  Kristem (…) a zároveň s ním vzkřísil i nás.4 Velikonoce jsou svát-ky našeho vykoupení, a  tedy svátkem díkůvzdání a radosti.

Zmrtvýchvstání Páně je hlavní pravdou katolické víry a jako taková byla hlásána od počátků křesťanství. Tento zázrak má natolik zásadní význam, že apošto-lové jsou především svědky Ježíšova zmrtvýchvstání5. Ohlašují, že Kristus žije, což představuje jádro celé je-jich kazatelské činnosti. Totéž o dva tisíce let později hlásáme světu také my: Kristus žije! Zmrtvýchvstání je nejvyšším důkazem božství našeho Pána.

Poté, co Ježíš z vlastní moci vstal z mrtvých, viděli jej v oslaveném těle učedníci, kteří se sami mohli pře-svědčit, že je to on: mohli s ním mluvit, viděli jej jíst, dotýkali se ran po hřebech a po kopí… Apoštolové potvrzují, že jim poskytl mnoho důkazů, že žije.6 Mnoho z  nich později zemřelo proto, že vydávali svědectví o této pravdě.

slavnost zmrtvýchvstání páně

377

Kristus žije. Jsme proto naplněni radostí. „Tato velká pravda dává smysl naší víře. Ježíš, který zemřel na kříži, vstal z mrtvých, zvítězil nad smrtí, nad vlá-dou tmy, bolesti a  úzkosti (…). V  něm nacházíme všechno, bez něho je náš život prázdný.“7

„Zjevil se své Nejsvětější Matce. – Zjevil se Marii z Magdaly, šílené láskou. – Zjevil se Petrovi a ostat-ním apoštolům. – a ty a já, kteří jsme jeho učedníci a ještě šílenější než Magdaléna: Co jsme mu řekli my?

Ať už nikdy neumřeme hříchem: ať naše duchov-ní zmrtvýchvstání je věčné! – a dříve, než dokončíš tento desátek, už jsi zlíbal rány jeho nohou?… a já, odvážnější, poněvadž více dětský, jsem se svými rty dotkl otevřené rány v jeho boku.“8

II. Svatý Lev Veliký velice pěkně říká9, že Ježíš po-spíchal se svým zmrtvýchvstáním, protože chtěl co nejdříve utěšit svou Matku a učedníky. Zůstal v hro-bě po nezbytně nutnou dobu, tedy po tři dny, aby se splnila proroctví. Vstal tedy až třetího dne, ale veli-ce brzy před východem slunce, ještě za tmy10, svým vlastním světlem vlastně předstihl svítání.

Svět byl ponořen ve tmě, jen Panna Maria byla svítilnou uprostřed temnot. Vzkříšení je pro celý svět velikým světlem: Já jsem světlo11, pravil Ježíš, světlo pro svět, pro každou dobu, pro každou společnost, pro každého člověka.

slavnost zmrtvýchvstání páně

378

Včera večer, když jsme se, pokud to bylo možné, účastnili liturgie velikonoční vigilie, jsme viděli, jak v chrámu zpočátku byla naprostá tma, což znázorňu-je temnotu panující v lidstvu bez Krista, bez Božího zjevení. V tom celebrant vyřkl vzrušující a radostné přání: Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění.12 Poté si všichni zapálili svíce od velikonoč-ního paškálu symbolizujícího Krista, takže se celý chrám rozzářil světlem. Právě toto světlo církev roz-lévá po celé zemi ponořené v temnotách.

Kristovo vzkříšení je mocnou výzvou k  apošto-látu, k tomu, abychom byli světlem a abychom toto světlo přinášeli druhým. Proto musíme být spojeni s  Kristem. „Instaurare omnia in Christo – obnovit všechno v Kristu – to je heslo, které píše svatý Pavel křesťanům v Efezu (Ef 1,10), to znamená, že by měli seznámit celý svět s Ježíšovým duchem, vnášet Krista do všech záležitostí. Si exaltatus fuero a terra, omnia traham ad me ipsum (Jan 12,32) – až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k  sobě. Kristus je svým vtělením, životem a prací v  Nazaretu, svými kázá-ními a zázraky, které konal v  Judeji a Galileji, svou smrtí na kříži, svým vzkříšením středem všeho stvo-ření, prvorozeným Synem a Pánem všeho tvorstva.

