Page 1
Souhrnná analýza platné právní úpravy ČR týkající se
dluhové problematiky
Zpracováno pro potřeby projektu1:
„Rozvoj probačních a resocializačních programů – posílení prevence a ochrany společnosti před opakováním trestné činnosti“,
Projekt je financován z programu švýcarsko české spolupráce:
Vypracovaly:
Mgr.Iveta Kapusnicová a Mgr. Anna Maixnerová (Občanské sdružení IQ Roma Servis).
1 V rámci projektu se jedná o projektovou aktivitu zaměřenou na téma Sanace dluhů a aktivity
Aliance proti dluhům. Analýza byla dokončena v lednu 2013.
Page 2
2
OBSAH:
OBSAH: ................................................................................................................................................................. 2
ÚVOD ..................................................................................................................................................................... 4
PRÁVNÍ ANALÝZA ............................................................................................................................................ 8
I. SPOTŘEBITELSKÉ ÚVĚRY ................................................................................................................... 11
I.1. EVROPSKÁ REGULACE .......................................................................................................................... 12
I.2. SOUKROMOPRÁVNÍ ASPEKTY ............................................................................................................... 13
I.2.1. Obecný soukromoprávní rámec ....................................................................................................... 13
I.2.2. Ochrana spotřebitele ....................................................................................................................... 18
I.2.3. Zákon o spotřebitelském úvěru ........................................................................................................ 19
I.3. VEŘEJNOPRÁVNÍ ASPEKTY ................................................................................................................... 30
I.3.1. Správní regulace subjektů poskytujících úvěry ............................................................................... 30
I.3.2. Finanční arbitr ................................................................................................................................ 33
I.3.3. Trestněprávní úprava ...................................................................................................................... 33
II. VYMÁHÁNÍ POHLEDÁVEK ............................................................................................................. 37
II.1. NALÉZACÍ ŘÍZENÍ ................................................................................................................................. 37
II.1.1. Soudní řízení ............................................................................................................................... 37
II.1.2. Rozhodčí řízení ........................................................................................................................... 56
II.2. VYKONÁVACÍ ŘÍZENÍ ............................................................................................................................ 60
II.3. PŘÍLOHY ............................................................................................................................................... 77
III. INSOLVENČNÍ PRÁVO ...................................................................................................................... 81
III.1. INSOLVENČNÍ PRÁVO A MOŽNOSTI ŘEŠENÍ ÚPADKU .............................................................................. 81
III.1.1. Vymezení právního rámce insolvenčního řízení .......................................................................... 81
III.1.2. Úpadek ........................................................................................................................................ 84
III.1.3. Způsoby řešení úpadku ............................................................................................................... 86
III.2. ODDLUŽENÍ .......................................................................................................................................... 88
III.2.1. Navrhovatel ................................................................................................................................. 88
III.2.2. Náležitosti návrhu a přílohy ........................................................................................................ 90
III.2.3. Zamítnutí návrhu ......................................................................................................................... 92
III.2.4. Povolení a schválení oddlužení ................................................................................................... 95
III.2.5. Odpuštění závazků ...................................................................................................................... 96
III.2.6. Oddlužení manželů ...................................................................................................................... 97
IV. ALTERNATIVY ODDLUŽENÍ ......................................................................................................... 100
IV.1. SOUČASNÝ STAV PRÁVNÍ ÚPRAVY DLUHOVÉ PROBLEMATIKY ............................................................ 100
IV.1.1. Systém prevence a řešení předluženosti .................................................................................... 100
IV.1.2. Hlavní problémy ....................................................................................................................... 100
IV.1.3. Domluva na nižším plnění podle IZ .......................................................................................... 101
IV.2. ALTERNATIVNÍ ZPŮSOBY ODDLUŽENÍ................................................................................................. 102
IV.2.1. Institut dobrovolného narovnání ............................................................................................... 102
IV.2.2. Sanační fond ............................................................................................................................. 106
Page 3
3
IV.2.3. Propojení institutu dobrovolného narovnání a sanačních fondů .............................................. 110
IV.2.4. Sanace předlužení nízkopříjmových skupin .............................................................................. 110
SHRNUTÍ A DOPORUČENÍ .......................................................................................................................... 113
Page 4
4
Úvod
Proudí k nám informace o zadlužování státu, obcí, domácností. Občas je nám předloženo emotivní
zpracování příběhu člověka, který kvůli většímu či nepatrnému závazku skončil v dluzích, ze kterých
nemá perspektivu se vymanit. Pronajímatelé si nepřejí, aby si u nich nájemníci nahlašovali trvalé
bydliště, a to právě z obav před exekucí. Lze zaznamenat tendenci, že počet zadlužených a
předlužených osob roste a že konečná výše vymáhané částky zdaleka neodpovídá té původní. Často
se objevuje kritika exekutorů a jejich pracovníků. Pohled na zadluženost a její příčiny se s počtem
přibývajících případů mění. Již tolik neslyšíme, že za zadlužeností stojí osobní neodpovědnost člověka
či řada špatných rozhodnutí. Stále více je poukazováno na systém samotný a jeho nedostatky.
Je skutečností, že se velký počet obyvatel potýká se zadlužeností osobně nebo se v okruhu jejich
blízkých osob vyskytuje někdo s podobným problémem. Převzetí závazků a s tím související zadlužení
nemusí vždy znamenat negativní následky. Není tedy nutné vyhýbat se dluhům za každou cenu.
Problém nastává ve chvíli, kdy již dlužník nemůže splácení závazku zvládnout.
Se zadlužeností souvisí jiný termín - předluženost. Stav předluženosti jako takový není výsadou žádné
skupiny obyvatel. Předlužeností je obecně chápána situace, ve které již dlužník není schopen své
dluhy zvládnout. Insolvenční zákon definuje předlužení jako stav, kdy „má dlužník více věřitelů a
souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku.“
Celkové zadlužení domácností v ČR2
2 ARAD systém časových řad [online], Česká národní banka, [citováno 12. 10. 2012]. Dostupné z URL:
<http://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.VYSTUP?p_period=1&p_sort=2&p_des=50&p_sestuid=1538&p_uka=1%2C2%2C3&p_s
trid=AD&p_od=200501&p_do=201210&p_lang=CS&p_format=4&p_decsep=%2C>.
Page 5
5
Vývoj počtu nesplácených úvěrů3
Zvyšující se počet zadlužených (či předlužených) obyvatel můžeme vypozorovat i ve statistikách
České správy sociálního zabezpečení, která spravuje agendu zhruba 8,5 milionu klientů (z toho více
než 2,9 milionu důchodců). Vyplácí přes 3,5 milionu důchodů a měsíčně kolem 200 tisíc dávek
nemocenského pojištění.4
Počet podání v exekuční agendě v letech 2001 až 20105
3 ARAD systém časových řad [online], Česká národní banka, [citováno 12. 10. 2012]. Dostupné z URL:
<http://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.VYSTUP?p_period=1&p_sort=2&p_des=50&p_sestuid=13290&p_uka=1%2C2%2C3%2C
7%2C8%2C12&p_strid=ABBAF&p_od=200201&p_do=201208&p_lang=CS&p_format=4&p_decsep=%2C>.
4 Profil organizace [online], Česká správa sociálního zabezpečení, 2011 [citováno 12. 10. 2012]. Dostupné z URL:
<http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/profil-organizace/>.
5 Exekuce z důchodů jsou zátěží nejen pro dlužníky, ale také pro úřad, který je musí vyřizovat [online], Česká správa sociálního
zabezpečení, 2011 [citováno 12. 10. 2012). Dostupné z URL: <http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/informace/media/tiskove-
zpravy/tiskove-zpravy-2011/exekuce-z-duchodu-jsou-zatezi-nejen-pro-dluzniky-ale-take-pro-urad-ktery-je-musi-vyrizovat.htm>.
Page 6
6
Počet výplat exekučních srážek z důchodu v letech 2001 až 20106
Ke srážkám z důchodu dochází v případech, kdy byl nařízen soudní výkon rozhodnutí (či exekuce),
výkon rozhodnutí ve správním řízení či v konkursním řízení, ve vyrovnacím řízení a insolvenčním
řízení srážkami z důchodu. Srážky lze provést pouze v případě, kdy výše důchodu přesahuje
nezabavitelnou částku. První tabulka (počet podání v exekuční agendě) lépe reflektuje zadluženost,
protože obsahuje počet příkazů k provedení srážek. V druhé tabulce se objevuje pouze počet
skutečně provedených srážek (srážky z důchodu, které mohly být vzhledem k výši vyplácené částky
reálně provedeny). Stržené částky nejsou nijak zanedbatelné - za rok 2010 vykázala ČSSZ exekuční
srážky z důchodů ve výši více než 514 milionů korun.7
Míra zadluženosti a její struktura je do jisté míry ovlivňována právní úpravou. Stát má možnost
legislativními nástroji vhodně zajistit takový stav, jenž bude poskytovat dostatek smluvní volnosti
a zároveň předvídat a zamezovat jednáním a situacím neúměrné zatěžujícím věřitele, dlužníky či stát.
Tato práce si klade za cíl upozornit na některé aspekty právní úpravy související se zadlužeností a
předlužeností. Zaměřuje se na problematické oblasti jako je postavení smluvních stran a možné
zneužití z pozice zkušenějšího věřitele, ochrana spotřebitele, obrana a ochrana žalovaného v soudním
(rozhodčím) řízení či povinného v exekučním řízení, navyšování pohledávek a v neposlední řadě
na existující i možné alternativní způsoby oddlužení. Vychází přitom z cílů Aliance proti dluhům.
Aliance proti dluhům je odborná platforma zabývající se problematikou předluženosti. Sdružuje
odborníky a experty ze státních institucí a nevládních neziskových organizací, zejména těch, které se
předlužeností a jejím řešení aktivně zabývají. Snahou Aliance je otevírat a podporovat diskuse
6 Exekuce z důchodů jsou zátěží nejen pro dlužníky, ale také pro úřad, který je musí vyřizovat [online], Česká správa sociálního
zabezpečení, 2011 [citováno 12. 10. 2012). Dostupné z URL: <http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/informace/media/tiskove-
zpravy/tiskove-zpravy-2011/exekuce-z-duchodu-jsou-zatezi-nejen-pro-dluzniky-ale-take-pro-urad-ktery-je-musi-vyrizovat.htm>
7 Exekuce z důchodů jsou zátěží nejen pro dlužníky, ale také pro úřad, který je musí vyřizovat [online], Česká správa sociálního
zabezpečení, 2011 [citováno 12. 10. 2012]. Dostupné z URL: <http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/informace/media/tiskove-
zpravy/tiskove-zpravy-2011/exekuce-z-duchodu-jsou-zatezi-nejen-pro-dluzniky-ale-take-pro-urad-ktery-je-musi-vyrizovat.htm>
Page 7
7
vedoucí ke změnám s cílem zlepšit stávající stav a řešit rizikové sociální situace, které jsou ovlivněny a
způsobeny předlužeností.8
Tato práce se snaží reflektovat nejčastější úskalí související se zadlužeností tak, jak se ukazují v praxi a
srozumitelně je předat širší veřejnosti. Analýza se zaměřuje jenom na vybrané části právní úpravy
zadluženosti, a snaží se je podat tak, aby byly srozumitelné i laikům. Práce reflektuje zkušenosti
autorů z praxe.
8 Tisková zpráva Aliance proti dluhům pomáhá snižovat rizika předlužování [online], Probační a mediační služba ČR, 2012 [citováno
12. 10. 2012]. Dostupné z URL: https://www.pmscr.cz/scripts/aktuality_detail.php?IDA=489.
Page 8
8
Právní analýza
Přehled stěžejních právních předpisů dotýkajících se zadluženosti:
- zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník
- zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník
- zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
- zákon č.120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o
změně dalších zákonů
- zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)
- zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů
- zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele
- zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový
- zákon č. 21/1992 Sb., o bankách
- zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích
- zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání
- zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech
- zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku
- zákon č. 229/2002 Sb. o finančním arbitrovi
- vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby
výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o
náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva
spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za
poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů
- vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a
náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)
- vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách
soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o
podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem
Poznámka
Pokud není uvedeno jinak, jsou všechny právní předpisy uvedené v textu této práce, míněny ve znění
pozdějších předpisů.
Pokud není uvedeno jinak, je daň z přidané hodnoty míněna ve výši 19% z hodnoty zboží nebo služby.
Page 9
9
Přehled použitých zkratek:
APD – Aliance proti dluhům
ČNB - Česká národní banka
ČOI - Česká obchodní inspekce
ČSSZ – Česká správa sociálního zabezpečení
EU – Evropská unie
EŘ – zákon č.120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně
dalších zákonů
ESD - Evropský soudní dvůr
FO – fyzická osoba
NS ČR – Nejvyšší soud České republiky
ObchZ – zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník
OSŘ – zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
OZ – zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník
RPSN – roční procentní sazba nákladů
SDEÚ – Soudní dvůr Evropské unie
SJM – společné jmění manželů
SOS - Sdružení obrany spotřebitelů, o.s.
TZ – zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
ÚS (ČR) – Ústavní soud (České republiky)
ZoR – zákon č. 94/1963 Sb., o rodině
ZoRP – zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů
ZRŘ – zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů
Page 10
10
ZSÚ – zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů
Page 11
11
I. Spotřebitelské úvěry
Úvod
Spotřebitelské úvěry jsou jednou z hlavních příčin zadlužování obyvatelstva. Poskytování a využívání
spotřebitelských úvěrů jistě není samo o sobě negativním jevem. Podmínkou ale je, aby se tak dělo
v určitých mantinelech. Ty jsou spatřovány v:
- odpovědném zadlužování se finančně gramotného spotřebitele
- odpovědném poskytování úvěrů věřitelem
První z nich je otázkou výchovy spotřebitele již na školách, zejména zařazením finančního vzdělávání
do rámcových vzdělávacích programů. Důležitá je rovněž osvěta u obyvatelstva v produktivním věku
a rizikových skupin, jako jsou důchodci, mladé rodiny, lidé ohrožení sociálním vyloučením apod.
Odpovědným poskytování úvěrů se stát snaží zabezpečit regulaci prostřednictvím právních předpisů
a kontrolou jejich dodržování. Tato právní regulace, její pozitiva a negativa jsou předmětem
následující kapitoly.
Vymezení právního rámce
Právní rámec vztahů vyplývajících ze smluv o spotřebitelských úvěrech je dán předpisy soukromého
práva. Do této skupiny spadá zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, který obsahuje základní právní
úpravu soukromoprávních vztahů (zásady, náležitosti právních úkonů, smlouvy apod.) a právní
úpravu ochrany spotřebitele. Základní prvky smluvního vztahu mezi spotřebitelem a poskytovatelem
úvěru může, vedle občanského zákoníku, upravovat rovněž zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.
Speciálním právním předpisem, který řeší otázky spotřebitelských úvěrů, je zákon č. 145/2010 Sb.,
o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.
Úvěrová problematika, má vedle soukromoprávního rozměru, i rozměr veřejnoprávní. Tento rozměr
je obsažen v regulaci a dozoru nad subjekty poskytujícími nebo zprostředkujícími úvěry (za příklad lze
uvést zákon o bankách, živnostenský zákon, apod.). Nelze opomenout ani trestněprávní rozměr,
neboť v souvislosti s poskytováním úvěrů může dojít, jak na straně poskytovatele, tak na straně
spotřebitele, k jednání, které lze kvalifikovat jako trestný čin.
Page 12
12
I.1. Evropská regulace
Ochrana spotřebitele je, v souvislosti s posilováním spotřebitelského rozměru vnitřního trhu, jedním
ze stěžejních témat politiky EU. Aktuální směřování spotřebitelské politiky je popsáno
ve strategickém plánu pro léta 2007 – 2013. Cílem této politiky je posílit postavení spotřebitelů v EU,
zvýšit jejich blahobyt a uchránit je před závažnými riziky a hrozbami.9
Regulace oblasti spotřebitelského práva probíhá formou směrnic – sekundárních právních předpisů,
které nejsou pro občany přímo závazné, ale musejí být implementované do vnitrostátních právních
řádů. O významu této oblasti svědčí i počet směrnic, které se dotýkají ochrany spotřebitele.10
V souvislosti se spotřebitelskými úvěry nás zajímají především směrnice, jež chrání ekonomické zájmy
spotřebitele. Klíčovými jsou:
Směrnice Rady 93/13/EHS
Směrnice Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách v spotřebitelských smlouvách zavádí
jednotnou ochranu spotřebitele před nepřiměřenými smluvními podmínkami, které nebyly
individuálně sjednané. Dále zavádí požadavek jasnosti a srozumitelnosti smluvních ustanovení
a ukládá členským státům vytvoření postupu, který zabrání dalšímu používání nepřiměřených
podmínek ve smlouvách. Směrnice upravuje jen minimální standard ochrany, jež mohou státy
rozšířit.
První dva uvedené body byly implementovány do ustanovení občanského zákoníku. Implementaci
je však vytýkáno několik vad. V roce 2007 dokonce Evropská komise zahájila proti České republice
řízení pro porušení povinnosti provedení náležité implementace. Předmětem výtek se stalo zejména
to, že neplatnost smluvních ustanovení, která obsahovala nepřiměřené podmínky, byla koncipována
jako relativní. Spotřebitel ji tak musel namítat, podléhala promlčení a soudy k ní nemohly přihlížet ex
offo.11 Tento problém zákonodárce posléze odstranil novelou č. 155/2010 Sb., účinnou k 1. 8. 2010.
Třetí bod našel své vyjádření v § 25 odst. 2 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, který
dává sdružením na ochranu spotřebitelů možnost podat návrh na zahájení řízení u soudu o zdržení
se protiprávního jednání ve věcech ochrany práv spotřebitelů.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru již byla
přijata v režimu maximální harmonizace. Z toho důvodu nemohou členské státy zavádět odchylnou
úpravu v oblastech, které podléhají harmonizaci. v oblastech, které sjednocení nepodléhají, je státům
9 Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru ze dne 13. 3. 2007 KOM
(2007)99 v konečném znění. [online] Změněno 9. 8. 2012 [citováno: 10.10.2012]. Dostupné z URL:
<http://ec.europa.eu/ceskarepublika/service/consumer/index_cs.htm>.
10 SELUCKÁ, M., Ochrana spotřebitele v soukromém právu. Praha : C.H. Beck, 2008. s. 3-6.
11 SELUCKÁ, M., Ochrana spotřebitele: nenápadná změna se zásadními dopady. Právní rozhledy, 2010, č. 14 s. 513 – 517.
Page 13
13
ponechána plná suverenita. K přijetí této směrnice bylo přistoupeno z důvodu toho, že předchozí
způsob minimální harmonizace, který umožňoval členským státům přijmout různá kogentní
ustanovení přísnější než ustanovení podle směrnice 87/102/EHS, bránil vytvoření jednotného
vnitřního trhu.12 Novinkou bylo zejména zavedení možnosti odstoupení spotřebitele od smlouvy o
spotřebitelském úvěru a rozšíření informační povinnosti poskytovatele úvěru.
V případě nejasností spojených s implementací, musí být vnitrostátní právní předpisy vykládány
v souladu se směrnicemi. Pokud se stane, že stát směrnici netransponuje vůbec, nebo tak neučiní
zcela v souladu s požadavky směrnice, může se spotřebitel, bude-li z toho důvodu poškozen na svých
právech, domáhat po státu náhrady vzniklé škody.
Poznámky z praxe
Jen stěží si lze představit, že se běžný spotřebitel nemající právního vzdělání, bude po státu domáhat
náhrady škody, která mu vznikla v důsledku neprovedení směrnice. Vzhledem k tomu mají
v případech nesprávné implementace stěžejní roli soudy. Jejich úlohou je vykládat právní předpisy
v souladu s právem EU.13
Co se týče požadavku směrnice, která zabraňuje dalšímu používání nepřiměřených podmínek, nelze
tento požadavek považovat za dostatečně naplněný. Sdružení na ochranu spotřebitelů sice někdy
zápůrčí žaloby podávají, ale zatím jsme nezaznamenali, že by měla některá z nich úspěch. Výjimkou
je spor SOS (toho času v likvidaci) a společnosti Finpomoc, kde soud prvního stupně rozhodl ve
prospěch SOS. Společnost Finpomoc se však odvolala a dle našich informací, nebylo zatím ve věci
rozhodnuto.
I.2. Soukromoprávní aspekty
I.2.1. Obecný soukromoprávní rámec
Abychom poskytli ucelený obraz právní úpravy spotřebitelských úvěrů, zabýváme se nejen
speciálními právními předpisy, ale i obecnými pravidly, která jsou obsažena v OZ a ObchZ. Obecná
právní úprava se totiž použije v případech, kdy ZSÚ předmětnou otázku neřeší (např. na neplatnost
právních úkonů, přiměřenost smluvních pokut a neplatnost nepřiměřených podmínek
ve spotřebitelských smlouvách). Z obecných pravidel jsou pro danou problematiku klíčové základní
zásady (zejména dobré mravy), otázka neplatnosti právních úkonů, přiměřenosti smluvních pokut
a ustanovení chránící spotřebitele.
12 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady
87/102/ES, Preambule.
13 Samozřejmě s výjimkou případů, kdy by takový výklad byl v přímém rozporu se zněním právního předpisu. V tom případě
spotřebiteli skutečně nezbývá nic, jen obrátit se na stát s požadavkem náhrady škody.
Page 14
14
Použití obchodního zákoníku
Základní náležitosti úvěrových smluv obsahuje ObchZ v ustanoveních § 497 - 507. V těchto otázkách
se tedy postupuje dle ObchZ. Jak bude uvedeno níže, pod pojem spotřebitelský úvěr spadá více typů
smluv. Všechny neupravuje ObchZ, například smlouvu o půjčce najdeme v § 657 – 658 OZ,
pro většinu smluv o finančních službách je ovšem typické ujednání14 smluvních stran při použití
ObchZ.
Skutečnost, že smlouva se řídí ObchZ, však nemůže vyloučit aplikaci ustanovení OZ a jiných
předpisů chránících spotřebitele. Ustanovení § 262 odst. 4 ObchZ, stanoví rovněž, že „smluvní
strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinnosti z těchto vztahů podle
občanského zákoníku.“
Konkrétním příkladem odpovědnosti za porušení povinnosti je povinnost platit úrok z prodlení.
ObchZ umožňuje smluvním stranám sjednat si úrok z prodlení podle jejich uvážení. Vzhledem k výše
uvedené ochraně, ale v případě, kdy bude na jedné straně stát spotřebitel, může být tento úrok
sjednán pouze ve výši dané OZ. K tomuto závěru došla rovněž judikatura.15
Poznámky z praxe
I když je nemožnost přiznat v spotřebitelských vztazích smluvní úrok z prodlení se sazbou vyšší než
jakou stanovuje zákon16, judikována již delší dobu a judikatura je konstantní, některé soudy (zejména
je-li vydáván platební rozkaz) přiznají i úroky z prodlení nad zákonnou sazbu. Setkáváme se s tím,
že věřitelé i nadále v žalobách požadují vyšší úroky z prodlení. Až ve chvíli, kdy tuto skutečnost
spotřebitel namítne ve vyjádření k žalobě nebo odporu, vezme věřitel žalobní návrh částečně zpět.
Základní zásady soukromého práva
Vedle právních předpisů sehrávají důležitou roli v právu i obecné zásady, na kterých je celý právní
systém postaven. V souvislosti s otázkou regulace spotřebitelských úvěrů, jsou nejčastěji diskutovány
zásada autonomie vůle stran (zjednodušeně řečeno: pokud člověk jako rozumná a myslící bytost
učiní úkon dobrovolně, předpokládá se, že zvážil všechny pro a proti, takže není důvod, aby takovým
úkonem nebyl zavázán) a ochrana slabší smluvní strany (spotřebitel nemá potřebné znalosti
a zkušenosti, aby domyslel všechny důsledky, takže je potřeba mu poskytnout možnost vyvázat se
14 Je otázkou, nakolik je možné mluvit o dohodě v případě, kdy ustanovení o volbě ObchZ je součástí adhezní formulářové smlouvy,
na které spotřebitel nemá možnost cokoliv změnit.
15 Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 15 Co 707/2008: Má-li smlouva
o úvěru uzavřená mezi peněžním ústavem a fyzickou osobou charakter spotřebitelského úvěru podle zákona č. 321/2001 Sb., lze
platně sjednat úrok z prodlení pouze do výše stanovené občanskoprávními předpisy. Dostupné z:
<http://profipravo.cz/index.php?page=article&id_category=198&id_article=254545&csum=4f1b2d47>.
16 K datu 30. 9. 2012 byla sazba zákonného úroku z prodlení 7,25% p.a.
Page 15
15
z takového vztahu anebo zabránit, aby takový úkon vůbec učinil). Ačkoliv jsou tyto dvě zásady ve
vzájemném rozporu, jsou obě základními principy soukromého práva a je nevyhnutelné, najít mezi
nimi vhodnou proporcionalitu.17
Další zásadou, kterou nelze opomenout, je zásada souladu s dobrými mravy. Dobré mravy patří
k takzvaným ekvitním zásadám, jejichž úkolem je právě vyvažování svobody a rovnosti v systému
soukromého práva.18 V platném právu nalézají dobré mravy vyjádření v § 3 odst. 1 OZ, dle kterého
„výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými
mravy.“ Sankci za porušení této podmínky, při učinění právních úkonů, obsahuje § 39 OZ, dle kterého
je absolutně neplatný právní úkon, „který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej
obchází anebo se příčí dobrým mravům.“
Přesnou definici pojmu dobré mravy, zákon neobsahuje a výklad je ponechán rozhodovací praxi
soudů. Co je a co není v rozporu s dobrými mravy, je tedy nutné posuzovat vždy, dle konkrétních
okolností případu.19
Neplatnost právních úkonů
Dobré mravy jsou důležitým korektivem práv a povinností vznikajících ze spotřebitelských smluv.
Nejčastěji dochází k jejich aplikaci na základě § 39 OZ, když soudy rozhodují o neplatnosti právního
úkonu (nebo jeho části) z důvodu rozporu s dobrými mravy. Zákonodárce koncipuje neplatnost dle
§ 39 OZ jako absolutní. Znamená to, že soud k neplatnosti přihlíží z úřední povinnosti, aniž by
spotřebitel musel vznést námitku. Nepromlčuje se možnost domáhat se absolutní neplatnosti.
Typickým příkladem absolutně neplatného právního úkonu jsou tzv. lichevní smlouvy. Současný OZ
sice tento pojem nezná, ale soudy jej definovaly dle vzoru prvorepublikové právní úpravy jako:
„smlouvy, kde jedna smluvní strana uzavře smlouvu zneužívajíc něčí nezkušenosti, tísně nebo
rozumové slabosti nebo něčího rozrušení, přičemž dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit
plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru. O takovou lichevní
smlouvu půjde tam, kde jednající v konkrétním případě věděl, anebo musel vědět, že druhá strana
je postižena okolnostmi uvedenými shora, a tuto okolnost využil. Přitom se nevyžaduje, aby jeho
jednání bylo současně v trestním řízení označeno za trestný čin.“ 20
17 SELUCKÁ, M., Ochrana spotřebitele v soukromém právu. Praha : C.H. Beck, 2008. s. 9 až 13.
18 HURDÍK, J., LAVICKÝ, P., Systém zásad soukromého práva. Brno: Masarykova univerzita, 2010. s. 66-75.
19 Judikatura upouští od snah o vytvoření obecných definicí, jak tomu bylo například v rozsudcích NS a ÚS (příkladem lze uvést
Usnesení ÚS ze dne 26.2.1998 sp. zn. II ÚS 249/97: „Dobré mravy jsou souhrnem etických, obecně zachovávaných a uznávaných
zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními
zásadami demokratické společnosti.“) a zaměřuje se na vymezení dobrých mravů pro konkrétnou situaci. K tomu srovnej: HURDÍK,
J., LAVICKÝ, P., Systém zásad soukromého práva. Brno: Masarykova univerzita, 2010, s.123.
20 ŠVESTKA, J., Spáčil, J., et al. Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2008, s.331 a Rozhodnutí NS ČR sp.
zn. 22 Cdo 1993/2001.
Page 16
16
Nepřiměřenost vzájemných plnění u spotřebitelských úvěrů přitom nezřídka spočívá v nepřiměřeně
vysokých úrocích. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR je nepřiměřený úrok „sjednaný ve výši, která
podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména
s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo
půjček“.21 Další judikatura NS ČR pak považuje za nepřiměřený již téměř 4 násobek maximálního
bankovního úroku. Tato skutečnost odůvodňuje právní závěr, že jde o ujednání, které je v rozporu
s dobrými mravy, a tedy absolutně neplatné podle § 39 občanského zákoníku. 22 V souvislosti
s nepřiměřeně vysokými úroky představuje problém i ujednání pravidel pro započítávání splátek.
Téměř ve všech případech se započítává splátka nejdříve na úroky, smluvní pokuty, poplatky a až
následně na jistinu. V extrémních případech se dlužník může dostat do situace, že hradí jen úroky
a pokuty, takže dluh neustále narůstá a jeho splacení není reálné.
Smluvní pokuty
Tam, kde se dá problematické ustanovení od zbytku smlouvy oddělit, preferuje judikatura jen
neplatnost jednotlivých ustanovení, které odporují dobrým mravům před neplatností celé smlouvy.
Ve spotřebitelských smlouvách půjde nejčastěji o nepřiměřené zajištění pohledávek a ustanovení
o smluvních pokutách.
Smluvní pokuta, jakožto peněžitá částka, kterou je účastník smluvního vztahu povinen zaplatit druhé
straně v případě porušení povinnosti, plní zejména funkci zajišťovací (nutí dlužníka pod pohrůžkou
sankce splnit povinnost) a funkci paušální náhrady škody.23 Smluvní pokuty mohou být vyjádřeny
různou formou (procentuálně, pevnou částkou, jednorázově, opakovaně apod.) a stanoveny v různé
výši.
Dle současné judikatury24 je maximální přípustná smluvní pokuta ve výši 0,5% dlužné částky denně,
což při přepočtu na roční sazbu činí 182,5%. 25 Touto sazbou argumentují soudy ve svých
rozhodnutích již 6 let, je však potřeba dbát na to, aby „nesklouzly“ k pouhému poměřování výše
smluvní pokuty, ale posuzovaly i ostatní smluvní ustanovení a okolnosti vzniku závazku. V celkovém
kontextu může být i nižší pokuta nemravná.
21 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005.
22 Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 15. 12. 2004 sp. zn. 21Cdo 1484/2004.
23 ŠVESTKA, J., Spáčil, J., et al. Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2008 , s. 1448.
24 Rozhodnutí NS ČR 33 Odo 438/2005: Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky se v otázce úměry této sankční
povinnosti již ustálila. Zatímco smluvní pokuta sjednaná ve výši zhruba 0,5 % denně z dlužné částky je posuzována jako platné
ujednání, které je v souladu s dobrými mravy, ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % denně je považováno za neplatný právní úkon,
který se příčí dobrým mravům.
25 K zamyšlení uvádíme skutečnost, že v případě, kdy by bylo ustanovení ve smlouvě pojmenováno smluvní úrok z prodlení,
nepřípustná by byla již sazba vyšší než 7,25 % ročně (sazba zákonného úroku z prodlení k 30. 9. 2012).
Page 17
17
V případě, kdy soud dospěje k závěru, že smluvní pokuta je nepřiměřená, smluvní ujednání zruší.
Soud nemá u spotřebitelských úvěrů možnost, přiměřeně snížit výši smluvní pokuty. V souladu
s § 262 odst. 4 ObchZ, dopadá na tento institut regulace OZ, která nedává soudci možnost, aby
pokuty přiměřeně snížil.
Zajištění závazků
Ačkoliv plní smluvní pokuta zejména funkci zajišťovací, věřitelé ji vnímají spíše jako institut sankční.
Splnění smluvní povinnosti se snaží zajistit dalšími prostředky (např. ručitelem, zástavním právem,
zajišťovacím převodem práva nebo blankosměnkami apod.). I zajišťovací prostředky však musejí
splňovat princip proporcionality a neodporovat dobrým mravům, jinak budou stiženy absolutní
neplatností.
Kontrola nepřiměřeného zajištění pohledávek by měla být (u spotřebitelských úvěrů) posílena
připravovanou novelou ZSÚ. Tato totiž obsahuje návrh ustanovení § 18a: „Zajištění spotřebitelského
úvěru nesmí být ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky.“ Nepřiměřené
zajištění pohledávky bude pak zakládat absolutní neplatnost pro rozpor se zákonem.
Poznámky z praxe
Z výše uvedeného vyplývá, že teoreticky se spotřebitel nemusí aktivně bránit, aby mu byla
poskytnuta ochrana před nemravným jednáním věřitele. Orgán, jenž o nároku věřitele rozhoduje,
by měl sám zvážit, jestli neexistují důvody pro uplatnění absolutní neplatnosti.
V praxi se však setkáváme s případy, kdy soudy, a potažmo rozhodci, soulad s dobrými mravy
nezkoumají, ač by měli. Zejména v rozkazních řízeních a v řízeních před rozhodcem, bývají přehlížené
i evidentní rozpory s dobrými mravy.
Na druhé straně se skýtá otázka, jaké kroky může spotřebitel učinit v případě, kdy zjistí, že požadavky
věřitele jsou nepřiměřené a celá smlouva nebo alespoň smluvní pokuta odporuje dobrým mravům.
Domluva s věřitelem na nápravě pravděpodobně nebude možná. Autoritativně může rozhodnout
jedině soud nebo rozhodce.
Jako jediná možnost aktivní obrany se jeví podání určovací žaloby dle § 80 písm. c) OSŘ. s žalobou
je však spojeno hned několik problémů26:
- základní procesní podmínkou je prokázání naléhavého právního zájmu. Spotřebitel musí tvrdit
a prokázat:
o reálnou hrozbu, že věřitel po něm bude nárok vymáhat
o že tato hrozba mu objektivně způsobuje značnou nejistotu
o že tato nejistota jej nepřiměřeně poškozuje
26 SVOBODA, K., Negativní určovací žaloba. Právní rozhledy. [online] Dostupné z URL: http://pravniradce.ihned.cz/c1-22809880-
negativni-urcovaci-zaloba.
Page 18
18
- v případě, že věřitel mezitím podá žalobu na plnění, řízení o určovací žalobě bude zastaveno
a existuje riziko, že spotřebitel bude muset protistraně uhradit náklady řízení
- je náročné zformulovat petit tak, aby obsáhl všechny možné varianty
- rozhodnutí zavazuje jen účastníky řízení, takže kdyby věřitel pohledávku postoupil, bylo by
nutné, zopakovat řízení o určovací žalobě
Možnost spotřebitele, bránit se vůči neoprávněným nárokům věřitele, je tak diskutabilní a účinnost
této obrany je nejistá. Spotřebiteli, který navíc nemá potřebné znalosti právní úpravy, tak většinou
nezbývá, než vyčkávat v nejistotě (i několik let), než věřitel podá žalobu na plnění.
I.2.2. Ochrana spotřebitele
Právní úprava
Ustanovení na ochranu spotřebitele se staly součástí občanského zákoníku transformací
komunitárního práva. Největší dopad na oblast spotřebitelských úvěrů mají přitom ustanovení § 55
a 56 OZ.
Ustanovení § 55 OZ obsahuje zákaz odchýlit se od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel
se nemůže vzdát práv, které mu zákon garantuje a nemůže zhoršit své postavení. Slovy „odchýlit
se od zákona“ jsou přitom myšlena dispozitivní ustanovení, která běžně připouštějí, aby si účastníci
smluvního vztahu upravili podmínky odlišně. Důležité je rovněž interpretační pravidlo, zakotvené
v § 55, dle něhož se v případě pochybností přednostně použije výklad, který je pro spotřebitele
příznivější. Většina spotřebitelských smluv je totiž adhezních, kdy spotřebitel nemůže do textu
zasahovat. Z toho důvodu by bylo nespravedlivé, aby nejasnosti byly vykládány k tíži spotřebitele.27
V souladu se směrnicí vymezuje § 56 ustanovení, která nesmějí být obsažena ve spotřebitelských
smlouvách. Ustanovení odst. 1 nejdříve stanovuje obecnou generální klauzuli: „Spotřebitelské
smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě
spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.“ Generální klauzule je následně
doplněna demonstrativním výčtem. Ustanovení § 55 odst. 2 postihuje nedovolená ujednání
ve spotřebitelských smlouvách absolutní neplatností.
Nedostatky implementace
Jak jsme uvedli výše, implementace směrnice nebyla provedena zcela bez chyb. Hlavním problémem
byla koncepce relativní neplatnosti, jež nenaplňovala požadavky směrnice. Nápravu sjednal
27 ŠVESTKA, J., Spáčil, J., et al. Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2008 , s. 487 až 489.
Page 19
19
zákonodárce novelou č. 155/2010 Sb., účinnou k 1. 8. 2010. Judikatura i teorie pak dovodila,
že absolutní neplatnost dopadá rovněž na smlouvy, které byly uzavřené před účinností novely.28
Kritizováno pro svou nesystematičnost, je rovněž použití formulace „v rozporu s požadavkem dobré
víry.“ Jde o doslovný překlad textu směrnice, který neodpovídá českému významu právního pojmu
dobrá víra. V české verzi směrnice je přitom použit termín „v rozporu s požadavkem přiměřenosti.“
V tomto smyslu je pak potřeba vykládat i předmětné ustanovení zákona. Přičemž přiměřenost
je kritériem širším než v předchozí části, kde byly zmiňované dobré mravy (které jsou někdy dávány
za ekvivalent pojmu dobrá víra ve smyslu § 55 OZ), takže bude mít na neplatnost nepřiměřených
ustanovení i širší dopad.29
Pokud jde o výčet v § 56 odst. 3, tento slouží jen jako příklad. V případě, že ujednání ve spotřebitelské
smlouvě naplňuje znaky generální klauzule, musí být shledáno absolutně neplatným.
Poznámky z praxe
Směrnice Rady 93/13/EHS (o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách) řadí
v demonstrativním výčtu mezi nedovolená i ujednání „o zbavení spotřebitele práva podat žalobu
nebo použít jiný opravný prostředek, zejména požadovat na spotřebiteli, aby předkládal spory výlučně
rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních předpisů, nebo bránění uplatnění
tohoto práva.“ Tento příklad nebyl převzat do ustanovení zákona. Navzdory tomu je možné,
poukazem na nedovolenost takového ujednání, argumentovat v starších případech rozhodčích
doložek, skrytých ve všeobecných obchodních podmínkách (uzavřených před 1. 4. 2012), které
nemusejí splňovat zpřísněná kriteria, které byly zavedené novelou zákona o rozhodčím řízení.
Ačkoliv je právní úpravě (zejména § 55) vytýkáno, že je příliš široká a spotřebitele nejen chrání, ale
i nepřiměřeně omezuje, narážíme zde opět na problém neznalosti spotřebitele. Ten není schopen
právní úpravu využít a aktivně hájit svá práva.
I.2.3. Zákon o spotřebitelském úvěru
Speciální ustanovení, chránící spotřebitele při uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru, obsahuje
zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, který je implementací
28 K tomu srovnej například rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2010, sp. zn. 21 Co 454/2010: „Současná soudní praxe
vychází nejen z doktrinálního výkladu ustanovení § 55 a § 56 obč. zák. podaného zejména in Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová,
Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, str. 530 až 535 a str. 540 až 543, ale i z rozhodovací praxe
Evropského soudního dvora (k tomu srov. v rozsudku ze dne 4. 6. 2009, C-243/08 ve věci Pannon GSM Zrt. proti Erzsébet Sustikné
Györfi: „Článek 6 odst. 1 Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve
spotřebitelských smlouvách musí být vykládán v tom smyslu, že spotřebitel není zneužívající smluvní klauzulí vázán a že v tomto
ohledu není nezbytné, aby tuto klauzuli nejprve úspěšně napadl.“). V neposlední řadě je třeba v souvislosti s řešením otázky prioritní
aplikace unijního práva akcentovat znění článku 10 Ústavy České republiky a rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 7. 6. 2008,
zn.: C-115/08 ve věci Land Oberöstereich proti ČEZ, a. s.“
29 ŠVESTKA, J., Spáčil, J., et al. Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2008 , s. 494 -497.
