Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

1.

2.

Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

VÝVOJ NOVODOBÉ FILOZOFIEVÝVOJ NOVODOBÉ FILOZOFIE

3.


Literatura

G.W.F.Hegel: Dějiny filozofie I, II, II. Academia, Praha 1965-1974

B.Russel: History of Western Philosophy. 1965

E.Rádl: Dějiny filozofie I, II. Votobia, Praha, 1999

H.J.Störig: Malé dějiny filozofie. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl. 2000

4.


R.Falckenberg: Dějiny novověké filozofie, 1898

W.Tatarkiewicz: Historia filozofii I, II, III. 1968-71

A.Kenny: Stručné dějiny západní filozofie

R.Scruton: Krátké dějiny novověké filozofie

W.Röd: Dějiny novověké filozofie. Praha : Oikoymena, 2001.

5.


I.P.Mc Greal (ed): Velké postavy západního myšlení. 1999

U.Nicola: Obrazové dějiny filozofie

Antologia z diel filozofov. I-IX

L.Benyovszky a kol.: Úvod do filozofického myšlení

6.


Periodizace vývoje filozofiePeriodizace vývoje filozofie

Starověká filozofie IV.stol. Po Kristu

antická – řecká římská

Středověká XII., XIII.stol.

Renesanční XIV., XV.stol.

Novověká XVI.?,XVII.stol

Soudobá polovina XIX.stol

7.


Antická filozofieAntická filozofie

řecká: předsokratovská

„klasického“ období helénistická

římská:

rannápozdní –

počátky křesťanství

8.


StředověkáStředověká

arabská

židovská

ranná

vrcholná scholastika

pozdní

9.


RenesančníRenesanční

Marsillius Ficinus 1433-1499

Nicolo Machiavelli 1462-1527

Desiderius Erasmus (Rotterdamský) 1467-1533

Giordano Bruno 1548-1600

10.


RenesanceRenesance Novověká Novověká

Pietro Pomponazzi Mikuláš Kusánský Bernardinus Telesius 1462-1524 1401-1464 1508-1588

René Descartes Francis Bacon 1596-1650 1561-1626

11.


Základní pojmy 1:Základní pojmy 1:

Ontologie – nauka o bytí

Gnozeologie – teorie poznání [agnosticismus – popírání možnosti poznání]

epistemologie – (episté – vědění) teorie (vědeckého) poznání

noetika (nus – rozum)teorie (racionálního) poznání

metafyzika – prvotní filozofie (ta meta ta fyzika)

12.


Základní pojmy 2.Základní pojmy 2.

contemplace – myšlení nezávisle na předmětnosti

opak: předmětné myšlení

ratio = prostý předmětný rozum

intelectus = vyšší typ rozumu schopný teoretického myšlení

13.


Základní pojmy 3.Základní pojmy 3.

universalia = obecné pojmy (názvy rodů, druhů)

nominalismus = universalia sunt nomina sunt flatus vocis

realismus = universalia sunt realia

aristotelismus – nominalismus – logicismus

platonismus - realismus - psychologismus

14.


Základní linie novověké filozofieZákladní linie novověké filozofie

racionalistická – ratio = rozum sensualistická – sensus = smysl

(kontinentální) insulární - ostrovní

insula-ae m. = ostrov (Anglie)

15.


Kontinentální: Insulární:

René Descartes Francis Bacon 1596-1650 1561-1626

Benedictus (Baruch) Spinoza Thomas Hobbes 1632-1677 1588-1679

Gottfried Wilhelm Leibniz John Locke 1646-1716 1632-1704

George Berkeley 1684-1753

David Hume 1711-1766

16.


Insulární linie

Francis Bacon - sensualismus1561-1626 empirismus

1620 – Veliké obnovení věd Eseje morální, ekonomické, politické 1597

1620 – Nové organon Nová Atlantis

Dějiny (vlády) Jindřicha VII.

O principech a počátcích

17.


Přírodní a experimentální popis k založení filozofie

Dedukce x Indukce – nikoliv výčtová + analyzující

Znám: Obecné zkušenost pozorování

popis zkušenost

analýza

18.


Nová Atlantis

- utopie

Strukturovaná společnost

Bensalem

centrum: Šalamounův dům

Věda

Vědění je moc

19.


Induktivní logika

z jednotlivého na obecné(1.kniha)

překážka-deformace poznání:

idoly:rodujeskyně přirozené

tržiště získanédivadla (individuální zkušenosti)

20.


Pozitivní postup

tabulky: (úplné přehledy)(2.kniha)

1.-tabulka esence a přítomnosti - pozitivních instancí

2.-tabulka odchylek a nepřítomnosti v nejbližším - negativních instancí

3.-tabulka stupňů nebo srovnání - umožňuje porovnání „více-méně“

21.

Insulární linie:

sensualismus, empirismus

Nihil est in intelectu, quod non prius fuerit in sensu


22.


Thomas Hobbes 1588-1671

1631-1637 – pobyt na kontinentě

Díla: Elementy zákonů 1640 O občanu 1642

1642

O tělese 1655 O člověku 1658

Leviathan

23.


Filozofie = racionální poznání

Pravda je vlastnost našich soudů o objektech

rozprostraněnost základní vlastnost těles

ale: jen „neurčená“

[vliv evropského racionalismu]

24.


Základní dílo:

Leviathan

O podstatě zřízení a moci státucírkevního a občanského

O občanu

Základy filozofie státu a společnosti

25.


přirozený stav lidí

válka všech proti všem

společná moc zříká se práva vlády sama nad sebou

jednomu muži x sboru mužů

stát - Leviathan

26.