Posláním nás křesťanů je hlásat tuto Kristovu královskou velebnost, hlásat ji vlastními slovy a vlastními činy. Hospodin miluje své věrné na celé zemi. Některé povolává na poušť, nechává je, aby ne-

slavnost zmrtvýchvstání páně

379

dbali změn lidské společnosti, a tím působí, že právě tito lidé svým svědectvím připomínají ostatním, že Bůh existuje. Jiným svěřuje kněžský úřad a většinu lidí chce mít ve světě, při jejich normální každoden-ní práci. Proto musí tito křesťané přinášet Krista do všech oblastí lidské práce: do továren, do labora-toří, do práce v zemědělství, do řemeslnických dílen, do ulic velkoměst i na horské stezky.“13

III. Panna Maria, kterou svaté ženy doprováze-ly ve  strašných chvílích ukřižování jejího Syna, se k nim nepřipojila, když šly naposledy natřít Ježíšovo mrtvé tělo vonnými mastmi. Marie Magdalská i další ženy, které následovaly Pána z Galileje, totiž zapomněly na  Pánova slova, že třetího dne vstane z mrtvých. Přesvatá Panna však ví, že tomu tak bude. Pohroužena v  modlitbě, kterou sotva můžeme po-psat, očekává svého oslaveného Syna.

Evangelia nehovoří o  tom, že se zmrtvýchvstalý Ježíš zjevil Marii. Protože však byla tak blízko kří-ži Syna, musela výsadním způsobem prožít také zmrtvýchvstání.“14 Podle dávné církevní tradice se Ježíš na  osamělém místě zjevil nejprve své Matce. Vždyť ona je první a hlavní spoluvykupitelkou lid-ského pokolení, v dokonalé jednotě se svým Synem. na osamělém místě proto, že toto zjevení mělo zcela jiné důvody než v  ostatních případech, kdy se Pán zjevil ženám a  učedníkům. Ty totiž musel potěšit

slavnost zmrtvýchvstání páně

380

a  definitivně získat pro víru. Maria, která se stala Matkou lidského rodu smířeného s  Bohem, nikdy nepřestala být v  dokonalé jednotě s  Nejsvětější Trojicí. Veškerá naděje v  Ježíšovo zmrtvýchvstání, která ve světě ještě zůstala, žila v jejím srdci.

Nevíme, jakým způsobem se Ježíš Matce zjevil. Marii Magdalské se ukázal tak, že jej v první chvíli nepoznala. K emauzským učedníkům se přidal jako pocestný. K apoštolům shromážděným ve večeřadle vešel zavřenými dveřmi… Své matce se zjevil jistě důvěrným způsobem tak, že ho hned poznala v osla-veném těle. Zároveň si uvědomila, že Ježíšův život na zemi už nebude takový jako dříve.15 po velikém utrpení naplnila Marii nesmírná radost. „Ani jitřen-ka nezáří tak jasně, jak nádherně se v očích Matky zračí Kristova tvář plná milostí jako zrcadlo Boží slávy. Vidí vzkříšené a oslavené tělo Syna, bez jakých-koliv známek předchozích útrap. Jeho božské oči opět jasně září a vyzařuje z něj ještě větší vznešenost než dříve. Otevřené rány, které Matkou při umučení pronikaly jako meč, se stávají pramenem lásky. Ten, jehož viděla umírat mezi zločinci, kterého provázeli andělé a svatí, který ji svěřil milovanému učedníkovi, jí nyní láskyplně vychází vstříc a vlévá do  její tváře pokoj. Ten, jehož mrtvé tělo jí položili do klína, byl vzkříšen a nyní stojí před ní. Radostí není schopna slova.“16 Připojme se k této obrovské radosti i my.

