1 Milí příznivci časopisu Vzhůru ke hvězdám, začínáme jiţ třetí rok naší práce. Hodně ţáků z redakční rady uţ nechodí do naší školy, ale většina z nich zůstává věrná Hvězdnému týmu. Tým posílila také Simča ze 7. třídy. Na schůzkách ve škole je tak trochu smutno, ale na výjezdech se těšíme ze společnosti všech. Časopis vás vítá novou obálkou od Labutě, ale také novými rubrikami. Určitě vás potěší spousta zábavy. Všem, kteří se podíleli na tomto čísle děkuji a vám přeji, abyste se s chutí začetli a vyluštili kříţovky.
Transcript
1
Milí příznivci časopisu Vzhůru
ke hvězdám,
začínáme jiţ třetí rok naší
práce. Hodně ţáků z redakční
rady uţ nechodí do naší školy,
ale většina z nich zůstává věrná
Hvězdnému týmu. Tým posílila
také Simča ze 7. třídy. Na
schůzkách ve škole je tak
trochu smutno, ale na
výjezdech se těšíme ze
společnosti všech.
Časopis vás vítá novou
obálkou od Labutě, ale také
novými rubrikami. Určitě vás
potěší spousta zábavy. Všem,
kteří se podíleli na tomto čísle
děkuji a vám přeji, abyste se
s chutí začetli a vyluštili
kříţovky.
2
PO STOPÁCH ČAPROŠARU
Vy nevíte, co je ČAPROŠAR? To je přece název
časopisu, který začala vydávat tehdy 8. třída pod
vedením paní učitelky Beránkové. První číslo vyšlo
v lednu v roce 1994. Náš Hvězdý tým se rozhodl vydat
po stopách tohoto časopisu, a proto vám pro letošní rok
budeme přinášet zprávy z jeho rubrik. Chceme vám
přiblížit tvorbu žáků naší školy před patnácti lety.
Pro tentokrát přetiskujeme:
Programové prohlášení zakládající redakční
rady.
Časopis NÁŠ SVĚT-ČAPROŠAR začali psát
osmáci, protože jsou nejstarší, a taky proto, že už mají zkušenosti s Motýlkem.
Ale oni už brzy odletí do švěta, a kdo se stihne přiučit, aby to uměl také a časopis
s odchodem osmáků nezanikl.
Každý pořádný časopis – a to NÁŠ SVĚT-ČAPROŠAR být chce, má
pravidelné rubriky. Zatím navrhujeme: Výročí měsíce, Ze světa kultury, Z historie
naší obce, Ze života naší skoly, Zajímavé slohové práce, Modré z nebe, Poradna,
Zatím malým géniům, Našim trpícím, Chytáky pro chytráky, Ze světa populární
hudby, Naše galerie.
Názvy některých rubrik jsou jen pracovní, protože redakci se zatím nepodařilo
najít lepší. Pomůžete nám? Vtipné a výstižné názvy rádi přijmeme.
Některé rubriky se naopak pojmenovat podařilo, redakce se však nemůže
dohodnout na jejich obsahu. Zvlášť vělké dohady se rozvinuly kolem rubriky
Našim trpícím. Autoři názvu jej původně adresovali učitelům, jiní protestovali, že
trpící jsou tu žáci, vskytl se i názor, že rubrika by měla být určena rodičům. Nebo
ještě někomu jinému?
Pomůžete vy čtenáři, najít
adresáta a náplň této rubriky?
Dohady byly i kolem názvu
časopisu. NÁŠ SVĚT se
některým zdál příliš
průhledný, ČAPROŠAR zas
příliš neprůhledný. Co vy na
to – měl by to být VÁŠ
časopis. Tušíte, co znamená
ČAPROŠAR? Napovíme jen,
že je to zkratkové slovo.
(Poznámka redakce: v roce 1994 byla základní škola jen osmiletá, devátý rok
povinné školní docházky se plnil až na učilišti či střední škole.)
Z titulní stránky prvního čísla
3
NOVÉ TVÁŘE V NAŠÍ ŠKOLE
Rozhovor s paní Danou Novotnou Dana Novotná je především učitelkou
v družině, ale můžete se s ní setkat i na vyšším
stupni, kde se snaží přinutit žáky vytvořit
anglické věty.
Jaké předměty učíte?
Angličtina, tělocvik, hudební výchova,
družina.
Jaké třídy učíte?
První, druhou, třetí, sedmou a devátou.
Jaké je pracovat s prvnáčky?
(smích) Je to příjemné.
Jak se učí? Jsou aktivní?