STÁT

omezuje přirozená práva || občanským zákonem

přirozená práva na stát = občanská práva

přirozená práva člověka neomezená

občanská práva státu neomezená

Stát

absolutní moc

27.


Státní forma

Demokracie

Aristokracie

Monarchie – absolutní vládce + rozum

povinnost: pečovat o blaho a morálku

zákony zajištěné státní mocí

28.


občan – nositel suverenity

vzdává se jí na základě smlouvy

přirozená rovnost = základ smluvních vztahů

29.


John Locke 1635 – 1704

Zkoumání o přirozeném zákonu (1664)

Esej o lidském rozumu (1690)

Listy o toleranci

Dvě pojednání o vládě

30.


smyslová zkušenost – empirie

lidský rozum = tabula rasa

white paper

vrozené ideje neexistují!

vnitřní x vnější zkušenost

vzniklé reflexí x smyslové ideje

31.


zkušenost (empirie) jednoduché ideje

uvažování obecné ideje (prostor, čas)

srovnávání

rozlišování

vzájemná konfrontace

uvažování nikoliv podstata, jen vlastnost, schopnost

32.


primární = prostorové, časové, hmotnostní, objektivní

kvalitysekundární = vůně, barva, chuť

podmíněné vnímajícím subjektem

33.


existují (skutečně) jen jednotlivé věci a jevy

obecná jsou jen jména

vznikají jako názvy skupin podobnýchpředmětů, jevů atd.[nominalismus]

34.


vědění: nesporné (knowledge)

je produktem usuzování

pravděpodobné (mínění)

je založeno na bezprostřední zkušenosti

neprošlo „korekcí“ myšlení (usuzování)

35.


nesporné - spekulativní, bezprostřední (intuitivní) nejvyšší zobecněné ideje + vznitřní zkušenost (zobecněná)

- demonstrativní, dokazatelné zobecnění idejí vzniklých vyšší smyslovou zkušeností

- smyslové nejnižší bezprostřední, smyslová hodnota zkušenost

36.


Priorita: smyslová zkušenostje prvotníempirismus, sensualismus

Usuzování = jistota, - vědění

37.


Společensko-politické názory:

vymezuje se proti T.Hobbesovu pojetínikoliv „absolutismus“

nýbrž„konstituční monarchie“

Přirozený stav:

nikoliv válka „všech proti všem“nýbrž

„vzájemná rovnost“

38.


Přirozená „nekontrolovatelná svoboda“ omezená

„přirozeným zákonem“:

Nikdo nemá právo omezovati druhého v jeho životě, zdraví, svobodě nebo majetku

39.


přirozená svoboda je „omezená“ = není absolutní

proto:

moc panovníka na základě smlouvy

rovněž není absolutní

40.


Hobbes Locke

poddaní nemají právo poddaní v případě, že na „vzpouru“ (revoluci) panovník porušuje smlouvu,

mají právo ji vypovědět (svrhnout panovníka)

41.


Rozdělení moci: (Druhé pojednání o vládě)

moc:

- zákonodárnávliv na pozdější

-výkonná teorie moci

- federativní

42.

George Berkeley (1684-1753)

Pokus o novou teorii vědění (1709)

Pojednání o principech lidského poznání (1710)

Tři rozmluvy mezi Hylasem a Philonaem (1713)

Alkifron, neboli bezvýznamný filozof (1732)

Analytik, neboli úvaha určená jednomu nevěřícímu matematikovi (1734)

Obrana svobody myšlení v matematice (1735)

Sirius (1744)


43.


„Jako prvotní princip existuje buď „Duch“ nebo

„materia“ nebo něco třetího, ale nikdo neví co“(1710)

„materialismus“ nebo „idealismus“

44.


všechny „kvality“ jsou „druhotné“

(v Lockově smyslu)

věci (objekty) jsou jen „komplexem“ našich počitků(solipsismus)

základ tzv. „subjektivního idealismu“

45.


kritika: Diderot (ale i V.Lenin)

jediný základ autentického poznání:

bezprostřední smyslová evidence

autentický = takový jaký (právě teď) skutečně je

46.


zpochybňuje příčinnost nemá smysl klasifikovat„druhy“ příčin

Je-li příčina konečná (principiální)

causa principialis

je to „všeobecný Duch“ (Bůh)

47.


David Hume (1711 – 1776)

Pojednání o lidské přirozenosti (1738)Rozprava o otázkách morálky a politiky (1741)Filozofická rozprava o lidském rozumu (1748)Zkoumání lidského rozumu (1751)Dějiny Anglie (1754)Přirozené dějiny náboženstvíRozpravy o přirozeném náboženství (1757)

48.


pokračuje v tradici senzualismu a empirismu

ale: odmítá

- existenci vnější světa – Locke – (nelze ji dokázat)

- neexistenci vnějšího světa – Berkeley – (nelze ji dokázat)

49.


To, co můžeme poznat, jsou naše (duševní)

počitky a vjemy

agnosticismus = odmítání (principiální) poznatelnosti světa

50.


duševní vjemy:(podle síly, životnosti)

1) dojmy – (silnější) bezprostředně působící

2) myšlenky (slabší) odvozené, kopie dojmů (ideje, představy)

Vše, co můžeme poznávat, je „obsah“ dojmů

51.


Vztahy mezi „dojmy“ a myšlenkami“

- shodnost, rozdílnost

- časová a prostorová koexistence

- příčinnost

(bývá zaměňována za „prostorovou koexistenci“ a „ časovou následnost“)

52.


