ProkoPské listyměsíčník nejen pro žižkovské farníky

293č

er

ve

n 2

017

Slovo na úvod 2

Drazí farníci a přátelé naší farnosti.Měsíc červen je v tomto roce doslova a do písmene nabytý velkými slavnostmi: Seslání Ducha sv., Nejsvětější Trojice, Těla a Krve Páně, Nejsvětější Srdce Ježíšovo, ale i mnohými dalšími svátky a památkami světců, které jsou vý-znamné pro život Církve i světa. Jistě známe všichni přísloví, že vše souvisí se vším, a tak nám všechny tyto slavnosti a svátky připomínají touhu Boží po přítomnosti v životě člověka a zároveň i úsilí o pozdvihnutí člověka na jeho nadpřirozenou úroveň. Potom, co člověk odmítl poslušnost Bohu a byl

vyhnán z ráje, přichází Bůh v lidské podobě, aby člověku opět získal, co sám svojí neposlušností ztratil: nebe a život věčný. Předtím, než Ježíš Kristus odešel z tohoto světa, ujišťuje své učední-ky: „Nenechám Vás sirotky“ (Jan 14,18) a přislibuje jim svého Svatého Ducha, který je povede a skrze kterého bude on působit v jejich životě. To se stalo při Seslání Ducha sv. Od této chvíle dochází k rozšíření Kristových učedníků do celého světa a veřejně a viditelně i k rozrůstání Boží rodiny, tedy Církve. Právě moc a síla Ducha sv. vedla apoštoly k neohroženému kázání a šíření víry v Božího Syna a tím i neuvěřitelnému růstu těch, kteří přijímali křesťanskou zvěst za princip svého života. I přes pronásledování a všelijaké útrapy, nesnáze a protivenství se počet křesťanů stále zvyšoval a docházelo k zakládání stále nových křesťanských obcí, které bychom dnes mohli nazvat diecézemi nebo farnostmi. Co bylo tou hnací silou prvních křesťanů? Jistě víra, ale nejenom nějaká, ale horlivá a opravdová, která neměla strach, nedívala se a nepřemýšlela o těžkostech, které je třeba snášet, ale chtěla co nejautentičtěji prožívat blízkost a spojení s tím, který je „cesta, pravda a život“ – Ježíšem Kristem. Nebylo jim líto obětovat cokoliv, mnohdy i vlastní život pro to, aby neztratili víru a tím život věčný. První křesťanská doba nám předkládá zprávy o velkém počtu mučedníků, kteří dosvědčili svým životem, co ústy vyznávali. Byli to lidé všech věkových vrstev od dětí až po starce a také i všech společenských tříd od nejubožejších až po uznávané bo-haté občany. Měli ale jedno společné: víru, která jim byla nade vše. Slavnost Ducha sv. nám proto může být nejen připomínkou, ale i novým podnětem k zamyšlení, jakým způsobem žiji svou víru já osobně. Jaká je moje horlivost a nadšení a jak se snažím především svou víru předávat druhým. Právě tato skutečnost je jedním z největších problémů současné krize víry a Církve ve společnosti, a to především evropské. Raději přispějeme na misionáře v Africe anebo Asii, ale málo se zamýšlí-me nad tím, jak mohu já osobně pomoci těm, kteří jsou kolem mě a Ježíše Krista ještě neznají. Jaké je moje zcela osobní konkrétní nasazení při šíření víry v mém okolí? Zde je veliký prostor pro to, abychom prosili Ducha sv. o jeho vnuknutí a vedení a bez ostychu a s nadpřirozeným zápalem do-kázali oslovit naše blízké. Mnozí nechtějí nic slyšet a nemají žádný zájem, ale jsou též mnozí, kteří hledají, a ještě neměli možnost potkat někoho, kdo by jim něco o Pánu Ježíši řekl. Kolik příkladů máme v Písmě svatém a také v životě tolika svatých, kteří se obrátili, když uslyšeli zvěst o Synu Božím. Úplně stejné to bylo i v době Pána Ježíše a apoštolů. Někteří si je vyslechli a odešli bez zájmu, někteří je ani neposlouchali a někteří se obrátili a uvěřili a šířili víru dále. Nenechme se tedy odradit zdánlivým nezájmem a nezdarem. Největší překážkou při šíření křesťanské zvěsti je naše laxnost a pohodlnost a někdy dokonce i nezájem. Ovšem to vše je proti Duchu, kterého jsme přijali při svátosti biřmování a který nás všechny povzbuzuje, aby naše víra byla živá a především horlivá. Duch sv. nás uvádí do celé pravdy. Prosme ho, aby nám ukázal a pomohl pochopit, jak intenzivněji a autentičtěji prožívat svou víru a nezůstat jenom pouze u minimalistických zaběhnutých nábožen-ských úkonů, které jsou dobré, ale často nechávají naše srdce vlažné. Prosme o větší zápal, který rozhojní v naší duši touhu po blízkosti Boží a tím i nadšení pro přiblížení našich bližních k Ježíši Kristu. Není větší radost a větší projev lásky k bližnímu než svědectví o Ježíši Kristu a předání víry v něho, protože jedině skrze Syna Božího může každý člověk dosáhnout věčného života.Ať Duch svatý naplní Vaše srdce novou láskou k našemu Pánu a oživí přijaté dary, které jsou naší opravdovou výzbrojí při šíření Božího království. To Vám ze srdce vyprošuje P. Vít

3 kalendář

červen 2017

1 čt sv. Justina, mučedníka2 pá sv. Marcelina a Petra první pátek3 so sv. Karla Lwangy a druhů, mučedníků památka

4 ne nedĚle SeSlánÍ dUCHa SvaTÉHo Hod Boží svatodušní slavnost

5 po sv. Bonifáce, biskupa a mučedníka památka6 út 9. týden v mezidobí, sv. Norberta7 st 9. týden v mezidobí

8 čt JeŽÍŠe krISTa, neJvYŠŠÍHo a vĚčnÉHo knĚZe slavnost

9 pá 9. týden v mezidobí, sv. Efrema

10 so 9. týden v mezidobí11 ne SlavnoST neJSvĚTĚJŠÍ TroJICe slavnost12 po 10. týden v mezidobí13 út sv. Antonína, kněze a učitele církve památka14 st 10. týden v mezidobí15 čt SlavnoST TĚla a krve PánĚ (Boží Tělo) slavnost16 pá 10. týden v mezidobí17 so 10. týden v mezidobí18 ne 11. nedĚle v MeZIdoBÍ19 po 11. týden v mezidobí20 út 11. týden v mezidobí, sv. Jana Nep. Neumanna

21 st sv. Aloise Gonzagy, řeholníka památka

22 čt 11. týden v mezidobí, sv. Paulína Nolánského, sv. Jana Fishera a sv. Tomáše Mora