Čím starší, tím méně aktivní.
Jak se vám líbí na naší škole?
Hmmm, líbí.
Kde jste učila předtím?
V Choceradech, ale dávno před tím tady v Ondřejově.
Ze svých zdrojů víme, že jste byla několik let v Anglii, co jste tam získala?
Určitě velké jazykové zkušenosti. A nejen to, jsou to třeba přátelé na celý
život! Zrovna včera mne přes Facebook našla kamarádka, která se mi před lety
ztratila v New Yorku.
Co se vám na tom (Anglii) nejvíce líbilo?
Aby se Vám v cizině líbilo, musíte jim nejdříve pořádně rozumět, potom
porozumíte i mentalitě lidí. Angličané už mi třeba nepřipadali takoví "suchaři",
jak se o nich říká.
Co vás na Anglii nejvíce uchvátilo?
Shopping. I když jsem jen studovala a vydělávala si jako au-pair, mohla jsem
si dovolit koupit každý víkend něco na sebe. To se mi za učitelský plat už
nepovede. :-(
Ale, co mne momentálně napadá, že mne překvapilo: Když jsem se jednou
v neděli ráno vydala na bohoslužbu do kostela, tak ten kostel byla úplně
obyčejná stavba, žádná honosná výzdoba a sochy, pouze kulatá okna, která ji
odlišovala od okolních obytných domů. Vpředu byl pouze obyčejný dřevěný
kříž a vedle rozvášněně zpívající černošský sbor asi tak, jak to znáte
z amerických filmů.
Děkujeme za rozhovor.
Rozhovor vedli Tereza Böhmová a Jiří Vosátka
4
NĚCO Z TOHO, CO JSME ZAŢILI PŘI NATÁČENÍ
POHÁDKY „AMULET“ aneb víkend v kempu Orion
Pár postřehů z natáčení No, tak si říkám, je skoro konec prázdnin... najednou..ou, ještě jsem
nenapsala nic do našeho časopisu téma: kemp Orion a natáčení. Nebyl to zas až
tak těžký úkol, kdybych to nenechávala na poslední chvíli:-D, ale to jsem celá já.
Namáhám svůj mozek, který po prázdninách už není zvyklý moc přemýšlet :-D a
začínají se mi zážitky z našeho velkolepého pracovního výjezdu do Orionu honit
hlavou. Nebylo těžké si vzpomenout na natáčení a všechno, co jej provázelo.
Popíšu vám například scénu, která se kupodivu povedla natočit hned na poprvé.
Pro naše herce nebyla zas až tak těžká, protože posedávali ve výhoncích borůvek
a zobali, občas něco prohlásili, když měli text ve scénáři a zase dál pomlaskávali.
Po natočení si ale Sailon něco uvědomil..: ,,Jé jé, já jsem měl na hlavě kšiltovku!“
A scéna se mohla natáčet znova, protože na vládce Elfů se zrovna kšiltovka
nehodila:-D. Některé scény byly obzvlášť na dlouho - například, když Waldemara
dostávala záchvaty smíchu pokaždé, když se na ní Sorontur podíval, natož na ni
promluvil :-D. Já jsem účinkovala v roli Kory, zlé nemrtvé bytosti, která chtěla
získat ještě s ostatními Amulet pro vládce zla Sorontura. Jedna naše scéna byla
dlouhý odstavec, takže podle očekávání byla na dlouho:-D. Zatímco se ostatní
občerstvovali borůvkami, tak jsme se já, Mábel a Léda snažily oblafnout Elu, aby
nám uvěřila a přinesla nám Amulet. Seděly jsme do kolečka kolem Ely. Pláště s
kapucí nám zakrývaly obličeje a trénovaly jsme si scénář. Když se začalo natáčet,
tak se vždycky někdo z nás zasekl a nemohl si vzpomenut na text, nebo když už
jsme to daly nějak dohromady, tak jsme se dozvěděly že mluvíme moc potichu
nebo nesrozumitelně :-D. Když jsme dotočily scénu, tak jsem ze sebe odhodila
plášť hodně rychle, protože mi po něm už
téměř na hlavě lezla housenka. Co k tomu
ještě dodat, natáčení není zrovna
nejjednodušší, ale zažije se u toho spousta
legrace a stojí to prostě za to ;-).
Váš Delfín
Koupání…koupání…koupání Blížil se konec školního roku a nás
čekal poslední výjezd s RR. V pátek po
skončení vyučování jsme odjeli do
Roudné, kde se mělo konat naše natáčení.