Page 20
20
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES (o smlouvách o spotřebitelském úvěru).
V českém právním systému nahradil ZSÚ do té doby účinný zákon č. 321/2001 Sb., o některých
podmínkách sjednávaní spotřebitelského úvěru, a posílil ochranu spotřebitele. Přijetím ZSÚ došlo
zejména k rozšíření informační povinnosti věřitele a rozšíření možností odstoupení od smlouvy
o úvěru.
Věcná působnost zákona
ZSÚ upravuje odložené platby, půjčky, úvěry a jiné obdobné finanční služby, přičemž podmínkou je,
aby na straně dlužníka vystupoval spotřebitel a na straně věřitele podnikatel. Věcná působnost
zákona je dále upřesněná negativním výčtem v ustanovení § 2 ZSÚ. Podle tohoto ustanovení se ZSÚ
nepoužije na finanční službu:
- poskytnutou pro účely bydlení, je-li současně zajištěna nemovitostí
- sjednanou v podobě nájmu nebo leasingu bez povinnosti koupit předmět smlouvy
- bezúročnou
- nižší než 5 000, Kč a vyšší než 1 880 000 Kč
- poskytnutou zaměstnavatelem
- sjednanou obchodníkem s cennými papíry
- v podobě bezplatného odložení platby, poskytovanou omezenému okruhu osob ve
veřejném zájmu
- s přenecháním věci, přičemž věřiteli nevzniká právo na vrácení peněz
- obsaženou ve smíru, uzavřeném před soudem
Na vyjmenované finanční služby tak nedopadají speciální ochranná ustanovení ZSÚ, což by mohlo
způsobit problémy ve dvou případech:
U půjček sjednaných bez úroků a bez dalších poplatků se počítá s tím, že jde o službu výhodnou
pro spotřebitele. Problémy nastanou v případě, kdy spotřebiteli bude ve skutečnosti vyplacena nižší
suma, než jaká byla sjednána ve smlouvě. V takovém případě však nelze finanční službu považovat
za bezplatnou, jelikož existuje kladný rozdíl, mezi celkovou částkou poskytnutou spotřebiteli
a celkovou částkou spotřebitelem splatnou. Za těchto podmínek se ZSÚ bude vztahovat na finanční
službu.
Úvěry, jejichž výše nedosahuje částky 5 000 Kč, jsou vyloučeny z působnosti ZSÚ, aby nedocházelo
k nepřiměřené administrativní zátěži u nízkých půjček. Zákonodárce v ZSÚ předvídal možnost
obcházení zákona řetězením nízkých půjček. Tuto situaci legislativně podchytil, takže za určitých
podmínek, požadavky ZSÚ dopadnou i na nižší půjčky.
Page 21
21
Poznámky z praxe
Vyloučení úvěrů do 5 000 Kč z působnosti ZSÚ může mít další dopady, které zákon nepředvídá.
Spotřebiteli nemusí být poskytnuty všechny informace pro odpovědné rozhodnutí a věřitel není
povinen prověřit bonitu spotřebitele. Spotřebitel nemůže od takové smlouvy odstoupit. Naúčtováním
smluvních pokut a poplatků za vymáhání, pak může být úvěr i několikanásobně navýšen.
Novela ZSÚ navíc počítá se zavedením nových ochranných opatření: zákaz využívání směnek
k zajištění závazků ze spotřebitelských úvěrů, zákaz využívání telefonních čísel s vysokou sazbou,
apod. Ty se vzhledem k výše uvedenému, na úvěry do 5 000 Kč vztahovat nebudou.
Povinnosti věřitele
ZSÚ ukládá poskytovatelům spotřebitelských úvěrů řadu povinností jako odraz požadavku
odpovědného zadlužování. Informační povinnost má spotřebiteli zaručit, že získá potřebné
informace, aby se dokázal rozhodnout, jestli je pro něj úvěr vhodný, či nikoliv. Pro případ, že by
spotřebitel takového úsudku nebyl schopen, musí schopnosti spotřebitele úvěr splácet prověřit i
věřitel.
Ověření bonity klienta
Dle ZSÚ § 9 odst. 1 „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr,
či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru,
je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr…“
Předmětné ustanovení sjednocuje povinnosti pro bankovní a nebankovní věřitele, neboť bankám je
povinnost postupovat při poskytování úvěrů obezřetně uložena v § 12 zákona č. 21/1992 Sb.,
o bankách.
Při prověřování bonity je věřitel povinen postupovat s odbornou péčí. To znamená kvalifikovaně
(předpokládá se, že má potřebné znalosti o finančním trhu), čestně a odpovědně.30 Povinnosti
věřitele k prověření bonity klienta odpovídá povinnost klienta poskytnout věřiteli pravdivé, úplné
a přesné údaje, které jsou nezbytně potřebné pro takové posouzení. Věřitel však nesmí automaticky
spoléhat na pravdivost údajů. Právě z důvodu, že zákon vyžaduje, aby věřitel postupoval s odbornou
péčí, musí si získané údaje ověřit. 31
Ověření bonity chrání jak spotřebitele, tak podnikatele. Je v zájmu obou stran, aby úvěr nebyl
poskytnut v případech, kdy je zřejmé, že dlužník jej nebude schopen splácet. Poskytnutím úvěru
30 WACHTLOVÁ, L., SLANINA, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 100.
31 K tomu srovnej například rozhodnutí NS ČR ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. 32 Odo 1726/2006: ...žalobkyně nepostupovala s náležitou
odbornou péčí, pokud se spokojila pouze s domněnkami o vlastnictví k danému automobilu založenými na faktuře vystavené
žalovanou, ústních informacích žalované a na faxové fotokopii technického průkazu vozidla. Zaslání technického průkazu faxem
nemohlo věrohodně doložit skutečnost, že originál technického průkazu je v držení K. G. s.r.o., že společnost K. G. s.r.o. ža lované
uhradila cenu vozidla a že je vlastníkem předmětného automobilu.
Page 22
22
klientovi, který není dostatečně bonitní, totiž vznikne škoda, jak věřiteli (nevrácení půjčených
finančních prostředků), tak dlužníku (exekuce, insolvence a rozprodání majetku). Nesplní-li
poskytovatel úvěru povinnost ověření bonity, mohl by se po něm dlužník domáhat náhrady škody.
Jiný soukromoprávní postih pro věřitele, který poruší povinnost ověření bonity, zákonem dán není.
Vedle toho se věřitel dopustí správního deliktu, za který mu může být uložena pokuta až do výše
5 000 000 Kč.
Poznámky z praxe
Zájmem nepoctivých věřitelů, je spíše než vrácení finančních prostředků, vytvoření „trvale
udržitelného dluhu.“ Úvěry vědomě poskytují i spotřebitelům, u kterých je zřejmé, že svůj dluh
nezvládnou řádně splácet. Věřitel však získá úroky z prodlení a vysoké smluvní pokuty.
V praxi se setkáváme s tím, že bonita klienta není ověřována vůbec, nebo jen formálně:
- věřitel poskytne úvěr, aniž by si cokoliv ověřoval
- ověření má jenom formální charakter (věřitelé spoléhají na ničím nepodložená tvrzení dlužníka)
- požadované informace za klienty vypíše do žádosti o úvěr obchodní zástupce, a to za účelem získání
odměny za zprostředkování úvěru tak, aby to „sedělo“ a úvěr mohl klient získat
- věřitel ví, že jde o klienty neschopné úvěr splácet, protože své služby cíleně nabízí v tzv. sociálně
vyloučených lokalitách
- věřitel si bonitu klienta prověří, a ačkoliv je zřejmé, že spotřebitel nebude schopen splácet, úvěr mu
poskytne. Zároveň je ve smlouvě uvedeno, že se jedná o vysoce rizikový úvěr. Vysokou rizikovostí
věřitel následně odůvodňuje vysokou RPSN, úrok a nepřiměřené smluvní pokuty32
Na výše popsané nekalé praktiky reaguje rovněž navrhovaná novela ZSÚ. Ustanovení § 9 by mělo
nově explicitně stanovit, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, bude-li po posouzení
úvěruschopnosti zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, čímž by se mělo zamezit
obcházení zákona. Současně se zavádí soukromoprávní postih za porušení této povinnosti, kterou je
neplatnost smlouvy.33
Informační povinnost
ZSÚ jasně vymezuje, jaké informace musí spotřebitel v jednotlivých fázích kontraktace obdržet. Tyto
mu mají pomoci zorientovat se v nabídce spotřebitelských úvěrů a posoudit, jestli bude schopen
vybraný úvěr splácet.
32 Závěry z ankety mezi neziskovými organizacemi prezentovány v na kulatých stolech APD.
33 Vládní návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 145/2010 Sb. z 22. 8. 2012 „Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud
je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak
je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“
Page 23
23
Vedle taxativně vymezeného rozsahu poskytnutých informací (výčty povinných informací jsou
obsažené v jednotlivých přílohách ZSÚ) je důležitý i způsob, jakým byly spotřebiteli předány.
Povinné informace v reklamě
Je-li úvěr nabízen reklamou, která obsahuje jakýkoliv údaj o nákladech (RPSN, úroky, poplatky),
musí reklama současně obsahovat jasným, výstižným a zřetelným způsobem (formou
reprezentativního příkladu) zákonem stanovené informace.
Za reklamu se přitom podle úředního sdělení ČNB považují „všechny způsoby reklamy od televizních
reklamních spotů až po internetové stránky a prezentace na nich“. Reprezentativní příklad odpovídá
„parametrům průměrného úvěru poskytovaného tím kterým věřitelem.“ 34 Reprezentativnost příkladu
lze ověřit ze tří hledisek35:
- bonita klienta: nesmí odpovídat příliš úzké skupině spotřebitelů
- parametry úvěru: měl by odpovídat reálně poskytovaným úvěrům
- cílová skupina: musí respektovat potřeby a zájmy skupiny, na kterou je reklama
zacílená
Důležitým aspektem, zohledňovaným při posuzování splnění informační povinnosti v reklamě,
je rovněž přiměřenost formy, jakou byl příklad prezentován. Reprezentativní příklad musí být totiž
uveden jasně (informaci v reklamě, musí být snadné najít, nesmí být skrytá mezi jinými informacemi),
výstižně (stručně, nikoliv dlouhými a komplikovanými větami) a výrazně ve srovnání s dalšími
informacemi (čitelná velikost písma, dostatečně dlouhé zobrazení apod.) Zjednodušeně řečeno,
reprezentativní příklad v reklamě by měl „bít do očí“.36
Předsmluvní informace
Další zákonem určené informace musí spotřebitel obdržet s dostatečným předstihem před
uzavřením smlouvy. Předsmluvní informační povinnost má dvě složky:
- taxativní výčet informací (všechny musí být stejně výrazné, není možné zdůrazňovat
jen výhodné parametry úvěru a nevýhodné jenom okrajově zmínit)
- individualizované náležité vysvětlení (přizpůsobené potřebám jednotlivých
spotřebitelů, tak aby jej spotřebitel pochopil a byl schopen sám posoudit vhodnost
nabízeného úvěru pro jeho potřebu a s ohledem na jeho finanční situaci). Vysvětlení
34Úřední sdělení České národní banky ze dne 27. 12. 2010 o aplikačním přístupu k některým ustanovením zák. č. 145/2010 Sb.
[online] Dostupné z URL:
<http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/vestnik/2010/download/v_2010_20_22510170.pdf>.
35 WACHTLOVÁ, L., SLANINA, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011, s. 47.
36 European Commission. Commission staff working document. Guidlines on the application of Directive 2008/48/EC (Consumer
Credit Directive) in relation to costs and the Annual Percentage Rate of Charge. s. 13, [online]. Dostupné z:
<http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/ft_spotr_uver_legUE_70719.html> .
Page 24
24
by se mělo týkat nejen základní charakteristiky úvěru, ale rovněž specifických
důsledků, které může mít úvěr pro spotřebitele, včetně toho, co se stane, když
spotřebitel nebude závazek řádně splácet.37
V případě sporu nese důkazní břemeno o poskytnutí náležitého vysvětlení podnikatel, a to i
v případech, kdy vysvětlení poskytl ústně. Podle ČNB není průkazným „podpis spotřebitele
na prohlášení, že se mu náležitého vysvětlení dostalo, protože vysvětlení musí být poskytnuto
v materiálním smyslu“.38
Informace ve smlouvě
Určité informace musí být zahrnuté i přímo ve smlouvě, u které se vyžaduje písemná forma. Mimo
jiné musí tato obsahovat informaci o RPSN (roční procentní sazbě nákladů). Účelem je,
aby spotřebitel mohl porovnat výhodnost jednotlivých úvěrů. RPSN však může být zkreslující,
protože nezahrnuje úroky z prodlení, smluvní pokuty a různé poplatky za vymáhání.
Pro případ, že věřitel neuvede ve smlouvě všechny zákonem určené informace, stanoví ZSÚ v § 8:
„Neobsahuje-li smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, informace uvedené v § 6 odst. 1
a spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele, pokládá se spotřebitelský úvěr od počátku za úročený
ve výši diskontní sazby platné v době uzavření této smlouvy uveřejněné Českou národní bankou
a ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr jsou neplatná.“ Vedle toho se spotřebiteli
prodlužuje lhůta pro odstoupení od smlouvy.
Poznámky z praxe
Právní úprava, alespoň v teoretické rovině, chrání spotřebitele před neúplným poskytnutím informací
dostatečně. Důsledkem neposkytnutí povinných informací ve smlouvě je úročení úvěru ve výši
pouhých 0,25% (diskontní sazba ČNB k 30. 9. 2012) z poskytnuté částky ročně, namísto
např. obvyklého smluvního úroku ve výši 20 % ročně z poskytnuté částky, což představuje pro věřitele
výraznou ztrátu. Věřitel rovněž nemůže uplatnit žádné další poplatky. V součtu se jedná o výraznou
satisfakci pro spotřebitele.
V praxi však téměř žádný spotřebitel není schopen v tomto smyslu argumentovat. Jedná se o natolik
specifickou a málo známou právní úpravu, že povědomí o ní nemají často ani osoby podnikající
v oblasti poskytování právních služeb, natož běžný spotřebitel. Není-li spotřebitel schopen svá práva
uplatňovat a hájit, bude jakákoliv sebelepší právní úprava zbytečná.
Kontrola dodržování informační povinnosti
O tom, že poskytovatelé a spotřebitelé informační povinnosti řádně nedodržují, svědčí i statistika
České obchodní inspekce, coby jednoho z orgánů dozoru nad poskytovateli spotřebitelských úvěrů.
37 Tamtéž, s. 15.
38 Viz pozn. 24.
Page 25
25
„V roce 2011 bylo ČOI zkontrolováno 290 subjektů, z toho 172 kontrol se týkalo zprostředkovatelů
a 76 věřitelů. U 42 subjektů nebylo možné zjistit, do které kategorie subjekt spadá. Nejčastějším
zjištěným porušením bylo to, že reklama neobsahovala zákonem stanovené informace. Porušení
informační povinnosti bylo ve velké míře zjištěno i u smluv.“39
„V prvním pololetí roku 2012 provedla ČOI celkem 141 kontrol. Prověřených bylo 92 zprostředkovatelů
a 37 věřitelů. 4 subjekty byly současně zprostředkovatelem i věřitelem a 3 nebylo zjištěno, v jakém
postavení vystupovali.
Kontroly
Inspektorát počet provedených se zjištěním zjištění v %
celkem 145/2010 Celkem 145/2010
Středočeský a Hl. město Praha 25 5 4 20,0 % 16,0 %
Jihočeský a Vysočina 7 5 5 71,4 % 71,4 %
Plzeňský a Karlovarský 9 5 3 55,6 % 33,3 %
Ústecký a Liberecký 18 5 4 27,8 % 22,2 %
Královéhradecký a Pardubický 49 30 20 61,2 % 40,8 %
Jihomoravský a Zlínský 17 9 8 52,9 % 47,1 %
Moravskoslezský a Olomoucký 16 13 12 81,3 % 75,0 %
Celkem 141 72 56 51,1 % 39,7 %
Zdroj: Česká obchodní inspekce
Zjištěná porušení se týkala zejména povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru –
celkem 56 případů a povinností stanovených zákonem č. 634/1992 Sb. – 6 případů. Nejčastějším
porušením zákona bylo i v tomto období neuvedení zákonem stanovených informací v reklamách (20
případů) a neuvedení povinných informací ve smlouvě (6 případů).“40
Práva spotřebitele
Práva spotřebitele odpovídají povinnostem věřitele. To znamená, že spotřebitel má právo obdržet
zákonem zaručené informace a na to, aby poskytovatel posoudil, zda bude schopen úvěr splácet. ZSÚ
zaručuje spotřebiteli i další práva. Významnou skupinu představují ustanovení, která umožňují
spotřebiteli předčasně ukončit smluvní vztah:
- právo na odstoupení od smlouvy
- právo vypovědět smlouvu
- právo na předčasné splacení úvěru
39 Tisková zpráva ČOI ze dne 31. 1 2012: Spotřebitelské úvěry Nový zákon, staré chyby. [online] Dostupné z URL:
<http://www.coi.cz/spotrebitelske-uvery-novy-zakon-stare-chyby-nc481/>.
40 Tisková zpráva ČOI ze dne 7. 8. 2012: Spotřebitelské úvěry stále příliš rizikové. [online] Dostupné z: URL
<http://www.coi.cz/spotrebitelske-uvery-stale-prilis-rizikove-nc415/>.
Page 26
26
Odstoupení
Podle § 11 ZSÚ „Spotřebitel může od smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, odstoupit bez
uvedení důvodů ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření této smlouvy. V případě, že tato smlouva
neobsahuje informace stanovené v § 6 odst. 1, lhůta pro odstoupení neskončí dříve, než 14 dnů poté,
kdy věřitel spotřebiteli chybějící informace poskytne.“
Tímto je dána spotřebiteli možnost, aby s odstupem času své rozhodnutí ještě jednou zhodnotil a
v případě potřeby jej napravil. Odstoupení musí být učiněno písemně. Ochranu spotřebitele ještě
posiluje koncepce lhůty pro odstoupení. Ta je sice hmotněprávní, ale zůstává zachována i v případě,
kdy bude odstoupení dáno posledním dnem lhůty k poštovní přepravě. Informace o možnosti
odstoupení a způsobu, jak jej učinit, jsou povinnou součástí smlouvy.
Spotřebitel je následně povinen do 30 dnů od odstoupení vrátit poskytnutou jistinu. Vedle jistiny
musí spotřebitel uhradit úrok za dobu, než byla vrácena jistina a nahradit nevratné poplatky, které
věřitel musel zaplatit orgánům veřejné zprávy, na nic jiného věřitel nárok nemá.41 V případě,
že věřiteli vznikl ještě před odstoupením nárok na smluvní pokutu, musí být uhrazena rovněž tato
sankce.
Výpověď
Možnost ukončit výpovědí smluvní vztah ze spotřebitelského úvěru, sjednaného na dobu neurčitou,
je dána jak věřiteli tak dlužníkovi. Podmínky pro dlužníka jsou nastaveny výhodněji. V případě, že ve
smlouvě nebyla sjednána lhůta, může spotřebitel smlouvu vypovědět kdykoliv s okamžitou účinností.
V případě, že byla výpovědní lhůta sjednána, nesmí být delší než měsíc. Věřitel na druhou stranu
může smlouvu vypovědět pouze tehdy, je-li to sjednáno ve smlouvě, přičemž výpovědní lhůta nesmí
být kratší než dva měsíce.
Předčasné splacení
Má-li spotřebitel k dispozici finanční prostředky, může úvěr předčasně splatit (úplně i částečně).
Možnost předčasného splacení obsahovala již předchozí právní úprava. ZSÚ v ustanovení § 15 pak
nastavil jasnější pravidla. Dle současné právní úpravy má spotřebitel právo na poměrné snížení
celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel má právo na náhradu nutných a objektivně
odůvodněných nákladů, které mu v souvislosti s předčasným splacením vznikly. Náhrada však „nesmí
přesáhnout 1 % z předčasně splacené části celkové výše spotřebitelského úvěru, přesahuje-li doba
mezi předčasným splacením a sjednaným koncem spotřebitelského úvěru jeden rok. Není-li tato doba
delší než jeden rok, nesmí výše náhrady nákladů přesáhnout 0,5 % z předčasně splacené části celkové
výše spotřebitelského úvěru.“
41 WACHTLOVÁ, L., SLANINA, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011, s. 132 -133.
Page 27
27
Další problémy spotřebitelských úvěrů
Vedle práv a povinností jednotlivých stran bychom na tomto místě chtěli poukázat na další
problémové body, spojené s poskytováním spotřebitelských úvěrů, které se dle našeho názoru
podílejí na nepřiměřeném zadlužování spotřebitelů.
Směnky
Ačkoliv jsou původně směnky institutem obchodního práva, věřiteli (zejména nebankovní subjekty)
jsou ve velké míře využívány, a to především ve formě tzv. blankosměnek. ZSÚ se problematice
směnek věnuje pouze okrajově. Ustanovení § 18 přikazuje věřiteli počínat si tak, aby i v případě
zajištění nebo placení úvěru směnkou nebo šekem zůstala spotřebiteli zachována jeho práva,
která vyplývají ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Pro případ porušení této povinnosti však zákon
nepočítá se žádnou specifickou veřejnoprávní ani soukromoprávní sankcí.
Definice
Právní úpravu směnek obsahuje zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový. Směnku lze
charakterizovat jako „listinný cenný papír se zákonem předepsaným obsahem, ve kterém jeho
výstavce buď sám slibuje, že zaplatí jiné osobě určitou peněžitou částku, anebo platit určité osobě
přikazuje.“42 Blankosměnkou (zákon tento pojem nezná a ani nijak zvlášť neupravuje) nazýváme
listinu: „která je emitována jako zárodek směnky nebo jako směnka s neúplným obsahem. Neúplnost
obsahu je přitom záměrná a dočasná. Listina je emitována s tím, že dodatečně může být vyplněna
na úplnou směnku. V okamžiku emise je prvnímu nabyvateli uděleno vyplňovací oprávnění –
oprávnění vyplnit do směnky chybějící údaje.“ 43
Excesivní vyplnění blankosměnky
Čl. 1 ustanovení § 10, zákona směnečného a šekového o blankosměnce stanoví, že: „Nebyla-li
směnka, která byla při vydání neúplná, vyplněna tak, jak bylo ujednáno, nemůže se namítat majiteli
směnky, že tato ujednání nebyla dodržena, ledaže majitel nabyl směnky ve zlé víře anebo se při
nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí.“ Právní předpis tak klade případné vyplnění
blankosměnky v rozporu s vyplňovacím oprávněním k tíži směnečného dlužníka, neboť ten musel
počítat s rizikem, že při vyplňování směnky může k excesivnímu vyplnění dojít, a proto je povinen
smířit se s nepříznivými následky takového postupu věřitele.44 Běžný spotřebitel bude však jen stěží
výše popsané důsledky, které jsou spojené s podepsáním blankosměnky předpokládat.
42 KOTÁSEK, J. et al. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 5 vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 173.
43 CHALUPA, R. Excesivní vyplnění blankosměnky a změna textu směnky. [online] Právní rádce, Změněno dne 17. 12. 2009. Citováno
dne 11. 10. 2012. Dostupné z URL: <http://pravniradce.ihned.cz/c1-39524090-excesivni-vyplneni-blankosmenky-a-zmena-textu-
blankosmenky>.
44 Tamtéž.
Page 28
28
Rizika směnky
Hlavní rizika pro spotřebitele plynou z abstraktní povahy směnky a formalistického procesu uplatnění
práv ze směnky.
Abstraktní povaha směnky způsobuje, že směnka v sobě nenese kauzu (není z ní možné poznat
důvod jejího vzniku). Tato vlastnost umožňuje směnce „žít vlastním životem“. Může být oddělena od
smlouvy o spotřebitelském úvěru, k jehož zajištění nebo splacení byla podepsána. V případě indosace
(převedení směnky na třetí osobu) ztrácí spotřebitel možnost uplatnit většinu kauzálních námitek.
Nemůže se pak bránit vůči nepřiměřeným smluvním pokutám nebo vymáhání již splaceného dluhu,
v případech, že jsou tyto zahrnuty do směnečné sumy.
Formalistický proces uplatnění práv ze směnky je ovládán zásadou koncentrace soudního řízení.
Soud před vydáním směnečného platebního rozkazu nezkoumá důvody vystavení směnky, ani trvání
případného závazku, ale jen to, zda listina obsahuje všechny formální znaky směnky. Obranou proti
směnečnému platebnímu rozkazu jsou námitky, které bylo potřeba podat do tří dnů od doručení
směnečného rozkazu. Nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 16/12 ze dne 16. 10. 2012 byla tato krátká
lhůta zrušena a zákonem č. 404/2012 Sb. byla změněna na 8 dní. Námitky není možné později
doplňovat. Pro běžného spotřebitele bez právního vzdělání je téměř nemožné, aby se ubránil sám a
na vyhledání právní pomoci má minimum času.45
Poznámky z praxe
Směnky jsou institutem obchodního práva. Obchodní právo je postaveno na principu profesionality,
jelikož subjekty obchodněprávních vztahů jsou většinou podnikatelé, u nichž se předpokládá
a vyžaduje jednání s odbornou péčí.
Spotřebitel však nemá vědomosti ani zkušenosti k tomu, aby byl schopen uvážit všechny možné
důsledky, které podepsáním směnky mohou nastat. Výjimkou nejsou ani případy, kdy spotřebitel
prostor na takové uvážení nemá, protože si nevšimne, že směnku podepsal.
V praxi využívají poskytovatelé spotřebitelských úvěrů blankosměnky zejména k uplatnění
nepřiměřených smluvních pokut. Soud nezkoumá jaké „položky“, vyplývající ze smluvního vztahu,
byly do vyplněné směnečné sumy zahrnuté a spotřebitel se není schopen adekvátně bránit proti
směnečnému platebnímu rozkazu. Pokud navíc spotřebitel neví, že (blanko)směnku podepsal,
nepožaduje po splacení úvěru její vydání, což dává prostor k dalšímu zneužití a může se stát,
že spotřebitel bude muset stejný úvěr zaplatit dvakrát.
Připravované změny
Jedinou možností, jak dostatečně ochránit spotřebitele, vidíme v absolutním zákazu využití směnek
v spotřebitelských vztazích. K stejnému závěru dospěli i autoři navrhované novely ZSÚ. Ustanovení
§ 18 má být změněno tak, že použití směnek a šeků k zajištění nebo splacení spotřebitelského úvěru
45 Blíže k tomu viz kapitola Vymáhání pohledávek.
Page 29
29
bude zakázáno. Věřitel a zprostředkovatel budou navíc odpovídat spotřebiteli za škodu, která mu
vznikne v případě, že tento zákaz bude porušen.46
Navrhovaná změna bude mít na postavení spotřebitele jednoznačně pozitivní dopad. Nebude se však
vztahovat i na úvěry a půjčky nižší než 5 000 Kč. Rovněž je diskutabilní, jakou šanci na úspěch bude
mít spotřebitel, jenž si bude u poskytovatele nebo zprostředkovatele nárokovat náhradu škody
z důvodu použití směnky. Spotřebitele bude tedy nutné vzdělávat, poučit jej o rizicích podepsání
směnky, aby nenabyl falešného dojmu ochrany a směnku nepodepsal. Má si uvědomit, že je před ní
chráněn, a nemůže být vůči němu uplatněna.
Zprostředkovatelé
Zprostředkovatelem se podle § 3 písm. c) ZSÚ rozumí osoba, která není věřitelem a která v rámci své
podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání nabízí spotřebiteli možnost uzavřít
smlouvu o spotřebitelském úvěru, pomáhá mu takovou smlouvu uzavřít anebo ji jménem věřitele
uzavírá.
Co se týče činnosti zprostředkovatelů, ZSÚ upravuje jenom některé otázky:
- zprostředkovatel má stejnou informační povinnost jako poskytovatel
spotřebitelského úvěru, pokud se jedná o povinné informace v reklamě a před
podpisem smlouvy
- § 17 odst. 1 ZSÚ ukládá zprostředkovateli povinnost uvádět některé klíčové
informace jako rozsah oprávnění a zda svou činnost vykonává pro jednoho, více
věřitelů či pro žádného
- odměna za zprostředkování úvěru musí být sjednána písemně a promítne se do RPSN
úvěru
Poznámky z praxe
V souvislosti se zprostředkováváním spotřebitelských úvěrů se lze setkat například s těmito nekalými
praktikami:
- spotřebitel musí dopředu zaplatit zálohu, která se mu však nevrátí v případech, kdy úvěr
zprostředkován nebyl
- spotřebitel je podle smlouvy povinen zaplatit zprostředkovateli odměnu, aniž by zprostředkovatel
podnikl jakékoliv kroky ke zprostředkování úvěru
- spotřebitel je nucen dopředu uzavřít doplňkovou službu (např. smlouvu o pojištění) a v případě,
že úvěr nezíská, nemůže jí vypovědět, aniž by mu ze strany zprostředkovatele byla účtovaná smluvní
pokuta za „poškozovaní dobrého jména.“
46 Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 145/2010 Sb. z 22. 8. 2012.
Page 30
30
Navrhované změny
Navrhovaná novela ZSÚ přináší v souvislosti se zprostředkovateli pro spotřebitele větší právní jistotu.
Předmětem novely je úprava hned několika oblastí, které v současnosti přímo regulovány nejsou:
- smlouva o zprostředkování bude mít písemnou formu,
- odměna, kterou je povinen platit spotřebitel, musí byt stanovena ve smlouvě
- zavede se právo spotřebitele na odstoupení od zprostředkovatelské smlouvy
(případné odstoupení bude mít dopad i na doplňkové služby)47
I.3. Veřejnoprávní aspekty
Soukromé právo reguluje vznik, existenci a zánik závazkových vztahů a upravuje práva a povinnosti
subjektům z těchto vztahů vyplývající. Vedle toho veřejné právo definuje základní podmínky
pro podnikatele, kteří spotřebitelské úvěry poskytují, a postihuje případné excesy, které by mohly
vznikat v rámci realizace úvěrových vztahů.
I.3.1. Správní regulace subjektů poskytujících úvěry
Povolení pro výkon činnosti a dozorové orgány
Podnikatelé poskytující spotřebitelské úvěry, vykonávají svou činnost na základě zákona č. 21/1992
Sb., o bankách,, zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, zákona č. 87/1995 Sb., o
spořitelních a úvěrních družstvech a zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku. Subjekty, které
vykonávají svou činnost na základě povolení, licence nebo registrace České národní banky (ČNB)
podléhají dohledu ČNB. Dohled nad ostatními subjekty vykonává Česká obchodní inspekce (ČOI).
Toto rozdělení je značně zjednodušené. Situace je v praxi komplikovanější a může se stát, že jeden
subjekt podléhá jak dohledu ČNB, tak ČOI, a to v závislosti na poskytovaném produktu.48
Podmínky pro poskytování a zprostředkování spotřebitelských úvěrů, podle zákona o živnostenském
podnikání, se změnily v souvislosti s přijetím ZSÚ. Předtím podnikatelé vykonávali tuto činnost
na základě živnosti volné (výroba, obchod a služby, neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského
zákona). Nyní jde o živnost vázanou (poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru).
Podnikatel, který chce tuto činnost provozovat, musí mít střední vzdělání s maturitní zkouškou nebo
osvědčení o rekvalifikaci pro příslušnou činnost anebo tři roky praxe v oboru.
47 Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 145/2010 Sb., z 22. 8. 2012.
48 Podrobněji k tomu viz VACEK, L. Výkon dohledu nad dodržováním povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru.
Jurisprudence. 2012. č. 3. Dostupný z ASPI, interní číslo LIT40370CZ.
Page 31
31
Na trhu se spotřebitelskými úvěry převažují nebankovní subjekty. Ke konci prvního pololetí r. 2012
jich bylo registrováno přes 35 00049. Vzhledem k tomu, že zejména u nebankovních poskytovatelů
dochází k největším excesům, ozývají se požadavky na zpřísnění regulace. Je však otázkou, jestli by
takový krok nezpůsobil jen přesun nepoctivých věřitelů mimo zákonnou sféru, čímž by se ztratila
i minimální možnost kontroly ze strany státu. Řešení vidíme spíše v posílení kontrol a zpřísnění
ukládaných sankcí.
Správní delikty podle ZSÚ
Základní správně-právní regulace spotřebitelských úvěrů je upravena přímo v ZSÚ, jenž obsahuje
výčet správních deliktů, kterých se mohou podnikatelé poskytující a zprostředkující spotřebitelské
úvěry dopustit. Dozor nad dodržováním zákona je svěřen dvěma výše zmíněným institucím: ČNB
a ČOI.
Správním deliktem podle ZSÚ je na základě § 20 odst. 1 porušení informační povinnosti:
- neuvedení povinných informací v reklamě
- neposkytnutí povinných informací před uzavřením smlouvy
- neposkytnutí náležitého vysvětlení
- neposkytnutí povinných písemných informací ve smlouvě
Ve všech případech je možné jako sankci uložit pokutu do výše 5 000 000 Kč.
Dále se podle odst. 2 stejného ustanovení dopustí správního deliktu věřitel, jenž:
- neprověří bonitu klienta (pokuta do 2 000 000 Kč)
- neinformuje spotřebitele o ukončení oprávnění čerpat spotřebitelský úvěr
- požaduje náhradu nákladů za předčasné splacení v případech, kdy to zákon vylučuje
- neinformuje spotřebitele v případě výrazného překročení, které trvá déle než měsíc
S výjimkou prvního, u těchto deliktů je možné uložit pokutu do výše 5 000 000 Kč.
Zprostředkovatel porušením své informační povinnosti, stanovené § 17 ZSÚ, spáchá rovněž správní
delikt, za který mu hrozí pokuta do výše 500 000 Kč.
V roce 2011 zjistila ČOI porušení povinnosti u 158 subjektů, z celkového počtu 290 zkontrolovaných,
za které do 31. 12. 2011 pravomocně uložila 100 pokut, a to v celkové výši 1 062 000 Kč.50
49 Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 145/2010 Sb. z 22. 8. 2012..
50 Tisková zpráva ČOI ze dne 31. leden 2012: Spotřebitelské úvěry Nový zákon, staré chyby. [online] Dostupné z URL:
http://www.coi.cz/spotrebitelske-uvery-novy-zakon-stare-chyby-nc481/.
Page 32
32
Počet, struktura a výše sankcí
Inspektorát
pokuta na místě
příkaz na místě příkaz správní řízení Celkem
počet výše počet výše počet výše počet výše počet výše
Středočeský a Hl. město Praha 1 1 000 3 44 000 4 45 000
Jihočeský a Vysočina 5 9 000 5 48 000 2 10 000 12 67 000
Plzeňský a Karlovarský 1 5 000 1 5 000
Ústecký a Liberecký 7 20 000 4 16 000 11 36 000
Královéhradecký a Pardubický 15 222 000 3 95 000 18 317 000
Jihomoravský a Zlínský 6 9 000 14 275 000 5 84 000 25 368 000
Moravskoslezský a Olomoucký 25 190 000 4 34 000 29 224 000
Celkem 0 0 19 39 000 67 800 000 14 223 000 100 1 062 000
*pravomocně uložené pokuty v období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011, Zdroj ČOI
Návrh novely počítá se zvýšením horních hranic správních sankcí na 20 000 000 Kč, 10 000 000 Kč a
1 500 000 Kč. Dále se počítá se zavedením nových správních deliktů jako zakázané použití směnky,
použití telefonního čísla s vyšší sazbou, zpoplatnění výpovědi, sjednání nepřiměřeného zajištění atd.
Tímto by se měly otevřít nové možnosti pro kontrolu dodržování ZSÚ. Otázkou je, jak se k novým
sazbám pokut postaví dozorové instituce a nakolik budou, vzhledem ke svým kapacitám, schopné
zabezpečit provádění účinných kontrol.
Zákon o ochraně spotřebitele
Dalším právním předpisem, který reguluje činnost podnikatelů poskytujících nebo zprostředkujících
spotřebitelské úvěry, je zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Stěžejními jsou zejména § 4,
§ 5 a § 5a zakazující nekalé praktiky.
Ustanovení § 4 obsahuje obecnou klauzuli, která jako nekalou definuje obchodní praktiku, kdy
podnikatel jedná vůči spotřebiteli v rozporu s odbornou péčí, a toto jednání je způsobilé podstatně
ovlivnit rozhodování spotřebitele tak, že učiní rozhodnutí, které by jinak neučinil. Ustanovení § 5
a § 5a pak rozvádějí příklady klamavých a agresivních obchodních praktik. To, zda je obchodní
praktika klamavá, je posuzováno z hlediska průměrného spotřebitele. SDEÚ, ve svých početných
rozhodnutích, vymezuje průměrného spotřebitele jako spotřebitele přiměřeně dobře informovaného
a v rozumné míře pozorného a opatrného, s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory.
Dozorovým orgánem je opět Česká obchodní inspekce nebo Česká národní banka. V případě
porušení zákona, mohou vydat závazné pokyny k odstranění zjištěných nedostatků. Použití nekalých
praktik je navíc správním deliktem, za který může být podnikateli uložená pokuta do výše 5 000 000
Kč.
Page 33
33
I.3.2. Finanční arbitr
Specifická pravomoc rozhodování sporů, vzniklých mezi spotřebitelem a věřitelem nebo
zprostředkovatelem v souvislosti s nabízením nebo poskytováním spotřebitelských úvěrů, byla
svěřena finančnímu arbitrovi. Nejde přitom o dozorový orgán, jakým je ČNB nebo ČOI. Finanční
arbitr řeší spory v rámci soukromoprávní agendy a případné pokuty může ukládat jenom v rámci
konkrétních řízení zahájených vždy na návrh spotřebitele. Rozšířením pravomocí finančního arbitra,
ČR splnila povinnost zavést alternativní způsob řešení spotřebitelských sporů, týkajících se úvěrové
problematiky tak, jak to ukládá směrnice.51
Spotřebitelé se mohou od 1. 7. 2011 obrátit na finančního arbitra, a to ve sporech vznikajících ve
vztazích z úvěrových smluv, které spadají do rozhodovací pravomoci obecných soudů ČR (uzavření
rozhodčí smlouvy nevylučuje pravomoc finančního arbitra). Podle § 1 písm. c) zákona č. 229/2002 Sb.
o finančním arbitrovi, rozhoduje finanční arbitr spory mezi „věřiteli nebo zprostředkovateli a
spotřebiteli při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru“přičemž v dané
věci nesmí být zahájeno soudní nebo rozhodčí řízení. Jako příklad sporů, ve kterých je arbitr oprávněn
rozhodovat, lze uvést52:
Výsledkem řízení může být smír účastníků, schválený finančním arbitrem (postupuje se podle
správního řádu) anebo meritorní rozhodnutí finančního arbitra. Finanční arbitr rozhoduje nálezem,
proti kterému slouží jako opravný prostředek námitky. v případě, že ve sporu uspěje spotřebitel (byť
i jen z části), uloží současně finanční arbitr věřiteli nebo zprostředkovateli povinnost, zaplatit sankci
ve výši 10 % z předmětu sporu, minimálně však 15 000 Kč.
I.3.3. Trestněprávní úprava
Mezi zadlužováním obyvatelstva a trestní činností můžeme vypozorovat vzájemnou souvislost.
v následujícím textu se budeme věnovat úpravě trestných činů, které lze spáchat v souvislosti
s poskytováním a čerpáním spotřebitelských úvěrů. Na straně poskytovatele se bude jednat o trestný
čin lichvy. Na straně spotřebitele může docházet k spáchání trestného činu úvěrového podvodu.
Lichva
Právní úprava
Na začátek bychom rádi připomenuli, že pojem lichvy zná jak občanské, tak trestní právo. O lichvě,
ve smyslu soukromého práva, bylo pojednáno výše v souvislosti s absolutní neplatností tzv. lichevních
51 RUTAR, R. Novela zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi – ochrana spotřebitele. [online] EPRAVO-CZ – Sbírka zákonů,
judikatura, právo. Změněno dne 28. 6. 2011. [citováno: 12. 3. 2012]. Dostupné z URL: <http://www.epravo.cz/top/clanky/novela-
zakona-c-2292002-sb-o-financnim-arbitrovi-ochrana-spotrebitele-74566.html>.