23 pá SlavnoST neJSvĚTĚJŠÍHo SrdCe JeŽÍŠova slavnost

24 so SlavnoST naroZenÍ Sv. Jana křTITele slavnost25 ne 12. nedĚle v MeZIdoBÍ26 po 12. týden v mezidobí27 út 12. týden v mezidobí, sv. Cyrila Alexandrijského28 st sv. Ireneje, biskupa a mučedníka památka29 čt SlavnoST Sv. aPoŠTolŮ PeTra a Pavla slavnost30 pá 12. týden v mezidobí, sv. Prvomučedníků římských

Slovo na úvod 44akTUalITY

slavnost nejsvětější Trojice – první sv. přijímání dětí

neděle 11. 6. v 9.30 u Sv. Prokopa

slavnost Těla a krve Páněčtvrtek 15. 6. v 18.00 u Sv. Prokopa

slavnost nejsvětějšího Srdce Páněpátek 23. 6. v 18.00 u Sv. Prokopa

sbírka na splátku farního úvěruneděle 4. 6. (všechny kostely)

mše sv. v Tridentském ritupondělí 5. 6. v 18.00 – kostel sv. Rocha

setkání ministrantůneděle 11. 6. v 17.00

farní centrum

volby do farní rady – neděle 18. 6. 2017vždy po mši sv. ve všech kostelích

úklid kostelůsobota 10. 6. mše sv. v 8.00 – Sv. Prokop

Milí farníci,měsíc květen byl jedním z klidnějších, ale už během tohoto času jsem zahájil přípravy na zkoušky. Také jsem dokončil kurz italštiny. V polovině měsíce jsme slavili patrona koleje sv. Jana Nepomuckého mší svatou a tradiční zahradní slavností. Týden na to jsme absolvovali víkendovou duchovní obnovu. V červ-nu, měsíci studijní sklizně, budu mít 4 zkoušky, z toho 3 dvousemestrální. Za-čátkem měsíce navštíví naši kolej Češi žijící v Římě na pravidelné mši svaté. Na Slavnost Těla a Krve Páně bychom měli navštívit Orvieto, krásné středověké

město spojené s eucharistickým zázrakem. Budu na vás pamatovat ve svých modlitbách na těchto místech a děkovat za naši farnost. S pozdravem

slavnost Seslání ducha svatého

neděle 4. 6. všechny kostely

poděkování na konci školního roku (Te deum)

neděle 18. 6. v 9.30 u Sv. Prokopa

slavnost narození sv. Jana křtitele

sobota 24. 6. v 8.00 u Sv. Prokopa

sbírka na bohoslovce

neděle 25. 6. (všechny kostely)

slavnost sv. Petra a Pavla

čtvrtek 29. 6. v 18.00 u Sv. Prokopa

výstav nejsvětější Sv. oltářní

čtvrtek 1. 6. po mši sv. do 20.00 – Sv. Prokopúterý 27. 6. v 17.30 v kostele sv. Anny

setkání katechumenů – hovory o víře

středa 7., 14., 21., 28. 6. – farní centrum

V letošní postní kasičce se nasbíralo 14 024 Kč, které předáme sestrám vincentkám, které pomáhají opravdu velmi chudým rodinám na východním Slovensku a na Ukrajině. Všem vám Pán Bůh zaplať.

Děkovný dopis z Ukrajiny:Milá pani Hilbertová a spoločenstvo, od s. Damiány som obdržala Váš milodar pre Ukrajinu. Chcem sa Vám poďakovať, že stále pamätáte na chudobných. Tieto peniaze chceme pouziť na dočasné zlepšenie situácie rodín. Chudobní sa na nás obracajú s prosbou o pomoc. Dnes, keď som bola v dedine, ma pristavil starší pán, či by sme mu mohli pomôcť pri zakúpení lie-kov. Veľmi ďakujeme za Vašu podporu, nech všetko slúži na Božiu oslavu, prajem všetkým požehnaný čas. S. Žofia a spolusestry Dovhe.

Postní kasička 2017

5 kalendář5 Z vaTIkánU

HLAS PeTrOvA nÁSTUPCe

První svaté přijímání

(dekret papeže Pia X. Quam singulari o sv. přijímání dětí)

Dne 8. 8. 1910 vydala Kongregace pro svátosti z podnětu papeže Pia X. dekret, který začíná slovy: Quam singulari Christus amore (S jakou zvláštní láskou miloval Kristus) a pojednává o časném a častém svatém přijímání dětí. Tento dekret vzbudil mezi jinými „eucharistický-mi“ dekrety a počiny tohoto papeže zvláštní ohlas v celém světě a neztratil svoji aktuálnost ani pro naši současnou pastoraci.

Vydání dekretu Quam singulari bylo součástí snah papeže Pia X. o celkovou obnovu církve v Kristu ve všech oblastech jejího života. Dekret překvapil radikální změnou přístupu k dětem, kterým bylo dovoleno přijmout první svaté přijímání a svátost smíření již ve věku počátečního užívání rozumu, tj. asi v sedmi letech. Tehdejší praxe byla taková, že děti přijímaly svaté při-jímání spolu s biřmováním ve 12–14 letech nebo i později, a to pod vlivem jansenismu z obavy před zneuctěním svátostí. Papež Pius X. se řídil vůlí Ježíše Krista, který miloval děti se zvláštní láskou a doporučoval učedníkům, aby nebránili dětem přicházet k němu (Mk 10,14). Papež se také odvolával na učení Tridentského sněmu, podle kterého je eucharistie „protijed proti každo-denním chybám a lék, který nás před těžkými hříchy chrání“, a není tedy důvodu, aby se odpíral dětem, zvláště když prvotní církev bez obav podávala zbylé částečky svátostných způsob i ne-mluvňatům. Aby mohly děti k přijímání eucharistie přistoupit, měly obdržet vhodnou přípravu, která se konala jednak v rodině, jednak ve farnosti. Měla být založena na znalosti pouze zá-kladních tajemství křesťanské víry, na schopnosti odlišovat dobro od zla a schopnosti rozlišovat eucharistický chléb od chleba obyčejného. První, kdo jsou za tuto výchovu zodpovědní, jsou rodiče. Své rozhodnutí měli konzultovat se zpovědníkem.

Aktuální výzvy dekretu Quam singulari:● udržovat živou pečlivou pozornost vůči

dětem a podporovat jejich křesťanskou výchovu od nejútlejšího věku;

● doprovázet děti k postupnému poznávání Ježíše Krista;

● přijímání dětí by mělo vycházet z jejich touhy a osobního přání. Proto je třeba oži-vovat u nich radostnou zkušenost s křes-ťanským životem uvnitř našich křesťan-ských společenství;

● mít na paměti, že vrcholný moment setká-ní s Kristem se uskutečňuje ve svátostném setkání s Ježíšem v eucharistii, vrcholu a prameni křesťanského života.

