Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Příspěvek k bádání o skladbě Václav, Havel a Tábor čili Rozmlouvání o Čechách roku 1424Author(s): MILOŠ HÁJEKSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 92, Čís. 2 (1969), pp. 120-123Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23466206 .

Accessed: 14/06/2014 00:38

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 194.29.185.230 on Sat, 14 Jun 2014 00:38:20 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Příspěvek к bádání o skladbě

Václav, Havel a Tábor čili

Rozmlouvání o Čechách roku

1424

MILOŠ HÁJEK (PRAHA)

V článku Hádání Prahy s Horou etc. (LF 88, 1965, 204 n.) vyslovil Emil Pražák smělou hypotézu, že vznik skladby Rozmlouvání o Čechách roku 1424 náleží až do šedesátých let 15. století. Tento názor podrobil kritice F. M. Bartoš v článku O básníka husitských skladeb sborníku budyšínského etc. (LF 89, 1966, 133 п.), a nechci se tajit s tím, že jeho úsilí zachovat rok 1424 jako datum vzniku díla je mi velmi sympatické. Mnohé Pražákovy argumenty nechává však bez povšimnutí a námitce, že by autor konal svým postojem к pražanům špatné služby straně pod jednou,1 vyhýbá se tvrzeními, která lze materiálem snadno vyvrátit.

Podle Bartoše se básník ve svých narážkách na spojenecké pražany mírní a mluví o nich jedině nepřímo, ústy Tábora (str. 136). Srov. ale úryvek z Václavovy řeči: „Viz, co jest v malé rotě roztrženie, / pikhar tuov, táboruov, pražan, viklefóv,- cafúruov vztrojenie ... Dobře se šelmě o mnohých hlavách přirovnávají."2

Chceme-li se pokusit o obhájení autorovy pravdomluvnosti, s níž sdělil rok napsání skladby, bude pro nás prvořadým úkolem uvést na pravou míru Pražákovy námitky, které fiktivně umožňují vytrhnout dílo z roku 1424.3 Jinak by naše argumenty, oponující pojetí, že skladba vznikla v roz mezí let 1465(6)—1470, vtiskly polemiku do rámce těžko zvládnutelného sporu.

Pražákovy námitky se člení na tři části (citovanou námitku označuji II; srov. i pozn. 16, ad III.).

Ad I.: Stačí jednak pečlivěji zvážit známou skutečnost nízké úrovně

středověkých spojů, jednak vzpomenout zejména těch, jejichž vznícenou mysl zcela zaměstnalo usilovné rozjímání.4

Ad II.: Námitkou je navozen dojem, že narážky na pražany jsou ve skladbě nesrovnalostí [a díky této údajné nesrovnalosti je pak vytvo řen závěr, že vročení skladby není pravdivé). Proto snad bude na místě snažit se nejdříve o postižení charakteru autorovy osobnosti i charakteru jeho díla.

Přestože myšlenkové postupy E. Pražáka a F. M. Bartoše jsou odlišné, stýkají se v jednom bodě: v předpokladu básníkovy útočné stranické angažovanosti^

1) Z této a dalších námitek konstruuje Pražák úsudkové schéma, zakončené důsled kem: „Takový obraz může odpovídat jedině představám někoho, kdo psal mnohem

později..." (str. 211). 2 V. 674 n. (cit. podle edice Fr. Svejkovského Veršované skladby doby husitské). 3 Omezím se jen na námitky Bartošem nevyvrácené. 4 Lze ovšem argumentovat i jinak. 5 Srov. termíny „zcela upřímný stoupenec strany podjednou" (Pražák, str. 221),

„borec katolické strany" (Bartoš, str. 136); skladba má podle Bartoše „útočný obsah" [str. 138), podle Pražáka ústí к rozhodnutí zbraněmi (str. 211), atd.