Vztahy idejí a „skutečných věcí“

skutečnými nazýváme věci „naší zkušenosti“

mimo „naši zkušenost“ o nich nelze vypovídat

ani, že „jsou“ ani, že „nejsou“

53.


Dva stupně věděníDva stupně tvrzení:

1) výpovědi matematiky, geometrie, logiky - analytické – rozhodnutelné

2) o skutečných věcech –jistota může být vysoká

ale nevyrovná se prvním

vždy je „myslitelný“ opak (i když „naše zkušenost“ jej nepotvrdila)

54.


Příčinnost –

kausalita:

filozofie: nelze o ní vypovídat běžný (praktický) kontext

„post hoc“ není „propter hoc“ akceptuje míru očekávání

55.


společnost nevzniká smlouvou

ale přirozeným vývojem – rodinnými a rodovými vztahy počínaje

zdroj (hybná síla) = uspokojování potřeb

dosahování zisku

56.


vliv na „klasickou ekonomii“

A.Smith je nástupcem D.Huma

na katedře filozofie v Edinburgu

57.


René Descartes (1596 – 1650) Renatus Cartesius

Pravidla pro řízení rozumu (1628-1629)Rozprava o metodě (1637)„Úvod“ ke geometriiÚvahy o první filozofii (1641)Principy filozofie (1643)

Pojednání o světleDioptrikaO vášních

58.


De omnibus dubitandum est prvotní jistota

zrušení všech určení

počátek filozofování

jistota smyslůmetodická skepse

jistota autorit

59.


Cogito ergo sum

„je protismyslné, aby to, co „myslí“ neexistovalo

ego cogito

jádro první filozofie

60.


substantia extensa x substantia cogitas

res res

„dualismus“

61.


Pravidla metody (1)

Nepřijímati nikdy žádnou věc za pravdivou, již

bych s evidencí jako pravdivou nebyl poznal,….

62.


Pravidla metody (2)

Rozděliti každou z otázek, jež bych prozkoumával na tolik

částí, jak je jen možno a žádoucno, aby byly lépe

rozřešeny

63.


Pravidla metody (3)

Vyvozovati v náležitém pořadí své myšlenky, počínaje

předměty nejjednoduššími a nejsnáze poznatelnými,

stoupaje povlovně, jakoby ze stupně do stupně až ke

znalosti nejsložitějších…..

64.


Činiti všude tak úplné výčty a tak obecné přehledy,

abych byl bezpečen, že jsem nic neopomenul

65.


indukce (Bacon) racionální dedukce (Descartes)

66.


Benedictus (Baruch) Spinoza (1632 – 1677)

Principy Cartesiovy filozofie vyložené geometrickou metodou (1663)

Etika vyložená způsobem užívaným v geometrii (1665)

O Bohu a člověku a jeho štěstí (1660)

Traktát teologicko-politický (1670)

Traktát politický (1674)

(Traktát o zdokonalení rozumu 1662)

67.


monismus

Pravdivá je pouze jediná substance, jejíž atributy jsou „myšlení“ (cogitas) a rozprostraněnost (extensa) čili

příroda

pantheismus

„vše“, příroda čili „Bůh“

„jiná substance než Bůh nemůže ani existovat ani být chápána“ (14.tvrzení první části „Etiky…“)

68.


Poznání:

nejnižší – vědění opřené o představy, které mají svůj základ ve smyslovém vnímání okolního světa

- je neprůkazné, nevěrohodné a neúplné

- je věděním o jednotlivinách

69.


Poznání

vyšší – vědění opřené o rozumovou úvahu, ale nikoliv bezprostředně rozumově evidentní

- je adekvátním poznáním, ale odvozeným

- je méně dokonalé – potřebuje „zprostředkování“ (vyplývá z rozumově evidentních pravd)

70.


Poznání

nejvyšší – vědění dané bezprostřední rozumovou evidencí

jsou to „pravdy“ nezávislé na jakékoliv smyslové zkušenosti

jsou „intuitivně zřejmé“

„analytická tvrzení“

71.


substance nekonečná mody – konečné smyslově nepostižitelná smyslově evidentní

racionální natura naturans jednotliviny „natura naturata“

72.


Všeobecná příčinnost (kauzalita)

„substance“ má příčinu sama v sobě

„mody“ (smyslový svět má příčinnou provázanost)

vše je příčinou a také důsledkem

vše má svou příčinu

73.


Svoboda = jednota rozumu a vůle

Svoboda je poznaná nutnost

74.


Státní forma

(Hobbes)

monarchie absolutní

aristokracie (monarchie konstituční)

demokracie nejlepší

75.


Gottfried Wilhelm Leibniz (1646 -1716)

Nová soustava přírody (1695)

Monadologie(1712-1714)

Principy přírody a milosti

Nové úvahy o lidském rozumu

Theodicea

76.


Racionalismus

Nihil est in intelectu, quod non prius fuerit in sensu,

nihil intelectus ipse

77.


Monády pluralismus

1) monády jsou body

2) monády jsou síly

3) monády jsou duše

4) monády jsou individua

neexistují dvě stejné monády

78.


monády jsou smyslově nepostižitelné

smyslově evidentní jsou jen „tělesa“

tělesa = shluky monád

79.


Předsjednaná harmonie teleologie

příčiny „působící“ – tělesa (shluky monád)

příčiny „konečné“ – vnitřní vývoj monád

„causa finalis“

80.


odmítá „vrozené ideje“

smyslové poznání – nižší – jednotlivé

pravda faktů – empirické

závěry empirické

rozumové poznání – obecné a nutné

81.


Logika = věda o možných světech (počátky matematizace logiky)

Filozofie = věda o „tomto světě“, který je nejlepší ze všech možných

82.