Přivádět děti k eucharistii tedy znamená mnohem více než je připravovat na první svaté přijímání. Znamená to přivádět je ke křesťanské-mu životu v církvi, živit jejich křesťanský život postoji, které jsou vlastní liturgii a které jsou v eucharistickém slavení vyjádřené: bratrské a sesterské přijímání se navzájem; naslouchání Božímu slovu; vyznání víry; ochota vydat se pro druhé a z toho vyplývající ochota ke službě.

Slovo na úvod 66PředSTavUJeMe

Mgr. Jaroslav Pinkas, Ph.d. (41) vystudoval historii na Filozofické fakultě a Občanskou výchovu a Základy společenských věd na Pedagogické fakultě UK. Pracoval v Národním památkovém ústavu a jako učitel na gymnáziu v Modřa-nech. V současnosti působí v Oddělení vzdělávání na Ústavu pro studium to-talitních režimů, zaměřuje se na metodiku výuky moderních dějin a na využití audiovizuálních zdrojů ve výuce. Žije s rodinou na Žižkově.

Změnila se výrazně výuka dějepisu od té, kte-rou si pamatujete ze svého dětství?Myslím, že ano. Nejde jen o to, že dnes se běžně používá dataprojektor, ikonografie nebo filmy ve výuce, ale především dějiny přestaly být vy-kládány jako jediná možná pravda, ale běžně se mluví o tom, že existují různé způsoby prožívá-ní minulosti.

v čem spatřujete ve výuce dějepisu největší úskalí?Velké nebezpečí představuje výuka, která minu-lost představuje jako uzavřený příběh, který si mají děti jenom osvojit a převyprávět. Dějepis by přitom mohl být a měl být nejen o znalostech událostí, ale i o schopnosti vnímat tyto příběhy jako konstrukce a uvědomovat si perspektivu je-jich vypravěčů.

Je hodinová dotace dějepisu ve školách dosta-čující? (na většině středních odborných škol a učilištích předmět dějepis často chybí nebo je zastoupen minimálně. Je to v pořádku?)Myslím, že dotace není hlavní problém. Problé-mem není kolik se dějepisu učí, ale jakým způ-sobem. Problém českého vzdělávacího systému není dotace pro konkrétní předmět nebo vzdělá-vací oblast, ale smysluplnost celku. Pokud bu-deme pojímat vzdělávání jen v úzce technickém, utilitárním významu přípravy pro pracovní pro-ces, pak bude dějepis, ať ho bude sebevíc, vždy považován jen za jakousi „třešinku na dortu“.

Mají výukové materiály dějepisu dostačující kvalitu?Jak které. V současné době mají učitelé k dispo-zici obrovské množství materiálů od různých na-kladatelství, státních institucí nebo neziskových společností. Problém je se v té nabídce zorien-tovat a vybrat si to, co vyhovuje nejen dětem,

ale především každému učiteli. Tak jako žádná kuchařka neupeče stejnou bábovku, tak i ve výuce je nutné zvolit ty recepty, které odpovída-jí učitelovu naturelu.

v čem je přínosný ve výuce film? Zvládne s ním pracovat každý učitel/ka?Film (pokud je samozřejmě dobře vybraný) můžeme považovat za jakýsi „stroj času“, který žákům ilustruje ty aspekty minulosti, které jsou dnes už nedostupné. V této poloze s ním sku-tečně měl pracovat každý učitel dějepisu. Ná-ročnější je ovšem využití filmu jako pomůcky demonstrující proměnlivost vyprávění o minu-losti. Když třeba pustíme vedle sebe kolektivi-zační agitku z padesátých let a Jasného Rodá-ky, můžeme tím ilustrovat nejen realitu násilné transformace vesnice, ale i proměnu vnímání tohoto procesu. Žáci se tak mohou učit vnímat proměnu historického vyprávění a třeba i jeho manipulaci z politických důvodů. To ale vyža-duje náročnější přípravu.

Chybí ve školách předmět religionistika?Myslím, že ne. Se základy náboženství se žáci ve škole seznamují hned v několika předmětech: nejen v občanské výchově, ale příležitost mají i v multikulturní výchově, či ve výchově k ev-ropským a globálním souvislostem. Opět spíše než o kvantitu jde ale o kvalitu výuky. A ta je velmi rozdílná.

Jakou knihu čtenářům PL doporučujete?Ačkoli se věnuji především soudobým ději-nám, vždy se rád vracím i ke starší minulosti. Rozhodně bych doporučil Dějiny středověkého mnišství od Hugha Lawrence. Je to už starší kniha, ale přináší ucelený výklad o historických proměnách církevních řádů a přibližuje fascinu-jící svět jejich spirituality. -im-

Hugh lawrence: dějiny středověkého mnišství. Výklad o historických proměnách církev-ních řádů a přibližuje fascinující svět jejich spirituality.

7 kalendář7 PraŽSkÉ koSTelY

Z Břevnova, který jsme si představili v minulém čísle, se přesuneme opět blíže k Pražské-mu hradu, abychom si představili klášter podobně klíčového významu. Dovolíme si při tom i skok v čase o přibližně 150 let. Čím je benediktinům Břevnov, tím je pro premonstráty

Na strategickém místě, jemuž dal jméno nejspí-še skvělý přehled nad pražskou kotlinou (strážili = strahovali zde strážní), byl klášter založen již kolem roku 1140 olomouckým biskupem Jin-dřichem Zdíkem společně s panovníkem Vla-dislavem II. Zdík se totiž rozhodl po své pouti do Svaté země roku 1138 založit v Praze klášter řeholních kanovníků. Ten však na počátku příliš nevzkvétal, než sem byli v roce 1143 povoláni premonstráti z německého kláštera ve Steinfel-du. Románská bazilika byla vybudována v po-lovině 12. století, vysvěcena 1182. V té době již byly z větší části hotové i budovy kláštera. Na Strahově byl na vlastní výslovné přání pohřben biskup Zdík (+1150) a v roce 1178 také král Vla-dislav II. Klášter hrál v českých dějinách vý-znamnou roli a to nejen ve středověku, ale např. také v době národního obrození, kdy vznikla věhlasná strahovská knihovna – klášter potvrdil svou úlohu centra vzdělanosti a kultury. Jedná se o jeden z nejstarších dosud živých premonstrát-ských klášterů vůbec, vždyť první klášter založil

sv. Norbert v Prémontré v roce 1120 a papežem byla nová řehole potvrzena roku 1126. Význam Strahovského kláštera ještě vzrostl díky přene-sení ostatků sv. Norberta z Magdeburku do Pra-hy v roce 1626.Po vyhnání řeholníků komunistickým režimem v roce 1950 byly budovy kláštera upravovány na památník národního písemnictví, přitom bylo zjištěno, že románské konstrukce klášterních budov jsou v překvapivé míře dochovány až dodnes. Díky citlivé prezentaci si je od té doby může prohlédnout každý návštěvník kláštera. Románská bazilika prodělala v průběhu dějin více přestaveb, než jiné klášterní budovy, přesto si o její podobě můžeme učinit jistou předsta-vu. Trojlodní bazilika měla hlavní loď zhruba dvakrát širší než lodi boční, na východě byla opatřena příčnou lodí a zakončena trojicí roz-měrných půlkruhových apsid. Ve druhé polovi-ně 13. století proběhla gotická přestavba spojená se zaklenutím původně plochostropé stavby. Při renesanční přestavbě (1601–1605) byly strženy

původní románské věže při západním průčelí a nahra-zeny dvojicí věží v místě obou ramen transeptu (příčné lodi), tyto věže tvoří dominantu celého areálu do-dnes. V raném ba-roku (1630-31) byl kostel prodloužen k západu a tím se jeho hmotový stavební vývoj završil. V období pozdního baroka (po roce 1742) byly fasády upraveny do současné podo-by..

