Procne - may

DOMA U ČESKÝCHARCHITEKTŮOsm předních

architektů vyprávípříběh svého

vlastního domu.

pročne?!P Ř Í L O H A H O S P O D Á Ř S K Ý C H N O V I N B Y D L E N Í

l i f e s t y l e m a g a z í n 5 / 2 0 1 1

PN tit kveten 2011.indd 1 9.5.2011 17:20:50

PN000829

PN000877


PN000843

PN05_3_9_obsah+editorial.indd 3 12.5.2011 23:56:58

PN000889



Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

nevím jak vám,ale mě šedivá barva nikdy nepřipadala příliš hezká.

Člověk prý nemá vidět věci černobíle,ale šeď šedivá vždycky byla synonymem té největší nudy.

Představovala pro mě třeba ušmudlané nebe, ze kterého padají krůpěje vody.Anebo ošklivé panelákové město plné unavených lidí.

Myšku, která si žije kdesi v černé díře.

Vzpomenu si na tohle své mlhavé snění vždycky, když vidím na fotografiích moderníarchitektury betonové zdi, které vůbec nepocházejí z tohoto nudného bezbarvéhosvěta. Naopak, jako by byly barevné, hrály životem a svými prasklinami vyprávěly

nesmírně zajímavé příběhy.V tomto proč ne?! zaměřeném na bydlení vám dokážeme, že mnoho odstínůšedé má nejen v architektuře své kouzlo. A že se někdy vyplatí dívat na věci či lidi

černobíle.

Přinášíme vám exkluzivní sérii setkání autora Petra Volfa a fotografa DavidaTureckého s předními českými architekty. Ale pozor, tentokrát přímo

ve vlastních domech těchto autorů. Čeká vás i rozhovor s českým architektem sesvětovými zkušenostmi, Johnem Eislerem, spoluatorem obchodního domu Máj

a spolupracovníkem Richarda Meiera.Pořádně odvážné interiéry spatříte při pohledu zblízka do vily módních návrhářůDolceho a Gabbany v italském letovisku Portofino. Ale nebojte se, pokud budete

příliš oslněni zlatem, uklidní vás fotografie klasika černé a bílé Petera Lindbergha.

Ale hned jak si toto proč ne?! přečtete, zapomeňte na šedivou.Přicházející léto bude totiž pořádně barevné.

V příštím čísle opět s obvyklou porcí módy, cestování a rychlých autnashledanou.

Jan BABKA,proč ne?!

[email protected]

O kráse šedivé zdi

STRANA 6 proč ne?! – KVĚTEN 2011editorial

PN000844


PN000844


32

2410

Šéfredaktor Hospodářských novin:Petr ŠABATA

Zástupkyně šéfredaktora pro proč ne?!:Lucie TVARŮŽKOVÁ

Art director: Jan VYHNÁNEKVedoucí magazínu proč ne?!: Jan BABKA

Produkce: Tereza HORÁKOVÁ

SpolupracovníciAutoři: Petr VOLF, Veronika MIŠKOVSKÁ,

Jan MARKOVIČ, Klára TOMÁNKOVÁFotografové: David TURECKÝ,

Jan SCHEJBAL, Filip ŠLAPALStyling: Klára TOMÁNKOVÁ

Adresa redakce: Economia, a.s., Dobrovského 25170 55 Praha 7, IČO 00499153

tel.: +420 233 073 002, fax: +420 233 072 005přímé e-maily na členy redakce dle vzoru:

[email protected]

Inzerce:

Zuzana TYLČEROVÁ, Head of Magazine Sales,mobil: +420 724 508 890, fax: +420 233 072 700

[email protected]

Věra ŠEVČÍKOVÁ, tel.: +420 233 071 782,mobil: +420 605 234 832, fax: +420 233 072 700

[email protected]

Ivana DRAHOTOVÁ, tel.: +420 233 071 784,mobil: +420 603 884 665, fax: +420 233 072 700

[email protected]

Martina KRUPIČKOVÁ, tel.: +420 233 071 304,mobil: +420 731 421 400, fax: +420 233 072 700

[email protected]

Hana POLUDVORNÁ, tel.: +420 233 071 795,mobil: +420 603 196 615, fax: +420 233 072 700

[email protected]

Rudolf PAVLÍČEK, tel.: +420 233 071 765mobil: +420 605 232 397, fax: +420 233 072 715

[email protected]

TITULNÍ FOTOGRAFIE: Architekti Šárka a MarekSODKOMKOVI ve svém domě v Zadní Třebáni

na fotografii Davida TURECKÉHO

Úhel pohledu:Architekti a jejich domy – 10Osm předních českých architektů pozvalo na návštěvu svéhodomu autora Petra Volfa a fotografa Davida Tureckého.

Rozhovor: John Eisler – 24Český architekt se světovými zkušenostmi a úspěchyv exkluzivním rozhovoru Petra Volfa.

Fotostory: Moje malé věci – 34Krásné malé věci do vašeho krásného malého (anebo i velkéhobytu) vybírala Klára Tománková a fotil Filip Šlapal.

Zblízka:Vila Dolceho a Gabbany – 38Prohlédněte si letní sídlo excentrických italských módníchnávrhářů v jednom z nejkrásnějších míst italské rivéry.

Fotoesej:Jeden den v Portofinu – 48Slavný fotograf Peter Lindbergh si do italského Portofina pozvalslavné umělce i sportovce, aby s nimi zachytil genius loci tohotooblíbeného letoviska.

Bydlení:Komplexy na vysoké noze – 56Jaké výhody oproti vlastním domům člověku poskytují městskérezidenční komplexy zjišťoval Petr Volf.

Autoview:Hacienda na kolech – 68Bydlení na čtyřech kolech může být zajímavou alternativou provaše letní cesty. Luxusní obytné vozy vám představí Jan Markovič.

Hodinky, šperky a parfémy – 74Výběr krásných chronografů, prstenů a jarních vůní.

Zoom – 79Nejžhavější novinky, které byste určitě měli mít jako první.

Pokud chcete, aby vám neuniklo žádné další číslo magazínu, napištena [email protected] a my vám každé nové proč ne?! připomenemee-mailem. Magazín proč ne?! má svou stránku na Facebooku. Staňtese fanoušky a sledujte, co je ve světě luxusu, umění, módy a designunového. Naše internetové stránky: life.ihned.cz

STRANA 8 proč ne?! – KVĚTEN 2011obsah

32

u proMarkovič.

4

í.

apištenemeaňteignu 56

PN000908


PN000908

PN05_3_9_obsah+editorial.indd 9PN05_3_9_obsah+editorial.indd 9 12.5.2011 23:57:2712.5.2011 23:57:27

STRANA 10 proč ne?! – KVĚTEN 2011úhel pohledu

Když si architekt vytvořívlastní dům, je to stejné, jako

když malíř namaluje svůjvelmi přesný autoportrét.Jenom to trvá nepoměrně

déle, výsledek je hmatatelný,trvanlivější – a dokonce

obyvatelný.

Můjdům,můj

portrétTEXT: Petr VOLF – FOTO: David TURECKÝ

Manželé Šárka Sodomková a MarekSodomka mají společné studio(Sodomková Sodomka Architekti), Šárkapředtím spolupracovala s MarkétouCajthamlovou a Marek s kanceláří D3A.

PN05_10_23_Archit_OK.indd 10 12.5.2011 22:18:59

STRANA 11

ŠÁRKA A MAREK SODOMKO-VI A ZADNÍ TŘEBÁŇDům, který si vybudovali man-želé architekti Šárka Sodom-ková a Marek Sodomka, patřík nejromantičtějším, jaké u násv poslední době vznikly. Je těž-ké nepodlehnout jeho kouzlu:vlastně je to dvojdomek, proto-že v tom druhém žije sestra ar-chitektky, ale to jenom posilujejeho veskrze pozitivní ladění.„Byl to pro nás velký tvůrčí im-pulz,“ vysvětlují. Stavbu můžemepokládat za potvrzení latinskéhopřísloví „Locus regis actum“, ježv češtině znamená „místo určujeděj“ a jímž se kvalitní architektiodnepaměti řídí. Pozemek byltotiž pokládán za „nepoužitel-ný ke stavebním účelům“: úzký,na velmi strmém zalesněnémsvahu, navíc obrácený na sever.To jsou výchozí podmínky, kterévětšinu stavebníků odradí. Proarchitekta ovšem můžou zna-menat výzvu. Sodomkovi z velmikomplikovaného místa vyždíma-li maximum. Výsledkem návr-hu byly členité domy o různýchvýškových úrovních, které sepoložily na ocelovou konstruk-ci založenou na mikropilotechvyvrtaných do svahu. Jinak bylyvystavěné ze dřeva smrku, jedlea modřínu. Připomínají útulnéhnízdo, splývající s okolní příro-dou, z něhož je nádherný roz-hled do údolí Berounky. „Žije senám tady skvěle,“ pochvalují siarchitekti, „líbí se nám, jak mů-že les dovnitř a my k němu ven.Každý den vnímáme něco nové-ho, třebas teď kousek od oknahrdličku v hnízdě na vejcích.Pro ději je to tady opičí ráj.“

PN05_10_23_Archit_OK.indd 11 12.5.2011 22:19:06


PETR KOLÁŘ A SVINAŘE„Už ani nevím, kolik domů jsemsi postavil,“ usmívá se architektPetr Kolář (44), mimochodembratr světoznámého fyziotera-peuta Pavla Koláře. „Bylo jichnejméně pět,“ postupně serozpomíná. Podstatné jsou ze-jména domy číslo jedna a dvě.První navrhl ještě jako studentVysoké školy uměleckoprůmys-lové v Dolních Chabrech, pro-tože neměl kde bydlet. Byl toatriový dům na malinké parce-le, částečně zakopaný pod zemí,se zelenou střechou. Vynikajícívěc. „Dvojka“ byl zase dům v ko-lonii Pod Kozincem, dodnes asinejlepší obytný soubor, jaký bylv jednadvacátém století u náspostaven. Vše navrhoval s kole-gou Alešem Lapkou a jako ho-norář tam dostal od developeradům, aby si mohl ověřit, jak bu-de moderní koncept, poskláda-ný ze šesti desítek neofunkcio-nalistických staveb, sloužit. „Mocse mi tam líbilo,“ pochvaluje siPetr Kolář, „ale chtěl jsem změ-nu. Rád na vlastní kůži zkoušímrůzné druhy bydlení.“ Předsta-vuje mi zatím svůj poslední po-čin tohoto druhu, rekonstruova-ný venkovský statek ve Svinařích.Je v něm všechno, co člověkuumožňuje pohodlný život. Klida spousta místa. Bazén v někdej-ší stodole, pokoje pro hosty.Nechybí zde samostatný ateliér,kde Petr Kolář pracuje, přijímánávštěvy a těší se z umění, ježdlouhodobě sbírá.

Petr Kolář má od roku 1996 (spolus Alešem Lapkou) architektonickéstudio ADR. K jeho nejvýznamnějšímrealizacím patří budova veslařskéhoklubu Slavia Praha, soubor rodinnýchdomů Na Kozinci nebo golfový areálv Hostivaři.

PN05_10_23_Archit_OK.indd 12 12.5.2011 22:19:09

STRANA 13

JIŘÍ SMOLÍK A TOČNÁ„Co pro mě vlastní dům znamená?“ zamýšlí se architektJiří Smolík (40). „Řekl bych, že završuje zhruba deseti-leté období, kdy jsem si mohl na vlastní kůži ověřit, žeprincipy, které jsem vštěpoval klientům u spousty domů,skutečně fungují.“ Jiří Smolík se se svým kolegou Zdeň-kem Rychtaříkem stali v jednadvacátém století špičko-vými autory rodinných domů či vil v Čechách: dokážouje ojediněle včlenit do okolí, dobře pracují s místnímisouvislostmi, nesázejí na efektní okázalost. Podle Smolíkaale navrhnout vlastní dům bylo přece jen něco jiného.„Svazoval mě totiž fakt, že to musí být něco, co nebudetendenční, prvoplánově líbivé. Představoval jsem si něco

jednoduchého, bezúdržbového a samozřejmě levného,něco, co bude mít stejnou kvalitu nyní i za dvacet nebopadesát let.“ Jak řekl, tak udělal. Dům dostal tvar šupi-naté kostky, která v sobě ukrývá pět místností. Fasáda jechráněná plechovými šablonami v odstínu matně šedé,čímž dosáhl snu každého, kdo se musí starat o vlastnídům: nepotřebuje již vůbec žádné pozdější „ošetřování“.Mimochodem, je úplně stejný jako na prvotních počí-tačových vizualizacích, během stavby nedošlo k viditel-né odchylce! Svému majiteli dělá radost. „Když přijíždímdomů a zpoza stromů se vyloupne náš dům, tak mě bavíjej pozorovat. V každém ročním období i počasí a světlepůsobí jinak.“

Jiří Smolík(VyšehradAtelier) navrhujerozmanité typybudov. Přestavbaatria Fakultystavební ČVUTsvou futuristickoukoncepcí získalamezinárodnírenomé.