Charles Luis Montesquieu (1689 – 1755)

Perské listy 1721

Duch zákonů 1747

83.


Zákony - nutné vztahy, vyplývající z povahy věcí

přirozené – z přirozené podstaty člověka

pozitivní - dané zákonodárcem

84.


přirozené - vztah člověk příroda

vztahy (přirozené) mezi lidmi

přirozený ( prvotní) vztah – všeobecný mír

! nikoliv: válka všech proti všem (Hobbes)

85.


pozitivní – v právním slova smyslu

● vztahy mezi národy – mezinárodní právo

● vztahy mezi „vládnoucími“ a „ovládanýmiveřejné právo (politické)

● mezi lidmi (občany)soukromé právo

86.

„zákony musí míti určitý vztah k fyzické povaze kraje“(podnebí, rozloha, povahu půdy, atd.)

ovlivňují povahu, myšlení a charakter

národů


Geografický determinismus

duch zákonů

87.


Francouzský materialismus („mechanický“– cistický)

Julien Offroy de la Metrie (1709 – 1751)Člověk stroj 1747

E.B. de Condillac (1715 – 1780)Esej o vývoji poznání 1746Pojednání o systémech 1749Pojednání o počitcích 1754

Paul Heinrich Dietrich von Holbach (1723 – 1789)Systém přírody 1770

88.


Encyklopedisté:

Encyklopedie 1749

Denis DiderotJ.B. dÁlembert

nejen přehled – ale i:- uspořádání- systém- vzájemné souvislosti

89.


Denis Diderot (1713 – 1784)

Myšlenky o výkladu přírody

Rozhovor mezi dÁlembertem a Diderotem

Filozofické principy hmoty a pohybu

Jakub Fatalista

Rameauv synovec

90.


Vliv rozvoje klasické mechaniky

hledání kompromisu x rovnováhy

mezi „racionalismem a sensualismem

souvislost, ale jaká ?

91.


Jean Baptiste dÁlembert (1717 – 1783)

Úvod k Encyklopedii

Základy filozofie

statě – hesla pro Encyklopedii

algebra, geometrie, fyzika

92.


Vztah smyslové a racionálního

smyslové (první – chronologicky)

racionální = myšlení o „smyslovém“

matematizace přírodovědy

moderní pojetí fakticity

93.


François Marie Arouet Voltaire (1694 – 1778)

Filozofické listyPojednání o metafyzice 20.-30. létaElementy Newtonovy filozofie

Filozofický slovník 50.létaOidipus (drama) 20.létaJindřich IV. (epos) O zániku Lisabonu 1775

94.


Filozoficky nevyhraněný realista?

zaměřen proti - kléru?církvi?náboženství?

svoboda – svědomí, myšlení, jednání

společenský ideál – osvícený panovník

95.


Jean Jacques Rousseau (1712 – 1778)

O vlivu věd na mravy 1749

O původu nerovnosti mezi lidmi 1753(4)

O Politické ekonomii 1756

O Společenské smlouvě 1761(2)

Emil, čili o vychováníNová Heliosa

96.


Vyznání „závěrečné práce“

Dumy samotářského chodce

- filozofická nevyhraněnost-skepticismus vůči racionalistickému optimismu

ale! akceptování rozumu

-„návrat“ k přírodě – k přirozenému stavu

ale! ne příroda pro přírodu

nýbrž příroda pro člověka (jeho humanizaci)

97.


Vlastnictví – příčina nerovnosti

ale! ne zrušit

nýbrž rovnoměrně rozdělit

Společenská smlouva

Suverén – sjednocený lid

Smlouvou ztrácí „přirozenou“ svobodu

získává „občanskou“ svobodu

98.


Německá klasická filozofie

Německé osvícenství:

Gotthold Ephraim Lessing 1729-1781

Friedrich Schiller 1759-1805

Johann Wolfgang Goethe 1749-1832

romantismus, národní cítěníhnutí Sturm und Drang

99.


Filozofie

Johann Gottfried Herder (1744-1803)

(1724-1804)

Johann Gottlieb Fichte (1762-1814)

Wilhelm Joseph Schelling (1775-1854)

Immanuel Kant

Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770-1831)

100.


J. G. Herder (1744-1803)

Idee k filozofii dějin lidstva - charakter národů - vývoj lidstva jako proces - reakce na „kritická“

Dopisy na podporu lidskosti díla I.Kanta

101.


I. Kant (1724-1804)

„předkritické“

Všeobecná přírodní historie a teorie1755

Fyzická monadologie1756

O rozličných lidských rasách1775

převážně „přírodovědecká“ orientaceakceptace myšlenky všeobecného

vývoje

102.


„kritické“

Kritika čistého rozumu 1781

Kritika praktického rozumu 1782

Prolegomena ke každé příští metafyzicekterá se bude moci státi vědou 1783

Kritika soudnosti 1783

čistý rozum = teorie poznánípraktický rozum = etika, lidské jednánísoudnost = estetika

103.


„kritické II“

Idea k všeobecným dějinám ve světoobčanskémpohledu 1784

Základy metafyziky mravů 1785

Náboženství v mezích pouhéhorozumu 1793

některé závěry kritik – metodou nazírání věcí,jevů a dějů

104.


„pokritické“

K věčnému míru 1795

Metafyzika mravů ve dvou částech 1797

Spor fakult 1798

Antropologie 1801

105.


apriorismus = prostor apriorní forma čas smyslového poznání matematické apriorní forma pojmy rozumu

analytické x syntetické soudy

106.


noumena x fenomena „věc“ o sobě

rozumem smyslově „věc“ pro nás postižitelné poznatelné

podstata je

ale! je nepoznatelná

jen na ni usuzujeme

107.


