Dále v čísle: JEDEN DEN – David NICHOLLS Hlavním tématem příběhu se více než klasická "lovestory" stávají pocity osamělosti a hloubka rozporu mezi mladickou nesmiřitelností a kompromisy, které jsme nakonec schopni tolerovat. KOBRA – Frederick FORSYTH „Je vůbec možné kokainový průmysl zničit?“ ptá se americký prezident šéfa tohoto tajného projektu. A Frederick Forsyth ve svém novém románu přináší odpověď. STÁLE NEZVĚSTNÁ – Chevy STEVENS Annie rekapituluje při terapeutických sezeních u psychiatričky svůj pohnutý životní příběh: příběh ženy unesené neznámým mužem, měsíce uvězněné v horské chatě, znásilňované, ponižované a podrobované nejnesmyslnějším pravidlům. ÚPRDELNÝ DNY NA ÚPRDELNÝ PLANETĚ – D. VERHULST Na planetě, která se nápadně podobá Zemi, vznikne život. Jedna z jeho forem se začne odlišovat od ostatních, až postupně zamoří celou planetu.

PŘÁNÍ SMRTI – Rob THURMAN Kal a jeho bratr Niko zažívají se svou detektivní agenturou špatné časy. Pak si je ale najme upír Seamus. Někdo ho sleduje a on chce vědět, kdo to je.

Ročník XI. č.10-11, říjen-listopad 2011

Říjen Listopad

Párek JUNIOR Novou součástí časopisu Párek je příloha Junior. V ní se budou objevovat články o dětských knihách, recenze, doporučení i autorská prozaická díla našich dětských čtenářů. K této příležitosti se vyhlašuje i soutěž „Mladý recenzent“. Více uvnitř.

Knihovnický happening 2011 - fotoreportáž -

RECENZE: Jeden den David Nicholls Může existovat opravdové přátelství mezi mužem a ženou, nebo je to jako v lidovém citátu, že přátelství mezi nimi znamená jen sex později? Či snad člověk skutečně dokáže dvacet let odolávat lásce? Tak by se dal definovat námět románu britského autora David Nichollse (*1966) „Jeden den“ (orig. One Day), který poprvé vyšel v roce 2009. Ale řečeno velmi zjednodušeně. Román, který svým stylem a námětem připomíná díla Nicka Hornbyho, nám předkládá přece jen více, než pouhý milostný příběh o dlouhém hledání či přehlížení své životní lásky. Je to taky příběh dvaceti let života dvou hlavních protagonistů, jejich vzletů a pádů, jejich změn v pohledu na svět a život kolem, s tím, jak se mění jejich priority a zkušenosti. A především, a to skutečně nelze popřít, je to výborné čtení! Hlavními hrdiny jsou Dexter a Emma, dva mladí lidé ze zcela různých sociálních světů, kteří se setkají po promoci v červenci roku 1988, přesně na den svatého Swithina. Prožijí bujarou noc oslav a do příběhu vstupujeme, když spolu po ránu diskutují v posteli. Přestože oba cítí jistou sexuální touhu, snad i přitažlivost, k ničemu tělesnému nedojde. Rozloučí se, vymění si kontakty a jejich životy se rozběhnou různými směry. Jako čtenáři pak nahlížíme na jejich další osudy vždy následují rok na den svatého Swithina. Dexter je syn z bohaté rodiny, krasavec, který proplouvá životem bez jakýchkoliv problémů či výčitek, lovící jako žralok v moři krásných slečen. Emma je naopak běžná dívka, která finančně přežívá ze dne na den a je i za to ráda. Možná bychom mohli tvrdit, že jde o naivně prvoplánový vzorec, jehož další vývoj si dokážeme domyslet i sami. A de facto tomu tak je. V následných kapitolách vidíme vzestup Dextera, stane se mediální celebritou, cestuje po světě, ženy střídá jako ponožky, tváří se šťastně. Ale jako v lidovém rčení, pýcha předchází pád, i zde dojde ke zlomu a on s přibývajícími roky zjišťuje, že vlastně nic není a nic nemá. S Emmou je tomu právě naopak. Propad do reality života s vysokoškolským diplomem, který je bez praxe či konexí jen cárem papíru. První práce v turistické, exotické londýnské restauraci, která ničí ducha i tělo, ji málem připraví o všechny plány a ideály. Ale Emma se nevzdá a jde za svým snem. Její životní křivka je přesně opačná než u Dextera. Je to tedy prvoplánové, ale je to život. Žádná absurdita, šílené nečekané situace. Jen příběh dvou lidí, kteří k sobě roky a roky marně hledají cestu. Celou prvoplánovost autor ale zcela vymaže v závěru knihy, který mi doslova vyrazil dech. Ale to je život. Především ale to není příběh o kladném a záporném hrdinovi. Ani Emma, ani Dexter nejsou nic jiného než lidé. Po pomalejším začátku, který je tak trochu utahaný, Vás ale nakonec obě postavy zcela pohltí. Psaný moderním nekomplikovaným stylem a jazykem, kde převažuje spíše lehčí úsměvný tón, potvrzuje román to, co už říká Nick Hornby – „velkolepé, poutavé, chytré.“ V překladu Dominiky Křesťanové vydalo nakl. ARGO. BoboKing Kobra Frederick Forsyth „Král není mrtev! Ať žije král!“: tak bych charakterizoval svůj pocit po přečtení nového románu britského autora Fredericka Forsytha „Kobra“ (orig. Cobra, 2010). Tento mistr špionážních thrillerů patřil spolu s americkým spisovatelem Tomem Clancym na konci 20. století k absolutním bestsellerovým špičkám tohoto žánru. Romány jako „Den pro Šakala“, „Boží