slavnost zmrtvýchvstání páně

381

Svatý Tomáš Akvinský prý každý rok na  tuto slavnost své posluchače vybízel, aby nezapomněli poblahopřát Panně Marii k  zmrtvýchvstání jejího Syna. Také my tak dnes učiňme skrze modlitbu Raduj se, Královno nebeská, která ve velikonoční době na-hrazuje modlitbu Anděl Páně: Raduj se, Královno nebeská, aleluja, protože splnil Pán slova svá, aleluja. Z mrtvých vstal, Matko, Ježíš tvůj, aleluja… Prosme ji, abychom se i my zrodili k novému životu v důvěr-ném společenství s Kristem. Dejme si předsevzetí, že budeme prožívat dobu velikonoční v bezprostřední blízkosti Panny Marie.

1 MISÁL, vstupní antifona. Srov. Lk 24,34, srov. Zj 1,6. — 2 J. ESCRIVÁ DE BALAGUER: Svatý růženec, 1. tajemství slavného růžence. — 3 Srov. 1 Kor 15,14--17. — 4 Ef 2,4-6. — 5 Srov. Sk 1,22; 2,32; 3,15 atd. — 6 Sk 1,3. — 7 J. ESCRIVÁ DE BALAGUER: Jít s Kristem, 102. — 8 J. ESCRIVÁ DE BALAGUER: Svatý růženec, 1. tajemství slavného růžence. — 9 SV. LEV VELIKÝ: Kázání 71, 2. — 10 Jan 20,1. — 11 Jan 8,12. — 12 MISÁL, velikonoční vigilie. — 13 J. ESCRIVÁ DE BALAGUER: Jít s Kristem, 105. — 14 JAN PAVEL II.: Projev na  mariánském poutním místě v Guayaquilu, 31. 1. 1985. — 15 Srov. F. M. WILLAM: Vida de María. Barcelona, Herder 1974, s. 330. — 16 FRAY LUIS DE GRANADA: Libro de la oración y medita-ción. Madrid, Palabra 1979, 26, 4, 16.

slavnost zmrtvýchvstání páně

382

Obsah

popeleční středa 1. OBRÁCENÍ A POKÁNÍ ................................................................................7 I. Snažme se o obrácení srdce, zvláště v tomto období. II. Projevy pokání: častá svátost smíření, umrtvování, almužna… III. Postní doba, čas přiblížit se k Pánu.

čtvrtek po popeleční středě 2. KAŽDODENNÍ KŘÍŽ .................................................................................15 I. Opravdový křesťan se neobejde bez kříže. Pánův kříž je zdrojem pokoje a radosti. II. Kříž v každodenních maličkostech. III. Obětujme protivenství. Drobná umrtvování.

pátek po popeleční středě 3. ČAS POKÁNÍ ...............................................................................................23 I. Půst a další projevy pokání v Ježíšově učení a v životě církve. II. Uvažujme o Pánově nejsvětějším lidství v křížové cestě. III. Zdrojem drobných umrtvování, která po nás Pán žádá, je naše každodenní práce. Příklady. Pasivní umrtvování. Význam ducha pokání v umrtvování představivosti, rozumu a paměti.

sobota po popeleční středě 4. ZACHRÁNIT, CO ZAHYNULO ...............................................................31 I. Ježíš přichází jako Lékař, aby uzdravil celé lidstvo, neboť všichni jsme nemocní. Pokora nutná k vyléčení. II. Kristus léčí naše neduhy. Účinnost svátosti pokání. III. Když pociťujeme své slabosti, doufejme v Pána. Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Naděje v apoštolátu.

1. neděle postní 5. JEŽÍŠ POKOUŠEN .......................................................................................39 I. Pán dopouští, aby na nás přicházela pokušení, rosteme tím ve ctnostech. II. Pokušení Ježíšova. Ďábel nás zkouší podobně. III. Pán při nás vždy stojí. Zbraně k dosažení vítězství.

383

pondělí po 1. neděli postní 6. EXISTENCE ĎÁBLA A JEHO PŮSOBENÍ .............................................47 I. Ďábel existuje a působí v lidech i ve společnosti – tajemně, avšak skutečně a účinně. II. Kdo je ďábel. Jeho moc je omezená. Potřeba Boží pomoci k vítězství nad ním. III. Kristus ďábla přemohl. Důvěra v něho. Prostředky, které máme používat. Svěcená voda.