Kategorický imperativ:

„ jednej vždy tak, aby se tvé jednání mohlo stát obecným normativem“

Lidové přísloví:

„nedělej jinému to, co nechceš, aby jiní činili tobě“

108.


J.G. Fichte (1762-1814)

Řeči k německému národu 1807O pojmu vědosloví neboli tak zvanéfilozofie 1794Základ veškerého vědoslovíMravouka 1798Přednášky o určení člověka 1800Uzavřený obchodní stát 1800Návod k blaženému životu 1806

109.


Jdeme-li

od věci k představě = materialismus rozhodne od představy k věci = idealismus „JÁ“

Myslící subjekt = počátek filozofování „klade sebe sama“

vůči ne – já

„Já“ se vymezuje svým vztahem

k ne – já“

110.


G. W. F. Hegel (1770-1831)

Fenomenologie ducha 1807

Věda o logice 1812-16

Encyklopedie filozofických věd 1817

Základy filozofie práva 1821

111.


posmrtně: z jeho pozůstalosti (přednášek)

Filozofie náboženství

Filozofie dějin

Dějiny filozofie (Úvod…)

Estetika

Převážně na základě přednášek realizovanýchv Berlíně v letech 1818 - 1831

112.


Systém:

Absolutní idea: neurčena

Hmotný, empiricky danýsmyslově identifikovatelný

myšlení – rozum sjednocení obojího

113.


Logika (tradiční) – pojmové určení nepřekonává uspořádání empirických daností

věci je nutno postihnout v jejich vývoji

Vývoj je univerzální

114.


Dialektika

- metoda (má nahradit „tradiční“ logiku)- objektivní – věcech samotných- subjektivní – našeho poznání

zdroj: vnitřní střetávání „protikladů ve věcech, jevech, dějích…..“

„boj protikladů a jejich jednota“ jsou hybnou silou vývoje

115.


Triada:

negace negace teze

zrušení - > překonání

antiteze zrušení i obnova - > „aufgehoben“

teze syntéze

116.


vznikání – zanikání – vznikání

neustále vždy znovu

kategorie:

kvalita x kvantitaobecné x zvláštní (jedinečné)jev x podstata

117.


Občanská společnost: - tržní společnost?

občan: producent i konzument

stát = absolutní uskutečnění rozumu (Pruský)

občan x státoobčan

118.


F. W. J. Schelling (1775-1854)

Ideje k filozofii přírody 1797První náčrt systému přírody 1798(9)Systém transcendentálníhoidealismu 1800Filozofická zkoumání lidskébytnosti 1809Věky světa 1813Filozofie, mytologie a zjevení

119.


V mládí: postižení jistoty filozofování v kantovském smyslu

vliv romantismu komunikace s Hegelem

později posílení systémovosti hraničící se schematismem

120.


Po r.1831

staro (státní úředníci)

Hegelovství ortodoxní (katedra)

mlado (kritický duch – filozofové)

121.


Mladohegelovci L.Feuerbach

David Friedrich Straus:Bruno Bauer Karel MarxEdgar Bauer Friedrich Engels

A.Cieszkowski Mosses HessM.Bakunin Arnold Ruge

Max Stierner - anarchismus

122.


Ludwig Feuerbach (1804-1871)

Podstata křesťanství 1841

Přednášky o podstatě náboženství 1848

Theogonie 1858

123.


David Friedrich Strauss (1808-1874)

Život Ježíšův 1835

Křesťanská věrouka 1840

Stará a nová víra 1872

Bruno Bauer (1809-1882) Kritika evangeliísynoptiků

Edgar Bauer (1820-1886) Kritika evangelií synoptiků a sv.Jana

124.


Mosses Hess: O penězích 1842

Max Stierner: Jedinec a jeho vlastnictví 1845

125.


Karel Marx (1818-1883)

Úvod ke kritice Hegelovy filozofie práva 1843

Ekonomicko-filozofické rukopisy 1844

Německá ideologie (B.Engels) 1845

Bída filozofie 1847

Kapitál I – 1867, II – 1885, III - 1894

126.


Friedrich Engels (1820-1895)

Postavení dělnické třídy v Anglii

Dialektika přírody

Anti-Dühring

Původ rodiny, soukromého vlastnictví

127.


Arthur Schopenhauer (1788-1860)

O vidění a barvách 1816Svět jako vůle a představa 1819O vůli v přírodě 1836Dva základní problémy etiky 1841

O svobodě vůleO základu mravnosti

Parerga a paralipomena 1851Aforismy k životní moudrosti

128.

Vztah ke Kantovu dílu

Největší význam: věc o sobě- dospívá k ní kauzálním úsudkem

oblast „fénomeny“

Svět jako představaskepticismus

Svět jako vůle

129.


Friedrich Nietzsche (1844-1900)

Zrození tragédie z ducha hudby1871

Nečasové úvahy 1873

Lidské, příliš lidské 1878-1880

Ranní červánky 1881

Radostná věda 1882

Tak pravil Zarathustra 1882

130.


Nenapsal:

Vůle k moci – Pokus o přehodnocenívšech hodnot po r. 1882(4 díly)

Mimo dobro a zlo 1886

Ke genealogii morálky 1887

131.


Kult vůle

vůle – je zdroj síly vůle činí nadčlověka

ale i morálky

jednání silného je normou (i samo sobě)

z toho plyne: silnému je dovoleno vše

132.