52 Kancelář finančního arbitra. Příklady sporů v pŮsobnosti finančního arbitra. [online] Změněno dne 12. 10. 2012. [citováno dne 12.
10. 2012] Dostupné z URL: <http://www.finarbitr.cz/cs/spory/vzory-sporu-v-kompetenci-fa.html>.
Page 34
34
smluv. Trestněprávní úprava lichvy je obsažená v § 218 TZ, který v odst. 1 stanoví: „Kdo zneužívaje
něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo
jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém
nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.“
Trestní právo je ovládáno principem ultima ratio. Trestněprávní represe má být až posledním
prostředkem nápravy, tam kde ostatní právní odvětví selžou. Může tak nastat situace, kdy se sice
věřitel spáchání trestného činu lichvy nedopustí, ale uzavřená smlouva naplňuje znaky smlouvy
lichevní a poškozený se domůže ochrany svých práv v občanskoprávním řízení. Vzhledem k tomu,
že trestný čin je vymezen neurčitými pojmy, významnou funkci plní judikatura.
Subjektivní stránka trestného činu
Trestný čin lichvy je koncipován jako úmyslný. To znamená, že pachateli musí být prokázáno, že si byl
stavu poškozeného vědom (případně musel být vědom) a bylo jeho úmyslem tento jeho stav zneužít.
Právě tato skutečnost způsobuje orgánům činným v trestním řízení největší obtíže z hlediska
dokazování, což může být jedním z faktorů, které ovlivňují nízký počet trestních stíhání a odsouzení
pro trestný čin lichvy.53
Vymezení některých pojmů
Hrubý nepoměr
Obecně lze říci, že hrubý nepoměr bude potřeba posoudit, v první řadě podle současných
objektivních směnných hodnot vzájemných plnění, a to za současného zohlednění specifických
okolností každého případu.54 Jako konkrétní příklad, odborná literatura nejčastěji uvádí rozhodnutí
R 5/01 – II, kde byl hrubý nepoměr spatřován v uzavření smlouvy o půjčce finanční částky 293.000,-
Kč na dobu 3 měsíců s příslibem uhrazení smluvní odměny ve výši 131 850 Kč. Jako další lze uvést
rozhodnutí R 52/2005, dle kterého hrubý nepoměr zakládá i poskytnutí půjčky s 70% ročním úrokem.55
O hrubý nepoměr pak nepůjde v případech, kdy se úroková sazba nebo RPSN bude pohybovat
v hranicích sazby pro daný typ úvěru obvyklý.
53 K tomu srovnej: VICHEREK, R., Základní skutková podstata lichvy dle § 218 odst. 1 trest. zákoníku. EPRAVO-CZ – Sbírka zákonů,
judikatura, právo. Změněno dne 13. 10. 2011. [citováno: 12. 3. 2012]. Dostupné z URL:
<http://www.epravo.cz/top/clanky/zakladni-skutkova-podstata-lichvy-dle-218-odst-1-tr-zakoniku-77208.html> Autor na základě
statistik dospěl k závěru, že: Přestože s ohledem na vyjádření laické veřejnosti, sociálních pracovníku i článků v denním tisku může
člověk nabýt dojmu, že lichva je zcela zásadní problém trestního práva, opak je pravdou. I z tohoto úhlu pohledu je nutné dospět k
závěru, že lichva je pouze marginálním problémem českého trestního práva, u kterého má PČR problém předmětnou trestnou
činnost nejen vyšetřit, ale také prokázat.
54 Tamtéž.
55 JELÍNEK, J. et al.: Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 1. vyd. Praha: Leges, 2009, s. 287 -288. K tomu srovnej
KUCHTA, J. et. al. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 186.
Page 35
35
Rozumová slabost
Za rozumovou slabost se považuje stav, kdy osoba není schopná rozpoznat hodnotu svého plnění,
k hodnotě vzájemného plnění pachatele. Není přitom rozhodné, zda je taková osoba formálně
zbavená (nebo omezená) způsobilosti k právním úkonům či nikoliv. Takový stav bude nejčastěji
důsledkem duševní poruchy nebo choroby.56
Tíseň
Tísní se rozumí tíživá situace poškozeného (nebo jiných osob, jejichž tíseň pociťuje poškozený jako
vlastní) mimořádné povahy, vyvolána určitou naléhavou potřebou, jejíž uspokojení není
v momentálních možnostech poškozeného. Půjde pravděpodobně o nejtypičtější stav, který může být
pachatelem lichvy zneužit, jelikož sem spadá např. situace, kdy poškozený potřebuje naléhavě
uhradit dluh, na který momentálně nemá prostředky a jehož neuhrazení může způsobit citelnou
újmu (přijde o bydlení nebo o celý majetek). Není rozhodné, jestli si stav tísně přivodil poškozený
vlastní vinou.57
Lehkomyslnost
Pojem lehkomyslnosti nebyl zatím judikaturou dostatečně definován. Jde o novou podmínku,
zavedenou do právní úpravy novým TZ. Výklad tohoto pojmu může mít do budoucna stěžejní význam.
Někteří odborníci se obávají příliš širokého výkladu, který „by mohl zablokovat poskytování půjček
nebankovními subjekty, a tím pádem by mohlo dojít k zablokování této části trhu.“58 Na druhé straně,
může být správně zvolený výklad, cestou k postižení lichevního jednání, které nebylo doteď možné
podřadit pod skutkovou podstatu lichvy.
Úvěrový podvod
Právní úprava
Právní úpravu úvěrového podvodu obsahuje ustanovení § 211, TZ, jež v odst. 1 a 2 stanoví: „Kdo při
sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje
nebo podstatné údaje zamlčí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
Stejně bude potrestán, kdo bez souhlasu věřitele, v nikoli malém rozsahu, použije prostředky získané
účelovým úvěrem na jiný než určený účel.“
Ve vztahu k podvodu jde o speciální skutkovou podstatu. Do právní úpravy byla zavedena ještě za
účinnosti starého trestního zákona novelou č. 253/1997 Sb. Zákonodárce k této změně přistoupil
z důvodu toho, že obecná skutková podstata podvodu vyžaduje prokázání úmyslu ve vztahu ke škodě,
a to již na počátku takového jednání. Z toho důvodu se podvodná jednání v úvěrové oblasti jen stěží
56 KUCHTA, J. et. al. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 186.
57 JELÍNEK, J. et al.: Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 1. vyd. Praha: Leges, 2009, s. 287 -288.
58 K tomu srovnej: VICHEREK, R., Základní skutková podstata lichvy dle § 218 odst. 1 Tr. Zákoníku. EPRAVO-CZ – Sbírka zákonů,
judikatura, právo. Změněno dne 13. 10. 2011. [citováno: 12. 9. 2012]. Dostupné z URL:
<http://www.epravo.cz/top/clanky/zakladni-skutkova-podstata-lichvy-dle-218-odst-1-tr-zakoniku-77208.html>.
Page 36
36
prokazovala a navíc nebylo možné na základě této skutkové podstaty postihovat jednání, kdy dlužník
využil prostředky, získané účelovým úvěrem jinak, než jak bylo sjednáno ve smlouvě.59
Subjektivní stránka trestného činu
Trestný čin úvěrového podvodu je koncipován jako úmyslný, ale na rozdíl od obecné skutkové
podstaty je čin dokonán, již samotným poskytnutím nepravdivých údajů. Proto postačí, bude-li
v trestním řízení jakkoliv motivované uvedení nesprávných údajů. Úmysl se tak nevztahuje ke škodě
(nesplacení nebo opožděného splácení), ale k samotnému poskytnutí nepravdivých/zkreslujících
údajů. Případné způsobení škody pak bude mít vliv na zvýšení hranice trestní sazby. 60
Podmínka souvislosti s úvěrovou smlouvou
Jednou z podmínek skutkové podstaty je, že pachatel jednal v souvislosti se sjednáváním úvěrové
smlouvy nebo bylo při čerpání úvěru prokázáno, jakékoliv motivované uvedení nesprávných údajů.
Úmysl se tak nevztahuje ke škodě (nesplacení nebo opožděného splácení), ale k samotnému
poskytnutí nepravdivých/zkreslujících údajů. Případné způsobení škody pak bude mít vliv na zvýšení
hranice trestní sazby. 61 Předmětem diskuzí zůstává otázka, jestli má být za úvěr považována pouze
smlouva uzavřená podle § 497 ObchZ (smlouva o úvěru) nebo bude možné za úvěr, jak ho má
na mysli trestněprávní úprava, považovat např. i smlouvu o půjčce podle § 657 OZ a další smlouvy,
které zahrnuje ve svých ustanoveních zákon o spotřebitelském úvěru. K restriktivnímu výkladu se ve
svém rozhodnutí přiklonil Nejvyšší soud ČR, když dovodil, že za úvěr dle TZ, je potřeba považovat
jenom smlouvu sjednanou podle § 497 ObchZ. Přičemž není rozhodující, jak strany smlouvu nazvaly,
ale jestli obsahuje všechny zákonem vymezené náležitosti úvěrové smlouvy. s úzkým výkladem však
polemizují někteří odborníci, zejména s poukazem na to, že „znevýhodňuje subjekty poskytující
bezúročné a bezúplatné půjčky (zejména se bude jednat o občany) oproti subjektům, které uzavírají
smlouvy o úvěru za úplatu a těží z nich pro sebe.“62
Poznámky z praxe
Výše popsaná právní úprava s sebou nese riziko i pro spotřebitele. Klade na něj vyšší nároky v tom, že
k podepisování úvěrových smluv by měl přistupovat obezřetně a odpovědně. Stává se totiž, že
obchodní zástupce nabádá spotřebitele, aby uvedl údaje upravené (vyšší příjem, nižší dluhy), takže
při posouzení bonity klienta splní podmínky a úvěr obdrží. Rovněž ve všeobecných obchodních
podmínkách bývají nezřídka uvedená různá prohlášení o bezdlužnosti. Pokud si dlužník tato
prohlášení nepřečte a svým podpisem je potvrdí, vystavuje se nejen riziku placení smluvních pokut,
ale může být stíhán pro trestný čin úvěrového podvodu.
59 Důvodová zpráva k zákonu č. 253/1997 Sb. [online]. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1996ps/tisky/t022000b.htm.
60 KUCHTA, J. et. al. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 169 -172.
61 Tamtéž.
62 Tamtéž.
Page 37
37
II. Vymáhání pohledávek
Pohledávka, tedy oprávněný požadavek věřitele k poskytnutí určité majetkové hodnoty, vzniká
na základě závazkového vztahu.
Závazkové právní vztahy jsou upraveny zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a dále zákonem
č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Podle toho, jakému zákonu můžeme daný závazkový vztah
podřadit, rozlišujeme závazek občanskoprávní nebo závazek obchodněprávní. Podle ustanovení § 488
občanského zákoníku je závazkovým vztahem právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění
(pohledávku) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek. Závazek neboli závazkový
právní vztah je tedy takový vztah, na jehož základě má jeden z účastníků vztahu povinnost
poskytnout druhému účastníkovi určité plnění.
II.1. Nalézací řízení
Strana oprávněná k přijetí plnění může v případě, kdy jí toto plnění nebylo poskytnuto, podniknout
následující právní kroky:
- obrátit se s nárokem na soud,
- v případě, že byla sjednána rozhodčí smlouva, na rozhodce nebo rozhodčí soud,
- poslední možností je notářský nebo exekutorský zápis s doložkou okamžité
vykonatelnosti63.
II.1.1. Soudní řízení
Základní právní rámec
Řízení před soudem, tedy občanské soudní řízení,upravuje zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád. Ustanovení § 2 OSŘ k tomu uvádí: „V občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují
spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom,
aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob
a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob.“
Následující text se věnuje vybraným institutům a instrumentům občanského soudního řádu v rámci
nalézacího řízení.
63Oprávnění exekutora sepsat exekutorský zápis s doložkou okamžité vykonatelnosti bylo zrušeno zákonem č. 396/2012 Sb. kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Tento zákon vstoupí
v účinnost dne 1.1.2013.
Page 38
38
Rozkazní řízení
Platební rozkaz
Platební rozkaz je upraven v části druhé, v hlavě čtvrté OSŘ nazvané jako “Rozhodnutí“. Podle
ustanovení § 172 odst. 1 OSŘ „soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného
vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li
uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem. V platebním rozkazu žalovanému uloží, aby do
15 dnů od doručení platebního rozkazu žalobci zaplatil uplatněnou pohledávku a náklady řízení nebo
aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který platební rozkaz vydal.“
Podle ustanovení § 173 OSŘ je „platební rozkaz třeba doručit žalovanému do vlastních rukou,
náhradní doručení je vyloučeno. Podle ustanovení § 174 OSŘ platební rozkaz, proti němuž nebyl
podán odpor, má účinky pravomocného rozsudku. Podá-li i jen jeden ze žalovaných včas odpor, ruší
se tím platební rozkaz v plném rozsahu a soud nařídí jednání. Opravným prostředkem jen proti výroku
o nákladech řízení je však i zde odvolání. Pozdě podaný odpor soud usnesením
odmítne;pro nedostatek odůvodnění nelze odpor odmítnout. Podaný odpor soud odmítne též tehdy,
podal-li jej ten, kdo k podání odporu není oprávněn. Nevydá-li soud platební rozkaz, nařídí jednání.“
Z výše uvedené právní úpravy vyplývá, že platební rozkaz přispívá k urychlení soudního řízení.
Zároveň zachovává žalovanému účastníkovi dostatečnou možnost reagovat na platební rozkaz, a to
podáním odporu. Platební rozkaz musí být účastníkovi doručen do vlastních rukou. 15-ti denní lhůta
k podání odporu dává relativně dostatečný prostor pro případnou obranu žalovaného. Navíc odpor
nemusí být odůvodňován, čímž se prodlužuje lhůta, ve které se účastník může kvalifikovaně vyjádřit,
zajistit si důkazy a popřípadě i právní pomoc.
Elektronický platební rozkaz
Elektronický platební rozkaz byl jako nový institut v OSŘ zaveden novelou s účinností od 1. 7. 2008.64
Novela měla za účel elektronizovat část soudního řízení a zjednodušit jej.
Podle ustanovení § 174a odst. 1 OSŘ: „Je-li návrh podán na elektronickém formuláři podepsaném
uznávaným elektronickým podpisem žalobce a nepřevyšuje-li peněžité plnění požadované žalobcem
částku 1 000 000 Kč, soud může vydat na návrh žalobce elektronický platební rozkaz. Tento formulář
zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup.“
Ustanovení § 172 až 174 OSŘ upravující platební rozkaz (např. nutnost doručit elektronický platební
rozkaz do vlastních rukou, možnost podat do 15 dnů odpor, který nemusí být odůvodněn atd.) zde
platí obdobně.
Elektronický platební rozkaz byl od svého zavedení okamžitě věřiteli hojně využíván; jednalo
se přitom zejména o věřitele, kteří vymáhají velké množství pohledávek. Tato možnost nebyla
64 Zákon č. 123/2008 Sb. ze dne 19. 3. 2008
Page 39
39
a není vzhledem k nutnému vybavení (technické zázemí, zaručený elektronický podpis) využívána
jednotlivci, kteří uplatňují jednu nebo několik málo pohledávek.
Zákonem č. 218/2011 Sb. došlo k novelizaci OSŘ.65 Podle nového odst. 3 ustanovení § 175 OSŘ již
soud, v případě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nevyzývá žalobce k doplnění
či opravení návrhu: „Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který neobsahuje všechny
zákonem stanovené náležitosti, nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu
usnesením odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43
se nepoužije.“
Výše uvedeným odpadla soudům jedna z administrativních povinností (výzva k doplnění návrhu).
V důsledku této novely jsou na věřitele (v případě návrhu na vydání elektronického platebního
rozkazu) kladeny zvýšené nároky ve smyslu, aby již samotný návrh splňoval podmínky
projednatelnosti.
65 Zákon č. 218/2011 Sb. ze dne 21. června 2011, kterým se mění zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů, a další související zákony
Page 40
40
Schéma průběhu řízení po podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu
Srovnání výše poplatků
Následující tabulka obsahuje srovnání výše soudních poplatků. Uvádí soudní poplatky spojené s
návrhem na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění (sem spadá i
Page 41
41
návrh na vydání platebního rozkazu, který nebyl podán elektronickou formou), a s návrhem na vydání
elektronického platebního rozkazu (jehož předmětem je taktéž peněžité plnění).
Výše žalované částky
Návrh na zahájení řízení
ohledně peněžitého plnění Elektronický platební rozkaz
Ob
do
bí
Od 1. 7. 2008
žalovaná částka
do 15 000Kč včetně
600 Kč
300 Kč
částka vyšší
než 15 000Kč 4% ze žalované částky 2% ze žalované částky
Od 1. 9. 2011
žalovaná částka
do20 000Kč včetně
1 000 Kč
800 Kč
částka vyšší
než 20 000Kč 5% ze žalované částky 4% ze žalované částky
Soudní poplatek v případě elektronického platebního rozkazu byl podle původní právní úpravy
stanoven ve výši pouhé poloviny k výši soudního poplatku u „klasického“ platebního rozkazu.
Novela účinná od 1. 9. 2011 částečně tento rozdíl odstranila a sblížila výši poplatků. Novelizovaná
výše soudního poplatku představovala u elektronického platebního rozkazu rovněž určitou motivaci k
tomu, aby navrhovatel zvážil podávání případných sporných návrhů a vyžadovala od věřitelů větší
obezřetnost. Novelou, která byla přijata v říjnu 2012,66 došlo, a to již po roce, k další změně právní
úpravy. Tentokrát byl snížen poplatek za zahájení řízení, a to v případě návrhu na vydání
elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je plnění nižší než 10 000 Kč. Účinnost této
novely byla stanovena od 1. 1. 2013. Otázkou zůstává, jaký byl důvod snížení. Pravděpodobně nešlo o
to, aby byli věřitelé motivováni k využívání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu,
jelikož tento způsob uplatnění nároku u soudu je již dlouhodobě rozšířen a využíván. Výše soudního
poplatku zůstala přitom zachována u „klasického“ návrhu, stejně tak jako zůstalo zachováno
rozdělení úrovní peněžitého plnění pro stanovení soudního poplatku v tomto případě. Soudní
poplatek spojený s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu je tedy v porovnání
s klasickým návrhem výrazně nižší, a to právě v drobných sporech, ve kterých by věřitelé měli
důkladně zvažovat oprávněnost svého nároku.
66 Zákon č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další
související zákony. Tento zákon vstoupí v účinnost dne 1.1.2013.
Page 42
42
Tabulka zobrazující výši soudního poplatku spojeného s návrhem na vydání elektronického
platebního rozkazu podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2013
Předmětem je peněžité plnění Výše soudního poplatku
do částky 10 000 Kč včetně 400 Kč
v částce vyšší než 10 000 do 20 000 Kč včetně 800 Kč
v částce vyšší než 20 000 Kč 4 % z této částky
Poznámky z praxe
Sníženého soudního poplatku67 a jednoduchosti podání návrhu na vydání elektronického platebního
rozkazu začaly po jejich zavedenívyužívat subjekty, které disponují potřebným technickým zázemím
(např. subjekty zabývající se profesionálním vymáháním pohledávek). Důsledkem elektronizace
justice byly ale také zvýšené náklady pro soud. Soud musel návrh a popř. přiložené listinné důkazy
vytisknout. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (a jiné listiny) soud založil do
listinného spisu a kopii návrhu zaslal s vydaným elektronickým platebním rozkazem žalovanému.
Nutno podotknout, že žalobní návrhy jsou v případě profesionálního vymáhání pohledávek většinou
výsledkem generování. Generování žalobních návrhů spočívá ve vytvoření jednoho vzoru, do něhož
jsou doplňovány údaje o dlužníkovi a žalované částce. Generování návrhů vyžaduje obecnost těchto
podání. Vytvořené obecné vzory však často v dostatečné míře nepopisovaly oprávněnost nároku
žalobce. V podrobnostech návrhy odkazovaly na přiložené důkazy, které však mnohdy nebývaly
průkazné (např. poslední strana výpisu z účtu, ze kterého měl vyplývat vznik a výše dluhu
z kontokorentního účtu). Ve své podstatě tak žalobci nedostáli v plném rozsahu povinnosti tvrzení a
důkazní.
Soudy pak (pod tlakem nápadu či z jiných důvodů) nepožadovaly v některých případech náležité
vysvětlení a doplnění žalobních návrhů. V případě, že vyzývaly žalobce k doplnění, činily tak
s odkazem na ustanovení § 43 OSŘ, které v odst. 1 stanoví, že:„Předseda senátu usnesením vyzve
účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti
nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka
poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.“ V případě, že žalobce ve lhůtě podání neopravil
nebo nedoplnil, soud měl možnost usnesením řízení zastavit. V případě návrhu na vydání
elektronického platebního rozkazu došlo novelou OSŘ ke změně právní úpravy. Soud žalobce již
nevyzývá k doplnění či opravení návrhu a návrh v případě chybějících náležitostí odmítne.
67 Pro návrh na vydání platebního rozkazu byl stanoven v případě žalované částky do 15 000 Kč včetně soudní poplatek ve výši 600
Kč a u žalované částky vyšší než 15 000 Kč byl stanoven ve výši 4% ze žalované částky. U návrhu na vydání elektronického
platebního rozkazu byl soudní poplatek v případě žalované částky do 15 000 Kč stanoven ve výši 300 Kč, v případě vyšší žalované
částky pak ve výši 2% z žalované částky. V této výši byl poplatek za zahájení řízení formou elektronického platebního rozkazu
stanoven až do 31. 8. 2011. Vzhledem k novele zákona o soudních poplatcích je opětovně učiněn jakýsi „krok zpět“ a návrh na
vydání elektronického platebního rozkazu v případech, kdy předmětem plnění je částka nižší 10 000 Kč, má činit pouhých 400 Kč.
Page 43
43
Směnečný (šekový) platební rozkaz
Směnka a šek jsou upraveny zákonem č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový. Řízení spojené
s vydáním směnečného (šekového) platebního rozkazu je upraveno v občanském soudním řádu.
Podle ustanovení § 175 odst. 1 OSŘ: „Předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž
pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud
směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do tří dnů zaplatil požadovanou
částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti
platebnímu rozkazu namítá. Směnečný (šekový) platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou
žalovaného. Nelze-li návrhu na vydání platebního rozkazu vyhovět, nařídí soud jednání.“ Podle odst. 3
téhož ustanovení „nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný (šekový)
platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které
neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Podané námitky soud odmítne též tehdy, podal-li je ten, kdo
k podání námitek není oprávněn.“ Odst. 4 pak stanovuje, že„podá-li žalovaný včas námitky, nařídí
soud k jejich projednání jednání; k námitkám později vzneseným však již nelze přihlížet. V rozsudku
soud vysloví, zda směnečný (šekový) platební rozkaz ponechává v platnosti nebo zda ho zrušuje a v
jakém rozsahu.“
Námitky podávané proti směnečnému platebnímu rozkazu musí být v dostatečném rozsahu
odůvodněny, v opačném případě k nim soud nepřihlíží. Nové námitky již po lhůtě 3 dnů od doručení
směnečného platebního rozkazu nelze doplňovat (pouze je možné ve lhůtě již podané a dostatečně
konkrétní námitky v podrobnostech dále obsahově rozvíjet). Směnečné řízení je tedy v souladu
s ustanovením § 175 odst. 1 a 4 OSŘ ovládáno zásadou koncentrace řízení.
Námitky mohou být vzhledem k povaze směnky dvojího druhu. Námitky poukazující na formální
nedostatky směnky nebo zpochybňující pravost podpisu a pak tzv. kauzální námitky. Protože směnka
je abstraktní cenný papír, žalobce nemusí prokazovat, z jakého důvodu byla vystavena. Výjimkou je
případ, kdy měla směnka zajišťovací funkci ve vztahu k pohledávce ze závazkového vztahu mezi
žalobcem a žalovaným a tato zajišťovací funkce byla prokazatelně součástí smlouvy. Žalovaný pak
může podat námitky, které mají své opodstatnění v původním závazkovém vztahu (kauzální
námitky). Směnka ale zároveň tvoří samostatný závazek. Žalobce může (v tomto případě) vymáhat
zvlášť závazek ze smlouvy a zvlášť závazek ze směnky. 68
68 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 5. 2003 sp. zn. 33 Odo 202/2002: „Směnka, která vzniká jako zajištění určité
pohledávky, se nazývá zajišťovací směnkou, neplní však k zajišťované směnce funkci akcesorickou či subsidiární, nýbrž je mezi
účastníky zcela samostatným závazkem. Plnění ze směnky a ze zajišťovaného závazku jsou tedy plněními samostatnými a věřitel
může vymáhat toto plnění jak ze závazku, tak ze směnky, a to i souběžně. V obou řízeních je pak na dlužníkovi, aby prokázal, že
splnil svůj závazek vůči věřiteli, a to buď uspokojením zajištěné pohledávky, nebo platbou směnky.“
Page 44
44
Indosace směnky
Indosace směnky znamená převedení směnky písemným prohlášením na rubu směnky na jinou
osobu (nového věřitele ze směnky). V případě podání kauzálních námitek je nezbytné pamatovat na
to, že u indosované směnky soud k těmto námitkám přihlíží pouze v určitých případech.
Možnost indosace směnky je upravena v ustanovení § 11 odst. 1 ZSŠ. Podle odst. 1 tohoto
ustanovení: „Každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, lze převést indosamentem
(rubopisem).“ Ustanovení § 17 ZSŠ pak stanovuje podmínky, za kterých může žalovaný úspěšně
uplatnit námitky vůči žalobci (aktuálnímu majiteli směnky): „Kdo je žalován ze směnky, nemůže činit
majiteli námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k výstavci nebo k dřívějším majitelům,
ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka.“69
Z výše uvedeno vyplývá, že při změně majitele směnky může žalovaný vůči žalobci vznést kauzální
námitky pouze tehdy, pokud majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka.
Při kauzálních námitkách spočívá důkazní břemeno v celém rozsahu na žalovaném. Žalobci stačí vždy
podat soudu pouze návrh na vydání směnečného platebního rozkazu a k návrhu přiložit směnku.
Znemožnění využití právní pomoci
Důsledkem přísných kritérií stanovených pro možnou obranu žalovaného dochází k tomu, že zejména
žalovaným z nízkopříjmových skupin obyvatelstva je znemožněno využití odborné právní pomoci.
Ustanovení § 30 OSŘ umožňuje účastníkovi požádat soud o ustanovení zástupce, jestliže je toho
nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. V případě, že soud o žádosti rozhodne zamítavě, může se
účastník obrátit se žádostí o pomoc na Českou advokátní komoru. Tato právní pomoc není (vzhledem
ke koncentraci řízení) použitelná hned v počátcích řízení. Krátká lhůta pro podání námitek a
nemožnost následně tyto námitky doplnit, obsahové nároky na podobu námitek a nároky na znalost
právní úpravy znemožňují běžnému občanovi, aby se úspěšně proti směnečnému platebnímu
rozkazu bránil.
Zneužívání směnek
Z praxe vyplývá, že jsou směnky (pro výše popsané vlastnosti) nezřídka zneužívány silnější stranou
ve smluvním vztahu. Z tohoto důvodu nejrůznější subjekty, (např. Aliance proti dluhům), dlouhodobě
usilují o omezení směnek ve vztahu podnikatel – spotřebitel. Výsledkem takovýchto snah je návrh
novely zákona o spotřebitelském úvěru70, který vláda schválila dne 22. 8. 2012. V případě, že tento
69Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 4. 2009. 29 Cdo 2605/2007: „Tvrzení, že majitel nabyl směnku ve zlé víře anebo se
při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí, popř. při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka (čl. I. § 10 a § 17
zákona č. 191/1950 Sb.), nepodléhá zásadě koncentrace směnečného řízení (§ 175 o. s. ř.). (jak odůvodnění rozhodnutí uvádí,
tvrzení, že nový majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka, nepředstavuje samostatnou námitku proti
směnečnému platebnímu rozkazu a jde pouze toliko o předpoklad přípustnosti námitek, majících původ ve vlastních vztazích k
předchozímu majiteli směnky).“
70 Zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Předmětem návrhu je dle důvodové zprávy
zejména transpozice směrnice Komise 2011/90/EU ze dne 14. 11. 2011 a zpřesnění transpozice směrnice Evropského parlamentu a
Page 45
45
návrh bude přijat, dojde k zákazu použití směnky nebo šeku k zajištění spotřebitelského úvěru.
Zároveň je ale nutné uvědomit si, že tento zákaz nebude možné uplatnit u spotřebitelských úvěrů, na
které se ZSÚ nevztahuje.71
Nález Ústavního soudu a změna lhůty k podání námitek
Ústavní soud ČR zasáhl nálezem z října 201272 do stávající právní úpravy směnečného platebního
rozkazu. Tímto nálezem zrušil v ustanovení § 175 odst. 1 OSŘ slova „do tří dnů“ a dále „v téže lhůtě“.
Účinnost zrušení části ustanovení nastane uplynutím 30. 4. 2013. Důsledkem výše uvedeného nálezu
není pouze zrušení 3 - denní lhůty k podání námitek, ale jedná se o významný zásah do vymáhání
nároku věřitele prostřednictvím směnečného platebního rozkazu jako takového.73 Zřejmě jako reakci
na předmětný nález ÚS přijal zákonodárce novelu, která s účinností od 1. 1. 2013 prodloužila původní
3 dny k podání námitek na celkem 8 dnů.74
Do budoucna je potřeba zvážit, zda nepřistoupit k absolutnímu zákazu směnek ve vztahu
ke spotřebiteli. Rovněž zůstává otázkou, zda neupravit koncentraci řízení. Nejistou je také definitivní
délka lhůty k podání kvalifikovaných námitek.75
Příprava jednání, výzva k vyjádření, kvalifikovaná výzva k vyjádření
V případě, že soud nevydá platební rozkaz anebo jej zruší z důvodu podání odporu či nedoručení
do vlastních rukou žalovaného, podnikne další kroky k tomu, aby mohl ve věci rozhodnout.
Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Návrh novely je
označen jako sněmovní tisk 781.
71Je nutné si uvědomit, že tento zákon se vztahuje pouze na některé z odložených plateb, půjček, úvěrů nebo jiných obdobných
finančních služeb, a to i v případě, kdy na jedné straně smluvního vztahu vystupuje spotřebitel. Příkladem je např. úvěr s celkovou
výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč.
72 Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 16/12 ze dne 16. 10. 2012 uveřejněný ve Sbírce zákonů pod číslem 369/2012 Sb.
73 Soudce Jiří Nykodým se zrušením části předmětného ustanovení nesouhlasil, a to z procedurálních důvodů (podle něj nebylo
možné zrušit část zákona, jelikož tímto v daném konkrétním případě nedošlo k porušení stěžovatelčiných práv). Ve svém odlišném
stanovisku pak uvádí tento zajímavý postřeh: „Problém, který je podanou ústavní stížností nastolen, není primárně problémem
krátkosti lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, ale je dán tím, že se použití různých typů směnek, v tomto
případě blankosměnky, která je koncipována jako nástroj profesionálních obchodníků, rozšířilo do oblasti spotřebitelských smluv,
kde profesionálem je jen jedna strana, která k jeho využívání přistupuje se znalostí věci, proti níž stojí druhá strana, která je v drtivé
většině případů naopak zcela neinformována. Před důsledky těchto poměrů, majících základ v hmotněprávní úpravě směnečného
práva, významnějším způsobem neochrání slabší stranu delší lhůta k podání opravného prostředku. Tu je třeba hledat zase jen v
hmotněprávní úpravě, např. vztáhnout na úpravu směnečného práva, respektive na některé jeho nástroje, jakým je např.
blankosměnka, ustanovení o ochraně spotřebitele.“
74 Zákon č. 404/2012 Sb. ze dne 27. 11. 2012, který bude účinný od 1. 1. 2013.
75 K pozměňovacím návrhům ke sněmovnímu tisku č. 617 (vládní návrh na vydání zákona o obětech trestných činů a o změně
některých zákonů) byla přičleněna i část navrhující novelizaci ustanovení § 175 OSŘ. Tyto pozměňovací návrhy obsahují hned dvě
varianty, jak lhůtu k podání námitek prodloužit (v obou případech se jedná o 15 dnů).
Page 46
46
Prostá výzva
Ustanovení § 114a odst. 1 OSŘ uvádí:„Nebylo-li rozhodnuto podle § 114 odst. 2 (tedy pokud řízení
nebylo zastaveno nebo návrh odmítnut), připraví předseda senátu jednání tak, aby bylo možné věc
rozhodnout zpravidla při jediném jednání.“ Za tím účelem předseda senátu vyzve žalovaného,
popřípadě ostatní účastníky, kteří nepodali návrh na zahájení řízení, aby se ve věci písemně vyjádřili
a aby soudu předložili listinné důkazy, jichž se dovolávají, „ledaže se takový postup jeví s ohledem
na povahu věci neúčelným.“
Kvalifikovaná výzva
Podle ustanovení § 114b odst. 1 OSŘ: „Vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož
i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo
evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a)
nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci
písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil
rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se
dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze
uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), a ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 OSŘ.“76
Podle odst. 2 téhož ustanovení: „K podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu,
která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním
rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu
až ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo
evropskému platebnímu rozkazu.“Podle dalších odstavců výše uvedeného ustanovení pak „takovéto
usnesení nelze vydat nebo doručit po přípravném jednání nebo po prvním jednání ve věci, usnesení
musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno. Usnesení nesmí
být žalovanému doručeno dříve než žaloba. V případě, že se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu
soudu včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání 77, má
se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3)
musí být poučen.“
76Podle ustanovení § 120 odst. 2 OSŘ se jedná o následující věci: v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu, jakož i v řízení o povolení
uzavřít manželství, v řízení o určení a popření rodičovství, v řízení o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení, v
řízení o osvojení, v řízení o jmenování rozhodce nebo předsedajícího rozhodce, v řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, v řízení
o zákonnosti zajištění cizince a o jeho propuštění a v řízení o některých otázkách obchodních společností, družstev a jiných
právnických osob (§ 200e).
77 nebo jestliže šlo o tak vážný důvod, který mu zabránil v tom, aby soudu byť jen sdělil, že u něj tento vážný důvod nastal (k tomuto
viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo1951/2004 uveřejněný pod Rc 21/2006).
Page 47
47
„Sankční“ rozsudek pro uznání
Lhůta k vyjádření se ke kvalifikované výzvě je tedy lhůtou prekluzívní. Z judikatury zároveň vyplynulo,
že zmeškání této lhůty nelze prominout (vzhledem k tomu, že se jedná o lhůtu soudcovskou a nikoliv
zákonnou), lze ji však prodloužit (v případě, že ještě nebyl vydán rozsudek)78.
Rozsudek pro uznání může být vydán ve třech případech:
- žalovaný nárok nebo část nároku uznal (podle ustanovení § 153a odst. 1: „Uzná-li
žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu
žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li
žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem
podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce)“,
- žalovaný nereagoval ve lhůtě na kvalifikovanou výzvu (ustanovení § 114b odst. 2
OSŘ),
- nebo se žalovaný nedostavil k přípravnému jednání.
Podle ustanovení § 114c odst. 6 OSŘ: „Nedostaví-li se žalovaný k přípravnému jednání, ačkoliv byl
řádně a včas předvolán nejméně 20 dnů předem a řádně mu byla doručena žaloba, aniž by se včas
a z důležitého důvodu omluvil, má se s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1
a 2), a věcí uvedených v § 120 odst. 2 za to, že uznává nárok, který je proti němu uplatňován žalobou;
o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen v předvolání k přípravnému jednání.“
Poznámky z praxe
Absence vyjádření na kvalifikovanou výzvu má za následek fikci uznání žalobního nároku. Toto
opatření směřuje k zajištění procesní ekonomie a k zamezení průtahům v řízení. Je otázkou, zda
předmětné ustanovení zachovává v plném rozsahu právo na spravedlivý proces ve smyslu článku 38
odst. 2 Listiny základních práv a svobod.79Je nutné si uvědomit, že v případě rozsudku pro uznání
soud nezkoumá oprávněnost nároku žalobce a nezabývá se dokazováním.80 V případě, kdy již
78 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4272/2007, ze dne 26. 3. 2009: „Každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i
když je úkon nesprávně označen (§ 41 odst. 2 OSŘ). Proto požádá-li účastník o prominutí zmeškání soudcovské lhůty, posoudí soud
tento úkon jako žádost o prodloužení soudcovské lhůty podle § 55 OSŘ, případně jako žádost, aby se v daném případě k tomu, že
úkon byl učiněn po uplynutí soudcovské lhůty, nepřihlíželo. Přitom soud zjišťuje, zda ke zmeškání došlo z omluvitelného důvodu,
zejména zda tu nebyly takové okolnosti, které bránily účastníkovi v podání vyjádření. Jestliže účastník nepodal ve lhůtě stanovené
soudem vyjádření podle § 153a odst. 3 ve spojení s § 114b odst. 5 OSŘ proto, že mu v tom bránily závažné omluvitelné důvody,
nelze vyjít z fikce uznání nároku.“
79 Zákon č. 23/1991 Sb., ústavní zákon, kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního
shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky: „Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných
průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.“
80 Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 1316/2004 ze dne 21. 02. 2006: „Nastala-li ovšem fikce uznání nároku podle §114b
odst. 5 o. s. ř., je soud povinen rozhodnout o nároku, který je předmětem sporu, podle tohoto uznání, a to bez ohledu na to, zda
jsou žalobní tvrzení podložena důkazy, zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku nebo zda se podle nich naopak
požadavky žalobce jeví nedůvodnými.“
Page 48
48
dokazování částečně nebo zcela provedl, nepřihlíží k němu.81 Soud zde pouze zkoumá, zda jsou
splněny procesní předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání a zda z tvrzení žalobce vyplývá, že jde
o nárok, jenž lze uplatnit žalobou.
Náklady nalézacího řízení
V případě uplatňování nároku u soudu vznikají stranám náklady s tím spojené. Tyto označujeme jako
náklady nalézacího řízení. Podle ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ: „Účastníku, který měl ve věci plný
úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti
účastníku, který ve věci úspěch neměl.“
Náklady řízení podrobněji specifikuje ustanovení § 137 odst. 1 OSŘ. Zde je uveden demonstrativní
výčet. U vymáhání pohledávek se nejčastěji objevují: „hotové výdaje účastníků a jejich zástupců,
včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů,
odměna za zastupování a náhrada za daň z přidané hodnoty.“
Odměna za zastupování
Odměna za zastupování náleží přitom účastníkovi (úspěšnému) pouze tehdy, je-li jeho zástupcem
advokát. Podzákonný právní předpis, vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb.,
konkretizuje výši odměny za zastupování advokátem. V obecných ustanoveních vyhlášky se uvádí:
„Při rozhodování o náhradě nákladů řízení (§ 151 občanského soudního řádu) soud určí výši odměny
za zastupování účastníka advokátem nebo notářem v občanském soudním řízení podle sazeb a za
podmínek uvedených v této vyhlášce.“
Přehled výše odměny za zastupování od roku 2001
Výše odměny za právní zastupování
dle vyhlášky č. 484/2000 Sb.
Období
Od 1. 1. 2001 do 31. 8. 2006
Od 1. 9. 2006 do 29. 2.
2012
Od 1. 3. 2012
do 100 Kč - - 1 000 Kč
do 500 Kč 1 500 Kč - -
přes 100 do 500 Kč - - 1 500 Kč
přes 500 do 1 000 Kč 3 000 Kč - 2 500 Kč
do 1 000 Kč - 4 500Kč -
přes 1 000 do 2 000 Kč * - - 3 750 Kč
81 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2000 sp. zn. 32 Cdo 906/98, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek
pod R 93/2001: „Výsledky dokazování soud v rozsudku pro uznání nehodnotí, ačkoliv ve věci soud již zcela nebo zčásti provedl
dokazování.“
Page 49
49
přes 1 000 do 5 000 Kč 4 500 Kč 6 000 Kč -
přes 2 000 do 5 000 Kč - - 4 800 Kč
přes 5 000 do 10 000 Kč 6 000 Kč 9 000 Kč 7 500 Kč
přes 10 000
do 200 000 Kč
6 000 Kč a 15 % z částky
přesahující 10 000 Kč
9 000 Kč a 17 % z částky
přesahující 10 000 Kč
7 500 Kč a 17 % z částky
přesahující 10 000 Kč
přes 200 000 Kč
do 10 000 000 Kč
34 500 Kč a 1,5 % z částky
přesahující 200 000 Kč
41 300 Kč a 2 % z částky
přesahující 200 000 Kč
39 800 Kč a 2 % z částky
přesahující 200 000 Kč
přes 10 000 000 Kč 181 500 Kč a 0,015 % z částky
přesahující 10 000 000 Kč
237 300 Kč a 0,15 % z částky
přesahující 10 000 000 Kč
235 800 Kč a 0,15 % z částky
přesahující 10 000 000 Kč
* Pohledávky těsně přesahující částku 1 000Kč jsou klasickými pohledávkami vzniklými z důvodu použití dopravního
prostředku městské hromadné dopravy bez platné jízdenky (jízda „na černo“).