pěst“ či „Čtvrtý protokol“ jsou pro svoji kvalitu a čtivost dodnes mezi čtenáři populární, a jak dokazuje množství reedicí a dotisků v nakl. Knižní klub, platí to i u českých čtenářů. Námětem jeho nového příběhu jsou drogy, snad největší zdroj zla na této planetě posledního půlstoletí. S touto problematikou se jeho americký konkurent T. Clancy vypořádal už v roce 1989 románem „Jasné nebezpečí“, který patří do cyklu Jack Ryan. Na rozdíl Clancyho, který v díle vlastně zpracoval tajnou soukromou válku amerického prezidenta proti kokainovým kartelům, Frederick Forsyth přistupuje k válce proti kolumbijským drogovým vládcům globálně. Už to není nelegální válka braná jako osobní pomsta amerického prezidenta, ale utajovaná celosvětová akce s cílem zničit a ochromit obchod s kokainem, jehož roční zisky se pohybují kolem 300 miliard dolarů. Za tímto účelem je v USA vytvořena tajná nevládní organizace s názvem Kobra, kterou vytvořil a ovládá bývalý pracovník CIA Paul Devereaux, jeden z nejdrsnějších agentů z dob Studené války. Její rozpočet se pohybuje v řádu miliard, které smí utrácet bez jakékoliv kontroly státních úřadů. Má neomezený přístup ke všem informacím všech amerických výzvědných služeb, může používat nejmodernější vojenské technologie atd. To vše za příslibu, že do roka zničí kolumbijský kokainový obchod. Devereauxovou pravou rukou je Cal Dexter, bývalé zabijácké eso z vietnamské války, který má s zločineckým podsvětím nevyřízené účty. Hlavní devizou Forsythova úspěchu je především jeho vypravěčské umění a znalost problematiky. Ve svých příbězích dokáže mistrně navodit atmosféru spojenou s tajnými operacemi a vůbec se světem špionáže a vojenství. Čtenář už od prvních vět je doslova „polapen“ příběhem, který nikde nezadrhává, má svoji logiku, není zbytečně zaplácáván emotivními projevy atd. Jeho příběh prostě jede jako dokonale promazaný stroj. Má vše, co od moderních špionážních thrillerů můžete očekávat. Přiznám se, že jsem měl trochu obavy, jaký jeho nový román bude. Nutno přiznat, že Frederick Forsyth je už pán v letech (narozen 1938). Když jsem nedávno už po několikáté četl jeho román „Žoldáci“, tak jsem si říkal, že z dnešního pohledu by se polovina příběhu dala vyřídit několika kliknutími na počítači. Forsyth ale považuje za hlavní prvek děje samotného člověka. A přestože ve svém novém románu využívá moderní technologie, přece jen je vidět, že hybnou silou je stále především člověk. A v tom vidím kouzlo a úspěch jeho knih. „Kobra“ je příběh z drsného prostředí drogového světa. Světa silně paranoidního, kde se jakékoliv zaváhání řeší smrtí. A takový je i příběh. Drsný jak ze strany kolumbijských kartelů, tak ze strany Kobry. To je prostě válka. Tento skvělý román v překladu Davida Petrů vydal Knižní klub v roce 2011. BoboKing Stále nezvěstná Chevy Stevensová Románová prvotina mladé kanadské autorky Chevy Stevensové „Stále nezvěstná“ (orig. Still Missing, 2010) sklidila čtenářský úspěch po celém světě. Letos na jaře ji přineslo nakl. Knižní klub i českým čtenářům. Tento psychologicky laděný thriller vychází z vlastních představ autorky, která stejně jako hrdinka Annie byla realitní makléřskou a při prodeji domů si ve své mysli představovala, co vše se vlastně může stát díky našim naivním pocitům bezpečí. Tyto představy pak vložila do knihy „Stále nezvěstná“. Výsledkem je příběh realitní makléřsky, která je jednoho dne při prezentaci prodávané nemovitosti unesena neznámým mužem. Zavřená v neznámém srubu tak stráví celý rok v děsivém strachu z nevyzpytatelného chování únosce, kterého vlastně v celém příběhu nenazývá jinak než Uchyl. Kniha nezapadá do klasické představy moderních thrillerů. Stejnou měrou jako samotnému příběhu se autorka věnuje i psychologické stránce takových případů. Jak se takový člověk cítí? Jaké jsou jeho pocity, když neví kde je, proč tam je? A hlavně, proč zrovna on? Díky tomu vlastně koncipovala svůj román jako sled sezení u psychologa, kde se hrdinka snaží vyprávěním zbavit svých mentálních bloků, které ji po útěku a návratu domů provázejí. Právě otázka – proč zrovna já – je pro naši hrdinku asi nejtíživější.