-lb-

Strahovský klášter.

Slovo na úvod 88Z TISkU

Jak bude vypadat církev ve třetím tisíciletí?

Přednáška Josepha Ratzingera z roku 1969 – pokračování

Pohled nazpět do dějin církve je nutný.Dnešní situaci naší církve lze nejlépe porovnat s obdobím tzv. modernismu na přelomu 19. a 20. století, s koncem období rokoka a definitivním vpádem novověku v podobě osvícenství a fran-couzské revoluce. Krize modernismu nebyla zcela překonána, spíše jen přerušena směrnicemi Pia X. a změněnou duchovní situací po první světové vál-ce. Současná krize je jen znovuoživením toho, co tehdy začalo. K porovnání se nám nabízejí dějiny církve i teologie doby osvícenské. Kdo se podívá blíž, užasne nad mírou podobností mezi tehdejším a dnešním děním. Osvícenství jako dějinná epocha dnes sice dobrou pověst nemá. Dokonce i ten, kdo se odhodlá vydat po stopách tehdejších časů, ne-chce platit za osvícence, ale distancuje se od příliš zjednodušeného realismu oné doby, pokud si dá práci sesbírat minulé události.Teď tedy první analogie. Spočívá v rozhodném odvratu od dějin, které jsou považovány už jen za skládku starého haraburdí, které nemůže být v úplně novém dnešku nijak užitečné. Je to ví-tězná sebejistota, že dnes už se nic nemůže od-víjet podle starých tradic, nýbrž ve všem se bude jednat racionálně. Ve srovnání s dneškem udivuje především zajímavá shoda používání pojmu ra-cionalita. I přes tyto, podle mne negativní, sku-tečnosti bychom se však přece jen mohli podívat na jedinečnou směsici jednostranností i dobrých námětů, jež spojují včerejší a dnešní osvícence. Dnešní situace se totiž nejeví zas tak úplně nová, aby nesnesla žádné srovnání s dějinami.všecko už tu kdysi bylo.Osvícenství má svoje vlastní liturgické hnutí, které se snažilo zjednodušit liturgii až na její prvotní strukturu. Měly být odstraněny výstřelky úcty ostatků svatých a především měla být do liturgie zavedena mateřská řeč, zvláště lidový zpěv a účast celého společenství. Osvícenství mělo své hnutí mezi biskupy, kteří chtěli vyzvednout význam biskupského úřadu proti

jednostrannému římskému centralismu. Mělo svou demokratickou složku, alespoň v tom, jak kostnický generální vikář Wessenberg usiloval o demokra-tickou, diecézní i provinční synodu. Kdo čte jeho texty, nabude přesvědčení, že se setkal s progresis-tou z roku 1969. Žádá zrušení celibátu, při udílení svátostí se mají užívat jen německé formulace, smí-šeným manželstvím má být žehnáno nezávisle na budoucí výchově dětí. Wessenberg ovšem usiloval také o pravidelná kázání, o pozvednutí vyučování náboženství, podporoval biblické hnutí a další po-dobné věci, což ukazuje, že těmto lidem nešlo jen o úzkoprsý racionalismus. Přesto však dojem z jeho osobnosti zůstává rozpolcený, poněvadž používá jako vrcholného prostředku rozumu, který pořádá všecko. Je jako zahradníkovy nůžky, které jsou sice k lecčemus dobré, ale jako jediný nástroj nestačí.Podobně rozpolceným dojmem působí syno-da v Pistoji v severní Itálii, kde se v roce 1786 sešlo 234 biskupů na tzv. osvícenském koncilu. Synoda se pokoušela uvést do církevního života reformní myšlenky oné doby, ale ztroskotala ve zmatené směsici seriózních reforem a naivního racionalismu. Opět se člověku zdá, že čte něja-kou pokoncilní publikaci, když narazí na tvrzení, že duchovenstvo není přímo ustanoveno Kristem, ale povstalo z lůna církve, která je jako celek bez rozdílů nositelkou kněžství. Nebo když člověk slyší, že slavení mše bez přijímání věřících nemá smysl, nebo že papežský primát je označován za záležitost čistě funkční a naproti tomu se důrazně vyzdvihuje původ biskupského úřadu z božské-ho práva. Větší část výroků sněmu v Pistoji byla samozřejmě Piem VI. odsouzena už v roce 1794. Jednostrannost této synody však diskreditovala i její dobré podněty. Otázku, co je a co není do budoucna přínosné, může podle mého názoru nejvíce objasnit pohled na osobnosti oné doby a na souvislosti, které odtud vyplývají. Můžeme nalézt několik charakteristických typů, v nichž se

9 kalendář9 Z TISkU

projevuje rozsah tehdejších možností a zároveň i udivující analogie s dneškem.Potom je zde extrémní progresista, představovaný dosti smutnou postavou pařížského arcibiskupa Gobela, který šel bystře s proudem pokroku svojí doby. Nejdříve to byla národní konstituční církev, potom, když už ani to nestačilo, slavnostně odlo-žil kněžský úřad s vysvětlením, že po šťastném výsledku revoluce není třeba už žádného národ-ního náboženství, kromě kultu svobody a rovnos-ti, a podílel se na obřadu uctění bohyně rozumu v katedrále Notre Dame. Nakonec se však pokrok převalil i přes něho. Za Robespierra se najednou ateismus stal zločinem, a tak někdejší arcibiskup byl jako ateista přiveden pod gilotinu a popraven. V Německu se věci vyvíjely klidněji. Tady by bylo možné zmínit jako klasického progresistu asi ředite-le mnichovského Gregoriána, Matyáše Fingerlose. Ve svém díle: „K čemu jsou duchovní“ vysvětluje, že kněz je především lidový učitel, který má poučo-vat lid o zemědělství a chovu dobytka, o sadařství a hromosvodech, ale také o hudbě a umění – dnes by se řeklo, že kněz má být především sociální pracov-ník a sloužit výstavbě vědecky řízené společnosti, oproštěné od veškerého iracionálna. (Podle značně rozšířeného názoru vědeckost dnes vylučuje nábo-ženství, protože náboženství rovná se iracionálno.)Mezi spíše umírněnými progresisty lze pouká-zat na postavu již zmíněného generálního vikáře Wessenberga, který nejenom zjednodušujícím způsobem převáděl víru na sociální činnost, ale zároveň prokázal dosti malý smysl pro organizaci a chápání života. Zanechal po sobě jenom rozu-mářské konstrukce.Docela jinou úroveň shledáváme v osobnosti ně-kdejšího řezenského biskupa Jana Michaela Sai-lera. Je těžké ho zařadit. Běžné kategorie pokro-kářství a konservativismu selhávají, jak to ostatně vysvítá z průběhu celého jeho života. V roce 1794 je mu odňata profesura v Dillingen, protože je ob-viněn z osvícenství. Roku 1819 ztroskotalo jeho jmenování biskupem v Augsburgu, mezi jiným též kvůli odporu později svatořečeného Klementa Maria Hofbauera, který v Sailerovi stále ještě viděl