Už cesta vlakem byla zajímavá. Jeden
z cestujících si k svačině vybalil syrečky,
takže si dokážete představit, s jakou radostí
jsme z vlaku vystupovali.
5
Po malé ,,rvačce“ o klíče jsme se ubytovali v chatičkách. Poté některé z nás
čekalo natáčení našeho nového filmu. Avšak největší atrakcí bylo koupání
v rybníku. Voda byla studená, takže ne každý se chtěl koupat.
Honza Vránek objevil u mola houpačku s nápisem ,,VSTUP NA VLASTNÍ
NEBEZPEČÍ!!“ v tu ránu se v něm probudil adrenalin, chytil se madla houpačky,
chvíli letěl, a pak padnul do vody. Jeho skok ze začátku přilákal jen pár nadšenců,
ale později se přidávali další a tvořila se fronta. Po chvíli jsme začali vymýšlet
nové způsoby skákání. Když nám začala být zima, šli jsme zpět do chatek. Další
dva dny byly plné natáčení, abychom stihli dokončit film. Výlet jsme si opravdu
užili!!
Ještěrka a Žirafa
První setkání s Wořechem Když jsme v pátek přijeli do kempu Orion, kde jsme
natáčeli pokračování našeho filmu Amulet, byl to
velký den. Bylo to poznat na první pohled, bylo tam
hezky a teplo. Hned, jak jsme se rozkoukali a dali si
věci do chatek, šli jsme hrát fotbal. Když jsme ho
dohráli, jsme šli natáčet nějaké scény z filmu. Po
dotočení jsme si šli odpočinout na zahrádku do
hospody, která byla v kempu. Byli jsme tam já
(Honza), Kuba, paní učitelka (Věra), Eda, Terka,
Pavla. Najednou jsme uviděli napůl opilého muže,
který si opřel kolo o plot vedle nás a poprosil nás,
jestli mu ho nepohlídáme. Já s Rysem jsem samozřejmě řekl, že ano. On si pak
s jistotou, že mu kolo hlídáme, šel dát ještě jedno pivo. Když se za půl hodiny
vrátil zevnitř z hospody, tak nám poděkoval a že pojede domů. Sednul na kolo a
dělal, že jede na motorce, klopil zatáčky a předváděl se. Najednou z toho kola
spadl. My všichni, co tam byli z redakční rady se tomu strašně smáli, hlavně já,
Rys a Orion. Já jsem si odskočil, po návratu vidím, že ten člověk sedí u našeho
stolu, mě nadirigoval ať si sedu mezi něho a Edu. On pak začal, že mu kamarádi
říkají Wořech s dvojitým W jako, že „tuplovanej“. Poté začal vyprávět, že v lese
je takový kořen, na který spadl, když jel na kole domů, a že si snad narazil sedmé
a osmé žebro. Vstal a nasedl na kolo a odjel domů. No abych nezapomněl, ten
úraz se mu stal v neděli. V úterý mu máma řekla, ať poseká zahradu. Vyndal
sekačku, že jí nastartuje. Jak se natáhl pro startovací lanko, tak už se nemohl
postavit do původní vzpřímené polohy. Týden marodil se žebry. Nám to
samozřejmě vyprávěl s názornými ukázkami, my jsme mysleli, že se potrháme
smíchy. A Wořech pořád vyprávěl a vyprávěl a pil jedno pivo za druhým.
Najednou se otevřely dveře do hospody a vykoukl další pán. O něm nám Wořech
řekl, že je to syn doktora, a proto mu říkají Doktor. Doktor měl už v sobě taky
nějaké to pivo, ale věděl, že už by se měli vydat na cestu domů, proto řekl:
6
„Wořechu deme domu.“ Wořech chtěl ale ještě jedno pivo. Tak se to opakovalo
několikrát dokola. Když s námi zůstal Doktor sám, došlo na Ondřejov. My jsme
se zeptali, zda ví, co je v Ondřejově a on věděl, že je tam přece hvězdárna. Tím
nás velmi překvapil. Wořechovi jsme pak položili stejnou otázku a on
nevěděl…Tím páteční večer asi končil.
Druhý den večer jsme neseděli v hospodě, ale měli jsme oheň pod takovou
střechou, když tu nejednou jeli nějací cyklisté kolem nás. Volali jsme na ně, ať si
dají pozor na ten kořen v lese a oni, že oněm vědí. Pak najednou přijelo auto,
z něj nevystoupil nikdo jiný než Wořech, ale tentokrát úplně střízlivý, sedl si
k nám jen na malou chvíli. Popovídal a hlavně se omlouval za včerejší večer.