120

This content downloaded from 194.29.185.230 on Sat, 14 Jun 2014 00:38:20 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

PŘISPEVEK К BÁDÁNÍ O SKLADBĚ VÁCLAV, HAVEL A TÁBOR

a) Při úvaze o autorově stranictví můžeme vyjít z poznání autorova idealismu, který se promítá do jeho vztahu к různým hodnotám: básník zjevně inklinuje к hodnotám nadosobním (přičemž i je dále třídí).6 Je dokonce pravděpodobné, že v ideálech shledal natolik dostatečnou ná hradu za vřavu světa, že se od ní mohl dočasně i odvrátit. Hovořit 0 básníkově stranictví není tedy patrně nejvýstižnější.7

b) Již Jos. Pekař vytkl obranný charakter díla8 a pravdivost jeho pojetí je osvědčena několika důvody.9

Ze zmíněných narážek by se spíše dalo usuzovat, že autor nebyl vázán stranickou příslušností. I kdybychom však teoreticky básníkovo stranictví připustili, nebyl by závěr o nepravdivém vročení skladby jedině možný (narážky by bylo možno vysvětlit autorovým nechtěným — nebo ovšem 1 chtěným — nepřihlédnutím ke vzpomenutému spojenectví).

Dosti však sporů: dílo je příliš z rodu křehkých květů, než abychom s ním mohli neomaleně zacházet. A zejména mu pak neprospívají rozličná generalizující hodnocení, nemilosrdně stírající mnoho z jeho niterné krásy. I když skladbu můžeme nazvat obranou katolictví, jako by byla např. i hovorem к sobě:10

Básník si je sice jist vítězstvím své pravdy před tváří boží, je však zároveň postaven před realitu, že zde na zemi vítězí husité (a jak známo, vítězství bylo středověkému myšlení odrazem vůle Páně). Není proto divu, že Václav, ač jinak vyniká argumentační převahou, replikuje na Táborový hrdé řeči, přivlastňující husitům boží přízeň,11 teprve v samém závěru díla: „My bychom také..." (v. 1173—1174; prolož, mnou).^

Snad ještě pozoruhodnější je jiný rys skladby: třebaže zaujatý postoj vůči postavě autorovi nesympatické není ve středověké literatuře nic ne obvyklého, v našem případě příliš kontrastuje s autorovým vřelým sou cítěním a pokorou. Domnívám se, že tento rozpor je výrazem básníkových

naprosto mylných představ o táborech, které vznikly na bázi evidentně zprostředkovaných a nahodilých informací.

Byli jsme už samozřejmě svědky právě opačných tvrzení, kalkulujících (při dokazování básníkova jihočeského původu) s jeho důvěrnou infor movaností. Urbánek a Bartoš je opřeli především o narážku

6 Autorovi zajisté nelze upřít vlastenecký cit, také však nelze opomenout, že dialog mezi Vrtochem a Václavem ve v. 749 п., který vedl Pražáka к položeni otázky, zda autor neadresuje vlastenecky laděné výtky do řad vlastní strany (str. 222), je pře devším řešením problému, přísluší-li větší hodnota víře nebo hodnotám jiným.

7 Srov. též Pražák, uv. 61., 221 п.: ač nedospívá к názoru, že nejpřiměřenější je pohled na autora jako na obránce víry (srov. zvi. pozn. 5), má к básníkově stranictví výhrady (staví ale na vratkém základě, srov. pozn. 6).

8 Žižka a jeho doba, I, 84. 9 Bartoš reprodukuje závěr díla takto: „Domluvil jsem s tebou, Tábore, praví Václav...