PN05_10_23_Archit_OK.indd 13 12.5.2011 22:19:14


JAN AULÍK A KUNRATICENávrh vlastního domu nakres-lil architekt Jan Aulík, když mubylo sedmačtyřicet. V nejlepšíchletech, v plné síle. Ze sebevě-domé stavby je znát, že byl takéve skvělé architektonické for-mě. Nachází se na samém krajiobytného souboru Na Lhotách,na jehož projektu se významněpodílel Petr Kolář, nicméně JanAulík měl možnost nekupovat„hotovku“ – mohl přijít s vlast-ním projektem. Pro lokalitublízko Kunratického lesa to by-lo jenom dobře, protože tahlesympatická vila obohacuje je-jí pravidelně řezaný výraz. Připrocházce úhlednou kolonií sijí nelze nepovšimnout. „Kdyžjste jednou architekt, nakreslitpro sebe a svoji rodinu barák za-se není tak těžké. Není se čehobát, je to vlastně to nejpřiroze-nější, co můžete udělat,“ říkáJan Aulík o pocitech, když sestal sám sobě klientem. Působíjako architekt, který naprostopřesně ví, co dělá, a vše má podkontrolou. „Nejhorší stavy jsemzažil až během samotné stavby,když se dům dodělával, protožejsem viděl, jak mají někteří ře-meslníci tendenci práci odbýt.“Dům byl vymyšlen tak, aby seobracel k lesu, takže z této stra-ny se může naplno otevřít. Díkytomu má interiér výborné svě-telné podmínky, v této části seodehrává hlavní rodinný život.Klidová zóna je na opačné stra-ně. Na podobě interiérů se vý-razně podílela Markéta Aulíková,architektova žena.

Z tvorby Jana Aulíka (studio AulíkFišer architekti) jsou zásadními počinymoderní administrativní objekty BBCentra v Praze, které vznikly kolempražské severojižní magistrály.

PN000881

PN05_10_23_Archit_OK.indd 14 12.5.2011 22:19:19

STRANA 15

PN000881

PN05_10_23_Archit_OK.indd 15 12.5.2011 22:19:27


KAREL MRÁZEK A KOBYLISYArchitekt Karel Mrázek (53) získal i mezi svými velmipuntičkářskými kolegy pověst perfekcionisty. Všechnodotahuje do nejmenších detailů, nic neponechává ná-hodě. Říká, že se počítá jenom výsledek. Na okolnos-ti vzniku stavby se zapomene. Pokaždé když se pouš-tí do nového projektu, myslí na hmatatelnou stoupu,kterou po sobě zanechává. Jeho vila postavená na skal-ním ostrohu v pražských Kobylisích, kde dříve bývalazahrádkářská kolonie, může sloužit jako příklad takřkadokonalého architektonického i stavařského ztvárnění.Byl to záměr. „Chtěl jsem demonstrovat, jak přistupuji

k architektuře,“ vysvětluje Karel Mrázek, který se stej-ným zaujetím jako o domech dokáže hovořit o horole-zectví nebo o výpravách na horských kolech kolem ital-ského jezera Lago di Garda. Z Kobylis, které leží na se-veru Prahy, zase vyráží na silničním speciálu. Všechnochce svoje. Protože si vybudoval ateliér ve vlastním do-mě, neztrácí čas dojížděním, a může ho věnovat pod-statným záležitostem. Bydlí i pracuje v něm už skorodeset let. Během realizace přišel na zásadní poznatek:„Pokud se do vlastního domu nastěhujete ještě předdokončením, nikdy jej nedokončíte.“ Přiznává, že seproto raději stěhoval o rok později, než předpokládal.

Karel Mrázek(ateliér KAAMA)je autoremprogresivníchbytových domů(Záběhlice,Nový Prosek 1),administrativníchbudov (ProsekPoint) nebourbanismu obytnéhosouboru Velká Skála.

PN000899

PN05_10_23_Archit_OK.indd 16 12.5.2011 22:19:28

PN000899

PN05_10_23_Archit_OK.indd 17 12.5.2011 22:19:34


ANNA KOVÁŘOVÁ A VELKÝ PĚČÍN„Je to jiné,“ vysvětluje Anna Kovářová (37) rozdíl mezi na-vrhováním domu pro sebe a pro ostatní klienty. „Nejdřívmusím poznat, jak žijí a co od svého bydlení očekávají. Kaž-dý rodinný dům pak tak trochu vypadá jako jeho majitelé,i když jsem pod ním podepsaná já. Kdežto když kreslím důmpro sebe, tohle poznávání samozřejmě odpadá. Nikomu ne-musím vysvětlovat, co kam dám a proč. Zvyky vlastní rodinyznám dokonale. V tom je to pro mě určitě jednodušší.“

Anna Kovářová si zatím postavila dva domy. První vzniklv Dolních Břežanech v době, když ještě studovala architek-turu. „Byl to obrovský stres, všechno se zdálo nemožné. Po-chopila jsem, že musím nejenom na začátku vymyslet jasnouarchitektonickou koncepci, ale také ji držet v průběhu stavby.A mimo jiného jsem se naučila svářet.“

O několik let později – už mnohem zkušenější – si navrh-la dům ve Velkém Pěčíně, v němž tráví s rodinou volný čas.Na čtyřhektarovém pozemku v utěšené krajině mohla zvolitformu přehledného přízemního domu. „Je bez kompromisů.Posunula jsem se k minimalismu, čistým a jasným formám –s nadsázkou k funkcionalismu mého dědy Lubomíra Šlapety.“

Anna Kovářová máod roku 1996 vlastníarchitektonickéstudio. Jejídoménou jeoblast bydlenía rekonstrukcí,ale navrhlataké napříkladhasičskou zbrojnici.Dlouhodobě řešíurbanismus DolníchBřežan.

PN000915

PN05_10_23_Archit_OK.indd 18 12.5.2011 22:19:34

STRANA 19

PN000915

PN05_10_23_Archit_OK.indd 19 12.5.2011 22:19:40

STRANA 20 proč ne?! – KVĚTEN 2011úhel pohleduPETR HÁJEK A LETNÁPlechové kontejnery, které ar-chitekt Petr Hájek (41) vklínildo střechy a krovu činžovníhodomu na pražské Letné, jsoujedním z nejoriginálnějšíchpříkladů, jak se dá „staré“ pro-pojit s „novým“. Architekt jed-nak prokázal svůj talent, jednaksi vyřešil problém s bydlením.Původně chtěl v Praze posta-vit rodinný dům, ale protože seceny pozemků ukázaly jako ne-únosně vysoké, rozhodl se prozakoupení podkrovního prosto-ru. Bylo to nepoměrně levnější.Jisté omezení navíc generujepřekvapivé nápady. „Přestaljsem se na půdy dívat jen jakona podkroví, které se zevnitřzateplí a udělá se z toho dalšíbyt,“ přibližuje architekt způsobsvého uvažování. „Chtěl jsemdům a rozhodl jsem se, že bu-du se střechou nakládat jako sestavebním pozemkem. Jako byto byla volná louka.“ Výsledkembyla realizace domu postave-ného na jiném domu, přičemžbyla splněna zásadní podmínkaúředníků z odboru památkovépéče, že z ulice nesmí být nic, cobylo nově přidáno, patrné. Zedvora už to nevadilo. Je to chyt-ré a elegantní řešení, které uka-zuje cestu, jak podobné vstupysoučasné architektury do staršízástavby řešit. Že do čtvrtéhoposchodí musí po svých, archi-tektovi nevadí. Bere to tak, žesi alespoň zlepší svou fyzickoukondici, a až mu jednou budoudocházet síly, prostě se odstěhu-je do nižšího patra.

Petr Hájek má vlastní kancelář od roku2009, předtím pracoval ve studiu HŠH(Hájek, Šépka, Hradečný). Z klíčovýchrealizovaných projektů: arcidiecéznímuzeum v Olomouci, vila v Berouně,vila Hermína. Soutěž na Národníknihovnu: třetí místo.

PN000914

PN05_10_23_Archit_OK.indd 20 12.5.2011 22:19:40

STRANA 21

PN000914

PN05_10_23_Archit_OK.indd 21 12.5.2011 22:19:48

STRANA 22 proč ne?! – KVĚTEN 2011úhel pohleduALENA ŠRÁMKOVÁA JENŠTEJNArchitektka Alena Šrámkovási svůj první dům darovala ažk osmdesátým narozeninám.Do té doby takovou potřebu ni-kdy necítila, bydlela v šestipoko-jovém bytě v Praze, jenže kdyžnájem neúnosně stoupl, tak serozhodla jít do vlastního. Důmvyrostl jako součást rodinnéhosídla, které začali její předkovév Jenštejně budovat už v devate-náctém století; přes dvůr bydlíjejí dcera – také architektka- takže může být kdykoliv v kon-taktu s vnoučaty. Alena Šrámko-vá miluje velkoryse budovanéprostory, v nichž se člověk můžerozmáchnout a necítí se stísně-ný. Podle ní platí, že kdo v tako-vém prostředí vyrůstá, kladněse to podepíše na jeho charak-teru. „Kdyby to šlo, nejradějibych bydlela v kostele,“ svěřilase. „Myslím, že bych to zvládla.“Její dům má v sobě určitou as-ketičnost. Směrem do vsi je spí-še uzavřený, zato do dvora je conejvíce otevřený, vrcholí sedlo-vou střechou. Je to sice tradičníforma, ale ztvárněná s noblesníčistotou. Uvnitř – pod vysokýmstropem – se návštěvník cítískoro jako v kapli. „Já jsem propečlivost detailů, ale nesmí senad jedním sedět měsíc, to ne-má cenu. Místo toho se majíčíst knížky nebo hrát na klavír,“říká Alena Šrámková. Obojí –ani knížky, ani klavír – v domě,který svou čistou formou můžesloužit jako příklad archetypukonfrontovaného s jednadvacá-tým stoletím, nechybí.

Alena Šrámková (Šrámková Architekti) jelegenda české architektury. Je podepsánapod návrhem budovy ČKD na Můstku,nového vestibulu Hlavního nádraží nebonové budovy Fakulty architektury Českéhovysokého učení technického v Praze

PN000911

PN05_10_23_Archit_OK.indd 22 12.5.2011 22:19:49

STRANA 23

PN000911

PN05_10_23_Archit_OK.indd 23 12.5.2011 22:19:55

STRANA 24 proč ne?! – KVĚTEN 2011rozhovor

Navrhoval například interiéry Gettyhocentra v Los Angeles nebo budovu dějinumění na Yale University v New Havenu.Vrcholem jeho účinkování byl projekt

Jubilejního kostela v Římě, kde v mezinárodní sou-těži uspěl v konkurenci legendárního Tadaa Anda,Franka Gehryho či Santiaga Calatravy. Architektajsem navštívil v jeho ateliéru na pražské Letné, kdeu klasického rýsovacího prkna vznikl loni dokon-čený a oceňovaný soubor tří domů s loftovými bytyv Bubenči. Povídali jsme si spolu v sobotu, protožejinak nemá čas: jako člověk, jemuž se povolání sta-lo koníčkem, řeší architekturu čtyřiadvacet hodindenně.

Bylo vám teprve šestadvacet, když jste začal spolu s Mar-tinem Rajnišem a Miroslavem Masákem projektovat ob-chodní dům Máj, jednu z nejlepších českých staveb sedm-desátých let minulého století. Něco takového dnes zní jakopohádka. Jak se vám to povedlo?Byl jsem na správném místě ve správnou dobu. Ma-turoval jsem v sedmnácti a architekturu na technicejsem absolvoval ve třiadvaceti letech.

Od obchodního domu Máj sedostal až do nejužší světové

architektonické extratřídy. Českýarchitekt s anglickým jménem

pracoval dvacet let ve světoznáménewyorské kanceláři Richard Meierand Partners. Jeho práce jsou vidět

od Los Angeles přes Řím až po Tokio.Teď je zpátky v Praze, kde před čtyřicetilety jako talentovaný člen libereckéhoarchitektonického studia Sial začínal.