Pozn. K výše uvedeným částkám je nutné připočíst i minimálně další dva úkony právní služby (převzetí věci, sepsání návrhu)
a DPH. V průběhu řízení mohou samozřejmě vznikat další náklady (pro tuto chvíli je zde ale neuvádíme).
Příklad: V případě vymáhání pohledávky z jízdy „na černo“ ve výši 1 022Kč uhradí žalovaný v současnosti na nákladech za
právní zastoupení žalobce celkem částku ve výši 5 220Kč (odměna za zastupování 3 750Kč, dva úkony právní služby à 300Kč,
to vše včetně 20% DPH z těchto částek).
Z tabulky je patrné, že k podstatnějším změnám v právní úpravě docházelo zejména u bagatelních
pohledávek, a to co do rozlišování úrovní jejich výše. Prvotní znění vyhlášky podrobněji rozlišovalo
výši odměn u nízkých pohledávek (tzv. bagatelní pohledávky82). Novela vyhlášky účinná od 1. 9. 2006
až do 29. 2. 2012 již mezi drobnějšími částkami nerozlišovala, což způsobilo celkové navýšení odměn.
Dále byla stanovená jednotná sazba odměny u pohledávek do 1 000 Kč. Pro pohledávky ve výši od
1 000 Kč do 5 000 Kč byla stanovena jednotná sazba odměny za zastupování ve výši 6 000 Kč.
Následkem výše uvedeného došlo k nepřiměřenému nárůstu odměn u malých pohledávek. Výše
velké části hromadně vymáhaných pohledávek se pohybuje v rozsahu něco přes 1 000Kč (zejména
jízdy „na černo“, neuhrazená první splátka pojistného apod.). Odměna za zastupování byla přitom
stejná jako u pohledávky několikanásobně vyšší.
Hotové výdaje
Jak jsme uvedli výše, náklady řízení podrobněji specifikuje ustanovení § 137 odst. 1 OSŘ. Mezi
náklady řízení jsou vedle odměny za zastupování účastníka advokátem zahrnuty i hotové výdaje
účastníků a jejich zástupců.“Ustanovení § 151 odst. 2 OSŘ pak uvádí: „Náhradu mzdy (platu) a
náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů.“ Náhradou hotových
výdajů je i náhrada hotových výdajů advokáta. Zvláštním právním předpisem, upravujícím výši
hotových výdajů advokáta, je předpis č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.
82 Bagatelní pohledávka je pohledávka v nízké výši. Její výše je stanovena v ustanovení § 202 odst. 2 OSŘ. S účinností od 1. 7. 2009
je bagatelní pohledávkou částka nepřevyšující 10 000Kč, k příslušenství se přitom nepřihlíží. Od 1. 1. 2001 do 30. 6. 2009 byla
bagatelní pohledávkou částka nepřevyšující 2 000Kč.
Page 50
50
Náhrada hotových nákladů tedy podle současné právní úpravy náleží advokátovi i v případě, že mu
přísluší odměna podle vyhlášky 484/2000 Sb. Jedná-li se o hotové výdaje, které spadají pod § 13 odst.
3 advokátního tarifu, je jejich náhrada poskytnuta paušálně ve výši 300 Kč za každý jeden úkon právní
služby. Jde-li o náklady podřaditelné pod pojem „cestovní výdaje“, poskytuje se jejich náhrada podle
§ 13 odst. 4 advokátního tarifu a také podle jiných právních předpisů.83
Znění § 13 advokátního tarifu v odst. 1 stanovuje: „Advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně
vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní
výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a
fotokopie.“ Podle odst. 3 pak: „Nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě
výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon
právní služby.“ Mezi úkony právní služby, s nimiž jsou spojeny hotové výdaje podle ustanovení § 13
odst. 1 advokátního tarifu, pak patří například převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu
nebo jinému orgánu týkající se věci samé, účast na jednání před soudem nebo jiným orgánem,
jednání s protistranou a odvolání. Jedná se jak o úkony v nalézacím řízení, tak i o úkony v exekučním
řízení. U bagatelních pohledávek, podobně jako nepřiměřená odměna za zastoupení advokátem,
nezanedbatelně zvyšují celkové náklady řízení. Například v případě vymáhání dluhu do 100 Kč činí
odměna za zastupování částku 1 000 Kč a hotové výdaje pak částku 600 Kč. Paušál 300 Kč přitom
obvykle neodpovídá reálným nákladům, jejichž pokrytí slouží (např. za poštovné).
V exekučním řízení tyto částky nepodléhají na rozdíl od odměny nepodléhají 50% redukci. Obvyklé
hotové výdaje (v případě exekučního řízení) jsou opět účtovány za dva úkony právní služby, a to za
převzetí věci a sepsání návrhu.
Poznámky z praxe
Je možné dovozovat, že elektronizace justice (elektronický platební rozkaz, snížený poplatek za
zahájení takovéhoto návrhu), technický pokrok („generování“ žalob), vzestup zadluženosti a
profesionalizace vymáhání pohledávek (hromadná správa pohledávek, výhodné smlouvy žalobců
s advokáty) měly za následek, že pro jistou kategorii věřitelů má soudní řízení jinou funkci, než jen
přiznání sporného nároku, a sice funkci získání dalších finančních prostředků.
Výše uvedený systém můžeme označit jako motivující i k vymáhání pohledávek, které nemají např.
důkazní oporu či pohledávek, které jsou vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka stěží
vymahatelné. Věřitel (žalobce) tyto faktory není nucen zvažovat, jelikož vzhledem k nízkým skutečně
vynaloženým nákladům a vysokým nákladům získaným v nalézacím řízení (popř. spolu s vysoce
nastavenými smluvními pokutami či smluvními úroky) postačuje, pokud je částka vymožena pouze
v části případů.
83Členové Sekce pro advokátní tarif ČAK. Předpisy o odměňování advokátů, Komentář, vyd.Praha, Česká advokátní komora, 2006, s.
63.
Page 51
51
Systém nemotivuje podnikatelský subjekt k jednání s náležitou opatrností a vyvíjení snahy o to, aby
nároky z uzavřených smluv nebyly sporné (např. pojistné smlouvy uzavírané prostřednictvím
zprostředkovatelů, které jsou nabízené pod záminkou zprostředkování úvěru a bez zvážení bonity
klienta), případně, aby spory byly řešeny mimosoudně.
Subjekt vymáhající pohledávku se navíc nemusí v případě neúspěchu obávat placení nákladů
právního zastoupení protistraně. Žalovaní, většinou jako fyzické osoby patřící k středně či
nízkopříjmovým skupinám, jen zřídka kvůli nízkému právnímu povědomí či nízkým příjmům využijí
zastoupení advokátem. V řízení pak proti sobě stojí zkušený věřitel (zastoupený advokátem) a na
druhé straně fyzická osoba (spotřebitel) bez právních znalostí a právního zástupce.
Mezi stranami sporu tak vzniká značná nerovnováha. Věřitelé se silným zázemím, zejména pak
společnosti specializující se na vymáhání pohledávek, systém využívají a profitují z něj. O tom, jakou
motivací je tato odměna, může svědčit i skutečnost,že věřitel, jenž eviduje u dlužníka několik typově
stejných pohledávek, žaluje každou pohledávku zvlášť, protože pro něj z každého samostatného
řízení plyne vyšší zisk na nákladech řízení.
Žalobní návrh věřitelů (bank, nebankovních půjčovatelů, společností, které jejich pohledávky
odkoupily apod.) není již zpravidla tvořen advokátem. Ten povětšině vytvoří pouze vzorový návrh.
Podle připraveného vzoru jsou další návrhy generovány automaticky, mění se pouze identifikační
údaje žalovaného a výše žalované částky.
Výše uvedené nastavení odměny (zejména u bagatelních sporů) zakládá výrazný rozdíl mezi
skutečnými a účelnými náklady na právní zastoupení a náklady přiznanými podle podzákonného
právního předpisu.
Vzhledem k neudržitelnému stavu a kritice jak ze stran široké veřejnosti, tak z řad odborníků (vedle
jiných i v rámci platformy Aliance proti dluhům) došlo s účinností od 1. 3. 2012 k novelizaci vyhlášky
č. 484/2000 Sb. Novelizovány byly odměny za zastupování v případě bagatelních pohledávek. I po
této novelizaci však odměna v bagatelních sporech několikanásobně převyšuje hodnotu předmětu
sporu.
Příklad:
Předmětem sporu je pohledávka ve výši 1 022 Kč, která vznikla na základě přepravní smlouvy,
konkrétně použitím prostředku hromadné dopravy bez platné jízdenky. Do 29. 2. 2012 žalobce získal
na nákladech za právní zastoupení celkem částku ve výši 6 600 Kč (odměna za zastupování 6 000 Kč,
dva úkony právní služby 300 Kč, DPH by v tomto případě činilo částku 1 320 Kč). V současnosti
žalobce na nákladech za právní zastoupení získá (podle právní úpravy) celkem částku ve výši 4 350 Kč
(odměna za zastupování 3 750 Kč, dva úkony právní služby 300 Kč, DPH by v tomto případě činilo
částku 870 Kč).
Judikatura ke stanovení přiměřené odměny za zastupování v bagatelních sporech
Z judikatury můžeme vypozorovat snahy usilující, aby ve výše popsaných případech nebyla odměna
za zastupování úspěšné straně přiznána či aby byla přiznána ve snížené výši. Tyto pokusy vycházely
Page 52
52
jak od účastníků řízení, tak i od samotných soudů, popř. konkrétních soudců. V zásadě se přitom
využívá dvojí argumentace:
- odkazem na ustanovení § 150 OSŘ: „Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele,
nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.“
- nebo na ustanovení § 142 OSŘ: „Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná
soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti
účastníku, který ve věci úspěch neměl.“
Vzhledem k tomu, že využití ustanovení § 150 OSŘ je přípustné pouze v případech hodných zvláštního
zřetele dospěl ÚS k závěru, že obecné soudy by se při jeho aplikaci měly zabývat celou řadou
okolností – majetkovými, sociálními, osobními a dalšími poměry účastníků, jakož i možným dopadem
přiznání nebo naopak nepřiznání náhrady nákladů řízení na každého z účastníků.84 Rozhodnutí
s využitím tohoto ustanovení bude dle ÚS spravedlivé zejména tehdy, když k tomu budou dány
okolnosti související s předprocesním stadiem sporu, s chováním účastníků v tomto stadiu,
s okolnostmi uplatnění nároku apod. (tzn. je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená
nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, neobdržel náhradu nákladů, popř. aby je
neobdržel v plné výši).85 Ke snižování nákladů řízení u žalob, které byly výsledkem generování, zaujal
Nejvyšší soud ČR negativní stanovisko.86 V nepřiznávání nákladů v plné výši bylo shledáváno porušení
článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tedy porušení práva na spravedlivý proces.
Výrazně kriticky se ÚS k nepřiměřené výši náhrady nákladů vyjádřil ve svém nálezu z roku 2011, kde
uvedl, že: „situace, kdy se soudní řízení vedou nikoliv kvůli úspěchu ve věci samé, ale především kvůli
náhradě nákladů řízení, je dokladem patologického stavu českého civilního procesu, a je nejvyšší čas,
aby se jí zákonodárce začal seriózně zabývat. Náklady řízení by vždy měly být přiměřené hodnotě
předmětu sporu, a neměly by ji převyšovat, natož mnohonásobně.“ 87
Vskutku průlomovým se stal teprve nález Ústavního soudu ČR ze dne 29. 3. 2012, ve kterém bylo
vysloveno, že „v případě bagatelních pohledávek uplatňovaných formulářovým návrhem proti
spotřebiteli má být výše odměny za zastupování žalobce advokátem určena jen jako ekvivalent
jednonásobku vymáhané jistiny.“88 Tento nález byl opřen o názor, že úspěšné straně přísluší pouze
účelně vynaložené náklady tak, jak je uváděno v ustanovení 142 odst. 1 OSŘ. Podle tohoto nálezu
nelze mechanicky uplatňovat sazby uvedené ve vyhlášce č. 484/2000 Sb. bez dalšího uvážení, jelikož
soud je přednostně vázán zákonem. Ústavní soud uvádí, že náklady řízení, které byly přiznány podle
výše zmíněné vyhlášky v bagatelních případech, významně převyšují skutečně vynaložené náklady
84 Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 191/06.
85 Nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 2862/07.
86 Stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 201/2008 ze dne 15. 10. 2008.
87 Nález Ústavního soudu ČR. I. ÚS 3698/10 ze dne 14. 9. 2011.
88 Nález Ústavního soudu ČR. I. ÚS 3923/11 ze dne 29.3.2012.
Page 53
53
potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva, a tedy nemohou být v takovýchto sporech
přiznány jako účelné.
Umožnění dobrovolné úhrady dluhu před zahájením soudního řízení
V říjnu 2012 byla prezidentem podepsána novela OSŘ a dalších předpisů89, která obsahuje ustanovení
motivují věřitele k tomu, aby dlužníka, ještě před podáním návrhu na zahájení řízení, vyzval
k dobrovolné úhradě dlužné částky. Nezaslání výzvy k dobrovolné úhradě dluhu je sankcionováno
nepřiznáním náhrady nákladů nalézacího řízení žalující straně v případě úspěchu ve věci. Novelou
vložené ustanovení uvádí, že: „Žalobce, který měl úspěch ve věci zahájené podle § 80 písm. b), má
právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů
před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední
známou adresu výzvu k plnění.“ Zároveň však předmětné ustanovení předvídá i situace, kdy by nebyla
aplikace výše uvedeného pravidla přiměřená: „Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud
výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému
výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 nezaslal.“
Přijetí výše uvedené právní úpravy předchází situacím, kdy věřitelé soudně vymáhali dluh, o jehož
existenci dlužník do té doby z nějakého důvodu nevěděl (několikaletý odstup od vzniku pohledávky,
nepatrná částka apod.).
Bezplatné právní zastoupení
Potřebuje-li účastník řízení nezbytně nutně právní pomoc v občanskoprávním sporu a není v jeho
možnostech uhradit služby advokáta, může využít nástrojů umožňujících osvobození od hrazení
hotových výdajů a odměny za zastupování. V zásadě má dvě možnosti:
- obrátí se s žádostí s odkazem na § 30 OSŘ na soud,90
- anebo se v případě neúspěšné žádosti podle předchozího bodu či v jiných
specifických případech obrátí s žádostí o určení advokáta za sníženou odměnu
či bezplatně na Českou advokátní komoru.
Žádost podle ustanovení § 30 OSŘ
První možností, jak získat osvobození od hrazení hotových výdajů a odměny za zastupování
advokátem, je obrátit se na soud. Žádost je upravena v ustanovení § 30 OSŘ, které v odst. 1 stanoví:
„Účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138),
předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
89 Zákon č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další
související zákony. Tento zákon vstoupí v účinnost dne 1.1.2013.
90 V jiných než občanskoprávních sporech může být postupováno i s využitím jiných předpisů – např. § 35 odst. 7 soudního řádu
správního, § 39 trestního řádu.
Page 54
54
O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.“Odst. 2 téhož
ustanovení pak uvádí: „Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro
řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě
uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.“
§ 138 OSŘ, na který ustanovení § 30 OSŘ odkazuje, pak stanovuje následující: „(1) Na návrh může
předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry
účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat
účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné
důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se
osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození
se však nevracejí. (3) Byl-li účastníku osvobozenému od soudních poplatků ustanoven zástupce,
vztahuje se osvobození v rozsahu, v jakém bylo přiznáno, i na hotové výdaje zástupce a na odměnu za
zastupování.“
K přidělení právního zástupce soudem musí být splněny následující podmínky kumulativně:
- jedná se o účastníka, u něhož jeho poměry odůvodňují nebo by odůvodňovaly
osvobození od soudního poplatku,
- nejedná se ze strany účastníka řízení o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné
uplatňování nebo bránění práva,
- ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně zájmů dotčeného účastníka.
Oproti původnímu znění ustanovení § 138 OSŘ došlo novelou 91 ke zpřísnění podmínek pro
osvobození od soudních poplatků v celém rozsahu (což se týká i přiznání právního zástupce
s osvobozením od hrazení jeho hotových výdajů a odměny za zastupování). Soud nyní může přiznat
účastníkovi osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu pouze zcela výjimečně, jsou-li proto
zvlášť závažné důvody a rozhodnutí musí navíc odůvodnit.
Poznámky z praxe:
Z praxe máme zkušenosti, že soud vyhověl žadatelům zejména v případech, kdy se jednalo o osoby
s velmi nízkým příjmem (zejm. o starobní a invalidní důchodce, osoby v hmotné nouzi) a případ byl po
odborné stránce právně náročný (žaloba na zrušení rozhodčího nálezu) nebo zde byly jiné skutečnosti
nasvědčující tomu, že účastník řízení není schopen kvalifikovaně bránit svá práva (hospitalizace
v psychiatrické léčebně).
V některých případech soud nebyl schopen postihnout vzájemnou provázanost a způsob vyplácení
jednotlivých dávek státní sociální podpory či hmotné nouze a vůbec podmínky pro jejich vyplácení.
Například soud vyčítal účastníkovi, že nepožádal o příspěvek na péči pro svého zletilého svéprávného
91 Zákon č. 218/2011 Sb. ze dne 21. června 2011, kterým se mění zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů, a další související zákony. Zákon nabyl účinnosti v dotčených ustanoveních účinnosti dnem 1.9.2011.
Page 55
55
syna, se kterým žil ve společné domácnosti. Žadatel tak měl podle soudu „zanedbat“ možnost zvýšení
příjmu. O tento příspěvek by ale musel zažádat syn a v daném případě by podmínky jeho vyplácení
stejně nesplňoval.
V jiných případech nebyly zohledněny reálné výdaje. Žadatel měl příjem 12 000Kč důchod, ale další
základní výdaje – nájem, inkaso apod. tuto částku zcela pohltily anebo zůstala pouze nepatrná částka,
ze které by zcela jistě nebylo možné služby advokáta hradit, případně se na nich spolupodílet.
V dalším případě soud odmítl účastníka od soudních poplatků osvobodit s odkazem na to, že se jedná
o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Nárok žalobce měl přitom oporu v právu a
tvrzené skutečnosti jednoznačně dokládaly, že se jedná o nárok opírající se o reálné základy. Soud
tedy spíše směšoval svévolnost nebo zřejmě bezúspěšné bránění práva s předvídáním svého
vlastního rozhodnutí ve věci, což však navíc s ohledem na počáteční stadium sporu nebylo vhodné.
Z případů z poslední doby, se kterými se autorka textu setkala, lze dovozovat i jistou tendenci soudů
stavět se k žádostem o osvobození od hrazení soudního poplatku a přidělení bezplatného právního
zástupce odmítavěji a přísněji než v předchozím období. Nejedná se ale zatím o reprezentativní počet
případů, na základě kterého by bylo možno učinit jednoznačnější závěry.
Žádost k České advokátní komoře
Žádost o určení advokáta bezplatně nebo za sníženou odměnu k ČAK je upravena zákonem
č. 85/1996 Sb., o advokacii, konkrétně pak ustanovením § 18 tohoto zákona. Pro kladné vyřízení
žádosti musí žadatel splnit následující podmínky:
- nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem podle zvláštních právních
předpisů a ani se nemůže domoci poskytnutí právních služeb podle tohoto zákona.
To znamená, že žadatel nemůže využít ustanovení § 30 OSŘ (např. v případě sepsání
ústavní stížnosti) anebo soud o takovéto ustanovení požádal, ale nebylo mu
vyhověno (v tomto případě ČAK vyžaduje doložení pravomocného usnesení soudu o
nevyhovění žádosti podané v souladu s § 30 OSŘ),
- návrh k ČAK musí být včasný (v praxi rozhodnutí o žádosti trvá cca 14 dnů),
- žadatel musí prokázat, že jeho příjmové a majetkové poměry poskytnutí takových
právních služeb odůvodňují.
Poznámky z praxe:
Autorky textu zde můžou čerpat pouze z velmi omezené zkušenosti podání žádosti k ČAK. Celkově
bylo o žádostech rozhodnuto relativně rychle (zhruba do 14 dnů) a žadatelům bylo buď vyhověno a
přidělen advokát bezplatně (žadatelé s nízkým starobním důchodem) či za sníženou odměnu (žadatel
se starobním důchodem ve výši kolem 13 000Kč, jenž ale zcela odpovídal žadatelovým nákladům na
zabezpečení základních potřeb, jako je bydlení, strava apod.).
Page 56
56
II.1.2. Rozhodčí řízení
Rozhodčí řízení je alternativou k řízení u obecných soudů. Rozhodčí řízení upravuje zákon
č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Tento zákon nabyl účinnosti dne
1. 1. 1995. Aktuální znění v § 2 odst. 1 ZRŘ uvádí, že: „Strany se mohou dohodnout, že o majetkových
sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních
sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu nebo o nichž to stanoví
zvláštní zákon, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí
smlouva).“
Podle odst. 2 pak lze rozhodčí smlouvu platně uzavřít, jestliže by strany mohly o předmětu sporu
uzavřít smír ve smyslu § 99 občanského soudního řádu. Výše uvedené znamená, že v případě, kdy si
to smluvní strany dohodnou, nebude jejich případný spor řešen obecnými soudy, ale subjektem jimi
určeným. S rozhodnutím v tomto řízení vydaným (rozhodčí nález), jsou spojeny totožné následky jako
s rozhodnutím vydaným obecnými soudy. Na základě rozhodčího nálezu může být nařízen výkon
rozhodnutí nebo exekuce. V rozhodčím řízení však nemohou být projednávány některé spory, např.
o rozvod manželství, o svěření nezletilého do výchovy apod. Zákon je z pravomoci rozhodce vylučuje.
Rozhodčí smlouva se může týkat jak jednotlivého již vzniklého sporu, tak všech sporů, které by
v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních vztahů.
Možnost rozhodčího řízení využívají jak nepodnikatelé, tak zejména podnikatelské subjekty.
Rozhodčí smlouvu nalezneme ve smlouvách o půjčkách, smlouvách leasingových,
zprostředkovatelských, nájemních, ve smlouvách úvěrových, ale i v uznáních dluhu či splátkových
kalendářích. Možnost přenést pravomoc k rozhodování sporu z obecných soudů je ve velkém
využívána právě subjekty podnikajícími v oblasti poskytování úvěrů a podobných finančních službách,
nejčastěji u nebankovních subjektů.
Judikatura soudů se zpočátku stavěla k rozhodčím smlouvám souhlasně. Později se však objevila
rozhodnutí, která sice neodmítala možnost rozhodčího řízení jako takového ve spotřebitelských
sporech, zaměřila se však alespoň na konkrétní znění rozhodčích smluv a okolnosti případu, z čehož
byla případně dovozována neplatnost rozhodčí smlouvy.92
Rovněž komunitární právo neponechalo rozhodčí smlouvy bez povšimnutí. Směrnice Rady 93/13/EHS
uvádí mezi příklady nepřiměřených podmínek v spotřebitelské smlouvě i „zbavení spotřebitele práva
podat žalobu nebo použít jiný opravný prostředek, zejména požadovat na spotřebiteli, aby předkládal
spory výlučně rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních předpisů, nebo bránění
uplatnění tohoto práva, nepřiměřené omezování důkazů, které má spotřebitel k dispozici, nebo
ukládání důkazního břemene, které by podle použitelných právních předpisů mělo příslušet druhé
smluvní straně, spotřebiteli.“93 Rozsudky týkající se této oblasti nalezneme i v judikatuře Soudního
92 Usnesení Nejvyššího soudu České republiky 31 Cdo 1945/2010 ze dne 11. 5. 2011.
93Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách.
Page 57
57
dvora Evropské unie (dříve Evropský soudní dvůr). Výše uvedenou směrnicí i rozsudky SDEU bylo
často argumentováno v řízeních před soudy ČR.
Poznámky z praxe
Rozhodčí řízení bylo prosazováno a vítáno jako alternativní způsob řešení sporů (rychlejší a do jisté
míry i levnější). Převážná část sporů u rozhodce je totiž posuzována pouze na základě písemných
podkladů, bez možnosti podat odvolání. Počet rozhodců není omezen tak, jak je to v případě
personálního stavu jednotlivých soudů. Rozhodčí řízení jako další nástroj k řešení sporů mezi
soukromoprávními subjekty snižuje přetíženost obecných soudů.
Nedostatky původní právní úpravy
Zároveň se záhy po zavedení možnosti rozhodčího řízení a jeho rozšíření do oblasti spotřebitelských
smluv objevily problémy spojené s tím, že ZŘR byl koncipován značně volně a nezajišťoval
dostatečnou ochranu proti zneužívání rozhodčího řízení silnější stranou závazkového vztahu. Jedním
z takových příkladů je umožnění rozhodovat namísto hmotného práva podle „zásad spravedlnosti“.
Dále není vyžadován přezkum rozhodnutí odvolacím orgánem (není tedy nutná dvojstupňovost řízení
– ledaže by si to strany výslovně dohodly). ZRŘ také původně neobsahoval ustanovení na ochranu
spotřebitele. Rozhodcem mohl být prakticky kdokoliv, kdo byl zletilý a měl způsobilost k právním
úkonům. Nejpalčivějším, a do současné doby nevyřešeným problémem je, že rozhodce či rozhodčí
soud je v řadě případů v podstatě subjektem ekonomicky – právně spojeným se stranou žalující,
resp. s věřitelem. Tento vztah lze vypozorovat zejména u podnikatelských subjektů, poskytujících
vlastně danému rozhodci či rozhodčímu soudu živobytí, kdy k danému rozhodci směřují desítky či
stovky žalob. ZRŘ přitom v původním znění prakticky neumožňoval přezkum rozhodčího nálezu
z hlediska souladu s hmotným právem (a i nyní je to možné pouze částečně). Rozhodce či rozhodčí
soud ve většině případů nezohledňují nepřiměřené sankce za nedodržení smluvních podmínek, stejně
tak nejsou nakloněni úvahám, zda opravdu došlo k porušení smlouvy a zda není smlouva či její
ustanovení v rozporu s dobrými mravy.
Běžný spotřebitel si ve většině případů není vůbec vědom, co rozhodčí smlouva znamená a jaké jsou
s ní spojeny důsledky. Chybí také znalost jejích dopadů v případě, kdy na druhé straně stojí zkušený
subjekt, jenž vnesl do smlouvy rozhodčí doložku, nikoliv z důvodů hospodárnosti a rychlosti řízení, ale
z důvodu bezproblémového získání nepřiměřených částek.
Dohoda, že k rozhodnutí sporu je dána pravomoc rozhodce, byla před změnou právní úpravy
nezřídka součástí formulářové smlouvy či obchodních podmínek (s kterými se však v praxi
spotřebitel nemohl seznámit) a tedy ani netušil, že jeho spor nebude rozhodován obecnými soudy.
Jediným způsobem, jak dosáhnout zrušení rozhodčího nálezu, je přitom podání žaloby na zrušení
rozhodčího nálezu podle ustanovení ZRŘ. Důvody pro zrušení rozhodčího nálezu byly vymezeny úzce.
Page 58
58
Novela ZRŘ
Po kritické reakci odborné veřejnosti byla právní úprava ZRŘ novelizovaná (účinnost 1. 4. 2012)
a došlo k dílčím změnám.
Níže uvedená tabulka uvádí (a porovnává) některá z ustanovení ZRŘ před a po novele.
ZRŘ účinný do 31. 3. 2012
ZRŘ účinný od 1. 4. 2012
Podoba rozhodčí smlouvy
*rozhodčí smlouva může být sjednána v obchodních podmínkách, které nejsou součástí hlavní listiny
*rozhodčí smlouva pro řešení sporů ze spotřebitelských smluv musí být sjednána samostatně
Informační povinnost podnikatele
Xxx
*Podnikatel je povinen spotřebiteli s dostatečným předstihem poskytnout náležité vysvětlení tak, aby byl spotřebitel schopen posoudit, jaké důsledky pro něho mohou uzavřením rozhodčí doložky nastat.
Náležitosti rozhodčí doložky
*písemná forma *uvedení rozhodce nebo stálého rozhodčího soudu nebo způsob určení rozhodce
*Informace o: - rozhodci nebo o tom, že rozhoduje stálý rozhodčí soud, - způsobu zahájení a formě vedení rozhodčího řízení, - odměně rozhodce a předpokládaných druzích nákladů, které mohou spotřebiteli v rozhodčím řízení vzniknout a o pravidlech pro jejich přiznání, - místu konání rozhodčího řízení, - způsobu doručení rozhodčího nálezu spotřebiteli - o tom, že pravomocný rozhodčí nález je vykonatelný. (V případě stálého rozhodčího soudu postačuje odkaz na jeho statuty či řády).
Požadavky na rozhodce
*zletilost *způsobilost k právním úkonům
*zletilost *způsobilost k právním úkonům *bezúhonnost *v případě sporu ze spotřebitelské smlouvy podmínka zápisu v seznamu rozhodců vedeném Ministerstvem spravedlnosti
Oznamovací povinnost rozhodce
Xxx
*Při rozhodování sporů ze spotřebitelských smluv je rozhodce povinen před zahájením projednávání věci stranám sdělit, zda v posledních 3 letech vydal nebo se podílel na vydání rozhodčího nálezu nebo zda je rozhodcem v dosud neskončeném rozhodčím řízení ve sporu, jehož účastníkem byla či je některá ze stran.
Page 59
59
Zákaz klamání Xxx
*zákaz vyvolávat klamnou představu o tom, že rozhodovat má stálý rozhodčí soud v případě, kdy to tak není
Námitka nedostatku pravomoci
*Námitku nedostatku pravomoci, zakládající se na neexistenci, neplatnosti nebo zániku rozhodčí smlouvy, nejde-li o neplatnost z důvodu, že ve věci smlouvy nebylo možno rozhodčí smlouvu uzavřít, může strana vznést nejpozději při prvním úkonu v řízení, týkajícího se věci samé.
*V případě, že se jedná o spor ze spotřebitelské smlouvy, může být takováto námitka vznesena i později.
Rozhodné právo *hmotné právo (např. obchodní zákoník), v případě dohody stran lze rozhodovat i podle zásad spravedlnosti
*hmotné právo (např. obchodní zákoník), v případě dohody stran lze rozhodovat i podle zásad spravedlnosti *Ve sporech ze spotřebitelských smluv se ale rozhodci musí řídit vždy právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele.
Náležitosti rozhodčího nálezu
*rozhodčí nález musí obsahovat odůvodnění, ledaže se strany dohodly, že odůvodnění není třeba
*Rozhodčí nález musí obsahovat odůvodnění, ledaže se strany dohodly, že odůvodnění není třeba. *Ve sporech ze spotřebitelských smluv musí rozhodčí nález vždy obsahovat odůvodnění a poučení o právu podat návrh na jeho zrušení soudu.
Důvody pro zrušení rozhodčího nálezu
*V případě, že byl vydán ve věci: - o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, - rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje, - ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem, - rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců, - straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, - rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému, - zjistí se, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení.
Novela vnesla tyto další důvody: *rozhodce nebo stálý rozhodčí soud rozhodoval spor ze spotřebitelské smlouvy v rozporu s právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele nebo ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem, *rozhodčí smlouva týkající se sporů ze spotřebitelských smluv neobsahuje některé zákonné informace
Řízeno o zrušení rozhodčího nálezu
*lhůta na podání do 3 měsíců od doručení
*lhůta na podání do 3 měsíců od doručení *Ve sporu ze spotřebitelské smlouvy soud povinně zkoumá, zda nejsou dány důvody pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31
Page 60
60
písm. a) až d) nebo h). V těchto sporech soud rovněž přezkoumá, zda nejsou dány důvody pro odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu, aniž by o to spotřebitel žádal.
Zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí/exekuce v určitých případech
Xxx
*I když nebyl podán návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem, může povinný v exekuci z určitých důvodů podat návrh na zastavení exekuce. Exekuce se přeruší, povinný má 30 dnů na to, aby podal žalobu na zrušení rozhodčího nálezu k soudu.
Novela měla za cíl upravit obecně rozhodčí řízení jako takové a dále zohlednit specifika v případech,
kdy na jedné straně sporu stojí podnikatel, a druhé spotřebitel. Co do obecných úprav můžeme
vypozorovat, že jsou nyní kladeny větší požadavky na osobu rozhodce a podobu rozhodčí smlouvy,
která musí být na samostatné listině a obsahovat určité náležitosti. Ve sporech ze spotřebitelských
smluv má rozhodce nově vždy povinnost řídit se právními předpisy na ochranu spotřebitele,
rozhodčí nález musí obsahovat odůvodnění. Došlo k rozšíření důvodů pro podání žaloby na zrušení
rozhodčího nálezu. V určitých případech je možné podat z určitých důvodů návrh, na základě kterého
může být exekuce přerušena do té doby, než se rozhodne o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu.
Cílem novely bylo přispět k odstranění některých nejčastějších nešvarů, jako je nedostatečná ochrana
spotřebitele. Naplnění cílů (a reálné dopady novely) je však vzhledem ke krátké době od účinnosti
novely předčasné hodnotit.
II.2. Vykonávací řízení
Základní právní rámec
Když není plnění přiznané v nalézacím řízení uhrazeno nebo opravňuje-li k tomu notářský či
exekutorský zápis s doložkou vykonatelnosti, může se věřitel obrátit na kompetentní orgány
s požadavkem nucené realizace jeho práva.
S nucenou realizací práva jsou spojeny termíny jako výkon rozhodnutí a exekuce. Tyto pojmy jsou
často považovány za totéž a zaměňovány. V části odborné literatury se setkáváme s tím, že pojem
exekuce zahrnuje řízení podle OSŘ i EŘ.94 Z důvodu vzájemné rozlišitelnosti řízení podle OSŘ a EŘ
nazývá část odborné veřejnosti řízení podle části šesté OSŘ jako soudní výkon rozhodnutí a řízení
podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, jako exekuci. V této práci
se pro větší srozumitelnost budeme řídit právě tímto rozlišením.
94 Např. HENDRYCH D. a kol., Právnický slovník, Praha: nakladatelství C. H. Beck, 2001, s. 183.
Page 61
61
Vztah mezi výkonem rozhodnutí a exekucí
Výkon rozhodnutí soudem upravuje část VI. OSŘ, hlava první až osmá. Konkrétně se jedná
o ustanovení § 251 až § 372. Exekuční řízení je upraveno v části druhé EŘ.
Ustanovení § 52 odst. 1 EŘ uvádí: „Nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení
přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.“ Z výše uvedeného vyplývá, že EŘ je ve vztahu
k OSŘ zákonem speciálním. V případě, že exekuční řád neupravuje některé záležitosti, které se
mohou v exekučním řízení objevit, použije se subsidiárně ustanovení OSŘ. Ohledně rozsahu
oprávnění exekutora se v odst. 2 téhož ustanovení uvádí: „Nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor
oprávněn vykonat všechny úkony, které občanský soudní řád a další právní předpisy jinak svěřují při
provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu.“
Rozdíly mezi OSŘ a EŘ
Výkon rozhodnutí Exekuce
Návrh
Oprávněný navrhuje rozsah provedení
výkonu rozhodnutí, navrhuje jednotlivé
způsoby výkonu rozhodnutí. (§ 263 odst. 1
OSŘ).
Oprávněný podává návrh na nařízení
exekuce. Pověřený exekutor pak provádí
exekuci způsoby, které si zvolí.
Návrh se podává u soud soud nebo prostřednictvím exekutora
Rozsah a způsob
Výkon v rozhodnutí soud nařídí v rozsahu,
který stačí k uspokojení oprávněného.
(§ 263 odst. 2 OSŘ).
Soud při nařízení exekuce nezkoumá - na
exekutorovi.
Výkon rozhodnutí
nebo exekuci
provádí
soud prostřednictvím soudního
vykonavatele
exekutor
Náklady řízení
*soudní poplatek za návrh
*náklady oprávněného
popř. další náklady (vyklizení – na
stěhování)
*náklady oprávněného
*náklady exekuce (odměna exekutora,
náhrada paušálně určených či účelně
vynaložených hotových výdajů, náhrada
za ztrátu času při provádění exekuce)
V případě, že není uvedeno jinak, vztahuje se následující text na výkon rozhodnutí dle OSŘ i na
exekuce.
Účastníci řízení
Podle ustanovení § 255 odst. 1 OSŘ jsou účastníky řízení při výkonu rozhodnutí oprávněný a povinný.
Page 62
62
Odstavec 2 definuje, v jaké chvíli se stává účastníkem řízení manžel povinného, pokud sám není
v exekuci rovněž povinným: „Jsou-li nařízeným výkonem rozhodnutí postiženy věci nebo práva patřící
do společného jmění manželů, je účastníkem řízení, pokud jde o tyto majetkové hodnoty, i manžel
povinného.“
Uvedené ustanovení se bude dotýkat hlavně situace, kdy byl účastníkem závazkového vztahu, jehož
plnění je nyní předmětem vymáhání, pouze jeden z manželů.95 To znamená, že smlouva byla
uzavřena pouze tímto manželem, jenž byl následně v nalézacím řízení žalován. Exekuční titul pak
zavazuje pouze jednoho manžela a exekuce se netýká se výlučného majetku druhého manžela (např.
nemůže být postižen účet znějící pouze na jméno tohoto druhého manžela). Zároveň se však výkon
rozhodnutí bude vztahovat na společné jmění obou manželů.
Avšak po účinnosti novely OSŘ a EŘ,96 tedy od 1. 1. 2013, dojde k výraznému obratu. Zákon totiž
umožní postihnout i mzdu a účet nebo jiné příjmy a majetkové hodnoty manžela povinného ve
všech případech, kdy závazek, pro který je vedena exekuce, patří do SJM, k čemuž postačuje, aby byla
smlouva jedním z manželů uzavřena za trvání manželství.
Způsoby výkonu rozhodnutí
Nařídit a provést výkon rozhodnutí je možné podle ustanovení § 257 OSŘ pouze způsoby zde
uvedenými. Ustanovení § 258 odst. 1 OSŘ stanovuje způsoby výkonu rozhodnutí, které lze uplatnit
při vymáhání peněžitého plnění: „Výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky lze provést
srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky, příkazem k výplatě z účtu u peněžního ústavu, prodejem
movitých věcí a nemovitostí, prodejem podniku a zřízením soudcovského zástavního práva k
nemovitostem.“
Srážky ze mzdy či jiných opakujících se příjmů
V případě mzdy je výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy postižena pouze čistá mzda, tedy mzda po
odečtení zálohy na daň z příjmů fyzických osob, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na
95 V průlomovém judikátu Nejvyššího soudu ČR ze dne 31 Odo 677/2005 ze dne 12 .9. 2007 bylo vysloveno, že je třeba odlišovat
závazky, které na sebe vzal pouze jeden z manželů (např. pouze tento manžel podepsal úvěrovou smlouvu) nebo oba manželé (oba
podepsali úvěrovou smlouvu). V prvním případě pak věřitel nemůže v nalézacím řízení označit jako žalovaného manžela, který
závazek nepřevzal. V rámci výkonu rozhodnutí pak lze ale postihnout majetek náležící do společného jmění manželů, kdy se v
rozsahu postiženého společného jmění manželů stává rovněž účastníkem exekuce: „Splnění závazku náležejícího do společného
jmění manželů, sjednaného jen jedním z manželů, nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů; právo
věřitele domáhat se při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojení závazku povinného manžela postižením společného jmění
manželů tím není dotčeno.“
96 Zákon č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další
související zákony. Tento zákon vstoupí v účinnost dne 1. 1. 2013.