úterý po 1. neděli postní 7. POMOC ANDĚLŮ STRÁŽNÝCH ............................................................55 I. Existence andělů strážných. Úcta prvních křesťanů. II. Pomoc, kterou nám mohou poskytnout. III. Přátelství a úcta vůči andělům strážným.

středa po 1. neděli postní 8. VYZNÁNÍ HŘÍCHŮ ...................................................................................63 I. Zpověď, setkání s Kristem. II. Ve svátosti smíření prosme o odpuštění hříchů. Vlastnosti dobré zpovědi: „výstižná, konkrétní, jasná a úplná“. III. Vnuknutí a milosti, které v této svátosti dostáváme. Význam vnitřních dispozic.

čtvrtek po 1. neděli postní 9. PROSEBNÁ MODLITBA ............................................................................71 I. Prosby a díkůvzdání, dva způsoby, jak se utíkat k Bohu. Správný úmysl v prosbách. II. Prosme pokorně a vytrvale. III. Pán nás vždy slyší. Prosme o přímluvu také Pannu Marii, naši Matku, a anděla strážného.

pátek po 1. neděli postní 10. POSTNÍ DOBA. ČAS POKÁNÍ .................................................................79 I. Hřích je věc osobní. Upřímnost při uznání svých chyb a slabostí. Nutnost pokání. II. Osobní hřích má dopad na druhé. Odčiňování hříchů světa. Pokání a společenství svatých. III. Pokání v každodenním životě ku prospěchu lidí kolem nás.

384

sobota po 1. neděli postní 11. POVOLÁNÍ KE SVATOSTI........................................................................87 I. Pán volá každého ke svatosti, bez ohledu na profesi, věk, společenské postavení atd., na místě, které ve společnosti zaujímá. II. „Posvěcujme práci“, „posvěcujme prací sami sebe“, „posvěcujme prací druhé“. Potřeba svatých lidí k proměně společnosti. III. Svatost a apoštolát uprostřed světa. Příklad prvních křesťanů.

2. neděle postní 12. Z TÁBORA NA KALVÁRII ........................................................................95 I. Důležité je být neustále s Ježíšem. On nám dává potřebnou pomoc, abychom mohli pokračovat v cestě. II. Často živme naději na nebe, zvláště v těch nejtěžších chvílích. III. Pán se od nás neodloučí. Neustále si připomínejme Boží přítomnost.

pondělí po 2. neděli postní 13. SVĚDOMÍ, SVĚTLO PRO DUŠI............................................................ 103 I. Svědomí vrhá světlo na celý život. Může se zatvrdit nebo otupit. II. Dobře formované svědomí. Nauka a život. Příkladnost. III. Buďme světlem pro druhé. Zodpovědnost.

úterý po 2. neděli postní 14. POKORA A DUCH SLUŽBY .................................................................. 111 I. Bez pokory nelze sloužit druhým, lidi kolem sebe tak můžeme učinit nešťastnými. II. Napodobujme Ježíšovu službu, svrchovaný příklad pokory a odevzdanosti druhým. III. Zvláštním způsobem máme sloužit těm, které Pán poslal do naší blízkosti. Učme se od Panny Marie.

středa po 2. neděli postní 15. PÍT PÁNŮV KALICH .............................................................................. 119 I. Ve všem svou vůli ztotožňujme s vůlí Pánovou. Staňme se spoluvykupiteli. II. Obětování bolesti a dobrovolné umrtvování. Pokání v každodenním životě. Některé příklady umrtvování. III. Umrtvování vycházející ze služby druhým.