osvícence. Na druhé straně byl však již roku 1806 odstraněn Zimmer, kterému bylo vytýkáno reakci-onářství na univerzitě v Landehutu, na níž byl Sai-ler a jeho okruh osočován za nepřítele osvícenství. Tentýž člověk, ve kterém Hofbauer vždy spatřoval osvícence, byl skutečnými představiteli osvícen-ství odhalen jako velmi nebezpečný protivník. Měli pravdu. Od toho muže a z velkého okruhu jeho přátel a žáků vzešlo hnutí, které v sobě mělo mnohem větší budoucnost, než nabubřelost čirých osvícenců, vítězně vynášejících svoje trumfy. Sai-ler byl muž, který se otevřel všem otázkám své doby. Zaprášená scholastika jezuitů z Dillingenu, do jejichž spletitých systémů už dávno neproni-kala opravdová realita, musela se mu zdát nedo-statečná. Kant, Jacobi, Schelling, Pestalozzi – to jsou účastníci jeho dialogů. Víra pro něho nebyla vázána na systém pouček, nepovažoval ji za útěk do iracionálna, nýbrž za otevřené střetnutí s dneš-kem. Sailer znal velikou tradici středověké teolo-gie a mystiky do takové hloubky, jež byla v jeho době neobvyklá, poněvadž neredukoval člověka jenom na přítomný okamžik, ale věděl, že člověk sám sebe pochopí tehdy, až se uctivě a pozorně otevře celému bohatství svých dějin. Tento muž však nejenom přemýšlel, on především žil. Když usiloval o teologii srdce, nečinil tak z laciné sen-timentality, nýbrž proto, že poznal celého člověka, ve kterém se proniká duch a tělo. Skryté základy mysli a pronikavé vlastnosti rozumu docházejí pl-nosti v jednotě svého bytí. „Jen srdcem lze vidět dobře,“ řekl kdysi Antoine de Saint Exupery. Po-rovnáme-li neživotné pokrokářství Matyáše Fin-gerlosa s bohatstvím a hloubkou Sailera, lze přímo nahmatat, jak je Sailer pravdivý. Jen srdcem lze vi-dět dobře. Sailer byl vizionář, poněvadž měl srdce. Od něho mohlo vyjít něco nového, plodného pro budoucnost, poněvadž žil z věčného Boha a svůj život, sebe sama, postavil do služeb Jemu. A tím jsme teprve u toho, oč nám jde. Budoucnost tvoří jen ten, kdo nasazuje sebe sama. Kdo chce jenom poučovat a rád by předělával jenom ty druhé, zů-stává neplodný.

Dokončení v příštím čísle

Slovo na úvod 1010dĚJInY PaPeŽSTvÍ

Řehoř VIII. (latinsky Gregorius), rodným jménem Albert de Mora, byl papežem od 25. října 1187 do své smrti ještě téhož roku.Albert de Mora pocházel z rodiny beneventské šlechty a v mládí vstoupil do cisterciáckého řádu. Roku 1172 se jako papežský legát zúčastnil koncilu v Avranches, který zprostil viny anglického krále Jindřicha II. z vraždy arcibiskupa Thomase Becke-ta (1118–1170). Do úřadu papeže byl zvolen jako nástupce zemře-lého papeže Urbana III. Jeho prvním krokem po zvolení bylo vydání buly Audita tremendi, kterou vyhlásil třetí křížovou výpravu v reakci na kata-strofální bitvu u Hattínu, ve které bylo křižácké vojsko Jeruzalémského království zničeno Sa-ladinem, a pád Jeruzaléma do rukou muslimů. Tato bitva byla pro křesťanský svět katastrofou, v jejímž důsledku ustoupily všechny drobné ma-licherné půtky do pozadí při vědomí toho, co se právě stalo.

Řehoř VIII. se však již křížové výpravy nedožil, neboť zemřel ještě roku 1187. Jeho nástupcem se stal Klement III.Třetí křížová výprava (1189–1192) bylo vojenské ta-žení vyhlášené papežem Řehořem VIII. za znovu-dobytí Jeruzaléma, který roku 1187 dobyl Saladin. Po fiasku druhé křížové výpravy ovládla a sjedno-tila zengíovská dynastie Sýrii a po několika vál-kách s křižáky a Fátimovci také Egypt. Zengíov-ské impérium v 70. a 80. letech 12. století postupně dobyl Saladin, původně vazal a vojevůdce ve služ-bách Zengíovce Núr ad-Dína, čímž se palestinské křižácké státy dostaly do sevření jednotného mus-limského státu. Sultán Saladin poté zahájil válku proti křižákům; jeho tažení vyvrcholilo roku 1187 vítěznou bitvou u Hattínu a poté dobytím Jeruza-léma. Papež Řehoř VIII. reagoval vyhlášením třetí křížové výpravy, k níž se přihlásili i nejmocnější panovníci křesťanského světa: římsko-německý císař Fridrich Barbarossa, francouzský král Filip II. August a anglický král Jindřich II. a po jeho smrti jeho syn Richard a s nimi i mnoho dalších mocných evropských feudálů.Poznámka: V minulém čísle PL byl u papežeUr-bana III. uveden chybně rok úmrtí - správně mělo být 1187.

zdroj: Ch. Coulombe: Náměstkové Kristovi, internet Wikipedie

1732. ŘeHOŘ vIII.(1187 – † 1187)

Vlastní jméno nebo rod:

Albert de Mora

Původ: Itálie

Datum narození: 1100

Místo narození: Benevento, Itálie

Datum zvolení: 21. 10. 1187

Datum úmrtí: 17. 12. 1187

Místo úmrtí: Pisa, Itálie

Místo pohřbu: katedrála Pisa, Itálie

Pontifikát: 1 měsíc, 27 dní

11 kalendář11 FarnÍ CHarITa

veletrh sociálních a návazných služeb

nebe ze všech stran

Farní charita se zúčast-ní akce Veletrh sociálních a návazných služeb, kte-rý se uskuteční dne 8. 6. 2017 odpoledne na náměstí Jiřího z Poděbrad, kde chce-me prezentovat naši činnost a nabídnout ke koupi výrob-ky Poledního ateliéru. Přijď-te se také podívat a podpořit nás.