Po stylistické stránce mi kniha připomíná slavný román Stephena Kinga – Dolores Claibornová. Takový ten dialog, kdy je nám ale předkládán jen text hrdinky. Z počátku mi kniha po literární stránce připadala tak trochu nevyvážená, někdy mi připadala až jako slohovka psaná středoškolákem. Prosté vyjadřování, jakoby bez nějaké fantazie ve volbě slov. Ale to asi bylo záměrem autorky, popsat tímto člověka na psychickém dně. BoboKing Úprdelný dny na úprdelný planetě Dimitri Verhulst V doslovu knihy překladatelka Veronika ter Harmsel Havlíková podotýká, že se po přečtení titulu může čtenáři zdát, že belgický vlámský autor Dimitri Verhulst (*1972) nejspíše není žádný lidumil. Za sebe bych ale spíše řekl, že nám jen předkládá jakoby pohled nezávislého, a řekl bych notně sarkastického pozorovatele, který se na naše hemžení na této „úprdelný“ planetě nedívá ani růžovými, ani černými brýlemi. V knize nenajdete ani jednu konkrétní postavu, ani jedno konkrétní místo či historickou dobu. Je to psáno jako popis vývoje nějakého nespecifikovaného živočišného druhu na „úprdelné“ planetě (které popisuje jako „ono“), a to za použití silně jadrného jazyka, o kterém by možná citlivější čtenáři mohli tvrdit, že je značně vulgární. Přestože kniha nemá žádné konkrétní odkazy k určitým postavám či historickým epochám, každému průměrně vzdělanému čtenáři musí být jasné spojitosti tohoto nespecifikovaného živočišného druhu s námi, lidmi. Začněme prvním evolučním krokem: „Vylezlo to z vody, ani se to neohlídlo. Mohlo by to ještě vrhnout poslední pohled na oceány, pocejtit z úcty stesk, ale kdepak. … No jasně, ještě se to naposledy pořádně vysere do moře, to je jeho symbolicky nabitej způsob, jak podtrhnout svý rozhodnutí, a už okapává a suší se tam, kde čile klíčí vousatec…“ A tak vznikl tvor ve své známé podobě: „Rozdělilo se to, jako mnozí, co znesvětili a opustili vodu, na držitele kulí a nositele škvír… Páří se to ve smradu z vlastní huby, jedno s druhým, druhý s jedním. Protože jinak to nemá co na práci.“ A přes tedy blíže nespecifikované období se dostaneme až do doby, kdy musí nastoupit myšlenka nadřazený rasy: „Nikdy nebyly okolnosti příznivější tomu, aby se řeklo, že válka je nejvyšším možným výrazem týhle nadřazený rasy,… Musí se to pustit do těch nýmandů, obřezanejch, hovad, přičmoudlejch, …“ A končí to grandiózním finálovým vynálezem: „ Teď, když to dokáže vyhodit do povětří, co se mu zamane, teď, když to má možnost rozbít napadrť celou tu zasranou planetu s celým jejím zasraným obyvatelstvem …“ Tady se dá pochopit myšlenka, že autor tak trochu není lidumil. Můžeme říci, že kniha nebude každému po chuti. Ale ten, kdo se na nás samotné kouká jinak než jako na nejdokonalejší tvory v evolučním hierarchii, ten drsnost a vulgaritu jazyka i vyprávění bude vnímat jako geniální a vtipný výklad historie lidstva. Verhulst si i s tímto typem jazyka dokázal mistrovsky pohrát a možná nás i donutil pochopit, jací úprdelný tvorové na této úprdelný planetě jsme. Knihu „Úprdelný dny na úprdelný planetě“ (orig. Godverdomse dagen op een godverdomse bol, 2008), která získala prestižní nizozemskou literární cenu Libris Literatuur Prijs, pro nakl. Mladá fronta přeložila Veronika ter Harmsel Havlíková. BoboKing