TEXT: Petr VOLF – FOTO: David TURECKÝ

John Eisler


PN05_24_33_rozhovor_OK.indd 24 12.5.2011 22:17:45

STRANA 25



Potom jsem měl štěstí v Karlu Hubáčko-vi, který mi – a nejenom mně – dal pří-ležitost. To se projevilo právě v případěMáje. V roce 1972 jsme vyhráli soutěžna obchodní dům na Národní. Dostalijsme se do výjimečné situace, která bylapodmíněna dobou. Když se po relativněsložitém procesu vybral švédský dodava-tel, který měl obchodní dům postavit,vyvstala otázka, kdo pojede do Švédskaspolupracovat s firmou ABV na prová-děcím projektu. Mirek Masák nemělpas, Martin Rajniš musel na vojnu,a tak jsem byl nominován já. Z pohle-du schvalujících ministerských byrokra-tů jsem asi ještě žádný škraloup neměl,uměl jsem anglicky a tak jsem najednouve Švédsku rozhodoval o stavění Máje.

Máj byl váš první dům, který jste projekto-val?První, který se realizoval.

Máj je legendární stavbou, v roce 2006 – tři-cet let po jeho dokončení – se stal nejmladšínemovitou kulturní památkou… Ačkoliv užse jmenuje dávno jinak podle firmy, kteráv něm obchoduje, tak mu stejně nikde neřek-ne jinak než Máj. Nedávno byl rekonstruo-ván - jak jste s výsledkem spokojený?Zasloužil by si trochu jiný přístup. Po-třeboval by, aby se posunul více do dneš-ní doby. Myslím, že je to silný dům, aleněkdy silný způsobem, který mu mírněškodí. Jeho síla by podle mého názo-ru mohla umožnit jeho transformacido podoby domu, který by skutečně od-povídal dnešní době, a sloužil by jakokatalyzátor pro celé území, kde stojí.Navíc poté, co bude hned vedle něj do-stavěno Copa Centrum, se vytratí původ-ní myšlenka, že by oba domy měly mítpasáž, která by je spojovala. To je škoda.Tento kus města by si zasloužil něco, cobude nejenom brát energii z okolí, alesoučasně vyzařovat energii směrem ven,ale když jsou tam dva solitéry, které sek sobě v podstatě staví zády, samo o soběto předurčuje, že k tomu nemůže dojít.Před několika lety jsme s Masákema Rajnišem udělali studii rekonstrukceTesca, která se zabývala právě těmito as-pekty a hledala na ně odpověď – před-pokládali jsme v ní i zásahy do výškydomu ve Spálené ulici i zásahy do fasáda pasáže. Chtěli jsme také zapojit střešníterasové prostory do celkového organis-

Dědeček bylběhem druhésvětové válkyporadcem

Churchilla a takévydavatelemmagazínu

The Economist.

mu. Kupodivu se Tescu návrh líbil, aleodložilo jej na vedlejší kolej s tím, že jepříliš nákladný, ale že se možná využijev budoucnosti. To ale s největší pravdě-podobností nikdy nenastane. Ale stáloby to za to.

Jak jste se vlastně dostal do kanceláře archi-tekta Richarda Meiera?Poprvé jsem se s ním setkal v roce 1980při prezentaci soutěžního projektuna přestavbu části berlínské čtvrti Tegel,který jsme vytvořili v Sialu. Odvezli jsmenávrh do Berlína a představili jej porotě,jejímž členem byl mimo jiné i RichardMeier. Získali jsme druhou cenu, a kdyžjsem si potom s Meierem povídal, takjsem se ho zeptal, jak to v jeho kancelářifunguje. A on mi nabídl, že se můžu pře-svědčit na vlastní oči, stačí přijet do NewYorku. O pár měsíců později jsem dostalpozvání. Pak to trvalo tři roky, než mi bylumožněn časově omezený výjezd. Po půlroce v New Yorku jsme se teprve začínaliorientovat, ale s jídlem roste chuť a námpřišlo hloupé vrátit se, aniž jsme něčehodosáhli. Ačkoliv jsem od českých úřadunedostal povolení si pobyt prodloužit,už jsme v Americe se ženou a s dětmi zů-stali.

Jaký první dojem jste měl z New Yorku, kdyžjste tam přijel jako šestatřicetiletý architekt?Když jsem přijel v dubnu 1983 do NewYorku, měl jsem v kapse sedmdesát do-larů, ale přesto jsem si řekl, že budumarnotratný a pojedu z letiště taxíkem.Nechtěl jsem jet metrem a připravit seo pohled na město. Bylo to dost rozma-řilé a neuvážené, protože ty peníze miměly vydržet poměrně dlouhou dobu…Když jsem pak přes QueensboroughBridge přejel na Manhattan, byl jsemohromen sílou a energií, která z městapřede mnou vyzařovala. Koncentrovanámoc vysokých budov, jejich mohutnépartery, ulice mezi nimi… na tenhle prv-ní vjem nikdy nezapomenu. Mimocho-dem, zažijete ho, když podniknete lodíokružní plavbu kolem Manhattanu. Je toúchvatné a působivé bez rozdílu věku.Když jsem později vzal na Circle Lineděti, kterým bylo šest a osm let, trochujsem se obával, že se budou nudit, aleony nepohnutě seděly a dívaly se předsebe na dechberoucí panoráma. Úplněstejně jako já ve třiaosmdesátém roce…


STRANA 27

PN000855

Meier, nositel Pritzkerovy ceny, patří mezi světově nejvyhledáva-nější architekty. Jaká s ním byla spolupráce?Bezvadná. Bylo to sice náročné, ale každý úkol či pro-jekt byl výzvou, která člověka nutila neustále se zlepšovata učit. Především to pro mě byla možnost pracovat v in-spirativní architektonické kanceláři – pro to, čemu jsemse věnoval, fungovala jako katalyzátor. Měl jsem velikán-skou míru zodpovědnosti, kterou nedostal každý, ale jájsem měl to štěstí, že jsem byl zodpovědný za řadu projek-tů a za vytváření mnoha věcí, k nimž bych se možná jinaknedostal.

Za vaše vrcholné dílo, které jste v Meierově kanceláři vytvořil, jepokládán Jubilejní kostel v Římě, otevřený v roce 2003. Vzniklpo vítězství v soutěži, jíž se zúčastnila výjimečně kvalitní konku-rence. Co pro vás tenhle obrovský úspěch znamenal?Hlavně to pro mě byla fascinující zkušenost a příležitostnavrhnout stavbu, která se svým posláním, obsahem i for-mou lišila od ostatních. Po více než dva roky jsem jezdilskoro každý měsíc do Říma na pracovní porady s klien-tem, kterým bylo vikářství římské. Neměli žádná vstupnídogmata, na nichž by trvali. Jejich otevřenost byla neu-věřitelná. Skoro jako by chtěli, abych svobodně interpre-toval jejich manuál pro navrhování kostelů, v němž se pí-še, co má obsahovat nový kostel a podobně. Jeden detailza všechny. Křížovou cestu, jakkoliv je to neobvyklé, jsmenavrhli nikoliv jako figurativní, ale jen s použitím textu.

Tenkrát byl papežem Jan Pavel II. Zúčastnil se osobně slavnost-ního otevření kostela?Na inauguraci nebyl, ale my jsme měli možnost zúčastnitse audience u papeže ve Vatikánu. Audience se účastni-lo asi pětadvacet lidí, zástupci vikářství, naši klienti, alevětšinou to bylo pro sponzory, většinou dodavatele, kteřínabídli, že budou výstavbu kostela částečně financovat.Richard Meier byl rozvedený, tak šel na audienci sám, jájsem šel se svou ženou. Prezentovali jsme model kostelaa byli nervózní z toho, že v sále bylo málo světla, a na mo-del v padesátině nebylo dobře vidět. Ale pak bylo vše ji-nak, do sálu vtrhla vatikánská televize s reflektory a najed-nou bylo spousta světla a model se rozzářil. A pak vstoupilJan Pavel II. Moment, kdy jsem mu byl tváří v tvář před-staven jako designér projektu a on se mi podíval do očí,byl pro mě neobyčejně velmi silný – až jsem z toho bylpřekvapen, jak intenzivní okamžik to byl.

Proč jste se rozhodl Meierovu kancelář opustit? Chtěl jste se vrátitdomů?To nebylo hlavním důvodem, i když myšlenka návratu měa moji ženu nikdy neopouštěla, nebral jsem to tak, že bu-du v New Yorku až do konce života. Svoji roli sehrálo takéto, že jsem pracoval v kanceláři Richarda Meiera, kteráje výhradně jeho. Když jsem zjistil – podobně jako jiní,starší kolegové přede mnou – že nemíní vztah mezi ná-mi jakkoliv formalizovat, abych mohl s jeho firmou spo-jit svou další budoucnost, tak jsem odešel. Byl jsem sicespolečníkem, Design Partner, ale nikoliv spolumajitelem.



Bral jsem to jako signál, že bych měl za-se po dvaceti letech změnit život. Ostatnědo Ameriky jsem nejel proto, abych se stalMeierovým partnerem: chtěl jsem si vy-zkoušet, jestli jsem schopen profesionálněobstát v zemi, kde se pěstuje architekturana nejvyšší úrovni. O to mi šlo.

Vždycky když jsem psal o stavbách, které jstenavrhoval, a uváděl vaše jméno John Eisler,musel jsem často vysvětlovat, že nejste cizinec,ale Čech, který se narodil v Londýně a jehožmaminka je Angličanka. Jak se váš tatínek Pa-vel Eisler dostal do Anglie?Můj otec maturoval na gymnáziu ve Ště-pánské ulici v Praze v roce 1938. Po abso-lutoriu odjel na letní studijní tábor do An-glie. Tam jej zastihla příprava Mnichova,pak samotný Mnichov, takže tam zůstala velice brzy se dostal do okruhu lidí ko-lem nakladatelství Victor Gollanz, kterébylo známé svým silně levicovým zamě-řením a nekompromisním odsuzovánímmnichovského diktátu. Otec uměl výbor-ně anglicky, byť zpočátku s přízvukem, se-známil se s touto skupinou lidí, a protožeměl charisma, které ho provázelo celý je-ho život, stal se velice brzo jedním z mluv-čích jezdících po Anglii a přednášejícíchna veřejnosti proti politice appeasemen-tu a Mnichovu. Když v září 1939 vstoupilaAnglie do války, hlásil se otec do budoucíčsl. vojenské jednotky. V roce 1940 se stalčlenem české jednotky u britské armády,kde pak zůstal až do ledna čtyřicátéhopátého roku, kdy byl v Dunkirku postře-len. Mezitím se stačil seznámit s mou mat-kou…

Zúčastnil se vylodění ve Francii?S československou jednotkou přiřazenouk britské armádě se vylodil u Dunkirku.Nešťastnou náhodou jej vážně zranil jedenz jeho kolegů při zatýkání německého dů-stojníka: klopýtl, v pádu zmáčkl spoušť ne-zajištěného samopalu a prostřelil mu bři-cho. Naštěstí byl nastavený na jednotlivédávky. Otce odvezli do kanadského polní-ho lazaretu, a jen díky tomu, že Američania Kanaďani měli nový zázračný lék, penici-lin, otec přežil. Po válce pak od roku 1945do roku 1948 pracoval pro OSN v Londý-ně, New Yorku a v Ženevě – nejprve jakonovinář, později jako ekonom a tajemník.

Proč se rodiče vrátili do Československa, kdeproběhl komunistický puč?

Rodiče to samozřejmě zvažovali. Vzhle-dem k tomu, že otec byl levicově zaměře-ný idealista, rozhodl se vrátit do domova,který opustil před válkou jako osmnácti-letý kluk. S matkou si v létě 1948 udělalivýlet do Čech, které vypadaly nádherně,a přesvědčil ji, že je čeká zajímavý život.To mi byly dva roky. Otec, plynně hovo-řící nejméně čtyřmi jazyky, začal pracovatv národohospodářském odboru kancelářeprezidenta republiky. V roce 1951 – jakonekomunista – pod vlivem začínajících za-týkání a politických procesů z kancelářeodešel. Začínala doba represí, jeho bývalýšéf byl popraven. Otec jeden čas dokoncepracoval v kladenských dolech, poté se vy-učil soustružníkem a pracoval několik letv ČKD Sokolovo. Bez práce v oboru byl aždo roku 1957, kdy dostal na Vysoké školeekonomické místo knihovníka – dodnesje tam knihovna Pavla Eislera, kterou da-rovala škole moje matka po roce 1966,kdy otec zemřel při horolezecké nehoděv Alpách. Maminka, koncertní houslistka,žila v Praze až do otcovy smrti, ale po rus-ké invazi v osmašedesátém se rozhodlado Anglie vrátit. Dnes je jí pětadevadesáta pořád dochází do centra hudební tera-pie v Londýně, kde desítky let pracovala.

Slyšel jsem, že je vaše maminka urozeného pů-vodu. Je to pravda?Její otec, Walter Thomas Layton, byl sku-tečně lordem, dědičný titul dostal za zá-sluhy. V období první světové války praco-val jako poradce ministerského předsedyLloyda Georgea, během druhé světovéválky byl poradcem Churchilla a také bylvydavatelem magazínu The Economist.