Brzy odjel, protože měl jet v neděli s dcerou plavat do bazénu. V neděli jsme ho
už jen potkali s dcerkou.
Pegas
Fotbálek borců Druhý den našeho výjezdu v podvečer se pár lidí seskupilo, že si zahrají fotbálek
před chatkami. Brány jsme si udělali ze židlí, které byly v chatkách. Chvilku jsme
hráli, když nejednou se nás přišli zeptat dva místní borci na společnou hru. Jeden
se jmenoval Aleš a druhý měl přezdívku Wořech. Wořecha jsme již moc dobře
znali, protože jsme si s ním skvěle popovídali již první den hodně pozdě večer
venku před místní restaurací. Po chvíli jsme začali hrát. Snažili jsme se, ale rychle
jsme prohrávali 4:1, a tak nám nezbývalo nic jiného než povolat posily. V tu dobu
jsme hráli 6 na 2. Tah s povoláním posily se ukázal jako velmi dobrý, protože i z
naší strany začaly padat pěkné góly. Já a Pegas jsme se střídali v bráně, ale
inkasování branek nikdo nezabránil, prohrávali jsme 7:3. Pak na každé straně
padly ještě 3 branky. Aleš s Wořechem nás porazili 10:6. Byla to velmi dobře
strávená hodinka a doufám, že si s nimi příští rok zase zahrajeme!!
Rys
NOVÝ ŠKOLNÍ ROK JSME ZAČALI V SOBĚHRDECH
31. červen byl bohužel můj poslední den v Ondřejovské škole jako žákyně,
jelikož jsem dodělala základní vzdělání. A tak se už těším, kdy zase navštívím ty
skvělé učitele a kamarády.
Naštěstí po krátkých prázdninách měla redakční rada opět výjezd do Soběhrd,
tak jsem viděla aspoň některé úžasné lidičky včetně paní učitelky a své spolužáky,
i když jen Páju, Páťu a Kristýnku.
Druhý pátek v září se všichni sešli na vlakovém nástupišti. Cestou vlakem
vyprávěli kamarádi zážitky z nových škol, a tak byla zábava až na konečnou
stanici. Uteklo pár minut a už jsme byli v Soběhrdech na faře. Všichni se
uvelebili, vybalili si věci a sešli se v kuchyňce, abychom si ještě popovídali.
7
Každý se už těšil na večeři, což byly opečené rohlíky na ohni, u kterého jsme se
náramně bavili. Potom se přešlo k večernímu programu. Hrálo se spousta her a
hlavně se už nikdo nemohl dočkat na hraní scének. Každý si do skupiny po dvou,
či po třech vylosoval slova, která se měla vyskytnout ve scénce. Všichni
nastartovali své mozky a začali přemýšlet. Výsledkem jsme se opravdu bavili.
Téměř každý chtěl hrát další a další scény, a tak se hrálo ještě dlouho. Byl i příběh
(scénka) na pokračování – všechny provázela Blondýna, bylo to hodně vtipné.
Pak jsme si šli lehnout. Padl návrh, abychom byli všichni v jednom pokoji. A tak
se Eda s Jirkou a paní učitelkou přesunuli k nám holkám do pokoje. Chvíli jsme
byli v klidu, po chvíli se ale většina zúčastnila polštářové bitvy, já raději ne.
Samozřejmě jsem schytala asi tři rány polštářem do hlavy. Někdo už vytuhnul,
takže nevěděl, co se tam odehrávalo. Konečně jsem usnula, ale prý jsem mluvila
ze spaní: „Nechci houby.“ a ostatní si to nahráli na kameru.
Další den jsme si dali vydatnou snídani, abychom nabrali sil na další hry. V té
první jsme hledali cedulky s obrázky. Po obědě jsme vymýšleli básničky, nebo
příběhy podle Ladových pohlednic. Byla to zábava, když jsme četli naše výtvory.
Bohužel už se nám výjezd chýlil ke konci. Šli jsme si sbalit a po chvíli vyrazili na
vlak.
V Mnichovicích pro každého přijeli rodiče a rozešli jsme se. Už se těším, až
zase všechny uvidím, jak z redakční rady, tak z celé školy. Moje návštěva snad
bude už na začátku října. Tak už se na vás moc těším.
Perseus
Z TVORBY
INSPIROVANÉ POHLEDNICEMI JOSEFA LADY
V Soběhrdech jsme opět pracovali s pohlednicemi od Josefa Lady. Pro tentokrát
si jednotlivec nebo dvojice vybrala jednu nebo více pohlednic. Psát se mohla buď
říkadla, básničky nebo pohádky. Vše vzniklo jako součást projektu Ladova krajina
v proměnnách času.