Page 63
63
státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění. Nařízení vlády97 stanovuje
základní částku, která nesmí být srážkami postižena.
Nezabavitelná částka
Tato základní částka je rovna úhrnu dvou třetin součtu částky životního minima jednotlivce a částky
normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu podle zvláštního právního předpisu98 na osobu
povinného, a jedné čtvrtiny nezabavitelné částky na každou osobu, které je povinen poskytovat
výživné. Na manžela povinného se započítává jedna čtvrtina nezabavitelné částky (bez ohledu na
příjmy manžela a bez ohledu na to, zda sdílí společnou domácnost). Na dítě, jež manželé společně
vyživují, se započítává jedna čtvrtina nezabavitelné částky každému manželovi zvlášť, jsou-li srážky
prováděny ze mzdy obou manželů. Jedna čtvrtina nezabavitelné částky se nezapočítává na žádného z
těch, v jejichž prospěch byl nařízen výkon rozhodnutí pro pohledávky výživného, jestliže výkon
rozhodnutí dosud trvá.
Jelikož výše normativní nákladů není stanovena jednotně, ale odvíjí se podle počtu obyvatel obce a
počtu osob sdílejících domácnosti, pro účely výpočtu základní částky je vždy uvažováno s částkou ve
výši normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu pro byt, užívaný na základě nájemní smlouvy,
v obci od 50 000 do 99 999 obyvatel.99
Pohledávky přednostní a nepřednostní
Výši srážek pro konkrétní pohledávku dále ovlivňuje, zda se jedná o pohledávku přednostní
či nepředností. Toto rozdělení se odvíjí od původu pohledávky. Přednostní pohledávky jsou
vyjmenovány v ustanovení § 279 odst. 2 OSŘ. Patří mezi ně např. pohledávky výživného, pohledávky
náhrady škody způsobené poškozenému ublížením na zdraví, pohledávky náhrady škody způsobené
úmyslnými trestnými činy, pohledávky daní a poplatků, pohledávky pojistného na sociální
zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pohledávky pojistného na veřejné
zdravotní pojištění. Pohledávky, které nelze zařadit pod výčet uvedený v ustanovení § 279 odst. 2
OSŘ, jsou pohledávkami nepřednostními.
Výše srážek
Podle ustanovení § 279 odst. 1 OSŘ se z čisté mzdy, která zbývá po odečtení základní částky a která
se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi (vyjádřenou v celých korunách), srazí k
vydobytí nepřednostní pohledávky oprávněného jedna třetina. Pro přednostní pohledávky se srážejí
dvě třetiny.
97Nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu
rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení (nařízení o nezabavitelných částkách).
98Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.
99 Vyživovací povinností se míní pouze vyživovací povinnost stanovená zákonem, a to buď zákonem o rodině nebo zákonem
č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství.
Page 64
64
V případě vyšší mzdy (či jiných opakujících se příjmů) se v souladu s ustanovením § 2 zmíněného
nařízení vlády srazí již bez omezení vše jdoucí ze zbytku čisté mzdy nad součet částky životního
minima jednotlivce a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu. Ze mzdy se tak srazí
od určité hranice, bez omezení vše, co tuto hranici přesahuje. Výsledkem je demotivace povinného
zvyšovat si své příjmy, popř. zvyšovat si je legálním způsobem.
Srážky z jiných příjmů
V souladu s § 299 OSŘ se ustanovení o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy použijí i na výkon
rozhodnutí srážkami z jiných příjmů.
Přehled příjmů a možnost uplatnění srážek z těchto příjmů
Podléhající exekuci Nepodléhající exekuci
- mzda
- dávky důchodového pojištění (starobní
nebo invalidní důchod)
- dávky nemocenského pojištění
- ošetřovné za péči o nemocného člena
rodiny
- peněžitá pomoc v mateřství
- rodičovský příspěvek
- sociální příplatek
- odměna pěstouna
- podpora v nezaměstnanosti a podpora
při rekvalifikaci
- odstupné
- náhrady z důvodu pracovního úrazu
nebo nemoci z povolání
- příspěvek na bydlení
- jednorázové dávky státní sociální podpory
(např. porodné)
- dávky hmotné nouze: příspěvek na
živobytí, doplatek na bydlení, mimořádná
okamžitá pomoc
- peněžité dávky sociální péče (pro osoby se
zdravotním omezením, např. příspěvek na
úhradu za užívání bezbariérového bytu,
příspěvek úplně nebo prakticky
nevidomým občanům)
V případě, že
je dlužníkem
dítě
- příspěvek na úhradu potřeb dítěte
v pěstounské péči
- sirotčí důchod
- přídavek na dítě
Výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu
OSŘ k tomuto v § 303 odst. 1 uvádí: „Výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního
ústavu lze nařídit ohledně pohledávky povinného z běžného, vkladového nebo jiného účtu vedeného
v jakékoliv měně u peněžního ústavu působícího v tuzemsku, nestanoví-li zákon jinak.“
Na základě nařízeného výkonu rozhodnutí může být postižen účet znějící na jméno povinného a nově
i manžela povinného. Z účtu je pak bankou poukázán exekutorovi celý obnos, který na něm povinný
měl. Zde se jako problematické jeví:
Page 65
65
- postižení částky, která nesmí být povinnému sražena v případě, že zaměstnavatel
vyplatil zaměstnanci na účet mzdu již po provedení srážky a jedná se tedy o
nezabavitelnou část mzdy
- debet vznikající na účtu v důsledku povinnosti platit poplatky za vedení účtu.
Dvojí postižení mzdy
Jak jsme uvedli výše, nezabavitelná částka má zabezpečit, aby i přes výkon rozhodnutí obdržel
povinný určité finanční prostředky nutné k pokrytí základních existenčních a životních potřeb jak
svých, tak osob, k nimž má zákonnou vyživovací povinnost. V současnosti však v případě povinného,
jenž má účet, na který mu zaměstnavatel zasílá mzdu, dochází k situacím „dvojího sražení.“ Plátce
příjmu na základě exekučního příkazu, který mu zašle exekutor, srazí povinnému postižitelnou částku
a tuto poté převede na účet exekutora. Nezabavitelnou částku povinnému poukáže na účet. Účet je
ale již zpravidla postižen v rámci výkonu přikázáním pohledávky z účtu peněžního ústavu. Povinný
dostává do situace, kdy se ocitá bez jakýchkoliv prostředků.
Většina zaměstnavatelů přitom již při uzavírání pracovního poměru vyžaduje, aby měl zaměstnanec
zřízen bankovní účet (či to přímo klade jako podmínku k uzavření pracovního poměru) a odmítá jiný
způsob vyplácení mzdy.
Teoreticky je sice možné řešit výše uvedenou situaci návrhem na částečné zastavení exekuce
ohledně na účtu postižené nezabavitelné částky, návrh však vyžaduje právní znalosti a celý proces
může trvat i několik měsíců.
Zákonem č. 218/2009 Sb. došlo k novelizaci OSŘ, v které se promítly i připomínky a dlouhodobá
snaha o změnu ze strany Veřejného ochránce práv. Do OSŘ bylo včleněno ustanovení § 304b100, které
v odstavci 1 stanoví: „Zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 se nevztahují na peněžní prostředky do výše
dvojnásobku životního minima jednotlivce podle zvláštního právního předpisu.101 Má-li u jednoho
peněžního ústavu povinný více účtů, použije se věta první pouze u jednoho z těchto účtů.“ Tímto
ustanovením měla být odstraněna situace, kdy se vzhledem k obstavení všech peněz na účtu ocitne
povinný bez jakýchkoli prostředků. Přes počáteční nejasnosti ohledně správného výkladu, zda
povinný může žádat opakovaně o uvolnění prostředků do výše dvojnásobku životního minima,
převládl nakonec právní názor, že se jedná pouze o jednorázovou možnost uvolnění této částky
z účtu povinného. Prostředky jsou tedy uvolněny jednorázově, a to pouze v maximální výši
dvojnásobku životního minima jednotlivce.102
100 S účinností od 20. 7. 2009.
101 Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů.
102 Životní minimum jednotlivce činí od 1. 1. 2012 částku ve výši 3 410 Kč. Dvojnásobek je tedy v současnosti částka ve výši 6 820 Kč.
Page 66
66
Vytváření debetu na účtu
Peníze na účtu jsou postiženy exekucí a vyplaceny exekutorovi. Na účtu se ale vytváří debet (poplatky
za vedení účtu apod.) a povinnému tak vzniká další dluh. Účet postižený exekucí přitom není možné
zrušit.
Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí
Ustanovení § 322 OSŘ v odst. 1 až 6 uvádí výčet věci, které jsou ve vlastnictví povinného, ale
nepodléhají výkonu rozhodnutí. Odst. 1 stanoví: „Z věcí, které jsou ve vlastnictví povinného, se
nemůže týkat výkon rozhodnutí těch, které povinný nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných
potřeb svých a své rodiny nebo k plnění svých pracovních úkolů, jakož i jiných věcí, jejichž prodej by byl
v rozporu s morálními pravidly.“
Odst. 2 pak obsahuje příkladný výčet takovýchto movitých věcí: „Takto jsou z výkonu rozhodnutí
vyloučeny zejména, běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti, snubní prsten a jiné
předměty podobné povahy, zdravotnické potřeby a jiné věci, které povinný potřebuje vzhledem ke své
nemoci nebo tělesné vadě, hotové peníze do částky odpovídající dvojnásobku životního minima
jednotlivce podle zvláštního právního předpisu.103“
Odst. 3 se pak podrobně věnuje situaci, kdy je povinným podnikatel: „Je-li povinný podnikatelem,
nemůže se výkon rozhodnutí týkat těch věcí z jeho vlastnictví, které nezbytně nutně potřebuje k
výkonu své podnikatelské činnosti; to neplatí, vázne-li na těchto věcech zástavní právo a jde-li
o vymožení pohledávky oprávněného, která je tímto zástavním právem zajištěna.“
Poznámky z praxe
Ustanovení OSŘ o movitých věcech vyloučených z výkonu rozhodnutí, ponechává velice široký
prostor pro úvahu o tom, které movité věci jsou těmi, které povinný nezbytně potřebuje k
uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo k plnění svých pracovních úloh.
V praxi jsou projevy nedostatečné úpravy zřetelné. Z našich zkušeností vyplývá, že někteří
z exekutorů možnost prodeje movitých věcí využívají nikoliv pro účelné naplňování exekuce, ale jako
formu nátlaku na povinné. Důsledkem je, že pracovníci některých exekutorského úřadu v praxi
zahrnují do soupisu movitých věcí povinného prakticky veškeré vybavení domácnosti kromě postelí.
Prodej těchto věcí v dražbě přitom není očividně účelným, jelikož movité věci mají nezřídka nízkou až
žádnou hodnotu a náklady spojené s jejich prodejem mnohonásobně převyšují jejich hodnotu či
možný výtěžek z dražby. Skutečným a hlavním důvodem je přitom vytvoření psychického nátlaku, aby
povinný hradil splátky podle požadavků exekutora. Postup bývá velice drastický zejména v případech
nízko příjmových obyvatel, u kterých jej exekutoři právě hojně využívají. Jedná se o věci jako pračka,
lednice, kuchyňská linka, skříň, stůl, židle apod.
103 Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 322 odst. 2 písm. d) bylo
rovněž novelizováno zákonem č. 218/2009 Sb. Původní znění, účinné do 19. 7. 2001, tuto částku stanovovalo jako hotové peníze do
částky pouhých 1000 Kč.
Page 67
67
Obecně lze říci, že subjekty poskytující finanční služby s nepřiměřenými sankcemi využívají exekutory
známé svým nekompromisním přístupem až tvrdostí. Pocit nespravedlnosti „dlužníků“ či veřejnosti je
pak jen přirozeným důsledkem takovéto situace. Často se vyskytujícím následkem je pak skutečnost,
že povinný hradí na pohledávku oprávněného, jeho příjmy jsou ale již tak nízké, že nepostačují na
úhradu jiných základních potřeb, zejména nájmu a plnění spojených s bydlením. Důsledkem pak bývá
ztráta bydlení, odpojení od elektrické energie a černý odběr elektrické energie, nesplácení výživného
a s tím spojené trestněprávní následky.
Vzhledem k výše uvedenému je vhodné uvážit rozšíření demonstrativního výčtu movitých věcí, které
nepodléhají výkonu rozhodnutí o výčet dalších základních movitých věcí (včetně věcí, které byly
pořízeny z dávky mimořádné okamžité pomoci).104
Náklady exekuce
Náklady exekuce jsou podle ustanovení § 87 EŘ následující: odměna exekutora, náhrada paušálně
určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce,
náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce podniku, a je-li exekutor nebo
správce podniku plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň
z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu. Uvedené náklady související s exekucí však
nejsou konečné, jelikož i oprávněný má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání
nároku - rovněž na tento případ zastoupení advokátem dopadá vyhláška č. 484/2000 Sb. a sazby
v této vyhlášce uvedené. Všechny zmíněné náklady, včetně částky vyplývající z exekučního titulu, je
povinen hradit povinný a tyto částky jsou po něm v exekuci vymáhány.
Jednotlivými náklady exekuce tedy jsou:
- odměna exekutora,
- náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů,
- náhrada za ztrátu času při provádění exekuce,
- náhrada za doručení písemností,
- odměna a náhrada nákladů správce podniku
- daň z přidané hodnoty
104Např. slovenská právní úprava uvádí v ustanovení § 115 odst. 2 zákona č. 233/1995 Z.z. o súdnych exekútoroch a exekučnej
činnosti (exekučný poriadok) demonstrativní výčet v tomto znění: „Z exekúcie sú vylúčené: a) bežné súčasti odevov, bielizeň a
obuv, b) nevyhnutné vybavenie domácnosti, a to posteľ povinného a členov jeho rodiny, stôl, stoličky podľa počtu členov jeho
rodiny, chladnička, sporák, varič, vykurovacie teleso, palivo, práčka, periny a posteľná bielizeň, bežný kuchynský riad, rádioprijímač,
c) domáce zvieratá s výnimkou tých, ktoré slúžia na podnikanie, d) veci povinného slúžiace na plnenie jeho pracovných úloh alebo
na podnikanie do výšky 10 000 Sk, e) zdravotnícke potreby a iné veci, ktoré povinný potrebuje vzhľadom na svoju chorobu alebo
telesnú chybu, f) veci, na ktoré sa poskytli dávky sociálnej starostlivosti, g) snubný prsteň a obrúčka, h) hotové peniaze do sumy
3 000 Sk, i) študijná literatúra a hračky.“
Page 68
68
Odměna exekutora
Podle ustanovení § 6 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb. o odměně a náhradách
soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění
odpovědnosti za škody způsobené exekutorem činí odměna za provedení exekuce ukládající
zaplacení peněžité částky:
do 3 000 000 Kč základu 15 %,
z přebývající částky až do 40 000 000 Kč základu 10 %,
z přebývající částky až do 50 000 000 Kč základu 5 %,
z přebývající částky až do 250 000 000 Kč základu 1 %.
Odměna přitom musí být vždy nejméně 3 000 Kč.
V případě, kdy povinný splní ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy ke splnění vymáhané povinnosti
vymáhaný nárok a uhradí zálohu na snížené náklady exekuce a náklady oprávněného, náleží
exekutorovi odměna pouze v poloviční výši.
Náhrada hotových výdajů
Podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti105 exekutorovi náleží v souvislosti s výkonem exekuční
činnosti náhrada hotových výdajů v paušální částce 3 500 Kč. Tato náhrada zahrnuje zejména soudní
a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, úhrady osobám provádějícím přepravu zásilek,
telekomunikační poplatky, odborná vyjádření, opisy, fotokopie a náhrady nákladů na vložení či získání
dat z centrálních informačních systémů. Účelně vynaložené hotové výdaje na znalecké posudky a
překlady nejsou ve výše uvedeném paušálu zahrnuty.
Exekutor má tedy zásadně (kromě dobrovolné úhrady, kdy je za určitých okolností náhrada snížena)
nárok na náhradu ve výši minimálně 3 500 Kč, bez ohledu na výši reálných výdajů. V případě, že výše
hotových výdajů exekutora účelně vynaložených v souvislosti s prováděním exekuční činnosti
překročí částku 3 500 Kč, náleží mu náhrada hotových výdajů v plné výši. Tyto náklady je exekutor
povinen prokázat.
Novela vyhlášky o odměně a náhradách soudního exekutora s účinností ode dne 1. 3. 2012
stanovila, že splní-li povinný ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy ke splnění vymáhané povinnosti
vymáhaný nárok, nepřevyšuje-li vymožené plnění 10 000 Kč a uhradí-li povinný zálohu na snížené
náklady exekuce a náklady oprávněného, náleží exekutorovi namísto náhrady hotových výdajů
paušální částka 1 750 Kč.
Z výše uvedeného vyplývá, že v určitých případech je možné, aby byl paušál nižší než minimální
sazba 3 500 Kč. K tomuto musí být splněny následující podmínky:
105 Vyhláška č. 330/2001 Sb. o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a
o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem.
Page 69
69
- povinný musí uhradit jak vymáhaný nárok, tak zálohu na snížené náklady exekuce a
náklady oprávněného
- tuto úhradu musí provést ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy ke splnění
vymáhané povinnosti
- vymožené plnění nesmí přesahovat částku 10 000 Kč
Velká část povinných není schopna uhradit celý dluh s veškerými náklady do požadovaných 15 dnů.
Snížení částky v případě dobrovolné úhrady není navíc markantní. Odkaz na bagatelní částku je ale
stěžejní v případě navrhované novelizace znění OSŘ a EŘ. V části týkající se exekucí je zde významně
upravena možnost slučovat za určitých okolností exekuční řízení, a to i v případě rozdílných
oprávněných.
Cestovní výdaje
Novela účinná od 1. 3. 2012 znemožňuje, aby exekutor účtoval cestovní výdaje na každé exekuční
řízení zvlášť, a to za situace, kdy vykonal v rámci jedné cesty více místních šetření.
Příklad
Pracovník exekutora, který má sídlo v Praze, jede do Brna za účelem zjištění movitého majetku
v místě bydliště pěti různých povinných. Zatímco podle předchozí právní úpravy neměl automaticky
povinnost náklady mezi jednotlivé povinné rozečíst, novelizované znění mu už toto přímo ukládá.
Novelizované znění vyhlášky přímo uvádí: „Za společnou cestu ve více exekučních řízeních vedených
týmž exekutorem náleží náhrada cestovních výdajů pouze jednou. Exekutor má v každém z těchto
řízení nárok na poměrnou část náhrady cestovních výdajů.“
Zákonem novelizujícím OSŘ a další předpisy106 došlo zároveň ke stanovení limitu pro maximální
cestovní výdaje, které může exekutor vyúčtovat povinnému k proplacení.
Náhrada za doručení písemností
V případě, že exekutor doručuje písemnost v exekučním řízení sám, náleží mu náhrada za doručení
písemností. Náhrada za doručení písemností sestává z náhrady hotových výdajů účelně vynaložených
na doručení písemnosti a z paušální částky ve výši 50 Kč za doručení jedné písemnosti. Pokud tedy
pracovník exekutora doručuje např. usnesení o nařízení exekuce a výzvu k úhradě povinnému
osobně, náleží mu cestovní výdaje a paušál ve výši 50 Kč.
Náklady oprávněného
Ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 484/2000 Sb. stanovuje ve věcech výkonu rozhodnutí
nebo exekuce sazbu odměny v případě vymáhání peněžitého plnění ve výši 50 % sazby odměny, která
106 Zákon č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další
související zákony. Tento zákon vstoupí v účinnost dne 1. 1. 2013.
Page 70
70
by jinak náležela žalobci v nalézacím řízení (pokud by žaloval pohledávku ve výši stejné jako je
peněžitá částka, která má být vymožena v exekuci), nejméně však 500 Kč.
Tabulka nákladů oprávněného podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. a advokátního tarifu při nařízení
výkonu rozhodnutí (exekuce).
Od 1.9.2006 do 29.2.2012 Od 1.3.2012
do 100 Kč - 1 100 Kč
do 500 Kč - -
přes 100 do 500 Kč - 1 350 Kč
přes 500 do 1 000 Kč - 1 850 Kč
do 1 000 Kč 2 850 Kč -
přes 1 000 do 2 000 Kč - 2 480 Kč
přes 1 000 do 5 000 Kč 3 600 Kč -
přes 2 000 do 5 000 Kč - 3 000 Kč
přes 5 000 do 10 000 Kč 5 100 Kč 4 350 Kč
přes 10 000 do 200 000 Kč (9 000 Kč + 17 % z částky přesahující
10 000 Kč) / 2 + (2 x 300 Kč)
(7 500 Kč + 17 % z částky přesahující
10 000 Kč) / 2 + (2 x 300 Kč)
přes 200 000 Kč do 10 000 000 Kč
(41 300 Kč + 2 % z částky přesahující
200 000 Kč) / 2 + (2 x 300 Kč)
(39 800 Kč + 2 % z částky přesahující
200 000 Kč) / 2 + (2 x 300 Kč)
přes 10 000 000 Kč
(237 300 Kč+ 0,15 % z částky
přesahující 10 000 000 Kč) / 2 + (2 x
300 Kč)
(235 800 Kč + 0,15 % z částky
přesahující 10 000 000 Kč) / 2 + (2 x
300 Kč)
Pozn. Výše uvedené částky v sobě zahrnují odměnu podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. a dále dva úkony právní služby dle
advokátního tarifu. K těmto částkám je ještě nutné přičíst DPH.
Výše uvedená tabulka zobrazuje pouze náklady oprávněného při nařízení výkonu rozhodnutí
(exekuci). Podle ustanovení 12 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 484/2000 Sb. náleží oprávněnému za
právní zastupování při provádění nebo zastavení výkonu rozhodnutí další částky. Ve znění vyhlášky do
29. 2. 2012 se jednalo o částku ve výši 4 000 Kč (+ DPH), s účinností od 1. 3. 2012 se pak jedná o
částku ve výši 5 000 Kč (+ DPH). Tato částka by měla být nárokována v případech, že je potřeba
dalších úkonů právní služby. Např. povinný namítá promlčení a žádá o zastavení exekuce, s čímž
oprávněný nesouhlasí a prostřednictvím svého právního zástupce se k tomu odborně vyjadřuje. Je
nicméně nutné podotknout, že autorka textu se opakovaně setkala s tím, že exekutor tuto částku
jako náklady oprávněného uvádí a požaduje již od počátku, aniž by advokát oprávněného učinil jiný
úkon, než sepsání návrhu na nařízení exekuce.
Page 71
71
Na rozdíl od nákladů nalézacího řízení nejsou náklady věřitele v exekučním řízení korigovány soudem.
Jejich výši stanovuje exekutor, který je následně v této výši i vymáhá. Náklady exekuce a náklady
oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce. Tímto příkazem se
přesně vyčíslují náklady exekuce a náklady oprávněného. Příkaz může exekutor vydat kdykoliv
v průběhu exekučního řízení (může vydat i několik takovýchto příkazů vždy k úhradě určité částky
nákladů exekuce a oprávněného). Obvykle tak činí až poté, co veškeré plnění včetně nákladů exekuce
a nákladů oprávněného vymůže. V případě, že exekutor ještě nevydal příkaz k úhradě nákladů
exekuce a nákladů oprávněného a tyto náklady vymáhá pouze na základě svého předběžného
vyčíslení, je jedinou obranou povinného proti nepřiměřeným nákladům návrh na částečné zastavení
exekuce. Jinak se může povinný bránit námitkami, které musí exekutorovi zaslat nejpozději do 8 dnů
od doručení předmětného příkazu. Na jedné straně komplikovanost výpočtu, častá nepřehlednost a
nesrozumitelnost příkazů k úhradě nákladů exekuce, na druhé straně nepochopení, k čemu institut
námitek slouží, vedou k tomu, že jen velmi malá část povinných dokáže podat námitky, ať už bez
anebo s příslušnou argumentací.
Spojování exekučních řízení
S náklady exekuce, které je povinen uhradit povinný úzce souvisí spojování exekučních řízení. Podle
ustanovení § 112 odst. 1 OSŘ: „V zájmu hospodárnosti řízení může soud spojit ke společnému řízení
věci, které byly u něho zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají týchž účastníků.“ Obdobné
ustanovení, dopadající na exekuční řízení, však v zákoně ošetřeno není. Velice častou je pak situace,
kdy u exekutorského úřadu probíhá několik exekučních řízení, v nichž jsou totožní jak věřitel (tedy
oprávněný), tak dlužník (tedy povinný). Většinou se jedná o bagatelní pohledávky (typicky jízda „na
černo“), exekuční řízení jsou zahájena a úkony exekutorem prováděny v totožné dny (či v období
časově blízkém). Exekutor tedy vede každé řízení zvlášť, majetek však zjišťuje pouze jednou a
výsledky svého zjištění aplikuje na všechny exekuční řízení. Nespojením jednotlivých řízení pak
dochází k neúměrné zátěži povinného a zisku neodpovídajícímu skutečným nákladům jak na straně
exekutorského úřadu, tak na straně oprávněného.
Tímto stavem se začal zabývat i Ústavní soud ČR, a to v souvislosti se stížnostmi povinných. Stížnosti
se týkaly nepřiměřených nákladů exekuce v daných případech a bylo poukazováno na porušení
základních práv.
Jako věci obiter dictum107 se této otázce věnoval Ústavní soud v jednom z nálezů108, ve kterém mimo
jiné uvádí: „Z principu proporcionality vyplývá nezbytnost minimalizace legitimního zásahu do
základních práv účastníků řízení, kterým nesmí být vedením řízení způsobena větší než zcela nezbytná
újma. Soudy, ale i jiné orgány veřejné moci, proto musí volit taková řešení, která by minimalizovala
zásah do základních práv účastníků řízení. … Jak rezonuje ve veřejnosti, je situace, kdy vymáhané
původně dlužné částky jsou nepatrným zlomkem nákladů řízení, a především nákladů exekuce, 107 Řečeno „na okraj“, „mimochodem“, vyjádření názoru soudu.
108 Nález Ústavního soudu ČR. I.ÚS 2930/09 ze dne 21. 1. 2010.
Page 72
72
považována za obecně nespravedlivou, neracionální a ohrožující i legitimní zájmy věřitelů, resp. jejich
základní práva legitimního očekávání vrácení dluhu.“
V pozdějším nálezu109 se už Ústavní soud věnoval této otázce podrobněji, když uvedl: „Přestože
soudnímu exekutorovi žádný právní předpis explicitně nepřikazuje, aby věci, které spolu po všech
stránkách souvisejí, spojil, je takový postup z důvodu hospodárnosti řízení (§ 112 občanského
soudního řádu) i z důvodu výše zmiňované minimalizace zásahů do základního práva na vlastnictví
povinného nanejvýš žádoucí. K individuálnímu rozhodování v jednotlivých věcech lze přistoupit tak,
aby nebyl porušen čl. 36 Listiny pouze tehdy, je-li takový postup rozumně odůvodnitelný.“
Výše uvedeným nálezem a jeho odůvodněním bylo naráženo na nespojování exekučních řízení
zejména v situacích, kdy k tomu není dán důvod z hlediska věcného (pohledávky na základě stejného
titulu), osobního (pohledávky jednoho oprávněného subjektu za jedním dlužníkem), ani časového
(výzvy ke splnění povinnosti byly vydány v jeden den), v důsledku čehož dochází k zvyšování nákladů
exekuce a k nepřiměřenému zásahu do vlastnického práva povinného. Nález poskytl povinnému
možnou oporu v argumentaci pro spojení exekučních řízení. O spojení musí povinný požádat či toto
nespojení namítat v námitkách proti exekučnímu příkazu, kterým došlo k vyčíslení nákladů exekuce.
Tyto námitky musí podat do 8 dnů od doručení takovéhoto příkazu. Povinní jako takoví však většinou
neví, že zde existuje takováto možnost, co je to exekuční příkaz k úhradě nákladů exekuce a jak by
námitky měly být formulovány co do obsahu.
Poznámky z praxe
Níže uvádíme konkrétní příklad snížení nákladů exekuce v případě podaných námitek
Povinná podala k exekutorskému úřadu žádost o spojení exekučních řízení. Jednalo se o 3 řízení
s totožným věřitelem, kdy dluh ve všech případech vznikl z důvodu neuhrazeného jízdného. Povinná
měla uhradit jak samotný dluh, tak náklady nalézacího řízení (ty v tomto stadiu již nelze spojit) a dále
náklady exekuce a náklady oprávněného za každé exekuční řízení zvlášť.
Exekutorský úřad žádosti vyhověl, avšak za několik měsíců zaslal exekuční příkaz k úhradě nákladů
exekuce a nákladů oprávněného, podle kterého exekuční řízení spojena nebyla. Ve věci byly podány
námitky, exekutor příkaz zrušil a vydal nový, kterým došlo k spojení exekučních řízení.
Náklady za všechna tři exekuční řízení byly vyčísleny takto: odměna exekutora 3 000 Kč, náhrada za
hotové výdaje, za ztrátu času a za doručení 5 900 Kč (proti výši této částky byla opětovně podána
námitka) a DPH ve výši 20 % z těchto částek 1 780 Kč. Náklady oprávněného byly stanoveny ve výši
5 760 Kč. Náklady oprávněného byly vypočteny tak, že byly sečteny jistiny a z nich vypočtena odměna
advokáta ve výši 3 000 Kč, s DPH pak 3 600 Kč. K těmto nákladům však byly, za každé řízení zvlášť,
připočteny úkony právní služby podle advokátního tarifu. Celkem se jednalo o 6 úkonů právní služby,
za každé řízení převzetí věci a podání návrhu na zahájení exekučního řízení. Částka za úkony včetně
DPH činila 2 160 Kč, spolu s odměnou advokáta pak oprávněný získal částku 5 760 Kč. 109 Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II.ÚS 2013/10 ze dne 8. 9. 2011.
Page 73
73
I když byla proti výše uvedenému exekučnímu příkazu podána opětovně námitka, je i z výše
uvedených částek zřejmé, že dochází na straně povinné k výrazné úspoře. Povinná by byla jinak
nucena hradit vyšší náklady. Celkem by se jednalo o částky v minimální výši 3 x 7 800 Kč na odměně
exekutora a jako náhrada hotových výdajů (včetně 20% DPH) a dále o částku 3 x 5 040 Kč (včetně 20%
DPH) na náhradě nákladů oprávněného, celkem tedy 38 520 Kč.
Novelizace exekučního řádu a souvisejících předpisů
Níže uvedená tabulka uvádí některé ze změn vyhlášky č. 330/2001 Sb. Ministerstva spravedlnosti o
odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o
podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem. Tyto změny byly účinné od
1. 3. 2012.
Vyhláška MS č. 63/2012 Sb.
- změny s účinností od
1. 3. 2012
Konkrétní změny
Možnost snížení paušálu
Za určitých okolností snížení části nákladů exekuce, a to
náhrady hotových nákladů, na částku ve výši 1 750 Kč.*
Poměrné rozdělení výdajů
spojených s úkony v několika
exekučních řízeních
V případě, že v místě mimo své sídlo vykonal exekutor úkony ve
více exekučních řízení, bude náhrada za cestovní výdaje i
náhrada promeškaného času poměrně rozdělena.
Zvýšení paušálu v případě více
povinných
Zvýšení paušální částky náhrady hotových výdajů v případě, že
v exekučním řízení je více povinných.
* Splní-li povinný ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy ke splnění vymáhané povinnosti vymáhaný nárok, nepřevyšuje-li
vymožené plnění 10 000 Kč, a uhradí-li povinný zálohu na snížené náklady exekuce a náklady oprávněného, náleží
exekutorovi namísto náhrady ve výši 3 500 Kč náhrada hotových výdajů v paušální částce 1 750 Kč.
V říjnu tohoto roku byl přijat zákon, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a další související zákony110. Tímto zákonem došlo k zásadním změnám
řady zákonů, zejména pak OSŘ a EŘ. Níže jsou uvedeny některé ze změn, které vstoupí v účinnost
1. 1. 2013.
110 Zákon č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další
související zákony. Tento zákon vstoupí v účinnost dne 1. 1. 2013.
Page 74
74
Nynější stav
Stav po novele
Omezení role soudu
při nařizování
exekuce
Soud nařizuje exekuci a v usnesení označí
exekutora pověřeného k jeho provedení. Soud exekutora pověřuje provedením exekuce.
Některé nároky
nepůjde vymáhat
prostřednictvím
výkonu rozhodnutí
nebo naopak
prostřednictvím
exekuce
Oprávněný může žádat výkon rozhodnutí soudním
vykonavatelem nebo podat návrh na nařízení
exekuce, kterou vykonává exekutor.
Soud nařizuje a provádí výkon rozhodnutí o:
- výchově nezletilých dětí,
- nejde-li o exekuční titul, který lze vykonat podle
správního řádu nebo daňového řádu,
-je-li podán návrh na vyklizení bytu nebo místnosti se
zajištěním bytové náhrady,
- vykázání ze společného obydlí a nenavazování
kontaktů s oprávněným,
- orgánů Evropských společenství,
- jde-li o cizí rozhodnutí
Řízení, které lze vykonat podle správního nebo
daňového řádu již nebude možno vymáhat formou
výkonu rozhodnutí, ale pouze formou exekučního
řízení prostřednictvím exekutora (nebo případně
formou vlastní správní exekuce).
Již probíhající výkony rozhodnutí, které novela
umožňuje vymáhat pouze prostřednictvím
exekutora, soud spolu se spisem předá exekutorovi.
Zjišťování majetku
manžela povinného
---
Umožněno zjišťování údajů o majetku manžela
povinného v souvislosti s prováděním exekuce, jíž
jsou k vydobytí závazku, který patří do společného
jmění manželů, postiženy majetkové hodnoty
manžela povinného (např. výše důchodu).
Možnost postihnout
příjmy manžela
povinného (mzda,
důchod, rodičovský
příspěvek apod.) a
rovněž tak účet
nebo jiná majetková
práva
Nelze.
Lze provést výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy nebo
jiného příjmu manžela povinného, přikázáním
pohledávky manžela povinného z účtu u peněžního
ústavu, přikázáním jiné peněžité pohledávky manžela
povinného nebo postižením jiných majetkových práv
manžela povinného lze nařídit tehdy, jde-li o
vydobytí závazku, který patří do společného jmění
manželů.
Družstevní podíl
bude možné dražit
Družstevní podíl lze postihnout, ale pouze tak, že
družstvo vyplatí splacený podíl (tzn., že
exekutorovi se vyplatí např. částka 10 000 Kč a
povinný přijde o družstevní podíl, který má ale
několikanásobnou hodnotu).
V případě, že je družstevní podíl neomezeně
převoditelný, lze ho dražit v dražbě.
Nelze postihnout
finanční prostředky
určené k vyplácení
prostřednictvím
karty sociálních
systémů
-
Výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u
peněžního ústavu nelze nařídit ohledně pohledávky
na účtu u peněžního ústavu, na němž jsou peněžní
prostředky určené k vyplácení prostřednictvím karty
sociálních systémů.
Správa nemovitosti -
Místo prodeje nemovitosti může exekutor
nemovitost spravovat a dluh umořovat z částek takto
získaných (z nájmu uživatelů).
Page 75
75
Domácí mazlíčci
zahrnuti do
demonstrativního
výčtu věcí, které
nelze v exekuci
postihnout
V současnosti pouze:
- běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení
domácnosti,
- snubní prsten a jiné předměty podobné povahy,
- zdravotnické potřeby a jiné věci, které povinný
potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné
vadě.
- hotové peníze do částky odpovídající
dvojnásobku životního minima jednotlivce podle
zvláštního právního předpisu
Do výčtu doplněno:
- zvířata, u nichž hospodářský efekt není hlavním
účelem chovu a která slouží člověku jako jeho
společník.
Zrušení
exekutorského
zápisu s doložkou
vykonatelnosti
Možnost, aby exekutor po dohodě s věřitelem a
dlužníkem sepsal exekutorský zápis s doložkou
vykonatelnosti. Ten je exekučním titulem a lze na
jeho základě nařídit exekuci, aniž by o věci bylo
rozhodnuto soudem či rozhodcem.
Zrušeno.
Povinný může
požádat o pořízení
videozáznamu o
průběhu mobiliární
exekuce
----
Na žádost osoby, která je oprávněna být přítomna při
soupisu, se pořídí záznam o průběhu prohlídky bytu a
jiných místností. Je-li to potřebné, lze záznam o
průběhu prohlídky pořídit i bez návrhu. O tom musí
být přítomné osoby poučeny při zahájení prohlídky.
Předražek ---
Do 15 dnů ode dne zveřejnění usnesení o příklepu
může třetí osoba písemně navrhnout, že vydraženou
nemovitost chce nabýt alespoň za částku o čtvrtinu
vyšší, než bylo nejvyšší podání (předražek) a tuto
částku uhradit. V případě, že vydražitel tuto částku
nedoplatí, stane se majitelem osoba, která předražek
nabídla.
Spojování exekucí
---
Další řízení zahájené oprávněným proti témuž
povinnému u stejného exekutora se spojuje
s předchozí exekucí ke společnému řízení.
Jsou-li exekuční řízení proti témuž povinnému
vedena u více exekutorů nebo zahájí-li další
oprávněný u téhož exekutora exekuční řízení proti
témuž povinnému, exekuční soud tato řízení spojí na
návrh povinného ke společnému řízení,
a)je-li oprávněným osoba, jež byla věřitelem
povinného v době vzniku vymáhané pohledávky,
nebo její právní nástupce, a řízení již nebyla spojena
podle odstavce,
b)je-li předmětem jednotlivých spojovaných řízení
vymožení peněžitého plnění nepřevyšujícího částku
podle § 202 odst. 2 OSŘ (tzn. 10 000 Kč), a
c)jsou-li proti povinnému vedena alespoň 2 exekuční
řízení podle písmene a).
Snížení nejnižšího
podání při dražbě
nemovitosti
Při dalším dražebním jednání se nejnižší podání
stanoví ve výši poloviny výsledné ceny (tj. ceny
stanovené znaleckým posudkem.
Při druhém dražebním jednání se nejnižší podání
stanoví ve výši 50 % výsledné ceny, ve třetím
dražebním jednání činí 40 % výsledné ceny, ve
čtvrtém 30 % a v pátém dražebním jednání 25 %
výsledné ceny. Nepodaří-li se nemovitost prodat ani
poté, soud řízení zastaví.
Zabavení řidičských
průkazů ---
Exekuční příkaz k pozastavení řidičského oprávnění
povinného může exekutor vydat pouze tehdy, jestliže
je v exekuci vymáhán nedoplatek výživného na
nezletilé dítě.
Page 76
76
Změny vyznačené zelenou barvou hodnotíme jako změny jednoznačně přínosné a žádané, změny označené červenou pak
jako změny negativní; změny vyznačené šedě jsou pak změnami podle našeho názoru neutrálními či nejednoznačnými.
Problematické body novely
Možnost postihnout účet, peněžitou pohledávku nebo jiné majetkové práva manžela povinného
Novela vložila do OSŘ v ustanovení § 262a nový odstavec 3, který zní: „Výkon rozhodnutí srážkami ze
mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného, přikázáním pohledávky manžela povinného z účtu u
peněžního ústavu, přikázáním jiné peněžité pohledávky manžela povinného nebo postižením jiných
majetkových práv manžela povinného lze nařídit tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který patří do
společného jmění manželů. Ustanovení hlavy druhé a třetí se použije přiměřeně.“
Aktuální právní úprava rovněž umožňuje výkon rozhodnutí na majetek patřící do společného jmění
manželů, jde-li o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Výslovně
ale nestanovuje, že z tohoto důvodu je možné postihnout příjem, účet, peněžitou pohledávku nebo
postihnutí jiných majetkových práv manžela povinného. Judikaturou bylo později dovozeno, že
příjem manžela povinného (mzda) je až do vyplacení osobním nárokem zaměstnance a není součástí
SJM , stejně tak peněžité prostředky na účtu manžela povinného, a proto je nelze postihnout.
Novelizované ustanovení s sebou přináší riziko širokého nepříznivého dopadu, a to zejména
s přihlédnutím k níže uvedeným skutečnostem.