Toho dne na 1. máje jsme my – členo-vé farní Charity Žižkov a „naše“ ba-bičky z domova důchodců pod Lipami – prožili opravdu hezký den. Opět po roce jsme je vzali i s vozíčky na výlet. Na Petřín. Provázely nás bílé obláčky na modrém nebi a sváteční atmosféra. Hned na začátku jsme se zastavili v rů-žové zahradě na malý pikn ik. Nadšení z krásného prostředí vzápětí vystřídalo nadšení z vynikajících koláčků. Naše dobrovolnice Anička Matěnová už několik roků peče a ve velkém rozdává takovéto malé nebe na ochut-nání. Zpoza živého plotu k nám doléhaly ptačí koncerty i příjemné zvuky piana. Mládenec- umělec, když uviděl náš vozíčkový průvod, s radostí zahrál hudební dárek – Gounodovo Ave Maria. Poslouchalo se to nádherně. Cestou k rozhledně jsme potkávali stovky lidí, kteří se sem vypravili na různé prvomájové akce. Jedna z nich nám doslova vstoupila do cesty a zhlédli jsme představení mladých tanečníků v historických italských kostýmech. Cestič-kami dolů a nahoru po stráni Petřína, brzdit a tlačit vozíky s vzácným živým nákladem, není hračka. Ale všechna ta krása kolem, dobrá nálada a humor, vše usnadnily. Slunce zářilo na blízké rozkvetlé stráně i vzdálené části města. Naše paní, upoutané na vozíčkách, spatřily toto jedinečné panorama Prahy znovu po dlouhých čtyřiceti či padesáti letech. V závěru naší cesty jsme zaslechli melodii zvonkohry od Strahovského kláštera. Opět to bylo – Ave Maria. Když jsme klientky v pořádku vrátili a loučili se, všichni byli spokojeni. Asi nejvíc naše ředitelka, paní Hilbertová, které odpadl ze srdce poslední kámen. Tu přeměnu tajných obav z mnoha rizik na radost z dobrého díla zažívá už tradičně. Patří jí za ty dobrovolné stresy a námahu velký dík. Děkujeme našim spoluobčankám seniorkám, že jsme jim mohli poslou-žit. Dobré skutky jsou prý schůdky do nebe. Asi ano. Pobyli jsme si trošku v něm i v tomto odpoledni. Díky všem. Díky Bohu.

Slovo na úvod 1212SváToSTI

Svatá zpověď – svátost Božího milosrdenstvíJednoduché shrnutí podstaty jedné ze svátostí katolické církve

Ve svaté zpovědi je nutné čestné a úplné vyznání. Nestydíme se – všichni jsme hříšníci. Jestliže jsme něco neúmyslně zapomněli, bude nám tento hřích odpuštěn – řekneme ho v příští svaté zpo-vědi. Nejlépe je říci po našem vyznání ve svaté zpovědi, že do ní zahrnujeme všechny své hříchy od doby, kdy jsme byli schopni hřešit. Jestliže úmyslně zamlčíme těžký hřích, je zpověď neplatná a musí se opakovat. Musíme také říci, kdy jsme něco zamlčeli a co jsme zamlčeli.Kněz nám po rozhřešení udělí pokání, které rádi vykonáme jako projev naší lítosti. Samozřejmě, že napravíme způsobené škody.

Užitečné je zapamatovat si tuto zkratku :● Modlit se o Ducha Svatého● rozjímat (zpovědní zrcadlo , zpytování svědomí)● Litovat● Polepšit se (předsevzetí)● vyznat (knězi ve svaté zpovědi)● Pokání (vykonat pokání a nahradit škodu)

Vedle všeobecného předsevzetí, že už nebudeme hřešit, je důležité také konkrétní předsevzetí. Zaměřujeme se zvláště na své nectnosti, což bude mít kladný účinek. Nedejme se odradit, že se musíme zpovídat stále ze stejného, povstaňme vždycky znovu, nezůstaňme ležet! Vzpomeňme si na hříšníky z evangelia, kteří dostali od Ježíše odpuštění : Zacheus, Petr, Marie z Magdaly a lotr po pravici na kříži .Choďme pravidelně ke svaté zpovědi, aby nám Ježíš očistil duši odpuštěním hříchů, zacelil naše rány a posílil nás v našem boji zvláštními milostmi. Staráme se také o své tělo. Prosme Boha o jeho milosti, on má stůl plný darů a ví, co potřebujeme. Je důležité, abychom to poznali a Boha o to prosili. Nesmíme se stát samolibými, to znamená, obviňovat jiné duše, protože všichni jsme stejní.Důležitou pomocí jsou pro nás odpustky, doprovázející svatou zpověď, které mají podstatu ve svatém přijímání a v rozhodném odklonu od každého hříchu, takže odpustek je zcela zaměřený na lásku k Bohu. K tomu může být připojen ještě nějaký zvláštní skutek, jako třeba průchod svatou branou nebo společná modlitba růžence či půlhodinové uctívání Nejsvětější svátosti nebo mod-litba za papeže. Ve svaté zpovědi jsou nám odpuštěny hříchy a jsme osvobozeni od věčných trestů za hříchy (od pekla). Zůstávají ale časné tresty. Můžeme je porovnat se zbytky na plicích kuřáka, který zanechal této zátěže, nebo také se zlatem, které se musí očistit v ohni. Odpustky můžeme být osvobozeni od toho, od čeho nás osvobozují zásluhy Krista a jeho svatých. Je pěkné, když nezapomínáme na ubohé duše v očistci a věnujeme jim svůj odpustek, budou nám za něj vděčné. Při svaté zpovědi klaďme vždycky do popředí milosrdenství, lásku a dobrotu Boží. Svatá zpověď není žádná šikana, nýbrž osvobození od hříchu proti Bohu, bližním a sobě samému. Každý rozum-ný člověk odstraňuje špínu ze svého těla. O to více máme, ba musíme se nechat očistit Ježíšem ve svaté zpovědi od nečistoty své duše. Protože jenom Bůh může odpouštět hříchy, což on rád činí. Ujasněme si proto v pokušení a ve všech obtížných situacích, že máme bojovat za Ježíše, protože on pro nás zemřel!Další pomocí je krásná modlitba: „Ježíši, Maria, Josefe, miluji vás, zachraňte duše“. Tím se cvi-číme v lásce k Bohu a bližním.