Přání smrti Rob Thurman Málokteré nakladatelství má takový kvalitní marketingový program jako ostravský Fantom Print. Nesnaží se šetřit na správných výdajích, a svoje knihy propaguje na většině důležitých míst, ať v tištěných či elektronických médiích. Pro čtenáře je ale hlavní ještě jeden kladný rys tohoto nakladatelství, a tím je rychlé dodávání nových dílů u seriálových knih, kterých je ve fantastice drtivá většina. Neuběhl ani rok od vydání prvního dílu z urban fantasy cyklu Kal Leandros od americké autorky Rob Thurmanové, a fanoušek tohoto seriálu se už může začíst do čtvrtého pokračování vydaného pod názvem „Přání smrti“ (orig. Deathwish, 2009). Fantom Print vydává těchto urban fantasy, dneska tak čtenářky populárního mixu fantasy, hororu a sci-fi, několik řad (např. P. Briggs, K. Harrison, I. Andrews), ale osobně mi k srdci nejvíce přirostla právě dvojice nevlastních bratrů Kala a Niko Leandrosových. Oba bydlí v současném New Yorku, kde nežijí jen lidé, ale i množství bytostí, nebo spíše krvelačných bestií ze říše fantastických bytostí – upíři, vlkodlaci atd. Kal a Niko v tomto světě figurují jako soukromí zabijáci, kteří se dokáží vypořádat s jakoukoliv z nich. Niko díky svému velmi přísnému zdravému životu a výcviku dokonalého zabijáka, Kal naopak díky svému genetickému dědictví. Jeho matka se totiž „spustila nejen s kýmkoli, ale ona se taky spustila s čímkoli.“ Kalův otec je Ólfi, nejděsivější bytost na tomto i druhém světě, jehož nejlepší zábavou je zabíjet a požírat všechno, co se hýbe. S problémem jménem Ólfi jsme se setkali už v prvním díle. Přestože si Kal myslel, že tuto záležitost už má vyřešenou, v tomto díle se objevil opět. A po Kalovi touží ještě více než předtím. Hlavním prvkem, který stojí za úspěchem tohoto seriálu, je neuvěřitelně břitký černý humor, kterým je prošpikována celá kniha. Jak už mnozí čtenáři na různých fórech a diskuzích uvádí, je to kniha založená na skvělých hláškách. Tak drsných a vtipných, že sám jsem skutečně nevěřil, že je píše žena. Taková kombinace kulhánkovsko-žambochvského smyslu pro humor a akci. Hlášky typu : „Věř mi, už si nemusíš dělat starosti s tím, jestli je naživu. Měl pravdu. O hodinu později jsme se dívali na Seamusovo tělo a hlavu, kteréžto části už nesdílely společný život.“ Nebo „A co hůř, prodává ojetá auta - je to ten typ, co by prodal kondom eunuchovi nebo životní pojištění nemrtvému.“ A v tomto stylu projedete celých dvě stě padesát stran příběhu. Pokud bych ale měl najít nějakou tu skvrnu na jinak skvělé knize, pak je to trochu až otravné neustálé opakování či vylévání si citů, proč musí držet stále spolu a chránit jeden druhého, jak těžký měli život a mít asi budou, a jak za všechno může ta kur.vsky děsná matka. Je to dáno trochu i tím, že v tomto díle je každá kapitola vykládána z pohledu jednoho nebo druhého bratra. „Přání smrti“ je skvělé odpočinkové čtení, které má svěží děj, atraktivní postavy a je to něco jiného, než co nabízí klasická fantasy. Jako všechny předešlé díly, i tento pro nakl. Fantom Print přeložila Anna Janovská. BoboKing