Jak vnímáte svou identitu?Jsem Čech, ale Anglie je pro mě druhýdomov. Je skoro těžké rozlišit, co je mámateřská země, přestože jsem tam nikdysouvisle nežil, kromě dětských prázdni-nových pobytů u příbuzných, což ostatněbylo možné až od roku 1955. Dodnes siříkám, jestli jsem ve svém životě nemělspojení s Anglií využít víc, ale s tím už nicnenadělám.

Lorda Laytona jste znal osobně?Samozřejmě. Byl to nesmírně impozantníčlověk, trochu jsem se ho bál. Byl velice ti-chý, nevtíravý. I když to byl vůdčí typ a vý-znamný muž, tak to v rámci rodiny nikdynedával najevo. Nevnucoval se. Dodnes

»Tatínek v létě1948 zavezl

mou maminkuna výlet do Čech,které vypadaly

nádherně.Přesvědčil ji, žeje čeká zajímavý

život.«


STRANA 29

PN000913



JOHN EISLER (65)Narodil se v roce 1946 v Londýně.V roce 1969 ukončil studia oboru ar-chitektura na ČVUT v Praze. Potompracoval v libereckém ateliéru Sial,v němž setrval do roku 1983, kdy odešeldo Spojených států, kde působil v ateli-éru Richard Meier and Partners. V roce2003 založil v New Yorku vlastní kance-lář John Eisler Architect. V roce 2006 sevrátil do Prahy. V témže roce byl jmeno-ván členem Umělecké a vědecké radyFakulty architektury ČVUT. Jeho man-želkou je známá designérka Eva Eisler.Z vybraných realizací z doby, kdy půso-bil v SIAL: Obchodní dům Máj (1975,s M. Masákem a M. Rajnišem), bytovýdům IBA v Berlíně (1985, spolu s J. Su-chomelem a E. Přikrylem). V kancelářiRicharda Meiera: Uměleckoprůmyslovémuzeum ve Frankfurtu nad Mohanem(1984), Bridgeport Center v Connecti-cutu (1989), Museum of Televisionand Radio v Beverly Hills, Kalifornie(1996), Getty Center v Los Angeles (in-teriéry, 1997), Jubilejní kostel v Římě(2003), Eurotel, Praha-Pankrác (2004),Muzeum Ara Pacis v Římě (2006). JohnEisler Architect, Praha: 12 Lofts, Praha-Bubeneč (2010).

mám knížku s jeho věnováním, kterounapsal o své ženě poté, co zemřela: je tojeden z nejkrásnějších příběhů o vztahudvou lidí, jaký jsem kdy četl.

Chtěl jste být vždycky architektem?V patnácti jsem chtěl být muzikant, hráljsem na klavír a klarinet, fascinoval mějazz. V posledním ročníku střední školyjsem dělal zkoušky na konzervatoř, alenějak jsem si během nich uvědomil, cojsem v podstatě už věděl předtím: žena to, abych byl skutečně významnýmmuzikantem, asi nemám. A tak jsem serozhodl pro architekturu, protože tobyla od začátku moje druhá volba.

Co bylo klíčovým impulzem, který ve váspodnítil opravdový zájem o architekturu?V britských novinách Observer, kteréjednoho dne přinesl otec ze školy, jsemnašel výzvu, kterou se hledali dobrovol-níci z celého světa na vykopávky na izra-elské Masadě u Mrtvého moře. Napsaljsem tam a po měsíci jsem dostal odpo-věď, že mě vybrali za dobrovolníka a žese mám 4. ledna 1964 dostavit do Ber-ševy, odkud nás autobus odveze na Ma-sadu – tam stávala v době Krista pevnostpostavená králem Herodesem, a právěona byla předmětem rozsáhlých vyko-pávek. Skončil jsem semestr, dokoncejsem to zvládl předčasně. Sehnal jsemsi výjezdní doložku, řecké, jugoslávskéa izraelské vízum. Naši mi půjčili pět setkorun na jízdenku vlakem do Atén a je-den z mých strýců z Londýna mi věno-val lodní jízdenku z Pirea do Haify. Pakjsem jel stopem do Jeruzaléma a z nějdo Berševy, kde byl sraz. V Masadě jsemse tři týdny věnoval odhalování zákla-dů pevnosti a potom jsem odjel na se-ver do dvou kibuců, kde jsem vždyckyněkolik týdnů pracoval, sbíral slepičívajíčka nebo trhal pomeranče. Naraziljsem tam na Poláka – stavitele – a ten-hle nemluvný Polák mě vyzval, abychs ním jako student architektury jezdilpo osadách, ve kterých měl na starostijednak výstavbu domů pro jejich obyva-tele, jednak komunitní centra a výrobnídílny a stavby. To byla chvíle, kdy jsemsi uvědomil, proč chci být architektem.Bylo to strašně moc inspirativní: lidmi,přírodou, historií a současností, všech-no dohromady tvořilo něco těžko po-psatelného.

Když jsem dělal rozhovor s brazilským archi-tektem Oscarem Niemeyerem, zeptal jsem seho, jestli neměl strach, když v novém hlav-ním městě Brasílii navrhoval během jedno-ho roku všechny zásadní správní budovy.Odpověděl mi: „Na strach a pochyby nebylčas.“ Jaké pocity máte při začátku novéhoprojektu?Architektura je řehole a nese s sebouneuvěřitelnou zodpovědnost, k níž alečlověk dorůstá. Čím víc si to uvědo-muje, tím víc mu dochází, jak závažnéjsou kroky, které dělá. Stává se mi, žese ráno probudím s děsem v hlavě, žejsem něco opomněl nebo nedotáhnul,ale když pak vezmu do ruky tužku, jevšechno najednou jaksi jednodušší. Na-jednou se musím zabývat podstatou vě-ci samotné a to je klíčový okamžik, kte-rý mě na architektonickém tvoření při-tahuje. Popravdě neznám lepší pocit,než když – třeba v noci, nebo když jsemsám a přemýšlím o nějakém problému– všechno zapadne přesně do sebe.

Je to nejkrásnější okamžik tvorby?Pro mě je právě tohle nejvíc. Ale zaží-vám i jiné krásné chvíle, často při spo-lupráci s kolegy, když se daří celémutýmu, který se na stavbě domu podílí,a práce je pak jako koncert. Někdy jevelkým zážitkem dialog s klientem, pro-tože může architekta inspirovat a obo-hacovat. Pro mě je architektura pořádještě sezení u papíru s tužkou v ruce,během něhož se rozuzlují jednotli-vé zápletky v projektu, ale nedocházík tomu najednou, musí se to opakovat,po spirále se k problému vracet znovua znovu. Architektura má v sobě neu-stále se navracející motiv zkoumáníproblému. Bez toho to nejde.

Co si myslíte o rutině?Pokládám ji za jedno z největších ne-bezpečí, které na architekta čeká.Spoléhat se, že něco vzniká už jaksiautomaticky, je chybné. V celé tvor-bě, od konceptu až do vypracovánínejmenšího detailu, je možné napá-chat velké chyby, ale také je možnéprojekt dotáhnout do výsledku, kterýje vypovídající, který může být příkla-dem a který něco v pravém slova smys-lu znamená. Samotného mě překvapu-je, když se vracím k věcem, které jsemuž opustil, jak je vidím v jiném světle.


John Eisler ve svémpražském ateliéru. Sídlív domě, kde se kdysivyráběly mapy. Podvysokým stropem mávšechno přesně určenémísto a řád. Takovéjsou i jeho stavby.Mimochodem, v NewYorku to měl blízkodo Central Parku, v Prazezase do Letenských sadů.

PN05_24_33_rozhovor_OK.indd 31PN05_24_33_rozhovor_OK.indd 31 12.5.2011 22:18:1112.5.2011 22:18:11


Architektura by měla také znamenatmít schopnost umět se na věci podívatpokaždé znovu, neustrnout na nějaképředchozí zkušenosti jenom proto, žeznamenala úspěch. Člověk v podsta-tě musí být otevřený tomu, aby se přikaždém novém kroku dokázal zastavita kriticky, bez předsudků či předpo-jatosti zhodnotil, co udělal. Je to takopravdu správné? Tuhle otázku je dů-ležité si umět položit – třeba jenomproto, abych si řekl, že jsem se oprav-du vydal správnou cestou. Anebo proto,aby uměl architekt přehodit výhybkua jít někam jinam. Svým způsobem jeto oportunistické zaměstnání nebo ře-hole, vyžaduje schopnost umět měnitsvé názory, sledovat, co se stane, když seudělá příští rozhodnutí.

Máte za sebou řadu zahraničních soutěží.U nás bývají architektonické soutěže častozpochybňovány, o veřejných zakázkách se ho-voří vesměs jako o zmanipulovaných, běžnějsou překračovány rozpočty… Jak to fungujeve Spojených státech?Zpravidla perfektně. Federální vládaod čtyřicátých let minulého století pro-střednictvím GSA, což je cosi jako jejichministerstvo výstavby. Zadává zakázky,které chce federální vláda realizovat: lo-děnice, soudy, banky, vězení – a stanovu-je přitom jasná pravidla, která musí býtsplněna při výběru architektů i násled-né realizaci stavby. První zásada je, že sedaný rozpočet nesmí překročit. Někdyjsou zadávány zakázky přímo, ale větši-nou se jedná o soutěžní procedury, kdyjsou vyzváni architekti podle různýchklíčů: třeba jenom slavní nebo mladíperspektivní architekti nebo jejich kom-binace, není na to jeden recept.

Jak probíhá konečný výběr?Jedním z mechanismů, které používa-jí při hodnocení, je proces „peer re-view“, do něhož jsou nezávisle na poro-tě do posuzovací komise na významnézakázky pozváni tři až čtyři nezávislírenomovaní architekti. Závěry, ke kte-rým hodnotící architekti dospějí, jsouklíčovým příspěvkem jak v procesu vý-běru, tak i ve fázi realizace. Funguje tovýborně a přitahuje to nejlepší lidi jakze strany klienta, tak odborné veřejnos-ti, která je zastoupena špičkovými archi-tekty nebo teoretiky. V době, kdy jsem

Projekt 12 Lofts můžetena vlastní oči vidětv pražské Bubenči,dokončen byl v loňskémroce. John Eisler za nějzískal na Grand PrixObce architektů Čestnéuznání. Porota ocenilajasnost a jednoduchostloftových dispozica dokonale provedenédetaily.

Museo dell Ara Pacis (2006)se stalo první veřejnou stavboupostavenou po více než padesátiletech v centru Říma, nahradilobudovu pocházející ještě z éryMussoliniho fašistického státu.Sklo, ocel, beton a travertin.

Jubilejní kostel (DioPadre Misericordioso)v Římě byl slavnostněvysvěcen roku 2003,Jeho tři betonovéoblouky připomínajílodní plachty, Jasně bílébarvy bylo dosaženopřimícháním vícenež dvou tisícovektun rozemletéhocarrarského mramorudo betonu.

Administrativní budova firmyCanon, kterou si nechala známáfirma postavit v Tokiu, vznikalana přelomu tisíciletí, v letech1998 až 2002. Je z ní dobře patrnápřehledná a čistá forma, která jeschopná odolávat zubu času.


STRANA 33

PN000852

byl v New Yorku, jsme pracovali na pro-jektech dvou federálních soudů, jedenbyl na Long Islandu, druhý v Arizoně.

Kdo vás hodnotil?Mezi členy komise byli například archi-tekti I. M. Pei a Harry Cobb a KennethFrampton, historik architektury.

Pei, Číňan žijící v Americe, se proslavil pyra-midami před Louvrem a Angličan Framptonje zase legenda mezi teoretiky s dobrým přehle-dem o české architektuře. Jak na vás zapůsobil?Málo se ví, že Kenneth Frampton začí-nal jako architekt v Anglii.

Opravdu? O tom jsem neměl ponětí…Dokonce jsem jednou bydlel u známýchv jednom domě v Londýně, který na-vrhl, a nebyla to vůbec špatná budova.Nicméně zajímavé je, že po desetiletích,kdy jenom psal a učil, ve věku, kdy mubylo asi šedesát šest, si vzal na rok stu-dijní volno na Columbijské univerzitě,kde učí, protože chtěl zjistit, jestli by ješ-tě mohl oprášit svoje praktické schop-

nosti, a požádal Richarda Meiera, jestliby mohl u něj v kanceláři nějakou dobupracovat.

Jak tam dlouho vydržel?Víc než čtyři měsíce! Chodil do prácejako my a také kreslil nebo komentovalněkteré rozpracované projekty. Protožeto bylo v době, kdy se dělal římský kos-tel, tak ho detailně sledoval. Náš návrhse mu líbil, což pro mě bylo vyznamená-ní. A ještě nám k tomu napsal průvodnítext.