Z časopisu Der Fels 3/2017

Pokračování z minulého čísla

13 kalendář13 BIBle na kaŽdý den – červen

den Biblické souřadnice obsah čtení1. Čt Žid 1,1-2,18 Vznešenost Božího Syna2. Pá Žid 3,1-4,13 Kristus větší než Mojžíš3. So4. ne Žid 4,14-6,20 Ježíš pravý velekněz5. Po Žid 7,1-8,13 Kněz podle řádu Melchísedekova6. Út Žid 9,1-10,39 Dokonalá oběť Kristova7. St Žid 11,1-40 Víra v to, co není vidět8. Čt Žid 12,1- 13,25 Výzva k opravdové radosti9. Pá Jkb 1,1-2,26 Napomenutí k věrnosti10. So11. ne Jkb 3,1-5,20 Pravá moudrost12. Po 1 Pt 1,1-2,10 Chvála za spasení13. Út 1 Pt 2,11-3,22 Křesťané mezi nevěřícími14. St 1 Pt 4, 1-5,14 Příprava na poslední věci člověka15. Čt 2 Pt 1,1-2,21 Výzva k věrnosti; Jistota naděje16. Pá 2 Pt 3,1-18 Obrana víry ve druhý příchod17. So18. ne 1 Jn 1,1-3,24 Jsme povoláni do světla19. Po 1 Jn 4,1-5,21 Duch pravdy a duch klamu20. Út 2 Jn 1- 3 Jn 15 Spor o cestující bratry21. St Jd 1-25 Varování před bludaři22. Čt Zjv 1,1-3,22 Povolání Jana, Listy23. Pá Zjv 4,1-5,14 Vidění Boží moci24. So25. ne Zjv 6,1-7,17 Hrůzy šesti pečetí26. Po Zjv 8,1-10,11 Sedmá pečeť a andělé s polnicemi27. Út Zjv 11,1-13,18 Dravé šelmy vládnou zemí28. St Zjv 14,1-16,21 Hrůzy sedmi nádob29. Čt Zjv 17,1-19,21 Svatba Beránkova30. Pá Zjv 20,1-22,21 Nové nebe a nová země

List Židům (řec. Prós Hebráious = List Hebrejům). I když byl dlouho na Východě považován za autora tohoto listu apoštol Pavel, je zřejmé, že jej mezi léty 80–90 napsal někdo jiný, pravděpodobně alexandrijský Žid, znalec Písma. Církev je zde představena jako putující Boží lid.List Jakubův (řec. Iakóbou epistolé = Jakubův list). Zatímco jedni považují za autora listu apoštola Jakuba, většina biblistů je toho názoru, že jej napsal některý jeho žák kolem r. 70–90. Autor spisu pobízí křesťany, aby brali svou víru vážně a podle ní také konali. Listy Petrovy (řec. Pétrou epistolé = List Petrův). Přes všechny výhrady kritiků je autorem spisu skutečně apoštol Petr, jenž ho prostřednictvím Silvána napsal krátce před svou smrtí (r. 64–67). Ústředním bodem listu je křest těch, co uvěřili v Krista. Listy Janovy (řec. Ióánnou epistolé = List Janův). Tradice připisuje tyto spisy, napsané asi v Efezu, apoštolu Janovi. Jde spíše o kázání, v němž autor povzbuzuje věřící k lásce k Bohu i k bližnímZjevení apoštola Jana (řec. Apokálypsis Jóánnou = Janovo Zjevení). Jediný prorocký spis Nového Zákona, napsaný v době pronásledování křesťanů za císaře Domiciána, kolem r. 90–95. Obrací se na křesťany prostřednictvím sedmi asijských církví.

Slovo na úvod 1414PravIdelnÉ akTIvITY

náboženství dětí pondělí–čtvrtek odpoledne

Náboženství je důležitou součástí lidského formování dětí i mládeže. Ve školním roce 2016–2017 se vyučuje od září.● předškoláci – úterý 16.30 (Z. Mináriková),

místnost A● 1. ročník ZŠ – úterý 15.45 (K. Kochová),

místnost B● 2. ročník ZŠ – úterý 16.45 (K. Kochová),

místnost B● 3. ročník ZŠ a příprava k 1. sv. přijímání –

(P. Vít Uher) středa 15.00, místnost A● 4.–5. ročník ZŠ – čtvrtek 16.30

(D. Stolařová), místnost A● 6.–7. ročník ZŠ –středa 16.00 (B. Oudová

Holcátová), místnost A● 8.–9. ročník ZŠ – čtvrtek 15.30 (B. Oudová

Holcátová), místnost AFarní centrum sv. Prokopa (Čajkovského 36, Praha 3)Další info: http://nabozenstvi.unas.cz; klara.ko-chova@gmail.com; farnost-zizkov@iol.cz

Biblická hodina čtvrtek 19.00–20.30

Číst Bibli není jednoduché, je těžké rozumět někte-rým jejím obrazům i událostem. Během biblické hodiny si přečteme a společně vyložíme část Bible, předepsanou na aktuální den podle rozpisu (str. 14).

katolická víra pro hledající každý druhý pátek 19.00–20.30

Každoročně po Velikonocích začíná otec Vít pravidelná setkání s dospělými hledači víry, ať už jde o nepokřtěné, pokřtěné v dětství anebo jinověrce, kteří si chtějí projít základy katolické víry a připravit se k prvnímu přijetí svátostí.

Malá dogmatická teologie středa 19.00–20.00

Přítomnost bývalého děkana KTF UK profesora Václava Wolfa ve farnosti přímo vybízí k vy- užití jeho potenciálu k tomu, aby se naši dospělí farníci mohli vzdělávat v základech katolické dogmatiky.

Malá liturgika pondělí 19.00–20.00

Přednášky z liturgiky se týkají nejen vysvětlení rozdílů v předkoncilním a pokoncilním chápání mše svaté, ale i jakýchkoli bohoslužeb, a přibli-žují různé liturgické služby i úkony.

Modlitba růžence středa 17.20–17.50

Modlitbou růžence oslovujeme P. Marii a s ní rozjímáme o tajemstvích – důležitých událostech ze života našeho Pána, Ježíše Krista. Jednou týd-ně se modlíme růženec společně u Sv. Prokopa.

eucharistická adorace termíny podle pastoračního plánu

Vidíme, že leckteré aktivity farnosti jsou živo-taschopné. Současně ale v různých oblastech pociťujeme nedostatky. Potřebujeme si tedy ne-ustále vyprošovat hojnost milosti a síly v tiché modlitbě před naším Pánem přítomným v Nej-světější Svátosti.

Polední ateliér pátek 9.00–12.00

Především ženy v důchodu, které i nadále chtějí být užitečné, zdobí svíčky, vyrábějí svícny, drát-kují, háčkují, malují, šijí a připravují dárkové předměty k Vánocům a Velikonocům.

Trénování paměti pondělí 17.15

Senioři, ale i mladší lidé, kteří překonali vážnější nemoc, mohou mít výpadky paměti. Odborná lek-torka formou tréninkových cviků zdarma pomáhá při obnovování funkčnosti paměťových buněk.