,

Pavla Ch., 9 let, ZŠ Krestova

V lese stála chalupa, byla celá rozbitá s děravou střechou, ale každý den tam voněly laskominky,

sladkosti a dobroty. Tu nádhernou vůni cítili i lidé v nedaleké vesnici, a když ji cítili vesničané, tak i samotné peklo. V pekle byli všichni zvědaví, co se tam nahoře děje, ale i přesto se nemohli na zem podívat, protože to měli všichni čerti zakázané. Ale jednoho dne se našel čertík, kterého pod nosem zalechtala vůně. spáleného cukroví a tak se rozhodl, že se půjde podívat, co se na tom světě děje Pro čertíka, který celá léta lenošil, to byla velká námaha. Ale když už se na ten svět dostal a ucítil vůni horké čokolády, nelenil, přidal do kroku, aby byl té vůni, co nejblíž. A tak šel a šel a šel a najednou uslyšel krásný zpěv. Na břehu řeky uviděl dívku, která prala v potoce prádlo a při tom si zpívala. Čertovi se dívka moc líbila a tak ji celou dobu pozoroval a úplně zapomněl na vůni, která ho přivedla do světa.

Když děvče přestalo prát a vydalo se na cestu, vydal se čert za ní. A jaké bylo čertovo překvapení, když uviděl, kam došli. Děvče vešlo do cukrárny U Valachů. Čert nevěděl,co je to cukrárna, ale ta úžasná vůně, co vycházela ze dveří, ho úplně omámila. Nebyl ale tak statečný, aby vešel dveřmi, tak nenápadně vklouzl do cukrárny oknem.

Sotva vklouzl dovnitř, zůstal stát jako sloup. Ta krásná dívka tam stála u polic, které byly plné samých neznámých dobrot. Čertíkovi se sbíhali sliny a tak se odvážil děvčeti ukázat. Děvče se nejprve leklo, když vidělo čerta. Čert byl ale celý rozpačitý, koktal a snad se i červenal, tak se dívka bát přestala. Čertík ji moc prosil, aby mu dala ochutnat nějakou tu věc, která tak krásně voní. Když dívka viděla, jak se čertovi sbíhají sliny, dala mu ochutnat čokoládu. Čert se olizoval až za ušima. Byl by zůstal v cukrárně déle, ale zazvonila mu čertovská rolnička, která ho upozornila, že je po něm v pekle sháňka. Rychle se vydal zpátky do pekla.

V pekle už bylo zle. Když se čert vrátil, dal si ho zavolat sám Lucifer. Čertík mu pověděl, že i přes zákaz, se vydal na zem, aby zjistil, co to tak krásně voní. Lucifer se chtěl nejdříve zlobit, ale když slyšel, jaké dobroty lidi mají, poslal čertíka zase na zem, aby se naučil, jak se takové dobroty dělají.

A tak se čert vydal zpátky do cukrárny. Poprosil hezkou dívku, aby ho učila. Byl moc šikovný a vše se naučil během pár týdnů. Mohl se tedy vydat na cestu do pekla. Ale jemu se nechtělo. Ve světě se mu moc zalíbilo, a taky se zamiloval, a rozhodl se nevracet.

Aby se na něj v pekle nezlobili, každý den jim posílal sladkosti. V pekle všichni díky dobrůtkám ztloustli a zlenivěli, že už ani pod kotli nepřitápěli. Od těch dob se lidé čertů a pekla nebojí.