Co vám v Praze nejvíce chybí z New Yorku?Je toho spousta, takže nejlepší je říci,že mi nechybí vůbec nic. Protože jinakbych přemýšlel jenom o tom, co mischází, a to nikam nevede.

Existuje nějaký vysněný druh architektury,který byste chtěl postavit?Chtěl bych postavit koncertní halu, po-kud možno v centru města. Ale nechcito zakřiknout, o snech se nemá mluvit…

»Chtěl bychpostavit koncertní

halu, pokudmožno v centru

města. Ale nechcito zakřiknout,

o snech se nemámluvit…«

INZERCE


STRANA 34 proč ne?! – KVĚTEN 2011fotostory

Mojemalévěci

Dřevěné kostky, piškvorky, hra, 1200Kč, Flamant; skleničky Reeds, ručné broušené sklo, malá whisky, 2300Kč, velká long drink, design: Karen Feldman,2500Kč, Artěl; sada keramických knih, dekorace, 5000 Kč/5ks, Artěl; starý fotoaparát Voigtlander Bessa 1930, info o ceně v prodejně, Foto Škoda; dřevěná

stavebnice Paris, 12.95 eur/sada, Muji.

PN05_34_37_fotostory_OK.indd 34 12.5.2011 22:53:29

STRANA 35

Béžový talíř Grafit a džbán Nature Canvas, Sandstone, 464 a 765 Kč, Wedgwood; bílé misky EH Urban, 269 a 339 Kč, obojí Potten & Patten – Staněk;trubkový náhrdelník, design: Eva Eisler, 12 800 Kč, DOX by Qubus; náhrdelník Kokoon, design: Lucie Houdková, 2000 Kč, DOX by Qubus; šachové

figurky z multihry, 2000 Kč/balení, Flamant.


STRANA 36 proč ne?! – KVĚTEN 2011fotostory

Interiérová vůně Esteban, váza a dřívka, 1300 Kč, náplň např. Teak & Tonka, 670 Kč, Le Patio; svíčka s dřevěným poklopem, Teak & Tonka, 1160 Kč,Le Patio; nové vůně Six Scent No1: Bean Bow a No3: Can’t Smell Fear, 3250 Kč, Simple Concept Store; sluchátka Urbanears, Platan Black, 1590 Kč,

DOX by Qubus; psací pero Mahátma Gándhí, limitovaná série, 3000 ks, stříbro a bílý lak, 67 500 Kč, Montblanc.


STRANA 37

Porcelánový bílý hrnek Intaglio, 715 Kč, Wedgwood; italské čokoládové bombony s lanýžem, 245 Kč/balení,Wine and Food; náušnice Model CA, design: František Skála, kniha je součástí balení, 17 500 Kč, DOX by Qubus;

náramek Babylone, stříbro, 8 000 Kč, Hermés; velké hrací karty, 2 600 Kč, Hermés.

STY

LIN

G:

Klá

raTo

má

nko

vá

–FO

TO:

Filip

Šla

pa

l


STRANA 38 proč ne?! – KVĚTEN 2011zblízka

Text: Veronika MI3KOVSKÁ – Foto: Archv Dolce & Gabbana

Na celé italské riviéře není malebnějšímísto, než je tato stará rybářská osadavtisknutá mezi průzračné moře a lesy

vonící sluncem. Do Portofina proto jezdíodedávna všichni, kdo si umí vychutnatsladký život plnými doušky. Proč ne?!

exkluzivně nahlédlo do vily, v níž si létoužívají slavní návrháři Dolce & Gabbana.

tak chutná dolce vitaPortofino


PN05_38_47_vila_OK.indd 38 12.5.2011 22:11:18

STRANA 39

PN05_38_47_vila_OK.indd 39 12.5.2011 22:11:25


Zútesů porostlých cypřiši, pini-emi a palmami nesměle vyku-kují střechy kamenných vil. Užkdysi se tu v poledne v úzkých

uličkách schovávali před žhavým slun-cem romantičtí angličtí básníci, zatímcodnes zde odpočinek hledají hollywood-ské hvězdy. Portofino je stále oblíbenýmprázdninovým sídlem italské smetánky,k níž patří i návrháři Domenico Dolcea Stefano Gabbana. Jejich dům patřík perlám mezi vilami, které lemují skal-naté pobřeží.

MEZI MOŘEM A ZAHRADAMIMalebné Portofino platilo za jedno z nej-krásnějších míst už v dobách starých Ří-manů, kteří rybářské osadě dali jméno,a v 50. letech se pak stalo útočištěm fil-mových celebrit, kterým se omrzelo ne-daleké Saint-Tropez. Od té doby se jehopodoba v podstatě nezměnila. Jen míst-ní obyvatelé, kterých tu žije něco málopřes pět set, se už neživí rybolovem, aleproměnili se v majitele luxusních restau-rací a butiků.

Portofino se díky svým prázdninovýmobyvatelům z řad evropské high societyproměnilo v diskrétní soukromý klub,kde si jeho členové užívají to nejlepší, coItálie nabízí. Příjezd do městečka strá-ží vyfešákovaní carabinieri a v létě se tuna klikaté silnici vedoucí od vesničkySanta Margherita Ligure táhne dlouhýhad rozpálených aut, čekajících na povo-lení k vjezdu. Stačí ale jen vyslovit jménoněkterého z místních hotelů a cesta jevolná.

Jedním z nejvyhlášenějších je HotelSplendido, bývalý klášter, kde se dnesunikátním pohledem na moře kochajíhosté usrkávajíce zdejší vyhlášené kok-tejly z Prosecca a ovoce.

Většina návštěvníků ale místo zdlou-havé cesty po silnici do městečka přijíždína jachtách a plachetnicích. Na jejichbezpečnou plavbu dohlíží socha Krista,která stojí sedmnáct metrů pod hladi-nou moře a vzpíná ruce směrem k hla-dině. Má chránit námořníky i rybáře, alestala se i vítanou atrakcí pro potápěče.

Samo městečko, obehnané ze všechstran skalami, není příliš veliké, pěškyse dá křilovakými uličkami přejít za párminut. Centrem Portofina je pitoresknínáměstíčko, které obklopují kamennédomy s pestrými fasádami. Většina z nich

PN05_38_47_vila_OK.indd 40 12.5.2011 22:11:32

STRANA 41

PN05_38_47_vila_OK.indd 41 12.5.2011 22:11:38

STRANA 42 proč ne?! – KVĚTEN 2011zblízkaPN

000886

PN05_38_47_vila_OK.indd 42 12.5.2011 22:11:43

STRANA 43

PN05_38_47_vila_OK.indd 43 12.5.2011 22:11:44


PN000885

láká hosty na vynikající ligurskou kuchy-ni, jejíž základ tvoří ryby a plody moře.

Jestliže Portofino samotné nenabízípříliš možností k dlouhým procházkám,stačí vyrazit na jednu ze značených ste-zek a vydat se například směrem ke kláš-teru San Fruttuoso, u kterého leží i malápláž, nebo vystoupat k místnímu majá-ku, z něhož se naskýtá pohled na celouskalnatou pobřežní oblast Cinque Terre.Nejzábavnější je ale půjčit si člun a vydat

se na plavbu po zátoce, jejíž pobřeží jelemováno luxusními vilami. Béžovouvilu obklopenou palmami vlastní Gior-gio Armani, narůžovělou budovu s lod-žií porostlou vistárií obýval v létě ještěza svého života Gianni Agnelli, bývalý šéfautomobilky Fiat, překvapivě skromněvypadá útočiště italského premiéra Sil-via Berlusconiho. Jeden z největších kle-notů zátoky ale poznáte podle modrýchokenic – je to vila návrhářů značky Dol-ce & Gabbana.

VILA PLNÁ PŘEKVAPENÍPrázdninová rezidence návrhářů Dome-nica Dolceho a Stefana Gabbany je jakoz jiného světa. Zatímco zvenku ji předzvědavými zraky ukrývá rozlehlá zahradatak, že se dá snadno přehlédnout, uvnitřdomu se skrývá pravý poklad.

Vila choulící se nad hladinou mořeje přesně ten typ domu, který člověkaneustále překvapuje. Každý pokoj je uni-kát. Stěny i podlaha kuchyně jsou pokry-té keramickými a skleněnými střepy. Zestropu tu visí několik různobarevnýchbenátských luceren a roli jídelního stoluplní čtyři staré psací stoly sražené k sobě.V oknech visí jednoduché bílé krajkovézáclony. „Když jsme si zařizovali náš prv-ní dům, neměli jsme peníze na závěsy.Tak jsme přes vodovodní trubky přeho-dili tyl a ten efekt se nám tak líbil, že hoteď najdete ve všech našich domech,“říká o interiéru Stefano Gabbana. Jídel-ně dominují modrobílé ručně malovanékvěty, kterými jsou pokryté stěny, a staro-žitné rokokové židle z Francie.

Oba návrháři dovolenou i víkendyve vile tráví společně i přesto, že již šestlet netvoří pár. Jejich vztah vrtá hlavoumnoha lidem, kteří nechápou, že bývalípartneři spolu mohou dál nerušeně pra-covat. „Je rozdíl mezi láskou a sexem,“opakují již několik let stále dokola jed-ním hlasem. O tom, že jejich vztah jemimořádný, vypovídají i stěny obývací-ho pokoje, které zdobí romantické veršev různých jazycích. Rudý neonový nápisLOVE svítí i v chodbě vedoucí do Gab-banovy ložnice. „Když otevřu dveře, je toprvní věc, kterou vidím,“ říká.

Vrcholem luxusu, kterým tento důmdýchá, je pak ložnice umístěná v nej-vyšším patře. Jak jinak nazvat místnost,která je celá pokryta blyštivými plátkyosmnáctikarátového zlata? Není divu, že

Vrcholem luxusu portofinské vilyDolceho & Gabbany je ložnice pokrytáblyštivými plátky osmnáctikarátovéhozlata.

PN05_38_47_vila_OK.indd 44 12.5.2011 22:11:44

PN000885

PN05_38_47_vila_OK.indd 45PN05_38_47_vila_OK.indd 45 12.5.2011 22:11:4612.5.2011 22:11:46


v této „zlaté kleci“ chtějí spát všechny ná-vštěvy, které ve vile Dolce & Gabbana trá-ví léto. Madonna, Eva Mendes, JenniferLopez nebo Kylie Minoque – ty všechnyse sem na pozvání návrhářů vracejí.

Byť patří Dolce & Gabbana mezi de-signéry ke špičce, na vybavení celéhodomu si sami netroufli. Interiéry jsouproto částečně dílem britského archi-tekta Davida Chipperfielda, který jepodepsán i pod vzhledem obchodů ital-ské značky. Dokázal zde vytvořit prostorstejně dráždivý a elegantní, jako je mó-da, kterou návrhářská dvojice Dolce &Gabbana tvoří. Jejich značně oblíbenákombinace rudé a černé dominuje jed-né z ložnic, která je navržená v čínskémstylu. Zvířecí potisky, které designéři takrádi kombinují s jinými vzory, probles-kují v obývacím pokoji i v místnosti prohosty. Starožitné doplňky a nábytek pakodrážejí lásku návrhářů k umění všehodruhu. Mezi obrazy na stěnách lze ostat-ně najít díla od Andyho Warhola neboKeitha Haringa.

DOLCE & GABBANA V PRAZEKouzlo domu se ale skrývá v drobnýchdoplňcích, které si návrháři přivezli zesvých cest. Skleničky si koupili v Káhiřea porcelán je dovezený z Prahy (kde semimochodem v Pařížské ulici již brzyotevře samostatný butik značky Dolce &Gabbana). Jídelní stoly jsou pak ze Sicí-lie, kde se Domenico Dolce narodil.

Sicilská kultura kombinovaná s mi-lánskou sofistikovaností, kterou ztěles-ňuje Stefano Gabbana, je jedním zezákladních prvků prostupujících celoutvorbu značky. Žena, kterou návrhářive svých představách oblékají, je jednaz „molto sexy“ sicilských vdov. Elegantníženskou módu prosazovali i v polovině80. let, kdy jejich hvězda pomalu začína-la stoupat. Zatímco Versace a Armani na-vlékali modelky do minisukní a úzkýchkalhot, Dolce & Gabbana zvolili přesněopačnou strategii – jemný a romantickývzhled podtrhující křivky ženského těla.

V aktuální jarní kolekci se ale sicilskávdova proměnila v nevinnou dívku čeka-jící na svůj svatební den. Celá kolekce jebílá a rozevláté sukně a halenky připo-mínající spodní prádlo zdobí bílá kraj-ka. Oblečení jako stvořené pro procház-ky v zahradách Portofina i v rozpálenýchpražských uličkách.