385

čtvrtek po 2. neděli postní 16. ODPOUTANOST ...................................................................................... 127 I. Odpoutanost od majetku nám dává potřebnou svobodu k následování Krista. Hmotné statky jsou pouze prostředkem. II. Nezištnost a velkorysost. Některé příklady. III. Odpoutanost od všeho nadbytečného i potřebného, od zdraví, od darů, které nám Bůh dal, od všeho, co máme a co užíváme…

pátek po 2. neděli postní 17. ODPOR K HŘÍCHU ................................................................................. 135 I. Naše hříchy a vykoupení. Skutečné zlo světa. II. Postní doba, vhodná příležitost, kterou nám nabízí církev, k rozhodnějšímu boji s hříchem. Zhoubnost lehkého hříchu. III. Boj s dobrovolným lehkým hříchem. Upřímnost. Zpytování svědomí. Lítost.

sobota po 2. neděli postní 18. VŠICHNI JSME JAKO MARNOTRATNÝ SYN .................................. 143 I. Hřích, největší neštěstí člověka. Důsledek hříchu v duši. Mimo Boha není štěstí. II. Návrat k Bohu. Upřímnost a zpytování svědomí. III. Setkání s naším Bohem Otcem v upřímné a kajícné zpovědi. Radost v otcovském domě.

3. neděle postní 19. SMYSL UMRTVOVÁNÍ ........................................................................... 151 I. K opravdovému následování Krista je třeba vést život umrtvování a být blízko kříže. Kdo se zdráhá přinášet oběti, vzdaluje se svatosti. II. Umrtvování nás pozvedá k Pánu. Odložme strach z oběti. III. Další důvody umrtvování.

pondělí po 3. neděli postní 20. UČENLIVOST A SPRÁVNÉ PŘEDPOKLADY K NALEZENÍ JEŽÍŠE ............................................................................... 159 I. Víra a odpovídání na milost. Očistěme svou duši, abychom spatřili Ježíše. II. Uzdravení Námana. Poslušnost a pokora. III. Učenlivost při duchovním vedení.

386

úterý po 3. neděli postní 21. PROMÍJET A ODPOUŠTĚT ................................................................... 167 I. Odpouštějme a zapomínejme drobné křivdy, ke kterým v každodenním soužití s druhými občas dochází. II. Naše odpuštění v porovnání s tím, co nám odpouští Pán. III. Odpouštět a mít porozumění. Učme se vidět na bližních to dobré.

středa po 3. neděli postní 22. CTNOSTI A DUCHOVNÍ RŮST ........................................................... 175 I. Ctnosti a svatost. II. Lidské a nadpřirozené ctnosti. Jejich praktikování v každodenním životě. III. Pán vždy dává svou milost, abychom žili křesťanskou víru v celé její plnosti.

čtvrtek po 3. neděli postní 23. UPŘÍMNOST A PRAVDOMLUVNOST .............................................. 183 I. „Němý ďábel.“ Nutnost upřímnosti. II. Láska k pravdě. Buďme upřímní především sami k sobě. Upřímnost vůči Bohu. Upřímnost v duchovním vedení a ve svaté zpovědi. Prostředky k získání této ctnosti. III. Upřímnost a pravdomluvnost vůči druhým. Slovo křesťana. Loajálnost a věrnost, ctnosti související s pravdomluvností. Další důsledky lásky k pravdě.

pátek po 3. neděli postní 24. BOŽÍ LÁSKA ............................................................................................. 191 I. Nekonečná Boží láska ke každému člověku. II. Pán nás miluje neustále. Je k nám milosrdný i tehdy, když jej zraňujeme hříchem. III. Naše odpověď. První přikázání. Láska k Bohu v každodenních událostech.

sobota po 3. neděli postní 25. FARIZEUS A CELNÍK ............................................................................. 199 I. Nutnost pokory. Pýcha vše deformuje. II. Pokrytectví farizeů. Projevy pýchy. III. Učme se od celníka z podobenství. Prosme o pokoru.

387

4. neděle postní 26. RADOST Z KŘÍŽE .................................................................................... 207 I. Radost je slučitelná s umrtvováním a bolestí. Jejím protikladem je smutek, nikoliv pokání. II. Radost je duchovního původu, vychází ze srdce, které miluje Boha a samo se cítí Bohem milováno. III. Bůh miluje radostného dárce.

pondělí po 4. neděli postní 27. OSOBNÍ MODLITBA .............................................................................. 215 I. Potřeba modlitby. Ježíšův příklad. II. Osobní modlitba: důvěrný dialog s Bohem. III. Vynakládejme všechny prostředky k tomu, abychom se modlili soustředěně a nerozptylovali se.

úterý po 4. neděli postní 28. TRPĚLIVÝ BOJ S CHYBAMI ................................................................. 223 I. Nemocný u rybníka Bethzatha. Vytrvalost v boji i v touze po uzdravení. II. Trpělivost ve vnitřním boji. Navracejme se k Pánu pokaždé, když je třeba. III. Trpělivost i s druhými. Počítejme s jejich nedostatky. Trpělivost a vytrvalost v apoštolátu.

středa po 4. neděli postní 29. JEDNOTA ŽIVOTA .................................................................................. 231 I. Křesťané, světlo světa a sůl země. II. Následky dědičného hříchu ve světě. Vykoupení. Všechny pozemské skutečnosti směřujme k Ježíši. III. Práce a náboženský život. Svatost uprostřed světa.

čtvrtek po 4. neděli postní 30. MŠE SVATÁ A SEBEODEVZDÁNÍ ....................................................... 239 I. Oběť Ježíše Krista na Kalvárii. Sám sebe obětoval za všechny lidi. Naše odevzdání se. II. Mše svatá, obnovení oběti kříže. III. Nekonečná hodnota mše svaté. Naše účast na oběti. Mše svatá, střed života církve a každého křesťana.

388

pátek po 4. neděli postní 31. SPATŘUJME KRISTA V NEMOCNÝCH A V NEMOCI ............................................................................................ 247 I. Ježíš je přítomen v nemocných. II. Posvěcování nemoci a její přijetí. Učme se být dobrými nemocnými. III. Svátost pomazání nemocných. Plody této svátosti v duši. Příprava nemocných k jejímu přijetí je zvláštním důkazem lásky a spravedlnosti.

sobota po 4. neděli postní 32. ŠÍŘENÍ KRISTOVA UČENÍ .................................................................... 255 I. Ježíšova nauka. Každý křesťan musí vydávat svědectví o jeho učení. II. Napodobování Pána. Příkladnost. Nenechme si ujít jedinou příležitost. III. Rozmanité způsoby, jak šířit Ježíšovo učení. Počítejme s těžkými situacemi.

5. neděle postní 33. VOLÁNÍ PO SPRAVEDLNOSTI ............................................................ 263 I. Touha po spravedlnosti a pokojnějším světě. Dodržování požadavků spravedlnosti v osobním životě a v prostředí, kde se odehrává náš život. II. Plnění profesních a společenských povinností. III. Posvěcování společnosti zevnitř. Ctnosti, které rozšiřují a zdokonalují rozsah spravedlnosti.

pondělí po 5. neděli postní 34. JDI A UŽ NEHŘEŠ ................................................................................... 271 I. Ve svátosti pokání odpouští sám Ježíš. II. Vděčnost za rozhřešení: apoštolát pokání. III. Potřeba splnit zadostiučinění, které nám uložil zpovědník. Velkorysost v nápravě.

úterý po 5. neděli postní 35. VZHLÍŽEJME KE KRISTU. ŽIVOT ZBOŽNOSTI ............................. 279 I. Nepřátelé milosti. Lék: vzhlížet ke Kristu. II. Připomínejme si Pánovu přítomnost ve světě. „Lidské techniky.“ III. Život zbožnosti. Střelné modlitby.

389

středa po 5. neděli postní 36. SPOLUVYKUPITELÉ S KRISTEM ........................................................ 287 I. Ježíš Kristus nás vykoupil a zbavil hříchu, zdroje všeho zla. Spoluvykupitelský význam bolesti snášené z lásky ke Kristu. II. Kristus přišel, aby nám přinesl spásu. Žádné jiné dobro nemá větší hodnotu než věčný život. III. Z Kristových zásluh získaných křížem má užitek každý člověk. Jejich nutnost pro člověka. Vykoupení se jedinečným způsobem zpřítomňuje při mši svaté. Spoluvykupiteli s Kristem.