Uveřejňujeme dvě zdařilá dílka.
Říkanka od Jednoroţce Pejsek starý s holí pajdá,
potká ho však kočka Ajda.
Ajda si to vykračuje,
před pejskem se naparuje.
Starý pejsek se jen směje
nad tím co se s Ajdou děje:
Ajda v hloupém klobouku
nese kytku na louku.
8
Pohádka od Ještěrky, Ţirafy a
Kozoroha Byl krásný slunečný den a děti si hráli u
potůčku za vesničkou. Byla tam i Maruška
s Kubíčkem, kteří podávali kameny na hráz
Pepovi a Honzíkovi. Najednou k nim přišel
Vincent s dřevěnou píšťalkou a říkal: „Vy si
stavíte hráz? Vždyˇjste jako malí! To by mě
tedy nebavilo.“ Pepa se usmál a povídá:
„Tebe by to nebavilo, ale my jsme kamarádi
a jsme rádi spolu a ještě spolu postavíme
přehradu. Ty máš jen tu svoji píšťalku, která
ti stejně dlouho nevydrží, protože se
rozbije.“ Vincent si ovšem vedl svou: „Moje
píšťalka je nerozbitná“, s těmi slovy se
otočil a zamířil pryč. V tom ale zakopl o
kámen, píšťalka mu upadla a rozbila se.
Rychle posbíral kousky píšťalky a utíkal
s brekem pryč.
Dlouho děti Vincenta
neviděly. Až zase jednou byly u
své hráze a on se tam objevil a že
si bude hrát s nimi. Dětem se ale
moc nelíbilo. Řekli mu, že to je
přece zábava pro malé děti, že on
nafoukaný si přeci nebude hrát
jako malé dítě. Vincent byl
smutný a utíkal za svou
maminkou, která nedaleko pásla
husy. Maminka hned poznala, že
se něco stalo a ptala se svého syna. Ten jí vše vyprávěl a stěžoval si, že si s ní děti
nechtějí hrát. Maminka se usmála a povídala svému synkovi: „To víš můj
Vincente, neměl si se dětem posmívat, neměl si se vytahovat píšťalkou, to se
prostě nedělá. Přemýšlej, jak by si to mohl napravit.“ Vincent si sedl na mez a
zabořil si hlavu do dlaní. Najednou ale vyskočil a běžel k potoku. Křičel na celé
kolo: „Moooc se vám omlouvám, proooomiňte mi!“ Mařenka téměř nemohla
uvěřit, kluci jen koukali a pak řekli: „Potřebujeme podat tamten kámen.“
---------
A víte co si z tohoto příběhu máte odnést: Neměli byste se vytahovat s hračkami,
které druhý nemá a posmívat se ostatním.
9
ZÁBAVA - POJĎ SI ZALUŠTIT A TROCHU SE POBAVIT
Vtipy od Kentaura
1. Blondýnka se zamyslela :D
2. Když je člověk v nebezpečí, příjde je zschránit anděl strážný. Když je
anděl v nebezpečí, tak ho příjde zachránit Chuck Norris.
3. Chuck Norris za války sestřelil německé bojové letadlo tak, že na něj
zamířil dva prsty a řekl: „Beng!!!!“
4. Když přistáli na Zemi mimozemšťané, šel je Chuck Norris ukázat
fotografům. Nevznikla žádná fotografie mimozemšťanů, ale spousta
fotografií Chacka Norrise.
5. Jednou stál Chuck Norris v místě dopadu atomové bomby. Dodnes má
trochu opálenější kůži.
6. Chuck Norris umí dělit nulou.
7. Chuck Norris rozbrečí cibuli.
Popletený text a popletená přirovnání připravila Labuť Vezmi si tužtičku a najdi všechny chyby:
10
Kříţovky z pera Trojúhelníka
Doplň, jak se příslušná slova řeknou
v angličtině.
11
Nenechte si ujít zábavu přímo na naší obloze
V říjnu a v listopadu bude za jasných nocí
na naší obloze možno pozorovat kometu.
Více informací najdete:
na www stránkách astronomického ústavu
v Ondřejově (asu.cas.cz)
nebo na stránkách Věry Hudcové
(sites.google.com/site/verahudond/home)
12
Kříţovka z pera Jednoroţce
Víte jaký je celý název sedmidílného cyklu NARNIE? Zjistíte to po vyluštění křížovky v tajence.