1) Právní úprava společného jmění manželů jako taková
Podle platné právní úpravy spadají do SJM „závazky, které některému z manželů nebo oběma
manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží
výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům
manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.“ Dále OZ ohledně SJM uvádí, že „pokud
není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří
společné jmění manželů. Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství“. SJM tedy zaniká až
právní moci rozsudku o rozvodu manželství.
Z výše uvedeného vyplývá, že veškeré závazky, které vzniknou do právní moci rozsudku o rozvodu
manželství, jsou považovány za závazky spadající do SJM. Z judikatury dále vyplývá, že dokonce i
závazky, které vznikly jednomu z rozvedených manželů po zániku manželství, lze vymáhat
zpeněžením dosud nevypořádaného SJM.
2) Nedostatečná ochrany manžela, který závazek nepřevzal
Široké nastavení SJM a tudíž i vysoká ochrana poskytovaná věřitelům nekoresponduje s dostatečnou
ochranou manžela, který závazek nepřevzal. Ten se o závazku, který manžel převzal bez jeho
souhlasu, dozvídá často až v případě výkonu rozhodnutí či exekuce. Vzhledem k tomu, že není uveden
na smlouvě, není věřitelem žalován a ani jinak v soudním řízení či mimosoudně obesílán. Avšak i
Page 77
77
v případě, kdyby se však o tomto závazku dozvěděl dříve, právní úprava mu nedává žádné účinné
prostředky na jeho ochranu (např. vyslovení soudem, že daný závazek nespadá do SJM). Manžel,
který závazek nepřevzal, se tak může bránit až v řízení o výkon rozhodnutí, a to žalobou na vyloučení
věci z výkonu rozhodnutí nebo v exekučním řízení návrhem na vyškrtnutí věci ze soupisu a následně
žalobou na vyloučení věci z exekuce. Ve fázi exekuce je však již závazek podstatně vyšší a v případě
neúspěchu ve věci nese manžel dlužníka povinnost uhradit takovýto závazek, ačkoliv v předešlých
fázích neměl možnost bránit se nároku věřitele, ještě v původní výši.
Snížení nejnižšího podání při dražbě nemovitosti
Novela zákona zasahuje do nejnižšího podání při dražbě nemovitosti. Původní právní úprava
stanovovala, že nejnižší podání v případě dražby nemovitosti musí při první dražbě činit nejméně ⅔
ceny nemovitosti stanovené znalcem. Při dalším dražebním jednání se nejnižší podání stanovuje ve
výši poloviny ceny stanovené znaleckým posudkem.
Novela umožňuje, aby při druhém dražebním jednání bylo nejnižší podání stanoveno ve výši 50 %
odhadní ceny, ve třetím dražebním jednání ve výši 40 % z ceny, ve čtvrtém ve výši 30 % a v pátém
dražebním jednání ve výši 25 % ceny. V případě, že se nepodaří nemovitost prodat ani poté, soud
řízení zastaví. Uvedené ustanovení vzhledem k možnosti prodeje nemovitosti v případě opakovaných
dražeb za ¼ odhadní ceny otevírá široký prostor pro možné pletichy v dražbách. Dále je nutné si
uvědomit nemalé náklady spojené s dražbami. Bude-li možné dražit nemovitost celkem 5x a
v poslední dražbě se prodá za pouhých 25 % odhadní ceny, u velké části dražených nemovitostí tak
výtěžek z dražby pokryje maximálně náklady spojené s předchozími neúspěšnými dražbami. Tímto
nezíská ničeho věřitel a ani dlužník.
II.3. Přílohy
Příklad nákladů nalézacího a exekučního řízení u bagatelní pohledávky
Následující příklad zobrazuje orientační náklady nalézacího a exekučního řízení, kdy původní
pohledávka vznikla z důvodu užití dopravního prostředku bez platné jízdenky („jízda na černo“).
Samotná pohledávka je tedy tvořena jízdným ve výši 22 Kč a přirážkou k jízdnému ve výši 1 000 Kč,
tedy celkem částkou ve výši 1 022 Kč. DPH je vypočteno ve výši 20% z uváděných částek.
Nalézací řízení Před novelizací111 Po novelizaci
Pů
vod
ní
po
hle
dáv
ka
Jízdné a přirážka k jízdnému 1 022 Kč 1 022 Kč
Úrok z prodlení 50 Kč 50 Kč
111 Vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 64/2012 Sb. došlo s účinností od 1. 3. 2012 ke změně části ustanovení vyhlášky č.
484/2000 Sb. (vyhláška č. 484/2000 Sb. stanovuje paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem
při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení).
Page 78
78
Nák
lad
y n
alé
zací
ho
říz
en
í
Soudní poplatek – elektronický platební rozkaz 300 Kč 800 Kč
Od
mě
na
za p
rávn
í zas
tup
ová
ní
Odměna za zastupování žalobce advokátem + DPH
6 000Kč + 1 200 Kč DPH 3 750 Kč + 750 Kč DPH
Dva úkony právní služby advokátem (převzetí věci, sepsání žalobního návrhu) + DPH
600 Kč + 120 Kč DPH 600 Kč + 120 Kč DPH
Účast na jednání (cestovné + náhrada za promeškaný čas + 1 úkon právní služby) *
1 696 Kč + 1 000 Kč + 300 Kč + 599 Kč DPH
1 696 Kč + 1 000 Kč + 300 Kč + 599 Kč DPH
Další náklady (překlady apod.) - -
Celkem 12 860 Kč 9 940 Kč
Exekuční řízení
Nák
lad
y sp
oje
né
s e
xeku
čním
říz
en
ím
Nák
lad
y
op
rávn
ěn
éh
o
Náklady oprávněného za zastoupení advokátem při nařízení exekuce (včetně 2 úkonů právní služby) + DPH
3 600 Kč + 720 Kč DPH 2 475 Kč + 495 Kč DPH
Nák
lad
y ex
eku
ce
Odměna exekutora + DPH 3 000 Kč + 600 Kč DPH
3 000 Kč + 600 Kč DPH alt. snížená: 1 500 Kč + 300 Kč DPH
Náhrada hotových výdajů exekutora + DPH 3 500 Kč + 700 Kč DPH
3 500 Kč + 700 Kč DPH alt. snížená: 1 750 Kč + 350 Kč DPH
Cestovné + náhrada za ztrátu času při provádění exekuce s tím spojená + DPH
1 696 Kč + 1 000 Kč + 300 Kč + 599 Kč DPH
1 696 -Kč + 1 000 Kč + 300 Kč + 599 Kč DPH
Náhrada za doručení písemností 50 Kč + 10 Kč DPH 50 Kč + 10 Kč DPH
Další
Výdaje na znalecké posudky a překlady nespecifikováno ** nespecifikováno**
Výdaje – dražba nespecifikováno nespecifikováno
Celkem 15 725 Kč 14 425 Kč, alt. 9 926 Kč
Součet – obě řízení
28 585 Kč 24 365 Kč, alt. 19 866 Kč
Poznámka
* Orientační výše nákladů spojených s účastí na prvním jednání u soudu je zde tvořena z náhrady za promeškaný čas (podle
ustanovení § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. odpovídá jedna i započatá půlhodina částce 100 Kč), náhrady hotových
výdajů (paušál za opotřebování vozidla a za spotřebu paliva) a režijního paušál za účast na jednání (§ 13 odst. 3 vyhlášky č.
177/1996 Sb.). Výše cestovného se mění hlavně v závislosti na vzdálenosti sídla advokáta od místa jednání soudu. V tabulce
je uvedena částka odpovídající nákladům, vzniklým v situaci, kdy je soud, kde má proběhnout jednání, vzdálen od sídla
advokáta celkem 150 km (za spotřebu paliva a opotřebení automobilu částka 1 713 Kč) a advokát cestou na jednání a zpět
promeškal 10 půlhodin času (částka 1 000 Kč). K této částce ještě musíme připočíst režijní paušál 300 Kč za účast na jednání
Page 79
79
a dále k celkové částce připočíst DPH. Náklady spojené s účastí na jednání jsou v tomto případě spíše ilustrativní. U nízkých
pohledávek a při hromadné správě pohledávek se právní zástupce žalobce jednání zpravidla neúčastní.
** Jinak se cena může pohybovat v rozmezí 4 000 – 10 000Kč za znalecký posudek odhadu ceny nemovitosti
Počet exekučních řízení
Vzrůstající počet exekučních řízení můžeme zjistit i ze statistiky vedené Exekutorskou komorou ČR.
Níže uvedená tabulka jasně udává jak celkový počet exekučních řízení nařízených v daném roce, tak
také, kolik z těchto exekucí bylo na nepeněžité plnění, kolik proběhlo dražeb, bylo sepsáno
exekutorských zápisů atd.
Počet exekučních řízení112
Rok počet
nařízených exekucí
počet exekucí
na nepeněžitá plnění
počet ukončený
ch exekucí
počet exekucí
ukončených vymožením*
počet exekucí ukončených
zastavením**
počet dražeb
počet dražeb
nemovitostí
počet sepsaných
exekutorských zápisů
2001 4 302 *** X X X X X X 121
2002 57 954 X X X X X X 1 342
2003 132 469 X X X X X X 3 396
2004 177 060 X X X X X X 3 994
2005 270 480 X X X X X X 6 088
2006 309 457 X X X X X X 8 429
2007 427 800 X X X X X X 8 409
2008 554 128 X X X X X X 8 202
2009 760 923 6 379 178 233 134 035 44 198 8 067 6 358 26 331
2010 701 900 4 113 202 036 146 096 55 940 10 595 8 099 25 819
2011 936 219 6 455 287 984 191 021 96 963 16 052 11 686 25 737
Celkem 4 332 692
V letech 2001 až 2011 bylo nařízeno celkem 4 332 692 exekucí. Z těchto exekucí byla jen nepatrná
část vedená na vymožení nepeněžitého plnění.
*Počet exekucí ukončených vymožením v daném roce (tzn., do tohoto počtu spadají i exekuce nařízené v předchozích
letech)
X - Údaj není k dispozici.
** Počet exekucí ukončených zastavením v daném roce (tzn., že do tohoto počtu spadají i exekuce nařízené v předchozích
letech)
112 Zdroj Exekutorská komora ČR, Statistiky[online]. Dostupné z URL: <http://ekcr.cz/1/statistiky/87-statistiky?w=>
Pozn. Počty v tabulce nezahrnují soudní výkon rozhodnutí.
Page 80
80
*** První návrh na nařízení exekuce bylo možné podat až k 1. 9. 2001, přičemž soudy rozhodovaly o nařízení exekuce asi
dva měsíce. Statistický údaj za rok 2001 je tedy relevantní jen částečně, neboť vypovídá pouze o závěru roku.
Page 81
81
III. Insolvenční právo
Oblast insolvenčního práva má reagovat na situace, kdy je vzhledem k poměru dlužníkova majetku
a závazků evidentní, že uspokojení všech závazků dlužníka souběžně nebude možné. Pro tyto případy
má stanovit optimální postupy věřitelů a dlužníka, aby byla nalezena rovnováha mezi co nejrychlejším
a nejefektivnějším řešením finančních problémů dlužníka (podpora jeho ekonomického růstu
a stability, maximalizace hodnoty jeho majetku) a zachováním zájmu různých stran, kterých se tyto
finanční problémy přímo dotýkají, zejména věřitelů.113
III.1. Insolvenční právo a možnosti řešení úpadku
III.1.1. Vymezení právního rámce insolvenčního řízení
Právní úprava
Stěžejním právním předpisem předmětné oblasti je zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech
jeho řešení (insolvenční zákon). Zákon nabyl účinnosti 1. 1. 2008, a zrušil do té doby platný zákon
č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání.114 Další právní normou, která je předmětem zájmu této
kapitoly, je zákon č. 312/2006 Sb. o insolvenčních správcích.
Podpůrně se v insolvenčním řízení použijí rovněž ustanovení občanského soudního řádu, a sice tam,
kde insolvenční zákon neobsahuje vlastní právní úpravu. Podmínkou je, že ustanovení OSŘ nebude
v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení (srovnej § 7 IZ).
Na úrovni EU je úpadkové právo upraveno nařízením Rady (ES) č. 1346/2000, o úpadkovém řízení.
Toto si klade za cíl „zvýšení účinnosti a zrychlení úpadkových řízení s mezinárodním dopadem“
a vztahuje se na úpadková řízení bez ohledu na to, zda je dlužníkem fyzická nebo právnická osoba,
podnikatel nebo jiný subjekt. Vzhledem k značným odlišnostem hmotného práva v jednotlivých
členských krajinách EU, není zaváděno jednotné evropské insolvenční řízení, ale nařízení se zaměřuje
na určení rozhodného práva a uznávání rozhodnutí.
113 KUHN, P. Poznámky k vybraným ustanovením insolvenčního zákona. In SCHELLEOVÁ, I. et al. Sbírka prací na téma Nové
insolvenční právo. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing, 2006. 124 s. A k tomu srovnej UNCITRAL. 2011 - UNCITRAL Model Law on Cross-
Border Insolvency: The Judicial Perspective. Změněno 4. 9. 2012, [citováno: 4. 9.2012]. Dostupný z URL:
<http://www.uncitral.org/uncitral/uncitral_texts/insolvency/2011Judicial_Perspective.html >.
114 Ačkoliv ještě nyní dobíhají řízení podle původní úpravy, nebude zákonu o konkursu a vyrovnání věnován větší prostor, jelikož
neobsahoval zvláštní úpravu úpadku fyzických osob – spotřebitelů.
Page 82
82
Důvody přijetí nového IZ
Autoři nové právní úpravy si kladli za cíl zajistit větší transparentnost a předvídatelnost úpadkového
řízení a posílit postavení věřitelů. Dále chtěli motivovat dlužníka, ke snaze řešit svůj úpadek včas a
současně umožnit sanaci jeho dluhu tam, kde je to vhodné. V neposlední řadě šlo o celkové zrychlení
a zefektivnění úpadkového řízení.115 V souvislosti s výše zmíněnými cíli, byl do právní úpravy přijat
nový institut oddlužení. Ať již bylo zpočátku na institut oddlužení pohlíženo kriticky nebo minimálně
s obavami,116 postupem času se ukazuje, že v současné situaci, kdy je spotřebitelský úpadek čím dále
tím více aktuálnějším tématem a narůstajícím problémem, získává institut oddlužení, označovaný
některými jako „spíše sociální nástroj, jehož cílem je umožnit dlužníkovi nový start, než nástroj
sledující ekonomické cíle insolvenčního práva“,117 pořád významnější roli.
Výklad zákona
IZ představuje novou komplexní úpravu a zavádí zcela nové instituty. Je tedy přirozené, že nebylo
v možnostech autorů upravit všechny situace, které přináší praxe. Oblast insolvenčního práva je tak
specifická tím, že klade vysoké nároky na interpretaci. Množství situací při aplikaci musí soudy řešit za
použití extenzivního výkladu. Komplikace mohou nastat, budou-li výklady zákona při aplikaci příliš
formální a nebudou brát v potaz celkový kontext zákona a insolvenčního práva vůbec.118 Důležitou
funkci interpretačního vodítka při výkladu proto sehrávají zásady insolvenčního řízení, o které soudy
opírají svá rozhodnutí tam, kde zákon vzniklou situaci neřeší explicitně anebo v případech, kdy by
doslovní výklad zákona mohl vést k nepřiměřeným tvrdostem.
Základní zásady insolvenčního řízení
Základní zásady insolvenčního řízení obsahuje § 5 IZ. Tento stanoví, že „insolvenční řízení musí být
vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se
dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů“.
115 Ministerstvo spravedlnosti. Insolvenční zákon. Změněno 4. 9. 2012 [citováno: 4. 9. 2012]. Dostupné z URL: <http://insolvencni-
zakon.justice.cz/obecne-informace/insolvencni-pravo.html>.
116 Obavy odborníků pramenily zejména z nedostatku pozornosti, která byla při rekodifikaci insolvenčního práva tomuto institutu
věnována. Podle kritiky autoři rezignovali na precizní formulace právních norem a bude potřeba je složitě vykládat. K tomu viz např.
HAVEL, B. Oddlužení – zbraň nebo hrozba. Právní rozhledy. 2007. č. 2, s. 50-51. nebo RICHTER, T. Insolvenční zákon: od vlastního
návrhu k vyhlášenému znění. Právní rozhledy. 2006, č. 21, s. 765 a násl.
117 HAVEL, B. Oddlužení – zbraň nebo hrozba. Právní rozhledy. 2007. č. 2, s. 50-51. Autor v článku dále vyjádřil obavy, dle kterých
institut oddlužení nemusí vést ke chtěnému výsledku, ale naopak může zvýšit sociální zátěž státu, s tím, že fakta ukáže až realizace
zákona. Dle mého názoru je možné nyní (po necelých 5 letech od účinnosti zákona) říci, že zavedení institut bylo pozitivním krokem
a to zejména s ohledem na možné socioekonomické dopady neřešeného úpadku spotřebitele a předlužení domácností.
118 KAVAN, P. Malé zamyšlení a několik výkladových poznámek k institutu oddlužení. Právní rozhledy. 2008, č. 12, s. 434 a násl.
Page 83
83
Na požadavek rychlosti insolvenčního řízení navazují další části IZ, které stanovují pro většinu úkonů
lhůty v hodinách nebo několika dnech. IZ dokonce stanovuje i lhůtu pro rozhodnutí odvolacího soudu
o odvolání proti rozhodnutí o úpadku a proti rozhodnutí o způsobu řešení úpadku.119
Dalšími zásadami obsaženými ve výčtu § 5 IZ jsou zásady rovných možností věřitelů, kteří mají podle
IZ zásadně stejné nebo obdobné postavení:
- zákaz omezování práv věřitelů rozhodnutím insolvenčního soudu nebo insolvenčního
správce, které věřitelé nabyli v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení
- povinnost věřitelů zdržet se jednání, směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo
insolvenční řízení s výjimkou případů, kde to dovoluje zákon
Dlužníka se pak dotýká zejména zásada první (zákaz nedovoleného poškozování nebo
neodůvodněného zvýhodňování účastníků), z čehož vyplývá, že „nemohou být žádným způsobem
poškozována práva dlužníka vyplývající jak z textu samostatného insolvenčního zákona, tak z textu
navazujících předpisů, např. OSŘ“120.
Výčet zásad v předmětném ustanovení je jenom demonstrativní. Vedle výše zmíněných, lze
identifikovat ještě několik dalších, které provázejí insolvenční řízení. Jde např. o zásadu respektování
společného zájmu všech věřitelů v insolvenčním řízení. Tato se uplatní zejména u rozhodování
o způsobu řešení úpadku dlužníka. Cílem společného zájmu všech věřitelů je, aby zvolený způsob
řešení úpadku dlužníka byl pro přihlášené věřitele spravedlivý a výnosnější než ostatní možné
způsoby řešení úpadku dlužníka.121
Jako příklad situace, kdy soud své rozhodnutí ve výrazné míře opřel o zásady insolvenčního řízení,
může sloužit rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 29 NSČR 7/2008-A-16 (KSBR
31 INS 1583/2008), ve kterém soud rozhodl, že při podání insolvenčního návrhu nestačí odkázat
na přílohy, ale rozhodné skutečnosti a tvrzení je nutno uvést přímo v insolvenčním návrhu.122
Poznámky z praxe
Nevýhodou potřeby extenzivního výkladu a významné role judikatury při řešení nedostatečně
upravených otázek je narušení právní jistoty účastníků řízení. Sporné otázky nezřídka jednotlivé
soudy (soudci) posuzují odlišně. Rozdílná stanoviska zajímají i Vrchní soud v Praze a Vrchní soud
119 KOTOUČOVÁ, J. et al. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010. s.
20 – 21.
120 KOZÁK, J. Průvodce dlužníka insolvenčním řízením. Právní fórum. 2008, č. 1. s. 18.
121 PACHL, L. Průvodce věřitele insolvenčním řízením. Právní fórum. 2008, č. 1. s. 3.
122 Své rozhodnutí soud odůvodnil tím, že připuštěním neúplného a nedostatečně vyplněného návrhu by byl neodůvodněně
zvýhodněn nedbalý či procesně neopatrný účastník.
Page 84
84
v Olomouci. Trvá delší dobu, než se judikatura sjednotí. Účastníci řízení potřebují znát nejen účinnou
právní úpravu, nýbrž i rozhodovací praxi příslušných soudů.
Co se týče zásady rychlosti insolvenčního řízení, je otázkou, nakolik bude moci být dodržována,
vzhledem k narůstajícímu počtu insolvenčních návrhů spojených s návrhem na povolení oddlužení. Již
nyní se lze totiž setkat s případy, kdy mezi podáním návrhu a prvními kroky ze strany soudu uplyne i
doba delší než 3 měsíce.
III.1.2. Úpadek
Podmínky a předpoklady existence úpadku
Základním pojmem insolvenčního (nebo též úpadkového) práva je úpadek. Jak bylo řečeno výše,
insolvenční právo upravuje možnosti řešení úpadku. Úpadek je definován v § 3 IZ buď jako platební
neschopnost nebo jako předlužení. Předlužení se týká jenom právnických a fyzických osob
podnikatelů, proto mu nebude věnován větší prostor v analýze.
Základní definicí úpadku, která nás bude zajímat, je tedy platební neschopnost. Zákon vymezuje
tento druh úpadku třemi podmínkami, které musejí být splněny kumulativně (současně). Podle
§ 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, když:
- má více věřitelů (minimálně 2),
- má peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po splatnosti
- a tyto závazky není schopen plnit
První dvě podmínky jsou jednoduše objektivně zjistitelné. Prokázání nebo vyvrácení třetí podmínky
by mohlo být problematické. Z tohoto důvodu stanovuje IZ v § 3 odst. 2 čtyři předpoklady, na jejichž
základě konstruuje vyvratitelnou domněnku, že dlužník není schopen plnit své závazky. Ke vzniku
domněnky postačí naplnění jednoho předpokladu.
Těmito předpoklady jsou:
- dlužník zastavil platby pro podstatnou část svých věřitelů,
- nebo neplní peněžité závazky po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti,
- nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek
vůči dlužníku výkonem rozhodnutí
- nebo nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil
insolvenční soud.
Jde o situace, které jsou z hlediska praxe nejčastěji spojené s úpadkem. Takto formulované
domněnky mají vysokou vypovídací schopnost ohledně existence úpadku nebo hrozícího úpadku.
Zároveň se touto konstrukcí na dlužníka přenáší (ačkoliv to zákon nestanoví výslovně) břemeno
Page 85
85
tvrzení a břemeno důkazní. Chce-li dlužník oponovat věřitelskému insolvenčnímu návrhu, musí tvrdit
skutečnosti a navrhovat důkazy, kterými tyto domněnky vyvrátí a prokáže, že v úpadku není.123
Osvědčení úpadku fyzické osoby - nepodnikatele
Za dostatečné osvědčení úpadku u dlužníka fyzické osoby (nepodnikatele) je podle rozhodnutí
Nejvyšší soudu ČR124 považováno: „vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li
je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají
pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto
závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona). Přitom v otázce (ne)schopnosti
dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona) může být konkrétní
dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze
dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/
insolvenčního zákona), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší
3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona), anebo tvrzením, z nějž lze
dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné
dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona).“
Hrozící úpadek
Jako novinku, zavedl IZ nový institut tzv. hrozícího úpadku. Podle § 3 odst. 4 jde o situace, kdy lze
vzhledem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit
podstatnou část svých peněžitých závazků. Tímto institutem dává zákonodárce dlužníkovi možnost,
řešit svou tíživou finanční situaci ještě před vznikem samotného úpadku. Současně se tak snaží,
v souladu s evropským trendem, o vyvážení bilance mezi věřitelskými a dlužnickými insolvenčními
návrhy.125
Autoři odborné literatury vítají zavedení institutu hrozícího úpadku zejména v souvislosti s možností
podnikatele (včasnou reakcí na hrozící úpadek) získat ochranu před věřiteli a čas, aby zachovali svůj
podnikatelský potenciál, výrobu a zaměstnanost. 126 Významné uplatnění však může mít institut
hrozícího úpadku i u řešení finanční situace spotřebitele.
Hrozící úpadek fyzické osoby - spotřebitele
Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují hrozící úpadek dlužníka (spotřebitele), se podle NS ČR
„rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci
uzavřít (se zřetelem ke všem okolnostem případu), že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude
schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu. Jinak řečeno, že
123 KOTOUČOVÁ, J. et al. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. Praha: C.H. Beck, 2010. s. 14.
124 Usnesení NS ČR z 27. 1. 2010 sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008.
125 Tamtéž s. 15.
126 KOZÁK, J. et al. Insolvenční právo aneb Osobní bankroty začínají. 1. vyd. Brno: Rašínova vysoká škola s.r.o., 2008. s. 58.
Page 86
86
v budoucnu nastane dlužníkova platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 insolvenčního zákona,
přičemž k podmínce, aby dlužník i v tomto případě měl nejméně dva věřitele s pohledávkami, jež se
v budoucnu stanou splatnými, se v takovém případě pojí i požadavek, aby se neschopnost v budoucnu
plnit pohledávky věřitelů, týkala "podstatné části" dlužníkových peněžitých závazků.“127
Poznámky z praxe
Zavedení institutu hrozícího úpadku vnímáme pozitivně i ve vztahu k dlužníku (spotřebiteli).
Umožňuje mu totiž řešit platební neschopnost v jejích počátcích, tedy v době, kdy už dlužník ví, že
v budoucnu nebude mít prostředky na úhradu všech svých závazků, avšak jeho dluhy zatím nejsou
navýšené o smluvní pokuty, úroky z prodlení a poplatky za vymáhání.
O možnosti podat návrh na povolení oddlužení i pro hrozící úpadek ale většina dlužníků neví.
Požadavek osvědčení úpadku (výrazné prodlení s plněním závazků) se snaží naplnit tím, že zastaví
veškeré platby všem věřitelům (ačkoliv by alespoň částečně splácet mohli) a po třech měsících podají
návrh na povolení oddlužení. I společnosti, které návrhy na oddlužení zpracovávají, vyžadují po
klientech, aby 3 měsíce před podáním návrhu, přestali věřitelům splácet závazky. Tento postup nese
několik rizik. Dochází k nárůstu smluvních pokut, což může v konečném důsledku vést k tomu, že
úpadce nedosáhne na zákonem stanovenou hranici a neuhradí 30 % svých nezajištěných závazků.
Dlužník se dále vystavuje riziku, že v jeho jednání bude shledán nepoctivý záměr.
III.1.3. Způsoby řešení úpadku
Základní způsoby řešení úpadku stanoví IZ v § 4. V případech, kdy je dlužníkem FO (spotřebitel),
přicházejí v úvahu 2 z vyjmenovaných způsobů: konkurs a oddlužení.
Rozdíl mezi oddlužením a konkursem
Oddlužení je sanačním způsobem řešení úpadku, u kterého je základní cíl úpadkového práva,
dosažení co nejvyššího uspokojení věřitelů, modifikován. Dlužníkovi zajištěné závazky jsou uhrazené
v plné výši, nezajištěné závazky se uhrazují jenom do určité výše (minimálně 30%, nesouhlasí-li
věřitelé s nižším procentem) a zbytek dluhů (až na výjimky) bude dlužníkovi odpuštěn, splní-li všechny
zákonem stanovené předpoklady. Oddlužení je tak koncipováno jako nástroj, který „má dlužníkovi
umožnit „nový start“ a motivovat ho k aktivnímu zapojení do umořování svého dluhu vůči věřiteli.“
127 Jako konkrétní příklad dostatečného vylíčení všech okolností lze uvést podání dlužníka, ve kterém popsal počet a výši svých
závazku a dále uvedl, že kromě jednoho závazku, který naposled hradil v říjnu 2011, hradil své závazky ještě v prosinci 2011 a lednu
2012 za pomoci svých blízkých a nových úvěrů. V měsíci únoru 2012 mu však dojdou poslední prostředky z úvěrů a blízcí mu již
nejsou schopni nadále pomáhat. V únoru 2012 tedy nebude schopen hradit většinu svých závazků a nemá důvod předpokládat, že
se tato situace v brzké době změní, neboť neočekává žádné navýšení. Při současných příjmech 14 403 Kč má přitom měsíční splátky
ve výši 14 500 Kč. Z uvedených důvodů má za to, že je v hrozícím úpadku. Ačkoliv soud prvního stupně dlužníkův návrh odmítl,
odvolací soud došel k závěru, že vylíčení skutečností osvědčujících hrozící úpadek je dostatečné, a rozhodnutí soudu prvního stupně
změnil. (K tomu viz rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSBR 45 INS 3623/2012, 1 VSOL 246/2012-A-10).
Page 87
87
Vyzdvižení (sociálního účelu nad ekonomický) má rovněž pomoci snížit náklady veřejných rozpočtů,
které jsou vynakládané na sanaci dlužníků v sociální krizi.128
Konkurs je v § 244 IZ definován jako způsob řešení úpadku, kdy jsou zjištěné pohledávky věřitelů
uspokojeny z výnosu zpeněžení majetkové podstaty s tím, že neuspokojené pohledávky nebo jejich
části nezanikají, pokud zákon nestanoví jinak. V případě úpadku spotřebitele, přichází v úvahu ještě
tzv. nepatrný konkurs, který má zjednodušit soudní řízení a snížit jeho náklady.
Konkurs a dopady jeho prohlášení na fyzickou osobu
Již na první pohled je zřejmé, které z řešení úpadku je pro dlužníka (nepodnikatele) výhodnější. Pokud
jde o intenzitu negativního dopadu konkursu (v porovnání s oddlužením), bude se tato lišit především
v závislosti na majetkových poměrech dlužníka. Při určité míře zobecnění lze říci, že čím větší majetek
(spadající pod zákonnou definici majetkové podstaty) dlužník má, tím citelnější bude dopad
nařízeného konkursu na jeho život. Naopak, v případech, kdy veškerý majetek dlužníka představují
jen věci, které nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí,129 dlužník nemusí zdánlivě pocítit
žádné negativní důsledky toho, že byl na jeho osobu nařízen konkurs. V obou případech (po skončení
konkursu) zůstanou dlužníku jeho závazky (ve většině případů ještě navýšené o další smluvní sankce).
Tyto musí dlužník nadále splácet a jsou po něm vymáhané. Ve většině případů dlužníci již nikdy dluhy
zcela neuhradí, což bývá demotivující a vede k rezignaci na jakékoliv snahy o navýšení příjmů či
splácení závazků. V konečném důsledku může dojít k sociálnímu vyloučení takovýchto osob.
Dopad konkursu na SJM
Dalším výrazným zásahem do života nejen dlužníka, ale i jeho rodiny (manžela), je dopad konkursu
na společné jmění manželů. Prohlášením konkursu na majetek některého z manželů totiž SJM
za trvání manželství zaniká. Dlužník přichází o možnost ovlivnit vypořádání SJM, jelikož právo uzavřít
dohodu o vypořádání, přechází na insolvenčního správce. Ten se rovněž stává účastníkem
případného soudního řízení o vypořádání SJM. Navíc jsou-li pasiva dlužníka, které patří do SJM, vyšší
než majetek v SJM, spadá do majetkové podstaty veškerý majetek náležející do SJM. Pro druhého
manžela to znamená, že ze společného majetku nic nedostane (což nemusí mít vždy nutně negativní
dopad, jelikož při předlužení SJM budou předluženy podíly obou manželů, takže kdyby svou část
vypořádacího podílu z majetku dostal, pravděpodobně by se na něj obrátili insolvenční věřitelé
a manžel by tak nemusel přijít jenom o vypořádací, nýbrž i o majetek výlučný.)130 Problémy spojené
s konkursem se projeví zejména tehdy, chtějí-li manželé řešit své dluhy společným oddlužením, avšak
jeden z manželů nesplní podmínky pro povolení oddlužení a bude na něj prohlášen konkurs.
128Ministerstvo spravedlnosti. Insolvenční zákon. Změněno 4. 9. 2012 [citováno: 4. 9. 2012]. Dostupný z URL: <http://insolvencni-
zakon.justice.cz/obecne-informace/oddluzeni.html>. K tomu srovnej článek HAVEL, B. Oddlužení – zbraň nebo hrozba. Právní
rozhledy. 2007. č. 2, s. 50-51.
129 K tomu viz příslušné § OSŘ, které byly předmětem analýzy v předchozí kapitole.
130 DVOŘÁK, T. Společné jmění manželů a insolvenční zákon. Právní fórum. 2010, č. 2. s. 56 a násl.
Page 88
88
III.2. Oddlužení
Oddlužení je (od svého zavedení v roce 2008) čím dále více využíváno k sanaci úpadku dlužníka
(spotřebitele). To dokazuje i níže uvedená tabulka se statistikami počtu podání návrhů na povolení
oddlužení (tabulka zachycuje počet podání čtvrtletně):
2/2011 3/2011 4/2011 1/2012 2/2012
Návrhy na povolení oddlužení 4 516 4 473 5 271 5 999 6 343
Povoleno 2 828 3 108 3 244 3 924 4 537
Schváleno – splátkový kalendář 2 309 2 386 2 865 3 047 3 551
Schváleno – zpeněžení majetku 47 46 68 92 98
Zdroj: ISIR
Na rozdíl od ostatních způsobů řešení úpadku, zákonodárce institut oddlužení nedefinuje, ale hned
v prvním ustanovení, tedy v § 389 IZ říká, že: „dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu
soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením.“
III.2.1. Navrhovatel
Zákonodárce jednoznačně stanovil, že s oddlužením pro podnikatele nepočítá, ačkoliv při přípravě
zákona bylo navrhováno, že oddlužení bude povoleno i pro drobné podnikatele. Žel nestalo se tak,
a drobní podnikatelé (zejména živnostníci) vykonávající svoji podnikatelskou činnost osobně bez
zaměstnanců, jsou v pozici, kdy nemohou k řešení svého úpadku využít žádnou ze sanačních forem.
Oddlužení je pro ně ex lege vyloučeno a reorganizace je pro ně stěží realizovatelná.131
Podnikatel a závazky z podnikání
Podnikatel
IZ zvláštní definici podnikatele neobsahuje. Z tohoto důvodu je potřeba využít definici v § 2 odst. 2
obchodního zákoníku: „Podnikatelem je a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku, b)osoba,
která podniká na základě živnostenského oprávnění, c)osoba, která podniká na základě jiného než
živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů d) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a
je zapsána do evidence podle zvláštního právního předpisu.“ Podle výkladového stanoviska expertní
131 KOTOUČOVÁ, J. et al. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010. s.
923 až 924.
Page 89
89
skupiny S 22 se „dlužníkem, který není podnikatelem, rozumí taková osoba, která není zákonem
považována za podnikatele a zároveň nemá závazky vzešlé z podnikání.“132
Závazky z podnikání
Příliš restriktivním výkladem ustanovení § 389 IZ by docházelo k nepřiměřeně tvrdé aplikaci zákona.
Z toho důvodu se judikaturou vyvinulo několik kritérii, které je potřeba zkoumat k tomu, aby bylo
posouzeno, zda dlužník je nebo není podnikatelem. Například Krajský soud v Brně dospěl v souladu
se stanoviskem expertní skupiny ve svém rozhodnutí133 k závěru, že aby osoba mohla být považována
za podnikatele, nestačí, skutečnost že je držitelem živnostenského oprávnění, ale musí
podnikatelskou činnost i vykonávat.134
Přelomovým v tomto směru bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 4. 2009 sp. zn. 29 NSČR
29/2011, ve kterém soud stanovil několik kritérií, které je potřeba zvážit, než bude na dlužníka
pohlíženo jako na podnikatele, protože má dluhy z podnikání. Do úvahy je dle NS ČR potřeba vzít:
- dobu vzniku dlužníkova závazku z podnikání,
- dobu ukončení dlužníkova podnikání,
- četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání,
- výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání (v porovnání s celkovou výší
všech dlužníkových závazků),
- zda je věřitel, o jehož pohledávku jde, srozuměn s tím, že tato pohledávka bude
podrobena režimu oddlužení.
Až po pečlivém uvážení výše uvedeného, je možné rozhodnout o tom, jestli dlužník je nebo není
podnikatelem, aniž by docházelo k nepřiměřeně tvrdé aplikaci zákona. Pozitivním krokem, který APD
vítá, je jednoznačně záměr Ministerstva spravedlnosti, které chce zahrnout výše zmíněná kritéria
přímo do zákona revizní novelou (má být předložena ke konci roku 2012).
Naopak, přísnější kritérium pro posouzení závazků vzešlých z podnikání, zavedl ve svém rozhodnutí
Vrchní soud v Praze.135 Podle něj je nutné považovat za takové i závazky, které dlužník nenabyl vlastní
podnikatelskou činností, a to i v případě, že dlužník podnikatelem není a ani nikdy nebyl, ale tyto 132 Ministerstvo spravedlnosti. Expertní pracovní skupina pro insolvenční právo. Výkladové stanovisko č. 2/2008. Změněno 04. 09.
2012 [citováno: 04. 09. 2012]. Dostupný z URL: <http://insolvencni-zakon.justice.cz/expertni-skupina-s22/vykladova-stanoviska-
expertni-skupiny/vykladove-stanovisko-2.html>
133 Rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 16. 08. 2008 sp. zn. KSBR 24 INS 1506/2008-B-14.
134 KSBR 24 INS 1506/2008-B-14: „Dlužník, který jako fyzická osoba dříve podnikal na základě živnostenského oprávnění, není (ani
ke dni podání insolvenčního návrhu nebyl) podnikatelem. Jak se k této otázce výslovně uvádí i v označeném výkladovém stanovisku
č. 2/2008, z ustanovení § 2 pokračování B-14/7odst. 2 písm. c/ zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších
předpisů (dále též jen „obch. zák.“) plyne, že za podnikatele se nepokládá (nejde-li o osobu uvedenou v § 2 odst. 2 písm. a/, c/ a d/
obch. zák.) dlužník, který má živnostenské oprávnění, na jehož základě nepodniká (dlužník ukončil podnikání v roce 2005).“
135 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 29 INS 252/2008, 1 VSPH 3/2008-A-11.
Page 90
90
dluhy na sebe převzal vlastním dispozitivním právním úkonem. Výjimkou jsou jen dluhy z podnikání
nabyté děděním.136
Dospěje-li soud k názoru, že návrh na povolení oddlužení podal podnikatel, návrh odmítne nebo
oddlužení neschválí, vyjdou-li rozhodné skutečnosti najevo až po povolení oddlužení. V případě, že
bude zjištěn úpadek dlužníka, rozhodne soud o jeho řešení konkursem nebo nepatrným konkursem.
Poznámky z praxe
Doposud nedořešenou otázkou zůstává oddlužení drobných živnostníků, kteří svou podnikatelskou
činnost vykonávají sami (bez zaměstnanců) a nemohou ji ukončit, protože by práci jinak nenašli
a neměli by žádný příjem. Závazky těchto dlužníků přitom s podnikáním většinou nesouvisí.
Zatímco Vrchní soud v Praze v rozhodnutí ze dne 11. 5. 2011 sp. zn. KSPH 39 INS 2561/2010, 1 VSPH
280/2010 připustil oddlužení i u takového dlužníka,137 Vrchní soud v Olomouci v rozhodnutí, ze dne
13. 6. 2012, sp. zn. KSBR 38 INS 2151/2012 3 VSOL 402/2012-A-13, dospěl k závěru opačnému.138
Jsme toho názoru, že je potřeba jednoznačně upřednostnit stanovisko Vrchního soudu v Praze.
Připuštěním výkladu Vrchního soudu v Olomouci dochází k nepřiměřené tvrdosti aplikace zákona.
Fakticky je tak znevýhodněná osoba, která ačkoliv si nemůže najít práci, je aktivní a navyšuje své
příjmy, což je výhodné zejména pro věřitele. Je žádoucí, aby byla judikatura v tomto směru
sjednocena nebo aby byla předmětná situace podchycena přímo v IZ.
III.2.2. Náležitosti návrhu a přílohy
Dlužník, který sám žádá o povolení oddlužení, podává ve skutečnosti návrhy dva (ačkoliv oba
na stejném formuláři). Tím prvním je samotný insolvenční návrh, na základě kterého má být
rozhodnuto o úpadku dlužníka. Náležitosti tohoto návrhu a jeho přílohy jsou upraveny v § 103 a 104
IZ. Náležitosti návrhu na povolení oddlužení a povinné přílohy stanovuje § 391 a § 392 IZ.