Neuznáváš věcné důvody ... Dobrá tedy ... Tvým mečem tě již porazím. Ale tu náhle

bojovnost katolického básníka vychladne a on skončí uhýbavými verši..." (str. 137, zde zkrác.); v. 1185 (Tvým tě mečem již porazím) je však přece jedním v řadě ve.-^ů

podobného obsahu: „Neb tvú řečí a tvým duovodem / svú při tak dobře jako ty po vedeni" (v. 1181 n.) ... „tvuoj blud tvú lží já snadně pokazím" (v. 1186), básník má na mysli prostředky polemiky; Bartošovo pojetí trpí i nedostatky logického rázu: kdyby autor opravdu hodlal vytvořit z díla výzvu к útoku, sotva by dovolil takovou ztrátu

gradace; srov. ostatně i Pekařovu charakteristiku Václava jako tlumočníka Kristova

přikázání lásky a milosrdenství (uv. d., I, 84). 10 Nejde mi o výčet ani o rozbor eventuálních výkladů. 11 Srov. zvi. v. 91 п., 711 п., 1066 η., 1151η.; srov. i Vrtochovu otázku ve v. 1076 n. 12 Pražákova interpretace, že se v tomto dvojverší zračí příznivá situace pro stranu

podjednou (zvi. str. 210), je tedy mylná.

121

This content downloaded from 194.29.185.230 on Sat, 14 Jun 2014 00:38:20 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

MILOŠ HAJEK

na adamity ve v. 964 η. (I) a o výčet husitských kněží ve v. 932 η. (II).13 Uvedené doklady nejsou však přesvědčivé.

Ad I.: Kdyby autor doopravdy působil v jižních Čechách, byl by patrně obeznámen s chiliastickou ideologií a neuváděl by namísto příkladů z ní jen běžné výtky o zamítání postů atd.,14 tedy o prvcích, které byly sou

částí lidového kacířství celých Čech.1» Ad II.: I výčet husitských kněží prozrazuje, zdá se, spíše autorovu ne

znalost jich, zvláště rozuměl-li básník Martinem Martínka Húsku, tři roky již nežijícího.

Zejména je však třeba zdůraznit, že sám autor neoriginálnost svých žalob sdostatek jasně naznačil (srov. v. 924 п.).

Zmíněnými verši by proto bylo možno dokládat zprostředkovanost bás níkových znalostí (resp. i jeho neinformovanost; srov. ale i pozn. 19], jeho příslušnost do jižních Čech však jimi prokazovat nelze (nemůžeme ji ovšem ani vyloučit právě s ohledem na básníkovu špatnou informova nost).

Rovněž se nám nemusí jevit správnými soudy, snažící se přiřknout autorství skladby Mařiku Rvačkovi пэЬо Jakubu Trchovi. Oba jsou (v Urbánkově a Bartošově podání; uv. čl.) lidmi dobře informovanými, zatímco autor této skladby vykazuje vlastnost odlišnou.

Když jsme se vyrovnali s Pražákovými námitkami,^ je již možné při stoupit к argumentaci proti jeho pojetí. Úvodem si položíme otázku, proti komu by vlastně dílo bylo namířeno.

I. Argumenty ve skladbě obsažené činí z ní polemiku proti táborství. Taková polemika by však byla v šedesátých letech 15. století zcela bez účelná, protože z táborství zbývaly jen dohasínající jiskérky.

II. (III.) Pražák se domnívá, že dílo je prodchnuto úsilím získat ne rozhodné a kolísavé do formující se jednotné fronty českých katolíků

proti utrakvistickému králi (str. 212). Již s formulací „jednotná fronta" atd. nelze souhlasit, neboť vztah katolíci—utrakvistický král je třeba nahradit vztahy většina katolíků—Jiřík, utrakvismus—Jiřík (mj.);1? even tuálními objekty autorových antipatií by tedy mohly být i utrakvismus

(II) nebo osoba krále Jiřího (III). Ad II.: Jako polemika s utrakvismem by měla skladba opodstatnění

v případě, že by mezi utrakvismem a táborstvím neexistovaly rozpory, bránící čtenáři vést mezi nimi spojnici. Skutečnost je však jiná.

Ad III.: Můžeme pokládat za prakticky vyloučené, že by čtenář z našich zemí vedl paralelu Tábor—Jiřík, protože Jiříkův odmítavý poměr к tá borství nebyl obestřen žádnou rouškou tajemnosti; v cizině by zajisté v Táboroví Jiříka vidět mohli,18 avšak určení skladby cizině by bylo proti

13 Rud. Urbánek, Marik Rvačka etc., ČSPS 63, 1955, 23; F. M. Bartoš, Z politické literatury doby husitské, SbH 5, 1957, 29.