Knižní tipy a novinky Kniha Daniela Heviera Básnička ti pomůže má pomoci maminkám a jejich dětem zpříjemnit den básničkami při každodenních, a ne vždy pro děti oblíbených činnostech, jako je například česání, umývání rukou, čištění zubů, ale také užívání léku. Kniha je také vhodná pro pedagogické pracovníky mateřských škol. Kniha Těžké časy pro Julii od Margot Berger je určena všem dospívajícím dívkám. Tento dívčí románek má upozornit dívky na nebezpečí stalkingu. Julie se při péči o svého koně Lombarda seznámí s mladým trenérem koní, s Kevinem. Kevin se k ní ale začíná chovat majetnicky, obtěžuje jí svými dopisy a telefonáty, je jí doslova posedlý. Když ho Julie odmítne, začíná se bát o svůj život i život svého koně… Autorka napsala příběh podle skutečné události. Třináctiletá Monika a osmiletý Filip se najednou stali sourozenci. Ale Monika nechce mít bráchu, nechce mít ráda cizího kluka prostě proto, že je najednou její brácha. Ona přeci nechtěla, aby její tatínek odešel od maminky a našel si novou paní i s tímhle nemožným třeťákem Filipem. A Filip nechápe, proč je na něj Monika tak zlá, i když on by se s ní kamarádit chtěl. Je na Moniku pěkně naštvaný až tak, že přestřihne brzdové lanko u jejího kola… Nová kniha Petry Braunové Nejhorší den v životě třeťáka Filipa L., vede k zamyšlení nad tím, jaké můžou být následky našeho chování i našeho jednání. A jak je důležité nést za ně odpovědnost.

Long se narodil sice ve Vietnamu, ale celý život vyrůstá se svojí maminkou a dědečkem v Praze. Stále více si uvědomuje, že je vlastně všude cizincem. V Praze je „žluťákem“, ale svojí rodnou zemi Vietnam vůbec nezná, nikdy tam nebyl. Ještě více zmatku v něm vyvolá, když se v rodině náhle objeví otec. Nová kniha od Aleny Ježkové Dračí polévka vypráví o hledání jistot i důvěry sám v sebe.

Dominik H., 15 let, Dětský domov se školou a ZŠ

Byla, žila jedna velká čertí rodinka. Byla strašně zlá a nepříjemná, až na jednoho člena rodiny. A

o tom Vám budu vyprávět. Jednoho krásného dne v čertím doupěti uprostřed lesa se narodila dvojčata. Byli to oba statní a silní chlapci. Pojmenovali je Kopýtko a Junior. Rostli jako z vody a pomalu se začalo rýsovat, jací budou. Kopýtko byl šťastný chlapík, pomáhal, kde se dalo, byl sympatický, upřímný a slušný. Kdežto jeho bratr Junior byl pravý opak. Vulgární, zlomyslný, naváděl kolemjdoucí tak, aby zabloudili, prostě typický zlobivý hoch.

Jednou, když šla kolem parta pohodových lidí, nastražil jim past tak zlomyslnou, že strmou cestu za tmy nemuseli přežít. Najednou, kde se vzal, tu se vzal dobrák Kopýtko a pomohl je vyvést z lesa. Když to ale uviděl Junior, pořádně ho to rozzuřilo a chystal pomstu. Měl smůlu, nepovedla se mu. A tak najednou zavolal své čertí, skřetí, entí a elfské kamarády a zbouřil je proti němu. Každá rasa měla svůj plán, jak zničit Kopýtka, aby vládlo na zemi zlo. Kopýtko byl ale za horami, a tak nic nevěděl. Myslel si, že jeho bráška, kterého měl tak moc rád, nedělá žádnou neplechu.