V případě, že návrh na povolení oddlužení podává dlužník, musí tak udělat nejpozději společně
s insolvenčním návrhem. V případě, že je podáván až po věřitelském návrhu, dlužník má na podání
návrhu na oddlužení 30 dnů od doby, co mu byl insolvenční návrh doručen.
136 Své stanovisko odůvodňuje Vrchní soud v Praze tím, že dlužník se v postavení osoby, jež má dluhy z podnikání ocitl dobrovolně,
a proto musí nést všechna rizika z toho plynoucí, včetně nepřípustnosti oddlužení.
137 Vrchní soud v Praze své rozhodnutí odůvodnil následovně: „Dlužníkovi, který není v pracovním poměru, nelze odpírat oddlužení
plněním splátkového kalendáře jen proto, že za účelem zapravení svých dřívějších závazků, jež nepocházejí z podnikání, bude
vykonávat nebo již vykonává jinou výdělečnou činnost. To ovšem předpokládá, že dlužník bude schopen doložit, že jako OSVČ má
pravidelný příjem, z něhož by měl uhradit první splátku (§ 406 odst. 3 písm. b) IZ) plněním splátkového kalendáře.“
138 Vrchní soud v Olomouci své rozhodnutí odůvodnil následovně: „K námitkám dlužníka je třeba uvést, že je zcela nerozhodné, zda
jeho závazky pocházejí z podnikatelské činnosti či nikoliv, neboť v daném případě je rozhodná sama o sobě skutečnost, že dlužník je
podnikatelem a podnikatelskou činnost fakticky vykonává a již tato skutečnost sama o sobě brání dlužníku v povolení oddlužení, a
to bez ohledu na to, zda závazky dlužníka pocházejí z podnikatelské činnosti či nikoliv. Ve prospěch dlužníka nelze zohlednit ani
skutečnost, že začal podnikat proto, že na trhu práce pro něj nebylo zaměstnání v pracovním poměru.“
Page 91
91
Skutečnost, že jedním podáním činí dlužník dva úkony, sehrává významnou roli v případech,
kdy jeden z návrhů trpí vadami, pro které jej soud musí odmítnout. Je-li totiž vadami stižen samotný
insolvenční návrh, soud tento odmítne a k návrhu na povolení oddlužení se přihlížet nebude.
Insolvenční řízení bude zastaveno. Avšak trpí-li vadami návrh na povolení oddlužení, soud nejdříve
vyzve dlužníka, aby vady odstranil ve lhůtě 7 dní. Nezareaguje-li dlužník na výzvu soudu a vady
neodstraní nebo tak neučiní dostatečně, soud odmítne návrh na povolení. Byl-li insolvenční návrh bez
vad, bude rozhodnuto o úpadku a tento bude řešen konkursem.139 Stejná situace přitom nastane
u zpětvzetí návrhu. Pokud se dlužník rozhodne, že nebude své dluhy řešit v insolvenčním řízení
a nechce, aby na něj byl prohlášen konkurs, musí vzít zpět insolvenční návrh nebo návrhy oba
a nikoliv jen návrh na povolení oddlužení. Návrh na povolení oddlužení, jenž byl jednou vzat zpět,
nemůže být ve stejném řízení podán znovu.
Přehled možných situací v případě vad nebo zpětvzetí návrhů
Insolvenční návrh Návrh na povolení
oddlužení Rozhodnutí o
insolvenční návrhu
Rozhodnutí o návrhu na povolení
oddlužení Výsledek
OK OK příjme příjme meritorní
rozhodnutí
X OK odmítne nepřihlíží se řízení se zastaví
OK X příjme odmítne konkurs
X X odmítne nepřihlíží se řízení se zastaví
Výzva k doplnění návrhu musí přesně vymezit vady, které jsou podáním vytýkané, a současně je
nutné dlužníka poučit, jak tyto vady odstranit (co přesně má být doplněno nebo změněno). Poučovací
povinnost je důležitá zejména s ohledem na to, že dlužníkem je většinou laik, jenž nedisponuje
potřebnými znalostmi a zkušenostmi, aby návrh bez dalšího doplnil.
Lhůta pro opravení návrhu na povolení oddlužení může být ex lege maximálně 7 dní, což představuje
problém zejména v případech, kdy je potřeba doplnit znalecký posudek na nemovitost. Zmeškání
lhůty není možné prominout, dlužník však může návrh doplnit až do doby, než soud o odmítnutí
návrhu rozhodne.140
139 KOZÁK, J. et al. Insolvenční právo aneb osobní bankroty začínají, 1. vyd. Brno: Rašínova vysoká škola s.r.o., 2008, s. 217 -218.
140 K tomu viz například rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 10. září 2012, sp. zn. KSCB 26 INS 13119/2012 3 VSPH 912/2012-
A-17 : „Požadované doklady-výplatní pásky za měsíce leden až duben 2012 - dlužník předložil podáním doručeným soudu dne 18. 6.
2012 (A-8), tedy sice až po uplynutí k tomu stanovené lhůty, nicméně dříve, než soud napadeným usnesením o odmítnutí návrhu na
povolení oddlužení rozhodl. Tento nedostatek návrhu na povolení oddlužení tedy dlužník včas zhojil a důvodem k odmítnutí jeho
návrhu proto být nemohl.“
Page 92
92
Poznámky z praxe
Nároky jednotlivých soudců, které jsou kladeny na návrh na povolení oddlužení a jeho přílohy se liší.
V praxi se nám stává, že ačkoliv máme pro podání (přílohy) jednotné šablony, někteří soudci vyzývají
dlužníka k doplnění, zatímco jiní považují návrhy za dostatečné.
Lhůta pro odstranění vad návrhu je sice krátká, v tomto směru je však pro dlužníka přínosem,
že soudy nerozhodují o odmítnutí návrhu okamžitě po jejím uplynutí, takže dlužník má na doplnění
svého podání fakticky lhůtu delší.
III.2.3. Zamítnutí návrhu
V případě, že má návrh na povolení oddlužení všechny zákonem stanovené náležitosti, může o něm
soudce meritorně rozhodnout. Rozhodnutí o návrhu na povolení oddlužení předchází osvědčení
o úpadku. V případě, že soud zjistí úpadek dlužníka, musí současně rozhodnout i o způsobu jeho
řešení. Takže soud buďto povolí oddlužení, nebo návrh na povolení oddlužení zamítne a rozhodne
o řešení úpadku konkursem. Povolení oddlužení nezávisí na vůli věřitelů.
Důvody
Důvodem pro zamítnutí návrhu na oddlužení může být v souladu s § 395 v odst. 1 a 2 IZ:
- nepoctivý záměr dlužníka,
- hodnota plnění pro nezajištěné věřitele nedosáhne 30%,
- bylo-li předtím o oddlužení rozhodnuto (zásada 1x a dost),141
- lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka.
Minimální plnění pro věřitele
Neschopnost dlužníka uspokojit 30% všech nezajištěných závazků, představuje jednu z hlavních
příčin, pro kterou dlužníci nejčastěji na oddlužení nedosáhnou. Zákon sice stanoví, že je přípustná
i nižší hodnota plnění v případě, že s tímto souhlasí věřitel. V praxi však využití domluvy mezi
dlužníkem a věřitelem téměř nedochází. Zejména poskytovatelé spotřebitelských úvěrů nemají zájem
o vyjednávání. Spotřebitel je nemá v podstatě ani jak motivovat, aby ke snížení plnění přistoupili.
V případě, že by dlužník byl schopen splnit více než 50% svých závazků, může požádat o stanovení
nižších než zákonem definovaných splátek. K posuzování otázky, zda dlužník v oddlužení uhradí 30%
všech svých nezajištěných pohledávek, dochází odhadem na začátku insolvenčního řízení.
141 Ohledně závěru, že toto ustanovení je projevem zásady 1x a dost se vedou polemiky. Někteří autoři jsou jednoznačnými zastánci
tohoto jazykového výkladu, jiní jej odmítají s odkazem na obecná výkladová pravidla a smysl a účel insolvenčního zákona a institutu
oddlužení. K tomu srovnej: KOTOUČOVÁ, J. et al. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář s. 953
a HAVEL, B. Oddlužení – zbraň nebo hrozba. s. 52..
Page 93
93
Dlužníci, kteří podmínku minimálního plnění pro věřitele nesplňují, se snaží o navýšení svých příjmů
darovací smlouvou anebo smlouvou o důchodě. Soudy takové navýšení nepřipouštějí vždy.
Podmínkou bývá, aby příjem z darovací smlouvy nebyl jediným dlužníkovým příjmem nebo aby
výrazně nepřevyšoval ostatní příjmy dlužníka. Částka poskytnutá z darovací nebo důchodové smlouvy
se do oddlužení plněním splátkového kalendáře započte celá jako mimořádná splátka.
Poznámky z praxe
Dlužníci možnost požádat o nižší než zákonem stanovené splátky téměř nevyužívají. Důvodem bude
pravděpodobně neznalost zákona. O nižší splátky dlužník musí požádat nejpozději ve formuláři
návrhu na povolení oddlužení. K pozdější žádosti se nepřihlíží. Dlužník, který o této možnosti v době
podání návrhu neví, nemá později možnost žádat o nižší splátky. V tomto případě by pomohlo
rozšíření možnosti požádat o nižší splátky, a to až do okamžiku vydání rozhodnutí o schválení
oddlužení.
Překážku k dosažení 30% hranice může představovat, že se do celkového objemu závazků,
započítávají i ty pohledávky, které dlužník popírá. Zejména jde-li o smluvní pokuty, které
nepřiměřeně navyšují dlužné částky.
Darovací smlouvy v oddlužení mívají často fiktivní charakter. Dlužník ve skutečnosti žádné peníze
od dárce nedostává, ale na oddlužení dává část ze své nezabavitelné částky.
Nepoctivý záměr
Nepoctivý záměr koncipuje IZ jako neurčitý pojem a jeho vymezení ponechává na volné úvaze soudu
pro každý konkrétní případ. Zákon poskytuje pouze vodítko pro interpretaci v podobě vyvratitelných
domněnek.
V § 395 odst. 2 IZ jsou definovány dvě situace, kdy je možné na nepoctivý záměr usuzovat:
- ohledně dlužníka probíhalo v posledních 5 letech insolvenční řízení,
- dlužník byl v posledních 5 letech pravomocně odsouzen pro trestný čin majetkové
nebo hospodářské povahy.
Zákon touto konstrukcí přenáší důkazní břemeno na dlužníka, jenž musí tvrdit a dokazovat
skutečnosti prokazující, že jeho záměry nejsou nepoctivé. Výčet v předmětném ustanovení má jen
demonstrativní charakter a nepoctivý záměr může být shledán rovněž v jiných případech. Příkladem
lze uvést situace, kdy se dlužník krátce před oddlužením zbaví svého majetku, nebo uzavře novou
úvěrovou smlouvu.
Insolvenční řízení v posledních 5 letech
Skutečnost, že ohledně dlužníka probíhalo v posledních 5 letech insolvenční řízení, je okolností,
která může poukazovat na nepoctivý záměr. Zákon však jednoznačně stanoví, že při posuzování této
Page 94
94
okolnosti, je potřeba přihlédnout k výsledkům řízení, takže v praxi nevznikají (při zohlednění
předchozího insolvenčního řízení) nijaké vážné excesy.
Pravomocné odsouzení
Na rozdíl od předchozí, domněnka nepoctivého záměru je v zákoně formulovaná způsobem, který by
mohl (při striktním jazykovém výkladu) způsobit nepřiměřenou tvrdost dopadů zákona. Formulace
ustanovení totiž soudu nepřikazuje, aby uvážil další okolnosti.
Judikatura obou vrchních soudů však dospěla k závěru, že ačkoliv soud nemá povinnost zkoumat,
za jakých okolností k trestnému činu došlo, nemůže shledat nepoctivý záměr, aniž by posoudil tvrzení
dlužníka a okolnosti, z nichž vyplývá, že se o nepoctivý záměr nejedná. Tato tvrzení a důkazy se mohu
týkat:
- samotného odsouzení: posouzeny budou výjimečné okolností trestního činu, výše
škody, míra účasti apod.,
- chování dlužníka po odsouzení: posuzuje se, jestli dlužník uhradil způsobenou škodu
nebo se o to podle svých možností snaží, zda došlo k zahlazení trestného činu,
a proto lze očekávat, že i pro věřitele bude oddlužení výhodnějším uspořádáním
majetkových vztahů k dlužníkovi.142
I když v tomto případě, judikatura vrchních soudů je jednotná a jednoznačná. Pořád se lze setkat
s případy, kdy soud při shledání nepoctivého záměru neposoudil všechny okolnosti případu.
Zákonodárce tedy přistoupil k úpravě právního předpisu a do textu § 395 odst. 3 doplnil slova: „to
neplatí, lze-li na základě dlužníkem prokázaných skutečností usuzovat na to, že se o nepoctivý záměr
nejedná.“ 143
Záloha na náklady insolvenčního řízení
Ustanovení § 108 IZ umožňuje soudu vyměřit insolvenčnímu navrhovateli zálohu na náklady
insolvenčního řízení až do výše 50 000 Kč. U insolvenčních návrhů podaných dlužníkem společně
s návrhem na povolení oddlužení se výše uložené zálohy pohybuje od 2 000 Kč do 10 000 Kč. Zálohu
ve výši 50 000 Kč soud ukládá dlužníku v případě, že lze na základě podkladů k insolvenčnímu řízení
usuzovat na prohlášení konkursu. V případě, že navrhovatel zálohu neuhradí, má insolvenční soud
dvě možnosti:
- bude zálohu vymáhat,
- řízení zastaví a ve věci nebude meritorně rozhodnuto.
142 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2009, sp. zn. KSUL 46 INS 124/2009, 1 VSPH 53/2009 a usnesení Vrchního soudu
v Olomouci ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. KSBR 40 INS 3720/2008, 2 VSOL 181/2008.
143 Schválený text sněmovního tisku č. 604 z roku 2012 [online]. Dostupný z URL:
<http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=6&ct=604&ct1=0&v=PZ&pn=2&pt=1>
Page 95
95
Poznámky z praxe
Výše popsaný postup soudy využívají coby pojistku, která do jisté míry chrání dlužníka před
prohlášením konkursu v případech, kdy je zřejmé, že dlužník na povolení oddlužení nedosáhne. Ať již
z důvodu, že nesplatí 30% svých závazků, soud shledá nepoctivý záměr nebo že dlužník neopravil své
podání podle výzvy.
Zavedená praxe je pro dlužníka výhodná zejména v případě posledního zmíněného důvodu.
Umožňuje dlužníku nedostatky napravit a pokusit se o nové oddlužení.
III.2.4. Povolení a schválení oddlužení
V případě, že neexistuje důvod pro zamítnutí oddlužení, soud oddlužení povolí a vyzve věřitele,
aby přihlásili své pohledávky ve 30 denní lhůtě. Po uplynutí lhůty následuje přezkumné řízení
a schůze věřitelů. V přezkumném řízení může dlužník pohledávku popřít.
Možnost popření pohledávky dává dlužníkovi významnou šanci, aby se ubránil neoprávněným
nárokům věřitele a nepřiměřeným smluvním pokutám. Proti popření pohledávky může věřitel podat
žalobu, která bude v insolvenčním řízení projednána jako incidenční spor. Je potřeba ocenit, že soudy
(v rámci incidenčních sporů) přistupují k rušení nepřiměřených smluvních sankcí „odvážněji“ než
soudy v běžných občanskoprávních řízeních.
Splňuje-li dlužník (i po přezkumném řízení) všechny podmínky pro oddlužení, přistoupí se ke
schválení oddlužení, a to jedním ze zákonem stanovených způsobů. V této fázi mohou již celý proces
ovlivnit i věřitelé, protože rozhodují o způsobu jeho provedení. U spotřebitelských insolvenčních
řízení však věřitelé nejsou aktivní, a proto i o způsobu oddlužení nejčastěji rozhoduje soud.
Způsoby oddlužení
Dle § 389 lze provést oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dlužníka nebo splátkovým
kalendářem. Zákon nepočítá s možností jejich kombinace. Judikatura však zvolila značně extenzivní
výklad a kombinaci jednotlivých způsobů oddlužení připouští. Například podle usnesení Krajského
soudu v Brně144 neodporuje takové řešení smyslu a účelu zákona a navíc je jak v zájmu dlužníka, tak i
v zájmu věřitelů.
Ze statistiky údajů insolvenčního rejstříku vyplývá, že častějším způsobem oddlužení je splátkový
kalendář. Rozdíly jsou přitom markantní. Zatímco počet oddlužení formou plnění splátkového
kalendáře se pohybuje řádově v tisících, oddlužení zpeněžením majetkové podstaty bývá ročně
povoleno jen několik desítek.
Pro účely oddlužení, odevzdává dlužník ze svého příjmu částku ve výši, jako je tomu u exekuce
k vymožení přednostní pohledávky. Rovněž zde platí, že systém srážek nemotivuje dlužníka k tomu,
144 Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2009 sp. zn. KSBR 24 INS 4176/2008-B-14.
Page 96
96
aby své příjmy navyšoval (alespoň ne legální cestou), jelikož nad určitou částku se z dlužníkova příjmu
sráží neomezeně (k tomu viz kapitola vymáhání pohledávek).
Neschválení oddlužení
Soud oddlužení neschválí, vyjde-li dodatečně najevo nepoctivý záměr dlužníka nebo skutečnost,
že nebude schopen uhradit 30% všech svých závazků. Rovněž má soud možnost (v některých
případech) oddlužení zrušit. Zákon v § 418 počítá ze 4 důvody:
- dlužník neplní podstatné povinnosti,
- nebude možné splnit podstatnou část splátkového kalendáře,
- dlužníkovi vznikl v důsledku zaviněného jednání dluh (déle než 30 dnů po splatnosti),
- na žádost dlužníka.
V případě, že soud oddlužení zruší, musí na dlužníka současně prohlásit konkurs.
Poznámky z praxe
Jednou z povinností dlužníka (v průběhu oddlužení) je neposkytovat žádnému z věřitelů žádné
zvláštní výhody. Toho se snaží zneužít někteří nepoctiví věřitelé, kteří vyvíjením nátlaku na dlužníka,
získají splátku mimo předepsaný splátkový kalendář a pak jej obviní z porušení povinnosti.
III.2.5. Odpuštění závazků
Ve fázi, kdy jsou ukončené všechny úkony spojené se schváleným způsobem oddlužení a dlužník
splnil povinnosti, které mu IZ v oddlužení ukládá, vydá soud usnesení, jímž vezme na vědomí splnění
oddlužení. Nejde ještě o samotné osvobození. O to musí dlužník následně požádat.
S usnesením o splnění oddlužení současně oddlužení skončí. Zaniknou účinky spojené se zahájením
insolvenčního řízení podle § 109 (mezi ně patří například nemožnost provedení exekuce).145
Na žádost dlužníka rozhodne soud o jeho osvobození, jestliže splnil řádně a včas všechny povinnosti
podle schváleného způsobu oddlužení. Osvobození přitom neznamená, že závazek zanikl, jenom se
z něj stala naturální pohledávka, kterou nelze přiznat soudně ani vymáhat exekučně.146 Věřitel může
pohledávku uplatnit například u ručitele. Ručitel však nemá vůči dlužníkovi právo regresu. Nemůže po
něm žádat to, co věřiteli z důvodu ručení uhradil, i na tyto případy se totiž vztahuje osvobození.
Osvobození dále dopadá na pohledávky, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, protože je
věřitelé do oddlužení nepřihlásili. Dlužníkovi však nebudou odpuštěné peněžité tresty, uložené
v trestním řízení pro úmyslný trestný čin a pohledávky na náhradu škody, způsobené úmyslným
porušením právní povinnosti.
145 KOTOUČOVÁ, J. et al. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. Praha: C.H. Beck, 2010. s. 1038.
146 K tomu srovnej Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp.zn. 29 Cdo 3509/2010.
Page 97
97
K odpuštění dluhů může dojít i v případě, že dlužník neuhradil 30% všech svých závazků. Soud mu ale
dluhy odpustí, pokud prokáže, že k nesplnění 30% hranice došlo kvůli okolnostem, které sám
nezavinil a nemohl ovlivnit, a věřitelům se nedostalo méně, než kolik by obdrželi v případě řešení
úpadku konkursem.
Následně běží dlužníkovi 3 letá „zkušební“ lhůta, ve které může být osvobození zrušeno, dovolá-li
se věřitel toho, že ke schválení oddlužení nebo osvobození došlo na základě podvodného jednání
dlužníka nebo automaticky, byl-li dlužník odsouzen za úmyslný trestný čin, který oddlužení podstatně
ovlivnil.
Poznámky z praxe
Vzhledem k tomu, že oddlužení plněním splátkového kalendáře trvá 5 let a zákon vstoupil v účinnost
v roce 2008, byly zatím ukončené jenom oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a oddlužení
plněním splátkového kalendáře, kde dlužník splatil 100% svých závazků. Nevykrystalizovaly
tak všechny problémy, které v závěrečné fázi oddlužení mohou nastat, a proto bude potřeba sledovat
další vývoj a judikaturu.
III.2.6. Oddlužení manželů
V rámci samostatné části jsme se rozhodli věnovat otázce oddlužení manželů, kterou IZ v současnosti
opomíjí. V části zákona věnované oddlužení není problematika společného jmění manželů zachycena
vůbec. Na jiném místě § 205 IZ stanoví, že „Majetek (...) náleží do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve
společném jmění dlužníka a jeho manžela.“ Na rozdíl od řešení úpadku konkursem, SJM v procesu
oddlužení nezaniká. Manželé musí počítat s tím, že pro oddlužení bude použit i majetek náležící
do SJM. Z toho důvodu musí manžel dlužníka s oddlužením vyslovit souhlas (náležitostí návrhu
na povolení oddlužení podaného za trvání manželství je ověřený podpis manžela). S ohledem na
absenci právní úpravy, jsou všechny otázky SJM v oddlužení řešeny judikaturou, která ačkoliv již
prošla určitým vývojem, není úplně konzistentní.
Spojení insolvenčních řízení
Původně soudy možnost společného oddlužení manželů odmítaly. Přelomovým se stalo
až rozhodnutí Vrchního soudu v Praze147, které možnost sloučení soudních řízení dovodilo na základě
147Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 669/2009-A-21, KSPL 54 INS 4966/2009 ze dne 15.12.2009: Bylo–li již
pravomocně rozhodnuto o tom, že dlužnice je v úpadku, jakož i o tom, že úpadek jejího manžela bude řešen oddlužením, jeví se být
z hlediska procesního optimálním, aby insolvenční soud podle § 112 odst. 1 o.s.ř. spojil obě věci ke společnému projednání tak, aby
insolvenční řízení bylo nadále vedeno pod jednou sp. zn. KSPL 27 INS 4965/2009. Bylo by v rozporu se zásadou spravedlivého
insolvenčního řízení, vyjádřenou v § 5 písm. a), kdyby ten majetek, který typicky dlužník pořídil za finanční prostředky získané
půjčkou či úvěrem (prodejem na splátky), nemohl být zdrojem úhrady pohledávek financujících věřitelů. Jinak řečeno, dlužníkovi
nelze vytvořit právní prostor k tomu, aby mohl dosáhnout osvobození od placení zbytku neuspokojených pohledávek věřitelů podle
úpravy v ustanovení § 414 IZ jen splácením dluhů ze svých příjmů, ačkoliv plněním i z vyplacených příjmů dlužníkova manžela by
věřitelé dosáhli vyšší míru uspokojení svých pohledávek.
Page 98
98
§ 112 OSŘ. Spojení soud odůvodnil hospodárností postupu a zásadou spravedlivého insolvenčního
řízení. Vzhledem k tomu, že předepsaný formulář na podání návrhu na povolení oddlužení není
uzpůsoben tomu, aby manželé podávali společně jeden návrh, každý z manželů musí podat návrh
sám a spolu s ním požádat o sloučení řízení. Soudy řízení sloučí vždy, pokud mají manželé jen závazky,
které spadají do SJM a jen společný majetek. V ostatních případech bude záležet na zvážení
konkrétních okolností.
Posouzení podmínek
Rovněž posuzování podmínek pro povolení oddlužení doznalo změn. Původně musel každý z manželů
splnit podmínku, že v oddlužení bude uhrazeno 30% jeho závazků. Věřitelé tak v oddlužení obdrželi
60% svých pohledávek. Soudy však připouštěly, aby jeden z manželů uhradil například 10% a druhý
50% závazků. Někteří odborníci se k takovému postupu vyjádřili skepticky, s odkazem, že za určitých
okolností může znevýhodňovat věřitele.148
Nyní se judikatura posunula ještě dál. Umožňuje, aby na společné dluhy SJM bylo manželi v oddlužení
uhrazeno 30%.149 Původně tuto variantu prosazoval Vrchní soud v Praze, zatímco Vrchní soud
v Olomouci trval na 60%. v průběhu tohoto roku se však jeho rozhodování změnilo. Nicméně tento
výklad zatím není úplně ustálen a může se stát, že soudce se v konkrétním případu přikloní
k povinnosti uhradit 60%. Projdou-li oba manželé oddlužením úspěšně, zbytek dluhu jím bude
odpuštěn, čímž se oddluží celé SJM.
Oddlužení jednoho z manželů
Ještě komplikovanější je otázka, jak bude oddlužení SJM řešeno v případě, že návrh na povolení
oddlužení podá jenom jeden z manželů a jako způsob oddlužení bude schváleno plnění splátkového
kalendáře. Rovněž v této oblasti se judikatura posouvá. Původně byla odmítána možnost, že by
v oddlužení mohly být použité příjmy manžela, pokud se tento nezavázal poskytovat dlužníku
pravidelný finanční obnos.150 Postupně však soudy začaly zahrnovat i příjem druhého manžela do
oddlužení plněním splátkového kalendáře151 (někdy i proti vůli manželů).
148 Viz například KOZÁK, J. Poradna konkursních novin. Konkursní noviny, 2010, č. 03 [online] Dostupný z: <http://www.konkursni-
noviny.cz/clanek.html?ida=2246>.
149 Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 7. 2012 2 VSOL 425/2012-A-13,
KSBR 44 INS 6538/2012. Po zjištění, že dlužníci podmínky pro oddlužení splňují a že jeho manželka vyslovila s jeho oddlužením
souhlas a oba manželé žádali spojení obou věci, aby mohli své závazky (spadající do společného jmění manželů, jež jsou
vymahatelné postihem majetku tvořícího společné jmění manželů) hradit společně, mohlo být tomuto návrhu vyhověno a obě
řízení mohla být spojena. V takovém případě by totiž bylo hrazeno na závazky, jež podle dosavadních výsledků řízení spadají do
společného jmění manželů, pouze jedenkrát 30 %, byl by ustanoven jeden insolvenční správce, kterému by měsíčně náležela toliko
jedna odměna, a byly hrazeny jedenkrát jeho měsíční hotové výdaje.
150 Usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 3 VSOL 21/2008, KSOS 34 INS 26/2008 ze dne 15. května 2008.
151 Viz Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 VSPH 535/2010, KSHK 45 INS 8999/2009 ze dne 24. srpna 2010: Souhlas dlužníkovi
manželky s oddlužením znamená, že souhlasí s tím, aby byl majetek náležející do jejich společného jmění manželů pro účely
oddlužení použit, a tedy aby v případě splátkového kalendáře byly pro jeho plnění použity i případné její budoucí příjmy.
Page 99
99
Ani u této problematiky však nelze říct, že judikatura je ustálená a že soudy nemohou rozhodnout
jinak. Diskutabilní je, jak to bude v tomto případě s osvobozením od povinnosti platit dluhy. Jsou dvě
možnosti: soud se bude striktně držet zákona a osvobodí jen účastníka řízení. V takovém případě
bude manžel dlužníka nespravedlivě poškozen, protože ačkoliv se na splacení dluhů aktivně podílel,
dluhy mu zůstanou a věřitelé je budou moci nadále vymáhat. Druhou možností je, že soud použije
extenzivní výklad IZ a od placení zbytku dluhů osvobodí dlužníka i jeho manžela. Zde mohou namítat
znevýhodnění věřitelé, kteří neměli možnost zjistit, že se manžel dlužníka rovněž oddlužoval a proto
nemohli své pohledávky přihlásit.152
Poznámky z praxe
Možnost oddlužit celé SJM je pro manžele nepochybně výhodná, neboť jen v tom případě dokážou
zcela konsolidovat svou finanční situaci. Společné oddlužení manželů zasluhuje pozornost
zákonodárce, jenž by měl (v zájmu zachování právní jistoty) tuto problematiku alespoň částečně
upravit.
Dlužníkova manželka se tak svým souhlasem s oddlužením zavázala poskytovat po celou dobu splátkového kalendáře veškerou
součinnost potřebnou k tomu, aby se věřitelům dostalo prostřednictvím insolvenčního správce i z jejích příjmů plnění v rozsahu
podle § 398 odst. 3 IZ, a zavázala se též usilovat o zajištění maximálního možného uspokojení společných nezajištěných závazků
stejně, jako je k tomu povinen sám dlužník.
152 K tomu srovnej: ŠIMÁK, P., Společné oddlužení manželů. [online] EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo. Změněno dne
08. 07. 2011. Dostupné z URL: <http://www.epravo.cz/top/clanky/spolecne-oddluzeni-manzelu-74667.html> a PRUDILOVÁ
KONÍČKOVÁ, Z., Některá úskalí oddlužení manželů [online] EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo. Změněno dne 17. 2.
2012. Dostupné z URL: <http://www.epravo.cz/top/clanky/nektera-uskali-oddluzeni-manzelu-80703.html>
Page 100
100
IV. Alternativy oddlužení
IV.1. Současný stav právní úpravy dluhové problematiky
IV.1.1. Systém prevence a řešení předluženosti
V předchozích kapitolách jsme se zabývali třemi oblastmi právní úpravy řešení pohledávek, které APD
považuje za stěžejní v souvislosti s prevencí nepřiměřeného zadlužování, řešení předluženosti
obyvatelstva a o jejichž změny se zasazuje.
Jednalo se o okruhy:
- spotřebitelské úvěry (ochrana před nepřiměřeným zadlužováním)
- vymáhání pohledávek (řešení nesplácení jednotlivých pohledávek, přiměřenost
prostředků vymáhání pohledávek a ochrana práv dlužníka)
- oddlužení (řešení úpadku – platební neschopnosti dlužníka)
Tyto tři oblasti si můžeme představit jako třístupňový systém ochrany před negativními dopady
zadlužování. Na nejvyšším stupni pomyslného žebříčku stojí prevence. Regulace spotřebitelských
úvěrů by měla zaručit následující: spotřebitel dostane potřebné informace k tomu, aby se mohl
odpovědně rozhodnout, zda je pro něj nabízený úvěr vhodný či nikoliv. Věřitel úvěr poskytne pouze
za podmínky, že lze předpokládat schopnost splácení, takže k předlužení by nemělo docházet.
V případě, že tento stupeň ochrany selže, nastupuje proces vymáhání pohledávek, jenž by měl být
nastaven tak, aby rychle a efektivně uspokojil věřitele a současně (v co největší možné míře) šetřil
práva spotřebitele. Oddlužení, které umožní dlužníkovi zbavit se svých závazků a začít znovu s čistým
štítem, pak považujeme za poslední stupeň „záchrany“. Tento by měl podchytit většinu případů, kdy
první dva stupně selhaly a dlužníků, kteří na něj nedosáhnou, by mělo být minimum.
IV.1.2. Hlavní problémy
Na skutečnost, že jednotlivé prvky ochranného systému nejsou nastaveny optimálně, jsme upozornili
již v předchozích kapitolách. Svědčí o ní rovněž statistiky narůstajícího počtu exekucí. Zvyšuje se
počet návrhů na povolení oddlužení, nezanedbatelné množství dlužníků na oddlužení vůbec
nedosáhne a své dluhy nebude schopno nikdy uhradit.
Jako hlavní příčiny neúspěchu při podání návrhů na povolení oddlužení, lze na základě zkušeností
neziskových organizací zabývajících se oddlužením, které se zúčastnily ankety APD, identifikovat
následující skutečnosti:
- vady insolvenčního návrhu nebo návrhu na povolení oddlužení,
Page 101
101
- dluhy z podnikání u OSVČ,
- nepoctivý záměr,
- nedostatečný majetek dlužníka nebo nízký (nepravidelný) příjem dlužníka
(neschopnost splatit v oddlužení 30% nezajištěných závazků).
Odmítnutí nesprávně vyplněného insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení nebrání
dlužníkovi, aby nedostatky odstranil, návrh znovu podal, a tak podmínky oddlužení úspěšně splnil.
Dluhy z podnikání a domněnka nepoctivého záměru, zejména v případech, kdy se dlužník dopustil
majetkového trestného činu, představují větší problém. Tento je však řešitelný menšími změnami
v zákoně či sjednocením rozhodovací praxe soudů.
Hlavním důvodem, proč většina dlužníků propadne „záchranným systémem“ pak bude jejich
neschopnost splatit v oddlužení 30 % závazků. V této situaci se nejčastěji nacházejí:
- starobní a invalidní důchodci, kteří nemají možnost navýšit své příjmy,
- matky samoživitelky, případně vícedětné rodiny,
- osoby s nízkou kvalifikací na trhu práce,
- obecně osoby s nízkým příjmem,
- osoby bez příjmů, závislé na sociálních dávkách.
Jednu z možností řešení představuje snížení zákonné hranice minimálního plnění pro nezajištěné
věřitele. Nepředpokládáme však, že v blízké době bude pro takovou změnu prostor. Ke zvážení pak
zbývá možnost flexibilnějšího nastavení délky oddlužení a změna procenta celkové výše nezajištěných
závazků, které musí být v oddlužení splaceno. V případech, kdy dlužník nebude schopen splatit 30%
závazků v průběhu 5 let, by mohlo být umožněno prodloužení doby, po kterou by trval proces
oddlužení. Současně by se jako kompenzace pro věřitele, zvýšilo i procento výše závazků, které by
dlužník muset uhradit. Například: oddlužení by trvalo 7 let a dlužník by splatil 35% svých závazků
(uvedený poměr je jen ilustrativní). Tímto by se umožnil přístup k oddlužení osobám, jimž chybí
k dosažení zákonné hranice několik procent, nebo které mohou do budoucna počítat se snížením
nezabavitelné částky, protože jim odpadne vyživovací povinnost, avšak nemají možnost navýšit své
příjmy darovací smlouvou.
IV.1.3. Domluva na nižším plnění podle IZ
Samozřejmě jsme si vědomi toho, že možnost domluvit se s věřiteli na nižším plnění (než stanovuje
zákon), již nyní existuje v § 395 odst. 1 písm. b) IZ. V praxi se ale s jejím využitím téměř vůbec
nesetkáváme. Realita je totiž taková, že dlužník nemá věřiteli co nabídnout jako protihodnotu,
když bude s nižším plněním souhlasit. Věřitele tak nic nemotivuje, aby žádosti dlužníka vyhověl,
ačkoliv takový souhlas by byl přínosem i pro něj. Věřitel by sice obdržel menší část své pohledávky,
zároveň by ale měl jistotu, že tuto částku postupně reálně získá. Řešení úpadku dlužníka oddlužením
Page 102
102
tedy může být i v zájmu věřitele (i když neobdrží 30% pohledávky). Jak vyplývá z poměru počtu
oddlužení, prováděných splátkovým kalendářem k poměru oddlužení prováděných zpeněžením
majetku, většina dlužníků (spotřebitelů) nedisponuje žádným hodnotnějším majetkem (a pokud ano,
je tento předmětem zajišťovacích práv). V případě, že dojde u takového dlužníka k prohlášení
konkursu, půjde o konkurs nepatrný a pohledávky s vysokou pravděpodobností nebudou uspokojeny.
Věřitelé pak sice mohou své nároky vymáhat v exekuci, avšak je-li první v pořadí exekuce na větší
nebo neustále narůstající pohledávku, na uspokojení dalších pohledávek se pravděpodobně
nedostane.
K nemožnosti domluvy u věřitele spravujícího hromadné pohledávky přispívá také celkový
„automatizovaný“ systém vymáhání (dlužník představuje pouhé číslo a komunikovat může
povětšinou jen telefonicky s operátory call centra). Navíc v mnoha případech, dozví-li se věřitel, že
dlužník zvažuje řešení své situace oddlužením, podává na něj žalobu k soudu nebo k rozhodci, aby si
zajistil co nejvyšší plnění ze závazku.
IV.2. Alternativní způsoby oddlužení
APD se v rámci své činnosti zaměřuje rovněž na alternativní možnosti sanace dlužníkovy situace.
Vhodná alternativa by podle našeho názoru měla poskytnout možnost „restartu“ co nejširšímu
spektru dlužníků. Současně by měla vyvažovat zájmy dlužníka a zájmy věřitele.
V následujícím textu se pokusíme nastínit možné alternativy oddlužení, které by bylo možné
aplikovat v podmínkách českého právního systému. V tuto chvíli nemáme ambici přijít s hotovým
návrhem řešení, ale klademe si za cíl přinést podněty a postřehy, které se mají stát předmětem další
diskuze. Nejdříve si představíme koncepci institutu dobrovolného narovnání, sanačního fondu
a možnost jejich propojení, čímž by se jejich využití výrazně zefektivnilo. V závěru se budeme věnovat
možnostem oddlužení pro nízkopříjmové skupiny.
IV.2.1. Institut dobrovolného narovnání
Koncepci institutu dobrovolného narovnání jako jednu ze zvažovaných možností rozšíření přístupu
k sanačnímu řešení úpadku prezentovalo na Kulatém stolu (programy oddlužení konaném dne 21. 7.
2012) Ministerstvo spravedlnosti. Prezentovaný návrh částečně vychází z původního záměru
ministerstva, od kterého, žel, bylo v návrhu revizní novely IZ upuštěno. Po vzoru anglického práva,
kde je obdobný institut označován Individual Voluntary Arrangement, by měla být základem
dobrovolného narovnání dohoda mezi dlužníkem a věřiteli.
Zavedení institutu dobrovolného oddlužení bychom uvítali jako výrazný posun vpřed. Výhodou by
byla větší flexibilita, než jakou připouští oddlužení podle IZ, což by poskytlo větší možnosti pro
nalezení konsenzu mezi dlužníkem a věřiteli. Vzhledem k tomu, že institut je založen na vzájemné
dohodě, měl by být vhodný i pro řešení dluhů z podnikání, takže by se otevřela možnost řešení
Page 103
103
úpadku sanační formou i pro drobné podnikatele a osoby, kterým dluhy z podnikání brání ve využití
institutu oddlužení.
Individual Voluntary Arrangement (IVA)153
IVA, podobně jako oddlužení v naší právní úpravě, představuje sanační způsob řešení úpadku
dlužníka. Na rozdíl od institutu oddlužení tak, jak jej známe z IZ, IVA je založen především
na dobrovolné dohodě mezi dlužníkem a věřitelem. Tuto dohodu zprostředkovává a vyjednává
„insolvenční správce“ (licensed Insolvency Practicioner), jenž na začátku vychází zejména z informací,
které mu dlužník předloží. Soud plní pouze roli dohledu a v případě potřeby nařizuje předběžná
opatření.
IVA má poněkud jiný charakter než obyčejná smlouva, je závazná vůči všem, tedy i vůči věřitelům,
kteří se jejího vyjednávání neúčastnili. Oproti běžné konsolidaci přináší dlužníkovi výhody v tom,
že dlužník nemusí splatit závazky v plné výši a zmrazí se nárůst úroků a smluvních sankcí. Soud může
v průběhu vyjednávání prohlásit na dlužníka moratorium, které brání podání insolvenčního návrhu a
nedovoluje pokračovat v exekuci nebo ji nařídit.
Ani IVA však není přípustné pro každého dlužníka. Možnost řešit úpadek prostřednictvím IVA
předpokládá, aby dlužník byl v platební neschopnosti, dlužil minimálně dvěma věřitelům více než
£ 15 000. Většina dluhů přitom musí být nezajištěných a dlužník musí být zaměstnán nebo mít jiný
stálý prokazatelný příjem v přijatelné výši.154 Typickým příkladem průběhu IVA je, když dlužník po
dobu 5 let odevzdává 70% svých příjmů věřitelům. Jde však pouze o příklad, neboť dlužník a věřitelé
si podmínky mohou dohodnout. Návrh pomáhá dlužníkovi vytvořit insolvenční správce. Následně jej
spolu s dalšími náležitostmi rozešle věřitelům. Aby byla dohoda účinná, musí ji schválit věřitelé,
jejichž hodnota pohledávek představuje 75% z celkové výše dlužníkových závazků. V případě, že se
věřitel hlasování zdrží, předpokládá se, že hlasoval pro dohodu. Splní-li dlužník všechny smluvené
podmínky, zbylé dluhy se mu odpustí.