Ohlasy

Alfred Rosenberg: Nietzsche je zdrojem, z něhožčerpá ideologie „silnéhoNěmecka“ 1929-1945

Romain Roland: Nietzscheovská společnost –„demokratická“ interpretaceNietzscheho

133.


Søren Kierkegaard (1813-1855)

Buď – anebo 1843Pojetí úzkosti 1844Bázeň a chvění 1844Stádia na cestě životem 1845Konečný nevědecký dodatekk Filozofickým drobkům 1846Nemoc k smrti 1849Nácvik křesťanství 1850

134.


Teologické spisy 1848

Ne! co máme obecně činitkonkrétnost

Ale! co „já“ a právě „nyní“

vymanit se z „davu“ (obecná) víra

ne pro „sebe“ nýbrž před „Bohem

135.


Auguste Comte (1798-1857)

Plán vědeckých prací nutných k reorganizaci společnosti 1822Systém pozitivní filozofie 1824Kurz pozitivní filozofie 1830-1842Pojednání o sociologii ustavujícínáboženství lidskosti 1851-1854Pozitivistický katechismus 1857

136.


Tři stadia vývoje lidstva

teologické metafyzické pozitivní

polyteismus různorodá mnohost vzor: (newtonovská-monoteismus jednotná příroda fyzika konstatující)

137.


Pouze „fakta“ bez „spekulací“

ale i bez „interpretací“?

metody poznání: pozorování popis konstatování

vzor: klasická mechanika

souvislosti: časová a prostorová koexistence lze ječasová následnost „konstatovat“

138.


Systém věd

anorganický svět (procesy) astronomiefyzikachemie

organický svět (procesy)biologiesociologie

139.


V systému věd není:

matematika – je základem „všeho“ prostupuje „vším“

psychologie – není možná jako věda

„posloupnost“ věd:matematika, astronomie, fyzika, chemiebiologie, sociologie

140.


Ohlasy – pokračovatelé?

Hippolyte Taine (1828-1823)literární kritik

Emil Durkheim (1858-1917)sociologie

141.


Ohlas v „českém“ myšlení

T.G.Masaryk

J.Goll (historik)

Zd.Nejedlý

Fr.Krejčí (filozofie)

J.Král

Fr.Weyr (právo)

142.


T.G. Masaryk

Klasifikace věd

abstraktní konkrétní praktické

matematika geometrie zeměměřictví

143.


John Stuart Mill (1806-1873)

otec: James Mill (1775-1837)

Systém deduktivní a induktivní logiky 1843

Principy politické ekonomie 1848

O svobodě 1859

144.


Indukce v podstatě empirická

Canony: reakce a řešení příčinnosti (problém daný Humem)

Poznání: počitky a jejich asociace

145.


Ekonomie: rozdíl mezi:

- produkcí (trh) – liberál- rozdělování (sociální aspekt)

Etika: vliv „utilitarismu“

Jeremy Bentham (1745-1832)

146.


Herbert Spencer (1820-1903)

Teorie populace 40.léta

Vývojová hypoteza

Principy psychologie 1855

Systém syntetické filozofie 1862-1896

147.


Idea „evoluce“

vliv Charles Darwin (1809-1882)

O původu druhů 1859

Vývoj je integrace hmoty provázená vynaložením pohybu

148.


Předchůdci neokantovců

Otto Liebmann (1840-1914)

Kant a epigoni

jádrem: „Kritiky“ – vše ostatní je buď: „prolegomena“

nebo: „ohlas“

Z pozic „Kantova kriticismu“ hodnotí vše co „následuje“

149.


Friedrich Albert Lange (1828-1875)

Dějiny materialismu(Dějiny dělnického hnutí)

- materialismus nutný pro přírodní vědynení vhodný pro základ „metafyziky“

centrem zájmu: kritika čistého rozumu

150.


Neokantovství

60.-70.léta – zpět ke Kantovi

MarburskáBadenská škola

Cíl: Kanta pochopit a „překonat“

„věc o sobě“ - vnitřně rozporná - je mimo empirii

mimo čas

151.


Od poznání k etice

proto: poznání je „jádrem“ kantovství

M.Thomová: Kritika čistého rozumu

- účelová – je podřízena etice

152.


Marburská škola

Herman Cohen (1842-1918)

Kantova teorie zkušenosti Logika čistého poznání

Kantovo založení etiky Etika čisté vůle

Kantovo založení estetiky Estetika čistého cítění

153.


Výhrady vůči:

věci o sobě (jako nepoznatelné)

rozdělení: noumena x fenomena

Poznání směruje k „rozumovému“ proniknutído „věci“

objektivní mravní rozum dokonalý právní stát

154.


Ernst Cassirer (1874-1945)

Problém poznání v novověké filozofii hlavní díla

Filozofie symbolických forem

Eseje o Člověku (pozdní práce)

Mýtus státu

155.


V centru pozornosti – poznání

Symbol možné interpretace

Vliv na formování koncepce směřující

k určitému pojetí „Semiotiky“

(Charles Morris 1901-1979)

156.


Bádenská (Freiburská) škola

Wilhelm Windelband (1848-1915)

Dějiny novější filozofieK systému kategoriíDějiny a přírodní vědyÚvod do filozofieFilozofie dějin

157.


Centrem pozornosti:

poznání a věda

klasifikace věd:

nomotetické – stanovící zákony obecné

ideografické – popisné (deskripční) jedinečné

158.


absolutizace rozdílu mezi přírodou a společností

přírodními a společenskými vědami

nelze realizovat „transfer“ metod

metodologický dualismus

159.


Ovlivňuje:

Rudolf Herman Lotz (1817-1881) – pojem „hodnota“- axiologie

Gustav Theodor Fechner (1801-1887) – fyziolog

160.