14 Srov. též E. Pražák, uv. Cl., 211. 15 Srov. J. Macek, Tábor υ husitském revolučním hnutí, I, 185. 16 Mohli bychom obšírně polemizovat i s Pražákovým tvrzením, že R ]e nutno označit

za ohlas Hilariova traktátu (str. 212), ale znamenalo by to jen rozvedení pravdy o ne původnosti připomenutých Hilariových důvodů atd.

17 Jinak by mohl vzniknout dojem, že všichni katolíci byli proti Jiříkovi a Jiřík že byl horlivým podporovatelem utrakvismu až po ony příslovečné nejzazší meze.

18 „Čím byl v prvních desítiletích cizině Hus a Žižka, tím se později stal Rokycana a Jiřík" (R. Urbánek, Věk poděbradský, I, 18).

122

This content downloaded from 194.29.185.230 on Sat, 14 Jun 2014 00:38:20 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

PŘÍSPĚVEK К BÁDÁNÍ O SKLADBĚ VÁCLAV, HAVEL A TÁBOR

smyslné, neboť dílo je psáno česky a nadto obsahuje i nacionálně vyhro cené partie.

Zde bychom zdánlivě mohli ustat v rozboru, spokojujíce se zjištěním, že napsání skladby, jako je R, by v letech 1465(6)—1470 postrádalo smysl. Vyhnuli bychom se ale eventualitě, že si básník nebyl snad vědom

pošetilosti svého konání. I s přihlédnutím к této možnosti není však zapotřebí propadat bez

naději, že dílo nelze alespoň uspokojivě časově zařadit: Autor by sice konkrétní fakta o Jiříkových sbližovacích pokusech ne

musel znát, ale jakousi představu situace by měl.19 A jelikož víme, že skladba má obranný charakter, je zřejmé, že jako obrana víry mohla být pojata mnohem spíše r. 1424 než v letech šedesátých, kdy katolictví bylo v útoku.

Ein Beitrag zur Forschung iiber die Schrift: RESUMÉ

Wenzel, Gallus und Tábor oder Gesprach Uber Bohmen

im Jahre 1424

MILOŠ HÁJEK

Im polemisch stimmenden Artikel habe ich mich vor allem bemüht, die reine Per sönlichkeit des Autors vor dem Vorwurf der unrichtigen Angabe des Datums (E. Pra z ä k, Streit Prags mit Kuttenberg usw., LF 88, 1965, 204—224; das Werk soll in den

60-ger J. des 15. Jahrhunderts geschrieben worden sein) zu schützen. Die Schrift gegen das Taboritentum, wie diese, wäre in den 60-ger J. unnötig, denn

aus dem Taboritentum blieben nur erlöschende Funken; weder gegen den Utraquismus noch gegen Georg von Podiebrad konnte die Schrift gerichtet sein (kaum jemand aus den Lesern könnte den Utraquismus mit dem Taboritentum oder den König Georg mit Tabor ganz wenig verbinden).

Wenn wir bedenken, daß in den 60-ger J. der Katholizismus im Angriff war, so bedeutet es, daß das J. 1424 wie das Datum der Herausgabe des Kunstwerkes genügend durch den Verteidigungston der Schrift bestärkt wird (die Auffassung, daß die Schrift einen Angriffscharakter hat, ist irrtümlich).

19 Premisou jiného úsudku (samozřejmě jenom pravděpodobnostního) by mohla být i eventuální básníkova znalost konkrétních fakt: básníkova špatná Informovanost se totiž netýká znalosti osudů katolické víry, a proto lze vcelku předpokládat, že by autor — při pravděpodobné povědomosti o Jiříkových pokusech uzavřít s katolictvím

kompromis — nekomponoval dílo jako obranu.

123

This content downloaded from 194.29.185.230 on Sat, 14 Jun 2014 00:38:20 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions