Zlatá ulička je slepá ulička na Pražském hradě, která vede podél severního opevnění Hradu

nad Jelením příkopem. Vznikla v prostoru mezi původní románskou hradní zdí z 12. století

a novější jagellonskou hradební zdí z 16. století.

Pověst vypráví, že své jméno získala od zlata, které se zde alchymisté snažili vyrobit, ale vznik jejího pojmenování není vůbec lichotivý – název prý údajně

vznikl od barvy moče a výkalů, kterými byla ulička neustále zaneřáděná.

Život obyvatel ve stísněných domečcích byl velmi nuzný, pro vodu se chodilo do kašny na Jiřské náměstí.

Voda byla zavedena až v roce 1877 a pro všechny domečky byl k dispozici pouze jediný záchod.

Lidé si tu často přivydělávali i tím, že posluhovali vězňům z blízkých věží jako kuchaři, ošetřovatelé a poštovní doručovatelé.

Turisty oblíbená ulička byla 1. května 2010 uzavřena z důvodu rekonstrukce

http://sechtl-vosecek.ucw.cz/cml/fotografie/foto0794.html

fotografie Zlaté uličky pochází asi z 19. století

Zlatá ulička dříve

Poslední obyvatelé odešli ze Zlaté uličky v roce 1953, kdy prezidentská kancelář od soukromých majitelů vykoupila domky (je otázkou, nakolik šlo o dobrovolný akt)

a celou uličku nechala zrekonstruovat a památkově upravit.

Stavbaři při rekonstrukci budou kopat do hloubky až šest metrů. Archeologové tak dostanou poprvé příležitost k rozsáhlému

výzkumu v této části Hradu.

archeologové: u vstupní části odkryli torzo románské kamenné hradby z doby knížete Soběslava I. z 12. století.

REKONSTRUKCE ZLATÉ ULIČKY

V PLNÉM PROUDU

Oprava uličky stála asi 34 milionů korun a byla nejrozsáhlejší v její historii. Mimo zrenovovaných domků zde návštěvníci najdou i stálou expozici, která dokumentuje život na tomto místě v posledních pěti stoletích od 16. století do padesátých let 20. století. Hrad na vytvoření výstavy v devíti ze 16 domků vynaložil dva miliony korun.

Každý domek je vybaven skleněnou předsíňkou, přes kterou bude možné do jednotlivých expozic nahlédnout.

Na vybavení a úpravě spolupracovali filmoví specialisté z ateliérů Barrandov. Kurátorem nových expozic je Pavel Jiras z Barrandovských studií.

Každý domek je vybaven skleněnou

předsíňkou, přes kterou je možné do jednotlivých

expozic nahlédnout.

Domek střelce - právo postavit "komůrky" ve Zlaté uličce získali od Rudolfa II. hradní "Červení střelci". Svůj maličký příbytek tu měl střelec z družiny císaře Rudolfa II. Obýval pouhý jeden pokojíček, který vznikl zazděním a zabydlením hradebního výklenku. Právě

tento domek je zřejmě nejmenším obytným stavením v celé Praze.

Interiér kuchyně z období první republiky nebo protektorátu v domku č.p. 14.

Dům kartářkyNová expozice v domku č.p. 14 ukazuje, jak mohl byt vypadat za první republiky, kdy v něm žila

"Madame de Thebes", věštkyně a kartářka Matylda Průšová.

Dům ranhojičky a bylinkářky.

Domek zlatníka : v 17. století zde bydleli chudí zlatníci, kteří neměli peníze na zaplacení cechovních poplatků ve městě.

Veškeré zlatnické náčiní do této expozice věnovala Miloslava Šedivá z Náchoda, která ho zdědila po svém otci. Ten pracoval jako zlatník až do svých 97 let.

Krčma s černou kuchyní z doby, kdy do ní hradní střelci mohli chodít jíst a pít. Traduje se, že ulička měla i svůj nevěstinec.

Tajné kino - Domek filmaře Na mnoha místech Prahy schovával Josef Kazda za protektorátu české filmy před nacisty, kteří používali celuloid jako surovinu k výrobě krému na boty. Jeden z úkrytů byl v domku

ve Zlaté uličce s číslem 12. Domek filmaře najdete hned u Daliborky. K vidění je v něm domácnost amatérského filmového historika a velkého fanouška kinematografie. Na pana Josefa Kazdu a jeho promítání (když chodil promítat po domech) vzpomínali Ondřej Suchý

a Jiří Stivín v ČRo 2 v neděli 5.6.2011 před polednem.

V domku je i malé kino, kde se návštěvníkům budou promítat první filmové záběry Hradu.

Dolni konec Zlaté uličky: dům s číslem popisným 13 nejlépe ukazuje původní podobu "komůrek". I na vnějšku fasády je patrný průběh arkádového oblouku. Okno nahoře vede

do obranné chodby nad celou uličkou.

Za vstup a prohlídku domků zájemci zaplatí 250 korun v rámci malého hradního okruhu nebo 350 korun při prohlídce velkého okruhu po Hradu

Podle pověsti měli ve Zlaté uličce své dílny alchymisté. Rudolf II. je přísně střežil a nedovolil jim vycházet ven. Alchymisté se vzbouřili a vyházeli své přístroje okny ven

do Jeleního příkopu.Císař je dal uvěznit v železných klecích, které nechal pověsit na stromy v jelením příkopu, a nechal je umřít hlady. Byla to výstraha, že velké dílo se nesmí opustit v čase zrání. Koncem XVIII. století se prý několika alchymistům ve Zlaté uličce podařilo

vyrobit zlato. Potom však tragicky zahynuli.

Ve Zlaté uličce v hradební zdi stojí dům U poslední lucerny, který lze spatřit za některých nocí. Podle staré tradice je v něm ukryt neviditelný práh mezi viditelným a neviditelným

světem. Ten je základním kamenem města. Sféru neviditelného města vytvořil podle pověsti esoterní řád Asijských bratří (Sad-Bhaiů).

Prý v čísle 4 (dnes č.14) pobývala proslulá věštkyně madame de Thébes. Vzbuzovala pozornost už svým oblečením ze začátku století. Vlastním jménem Matylda Průšová byla

vdovou po lékárníkovi. Její syn byl od roku 1914 nezvěstný. Přesto mu prostírala na stole a nahoře v pokojíku každý večer odestýlala lůžko. Za války byla umučena gestapem.

V domku č.22 bydlel v pokojíku Franz Kafka. Později ho měl pronajatý též Otakar Štoch-Marien jako pracovnu za 25 korun měsíčně.

V domku č.20 jsou na Velký pátek o půlnoci slyšet varhany, nikdo neví proč.

KONEC