Poslední třetina XIX. a X. století

Filozofie

Scientická Antropologická

Neopozitivismus Filozofická antropologieStrukturalismus ExistencialismusOperacionalismus Vitalismus (Neo)Kritický realismus Filozofie životaKritická ontologieNeorealismus

161.


Poslední třetina XIX. a XX.století

Neotomismus

Pragmatismus

Fenomenologie

Postmodernismus

162.


Empiriokriticismus

Richard Avenarius (1843-1896)Kritika čisté zkušenosti

Ernst Mach (1838-1916)Poznámka k analýze zkušenostiAnalýza zkušenosti a vztah fyzického kpsychickémuPoznání a omyl

163.


Základní problém: analýza, zkušenost

Avenarius: vymezení „zkušenosti“

analytické: čistá zkušenost – neobsahuje nic,co by nebylo „jen“

zkušeností

syntetické:zkušenost je pojem, jehož předpokladem ve všech jeho

komponentech jsou pouze součásti našeho okolí

164.


Specifická energie smyslová

„objekt“ je v „gnozeologickém“ i „ontologickém“ smyslu jen tehdy, je-li jako „objekt“ kladen „subjektem“

data

objekt subjekt

„fakt“ je vždy „faktem vědomí“

165.


Konvencionalismus

Henri Poincaré (1854-1912)

Kurz matematické fyzikyVěda a hypotézaHodnota vědyVěda a metoda

166.


realita, tj. podstata jevů, neexistuje

existuje-li, pak je nepoznatelná

poznatelné jsou jen „vztahy harmonie“

jsou předmětem poznání matematiky

její pojmy a tvrzení se opírají

o konvence

167.


Náboženská filozofie

Dialektická teologie „Katolická“ filozofie (protestantismus) Neotomismus

(1879 – Aeterni Patris Lev XIII.)

Tradice německé klasickéfilozofie + S.Kierkegaard

Ale i další

168.


Racionalistické Ne-racionalistické

Aristotelsko-Tomistické Platonsko-Augustianské

Neotomis - Augustianství

Neoscotismus Neosuaresismus

Gustav Vetter

169.


Absolutní bytí – Bůh Sociální myšlení

světa - princip sociálníhoPoznání konsensu

pravého bytí

etika: silně konzervativní

170.


Katolický existencialismusGabriel Marcel (1889-1973)

Filozofie činnostiM.Blondel (1861-1939)

Katolický personalismusE.Mounier (1905-1950)J.Lacroix (1900-1981)

Křesťanský evolucionismusPierre Teilhard de Chardin (1881-1955)

171.


Existencialismus

essence x existence

bytí jedinec podstata individualita

Francouzský

Německý

172.


Gabriel Marcel (1889-1973)

Křesťanský sokratismus Neosokratismus

Existence a objektivita 1919Metafyzický deník 1927Býti a míti 1935Člověk – poutník 1949Royceova metafyzika 1947

173.


rezignace na filozofický „racionalismus“

„myslící“ myšlení x „myšlené“ myšlení

subjektivní objektivizované je paradoxem

mysterium postihuje problém postihuje jediné pravé bytí jen „vnější“ skutečnost

174.


Jean Paul Sartre (1905-1980)

ObraznostLÍmagination 1936Základy Husserlovy fenomenologie 1939Bytí a nicota 1945Materialismus a revoluce 1946Existencialismus je humanismus 1949Kritika dialektického rozumu 1958

175.


Nevolnost romány

Cesty svobody

Mouchydramata

S vyloučením veřejnosti

Program angažované literatury

176.


kritika: klasické ontologie z pozic fenomenologie

subjekt nemůže existovat bez objektu

a naopak!

vědomí reflektující „nic“ je

vědomí nicoty (ničeho)

177.


„bytí o sobě“ „bytí pro sebe“

pouze „je“ – více nelze je vědomé bytí = je vědomí o něm vypovídat uvědomuje „sebe“ proti „bytí o sobě“

= nemůže být zdrojem „neguje“ bytí o sobě pro sebe vědomí je základem existence

178.


Karl Jaspers (1883-1969)

Obecná psychopatologie 1913Psychologie světového názoru 1919Idee univerzity 1923Duchovní situace doby 1931Rozum a existence 1935O pravdě 1947Filozofická víra 1948Filozofie a svět 1958Atomová bomba a budoucnost lidstva 1958Filozofická logika nedokončeno

179.


Základní problém:

Co je skutečnost? (v ontologickém smyslu)

čtyři sféry:

anorganická přírodasvět živých organismůduchovno jako vnitřní skutečnostduch jako racionální princip

jsou na sebe „neredukovatelné“

180.


Objektsein svět poznatelných objektůexistence (člověk = živočich)dasein sféra poznané vědy

ichsein duchovnovnitřní skutečnost

Existence

ansichsein duch jakoracionální princip

sféra poznání

filozofie

181.


Filozofie = systém existencialismus

Filozofování = činnost ducha aktivita

existenciální filozofování

182.


Martin Heideger (1889-1975)

Bytí a čas 1929Co je metafyzika 1929 (1950)Úvod do metafyziky 1956Co je filozofie 1956Otázka po „věci“ 1962

183.


Kritika stávající „ontologie“

tj. „substanciálního“, „konceptuálního“ bytí

vychází z „věcnosti bytí“ totalita bytí

reflektován „pseudopojmy“ (neopozitivismus)

netýká se „skutečného“ bytí

184.


fundamentální ontologie

vyjádřitelná? existenciálním kategoriálním aparátem

Člověk (jedině) je schopen pochopit„své bytí“ (vědomé) v jeho celistvosti

bytí lidské = existence konečná (smrt)

kategorie „starosti“

185.


Filozofická antropologie

Max Scheler (1874-1928) Místo člověka v kosmu 1920

Helmuth Plessner (1892-1985) Stupně organické přírody a člověk 1928

186.


Postmodernismus

Jacques Derrida (1930-1999) O gramatologii Hlas a fenomén

Vychází: z fenomenologie Heideggerovy fundamentální ontologie

odmítá „filozofii velkých systémů“

187.


Neovitalismus

Henri Bergson (1859-1941)

Esej o bezprostředních datech vědomí 1888

Hmota a paměť 1896 Tvořivý vývoj 1907 Dvojí pramen mravnosti a náboženství 1932

188.


elán vital = životní principzákladní hybná síla vývoje

intuice = druh intelektuální sympatiezáklad poznání

189.


Fenomenologie

Emund Husserl (1859-1938)

Filozofie aritmetiky 1891Logická zkoumání I+II 1901Idee k čisté fenomenologii afenomenologické filozofii 1913Formální a transcendentální logika 1929Karteziánské meditace 1933Krize evropských věd atranscendentální filozofie 1939

190.


formálníeidos – „eidetická redukce

„věcná“

transpozice ve všech myslitelných(možných) kontextech (věcných)

eidetické (skutečné) vědy:

matematika logika

191.


fenomenologická (transcendentální) redukce

směřuje k „já“ (ego)

vyjmout „poznávající vědomí“ z vnějšího(empirického reálného) kontextu

„čistá struktura vědomí“ „intence“

zaměření na uchopení „hledaného“

192.


Jan Patočka

Přirozený svět 1936Úvod do Husserlovy fenomenologie 1968

Přirozený x matematické přírodovědy svět

Roman Ingarden (Polsko) estetika - filozofie

193.


Pragmatismus

počátek: Metafyzický klub 1871

Chauncey Wright

Charles Sanders Peirce

William James

John Dewey

194.


„Vesmírný řád“ = jen „pravidelnost jevů“ nikoliv: nutnost, příčinnost „užitečnost“ – míra jednání i skutků

poznané poskytuje jen „popis fakticity“

charakter procesu (dění) dán „výsledkem“

195.


Strukturalismus

výrazný metodologický akcentv řadě speciálních věd

de Saussure - Kurz obecné linqvistiky

Budouin - obecná filozofie

Struktura = systém uspořádání vztahů vnitřní forma

196.


Strukturální funkcionalismus

sociologie T.Parsons R.Merton

organický evolucionismus psychologie J. Piaget

matematika: Bourbaki

algebraickéuspořádaných řad strukturytopologické

197.


Strukturalismus v „Česku“

J.L.Fischer: Skladebná filozofie

Pražský linqvistický kruh:V.Šklovský: Formální poetikaR.Jakobson

Literatura – estetikaJ.MukařovskýK.Chvatík

198.


Neopozitivismus

Předzvěsti: Betrand Russel – logický atomismusPhilosophical Essayes 1910The Problems of Philosophy 1912

Ludwig WittgesteinTractatus Logico-Philosophicus 1914-17Philosophy of Investigation 1953 (vyšlo)

199.


Vídeňský kruh 1928(9) – 1938

O.Neurath

R.CarnapLogický pozitivismus

P.Frank

M.Schlick

200.


R.Carnap (1891-1970)

Logická výstavba světa 1928 předmět filozofie:Logická syntax jazyka 1934 logická analýzaTestevatelnost a význam 1936 jazyka vědaZáklady logiky a matematiky 1939Úvod do semantiky 1942Význam a nutnost 1947

201.


Lipský (Berlínský) kruh

Hans Reichenbach (1891-1953)Základy

Axiomatika relativistické pravděpodobnostních časoprostorové teorie 1920 logik

Zkušenost a předpověď 1938Filozofické základykvantové mechaniky 1944Vznik vědecké filozofie 1954

202.


Erkenntnis – vědecký časopis (Švýcarsko)

Encyklopedia of Unified Science (1938)

Logicizace vědy

Důraz na exaktnost k matematické logice

203.


Postpozitivismus

Karl Popper

Logika poznáníOtevřená společnost a její nepřáteléBída historismu

Z pozic analytické filozofie odmítá „historismus“ a dialektiku

204.


Operacionalismus

P.W.Bridgmen (1882-1961)

Logika moderní fyziky 1932

Každá vlastnost musí být „měřitelná“, resp. podrobitelná operaci, která je isomorfní s operací měření

(Vliv pojetí „exaktnosti“)

205.


Obecná semantika

Alfred Korzybski (1879-1950)

Věda a zdraví 1936

Všechny konflikty vznikají“nesprávnou“ interpretací „významu“ a „smyslu“ pojmů

206.


Neorealismus (1930

G.E.Moore

R.B.Perry věc (objekt) je přímousoučástí vědomí

W.P.Montaque

W.T.Marvin

207.


Kritická ontologie

Nikolai Hartman (1882-1950)

objekt poznání je mimo vědomí

Vrstvy reálného bytí:hmota, život, vědomí, duch

Vyšší nevzniká z předchozíchje nutné „přidání“ nových kategorií

208.


Kritický realismus

R.W.Sellarspoznání není bezprostřední daností

G.Santayana poznání jsou dostupné jen podstaty jevů a objektů - jakoA.Roberts logické konstrukce

D.Rake

Ch.Strong

Date post:	05-Jan-2016
Category:	Documents
Upload:	nishan
View:	73 times
Download:	0 times

Prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. , [email protected] ::

Documents