Výhled z vily Dolceho a Gabbany skrzzahradu plnou cypřišů a pinií ukazuje,proč je Portofino jedním z nejkrásněj-ších míst italské riviéry.

PN000803-1

PN05_38_47_vila_OK.indd 46 12.5.2011 22:11:46

STRANA 47

PN000803-1

PN05_38_47_vila_OK.indd 47 12.5.2011 22:11:52

STRANA 48 proč ne?! – KVĚTEN 2011fotoesej

Den

vPo

rtofinu

PN05_48_55_Portofino_OKOK.indd 48 12.5.2011 21:59:19

STRANA 49

Foto: Peter Lindbergh pro IWC Schaffhausen

Peter Lindbergh je díky svýmfotografiím nazýván mistrem

světla. Do Portofina si pozval slavnéosobnosti, aby s nimi nafotil unikátní

fotostory. Cate Blanchett, KevinSpacey, Zinédine Zidane, Jean

Reno, Eric Dane a další v ní oslavujípo vzoru divokých 50. let hvězdný

genius loci italské riviery.



Zinédine Zidane

„Jak se zbavit hloučku

paparazziů díky tomu,

že vezmete do rukou

spoustu fotografických

propriet. To byla

zábavná hra.

Vyhráli jsme ji.“


STRANA 51




STRANA 53

Cate Blanchett:

„Jak si asi Elizabeth Taylor

vychutnávala zmrzlinu?

Jak Ava Gardner

ukusovala pizzu? A jak

Ingrid Bergman popíjel

šampaňské? Bavilo mě

hrát si na to, jaké to

tenkrát bylo…“




STRANA 55


STRANA 56 proč ne?! – KVĚTEN 2011bydlení

Text: Petr VOLF – Foto: Ester Havlová, Filip Šlapal, archiv developerů a architektů

Komplexy


na vysoké noze

PN05_56_67_komplexy_OK.indd 56 12.5.2011 22:09:28

STRANA 57

Vlastní dům nemusí být nejvyššíživotní metou. Čím dál více nás o tom

přesvědčují moderní rezidenčníkomplexy. Stačí si v nich koupit či

najmout byt, apartmá či loft a člověkzískává jinou nadhodnotu, než poskytuje

„čisté soukromí“..



Trávník je vždycky zelený, čers-tvě posekaný, cestičky zamete-né. Všechno je po ruce. Kdochce sportovat, může využívat

nejrůznější posilovny nebo třeba teni-sové kurty. V uzavřených areálech, tzv.kondominiích, se nemusíte o nic starat,na údržbu společných prostor jsou naja-ti zahradníci nebo správcové. Komplexyjsou většinou neustále chráněny, a jak-mile se ocitnete „za branou“, vstupujetedo klidové zóny, kde vnější svět nechává-te za sebou, a přitom jste pořád ve měs-tě: je to něco úplně jiného, než když do-jedete do venkovského satelitu a ztratítes metropolí jakýkoliv kontakt. Nejlepšíobytné komplexy pak mají v sobě výtvar-nou harmonii, kterou jim dodávají ar-chitekti. Developeři si to dobře uvědo-mují a na tvorbě ambiciózních projektůspolupracují s těmi nejvíce renomovaný-mi. A ještě něco. Rezidenční areály jsou

PN000906

také zárukou „dobré adresy“ a přinášejísousedství lidí podobného společenské-ho postavení a odpovídajících příjmů.Děti můžou být zase neustále „venku“,aniž bychom se museli strachovat, že sejim něco stane. Život za zdí může para-doxně přinášet víc svobody než mimoni. Jenom si vybrat tu správnou.

MAGICKÁ DÍRARezidence Kavčí Hory dostala jménopodle místa, na němž nedávno vyrost-la. Kousek odtud strmí na pankrácképláni nejvyšší česká budova City Tower,navržená slavným Richardem Meierem,směrem na sever je zase sídlo České tele-vize. Nově postavená rezidence, která seskládá ze dvou solitérních domů, svýmarchitektonickým řešením i v této tvrdékonkurenci na sebe strhává zaslouženoupozornost. Architekti z kanceláře A.D.N.S. (Václav Alda, Petr Dvořák, Peter

Život za zdímůže paradoxně

přinášet vícsvobody než

mimo ni. Jenomsi vybrat tusprávnou.

Rezidence Kavčí Hory, kterou navrhli architekti zestudia A.D.N.S., je díky svému „vyříznutému“ hranolujednou z nejatraktivnějších pražských staveb.

Při dálkových pohledech nepůsobí jako bariéra, alepřipomíná spíše příjemně poskládanou stavebnici.


STRANA 59

PN000906

Jurášek, Martin Němec, Juraj Sonlajt-ner a Tomáš Drašner) se totiž rozhod-li ke kroku, který v Česku dosud nebylvůbec obvyklý: z hranolu hlavní budovyvynechali mezi třetím až osmým podla-žím část jeho hmoty, takže vznikl hlu-boký otvor, přes nějž lze vidět jako skrzobří kukátko. Dům se nachází na konciploché planiny a na začátku terénníhozlomu spadajícího do vltavského údolí,takže to má své opodstatnění – naznaču-je to předěl a změnu dosavadního stavu.Není to bariéra, ale spíš bytelné okno.Architektura, která chce být nadprů-měrná, takovou „hraniční situaci“ zpra-vidla odráží. Navíc funguje jako světlíkpro řadu bytů, které můžou dostat svouporci přirozeného světla – čím jsoupoloženy výše, tím větší mají rozměry.Ozdobou rezidence je penthouse v po-sledním, dvanáctém patře s monumen-tální terasou, třemi obývacími prostory,dvěma ložnicemi, saunou a vlastním šes-timetrovým bazénem s protiproudem,z něhož je výhled na celou Prahu.

Kolekce klidných řadovýchdomů obytného souboruNa Krutci, odkud je to blíz-ko do Divoké Šárky.

INZERCE



SNADNO SNESITELNÁ KRUTOSTŠestý pražský obvod je – co se týče bydle-ní – nejvyhledávanější částí Prahy. Šest-ka dokonale ztělesňuje to, čemu se říkádobrá adresa: najdete v ní jak Hanspaul-ku, tak Babu nebo Ořechovku a obecněplatí, že čím blíže k Divoké Šárce, k nej-krásnějšímu kusu přírody na kraji metro-pole, tím lépe. Právě tady ve Vokovicíchvznikl před několika lety obytný souborNa Krutci, který dostal jméno podle str-mé ulice, k níž ze severní strany přiléhá.Krutec je opravdu krutý stoupák. Kroměojedinělé polohy na hraně přírodní re-zervace, odkud je to do rozeklaných bu-ližníkových skal jenom pár stovek met-rů, se krutecký komplex vyznačuje málovídanou pestrostí a dotažeností v detai-lech. Těžko si představit, že tady kdysibývala „země nikoho“ plná navážky, ježzbyla po stavbě paneláků v sedmdesátýchletech. Teď je to zelená oáza. V areá-lu najdete jednak řadové domy, jednakbytovky, ale také samostatné vily. Žádnýmonokulturně rostlý celek, nýbrž archi-tektonicky zajímavě poskládaný areál.S minimalistickým rukopisem jej navrho-vali přední čeští architekti Ladislav Kuba

a Tomáš Pilař spolu s Antonínem Nová-kem a několika dalšími architekty. Mi-mochodem, jako jeden z prvních se zdezabydlel Roman Šebrle – olympijský vítěza světový rekordman v desetiboji to mákousek do fitnessu i na tenisové kurty.

ORION DOTÝKAJÍCÍ SE HVĚZDBydlení ve věžích má bezpochyby svůjnezaměnitelný půvab, protože člověk zís-kává nejenom výhled, ale také nadhled.Jak už věděl Exupéryho Malý Princ, ma-lichernosti zůstávají z výšky neviditelné.Brněnský víceúčelový komplex Orionse může pochlubit hned trojicí šestnác-tipodlažních výškových budov, z nichžkaždá shodně kulminuje ve třiapadesá-ti metrech. Nejsou to ale fádní věžáky,ve své vertikalitě mají totiž rytmicky po-skládané fasády, čehož architekti MartinRudiš, Martin Komárek a Alena Steh-líková docílili kombinováním plnýchploch s okny dvou velikostí a předevšímlodžiemi, které se zařezávají do nárožídomů. Má to v sobě neokázale působivývýraz, jaký známe od holandských nebošpanělských architektů. Jakýmsi sjedno-cujícím prvkem tohoto uzavřeného are-

V blízkosti známého sídliště Lesná vyrostlyv Brně tři moderní věžáky komplexu Orion.

PN000861

Šestka dokonaleztělesňuje to,čemu se říkádobrá adresa:najdete v ní jakHanspaulku,

tak Babu neboOřechovku.


STRANA 61

Kdysi se tady vařilo pivo, nyní se v areáluHolešovického pivovaru luxusně bydlí.

PN000861

INZERCE



álu, do něhož se nedostane nikdo, kdonemá „správnou kartu“, je čtyřpodlažníbudova, kde se nachází bazén, posilov-na, sauna, ale také lékárna nebo ka-várna. Jsou lidi, kteří si doma ani kávuneuvaří, tak jsou zaneprázdnění, neboto neumí – anebo platí obě možnostisoučasně. Komu se omrzí zůstávat me-zi věžemi na pozemku o ploše zabírajícítři čtvrtiny hektaru, může jít do blízkéholesa nebo se vypravit směrem na Soběši-ce či Vranov, příroda zde leží v bezpro-střední blízkosti.

PIVOVARSKÁ POEZIEPivovary jsou i poté, co se v nich přesta-ne vařit pivo, dobře využitelné pro dalšísmysluplnou existenci. Protože šlo vět-šinou o rozsáhlejší industriální areályvyčleňující se z okolní zástavby, dají serelativně snadno adaptovat pro výlučněj-ší druh bydlení. V dané lokalitě totiž vy-tvářejí samostatnou enklávu, kde se rokyživot ubíral podle vlastních zákonitostí.Jde jenom o to zjistit, co zachovat a copřidat, aby místo nepřišlo o svého prvot-ního genia loci. V tomto ohledu můžejako dosud nejlepší příklad sloužit ně-

kdejší První holešovický pivovar, rozpro-stírající se na rozsáhlém pozemku vyme-zeném ulicemi U Průhonu, Komunar-dů, U Uranie a Na Maninách v Praze.Architekti Vít Máslo a David Chisholm(v Česku usazený Američan) dokázalise stavebním pozemkem pracovat velmicitlivě. Nejprve na něm rekonstruovalihlavní budovu pro administrativní účely.V další fázi se soustředili na vznik rezi-denčního projektu, který měl dodat ně-kdejšímu průmyslovému areálu potřeb-nou energii. Využili potenciál někdejšípivovarské spilky, kde kdysi probíhalokvašení piva, a vybudovali v ní lofto-vé byty se zelení porostlými střechami.Vedle pak nechali postavit nový bytovýdům vrcholící obytnou věží, kde bydlínapříklad úspěšní umělci a společně sekochají krásou Prahy, kterou mají podsebou. Do DOXu to mají blíž, než cobykamenem dohodil. „Věřím, že se námpodařilo zachovat celkový výraz staveb,obnovit funkčnost areálu a navrátit takdo něj život,“ říká Vít Máslo. Snad je-nom jedno se dá architektům vytknout:že nechali „sundat“ pivovarský komín,jehož cihlový povrch se podobal kůži

PN000860

Do kolonie senastěhovalitřicátníci

a čtyřicátnícis dětmi, ale

důležité bylo,že se vesměs

jednalo o „známéznámých“.

Kolonie Pod Kozincemvznikala před deseti letyjako svého druhu sociálníexperiment. Povedl se.


STRANA 63

PN000860

anakondy. Ale zase ho nahradili hezkýmvýškovým domem.