Mýlil se, protože jeho malý špion kolibřík mu vše řekl. On ale tomu nevěřil, tak se vydal za svým bratrem. Klap, klap, práááááásk a byl v pasti. Přistoupil k němu bratr Junior, začal ho ponižovat, urážet, a chtěl ho zníčit. Kopýtko na něj začal mluvit, vyzařovala z něj něha, láska a upřímnost. Domlouval mu, že dělá samé špatné skutky. Řekl mu dost důležitou větu: “Jsi můj hodný, dobrosrdečný, laskavý bráška, kterého bych za nic na světě nevyměnil. Jen si ještě neprobudil své pravé Já.“

Najednou se ozvala velká rána a ohromující duhový záblesk. Nikdo nevěděl, co se děje. Jen Junior tušil, co vše svou zlobou způsobil. Slíbil, že lidem které ode dneška uvidí, splní jedno přání. Kopýtko byl radostí bez sebe, že se mu povedlo napravit bratra, pouhou láskou, kterou do něj vkládal.

Ve středu 21. září, uspořádala knihovna na Fifejdách v rámci Evropského týdne

mobility již 6. ročník oblíbené sportovní soutěže Kolečkiáda. Akce proběhla ve spolupráci s Městskou policií Ostrava a Mládeží Českého červeného kříže Ostrava. Pro děti byl připraven program na hřišti ZŠ Gen. Janka. Soutěžící na kolech, bruslích i koloběžkách prokázali své dovednosti v jízdách zručnosti, krasojízdě, slalomu na čas, poznávání dopravních značek a základům v poskytování první pomoci. Kolečkiáda se vydařila, děti ve věku 5 až 12 let si odpoledne užily a také počasí nám přálo. Na závěr byli nejlepší soutěžící odměněni cenami za finanční podpory Úřadu městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky.

… to byla ale fronta! Bacha, nebo dostaneš pokutu ! A všichni něco dostali!

Z domova i ze světa

Městská knihovna roku 2011

Městskou knihovnou roku 2011 se stala Městská knihovna Louny. Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR a společnost Skanska a.s. vyhlásily již podruhé soutěž o nejlepší městskou knihovnu roku 2011. Cílem soutěže je ocenit nejlepší české knihovny, které jsou provozovány či zřizovány městy a motivovat je k rozšíření a zkvalitnění veřejných knihovnických a informačních služeb. Vítěz soutěže získává částku 70 000 Kč, kterou věnuje společnost Skanska a.s. Do soutěže se přihlásilo 36 městských knihoven. Vyhodnocení soutěže proběhlo ve dvou kolech. V prvním kole byly knihovny hodnoceny metodou benchmarkingu. Celkem bylo hodnoceno šestnáct výkonových indikátorů, například počet nových přírůstků knihovního fondu, plocha knihovny pro veřejnost, počet registrovaných uživatelů, počet stanic připojených k internetu. Hodnocení proběhlo v šesti velikostních kategoriích měst dle počtu obyvatel. Na prvních místech se v jednotlivých kategoriích umístily: Nová Včelnice Jihočeský kraj Města do 3000 obyvatel Městská knihovna ve Velešíně Jihočeský kraj Města do 5 000 obyvatel Městská knihovna Valašské Klobouky Zlínský kraj Města do 10 000 obyvatel Městská knihovna Louny Ústecký kraj Města do 20 000 obyvatel Uherské Hradiště Zlínský kraj Města do 40 000 obyvatel Plzeň Plzeňský kraj Města nad 40 000 obyvatel Tyto knihovny byly navštíveny a hodnoceny odbornou komisí. Předmětem hodnocení na místě bylo především společenské a komunitní působení knihovny pro obyvatele města a úroveň prostředí knihovny - exteriér, interiér, technické vybavení, sociální zázemí apod.

NOBELOVA CENA ZA LITERATURU Letošní Nobelovu cenu za literaturu získal švédský básník a překladatel Tomas Tranströmer (*1931). "Skrze své zhuštěné, ale průzračné obrazy nám nabízí čerstvý pohled na realitu," uvedl tajemník Švédské akademie Peter Englund. Momentálně jsou knihy švédského básníka Tomase Tranströmera vyprodány. Hlásí to Amazon.com i další internetové obchody. Milovníci poezie si budou muset nejméně týden počkat. Básníkova díla se pravděpodobně jen tak neobjeví ani v podobě elektronických knih. Obdobně jako u některých z posledních nositelů, jako Orham Pamuk či Herta Müllerová, i Tomas Tranströmer je českému čtenáři téměř neznámý autor.

Knihovnický happening 2011

Fotoreportáž

Knihovnický happening 2011 se velmi zdařil, slunce svítilo, sranda byla velká, tak příští rok se snad setkáme v Písku.