úklid kostelů každá druhá sobota 8.00–11.00

Každou druhou sobotu v měsíci se v 8 hodin u Sv. Prokopa slouží mše svatá. Po ní se přítomní rozdělí do skupin a vyrážejí uklízet kostely. Díky ochotě farníků a pečlivému harmonogramu by se již nemělo stát, aby některý z našich tří kostelů zůstal neuklizen.

15 kalendář15 dUCHovnÍ ServIS

Chcete se nechat pokřtít anebo hledáte odpověď, zda je nutný křest?Přijďte za knězem a domluvte si s ním osobní setkání. Pak následuje příprava ke křtu formou společných setkání (katechumenát). V našem farním centru (Čajkovského 36, Praha 3) probíhá příprava každou středu od 19.00, která může vyústit v přijetí svátosti křtu o Velikonocích 2018.

Chcete nechat pokřtít své dítě (do 6 let)?Kontaktujte prosím kněze P. Víta Uhra (tel.: 731 625 910) a po osobním rozhovoru se dohodneme na přípravě tak, aby Vaše dítě mohlo být pokřtěno.

Chcete nechat pokřtít své dítě (7–14 let)?Takovéto dítě už si zaslouží, aby o víře něco vědělo. Je tedy potřebná jeho příprava ke křtu. Kontaktujte prosím kněze P. Víta Uhra, s nímž tuto přípravu domluvíte. Výuka náboženství dětí v novém školním roce probíhá opět podle rozpisu na vývěskách a v Prokopských listech.

Uvažujete o svatbě v kostele?Svatba v kostele není pouhým formálním právním aktem, ale mnohem víc – svátostí. Bůh vstupuje mezi milující pár, aby ho posvětil a pomáhal mu v letech společného života. Proto je nutná aspoň základní příprava k sňatku. Domluvte si proto svou přípravu s knězem P. Vítem Uhrem (tel.: 731 625 910) včas, tzn. minimálně 3 měsíce před plánovaným termínem sňatku. Při osobním setkání se dohodneme, jak bude příprava probíhat.

Potřebujete se smířit s Bohem a najít klid v duši?Svátost smíření lze přijmout v kostele sv. Prokopa v pondělí, ve středu a v pátek v době 17.20–17.55, v kostele sv. Anny v úterý 17.20–17.55, v neděli 7.30–7.55 a v kostele sv. Rocha ve středu v 6.30 a v neděli 16.30–16.55. Pokud v tuto dobu nemůžete přijít, kontaktujte prosím P. Víta Uhra (731 625 910) a dohodneme se na jiném termínu.

Jste nemocní? Potřebujete duchovní pomoc?Pomazání nemocných se v naší farnosti uděluje starým a nemocným lidem opět společně, o třetí postní neděli 4. 3. 2018. Mimo to v naléhavých případech volejte kněze ihned a kdykoliv, abyste s ním domluvili termín návštěvy doma nebo v nemocnici. P. Vít Uher (731 625 910).

Zemřel vám někdo blízký a chcete se s ním důstojně rozloučit na hřbitově nebo v krematoriu? Chcete uložit jeho urnu na hřbitově?Kontaktujte kněze co nejdříve po úmrtí, je ale nutné domluvit datum a čas rozloučení nebo ulože-ní urny dříve s knězem než s pohřební službou.

Chcete, aby se za vašeho zemřelého nebo živého sloužila mše svatá?Diář se nachází v sakristii kostela, přijďte proto za knězem před anebo po mši sv. domluvit s ním nejvhodnější termín v tom kostele, kde chcete, aby se mše sloužila.

Jste pokřtěni, ale nebyli jste připravováni ke zpovědi a k svatému přijímání?Stejně hledajících jako vy je mnohem více a proto se nebojte kontaktovat kněze. Příprava dospě-lých k přijetí těchto svátostí probíhá společně s dospělými, kteří se připravují ke křtu, ve farním centru (Čajkovského 36, Praha 3) – viz výše.

nebyli jste u biřmování?Svátost biřmování se v naší farnosti uděluje dospělým křesťanům každoročně na podzim. Přihlašování probíhá vždy v závěru roku, přípravná setkání pak od ledna do září 2017 ve farním centru. Zájemci se již mohou přihlašovat u kněze (P. Vít Uher, 731 625 910).

ProkoPské listyměsíčník nejen pro žižkovské farníky

267

kv

ěT

en

201

7Vy

dává

Řím

skok

atol

ická

far

nost

u k

oste

la s

v. P

roko

pa P

raha

3-Ž

ižko

v; a

dmin

istrá

tor:

P. V

ít U

her;

reda

ktor

ka: D

ana B

arto

šová

, gra

fická

úpr

ava:

Pet

ra T

ejni

cká.

Přís

pěvk

y m

ohou

být

reda

kčně

upr

avov

ány.

N

ákla

d: 2

50 k

s; ti

sk: P

etr B

eran

, ww

w.pb

-tisk

.cz;

výr

obní

cen

a: 1

0 K

č.D

ěkuj

eme

za v

áš p

říspě

vek

ne

PrO

De

Jné

k 31. 5. 2017výše dluhu (úvěr) 3 761 640,53 Kčpovinná měsíční splátka: 29 324 Kčsbírka na splácení úvěru (duben 2017): 13 678 Kč

č. ú. farnosti: Sberbank 4200172251/6800VS na opravu kostela sv. Anny: 26072013

Úterý 15.00–17.00 výpomocný duchovní Antonín Ježek

Středa 8.30–11.30 administrátor Vít Uher

Čtvrtek 8.30–11.30 administrátor Vít Uher

kostel sv. Prokopa(Sladkovského nám.)

kostel sv. Anny(Tovačovského ul.)

kostel sv. rocha(Olšanské nám.)

Pondělí 18.001)

Úterý 18.002)

Středa 18.00 6.003)

Čtvrtek 18.004)

Pátek 18.00

Sobota 8.005)

Neděle 9.30 8.00 11.00 17.00

Kontakty:administrátor farnosti: P. Vít Uher e-mail: zizkov@efara.czmobil: (00420) 731 625 910 web: www.farnost-zizkov.cz

1) s latinským ordináriem, 4krát ročně v tridentském ritu v kostele sv. Rocha

2) každé poslední úterý v měsíci 30 minut přede mší eucharistická adorace

3) v červenci a srpnu mše sv. nejsou, v době adventní zpíváme roráty.

4) každý první čtvrtek v měsíci po mši sv. eucharistická adorace do 20.00

5) vždy druhou sobotu v měsíci po mši sv. úklid kostelů

Ekonomické okénko

Úřední hodiny v kanceláři(Čajkovského 669/36, 130 00 Praha 3-Žižkov)

Mše svaté ve farnosti sv. Prokopa v Praze 3-Žižkově

293

DĚKUJEME ZA VŠECHNY VAŠE DARY – jen díky nim můžeme i my dále pomáhat