KOLONIE POD KOZINCEMPrůkopnickým počinem svého druhuse stala obytná kolonie Pod Kozincemv pražských Horních Měcholupech. Bě-hem krátké doby zde vyrostlo osmapa-desát dvoupodlažních rodinných domů,přitom byly různě namíchané. Vznikly„řadovky“, stejně jako domy samostatněstojící, ale objevily se mezi nimi i většívily. Všechny byly od architektů ze stu-dia ADR vymyšleny jako pravoúhlé mo-dernistické stavby s plochými střechamia částečně obložené dřevem. „Nejdřívjsme si to ani neuměli představit – še-desát domů!“ vzpomíná jeden z jejichautorů Aleš Lapka. „Podobný areál jsmepředtím nikdy nestavěli, ale myslím, žedopadl dobře. Samozřejmě podstatnýpodíl má investor, který do projektu vlo-žil značnou energii, byl schopen námnaslouchat a dotáhl vše bez kompromi-sů do konce.“

Do kolonie se nastěhovali třicátnícia čtyřicátníci s dětmi, ale důležité by-

INZERCE



lo, že se vesměs jednalo o „známé zná-mých“. Dopředu se tudíž dalo vědět,kdo bude vedle koho bydlet a kdo bu-de naproti. Něco takového se nikde jin-de – pokud je nám známo – nepovedlov takové míře uskutečnit. Vlastně to byldocela odvážný experiment, nicméně vy-šel. Ještě než se začalo stavět, bylo šede-sát procent domů prodáno a úplně po-slední znal svého majitele deset měsícůpředtím, než byl dokončen. Kolektivní-ho ducha vyjadřuje také nadstavbové ře-šení obytné kolonie, do něhož patří na-příklad obecně využitelná klubovna, aletaké objekt se squashovými kurty. Kohouž nebaví squash, může přejít přes cestua je v hostivařském golfovém klubu.

VERTIKÁLNÍ VESNICEJeště nedávno bylo slovní spojení „luxus-ní bydlení na Žižkově“ stejně absurdníjako třeba „německá chaotičnost“, jenžečasy se mění. Rezidenční komplex na-zvaný Central Park Praha, který za čtyřimiliardy vyrostl na místě od nepamětinazývaném Parukářka, proměnil danoulokalitu k nepoznání a pozvedl ji o něko-lik úrovní nahoru. Architekti Boris Red-čenkov, Prokop Tomášek a Jaroslav Wer-

tig ze studia A 69 dokázali, že umějí vy-tvářet projekty bydlení pro nejnáročněj-ší klientelu. Spojili křehké věžové domys domem terasovým, který má na sobětravnatý koberec – díky němu tak splý-vá s okolním terénem. Krajina jako bypřirozeně prostupovala do areálu, na ze-leni se nešetřilo. Věžáky jsou na pohledvelmi křehké, jejich objem nijak neza-těžuje okolí, ale přesto jsou schopny po-jmout spoustu bytů, z nichž největší majíplošnou výměru dvě stě padesát metrů.Z každého bytu je výhled do tří strana dají se obejít po terase. „Chtěli jsmetím umocnit dojem, který má obyvatelrodinného domu, a připravit jej o dalšídůvod, proč se stěhovat z města,“ vysvět-luje Jaroslav Wertig. Architekti měli am-bici vytvořit uzavřený areál „na hranicimezi urbanismem, architekturou a tvor-bou krajiny“ a dá se říci, že se jim topovedlo. Loni za něj dostali Grand Prixarchitektů ve velmi ceněné kategorii No-vostavba. Život v Central Parku Praha jepohodlný, s recepcí, kavárnou, ale takétřeba s květinářstvím. Žižkov už prostěnení synonymem „pavlačáků“, a jak seukazuje, Central Park nemusí být jenomna Manhattanu…

Každý byt mákrásný výhled do

tří stran a dáse obejítpo terase.

Central Park na pražském Žižkově představuje jeden z vrcholů současného rezidenčního bydlení, kde se spojujearchitektura s tvorbou krajiny.


STRANA 65

PN000893



PN000880-3


STRANA 67

PN000880-1


STRANA 68 proč ne?! – KVĚTEN 2011autoview

Pouhá instruktáž s týmem našich odborníků bude tr-vat dva dny. A nezapomeňte, že k řízení potřebujeteřidičský průkaz na kamion. Ale rádi vám půjčíme nášprémiový vůz Volkner Mobil Performance k testová-

ní,“ sdělila nám Stephanie Volkner ze stejnojmenné firmy, kte-rá vyrábí jedny z nejluxusnějších obytných aut na světě, na našižádost o testování. Jak se ukázalo, zatímco obyčejný karavan sikaždý řidič hezky připojí za auto a s trochou umu a velkýmizrcátky může vyrazit na cesty, obytné vozy jsou skutečně vyššítřída, než jsme předpokládali. I bez testování na silnicích jsmeale s nadšením objevovali, co tenhle hybrid mezi luxusnímvozem a pětihvězdičkovým hotelovým pokojem dokáže svémumajiteli nabídnout. Pokud si myslíte, že prodáte svůj dům čibyt, koupíte si obytný vůz Volkner a vyrazíte na cestu kolem

světa, pak vás musíme zklamat. Za takový automobil byste mu-seli určitě ještě něco připlatit. Pokud je řeč o vlajkové lodi tétomotoristické manufaktury z Wuppertalu, můžete počítat se zá-kladní cenou okolo 1 milionu eur, samozřejmě bez daně. Jen-že má to jeden háček. Zatím žádný zákazník si nepřevzal obří„obytňák“ jako obyčejné holátko jen tak v základu, ale každýprý zvolil z nepřeberného množství příplatkové výbavy. To sepak cena může vyšplhat o další stovky tisíc eur.

Top model nese jméno Volkner Mobil Performance. Je toten správný stroj pro ty, kteří touží toulat se volně Evropou,nebo rovnou celým světem. Klidně si ale nechají zajít chuťna kempy vybavené společnými toaletami a sprchami. Pré-miové pojízdné domy totiž nabízí nadstandard, na který jstezvyklí z jachty, případně z privátního jetu. Na rozdíl od těchto

Text: Jan MARKOVIČ – Foto: Archiv firem

Na světě existují nádherná místatakřka na konci světa, kam vedejen dlouhá cesta a kde na vásnečeká žádný hotel. Když sena takové místo dostanete,můžete tam být jen sami

s okouzlující přírodou. A pokudmožno s vaším obytným vozem.

Představujeme vám luxusníobydlí na kolech pro nomády

moderního věku.

Haciendana kolech

Do vnitra obytného vozuVolkner se vejde nejenMini Cooper, ale třebai Mercedes SLK

PN05_68_73_karavany_OK.indd 68 12.5.2011 22:08:33

STRANA 69

V kuchyni prémiovýchbytných vozů aninepoznáte, že zrovnanejste u sebe doma, Mátezde všechno potřebnévybavení, ale i dostatekprostoru



dopravních prostředků ale musíte do jízdy zapojitvlastní úsilí a pořídit si potřebné řidičské oprávnění.I přes nadměrnou velikost je Volkner Performanceuzpůsobený „jen“ pro manželský pár, který s seboumůže vzít tak ještě dvě malé děti. Ale na takový roadtrip se chce člověk vydat jak jinak než jen s partne-rem.

Do rukou dostanete pořádný stroj. Volkner Per-formance získal základ z autobusu Volvo. Má shodnýpodvozek i pohonnou jednotku. Výkon turbodieseluje 420 koní a chlubí se relativně solidní normovanouspotřebou 25 litrů na 100 km. Ta se ale podle kon-figurace může vyšplhat až ke 30 litrům. Díky nádržis kapacitou 400 litrů ale na jedno natankování do-jedete z Prahy klidně do Dubrovníku. Jen nesmítezapomenout, že pro vás po cestě budou chtít vyššímýto a budete se muset pečlivě soustředit na výškovélimity tunelů. Volkner totiž měří na výšku 3,7 metru.Široký je 2,5 metru a na délku byste mu napočíta-li metrů 11. Díky tomu ale nabízí prostorné obydlís veškerým vybavením.

Výbava na zakázku skýtá mnoho variant: na podla-hu můžete klidně zvolit mramor nebo palubní dřevoshodné s tím, na které jste si zvykli na moři. Pak při-

jde na řadu volba nábytku. Máte rádi hnědé dřevo?Není problém! Toužíte po moderních tvarech, chro-mu a žulové kuchyňské desce? Samozřejmě! Snadvše bude ladit k vaší sedací soupravě čalouněné nej-jemnější béžovou kůží. O komfort nepřijde ani řidičči jeho spolujezdec s mnohosměrně polohovatelnoua otáčecí sedačkou. A prosím, než vstoupíte na palu-bu, zujte se! Vaše nohy trpět nebudou – podlaha jetotiž vyhřívaná.

AUTOROMANTIKA POD HVĚZDAMIV obývacím pokoji je spousta místa pro rodinui případné návštěvy. Jestli vás už přestalo bavit kou-kat se z okna na moře, stačí elektricky zatáhnoutroletu a z kabinetu se pomalu vysune širokoúhláplazmová televize. To už ale můžete začít připra-vovat večeři. Máte k dispozici špičkový sporák amikrovlnou troubu s grilem. Nádobí je schovanéve speciálních skříňkách podobných těm z jachet,které mají otevírání s pojistkou. Ani křišťálově čistésklo na šampaňské neutrpí při cestování přes želez-niční přejezdy. Je pevně uchyceno v samostatnýchstojanech. Je na zemi drobeček? Nevadí. V jedné zeskříněk se skrývá hadice centrálního vysavače.

Interiérový design vozů másvé meze, ale kvalitní dřevov kombinaci s chromovanýmidetaily a světlou kůží tvořípříjemnou kombinaci


STRANA 71

Když nad mořem romanticky zapadá slunce, mů-žete posedět ještě venku na vysouvací terase s mar-kýzou. Večerní mlsnou zaženete s pomocí zabudova-ného grilu. To už ale nálada stoupá a je třeba se ještěosprchovat. Stačí z obývacího pokoje otevřít dveřea jste v koupelně. Sprchový kout s masážní funkcípotěší, stejně jako umyvadlo s moderně střiženou ba-terií. Ta reaguje na lehké dotyky prstem a o vařícívodu se už nikdy nespálíte. Pokud teče horká, svítíproud vody červeně. Modrá dioda pak hlásí stude-nou. S vodou si můžete libovolně hrát, na palubě její totiž rovných 1000 litrů. Uděláte-li další dva kroky,jste v ložnici. Manželská postel je komfortní, a když silehnete, máte výhled na hvězdné nebe přes elektric-ky nastavitelné střešní okno. Samozřejmostí je LCDtelevize a kvalitní audiosystém Bose. Nic už nebránínoční romantice. Ani ovzduší. Každá místnost má to-tiž individuální klimatizaci, kterou lze nastavit i pod-le času. Je toho skutečně hodně, ale nezapomnělijsme na něco?

Volkner Performance si nechává opravdovou třeš-ničku až na druhý den. Po snídani je přece nejlepšívyrazit do okolí. Kdo by ale chodil pěšky anebo na-opak roztáčel zbytečně kola tohoto obytného kami-

PN000910

Speciální okénkas výhledem na okolí mái toaleta, to aby vám z cestyneuniklo vůbec nic

S devítimetrovým autemDethleffs Premium Liner sestále ještě vejdete na úzkousilnici

INZERCE



PN000907

onu?! Stačí vyklopit boční „vrata“ a elektricky vysunout vášsportovní vůz. Mezi kola Volkneru se totiž vejde nejen MiniCooper, ale třeba i Porsche 911 nebo Wiesmann Roadster. Zá-leží jen na vás, jaký sporťák si s sebou na cesty chcete odvézt.Do pojízdné garáže se vejde prakticky každý. I přes pořizovacícenu modelu Volkner Performance kolem 25 milionů korunnení toto druhé auto součástí dodávky...

ZPÁTKY NA ZEMPokud se vám nelíbí táhnout za vaším autem přívěs ne-bo se nechcete nastěhovat do upraveného Fordu Transitči Volkswagenu Caravelle, jsou pro vás určitým řešením vo-zy německé značky Dethleffs. Její top model se jmenujePremium Liner. Budete se ale muset smířit s trochu men-ší velikostí než u Volkneru. Vůz měří na délku necelých9 metrů, vysoký je 3,5 metru a široký 2,3 metru. Stále v němtak budete moci stát, aniž byste se uhodili do hlavy. Prostor jesice menší, nechybí tu ale nic.

K dispozici je alespoň malý obývací pokoj, trochu stísně-nější kuchyň, toaleta a designová ložnice. Zákazník má takéširoké možnosti, co se týče individualizace. Ať už se to týkározložení postelí, zvolených potahů, vzhledu nábytku, nebovolby nejrůznějších paketů. Ty mohou obsahovat televizi s 22“obrazovkou, vylepšené kuchyňské přístroje a mnoho dalšího.Auto stojí na podvozku Iveco, turbodiesel s objemem 3,0 litruje schopen produkovat výkon 176 koní. Na vůz s pohotovostníhmotností 5,7 tuny by to myslím mohlo stačit.

NAPŘÍČ AMERIKOU PO ROUTE 66Je ale také možné, že jsme se vám vůbec netrefili do vkusu.Pokud se cítíte spíš jako rocková hvězda a chcete si střihnouttransamerickou šňůru po legendární Route 66, může být.Vždyť Spojené státy jsou domovem obytných domů. Prostěnemusíte objíždět norské fjordy anebo větrné pobřeží Irskav německém voze, i když je to ten nejluxusnější na evropskémtrhu. Rocková hvězda přeci potřebuje během turné pořádnézázemí. A rozhodně nebude trávit čas za volantem.