čtvrtek po 5. neděli postní 37. ROZJÍMÁNÍ O UTRPENÍ ....................................................................... 295 I. Zvyk rozjímat o umučení našeho Pána. Láska a úcta ke kříži. II. Jak o umučení rozjímat. III. Plody tohoto rozjímání.

pátek po 5. neděli postní 38. MODLITBA V GETSEMANECH .......................................................... 303 I. Modlitba v Getsemanech. Splnění Otcovy vůle. II. Modlitba je nutná k tomu, abychom mohli Ježíše zblízka následovat. III. První tajemství bolestného růžence. Rozjímání o této události nám dodá sílu plnit Boží vůli.

sobota po 5. neděli postní 39. JEŽÍŠ ZAJAT .............................................................................................. 311 I. Jidášova zrada. Vytrvalost na cestě, kterou Bůh každému určil. Každodenní věrnost v maličkostech. II. Hřích v životě křesťana. Opětovný návrat k Pánu skrze lítost a s nadějí. III. Útěk učedníků. Nezbytnost modlitby.

květná neděle 40. TRIUMFÁLNÍ VJEZD DO JERUZALÉMA ......................................... 319 I. Slavnostní, ale zároveň prostý vjezd do Jeruzaléma. Ježíš plní dávná proroctví. II. Pán pláče nad městem. Odpověď na milost. III. Radost a utrpení toho dne: stálost v následování Krista až na kříž.

390

pondělí svatého týdne 41. PETROVO TROJÍ ZATČENÍ .................................................................. 327 I. Svatý Petr zapírá, že Pána zná. Naše zapírání. II. Ježíšův pohled a Petrova lítost. III. Pravá lítost. Skutek kajícnosti.

úterý svatého týdne 42. PŘED PILÁTEM: JEŽÍŠ KRISTUS KRÁL............................................. 335 I. Ježíš odsouzen k smrti. II. Král Židů. Království svatosti a milosti. III. Pán touží kralovat v našich duších.

středa svatého týdne 43. CESTA NA KALVÁRII ............................................................................. 343 I. Ježíš s křížem na ramenou v ulicích Jeruzaléma. Šimon z Kyrény. II. Ježíše cestou na Kalvárii doprovází dva zločinci. Způsoby nesení kříže. III. Setkání s Přesvatou Matkou.

čtvrtek svatého týdne 44. POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ .................................................................... 351 I. Ježíš slaví s apoštoly poslední večeři. II. Ustanovení svátosti eucharistie a služebného kněžství. III. Pánovo nové přikázání.

velký pátek 45. JEŽÍŠ UMÍRÁ NA KŘÍŽI ......................................................................... 359 I. Na Kalvárii. Ježíš vyprošuje odpuštění těm, kdo jej mučí a kdo nesou vinu za jeho smrt. II. Kristus ukřižován: dovršení díla našeho vykoupení. III. Ježíš nám dává svou matku za Matku naši. Plody kříže. Kající se lotr.

bílá sobota 46. JEŽÍŠOVO TĚLO POHŘBENO .............................................................. 367 I. Znamení následující po smrti našeho Pána. Probodnutí kopím. Snětí z kříže. II. Příprava na pohřeb. Statečnost a velkodušnost Nikodéma a Josefa z Arimatie. III. Apoštolové po Mariině boku.

391

slavnost zmrtvýchvstání páně 47. VSTAL Z MRTVÝCH ............................................................................... 375 I. Pánovo zmrtvýchvstání, základ naší víry. Ježíš Kristus žije: to je velká radost pro všechny křesťany. II. Kristovo světlo. Zmrtvýchvstání je mocnou výzvou k apoštolátu. III. Ježíšova zjevení: setkání s Matkou, které se zjevuje jako první. Prožívejme tuto liturgickou dobu v těsné blízkosti Panny Marie.

Ediční poznámkaKapitoly 37–39 a 41–45 jsou v originále doplněny nadpisem „Umučení našeho Pána“.