Koncepce institutu dobrovolného narovnání
Jak bylo řečeno výše, institut dobrovolného narovnání by měl být založen na dohodě mezi věřiteli
a dlužníkem, jejíž vyjednání by zprostředkoval insolvenční správce a následně schválil soud.
Systematicky by - podle našeho názoru- měl být zařazen do insolvenčního práva a upraven v IZ.
153 Insolvency Act 1986, část VIII. Dostupné z: URL: < http://www.legislation.gov.uk/ukpga/1986/45/part/VIII>.
154 Jednotlivá kritéria se pro Anglii, Wales a Severní Irsko mohou lišit. Navíc domluva mezi dlužníkem a věřiteli není nijak limitována.
K tomu například srovnání základních informací, pro dlužníky dostupné na stránkách: IVA Northern Ireland, Northern Ireland´s
leading provider: Dostupné z URL: < http://www.ivanorthernireland.co.uk/iva.html> a Bankruptcy - Insolvency, Consumer &
Business Debt Advice Service Dostupné z URL: <http://www.bankruptcy-insolvency.co.uk/individual_voluntary_arrangements/iva-
criteria.php#maincontent>.
Page 104
104
Úkoly a postavení insolvenčního správce a soudu
Insolvenční správce
Proces vyjednávání dohody by probíhal za asistence a pod dohledem insolvenčního správce,
jehož úkolem by bylo zejména pomoci dlužníkovi se sestavením realizovatelného a věřiteli
akceptovatelného návrhu dohody o narovnání.
Za tím účelem by insolvenční správce prověřoval (kontroloval) smlouvy, obesílal věřitele a jednal
s nimi (za přítomnosti dlužníka). Přičemž na začátku by vycházel z informací, které mu poskytl dlužník
a následně by zohledňoval přihlášené pohledávky věřitelů. Insolvenční správce by měl rovněž zajistit,
aby předložený návrh odpovídal možnostem dlužníka tak, že tento bude schopen případnou dohodu
plnit.
Po dosažení konsenzu mezi dlužníkem a věřiteli by insolvenční správce předkládal dohodu
o dobrovolném narovnání ke schválení soudu. Následně by jeho činnost odpovídala činnosti
insolvenčního správce v průběhu oddlužení. Z uvedeného vyplývá potřeba rozšíření kompetencí
insolvenčního správce.
Rizika
Ošetřit bude potřeba zejména snahy dlužníků dávat nereálné sliby, aby věřitelé jejich návrhy
dobrovolného narovnání přijali. Příklad možného řešení: bude-li dlužník navrhovat splátky,
jejichž výše by byla vzhledem k jeho příjmům a výdajům na základní životní potřeby nepřijatelná,
insolvenční správce upozorní věřitele a doporučí jim, aby návrh nepřijali.
Rovněž lze předpokládat, že bude-li insolvenční správce vykonávat všechny výše popsané úkony,
stoupnou náklady na jeho činnost a ponese je pravděpodobně dlužník.
Soud
Role soudu by spočívala zejména v dohledu nad procesem schvalování dohody. Svou pravomoc
by soud vykonával jednak na začátku, jednak v průběhu narovnání. Na začátku by dohled spočíval
ve schválení dohody mezi věřiteli a dlužníkem. Soud by přitom prověřoval dodržení formálních
náležitostí a neměl by možnost zasahovat do obsahu smlouvy (nebo jen minimální, ve výjimečných
případech).
V průběhu narovnání by pak soud měl možnost již schválenou dohodu zrušit v případě, kdy
dodatečně vyjde najevo, že dohody bylo dosaženo podvodným jednáním, nebo by se ukázalo, že ji
neschválila stanovená většina věřitelů. Na závěr by soud svým rozhodnutím potvrdil, že dlužník
dohodu splnil a osvobodil by jej od zbytku závazků. Toto potvrzení soudu je zapotřebí, aby
osvobození od dluhů bylo účinné i vůči věřitelům, kteří se do dohody o dobrovolném narovnání
nezapojili.
Page 105
105
Obsah a závaznost dohody
Návrh dohody by na základě informací od dlužníka a za jeho součinnosti vypracoval insolvenční
správce. Samotný obsah dohody by měl být záležitostí smluvních stran (dlužníka a věřitelů).
Předpokladem však zůstává, že výše splátek, doba splácení a hranice minimálního plnění pro věřitele
bude nastavena tak, aby ji dlužník byl schopen dlouhodobě plnit.
Dohoda bude přijata, pokud návrh schválí věřitelé s určitým podílem na celkové výši dluhu. Tento by
(například po vzoru IVA) mohl být stanoven na 75%. Konečnou výši hranice pro přijetí návrhu však
ponecháváme k dalším diskuzím.
Následné schválení dohody soudem zabezpečí její závaznost pro všechny strany. Tedy i vůči
věřitelům, kteří se schválením dohody nesouhlasili nebo se ke svým pohledávkám nepřihlásili.
Rizika
Předpokladem řešení předlužení formou dohody o dobrovolném narovnání je, že dlužník má přehled
o svých závazcích a jejich stavu, což může být u řady dlužníků nepřekonatelnou překážkou. Z toho
důvodu bude potřeba podporovat činnost občanských a dluhových poraden, které by dlužníkovi
s přípravou podkladů pomohly. Tuto činnost by rovněž mohl zprostředkovat nebo zabezpečit sanační
fond.
Dále bude potřeba zajistit, aby zejména nepoctiví věřitelé, jejichž pohledávka narostla z důvodu
nepřiměřených úroků a sankcí, neměli možnost přijetí dohody zablokovat.
Průběh řízení
Samotné řízení by probíhalo v několika stadiích. Na začátku by insolvenční správce prověřil
majetkovou situaci dlužníka, zejména s ohledem na možnost sestavit nabídku reálně
akceptovatelnou věřiteli. Následně by bylo prostřednictvím insolvenčního rejstříku věřitelům
oznámeno zahájení řízení, přičemž věřitelé by byli vyzvání k přihlášení pohledávek. S přihlášenými
věřiteli by pak probíhalo jednání o dohodě. Do vyjednávání by se v případě potřeby zapojil i sanační
fond. Ten by mohl nabídnout věřitelům, kteří budou ochotni přistoupit na nižší plnění, možnost
okamžitého vyplacení. V případě, že věřitel nabídku přijme, fond jej vyplatí a nastoupí na jeho místo
v řízení. Pokud bude dohoda věřiteli přijata a schválena soudem, stane se závazná pro dlužníka a
všechny jeho věřitele (bez ohledu na to, jestli hlasovali pro nebo proti přijetí). Splní-li dlužník
podmínky dohody, rozhodne soud o jeho osvobození od zbytku závazků. Plnění dohody kontroluje
insolvenční správce. Poruší-li dlužník podmínky dohody, nebo se trvale změní jeho ekonomická
situace a nebude dlouhodobě schopen podmínky plnit, soud dohodu zruší.
Rizika
Je otázkou, nakolik budou věřitelé ochotní s dlužníkem o narovnání jednat. Ze zkušeností, kterými
disponujeme, předpokládáme, že jednání naklonění nebudou. I z toho důvodu počítáme v koncepci
s nutností věřitele přihlásit si pohledávku do řízení, jinak ztratí možnost zúčastnit se jednání a jeho
Page 106
106
pohledávka nebude v dohodě zohledněna. (Měla by mít podobný režim jako pohledávka, kterou
věřitel nepřihlásí do oddlužení.)
Zejména bude-li do vyjednávání vstupovat sanační fond s možností jednorázového vyplacení
pohledávky, bude potřeba vytvořit opatření, která by zabránila „predátorským“ společnostem
vydělávat odpuštěním části dluhů uměle navýšeného nepřiměřenými sankcemi a úroky na úkor
věřitelů čestných.
IV.2.2. Sanační fond
Inspirací pro zahrnutí institutu sanačního fondu mezi přijatelné alternativy oddlužení byla praxe
řešení předlužení obyvatel mimo úpravu insolvenčního práva v Německu a Švýcarsku. V podmínkách
České republiky zřejmě nebude možné jejich fungování zcela kopírovat, některé prvky (jako jsou
podmínky pro poskytnutí půjčky nebo vymezení závazků, které by byly z financování sanačním
fondem vyloučeny) však převzít lze.
Úvodem je potřeba zmínit, že současná právní úprava umožňuje, resp. nebrání tomu, aby podobný
fond vznikl a fungoval i v České republice. Nemáme však informace, že by v současnosti podobný
sanační fond existoval, alespoň ne takový, jenž by měl dopad na širší okruh dlužníků. Otázkou zůstává
i to, nakolik by byl soukromý fond bez zaštítění státní autoritou úspěšný při jednáních s věřiteli.
Zahraniční praxe
V Německu a Švýcarsku existují tzv. sanační fondy a nadace, které napomáhají k řešení předlužení
obyvatel mimo úpravu insolvenčního práva. Podstatou jejich fungování jsou bezúročné půjčky
poskytované dlužníkům k úhradě jejich závazků. Působnost fondů bývá stanovena různě, některé jsou
zaměřeny obecně, jiné svou cílovou skupinu úzce vymezují (např. osoby propuštěné z výkonu trestu
odnětí svobody apod.).
Předpokladem pro poskytnutí půjčky většinou bývá:
- vůle dlužníka změnit svou situaci a ochota spolupracovat v průběhu oddlužování,
- pravidelný legální měsíční příjem v dostatečné výši, aby dlužník mohl půjčku splácet,
- střednědobě stabilní ekonomická situace dlužníka,
- závazek dlužníka, že se nebude dále zadlužovat.
V případě, že dlužník tyto a další podmínky stanovené fondem splňuje, přistoupí se k vyjednávání
s věřiteli. Cílem je vyjednat odpuštění části dluhu, za což může dlužník nabídnout okamžité splacení
půjčky, takže si věřitel ušetří další výdaje za vymáhání dluhu s nejistým koncem. Ze sanace mohou být
vyloučeny peněžité tresty a pokuty uložené v trestním řízení. Tyto pak musí dlužník splácet vedle
půjčky, která je poskytnuta fondem. Dále se neusiluje o snížení u závazků z odpovědnosti za úmyslné
spáchání škody a z povinnosti nahradit škodu na zdraví.
Page 107
107
V případě, že vše úspěšně proběhne, fond (nadace) poskytne dlužníkovi půjčku, a to tak, že ji vyplatí
podle domluvy věřitelům. Poskytované půjčky jsou většinou limitované určitou výší. Následně dlužník
půjčku fondu splácí (obvykle 3 až 5 let). Výhodu pro dlužníka představuje ukončení exekucí
a vymáhacích procesů (což je pozitivní zejména z hlediska psychických dopadů) a současně
již dlužníkovy dluhy nenarůstají.
Sanační fondy jsou financovány různými způsoby. Na začátku je potřebný větší vstupní kapitál,
následně by měly být další finanční prostředky získávány ze splacených půjček, kapitálových výnosů
majetku a různých příspěvků.
Navrhovaná koncepce
Jak jsme předeslali výše, navrhovaná koncepce nebude zcela kopírovat praxi zavedenou ve Švýcarsku
a Německu, a to ze dvou důvodů:
- potřeba velkého objemu finančních prostředků,
- nejistá návratnost poskytnuté půjčky.
Sanační fond by měl podle našeho návrhu fungovat v rámci insolvenčního řízení a poskytovat menší
půjčky, které by pokryly jen několik dlužníkových pohledávek (2 až 3), u nichž bude věřitel ochoten
přistoupit na nižší plnění, než obdrží ostatní věřitelé v rámci oddlužení nebo dobrovolného narovnání.
Nebude tedy potřeba tak velkého objemu finančních prostředků pro jednoho dlužníka. Sanační fond
pak tuto pohledávku věřiteli za dlužníka vyplatí a sám nastoupí na jeho místo v oddlužení nebo
dobrovolném narovnání. Tím bude zajištěna větší pravděpodobnost návratnosti poskytnuté půjčky.
V následující části se pokusíme nastínit stěžejní otázky, které budou muset být v souvislosti
s navrhovanou koncepcí zodpovězeny.
Účast státu a struktura státního fondu
První otázkou je, zda by měl být sanační fond zřízen za účasti státu. Naše koncepce účast státu
předpokládá, což samozřejmě nebrání tomu, aby vedle státního sanačního fondu existovaly i fondy
soukromé, nadace a nadační fondy.
Dále je třeba vyřešit otázku struktury fondu. Konkrétně, jestli zřídit jeden sanační fond na principu
koncentrace, nebo více menších fondů na územním principu (například v rámci krajů a obcí).
Každá alternativa má své výhody a nevýhody.
Existence jednoho centrálního sanačního fondu umožňuje lepší kontrolu poskytnutých financí.
Na druhou stranu může vést k určité těžkopádnosti a nepružnému rozhodování. Rovněž by se ztížil
přístup dlužníků k sanačnímu fondu a fond by měl problémy s prověřováním ekonomické situace
dlužníka. V případě uplatnění územního rozčlenění je pravděpodobné, že dostupnost fondů se pro
dlužníky zvýší. Rovněž možnost posouzení, jestli by měl být úvěr dlužníkovi poskytnut, bude lepší. Je
Page 108
108
však třeba zajistit možnost kontroly toku poskytnutých financí a odpovědnost za návratnost
vyplacených půjček.
Po zvážení přínosů a negativ se přikláníme spíše k územnímu rozčlenění (existenci sanačních fondů
při obcích, případně krajích), za současného dohledu a metodického vedení jakési centrály. V rámci
jednání pracovní skupiny APD padl zajímavý návrh, že by tyto fondy mohly fungovat na podobném
principu jako franšízy.
Rizika
Existence státního sanačního fondu si bude vyžadovat přijetí nové právní úpravy, která stanoví
pravidla pro financování, fungování, strukturu fondu a v neposlední řadě také podmínky dohledu.
Taková právní úprava klade vysoké nároky na kvalitu, aby zajistila účelné fungování fondu.
V případě existence soukromých sanačních fondů bude s vysokou pravděpodobností potřeba ošetřit
možnost zneužití, aby ze sanačních fondů nevznikl nový „výnosný byznys“, který by vedl k dalšímu
zadlužování.
Financování fondu
S účastí státu je úzce propojena otázka financování sanačního fondu. Na začátku předpokládáme,
že fondu bude muset být poskytnutý základní kapitál. Následně by měl být schopen financovat své
aktivity ze splacených půjček.
Předkládáme tři alternativy financování (s možností vzájemné kombinace):
- financování v rámci sociálního sytému: Toto řešení předpokládá, že sanační fond
bude zařazen do sociálního systému, což se může zdát nelogické. Avšak již nyní se
setkáváme s tím, že část dávek vyplacených dlužníkovi (ačkoliv jde o dávky
nepostižitelné výkonem rozhodnutí) je využívaná k úhradě závazků. Stát tak fakticky
již nyní splácí za dlužníka jeho dluhy.
- financování z pokut uložených poskytovatelům spotřebitelských úvěrů a vybraných
ČOI a ČNB za porušení povinnosti vyplývajících ze ZSÚ.
- zavedení povinného příspěvku pro poskytovatele spotřebitelských úvěrů: Jako další
možnost vidíme vytvoření kapitálu sanačního fondu z příspěvků, které by odváděli
poskytovatelé spotřebitelských úvěrů podle celkové výše poskytnutých úvěrů.
(Ilustrativní příklad: z každých poskytnutých 1.000,- Kč, by musel věřitel odvést do
fondu 0,10 Kč). Podle našeho názoru by takový příspěvek nepřiměřeně nezatěžoval
ani věřitele (a ani spotřebitele, na kterého by byla tato povinnost pravděpodobně
přenesena ve formě poplatků za poskytnuté úvěry). Navíc by věřitelé o vybrané
poplatky nepřišli, jen by došlo k jejich přerozdělení. Získali by je věřitelé ochotní
domluvit se na nižším plnění (což, jak předpokládáme, budou ti serióznější).
Page 109
109
Návratnost poskytnutého úvěru
Předpokládáme-li, že fond bude později fungovat z vlastních zdrojů (splacených půjček), musí být
zajištěna jejich návratnost. K tomu by měl přispět:
- požadavek na užší spolupráci mezi dlužníkem a fondem (dlužník by musel fondu
poskytnout veškeré informace o svých dluzích, příjmech a výdajích, musel by
absolvovat kurz finanční gramotnosti, projít zkušební dobou, kdy by po určité období
musel dodržovat splátkový kalendář apod.),
- poskytování půjček po důkladném zvážení (půjčka by byla poskytnuta na základě
rozhodnutí komise, po zvážení všech aspektů, zejména stability ekonomické situace
dlužníka),
- navázání poskytnutí půjčky na insolvenční řízení nebo dobrovolné narovnání
(z probíhajících oddlužení by mělo být možné zjistit, jaká je statistika úspěšnosti,
a tedy jaká je pravděpodobnost návratnosti poskytnuté půjčky.
Spolupráce s dlužníkem a vyjednávání s věřiteli
Spolupráce mezi dlužníkem a sanačním fondem by se neměla orientovat jen na poskytnutí bezúroční
půjčky a její následné splácení. Předpokládáme, že fond by zájemcům o poskytnutí půjčky poskytoval
i dluhové poradenství a pomáhal by se sestavováním přehledů věřitelů, které by dlužník potřeboval
doložit k návrhu na povolení oddlužení, případně k dosažení dohody o dobrovolném narovnání.
Samozřejmostí by mělo být rovněž právní poradenství, aby se omezila úspěšnost věřitelů při
uplatňování nepřiměřených smluvních pokut a úroků.
Jak jsme již několikrát zmínili, nepředpokládáme, že fond bude fungovat samostatně. Své využití
najde spíše v rámci institutu oddlužení, případně dobrovolného vyrovnání. V případě spolupráce
s dlužníkem, který chce vstoupit do oddlužení (avšak nedosáhne na požadovanou 30% hranici),
by fond mohl věřitelům nabídnout, že v podstatě odkoupí věřitelovu pohledávku za dlužníkem
a následně si ji sám do oddlužení přihlásí. Tato jednání by probíhala ještě před podáním samotného
návrhu. V případě, že dlužník bude usilovat o dobrovolné narovnání, bude mít sanační fond jen
podpůrnou roli, neboť jednání s věřiteli by zde vedl insolvenční správce. Sanační fond by v případě
potřeby vstoupil do jednání až v jeho průběhu a učinil by věřitelům stejnou nabídku, jak bylo
uvedeno výše.
Rizika
Mezi dlužníkem a sanačním fondem bude zřejmě zapotřebí navázání dlouhodobější spolupráce.
Z časové náročnosti pak vyplývá riziko nárůstu dluhů do výše, která vyloučí možnost využití i
alternativních způsobů oddlužení.
Dále je zde hned několik rizik zneužití jak ze strany věřitele, tak ze strany dlužníka. Problematickou
může být snaha některých věřitelů zajistit si co nejvyšší plnění ve chvíli, kdy se dozvědí, že dlužník
zvažuje využití alternativního způsobu oddlužení a uplatnění nároku u soudu nebo rozhodce
Page 110
110
(ve snaze navýšit pohledávku o náklady řízení). Na straně dlužníka je pak dán prostor
pro neoprávněné zvýhodnění věřitele.
IV.2.3. Propojení institutu dobrovolného narovnání a sanačních fondů
Za nejefektivnější z možných alternativ k oddlužení, které podle našeho názoru (zakládajícím
se na mnoha diskuzích vedených v rámci pracovních skupin APD) přichází v úvahu, je vytvoření dvou
samostatných institutů s možností jejich kombinace v praxi. Jednotlivé instituty byly popsány výše.
Jedná se o:
- sanační fond,
- institut dobrovolného narovnání.
Výhodou takového řešení je, že ačkoliv jednotlivé instituty můžou fungovat i samostatně, jejich
kombinací bude navrhovaná alternativa, použitelná pro širší okruh dlužníků. Celý mechanismus
by spočíval v možnosti sanačního fondu vstoupit do jednání s věřitelem v rámci institutu
dobrovolného narovnání nebo v rámci oddlužení a okamžitém vyplacení věřitele, který souhlasí
s nižším plněním. Sanační fond by následně získal vyplacenou pohledávku a nastoupil na místo
původního věřitele v oddlužení nebo v dobrovolném vyrovnání.
Propojením dobrovolného narovnání s bezúročnou půjčkou od sanačního fondu dosáhneme, že:
- vyjednávání s věřiteli, které by jinak musel vést sanační fond sám, je skrze
insolvenčního správce zajištěna určitá autorita,
- insolvenční správce bude současně dohlížet, aby nedocházelo
k neoprávněnému zvýhodňování věřitele,
- řízení dostane formalizovanou podobu insolvenčního řízení, čímž na něj dopadnou
jeho účinky: zejména nemožnost provést exekuci a uplatnit pohledávku žalobou
u soudu,
- dlužník dostane do rukou nové argumenty pro vyjednávání s věřiteli o výši plnění
(za ochotu přistoupit na nižší plnění závazku mu dlužník může nabídnout okamžité
splacení dluhu)
- je větší pravděpodobnost, že fondu bude určitá půjčka splacena v rámci oddlužení
nebo dobrovolného narovnání, než kdyby jen uzavřel smlouvu s dlužníkem.
IV.2.4. Sanace předlužení nízkopříjmových skupin
Uvědomujeme si, že výše popsané návrhy neřeší předluženost u nízkopříjmových skupin,
protože předpokládají, že dlužník disponuje určitým příjmem, z něhož je schopen nejen hradit
Page 111
111
základné životní potřeby své a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, ale současně může
poskytovat přiměřenou splátku svým věřitelům. Inspiraci pro oddlužení osob s nízkými příjmy skýtá
znovu anglické právo a institut Debt relief order.
Debt relief order (DRO)
DRO je dalším ze sanačních způsobů řešení předluženosti obyvatel, který je uplatňován v Anglii
a Walesu. Je určen pro dlužníky, kteří mají relativně nízké dluhy, nedisponují žádným větším
majetkem a jejich měsíční příjem je minimální, nebo dokonce žádný. Základem DRO je zkušební doba
v trvání většinou 12 měsíců, v průběhu které jsou dlužníkovi dána určitá omezení. V případě, že se
dlužník osvědčí, dojde k odpuštění závazků.
Konkrétně mohou o DRO požádat osoby, které:
- nejsou schopny splácet své závazky,
- dluží celkem maximálně £ 15 000 (s výjimkou dluhů, na které se DRO nevztahuje),
- jejichž majetek nepřesahuje £ 300 a po zaplacení všech poplatků, pojištění a běžných
výdajů na domácnost disponují měsíčním příjmem maximálně £50,
- nebylo s nimi posledních 6 let vedeno DRO.
S vyplněním a podáním žádosti dlužníkovi pomáhá autorizovaný prostředník. Žádost se podává
tzv. oficiálnímu příjemci, což je soudní úředník. Tento má pravomoc zkoumat majetkové poměry
dlužníka a prověřovat pravdivost údajů uvedených v žádosti. V případě, že je žádost schválena,
začne běžet 12-ti měsíční lhůta, se kterou je spojeno:
- moratorium - věřitelé nemohou po dlužníku dluhy vymáhat ani uplatnit žalobou
u soudu,
- pozastavení splátek dluhů - dlužník nemusí své dluhy splácet.
V průběhu DRO však pro dlužníka platí určitá omezení. Nemůže si vzít hotovostní půjčku nebo
objednat zboží v hodnotě nad £ 500, aniž by informoval protistranu o probíhajícím DRO.
Má omezenou možnost podnikat. Banka mu může odmítnout otevřít běžný účet. Po celou dobu
dlužník musí řádně hradit běžné náklady na život (nájem, účty za elektřinu apod.).
V případě, že se dlužník osvědčí, dluhy přihlášené do DRO zaniknou. Výjimku představují dluhy,
které do DRO zahrnuté nebyly. Vyjde-li najevo nečestný úmysl, mohou být rozhodnutím soudu výše
popsaná omezení prodloužena na dvě až patnáct let.
Odpuštění závazků v podmínkách ČR
Podle našeho názoru je jen otázkou času, kdy bude muset být obdobný institut zaveden v České
republice, protože předluženost obyvatel (zejména sociálně vyloučených lokalit) a její důsledky
začnou být společensky neúnosné. Zavedení obdobného institutu jako je DRO považujeme za
Page 112
112
přijatelné řešení, které dává dlužníkovi možnost vyvázat se po splnění určitých podmínek ze svých
závazků a začít od začátku.
Základním předpokladem přípustnosti této formy sanace předlužení by bylo, že věřitelé by ani
exekucí, ani v rámci insolvenčního řízení nebyli schopni dosáhnout alespoň částečné uspokojení. Další
podmínky pak bude potřeba nastavit tak, aby nedocházelo ke zneužití daného institutu a aby se
dlužník po odpuštění závazků znovu nepřiměřeně nezadlužil s vědomím, že mu dluhy mohou být
znovu odpuštěny.
Výše uvedené by mělo být dosaženo například nastavením následujících pravidel:
- prokázání neúspěšné snahy o využití jiných možností oddlužení (jak dle IZ, tak
alternativních), případně nutnost absolvovat konkursní řízení
- dlouhodobá a aktivní spolupráce s orgánem, kterému by byla svěřena působnost
v této oblasti
- posouzení příčiny vzniku jednotlivých závazků před povolením odpuštění
- absolvování školení finanční gramotnosti
- omezení možnosti dlužníka převzít závazky v nepřiměřené výši v průběhu a po
skončení procesu
- možnost absolvovat celý proces jenom jednou
Nastavení optimálních podmínek bude složitým procesem, protože bude potřeba zohledňovat jak
zájmy dlužníka, tak zájmy věřitelů. V konečném důsledku by však správně nastavená možnost
oddlužení i pro dlužníky bez příjmů měla být prospěšná pro celou společnost.
Page 113
113
Shrnutí a doporučení
Předchozí kapitoly si kladly za cíl zmapovat a zanalyzovat současnou právní úpravu dluhové
problematiky. Neměli jsme přitom ambici popsat celou problematiku komplexně do detailů. Zaměřili
jsme se na oblasti, které se podle našeho názoru nejvíce dotýkají postavení dlužníka, takže mohou, ať
již přímo či nepřímo, ovlivnit předlužení obyvatel a zesílit nebo zmírnit sociální dopady předlužení na
jednotlivce a posléze i na celou společnost.
Při strukturování práce jsme vycházeli z rozdělení jednotlivých cílů Aliance proti dluhům mezi
pracovní skupiny. Výjimkou bylo zařazení problematiky rozhodčího řízení a bezplatné právní pomoci,
jež jsme ze systematických důvodů přesunuli do části vymáhání pohledávek. Analýza se tak skládá ze
čtyř hlavních kapitol: Spotřebitelské úvěry, Vymáhání pohledávek, Insolvenční právo a Alternativy
oddlužení, v jejichž rámci jsme se snažili popsat stávající právní úpravu a současně reflektovat několik
zásadních změn, které byly provedeny v posledním období. Zohledňovali jsme přitom judikaturu i
praktické zkušenosti.
Spotřebitelské úvěry
V rámci pracovní skupiny Spotřebitelské úvěry, si APD za cíl stanovila zejména: regulaci přiměřenosti
smluvních pokut, regulaci využívání bianco směnek, povinná (standardizovaná) pravidla pro
posuzování bonity spotřebitele. V případě, že bude přijata novela ZSÚ tak, jak je navrhována, mohlo
by dojít k naplnění většiny cílů APD.
Z provedené analýzy vyplynuly následující podněty:
Občanské právo stanoví neplatnost právních úkonů, které odporují dobrým mravům nebo zákonu.
Neplatné jsou rovněž nepřiměřené smluvní podmínky v spotřebitelských smlouvách. Spotřebitel má
teda teoretickou možnost se z takových smluv nebo ujednání vyvázat, avšak nemá k tomu dostačující
„nástroje.“ Určovací žaloba má svá úskalí, takže spotřebitel většinou nemůže podat návrh k soudu a
musí čekat na první kroky věřitele. Tato situace narušuje jeho právní jistotu.
Nepřiměřené smluvní pokuty mohou být zrušené pro rozpor s dobrými mravy. Bude-li přijata novela
ZSÚ, bude hrubý nepoměr mezi smluvní pokutou a zajišťovanou pohledávkou zakládat absolutní
neplatnost i pro rozpor se zákonem. Problém v tomto směru představuje především aplikace práva,
kdy zejména v rozhodčím řízení není přiměřenost smluvních pokut vůbec posuzována. Žádoucí by
byla i změna soudní judikatury, která již několik let považuje pokutu ve výši 0,5% z dlužné částky
denně za odpovídající dobrým mravům a nezřídka se uchyluje k mechanické aplikaci tohoto pravidla.
Bianco směnky byly rovněž zahrnuty do novely ZSÚ. U spotřebitelských úvěrů se počítá s úplným
zákazem směnek, což lze označit za pozitivní krok. Problém vidíme v tom, že novela nedopadne
na finanční služby vyloučené z působnosti ZSÚ (například úvěry do 5 000 Kč) ani na jiné spotřebitelské
Page 114
114
smlouvy. Do budoucna bychom doporučili rozšířit zákaz využívání směnek ve všech právních vztazích
ze spotřebitelských smluv.
Nedostatečné ověřování bonity dlužníka nebo vědomé zadlužování nebonitních spotřebitelů
při poskytování spotřebitelských úvěrů má novela ZSÚ odstranit upřesněním předmětného
ustanovení, kde bude jasně řečeno, že věřitel úvěr neposkytne, zjistí-li neschopnost dlužníka jej
splácet. Vzhledem k povinnosti věřitele postupovat s odbornou péčí, nepovažujeme za potřebné
vytvářet standardizovaná pravidla pro ověřování bonity.
Pokud jde o právní úpravu v ZSÚ, zde není zásadním problém v jejím nastavení, ale spíše
v nedodržování (obcházení) zákona nepoctivými věřiteli a zprostředkovateli a nedostatečná kontrola
ze strany orgánů dohledu. Řešením této situace bude zejména provádění četných systematických
kontrol a ukládání sankcí, které věřitele citelně postihnou.
Ke zvážení necháváme možnost změnit právní úpravu trestného činu lichvy tak, aby byl trestný čin
prokazatelný a reálně postižitelný.
Vymáhání pohledávek
Pracovní skupina Vymáhání pohledávek se zaměřila na následující oblasti: zvýšení informovanosti
o dobrovolné úhradě dluhu, zajištění doručení informací dlužníkovi před zahájením soudního řízení,
eliminaci případů, kdy výše nákladů řízení (nalézacího či exekučního) vysoce převyšuje vymáhanou
částku, slučování exekučních řízení v případě totožných účastníků a povahou totožných pohledávek,
zajištění možnosti dlužníka nakládat s nezabavitelnou částkou na jeho účtu v případě přikázání
pohledávky z účtu.
Z provedené analýzy vyplývá, že:
Zajištění doručení informací dlužníkovi před zahájením řízení je ošetřeno novelou OSŘ,
která motivuje věřitele k zaslání výzvy k dobrovolné úhradě dluhu (pod sankcí nepřiznání nákladů
nalézacího řízení).
Eliminace případů, kdy výše nákladů řízení vysoce převyšuje vymáhanou částku. V nalézacím řízení
je výše odměn u bagatelních pohledávek upravena novelou vyhlášky č. 484/200 Sb., s účinností od
1. 4. 2012. Touto novelou došlo k rozlišení více úrovní výše bagatelních pohledávek a k mírnému
snížení odměn za zastupování v případě těchto sporů. Soudy, s využitím nálezů Ústavního soudu, mají
možnost zohlednit v každém konkrétním případě výši nákladů potřebných k účelnému uplatňování
práva proti druhému účastníkovi, a to zejména tam, kde je předmětem žalobního bagatelní
pohledávka. Podle našeho názoru by však soudy neměly ani v případě vyšších pohledávek
mechanicky aplikovat vyhlášku č. 484/2000 Sb., ale je potřeba i v těchto případech zkoumat, jaká
výše nákladů byla v daném případě účelná.
V případě exekučního řízení má dobrovolná úhrada dlužné částky a nákladů exekuce za následek
snížení odměny exekutora a v určitých případech i snížení náhrady hotových výdajů exekutora.
Page 115
115
Exekutor je na základě novely účinné od 1. 3. 2012 oprávněn za společnou cestu ve více exekučních
řízeních požadovat náhradu za cestovní výdaje pouze jednou; obdobné pak platí u náhrady za
promeškaný čas. Novelou EŘ by mělo dále dojít tomu, že náhradu účelně vynaložených cestovních
výdajů bude možno (po povinném) požadovat pouze do určité výše.
Slučování exekucí v případě totožných účastníků a povahou totožných pohledávek. Novela EŘ se
vypořádává i s tímto problémem, kdy stanovuje, že v případě dalších řízení zahájených oprávněným
proti témuž povinnému u stejného exekutora, dochází ke spojení exekucí ke společnému řízení. Na
návrh povinného lze ke sloučení exekucí přistoupit za určitých podmínek i tehdy, když podal návrh
k témuž exekutorovi jiný oprávněný, nebo jsou ve prospěch stejného oprávněného vedena
(k vymožení různých plnění) řízení u odlišných exekutorů.
Zajištění toho, aby dlužník mohl nakládat s nezabavitelnou částkou na svém účtu v případě
přikázání pohledávky z účtu. Tento problém není stávajícími právní předpisy (až na možnost jednoho
výběru do výše dvojnásobku životního minima) upraven.
Z analýzy vyplynuly i další podněty:
Změna některých ustanovení zavedených novelou OSŘ a EŘ. V říjnu tohoto roku byl přijat zákon,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další
související zákony155. Tímto zákonem došlo k zásadním změnám OSŘ a EŘ.
Znění níže uvedených ustanovení je dle našeho názoru nutné přehodnotit.
- Možnost postihnout srážkami příjmy, účet, peněžitou pohledávku nebo postihnutí
jiných majetkových práv manžela povinného. Stávajícímu širokému pojetí SJM totiž
neodpovídá dostatečná ochrana manžela, který závazek nepřevzal.
- Snížení nejnižšího podání při dražbě nemovitosti. Původní právní úprava umožňovala
nejnižší podání ve výši ½ odhadní ceny nemovitosti. Novela ale umožňuje, aby ve
třetím dražebním jednání bylo nejnižší podání stanoveno jako 40 % z odhadní ceny,
ve čtvrtém 30 % a v pátém dražebním jednání 25 % ceny. V tomto případě existuje
riziko pletich v dražbě nebo neúčelného navyšování nákladů v souvislosti
s opakovaným pořádáním dražby, které nebudou vzhledem k možné výsledné ceně
pokryty výtěžkem z dražby.
Rozšíření demonstrativního výčtu věcí, nepodléhajících výkonu rozhodnutí (exekuci) v případě
postižení movitých věcí. Aktuální úprava z důvodu neurčitosti vymezení movitých věcí
nepodléhajících výkonu rozhodnutí (exekuci) neposkytuje povinnému dostatečnou ochranu před
155 Zákon č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další
související zákony. Tento zákon vstoupí v účinnost dne 1. 1. 2013.
Page 116
116
zabavením základního vybavení domácnosti. Dává široký prostor pro relativizaci věcí, které jsou
potřebné k uspokojování základních hmotných potřeb povinného a jeho rodiny.
Insolvenční právo
V rámci insolvenčního práva zaměřila APD svou pozornost na oddlužení. Pracovní skupina alternativy
oddlužení řešila především: zpřístupnění oddlužení pro osoby se zápisem v trestním rejstříku a pro
OSVČ, dále potřebu zákonné úpravy oddlužení manželů a možné alternativy oddlužení pro osoby,
které na oddlužení dle IZ nedosáhnou.
V rámci provedené analýzy jsme dospěli k následujícím závěrům:
K přípustnosti oddlužení pro osoby, které byly v posledních 5 letech pravomocně odsouzeny pro
trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy, dospěly soudy výkladem a jejich rozhodování je
v této otázce konzistentní. Poslední novelou byla judikatura převzata i přímo do IZ, což znamená, že
soudy již musí zvažovat nejen existenci odsouzení, ale rovněž další okolnosti, než shledají nepoctivý
záměr.
U možnosti oddlužení pro OSVČ zatím judikatura sjednotila kriteria pro posouzení, zda bude dlužník
považován za podnikatele a zda dluhy pochází z podnikatelské činnosti. Tuto rozhodovací praxi
plánuje Ministerstvo spravedlnosti převzít do IZ v tzv. revizní novele. Zatím nejednotně řešena je
otázka přípustnosti oddlužení pro osobu, která podnikatelskou činnost vykonává v době podání
oddlužení, avšak nemá závazky z podnikání. Podle našeho názoru, by bylo vhodné povolit oddlužení i
pro tyto osoby (zejména pokud nemají možnost obstarat si příjmy jinak a pokud nemají žádné
zaměstnance). V opačném případě budou znevýhodňovány osoby, které jsou aktivní a našly možnosti
navýšení svých příjmů.
Rovněž zavedení společného oddlužení manželů do právní úpravy, tvůrci revizní novely IZ avizovali.
Jde o důležitý krok z hlediska právní jistoty účastníků řízení. Je však potřeba pečlivě zvážit všechny
aspekty (např. rozvod, úmrtí manžela, výši plnění, režim výlučného majetku a osobních závazků
manžela, apod.).
Alternativy oddlužení
Z analýzy vyplynulo, že právní úprava není nastavena úplně optimálně co se týče ochrany dlužníků
před „propadem na sociální dno“. Neustále narůstá počet případů, kdy dochází k nepřiměřenému
zadlužení jednotlivce a ten nesplní podmínky oddlužení nastavené v IZ. Následkem je v podstatě
doživotní nemožnost splatit závazky. Tato vyvolává apatii dlužníka, nezájem o navyšování příjmů a
řešení dluhů, což neprospívá ani společnosti jako celku.
Ve snaze najít přiměřené řešení jsme dospěli k následujícím závěrům
Za alternativy oddlužení, které jsou využitelné k sanaci dlužníkova úpadku, považujeme jednak
zavedení institutu dobrovolného narovnání, které již zvažuje Ministerstvo spravedlnosti, dále využití
sanačních fondů. Institut dobrovolného narovnání by poskytl širší možnosti pro vyjednávání s věřiteli
Page 117
117
zaštítěné autoritou insolvenčního správce. Sanační fond by nabídl kompenzaci formou jednorázového
splacení závazku věřitelům, kteří budou ochotni přistoupit na nižší plnění.
Tyto prvky by mohly fungovat jednak samostatně, jednak ve spojení s již existujícím institutem
oddlužení, případně institutem dobrovolného narovnání, čímž by se maximalizovalo jejich využití.
Prezentovaná alternativa by měla dopad na širší okruh dlužníků a byla by efektivnější. K
sanačním fondům je potřeba ještě jednou připomenout, že již nyní nic nebrání tomu, aby byl
soukromý fond založen a pokusil se kontaktovat věřitele v rámci oddlužení. Je však otázkou, nakolik
by měl úspěch při vyjednávání.
Do budoucna nelze opomenout nízkopříjmové skupiny, u nichž se (momentálně) jako jediné řešení
jeví odpuštění závazků, například po vzoru anglického Debt relief order. Předpokládáme, že dříve
nebo později bude potřeba obdobný institut zavést i v České republice.
Poznámka na závěr
Na závěr bychom chtěli zdůraznit, že v mnoha případech je právní úprava nastavená relativně dobře.
Poskytuje spotřebiteli (dlužníku) dostatečnou ochranu, ale ten ji neumí využít, takže se stává snadnou
obětí nekalých praktik některých věřitelů. Vzhledem k tomu je nutné věnovat pozornost i finančnímu
vzdělávání na školách, ale i u ekonomicky aktivního obyvatelstva a osob poskytujících poradenství
v oblasti zadluženosti (např. občanské poradny). Jakákoliv sebelepší právní úprava je totiž zbytečná,
pokud ji jednotlivec nebude schopen využít ke své obraně.