Nezoufejte, je tu jeden výrobce, který za vaše miliony udě-lá takřka cokoliv. Americká společnost Featherlite vyrábí dvamodely ultraluxusních obytných vozů Vantaré. Jde spíš o po-jízdné zámky než domy, navíc s motory o výkonu přesahují-cím 500 koní. A že je každý z nich potřeba! Na palubě musíutáhnout mramor, kůži, luxusní postele, kuchyň, počítačovécentrum nebo vířivku. V městečku Suffolk v americké Virginiitotiž vyrobí vše, co si jen hvězda bude přát. A pak si můžeteodjet třeba na kraj světa.

Není to ale poslední překvapení. To přijde, až se usadítena místě a začnete si užívat bydlení. Obytné vozy totiž mohoumít dva až čtyři takzvané „sliders“ – čili boční výsuvné panely,které mohou rozšířit obývák na kolech v prostor, který vámbude nápadně připomínat velkou zasedací místnost v centrálevaší firmy. Tohle už se prostě musí líbit i Madonně.

A cena? Ale kdepak, o ní se přeci nehovoří. Pěkně si svůjvůz vyberte, specifikujte detaily a teprve pak se dozvíte prvníodhad.


STRANA 73

PN000907


STRANA 74 proč ne?! – KVĚTEN 2011hodinky

Shora: Hodinky Audemars Piguet Millenary Pianoforte, limitovaná edice 500ks, automatické, perleťový ciferník, pouzdro a sponaz 18karátového bílého zlata, pásek z aligátora, v přepočtu 797 880Kč, Audemars Piguet. Hodinky Lange 1, A. Lange & Söhne, pouzdro leskléa matné bílé zlato, pásek černá kůže, 615 000Kč, Carollinum. Hodinky Hublot Classic Fusion, Black Magic, pouzdro černá keramika, číselník

karbonový, pásek přírodní kaučuk, 167 500Kč, Hublot. Hodinky Chanel J12, Marine, keramika, pásek pryž, 92 900Kč, Carollinum. Hodinky Girard-Perregaux Latin America, limitovaná série 30 ks v oceli, na zadním sklíčku mapa Jižní Ameriky, 375 000Kč, Girard-Perregaux.

Jene

jvyššíčas...


STRANA 75

PN000887-2


STRANA 76 proč ne?! – KVĚTEN 2011šperky

Prsten Tamara Comolli, bílé zlato a měšíční kámen a diamanty 0,50 karátu, 85 550Kč, Zlatnictví Dušák; prsten Happy Diamonds od značkyChopard, bílé zlato a diamanty 0,34 karátu, 105 800Kč, Zlatnictví Dušák; prsten Ava Deco, bílé zlato a diamanty, 220 500Kč, Boucheron; prstenPossesion od značky Piaget, kombinované bílé a černé diamanty, 267 500Kč, Carollinum; prsten Macaron, bílé zlato, hnědé diamanty a granáty,

237 000Kč, Boucheron; prsten Čtyřlístek, bílé zlato a kameny, 2.7 karátu, 109 000Kč, Halada; talíře Kaviár, 339 a 205Kč, Potten & Pannen – Staněk.

STY

LIN

G:

Klá

raTo

má

nko

vá

–FO

TO:

Filip

Šla

pa

l

Coříctvíc?


STRANA 77

PN000880-2


STRANA 78 proč ne?! – KVĚTEN 2010parfémy

Výběr nejzajímavějších dámských parfémů letošního jarapodle Proč ne?! představuje novinky od značek Yves Saint

Laurent, Tommy Hilfiger, Marc Jacobs a Chloé.

OPOJNÁ MAGICKÁ POSEDLOSTVůně: Yves Saint Laurent Belle D'OpiumParfuméři: Alberto Morillas a HonorineBlancHlava: jasmín, gardénieSrdce: lilie, pepřZáklad: santalové dřevoPříběh: Belle D'Opium je smyslná vůně,jež evokuje dálky Orientu nejen díky své-mu flakónu, který je inspirován obalemválečníků z Dálného východu. Její dráž-divý, omamný esenciální mix totiž kom-binuje bílé květy lilie, bílý pepř a santa-lové dřevo. Tváří parfému je francouzskáherečka Melanie Thierry, která v kampa-ni představuje svůdnou exotickou taneč-nici. Stanete se jí také?

Voňavá jarní bouře

TEXT: BEAUTY QUEEN

NEVINNÁ BROSKVIČKOVÁPROVOKACEVůně: Tommy Hilfiger Woman PeachBlossomParfumér: není známHlava: bergamot, bílé broskveSrdce: nachový kosatec

OSLAVA JARA POD ROZKVETLOUMAGNOLIÍVůně: Chloé Rose EditionParfuméři: Michel Almairac a AmandineMarieHlava: magnolie, konvalinkaSrdce: růžeZáklad: jantarové a cedrové dřevoPříběh: Původní, dnes už klasická vůněChloé letos vychází v jarní reedici, ve kte-ré nabízí neotřelé spojení růže s květymagnólie. Výsledkem je hřejivý akcentvůně, která ale zároveň působí velmi ne-nuceným dojmem. Věrný původní před-loze zůstal i elegantní flakon, jehož jedi-ným výstřelkem je neonově růžová stuha.

Základ: pižmo tonka bobů, uzený koko-sový ořechPříběh: Flakon se stuhou přesně charak-terizuje americký styl, který prostupujecelou značkou Tommy Hilfiger. VůněWoman Peach Blossom byla vytvořenapro ženu dvou tváří. Na první pohled ne-vinnou, ale zároveň koketní provokatér-ku. Tóny broskve symbolizují křehkost,ale vůně uzeného kokosového ořechudává parfému zemitý rámec a rajcujícínáboj.

ŠARMANTNÍ JEDNODUCHOSTSLEČNY DAISYVůně: Marc Jacobs Daisy Eau So FreshParfumér: Alberto MorillasHlava: grapefruit, malinySrdce: fialka, divoká růžeZáklad: švestka, cedrové dřevoPříběh: Daisy Eau So Fresh vychází z vel-mi oblíbené vůně Daisy. Oblečení stejnějako parfémy od Marca Jacobse se mo-hou pochlubit sofistikovanou nekom-plikovaností, která vyhovuje široké škálenositelů. Nová vůně příjemně překvapísvým energickým, ovocno-květinovýmmixem. Zaujme i čirý flakon, který umož-ňuje vidět pastelově růžový parfém s ná-padným uzávěrem ze sedmikrásek.

PN05_78_parfemy_OK.indd 78 12.5.2011 22:07:16

STRANA 79zoom

Proužky jsou hitem letní sezony. Skvěle vyniknouna klobouku značky PRADA. Cena 13 290Kč,

prodává Prada.

Bílé pánské tenisky DIOR jsou ideální na letnívycházky do města. Info o ceně v obchodě,

prodává Simple Concept Store.

Kolekce tří prstenů značky BACCARATs křišťálovými kameny odráží proměnu květu

během dne. Cena 7 650Kč za kus,prodává Baccarat.

Pánský kožený pásek GANT s výraznýmoranžovým proužkem. Cena 1 999Kč,

prodává Gant.

ýmKč,

PN05_79_82zoom_OK.indd 79 12.5.2011 22:06:27

STRANA 80 proč ne?! – KVĚTEN 2011zoom

INZERCE

PN000902

proč ne?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?!e?! –e?! KVĚTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTENTEN 2011zoommmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmZářivá psaníčka HERMES z jehněčí a ještěrčí

kůže. Cena 70 800Kč, prodává Hermes

Přívěsky inspirované barvami Středomoříz kolekce Capri italské značky POMELLATO.

Cena 33 900Kč, prodává Halada.

Střevíčky LOUIS VUITTON zaujmou netradičněřešeným podpatkem. Cena 30 000Kč,

prodává Louis Vuitton.

PN05_79_82zoom_OK.indd 80 12.5.2011 22:06:36

STRANA 81zoom

ARTĚL, Celetná 29, Praha 1, tel.: 224 815 085; ARTEMIDE, Sázavská 32, Praha 2,

tel.: 222 521 345 www.artemide.cz, AUDEMARS PIGUET, Pařížská 5, Praha 1,

tel.: 222 312 230; BACCARAT, U Prašné brány 2, Praha 1, další informace na

www.crystalheritage.cz; BOUCHERON, hotel Four Seasons, Křížovnická 3, Praha 1,

tel.: 222 318 262; CAROLLINUM, Pařížská 11, Praha 1, tel.: 224 810 890; DOX, Poupětova 1,

Praha 7, 295 568 114; FLAMANT, Design interior, Slovanský dům, na Příkopě 22, Praha 1,

tel.: 221 451 790; FOTO ŠKODA, Vodičkova 37, Praha 1, tel.: 222 929 029; GANT, pasáž

Myslbek, Na Příkopě 19, Praha 1, tel.: 224 233 562; GIRARD-PERREGAUX, Staroměstské

náměstí 16, Praha 1, tel.: 222 312 535; HALADA, Pařížská 7, Praha 1, tel.: 222 311 868;

HERMES, Pařížská 12, Praha 1, tel.: 224 817 545; HUBLOT, Pařížská 1, Praha 1,

tel.: 222 310 907; KALDEWEI, seznam prodejců na www.kaldewei.cz; KD ELEKTRONIKA,

Jáchymova 4, Praha 1, tel.: 224 811 234; KLENOTNICTVÍ DUŠÁK, Na Příkopě 17, Praha 1,

tel.: 224213025; L‘INSTITUT GUERLAIN, Dlouhá 704, 705/16, Praha 1, tel.: 227 195 330-1;

LE PATIO, Národní 22, Praha 1, tel: 224 934 375; LOUIS VUITTON, Pařížská 13, Praha 1,

tel.: 224 812 774; MONT BLANC, Pařížská 9, Praha 1, tel.: 221 771 670;

POTTEN&PANNEN – STANĚK, Concept Store, Újezd 25, Praha 1, tel.: 224 214 936;

PRADA, Pařížská 16, Praha 1, tel.: 221 890 380; SIMPLE CONCEPT STORE, Pařížská 20,

Praha 1, tel.: 221 771 677; STUDIO NIKA, Umělecká 1, Praha 7, tel.: 233 380 351;

VERSACE, U Prašné brány 3, Praha 1, tel.: 224 239 861; WEDGWOOD, Vodičkova 28,

Praha 1, tel.: 222 314 767; WINE FOOD MARKET, Strakonická 1, Praha 5, tel.: 722 585 823

Rafinované brýle LOUIS VUITTON zajistísvůdný pohled. Cena 7 000Kč,

prodává Louis Vuitton.

Lesk na rty Terracotta Gloss od značkyGUERLAIN rozjasní a hydratuje rty. Cena

690Kč, prodává L‘Institut Guerlain.

Dámská kabelka VERSACEv nepřehlédnutelném odstínu červené. Info

o ceně v obchodě, prodává Versace.

Mýdlo DIPTYQUE v sobě uzamklo vůnivhodnou pro muže i ženy. Cena 1 200Kč,

prodává Simple Concept Store.

Pánská toaletní voda Aqva Toniq od značkyBVLGARI obsahuje výtažky ze sicilského citrónu,mořské trávy a ambry. Cena 1 525Kč za 50ml,

prodávají vybrané parfumerie.

adresář

PN05_79_82zoom_OK.indd 81 12.5.2011 22:06:41

STRANA 82 proč ne?! – KVĚTEN 2011zoom

LED lampa Tolomeo s nastavitelným ramenemz leštěného hliníku a se systémem pružinového

vyvažování. Cena 6 650Kč. Prodává ARTEMIDE.

Křeslo CRYSTAL s koženým sedákemod FENDI CASA. Cena od 93 200Kč,

prodává LUXURY LIVINGby Studio Nika.

BeoVision 4od Bang & Olufsen je plazmový

televizor se 103palcovouúhlopříčkou a stojanem, který

umí obrazovku zvednouta zároveň otočit do polohyoptimální pro její sledování.Cena 100 000 eur, prodává

KD Elektronika.

Vana Asymmetric Duood KALDEWEI s jednostranně

rozšířeným okrajem, který můžebýt využíván jako sedací nebo

odkládací plocha.Cena: od 21 384Kč.Prodává KALDEWEI.

PN05_79_82zoom_OK.indd 82 12.5.2011 22:06:45

PN000829

PN tit kveten 2011.indd 3PN tit kveten 2011.indd 3 9.5.2011 17:21:039.5.2011 17:21:03

PN000903


Date post:	30-Mar-2016
Category:	Documents
Upload:	hospodarske-noviny-proc-ne
View:	229 times
Download:	5 times

Procne - may

Documents